| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Náš příběh o pěstounské péči – 8. díl: První víkend u nás

 Celkem 39 názorů.
 Petra 
  • 

Kolik je Anetce 

(16.3.2010 8:42:40)


Omlouvam se, pokud to zaznelo drive. Zajimalo by me kolik je slecne roku a jak dlouho byla v domove? Tesim se na pokracovani...

Petra
 lleennttiillkkaa a Vítek 8 m 
  • 

Nádhera 

(16.3.2010 8:43:02)
Moc hezky napsaný, Anetka musí být pěkný číslo a zároveň sluníčko vašich životů. Moc gratuluji k rozhodnutí, určitě nelitujete.
 Terinka4444 


Nádherné 

(16.3.2010 8:59:41)
Nádherné jako vždy, máte můj neskonalý obdiv a úctu. Přeji vám jen to nejlepší~;((~;((~;((~;((
 maceška 


Škoda přeškoda, 

(16.3.2010 10:17:49)
že tyto řádky nečtou zastánci ústavní výchovy! Nebo ještě lépe: že si to nevyzkouší na vlastní kůži...
 Mateří-Douška 
  • 

Maceško 

(17.3.2010 21:16:44)
Souhlas ;-)
 sarlota18 


Re: Škoda přeškoda, 

(21.3.2010 23:34:06)
Máte úplnou pravdu měli ba se zamyslet nad tím co dělají. Máme totiž podobný příběh. Jen máme rok v péči dva sourozence kluka a holku. Klukovi budou 4 roky a holce 3 roky. Kluk je velice divoký a dosti těžce zvladatelný,ale výsledky jsou i když velice pomaličku.Chce to pevné nervy a hodně štěstí,že se vše rychle zvládne.~;(( Takže můj názor také je ten,že nedržet děti v dětských domovech ,ale dát je do rodiny kde mají zájem se o tyto děti postarat. Znám další rodiny co mají zažádáno o pěstounskou péči už několik let a pořád dítě nebo děti nemají.~x~
 s s 


Dotaz 

(16.3.2010 12:06:20)
Bylo opravdu vhodné, že hned první celý den v novém prostředí se přicházejí dívat příbuzní? Není lepší pro dítě spíš se seznámit s prostředím, s novými lidmi nejbližšími (do toho prarodiče žijící někde jinde nepočítám), aby získalo pevnou půdu pod nohama a jistotu? Vždyť všechno má svůj čas, ne?
 Lenka 
  • 

Re: Dotaz 

(16.3.2010 12:20:53)
U nás by to bylo také tak - určtě by se rodiče dorazili podívat. Nevidím na tom vůbec nic špatného.
Klobouk dolů před pěstouny, přeji jim hodně štěstí a sil:-)
 Yuki 00,03,07 


Re: Dotaz 

(16.3.2010 23:06:48)
tu pevnou půdu pod nohama získá třeba za několik měsíců, to není otázka dní
 Ronja 
  • 

Autismus 

(16.3.2010 15:39:10)
Chci předeslat, že nic takového netvrdím a rozhodně nechci pěstouny děsit ani na dálku amatérsky diagnostikovat, ale...

Kývání sem a tam, bouchání hlavou do autosedačky... Přestěhovávání polštářů sem a tam, vlastní slova... Jak Anetka komunikuje? Dívá se na Vás? Nevyhýbá se očnímu kontaktu? Neopakuje po vás slova nebo věty?
Popisované chování by mohlo znamenat i nějakou poruchu autistického spektra. A samozřejmě i "pouhou" citovou deprivaci, nemám dostastek informací(věk, anamnézu, nic...) a ani nevím, jaké zkušenosti máte Vy. Jenom mě to tak napadlo.
 Yuki 00,03,07 


Re: Autismus 

(16.3.2010 23:03:38)
to bouchání hlavou, zádama, všechno to kývání, to je deprivace, ústav dělá divy. A dlouho, dlouho se to "léčí", jestli to vůbec kdy přejde úplně.
To není autismus, to je absence lásky.

A ta nesrozumitelná mluva - no kde by se mohla vyvíjet řeč, jestli teda holčičce není aspoň 6 let, tak je to zase jenom vliv ústavu, kdo by na ni mluvil, opravoval svým příkladem, po kom by opakovala?
tyto děti mívají opožděný vývoj řeči a nemusí to nic znamenat, když se dostanou do rodiny, všechno doženou, i když to tak původně vůbec nevypadalo.


