máma + 4 malošci z domečku | •
|
(1.5.2010 20:44:36) Pěkný článek a gratuluji k dcerce. Doufám, že Vám chlapeček výjde podle Vašich představ. Jen jsem chtěla napsat, že jsme si takto přivezli již čtyři děti. A to nakolik se projeví či neprojeví a hlavně jak, citová deprivace Vás kojeňák opravdu připravit nemůže. Ze zkušenosti s našimi dětmi, můžu říci, že menší projevy snad byly u dětí v kojeňáku oblíbenějších a větší u těch které nebyly příliš v kurzu. Ale ani to není směrodatné. První dcerka po příjezdu naprostá pohoda, veselá, klidná, režimová. Citová deprivace se začala projevovat až při utváření vztahů s vrstevníky a neustálé potřebě utvrzování že ji máme rádi.(brali jsme si ji v půl roce, v kojeňáku nebyla příliš oblíbená, takže minimální sociální kontakt a to jsem si vždycky říkala, že u tak malých dětí se citová deprivace ani nemůže projevit, ale byl to omyl). Pak byl klučina (taky měl půl roku) naprostá pohoda, jako u dcerky, jen byl velmi oblíbený, a tak do dnešního dne ani náznak deprivačky. Třetí byl taky kluk (měl rok) a to jsme si užili, taky jsme si sáhli na dno, naprosto nás nepřijal, v kojeňáku byl tak v průměru, ale tady sehrála roli špatná zkušenost s původní rodinou. Mám pocit, že to trvalo rok a půl než nás přijal úlpně. Deprivaci ale má velkou. Poslední byla holčička, byla oblíbená a byl jí rok. Naprostá pohoda, přisála se k nám jak pijavice hned první den a už se nepustila, dnes na to ráda vzpomínám. Nemohla jsem se jít ani vyčurat. Porád mě musela mít na očích. Odžila si tak asi půl roku a pak se pustila sukní a hurá do světa, naprosto pohodová.
Takže se na to asi opravdu nedá nikdy připravit. Jinak pěstounská péče je opravdu v mnoha ohledech jiná než adopce, ale co se týká informací o původní rodině ty také víme všechny co jsou dostupné a co se týká jména, to také mají děti naše. Jde o to zažádat u soudu ve prospěch dítěte. Zůstává i spousta neradostných věcí stran původní rodiny a neustálých kontaktů se soudy a sociálkou (neříkám že negativních, ale berou čas a energii).
Přesto všechno bych to nikdy nevrátila zpět! Jsou to naše sluníčka! A rozhodně nemůžou za to, že nebyli vhodní do adopce, takže ty starosti navíc mi za to stojí.
|
Červánek |
|
(1.5.2010 21:44:51) ahojky,
nemáš chuť se mi ozvat a nechat se vyzpovídat:o))
|
|
Jana, 2 děti, čekatelé na PP | •
|
(7.5.2010 11:34:37) Dobrý den, také bych byla ráda, kdybych se Vás mohla na něco zeptat. Ozvete se mi, prosím? zejme@seznam.cz Moc děkuji!!!
|
Petrýsek |
|
(9.5.2010 22:32:51) Jano, netuším, komu byl váš příspěvek adresovaný, ale budu-li vědět, ráda Vám odpovím
|
|
|
Petrýsek |
|
(9.5.2010 22:30:56) Dobrý den, moc děkuji za hezký příspěvek. Souvislost deprivace s oblibou dětí mne také již několikrát napadla. Většina lidí má tendenci se více věnovat milému chlapečkovi či roztomilé holčičce než vzteklounovi. Ale pak je to bohužel začarovaný kruh. Je skvělé, že se Vám podařilo dostat do PP 4 takto malinké dětičky, byl jsem přesvědčená, že je to spíše výjimka, ale jak je vidět, někde jsou soudy rychlé, což je skvělé! Vím, že pěstouni mají o rodině informace, v řadě případů i více, než adoptéři. Stejně tak i že je možná změna jména. Je skvělé, že jsou i odvážnější lidé, než my (mám na mysli vyšší náročnost PP)))
|
|
|