| Alena | •
 |
(12.8.2010 14:07:22)
Ráda bych zareagovala na reakce.
Z některých názorů mi přijde, že se přispěvovatelky domnívají, že jsem měla všechn v životě doposavať v pohodě, ale to není pravda. I když uznávám, že oproti jiným se mám až moc dobře.
Tím, že rodiče stavěli dům, tak jsem byla tak trochu outsider, protože jsem většinou to, co ostatní, neměla, i když uznávám, že jsem toho měla dost. Vybočovala jsem z kolektivu tím, že jsem jako jediná měla staré sedřené lyže na lyžáku,i kdy uznávám, že je spousta rodin, kde jejich děti vůbec na ten lyžák nemůžou jet. Byla jsem však na výběrové škole, kde byly děti bohatších a být chudší mezi bohatšími je těžší.
Co se týče hledání živ. partnera, tam jsem to taky měla těžší, jak jedna maminka píše, že by mi přála si zajít na deset schůzek přes inzerát, něco podobného jsem prožila, měla jsem spoustu partnerů, kteří se ke mně nechovali dobře, byli vysmívační, vulgární apod.
Ten byt od rodičů jsem nemohla dostat ihned, muselo se počkat až skončí smlouva předchozí nájemnice. Já se ale chěla vdávat hned. Když jsem si spočetla můj plat a plat manžela, vyšlo mi, že nemůžeme do podnájmu - hodně špatně bychom se uživili a to jsme nechtěli. Sehnala jsem pak práci pro sebe, pro manžela a levné bydlení od zaměstnavatele (nevychloubám se). Po přestěhování byly nějaké ty takzvané trochu existenční potíže, manžel do původní práce nemohl dojíždět (moc daleko a malý plat), nemohl si najít práci, byla fin. krize a také pro špatnou kvalifikaci, byť je vysokoškolák.
Mám se v životě hodně dobře, ale nejsem úplně bez starostí, samozřejmě, že to tady nikdo netvrdí, ale přijde mi, že to tak trochu vyznívá.
|
| Jája | •
|
(12.8.2010 14:21:14)
Neomlouvej se, nemáš za co. Važ si zdraví i mládí. Obojí jednou nebude.
Je XX lidí, co se museli hodně otáčet, vedle nich dalších XX lidí, co to měli jednodušší. Každý jsme nějaký. Prostě máš děti, tak si jich hleď a řádně je vychovej.
Každý to máme jinak. Někdo má jedno dítě a klídek v životě, jiný hromadu dětí a diví se, že ten s jedním si pro další žíly netrhá, někdo nechce děti žádné a ke štěstí mu stačí denní pivko v hospodě.
|
| Tenna /2 | 
|
(12.8.2010 14:59:36)
|
|
|
| ...j.a.s... |
|
(12.8.2010 14:23:05)
Mě mít dítě kolem 30 nezní jako pozdě. Víš, ty jsi skončila školu v 21 nebo 22. Neměla jsi třeba pětiletý obor. Dneska se končí střední v 19 a 5 let vejšky + třeba prodloužení a je ti 25 hledáš práci, partnera. Takže ten věk na otěhotnění 29 není pozdě. Myslím, že v tu dobu se většina vysokoškoláků akorát zastaví a řekne si, že možná by to šlo. Dřív na to mnozí nemají ani prostředky ani čas. A mnoho lidí si musí pozici v práci nejdřív vybudovat, pokud jdou z VŠ a to taky trvá.
Chápu, že to nemáš s kým sdílet, ale pozastavovat se nad tím, co těm 30nicím chybí? Ne každá najde partnera už ve 22 ne pro každou jsou děti tím jediným, čeho chtějí v životě dosáhnout. Je řada SŠ co má děti brzo a řada VŠ, co je má později. Nevidím na tom nic špatného. Ono i zajištěný starší VŠ může dětem nabídnout super život, ne?
|
|
| lonkue |
|
(12.8.2010 14:33:29)
Me u tveho clanku neirituje to, ze popisujes svoji materialni situaci. Ani mi nepripada, ze se vychloubas. Proste te rodice zabezpecili a to je prece dobre. Co me ale sokuje, je spis to, ze nevidis ve svem mladem zivote nic jineho, nez to, ze by jsi mela byt matkou. Promin, ale mam pocit, ze to je trochu omezene....
