withep |
|
(27.5.2010 15:51:31) První těhotenství, registrace v Podolí (jediná porodnice v Praze, kde je určitá šance vyškemrat si přirozený porod) tehdy mezi 12. a 20. týdnem, možno i telefonicky. Chtěla jsem si to tam nejdřív prohlédnout, ať případně někomu zbytečně nezabírám místo, ale kvůli frmolu v práci se mi to povedlo až v 19 tt. Paní z kartotéky se mnou už mluvila jak s úplnou naivkou, samozřejmě plno v můj termín a ještě i dva měsíce po něm. Nezbývá, než vzít zavděk Krčí, kde mají alespoň oddělené porodní sálky a lze doufat v jakési soukromí. Při prohlídce porodního sálu za 150 Kč na osobu se dozvídám, že brzy budou mít stejná pohodlná křesílka, jako jsou v Podolí, a na rozdíl od Podolí oni rodíci ženy neposílají pryč, i kdyby se mělo rodit na chodbě. Na prohlídku jsem pak šla ještě jednou i s nastávajícím tatínkem, opět jsem se ujistila, že mě nepošlou pryč, a zaplatili jsme dalších 300 Kč. Registrace od 33tt., jednou týdně, myslím ve čtvrtek mezi půljednou a půldruhou. Přicházím v jednu, bohužel, dnes máme školení, tak už vás nezaregistrujeme, přijdďte příští týden... takže znovu, napodruhé už ok. Dalšího odmítnutí se dočkám při snaze přihlásit se tam, kde budeme rodit, na předporodní kurz, prostě plno.
V noci za úplňku mi pár dní před termínem praskla voda a měla jsem od začátku setsakra bolestivé kontrakce po 5 minutách. V klidu jsme se sbalili a vyrazili do Krče, zvoníme na zvonek, nikdo neodpovídá. Jdeme tedy do patra na porodní sál, kde zvoníme znovu a s úsměvem odpovídáme ne zrovna příjemné sestře či PA, že si jdeme pro miminko. Jaktože jsme prý nešli nejdřív dole do ambulance, inu jdeme tam, v ambulanci stejná doktorka, která mě vyšetřovala v porodně předchozího rána, evidentně unavená. Vnitřní vyšetření (otevřena na 4 cm), UTZ a znovu do patra na sál na monitor. S monitorem zase dolů do ambulance, kde se dozvídám, že musím být rozumná, protože odd. šestinedělí je obsazené a lůžko se uvolní až v 11 dopoledne, kdežto já porodím v 6 ráno.
Jak že to říkala ta PA při prohlídce, že NIKOHO neposílají pryč? Tak proč zrovna MĚ jo? Byla jsem zoufalá. Porodnice samy vybízejí rodičky, přijďte se k nám podívat, ať potom nemáte strach z neznámého... a mě pošlou do neznáma, na Vinohrady, kde nemají pořádný rooming, nebo do Motola, o kterém mi v hlavě neutkvělo vůbec nic. Znova se mi chce zvracet. Chtěla jsem přirozený porod, ale proč bych RISKOVALA doma, kdyby přecejen "náhodou něco", když v porodnici přece nesmějí nic, co jim nedovolím. A sotva jsem se nechala do porodnice nahnat, už mě vyhánějí... já naivka.
Snažila jsem se dohodnout, doktorka mi řekla, že ze 4 sálů jsou 3 volné a na tom čtvrtém odpočívá žena po porodu, pro kterou ještě to jedno poslední lůžko mají. Mohla bych tedy zůstat po porodu na sále do doby, než se lůžko na šestinedělí uvolní? Ne. Proč? Prostě ne. Mohla bych tedy porodit a po porodu jít domů? Vyloučeno, to se nesmí, co když nebudete v pořádku? Když nebudeme v pořádku, nebudeme asi potřebovat lůžko na roomingovém pokoji, ne? Prostě vyloučeno. Kdyby nebyla třeskutá zima, porodila bych tam někde v parčíku pod keřem, moje tělo rodilo a zvládalo to dobře, což jsem jednak cítila jednak to všechny ty jejich přístroje potvrdily. Jsem v úzkých, už nemám jinou možnost. Vizitku na PA od čápa jsem nechala doma a ona by se mě stejně nemohla ujmout uprostřed porodu bez toho, že bych k ní předtím chodila do poradny. Prosím tedy doktorku o sanitku s tím, že cestu do Motola neznáme. Kdepak, máte auto, jeďte si autem. Nastávající otec celou dobu, asi hodinu a půl, sedí v čekárně, nechápe, co se děje, a nemůže dělat zoufale nic. Odcházíme, a jen co se za mnou zavřou dveře, zvracím.
