| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak naučit dítě spát?

 Celkem 100 názorů.
 Amy 
  • 

Neuspávat 

(11.2.2010 8:59:37)
Možná nás někdo označí za krkavčí rodiče, ale my měli jasno, že uspávat nebudeme. Prostě jsme měli rituál vykoupat-naolejovat (masáž nožiček)-dát do postýlky-pohladit po hlavičce a nosánku-konec.
Já osobně nejsem zastánce nějakého uhoupávání, nošení po bytě aj. U kamarádky to dopadlo tak, že ještě ve 4 letech její syn vyžadoval nošení před spaním a nespal celou noc (s malým párkilovým miminkem, které usne během chvilky a maminka je na md to není problém, ale s těžkým čtyřleťákem, který hned tak neusne a rodiče chodí oba do práce už to problém je). Klukovi je 6 let a pořád má problémy se spaním, budí se unavený.
 Markéta 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 9:03:38)
Jenže ono to prostě vždycky bez uspávání nejde. Náš mladší nejraději usíná sám, když je někdo u něj, tak ho to vyloženě obtěžuje, už jako miminko mě odstrkoval, přestože přes den je mazel. Starší je naopak úzkostný, už kolem roku míval zjevně hrozné sny, budil se s křikem a přitulení před spaním potřeboval. A potřebuje dodnes (8 let).
 Amy 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 9:49:06)
Markéto, napadlo mě, jestli jste třeba nezkoušeli psychologa. Přeci jen hrozné sny mají nějakou příčinu. To, co děláte, je samozřejmě úžasné, ale pokud syn skutečně trpí hroznými sny, je to spíš řešení následků, nikoli příčiny problému. Švagrová byla psycholožka (spec.dětská psychol.) a tohle bylo jedno z témat, o které se hodně zajímala a absolvovala nejeden seminář. Jestli jste z Prahy, doporučuju zkusit Riaps (na Žižkově). Přeju krásné sny:-)
 Markéta 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 9:58:36)
Synek je všeobecne "nestandardní" dítě, mmj. ADHD, přes den se hodně nadře, aby zvládl fungovat jakžtakž v souladu s požadavky okolí, takže ta chvíle před usnutím, kdy mě má jen pro sebe, je podle mě zasloužená a užíváme si to oba. A pravda je, že ho hezky zklidní a uspokojí.
Já jsme spíš svým příspěvkem narážela na to, že někdy prostě nestačí rozhodnout, že toto je pro dítě "přirozené" (usínat samo, samo se obléct a postarat se o sebe, poslechnout poté, co je mu vše klidně vysvětleno atd.) a takto se to bude dělat. Vím, Amy, že asi budeš alegická na věty typu "u druhého dítěte zjistíš, že na každé platí něco jiného", ale ono to tak fakt je :-) nic ve zlém.
 Amy 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 10:02:32)
Druhé dítě mě bohužel netrápí, biologické je nerealizovatelné a adoptivní prý neexistuje.:-)
 Markéta 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 10:35:15)
Jistě, jenže pokud to první a jediné "vyhraješ" (tak jako já jsem, aspoň v usínání, "vyhrála" to druhé), těžko se ti vžívá do role rodiče, jehož dítě večerní usnutí nepokládá za "přirozené".
 jana38 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 19:04:34)
Markéto, dokud jsem byla pouze maminkou jedné totálně hodné a spolupracující holčičky, tak jsem měla ve zvyku touhle pokřivenou optikou hodnotit taky ostatní matky (jako že se nesnažej a kdyby chtěly, tak by to šlo).
No moudrá příroda mě po dvou letech oblažila naprosto neuvěřitelným chlapečkem, díky němu jsem se všem v duchu i nahlas omluvila. Jsou děti, které si prostě dělají, co chtějí, i kdyby se matka na obočí postavila~t~
 Danule75 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 19:21:57)
~t~~t~mám to naprosto stejně, jen s rozdílem 5ti let
 sojka+07+09 


Re: Neuspávat 

(12.2.2010 0:55:18)
no kočajdo mám to samé. Některé děti se samy naučí spát až mnohem později, až když jim tomu dozraje nervová soustava. Jako moje dcera, která začala spát až kolem dvou a půl let. Do té doby boj. řvala by až by zvracela, omdlívala. Kamarádka se mi smála- prý špatný návyk ha ha- sama dala dítě do postýlky a ono spalo samo. Jo jo, příroda jí potrestala a s druhým dítětem se mi omluvila. Pokud to jde a dítě spí samo- pohoda, jazz, klidně ať si ho maminka položí, pohladí. Ale všechny děti na to nemají, každé je jiné a nechat ho vyřvat s tím já tedy bytostně nesouhlasím. Bohužel si milé maminky myslím, že to není vaše zásluha, ale zkrátka a dobře klidný temperament vašeho dítěte.
 ZuziP 


Re: Neuspávat 

(12.2.2010 16:53:06)
Aj mne sa stalo nieco podobne s druhym synom. Pochopila som, ze kazde dieta je ine a to, co som povazovala za funkcne u vsetkych deti, funkcne prestalo byt uz na druhej vzorke. ~t~
 Sněhulka 
  • 

Re: Neuspávat 

(12.2.2010 20:50:44)
No, uprimne priznavam, ze o tomhle obcas premyslim. Muj prvorozeny syn je totiz naprosto uzasny: muj nazor od zacatku byl naprosto jasne neuspavat, zaroven ale bych ho nikdy nenechala tzv. vyrvat (mysleno dyl jak treba pet, deset minut, natoz v radu hodin). Takze presne jak psal nekdo nahore: vykoupat, napapat, do postylky, pohladit, pusa, odchod. A malej spinka jak dudecek. Co tam dela nez usne nevim a je mi to jedno, nerve, takze predpokladam, ze usne relativne hned. No a tim, ze mame tenhle pristup naprosto od zacatku a nikdy nic jineho nepoznal, nema s tim nejmensi problem. (Pres den se mazlime hodne, takze kontaktu ma dost.) No a ja, kdyz vidim vsemozny hodinovy i delsi uspavani kamaradek, tak se nemuzu ubranit myslence, ze si za to asi mohou samy, ze si deti k tomu vychovaly. Premyslim, jestli je to nasi uzasnou vychovou, nebo mame tak zlaty dite, aniz bychom se o to zaslouzili. Chte-nechte priznavam, ze me obcas napadne, ze jsme asi tak uzasny my ;o)))), ale vsichni tvrdi, ze ne, a ze teprve s dalsim deckem uvidim... tak doufam, ze se vsichni pletou :o))))).
 Petra 
  • 

Re: Neuspávat 

(12.2.2010 21:57:28)
Fakt těžko říct... první spal do roka naprosto úděsně, měla jsem ho v posteli, kojil se po hodině... všichni mě varovali, ale opravdu - za trochu spánku bych dala cokoliv! V roce jsem ho bez problémů odstavila a ze dne na den se naučil spát v postýlce, během dvou měsíců celou noc s jedním probuzením na mléko (vypil, zahodil lahvičku, spal dál). Usnout jsem ho učila cíleně v 7 měsících z prostého sobeckého důvodu - chtěla jsem už mít po celém dnu klid. Řval on i já - ve chvíli pochybnosti, jestli mu nezpůsobuju trauma. Trvalo to asi 3 dny, ale svoji "výdrž" jsem blahořečila, když jsem např. s kamarádkou na horách musela čekat, až "uspí" 3letou holčičku. Někdy vedle ní usnula sama a sauna už se nekonala. Přitom její holčička je jinak naprosto bezproblémové dítě a můj Kryštof ADHD, stále nějaké potíže...
Druhý mrňous (biologicky partnerky) se do samovolného odstavení dožadoval kojení někdy až po 4 hodinách... "učení" na samostatné usínání proběhlo už ve 2 měsících. Nebylo to moc stabilní, tři dny tak, tři dny probrečel, dost jsem s tím nesouhlasila (zdál se mi malý), ale nechala jsem právo veta partnerce. Odstavil se v 9 měsících a od té doby je spaní snad čím dál horší. Teď je mu 15 měsíců a už jsme obě vyčerpané. Někdy se budí i víckrát do hodiny, vyžaduje lahvičku "upít se čajíkem do spaní", mlíčko nechce. Zatím vše svádíme na zuby, ale brzy už mu vyrostou i poslední dva špičáky a pak tedy nevím...
Ale popravdě, "zbožňuju" maminky, které udílejí chytré rady např. ohledně vzteku a přitom se jim batole skoro nikdy nevzteká.
 Marta Bobálová 


Re: Neuspávat 

(15.2.2010 19:03:39)
Tomu mámrozumět tak že jste dvě ženy? A každá má jedno mimi??? Wow ... a jak to funguje? Jestli teda nejsem moc vlezlá .. jinak chci podotknout že nic neodsuzuji ;-) Marta
 Danule75 


Re: Neuspávat 

(16.2.2010 23:06:39)
No, z vlastní zkušenosti musím říci, že "oni ostatní" mají asi pravdu. První dcera byla milionová, sama usínala, od 3 měsíců spala celou noc. Zavedli jsme režim, tak jako Vy. Bohužel u druhorozeného caparta vše absolutně selhalo. Dodržujeme režim, po roce usilovného boje stále usíná ( ale už zřejmě vyčerpáním) večer u prsa. alespoň už neřve! V noci se budí 1 -2x, ani ne snad na jídlo, stačí že ho pochovám a vrátím do postýlky. Nevyndavání, ale pouze pohlazení absolutně nezabralo. Prostě, holt snad jednou začne taky sám.~:-D
 linda.dos 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 9:31:58)
Amy souhlas, máme to stejně.U mimina určitě, ke starší někdy na chvilku přilehnu, povím pohádku a pak už usíná sama.
 Oggová 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 9:36:33)
Amy, hm, tak buď ráda, že vám to takhle vyšlo, když jste se pro to rozhodli.
Myslím, že mám dost zkušeností s uspáváním dětí a je to individuální záležitost každého dítěte. A rodiče mohou být sebevíc rozhodnutí, že to svoje miminko uspávat nebudou a rozhodně ho naučí usínat samo.

