| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

 Celkem 392 názorů.
 janina74+Ani05+Hany09 


Deti drive ci pozdeji? 

(12.8.2010 8:28:02)
Myslim, ze je to vec kazdeho z nas. Ja osobne kdybych mela cekat na to, az budu zajistena, nemela bych asi deti nikdy. Cekala jsem jen na vhodneho partnera, ten prisel docela pozde a navic se ukazalo, ze zas tak vhodny nebyl. Dite jsme si sice poridili, ale brzy nas opustil. Ted mam noveho, s nim dalsi ditko a uvazujeme jeste o jednom. Ale to uz budu proste "stara"maminka:-)
 Etraska 
  • 

Re: Deti drive ci pozdeji? 

(12.8.2010 12:25:24)
-Moje prababička měla 11 sourozenců.~g~
-Babička 3 sestry.~z~
-Matka jednoho bratra.~:-D
-Já jsem se narodila, když bylo mojí mámě 36, další děti už neměla.~d~
-Já nechci žádný děti, chci mít jenom peníze~t~
-Zajištěný jakž takž jsme, ale zrovna moc peněz zatim nemáme:-)
 vetvicka 


Re: Deti drive ci pozdeji? 

(12.8.2010 17:52:05)
Chapu, ze se autorka zamysli, proc tomu tak je, ale v tom jejim zamysleni mi chybi to, ze ne vsechny pary muzou otehotnet hned, jak by si to prali. Vubec i v televizi pri ruznych poradech se mluvi o sobectvi mladych, ze nechteji hned deti. Priznam se, ze me takoveto pohledy dost dlouho zranovali. Ja jsem otehotnela az 5 let po svatbe (a to jsem se vdavala az v 26 letech). A nebylo to proto, ze bych driv dite nechtela- proste to neslo. Na otazky ostatnich, proc jeste nemame deti, jsem odpovidala - az pozdeji, jeste si dostuduji tohle, jeste udelam tamhleto. Ale ve skutecnosti studium i dalsi veci byly proste jen proto, abych nemyslela na to, ze to nejde a snazila se presto dat svemu zivotu nejaky smysl. A nemyslim si, ze bych byla jedina. Znam vice paru (manzelstvi), kdy si na prvni dite museli hodne let pockat, jenze kazdy nema silu to druhym vysvetlovat. A pak si o nich muze klidne nekdo myslet, ze jsou divni, kdyz deti nechteji...
 Manka, 1 syn 
  • 

Re: Deti drive ci pozdeji? 

(26.8.2010 12:29:47)
Je to fakt, já jsem se vdávala ve necelých 23 letech. Dítě jsme chtěli hned (v podstatě jsme se začali snažit již čtvrt roku před svatbou), ale nakonec se zadařilo a porodila jsem až mých 29 letech. Teď je mi 40 let. Naštěstí jsem zjistila, že matky spolužáků mého syna nejsou věkově tak úplně mimo, některé jsou i starší než já, takže mám s kým sdílet "starosti". Fakt je, že kdyby se nám podařilo dítě hned, asi bych měla dnes děti dvě. Takhle jsem nastoupila po mateřské do práce a začala žít v pořádném pracovním shonu. Najednou jsem zjistila, že je mi už 36, 37, 38 atd., že už nejsem úplně fit a vlastně na další dítě (téměř) stará.
Ale, zase kdybych otěhotněla hned, neměla bych třeba svého úžasného synka. Asi to tak mělo být.
 stella 


Re: Deti drive ci pozdeji? 

(1.12.2010 23:04:28)
Ahoj,

mám stejnou zkušenost. O dítě se snažíme třetím rokem, mám za sebou dva potraty a teď půlroční čekání. Beru hormony, jsem po nich přecitlivělá. Vysvětlování okolí a setkávání se s kamarádkami, které naopak kolem mne všechny děti mají, je pro mne v této chvíli velice nepříjemné. Tato vleklá a nepříjemná situace mi zasahuje i do rodinných vztahů, mám bratra, kterému se tento měsíc narodí během druhého roku druhé dítě. Tuším, že gratulace k jeho narození mě opět uvede do stavu deprese. Opravdu je to individuální. Začít s dětmi v šestadvaceti není nic unáhleného. Já teď zvažuji, že o tom přestanu s přáteli a rodinou komunikovat úplně, vysává mne to. Co si o tom myslíte?

Děkuji

Stella
 zuzkahrn 


Re: Deti drive ci pozdeji? 

(12.8.2010 22:24:40)
Mít děti je nevratné. V mém okolí znám 2 páry, co měly 1. dítko docela brzo- ve 20, ale 2. zatím nemají a to už mají deti 9 a 10 let, obě maminky dnes říkají, že to 2. dítko měly mít dřív. Já jsem 1. dítě měla v 21 letech a vůbec toho nelituju, nejsvobodnější jsem se totiž stala v okamžiku, kdy jsem se vdala a zaloožila svou rodinu. Dnes mi bude 32, máme 3 děti a jsem velmi ráda, že je mám. Bydlíme ve vlastním domě, půjčka je rozumná a dá se to zvládnout i při 3. mateřské . Jsem velmi ráda, že to tak je a kariéru můžu budovat až do důchodu, rodit děti ovšem ne. Do začátku jsme dostali možnost bydlet u manželových rodičů, finanční podpora do začátku nebbyly žádná, až nedávno jsme dostali nějaký peníz tak na zařízení obýváku.
 Mammina 


Re: Deti drive ci pozdeji? 

(14.8.2010 22:39:43)
Na clanek celkem "o nicem" fakt pekna odpoved:-). Ja sjem dost mlada maminka a problemy z toho, ze je nekdo prilis trary nebo naopak mlady rodic si uz nedelam(hm, nejde-li vylozene o extrem a pak i v extremu muze nekdy, stastnou nahodou, dojit k pekne veci:-))
nejlepsi na nejspravnejsi je proste nekritizovat, coz, docela mimochodem, autorka nezvladla ani sama u sebe. Tak nejak me to prislo jako plactive, hm, teda kdyz uz jsem to decko mela tak brzo, ale, protoze...

Ten kdo prilis nekrititzuje a tak nejak pochopi a bere sve okoli, takove jake je, je pak i ve vlastnim zivote stastnejsi:-).

Spozdravem EX-kriticka, vsech a vseho a nejvic sama sebe;-)
 Zufi Jana. a děti 


To je ale blbej článek 

(12.8.2010 8:29:58)
Bez komentáře
 Aefik 


Re: To je ale blbej článek 

(12.8.2010 22:44:45)
Přesně tak - no comment~a~
 Helena P. 


Re: To je ale blbej článek 

(17.8.2010 15:29:02)
Souhlasim a ne proto, ze bych nemela dite ve triceti, ale proste proto, ze je uplne mimo. proc se pozastavovat nad tim, jak ziji jini???
 Lenka 
  • 

Re: To je ale blbej článek 

(17.8.2010 17:57:54)
hlavně Myo...to jsou takové ženské, co měly to štěstí, že rodiče se postarali, ony hned na "první dobrou" trefily na použitelného chlapa...a z výšin své poněkud slabomyslné neoprávněné sebejistoty shlížejí na ty ostatní a mentorují, jak by to měly udělat ony
 mati.h 


Re: To je ale blbej článek 

(20.8.2010 8:44:09)
Článek je suprový, jen ne každý tomu chce rozumět.~a~
 sona 
  • 

Re: To je ale blbej článek 

(26.8.2010 17:10:33)
Pani sa zhusta nudila))). mať tak jejčas a konto v banke! Odporúčam nájsť si prácu na doma,dá sa i popri deťoch, a nejaké dobré materské centrum!!!
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Divný článek ... 

(12.8.2010 8:33:09)
...typu, já mám pravdu, a tak jak to dělám já, tak je to správné ~a~
Já jsem měla děti také brzy (tedy relativně), ale kdybych do toho šla znovu, klidně si počkám ... každému vyhovuje něco jiného a rovnou po škole a začátku práce vletět na dětičky? ježiši, proč?
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Divný článek ... 

(12.8.2010 11:53:01)
Ale ja nemyslim, ze autorka chtela, aby clanek vyznel stylem "jen ja mam pravdu a vy ostatni jste divne, vysvetlete mi proc". Myslim, ze se nad tim jen zamysli, spis mi prijde, ze uprimne nedokaze pochopit, co zenu vede k tomu, nemit ve 30 deti, nema-li problem materialni a ma vhodneho partnera.
Taky mi prijde, ze si spis posteskava nad tim, ze nema s kym to sdilet, a to chapu, ze musi byt velmi neprijemne. Jedna moje kamoska (jedina) mela deti uz davno, dnes jsou predskolniho veku. Ostatni kamosky maji deti v rozmezi max. rok a pul od naseho ditete. A ta jedna je opravdu "mimo", uz neni na materske, uz ma jine starosti kolem tech deti, jine dovolene vyzaduji atd., zkratka je na to sama jak kul v plote a taky je ji smutno. A my ostatni si to tu "uzivame v houfu" - mozna to trochu prehanim, chci tim jen ilustrovat, ze v mem okoli je to v podstate stejne, jak popsala autorka, akorat ze ja jsem na te druhe strane - mezi tema vsema tricatnicema s miminama:).
Ja mela prvni dite v devetadvaceti a jsem tak spokojena. Kdybych mela jistotu, ze to pujde dobre, naopak klidne jeste pockam (ale VUBEC toho nelituju a nikdy jsem nelitovala!!!). Sice sdilim nazor autorky, ze pokud by neslo o opravdu spatne podminky, tak by me jen nejaka rekneme ztizena situace napr. s bydlenim nedonutila deti nemit, na druhou stranu mi to neda podotknout, ze opravdu ne kazdy dostane ten bejvak od rodicu;) a ani neni u nich v najemnim byte ci jak to tam bylo napsano. Nekdo proste nedostane od rodicu ani korunu ani nic jinyho nikdy, a treba jsou milujici, jen nemuzou. Znam takovych dost (vcetne nas jak z me tak z manzelovy strany).
 Balbína 


Re: Divný článek ... 

(12.8.2010 15:22:29)
Sněhulko, vidím to stejně.
Moje kamarádky jsou taky vesměs bez dětí a je fakt, že pár z nich už by chtěla, ale ono to nejde ~a~
 Nerida 


Zit a nechat zit 

(12.8.2010 8:40:13)
Clanku nerozumim, co tim chtel basnik rict?

Kazdy dela jak umi, proc se pozastavovat nad tim ze nekdo jiny zije uplne jinak nez ja? Trochu mi to pripomina vesnici kam jezdime za pribuznyma, tam taky kazdy kazdyho resi, misto aby si hledel svyho.
 simka02 


Re: Zit a nechat zit 

(12.8.2010 19:08:42)
Stejná reakce okamžitě napadla i mě...
 Insula 


každého věc 

(12.8.2010 8:41:09)
Myslím, že je to každého věc. ~t~
 barri + cervnova dvojcatka 


Re: každého věc 

(12.8.2010 8:44:32)
ale jestli autorku chapu spravne, nenuti nas do sveho nazoru, jen se snazi pochopit, proc to maji jine zeny nastavene jinak..
 Insula 


Re: každého věc 

(12.8.2010 13:58:25)
Asi proto, že na světě nejsou dva stejní lidé. ~d~ Pro mě to není nic nepochopitelného. ~:-D
 Lena 
  • 

Dira 

(12.8.2010 8:41:58)
Rika se: jednu kapsu prazdnou, druhou vysypanou. NE DIRU
 Cimbur 


Re: Dira 

(12.8.2010 9:15:28)
A věno dostávaly jen dívky, kdysi... ~:-D
 Razivia 


Re: Dira 

(12.8.2010 9:23:10)
taky mě to zaujalo, jak díra, tak věno ~t~
 Ronja 
  • 

Re: Dira 

(12.8.2010 15:12:44)
I ne, věno je stále aktuální... Nám taky naši šetřili nějaký prachy... To, že s nima máti zdrhla urvat ze života, co to dá, než úplně zestárne... To je věc druhá... ale praktikuje se to běžně, jenom se tomu už neříká tímhle archaickým slovem. A díra... No bóže, to je toho...
 helis78 


Re: Dira 

(12.8.2010 15:55:18)
Já jsem taky dostala věno ~:-D nic závratného, ale u nás se tomu stále tak říká.
 Etraska 
  • 

Re: Dira 

(12.8.2010 12:27:06)
~t~~t~~t~~R^
 Adina,kluk 08 
  • 

Re: Dira 

(13.8.2010 13:19:00)
hahahaha zuper..haaa
 barri + cervnova dvojcatka 


Jak to mam ja 

(12.8.2010 8:43:33)
ja jsem si vzdycky predstavovala, ze budu mit deti co nejdriv to bude mozne. Ted je mi 28, s manzelem jsme 7 let spolu a do deti se zatim nehrne ani jeden z nas. Manzel jeste studuje, takze by byl docela problem nas pak financne zajistit, mame docela drahou hypoteku na nas momentalni plat, bydlime v 1+1 v Praze, takze asi i toto jsou duvody proc zatim ne. Deti mame radi, radi si je pochovame, pohlidame, ale pak je zase radi vracime jejich rodicum;o) Momentalne me opravdu bavi uzivat si manzela a nasi svobody, cestovat, chodit vecer na vinko, neresit hlidani a dalsi starosti spojene s detmi. Sama nekdy premyslim, jestli bychom do toho nemeli prastit co nejdriv, ale proste to tak zatim necitime ani jeden. Pokud bych ted otehotnela, nebranila bych se tomu, ale nejspis by mi nejakou dobu trvalo nez bych se s tim smirila, ze "uz" ted budu mit deti.Nekdy premyslime, jestli vlastne deti chceme, manzel je umelec, zije dost bohemsky, nedelam si iluze, ze bude vecer pravidelne doma, nemame tady ani babicky na hlidani, takze sem tam premyslim jestli deti vubec mit nebo ne. Ale je mozne, ze to na me treba za rok prijde a proste to zkusime:o)
 Petis25234 
  • 

Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 9:28:05)
Od svych bezdetnych znamych slysim, ze si uzivaji zivota, ze cestuji, jsou svobodni, delaji si co chteji. Ja za sebe jen muzu prohlasit, ze nikdy jsem si neuzival zivota tolik, jako od te doby, co mame deti. To se vubec neda srovnavat s povrchnim zivotem vecirku nebo cestovani do Thajska, nakupovanim v New Yorku. Deti to je uplne jina uroven uzivani si zivota, ktera cloveka nesmirne naplnuje. Proto ja sam nepovazuji cestovani a vecirky za "uzivani si zivota", ale za jednu z nejpomijivejsich a nejzbytecnejich veci, co se da v zivote delat. Jsme 30+30let 2 deti 5 let a 1 rok.
 barri + cervnova dvojcatka 


Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 9:41:41)
dekuji za nazor a je to v poradku, ze vy to mate nastavene tak a jiny zase jinak. Ja treba v detech nevidim hlavni smysl a naplneni sveho zivota a myslim si, ze je to opravdu vec kazdeho, jestli deti chce nebo nechce mit.
 Mirka Dvořáková 


Re: Jak to mam ja 

(13.8.2010 20:50:12)
Pokud Vás teda děti absolutně nezajímají,proč pročítáte webové stránky s touto tématikou???
 Ananta 


Re: Jak to mam ja 

(16.8.2010 13:18:09)
Trubko.
 Epepe 


Re: Jak to mam ja 

(18.8.2010 19:10:23)
Web se jmenuje rodina.cz a já byla součástí několika rodin už předtím, než jsem měla dítě, ty ne?
 myš 
  • 

Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 9:43:07)
petis

Tak mě naplňují jak děti, tak cestování. Podle mě nemusí být ani povrchní, pomíjivé a už vůbec ne zbytečné. Naopak někteří lidé by potřebovali cestovat jak sůl, aby jim to otevřelo oči, obzory a stali by se třeba tolerantnějšími a měli větší nadhled.

Nemusí to vůbec být buď a nebo, takhle to v životě nechodí, poněkud moc to hrotíš podle mě.
 Petis56343 
  • 

Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 13:16:57)
Jo, cestovani neni zbytecne, to jsem prehnal. Ja cestuji fakt hodne, je to fajn, clovek ziska nadhled, ale v porovnani s tim, jak cloveka naplnuji deti je to uplne prazdne.
 myš 
  • 

Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 19:59:07)
petis
tak to jo s tím cestováním, taky to mám tak nějak. Na prvním místě děti, až pak cestování a kdbych si musela zvolit, tak samo děti. Život naplněný jen cestováním by mi taky přišel svým způsobem prázdný a nakonec by to byl stejný stereotyp, jako je to občas s dětma.

Nejlepší ovšem je cestovat i s dětma, i když to má své omezení a nelze jet na měsíc třeba s minimem peněz někam do Indie.

 lonkue 


Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 12:16:39)
cestovani je zbytecne...??? To je prece nejlepsi skola zivota. Poznavat jine kraje, jine kuhcyne, kultury? To nechcete se svymi deti cestovat? To by jste je hodne ochudili....
 lucyová (kluci 07/2006 + 05/2008) 
  • 

Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 21:47:03)
ochudili.... já bych řekla, že nejlepší cestování si stejně děti užijou, až budou dospělý a pojedou samy bez rodičů :-)
 lonkue 


Re: Jak to mam ja 

(13.8.2010 10:35:14)
to si nemyslim. My jsme s rodici hodne cestovali uz jako deti a mam na to uzasne vzpominky. Vsak vis - co se v mladi naucis....;-)
 Petra Neomi 
  • 

Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 19:11:16)
No, já dítě mám, ale že by mě to nesmírně naplňovalo... Miluju svou dceru, ale taky miluju svou práci a svobodu a večírky, prostě máme každý jiné priority. Mmch, autorko, jo, některé ženské nemají extra silné mateřské pudy, no :)
 Ronga 


Re: Jak to mam ja 

(15.8.2010 22:48:06)
tak to ja bych si cestovani jen tak s batuzkem do Thajska ci jinam moc uzila a vubec ne povrchne~:-D
 Verca 
  • 

Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 12:11:50)
Ahoj,
Ja Te chapu,protoze jsem cekala do 30 let a potom tak trosku pod natlakem okoli jsem se rozhodla otehotnet.
Maleho jsem porodila ve 31 letech a jsem rada ,ze je to krasne a zdrave dite.
Pokud bych mohla vratit cas tak bych na dite vubec nespechala a uzivala si zivota bez deti,protoze ted je vse uplne jine.Jsem tak unavena,ze se nedokazu radovat z pokroku ktere maly kazdy den dela a myslim jen na to kdy se konecne poradne vyspim a nemuzu se dockat az ho dam do jesli neo do skolky.
Asi me ted taky bude hodne maminek nenavidet,ale me materstvi vubec nesvedci prave naopak a nas syn bude asi jedinacek.
 lonkue 


Re: Jak to mam ja 

(12.8.2010 12:19:51)
neni se za co stydet. Kazda jsme jina. Ne kazda zena musi byt nutne naplnena materstvim. Dulezite je, aby to neodneslo tvoje dite. Prece jenom to bylo to tvoje rozhodnuti ho privezt na tento svet, tak si zaslouzi nefrustrovanou matku. A kdyz zustane jen u jednoho ditete tak to tak ma byt.... Hlavu vzhuru!
 Micka+ Přemeček 


Re: Jak to mam ja 

(13.8.2010 9:59:30)
Petis,
nezlob se na mě, ale výkřiky typu - já mám děti, já žiju plnohodnotný život - mě docela vadí.
Myslím si, že každý by měl svůj život prožít tak, aby ho bavil a udělal šťastným. Jedině tak má pak nějaký smysl.
Mít děti zvládne každý, ne každý se ale o ně stará tak, aby ty děti byly taky šťastné a spokojené. Spousta matek má děti jenom proto, že se jim nechce chodit do práce,práci nemohou sehnat, nebo aby udržela rozpadající se vztah.
I takováto žena pro tebe stojí víš na tvém žebříčku než ta, která děti nemá vědomě, protože ji naplňuje spousta jiných věcí.
A co takové jeptišky, kterí se zaslíbily Bohu, ty jsou podle tebe víc povrchní, když nechtějí děti než matka, která svoje dítě týrá nebo ho tahá po hospodách,protože je závislá na automatech ?
 lu 
  • 

Re: Jak to mam ja 

(19.8.2010 13:59:17)
O to možná jde, že ve 30 už je člověk z lítání okolo prcka unavený.
 janule 


Re: Jak to mam ja 

(17.1.2017 13:47:35)
, Mám známou a ta váhá s dítětem počkat, prý se na to ve svých 29 letech ještě necítí, proboha a kdy se bude cítit, nechápu tyhle zpohodlnělé slepice, které se bojí, aby nepřišly o své pohodlíčko a nemusely se náhodou začít starat, moje generace měla děti v 18 a 20 letech a nikdy nás nenapadlo přemýšlet, jestli nám to nesníží standard. Prostě to přišlo a už se jelo. Byly jsme holt LEPŠÍÍÍÍÍÍÍ
 Panímáma 
  • 

Taková je prostě doba 

(12.8.2010 8:43:47)
Taková je prostě doba a nic s tím nenaděláš a ve srovnání s jinými státy máme prvorodičky pořád věkově o trošku níž. A taky je čím dál horší najít partnera a to je tím, že čím je člověk starší a čím víc toho má za sebou, tím větší má nároky.
Všichni víme, že odsouvané mateřství po pozdějších let není z biologického hlediska ideální, přírodu holt neošidíme a pak plníme centra reprodukční medicíny... a tím myslím jak ženy, tak muže. Zastavila bych se u těch mužů, protože o tom se mluví míň. Nedávno jsem četla o 20tiletých dárcích spermatu, kteří mají tak katastrofální spermiogram, že jim lékaři doporučují zamrazit si sperma, aby byli ve třiceti schopni oplodnit partnerku. S chlapy je to čím dál horší. Ale jsou to často oni, kteří nechtějí založit rodinu a bojí se odpovědnosti a tváří se jakoby s příchodem dětí jim měl skončit život.
 withep 


Vnitřní čas 

(12.8.2010 8:48:05)
Každý má jiný vnitřní čas. Někdo je "starý" ve 30 (často ten, co měl děti brzo ~t~), jiný není starý nikdy. Nikdy bych si nepořizovala děti podle kalendáře, žena, která je chce, vycítí, kdy je na ně připravená. Navenek může leckterý 30iletý zajištěný pár vypadat idylicky, to ještě neznamená, že mají a sdílejí touhu po dítěti, že mají vyřešeno všechno podstatné. A já osobně, kdybych měla být odkázána na bydlení u rodičů, s dítětem rozhodně počkám. Dítě určitě upřednostní lepší vztahy v rodině před o pár let starší matkou ~;).
 withep 


Re: Vnitřní čas 

(12.8.2010 8:50:44)
... mladší matkou ~f~:-).
 Carlin 


Re: Vnitřní čas 

(12.8.2010 10:03:48)
Withep, ty máš novej obrázek:-)?
Souhlasím, že každý má mít děti, kdy se na ně cítí. Já je chtěla snad od patnácti, takže teď ve 30 mám 10-ti letou skoroslečnu a 4-letýho klučinu. Za exota jsem byla, ale celkem mi vyhovovalo být zajímavá a těma nevěřícně vykulenejma očima jsem se bavila. A taky bylo příjemné se bavit s kamarádkama o seminárce a státnicích, spíš než o plínkách.
Prostě nevidím v tom problém.
 Veveruše 


Re: Vnitřní čas 

(13.8.2010 1:04:26)
Já osobně jsem "šla" do dětí při bydlení u rodičů. Ale je to v podstatě samostatná garsonka, brzy se budeme stěhovat do většího, taky u rodičů~d~. Kdybych čekala na vlastní bydlení, tak asi děti nemáme do 40~n~.
 NIJNTJE 


Re: Vnitřní čas 

(13.8.2010 2:06:34)
Presne to si myslim, je to o tom, na kolik se lide citi a jak jsou fyzicky a psychicky stari bez ohledu na realny vek....:) ~3~
 Anna 
  • 

Česká specialita 

(12.8.2010 8:49:58)
Nevím, jak jinak to nazvat, ale to je vážně česká specialita - já to mám takhle, takhle jak to mám já, je to správné a ti, kteří to mají jinak jsou divní, blbí...doplňte si sami.
Navíc autorka píše o řadě věcí, které si na vlastní kůži nevyzkoušela - viz kariéra, splácení hypotéky..., takže nemůže soudit. Vlastně dost by mě zajímalo, jak přišla na to, že ti lidé, o kterých píše, mají slušné příjmy a takovou finanční rezervu. To takové věci běžně rozhlašují?
Já se domnívám, že každý je jiný, každý má jiné zájmy, priority. Hlavní je, aby člověk žil spokojený život, ať už toho dosáhne prostřednictvím kariéry, bezdětného svazku či s kupou dětí.
 Martina, 2 kluci 


Co trocha tolerance? 

(12.8.2010 9:00:42)
Je hezké, že ti to zatím všechno vyšlo, ale doporučuju se nepodivovat nad tím, proč to mají jiné ženy jinak - abys pak časem nebyla postavena před volbu, při které by sis na své podivování nerada vzpomněla.
Z článku čouhá kritika ostatních žen, které to dělají jinak, to mi nikdo nevymluví...to není pouze dotazovací článek.
 Lída+2 


Re: Co trocha tolerance? 

(12.8.2010 9:29:12)
Martina, 2 kluci JJ VŠECHNO SE VRÁTÍ...SEGRA DO MĚ PŘED 14 LETY ryla dost nechutně......a vrátilo se jí to jako bumerank.....nikdy jsem si nemyslela, že by to mohla být pravda...
 Micka+ Přemeček 


Re: Co trocha tolerance? 

(13.8.2010 10:29:25)
Martina - souhlas. Taky mi z článku vyznívá kritika. Navíc když se chci s někým skamarádit, tak dávám přednost těm, se kterými si rozumím a ne těm, které jsou v mém věku a mají stejně staré děti.
 myš 
  • 

Jsem asi divná :-) 

(12.8.2010 9:07:25)
A proč ti lidi, co to mají jinak přijdou divní? Není to třeba hrotit do polohy, buď jsem divná já nebo oni. Chce to asi víc tolerance.

Já třeba nechápu, jak může mít někdo dítě do 25 let, možná ještě i dýl, v té době jsem byla úplný tele naprosto nezralé na dítě, ale nikdy bych takové ženské nenazvala divnými. Prostě to mají jen jinak nastavené, než já, jsou asi zralejší.
První dítě jsem měla v 35 a přijde mi to jako skvělá věc. Každý věk pro rodičovství má své výhody a nevýhody a je to každého věc, jak si to zařídí.
 Lenka (dvě děti) 
  • 

Re: Jsem asi divná :-) 

(12.8.2010 9:22:29)
Byli jsme na dovolené v kempu v cizině, a být starším rodičem již moc nedoporučuji, opravdu pak si nikdo není jistý, zda je dotyčná babička nebo ještě maminka ;)... ale tak už to prostě chodí. Mít děti po třicítce bych neodsuzovala, jako po dvacítce, chápu, že se můžeš trošku cítit osamělá, ale není málo mladých maminek, stačí si je najít na internetu, stejně jako manžela :)).
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jsem asi divná :-) 

(12.8.2010 9:52:49)
To je ovšem trochu srandovní důvod mít dítě dřív "aby si lidi nemysleli, že jsem babička". Co si myslí nějací lidi v kempu je v rozhodování mém vlastním životě až fakt na posledním místě.
 Lenka (dvě děti) 
  • 

Re: Jsem asi divná :-) 

(12.8.2010 10:25:59)
No to je jasné :)), a také pořád lepší pozdě nežli později... Každému podle jeho gusta, dřív nebo později. A mladých maminek vidím čímdál víc, nebo je to tím, že já již stárnu..?
 kalen 


Re: Jsem asi divná :-) 

(12.8.2010 16:35:44)
Ještě je jeden způsob: říct vnoučeti ať tak nahlas neřve na mě babi ~t~

Už jsme se několirát dobře pobavili starostmi okolních lidí na výletech typu: Ty, vidíš to ? Ten malý ji říká maminko a holka ji říká babičko...Co myslíš,to má tak mladýho chlapa /vedle mne sedí 29letý syn a ještě k tomu je to pěkný mužský/ ? Shrnuto - hodně se tím bavíme ~t~
 motejl 


Re: Jsem asi divná :-) 

(14.8.2010 17:41:26)
Docela autorku chápu: cítit se divně není přece věc osočování druhých, jen si člověk klade otázku, jestli jsou jeho pocity opodstatněné - sama mám dvě děti, první v jedenadvaceti. Je to brzo? Možná. Za posledních sedm let jsem byla párkrát na večírku extra přizpůsobenému mému rodičovství. A že jako nejmladší člen party jediná s dítětem.... nikdy jsem o tom nemusela přemýšlet moc do hloubky. Vlastně nebylo kdy. Hledala jsem toho pravého, který by nás vzal pod ochranná křídla - no co, výsledkem jsou dvě děti, rozvod a šrámy, co se nezahojí. A i přesto mě nenapadlo, že bych se měla líp bez dětí. ~z~
 stella 


Re: Jsem asi divná :-) 

(1.12.2010 23:34:54)
Maximální souhlas,

tahle diskuse mi velice pomáhá věci si ujasnit, s postarším otcem(byť psychologem) už jen narážím na neporozumění, ale totální. Celý život tomu bylo naopak
 Razivia 


Co to řešíš? 

(12.8.2010 9:21:27)
Poč si myslíš, že musíš bejt divná buď ty, nebo ty, které si pořídí dítě po třicítce~e~??? To jako že jedna cesta je správná a ostatní cesty jsou už divný? Každej žijeme jinej život, máme jiný podmínky (nemyslím ty materiální). Vždyť ti to může bejt úplně jedno, ty ses rozhodla, jak ses rozhodla, ale do ostatních ti nic není, tak proč to řešíš?
Mimochodem - připadá mi opravdu naivní myslet si, že ty, které nemají třeba ve 32 letech ještě děti, že to jsou kariéristky. Někdo třeba nepotkal ještě toho správnýho partnera a těm, co otěhotnění nejde, se s tím většinou kdekomu nechlubí. Není příjemný poslouchat chytrý řeči kamarádek, co si našly manžela ve dvaadvaceti a do pětadvaceti maj dvě děti.
Já jsem si vždycky přála mít děti brzo, ale prostě to nevyšlo z mnoha důvodů, takže jsem taky za kariéristku. Jenže rozebírat svůj zdravotní stav by mi bylo hodně nepříjemný - i s dobrou kamarádkou. Tohle je všechno opravdu hodně osobní a nikomu nepřísluší to za někoho druhýho řešit, to je trochu neomalenost ~d~.
 vlad. 


co k tomu dodat.... 

(12.8.2010 9:32:57)
Aleno, snad jen, že "přirozenou smrtí" může umřít každý s nás, v jakémkoli věku (kamarádka je po 4-násobném by-passu ve 24. letech).

A taky mě zaujalo, jak sis zajistila dobré životní podmínky sehnáním práce ve zdravotnictví ~e~.

Vše je jen o úhlu pohledu. Pokud jsi takhle spokojená, neřeš ostatní, protože každý to má jinak. Já měla děti o 10 let později než ty a neměnila bych. Ale nepříjde mi to divné jinak.
 Zabusa 


Proč pořád řešíte jen to "zabezpečení"? 

(12.8.2010 9:36:21)
Chápu, že někdo děti chce, ale nepořídí si je, protože není "zabezpečený". Ale z okruhu mých známých je spíš to (včetně mě), že se člověk prostě ještě na dítě necítí a přijde to až po 30. Se zabezpečením to nemá nic co dělat.
 Šešule 


Re: Proč pořád řešíte jen to "zabezpečení"? 

(12.8.2010 22:05:37)
Protože to zní zodpovědně~j~
 Binturongg 


Je mi 36, mám 1 roční dítě a autorku chápu :o))) 

(12.8.2010 9:45:14)
Je fakt, že článek působí, jako by to psala čerstvě zamilovaná osmnáctka - ale je hezké, když si člověk v dospělosti zachová ideály ~t~
Navíc má moje 26letá kamarádka 7miletou holčičku a je za totálního exota mezi všemi, takže zhruba vím, jak "věkově" osamělá si Alena asi připadá ~:-D

Článek bych sestavila jinak, ale marná sláva, autorka má pravdu, a to především proto, že ač spěje naše "pidlivizace" mílovými kroky kupředu, ideální věk pro reprodukci ženy je stále stejný 22-25let!!!!!!!!

A teď pro autorku:
Je hodně ženských, které si říkají, že mají dost času, nebo které před 30tkou dítě nechtějí, ale není jich většina.
Tu většinu k bezdětnosti vedou dost závažné důvody, i když se občas mohou zdát banálními.
Protože mám mnoho kamarádek i příbuzných - vrstevnic plus mínus 6 let, lze si vyvodit jakýsi "statistický výzkum" důvodů bezdětnosti - platí jednotlivě i kombinovaně...

