taky máme adopčátko

Hezký rozhovor. Máme za sebou hodně podobný příběh. Úřednický proces byl naprosto v pohodě, nenarazila jsem na nikoho nepříjemného. A stejně jako autorku mě až zarazilo, jak vše probíhá hladce a že jsme tak bezproblémově prošli všemi testy (prostě jsem čekala alespoň nějaký zádrhel či důkladnější proklepnutí, přeci jen... bude nám svěřeno dítě) . Dítko (13 měsíců)nám dali v kojeňáku hned, žádná adaptace, žádné nocování tam. Pak nás přišla 1x navštívit sociální pracovnice (zhruba po 3 týdnech) a to bylo celé. V našem případě probíhala adaptace bezproblémově, ale stejně mě to zarazilo, že nejsme pod žádnou kontrolou. A kdyby byly problémy, ani bych nevěděla, kam se obrátit. Člověk by měl s dítětem dostat i kontakt na odborníka. Naštěstí jsme nikoho nepotřebovali, jediným problémem bylo to, že první 3 měsíce jsem se nesměla od kluka hnout, takže chodil se mnou opravdu i čůrat (pověšený na mé noze) a "sundavala" jsem ho jen když jsem manipulovala s horkou vodou v kuchyni, abych ho neopařila a to byl teda řev, dodnes mi to rve srdce.... Po těch zhruba 3 měsících pochopil, že už mu nikam neutečeme a odpoutal se a nyní je vše v pořádku, v jeho nynějších 3,5 letech chodí do školky a je všechno jak má být