 Amy 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 9:41:14)
Mě se moc nelíbí slovní spojení "naučit usínat". Na tom není co učit, je to přirozená lidská potřeba.
 Oggová 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 9:52:29)
A změní se na to něco,když napíšu, že rodiče budou rozhodnuti ho neuspávat? Pokud z tvého pohledu ano, tak měním tu větu a použiji tam slovní spojení "a rodiče mohou být rozhodnuti, že ho nebudou uspávat"..

Přesto podstata zůstává stejná.
Vám to vyšlo....takže super, ale jsou děti, které prostě samotné neusnou.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Neuspávat 

(13.2.2010 23:21:47)
Amy, souhlasím s tím, že je to lidská potřeba. Ale u obou dětí jsem zjsitla, že když propásneme správný čas k uložení, tak si dítko přetáhneme a pak milé dítko neusne a neusne, a když už zdřímne, budí se a pláče a je to na budku. Dcera má mnohem širší toleranční rámec, u syna šlo téměř o minuty - přetáhnutí o 10 minut znamenalo, že místo aby usnul za 5 minutek, uspávali jsme ho hodinu. Vyřvávání nepřipadalo v úvahu, po dvouminutovém řebu (on při tom neplakal, ale řval) upadal do bezvědomí (nedýchal jak řval, zmodral a bylo hotovo...). Druhé dítě bylo naopak za odměnu, od mala usínala bez problémů, v noci se nebudila, jen jednou na kojení a pak nad ránem. Pro nás to bylo zpočátu něco jako sci-fi, bez naší zásluhy.

Syna jsme uspávali cca 40 minut - napřed nošení, pak od roka povídáním pohádky (dcerku povídání pohádek nezajímá ještě ani v 1,5 roce...), ale pak spal bez problémů celou noc.

Prostě někdy ti rady pomůžou, ale vždycky to musíš přizpůsobit vlastnímu dítěti.
 Inka 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 9:42:47)
Dělala jsem to taky tak, ani mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak.
 adelaide k. 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 9:48:11)
Amy HAHAHAHAHAHA!

Promiň, ale jiná reakce sem nehodí ~;)
Je to super, že jste byli tak pevně rozhodnutí a ještě víc super je že jste měli takové ŠTĚSTÍ že vaše dítě spolupracovalo ~:-D

 Jíťa 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 10:14:47)
Teorie je super!

Jenže ono je někdy dost těžký nepochovat, když ti dítě vytrvale pláče. Může to být třebas kvůli prdíkům... A nikdo ti neřekne, kde je ta hranice, aby se z toho po pár týdnech nestal zlozvyk.
 zuzini 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 11:06:29)
Amy ~:-D
nikdo ti ještě neřekl, že děti jsou různé?
 Markéta, kluci 8 a 1 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 11:14:29)
No taky jsme měli jasno, prvního jsme prostě položili do postýlky a šli pryč, spal od šesti týdnů celou noc a pak taky skoro celý den. To ale bylo překvapení, když mladší nejenže nespal celý den, ale večer se dal odložit do postýlky jen spící (pokud bdělý,řval tak, že se pozvracel) a dokonce i při nočním vstávání mu trvalo tak dvě hodiny, než zase zabral. Starší se prostě napucnul, skousl dudlíka a usnul. Mladší se najedl a řval a řval a blil a blil. Dudlíka ani bohovi. Takže většinou to dopadlo tak, že jsem se po večerním kojení probudila v posteli, někde vedle odhozený novorozenec, který se už už chystal vzbudit na novou dávku. Pak se to začalo lepšit se zvracením, a cca ve třech měsících byl schopen usnout sám, pokud jsme mu přivázali ruce k tělíčku. Jinak s nimi mlátil kolem sebe, mlátil se do hlavy a tak a usnul. A cca kolem pěti měsíců usínal s rukama na volno a sám. Takže teorie se mohou razit jakékoli, ale ěti si s nimi zatočí dle své libosti. Po prvním kliďasovi jsem taky neočekávala, že se nám do bytu vřítí buldozer, který se pokouší zdemolovat vše, co je v dosahu. Strašně roztomilý a veselý, leč buldozer (akorát že váží devět kilo).
 VaSaMi 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 14:28:53)
Zdravím! Hezky napsané, vtipné, moc jsem se pobavila. Máme také problém s uspáváním. Z počátku to byl strach z ublinkávávní (jakmile se naše dítko otočilo na bříško, tak hned blinkalo a nyní už to bez naší přítomnosti nejde. Nechali jsme jí i tzv. vyřvat - nic. Jen ráno nemohla chudinka mluvit. Ale nevzdáváme se a zkoušíme co se dá :o)) Mějte se!
 Angretka 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 14:40:10)
Amy, předpokládám, že je to tvé první dítě..... Já to měla taky tak, u prvního, lehnul si a spinkal, u druhého jsem nedělala nic jinak, ale bohužel,je mu rok a půl a spí se mnou v posteli, jinak ječí a ječí. Taky se chystám ho dát bráchovi do pokojíčku, uvidíme.
 Liška s banem :) 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 15:01:00)
Také neuspávám. Každý večer a po obědě stejný rituál zakončený pusinkou na čelo a zamáváním, a malý spí dobře. Starší dcerka u usínání trošku zlobila, ale vypozorovala jsem, že když hlídala babička, usínala malá hned, protože babička jí prostě šoupla do postýlky a žádné hlazení, držení za ručičku apod. se nekonalo. To dítě velmi rychle pochopí, kdo má kde jaký limit. :-)
 Sisi + 2 + bříško 


Re: Neuspávat 

(11.2.2010 15:06:09)
~g~Amy, souhlasím. Mám děti dvě. Každé jiné. Kluka jsme měli tendenci nosit před spaním, ale byla jsme po těžkém a dlouhém porodu dost vyčerpaná. Pak nám jedna známá říkala, že dítě přece není třeba před spaním nosit, že malé miminko se má položit do postýlky a samo si v ní usnout. Trvalo to asi týden, než se to syn naučil, ale pak spal úžasně, nejen v noci, ale i přes den. Dcera byla na začátku zlatá, ale pak se to nějak zvrtlo, měla jsem zánět prsu a abych nemusela v noci vstávat, spala pár dní se mnou v posteli. A ejhle, pak začal problém. Trvalo to dlouho, hodně dlouho, než se vrátilo vše do starých kolejí. Nebudu tady psát, jak dlouho, protože by některé řekly, že jsem týrala své dítě. Naopak, naučila jsem jí spát samotnou v postýlce, idkyž to byly nervy a pokaždé jsem si říkala, že to vzdám, že jí z té postýlky vezmu, ale nakonec jsme vyhráli a po této zkušenosti můžu říct, že nezáleží na dítěti, ale na pevné vůli rodičů.~g~
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 16:28:19)
Nemoci jsou horší bourač disciplíny než tatínci. :-)

Do roku a půl dcera spala bez pití. Pak onemocněla. Měla horečky přes 40C, byla úplná "mrtvolka", takže jsem byla ráda, když si večer a v noci cucla trochu pití. Čtvrtý den dostala antibiotika, nemoci zmizela jako zázrakem, ale láhev u postele už zůstala, protože v tom věku nebylo možné vysvětlit, že to bylo jen při nemoci.

to samé s klukem. Do roku a půl žádné pití v postýlce. ale pak přišel ošklivý, dusivý, suchý kašel. Nutila jsem ho, aby pil, že když se napije, pomůže to na kašel. Od té doby musí mít lahev u postýlky a když se chce napít, dělá že kašle.

Alespoň dodržujeme to, že po čištění zubů se pije jen čistá voda.
 Linda + 3 
  • 

Re: Neuspávat 

(11.2.2010 21:33:18)
Naprosto souhlasím s Amy, byla jsem rozhodnutá miminko si řádně rozmazlit, užít, ale příroda chtěla jinak, když bylo naší první dceři 10 měsíců, přibyly k ní dvě nedonošený sestřičky, manža se z práce běžně vrací mezi 7 - 9 večer, takže pro děti naprosto nepoužitelný, babičky: jedna pracující, druhá 2hodiny letu daleko. Takže se všechny 3 rychle naučily usínat samotné a bez nějakých větších problémů, už tak jsem byla na pokraji zhroucení, nedovedu si představit, kdybych je měla ještě nějak dlouze uspávat.
 SilvieKol 


Re: Neuspávat 

(21.2.2010 21:22:52)
A co pohádka před spaním?
 Binturongg 


Myslím, že záleží na mnoha okolnostech, včetně dítěte. 