1. NEMAJÍ VHODNÉHO OTCE DÍTĚTE - asi hlavní důvod. Pokud do 30 nenajde ženská celoživotního partnera, těžko si pak zvyká na jakéhokoli
2. STUDIUM, včetně studia v zahraničí
3. KARIÉRA - souvisí se studiem - ne každému stačí kariéra diplomované zdravotní sestry. Na povolání bych děti nevázala, to bychom pak mohli říct, že mozková chirurgyně děti mít nesmí a přiblblo s dvouletým zvláštním učňákem může začít v 16 letech ~;)
4. ZÁBAVA - proč se uvázat k dítěti po dvacítce, když si můžou užívat skoro do 40
5. POTÍŽE S REPRODUKČNÍM ZDRAVÍM
 wer 


jak jsem si připadala dvakrát za exota (teda jinak než ostatní) 

(16.8.2010 8:27:52)
první dítě jsem porodila téměř před dvaceti lety
bylo mi 22 a připadala jsem si děsně zodpovědná a dítě skvěle načasované - byla jsen vdaná dva roky,bydlení u rodičů ,ale samostatné+vyhlídka na získání bytu (stěhovali jsme se když malému byl měsíc)manžel po vojně,v pracovním procesu už jsem byla tak čtyři roky,(mám učńák s maturitou,a žádné ambice na vysokou,teda nemám mozek který by VŠ zvládl) něco jsme měli i ušetřeno
- kolem mě bylo plno 19. a 20. letých maminek,bylo to tehdy celkem tak nějak normální,někteří tatínkové byli ještě na vojně,některé kamarádky stihly během jednoho roku vdát se ,odmaturovat a porodit,holka na pokoji semnou v porodce byla stejně stará jako já,ale zas stihla odpromovat,vdát se a porodit
no připadala jsem si VELMI ZODPOVĚDNÁ MATKA ,STARÁ TAK AKORÁT~:-D

mezitím proběhly učité změny ve společnosti a já ve 29 letech rodila třetí dítě, to jsem tam byla mezi třicetiletýma prvoodičkama MLADÉ TELE CO DO TOHO JEN TAK VLÍTLO ~t~




(bylo mi to tehdy strašně směšné,když na mě někdy prsonál dělal takové baterky"třetí už",jak na výši jsem sama sobě připadala s tím prvním~:-D všechno je relativní)


 Gladya, bývalá dasa, 


je to individuální 

(12.8.2010 9:48:14)
Souhlasím s tím, že rozhodnutí kdy mít děti a kolik jich mít je individuální. Zakladatelka možná moc vnucuje svůj přístup jako správný.

Já jsem už mladá docela dlouho ~y~, takže totalitu jsem zažila jako dospělá. vdávala jem se v 26 letech 2 roky po absolvování VŠ (proti představám zakladatelky trochu zkluz, ale ještě v normě), s dítětem bych moc dlouho nečekala, takže bych to do té třicítky stihla.
Tenkrát ale byla jiná doba a v těch 26 už jsem byla spíš starší nevěsta. Mimochodem švagrová je ještě zrochu starší než já, své druhé dítě měla v 25 letech a patřila prý mezi nejstarší rodičky v porodinici. No časy se mění. Kdybych VŠ končila dnes, kdo ví jak bych se rozhodovala.

A proč se o tom rozepisuju? Příroda rozhodla jinak než bych chtěla já, takže mám teprve 12letého adoptovaného syna a patřím mezi starší rodiče.
My jsme si - i když ne tak docela dobrovolně - užívali bezdětnost zamlada, zakladatelka si zase bude užívat až jí děti odrostou (jestli hed nevyfasuje vnoučata na hlídání) . Proč soudit, co je správně? Za rozumné považuju mít děti před čtyřicítkou, ale každý se tohle musí vyřešit sám.

 arsiela, 


Re: je to individuální 

(12.8.2010 10:10:49)
je to určitě individuální,ale své hraje i doba.Já když jsme rodila prvního,byla jsem na pokoji nejstarší a to mi bylo dvacet.Věřím,že pro někoho nepředstavitelné.Druhého syna jsme měla až v 33 letech.
Pokud si můžu dovolit srovnání,oboje má své výhody i nevyhody.Ve dvaceti jsem byla míň vystrašená,nedělala jsme si ze spousty věcí hlavu,prostě nějak bylo nějak bude.Do práce jsme šla v době ,kdy kolegyně nastupovali na mateřskou,a já už byla za vodou,dítě odrostlý a já furt plná síly.Prostě v těch dvaceti mi i to noční ponocování atd. přišlo jednodušší.
U druhého jsem určitě zodpovědnější,víc myslím co by se mohlo stát , mám větší strach. Ale zároveń jsem i unavenější, mám větší obavu jak zvládnu práci i dítě.
Ale každý to může mít uplně jinak,a nedá se v tomhle soudit nikdo.Někdo se cítí na dítě v osmnácti a nelituje,někdo třiceti a nelituje taky.
 Iva + 2 kluci 
  • 

Nebyl vhodný chlap 

(12.8.2010 9:58:53)
Alenko,
každý to má jinak. U mě třeba nebyl vhodný chlap.
I když nepopírám, že dokončení VŠ a nějaká ta praxe pro mě ve věku 24 let byla prioritou....

Chlapa "ideál" jsem našla až ve svých 30ti letech, rozvedla jsem se kvůli němu s chlapem, který ten ideál nebyl ani v nejmenším. Ani na okamžik jsem doteď nezalitovala.
Jo, mohla jsem mít děti dřív, ale byla bych doteď nešťastná ve vztahu s mužem.

Tak mám děti ve 31 a 34 letech a šťastné manželství, kvůli tomu stálo za to si počkat ne?
 DENISA 
  • 

Naivita mladi 

(12.8.2010 10:04:27)
Mit dve deti jeste opravdu z cloveka zivotaznaleho nedela. Nadpis je znamkou naivity, presne tak, jak odhadujes, ze se k tvemu clanku asi jine zenske postavi - rodice ti vse dali, takze ted prohlasis tohle. Hodne jinych ma takovou tchyni a takove podminky, ze radeji snad dite nebudou mit vubec, nez by sli do spolecne koupelny s ni. Nejenom materske pudy ovlivnuji nase jednani a pokud to tak je, tak je to velice spatne. K nim by se mel pripojit i rozum. Kazdopadne by si kazdy mel rozhodnou co nejvice zodpovedne o tom kdy poridit deti, a pokud tak ucini, nemel by se zabyvat tim, co jini, proc to maji jinak a natoz je nejak odsuzovat. Kdyz ti tak vadi, ze nemas vrstevnice s detma, treba jste se taky meli rozhodnout jinak, ale rozhodne bys je nemela kritizovat za karierismus ci nedostatek materskeho pudu.
 a+b+c+d 


Re: Naivita mladi 

(12.8.2010 10:13:47)
Končila jsem VŠ už jako vdaná, ale poprvé jsem otěhotněla ve 28 letech - plánovaně. A ty roky mezi koncem VŠ a prvním dítětem byly prostě nádherné! Opravdu jsme si to s manželem užívali, cestovali, hledali bydlení. Nelituji a nepřipadá mi na tom nic divného. Ani si nemyslím, že je divné mít děti brzy po dvaceti letech. Na mě autorka článku nepůsobí úplně šťastně, spíš mám pocit, že ji trápí pochybnosti a chce slyšet, že si to zařídila báječně!
 chikamichi 


Re: Naivita mladi 

(12.8.2010 10:23:02)
Deniso v mnohém s tebou souhlasím, pokud člověk dostane dům od rodičů a ještě finanční zázemí ví o životě jen velmi málo. Pokud si člověk musí sám svojí prací zaplatit koupi nebo stavbu domu komplet včetně veškerého života, snese se z idealistických výšin do normálního reálného života, zase se nemusí trápit tím co a jak dělají ostatní, protože má dost starostí sám se sebou ~3~
 a+b+c+d 


Re: Naivita mladi 

(12.8.2010 10:37:09)
Ajli, teď si mi to vzala z pusy - pokud někdo má hotové finanční zázemí, neumí si představit, jak dlouho trvá postavit se na vlastní nohy. A že by se autorka raději hádala s tchyní o koupelnu - haha, to raději nekomentovat, nechci být jedovatá.
 Tenna /2 


Biologické hledisko je jen jedno z mnoha. 

(12.8.2010 10:12:38)
Aleno, je bezesporu pravda, že odsouvání mateřství do stále pozdějšího věku je svým způsobem nepřirozené - z biologického hlediska je určitý "vhodný" věk, resp. věkové rozmezí, a to nelze úplně obejít. Ale život ve "vyspělých" zemích se stal natolik komplikovaným, že samotné biologické hledisko je jen jedním z mnoha, kterým se lidé při zakládání rodiny řídí. Můj osobní názor je, že všechno má svůj čas a člověk by neměl ani ve světě individualistického hédonismu a téměř neomezených možností zapomínat na jistou pokoru k přírodě a jejím zákonitostem, neměl by se tou zdánlivou bezbřehostí života nechat přehnaně unést, jelikož se mu to jako jedinci i společnosti jako celku může vymstít. Ale jak vidíš i z ostatních příspěvků - žijeme ve společnosti, kde klíčovým pojmem je osobní svoboda a právo člověka zařídit si život ve všech ohledech zcela a výhradně po svém je nedotknutelné. Jestli je to dobře, nebo to může být i na škodu, to asi ukáže jedině čas.
 chikamichi 


Re: Biologické hledisko je jen jedno z mnoha. 

(12.8.2010 10:26:33)
Tenno moje babičky obě rodily poslední dítě ve věku kolem čtyřiceti let, nevím, že by to byla nějaká výsada moderní doby.
 Tenna /2 


Re: Biologické hledisko je jen jedno z mnoha. 

(12.8.2010 10:50:05)
Ano, ale POSLEDNÍ dítě! Poslední dítě okolo čtyřicítky bylo běžné - nebyla rozšířená antikoncepce, naopak byl rozšířen vliv náboženství, takže ženy rodily, dokud byly plodné. Ale výjimky jistě byly - mé obě babičky shodou okolností rodily své PRVNÍ dítě okolo třiceti let ~;) Ale že průměrný věk prvorodiček stoupá, to je opakovaně statisticky dokazováno.
 Hilly. 


Možná do toho tolik nevidíš 

(12.8.2010 10:16:48)
Milá autorko, možná do důvodů bezdětných třicátnic nemít děti tolik nevidíš. Mám pár bezdětných kamarádek, kterým je přes třicet a moc by chtěly manžely a děti..Bohužel se jedno, nebo druhé prostě nedaří(nebo obojí). Před širším okolím samozřejmě předstírají jak jim to vyhovuje a ohání se karierou. Obě by stebou určitě rády měnily.
To "užívání si" před dětmi je dost specifický pojem, co to vlastně znamená? Sex, drogy, alkohol? Cestování? Co vlastně?
Čekat s pořízením dětí do třiceti, abych si jednou do roka mohla zajet na exotickou dovolenou mi přijde dost zvláštní.
Jediné, co se snad už s dětmi dělat nedá je, nechat tu všechny své rodinné příslušníky a milence(partnera) a odjet do světa třeba na dva roky. Já bych si to ale ani před dětmi netroufla, porotže jsem o partnera přijít nechtěla.
A když už potom rodinu chceš, vrátíš se ze světa, tak kde ho najednou hledat, že...
 Hanka 75 


souhlas 

(15.8.2010 9:34:37)
Ani nemusís předstívat, že ti jde o kariéru nebo užívání si. Přece když marně hledáš partnera, nebo nemůžeš otěhotnět, tak to každému neříkáš. A ono to tak často může být.
Takže je jistě více žen, které by to chěli jinak. A jiné také ne. Nepřipadáš mi extra mladá, aby příliš vybočovala (kdyny zi bylo 20 let), ale je to opravdu každého volba. Jen jsi při té své volbě možná měla zvážit i to, co ti ted vadí, že kamarádky a stejně staré ženy jsou ještě jinde. Ale on to snad nbude tak velký problém.
 enny 


Je to jen názor, nic víc 

(12.8.2010 10:23:50)
Já jsem jako malá nikdy doma nepoužívala argument "ale ostatní to mají". Věděla jsem, že odpověď mojí mamky by byla "A když budou skákat ostatní, ty budeš taky".. Mno, tím skákáním zřejmě myslela okno nebo balkón, a né sportoviště.. ale to by v mém případě jako argument zabralo asi taky:) - jsem nesportovec. Já mám dítě v 36, přijde mi, že tak mělo být. Moje mamka má děti 4 - ve 20, 22, 25 a 36, přijde jí, že to tak mělo být. Své poslední dítě, mou nejmladší sestru, si hodně užívala, ale to je povahou, někdo by byl z pubertálního dítěte v 50 unavenej, né tak moje mamka, našim nejmladší sestra určitě dodala energii. Někoho v 50 unavuje i venčit psa. Ale - pořád to tu opakuju - spoustu lidí je starých už ve 30.. povahou.
 MeddyM 


Jsem taky před třicítkou 

(12.8.2010 10:37:27)
Jsem vystudovaná VŠ, s přítelem máme vlastní dům, jsme spolu už několik let, z toho pět spolu bydlíme, nedávno jsme se vzali. Finančně na tom nejsme špatně, mimi bychom utáhli. Sice platíme hypotéku, ale tu budeme platit ještě dlouho.
A já stále necítím, že bych TEĎ
 MeddyM 


Jsem taky před třicítkou 

(12.8.2010 10:42:33)
Jsem vystudovaná VŠ, s přítelem máme vlastní dům, jsme spolu už několik let, z toho pět spolu bydlíme, nedávno jsme se vzali. Finančně na tom nejsme špatně, on má stabilní práci, já víceméně taky, mimi bychom utáhli. Sice platíme hypotéku, ale tu budeme platit ještě dlouho.

A já stále necítím, že bych TEĎ chtěla mimi. A nevím proč. Někde cítím, že mimi v budoucnu ANO, určitě ano, ale prostě se na to ještě necítím. Vím, že kdyby to přišlo, dokázala bych se o mimi určitě postarat a mělo by všechnu lásku, zázemí atd. Ale někdy si při přemýšlení o tom, zda mít dítě, já sama připadám ještě jako dítě :-)

Nedokážu se v tom sama vyznat... Vídám známé holky kolem mě v mém věku i mladší, jak tahají kočárek a já si vždycky říkám co blbnou, jsou přece ještě mladý...~t~
 Petrajda 
  • 

Re: Jsem taky před třicítkou 

(13.8.2010 8:50:55)
Tomu rozumím. Poprve jsem otěhotněla skoro ve dvaceti, byl to šok, alestrašně jsem se těšila. Bohužel jsem potratila, ale vzali jsme se i tak :-)
Kluk se nám narodil "až" dva roky po svatbě. Opět neplánovaný, ale o to víc očekávaný a milovaný. Dnes je mu 15 let. Další dítko už nemáme. Nejde to. Ale upřímně, i kdyby to šlo, kdybych měla jakékoliv dítě plánovat a čekat, až se na "to" budu cítit, tak jsme dodnes bezdětní. Vždycky bych se cítila nedostatečně připravená, nebo jak to popsat. Syn je milovaný, mateřské city mám vyvinuty ažaž, a snad právě proto bych se toho obávala. Kdyby to přišlo, udělám co bude třeba, jak nejlíp a nejzodpovědněji to dovedu, s láskou a radostí, ale sama bych si nikdy netroufla :-)
 Kačka+Miška+Eli+Anička 


Re: Jsem taky před třicítkou 

(14.8.2010 22:04:15)
Chápu, měla jsem to podobně. Vždycky jsem si říkala, že jednou mimi určitě....ale připravená nebudeš asi nikdy :-).

My si řekli, když jsem měla hotovou školu, nějakou praxi, dodělaný bydlení "tak teď to zkusíme"..... stákle jsem nevěděla jestli mám tu HA vysadit nebo ještě ne. Nakonec jsem vysadila a o nejstaršího jsme se snažili dalších 3/4 roku, syn se narodil bylo mi 28, bylo to super fakt jsem si to užívala. Myslím, že v 18 bych si to tak neužila :-). Do 4 let se nám narodily ještě dvě dcery, ta poslední neplánovaná ~;) a musím říct, že se ještě po těch 5 letech stále ptám, jakej je to zázrak, že je to možný.... miluju je všechny moc, ale občas bych to ráda vyměnila za chvíli klidu. Ale zase když příjdou a řeknou, "mami já tě mám rád/a" tak to je tak něco úžasnýho.....~R^~s~~s~~s~~s~~s~~6~~6~
 Jája 
  • 

Já se nedivím 

(12.8.2010 10:50:39)
Já se nedivím nikomu, kdo chce třeba jen jedno dítě a dlouho po třicítce. Pokud chci dítě odpovědně vychovat, je to záhul a chce to dost peněz a energie. Mít třeba šest nebo kolik děti a nechat je vyrůstat jako dříví v lese, bez vzdělání - promiň, nevíš, o čem mluvíš.
Třeba já jsem kdysi chtěla mít tři děti. Mám jedno a jako samoživitelka jsem měla co dělat, abych utáhla jen to jedno. Dneska jsem šťastná, že jsem jich víc neměla. Prostě to asi tak mělo být.
Kolem mne se pohybují mladí lidé, kluci i holky, většinou tak 25+ a nikdo z nich se do dětí nežene. Já se jim nedivím. Dítě je vysavač na peníze a sakra závazek. A pokud k tomu není zázemí, není co řešit.
 Alena 
  • 

Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 10:51:33)
Slečny, paní,pánové, všichni co čtete tento článek, chtěla jsem se strašně moc omluvit za tento článek, vážně jsem ho srašně přehnala, měla bych se učit toleranci.
Je pravda, že když jsem dostala do života všechno naservírované, opravu nemůžu nic vědět o životě. Je mi trapně vůči všem, můžete mi to prosím odpustit?
Je fakt, že život není jenom o dětech, jsou i jiné věci a měla bych chápat, že to má někdo postavené jinak.
Jste to ale právě Vy, reagující na tento článek, díky nimž jsem si uvědomila i jiná stanoviska. A proto, alespoň pro mě, měl článek smysl.
Ještě jednou velmi děkuji za reakce a všem se velmi omlouovám.
Alena
 janina74+Ani05+Hany09 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 11:44:19)
Ja myslim, ze omlouvat se vazne nemusis, je to tvuj nazor:-))A jen by me zajimalo, co je spatneho na tom mit starsi "kamaradky":-)))Clovek je tak stary jak se citi a s detmi omladne, ne?:-))
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 12:38:06)
omlouvat se určtě nemusíš. Uvědomit si, že i v tomhle případě má každý právo zařídit si život podle sebe, stačí.~x~
 Horama 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 13:07:19)
Nemyslím, že je důvod se omlouvat. Ten článek nebyl vůči někomu zlý, jen byl "takový mimo". Ve většině reakcí taky zaznělo hlavně to, že znáš jen tu svou cestu, tak není moc fér soudit ostatní. A jestli tohle jsi z nich cítila a uznáváš to, tak je to víc, než kterákoli přispěvatelka mohla chtít. A na omluvy se vykašli. :-)
 Tenna /2 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 13:18:57)
Omlouvat se není potřeba ~;) Na to člověk musí být připravený, když zveřejní svůj názor - někdo bude souhlasit, někdo nesouhlasit, někdo myšlenku pochopí, někdo nepochopí, někdo odpoví k věci, někdo mimo téma, někdo bude slušný, někdo nevybíravý ... A jak sama vidíš, ve výsledku to třeba pomůže tobě poopravit si názor na svět. A od toho to tady je :-)
 albert1 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 14:48:58)
Tenno, moc se mi libi, jak a co pisete, plne souhlasim. Aleno, diky za clanek, nemate se za co omlouvat, osobne si kladu obcas podobne otazky, ale nejsem tak statecna, abych napsala na tak ozehave tema clanek, v opacnem pripade bych pravdepodobne dopadla podobne jako Vy. Pekny den a uz se prosim nikomu neomlouvejte, Janca:-)
 Ronja 
  • 

Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 15:07:46)
co to pleskáš? mě samotný sice přišel Tvůj článek trochu naivní, nezohledŇující zásadní fakt, že každá žena nechce dítě a i ty, který chtějí, to mají hozený každá jinak, ale nevšimla jsem si, že bys někoho urážela, tak to s tou pokorou tak nepřeháněj. :-) ... Navíc... Z biologickýho hlediska to s náma jde, co se týče schopnosti porodit zdravý dítě, už jenom z kopce...
 malostranska 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 18:38:34)
Take si myslim, ze se neni treba omlouvat...kazdopadne jsi jeste mlada a podle toho, co a jak to pises, potrebujes jeste "vyzrat".... za par let budes mozna stejne veci videt jinak...
 ...j.a.s... 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 18:42:11)
Jo, za pár let můžeš psát o tom, že ti život utekl a nic sis před dětmi neužila - pesimistický odhad anebo optimistický, že se chystáš v pozdním věku do dalšího dítěte.
 x x 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 15:15:12)
Zač se omlouváš? Nemyslím, že touto omluvou se nějak zásadně změní Tvůj náhled na věc. Článek nebyl urážlivý a je jasné, že se najdou lidé, kterým Tvůj názor nebude po chuti. Stejně jako ti, kteří smýšlí stejně jako Ty. Vůbec to neřeš. Pokud si nebudeš stát za svým názorem, ale ohýbat se pod tlakem protiargumentů, tak to opravdu není dobrý vzor pro Tvé děti. Obhajuj svůj názor a argumentuj a neomlouvej se, není zač.
 petluše 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(12.8.2010 20:37:12)
Aleno, moje druhé dítě jsem porodila v 27 letech, první v 23. Chápu tě ohledně kamarádek, také jsem jich měla hodně bezdětných, to se teď mění. Jenže já jsem pro změnu nastoupila do práce, takže se míjíme v tématech, nichméně kamarádství to nebrání. Ale dost lidí mi dalo najevo,že je to brzy a že to není správné. Tohle má každý nastavený jinak. Mám švagrovou,která má v 45 letech děti "z domu" a fakt si to užívá, na druhou stranu moje kamarádka ve stejném věku trpí tím že je nemá doma. Já se těším na "střední věk bez dětí" ~:-D
 Cimbur 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(13.8.2010 8:49:05)
Ne, že bys to tak přehnala, prostě jsi jen zdůraznila to svoje individuální hledisko. Ale život je mnohem složitější a každý to prostě máme jinak.
 & 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(13.8.2010 9:01:41)
Alenko, jeste si oprav v hlavince to porekadlo o jedny KAPSE prazdne a druhe vysypane.. S DIROU to jaksi nedava smysl..:-)
 Petrajda  
  • 

Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(13.8.2010 9:05:05)
Myslím, že Vás k tomu článku vedlo i něco jiného. Jako by jste potřebovala ujistit, že to, co dláte, není divné, není chyba ve Vás, ale ani v těch kamarádkách. Možná cítíte, že to, co dláte, je správné pro Vás, ale když z okolí jsou všechny vrstevnice jiné, pak jste na pochybách, že není možné, aby jste jediná byla normální, když většina jde jiným směrem, na druhou stranu Vaše vnitřní Já Vám říká něco jiného......upřímně, kašlete na ty okolo. Je to každého soukromá věc, každý má jiné podmínky pro start do života, jiné zdraví..... A poslouchejte sebe sama. Je to Váš život. A jaký si ho uděláte, takový ho budete mít. Tak ať se Vám daří :-)
 wer 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(16.8.2010 8:52:15)
~R^
 lesley 


Re: Článek jsem vážně přehnala, velká omluva všem 

(15.8.2010 10:13:04)
Shrnula bych to asi nějak tak, že každý má v životě jiné priority, ale jsou mezi námi i takoví, kterým jejich priority sice nevychází (třeba děti mít nemůžou), a přitom to dokážou před okolím úspěšně maskovat ~5~ .
Omlouvat se nemusíš. V životě prostě pokaždé nevychází všechno jak chceme, ale o tom je život.
 Marta 
  • 

Názor 

(12.8.2010 11:00:01)
Pokud tě skutečně zajímá nozor ostatních, tak ji ráda napíši ten svůj.

1. Podle mě je zajimavé, proč to vůbec řešíš. Pokud máš vše, tak jak jste si představovali, tak vám snad může být jedno, že okolí je jiné. S dětmi se ti změní okruh známých, ale zvlášť v dnešní době MC a dalších aktivit pro děti není problém najít někoho, kdo má taky podobně staré děti na nějakou tu procházku a popovídání. Mám z toho spíš pocit, že si sama nejsi jistá svým rozhodnutím a způsobem života, což je na druhou stranu první krok ke změně, takže je asi dobře, že o tom přemýšlíš, nicméně osobně bych to, jak to mají ostatní nebrala jako bernou minci pro svůj život.

2. Jak sama správně zmiňuješ, mít bydlení od rodičů bez dluhu a ještě nějakou tu "korunu k tomu" je podle mě silný luxus. Řekla bych, že máme okruh známých z takové střední vrstvy a kdo nedostal od rodičů (a není jich mnoho), tak i přes slušný plat na vlastní bydlení dosáhne jen za cenu hypotéky na nemalou částku s dobou splátek pěkných 30 let. A věř, že to opravdu není žádná legrace. Sami jsme si pořídili dvě děti a těch bezesných nocí, co jsem si zažila, když měl manžel třeba vážnější úraz (na pořádnou pojistku samozřejmě nezbývá) bylo víc než s dětmi. Nevíš dne ani hodiny, kdy se může něco zvrtnou a ty skončíš bez bydlení i příjmů. Logicky by se spíš hodilo naopak říct, že do takové situaci si dítě pořídí jen blázen. Osobně si však myslím, že takto je na tom většina mladých rodin a to jsou ještě ty šťastnější, kde vůbec chlap vydělá tolik, že jim někdo hypotéku dá.

3. Osobně i jako matka dvou dětí nevím co je mateřský pud. Do těhotnění jsme se pustili z čistě racionálních důvodů, po porodu jsem necítili žádnou okamžitou lásku a ani u jedné dcerky jsem nevěděla, proč brčí, dokud se nenaučily mluvit. Takže nevím, ale někomu možná biologické hodiny tikají, ale věř, že ne všem. Nedivím se, že v dnešní době, kdy je tolik možností, se ženy neženou do dětí hned ve dvaceti jak tomu bylo dřív.

4. Sama jsem se vdávala ve 23 letech, děti jsem porodila ve 26 a 29 a jsem spokojená. Mám pocit, že mi nic neuteklo, že život na mateřské je mnohem méně náročný než, když jsem chodila do práce a dost si to užíváme. Jsem šťastná, že mi osud dopřál život, jaký žijeme. Navíc mi děti otevřely úplně nové obzory a možnosti a díky nim jsem se vrhla i do dalšího studia. Kamarádky mám nové, díky dětem, ale i ty dřívější, které děti třeba nemají a moc rády si popovídáme a víme, proč to jedna má tak a druhá jinak a nepřipadá nám na tom nic divnýho, protože se lišíme ve spoustě jiných věcí, přesto jsme nej kamarádky už od střední školy.

Takže za mě, neřeš to. Zamysli se sama nad sebou, jestli jsi spokojená a užívej si to a co ti vadí změň. Nakonec jsi mladá, jsi doma, máš možnosti a prostředky na to třeba dělat něco, co tě bavilo dřív a nebyl na to čas nebo studovat a rozšířit si obzory, jde to i s dětmi. A pokud máš pocit, že jste si "nic neužili", tak je nejvyšší čas s tím začít, dokud jste mladí. My taky nemůže nikam bez dětí, ale zase na druhou stranu můžeme lecos, co bychom těžko dělali bez nich. Třeba jsme se začli učit lyžovat, když už se placatíme s malou na dětském kopečku, tak není tak divný, že se tam učíme taky a instruktor vyjde levněji pro celou rodinu. ;o) Nikdy nevíš, kdy se co zvrtne a pokud jste zdraví a ještě zajištění, tak máte opravdu velké štěstí a je třeba si to uvědomit a využít.












 Jana,roční syn 
  • 

Taky si myslím, že je lepší dřív 

(12.8.2010 11:00:28)
Já mám ve 23 letech ročního synka, pravda, ne úplně plánovaně,ale moc chtěně, ve finále jsem samoživitelka (i bez výživného) ale neměnila bych. Přesně tak, nějaké kariéry a tydlety věci, pro někoho je to celý život, ale já s tím nesouhlasím, ale ani neodsuzuju. Pokud se člověk nevymlouvá, proč to nejde atd. Jasně, v dnešní době bydlení není věc jednoduchá, ale většinou jsou na to dva a to se to hned lépe táhne :-)
 Zuzu 
  • 

Re: Taky si myslím, že je lepší dřív 

(12.8.2010 11:32:35)
S tímhle názorem taky souhlasím. Je mi 23 let, mám 17ti měsíční holčičku a čekám druhé miminko. Obě děti jsou plánované a moc chtěné. Taky jsem v okolí trošku za exota, ale mě prostě kariéra a nějaké užívání prostě neberou. Užívám si až teď, s dětma. Vždycky jsem věděla, že chci děti hodně brzo, kdyby to šlo, měla bych je ještě dřív.

Taky je to možná tím, že mám hodně mladou maminku(měla mě v 19) perfektně si rozumíme. Vždycky jsem trnula hrůzou, že se ze mě stane taková ta "stará, protivná" matka, viz tchýně, která měla mého přítele v 35 a teˇj je myšlenkově a názotově úplně jinde než my.
(samozřejmě že vím, že všechny takové nejsou :) )
 bobinaxx 
  • 

Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(12.8.2010 11:22:11)
Další názor : já jsme se svým manželem chodila od svých 19 let, od 24 spolu bydlíme a i když splácíme hypotéku, vždy jsme si stáli finančně celkem dobře. Syn se nám narodil, když mi bylo čerstvých 28 let. Bylo to plánované a chtěné dítě, počaté bez potíží. Před jeho narozením jsme si užívali do sytosti, takže ani tento problém u nás nebyl. Takže nám nic nebránilo děti mít a vždy jsme chtěli mít dvě děti.
Poporodní deprese s jejichž následky se potýkám dodnes ale zavinily to, že jedno dítě nám bohatě stačí a další mít nebudeme. Mít dítě je ta největší zodpovědnost na světě, a jestli se někdo na to mít děti necítí, nemůže ho nikdo nutit.
Miluji svoje dítě nade všechno na světě, ale když bych mohla vrátit čas zpět, nejsem si na 100% jistá, že bych volila stejně. A může si o mě myslet kdo chce, co chce. Každý člověk a jeho vnitřní cítění je jiný, takže se nedá škatulkovat, že v 25 letech je nutnost mít 2 děti ( a za dva roky následuje dovolená v Jugoslávii...).
Já sama obdivuji matky, které mají více dětí a cítí se šťastné a dětmi naplněné, ale já na to mít více dětí prostě nemám. Jsem proto špatná nebo jak píše autorka "divná"? Pro někoho možná ano, ale toto je můj život a nikdo jiný ho za mě se všemi následky všech rozhodnutí žít nebude.
 Polarka 
  • 

Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(12.8.2010 13:55:44)
Presne. A take, i bez poporodnich depresi - jsou preci mozna i lide, kteri nemaji pocit, ze jediny smysl jejich existence je v plozeni dalsi generace...treba je bavi jejich prace, jsou v ni dobri, pomahaji v Africe, cokoliv...jiste, deti jsou velice dulezita soucast zivota a vetsina lidi je chce, ale neni to jedina moznost, jak plnohodnotny zivot prozit...a rozhodne se do toho nemusi vrhat hned, jak to jen trochu jde. Prijde mi, ze autorka si moc neumi predstavit, ze lide maji v zivote i jine cile...a nejde o zabavy a dovolene...
 Petis2134 
  • 

Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(12.8.2010 14:24:39)
A jake ty cile ze maji, ktere je tak moc naplnuji? Prace pro nadnarodni korporaci? Prace ucitelky? Prace zdravotnika? Bezdomovectvi?
 ...j.a.s... 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(12.8.2010 14:29:37)
Teď nevím. Ptáš se mě nebo někoho jiného?
 Petis61563 
  • 

Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(12.8.2010 16:07:41)
No ale ja bych prosil nejake priklady, protoze az na fakt vyjimky jsou podle mne deti jedine, co dava v zivote smysl.
 Polarka 
  • 

Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(12.8.2010 16:32:24)
Ja nevim, mam treba kamarady, kteri pracuji v humanitarnich organizacich v Africe...znam lidi, kteri jsou umelci a opravdu zijou svoji praci a velmi jim na ni zalezi...znam dva vedce, kteri jsou zcela zabrani do toho co delaji a pokladaji to za velmi dulezite...

To je dost smutne, pokud si clovek neco takoveho neumi ani predstavit, se mi zda.

