máma + 4 malošci z domečku | •
 |
(1.5.2010 20:44:36) Pěkný článek a gratuluji k dcerce. Doufám, že Vám chlapeček výjde podle Vašich představ. Jen jsem chtěla napsat, že jsme si takto přivezli již čtyři děti. A to nakolik se projeví či neprojeví a hlavně jak, citová deprivace Vás kojeňák opravdu připravit nemůže. Ze zkušenosti s našimi dětmi, můžu říci, že menší projevy snad byly u dětí v kojeňáku oblíbenějších a větší u těch které nebyly příliš v kurzu. Ale ani to není směrodatné. První dcerka po příjezdu naprostá pohoda, veselá, klidná, režimová. Citová deprivace se začala projevovat až při utváření vztahů s vrstevníky a neustálé potřebě utvrzování že ji máme rádi.(brali jsme si ji v půl roce, v kojeňáku nebyla příliš oblíbená, takže minimální sociální kontakt a to jsem si vždycky říkala, že u tak malých dětí se citová deprivace ani nemůže projevit, ale byl to omyl). Pak byl klučina (taky měl půl roku) naprostá pohoda, jako u dcerky, jen byl velmi oblíbený, a tak do dnešního dne ani náznak deprivačky. Třetí byl taky kluk (měl rok) a to jsme si užili, taky jsme si sáhli na dno, naprosto nás nepřijal, v kojeňáku byl tak v průměru, ale tady sehrála roli špatná zkušenost s původní rodinou. Mám pocit, že to trvalo rok a půl než nás přijal úlpně. Deprivaci ale má velkou. Poslední byla holčička, byla oblíbená a byl jí rok. Naprostá pohoda, přisála se k nám jak pijavice hned první den a už se nepustila, dnes na to ráda vzpomínám. Nemohla jsem se jít ani vyčurat. Porád mě musela mít na očích. Odžila si tak asi půl roku a pak se pustila sukní a hurá do světa, naprosto pohodová.
Takže se na to asi opravdu nedá nikdy připravit. Jinak pěstounská péče je opravdu v mnoha ohledech jiná než adopce, ale co se týká informací o původní rodině ty také víme všechny co jsou dostupné a co se týká jména, to také mají děti naše. Jde o to zažádat u soudu ve prospěch dítěte. Zůstává i spousta neradostných věcí stran původní rodiny a neustálých kontaktů se soudy a sociálkou (neříkám že negativních, ale berou čas a energii).
Přesto všechno bych to nikdy nevrátila zpět! Jsou to naše sluníčka! A rozhodně nemůžou za to, že nebyli vhodní do adopce, takže ty starosti navíc mi za to stojí.
|
Červánek | 
 |
(1.5.2010 21:44:51) ahojky,
nemáš chuť se mi ozvat a nechat se vyzpovídat:o))
|
|
Jana, 2 děti, čekatelé na PP | •
 |
(7.5.2010 11:34:37) Dobrý den, také bych byla ráda, kdybych se Vás mohla na něco zeptat. Ozvete se mi, prosím? zejme@seznam.cz Moc děkuji!!!
|
Petrýsek | 
 |
(9.5.2010 22:32:51) Jano, netuším, komu byl váš příspěvek adresovaný, ale budu-li vědět, ráda Vám odpovím
|
|
|
Petrýsek | 
 |
(9.5.2010 22:30:56) Dobrý den, moc děkuji za hezký příspěvek . Souvislost deprivace s oblibou dětí mne také již několikrát napadla. Většina lidí má tendenci se více věnovat milému chlapečkovi či roztomilé holčičce než vzteklounovi. Ale pak je to bohužel začarovaný kruh . Je skvělé, že se Vám podařilo dostat do PP 4 takto malinké dětičky, byl jsem přesvědčená, že je to spíše výjimka, ale jak je vidět, někde jsou soudy rychlé, což je skvělé ! Vím, že pěstouni mají o rodině informace, v řadě případů i více, než adoptéři. Stejně tak i že je možná změna jména. Je skvělé, že jsou i odvážnější lidé, než my (mám na mysli vyšší náročnost PP) ))
|
|
|