(11.2.2010 9:38:34)
Osobně jsem proti tomu dávat maličké dítě do "jeho", tedy jiného, pokoje. Pokud je to však jediné, co zabere, vůbec se realizaci tohoto nápadu nedivím - probděné noci mám ještě v živé paměti :-)
Naše zlatíčko - skoro 8 měsíců - absolvovalo po vyčerpávajícím 6tinedělí od 3. do 5. měsíce (cca 7 týdnů) růstový spurt - v noci se krmilo po 2hodinách, přes den po hodině. Veškeré odborné rady zněly, že to tak často bývá (poznámka: nemáme žádného cvalíka, spíše váhově v průměru), ať vydržím.
Není divu, že není cvalda, když se naše drahé miminko celé ty týdny zabývalo téměř každodenním srdcervoucím řevem před spaním.
Nechat ležet a vyřvat, to prostě nepřipadá v úvahu - na to jsem nepomyslela ani brečící únavou s vřískajícím uzlíkem v náruči.
No a nakonec to dobře dopadlo - vše odeznělo samo.
Přestože jsem nosila
Přestože jsem houpala
Přestože jsem zpívala cca 8 ukolébavek (u toho mimi nikdy nepovykovalo) až do ochraptění
Přestože jsem třeba i 2x nakojila během uspávání
atd.atd.
Postupně jsem uprostřed zpěvu dítě začala ukládat do postýlky a pokračovala ve zpěvu, čím dál tišeji...
No a dnes jedeme na střídačku - někdy usne u prsu, někdy v postýlce..., ale už bez křiku. A od té doby, co dáváme týden před spaním kaši, spí od 8 do 5 a pak do 8, nebo od 9 do 7 i bez ukolébavky - kéž by nám to vydrželo :o)))


Prosím, nekamenovat nedůslednou matku - u nás to prostě takhle vyšlo ;o)
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Myslím, že záleží na mnoha okolnostech, včetně dítěte. 

(11.2.2010 9:44:10)
každé dítě je jiné.

Starší syn trpěl na "prdíky". Každý den mezi 16-17. hodinou, trvalo to do 20-21. hodiny. Neustálý řev, takže "tuli, ťapy, nyny" dokud neusnul. Trvalo to asi dva měsíce, pak řev sám od sebe odezněl. Co neodeznělo bylo "tuli...". Takže každodenní nošení na uspávání. Když dostal ve dvou letech svou postel, tak si k němu musíme lehnout. Přešlo to asi ve 3 letech, teď jen občas. A to i přes každovečerní pomazlení.

Druhý syn se narodil, když bylo staršímu 2 a třičtvrtě. K tomu si manžel týden po porodu pořídil housera, malý předčasně narozený, každé dvě hodiny kojit, odstříkávat. Na staršího nebylo moc času, takže jsme s miminkem spaní řešili tak, že jsme ho položili do postýlky a sorry. Poprvé plakal asi půl hoďky, podruhé méně, pak si zvykl.
Teď si ještě pohraje s plyšákem, popovídá si s ním a usne bez problému. Jak noční spánek, tak i odpolední.

Myslím si, že hodně záleží i na zvycích v rodině. Když si dítě zvykne, že ho mamina hned bere do náruče, bude to logicky vyžadovat pořád. U nás při nočním probuzení stačí třeba jen polohlasem říct šššš, nebo pohladit.... většinou zabere, pokud není nemocný.
 Katka, Petřík 8let,Linda 18měs 
  • 

Re: Myslím, že záleží na mnoha okolnostech, včetně dítěte. 

(11.2.2010 13:03:02)
Syna jsme do půl roku uspávali chováním, pak začal být těžký tak jsme ho nechávali vyřvat. První den to byl mazec ale den ode dne to bylo lepší a usínal rychleji,dceru jsem od malinka nechávala spát samotnou, nakojila a odešla jsem. Bylo to super do roku co jsme kojili, teď jí je rok a půl večer usne v poho ale pravidelně po 3 hod ranní je vzhůru a do 6 si hrajeme pak spí do 9 ... je to vyčerpávající ale nevím co s tím možná zkusíme přestěhovat k synovi do pokojíku uvidíme jestli uspějeme.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Myslím, že záleží na mnoha okolnostech, včetně dítěte. 

(11.2.2010 13:43:04)
nevyndávám z postýlky. Prostě smůla. U druhého dítěte zjistíš, že jde spát i při velkém řevu ~h~
 Binturongg 


Re: Myslím, že záleží na mnoha okolnostech, včetně dítěte. 

(11.2.2010 15:23:57)
Jenže dítě nedává řevem najevo rozmazlenost a nemá jaksi vyvinutý smysl pro zlomyslnost a zlobení, takže ten řev vždycky něco znamená - třeba jen úzkost.
Nechat řvát a spát nebo jít pryč, to bych prostě nezvládla ~a~
 Katka, Petřík 8let,Linda 18měs 
  • 

Re: Myslím, že záleží na mnoha okolnostech, včetně dítěte. 

(12.2.2010 20:14:09)
Já ji také nevyndávám, máme postýlku v ložnici, takže dáváme hračky do postýlky dnes jsme přestěhovali k synovi do pokojíčku tak jsem zvědavá... držte palce... jinak já spím na půl oka takže slyším vše... smůla no...:-)
 krevetka 


Re: Myslím, že záleží na mnoha okolnostech, včetně dítěte. 

(13.2.2010 12:03:38)

Ak sa chce dieta v noci hrat,mozete skusit
homeopatika-jalapa 15CH,5 granul pred pred
spanim a pri kazdom prebudeni sa.~z~
 Carlin 


Noční probouzení X Uspávání 

(11.2.2010 9:54:09)
Ale to, že se dítě několikrát za noc budí a chce utěšovat/nosit/houpat... Není jen o uspávání. Já svoje dvě děti neuspávala. V prvním těhotenství mi sestra říkala, hlavně si jí nenauč na uspávání! Taky měla dcera bolení bříška, ale naštěstí odpoledne a v době spaní už to bylo pryč.
Děti usínaly samy. Vykoupat, nakojit, zazpívat a odešla jsem z pokoje. Kamarádky mi to záviděly. Ale ani to mě nezachránilo od nočního buzení po 2-3 hodinách. U syna ještě v 10-ti měsících.
 MM, 2 kluci 


Probouzení po 2-3 hodinách je normální... 

(11.2.2010 10:13:02)
... u miminek tak do roka (minimálně). Možná i trochu větších intervalech (u nás tak 4-5 hodin), ale každopádně je normální že v tomhlě věku ještě dítě nespí celou noc. Prostě ještě nemají ten spací rytmus jako velcí.

Ale mně to přišlo v pohodě - také jsme nijak zvlášť neuspávaly, tím pádem nás to nijak nezatěžovalo, neubítralo "čas a nervy".
Vždy byl rituál mytí/sprchování, čistění zoubků, pak hupky do čisté plínky a pyžamka, spacáčku - a přitluit, pohladit, říct Dobrou noc, a spát.

Do jiného pokoje jsme miminko nedávali, nezdá se mi to správné ani přirozené, oba kluci byli v postýlce u nás v ložnici - ale vlastně tam byli taky sami, dokud jsme nešli spát my. Oba se budili většinou tak kolem půlnoci, chtěli nakojit, tak to jsem většinou ještě udělala než jsem šla spát, no a pak až tak někdy v ranních hodinách, 4-5 hodin - to samé, nakojit a/nebo přitulit a spát dál.

Pak když jsme s kojením přestali (13-14 měsících), začali spát už i celou noc. ~;((

 Margot+1 


Re: Probouzení po 2-3 hodinách je normální... POMOC! 

(12.2.2010 12:52:27)
tak úplně stejně to máme i my a už mě to zmáhá. Opravdu na to není jiná rada než přestat kojit? Teď zkouším prso malé v noci nedat, jen konejšit - tak v 50% se s tím spokojí, ale zase nechce spát u sebe (a to její postýlka se sundanou bočnicí přímo navazuje na moji), musí být u mě, jinak řve a VZTEKÁ se. Jenže já s ní takhle spát nedovedu, budí mě kopáním a vrtěním nebo si přeležím ruku, krk... Co s tím? POMOC! ~n~
 Petra 
  • 

Re: Probouzení po 2-3 hodinách je normální... POMOC! 

(12.2.2010 22:05:29)
Někdy ani přestat kojit nepomůže. Jak jsem psala výše, druhý mrňous se odstavil sám v 9ti měsících a od té doby spí hůř než předtím.
 Margot+1 


Re: Probouzení po 2-3 hodinách je normální... 