|
| Alena | •
|
(12.8.2010 14:42:41)
teď přesně nechápu reakci, já chci být hlavně dobrou matkou, a jestli bude něco navíc, tak tím líp, ale nechci to (jedná se o můj názor) na úkor dětí, to znamená, že jestli nebudu cestovat, nebo jestli nebudu úspěšná v práci, tak mi to ani nevadí, pro mě je důležité mateřství, nějak sem to nepochopila s tou omezeností svého názoru
|
| lonkue |
|
(12.8.2010 15:23:26)
no to je prave to. Ono by se to nemelo delat na ukor deti. Proto, si vetsina inteligentich zen uvedomi, ze se tohle ma zvladnout pred tim, nez se deti narodi. Ty jsi opravdu nikdy nechtela cestovat, studovat jazyky, pracovat na sobe....?
|
| Alena | •
|
(12.8.2010 15:33:04)
No studovat jazyky, to jsem dělala v mládí, anglicky jsem se intenzivně učila jedenáct let, německy devět let a tak nějak mi to stačí, i když samozřejmě pracovat na sobě bych chtěla, jenomže to jde špatně, když mám malé děti.
Cestovat tak nějak ani moc netoužím, nechce se mi někam trmácet, i když dřív jsem strašně toužila se podívat do Ameriky a na největší vodopád světa, tuším, že se jmenuje Angel (v Jižní Americe). Je fakt, že bych taky chtěla ledasčehos dosáhnout, především co se týče mého oboru, tam jazyky ale člověk nepotřebuje, aspoň ne moc.
|
| lonkue |
|
(12.8.2010 15:54:51)
ja jsem moji reakci nemyslela jizlive.... Jenom si myslim, ze je fajn, kdyz ma zena i jinou roli v zivote nez jen byt matkou. Deti jednou odrostou a osamostatni se a pak je potreba mit neco jineho. Nejakou cinnost. Ja se priznam, ze se orientuji hlavne na svem okoli. Vetsina mych kamaradek taky mela deti velmi rychle po skole (stredni nebo vysoke), pak mely samozrejme druhe dite. Nez se rozhledly, tak byly doma celych 8 let a ted hledaji praci a frustrace je vysoka.... S 1 rokem praxe nekdy pred 8 lety a 2 detmi je proste tezke najit dustojnou praci (treba pro absoloventky VS). Co ted nasleduje je velika frustrace. Sedi doma, uvedomuji si, ze ztraci kazdym mesicem, kdy nejsou v praci a utikaji jim leta, kdy by si mohly budovat financni nezavislost. Je to dvousecna zbran. Samozrejme je skvele byt dobrou mamu a delat vse pro sve deti, ale je take potreba nezapominat, ze zena je samostatnou jednotkou.....
|
| Alena | •
|
(12.8.2010 16:02:59)
No já jsem na mateřské trochu studovala základy obchodní angličtiny, a pak něco ze svého zdravotnického oboru. Je fakt, že by žena neměla na mateřské zakrnět a vyznat se pouze v pečování o děti.
Naštěstí ve zdravotnicví je to tak, že tam moc ženy o práci naštěstí nepřicházeji, protože je mizerně placená.
Někdy o tom přemýšlím a mrzí mě, že jsem to zatím v životě kariérně moc daleko nedotáhla. Moji spolužáci a spolužačky (bývalí) jsou velmi úspěšní, právnící, architekti, překladatelky, lékařky a tak dále. Já jsem v tomhle dost mimo.
|
| ...j.a.s... |
|
(12.8.2010 16:56:36)
Aleno, vidíš sama přiznáváš, že to je něco za něco. Třeba mnohé ženy chtějí být nejdřív šťastné a úspěšné bez dětí a ty pak mít jako bonus. Vždy je to něco za něco. A nelze se šklebit na starší ženy, že jsou to kariéristky, protože ono to sakra trvá, než se někdo stane doktorem, právníkem a dalšími profesemi. Já zas neuznávám, že se žena nerealizuje jinak než s dětmi, protože je to risk. Děti se nemusí vydařit, mohou odejít velmi brzy z domova, mohou i umřít a co pak? Nešťastná ženská doma, co neví, co by měla dělat jiného.
|
| Alena | •
|
(12.8.2010 17:00:56)
No, v článku jsem to přehnala
|
|
|
|
|
|
| Alena | •
|
(12.8.2010 16:36:54)
Tady bych si ještě dopřála jednu reakci.