Ja jsem nerekla, ze deti nejsou velmi dulezite...mam je a miluju je...ale...nevidim jediny smysl v udrzeni rodu...
 Zasjaj 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(15.8.2010 1:03:02)
Madelaine,
presne tak, jak pravil velky myslitel Jaroslav Dietl usty skladnika v samoobsluze:

"Dovolte staremu skladnikovi, aby vam dal jednu radu do zivota. Mejte sve deti sebevic rada, davejte jim vsecko, co muzete, ale zijte si svuj vlastni zivot. Neupinejte se k nim, za chvilku vas budou citit jako pritez a prestanou si vas vazit."
 Petis655d4 
  • 

Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(12.8.2010 18:07:40)
Ok, to jsou ty vyjimky, kde se da uvazovat o tom, ze to muze mit hlubsi smysl. Ale co ma delat zbytek populace, ktery neni humanitarni pracovnik ani vedec nebo dobry umelec, aby ho to fakt naplnovalo? Jasne, da se delat vsechno s nadsenim a s radosti - i ja mam svoji praci rad a naplnuje me, ale ve srovnani s detmi je to nesrovnatelne.
 ...j.a.s... 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(12.8.2010 18:29:52)
Petis, ten at rodí klidně hodně dětí. A tím se to vyrovná, že část populace děti nemá nebo je má později. :-)
 Petrajda 
  • 

Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(13.8.2010 14:00:45)
Jojo, teď ano. A co za 30 let? Budete pořád běhat okolo odrostlých potomků, nebo plodit nové a nové až do velmi velmi velmi pozdního věku? Nebo se upnete na vnoučata? A co když Vaše děti si s vnoučaty dají načas? A až nějaké budou, pak Vám je půjčí jen na pidichvilku, protože to bude zas jejich životní náplň..... to si hodíte provaz, nebo strávíte život v depresi a hledáním náhražky? To je přece hloupost, ne?
 Tenna /2 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(13.8.2010 15:33:26)
Třeba mají ty cíle a priority jednoduše otočené: teď, v mládí a plné síle je zajímají a naplňují hlavně děti, a až je vychovají, vrhnou se s pocitem dobře odvedené práce na něco jiného ~d~ Otevřít si obchod, začít cestovat nebo fotografovat nebo chovat ovce nebo co já vím - to lze narozdíl od rození dětí klidně začít i v padesáti.
 stella 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(2.12.2010 0:19:54)
V padesáti se dá rozjet činnost po letech, kdy člověk má za sebou svá nekreativnější léta, léta, kdy měl vstřebávat zkušenosti, nabírat informace a věci si ujasňovat? Nevěřím. Má matka nás měla ve dvaceti, sama nic nezažila a potom, co jsme vyrostli, a ona byla "volná" pro rozjetí studií, byznysu, kariéry, koníčků, už měla mysl zavřenou, nevytrénovanou ke kreativitě a adaptaci. A to je to nadprůměrně inteligentní osoba. Dnes (jemi 31)ji musím brát s rezervou pro její omezenost.Zní to krutě, ale já to tak cítím. Asi opravdu nejvíc záleží na stavu mysli. Viděli jste například časosběrný dokument paní Třeštíkové o manželském páru s pěti dětmi po dvaceti letech? Nic nikdy není zaručené.
 Aredhel 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(15.8.2010 12:03:23)
A co tebe na detech tak naplnuje ?

Ja uz mam deti dospele a jsem rada , ze uz to mam za sebou , ale nikdy jsem takove pocity nemela . Zrejme absence materskeho pudu.
 simka02 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(12.8.2010 20:52:11)
Je smutné odvozovat hodnotu svého života jen od svých dětí.
 Micka+ Přemeček 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(13.8.2010 11:46:23)
Hlavně pokud se ty děti pak vymknou kontrole a nadělají ve svém vlastním životě spoustu problémů nejen sobě, ale i svým nejbližším příbuzným.
A taky bych zde zmínila pořekadlo - odříkaného chleba největší krajíc - tak bacha Petisi, aby si náhodou ty večírky a dovolené jednou v životě nemusel absolvovat jen proto, aby jsi přišel na jiné myšlenky, protože tvé děti už tě nebudou v životě potřebovat.
 Petrajda 
  • 

Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(13.8.2010 13:56:31)
Pro mě je taky syn to jediné, co má na světě smysl, ale ........fakt si myslím, že i bez dětí mohou lidé žít plnohodnotný život. Plnohodnotný podle jejich plných hodnot, já mám ty hodnoty jiné. Takže bych neodsuzovala, jen bych s nimi neměnila :-)
 Ivulle 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(22.8.2010 11:29:11)
No Petis, podle mě dává v životě smysl všechno, co člověka posune (posunuje) dál. Děti, práce, koníčky, čtení knížek, cestování, sport..

Jinak bych připadala v životě stejně jako králík, který si vegetí spokojeně v kleci.
 Aredhel 


Re: Pro někoho třeba není dítě náplní života 

(15.8.2010 11:22:22)
Nemusi to byt kariera ani cestovani , ale treba nejaky konicek, ktery zabira hodne casu a s detmi se tak uplne neslucuje . Ja takovy mam a kdybych mela moznost se tomu venovat jeste pred detmi , asi bych se moc rozmyslela .
 Vostice 


Můj názor 

(12.8.2010 11:44:52)
Nezdá se mi velice vhodné napsat o otci mého manžela , že je starý dědeček a mohl by už zemřít . Můj tchán má také 71 let a je to velice vytální starší pán , který hlídá naše děti. Zvládá zahradu a jízdu na kole. Já sama jsem měla 1 dítě v 27letech a 2 v 35 a nepřipadám si divná. A nic my neuteklo. Je to o pocitu té které ženy . Mám spolužačku která měla děti hned po škole v 18 a druhé ve 20 a dnes říká že by to podruhé neudělala. Že měla počkat. A o tom to je každý má právo rozhodnout se o tom kdy chci mít děti. A ne přemýšlet jestli třeba nebudu divná protože je mám brzo nebo pozdě. A stejně tak mají právo i ženy které prohlásí že děti nechtějí, možná si to rozmyslí později a možná ne, ale je to jejich volba. Na to nejsou žádné šablony teď je to správné a teď ne. Je to jen náš život a ten si žijeme jak chceme.~;)
 Alena, 1 miminko 
  • 

Souhlasim 

(12.8.2010 11:57:42)
Ahoj, je mi 29 let a prave drzim na kline sveho syna, ktery se narodil pred 5 tydny.
Souhlasim s tebou, dnesni doba je jina, a spousta mych vrstevnic se jeste neodhodlala k tomu, mit deti. Nejdrive si chteji neco uzit a potom se uvidi... Na druhou stranu existuji pary, ktere se o detatko marne snazi a ze zdravotnich duvodu se jim nedari...a svemu okoli se to stydi rict.
 Petra 
  • 

Re: Souhlasim 

(12.8.2010 15:14:45)
Souhlasim. Sve prvni dite jsem mela v 27 letech a na 2. dite jsme museli cekat dlouho, protoze to uz mi bylo pres tricet let.P
 Veronika 
  • 

Autorce 

(12.8.2010 12:02:32)
Milá autorko, zejména věta o tchýni mě pobavila. Nevíte o čem mluvíte. Já ano, už 7 let žiji u rodičů manžela a věřte, že hádky o něco jsou tím nejmenším. Takové intriky, pomlouvání, tichá domácnost, psychický teror manžele od jeho matky a navádění proti mě a mohla bych pokračovat donekonečna. Jste si jistá, že by se Vám v tomto prostředí narodilo psychicky zdravé dítě. Sami už 3 roky řešíme bytovou situaci stavbou svépomocí, protože nemáme peníze. I tak budeme ještě 20 let splácet 13 tisíc měsíčně, což je zhruba 3/4 manželova platu (když nemá dovolenou a není nemocný). Tak mi laskavě napište, jak má z toho vyžít 3 členná rodina, aniž by měli něco našetřeno na dobu mateřské a rodičovské dovolené. Je mi právě těch 30 a budoucnost nevidím růžově - nové zprávy: porodné nebude, na překlenovací úvěr bude stát přispívat méně, ačkoliv podmínky při jeho sjednání byly jiné, vyšší daně atd. Dítě chci, ale budoucnost vidím, jako hodně velké šetření.
 Alena 
  • 

Re: Autorce 

(12.8.2010 12:06:45)
omlouvám se
 Veronika 
  • 

Re: Autorce 

(12.8.2010 15:14:11)
OK, promiň jestli jsem reagovala moc zhurta, ale situace kolem dítěte a bydlení je pro mě citlivá a dnešní vláda, která chce sebrat i to porodný a nechat ho jen sociálně nepřizpůsobivým, tomu aby slušný lidi měli děti vůbec nepřispívá. Každopádně dítě chci a to tak do 32 let, ale dá se to naplánovat? :-)
 Alena 
  • 

Re: Autorce 

(12.8.2010 15:55:38)
Takovéto soužití s rodiči je vážně hrozné a sama nevím, jak bych Vaší situaci vyřešila. Před bydlením s rodiči nas varoval již nejprve sám oddávající (náš známý), který prohlásil (s tím ale nesouhlasím): Pokud budete bydlet u rodičů, tak vás neoddám (na jeho stanovisku ale naše budoucnost samozřejmě nevisela, protože jsme si klidně mohli najít jiného oddávajícího, je jich spousta). Pak jsem jednou slyšela strašnou hádku od sousedů, kde takhle bydleli. Pak jedna paní z realitní kanceláře říkala, že bydlení u rodičů je hrozné, že jdou lidé bydlet do podnájmu (raději). Jenomže z čeho utáhnout podnájem, když je žena na mateřské a muž běžně vydělává?
Pokud je bydlení s rodiči vážně tak nesnesitelné a není naděje na samostatné bydlení, asi je lepší do tohoto stavu dítě nepřivést, nebo dítě odložit, než se vyčasí.
 Martin z Jívové 


Re: Autorce 

(15.8.2010 12:01:59)
No, žena šla na rodičák, teď je na druhém, naštěstí se nám v obou případech díky převedení na mě podařilo provést 3letou volbu, v rudhém případě už to bylo velmi důležité, protože těch 7 tisíc jde akorát na stejně velkou splátku hypotéky. Vydělávám celou dobu jen já, pracuju ve státním, což oproti představě spoustu lidí není žádná finanční výhra, normální plat, nevíc tabulkový, takže nejen že nám teď John bude ubírat, ale i dřív - žádná možnost jak dostat víc, v soukromé sféře si můžeš říct třeba o přidání, tady to nejde. Ale už od začátku jsme věděli, že s rodiči by to prostě nedělalo dobře. Rok a půl jsme byli v podnájmu 2+1 panelák 6000-6500/měs., takže to pak byla jasná volba, starý dům na vesnici, hypotéka, postupně zvelebujeme. Vždycky to nějak jde. Dříve my mě v životě nenapadlo, že budu schopen něčeho takového, jako si "koupit dům" nebo auto na leasing (podotýkám, že ojeté z bazaru). Nic jsme nezdědili a máme kolem sebe kupodivu dost lidí, kteří prostě něco mají, dům, nebo dokonce dva, takže ho můžou prodat a mít dobrý základ pro nový, nebo si vzít hypotéku jen na opravy, to vždycky žasneme, že to ostatní mají a my nic. :-) Takže - nějak to vždycky jde, chce se to prostě rozhodnout, že to začnete řešit.
 Nika89 


Divná? 

(12.8.2010 12:04:48)
A jak si mám připadat já, když mám dva syny v 21? Podotýkám že oba jsou chtění a plánovaní, jeden má 2 roky, druhý 3 týdny.~6~
 bláhová Dajána 


Jak je to všechno strašně relativní.... 

(12.8.2010 12:05:12)
Jak já si připadala jako nemožný, odepsaný outsider v roce 1986, kdy mi bylo 25, a já neměla jako jediná z mých kamarádek ani manžela, ani děti....Uplyne 30 let, a jak moc se změní představy o tom, co je normální.....~j~
 Mája a K 7/10 + Z 12/12 


stará maminka 

(12.8.2010 12:09:25)
A nenapadlo Tě, že ty "kariéristky", co si podle Tebe chtějí jen užívat, ve skutečnosti třeba kariéristky nejsou, ale prostě jim to možná nejde? Problémy s otěhotněním se ne každý rád chlubí.
Mně je 35, takže podle autorky článku už jsem stará maminka, a před pár týdny se mi narodilo první miminko. Po dlouhém snažení, několika pokusech umělého oplodnění a problémech v těhotenství. Takže jsem možná stará, ale jsem šťastná, že naši holčičku máme a doufám, že časem přibude i další.
Jestli má někdo dítě ve 20 nebo 40 je věc každého.
 lonkue 


tak nevim 

(12.8.2010 12:13:08)
No vidis, ja jsem asi ta typicka zenska, proti ktere ve svem clanku brojis....;-). Je mi temer 33 let a az ted jsem se citila zrala na dite. I kdyz uprimne receno, kdyby manzel tak moc nenalehal, tak bych asi jeste klidne par let pockala. Ja zase absolutne nerozumim tobe. Osobne si myslim, ze ve 26 letech je proste moc brzo na to byt 2-nasobnou mamou. Co jsi v zivote zazila? Kde jsi byla? Jak moc mas rozjetou karieru? Ja osobne jsem vystudovala vysokou, pak sla pracovat. Moje kariera je casove velmi narocna, ale je pro me mym konickem. Pak jsem pri praci studovala MBA. Pak jsem opet budovala "karieru". Mezitim jsem stacila sjezdit svet, vysplhat se na nekolik hor (muj obrovsky konicek), zila jsem v nekolika zemich, mluvim plynne 5 jazyky. To vsechno bych proste s detmi zvladnout nemohla. Takova je realita.... Nelituji ani vterinku, ze jsem se tak rozhodla. Na moji dcerku, kterou cekam v prosinci se velmi tesim. Bude to nova kapitola v mem zivote. Ale urcite ne posledni a ta jedina.... Nekritizuji te. Jen ti davam pohled zeny na druhe strane barikady. A ja si myslim, ze je dobre, ze ne vsechny zeny jsou stejne. Proste jsme ruzni lide a mame jine ambice v zivote. Dulezite je, ze ty jsi se svym ziovtem spokojena....
 Hilly. 


Re: tak nevim 

(15.8.2010 21:44:55)
Lonkue, to máš teda nervy jak špagáty. Já bych tak dlouho nečekala, to by se taky příroda mohla vzpříčit a hrozilo by, ze děti nebudu mít nikdy.
 lonkue 


Re: tak nevim 

(16.8.2010 12:06:52)
nechapu "nervy ja spagaty". Ja jsem nikdy neodpocitavala svoje plodne roky a pritom se klepala jestli to vyjde nebo ne. Me proste nikdy nenapadlo delat neco jineho, nez co jsem v te dobe delala.... Proste jsem vubec nemela deti na mysli. Vedela jsem, ze az je budu chtit tak se tim teprve zacnu zabyvat. A jak jsem psala, kdyz jsem si rekla, ze "ted jo". Tak to slo velmi rychle. Az jsem z toho vykulena jak rychle ;-). Klidne bych pockala i dele. Ono je to asi fakt o prioritach... Pocitala jsem i s tim,ze by to taky mohlo "nevyjit" a s tim jsem byla smirena. Proste bych mela jinou napln zivota. Ja to nevidim jako tragedii - byti bezdetnou zenou.....
 Zuuuza 


Nic není černobílé, milá autorko 

(12.8.2010 12:13:36)
Milá Aleno, článek mě mírně nadzvedl ze židle. Myslím, že jste se jen chtěla pochlubit tím, jak vám rodiče zajistili bydlení. Ale mít děti není jen o tom, že je někdo chce. Nenapadlo vás, že třeba to nejde, že prostě se to někomu nedaří, i když by hodně chtěl? A že třeba není jednoduché najít partnera, s kterým člověk chce založit rodinu? Nebo že má někdo zdravotní problémy apod.? A pak taky můžou být prostě ženy, které děti nechtějí, tak proč by je mít měly? Zamyslete se, než vyplodíte článek. PS: Děti mám dvě, je mi 31.
 lleennttiillkkaa  
  • 

Nějak nevím 

(12.8.2010 12:42:06)
Nějak nevím, co jsi tím článkem chtěla říct. Že ženy který si pořzujou děti až po 30 jsou vadný? Napadlo tě někdy, že spousta těch karieristek dělá tu karieru proto, že nemůžou otěhotnět, tak se zatím realizují jinde? Moje kamarádka měla první dítě ve 34. letech a rozhodně to takhle nechtěla, jen se o dítě snažili deset let, než jim pomohla medicína. Další děti měla v 37. letech a rozhodně není zlá máma, naopak je to máma, která ma děti vychovaný a nadevše je miluje.
Já jsem si první dítě porodila ,,plánovaněneplánovaně" ve 22 letech. S přítelem nejsme svoji, světe div se nemáme vlastní bydlení a od rodičů jsme nic nedostali ani nedostanem ani jeden z nás. A skutečně někomu, kdo dostal bydlení a věno a já nevím co všechno od rodičů, se to mluví.
Na druhou stranu vím o čem mluvíš, když píšeš že si ve svém okolí jediná.
 Novotna 


Nejsi už těhotná? 

(12.8.2010 12:49:05)
Dobrý den, z článku na mě "čiší" cosi,že autorka není spokojená s životem.Je mi 29 let,děti žádné. Mám v práci kolegyni(věk o 5 let starší než já,dvě děti cca 7let a 6 let,rozvedená), často se mi ptala: Nejsi už těhotná? Kdy budeš těhotná? Začínalo mě to štvát, a tak stojíme v kanceláři,kde je i její nadřízený a já se ptám kolegy,co jsi slíbil tady např. Kačce,že se mi neustále ptá,kdy budu těhotná? To musí být velký peněz prémií a přidání...Kolega...Nic-překvapen a smál se......Tak jí říkám,já se Ti taky neptám,kdy se znova vdáš a kdy si najdeš chlapa,tak se mě neptej na takovýto věci. Přišlo mi to a působí to na mě,že je nespokojená se svým životem,jaký si zařídila. Nebo co si o tom myslíte vy?
 Radka+ 04/06+12/07 
  • 

Re: Nejsi už těhotná? 

(12.8.2010 16:56:21)
To mi připomíná mojí kolegyni, která měla 10letou dceru, když já otěhotněla a její manžel nechtěl druhý dítě, zatímco ona po něm děsně toužila. Když jsem otěhotněla, netajila jsem se v práci tím, že chci druhý dítě hned. A ona na mě s takovým zlým ksichtem a opovržením, že prej uvidím, až mi TO bude řvát a že si všechno rychle rozmyslím a že budu ráda, když budu mít jedno dítě.

Nevědět už dávno předtím, co doma řeší, řeknu si, že má takovou zkušenost, tím, že jsem věděla, jak to u nich je, tak to byla taky jen nenávist vyplývající z její neuspokojený touhy.

Tím ale nechci říct, že autorka je nespokojená, článek jsem si přečetla a zanechal mě chladnou, nijak mě nepobouřil ani nepobavil
 Horama 


Co na to říct? 

(12.8.2010 12:49:49)
K materiálnímu zabezpečení: Prohlášení o tchýních a koupelnách se dělají báječně, pokud je tchýnina koupelna daleko. Já bych do takové situace až v případě, že bych ve třiceti zjistila, že zabezpečená nejsem a bez tchýně v zádech si dítě nikdy nepořídím. A to mám ještě dost dobrou tchýni!

Směs ostatních faktorů: Někdo najde partnera ve 24, někdo výrazně později. Já jsem z těch, co ho našly výrazně později. A když jsem ho konečně měla, první myšlenka rozhodně nebyla "ulovila jsem chlapa, teď rychle stvořit děti". Ono totiž ještě chvíli trvalo, než jsem se ujistila, že je to fakt chlap pro život, a než jsme se OBA shodli, že spolu už dítě chceme. Taky není úplně pravda, že všechny ženy mají v životě jako prvotní a nejdůležitější cíl mít děti - pro některé je to prostě jeden z rovnocenných cílů a já to velmi chápu. A že jsi osamělá? To je kdekdo. Já znám holky, co měly děti v osmnácti, holky, co je měly v pětadvaceti, sama jsem měla své první v jednatřiceti a znám i holky, co jsou starší, a děti zatím nemají. Mezi mými známými převažují prvorodičky mezi 25 a 28. (Ale je mi to k prdu, protože bydlí sta kilometrů ode mne.)

Jediný snad trochu rozumný závěr: Těžko soudit něčí život, když jsi "nechodila v jeho botách".
 Linda, matka puberťáka 


mladí nepřemýšlí, starší až moc 

(12.8.2010 12:58:29)
Těhotná jsem byla v 17 letech..tehdy jsem vůbec nepřemýšlela, kde bydlet, za co jíst, tyhle věci jsou pro malou holku abstraktní, protože do té doby bylo všechno automaticky a kde se to vzalo, mě nezajímalo..dnes je mému synovi 16..je to jediné mé dítě a mě je 34 a hodně bych přemýšlela nad dalším..vlastně to mám asi rozmyšlené..žádné další dítě nechci..právě proto, že mám rozum, peníze, manžela, byt, veškerý komfort o který nechci přijít..
 veronika77 


hledání vhodného partnera 

(12.8.2010 12:58:51)
Ahoj všem, to hledání vhodného partnera mě celkem pobavilo - ono to nejde lámat přes koleno... Švagrové je 27, ráda by, ale o rozumného chlapa ne a ne zavadit... neznáte někoho ;-) ?
 Zuzka N. 
  • 

Re: hledání vhodného partnera 

(12.8.2010 13:37:55)
Přesně tak, najít chlapa pro společný život rodinu atd. není vůbec sranda, mě je třicet a potkala jsem ho letos (teda znám ho mnohem déle, letos jsme spolu začali chodit). Můj první pětiletý vztah skončil když mi bylo 24. Pak jsem měla další tři roční vztahy, jeden lepší než druhý - jeden psychicky nevyrovnaný, další věčně mladý nechtějící se vázat, třetí s komplikovaným vztahem k alkoholu. V 29 jsem už se na nějaké hledání vykašlala a smířila jsem se s myšlenkou, že děti nemusím mít taky vůbec, našla jsem si milence a bylo mi fajn. Dneska je mi fajn mnohem víc, neměnila bych, ale byla to fakt klika. Seznamování v tomhle věku je děs. Většina už je zadaná, ty co nejsou zadaný nechtěj nic na vážno, jakmile jim řeknu že je mi třicet vezmou zpátečku protože si myslej, že budu chtít hned děti. Apropo to samé si myslí zaměstnavatelé, chtěla jsem změnit práci a po měsících marné snahy jsem si zašla do pers. agentury, kde mi naférovku sdělili, že v mém věku (!!!) mě nikdo nezaměstná, protože se očekává že budu mít v dohledné době děti a tím pádem jsem špatná investice. Až se vrátím z mateřské (pokud na nějakou půjdu) tak mě zase nezaměstnají protože mám malé děti, a až odrostou bude mi čtyřicet a to už budu moc stará. To jsou vyhlídky.

A seznamování na internetu? No, znám sice jeden pár kterému to vyšlo, ale to je vyjímka potvrzující pravidlo. Přála bych autorce absolvovat alespoň deset schůzek sjednaných přes internet, ona by jí ta chytrá nálada rychle přešla.

Dneska mám sice vztah, ale taky kdo ví, třeba to nevyjde, a za tři roky budu 33letá singl ženská, na kterou si všichni budou ukazovat prstem že teda nemá ty děti. Dneska je akceptovatelnější být rozvedená, mít tři děti klidně každé s jiným chlapem, než být nad třicet a nemít děti ani vztah. Přesně tyhle kategorizující vdané (či zadané) dámy co nemají pro samou pohodičku co jiného na práci a tak hodnotí životy druhých miluju.
 veronika77 


Re: hledání vhodného partnera 

(14.8.2010 13:39:03)
Tak to Ti budu držet palce, aby už to vydrželo... :-) Najít dneska rozumného chlapa je děs... Já si řekla v 25, že na chlapi kašlu a našla si práci v zahraničí, pak jsem těsně před odjezdem potkala budoucího manžela a po měsíci se vrátila... Dokonce jsem mu na prvním rande řekla,že chci mít brzo děti a nic :-) Tak hodně štěstí!!!
 Šešule 


Mám to podobně 

(12.8.2010 13:17:24)
Autorko, mám to podobně. Ve třiadvaceti první dítě, měsíc po šestadvacetinách čekám druhé. Všichni automaticky předpokládají, že je to moje první těhotenství a ještě jsem si vyslechla, že "jsem na první mladinká"~t~
Děti jsem měla v průběhu studia VŠ. Nelituju, že jsem mladá matka. Jediné, co mi vadí, je ta osamělost. Kamarádky jsou skoro všechny bezdětné a ty, co mají dlouhodobější vztah uvažují, že si s partnerem koupí psa~d~ Až se začnou pokoušet o první, tak já už budu pracovat, nebo budu mít třetí~2~
 vebalka 


věk rodičů 

(12.8.2010 13:21:24)
Tak my s manželem budeme taky rodiče,kteří za pár let mohou i umřít přirozenou smrtí.
Jinak umřít přirozenou smrtí se může v jakémkoliv věku.
 Irena 
  • 

Ňechápu smysl existence článku 

(12.8.2010 13:28:09)
Autorka mi přijde docela omezená. Nikdy by mě nenapadlo přemýšlet, jestli jsem normální já "dětná" nebo moje bezdětné okolí. Každý to má jinak.Peníze nejsou důvod proč nemají lidé děti, většinou je to zástupná zástěrka pro dotěrné dotazy. Můj otec mě měl taky ve 40 a žádnou újmu z toho nemám. Někdo je zchátralý dědek v 50 a někdo je OK ještě v 70.
 Katka a Mišáček 


Jsem spokojená 

(12.8.2010 13:49:57)
Je mi 30 a právě si užívám své první miminko. Dřív bych do mimča určitě nešla. S manželem jsme spolu už dlouho,s materiálním zajištěním jsme taky neměli problém, hodně jsme cestovali, užívali si naplno života bez mimča. No a prostě jsme cítili, že teď přišel ten pravý čas na dětičky, tak jsme do toho "šli". Musím říct,že jsem spokojená,neměnila bych nic co se týká toho, mít dítě před třicítkou~z~
 Majda a dva kluci 
  • 

Když jsem byla malá... 

(12.8.2010 14:07:08)
a lezla jsem pomalu do puberty, často jsem si plánovala jaké to bude až budu dospělá. První dítě jsem si "naplánovala" na 22-23 let. To mi přišlo ideální.
A realita. Začala jsem studovat na VŠ a končila když mi bylo 24. Jít rovnou ze školy na mateřskou mi nepřijde zrovna dvakrát zodpovědné, pokud teda nemáte chlapa, který uživí celou rodinu i když už budou děti větší a maminka doma, protože nesežene práci.
První dítě se mi narodilo v 29, druhé v 31. A je nám všem fajn. Jo chtěla jsem děti dříve, ale za jakou cenu bych je měla, do jakých podmínek bych je přivedla. Život je o kompromisu. Nestačí si říct: já chci dítě a hotovo a tak ho mít budu a nějak bude.
 ...j.a.s... 


Re: Když jsem byla malá... 

(12.8.2010 14:28:42)
Tak tak. Někteří, co mají jen SŠ a nebo kratší VŠ si dostatečně neuvědomují jaká je to řehole - 5 let na VŠ a když skončíš, tak nemáš nic a začínáš znova... Proti tomu SŠ už má svou pozici v práci ukotvenou a mnohdy mnohem víc financí. Každý jsme jiný a každý máme jiné životní podmínky. Já zas neuznávám takové to, pořídím si dítě, hned když mi poprvé zabimbají hodiny nebo když ani moc nechci, ale vím, že mám ten věk. Dítě by se mělo dělat především z lásky a ne z rozumu.
A pro autorku. Ve 20 jsem si partnera vybírala přece jen jinak než v 25. Ono se to taky může někdy vymstít, když si vezmeš prvního, kterého potkáš. V mladším věku některé věci vidíš jinak než jako starší. Myslím, že počkat si má taky hodně plus.
 JankaP 


Re: Když jsem byla malá... 

(12.8.2010 15:38:04)
Taky souhlasím.
Mám dobrou práci, práci, která se dá dělat při malých dětech. Ale po dokončení VŠ jsem se musela hodně snažit, abych si takovou pozici vytvořila! Pracovala jsem už při škole, přesto jsem první roky pracovala třeba do 3, do 4 do rána, abych dodělala zakázku. Takže jsem si první dítě mohla dovolit až v 29, další v 33.
Když je člověk finančně zajištěný, je to jiné. Nás rodiče ani bytem, ani financemi vybavit nemohli. A tahat dítě po nájmech, to je :-© .
Všechno má svý.

PS: Proč si nerozumíš se čtyřicátnicemi? Já mám od takových 26 let kamarádky ve věkovém rozpětí 25-70 let ~y~
 Alena 
  • 

Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 14:07:22)
Ráda bych zareagovala na reakce.
Z některých názorů mi přijde, že se přispěvovatelky domnívají, že jsem měla všechn v životě doposavať v pohodě, ale to není pravda. I když uznávám, že oproti jiným se mám až moc dobře.
Tím, že rodiče stavěli dům, tak jsem byla tak trochu outsider, protože jsem většinou to, co ostatní, neměla, i když uznávám, že jsem toho měla dost. Vybočovala jsem z kolektivu tím, že jsem jako jediná měla staré sedřené lyže na lyžáku,i kdy uznávám, že je spousta rodin, kde jejich děti vůbec na ten lyžák nemůžou jet. Byla jsem však na výběrové škole, kde byly děti bohatších a být chudší mezi bohatšími je těžší.
Co se týče hledání živ. partnera, tam jsem to taky měla těžší, jak jedna maminka píše, že by mi přála si zajít na deset schůzek přes inzerát, něco podobného jsem prožila, měla jsem spoustu partnerů, kteří se ke mně nechovali dobře, byli vysmívační, vulgární apod.
Ten byt od rodičů jsem nemohla dostat ihned, muselo se počkat až skončí smlouva předchozí nájemnice. Já se ale chěla vdávat hned. Když jsem si spočetla můj plat a plat manžela, vyšlo mi, že nemůžeme do podnájmu - hodně špatně bychom se uživili a to jsme nechtěli. Sehnala jsem pak práci pro sebe, pro manžela a levné bydlení od zaměstnavatele (nevychloubám se). Po přestěhování byly nějaké ty takzvané trochu existenční potíže, manžel do původní práce nemohl dojíždět (moc daleko a malý plat), nemohl si najít práci, byla fin. krize a také pro špatnou kvalifikaci, byť je vysokoškolák.
Mám se v životě hodně dobře, ale nejsem úplně bez starostí, samozřejmě, že to tady nikdo netvrdí, ale přijde mi, že to tak trochu vyznívá.
 Jája 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 14:21:14)
Neomlouvej se, nemáš za co. Važ si zdraví i mládí. Obojí jednou nebude.
Je XX lidí, co se museli hodně otáčet, vedle nich dalších XX lidí, co to měli jednodušší. Každý jsme nějaký. Prostě máš děti, tak si jich hleď a řádně je vychovej.
Každý to máme jinak. Někdo má jedno dítě a klídek v životě, jiný hromadu dětí a diví se, že ten s jedním si pro další žíly netrhá, někdo nechce děti žádné a ke štěstí mu stačí denní pivko v hospodě.
 Tenna /2 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 14:59:36)
~R^
 ...j.a.s... 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 14:23:05)
Mě mít dítě kolem 30 nezní jako pozdě. Víš, ty jsi skončila školu v 21 nebo 22. Neměla jsi třeba pětiletý obor. Dneska se končí střední v 19 a 5 let vejšky + třeba prodloužení a je ti 25 hledáš práci, partnera. Takže ten věk na otěhotnění 29 není pozdě. Myslím, že v tu dobu se většina vysokoškoláků akorát zastaví a řekne si, že možná by to šlo. Dřív na to mnozí nemají ani prostředky ani čas. A mnoho lidí si musí pozici v práci nejdřív vybudovat, pokud jdou z VŠ a to taky trvá.
Chápu, že to nemáš s kým sdílet, ale pozastavovat se nad tím, co těm 30nicím chybí? Ne každá najde partnera už ve 22 ne pro každou jsou děti tím jediným, čeho chtějí v životě dosáhnout. Je řada SŠ co má děti brzo a řada VŠ, co je má později. Nevidím na tom nic špatného. Ono i zajištěný starší VŠ může dětem nabídnout super život, ne?
 lonkue 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 14:33:29)
Me u tveho clanku neirituje to, ze popisujes svoji materialni situaci. Ani mi nepripada, ze se vychloubas. Proste te rodice zabezpecili a to je prece dobre. Co me ale sokuje, je spis to, ze nevidis ve svem mladem zivote nic jineho, nez to, ze by jsi mela byt matkou. Promin, ale mam pocit, ze to je trochu omezene....
 Alena 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 14:42:41)
teď přesně nechápu reakci, já chci být hlavně dobrou matkou, a jestli bude něco navíc, tak tím líp, ale nechci to (jedná se o můj názor) na úkor dětí, to znamená, že jestli nebudu cestovat, nebo jestli nebudu úspěšná v práci, tak mi to ani nevadí, pro mě je důležité mateřství, nějak sem to nepochopila s tou omezeností svého názoru
 lonkue 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 15:23:26)
no to je prave to. Ono by se to nemelo delat na ukor deti. Proto, si vetsina inteligentich zen uvedomi, ze se tohle ma zvladnout pred tim, nez se deti narodi. Ty jsi opravdu nikdy nechtela cestovat, studovat jazyky, pracovat na sobe....?
 Alena 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 15:33:04)
No studovat jazyky, to jsem dělala v mládí, anglicky jsem se intenzivně učila jedenáct let, německy devět let a tak nějak mi to stačí, i když samozřejmě pracovat na sobě bych chtěla, jenomže to jde špatně, když mám malé děti.
Cestovat tak nějak ani moc netoužím, nechce se mi někam trmácet, i když dřív jsem strašně toužila se podívat do Ameriky a na největší vodopád světa, tuším, že se jmenuje Angel (v Jižní Americe). Je fakt, že bych taky chtěla ledasčehos dosáhnout, především co se týče mého oboru, tam jazyky ale člověk nepotřebuje, aspoň ne moc.
 lonkue 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 15:54:51)
ja jsem moji reakci nemyslela jizlive.... Jenom si myslim, ze je fajn, kdyz ma zena i jinou roli v zivote nez jen byt matkou. Deti jednou odrostou a osamostatni se a pak je potreba mit neco jineho. Nejakou cinnost. Ja se priznam, ze se orientuji hlavne na svem okoli. Vetsina mych kamaradek taky mela deti velmi rychle po skole (stredni nebo vysoke), pak mely samozrejme druhe dite. Nez se rozhledly, tak byly doma celych 8 let a ted hledaji praci a frustrace je vysoka.... S 1 rokem praxe nekdy pred 8 lety a 2 detmi je proste tezke najit dustojnou praci (treba pro absoloventky VS). Co ted nasleduje je velika frustrace. Sedi doma, uvedomuji si, ze ztraci kazdym mesicem, kdy nejsou v praci a utikaji jim leta, kdy by si mohly budovat financni nezavislost. Je to dvousecna zbran. Samozrejme je skvele byt dobrou mamu a delat vse pro sve deti, ale je take potreba nezapominat, ze zena je samostatnou jednotkou.....
 Alena 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 16:02:59)
No já jsem na mateřské trochu studovala základy obchodní angličtiny, a pak něco ze svého zdravotnického oboru. Je fakt, že by žena neměla na mateřské zakrnět a vyznat se pouze v pečování o děti.
Naštěstí ve zdravotnicví je to tak, že tam moc ženy o práci naštěstí nepřicházeji, protože je mizerně placená.
Někdy o tom přemýšlím a mrzí mě, že jsem to zatím v životě kariérně moc daleko nedotáhla. Moji spolužáci a spolužačky (bývalí) jsou velmi úspěšní, právnící, architekti, překladatelky, lékařky a tak dále. Já jsem v tomhle dost mimo.
 ...j.a.s... 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 16:56:36)
Aleno, vidíš sama přiznáváš, že to je něco za něco. Třeba mnohé ženy chtějí být nejdřív šťastné a úspěšné bez dětí a ty pak mít jako bonus. Vždy je to něco za něco. A nelze se šklebit na starší ženy, že jsou to kariéristky, protože ono to sakra trvá, než se někdo stane doktorem, právníkem a dalšími profesemi. Já zas neuznávám, že se žena nerealizuje jinak než s dětmi, protože je to risk. Děti se nemusí vydařit, mohou odejít velmi brzy z domova, mohou i umřít a co pak? Nešťastná ženská doma, co neví, co by měla dělat jiného.
 Alena 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 17:00:56)
No, v článku jsem to přehnala
 Alena 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 16:36:54)
Tady bych si ještě dopřála jednu reakci.
Když se nad tím člověk tak zamyslí, nejde nic udělat aniž by si člověk řekl, že to není na úkor dětí.
Když tedy se dobře zajistím a odložím děti daleko, je tam ale pak nevýhodné, že můžou nastat problémy s otěhotněním a také, že jsem starší rodič. To mi přijde jako problém.
Pak je tady ta druhá strana mince, to, že by měl být člověk zajištěn.
Já se ale domnívám, že taková ta zajišťovací funkce patří především muži a myslím si, že aby bylo biologicky všechno v pohodě, to první dítě by do třicítky asi spíš chtělo, pokud tomu nebrání nějaké opravdu větší problémy (ale uznávám, že je to jenom můj názor).
 lonkue 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 16:43:17)
Tady nesouhlasim, ze je to hlavne muzova funkce zajisit rodinu. To mi prijde nefer. Obrovsky tlak na chlapa, aby hlavne vydelaval. Pak to knoci odcizenymi otci od rodin, kteri jsou porad v praci a deti a manzelku nevidi. A frustrovana manzelka, ktera ma pocit, ze ma cely chod rodiny na bedrech hlavne ona. A co kdyz manzel nebude - rozvod, ztrata zamestnani, smrt.... Co pak? Myslim, ze zena by mela mit tolik deto kolik je ona sama schopna uzivit. Aby potom v dobe nejake zivotni krize nepadla na usta a najednou zjistila, ze bude drit bidu s nouzi...
 Alena 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 16:53:56)
No to je taky pravda....ale zase.....přijde mi třeba smutný, když žena nemůže pak po té třicítce otěhotnět a třeba by to dřív šlo....slyšela jsem, že ženy (některé) mají plodnost dost omezenou a že se dají sehnat testy, kterými si žena zjistí, do kolika může mít děti....jenomže ne každá žena o tom testu ví....
 Alena 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 16:56:04)
Ale je fakt, že mně taky vadí, že ty maminky jsou existenčně závislé na mužovi.....
 ...j.a.s... 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 17:02:15)
Ale jen ze strachu, že ve 30 možná neotěhotním si je nenasekám ve 20 bez jakékoliv realizace. Nikdy nevíš, to je život. Ty to hodnotíš ze své situace, ale neříkej mi, že kdyby ti někdo tlačil v 18, že nebudeš moci otěhotnět - pořiď si dítě, že bys ho pochopil. Už to zde někdo psal, kdo má problémy později s otěhotněním, měl by je třeba i dříve. Byla by to nuda, kdyby všechny měly dítě hned po střední.
A píšeš, že ti vadí závislost na muži. Ovšem o tom to je. Když se nerealizuješ pracovně víc před dítětem, stáváš se závislou víc, než jiné ženy.
 Alena 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 17:12:11)
No já za sebe říkám, že pro mě by ta třicítka byla nejkrajnější hranicí, protože pak bych se bála, že nebudu moct otěhotnět a taky by mě znervózňovalo, že jsem starší rodič. Ten strach by byl pro mě horší, než to finanční zajištění, ale uznávám, že každá to máme nastavené jinak, takže nikdo nemá právo odsuzovat starší maminky, na druhou stranu si myslím, že pro společnost a vůbec celkově je lepší, když ženy rodí spíše v mladším věku, mezi dvacítkou a třicítkou, říkají to i lékaři a domnívám se, že člověk by se měl řídit především přírodou a ne tlaky společnosti, která dnes i od žen požaduje aby byly výkonné v práci, aby přinášely výplatu pomalu jako manžel, aby svým dětem zajistily to a tamto, i když se nejedná o životně důležité věci. Na druhou stranu chápu, že matky dnes nechtějí, aby jejich děti byly outsideři, takže se snaží dětem zajistit lepší, značkové oblečení, luxusní mobil a tak...ne ale všechny...
 ...j.a.s... 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 17:24:38)
Aleno, ale kdyby ženy rodily ve 20 jak na běžícím páse, tak nemáme žádné lékařky, právničky, architektky. Ty to máš jinak, některé ženy jsou prostě víc ambicioznější, no.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 19:20:56)
Ale to přece není věc ekonomického tlaku, někoho prostě nebaví sedět doma s dětmi, no. Není v tom žádná magie, spousta holek prostě v pětadvaceti jezdí po festivalech, technoakcích, paří, studuje, baví se s chlápky... a má pocit, že žije na plné pecky. Mít zodpovědnost jen za sebe je osvobozující a lidé si toho pocitu chtějí užít. Rodina a děti, to je zázemí, ale taky koule na noze, ne každý je domácký typ.
 Petrajda 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(13.8.2010 16:12:28)
Alenko, vy v tom máte celkem slušnej guláš, co? Na jednu stranu chcete, aby ženy měly děti brzy a na druhou se Vám nelíbí, že jsou finančně závislé na chlapovi, který by však měl podle Vás být živitelem rodiny..... Dooobrýýý :-)

Teď vážně. Moje máma mě měla ve 33, ovšem jako 4. dítě. Moje sestry měly děti kolem 25. roku. Já jediná ve 22.

Jako malá jsem se bála, že mě máma brzy umře a ostatním ne. Ale to jsem si taky myslela, že ve 40 je člověk skoro nad hrobem. No, dnes je mi 37 a myslím, že jsem v neeejlepším věku a doufám, že do hrobu mám daleko. (Táta byl o 9 let mladší než máma, pro rýpalky - nebyl biologickým otcem mých sester, a pře všechny obavy zemřel ve 48 letech, mámě letos bude 71 a je celkem v pohodě)

Každý si musí své finanční možnosti zvážit sám a sám se rozhodnout, zda dítě teď, zítra nebo jindy, zda je výplata dostatečná či nikoliv, protože každý má iné nároky a možnosti.
Pokud nejste, a to díky rodičům, především, nezlobte se na mě, na muži až tak finančně závislá, máte bydlení a zařízení, pak by bylo správné makat a makat, aby jste mohla dětem do budoucna poskytnout stejný komfort, ne?
Navíc, jak jste psala, být chudším mezi bohatšími není tragédie. Nezlobte se, fakt ne. Měli Vaši rodiče dost peněz na soukromou školu? U toho stavěli dům? A co dovolená, jezdili jste? A co zařízení doma, jaké bylo?
A ze všeho nejdůležitější otázka - co Vaši rodičové? Co ti si užili? Splnili si nějaký svůj životní sen? Zvládli to u toho všeho? A v kolika letech Vás vlastně měli? Jaké je jejich vzdělání? A s čím startovali do života oni?
Každého formují nejen povahové rysy a genetické předpoklady, ale i rodinné prostředí, ze kterého pochází, kultura země atd.... Pokud byli rodiče vysokoškolsky vzdělaní a nadto úspěšní v práci, natolik, aby Vás zajistili, pak všechna česta následujte je. Ale .... kdy Vás tedy měli?
A pokud se pachtili z práce do práce, na stavbu, na melouch, nejspíš neměli moc splněných vlastních snů, jsou teď spokojeni se svým životem? I takhle se dá nad tím uvažovat. Nerýpu do Vás, prostě jen mě to zajímá, přemýšlím nad tím a uvažuji.
A o takovém zázračném testu ffakt nic nevím. Kdyby byl, to by vynálezce dostal Nobelovku, ne? Jsou všeobecné testy a vyšetření, ale NĚCO, co by zjistilo, že paní Vomáčková jen do 35 a pak šmitec, zatímmco Vopičková klidně do 47, to fakt není. Plodnost je souhra vícero faktorů, vždyť i absolutně zdravé dvojici se občas nedaří přivést na svět potomka a lékaři netuší proč, předpoklady k tomu mají, vyšetření bezchybná....
 lonkue 


Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(12.8.2010 17:04:46)
ja vidim ve svem okoli ze nejedna zena, ktera chtela mermomoci otehotnet uz tak kolem 25 roku mela take velke problemy. Podle me to vzdy neni vekem. U me to slo za 2 mesice. Az jsem se lekla jak rychle. Samozrejme kolem 40 to bude tezsi, ale podle me neni potreba otazku veku hrotit. Je spoustu mladych, kterym to nejde... To zalezi na celkove kondici zeny.
 Tenna /2 


A co rodina jako team?  

(12.8.2010 18:00:45)
lonkue, ale vydělat tolik, aby sama uživila své děti, to je zase velký tlak na ženu ~d~ Nevím, kolik žen by v takovém případě vůbec mělo děti. Co takhle rodina jako team? Jako jednotka, kde každý má svou nezastupitelnou úlohu? Ano, mateřská role bohužel v minulosti často uvrhla ženy do nepříjemné závislosti na mužích. Ale řešit to snahou být za každou cenu stoprocentně nezávislé a rovnoprávné, to je podle mne řešení, kterým ženy zahání samy sebe do kouta. Z toho potom plynou ty potíže vzdělaných, zcestovalých a profesně úspěšných žen na prahu čtyřicítky, kterým se nepovedlo založit rodinu. Jsem daleka toho je soudit, jen si myslím, že individualismus má v životě své limity a v dnešní době nepřeberných možností je velmi snadné to "přepísknout".
 ...j.a.s... 


Re: A co rodina jako team?  

(12.8.2010 18:21:32)
Tenno, ale řada úspěšných žen nedělá kariéru jen proto, aby "byly tak tak nezávislé na mužích"! Dělají ji proto, že mají ambice, chtějí něčeho dosáhnout. Ale jakmile je ženská dobrá, hned se to smrskne na to, že chce být nezávislá a že to možná přepískla. Život je přeci mnohem víc než plínky.
 Tenna /2 


Re: A co rodina jako team?  

(12.8.2010 19:16:45)
V žádném případě netvrdím, že každá úspěšná žena to přepískla! To je velké zjednodušení. Absolutně neberu nikomu jeho ambice a úspěšných žen si vážím a přeji jim uznání, které je často nespravedlivě míjí. A dvojnásob si vážím těch, které dokáží být úspěšné na více frontách. Nemají to vůbec lehké. Ovšem bavíme-li se o mateřství a jeho odkládání, je nepopiratelným faktem, že některým ženám se nepovede vystihnout okamžik, kdy si dveřmi otevřenými ke kariéře, seberozvoji, zážitkům, soběstačnosti apod. zabouchnou dveře k založení rodiny. To není odsudek, to je konstatování. A reagovala jsem zejména na názor, že žena by měla být schopna své děti uživit sama. Myslím, že hnát se za splněním tohoto ideálu by mohlo vést k zabouchnutí těch pomyslných dveří velice spolehlivě.
 lonkue 


Re: A co rodina jako team?  

(13.8.2010 11:34:33)
Urcite to zena "neprepiskne", kdyz se bude chovat zodpovedne. Tak to vidim ja. A ano, je mi jasne, ze pro nektere je muj nazor extremni, ale ja se opravdu nechci spolehat na muze jako kompletniho zabezpecovatele rodiny. Znam spoustu zenskych, ktere na to dojely....
 Jája 
  • 

Re: Nežila jsem si úplně v bavlnce 

(13.8.2010 8:19:52)
No, zajištění rodiny mužem je přežitek. Ženy dlouho bojovaly za možnost pracovat, vydělávat peníze a nebýt závislá jen na penězích od muže. Ono to pak totiž taky dopadalo tak, že chlap byl v rodině pánem a žena jeho služka. Takže já bych to brala tak, že jsme si rovnoprávní a jediné, co chlap nemůže, je porodit a kojit dítě. Žena ho zase nemůže zplodit. Jinak všechno může i ten druhý. A o domácnost by se měli podělit. Když já vařím, ty můžeš posekat trávu. když já zašívám, ty udělej něco jiného.

Je dobře, že jsi článek napsala, a zrovna takhle. Aspoň si vyměníme a vytříbíme názory.
 Balbarka 


co takhle? 

(12.8.2010 14:38:17)
Nutno podotknout, že těch žen, které by se manželstvím plně realizovaly není většina. Každá si chceme udržet své zájmy a koníčky a dostat se z dosahu upatlaných ručiček. Snaž se udělat si jeden den v týdnu pro sebe večer či odpoledne ( rodiče jistě pohlídají)k posezení s kamarádkou nebo partou fajn lidí, nebo třeba i nákupem si něčeho hezkého na sebe, návštěvou kadeřníka... Uvidíš, že si nebudeš připadat potom tak, že tvůj život se skládá akorát s okřikování dětí.

Cestovat se dá i s dětmi..a večírky jsou občas dost príma..rozhodně to nepovažuju za zbytečnost..
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Takto to prostě je 

(12.8.2010 14:50:20)
Tak jsem si přečetla článek a je fakt velice nepodařeně napsaný... pak jsem si přečetla reakce a musím zareagovat taky, protože autorku chápu v její "osamělosti".

Já sama jsem první dítě porodila ve 23 letech, otěhotněla jsem plánovaně po roce vztahu s manželem. Nicméně na pořízení dítěte jsme se domluvili už někdy po 2 měsících vztahu ~t~ Mateřský pud jsem měla opravdu silný a manžel byl vlastně první chlap, který mi neutekl, když jsem řekla, že chci mít brzo děti :))) Neměli jsme (a nejspíš ani mít nebudeme) nikdy nic, ale bydlíme u mých rodičů a tak vlastně taky není co řešit. Do práce (špatně placené) jsem chodila dva roky, studovala jsem vysokou až na mateřské.

Vůbec mi není divné, že v kolektivu "maminek" jsem jedna z nejmladších (znám i mladší) a už jsem si za ty 4 roky doma zvykla, že moje současné kamarádky jsou o 6-10 let (i více) starší jak já. Většinou si už i ony zvykly a vzaly mě "do party". Já jsem ráda, že žiju v době, kdy mají ženy spoustu možností jak svůj život aktivně prožít a nejsou omezeny jen na společností jedinné uznávané činnosti jako jsou péče o děti, domácnost a manžela. Bohužel doba těchto "neomezených" možností přináší i svá negativa a tak častěji dochází k problémům při pokusech o založení rodiny, ale obávám se, že to není ani tak způsobeno věkem jako kvalitou života obecně. (pro vysvětlení: myslím, že jsou na rodičky ve vyšším věku kladeny zbytečně velké tlaky, které pak způsobují, že si ženy, nemohoucí otěhotnět potažmo těhotné s problémy, vyčítají, že si děti nepořídily už dřív, že by ty komplikace určitě neměly a to si myslím není úplně fér, protože problémy má i spousta mladých lidí a nikdo vám nezaručí, že by ti "starší" neměli problémy, kdyby byli "mladší" - tím zas ale nepopírám ideální biologický věk pro rodičovství)

Vrátím se ale ke komunitě maminek. Úmyslně říkám komunita, protože maminky vytváří komunity zde na internetu, vytváří je v mateřských centrech, na dětských hřištích... Porozením dítěte mi takříkajíc nezbylo nic jiného, než se pokusit do této komunity u nás na dědině zapadnout... Přátele, které jsem do té doby měla mezi svými vrstevníky, jsem chtě nechtě musela odložit na vedlejší kolej, nemyslím to zle, ale společných zájmů ubylo, respektive jsem neměla možnost se jim věnovat, a postupně přibývalo času tráveného s ostatními maminkami na hřišti. Začátky nebyly úplně jednoduché, ale jsem hodně komunikativní a tak jsem časem zapadla. ALE vzhledem k mému "mladistvému" vzhledu (ještě dnes potkávám lidi, kteří nechtějí věřit, že jsem skutečně matkou svých dětí:-)) nemohu svůj věk nijak zastírat (a taky proč bych to dělala, já se za něj nestydím) a tak se mi občas stává, že mě kamarádky-maminky popíchnou nějakou poznámkou typu "no joo, ty seš ještě mladá" (což mě nerozhází, beru to sporotvně a ony to vědí ale nějak mi nedochází, proč bych se za 6 let měla cítit staře ~j~) a nebo potkám lidi, kteří mě moc neznají a počastují mě nějakou rádobydobřemíněnou radou ohledně péče o děti (a to tedy v duchu rostu ikdyž navenek je povětšinou zvládnu taktně odpálit)

Co jsem tím ale chtěla říct? Že se mi kolikrát taky zdá (spíše zdálo), že jsem "sama". Že moji vrstevníci ještě děti nemají (nebo mají, ale minimálně) a že jsem vlastně okolnostmi donucena stýkat se s lidmi, se kterými bych si asi jindy neměla co říct... Ale je to hodně o pohledu na život jako takový, svoje mateřství beru jako obrovskou šanci poznat nové lidi, získat nové zkušenosti. Díky dětem a místní komunitě maminek jsem dostala možnost věnovat se novým věcem, které mě úžasně obohacují! No a děti v mladém věku? Těším se, že až vyrostou, tak si budu užívat života s nimi, že budu mít parťáky na vandrování českými kraji, že budeme banda a užijeme si to víc než jen sami ve dvou s manželem... Já osobně si nemyslím, že mi něco uteklo, utíká, či uteče, na mateřství jsem byla připravená a cítím, že to takto mělo být. Ale nikdy bych se neodvážila říct, že to takto platí pro všechny a ani pro mě ne pokud bych nepotkala muže svého života...

Autorčino zvolání ze svého osamocení plně chápu a děkuji, že jsem měla možnost se zamyslet a zavzpomínat na své "začátky", jen příště by to od ní chtělo více taktu ~;) Krásný sluníčkový den ~;((
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Re: Takto to prostě je 

(12.8.2010 22:37:05)
Danielo, já mám spoustu nových kamarádek a jsem za ně moc ráda, většinou jsou to skvělé ženy a odlišný věk pro nás není překážkou, ale o tom to přece není... Jde o to, že na ty "staré" kamarády není čas, nejsou příležitosti se setkávat, ubývají společná témata a zájmy a něco ti tak v životě končí... a samozřejmě i něco začíná, což já vítám, ale občas přijde i nostalgie... ~;)
 x x 


Trend 

(12.8.2010 15:11:01)
Myslím, že to je trend dnešní doby. Ani to není tak o tom, že by nebyly peníze na to mít dítě, ale spíš o životním stylu. Já jsem měla první dítě v čerstvých 25, druhé v čerstvých 28 a třetí v čerstvých 31 a neměnila bych. Je to o nátuře, já nepotřebuju budovat kariéru a užívat si, já si užívám teď, pro mě je užívání si když vidím, jak děti dělají pokroky, jak si hrají a jsou šťastné. Užívám si, když jedeme celá rodina na výlet, nebo si upečeme špekáčky na zahradě. Myslím si, že na skoro každou ženu přijde touha po dítěti nejpozději kolem té třicítky, ale bohužel ne každé to pak jde, co si budeme nalhávat, nikdo nemládneme. Já jsem na první dítě čekala 2 roky, chtěli jsme ještě dřív, myslím, že čekat do třicítky, neměla bych žádné. A taky moje děti odrostou a já ještě nebudu tak stará, abych si nemohla začít žít po svém, tj. zajet si jen s chlapem k moři atd. atd.
Neříkám, že existuje nějaký univernální návod, ale myslím, že odkládat mateřství z rozumových důvodů až na dobu před čtyřicítkou je proti přírodě, příroda naplánovala, že žena je nejplodnější a nejzdravější mezi 20 - 30 lety a my si jen nalháváme, že ve 40 jsme na vrcholu sil.
 ...j.a.s... 


Re: Trend 

(12.8.2010 15:16:16)
Žabátko ale není to také o tom, že nyní je první generace žen 30-40tnic, co si konečně mohly kolem věku 25 užívat a nebyly svázané trendem - po škole byt, manžela, dítě? Vždyť možnost cestovat, učit se jazyky a víc se realizovat máme teprve nějakých dvacet let.
 x x 


Re: Trend 

(13.8.2010 11:10:01)
Trendy se mění, nicméně faktem zůstává, že žena je nejvíc připravena na dítě mezi 20 - 30 lety.
 Balbína 


děti po třicítce 

(12.8.2010 15:16:44)
Věk obou rodičů dětí se projeví - a to jak pozitivně, tak negativně. U starších rodičů je větší riziko vad a problémů (mám sama odskoušeno i na sobě, bohužel) a určitě už není tolik energie. Optimální je podle mě tak pětadvacet let. V tom věku asi člověk fakt líp zvládne mít děti brzy po sobě, není tak unavený. Není takový problém porodit v pětatřiceti, ale mít tu správnou energii dalších osmnáct let...
 marketa 
  • 

nasledek hormonalni antikoncepce 

(12.8.2010 15:28:41)
kdyz beru 10 nebo vice let hormonalni antikoncepci, tak se nemuzu divit, ze to v 35 po jejim vysazeni nejde hned nebo dokonce vubec.
jo je to smutne, ze to je takovy problem mit deti, ale o tomhle problemu s hormonalni antikoncepci se prece mluvi uz hodne dlouho.
kdyz do sebe nekdo cpe ty jedy, tak se nemze divit, ze jeho telo pak nefunguje, jak ma.
 vlad. 


Re: nasledek hormonalni antikoncepce 

(12.8.2010 17:44:44)
Markéto, v tomto věku u některých žen přirozeně klesá schopnost počít další dítě. Nebo máš nějaké vědecky relevantní informace, že se tak děje např. u těch, které začaly užívat HAK v 15-ti letech a po 10 letech přestaly?
 Evka 
  • 

Re: nasledek hormonalni antikoncepce 

(12.8.2010 22:50:51)
Vlad, nic není zadarmo. Ani antikoncepce. Nebudeš-li jí užívat, máš na otěhotnění větší šanci. Podívej se na Medline, jestli o tom pochybuješ. Ale bohužel, i když antikoncepci užívat nebudeš, stejně Tě ovlivní. Všechna ta vyčůraná léčiva, které čističky nevyčistí a pak je znovu pijeme v pitné vodě.
 Irena2 


Re: nasledek hormonalni antikoncepce 

(25.8.2010 14:20:25)
Nevím, ale tohle se mi jeví, jako nesmysl... Já sama jsem brala antikoncepci 15 let bez přerušení a pak jsem do toho vlítla, sotva jsem ji vysadila. A v druhém případě to bylo zrovna tak. Jistě, možná jsem ta výjimka, co potvrzuje pravidlo, ale i tak se mi nechce věřit, že by ty prášky byly až tak zlé...
 Baba Jaga 


Já měla taky v 26 dvě děti a  

(12.8.2010 15:36:16)
trošku toho lituju. Kdybych je měla o 5 let později, nic by se nestalo a to nemluvím o materiálním zajištění.
 renata č. 
  • 

re 

(12.8.2010 17:36:16)
nechápu o co ti jde. Závidíš nebo se chceš chvástat jak ty jsi to dobře udělala a ostatní ne? Nechápeš že tohle je každého osobní věc? Buď spokojená že se ti dobře daří.
 Alena 
  • 

Re: re 

(12.8.2010 17:50:26)
Nezávidím a chvástat, jak jsem si to zařídila nechci.
Vyjádřila jsem svůj názor. Pravda, dost netaktně, za to jsem se tady několikrát omluvila. Šlo mi tak nějak o to, zjistit různé skutečnosti a fakta, která mi ucházejí. Což se také stalo a já jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčná.
Ten článek je jednou napsaný a já už ho vymazat nemůžu, nejsem administrátor.

 Alena 
  • 

Re: re 

(12.8.2010 17:53:11)
A že je to každého osobní věc to je pravda.
 Alena 
  • 

Re: re 

(12.8.2010 17:55:23)
A spokojená, že se mi dobře daří už dávno jsem.
 Kačislava 


Jsem stará matka a byla bych vždycky :-) 

(12.8.2010 17:56:20)
Milá Aleno, myslím, že je fajn, když je člověk se svým životem spokojený, ať má děti brzy nebo pozdě. Mně je 44, mým dětem 7 a 8 a radosti rodičovského života si tak užívám až teď (ostatně moje rodiče mě měli také pozdě). Nutno říct, že já jsem v pětadvaceti o děti nijak nestála a když se mě zeptáte proč, tak upřímně odpovím, že mě tehdy děti vůbec nezajímaly. Cizí děti jsem si nepůjčovala, nechovala a moje sny a touhy se upínaly k úplně jiným věcem. Třeba mě strašně bavila práce (je to kariéra, když pracujete proto, že vás to baví?), chtěla jsem cestovat, chtěla jsem studovat a naopak jsem se nechtěla ještě ani vdávat ani třeba finančně uvazovat k nemovitosti, atd. Všechno mě tehdy bavilo víc než děti. Teď si naopak užívám s dětmi, věnuju jim stejně jako manžel většinu volného času a hrozně mě to baví. Nemám dojem, že mi něco uteklo, a vzhledem k tomu, že půjdu do důchodu nejdřív v 65, ne-li později, tak by bylo fajn, aby moje děti také měly děti později, abych si je jako babička vůbec užila :-) Myslím, že jednoznačná odpověď na to, je-li lepší mít děti dřív nebo později, neexistuje, jako nelze odpovědět, jaký muž je pro manželství ten nejvhodnější. Já bych jen řekla: každému podle jeho přání :-)
 Magnolya 


Achjo a je to tu zase 

(12.8.2010 18:11:52)
Co když prostě nepoznám toho pravého dřív jak skoro v 28??? A to mám být takový odvaz, že pro jistotu otěhotním hned, abych něco nepropásla? Tohle černobílé vidění mě opravdu dojímá. No a proč by měly být divné kamarádky nebo ty autorko? Už jsi někdy slyšela, že lidé jsou rozdílní a žijí rozdílné životy?
 Alena 
  • 

Re: Achjo a je to tu zase 

(12.8.2010 18:30:32)
No já myslím, že z mých příspěvků tady je jasné, že uznávám, že je to každého věc. Také jsem se omluvila. Žel článek smazat nemůžu, nejsem administrátor.
 ...j.a.s... 


Re: Achjo a je to tu zase 

(12.8.2010 18:34:17)
Aleno, se neomlouvej, to je proste diskuze, že každý píše vlastní pohled...
 severanka 


smysl života 

(12.8.2010 19:39:12)
zkus si pročíst stránky lidí kteří děti nechtějí vůbec:-)to se teprve pobavíš i zjistíš že není sen všech lidí zakládat rodinu. myslím že se to jmenuje nokidding nebo tak nějak.
 Alena 
  • 

Re: smysl života 

(12.8.2010 19:54:08)
Jednou jsem na ty stránky šla a byly tam tak nechutné hlášky, že jsem rychle utekla.
 severanka 


Re: smysl života 

(12.8.2010 19:56:51)
já se u toho dobře pobavila, gengy kočárů a jiné hlášky mi připadaly srandovní. samozřejmně názory zcestné, ale na zasmání pokud si to člověk nebere příliš k srdci fakt dobré. jediné co s tím můžem dělat je to, že je budeme svýma dětma týrat dál :-D
 Alena 
  • 

Re: smysl života 

(12.8.2010 20:00:31)
Mně z toho bylo fakt hrozně a brala jsem si to dost osobně. Nám, co máme nebo chceme mít děti říkají breedeři, o dětech se tam vyjadřují jako o f... radši to ani nebudu psát, je to vážně hrozné.
 myš 
  • 

Re: smysl života 

(12.8.2010 20:05:32)
Alena

některé ty články mi přišly v pohodě, některé už na hraně a člověk si musí říct, že je to opravdu spíš k politování, nebo pro zasmání. Takovou energii věnovat zášti a negativním věcem, já mám radši pozitivněji naladěné lidi.

Nejhorší byl ale blog nějaké bezdětné, na který jsem narazila, to už bylo opravdu o nějakém osobním psychickém problému dotyčné....
 Petra Neomi 
  • 

Re: smysl života 

(12.8.2010 20:06:01)
Aleno, ty jsi fakt truhlík, viď? :) Z větší části je to recese, řekla bych, že lidi, co děti mít nechtějí, se o ně nezajímají ani tak, ani tak. Byla jsem bezdětná do pětatřiceti, takže si dobře pamatuju, že jsem si dětí prostě nevšímala, na místech, kde jsou ve větší koncentraci, jsem se moc nevyskytovala a celkem šťastně jsme žili vedle sebe, já a děti. Mnohem horší bylo, když se mi narodila dcera a já mezi děti musela :D
 Alena 
  • 

Re: smysl života 

(12.8.2010 20:09:23)
Omyl, já jsem květináč :-)))
 severanka 


Re: smysl života 

(12.8.2010 20:09:16)
taky dělohy, slepice. já se u toho bavila i některé hlášky četla manželovi nahlas. proč si brát k srdci názory takových sobců? na zasmání dobré. ale chápu že to je jen pro otrlé.
 snailik 


Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 19:43:07)
jsem na tom obdobně, je mi šestadvacet, mám dvě děti a občas si připadám jak v jiném světě. Rozhodně nejsme nijak zvlášt materiálně zajištěna,bydlela jsem po podnájmech a bylo to někdy vážně hustý. Monetálně se zdržuji u babičky v domě,ale nebýt neštastné náhody, tak stále bojuji s tím, jak vyžít. Přesto nelituji. Děti jsou ,jsou moje radost,můj život a i když si někdy říkám,že bych to vzdala amám nervy na dranc, taks e s tím peru dál. Otec prvního nebyl bůh ví co-alkoholik, pro kldi všem i jemu před měsícem zemřel. Otec dcerušky je báječný chlap, ale má to taky háček....
pomalu se smiřuji s tím, že stejně zůstanu s dětmi sama, ale budu ráda, že mám život vyplněný a ne pustý honbou za kariérou a penězi.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 19:52:09)
Hele, a co si představuješ pod pojmem kariéra? Je kariéra být choreografkou, překladatelkou ze švédštiny, je kariéra vést pobočku Sananimu, dělat primářku na patolce, redaktorku v bulváru... Tohle všechno jsou práce, o kterých někteří lidé sní a jsou šťastní, když je dělají. Co je to za náplň života nechat se zbouchnout alkoholikem? Komu tím prospěješ? Prostě jen máš dítě... to je normální, ale není to nic, čím by se člověk mohl nějak extra chlubit. Děti má většina lidí, ale ne každý umí napsat operu, ne každý dokáže napsat knihu, nebo operovat mozek. Zkrátka, prostá reprodukce je většině z nás vlasní, ale těžko se z toho někdo posadí na zadek.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 20:16:58)
Ne každý umí vychovat dítě tak, aby ve třiceti nemuselo vymetat ordinace psychologů a baštit prášky~;). Dobře vychovat dítě považuju za jednu z netěžších a nejnáročnějších prací na světě, kterou zas tak moc lidí nezvládne, vzhledem k tomu, co se na světě děje, je to dost evidentní~;).
 Petra Neomi 
  • 

Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 20:22:40)
Hele, já byla dobře vychovaná, moje máma byla ideální maminka a prášky žeru stejně... tohle žádná máma neovlivní, spíš geny.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 20:40:54)
ÁLe ovlivní, mám zcela opačnou zkušenost. A ty geny chudáci vážně nemůžou za všechno:)...ale rozhodně ti nechci brát tvou víru:)
 Petra Neomi 
  • 

Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 21:24:42)
Každopádně pravděpodobnost, že dva neurotici splodí třetího, je dost velká. Vůbec, v psychických poruchách většinou hraje roli dědičnost. Ne, že by traumata z dětství nemohla situaci zhoršit, ale je to jako se závislostmi. Někdo léta chlastá ligu a není závislý, někdo se do závislosti propije za rok. Prostě má k tomu predispozici.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nelituji a též se podivuji 

(13.8.2010 17:41:10)
Petro, tak zrovna neurózy jsou dobře zvládnutelné kvalitní terapií a při nalezení příčiny a jejím odstranění přiznaky zmizí. Jasně, že pokud rodiče jsou sami neurotici, předávají právě svým chováním a výchovou vlastní zátěž dál. Dispozice v genech být samozřejmě můžou, ale pokud to rodiče zpracují, velmi snižují riziko předání...
 myš 
  • 

Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 20:42:30)
Petro

no ony jsou psychická onemocnění daná geneticky a pak psychické problémy získané díky výchově a rodině. Existuje to i to.