(12.2.2010 12:57:27)
Ještě jsem zapomněla napsat, že malé bude 14 měsíců...
 Jíťa 
  • 

Spaní s rodiči 

(11.2.2010 10:12:26)
Náš malej "opět" spává s námi v lůžku i ve svých 2.5 letech. A já mám pocit, že je mu v noci zima, protože se to opakuje už potřetí během jeho života. Někdy kolem listopadu/prosince začne odmítat postýlku a cpe se k nám a na jaře zase bez problémů nebo nějakýho zvykání se vrací do postýlky. Jsem jen zvědavá, jestli se za cca 2 měsíce tahle moje teorie opět potvrdí :-)
 Veveruše 


Re: Spaní s rodiči 

(12.2.2010 23:18:38)
S námi spí dokonce obě děti v posteli (4,5 a 1,5 roku)~y~. Docela mě pobavila pasáž z knihy od Anne Bacus o výchově dětí, kde říká, že to není vhodné, protože se tam rodiče setkávají s intimitou rodičů. "Intimitu" pochopitelně provádíme jinde, v naší posteli už na ni není místo~t~. Ale jsme spokojeni, až na to, že bychom potřebovali širší postel (a tímpádem větší ložnici). Mladší je víc samorost, občas se mu zachce do své postýlky, starší od té doby, co cca v 10 měsících malou postýlku definitivně opustil, zatím žádnou nemá (do ložnice se další postel nevejde, kromě obýváko-kuchyně jinou místnost vhodnou ke spaní zatím nemáme), ale vůbec mu to nevadí, spí s námi moc rád. Nechat ho usnout samotného bez protestů se mi daří až od doby, kdy je vedle něj bráška. Momentálně přistavujeme, takže tak do roka budou mít kluci svůj pokojíček, kde budou mít už každý svou vlastní postel. Ale kde budou opravdu spát, ještě uvidíme~;). U obou dětí jsme měli problém s usínáním, chovali jsme, nosili, starší se naučil usínat u prsa a poté, co se sám odstavil (ve 20 měsících), usínal po večerním spaní sám cca po hodině čtení. Někdy kolem 2,5-3 let začal usínat večer poměrně rychle, úplně bez problémů (chvíli si čteme nebo povídáme). Na pití se občas vzbudí ještě teď. Pro ten případ má v posteli lahev vody, ze které se sám napije a spí dál. Mladší usíná buď u prsa nebo přitulený ke mně a drží se vlasů (moje vlasy byly i pro staršího nejoblíbenější plyšák, a to až do narození mladšího, oba na mých vlasech viset nemohli~2~).
 vasilisa 198 


Re: Spaní s rodiči 

(16.2.2010 22:48:11)
dobry večer,mam syna jsou mu 4 měsice.do 2 měsicu usinal sam v postilce pak přišlo boleni břiška tak někdy usne sam a někdy musime s manželem nosit a uspavat.usina v postylce ale na kojeni malyho beru do postele ale stane se ze vedle něj usnu a tak spime oba,takže pul noci je v postylce a pul noci s nama v posteli,mužu řict že i ja jsem na něj zvykla tak,že neusnu ~:-D ale o to ani tak nejde,věřim tomu že až bude starši a bude chtit tak bude spat sam.četla jsem toho dost a všude pišou že je špatny když ditě spi s vama ale je dobře když ditě nechate v posteli a řve tam hodiny,přiznam se ja na to nemam.my jsme s manželem už zvykly a veřim že přijde čas a bude spat sam.~;)
 Ecim 


Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 10:35:06)
domnívám se, že platí pouze na některé děti. Co se uspávání týče, tak jsem se svými dětmi udělala nejspíš dost chyb. Nenaučila jsem je usínat samotné, oba syny dodnes uspávám. Obě děti spí s námi v ložnici, toho staršího občas ve spánku přeneseme do jeho pokojíku. Před narozením bratříčka tam jsme ho tam uspávali, ale po narození bratříčka chce usínat s ním v ložnici a mně můj maminkovský instinkt říká, že bych mu v tomhle měla vyhovět, aby nežárlil. A on malého brášku miluje - těžko říct, do jaké míry na tom má podíl společné usínání. Řídím se heslem, které mi kdysi řekl jeden moudrý pediatr, a to, že DÍTĚ NEMÁ USÍNAT NEŠŤASTNÉ. Své děti uspávám moc ráda, jen mi vadí, když to trvá dost dlouho. U staršího syna je úspěch, když jde spát sám odpoledne. Připouštím, že jsem řadu věcí neudělala úplně správně, ale většinou toho nelituji. Cílem mého příspěvku není napadat rodiče, kteří to dělají jinak (řadu z nich i svým způsobem obdivuji), ale jenom popsat, jak to mám já a moje děti.
 Ecim 


Simi, 

(11.2.2010 10:36:12)
ve Tvé situaci bych nejspíš postupovala stejně jako Ty. :-)
 Stáňa a dva kluci 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 11:00:02)
Ecim, já taky kluky dodnes uspávám, usínají naráz a já to mám moc ráda. Manžel jim přečte pohádku, oni se pak přitulí, ještě si popovídáme a je fakt, že se vždycky dozvím nejvíc věcí, asi je to i tou tmou, klidem, tichem, tak se svěřují. Ale je fakt, že já mám štěstí, že oba usínají rychle. Taky jsem zažila několik dlouhých usínání a to dlouhodobě není moc příjemné...
Donedávna spali kluci s námi v ložnici, od léta mají nový pokojíček, tak starší spí s tatínkem tam, nechtěl tam být sám, což naprosto chápu, taky bych nechtěla. A mladší ještě na pokojíček nedozrál. A jak dlouho budou takhle malí, že se rádi přijdou přitulit,že? Už asi dlouho ne:-).
 Ecim 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 11:08:57)
Stáňo, přesně tohle si říkám. ~x~
Asi dvakrát v životě se mi se starším synem stalo, že jsem po dvou hodinách neúspěšného uspávání vypěnila a nechala jsem syna brečet, dokud neusnul, říkala jsem si, že i tak jsem vydržela déle, než by vydržela většina matek v mé situaci, ale pak jsem toho litovala.
U nás je hlavní problém to, že starší syn před usnutím často dost řádí a je velmi těžké ho utišit.
 Ecim 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 11:12:23)
Ale ještě pár týdnů před porodem jsem byla pevně odhodlaná neuspávat. HAHAHA. ~t~~t~~t~~t~
 Stáňa a dva kluci 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 11:14:59)
Jo to chápu:-), já když nepřijdu po pohádce včas, tak se kluci s tatínkem taky někdy rozblbnou a to je pak na dýl. U nás je to tak, že manžel má v sobě nějakou podivnou energii:-), že v jeho přítomnosti se kluci strašně rychle rozjedou~:-D. A já to pak musím zklidňovat...
 Ecim 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 11:17:38)
Tak u nás je to PŘESNĚ NAOPAK. ~t~
 Stáňa a dva kluci 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 11:23:16)
~t~~t~. Tak proč neuspává tatínek~t~? Třeba by to bylo rychlejší~t~
 Ecim 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 11:27:32)
My se většinou střídáme. Tatínkovo uspávání opakovaně krachuje také na skutečnosti, že tatínek neumí kojit. ~t~~t~
 MM, 2 kluci 


S tulením a povídáním rozhodně souhlasím... :-) 

(11.2.2010 13:40:58)
... a to nejen před spaním - naši kluci se k nám přijdou tulít třeba o víkendu ráno a je to moc hezké (až na výjimky, kdy nás vzbudí moc brzo... ;-)) ~s~

Také si před spaním čteme, povídáme - ALE to se nevylučuje s tím, že pak každý vleze do svého pelíšku (čteme většinou na válecí matraci či na koberci, aby oba do knížky viděli) a tam usnou "sami" ~h~... Ty uvozovkou jsou tam proto, že mají v postelích spoustu plyšáků (manžel tomu říká "plyšinec" ;-)) a taky protože jsou v pokojíčku spolu (přesne řečeno nad sebou - mají palandu).

Jinak oba spali do dvou let resp. do 1 3/4 (malý už chtěl do pokojíčku za bráškou a my nebyli proti) v malé postýlce u nás v ložnici. Teď je jim 6 a skoro 4.
 Stáňa a dva kluci 


Re: S tulením a povídáním rozhodně souhlasím... :-) 

(11.2.2010 16:16:15)
MM, no to už je pak individuální:), co komu vyhovuje a na co je kdy zralý. Mladšího 3,5 jsme zkusili po vybudování pokojíčku ho tam dát, každou noc se po půlnoci vzbudil a přišel za námi. Když na to přišel starší, tak se naučil taky vzbudit, aby tam nemusel být sám:). A jak se ve třech krásně vyspím, tak ve čtyřech trpím:). A tak je mladší se mnou a starší s tatínkem. Takže u nás ta doba ještě nepřišla, ale myslím, že brzy přijde:). A tak se tulím, co to jde, než přijde:)).
 kattynka a 2 čertici 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 15:42:19)
jéé jak jsem ráda, po první příspěvcích jsem měla pocit, že jsem jediný uspávací truhlík~t~. ale mě to fakt baví, kluci usínají spolu občas je to sice trošku náročnější, zvlášť když nejsou na stejno unavení. Ale já ten rituál čtení s rodiči, mazlení, povídání a držení za packy fakt užívám. A jak psala Ecim, ze začátku jsme to měli prohozené, že strší spal s tatínkem v děcáku a já s malým kvůli kojení v ložnici, když byli mladšímu 4 měs. tak oba nemocněli a měla jsem je u sebe a odsávala a leželi tam oba jak oukropečci a odtoho malej začal automaticky se cpát do ložnice, když se řeklo: Jdeme spinkat! Tak to, tak se šlo a já neměla tu sílu ho odehnat od nás, nejdřív to bylo sice hrozné, ale pak se sžili a teď už jede hledá automaticky druhého hned ráno.
 Binturongg 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 12:09:57)
Ecim - zaujala mě věta Tvého pediatra - to si snad zarámuju, protože se málakdy vidí doktor - psycholog ~R^ ~:-D
Dítě nemá usínat nešťastné!