Když se nad tím člověk tak zamyslí, nejde nic udělat aniž by si člověk řekl, že to není na úkor dětí.
Když tedy se dobře zajistím a odložím děti daleko, je tam ale pak nevýhodné, že můžou nastat problémy s otěhotněním a také, že jsem starší rodič. To mi přijde jako problém.
Pak je tady ta druhá strana mince, to, že by měl být člověk zajištěn.
Já se ale domnívám, že taková ta zajišťovací funkce patří především muži a myslím si, že aby bylo biologicky všechno v pohodě, to první dítě by do třicítky asi spíš chtělo, pokud tomu nebrání nějaké opravdu větší problémy (ale uznávám, že je to jenom můj názor).
|
| lonkue |
|
(12.8.2010 16:43:17)
Tady nesouhlasim, ze je to hlavne muzova funkce zajisit rodinu. To mi prijde nefer. Obrovsky tlak na chlapa, aby hlavne vydelaval. Pak to knoci odcizenymi otci od rodin, kteri jsou porad v praci a deti a manzelku nevidi. A frustrovana manzelka, ktera ma pocit, ze ma cely chod rodiny na bedrech hlavne ona. A co kdyz manzel nebude - rozvod, ztrata zamestnani, smrt.... Co pak? Myslim, ze zena by mela mit tolik deto kolik je ona sama schopna uzivit. Aby potom v dobe nejake zivotni krize nepadla na usta a najednou zjistila, ze bude drit bidu s nouzi...
|
| Alena | •
|
(12.8.2010 16:53:56)
No to je taky pravda....ale zase.....přijde mi třeba smutný, když žena nemůže pak po té třicítce otěhotnět a třeba by to dřív šlo....slyšela jsem, že ženy (některé) mají plodnost dost omezenou a že se dají sehnat testy, kterými si žena zjistí, do kolika může mít děti....jenomže ne každá žena o tom testu ví....
|
| Alena | •
|
(12.8.2010 16:56:04)
Ale je fakt, že mně taky vadí, že ty maminky jsou existenčně závislé na mužovi.....
|
|
| ...j.a.s... |
|
(12.8.2010 17:02:15)
Ale jen ze strachu, že ve 30 možná neotěhotním si je nenasekám ve 20 bez jakékoliv realizace. Nikdy nevíš, to je život. Ty to hodnotíš ze své situace, ale neříkej mi, že kdyby ti někdo tlačil v 18, že nebudeš moci otěhotnět - pořiď si dítě, že bys ho pochopil. Už to zde někdo psal, kdo má problémy později s otěhotněním, měl by je třeba i dříve. Byla by to nuda, kdyby všechny měly dítě hned po střední.
A píšeš, že ti vadí závislost na muži. Ovšem o tom to je. Když se nerealizuješ pracovně víc před dítětem, stáváš se závislou víc, než jiné ženy.
|
| Alena | •
|
(12.8.2010 17:12:11)
No já za sebe říkám, že pro mě by ta třicítka byla nejkrajnější hranicí, protože pak bych se bála, že nebudu moct otěhotnět a taky by mě znervózňovalo, že jsem starší rodič. Ten strach by byl pro mě horší, než to finanční zajištění, ale uznávám, že každá to máme nastavené jinak, takže nikdo nemá právo odsuzovat starší maminky, na druhou stranu si myslím, že pro společnost a vůbec celkově je lepší, když ženy rodí spíše v mladším věku, mezi dvacítkou a třicítkou, říkají to i lékaři a domnívám se, že člověk by se měl řídit především přírodou a ne tlaky společnosti, která dnes i od žen požaduje aby byly výkonné v práci, aby přinášely výplatu pomalu jako manžel, aby svým dětem zajistily to a tamto, i když se nejedná o životně důležité věci. Na druhou stranu chápu, že matky dnes nechtějí, aby jejich děti byly outsideři, takže se snaží dětem zajistit lepší, značkové oblečení, luxusní mobil a tak...ne ale všechny...
|
| ...j.a.s... |
|
(12.8.2010 17:24:38)
Aleno, ale kdyby ženy rodily ve 20 jak na běžícím páse, tak nemáme žádné lékařky, právničky, architektky. Ty to máš jinak, některé ženy jsou prostě víc ambicioznější, no.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(12.8.2010 19:20:56)
Ale to přece není věc ekonomického tlaku, někoho prostě nebaví sedět doma s dětmi, no. Není v tom žádná magie, spousta holek prostě v pětadvaceti jezdí po festivalech, technoakcích, paří, studuje, baví se s chlápky... a má pocit, že žije na plné pecky. Mít zodpovědnost jen za sebe je osvobozující a lidé si toho pocitu chtějí užít. Rodina a děti, to je zázemí, ale taky koule na noze, ne každý je domácký typ.