Jinak závidím ideálná maminku:-), to moc lidí nemá.
 Binturongg 


Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 20:52:42)
My máme taky ideální maminku!!! I tatínka!!!
Akorát z nás teda máma bere prášky, my jsme se ségrou v pořádku a spokojené ~t~
 Petra Neomi 
  • 

Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 22:03:28)
No, já už taky dlouho ne, umřela, když mi bylo šestnáct,ale byla to ženská, na kterou jsem dokonce i jako puberťák byla pyšná. Holt dobrého pomálu :/ Jen na okraj k té diskusi o starých matkách... měla mě v šestadvaceti, ve dvaačtyřiceti umřela na rakovinu. On věk není jediný faktor, který určuje, jak dlouho se o dítě budeme moci starat.
 Tenna /2 


Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 20:34:17)
Petro, ale existuje rozdíl mezi "prostou reprodukcí" a založením funkční rodiny a kvalitní výchovou dětí ~;) Plodit skutečně zvládne každý - řekla bych bohužel, ovšem tím rodičovství zdaleka nekončí. Já bych dobrou maminku, která se dokáže dětem opravdu osobně věnovat několik let se vším všudy, klidně postavila do řady s dobrým autorem oper ~;) On ani na to každý nemá. Ale rozumím, co jsi tím asi chtěla říct - žena samozřejmě v žádném případě není povinna realizovat se jen mateřstvím.
 Ridwen2 


Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 21:54:50)
Neomi, přesně. Mě překvapuje, jak to tady hodně lidí automaticky staví tak, že kdo má děti pozdě, nebo vůbec, tak se sobecky honí za kariérou nebo vymetá večírky a vede pustý, prázdný, sebestředný život. Celkem dost lidí v mém okolí mělo děti až po třicítce a do té doby si pokud vím nijak zuřivě "neužívali" ani se nehonili za penězi a nějakými posty - prostě dělali to, co je baví, pěstovali si koníčky, organizovali tábory pro cizí děti, studovali, pracovali pro charitu, poznávali svět. A taky nemají pocit, že jakmile si děti pořídili, tak je po "užívání" a po kariéře a celý jejich život se smrskne na rodinu, nemovitosti a potomky. Obvykle dělají to, co dělali předtím, jen v jiném tempu a rytmu, a děti do toho postupně zapojují, čímž jim docela dobře ukazují, jak může být život pestrý a zajímavý. A s dětmi se jim zase otvírají jiné možnosti, zkušenosti a zážitky... Myslím, že taková ta zažitá představa, že žena, která nemá děti nebo si je pořizuje ve vyšším věku, to dělá proto, aby si mohla budovat kariéru, se už přežila - tohle možná platilo v době, kdy opravdu nebylo možné pořádně skloubit rodinu a náročné povolání a ženy si musely vybrat jedno nebo druhé, když chtěly prorazit skleněný strop, ale teď už to dávno takhle nefunguje...
 Binturongg 


Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 22:40:55)
Ridwen2 - vidíš a já se do pětatřiceti nehonila sice za kariérou (ono v učitelkování, pokud člověk odmítá zastávat vedoucí funkce, žádnou závratnou kariéru neslibuje), ale bavilo mě učit, zabývat se dobročinností hlavně ohledně zvířat a vedla jsem zároveň sebestředný, nespořádaný a hříšný život a děsně mě to bavilo.
Ráda na to vzpomínám a bohdá se k tomu k stáru vrátím ~t~ ~t~
 metty, 3 kluci 


Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 22:38:23)
Tak tohle bylo hnusný...
 Petra Neomi 
  • 

Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 22:50:27)
No, ono je taky docela drzost chlubit se v diskutérčině situaci tím, že jsem na tom líp, než ty odporné ženy, co pracují a neplodí. Mmch, k mateřství patří i zodpovědnost, přijít zamlada do jináče s nevhodným chlapem, na tom nic světoborného nevidím.
 metty, 3 kluci 


Re: Nelituji a též se podivuji 

(13.8.2010 13:47:18)
Mě se jen nelíbila ta samozřejmost s kterou soudíš někoho o kom vůbec nic nevíš - ani to, proč se rozhodla mít dítě s alkoholikem tak mladá a jaký byly další okolnosti. Ne všechno v životě se dá úplně naplánovat, život je někdy mrcha a dělá pěkný naschvály.
 Petrajda 
  • 

Re: Nelituji a též se podivuji 

(13.8.2010 16:41:31)
To zní perfektně, jako by jiná povolání neexistovala a kariéru mohly dělat jen ženy vědátorky, redaktorky, policistky apodobně .... to je skoro jako v TV seriálech, že?
Pro někoho může být kariérou, když trčí denodenně za kasou v marketu, ochotný, obětavý, s nadějí, že se jednoho dne stane vedoucím prodejny nebo aspoň úseku ...... jiná zas ve dne v noci peče housky, doufá, že bude vedoucí pekárny, nebo aspoň směny .... nebo že se konečně ta JEJÍ FIRMA rozjede........ plodit děti je dáno většině, ano, mozek neumí operovat každý, uznávám, ale za kariérou si může jít i uklizečka, pokud chce.
 Evka 
  • 

Re: Nelituji a též se podivuji 

(12.8.2010 22:37:32)
Asi Ti to nebude příjemné, ale mít a vychovávat děti sama, přijde zas nezodpovědné mně. Když není zbytí prosím, ale primárně to tak plánovat, resp. neplánovat, mi přijde jako velký hazard a ztráta pro děti. Jsou to nakonec ony, kdo doplatí na to, že mamka chtěla děti brzo, ale holt tatínek se ještě na rodinu necítil. Je lepší pár let (třeba i 10) počkat a mít úplnou rodinu. Alespoň z mého pohledu.
 martina 
  • 

nevim, divna asi nejsi ty ani ony 

(12.8.2010 19:58:06)
Proste to kazdej ma jak muze. Me kdyz bylo 18, tak moje stejne stara spoluzacka mela syna, mluvila o plinkach, sirupu na prdiky a me prislo, ze je jak z jiny planety, ikdyz jsem ji ho rada vozila. Pak v mych 21 moje 27 leta kamoska mela miminko a ja jsem se rozplyvala... uz to bylo jeji 2. dite s jinym muzem.Ona mi tenkrat poradila, ze neni kam spechat a ze ted si to vic uziva. pokud jsi spokojena s tim jak to mas ty, tak opravdu nema cenu resit druhe.
preju ti zdrave deti, spokojene manzelstvi a dlouhy naplneny zivot.
 Binturongg 


no kidding 

(12.8.2010 20:50:46)
Nedalo mi to a zběžně jsem projela tyto stránky ~t~
Není to zas tak zlé.

Například s tímto:

"Ahoj. Zakládám toto vlákno, protože si myslím, že podobné zážitky má většina z nás.
No, dnes jsem byla s přítelem v pražské ZOO. Dali jsme si oběd v jedné z restaurací. Všude bylo plno mamin s dětmi a já byla na sebe celkem hrdá, že jsem neměla s zádnou z nich sebemenší problém. No ALE... Vedl u stolu seděly dvě maminy s celkem 4 kusy nevychovanch fakanů. Nejstarší z nich mi strčil hlavu téměř do talíře. Naštěstí okamžitě zareagoval na mé "zmizni". Uječení byli všichni, tedy pardon, hyperaktivní... Matky je ani nenapomenuli-a to nejstaršímu 8 let 100% už bylo...
Hovor matek nasvědčoval o deficitu IQ. Poslouchat jsem je opravdu nechtěla, ale na vybranou jsem ndostala. To, co následovalo mne ale ještě víc překvapilo.
Jedna z těch dvou kvočen vytáhla na STŮL mimino a na férovku cca 2 metry od našich talířů jej začla přebalovat a utírat mu podělanou prdel. Upozorňuji, že 10 metrů od restaurace je bezbariérové WC s přebalovacím pultem-naprosto čisté, byla jsem tam. Věci a děti s sebou vláčet nemusela, tu chvíli by jí je ta druhá kvočna pohlídat snad zvládla... Lososa jsem nedojedla. Co na to říci? Jsem mimo já či ona?"

zcela souhlasím... ~R^
Nejsem nijak cimprlich, ale fakt si dávám zatracenýho majzla (protože své dítě od malička všude tahám s sebou), abych nebyla neomalená takovým tím způsobem JÁ JSEM MATKA, A KDO JE VÍC?!?!?! (popř. později: NÁŠ PEPÍČEK MÁ VOLNOU VÝCHOVU, PANI, NEBUDEME HO STRESOVAT NAPOMÍNÁNÍM...), ale bohužel vidím okolo sebe opravdu miliony zcela bezohledných slepic... ~q~

Pak je mi opravdu trapně a mám tendence se 10x omlouvat, když potřebuju pomoct s kočárkem nebo roční syn hlasitě povídá v nějakém interiéru atd., protože se mezi tuto většinu řadím, přičemž nechci ~d~
 severanka 


Re: no kidding 

(12.8.2010 21:17:12)
To co popisujou je hnusárna, tak jim to měla dotyčná říct, mě připadá že některé z autorek jen slídí po těchle příhodách, vždy to začíná větou, nechtěla jsem to poslouchat, ale musela jsem...přitom v dalším odkaze se každá bije do prsou že nosí MP3 a wolkmeny jen aby si mohly dát sluchátka a nemusely poslouchat kvočny.
 myš 
  • 

Re: no kidding 

(12.8.2010 21:25:53)
binturong

já okolo sebe moc bezohledných slepic naštěstí nevidím, ony nakonec bezohledné slepice jsou i mezi bezdětnýma, záleží na koho se zrovna zaměříš :-).

Taky mi někdy přijde, že těmhle lidem stačí málo, aby je nějaká "kvočna" s kočárem naštvala. Je to asi jejich životní program či co :-).
Já jsem nebyla za svobodna žádný "děťomil", ale takové příhodky jsem za těch opravdu mnoho let nezažila snad ani jednou. Možná je to tím, že jsem neměla potřebu se tím zabývat a vymezovat se takhle jednostranně vůči matkám s dětma.
 Pawlla 


Re: no kidding 

(12.8.2010 21:42:53)
Binturong,tak téhle příhodě nevěřím ani za mák,chodíme do restaurací často a nikdy jsem neviděla někoho přebalovat dítě na stole,navíc,když je vedle přebalovací místnost.Kdo se baví vymýšlením takových kravin,jenom,aby dokázal,že všichni kdo mají děti jsou blbí,nebo spíš co si chce takový člověk dokázat?
 Binturongg 


Re: no kidding 

(12.8.2010 22:34:03)
Kdybys četla můj příspěvek pozorněji, vyplynulo by Ti z něj, že já sama podobnou příhodu zažila. A nejednou.
Například právě v té ZOO letos v květnu.
Proto se právě často cítím trapně, když se pohybuju s kočárem na veřejnosti, jelikož vím, co jsem si o těch "JÁ JSEM MATKA, KDO JE VÍC" myslela a myslím doposud.

Dodnes, i s dítětem, jsme schopni odejít z restaurace, kde řvou nevycválaní spratkové, dodnes se mi zvedá kufr z přebalování na stole v hospodě, když jsou okolo lidi, a co se třeba kojení na veřejnosti týče, to jsem provozovala rok, ale decentně. Vyvalené prsy v obchoďáku, v MHD apod. mi nepřipadají nijak dojemné, ani estetické, i kdyby k nim bylo přicuclé sebeandělštější dítě... ~d~ ~;)
 severanka 


Re: no kidding 

(12.8.2010 23:13:51)
ale ta příhoda kterou popisuješ je okopírovaná.
myslím že není důvod se pořád někam začleňovat. jedna mamina udělá hloupost tak jsme všechny krávy? a honem muset dokazovat že zrovna já k nim nepatřím...pročti si pořádně jací lidi tam ty příhody píšou, i kdyby js byla svátá tak proto že máš dítě tak prostě kvočna atd. jsi. a že vychováváš své dítě dobře je chválihodné, ale to si ty ostatní maminy myslí taky. a neznám např.nikoho kdo by měl na čele nápis JSEM MATKA A KDO JE VÍC.
 Binturongg 


Re: no kidding 

(12.8.2010 23:25:24)
Je okopírovaná, a co jako? Napsala bych to podobně, neb jsem mnohokrát zažila totéž a nechtělo se mi s tím popisem dřít ~t~ ~t~ ~t~
Prostě mě nadchlo, že mi někdo mluví z duše, a že jsem ani jako matka nezměnila názor na tyto typy mamin. ~;)
 Binturongg 


Re: no kidding 

(12.8.2010 23:26:45)
Navíc - proč ta vztahovačnost či potrefenost? ~;)
"Hned jsme všechny krávy..." Kdo mluvil o Tobě? ~:-D
 severanka 


Re: no kidding 

(12.8.2010 23:44:14)
psala jsi že jsi to zažila, ale přitom je to okopčené. Někoho jsi napomenula že kdyby lépe četla tvůj příspěvěk tak by se dočetla že je to tvůj zážitek a není. Já se včera a dnes na nokidding dobře pobavila čtením těchle zážitků. Absolutně si o sobě nemyslím že jsem kráva jen proto, že to tam nějaký schyzofrenik napíše. To co si myslí oni se mě nedotýká i kdybych na tom stole přebalovala mimino já.
 Binturongg 


Re: no kidding 

(13.8.2010 0:06:25)
Sorry, ale to je jak u blbejch.. Omilas dokola, ze jsem okopcila cizi historku, tudiz to neni pravda a ja fakt nevim, jak docilit toho, abys pochopila, ze JE TO TYZ PRIBEH, JAKY JA ZAZILA NEKOLIKRAT A JE TO DUVOD, PROC JSEM TO ZKOPIROVALA. P.s. Schizofrenik se nepise s Y ~;)
 myš 
  • 

Re: no kidding 

(13.8.2010 8:16:08)
Tak já věřím, že ta příhoda je pravdivá, proč ne, lidi jsou různé :-) Kdo je bezohlednej bez dětí, nebude jinej, jen proto, že se z něj stane matka.

Osobně jsem nic takového nezažila, ani žádnou jinou děsivou :-) příhodu s bezohlednýma matkama a to jsme coby bezdětní chodili po mnoho let intenzivně do restaurací, cukráren atd, tak trochu nechápu, kde všichni ty strašné matky a jejich nevycválané fracky potkávají, no možná jsem měla štěstí. Určitě se takoví najdou, ale dle osobní zkušenosti jich není tolik úměrně tomu povyku okolo.

Jo a zaujala mě věta, že ta slečna "na sebe byla hrdá, že neměla žádný konflikt s matkama". Problém bude možná spíš ve slečně, nejspíš ty konflikty sama aktivně vyhledává. Chápu, že někdo nemiluje děti, ale udělat si z nesnášení matek s dětma svoje hobby mi připadá směšné.

 Pawlla 


Re: no kidding 

(13.8.2010 8:23:16)
Hm to je fakt zajímavé,že někdo to zažívá stále a většina lidí nikdy.Buntoring nežiješ v nějaké divné lokalitě?~t~
 Cimbur 


Re: no kidding 

(13.8.2010 8:53:08)
Mě by to třeba nijak nerozhodilo, vůbec bych setkání s takovou skupinou maminek nepovažovala za hodné rozebírání na internetu.
 Binturongg 


Re: no kidding 

(13.8.2010 9:02:16)
No, Praha je opravdu divná lokalita.
Jsem křtěná Vltavou, 28 let jsem tam žila a zaplatpámbu, že už jsem pryč.
V Praze už na žádného Pražáka nenarazíš - samá Morava, Slovensko a ještě východněji, výjimečně venkovani z jiných oblastí - je to ne multikulti město, ale Mongolsko a podle toho to tam taky vypadá... ~t~ ~t~ ~t~
(ironie)

Tyto zážitky - podělaná prdelka vedle jídla cizích lidí, vyvalená koza (jinak se to nazvat nedá)s naběhlými žilami v tramvaji a na hřišti, řvoucí spratkové v obchodech, ječící haranti ubližující jiným dětem a zvířatům, jejichž matky na to hledí se slzou dojetí v oku...to vše jsem zažila jen v Praze, kde mám stále trvalé bydliště a často tam jezdívám a občas i tady v horách u matek lufťaček, které se domnívají, že když připádlovaly ony nebo jejich rodiče do Práglu na neckách, patří jim nejen ta Praha, ale i svět a jejich hajzlíkům dvojnásob... ~y~
 Pawlla 


Re: no kidding 

(13.8.2010 9:09:09)
V tom případě tyto typy zřejmě přitahuješ~;)(ironie).Akorát nevím jestli se staly bezohlednými až když se jim narodilo dítě,nebo spíš byly bezohledné vždy.Takže nevidím důvod nazývat ty co mají děti slepicemi.
 Binturongg 


Re: no kidding 

(13.8.2010 9:23:42)
Nenazvám VŠECHNY matky slepicemi - jen je těmi slepicemi zahlcený svět a občas mám pocit, že je jich víc než těch normálních matek.
Koresponduje mi to s všeobecnou stoupající neomaleností, arogancí, hulvátstvím a nevychovaností všech lidí, jen u těch matek je to takové jaksi markantnější. A pochopitelně neurvalá, tupá a nevychovaná matka bude jen těžko obklopena pohodovými, veselými dětmi, takže se jedná zpravidla o tlupu velmi výraznou ~;)
Nicméně chápu, že matky-supermatky jsou shovívavé typy a podobné věci nevnímají - ale zkus se někdy rozhlédnout kolem sebe, chvíli posedět na Letené nebo ve Stromovce na hřišti, nedejbože na hřišti sídlištním..., zkus někdy zajít do restaurace s kočárky či alespon dvěma batolaty...
 myš 
  • 

Re: no kidding 

(13.8.2010 9:38:15)
Binturong

hmm, tak je to asi nějaký pražský problém, z Prahy nejsem, slepicemi obklopená taky ne :-)
Za supermatku se nepovažuju, ale tolerantnější, něž někteří asi tedy budu. Jsou lidi, co jim vadí jen hlasitější projev dítěte, což třeba já považuju za normál a nebudu se rozčilovat kvůli tomu, že někde děti občas křičí. Zažila jsem třeba záchvat vzteku dítěte v supermarketu, tatínek musel počkat, až zaplatí a vyvléct ho ven. A že bych z toho já nebo někdo tam dělal aféru, tak to ne, lidi se spíš usmívali. Ale dokážu si představit, jak by to nějaká zpruzená nokidding rozebrala na netu :-) On někdy není problém v dětech a matkách, ale v tolerantnosti okolí a někdy zase ne, záleží na situaci.

Zkusila jsem už hodněkrát posedět na pískovišti, do restaurace s malýma prťatama taky chodíme a furt nic :-) Budu muset asi zajet do Prahy, abych nějakou tu srážku zažila....
Z mého pohledu je víc těch normálních matek, než těch druháých.
 myš 
  • 

Re: no kidding 

(13.8.2010 10:00:34)
hihi, důchodci, no jo, pokud to není zlá legrace, tak mi to neva, ale nesmí z toho čišit zloba, což se o některých webech říct nedá.

Jo a pražáci, to je taky kapitola sama pro sebe ~t~ občas mně přijde, že tam jsou lidi víc nervóznější, prudnější a neomalenější. Nedávno jsme tam jeli autem a na červené jsme zůstali jen asi o 2 vteřiny déle, než pán za náma čekal a hned začal troubit. Tak jsem se smáli, že jsou někteří pražci fakt ujetí :-)
 Pawlla 


Re: no kidding 

(13.8.2010 10:03:16)
Nemám ráda ani když se důchodci hážou do jednoho pytle,nemám to vlastně ráda nikdy,není to fér.
 Binturongg 


Re: no kidding 

(13.8.2010 10:04:16)
myš - ale všichni mimopražští by si měli uvědomit, že v Praze žádní Pražáci už dávno nejsou!!
Poslední skupinky těch, kteří tam mají hluboké kořeny, se třesou před nájezdy východních kmenů! ~t~ ~t~ ~t~
 severanka 


Re: no kidding 

(13.8.2010 12:41:58)
tak tak a někteří se snaží zachránit sňatky s východními kmeny, jako například můj manžel.
 Pawlla 


Re: no kidding 

(13.8.2010 10:01:52)
Jsem z Ostravy takže posedět na Letné nebo ve Stromovce je pro mě poněkud problematické,nehledě k tomu,že bych si ty batolata musela někde půjčit.A jako super matka se opravdu necítím~t~Možná kdyby jsme se potkaly v realu,napíšeš druhý den na net hrůzostrašný článek o jedenáctiletém hajzlíkovi,který se chová jako pětiletý ajeho matku to zas až tak netankuje.Protože neuvidíš,že je za tím jeho postižení-autismus,stejně tak jako neuvidíš ADHD,uvidíš jenom rozjívené spratky.
 Binturongg 


Re: no kidding 

(13.8.2010 10:10:48)
Moc humoru z Tebe netryská, ale to je o Ostravacich známé ~t~
Tak vážně: 12 let jsem učila děti s rozličným postižením, včetě autismu, Aspergera aj. i deti "normální" - nikdy bych neublížila ŽÁDNÉMU dítěti, i když své chování nemá "omluveno" - ale domnívám se, že jsem s to rozlišit spratky a spratky - ono se to totiž často pozná podle těch matek, kterých jsem taky viděla tuny, tudíž se odvažuju tvrdit, že mám na lidi trochu odhad, i když se samo můžu mýlit ~;)

 Pawlla 


Re: no kidding 

(13.8.2010 10:42:36)
Nepoznáš to od oka a můžeš mít zkušenosti jaké chceš.
 Pawlla 


Re: no kidding 

(13.8.2010 10:44:41)
I když učitelka co nazývá děti spratky a vyjadřuje se stylem,koza na stůl~Rv
 Binturongg 


Re: no kidding 

(13.8.2010 11:22:33)
Právě proto, že jsem učitelka a mám své povolání i spratky ráda ~t~ ~2~
 Pawlla 


Re: no kidding 

(13.8.2010 11:27:29)
Ne já se nedivím,že jsi učitelka,to je pro naše školství typické.
 Binturongg 


Re: no kidding 

(13.8.2010 12:59:05)
A teď si ještě představ tu zrůdnost, že jsem oblíbená rodiči a milována dětmi i puberťáky a nejhorší je, že taková obluda ty spratky dokáže i naučit ~3~ ~t~ ~t~ ~t~
 Pawlla 


Re: no kidding 

(13.8.2010 13:07:18)
To má stejnou vypovídací hodnotu,jako když já napíšu,že jsem oblíbená v celém vesmíru.A teď promiň jdu se spratky ven.~t~
 Binturongg 


Re: no kidding 

(13.8.2010 11:24:39)
A póóóóóznám, póóóóznám, póóóóznám ~t~ ~y~
 Pawlla 


Re: no kidding 

(13.8.2010 11:26:44)
Tak to je argument~3~
 Aredhel 


Re: no kidding 

(15.8.2010 14:48:13)
Pokud nema ty choroby napsane na cele , tak to tezko nekdo , kdo o tom nic nevi muze poznat.
 severanka 


Re: no kidding 

(13.8.2010 12:27:18)
na hřišti v Praze jsem každý den a nic z toho co tu popisuješ tam není na dením pořádku. Občas ano, jako všude. Větší konflikty člověk ale zažívá s pejskařema a jejich neposednými miláčky kteří tak rádi skáčou do kočárku protože přece milují děti. Myslím že jsi někde psala že jsi učitelka, tak to spíš vidím na nemoc z povolání. Klidně mi to oprav červeně a oznámkuj.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: no kidding 

(13.8.2010 15:12:16)
Bydlím v Praze a tak hrozné to není. Ono je to opravdu tak, že lidé jsou různé a matky jsou různé.
 Martin z Jívové 


Re: no kidding 

(15.8.2010 12:17:32)
Víš co se mi zdá, po přečtení Tvých reakcí? Že asi na ten server taky přispíváš.
 Binturongg 


Re: no kidding 

(13.8.2010 9:28:01)
Jo a ještě k tomu zevšeobecňování - myslím tím ten web, kde se koukaj na každou matku jako na slepici - nemyslím, že to tak je. Např. všichni důchodci taky nejsou příšerní, přesto se rádi zasmějeme JEJICH REVÍREM JE KAUFLEND,. JEJICH TEMPO JE VRAŽEDNÉ - DŮCHODCI... ~:-D
 Petra Neomi 
  • 

Re: no kidding 

(14.8.2010 0:54:43)
Ale ne, Praha je úplně v pohodě... pokud má člověk ten chaos rád. Po pravdě, nevadí mi ani žíly na prsu, ani souložící dvojice u stromu v parku, psi, skejťáci, po pravdě, nevadí mi ani narkomani nahoře u koně. To je prostě město, najdeš tam všechno, na co si vzpomeneš. Já jsem lokální patriot :)
 Binturongg 


Re: no kidding 

(14.8.2010 8:24:58)
Nojo, lokální patriot - proto tam mám pořád trvalé bydliště v rodném činžáčku ~t~ , ale Praha už dávno není to město mého dětství a mládí ~n~ ~n~ - a to nejen kvůli podivným matkám ~:-D
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


opravuj, ale až opravíš sebe, učitelko b. 

(17.8.2010 21:32:33)
Máš pravdu, že jsi jedné ženě opravila Y ve slově schizofrenik, ale když už druhé opravuješ, nebylo by lepší opravit i sebe?
Cituji:
Matky je ani nenapomenuli-a to nejstaršímu 8 let 100% už bylo...
Hovor matek nasvědčoval o deficitu IQ. Poslouchat jsem je opravdu nechtěla, ale na vybranou jsem ndostala. To, co následovalo mne ale ještě víc překvapilo.
Jedna z těch dvou kvočen vytáhla na STŮL mimino a na férovku cca 2 metry od našich talířů jej začla přebalovat a utírat mu podělanou prdel

Tak pardon, ale pokud vím, tak matky je NENAPOMENULY..... dále chybí čárky v souvětích... To, co NÁSLEDOVALO, MNE.... atd.
Také je vidět tvá tolerance k mimopražákům. To by se dalo říct, JSEM PRAŽÁK A KDO JE VÍC...
Jen douška - nejsem z Prahy a ani bych nechtěla být. Ale asi máte málo schopných pravých Pražáků, když se Pražáky musí stát ti příšerní venkované, kteří jsou často přijímáni právě do mnoha firem jako různě náročné pozice.
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


Re: opravuj, ale až opravíš sebe, učitelko b. 

(17.8.2010 21:39:53)
opravuji sebe:
...na různě náročné pozice...
 kreditka 


I matky by se měli umět chovat 

(13.8.2010 14:09:18)
Třeba včera na koupálku ženská začala kojit mimčo na zídce u bazénu, kde bylo největší množství lidí...kojení je přirozené budiž nenechá dítě řvát hlady, ale je opravdu nutné dělat takové divadlo všem lidem v bazénu? Je tak špatné zalézt si na lehátko kde má věci, nebo na lavičku? Přeci jen taky jsem kojila, ale že by mi byl pohled na kojící ženu nějak extra po chuti to ne
 myš 
  • 

Re: I matky by se měli umět chovat 

(13.8.2010 14:39:02)
Taky kojím často na veřejnosti a vždycky se snažím co nejvíc schovat, tak aby na mě pokud možno nikdo neviděl. Jo a taky jsem včera kojila na koupališti ~t~ . Vidět to semtam někdo mohl, ale musel by schválně a zdálky zírat, ale já snažím se o rozumný přístup.

Mimochodem hned vedle leželo pár dam nahoře bez, takže pokud by někoho pobuřovalo moje decentní kojení, tak asi není úplně normální. Ale nechápu ženské, co aspoň někam nejdou stranou a nechtějí mít soukromí.
 Matylda 
  • 

Re: I matky by se měli umět chovat 

(13.8.2010 14:39:46)
A neměla třeba v tom bazénu starší dítě, které hlídala?
 kreditka 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(14.8.2010 13:32:31)
Měla tam sebou chlapa (asi manžela) a starší dítko cca 6 let teda myslím protože k ní šly a bavily se s ní tam
 Stáňa a dva kluci 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(13.8.2010 16:13:13)
Kreditko a u vás na koupálku se neopalujou nahoře bez? U nás na přehradě je to úplně normální a zatím jsem nikde tady na diskusích nečetla že by to někomu vadilo... A jestli si tam někdo na chvíli šoupne k prsu dítě, to už je vcelku jedno~t~.Chlapi se naopak podívají rádi, problém mají asi většinou jen ženy. Mě dost často přijde, teď tedy nemyslím konkrétně tebe, že ty výkřiky bývají od žen, které mají nějaký osobní problém ať už s nahotou nebo se samotným kojením, čili vlastní problém projektovaný do jiných...Jinak si to nedokážu vysvětlit. V životě jsem neviděla nikoho nijak odpudivě kojit...
 Petra Neomi 
  • 

Re: I matky by se měli umět chovat 

(14.8.2010 0:40:43)
Ani já ne... ostatně, při kojení vidí člověk především hlavu dítěte. No a na koupáku je mezi kojením a nekojením imho rozdíl asi tak centimentr látk, ne? :)
 kreditka 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(14.8.2010 22:09:22)
Mě to prostě vadí, manželovi taky, nepotřebuju čučet na cizí ženskou jak kojí dítě, možná že to byla exhibicionistkakterá se chtěla předvézt jak je dobrá že kojí děcko všem na očích ~a~ Kojení je přirozený stejně tak jak močení a přesto si nebudu uchcávat někde na veřejnosti všem na očích
 Martin z Jívové 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(15.8.2010 11:34:10)
Dle tvých reakcí mi připadá, že tak trochu nejsi smířená se svým vlastním tělem. Kojení na veřejnosti je věc, která značí, že ta konzervativní a připosraná mentalita let minulých úspěšně vyprchává a i muži, kteří by dříve v údivu slintali neschopni slov při pohledu na 5 cm2 holého ňadra nebo snad nedejbože sekundové mihnutí bradavky, to již přejdou s vnitřním úsměvem nebo si toho možná ani nevšimnou. Takže, jaký exhibicionismus?
 Martin z Jívové 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(15.8.2010 11:35:29)
A že to vadí i manželovi? No, tomu se dá těžko věřit :-) ale pokud Tě o tom skutečně dokázal přesvědčit, možná je to tak lepší.
 Hilly. 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(15.8.2010 12:51:12)
Kreditko, tak to je mazec přirovnávat kojení k močení.~e~
Ještě než jsem měla děti, tak mé pocity při pozorování cizí kojící ženy byly taky rozporuplné, teď už jsou jen pozitivní, přijde mi to krásné. Když má moje dítě hlad, tak je mi šumafuk, že se to v mém okolí někomu ekluje, vytáhnu prso a dítě nakojím. Samozřejmě se otočím, nebo jdu někam do ústraní, když je možnost, když není, bohužel~d~
 Aredhel 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(15.8.2010 14:56:13)
Mne to take vadi , nic krasneho na tom nevidim , ale nic mi do toho neni . Radeji se seberu a jdu jinam je-li to mozne .
 Binturongg 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(15.8.2010 22:10:26)
kreditka - ~R^ ~3~
 Stáňa a dva kluci 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(16.8.2010 9:41:55)
Kreditko, jídlo a močení je totéž~e~??
 Martin z Jívové 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(15.8.2010 11:38:45)
tak tak. Moje slova.
 Valkýra 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(14.8.2010 8:16:48)
Tak s kojením na koupališti mám svoji zkušenost - nechtělo se mi kojit mezi lidmi, tak jsem si zalezla na lavičku v rohu u křoví a najednou jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje. Za křovím stál starší pán a dělal si dobře~t~ Tehdy jsem se ale zak lekla, že jsem málem přišla o mlíko.
 Binturongg 


Re: I matky by se měli umět chovat 

(14.8.2010 8:27:40)
Valkýro - tak to by mě trefilo! ~e~ Zaplaťpámbu, za ten rok kojení po různých koutech a roštích nemám žádnou tak šokující příhodu ~d~
 Kudla2 


Aleno, 

(12.8.2010 20:59:23)
já vím, že jsi se už x-krát omluvila, ale přesto - z Tvého článku čiší trochu jájínkovství - JÁ to mám nějak a nechápu, JAK TO NĚKDO JINEJ MŮŽE MÍT JINAK, jak může nechtít přesně to, co já, to je divnej (ano, psala jsi tam, jestli jsi divná Ty nebo on, ale myslím, že ten podtext, že divné jsou ty druhé, z toho byl cítit dost jasně).