Předložila jsem dvě řešení, která mohla být přijatelná pro obě strany, ale nepochodila jsem. Doktorka rozhodla, že porodím za 3 hodiny, aniž by se mě předtím obtěžovala zeptat, zda budu chtít na urychlení oxytocin. Po cestě do Motola jsme zabloudili... Porod nakonec tak docela přirozený nebyl, ale jistě být mohl, kdybychom zůstali doma nebo mohli v klidu porodit na místě, které jsme si vybrali a znali. To vyhnání, bloudění, znovuvyplňování všech papírů, další vyšetření a monitor... to je samo o sobě dost stresu na to, aby se porod zastavil. Moje tělo rodilo dál, ale motolští mu zabránili ve volném pohybu a hlavička nedorotovala, nakonec jsem tedy dopadla přestně tak, jak jsem nechtěla - velký sál pro několik žen dohromady, nepřetržitý monitor, polosed s nohama v opěrkách, injekce na uvolnění pánve, tlačení na povel, dítě ušmiknuto a šup s ním na zahřátí do krabice. Vyškemrala jsem si je na břicho, kde se zdrželo celých několik vteřin, první přiložení nebylo tělo na tělo, ale asi jako když strkáte kabel do zástrčky. Až po 6 hodinách jsem přesvědčila sestry na šestinedělí, že určitě neomdlím a o dítě se postarám, a tak mi bylo konečně "svěřeno".
Šrámy na těle se hojily dlouho, na duši ještě déle. Když jsem se trochu dala dohromady, napsala jsem do krčské nemocnice, a dostalo se mi odpovědi od primáře a od PA, která provádí ty prohlídky sálu. Informaci, že v Krči se rodičky neodmítají, oba popřeli. Obracela jsem se na Lékařskou komoru, podle té lékařka nepochybila, na mé argumenty ale uspokojivě neodpověděli. Poloformálně jsem psala i na MZ, dostalo se mi polovičaté nesouvislé odpovědi.
Evidentně se lékařka cítila být vázána více vnitřními předpisy nemocnice než zákonem (když pominu, že byla po dlouhé směně unavená, to ale není můj problém). Možná by neškodilo obrátit se na soud, třeba by nemocnice závaznost těchto svých předpisů přehodnotila, třeba by je uvedla do souladu se zákonem. Byl by to moc užitečný soudní precedens, a vážně uvažuju, že to zkusím. Čas nevrátím a první porod nevyspravím, ale byla bych ráda, kdyby to pomohlo jiným pražským maminkám - už jen tím, že by nemusely konec těhotenství prožívat ve stresu, zda nebude stop stav a kam je poženou. Moje kamarádka byla odkloněna z Bulovky do Mělníka (!), stejně pak rodila sekcí, takže volné lůžko na šestinedělí ani nepotřebovala. Té ovšem nabídli, že může zůstat, nicméně nebude moc být na pokoji s miminkem. Jo a já jsem porodila v půl deváté, po dvou hodinách na sále šla na pokoj před jedenáctou hodinou, tedy v době, kdy už i v Krči měli pro mě volno... Podruhé jsem rodila doma a jedním z důvodů byl ten "luxus" klidu a jistoty, že tentokrát mě nikdo nikam vyhánět nebude.
|
connie3 |
|
(27.5.2010 16:35:31) Withep, držím ti pěstičky, aby takový soudní precedens prošel. Je to hnusé, nejsi sama, kdo to prožil a hlavně že budou remcat, jak jsou porody nebezpečné, jak je potřeba každou minutu kontrola, jak se všechno může každou chvíli pokazit... A potom se nejrizikověji chová stejně ten personál sám.
|
Amálka, 2+2 |
|
(27.5.2010 18:00:59) jo pro ten klid, kdyby mělo být nějaké příště, tak bych taky byla pro doma... chápu všechny domarodky.
|
|
|
emka | •
|
(28.5.2010 5:05:36) Chyba byla asi i na Vaší straně, že jste se nechala tak snadno odpálkovat tou drzou lékařkou, teď už to nenapravíte a soudní řízení proti nemocnici taky nemůžete odkládat na neurčito několik let, ale jednat pokud možno ihned.
Prostě když doktorka řekla, že není místo, tak není třeba se doprošovat, jestli se něco uvolní, nebo zda bych "mohla" jít po porodu domů apod. Prostě s úsměvem a pevným rozhodnutím i s partnerem lékařce připomenout (jak je uvedeno v článku), že pokud se jedná o rozběhnutý porod, tak rodičku v žádném případě odmítnout nemohou, i kdyby měla rodit někde na chodbě. A trvat na tom, že mi rodit na chodbě nevadí, ale když mají volné sály, tak jimi nepohrdnu. Pokud by tvrdila, že mají šestinedělí plné, tak bych řekla, že to přece vůbec nevadí, být na oddělení šestinedělí přeci není pro rodičku ani dítě povinné, ale naopak oni jsou povinni zajistit péči BĚHEM PORODU. Prostě říct paní doktorce, že nikam nejdeme, že jsme tady správně a doufáme, že nám poskytnou co nejlepší péči, protože bychom si neradi někde stěžovali a podávali trestní oznámení na neposkytnutí péče v akutním stavu.