|
|
| Petrajda | •
|
(13.8.2010 16:12:28)
Alenko, vy v tom máte celkem slušnej guláš, co? Na jednu stranu chcete, aby ženy měly děti brzy a na druhou se Vám nelíbí, že jsou finančně závislé na chlapovi, který by však měl podle Vás být živitelem rodiny..... Dooobrýýý 
Teď vážně. Moje máma mě měla ve 33, ovšem jako 4. dítě. Moje sestry měly děti kolem 25. roku. Já jediná ve 22.
Jako malá jsem se bála, že mě máma brzy umře a ostatním ne. Ale to jsem si taky myslela, že ve 40 je člověk skoro nad hrobem. No, dnes je mi 37 a myslím, že jsem v neeejlepším věku a doufám, že do hrobu mám daleko. (Táta byl o 9 let mladší než máma, pro rýpalky - nebyl biologickým otcem mých sester, a pře všechny obavy zemřel ve 48 letech, mámě letos bude 71 a je celkem v pohodě)
Každý si musí své finanční možnosti zvážit sám a sám se rozhodnout, zda dítě teď, zítra nebo jindy, zda je výplata dostatečná či nikoliv, protože každý má iné nároky a možnosti.
Pokud nejste, a to díky rodičům, především, nezlobte se na mě, na muži až tak finančně závislá, máte bydlení a zařízení, pak by bylo správné makat a makat, aby jste mohla dětem do budoucna poskytnout stejný komfort, ne?
Navíc, jak jste psala, být chudším mezi bohatšími není tragédie. Nezlobte se, fakt ne. Měli Vaši rodiče dost peněz na soukromou školu? U toho stavěli dům? A co dovolená, jezdili jste? A co zařízení doma, jaké bylo?
A ze všeho nejdůležitější otázka - co Vaši rodičové? Co ti si užili? Splnili si nějaký svůj životní sen? Zvládli to u toho všeho? A v kolika letech Vás vlastně měli? Jaké je jejich vzdělání? A s čím startovali do života oni?
Každého formují nejen povahové rysy a genetické předpoklady, ale i rodinné prostředí, ze kterého pochází, kultura země atd.... Pokud byli rodiče vysokoškolsky vzdělaní a nadto úspěšní v práci, natolik, aby Vás zajistili, pak všechna česta následujte je. Ale .... kdy Vás tedy měli?
A pokud se pachtili z práce do práce, na stavbu, na melouch, nejspíš neměli moc splněných vlastních snů, jsou teď spokojeni se svým životem? I takhle se dá nad tím uvažovat. Nerýpu do Vás, prostě jen mě to zajímá, přemýšlím nad tím a uvažuji.
A o takovém zázračném testu ffakt nic nevím. Kdyby byl, to by vynálezce dostal Nobelovku, ne? Jsou všeobecné testy a vyšetření, ale NĚCO, co by zjistilo, že paní Vomáčková jen do 35 a pak šmitec, zatímmco Vopičková klidně do 47, to fakt není. Plodnost je souhra vícero faktorů, vždyť i absolutně zdravé dvojici se občas nedaří přivést na svět potomka a lékaři netuší proč, předpoklady k tomu mají, vyšetření bezchybná....
|
|
|
|
| lonkue |
|
(12.8.2010 17:04:46)
ja vidim ve svem okoli ze nejedna zena, ktera chtela mermomoci otehotnet uz tak kolem 25 roku mela take velke problemy. Podle me to vzdy neni vekem. U me to slo za 2 mesice. Az jsem se lekla jak rychle. Samozrejme kolem 40 to bude tezsi, ale podle me neni potreba otazku veku hrotit. Je spoustu mladych, kterym to nejde... To zalezi na celkove kondici zeny.