Ještě k těm příbuznám na návštěvě první den - jen ať ji poznají, ať ví, na koho se mají těšit, koho příště čekat. Ta malá to stejně nestihla vnímat, bylo toho na ni tolik, nové prostředí, hračky, cesta autem, jiná postel a chybějící usínací rituál, neznámí noví lidé, podivné stvoření PES... mihli se tam ještě nějací další lidi, ale to ji rozhodně nerozhodilo, a prarodičům i rodině to mohlo hodně pomoct.
 Ronja 
  • 

Re: Autismus 

(17.3.2010 1:17:17)
Jistě, že to NEMUSÍ znamenat autismus... Ale může. Mám málo informací, málo souvislostí... Viděla jsem pár deprivovanejch dětí, vím, co dokáže ústavní výchova, zvlášť v tak útlým věku. A pracovala jsem s dětma s autismem. Tuhle holčičku jsem NEVIDĚLA. Proto pořád zdůrazňuju, že mě to jenom napadlo, navíc diagnostika autismu u malýho dítěte, nota bene komplikuje-li ho ještě zmiňovaná deprivace, není jednoduchá a protože je autistů málo, ne každej odborník má tu zkušenost... Projevy, který autorka popsala, JSOU s největší pravěpodobností jenom shodou náhod popsaný tak, že mi to připomíná autismus. Nicméně je lepší se nad tím zamyslet, než nezamyslet... No nic, konec rohatců na zdi, nedělám to ráda. :-)
 Yuki 00,03,07 


Re: Autismus 

(17.3.2010 8:13:23)
jistěže může, ale to by byli autisti snad všichni z kojeňáků a DD, takže já osobně si myslím, že je to spíš deprivace
 Ronja 
  • 

Re: Autismus 

(17.3.2010 13:05:29)
Jo, vždyť já se k tomu přece přikláním taky...
 maceška 


Re: Autismus 

(17.3.2010 19:45:26)
Autismus je někdy označován jako extrémní osamělost. Myslím, že děti vyrůstající v ústavní výchově jsou opravdu extrémně osamělé, a proto jejich projevy tolik připomínají autismus.
 Jana + 4 


Re: Autismus 

(17.3.2010 20:37:14)
Maceško, musím souhlasit. Náš syn po třech měsících pobytu u nás a předchozích skoro třech letech v ústavu výborně komunikuje, ve třech letech mluví ve větách, blbne s ostatními dětmi, ale v noci stále ještě buší hlavou do polštáře v pravidelném rytmu a když je rozrušený a nejsem blízko, houpat se také začne. Jsem si jistá, že není autista, osamělosti si ale jistě užil dost a tímto způsobem sám sebe utěšuje, když ho neutěšil nikdo jiný :-(.

Mateřídouško, krásný článek, díky.
 Yuki 00,03,07 


Re: Autismus 

(17.3.2010 23:08:15)
přesně tak, na co si zvykl v ústavu, to dělá ve chvílích, kdy si neví rady i doma, a to je u nás rok.
Ale je vidět změnu, reaguje na nás i v tu noc, přijde do postele ani o tom nevím a spí klidně. Ale stačí únava, nuda nebo leknutí a starý zaběhaný mechanismy nastupují
 Bohuslav 


dotaz 

(18.3.2010 10:44:17)
Ahojky, můžu poprosit o informaci, jak reagujete na chlapečkovo bouchání? Mám také osvojené dítko,které je přes den naprosto v pohodě a bouchání hlavičkou nás provází vždy při usínání a při ranním probouzení, někdy i v průběhu noci, zejména po 5 až 6 hodinách tvrdého spánku. Chtěla bych vědět, zda chlapečka necháte v jeho zažitých stereotypech (vnímám to také jako citovou deprivaci) či ho nějak hladíte, mluvíte na něho, zkrátka zda ten jeho rituál se snažíte narušit.
Dlouho jsem byla v této věci bezradná, návštěva neurologa, EEg, ale vše v pořádku a tak se domnívám, že je to opravdu následek ústavního pobytu....a jsem vděčná za to, že mě vaše příspěvky více méně přesvědčily o tom, že problém je opravdu v nedostatku láskyplného prostředí.