Zkus vzít jako základní premisu, že lidé jsou zkrátka různé ~y~

Před nějakými dvaceti, pětadvaceti lety by se řada lidí koukala skrz prsty na Tebe, že sis pořídila děti "až" ve čtyřiadvaceti. Proč tak pozdě? Chtěla jsi dělat kariéru? Nebo jsi nemohla sehnat ženicha? Proč tedy ještě ve dvaadvaceti nemáš dítě, když spolužačka Máňa už v tom věku má druhé? Co jsi dělala od osmnácti do čtyřiadvaceti, honila parádu, nebo kariéru? Proč sis nepořídila dítě hned, jak jsi nabyla plnoletosti, na co jsi proboha těch šest let čekala? (Možná se Ti to zdá teď divné, ale spousta jednodušších lidí tak opravdu uvažovala).

Zkus se na chvíli zamyslet, co by sis o takových otázkách a tazatelích pomyslela? Pro Tebe přece bylo (předpokládám) mít děti ve čtyřiadvaceti logickým vyústěním Tvého předchozího života a zkušeností. Asi bys nevlítla do jiného stavu v osmnácti jen proto, že se to tetce od vedle zdá vhodnější než čekat s tím do čtyřiadvaceti.

A zrovna tak se to s tím má dneska. Je spousta lidí, co se do těch třiceti i déle na děti prostě necítí, nemyslí na ně, a ti lidi normálně žijou a určitě není otázka "mít či nemít dítě" středobodem jejich života. Nemusí (ale samozřejmě může) v tom být nic takového, jako že by strašně chtěli a nemůžou (jako by tohle bylo jediné, co by ospravedlňovalo bezdětnost).

Prostě každý jsme jiný a své životní cesty i své rodinné plány řídíme podle sebe. Já třeba jsem měla děti až po třicítce, dřív jsem na to vůbec nemyslela a žila jsem si spokojeně podle svého (mimo jiné jsem si uskutečnila několik snů, které by s dětmi prostě realizovat nešly). Pak, když jsme se s manželem rozhodli, že mímo ano, podařilo se to na první pokus ~y~. A teď se věnuju dětem bez výčitek, že mi "kvůli nim" něco uteklo.

Nebylo v tom nic takového, že bychom "chtěli, ale nemohli". Je to pohodlnost? Asi ano, ale kde je psáno, že jsme všichni povinni strávit celý život činorodými aktivitami ~y~?

A také mě zaujalo to, že máš sice okolo sebe maminky se stejně starými dětmi, ALE je jim okolo čtyřicítky. To je jako nějaká překážka, proč si spolu nerozumíte? Nevím, mám kamarády o deset let mladší i o dvacet let starší, ale věk jsme jaksi nikdy neřešili... neumím si představit, že bych řekla - mám kamarádku, ALE ona je o patnáct let starší?
 MsLucii 


Bilogické hodiny se ozvaly... 

(12.8.2010 21:22:40)
... ale stejně jejich volání zatím uposlechnout nemůžu, ač mi otěch 24 brzy bude. S přítelem jsme sice už více než tři roky, ale teprve teď dáváme dohromady byt. Přítel má hypotéku téměř ve výši celého jeho platu a já mám za sebou 4 roky na VŠ, bydlení na koleji na druhém konci republiky... VŠ se mi dokončit zatím nepovedlo, teď nastupuju do práce.. Byt ještě nezařízen... To nejsou nejvhodnější podmínky pro miminko...i když bych chtěla, moc...
 sally 


Jsou lidi 

(12.8.2010 22:18:11)
co považují děti za jediný smysl své existence a podle toho se chovají.

Jsou lidi, co smysl svého života vidí v něčem úplně jiném a chovají se zase podle toho (kamarádíme se se třemi páry, které děti nechtějí mít vůbec a jsou ve věku, kdy už by to nejspíš ani nešlo).

Jsou lidi, co děti chtějí a mít je nemůžou (a trpí tím, že jim neustále někdo šťourá do života a zpovídá je PROČ děti nemají, případně jim dělá kázání na téma že každý NORMÁLNÍ člověk děti chce má, čímž je odsuzuje do role nějakých zrůd).

Jsou lidi, co děti chtějí, ale nepovažují je za JEDINÝ smysl své existence, takže kromě dětí chodí do práce, mají koníčky, kamarády a i když své děti milují a jsou pro ně nejdůležitější, tak nejsou tím jediným, čím se zabývají a tudíž nepřemýšlí o tom, jestli nutně musí dítě porodit před třicátými narozeninami a když jim bude náhodou třicet a tři dny, tak už bude pozdě.

Jsou lidi, co děti chtějí, ale potřebují napřed vyřešit nějakou situaci (manželství probíhající v dětském pokojíčku v nájmu u rodičů je podle mě cesta do pekel, zažila jsem jako dítě, zažila jsem s několika partnery s kterými jsem chodila - jenomže ty jsi to nikdy nezažila, takže si představuješ akorát "hádky s tchýní o koupelnu"). Jsou ženské co by dítě chtěly, ale NEMAJÍ vhodného spolehlivého partnera....

... by mě zajímalo, jeslit bys o tom prvním dítěti před třicítkou hlásala i v případě, že bys bydlela v 2+1 s rozvedenými rodiči, dvěma bráchy a neměla chlapa... fakt bys do takových podmínek měla dítě jako svobodná matka, jen abys splnila limit třicítky?

A ještě považ jedno - svůj plán jsi tedy splnila - ale proč ti tak vadí, že to někteří cítí a zažívají jinak? Přijde ti tohle jako dospělý postoj? Myslíš si, že by děti měly mít takhle nedospělí lidi??? ~;)
 Alena 
  • 

Ztratila jsem odvahu číst názory 

(12.8.2010 22:45:35)
Omlouvám se, ale po přečtení Vašeho článku jsem už definitivně ztratila odvahu číst názory a proto už nebudu tady do té diskuse chodit. Není to asi zodpovědné, napsat článek a zdrhnout, ale opravdu už nechci. Všem děkuji za názory a pokud tady někdo něco napíše, prosím, ať už to neadresuje mně. Navíc také už moc nedisponuji volným časem potřebným k psaní odpovědí.
Článek vyzněl jinak, než jsem myslela, byl nešťastné podaný a mnoho lidí jsem pobouřila.
Nemyslím si však, že jsem natolik nedospělá, že je nesprávné mít v mém případě děti (nebo jak jste to myslela).
Děkuji,
Alena
 Petra Neomi 
  • 

Moc si to bereš 

(12.8.2010 22:53:43)
Zvolila sis hodně osobní a kontroverzní téma, tak se nediv, že o něm lidé diskutují. Na druhé straně, jestli chceš někdy pracovat ve zdravotnictví, je jen dobře, když si ověříš, jak moc jsou lidé různí.
 Kudla2 


Re: Ztratila jsem odvahu číst názory 

(12.8.2010 23:10:40)
Aleno, nic ve zlým, ale v tom článku jsi se do jinak smýšlejících navezla daleko tvrději a už dopředu jsi naznačila, že s nepříznivými reakcemi počítáš... tohle gesto mi na to připadá poněkud vztahovačné, jako ve stylu já se můžu navážet do kohokoli, ale běda, jak se někdo dotkne mě...
 Petrajda 


...pořádně zapracovat na nalezení vhodného partnera k založení rodiny:-) 

(12.8.2010 22:50:10)
...pořádně zapracovat na nalezení vhodného partnera k založení rodiny

Tak tahle formulace mě fakt pobavila...

Já myslím, že stačí trochu empatie. Ty jsi prostě měla štěstí, ke kterému Ti částečně dopomohli jiní (zajištění od Tvých rodičů), částečně ses o ně zasloužila sama (na inzerát sis našla dobrého partnera). Že se to všechno stihlo udát do Tvých 26 nebo kolika let, je ale víceméně stejně náhoda a vážně - Kdyby Ti bylo 30 a něco z těch příhodných podmínek pro založení rodiny jsi neměla (zajištění, vhodný partner, zdraví), nejsi o nic horší a nemusíš kvůli tomu panikařit nebo naopak rezignovat. Fakt ne. Jen musíš ustát dotazy příbuzných a rady udivených stejně starých známých, které už rodinu založily.
 NIJNTJE 


Je vam asi mene nez na kolik se citite 

(13.8.2010 1:51:59)
Nejspis jde mila autorko o to,ze ty bezdetne tricatnice prave nechteji,aby skoncili jen u takoveho bytecku jako mate vy. Zcela urcite velka cast z nich ma vetsi ambice nez vy, treba by chteli samostatnou vilku, kterou by prave s nikym sdilet nemuseli a uzivali si tak dnes cenneho soukromi. A hlavne by se o ni sami zaslouzili a nemuseli se sami pred sebou i pred ostatnimi lidmi stydet, ze jsou na nekom (na rodicich) zavisli,ale ze se dokazi o rodinu postarat sami jako dospeli lide. Vlastnit byt v domku s nekym dalsim a vubec ho od rodicu dostat je druha jakost bydleni. Tricatnice chteji prvni jakost:)a samostatnost. Ale nerekla bych,ze je hlavni duvod ve financich,to si myslite prave jen vy, ktera se citite na svuj vek nebo starsi. Dneska totiz nekteri lide starnou psychicky i fyzicky o dost pomaleji nez zbytek, protoze spousta z nich vede prave ve 30 zajimavy zivot se super zajmy (napr. cestovani)nebo se zajimavou praci, do ktereho zas tak nutne rychle nikoho dalsiho nepotrebuji, a hlavne se citi diky svemu zpusobu zivota a mysleni mladsi nez doopravdy jsou - nu a sama rikate, kdo by si porizoval dite ve 20? Ja si ho poridila,kdyz jsem se citila na 23 a pritom mi bylo uz 30:) a stale si myslim,ze bych klidne mohla pockat~y~, dnes je mi pres 30 a kdo me nezna,tak si mysli,ze jsem cerstva absolventka VS a samozrejme se hrozne divi,ze uz mam dite :) Citim se opravdu mladsi nez pred 10 lety schvacena studiem a nemit dite,tak to pekne roztacim i ted. Zdar tricatnicim~s~
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


Re: Je vam asi mene nez na kolik se citite 

(13.8.2010 10:56:47)
Ano, takhle to taky cítím. Duševní věk je také důležitý. Je pravda, že jsem měla úplně jiné věci na mysli, když mi bylo 25, mít v tomto věku dítě by mě nenapadlo ani ve snu - jedině v tom nejhorším. Přišlo později, kdy jsem ani nedoufala, že se to fáze, že chci děti někdy dostanu, přišlo to ze dne na den, přeskočila mi ta myšlenka v hlavě a už mě nepustila. Ikdyž mi bylo hodně přes 30.
Pěkný příspěvek. ~g~
 arsiela, 


Re: Je vam asi mene nez na kolik se citite 

(13.8.2010 12:29:53)
Nijntje já si dítě pořídila ve dvaceti a nikdy jsme toho nelitovala.Bydlím v baráku co patří papírově mým rodičům,pět let jsme dokonce bydleli pohromadě.A nestydím se za to.Nikdy jsme neměla pocit,že to je druhá jakost či co.Naopak jsem na sebe hodně pyšná,že jsem ze starého baráku,značně neudržovaného zvládla bez cizí pomoci udělat pěkné bydlení.A že jsem si většinu věcí v baráku udělala uplně sama.Takže samostatná a nezávislá jsem až to leze okolí a hlavně manželovi na nervy.Že bych přišla o nějakou karieru,tak to vůbec nemám dojem.A roztáčet se to dá i s malým dítětem,jen nesmíš mít pocit,že dítětem život končí.
 kreditka 


Re: Je vam asi mene nez na kolik se citite 

(13.8.2010 20:36:36)
~g~
 NIJNTJE 


NEJSOU CHLAPI PRO TAK DOKONALE ZENY! 

(16.8.2010 2:19:57)
Arsi,tak to je pekny,ze sis to udelala sama ze stareho, to naopak obdivuju,ja jsem sice manualne zrucna,ale ne technicky bohuzel:( Ja mam na mysli spis to,ze se autorka podle me chlubi trochu cizim perim a hlavne me to prislo takove prizemni,malomestacke, jako kdyby se nekdo chlubil,ze jezdi na dovolenou na Lipno... Jiste tam je krasna dovolena a pro nekoho nejkrasnejsi na svete, ale je to subjektivni pocit. Karieristky nechapou, ze se nekdo chlubi tim,ze jezdi na Lipno, protoze oni se prave rozhodli,ze si za tyden z posledni vyplaty zajedou na Hawai.
Ale stejne je pro me nemyslitelne,vzit si od nekoho neco velkeho a nijak to nesplacet postupne treba,at uz to je jakkoliv zchatrale....je to dane asi zkusenostmi ze zahranici,kde je takova vec normalni a deti si vzdy od rodicu dum koupi!Stejne tak hlidani babicek neni normalni, rodice maji narok na svuj zivot a take maji pokud jeste zijou narok na penezni zhodnoceni toho,co vlastni a to je zamek i chatrc....mne pripadaji mladi lide v cechach dost zhyckali....napr. babicky jsou na hlidani a vareni, k tomu jeste oslicku otres se, bydleni u rodicu v mama hotelu do 35 let,apod....
Ja se take jako nektere mamci tady ze dne na den rozhodla,ze bych chtela mimco, do te doby jsem deti docela nevnimala,nechci rict,ze nesnasela.Ale male cizi deti nemusim dodnes (nektere).Mit vlastni dite je neco jineho,je to kus tebe a vychovas si ho podle sebe. Hrozne jsem se desila toho,mit dite,jak breci,tece mu nudle, smrdi v autobuse,vali se po zemi v obchode,vse osahava, atd...a kvuli tomu jsem odkladala poceti az do 30 take!!!!Ale vubec to neni tak hrozne,jak se vsude vyklada, same plinky a stres,nevyspani.....to je jen negativni osveta a reklama! Holka,ktera je zvykla narocne pracovat,deti zvladne levou zadni, jen s nima holt musi byt doma par let a vychovavat je sama....me nikdy dite nebrecelo, neznam bezesne noce, je poslusne, kaka do nocniku od pul roku, nudle mu take netece....Urcite s nima je zivot zajimavy, daleko zajimavejsi nez bez nich.Da se s nima delat hodne veci,ale jen jinym zpusobem,take zajimavym. Problem je v tom,ze se clovek musi trochu uskromnit, at uz v kariere,nebo zajmu.Ja treba drive hodne cestovala, ted uz jsem omezila cestovani jen na nekolikrat za rok a po Evrope. Nic nebezpecneho:), musim jen navic tahat golfky kvuli velke vzdalenosti (problem je kdyz prsi hlavne,to nezvladam jedine),vse mi trva dele, nekdy nas prozradi i detsky krik (nesouhlas), cena letenky se navysi dvakrat... Misto na party s vrstevniky(ktere me uz smerem ke 30 dost nudily) chodime kazdy vikend na detske party - kazdou chvili ma nekdo z deti okolo narozky, proste je to krasne,ale uz to je jinak organizovane. Jsem ale spokojena, dite me v podstate v nicem neomezuje a je hlavne spokojene,ze ma zajimavy zivot. Moje kamaradka ma krasnou praci spojenou s cestovanim po celem svete, dlouho se o ni jeste po studiu VS snazila a zdokonalovala se a nez ji dosahla,tak ji bylo 28. Takze si neporidi hned dite, kdyz je super prace,nejen dobre placena,ale i zajimava, proste snova.... dite uz tech par let pocka. Az si ho poridi,tak klesne karierove na radoveho zamestance a bude delat maximalne asistentku. Protoze bude chtit byt blizko ditete a vidat ho casto.Kdyby si mela vybrat dite nebo svoji praci, vybere si dite urcite. Ale vzhledem k tomu,ze dnes je normalni mit dite i pozdeji,tak o par let se ji to vyplati risknout a mit oboje.
Osobne si myslim,ze hlavni problem je v tom,na kolik se clovek citi let (drive lide byly v 35 stari,takze meli deti v 18 i drive a dnes je to naopak, vyvoj,lepsi zivotni a zdravotni podminky,pestry zivot...), zivot s detmi je zajimavy,ale zalezi na tvych zkusenostech, co jsi poznala,jak pestry tvuj zivot byl. Kdo nic nezazil,sedel jen doma,nema co porovnavat a tim padem se rad utvrdi v tom,ze s detmi se da delat zajimavych veci spousta a ze to je nejzajimavejsi ....je to nejake zivotni naplneni,nejlepsi naplneni, nejkrasnejsi vec v zivote,ale podle me jsou zajimavejsi a akcnejsi veci (to neni muj pripad,ja dite mam:).
Dalsi moje kamaradky proste zase jeste nenasli toho praveho. Je to neuveritelne,ale je to tak,ze kdo si ulovil chlapa do 25,tak ho vetsinou ma a kdo prebiral nebo to nestihl,tak ma problem.Velky problem. Proste jsou bud zbytky a nebo rozvedeni a nebo karieristi. A rozvedeni se nechteji asi vazat.MOzna ze cely problem je v tomto veku v chlapech nad 30,ne v zenskych.Nekteri chlapi si take chteji nejdrive uzit a zenska je nedonuti a nedonuti.....!Znam hodne moc pripadu.
Nektere me sousedky nad 30 z ulice jsou i tak hnusne,ze rozbijou manzelstvi sve nejlepsi kamaradky,aby si s nechutne osklivym, chudym,linym manzelem kamaradky mohly poridit dite a klofnout ho pro sebe! Nekterym staci nakonec jen spermie a dal zijou u rodicu, protoze se nechce milenec rozvest.A je jich spousta.
A karieristi karieristky nebo narocne holky nechteji,protoze cekaji,ze jim bude manzelka podstrojovat a obletovat je (coz dela vetsina "chytrych" zen,ale ne zrovna ty karieristky, ty to totiz nebavi,takze zustavaji na ocet a radsi nachazeji napln v zamestani- muze to byt i sekretarka).A zena karieristka nebo narocna zas nebude prece s kdejakym trubkou,no mozna by s nim nakonec i byla,ale trubkove uz jsou ve 30 vsichni zadani. Takze celkove nejlepe mi z toho vychazeji chudsi, tuctove, radne, sporadane,uklidumilovne SOS nebo SS vzdelane holky mezi 20 a 25....ty jeste nemaji roupy z pestreho zivota a chlapa si take proste najdou lepe a drive nez vzdelana,krasna,stihla,bohata.... A takove holky maji take pekny naskok pred temi karieristkami, protoze v 25 uz maji 7-9 let po skole a uz si uzili dost zivota bez naplne (deti), kdezto ty VS toho dosahnou o 5 let pozdeji - coz je 30let a s postgradualem nebo dalsi VS v 33 az 35 letech.....:)A pak uz je problem treba otehotnet:( ~3~
 NIJNTJE 


NEJSOU CHLAPI PRO TAK DOKONALE ZENY! 

(16.8.2010 2:25:46)
Arsi,tak to je pekny,ze sis to udelala sama ze stareho, to naopak obdivuju,ja jsem sice manualne zrucna,ale ne technicky bohuzel:( Ja mam na mysli spis to,ze se autorka podle me chlubi trochu cizim perim a hlavne me to prislo takove prizemni,malomestacke, jako kdyby se nekdo chlubil,ze jezdi na dovolenou na Lipno... Jiste tam je krasna dovolena a pro nekoho nejkrasnejsi na svete, ale je to subjektivni pocit. Karieristky nechapou, ze se nekdo chlubi tim,ze jezdi na Lipno, protoze oni se prave rozhodli,ze si za tyden z posledni vyplaty zajedou na Hawai.
Ale stejne je pro me nemyslitelne,vzit si od nekoho neco velkeho a nijak to nesplacet postupne treba,at uz to je jakkoliv zchatrale....je to dane asi zkusenostmi ze zahranici,kde je takova vec normalni a deti si vzdy od rodicu dum koupi!Stejne tak hlidani babicek neni normalni, rodice maji narok na svuj zivot a take maji pokud jeste zijou narok na penezni zhodnoceni toho,co vlastni a to je zamek i chatrc....mne pripadaji mladi lide v cechach dost zhyckali....napr. babicky jsou na hlidani a vareni, k tomu jeste oslicku otres se, bydleni u rodicu v mama hotelu do 35 let,apod....
Ja se take jako nektere mamci tady ze dne na den rozhodla,ze bych chtela mimco, do te doby jsem deti docela nevnimala,nechci rict,ze nesnasela.Ale male cizi deti nemusim dodnes (nektere).Mit vlastni dite je neco jineho,je to kus tebe a vychovas si ho podle sebe. Hrozne jsem se desila toho,mit dite,jak breci,tece mu nudle, smrdi v autobuse,vali se po zemi v obchode,vse osahava, atd...a kvuli tomu jsem odkladala poceti az do 30 take!!!!Ale vubec to neni tak hrozne,jak se vsude vyklada, same plinky a stres,nevyspani.....to je jen negativni osveta a reklama! Holka,ktera je zvykla narocne pracovat,deti zvladne levou zadni, jen s nima holt musi byt doma par let a vychovavat je sama....me nikdy dite nebrecelo, neznam bezesne noce, je poslusne, kaka do nocniku od pul roku, nudle mu take netece....Urcite s nima je zivot zajimavy, daleko zajimavejsi nez bez nich.Da se s nima delat hodne veci,ale jen jinym zpusobem,take zajimavym. Problem je v tom,ze se clovek musi trochu uskromnit, at uz v kariere,nebo zajmu.Ja treba drive hodne cestovala, ted uz jsem omezila cestovani jen na nekolikrat za rok a po Evrope. Nic nebezpecneho:), musim jen navic tahat golfky kvuli velke vzdalenosti (problem je kdyz prsi hlavne,to nezvladam jedine),vse mi trva dele, nekdy nas prozradi i detsky krik (nesouhlas), cena letenky se navysi dvakrat... Misto na party s vrstevniky(ktere me uz smerem ke 30 dost nudily) chodime kazdy vikend na detske party - kazdou chvili ma nekdo z deti okolo narozky, proste je to krasne,ale uz to je jinak organizovane. Jsem ale spokojena, dite me v podstate v nicem neomezuje a je hlavne spokojene,ze ma zajimavy zivot. Moje kamaradka ma krasnou praci spojenou s cestovanim po celem svete, dlouho se o ni jeste po studiu VS snazila a zdokonalovala se a nez ji dosahla,tak ji bylo 28. Takze si neporidi hned dite, kdyz je super prace,nejen dobre placena,ale i zajimava, proste snova.... dite uz tech par let pocka. Az si ho poridi,tak klesne karierove na radoveho zamestance a bude delat maximalne asistentku. Protoze bude chtit byt blizko ditete a vidat ho casto.Kdyby si mela vybrat dite nebo svoji praci, vybere si dite urcite. Ale vzhledem k tomu,ze dnes je normalni mit dite i pozdeji,tak o par let se ji to vyplati risknout a mit oboje.
Osobne si myslim,ze hlavni problem je v tom,na kolik se clovek citi let (drive lide byly v 35 stari,takze meli deti v 18 i drive a dnes je to naopak, vyvoj,lepsi zivotni a zdravotni podminky,pestry zivot...), zivot s detmi je zajimavy,ale zalezi na tvych zkusenostech, co jsi poznala,jak pestry tvuj zivot byl. Kdo nic nezazil,sedel jen doma,nema co porovnavat a tim padem se rad utvrdi v tom,ze s detmi se da delat zajimavych veci spousta a ze to je nejzajimavejsi ....je to nejake zivotni naplneni,nejlepsi naplneni, nejkrasnejsi vec v zivote,ale podle me jsou zajimavejsi a akcnejsi veci (to neni muj pripad,ja dite mam:).
Dalsi moje kamaradky proste zase jeste nenasli toho praveho. Je to neuveritelne,ale je to tak,ze kdo si ulovil chlapa do 25,tak ho vetsinou ma a kdo prebiral nebo to nestihl,tak ma problem.Velky problem. Proste jsou bud zbytky a nebo rozvedeni a nebo karieristi. A rozvedeni se nechteji asi vazat.MOzna ze cely problem je v tomto veku v chlapech nad 30,ne v zenskych.Nekteri chlapi si take chteji nejdrive uzit a zenska je nedonuti a nedonuti.....!Znam hodne moc pripadu.
Nektere me sousedky nad 30 z ulice jsou i tak hnusne,ze rozbijou manzelstvi sve nejlepsi kamaradky,aby si s nechutne osklivym, chudym,linym manzelem kamaradky mohly poridit dite a klofnout ho pro sebe! Nekterym staci nakonec jen spermie a dal zijou u rodicu, protoze se nechce milenec rozvest.A je jich spousta.
A karieristi karieristky nebo narocne holky nechteji,protoze cekaji,ze jim bude manzelka podstrojovat a obletovat je (coz dela vetsina "chytrych" zen,ale ne zrovna ty karieristky, ty to totiz nebavi,takze zustavaji na ocet a radsi nachazeji napln v zamestani- muze to byt i sekretarka).A zena karieristka nebo narocna zas nebude prece s kdejakym trubkou,no mozna by s nim nakonec i byla,ale trubkove uz jsou ve 30 vsichni zadani. Takze celkove nejlepe mi z toho vychazeji chudsi, tuctove, radne, sporadane,uklidumilovne SOS nebo SS vzdelane holky mezi 20 a 25....ty jeste nemaji roupy z pestreho zivota a chlapa si take proste najdou lepe a drive nez vzdelana,krasna,stihla,bohata.... A takove holky maji take pekny naskok pred temi karieristkami, protoze v 25 uz maji 7-9 let po skole a uz si uzili dost zivota bez naplne (deti), kdezto ty VS toho dosahnou o 5 let pozdeji - coz je 30let a s postgradualem nebo dalsi VS v 33 az 35 letech.....:)A pak uz je problem treba otehotnet:( ~3~
 arsiela, 


Re: NEJSOU CHLAPI PRO TAK DOKONALE ZENY! 

(16.8.2010 7:00:28)
Nij ale já jsem od nikoho nic nevzala,ten barák vůbec není můj a nikde není psáno,že bude.Ale prostě bylo hodně důvodů co mě vedli k rozhodnutí řešit bydlení takhle a ne jinak.A řekněme ,že rodiče podporuju poněkud jiným způsopb než třeba finančně.A nechci a nebudu tu všechne zveřejňovat.Ne vše co je podstatné pro mě,by mohlo být podstatné pro jiné.
Jinak před děckem jsem měla hodně pestrý a zajmavý život,ale prostě i kdybych neměla dítě ve dvaceti tak by stejně ten život co popisuješ(kariera,cestování)nebylo to co by mě naplňovala.Každej je prostě jinej.Když se ohlédnu za sebe,tak jsem zvládla dost pro mě podstatných věcí i s tím děckem.Ale "karieru"(já to slovo nesnáším),jsem prostě dělala v obrou,který se s děckem dal zkloubit víc než dobře.A v profesi - jsme ZS a nikdy jsme netoužila být staniční nebo vrchní.Sedí mě přímá práce s lidma,obětovala jsme hodně moc,abych se na tohle zaměstnání dostala.
Ale všechno je o tom,jak to kdo má prostě uvnitř nastavený.A podle mě je nejdůležitější to,aby byl spokojený.Pokud je někdo spokojený s dětma v osmnácti a s pokojem u tchýně,nechť si tak žije.
 MeddyM 


Sobeckost x zodpovědnost 

(13.8.2010 9:16:47)
Mně připadá, že to autorka vidí trochu černobíle: buď je žena "sobecká", tedy dává přednost kariéře, cestování atd. a nebo je to ta "správná" matka (tj. pokud začne rodit po 20).

Já za tím vidím víc. Ta první skupina obsahuje i jedince, kteří třeba po dětech vůbec netouží a je to tak v pořádku. Ale hlavní podíl lidí v této skupině je ten, kteří chtějí své dítě přivést do co možná nejlepšího prostředí. A nevidím v tom sobeckost, ale ZODPOVĚDNOST!!! Já například jsem chtěla dodělat VŠ, cca 2-3 roky práce (získání praxe, protože když bych měla mimi hned po škole, pak by se mi hůře hledala práce) a mít hlavně něco našetřeno!!! Mimo to mám samozřejmě partnera a vlastní dům se zahradou. Záleželo mi také na tom, abych se podívala někam po světě a nabrala nějaké zkušenosti. Nic z toho nění sobeckost, ale ZODPOVĚDNOST!

Mám ve svém okolí spoustu mamin, které mají do 30 let 2-3 děti a ve 30 se prakticky bez praxe vracejí do práce - ale do jaké ??? Nechci skončit někde na mizerně placeném místě, protože vím, co dítě stojí a v průběhu let ještě bude potřebovat spoustu prostředků (vím, že to není jen o penězích). Chci mít co největší manévrovací prostor při výběru práce, proto ta VŠ a praxe.

Tyhle maminy, co jsem popisovala nikde pořádně nikde nebyly, teď je jim 30 a co teď budou jako do důchodu dělat ? Jaká náplň života jim zbývá ? Budou 30 let chodit do práce ???? Já bych chtěla v těch 30 něco nového začít, ne s etapou mateřství víceméně skončit.

Je to srozumitelné ??? Já vím, že to třeba může nakonec být jinak, ale tohle je moje vize. Jsem sobecká nebo zodpovědná ????!!!!
 lonkue 


Re: Sobeckost x zodpovědnost 

(13.8.2010 10:56:26)
Jsi zodpovedna a mluvis mi ze srdce! Kdyby nas takovych bylo vic...;-)
 Tenna /2 


Zodpovědnost x rozmazlenost  

(13.8.2010 12:47:59)
Meddy, je to naprosto srozumitelné a je i pochopitelné, když chce člověk mít svůj život pevně pod kontrolou, promyšlený do všech detailů i daleko do budoucna. V dnešní době má tuto luxusní možnost více lidí, než kdykoliv v historii - má ji vlastně téměř každý. Přesto je mi sympatické nechat v životě také prostor "osudu", nechat si od života přinést i věci, které člověk tak úplně do detailu nenaplánoval. A umět je přijmout. Oba moji rodiče se narodili za druhé světové války a kdyby mé babičky přemýšlely tak "odpovědně", jako ty, nikdy by tyto své děti neporodily. A nebyly to žádné naivní dívčiny, byly vzdělané a oběma bylo přes třicet. Měly život tak těžký, že se žádné z nás o tom ani nesní - přesto všechny jejich děti vystudovaly a velmi dobře se v životě uplatnily. A babičky byly skvélé, moudré, optimistické ženy, které jsem nikdy nezažila skuhrat na život. Možná, že jejich život byl příkladem mnohem opravdovější odpovědnosti, než naše dnešní rozmazlené "dokonalé" plány ~;)
 lonkue 


Re: Zodpovědnost x rozmazlenost  

(13.8.2010 14:46:45)
blabol!
 Tenna /2 


Re: Zodpovědnost x rozmazlenost  

(13.8.2010 15:10:43)
Když nesouhlas, tak radikální, že ~;)
 Novotna 


Re: Sobeckost x zodpovědnost 

(17.8.2010 7:34:03)
zodpovědná a stejný názor, je mi 29 let,partnerovi 34 let až nyní začínáme s partnerem přemýšlet o miminku(známe se cca dva roky), je pravda, že dříve člověk neměl partnera se kterým by chtěl založit rodinu, po škole - cestoval - i když nevím,jestli rok jako aupair - je budouvání kariéry a vydělávání peněz, ocitl se za rok s holým zadkem v ČR, i když si říkal,že v cizině si vydělám na byt, začínáš od nuly,v podnájmu,mažeš si chleba s máslem a šetříš,co nejvíce.....,aby sis pak mohl pořídit aspoň malý byt, i tak se mi podařilo vydělat do třiceti na byt 1+1 s tím,že nemám ani korunu dluh,ale bydlím ve vlastním a to byl můj cíl! Kariéra? žádná, plat? Nedosahuji ani za tu dobu,co chodím do práce na průměrnou mzdu v ČR! Ta autorka mi přijde, že toto vůbec neví,co je na něco si vydělat. A bohužel mám i takovou kamarádku,dostala byt,auto,rodiče jí zaplatili Kanadu,Ameriku - jen platila rekonstrukci bytu,ten člověk je někde jinde prostě.......
 Hilly. 