A jen perlička, trochu druhý extrém - děti mé sestry (3 a 1.5 roku) usínají u rodičů v posteli od malinka, nezřídka setrvají do rána a nešťastný usíná tatínek ~t~ ~t~


Ale jinak - zaplaťpámbu za monitor dechu. Když mimi občas zapomene dýchat, někdy naskočí samo, někdy ho "nahodí" zvuk monitoru, ale představa, že spí bez monitoru ve vedlejší místnosti, nespím já! ~d~
Párkrát nám monitor spustil a neodvažuji se tvrdit, že to byla technická závada - snad. Po vteřině, co jsem vylítla, syn normálně dýchal, ale to mohlo být to "nahození."
Kamarádce spustil monitor, když byly jejímu mimi 4 měsíce a trvalo minutu, než ho vzpamatovali (20vteřin, než monitor spustí alarm, než se doběhne do pokoje, minutu křísit dítě...)
 Binturongg 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 12:15:32)
Ecim - zaujala mě věta Tvého pediatra - to si snad zarámuju, protože se málakdy vidí doktor - psycholog ~R^ ~:-D
Dítě nemá usínat nešťastné!

A jen perlička, trochu druhý extrém - děti mé sestry (3 a 1.5 roku) usínají u rodičů v posteli od malinka, nezřídka setrvají do rána a nešťastný usíná tatínek ~t~ ~t~


Ale jinak - zaplaťpámbu za monitor dechu. Když mimi občas zapomene dýchat, někdy naskočí samo, někdy ho "nahodí" zvuk monitoru, ale představa, že spí bez monitoru ve vedlejší místnosti, nespím já! ~d~
Párkrát nám monitor spustil a neodvažuji se tvrdit, že to byla technická závada - snad. Po vteřině, co jsem vylítla, syn normálně dýchal, ale to mohlo být to "nahození."
Kamarádce spustil monitor, když byly jejímu mimi 4 měsíce a trvalo minutu, než ho vzpamatovali (20vteřin, než monitor spustí alarm, než se doběhne do pokoje, minutu křísit dítě...)
 Ecim 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 13:40:28)
Binturong,
já tu větu občas cituji svým dětem, když navzdory mé velké snaze mají občas před spaním tu nebetyčnou drzost brečet. ~t~

Naše noční manévry, to je často také kapitola sama pro sebe. Tatínek pravidelně s mým požehnáním prchá v noci do dětského pokojíčku, jenomže na mého syna uprostřed noci chodí "záchvaty rodinné soudržnosti" a pokud se probudí a zjistí, že tatínek zmizel, tak si pro něj okamžitě doběhne. ~t~
 Binturongg 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 15:31:57)
Ecim - oni ti Američani vědí, proč mají dětské pokoje v nejodlehlejší části domu (viz dementní horory USA) - dítě se většinou bojí jít za rodiči, neb je to daleko, takže v sebeobraně usne, nebo ho sežere bubák ~t~ ~t~ ~t~
 karma 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(11.2.2010 14:15:30)
Tak já jsem ještě horší, dcera, skoro 2,5, spí s náma na posteli. A spala odjakživa. (Postýlku s monitorem jse zrušila záhy, zavazela v bytě, neb mimino se nedalo odložit z náruče do postýlky ani na chvíli. Jinak řev.) Netrvám na tom, ale pozdává se mi názor, že děti spící s matkou v posteli trpí méně SIDS. Ale nepopírám, že se matkla mění pomalu v zombii. A uznávám, že se asi budeme spaní dcery s námi zbavovat těžce. Ale zase, jsem stará matka, dítě odroste a bude aspon na co vzpomínat
 dialed 


Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(14.2.2010 15:25:26)
Taky jsem starsi matka a dceru jsem uspavala hooodne dlouho. Ani nevim,kdy to skoncilo.Spala s nami v posteli, nocni kojeni byla samoobsluha cca do 3 let, takze jsem se vyspali vsichni, vcetne tatinka. Me to nebudilo, jen jsem rano mela vyhrnutou košili :-) A pak prisel den " maminko ja chci spat sama v pokojicku". Zamerne jsem ji ani nekupovala postel!! Aby to jentak nepřišlo :-) V pokoji byla jen matrace, kde jsme četli, svadeli bitky apod. Nechtela jsem, aby se odstehovala, ale prislo to samo, bez uceni. Stalo se to 23.prosince - ta nevděčnice!! :D :D Před Vánocema! Bylo ji něco málo přes 4 roky. Musím říct, že mě to zaskočilo. Čekala jsem to později :-( Ale byl to další obrovský krok k samostatnosti. Někdy ještě v noci přiběhne a jde se přitulit, ale pak maže zase zpátky. Chybi mi :-( ale jsem ráda, že udělala udělala další krok a všem škarohlídům ukázala co proto. Jen chci ještě napsat, že neodsuzuji maminky, které děti učí usínat, nechávají je ve svých postýlkách. Podle mne je strašně důležité dělat to, co vyhovuje vašim dětem a vam. Protože pro někoho je představa společného usínání s dítětem natolik nepříjemná, že přeci nemůže dělat něco proti svému přesvědčení. Ale jde o to, aby to maminky nedělaly proto, že se to někde píše nebo jim radí kamarádka od vedle. Nadruhou stranu jsem jim trochu zaviděla, že mají tu pevnou vůli (ja chodila uspavat ze zcela sobeckych duvodů - bylo mi to prijemne a moc jsem to uzivala, ale nekdy mi tu proste stala hora prace a ja bych potrebovala s ni trochu pohnout a ne dve hodiny uspavat... coz jsem vzdycky uspavala, kdyz jsem pospichala )Myslim, že je nutné poslouchat hlavně samu sebe a pak jde všechno o trochu snáz. Všem škarohlídům, jsem vždycky odpovídala, že NÁM TO VYHOVUJE A MY JSME TAK SPOKOJENÍ!! Většinou to stačilo :-)
 Verča + 2 dospívající a jedno 16měsíců 
  • 

Re: Rady v článku mají něco do sebe, ale 

(16.2.2010 20:59:11)
Krásně jsi to napsala a souhlasím s tebou. Holky jsme taky uspávala, ale né dlouho. Ani jsem je tak dlouho nekojila jako teď malýho a tak ho máme stále u sebe. Sice ho zanesu do postýlky, ale po hodině nebo 2 se probudí a hledá mě. Mně to vůbec nevadí, že ho uspávám, je mi s ním dobře a jemu taky, cítí se v bezpečí, jak se ke mně tulí. Všichni 3 se vyspíme.Čas uteče jako voda a budu už jen vzpomínat, jak to bylo nádherný.
 renata, vojta(3roky) 
  • 

nevim 

(11.2.2010 10:50:49)
No, sice hezký, že máte klid, ale kdybych to takhle udělala já, tak už možná syna nemám. Jednou okolo půlnoci se nám začal dusit, nemohl popadnout dech,...lékařka další den zjistila, že to bylo od laryngitidy. Ještě že jsem věděla co dělat, rychle otevřít okno(pro čerstvý studený vzduch), studený obklad na krk,.. Ani se mi nechce pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby spal někde vedle v pokoji...
 renata, vojta(3roky) 
  • 

nevim 

(11.2.2010 10:50:57)
No, sice hezký, že máte klid, ale kdybych to takhle udělala já, tak už možná syna nemám. Jednou okolo půlnoci se nám začal dusit, nemohl popadnout dech,...lékařka další den zjistila, že to bylo od laryngitidy. Ještě že jsem věděla co dělat, rychle otevřít okno(pro čerstvý studený vzduch), studený obklad na krk,.. Ani se mi nechce pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby spal někde vedle v pokoji...
 Dalila, kluk 4r + holčička 8m 
  • 