|
|
|
|
| Tenna /2 |
|
(12.8.2010 18:00:45)
lonkue, ale vydělat tolik, aby sama uživila své děti, to je zase velký tlak na ženu  Nevím, kolik žen by v takovém případě vůbec mělo děti. Co takhle rodina jako team? Jako jednotka, kde každý má svou nezastupitelnou úlohu? Ano, mateřská role bohužel v minulosti často uvrhla ženy do nepříjemné závislosti na mužích. Ale řešit to snahou být za každou cenu stoprocentně nezávislé a rovnoprávné, to je podle mne řešení, kterým ženy zahání samy sebe do kouta. Z toho potom plynou ty potíže vzdělaných, zcestovalých a profesně úspěšných žen na prahu čtyřicítky, kterým se nepovedlo založit rodinu. Jsem daleka toho je soudit, jen si myslím, že individualismus má v životě své limity a v dnešní době nepřeberných možností je velmi snadné to "přepísknout".
|
| ...j.a.s... |
|
(12.8.2010 18:21:32)
Tenno, ale řada úspěšných žen nedělá kariéru jen proto, aby "byly tak tak nezávislé na mužích"! Dělají ji proto, že mají ambice, chtějí něčeho dosáhnout. Ale jakmile je ženská dobrá, hned se to smrskne na to, že chce být nezávislá a že to možná přepískla. Život je přeci mnohem víc než plínky.
|
| Tenna /2 |
|
(12.8.2010 19:16:45)
V žádném případě netvrdím, že každá úspěšná žena to přepískla! To je velké zjednodušení. Absolutně neberu nikomu jeho ambice a úspěšných žen si vážím a přeji jim uznání, které je často nespravedlivě míjí. A dvojnásob si vážím těch, které dokáží být úspěšné na více frontách. Nemají to vůbec lehké. Ovšem bavíme-li se o mateřství a jeho odkládání, je nepopiratelným faktem, že některým ženám se nepovede vystihnout okamžik, kdy si dveřmi otevřenými ke kariéře, seberozvoji, zážitkům, soběstačnosti apod. zabouchnou dveře k založení rodiny. To není odsudek, to je konstatování. A reagovala jsem zejména na názor, že žena by měla být schopna své děti uživit sama. Myslím, že hnát se za splněním tohoto ideálu by mohlo vést k zabouchnutí těch pomyslných dveří velice spolehlivě.
|
|
|
| lonkue |
|
(13.8.2010 11:34:33)
Urcite to zena "neprepiskne", kdyz se bude chovat zodpovedne. Tak to vidim ja. A ano, je mi jasne, ze pro nektere je muj nazor extremni, ale ja se opravdu nechci spolehat na muze jako kompletniho zabezpecovatele rodiny. Znam spoustu zenskych, ktere na to dojely....
|
|
|
|
| Jája | •
|
(13.8.2010 8:19:52)
No, zajištění rodiny mužem je přežitek. Ženy dlouho bojovaly za možnost pracovat, vydělávat peníze a nebýt závislá jen na penězích od muže. Ono to pak totiž taky dopadalo tak, že chlap byl v rodině pánem a žena jeho služka. Takže já bych to brala tak, že jsme si rovnoprávní a jediné, co chlap nemůže, je porodit a kojit dítě. Žena ho zase nemůže zplodit. Jinak všechno může i ten druhý. A o domácnost by se měli podělit. Když já vařím, ty můžeš posekat trávu. když já zašívám, ty udělej něco jiného.
Je dobře, že jsi článek napsala, a zrovna takhle. Aspoň si vyměníme a vytříbíme názory.
|
|
|
|
|
|
.
.
??? To jako že jedna cesta je správná a ostatní cesty jsou už divný? Každej žijeme jinej život, máme jiný podmínky (nemyslím ty materiální). Vždyť ti to může bejt úplně jedno, ty ses rozhodla, jak ses rozhodla, ale do ostatních ti nic není, tak proč to řešíš? 
, takže totalitu jsem zažila jako dospělá. vdávala jem se v 26 letech 2 roky po absolvování VŠ (proti představám zakladatelky trochu zkluz, ale ještě v normě), s dítětem bych moc dlouho nečekala, takže bych to do té třicítky stihla. 
. 
. 
. Ale závidím hlavně ty jazyky 
(před tím jsme se už nějakou dobu znali) a ve40 jsme se vzali. Dnes je nám skoro 42, máme problém otěhotnět, ale stále jsme to úplně nevzdali, zároveň máme čerstvě podanou žádost o adopci. Poznámka o starých rodičích se mě osobně dotkla. To máme zůstat jen sami pro sebe, protože to někomu připadá nepatřičné?
I když pravidlo to není.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)