Re: Sobeckost x zodpovědnost 

(17.8.2010 11:02:04)
Novotna, ty sis vydělala do 29let na byt? I když je to jen 1+1, tak si dobrá..kolik tak stál? Já teda bych toho nebyla schopná ani omylem.S manželem máme byt 2+kk(bydlíme v bytě rodičů, ale bez rodičů, ti bydlí zase jinde), v tom nájemníky a z toho to splácíme.
 Lysil 


ono to vždycky nejde 

(13.8.2010 10:37:55)
Nemohu soudit, čím je to u ostatních, nicméně já měla první a jediné dítě ve dvaatřiceti. A to nikoli proto, že bych dřív děti nechtěla. Naopak, zhruba od sedmnácti jsem dítě moc chtěla a představovala jsem si, že ve třiceti budu mít aspoň tři. Jenže na dítě jsou třeba dva, já se kluků vždycky strašně styděla, žádný po mně nezatoužil a nakonec jsem první (a poslední) známost sehnala přes inzerát. Dotyčný (s nímž jsem dodnes) se ovšem na otcovstí necítil, trvalo mi léta ho přesvědčit a dalšímu dítěti se urputně brání.
A mám spoustu kamarádek, kterým je též kolem třiceti, dítě by chtěly, jenže prostě není s kým...
Takže to vážně mnohdy nemusí být vědomá volba.
 Zuzka N. 
  • 

Re: ono to vždycky nejde 

(13.8.2010 11:46:53)
Přesně tak. A přijde mi hrozný, s jakým klidem se na to lidi ptají. S dotazem: A co ty, kdy budeš mít děti? šlápnete v devadesáti procentech případů do h...a. A je neuvěřitelný, že tyhle dotazy pokládají třeba i skoro cizí lidé, jen aby řeč nestála. Když už má někdo touhu nezávazně kdákat aby teda řeč nestála, ať se baví o počasí, tím se nikoho nedotknete, oni ti Britové mají něco do sebe. Jednou jsme byli na srazu a mě a kamarádky se tam všechny exspolužačky ptaly kdyže teda budeme mít ty děti. Mě je to jedno, klidně na to odpovím něco v duchu - počkej, přeleštím svojí křišťálovou kouli, ale kamarádka zrovna měla v manželství těžkou krizi po odhalení manželovy nevěry, a na sraz šla aby si trochu vyčistila hlavu. No to si teda pomohla, měla co dělat aby udržela slzy. Jiná kamarádka má partnera co děti "zatím" nechce a tak na tyto dotazy hrdě odpovídá že zatím oba nechtějí a čeká, jestli on někdy změní názor. Další se pět let marně snaží a už se jim z toho taky začíná hroutit manželství. Ano, všichni tito lidé o svém problému mluvit dokážou, ale s lidmi co jsou jim blízcí. A ne s lidma, který jsou samou nudou neví o čem spekulovat. Jo, tohle jsou ty správný témata na vesnickou drbárnu, to by všechny ty slepice chtěly slyšet aby měly o čem kdákat... Ptát se na tyhle věci je prostě neomalenost. Buď jste jen povrchní známí a v tu chvíli vám do toho nic není, a nebo jste blízcí přátelé a pak byste měli počkat, až o tom ten člověk začne sám.

 severanka 


Re: ono to vždycky nejde 

(13.8.2010 12:51:43)
někdy mi připadá že by se nejlépe nikdo nikoho neměl na nic ptát aby se nikoho nedotknul. Tak se lidi na srazu sejdou, pokecají o počasí a můžou zase jít domů
 Kopřiva Dvoudomá 


Achjo 

(13.8.2010 12:37:07)
Božíčku zakladatelko,
svět je krásné místo k životu mimo jiné proto, že je tak pestrý. Takže lidé jsou různí a jejich preference, hodnoty, plány a sny taky. Takže se zařiď podle toho, jak ti to vyhovuje, a nech ostatní, ať učiní totéž. Tvoje cesta má své plusy a mínusy, jiné cesty nepochybně taky.

Tohle mě opravdu dojímá, když se někdo musí utvrzovat ve správnosti svého rozhodnutí tím, že se "strašně diví" všem, kdo se rozhodují jinak...
 kreditka 


Chtěla jsem mít 3 děti do třiceti 

(13.8.2010 13:06:34)
sen pěknej, finančně bychom to snad nějak utáhly nebo bych měla do 30 děti alespoň dvě, ale realita je jiná jsem ráda že mám dcerku, s vidinou druhého dítěte se pomalu loučím...okolí tlačí "proč si nepořídíte druhý" jenže já prostě NEMŮŽU otěhotnět pro některé z okolí jsem jen sobec, kterej rozmazluje jedináčka jo dceři se věnuju vážím si toho že ji mám, možná už capkání malých nožiček nezažiju ~n~
 Martin z Jívové 


Re: Chtěla jsem mít 3 děti do třiceti 

(15.8.2010 11:45:48)
A o adopci jste neuvažovali? Chápu, že je to trochu na hlavu si na tu myšlenku zvyknout, navíc společnost a lidé okolo často mávají názory a příklady že nevíš, odkud to dítě pochází, co z něj vyroste apod. ale to jsou většinou lidé, co tohle znají skutečně jen z vyprávění. Já mám kamarádku, už jí pomalu taky táhne na 40, se svým menželem (!), se kterým už byla leta, taky nemohli mít děti a furt to zjišťovali a zkoušeli, no, nakonec se rozvádějí, nevím jaký na tom má podíl právě to, že nemohli mít děti, každopádně on si něco začal s jinou. Tak mi tak trochu připadá, že si to nechala protéct mezi prsty. Samozřejmě nemůže za to, že to tak dopadlo, ale kdyby se s tím smířila dřív, mohla už teď vodit do školky.
 Adina,kluk 08 
  • 

kecy 

(13.8.2010 13:13:14)
tvůj článek je teda des.no to bych chtela videt,jak kdyby jsi si mela na vsechno vydelat a ne jen dostat,tak jak budes bydlet v bytečku s tchýní a řešit neumytou koupelnu.
ja si naopak nedovedu představit mít takhle brzo deti,naopak jsem ráda,že máme decko az ted po 30..alespon jsem si život v mládí užila podle svého.
a měla jsi hold štestí na partnera,oni ti slušní taky nevysí na hřebíčku...
no sorry,ale tvuje článek je k ničemu..!
 BBaarca 


Chápu... :-) 

(13.8.2010 14:51:11)
Úplně chápu. je mi 23 let. Jsem vdaná, mám roční dcerku. Dítě jsme plánovaly, a čekaly 9 měsíců, než se zadařilo. Splácíme hypotéku, práci bohužel nemám, takže to bude asi nejhorší. :-( Praxi mám tři roky. Studuji dálkově, i když kvůli malé s přerušením zase až od ledna. Ale!!!! Neměnila bych za nic!!! A stejně všem připadám divná. :-) Krom pár volných chvileček na své záliby mi nezchází vůbec nic a i ty určitě časem příjdou!! :-)
Je to každého věc, ať se každý rozhodne podle svého. já nikoho neodsuzuji, i když taky kolikrát nechápu, na co čekají, ale prostě to tak asi chtějí. byla bych jen ráda, kdyby ani mě nikdo neodsuzoval. :-) Dítě je nejkrásnější "věc" v životě, a i když právě máme,období nespavosti, vztekání se, odporu apod...!!! Ani v tuto chvíli mi nic nechybí a nelituji rozhodnutí. Stejně to každého jednou potká a my na to teď ještě máme tu správnou enregii. :-)
 Martin z Jívové 


Re: Chápu... :-) 

(15.8.2010 11:40:21)
jj, máme to dost podobně, žena s prvním synem dostudovala, takže to s prací taky nebude jednoduché, navíc dělala speciální pedagogiku, takže to taky není běžně "na trhu", a - neměnili bychom.
 Bumbi&05,08,10 


Staří rodiče? 

(13.8.2010 20:44:45)
Mě měli rodiče po třicítce. Klika je, že dneska jsou v důchodu a jsou mým dětem opravdovými prarodiči, kteří na ně mají čas... U dost lidí z okolí vidím mladé prarodiče (45-55 let), kteří na vnoučata nemají čas, protože jsou stále ještě zaměstnaní a žijí svůj život, ve kterém vnoučata nemají místo.
Vše má dvě strany.
Ani já jsem nikam nespěchala a nelituju toho. Nechybí mi mládí, užila jsem všeho dost a užívám teď toho, co mám.
 Gajka + 2 


Název mně zaujal, tak jsem si početla.... 

(13.8.2010 21:49:42)
každý má to svoje...ale za mne bych dítě než ve 30 nechtěla, naopak mi přijde že sil mám nejvíce teď, už mám srovnané v hlavně, co chci, co jsem připravena odsunout stranou právě kvůli dítěti a hlavně jsem měla dost času najít toho pravého a nebrat rychle něco, co se namane. Jsem ráda, že jsme si i vyzkoušeli být spolu sami bez dětí a nyní i s dětmi. Já za sebe bych zpětně vzato určitě neměnila :)
 Lída (38) a 4 děti  
  • 

Brzo na dítě? 

(14.8.2010 12:45:46)
Měla jsem prvního syna v 17 a druhého v 19 mezi tím jsem se vdala neměli jsme nic jen byt po jeho otci a stěhovala jsem se do stokilometrů vzdáleného města kde jsem neznala nikoho .Manželství nevydrželo já jsem zůstala a pořídila jsem si dalšího syna ve 23 a znovu jsem se vdala .Vzala jsem si chlapa na kterýho se můžu spolehnout a můžu se o něj opřít minulý rok jsem si k těm třem klukům pořídila holčičku a jsem strašně štastná .Tím chci říct že tím že jsem si pořídila děti takto brzo nelituji a protože mohu posoudit jaký to je mít dítě ve 20 a pomalu ve 40 . Ve 20 máte lehčí přístup ke všemu a ve 40 víte co Vás čeká a vychutnáváte vše co jde .Ano mám znamé které ve 30 děti mít nechtějí že mají čas, možná ano, ale aby se dožily vnoučat ......
 vakat 


dítě v 29 a neměnila bych 

(14.8.2010 13:21:18)
Jako zamyšlení a mi to přijde normální, ale jako článek naprosto o ničem. Každého věc, kdy bude mít děti. Já si život bez dětí představit nedovedu. První dítě jsem měla v 29 a neměnila bych. Když to vidím, jak se chovají hodně mladé maminky ke svým dětem a jsou na to nevyzralé, tak bych neměnila s tím, jak jsem se rozhodla. Chtěla jsem pro rodinu mít zázemí, než přijdou děti, což se povedlo.
Jinak i teď si někdy připadám, že jsem si moc neužila. Ono, když nemáte babičky na hlídání, manžel hodně pracuje, tak jsou děti docela velký zápřah a určitě veliké omezení. Zároveň si dnes myslím, že s malým dítětem přichází velké "odcizení" mezi partnery, protože na sebe nemají čas, buď hlídá děti jeden nebo druhý, když nemá kdo jiný hlídat :(. I když tohle přímo nesouvisí s věkem, kdy děti jsou.
 Beebie+Honzík 09/07+Luci 06/10 


A co neplodnost? 

(14.8.2010 14:36:32)
Připadá mi, že autorka článku snad spadla z Marsu... ptala jsi se všech těch kamarádek, jestli je to jejich volba?? Co když dítě mít chtějí, ale nemůžou... znám spoustu párů, co se o mominko snaží roky a roky, podstupují sérii umělých oplodnění, a třeba je to tolik trápí a bolí, že se s tím napotkání nesvěřují. Promiň, ale víc stupidní článek jsem doooouho nečetla...
 Martin Dvořák 
  • 

Souhlasím s vámi 

(14.8.2010 15:35:15)
Určitě jste článek nepřehnala a neomlouvejte se, zvláště těm, co tu tak emotivně a vulgárně reagují. Na svůj názor máte právo a mnohdy je upřímné nebo "společensky upřímné" vyjadřování právě takto kritizováno. Na tomto serveru se bohužel vyskytují právě většinou takové maminky, které jsou strašně chytré, znalé a názorově vyrovnané, bohužel však jsou to většinou hrdinky od klávesnice a doma to pak vypadá poněkud jinak.

My máme s ženou dvě děti, 1 a 4 roky a ženě je 28. Takže buďte klidná, je to normální a vyhovuje to nám oběma. Žena je ráda, že oproti svým býv. spolužačkám a kamarádkám to "už má za sebou" a teď už se může těšit na to, až budou děti větší a ve škole a bude mít víc klidu, já jsem zase rád, že jsme nedopadli jako mí rodiče, kteří jsou díky 2. manželství obou věkově o generaci starší než její rodiče. Určitě je pro děti lepší mít rodiče věkově blíž.

Jedinou nevýhodu spatřuji v tom, že jsme opravdu mohli oba pár let vydělávat a mít více financí do začátku bydlení a že by třeba člověk pak děti začal vychovávat "zkušenější" ale jinak mi to příjde, že je to tak dobře.

Takže stůjte si za svým názorem a nenechte se zviklat některými "pipkovskými" názory.
 Martin Dvořák 
  • 

Re: Souhlasím s vámi 

(14.8.2010 15:39:34)
Navíc bych ještě dodal k těm výkřikům o neplodnosti: Pokud jsou to kamarádky, pak by neměly tuto skutečnost zastírat nějakými hrdinskými řečmi o tom, že ony si ještě počkají apod. Pokud by rovnou řekly, že mají zdravotní problémy nebo se jim nedaří najít chlapa, nebyl by důvod ke spekulacím. A když se za to stydí, tak se ale nemůžou divit, že na ně okolí reaguje tak, jak to dávají najevo.
 albert1 


Re: Souhlasím s vámi 

(14.8.2010 15:57:09)
Ja myslim, ze snad ani Alena nemela na mysli konkretne holky, co maji skutecne problem s otehotnenim, proste relativne zajistene tricatnice, ktere stale "maji cas". Rozhodne souhlasim, tato dizkuse je zvlaste neferova, pripada mi, ze spousta prispevatelek vylozene autorce neco podsouva, co vubec nenapsala.
 vakat 


Re: Souhlasím s vámi 

(14.8.2010 20:51:03)
No, ono pro mnoho žen je snažší říkat, že si ještě počkají, než aby přiznaly, že děti chtějí, ale nedaří se a každý se jich při setkáních ptal, jestli už se zadařilo a co pro to podstupují.
Mně třeba vytáčelo i jen to, když jsem se vdala, že každý řešil, jestli můžu otěhotnět, když do roka jsme neměli dítě. Ale my ani hned po svatbě žádné neplánovali :-).
 Martin z Jívové 


Re: Souhlasím s vámi 

(15.8.2010 11:29:16)
Tak záleží asi jak to kdo měl doma, u nás to bylo vše takové tradiční, konzervativní, ačkoli mě to tak tehdá nepřipadalo, ale pak ve srovnání s rodiči ženy, kteří jsou zase liberální extrém na druhou stranu :-) jsem najednou viděl, že to jde i jinak. Hlavně my jsme nic neplánovali, příjde mi to na jednu stranu horší, než si to v klidu rozmyslet a být třeba finančně nebo materiálně zajištěn, ale zase, když už se "to stane", tak to tak asi mělo být. My jsme se brali už v raném těhotenství, takže tam to, alespoň dle našich postojů, bylo dané. Žádné prospěchářské nebraní se jen abychom ze soc. systému vytřískali o pár stovek navíc apod.
 Anna 
  • 

Re: Souhlasím s vámi 

(16.8.2010 9:33:22)
A to myslíš vážně, že každý má hlásat své problémy (ať už zdravotní nebo jiné)do světa každému, koho zná? Slovo soukromí znáš?
 SendyWendy 


Otázka je, jestli by tě tam ta tchýně chtěla 

(15.8.2010 12:03:30)
~;)
 Daniela 
  • 

mám se skvěle 

(15.8.2010 19:56:55)
Trochu zaprovokuji. Mám dvě dospělé děti, narodily se dva roky po sobě v mých 22 a 23 letech. Teď je mi přes padesát, obě děti mají už své rodiny, jsem trojnásobnou babičkou a nikdy v životě jsem se neměla tak dobře, jako teď. Co děti dostudovaly a založily rodiny, tak se s manželem naplno věnujeme svým koníčkům, chodíme tančit,cestujeme a užíváme si života. Co se týká peněz, v našich letech jsme na profesním vrcholu, víc už pravděpodobně mít nikdy nebudeme, v důchodě to zase půjde rapidně dolů. Také jsme si dobře vědomi toho, že nebude možná dlouho trvat a zákonitě přibudou starosti s rodiči - vidíme to kolem sebe ažaž. Snažíme si tedy užívat života, dokud to jde. Nedovedu si vůbec představit, že bychom měli v našich letech mít ještě nezaopatřené děti.
 Hanka 37 let, 1x dite 3,5 roku 
  • 

primitivni 

(15.8.2010 20:58:51)
Vazena pisatelko,
nechapu smysl Vaseho clanku. Uz jen slovni zasoba ukazuje miru Vasi vzdelanosti, nechapu co je Vam nejasneho na tom, ze malokdo chce dite ve 23 letech... to je vek ve kterem lide dostuduji vysokou skolu. A nikdo nechodil 5 let na vysokou skolu, aby pak prisel o praxi... to by se tam tech 5 let drel uplne zbytecne, vite. Z okoli mych spoluzacek ze zakladni i stredni skoly mely deti ve veku pod 25 let skutecne ty nejlbejsi {nejhorsi znamky ve skole mely]. Dalsi vec je, ze mit dite treba v tech 23 letech opravdu vyzaduje nejake financni zazemi a ne kazdy bydli na venkove, kde postaveni baraku neni (v porovnani s velkomestem) az takovy problem. Ja mela dite pozde ale ted uz nemusim resit vubec nic, muzu zapsat dcerku na vsechny krouzky ktere si umanu. Vy sice mate kde bydlet, ale co platba za ruzna ockovani, plavani, anglictina, nemcina, tancovani atd. Kdyz vidim nektere nezajistene matky v mem okoli, jak mi akorat zavidi a neustale zehraji ze nejsou financne zajistene, deti nevzali do statni skolky {byt jim uz davno byly 3 roky] a tak musi platit mesicne 8,5 tisic za soukromou skolku, aby mely tedy dite kam odlozit a mohly jit vydelavat.. pekne dekuji. A to ani nechci domyslet jak to bude ve skole, kde jsou cim dal vice videt socialni rozdily, deti si noseji do skoly drahe veci a kdo toto nema, je proste chudak....deti jsou krute a takovym outsiderum to daji "pekne sezrat". Takze abych to shrnula, to ze ma nekdo kde bydlet neni vubec urcujici - mimochodem, jak Vy pisatelko hodlate zabezpecit Vase deti - take kazdemu postavite domek, jako to udelali Vasi rodice. Pochybuji o tom, s platem v nemocnici asi tezko, ze.. Ja bych teda NIKDY NEMENILA. A ty uhonene 20 lete matky bez vzdelani, jejichz jedinou praxi je ze pred otehotnenim delali nekde servirky a v 30 letech berou nejhorsi praci, tak ty mi opravdu prijdou jako padle na hlavu. Ale kazdy jsme jinak vychovany. Ja jsem vychovana ve smyslu zit si, na kolik mi kapsa staci, nikdo mi opravdu nikdy nic nedal {ani manzelovi ne] a tak nemusime byt ani nikomu za nic vdecni a muzeme si zit tak, jak se libi nam. Pekny vecer vsem.
 Alena 
  • 

Re: primitivni 

(15.8.2010 22:00:33)
Vážená paní,
ráda bych Vám představila svůj životopis.
Narodila jsem se v roce 1984. Od roku 1991 jsem chodila na obyčejnou základní školu, v roce 1993 jsem nastoupila na základní školu s rozšířenou výukou jazyků, v roce 1996 jsem nastoupila na osmileté gymnázium s rozšířenou výukou jazyků. Učila jsem se intenzivně denně jedenáct let anlicky, devět let německy, tři roky rusky a dva a půl roku latinsky. Absolvováním maturitní zkoušky z angličtiny jsem se dostala na úroveň FCE (Cambridge First Certificate), co se týče německého jazyka, dostalo se mi ocenění na devátou nejlepší německy psanou detektivku u Goethe Institutu. Vystudovala jsem na lékařské fakultě obor fyzioterapie, své studium jsem završila v roce 2007.
Vzhledem k tomu, že jsem slušně jazykově vybavená a zároveň odborníkem ve zdravotnictví, budu moci mít časem možnost (až budou větší děti) pracovat v zahraničí přes agenturu, např. v Saudské Arábii nebo Spojených arabských emirátech. Čistý roční příjem po odečtení všech životních nákladů - cca 800 tisíc až jeden milion korun.
Ve svém volném čase na mateřské dovolené opakuji a prohlubuji své vzdělání v oboru fyzioterapie a studují základy obchodní angličtiny. Mezi mé oblíbené relaxační koníčky patří skládání rubikovy kostky (složit zvládnu cca za 3 minuty), akvaristika a hra na varhany (máme je doma i s pedálnicí).
Děkuji velmi za Váš příspěvek.
Alena
 Binturongg 


Re: primitivni 

(15.8.2010 22:15:02)
Alenko - co dodat? Nic si nedělej z reakcí, už jednou jsem psala, že Tě chápu s v podstatě máš pravdu. Navíc sis děti pořídila přesně podle biopředpisů organismu ~p~ . Ale závidím hlavně ty jazyky ~R^ ~;) ~g~ ~3~
 arsiela, 


Re: primitivni 

(15.8.2010 22:56:42)
Alčo klobouk dolů,jsi fakt šikovná.Ať ti to všechno vyjde.
 lonkue 


Re: primitivni 

(16.8.2010 14:38:34)
ono sice vsechny jazykove kurzy a certifikaty jsou fajn, ale pokud clovek jazyk nepouziva v beznem zivote tak proste zakrni. Takze je spis otazka, jak svoje jazykove znalosti aplikujes v beznem zivote. A to s tou Saudskou Arabii a spol. me trosku pobavil. Opravdu si te nedokazu predstavit (po tvem popisu sama sebe) jak tu nechavas deti a vyrazis hakovat do Saudske Arabie.....;-).
 Alena 
  • 

Re: primitivni 

(16.8.2010 15:18:45)
Tvůj příspěvek se mi fakt líbí, Lonkue. Jasně vyjádřený názor bez potřeby někoho urážet.
Nedá se to z jednoho příspěvku posoudit, ale připadáš mi jako zajímavá osobnost.
Je fakt, že pokud člověk jazyky nepoužívá, má tendenci zakrnět. Domnívám se však, že pokud se člověk dostane při studiu jazyka do určité fáze, jazyk už nezapomene nikdy, pouze pozapomene. A to se dá obnovit. Však se ne nadarmo říká: oprášil si jazyky.
Chápu, že poté, co jsem tu napsala, je vážně těžké si mě představit, jak opouštím rodinu a jdu pracovat a užívat si do Saudské Arábie. Jsem ale ještě jakž takž mladá a doufám, že na práci fyzioterapie budu mít sílu i po čtyřicítce, kdy už moje děti budou plnoleté.
Diskusi zdar!
 lonkue 


Re: primitivni 

(16.8.2010 16:10:53)
Ja ti zcela uprimne preji jen to nejlepsi. A jak jsem tu uz psala, kazda jsme jina a diky zato... Bylo by nuda, kdyby byla kazda zena stejna. Ja se na veci divam jinak nez ty, ale nemam potrebu si myslet, ze jsi pipka, jenom proto, ze jinak zijes. Hlavni je byt spokojena sama se sebou....~3~
 arsiela, 


Re: primitivni 

(15.8.2010 22:55:13)
Hanko nezlobte se na mě,ale to co jste napsala svědčí spíš o Vaší primitivnosti.Beru Váš příspěvek řekněme i osobně,protže jsem stará jako vy a dítě jsem měla ve dvaceti.Přesto jsem zvládla výborně dostudovat a udělat i slušnou profesní karieru.Syna jsem taktéž mohla dát na jakýkoli kroužek chtěl.Ono upřimně,tenkrát pro batolata a předškoláky toho moc nebylo.takže se to nedá srovnávat s dneškem.A na základce si mohl vybrat kroužek podle své libosti,má i zájmy finančně náročné,na část si přispívá z kapesného.Nikdy jsme neměla pocit,že by nějak strádal.Naopak často říká,že je super mít mladou mámu,že s ním dělám blbiny,rozumím muzice co poslouchá atd.Nikdy jsme neměla pocit,že bych o něco přišla. Jak v životě,tak i v zaměstnání.Nikdo mi nic zadarmo nedal, na vše jsme si vydělala,uspořila,popřípadě holt pujčila a splácím to.
A že bych někomu záviděla co může dítěti dopřát?Tak to opravdu ne.
Pokud něco závidím,tak to je zdravé dítě,ale to se za peníze koupit nedá.
 Pawlla 


Re: primitivni 

(16.8.2010 6:31:05)
Hanko,nad Tvým příspěvkem se fakt bavím.první perla"holky,které se vdávaly brzy byly ty nejblbější(nejhorší známky)",takhle to opravdu nefunguje~;)Jinak bych Ti ráda řekla,že přesto,že jsem se vdávala ve 24 letech a nemám VŠ,můžu dětem zaplatit kroužky jaké chci včetně nadstandartní jazykové školy pro dceru a soukromé školy pro syna.Placená očkování jim můžu dát taky,nicméně mám ještě dost soudnosti na to,abych to nedělala.Taky mi uniká proč by se každému dítěti měl postavit domek.~e~
 Petrajda 
  • 

Re: primitivni 

(16.8.2010 9:16:02)
Hanko, jsem stejně stará jako Vy, ale mému synovi je 15 let.
Upřímně, snařím se mu dopřít to nejlepší, žároveň se ho ale snařím vychovávat. A k tomu patří i to, že mu prostě nekoupím nač si vzpomene, byť bych měla miliardy nacpaný ve strožoku. I kdyby ostatní měli ve škole modrý z nebe, nikde není psáno, že on to musí mít taky, jen aby se mu nesmáli. Nechci z něj outsidera, ale ani konzumního truhlíka, co se chce zařadit do stáda.
Život není o tom, co kdo má, kolik má peněz a podobně. Z Vašeho příspevku to tak vyznívá ........
 arsiela, 


Re: primitivni 

(16.8.2010 10:35:27)
Petrajdo přesně,i kdybych měla na kontě miliony,tak prostě dětem nekoupím co si zamanou.Proto o trvám an to,že syn si an nějaké věci šetří z kapesného,i když bych mu to mohla třeba v klidu koupit.Od mala je učím,že život není o tom kolik kdo má peněz,ale jaký je kdo člověk.A že morálka,empatii,ochota pomáhat a ctění zákonů a pravidel nejsou jen nějaké fráze.
 Berdulka & Anja & Alexander 


Re: primitivni 

(16.8.2010 10:05:37)
Mila Hanko,
dle vaseho clanku musim rict, ze prinmitivni jste tu vy. Autorka clanku je mlada zena a to omlouva mnohe. Ale to co jste nepsala Vy, ve svych 37 letech je neomalenost a hrubost nejvyzsiho radu. Myslim si, ze co by se clovek s lety naucit tak to je nadhled. Na vasi odpovedi je znat, ze jenom vysoka skola to proste neresi. ~a~
 romana (18,16) 
  • 

Re: primitivni 

(16.8.2010 14:57:03)
Pročetla jsem hodně reakcí na výše zmíněný článek, ale žádný mě nedonutïl napsat svůj názor. Až ten Váš, paní Hanko. Děti jsem měla ve 22 a 24 letech (A to jsem patřila ve škole vždy k nejlepším a i když jsem nakonec VŠ studovat nešla, nepovažuji se za hloupou a dneska dobře vím, že přirozená inteligence se na VŠ neučí, pro některé bohužel). Dneska je dětem 18 a 16 let. Obě byly plánované a oboum se dostalo a dostává té nejlepší péče. Oba studují a sportují na vysoké závodní úrovni. Jsem na ně pyšná a jsem pyšná i na sebe ~g~. Mám se svými dětmi krásný vztah (téměř kamarádský, který má ale jasně nastavené hranice a jasně nastavená pravidla) a když se rozhlížím kolem sebe tak vím, že čas a vše co sem jim tzv. "obětovala", mělo význam. A teď sklízím jen sladké ovoce v podobě toho, že u nás doma neřešíme drogy, alkohol ani chození za školu. Každý by měl mít děti ve věku, kdy má vše v hlavě srovnané a ví do čeho jde, s jakým cílem do toho jde. Není to jen o penězích, o zázemí, o čase, o kariéře, o správném partnerovi. Je to všechno dohromady. A když se to všechno dohromady povede, tak pak není důvod přemýšlet o tom, jestli se to stalo příliš brzy nebo příliš pozdě. Před dětmi jsem si užila krásné svobodné roky a do manželství vstupovala s tím, že přišel pravý čas na děti. To se mi téměř okamžitě splnilo a dneska vím, že bych ve svém životě nic neměnila. Pokud si tohle budete moci říci Vy za patnáct let, pak je všechno v pořádku. Nikomu svůj názor nevnucuji a nikoho neodsuzuji. Jen sama za sebe vím, že řešit starosti 15-ti nebo 18-ti letých dětí bych v 50-ti letech nechtěla. Je na to totiž potřeba velká fyzická a především psychická kondice, když to má fungovat. To mi věřte. Mějte se všichni fajn a trochu tolerance, přátelé. A užívejte života, po čtyřicítce a s velkými dětmi to jde samo~y~.
 Winky 
  • 

"Slušně", "věno", "staří rodiče" 

(15.8.2010 21:15:54)
tyhle tři slova ten článek fakt zazdily.
Strašná úvaha na omleté téma - "Proč to lidi okolo mě mají jinak než já si myslím že je NORMÁLNÍ!?!"

Umím si představit, že autorka nemá s kým pokecat o dětech - ale to není věc jejích kamarádek aby dělaly to co by se jí líbilo. Pokud si chce známé najít, může, pokud chce plkat, taky může, ale snad je věcí adminů tohoto serveru aby rozlišili co je "článek" a co je "téma k diskusi"....

No nic velebnosti, já se otočím hubou ke zdi a jdu spát
 BáraB 


děti v jakémkoliv věku 

(15.8.2010 22:23:30)
Ráda bych přidala svůj názor, je mi 32 let, své děti jsem měla ve 25 a ve 28letech, pracuji jako lékařka v nemocnici, a v práci máme skupinu holek, co měly děti hned po škole nebo při škole, většinou měly štěstí na chlapa a brzy se vdaly, potom holky co jim je okolo 30 a děti nemají- ale většinou také nemají žádného perspektivního partnera- mají prostě smůlu a proto jim nezbývá nic jiného rozumného, než se zabývat kariérou. Pak máme taky starší ženské, co měly děti později, ale s těmi si taky výborně rozumím, protože máme vlastně společné téma, když jsou naše děti stejně staré. Takže myslím, že mít děti brzo je spíše štěstí.
 Chamonix, 2 špunti 
  • 

Nic se nedá nalajnovat 

(15.8.2010 23:35:15)
Připojuji se k názorům, že každý to má jinak a že život nikdy není nalajnovaný a daný jen těmi vnějšími, hmatatelnými rozměry jako je věk, finanční zajištění apod. Já osobně měla děti těsně po třicítce, něco jsme si s manželem užili i předtím, ale kdybychom se znali od dvaceti, tak je situace nejspíš jiná. Osobně spíš držím palce a přeju všem mým nezadaným nebo bezdětným kamarádkám starším třiceti let, aby si k tomu došli a nebo (konečně) potkali správného chlapa, ale jinak je to každého věc. A doba opravdu moc nepodporuje brzké mateřství... Správných cest je spoustu, není vůbec pointa života srovnávat se s ostatními a hledat nějaký ideální průměr. Prostě buď ráda za to co máš :-)) (třeba z mého pohledu to bydlení ve vlastním, já bydlím u tchyně a tudíž ve vlastním je pouze manžel, to si zas řeším já.. )
 Shisha 


neodsuzujte 

(16.8.2010 1:28:43)
Určitě to tady už padlo, ale co když ty páry dítě mít prostě nemůžou fyzicky? Taky chci mít děti brzo, je mi 21 a DOUFÁM, že to stihnu před 30 - mám určitý zdravotní problémy. Vlastně DOUFÁM, že vůbec někdy donosim vlastní (biologický) dítě.
Článek se mě fakt dotknul, protože jsem ty děti mohla mít už dvě (dva spontánní potraty v 7. a 9. týdnu). V okolí znám spoustu ženských, co by děti chtěly, ale nejde to - kamarádka (necelých 40 let) přišla o miminko nedávno v 5. měsíci a nad tímhle blbým článkem by si asi docela pobrečela, bylo to vymodlený těhotenství po 18 letech z umělýho oplodnění.
Takže neodsuzujte, nikdy nevíte, co za tím je!
Ono ne všichni si písknou a otěhotní, že... ~d~
 Alena 
  • 

Re: neodsuzujte 

(16.8.2010 7:32:16)
Nechápu, jak jste přišla na to, že v článku někoho odsuzuji. Slovo "nechápu" neznamená, že někoho odsuzuji.
Ve svém článku jsem chtěla spíše pojednat o ženách, které si myslí, že mají pořád dost času, ale špatně jsem to podala.
Za článek jsem se vehementně omluvila, nic víc udělat nemůžu.
Pokud by si paní nad článkem pobrečela, ať radši nechodí na tyto a jiné podobné webovky. S tím musí každý počítat, že když jde na diskusní a jiné weby, že tam budou lidé svobodně projevovat názor.
Alena
 Jíťa 
  • 

Já zas nechápu... 