Děkuji za odpověď
 Yuki 00,03,07 


Re: dotaz 

(18.3.2010 11:58:59)
ze začátku nepomáhalo nic, spíš se situace ještě zhoršovala. Asi po půl roce začal reagovat na mluvení, pohlazení, stačí i zavolat, nejlíp reaguje na "Hodnej Honzíček, spinkej" přestane nebo aspoň hodně zmírní

ale ten začátek byl děsný, nepředstavitelný, žádnýá teorie na to nedokáže připravit, to se musí zažít, aby člověk pochopil

přišel k nám ve 2 letech, v kú od narození, je u nás rok
 Bohuslav 


Re: dotaz 

(18.3.2010 12:15:20)
no u nás malá byla 8měsíců v KU, ted je třetím rokem u nás. Situace byla taková, že již při převzetí dítěte bouchání hlavičkou probíhalo, brala jsem to jako citovou deprivaci, protože jsme hodně o tom i na sezeních mluvili....zarazilo mě však, že to na celý rok ustalo a začalo se to opakovat až k blížícímu se třetímu roku. Po návštěvě dětského psychologa, nám bylo řečeno, že dítě kolem třetího roku prožívá jakoby pubertu, zažívá spoustu emocí a tak je to i určitý druh ventilace a navracení se k zažitému rituálu. Protože to nyní trvá již rok, obratili jsme se na dětského neurologa, ale jak jsem uvedla, vše je v pořádku. Tedy jsem přesvědčena o tom, že to jsou stále pozůstatky dětské deprivace, ale tvrá to dost dlouho. Jsem ráda, že jsem se na vás mohla obrátit, jak v daný moment reagujete, protože toto mi nedokázal poradit nikdo. My v podstatě děláme totéž, s reakcí různou, někdy dojde k uklidnění, nkědy reagujeme podrážděně. Na druhou stranu jsem ráda, že to nemá neurologický podtext a že můžeme doufat, že v láskyplném prostředí to v průběhu času odezní.
 Yuki 00,03,07 


Re: dotaz 

(18.3.2010 17:06:52)
náš malý má 3, a můžu potvrdit, že ten průběh "puberty" je daleko náročnější než u bio dětí (ty máme dva, tak už je s čím trochu srovnávat)
poslední tak měsíc, možná už i víc, mám pocit, že se vracíme se spoustou výchovných problémů na začátek - vztekání, které bylo šílené a které jsme po asi 4 měsících zdárně zvádli, se vrací zpátky, řev v obchodě a kdekoliv jinde , když se snaží prosadit svůj názotr, to je opravdu jak tenkrát, i ty oci jsou daleko náročnější než v té klidné mezidobě.
třeba dnes ztropil krásnou ukázkovou scénu před obchodem, kdy se rozhodl, že bude chodit, ale já jsem ho potřebovala dát do vozíku, druhá podobná následovala chvilku potom, když se rozhodl, že chce bbon, pochoitelně nedostal, ale ten řev stál za to, hlasivky mu závidím i já :))

ale ve srovnání s tím, co předváděl před rokem, je to teď slabý odvar a taky já už mám zkušenosti a umím si s tím poradit (neboli počkat, až to přejde, okolí mě nezajímá, oni neví, co má on za sebou, a proč takto reaguje ana hloupý připomínky nereaguju)
 Jana + 4 


Re: dotaz 

(18.3.2010 23:57:03)
Můžu přidat svou zkušenost, u nás se to tedy malinko zklidnuje rychleji, už teď (po zmíněných třech měsících) na nás v noci reaguje dobře, já ve dne nabídnu nějakou činnost, případně vezmu do náruční a pomazlím. V noci hlazením bouchání přeruším a mluvím na něj. Hned na začátku jsem se ptala kamarádky, která je již mnohonásobná pěstounka, a doporučovala takto přerušovat, nicméně mě upozornila, že tyhle příznaky časem odezní, budou se vracet při nemoci, v krizích apod.
 Yuki 00,03,07 


Re: dotaz 

(19.3.2010 8:13:27)
jj, přesně tak, teď má snahu se prosazovat ve dne, o to víc se projevují deprivace z ústavu v noci
 Jana + 4 