Usínání s refluxem 

(11.2.2010 10:55:23)
Tak to tedy gratuluji, že vám to vyšlo. U nás něco takového nepřicházelo a nepřichází v úvahu. Starší reflux do 7 měsíce - nebylo možné ho položit dokud nespal. Jakmile byl v horizontální poloze a byl vzhůru řval jak tur - jak by ne, když ho stále pálila žáha od blinkání. Uspávali jsme ho na rameni, prakticky ve vzpřímené poloze. Pokud jsme ho nechali chvíli plakat tak si nařval do žaludku další bubliny a o to víc blinkal. V souvislosti s tím trpěl i na prdíky a to také do 7 měsíců věku. V noci kojení max. po dvou hodinách do 13 měsíců. Vím, že pak už kojení v noci nepotřeboval, ale stal se z toho zvyk. Dopadlo to tak, že k němu v noci začal vstávat jen manža a tak se to postupně odnaučil - trvalo to 14 dnů. Pak už usínal s rukou a cca od 2,5 let usíná po pomazlení a pohádce sám úplně bez problémů. No a mladší dcera má reflux taky takže si dáváme opáčko. Vlastně jeden rozdíl tu je - syn přestal blinkat v 7 měsících, ale dceři je 8 a půl měsíce a blinká stále.
 Markéta s párkem 
  • 

jak u koho 

(11.2.2010 11:49:46)
Mám párek (jak napovídá mé "jméno"), tj. starší holku a mladšího kluka. Obě děti nebyly kojené, snad proto od začátku spaly celou noc, jen občas se zavrtěly, zakňouraly, spravil to dudlík. probíhalo to tak, že nejprve usnuly při krmnení. Dala jsem je do postýlky (spaly s námi, další pokoj nebyl k mání. Později vypily všechno, neusnuly, ale chybělo jim málo. Opět jsem je dala do postýlky a usnuly. CCa kolem 9. měsíce nastala změna. Když jsem je dala do postýlky po krmení, neusnuly, naopak se probraly. U dcery jsem udělala tu chybu, že jsem ji s postýlkou vzala k nám s tím, že se na nás bude dívat a usne. Kdepak, probrala se, lezĺa tam, kňourala únavou až padla. Po dvou měsících jsem si řekla, že takhle se mi to nelíbí a zkusím metodu "nechat poplakat". První den plakala deset minut s tím, že jsem tam každé dvě minuty chodila, hladila, mluvila. Druhý den plakala dvě minuty a třetí den už vůbec. Od té doby usíná sama bez problémů. Jen kolem dvou a půl let nastalo období, kdy nemohla občas usnout, tak jsem jí dovolila si rozsvítit a prohlížet knížku. To zabralo, často usínala s knížkou na klíně, ale ne nijak pozdě.

U syna nastala krize cca kolem roku a půl. Nechtěl být v postýlce, nechat vybrečet nepomáhalo, protože se rozeřval tak, že pak vůbec nemohl usnout i když jsem pak s ním byla. Pomohlo to, že poté, co jsem mu zpívala, jsem u něj ještě tak deset minut seděla. nechtěl se držet za ruku ani mě nepotřeboval vidět.Jen chtěl, abych tam byla. Pak jsem mohla odejít. Teď jsou mu dva a tohle funguje. Občas mě ještě zavolá, že se chce potulit nebo přikrýt nebo držet za ruku, ale trvá to jen chvilku, sám řekne "hotovo", zase si lehne a já můžu jít.

Noční můry - nemyslím si, že by musely mít nějaký konkrétní důvod a že by se s tím dalo něco dělat. Holka je měla do tří let, kluk je má zatím také i když mnohem míň. Když jsem se holky ptala, proč brečí, říkala, že neví. Asi se jí zdálo něco špatného, ale hned to zapomněla. U nás pomohlo probudit a mluvit o něčem. Odeznělo to samo kolem třetího věku. Kluk začal tuhle v noci děsně křičet, opravdou zoufale, člověk by řekl, že se mu musí zdát něco fakt strašného. A do toho najednou srozumitelně zakřičel "chci do vany, mami, chci do vany". Opravdu strašná noční můra, že jsem ho nechtěla dát do vany :-)
 Zuuuza 


Uspávání 

(11.2.2010 12:27:56)
Tak my jsme ze začátku syna uspávali. Jako malé miminko byl cca od 19 hod. velmi neklidný. Takže jsme ho chovali v náručí nebo jsem s ním vysedávala na balonu. Usínal až kolem 23. hodiny, kdy už jsme byli úpně mrtví. Za pár týdnů se to posunulo a usínal kolem 21. hod. Většinou jsem s ním seděla na balonu a zpívala mu nebo povídala. Když byl trochu větší, dělali jsme to tak, že jsme ho uložili do postýlky (přiražená k naší posteli) a prohlíželi jsme knížky, zpívali. Pak usínal. V jeho 1,5 roce jsme mu koupili velkou postel do dětského pokoje. Nejdříve tam spal jen odpoledne, asi po 2 týdnech tam chtěl jít spát i na noc. S manželem jsme se při uspávání střídali. Vždy jsme mu něco přečetli, zhasli, počkali, až usne. Jenže usínal někdy i hodinu, bylo to náročné. V jeho dvou letech jsme začali praktikovat to, že jsme mu něco přečetli, nechali svítit lampičku, pustili dětské písničky a odešli (střídáme se). Od té doby usíná sám. Samozřejmě se ozve, že chce třeba vyvětrat nebo vyčůrat nebo jinou knížku. Ale většinou do půl hodinky spí. A spí celou noc nebo se jednou vzbudí. Za tři měsíce čekáme druhého syna, tak jsem zvědavá, jaký bude (ne)spavec.
 Želvička plus Petruška 21 měsíců 
  • 

Re: Uspávání 

(11.2.2010 12:52:02)
Já si holky myslím, že tohle je strašně individuální věc a že určité "metody" nemusí fungovat všude. Mně spala holčička už někdy od konce prvního měsíce ve své postýlce a svém pokojíčku (nekojená) celou noc, kolikrát jsme vstávali dřív jak ona. Idylka skončila někdy kolem 16 měsíce, kdy jí tam ta samota vadila. Takže ji máme zpátky v ložnici, zlepšilo se to a zase spí klidně :-) Myslím, že správné je to, co vyhovuje oběma stranám. Já uspávám dodneška, líbí se mi to, je to vlastně jediná možnost, kdy můžu holčičku v klidu pořádně pomuchlovat. Je to rituál, který je zakončen tím, že se na mě prostě přicucne a do čtvrthoďky je tuhoň a tuhoně dám do postýlky a jdu. Někde jsem četla, že takto staré dítě už by "mělo" umět usínat samo. Někdo někde určil univerzální pravidlo. Já jsem pro, aby věci probíhaly přirozeně, tak jak vyhovuje oběma stranám. Naprosto chápu autorku článku, tady byla asi změna na místě, i rodiče se potřebují vyspat.
 Ecim 


Re: Uspávání 

(11.2.2010 13:24:47)
"Já jsem pro, aby věci probíhaly přirozeně, tak jak vyhovuje oběma stranám. Naprosto chápu autorku článku, tady byla asi změna na místě, i rodiče se potřebují vyspat."

Naprostý souhlas, krásně napsáno. ~R^~x~
 Zuuuza 


Re: Uspávání 

(11.2.2010 13:33:44)
Želvičko, souhlas. Můj příspěvek byl o tom, jakou máme zkušenost my jako rodiče. A je mi jasné, že každý to má a cítí jinak. A jinak mu to vyhovuje. My jsme takhle spokojení ~;)
 Želvička plus Petruška 21 měsíců 
  • 

Re: Uspávání 

(11.2.2010 12:52:03)
Já si holky myslím, že tohle je strašně individuální věc a že určité "metody" nemusí fungovat všude. Mně spala holčička už někdy od konce prvního měsíce ve své postýlce a svém pokojíčku (nekojená) celou noc, kolikrát jsme vstávali dřív jak ona. Idylka skončila někdy kolem 16 měsíce, kdy jí tam ta samota vadila. Takže ji máme zpátky v ložnici, zlepšilo se to a zase spí klidně :-) Myslím, že správné je to, co vyhovuje oběma stranám. Já uspávám dodneška, líbí se mi to, je to vlastně jediná možnost, kdy můžu holčičku v klidu pořádně pomuchlovat. Je to rituál, který je zakončen tím, že se na mě prostě přicucne a do čtvrthoďky je tuhoň a tuhoně dám do postýlky a jdu. Někde jsem četla, že takto staré dítě už by "mělo" umět usínat samo. Někdo někde určil univerzální pravidlo. Já jsem pro, aby věci probíhaly přirozeně, tak jak vyhovuje oběma stranám. Naprosto chápu autorku článku, tady byla asi změna na místě, i rodiče se potřebují vyspat.
 Želvička plus Petruška 21 měsíců 
  • 

Re: Uspávání 

(11.2.2010 12:55:19)
Zase dvakrát. Omluva :-)
 Ecim 


Re: Uspávání 

(11.2.2010 13:26:51)
Chytré příspěvky je lepší sem psát dvakrát než vůbec. ~;((~:-D
 Želvička plus Petruška 21 měsíců 
  • 

Re: Uspávání 

(11.2.2010 14:27:08)
Díky :-) Já když si vzpomenu na ty začátky s malou, tak se musím smát. Vytiskla jsem z internetu postup té tzv. Eastwillovy metody, dala jsem to manželovi, že tedy takto budeme my postupovat. To byla maličká ještě fakt maličká. Když došlo na uspávání, tak jsem se zavřela v obýváku, televizi na plný koule a pro jistotu špunty do uší. Jo, ta metoda fakt fungovala. Akorát dneska nechápu, proč vlastně jsem jí praktikovala. Teda já sama přímo ne. Asi že někdo řekl, že se to tak má :-))) Myslím že s druhým a dalším dítětem už přece jen matky díky absenci času na čtení a shánění informací začnou ten vlastní instinkt poslouchat :-)
 Magda & 2 
  • 

video 

(11.2.2010 13:00:29)
...nestiham cist diskusi, ale k clanku mi napadlo podelit se o video, ktere ke mne doputovalo...
http://www.maniacworld.com/how-to-get-your-baby-back-to-sleep.html
 Monika 
  • 