(16.8.2010 8:47:30)
Já nechápu, proč mají lidi furt potřebu řešit druhé.

Myslím, že kdybys přestala porovnávat lidi kolem, kdo je divný a ještě divnější, byla bys mnohem šťastnější a spokojenější.
Možná by sis taky mohla najít i další přátele mezi "staršími" maminkami. Ale dokud je budeš považovat za staré baby, tak máš smůlu.
 Alena 
  • 

Re: Já zas nechápu... 

(16.8.2010 9:49:25)
Vidíte, to jsem ani o sobě netušila, že považuju čtyřicátnice za stáré baby. Gratuluji Vám k telepatické schopnosti nahlížet do mého mozku lépe než já.
 albert1 


Re: Já zas nechápu... 

(16.8.2010 11:12:08)
Alco, ja se Vam divim, ze na nektere prispevky vubec reagujete, docela se bavim, jak Vas clanek nekteri hodnoti jako primitivni, protoze jejich prispevky jsou rozhodne z teto kategorie a to se hrde hlasi ke svemu veku pres 30, kde bych uz ocekavala urcitou moudrost, nadhled a alespon spetku tolerance.

Jenom na okraj, jsem docela rada, ze me jeste minula povinna 9. trida. Kdyz si to clovek spocita, pokud jeste velka cast deti nastupuje do skoly s odkladem o rok pozdeji, po stredni skole nastoupi na medicinu, veterinu nebo jine 6-lete studium, tak vylezou, pokud si nic nezopakuji, ve 26-27 letech a jsou prakticky nic. To neni zrovna pro holky touzici po rodine idealni situace, ty kdyz zvladnou 1. dite do 32, tak to mohou povazovat za velky uspech. Samozrejme je mi jasne, ze takove pripady jste na mysli rozhodne nemela.

 Jíťa 
  • 

Re: Já zas nechápu... 

(16.8.2010 14:30:42)
Na to není potřeba žádná telepatie. Bohatě postačí, jak se vyjadřujete v článku:
- Staří rodiče jsou divní.
- Dědeček by mohl už umřít.
- Nemám si s kým popovídat, protože maminkám kolem je už přes čtyřicet.
 Alena 
  • 

Re: Já zas nechápu... 

(16.8.2010 14:47:08)
Jestli chcete citovat, tak to se dělá tak, že se kurzorem zamodří požadováná věta, pak se zmáčkne ctrl + c a pak na místo, kam chcete vložit ctrl + v
 Ananta 


Re: Já zas nechápu... 

(16.8.2010 15:25:11)
"Nemám si s kým popovídat, leda s kamarádkami, které sice děti mají, jenomže jim je přes čtyřicet."

Telepatie není potřeba, z těch tvých výplodů to vyplývá dost jednoznačně...
 Anna 
  • 

Re: Já zas nechápu... 

(16.8.2010 16:02:35)
Asi jsem divná, ale kamarády/ky si vybírám podle toho, jak dobře se s nimi cítím, nikoli podle věku. Raději strávím odpoledne s mnohem starším, ale pro mě sympatickým člověkem, než abych ho strávila s vrstevníkem, se kterými si nerozumím.
Možná díky tomu mám kamarády v rozmezí 15-65 let, a beru to tak, že někteří se prostě narodili dříve, jiní později.
 Helena 36, syn 3,5, 20tt 
  • 

souhlasím 

(16.8.2010 9:49:58)
Kdybych věděla jaké problémy budu mít v těhotenství po třicítce, měla bych děti o deset let dřív. Jenže to jsem pracovala, měla jsem partnera, který "ještě děti nechtěl, protože jsme moc mladí", šetřila jsem peníze, které jsem taky až tak nepotřebovala a teď jsem na tom tak, že druhé dítě budu mít jen proto, aby mi manžel do konce života nevyčítal, že máme jedináčka. Kdyby na mě tak netlačil, nikdy bych v mém věku do tohohle podniku podruhé nešla. Moje maminka měla první dítě v 19ti a druhé ve 20ti letech, ve čtyřiceti měla obě děti z domu (bratr se oženil a já začala žít se svým přítelem, i když jsem ještě studovala), a začala se naplno věnovat svým zálibám. Jela na měsíc do Afriky koupila si koně a naučila se na něm jezdit, teď se věnuje starým řemeslům..... To já ve čtyřiceti skončím druhou mateřskou a v padesáti budu mít doma na krku jednoho čertsvě plnoletého a jednoho puberťáka. Udělala jste dobře. H
 myš 
  • 

Re: souhlasím 

(16.8.2010 11:17:00)
Helena (a ostatní)

ale to je přece je rozdíl v načasování toho "užívání si", věnování se sám sobě, zálibám a cestování. Někdo si to užije do 30a výš, někdo zase po 45 letech, záleží jen jak brzo nebo pozdě měl dotyčný děti.

Já jsem si užívala skoro do 35 let, cestování po světě, ježdění na hory, vodu, vandry, bylo to krásné, ale pak už mi to stačilo a pořídila jsem si děti. Ty mladé maminky tohle nezažily, fakt se nedá jet s kojencem do Rumunska na vandr, nebo na divokou vodu, popř. dělat au-pairku v Anglii. Musely sedět doma a věnovat se dětem a přizpůsobit život jim, což dělám já teď a budu dělat i v době, kdy ony už budou moct podnikat něco samy.

Každé to načasování má svoje plusy a mínusy, jako mladý nemáte moc peněz, ale zase máte dost volného času, energie, odvahy atd. Jako "starý" zase máte peníze, ale málokdo se třeba vydá s baťohem stopem po Indii, ale dá se zas dělat něco přiměřenějšího věku, zdraví a možnostem.
 Holky Gal 
  • 

Má pravdu 

(16.8.2010 10:49:04)
I když je tento článek napsaný dost drsně... má pravdu. Ono je mnoho ale... ale nemám peníze, ale nemám kde bydlet, ale ještě jsem si neužila... neužila a čeho a v tom si myslím, že se pisatelka trochu mílý... Já měla první v 25 a druhou 28 letech a užila jsem si jich dost. A život mi začal až s mýma holkama.. Chodit pařit, jezdit nad ovolenou, mít nové věci, mít dobrou práci... to všechno se dá i s dětmi a ještě se u toho dost pobavíte, užijete si jako rodina, máte pořád někoho, kdo je s vámi a kdo vás miluje. Děti jsou to nejcenější, co máme... A to vědí lidé už celé věky, protože oni po nás zůstanou.
 Ananta 


Jsi zřejmě dost omezená 

(16.8.2010 13:12:22)
Připadáš mi natolik omezená, že celkem chápu, že nechápeš.
 Alena 
  • 

Re: Jsi zřejmě dost omezená 

(16.8.2010 14:22:47)
No, docela žasnu nad reakcí. Napsaný tu bylo kdeco, ale tohle...
Ať vzpomínám jak vzpomínám, nevybavuju si, že bych tady někoho urážela, že bych někomu psala, že mi připadá takový a takový.
Domnívala jsem se, že i když jsou diskuse na tomto webu poměrně anonymní, že platí ještě nějaká pravidla slušnosti.
Asi ne...
 Ananta 


Re: Jsi zřejmě dost omezená 

(16.8.2010 15:22:13)
Nemohla jsem si pomoct, to co jsi napsala je stylisticky tak na úrovni žákyně páté třídy a myšlenkově tak chudé, že se na to nedalo zareagovat jinak. Vlastně si nepamatuji, že bych tady četla větší blábol. Vidíš život opravdu tak jednoduše, že se narodíš, dorosteš do doby kdy jsi šukatelná a pak to zacílíš na výrobu dětí? Zajímá tě taky něco jiného? Hodnotíš tady rodiče kolem čtyřicítky jako staré, lidi co jsou zajištění a nemají hned poté dítě jako divné... tvé uvažovaní je neuvěřitelně omezené. A teď si představ, nebo se o to aspoň pokus, že jsou tady lidé, kteří nechtějí děti vůbec.
 Alena 
  • 

Re: Jsi zřejmě dost omezená 

(16.8.2010 15:54:46)
Ananto poslouchej dobře, protože tohle je můj už opravdu poslední příspěvek v této (někdy ne moc zdvořílé) diskusi. Nechci sem už chodit, některé hrubé reakce mě už opravdu unavují a vůbec mi začíná připadat, že mě to zbytečně obírá o čas.
Nevím, co myslíš pod pojmem s...lná. Jestli to myslíš jako od doby, kdy jsem plodná, tak to jsem od třinácti let a jak vidíš, počkala jsem si celých deset let.
Jestli to myslíš od doby patnácti let, kdy je pohlavní styk legální, taky vidíš, že jsem ještě nějaký čas počkala.
Jestli to myslíš od plnoletosti, pořád jsem počkala.
Co se týče těch čtyřicetiletých lidí.
Vůbec nemám názor, že jsou špatní. Jenom jsem chtěla vyjádřit, že pro mě jako pro šestadvacetiletou by bylo lepší si popovídat s vrstevnicemi. Čtyřicetileté ženy mi také mají mnoho co předat a pordadit, přecejenom se s vrstevnicemi cítím líp (ty ale žel v okolí nemají děti).
Jestli jsi si četla všechny příspěvky, psala jsem, že mám i koníčky, např. akvaristika.
Mně přijde absolutně v pořádku, pokud se někdo rozhodne nemít děti. Na svůj životní názor má každý právo. Neříkám, že má každý mít děti. Obdivuju kněze, jeptišky, umělce, význačné bezdětné herečky.
Taky chápu ( i když to v mém článku asi tak nevyznělo), když někdo má děti později, protože měl opravdu potíže.
To co jsem opravdu článkem myslela je, že mi není zcela jasné, na co po třicítce čekají zajištěné, vystudované ženy se stálým partnerem a slušně rozjetou kariérou. Samozřejmě, některé páry mají potíže z biologického hlediska, nicméně neplodných párů je pouze deset procent.
Je fakt, že to co jsem tady napsala bylo neomalený, nicméně jsem se už tisíckrát tady omluvila.
Řeknu svůj upřímný názor: možná že jsem neomalená, omezená a já nevím co, ale alespoň tady na diskusi nemluvím jako Ty sprostě.
 Ananta 


Re: Jsi zřejmě dost omezená 

(16.8.2010 16:59:07)
"To co jsem opravdu článkem myslela je, že mi není zcela jasné, na co po třicítce čekají zajištěné, vystudované ženy se stálým partnerem a slušně rozjetou kariérou."

A vo tom to je...

Na co ještě čekají?

Vždyť jejich hlavním úkolem je rodit.

 mac-m 


Re: Jsi zřejmě dost omezená 

(17.8.2010 1:19:21)
Než jsem psala svůj příspěvek, nečetla jsem ty předchozí. Takže jsem nevěděla, že už jsi tu reagovala na něco podobného. Další příspěvky už ani číst nebudu, taky jsem si je před časem zakázala , někdy mě dost rozhodí, často víc, než nejhorší článek, a to ten tvůj nebyl~6~.
 albert1 


Re: Jsi zřejmě dost omezená 

(16.8.2010 16:02:29)
Ananto, Vase vyjadrovani je pro zmenu mimoradne urazlive az vulgarni, fuj~a~
 Ananta 


Re: Jsi zřejmě dost omezená 

(16.8.2010 17:02:32)
Já jsem mimořádně sprostá... :-)

Jo a taky kouřím...

~:-D~:-D
 Martin z Jívové 


Re: Jsi zřejmě dost omezená 

(16.8.2010 16:55:51)
Ano, takoví lidé jsou také svým způsobem omezení.
 Anna 
  • 

Re: Jsi zřejmě dost omezená 

(16.8.2010 16:03:20)
Stručné, jasné, upřímné ...souhlasím.
 Ita 
  • 

Mindrák? 

(16.8.2010 20:17:38)
Ananta vždy dotírá a uráží.Nevyzrálá osobnost s nějakým problémem, která se ale naučila používat internet, aby si hojila vlastní ego.(Tipuji)
To, co vyčítá Aleně, jí samotné nejvíc chybí - totiž předpoklad demokracie - zkusit se podívat na věc očima jiných - a snažit se je taky chápat.
Milá Ananto, jasné, že máš ve všem jasno, tím pádem život určitě skvěle zařízený, smím se otázat, proč tedy marníš svůj příjemný čas diskusemi nás, bloudících a hledajících smrtelníků? Vždytˇ tě jen vyvádějí z klidu. Dobrá rada: Hod´ nás tupce za hlavu a užívej si své nebetyčné vševědoucnosti.
 Ita 
  • 

Dotaz na Anantu 

(16.8.2010 20:21:27)
Ananto, smím se zeptat, kolik dětí máš ty,zkušená? Kolik je ti let?
 Ananta 


Re: Dotaz na Anantu 

(18.8.2010 20:19:25)
nemá význam reagovat na na anonym, píšeš že dotírám a urážím, vůbec nevím kdo jsi, nikdy jsem s tebou nediskutovala... zaloguj se pod nickem který znám, pak ti odpovím...
 Pizizubka 78 


Mně je přes 30, děti nemám a taky si připadám divně :-) 

(16.8.2010 17:06:33)
Autorka tu píše, že má dvě děti a připadá si mezi svými vrstevnicemi divná. Mně je skoro 32 a mám naopak pocit, že většina stejně starých holek už děti má. Pomalu už si s nimi nemám o čem povídat, protože řeší pořád péči o děti a výchovu. Takže radím počkej pět let a děti budou mít skoro všechny ~2~

Jinak ale téma "starých rodičů" považuju za docela závažné a zajímavé a přijde mi, že je to celospolečenský problém, který se v poslední době dost probírá. Samotné mi racionálně připadá lepší mít děti do třicítky. Jsem dítě starší rodičů - mamce bylo 31 a tátovi 36, když jsem se narodila, a mám ještě o dva roky mladšího bratra. To, že mám starší rodiče než mí vrstevníci, jsem považovala za handicap a teď je mi taky líto, že jsem sotva dospělá a oni už staří. Jako bychom se v životě tak trochu míjeli. Sama jsem si na rodičovství nepřipadala (a stále nepřipadám) dost zralá, takže svým pořípadným dětem připravuju podobný osud jako jsem měla já sama - prarodiče téměř nepoznají a rodiče budou o dvě generace starší. Není to moc dobrá vyhlídka.
Ale je otázka, jestli mít děti, protože na to mám věk, ale ne podmínky (ať už finanční, partnerské, zdravotní, kariérní nebo ryze osobní)nebo se na to vykašlat a říct si "dítě do třiceti budu mít za každou cenu".
Většina lidí mi říká, že o všem moc přemýšlím, ale když se tak kouknu na statistiky průměrného roku prvorodiček, vypadá to, že zdaleka nejsem sama...
 Venda Slavíková dospělá dcera a syn 
  • 

retro? 

(16.8.2010 17:49:11)
..Můj příběh je tak trochu retro.Je mi 57,vdávala jsem se v 17 a měla dceru 2 měsíce po svadbě,ve 23 se mi narodil syn.Se stejně starým manželem jsme se v 31 rozvedli-každý z nás dospěl jiným směrem.Z mého pohledu tehdy mladá jsem měla život před sebou,děti 13a6 a ve věku dnešních maminek jsem si mohla začít žít bez plenek -nelituji,představa potíží přechodu ve 40 a do toho mít doma desetiletého nastávajícího puberťáka -děsivá!V té době jsem si začala na víkend půjčovat vnoučky a ráda jsem je vracela na to mé síly tak akorát stačily s pozdravem ,,mladá,,babička
 myš 
  • 

Re: retro? 

(16.8.2010 21:32:27)
Vendo

a to si představte, že ve 40 budu mít batole v období vzdoru ~t~
Mě to teda neděsí, užívám si to, ono je to hlavně o tom, jak k tomu kdo přistupuje a na kolik se sám cítí. Já furt tak na 25, takže to je načasované vlastně úplně akorát ~t~
 venda  
  • 

Re: retro? 

(17.8.2010 10:42:30)
...To je pravda,nic se nemá,,lámat přes koleno,,a vyrovnat se s tím co život přinese co nejlépe .
 Maťa. 


Re: retro? 

(30.8.2010 23:32:06)
Venda, o štyri roky mám štyridsať a predstava prechodu je vééééľmi ďaleko. žijem aktívne a možno ma drahý ukecá ešte na jedno..možno...

To je ale terno, v štyridsiatich to zabaliť. Díky, neprosím.
 emkohacko 


Můj názor 

(16.8.2010 22:24:26)
Píšu tady můj názor:
Je mi 27, jsem 6let vdaná, manželovi je 31. Máme 2 děti 4letého syna a 7měsíčmí dcerku
a NEMĚNILI BYCHOM ANI NÁHODOU!!!
Na začátku jsme se oba shodli na tom, že nám přijde, že je lepší, když mají děti mladší rodiče a šli jsme do toho. Taky jsem chvíli nemohla otěhotnět, jednou jsem dokonce potratila, takže všem kdo chtějí mít dětičky a nejde jim to MOC DRŽÍM PALEČKY! Ale také znám na druhou stranu i jednu "holku", dnes je jí 32 a od chvíle co ji znám (je to již 12!!! let) mluví o miminku, avšak se svým se přítelem stále ještě dnes ženou za kariérou a zajištěním (v porovnání s námi jsou zajištění až až!) To nechápu!
 mac-m 


nejen naštvat 

(17.8.2010 1:07:11)
Tím, co jsi napsala, můžeš nejen naštvat, ale i zranit. Uvědomila sis to? Ne všechny ženy odkládají založení rodiny z důvodu kariéry. Když mě můj gynekolog před lety upozorňoval na tikající biologické hodiny, dost mě štval, protože mi připadalo, že si asi mám dát inzerát nebo napsat na čelo "hledá se vhodný inseminátor". Tehdy jsem mu jen říkala, že pokud nenajdu správnáho chlapa, tak holt zůstanu bez vlastních dětí (uvažovala jsem o pěstounské péči). Správný chlap pro mne mj.znamenalo, že bude ochotný a schopný nést se mnou to, že se starám o invalidní maminku a přijme i to, že budeme všichni sdílet jeden byt. Našli jsme se skoro ve 40letech ~m~ (před tím jsme se už nějakou dobu znali) a ve40 jsme se vzali. Dnes je nám skoro 42, máme problém otěhotnět, ale stále jsme to úplně nevzdali, zároveň máme čerstvě podanou žádost o adopci. Poznámka o starých rodičích se mě osobně dotkla. To máme zůstat jen sami pro sebe, protože to někomu připadá nepatřičné?~d~ Podobné životní příběhy nejsou až tak vyjímečné. Ale souhlasím s tím, že když jsou podmínky, je lepší to neodkládat příliš. A asi je v tom odkládaní hodně často egocentrismus a pohodlnost. Ale ne vždy.
 Lenka 
  • 

jsi zvláštní 

(17.8.2010 15:17:17)
zakladatelko, jsi zvláštní...to je každého věc, kdy se rozhodne rozmnožit...do života ani hlavy druhých nikdy nevidíš...

a každý není taková ta "matka kvočna" jako ty

každému co jeho jest


nejen materiálno, ale i jiné věci hrají roli...a nikdy nevíš, třeba ta dotyčná se už o dítě snaží a ono to nejde...určitě by jí strašně "pomohlo" rozebírat svoji situaci s každým v okolí, zejména s takovými ženskými jako jsi ty...to by měla nastartováno na slušnou depku, protože by se určitě dozvěděla, jak prázdný musí být její život
 Lenka 
  • 

Re: jsi zvláštní 

(17.8.2010 17:55:09)
No pak pomalu dočítám další příspěvky


to je teda "dílo"

cituji


"představa přechodu ve 40"...to už jsem si radši v tomhle věku půjčovala vnoučata, na to mi tak akorát stačily síly

aj. aj. příspěvky

Tak to by se možná slušelo napsat článek stejně naivní o "poněkud jednodušších matkách, co rodily hodně mladé"


jako tvrdit, že ve 40 jsem už vlastně něco jako "bába v přechodu", no nevím, tím ta dotyčná deklasuje sama sebe a v podstatě akorát dává najevo, že už v tomhle věku byla děsivá stará, když se pasovala ráda do role babičky

nic proti vnoučatům, ani brzkým, ale teda vidět se ve čtyřiceti jako člověk, jehož aktivní život v podstatě skončil...tak nevím, co bych jako dělala těch zbývajících 30-40 let života


Mamma mia...některé příspěvky pod článkem fakt vypovídají o tom, že jsou ženy, co v životě hlavně porodily a tím jim stouplo sebevědomí, ale duševní obzory nic moc

beze vší urážky, myslím to asi tak paušálně, jako zakladatelka myslela svůj článek
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


Milá Aleno Š. 

(17.8.2010 20:48:27)
Víš, nejraději bych ti napsala: Ty, kdož jsi bez viny, první hoď kamenem...
Copak ty víš o všech ženách, které kolem 30 nemají děti - víš o jejich důvodech? To že jedna známá právě teď nemá děti, i když je zajištěná to je jen 1 z mnoha tisíců jiných možností...
Napadlo tě vůbec někdy, že některé ženy mít dítě nemohou, jiným to trvá léta, než se jim vůbec podaří otěhotnět? Myslíš, že je snadné najít toho správného partnera? Kde bereš odvahu odsuzovat, když se někdo rozhodne zkrátka děti nemít?
Já sama jsem toho správného partnera našla až ve 33. Ve 34 se vdávala a po lékařské anabázi se nám do 1,5 roka podařilo počít. Porodila jsem v 35, teď čekáme druhé dítě - opět by to bez lékařské pomoci nešlo (2,5 roku snažení) - a to mi bude dokonce už skoro 39,5.
Ano, budu strašně stará matka, která by se asi měla jít raději bodnout, že?~b~
A vidíš, mě naopak pozdní mateřství ještě více omladilo. Dr. před amnicentézou si myslela, že jsem musela mít špatné testy, když jdu na AMC. Vůbec jí nenapadlo, že bych tam mohla jít kvůli věku, než se podívala do papírů.
A vůbec se nebojím, že mé dítě bude maturovat, až když mi bude hodně přes 50. Znám tolik mladých starců a starých mladíků, že vím, že jen čas ukáže, kdo kým budeme za pár let.
Tvůj radikalismus chápu, protože jsi ještě velmi mladá a možná ti trochu chybí nadhled nás, starých...~:-D
 Jana 
  • 

Re: Milá Aleno Š. 

(18.8.2010 5:18:10)
O věku to není, je mi 24 let a takové názory opravdu nemám. Je jasné, že někomu to nejde hned, někdo nemůže najít toho správného partnera apod.
 stella 


Re: Milá Aleno Š. 

(1.12.2010 23:15:36)
Váš příspěvek mi vlil naději do žil!!!!Díky za Vaši moudrost, jsem zoufalá z nepochopení okolí, dítě chceme, nedaří se, okolí je jedovaté, o to míň se nám to daří, o to víc je toto téma pro mne bolestivé a citlivé.

Někoho jako vy hledám za přítele
 Hanka 
  • 

Kde bydlí autorka? 

(18.8.2010 7:33:37)
Dobrý den, Aleno?
Kde bydlíte?
Mně je necelých 30 a děti máme 3, myslím, že bychom mohli být na stejné vlně...
Hanka
 natalka 01 


Alenko, 

(18.8.2010 19:40:10)
Nemyslím si, že by byl článek taková tragédie, aby jste se musela někomu omlouvat. Dost věcí cítím podobně. Samozřejmě, že je každého věc v kolika má děti. Mě bylo líto, že jsem tu mateřskou prožila tak nějak osamoceně, protože moje nejbližší kamarádky mají miminka až teď a to jsou o pár let starší. Našla jsem si jiné, ale ty, co znám od dětství - je to něco jiného, jiný vztah, jistota, znají mě se vší všudy, a s těmi jsem nemohla řešit vše kolem dětí, protože určité situace, které s dětmi nezažijí, nepochopí..Nehledě na to, že mají o výchově, své zkreslené představy - měla jsem je taky..A to si prostě musí člověk odžít. Je mi 28 a dítka mám dvě(5,3).
 mati.h 


Bezvadné zamyšlení 

(20.8.2010 8:54:53)
Vdávala jsem se v 90. roce v 19 letech, tehdy se to tak i nosilo. O dítěti jsem nepomýšlela a můj muž to nechal čistě na mě. Chtěla jsem si "užít", bydlení jsme měli u rodičů zajištěné, pak se udělali jen malé přestavby. Když jsme přijeli ze svateb. cesty a moje máti uviděla vložky v mém kufru, tak se mně zeptala, jestli pomýžlíme na děti. Já řekla že ne, že si chceme rok, dva užívat. Ona na to, ať nejsme hloupí, že lidská těla když si na sebe zvyknou, pak často těžko dojde k oplození - mluvila z vl. zkušenosti, 1 samovol. potrat, a pak .... si mě museli adoptovat. Tak jsem dala na její slova, otěhotněla jsem na ten šup a s tímto zjištěním jsem jako mávnutím proutku byla nadšená maminka v očekávání, plná lásky k miminku v bříšku. .... když synovi byly 3 roky těžce jsem onemocněla a pa už žádné děti neměla a ani nebudou. Jsem přešťastná, že jsem tehdy dala na slova mamky a kluka měla. Úplně mně změnil pohled na svět, mohla jsem se díky němu rozvíjet a naučit mateřské lásce. Pak i nemoc se díky němu stala "stravitelnější" a hl. on byl velkým motorem, abych boj z nemocí nevzdala. Závěr? Mějte děti v uvážlivé věkové hranici, také znám třicetiletou, již rozvedenou, léčenou následně na psychiatrii, protože ani kariéra ji neuspokojovala - chtěla rodinu s dětmi, domeček, na zahrádce batolátka. Teď dům prodává a stěhuje se na byt, protože potenciální tatínky přelustrovala, zůstala nakonec zatím sama a dům ji asi děsí.~n~~s~~;((
 Henriette 


Re: Bezvadné zamyšlení 

(21.8.2010 23:51:39)
Když tady čtu, že je v pořádku si užívat a pak ve třiceti mít jedináčka, říkám si, jestli na tomhle světě náhodou není něco prohnilého. Přece základním posláním samic všech biologických druhů je zachování rodu a rozmnožování. Tak co u nás lidí sakra přestalo fungovat? Nerozumím tomu a děsí mě to...je to proti přírodě. ~a~
 lonkue 


Re: Bezvadné zamyšlení 

(23.8.2010 9:52:58)
no tak hlavne, ze ty jsi ta samice co to za nas zopdovedne zachrani. Tak sup sup... rychle se bez mnozit jako kralik. Vsak taky muzes vyhnat deti na pastvinu, popripade natahnou ruku statu, kdyz je nebudes mit jak uzivit....
 Batatulka 
  • 

To sou kraviny! 

(24.8.2010 14:52:39)
Ty Alenko. Poslyš, jestli tě baví plínkování, ječení, bulení, kojení, noční vstávání, praní, uklízení, zlobení, vyřvávání, bulení, běhání se skloněnou hlavou, na písečku hraní a všechny ty radosti a starosti kolem prcka, tak si pořid třeba deset dětí. Někoho to prostě nebaví a nemá o to zájem. Já mám ted malé dítě a je mi 30 a když sem byla na dovolený, tak všichn i si leželi u bazénu, spali jak chtěli, večer seděli atd, zatímco já sem ve vedru lítala za malým kolem bazénu,a už sem byla od 6 vzhůru a běhala s malým venku a pod. A všem sem záviděla, jak maj volno a já nic. A mít tohle už od 26......nevim nevim....ale když tě to baví??? A už chodíš do práce anebo ntě po MD bude živit manžel nebo tě budou přihazovat peníze rodiče, coo??? A kolik máš volna takhle, co?? Předpokládám, že kdykoliv potřebuješ, vrzneš děcka k rodičům, nebo ne?? Já takovouhle možnost nemám, takže další důvod, proč se do dětí nepouštět s prázdnou hlavou.
 Irena2 


A ten druhý pohled na věc 

(24.8.2010 21:07:24)
No, přiznám se, nečetla jsem všechny příspěvky, takže možná budu i někoho opakovat... Nevím.
Já se seznámila s hodným chlapem až ve 30. Prostě jsem nějak vybírala spíš gaunery, než potenciální manžely.
Zaplaťbůh jsem do té doby s žádným neotěhotněla. (zas tolik jich nebylo.~f~) Pak jsem byla v tom snad hned. A ejhle- jen 2 měsíce. Ahned jsme si zkusili, jestli spolu vydržíme taky nějaký to drámo. Vydrželi. Dnes už to beru s nadhledem, po dvou letech se nám přece zadařilo a máme 3letou dceku. Teď jsem těhotná podruhé, rodit budu v 37. A jsem štastná, že mám konečně rodinu, ve které je láska a všecko. (někdy i hádky, ale to sem taky patří).
Moje bývalá spolužačka žije s manželem už 15 let a o děti se snaží celou tu dobu.Marně. Myslím, že kdyby četla tenhle článek, možná by si i poplákla.

A taky mám dost spolužaček, co rodily kolem dvacítky, a jsou rozvedené a nevím nevím, jestli zrovna šťastné, že to "stihly".
 Irena2 


Re: A ten druhý pohled na věc 

(24.8.2010 21:40:00)
Dovětek. Probírám se dodatečně ostatními názory, už jsem narazila i na Vaši omluvu. A nedivím se, že už to raději nečtete. Je tu plno zajímavých a řekněme z konkrétního úhlu pohledu, pochopitelných názorů, ale ty až sprosté reakce... to je síla.
 Maťa. 


Aleno 

(30.8.2010 23:26:05)
neprečítala som naprosto všetko, ale k Tvojej omluve som sa dočetla.

Pozri, na jednej strane sa snažím pochopiť, ako si to myslela.

Na strane druhej...áno, aj o mne si niektoré typy ako Ty mysleli to, čo Ty.

Bez toho, že by tušili, vedeli (a vobec, prečo by som niekomu mala niečo vysvetľovať že?).

Takže som bola kariéristka, čo si užívala atd. atd.

Že som nemohla otehotnieť, potratila a prvého syna sa dočkala až tesne pred 32-kou po MNOHÝCH ROKOCH snahy, to som si naozaj na čelo lepiť nemienila.

Btw, druhého syna mám prirodzene a na prvý šup. Vo svojom "starom" veku.

Dovolím si povedať, že mám mnohdy viac energie vo svojich 36-tich rokoch, než kdejaká 25-ročná.

Mám hyperaktívne deti, ktoré mi nedovolia "zlenivieť". U toho mám kopu činností pracovných i zájmových.

Práve včera som zumbovala medzi mladými holkami a polovinu z nich by nenapadlo, že som matka dvoch malých detí:-) A že u toho mám energiu aj na taký výdaj športový:-)))

Chcem tým povedať len to, že poznám kopu starých-mladých a mladých-starých. To nie je úplne o veku, to je o postoji k životu, náhladu na život.

Som o kus staršia, takže ma život už naučil, že nemám súdiť, pokiaľ do niečoho nevidím.

Ono tých, čo deti fakt nechcú je myslím minimum....
 Maťa. 


Re: Aleno 

(30.8.2010 23:41:23)
jo ešte dodatok, čo ma napadlo..

osobne si myslím, že pochybuješ sama o sebe..inak by si nemala potrebu písať takýto článok takýmto sposobom
 Pídinka 


3 děti v 21 letech 

(31.8.2010 22:52:37)
Taky jsem trochu exot, ale nemám pocit, že by v okolí nebyl nikdo s kým bych mohla probrat mateřské radosti a starosti. Znám pár ženských v mém věku, které mají aspoň jedno dítě. Ale abych řekla pravdu, tak líp si rozumím s těma staršíma, které už mají taky víc jak jednoho prcka.~z~ Ty si většinou cigáro na hřišti nezapalí a na své dítě neřvou: Co děláš, ty vole?~o~ I když pravidlo to není.
A co se týče té módy starších matek. Souhlasím - často to bývá tím, že se nedaří otěhotnět. Ale taky často tím, že si chtějí ještě něco užít. (já osobně jsem těžce nesla, když mě při prvním těhotenství zastavovali sousedky a řikali vždyť ty sis holka ještě mohla užívat a teď ti to začne, chudáčku - prostě nechápali a já dodnes nechápu je) Myslím si, že to je každého věc a je mi to jedno.
Já jsem každopádně ráda, že mám děti teď a užívám si je, jak jen to jde. ~2~ Obě těhotenství (holka a kluci dvojčata) jsem měla bez problémů a nejsem si jistá, jestli by to takhle hladce proběhlo, kdyby mi bylo přes třicet. Navíc jsem ještě dost mrštná, abych to všechno pochytala, když se mi rozutečou.~;)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.