Ale chápu, že ne každý má tu odvahu se takto postavit bezmezné drzosti některých zdravotníků...
|
withep |
|
(28.5.2010 8:49:20) Emko, a ty jsi rodila? Mělas porod v pohodě a mělas při něm takovou tu fajn asertivní náladu, která se hodí při jednání na úřadech a tak? Já jsem samozřejmě řekla, že nikam nejedeme. Jenže já když rodím, tak fakt trpím, unavuje mě každé slovo, které ze sebe "musím" vypravit. Když rodím, potřebuju klid a soustředit se na to. Kdyby to nebylo v lednu, najdu si ten klid v parku pod keřem. Na studené chodbě odporné porodnice, kde se ke mě odporně i chovají, se mi rodit nechtělo. Samozřejmě že když se nad tím zpětně zamyslím, divím se, že jsem se nechala... ale pak si vzpomenu, jak mi bylo fyzicky a psychicky. Jo, když to vyprávím mimopražským, všichni říkají, to já bych se teda vyhnout nenechala. Jenže jim se to mluví... Znám několik podobně vyhnaných a žádná to neustála a nerodila "násilím" někde na chodbě.
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(29.5.2010 23:41:04) mám to stějně - když rodím, rodím a nemám prostor, sílu a energii se dohodovat o čemkoli. Mě dělá potíže i vůbec mluvit. Hádala jsem se až po porodu - V podolí, když nám chtěli odvézt dceru (apgar 10-10-10) "na prohřátí" do inkubátoru (uhádali jsme si ji, nevzali nám ji, ale vyslechli jsme si, že pokud jsme se rozhodli porodit v jejich ústavu, máme respektovat JEJICH PRAVIDLA A NEZTĚŽOVAT PRÁCI SESTRÁM. Odešli jsme domů s úlevou druhý den...).
|
|
|
Dalila | •
|
(28.5.2010 10:05:42) Vy byste vážně rodila na chodbě? Fakt? Vůbec by vám to nevadilo a byla byste úplně happy? To si děláte srandu, ne? A pak byste jako šla kam? A kam miminko? Já když rodila druhé dítě bylo nás tam 5 plus dva planovaný císři. Porodní lůžka jen tři a jeden operační sál. Už tak to bylo šílený. Dcera se narodila přidušená, byla maličká (2490g, 47cm). Neudržela teplo a byla hezky na vyhřívaném lůžku. To bych jako šla domů a malou tam nechala? Nebo bych měla riskovat a vzít si jí s sebou? Kolik máte za sebou porodů na chodbě, že jste tak s prominutím "chytrá"?
|
Nika | •
|
(28.5.2010 23:02:00) Co máte za osobní problém, že tak Whitep napadáte? Rodící ženě je tak zle, že už nechce jinam jezdit, ale už je jí vše jedno a chce zůstat tam kde je. Tohle neposkytnutí zdrav. péče je na soud a já doufám, že některá maminka najde odvahu, protože si nás berou jako rukojmí. Dobrého doktora aby pohledal.
|
Dalila, kluk 4r + holčička 1r | •
|
(28.5.2010 23:12:52) Niko, prosím podívejte se znova na koho jsem směřovala své dotazy. Buďte tak hodná....nebo máte problém se orientovat v "pavoucích"? Očekávám vaši omluvu.
|
|
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(29.5.2010 23:42:16) Dalilo, já v Podolí defacto rodila na chodbě, porodila jsem nakonec na příjmu, asi na 5. kontrakci od příchodu. Dítě jsem měla v náruči přesně po 10 minutách od zaparkování před porodnicí.
|
|
|
|
Kočanská | •
|
(31.5.2010 18:32:54) Já jsem to nějak před druhým porodem vyhodnotila, že bude pro miminko pro i pro mě bezpečnější rodit doma s PA než riskovat, že budu jezdit od jedné porodnice k druhé a miminko nakonec porodím na parkovišti před porodnicí. Ještě jsem myslela, že budu rodit v Neratovicích s PA Věrkou nebo některou z osvícených PA z Neratovic, ale to mělo zrovna vedení nemocnice v Neratovicích špatné dny a zdálo se, že tyto skvělé služby PA zatrhnou. Nakonec jsem porodila doma a byla to taková rychlovka, že bych rodila doma i kdybych to neplánovala. Takže to tak asi mělo být. Mě štve jedna věc, že mnozí lékaři, kteří tak bojují proti porodům doma, pak maminky, které vyrazí do porodnice odmítají. Zatímco porody doma protiprávní nejsou, tak nepřijetí rodící ženy je v příkrém rozporu se zákonem!!!!!!! To jsou paradoxy.
|
|
|