Re: video 

(11.2.2010 13:15:41)
velmi vtipne, ako sa ta malicka nanho stverala. Super som sa zasmiala. Parkrat som aj ja zazila, ze som sa snazila vyliezt z dcerinej postele, ked zaspala, su to nervy, aby sa zase nezobudila. Nastastie toto obdobie uz mame za sebou, teraz uz zaspava sama po precitani rozpravky.
 foxina 


Re: video 

(11.2.2010 13:26:37)
~t~~t~~g~ to je božííííí~t~
 Markéta, kluci 8 a 1 
  • 

Re: video 

(11.2.2010 13:28:02)
Nádhera
 Ecim 


Re: video 

(11.2.2010 13:33:44)
Paráda! ~R^
Je to skoro taková sranda jako u nás, jen s tím rozdílem, že my máme dva chlapečky a uspáváme v manželské posteli. ~t~
 monule 3děti 
  • 

Re: video 

(11.2.2010 16:15:52)

Video je super fakt bezvadný hrozně jsme se s dětma nasmáli ještě že tohle nás nepotkalo a poklona tomu tatínkovi.............
 monule 3děti 
  • 

spánek 

(11.2.2010 16:00:53)

Myslím si že je to opravdu individuální ale první syn nyní má 6let spal s námi v posteli od příchodu z porodnice (první dítě!!!!) do 1roku vždy se přisál k prsu a spal, pak spal vedle mě v postýlce no a když měl 3roky tak si řekl sám že chce do pokojíčku a v pohodě to zvládl. U dcery jsem si řekla že už ji v posteli spát nenechám a spala vedle mě v postýlce a budila se pouze na kojení tak 2-3x za noc ale jinak spala pěkně taže uspávání nemuselo probíhat unavila se kojením no a nyní mám syna 3měsíce spí vedle mě v kolíbce budí se pouze na kojení 3-4x za noc ani se vlastně nevzbudí jen tak začne mlaskat a já už jsem v pohotovosti nakojím on se vlastně i unaví a zase spíme dál takže taky v pohodě. Toť vše z mé zkušenosti.
 cici+Maty (10m) 
  • 

Ukecavaci metoda 

(11.2.2010 17:06:34)
Mates spal pomerne dobre, nedelalo mu problem usnout sam v postylce, to bylo tak do pul roku. Pak se zacal budit po hodine a pomohlo jen prso. V 7m probehl pokus podle Estvilla. Uz po hodine bylo jasne, ze objeveni se v pravidelnych 5min intervalech neni ta nejlepsi volba, Mates se vzdy rozvasnil jeste vic a rval jak tur. Tak jsem ho nechala jecet samostatne, coz po pulhodine pomohlo. Ale budil se a plakal i po nekolika dnech, kdy mezitim prospal celou noc. To byl jeste u nas v loznici. Pak mu zacali rust zuby a jecet bolesti jsem ho nenechala.

V 9m jsem to zkusila dle sve intuice. Pokazde jsem ho zvedla z postylky, dala napit vody, nosila a monotonnim hlasem mlela pate pres devate. Trvalo to 3 noci, na konci jsem Matyska prestehovala do sveho pokojicku. Od te doby spi celou noc, jen obcas se stane, ze se vzbudi, ale staci dat napit a posunout v postylce a spi dal.

Po presunuti do sveho pokojicku a ujisteni se, ze spi celou noc, prislo uspavani. Dite nacpane kasi a mlikem, vykoupane, v ciste pline jsem ulozila do postylky, pusinku, pohladit a sla jsem. Limit breceni jsem si stanovila 10min. Trvalo to nekolik dnu, ale nikdy tento limit neprekrocil. Nyni usina bez place, spi celou noc.

Takze nezvedani z posylky je podle me mytus. Nevadi, ze je dite zvednto z postylky, dulezite je, aby nebylo ulozeno do jine postele, kde usne. Musi byt opetovne ulozeno do sve postylky, ale az ve chvili, kdy se muchce spat.
 Želvička plus Petruška 21 měsíců 
  • 

Re: Ukecavaci metoda 

(11.2.2010 17:18:20)
To nezvedání je možná takový návod, jak docílit toho, aby dítě samo usnulo, pokud se stane, že se v noci vzbudí. Předpokládá se, že když se třeba uspí v náručí, tak tu náruč bude vyžadovat, i když se v noci vzbudí. Musím říct, že tohle se u nás také nepotvrdilo. Uspávám v náručí a v noci stačí jen promluvit, pohladit...
 Želvička plus Petruška 21 měsíců 
  • 

Re: Ukecavaci metoda 

(11.2.2010 17:18:20)
To nezvedání je možná takový návod, jak docílit toho, aby dítě samo usnulo, pokud se stane, že se v noci vzbudí. Předpokládá se, že když se třeba uspí v náručí, tak tu náruč bude vyžadovat, i když se v noci vzbudí. Musím říct, že tohle se u nás také nepotvrdilo. Uspávám v náručí a v noci stačí jen promluvit, pohladit...
 Danule75 


jak u koho 

(11.2.2010 19:20:34)
Souhlasím s názorem, že každé dítě je jiné. Starší dcera nikdy problém se samostatným usínáním neměla, ani v noci se od 4. měsíce nebudila, spala až do rána. Pravda - nebyla moc kojená, dostávala příkrm. Zato kluk ( teď je mu rok) prostě sám nikdy neusnul. Za prvé je před spaním stále kojený, takže v+ětšinou vytuhne přitom, za druhé je astmatik, takže metoda "nechat uřvat" není bohužel u nás možná. I dcera měla krizi kolem 8. měsíce: v noci se budila a chtěla si hrát. Ale během týdne jsme krizi zažehnali. Zkoušeli jsme i kluka a vůbec to nepomohlo. Přesně, jak už tu jedna maminka psala, řev se prohloubil pokaždé, když jsem přišla, navíc po 5ti minutách hlákání už sotva popadal dech. Tak jsem zvědavá, jak mi skončíme s kojením.~t~~t~
 Terezie Bártlová, jedna dcera 
  • 

bonznutí 

(11.2.2010 17:27:17)
nedávejte děti spát když nechtějí.
 Lybicka + dva kluci 


tak to jsi ta stastnejsi... 

(11.2.2010 17:57:46)
nas 1,5 lety syn nejen ze se ve svem pokji po uspani v nem vzbudi nejpozdeji do hodiny a rve a rve tak, ze je nam ho strasne lito a kdyz usne vycerpanim zplace na zemi a ja ho prenesu na postylku a zakryju, probere se a breci jeste usedaveji... takze mame maleho zavislaka deno denne v postelia doufame, ze letni povinna navsteva u babicky (bude mu pres 2 roky) neco zmeni, ikdyz v to moc neverime.... :-(
 Binturongg 


Re: tak to jsi ta stastnejsi... 

(11.2.2010 18:18:46)
Nic si z toho nedělej - tentýž problém má můj 1,5letý synovec. Ale u babičky, když nevidí mámu, usne večer prakticky hned a bez buzení spí celou noc. Máma si z něj udělala mamánka, takže s ní po boku blbne.
Nicméně můj synáček dopadne zřejmě stejně, takže vůbec neodsuzuju, jen mě uklidňuje, že snad nebude u babičky řvát, pokud by bylo třeba hlídat ~:-D
 Beruška syn 7,5,dcera 3 a 22tt 
  • 