Re: dotaz 

(19.3.2010 0:03:03)
Bohuslav, ještě mě napadlo - jste v kontaktu s jinými náhradními rodiči? Myslím, že by to pro Vás mohlo být užitečné, mnohé věci, kterými procházíte a které řešíte, nelze sdílet úspěšně s nikým jiným, protože jsou specifické. A vy zase můžete být svými zkušenostmi přínosem ostatním ~x~
 Bohuslav 


Re: dotaz 

(19.3.2010 9:09:21)
ahoj,

nejdříve moc díky za vaše zkušennosti. V kontaktu s jinými náhradními rodiči nejsme. Teda vlastně naši dobří známí mají shodou okolností také osvojené dítě.Pravdou je, že jsem se dozvěděla, že mají také tyhle večerní rituály, ale oni na to nenahlíží nijak drasticky, prostě to tak je a časem to přejde.
Já jsem se spíše znepokojovala tím, abychom něco nezanedbali, aby se malá nějak vnitřně netrápila, prostě měla jsem obavy.
Za kontakt budu vděčná, pravda je, že tyhle problémy nejsou až tak všedním chlebem pro všechny rodiny. A na druhou stranu, i já ráda přispěji, pokud budu mít čím.
 Jana + 4 


Re: dotaz 

(19.3.2010 12:45:11)
Bohuslav, máte-li chuť, napište mi na mail, zkusíme spolu něco vymyslet, abyste se mohli na někoho osobně ¨nakontaktovat. Jestli bydlíte blízko, klidně i s námi :-). Existují různé kluby náhradních rodičů, nasměruji Vás.
 maceška 


setkání adoptivních a pěstounských maminek 

(20.3.2010 21:28:13)
Reaguji na diskuzi o deprivačních projevech - opravdu je dobré mít možnost popovídat si o konkrétních věcech s lidmi, kteří mají zkušenost s přijatými dětmi. Pokud by měl někdo z vás zájem zúčastnit se našeho tradičního setkání adoptivních a pěstounských maminek, napište mi na mejl. Teď bude 9.-11. dubna v Jestřábí v Krkonoších. Jinak bližší informace najdete na www.detipatridomu.cz.

Maceška
 ..maya.. 


Re: Autismus 

(17.3.2010 18:44:13)
Ronjo, já mám ten pocit že jsem četla v jiném článku od autorky že Anetka autismus má, nevím jestli nejsou tyhle články staženy z nějakého webu jako má například Žlababa..ale ruku do ohně za to nedám
 ..maya.. 


Re: Autismus 

(17.3.2010 18:46:50)
tak se omlouvám Mateřidoušce protože jsem si ji spletla s Maceškou...psala o Michalce..ještě jednou pardon~x~
 7kraska + jedna 


Ja tedy brecim malokdy... 

(17.3.2010 11:08:50)
...ale po precteni tohoto clanku fakt brecim.
 Mateří-Douška 
  • 

Děkuji za komentáře 

(17.3.2010 21:46:22)
Všechny vás zdravím a děkuji za komentáře.
Měla bych odpovědět na vaše dotazy, ale vy už jste si vlastně
odpověděli sami:-)
Tak jen upřesním...Když jsme si Anetku brali, bylo jí 3 roky a 11 měsíců.
A k tomu autismu. Ronjo, přesně to mě taky napadlo. Tím spíše, že jsem tou dobou zrovna dočetla knížku od Macešky - Domov je místo odkud tě nevyhodí. A podobnost Anetky a Maceščiny autistické holčičky byla téměř dokonalá.
Na druhou stranu, jsme byli z příprav pro budoucí náhradní rodiče proškoleni, že tyto projevy jsou typické projevy ústavní deprivace.
S tím autismem je to vážně strašně ošemetné.
7krásko-je fakt, že návrat Anetky do DD, byl ten úplně nejhorší zážitek, který bych nejradši zavřela do krabice a zarovnala někam do kouta, aby mě už nikdy nestrašil. Ale naštěstí život přináší i veselé zážitky a dá-li Pán Bůh, tak se k nim také propíši.
 huhu, holky03+05+11, kluk09 


Re: Děkuji za komentáře 

(18.3.2010 12:18:50)
materidousko, a jak dlouho uz je anetka u vas? jake je pokracovani?

moc vas obdivuju ~x~
 Moje zkušenost s adopcí-už jsem i babičkou 
  • 

Moje zkušenost 

(18.3.2010 12:33:34)
Dobrý den,

chtěla bych svým názorem přispět do debaty.S manželem jsme si brali z DD naší budoucí dceru, když ji bylo už 9 let. Abychom uspíšili celý proces,tak jsme volili nejdříve pěstounskou péči a posléze do dvou let jsme požádali o nezrušitelnou adopci. Naše dcera byla asi 1,5 roku v DD, ale předtím již si zažila kočovný život v její bývalé rodině (vychovávala babička, matka po rozvodu, strýc a teta a potom DD), stejně se ze začátku objevil stejný jev jako popisujete (bouchání do hlavy, schovávání se za křeslo apod.).Věřte tomu, že tyto stavy deprese nemusí být jenom z pobytu v DD. Asi za rok tyto stavy pominuly. Nyní jsem již babičkou skoro tříletého vnuka, je to naše sluníčko. Svého rozhodnutí ohledně pěstounské péče a posléze adopce nelituji. Jenom na závěr, když jsme si svoji budoucí dceru vozili na víkendy domů a v neděli vraceli zpět, tak atmosféra v autě byla úplně stejná jak popisujete. A´t se daří. L.
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Slza ukápla i tady 

(18.3.2010 19:05:11)
Moc krásný článek!
 Pet?2 adoptované dospívající děti+1v bříšku 
  • 

Tak to jsem obulela 

(19.3.2010 17:19:07)
Vybavily se mi naše cesty z kojeňáku, kam jsem 2 měsíce jezdili za "naši" holčičkou. Naštěstí jsem vždy bulela jen já. Malá byla ještě hodně malá, tak to ani moc nevnímala. A když už šla domů, tak už jsme ji nikdy nikomu nemuseli vracet.
Ani snad není pravda, že ta naše malá holčička oslaví v pondělí 16 té narozeniny.Chjooo.To to letí.
 Pet,2adoptované dospívající děti+1 v bříšku 
  • 

Návštěva prarodičů, příbuzných 

(19.3.2010 17:29:48)
Nějak se podivuji nad názorem o nevhodnosti návštěvy prarodičů.
Docela mě to udivilo. My si jeli pro Barunku do kojeňáku v plné sestavě.Babička,děda,tetička(moje sestra),manžel a já. Všichni jsme v autě cestou domů buleli štěstím.Bylo to naše první dítě v celé rodině.Když jsme si jeli pro naše "druhoadoptovaného" synečka, tak jsme hned jeli ukázat ho k našim.(Ale popravdě hlavním důvodem,ale bylo, že babička chtěla vědět, jak moc je černý:-)))No byl a je trochu víc kakaovější než je v našich končinách zvykem..-))Ale i přes to nebo možná proto je to babičky největší miláček.A můj taky..-) )
Proboha, proč by babička s dědou neměli být u toho zasadního okamžiku? Proč by to mělo špatný vliv na dítě? Jsou to taky jeho lidi. Čím dřív dítě zapadne do milující rodiny tím lépe.
Do porodnice za miminečkem taky přijde plno lidí.To je přeci normální.
 Balcirka+E+P+T 


Nádherné 

(20.3.2010 10:48:31)
Krásný dojemný příběh,přeji celé vaší rodině hodně moc zdravíčka,štěstíčka a lásky~;((
 Jana, 2 holčičky 
  • 

Mateřídouško - a čekání??? 

(9.4.2010 20:18:34)
Mateřídouško, jsme v "čekací" fázi na PP a stejně jako píšeš, i naše čekání se zdá nekonečné. Nezadávali jsme téměř žádná "kritéria" na děťátko až na věk. Přijmeme i děťátko postižené, ale chceme malé. Zajímalo by mě, jak dlouho jste čekali vy, případně i ostatní. Už je to rok od podání žádosti...
 Mateří-Douška 
  • 

Re: Mateřídouško - a čekání??? 

(14.4.2010 18:50:19)
My čekali přesně rok od podání žádosti. což bylo myslím hodně rychlé. Ale znám i pěstouny, kteří čekali na dítě pět let. Měli ale požadavek světlé, malé, zdravé dítě. Vy se určitě dočkáte brzy.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.