jak to máme my 

(11.2.2010 20:05:21)
ahoj holky
syn dneska 7,5 do půl roku spával v postýlce pak byl těžce nemocný a skončil u nás v posteli. Kojený do 1,5roku, usínal u kojení, nikdy neprotestoval. Když jsem přestala kojit, automaticky začal spát celou noc, stále u nás v posteli.Když mu byli tři a kousek, přestěhovali jsme se do bytu,kde nastala možnost aby měl vlastní pokoj. Tak jsme pokoj přichystali. Syn byl nadšený, sám ale tam usínat nechtěl, ač předtím v naší posteli usínal sám. Tak jsme chodili uspávat, na střídačku já nebo manžel, přečetli jsme jeden díl medvídka pú a malý za chvíli usnul. Celý rituál netrval víc jak 20 minut a všichni byli spokojení. syn ale začal cestovat k nám, pak nastala rekonstrukce bytu, ve které jsme bydleli, hrůza bordel, meningokok syna a ten opět skončil v naší ložnici. V té době jsem otěhotněla s dcerkou a nechtěla jsem,aby se syn cítil odstrčený. Tak zase spal s náma, pak padali různé dohody, až bude miminko.. s miminkem.. atd.. bohužel se ale stalo to,že naše dcera byla vážně nemocná ve 14 dnech a málem nám umřela,takže i přes moji počáteční snahu, kdy oba spali v pokojíčku nám skončila v posteli.
Syn spával sám a v noci spíše k ránu někdy chodil a nekdy k nám nechodil, přestal chodit těsně před prázdninami, po kterých nastupoval do první třídy.
Bohužel dcerka, která má čerstvě tři roky v noci stále vstává a to několikrát, usnout nemá problém, rovněž usínala u prsa.. ale teď jak kdy, většinou sama, nebo přečteme pohádku, ale v noci se šíleně budí. U nás ani babička nepomohla.. dcera tam usla bez problémů ale rovněž se v noci několikrát vzbudila.
Už jsem to řešila s naší dětskou a i dětskou psycholožkou a je to způsobeno tím, že dcerka měla velice špatné zážitky v nemocnici, kdy v noci ji budili inhalátorem a to tak tvrdě, aby se rozeřvala a potřebné léky nainhalovala, což vyvolalo to, že do roku když na ni někdo sáh, když spala, tak se šíleně lekala. Propracováváme se postupně k lepšímu, někdy se dcerka zbudí v noci třebas jen jednou... ale někdy i 5-6 a to bez ohledu na to, jestli spím s ní, nebo k ní běhám z ložnice.
Prý to má něco společného s fázemi spánku, děti cca do pěti šesti let, nemají fázi hlubokého spánky, jen spánek lehký a když přecházejí z jedné fáze do druhé budí se. CCa dítě předškolního věku začne spát tvrdě a opravdu celou noc.
Na červen čekáme chlapečka, trošku se děsím, protože z ustavičného stávání a nevyspání (kdy dcerka stávala i po půl hodině v noci) jsem dost vyfluslá, ale musím říct, že když dcerka vstane jednou dvakrát za noc, tak já už o šesti lezu z postele a nemůžu spát.
Tak snad se z toho nezblázním.
Jinak beru to hodně intuitivně, nemohla bych nechat plakat děti a to ani jedno, když jim není dobře, rostou zuby, atd..
Mimo to, kdybych s dcerou nespala, byla už minimálně 2x udušená - já jsem astmatik, syn je čerstvě diagnostikovaný astmatik a dcera má k tomu velký sklon, letos to byla v noci laringitida, kdybych nespala s ní, tak se udusila.

Jak ale mi říkala psycholožka, musí to vyhovovat oběma stranám.
Já děti uspávám ráda, oba je pomazlím, dám jim pusinky a přitulí se a říkám si, že ještě s láskou budu vzpomínat s manželem na to, kdy o to stály.

Syn už třeba mě na ulici nechce vodit za ruky, ač doma v soukromí je stále velký mazel.
 Markéta s párkem 
  • 

Re: jak to máme my 

(11.2.2010 22:07:56)
Tak s těmi fázemi spánku, to tedy nevím. Když kluk usne odpoledne, tak první hodinu spí setsakra tvrdě. Může se kolem něj luxovat, jezdit se sekačkou, vrtat apod. a nevzbudí ho to. Stejně tak mu v týhle fázi stříhám nehty, vlasy, když je potřeba dávám obklady, kapky apod. a spí jak dudek. Jsou mu dva roky. Možná, že se ta fáze jmenuje lehká, ale v jeho případě je pořádně tvrdá :-)
 jana a dvě děti 
  • 

Re: jak to máme my 

(12.2.2010 0:17:50)
tak u nás dodnes uspáváme čtyřletého syna a taktéž dvouletou dceru. syn spí ve své posteli, kde s ním usne manžel a dcera spí se mnou v manželské posteli. postýlku nechtěla vidět zhruba od roka. sama usínala asi tak do půl roku, pak stála v postýlce a řvala, na to jsem teda neměla nervy. takže u nás to končí tak, že se manžel po půlnoci přestěhuji do manželské postele a k ránu tam přiběhne i syn, takže jsme tam celkem čtyři. obě děti putují po posteli, hází si přes nás nohy, atd.. takže já se tedy kvalitně nevyspím, vpodstatě se probouzím na pokraji spadnutí z postele. a neřeším to. večery jsou u nás ve stylu uspávání, někdy u toho usneme a spíme až do rána, ale aspon jednou budeme s láskou vzpomínat, jak se k nám děti tulily. hlavně že jsou štastné,rozhodně neusínají neštastné, uplakané a strachy ze tmy. jsme taková "tulení" rodinka.
 jitka, dvě děti 
  • 

uspávání, noční horory, rozdíly mezi dvěma dětmi 

(12.2.2010 8:15:55)
Ahoj, chci všechny uklidnit, moje starší,dnes čtyřletá, dcera byla obrazem hororových uspávání a hororových snů všech matek -čtoucích si v přírůčkách o uspávání, od narození skoro nespala, spala jen na nás, nevydržela minutu v postýlce,řvala celou noc, spala pak v noci na mně, po hodině jsme se s manželem střídali,abysme se vůbec vyspali, do šesti měsíců usínala pouze na ruce, při chůzi,pak jsem se naštvala a seděla s ní za velkého řevu, v roce jsem ji uspávala v tmavém obýváku,kdy manžel musel odejít a nebýt tam, ještě ve třech letech jsem ji uhoupávala, spala samozřejmě s náma ve velké posteli,peřiny jsem měla polité čajem, držela se nás za ruce,i když kolem roku už spala samozřejmě celou noc,ale s náma a uspávání byl horor.pak se jí narodil bratříček a začalo být méně času, odbourali jsme odpolední spánek, dostala jsem ji do jejího pokojíčku do její postýlky, kde už půl roku spí, večer přečteme pohádku,pohladím ji a do 10-ti minut je tuhá, spí tam celou noc. Bratříček je jiného ražení, přes den usne sám ve své postýlce, v noci se samozřejmě budí na kojení/je mu 5 měsíců/,ale relativně spí, i když přes noc ve velké posteli, děti jsou různé, u první dcery jsem si vyslechla takových nesmyslů,obvinění,jak to s ní neumím,jaká jsem špatná matka, jak to dělám špatně...,každé dítě je jiné a to se jim to kecá,když nemají nervový uřvaný zlíček...
 Beruška syn 7,5,dcera 3 a 22tt 
  • 

přesně s tebou souhlasím 

(12.2.2010 8:55:24)
dcerka rovněž nervový uřvaný uzlíček, úplně jsem si vzpomněla na naši, jak v noci se zásadně přesouvala na mě.. a já nesnáším spaní na zádech totálně se nevyspím, namanžela vlezla jen občas.. střídání nepřicházelo v úvahu.. prostě každé dítě je jiné, já musím říct, že to chování a tulení se mi osvědčilo u obou dětí, dát jim prostě to co potřebují, oni to tak prostě cítí.
A dle mého, když jim dá člověk pocit bezpečí, který potřebují když jsou malé, tak je pak pro ně jednodušší se od matky odpoutat a ten nervový uzlíček z nich už pak není.
Mám v rodině příklad, kdy dali dítě do postýlky a nechali i přes den, děj se vůle boží (matku prostě to obtěžovalo dítě chovat uspávat atd), nemluvím o tom, že dítě, když v roce začalo chodit bylo jako tygr vypuštěný z klece, ale ve dvou letech života začalo v noci vstávat a chodit po bytě.
Teď jsou mu čtyři a bydlí se svým otcem a jeho novou ženou, ale dva roky zanedbané péče, kdy toužil po pozornosti a nedostávalo se mu, ho natolik otupili, že i přes velkou lásku a péči, která se mu už dva roky dostává stále trpí citovou deprimací a neustále dělá naschvály a strhává na sebe pozornost a neustále se mu musí dávat na jevo, že ho mají všichni rádi, takového jaký je.
To já ani u jednoho dítěte neměla, obě jsem je poctivě odchovala, když potřebovali, hladila a držela za ruce a mazlila v noci, když po tom toužili a musím říct, že i dcerka, která na mě doslova visela do dvou let, tak dnes se dokáže rovněž zabavit sama na docela dlouhou dobu, aniž by vyžadovala něčí neustálou pozornost a přítomnost.
Prostě jí stačí ten pocit, že tam někde jsem, že ví, že když mě potřebuje tak přispěchám.
Bohužel v noci k tomu ještě nedospěla. Ale určitě dospěje.
Nechci aby měla pocit, že musí začít spát sama, protože budeme mít miminko.
 Kristýna, 2 děti 
  • 

Buzení dětí 

(12.2.2010 13:54:52)
Tak u nás to také klaplo, u syna i u dcery jsem tuto "metodu" dělala kolem 13.měsíce. Chodila jsem k postýlce v určených časových intervalech který se postupně prodlužovaly (po 3,5,10,20 minutách), krátce pohladila a odešla. Taky se nekonal žádný x hodinový pláč, syn usnul do 45 minut, dcera do 20. Po dalším probuzení v noci opět jen pohlazení a kupodivu do 5 minut opět usnuli. Od 3. noci spánek bez probuzení až do rána! Taky jsem tomu nevěřila, že to bude fungovat, moje dětičky byli uspávány kojením v mojí posteli, jakmile jsem něčím šustla, tak byli vzhůru a uspávání začínalo nanovo. A syn se pak budil na kojení snad každou půl hodinu, tak to už byl člověk ráno tak grogy, že jsem byla vděčná že jsem tenkrát na netu našla článek "Co dělat když se dítě v noci budí - spaní a probouzení dětí starších 6 měsíců".
 Blandik 


Re: Buzení dětí 

(13.2.2010 21:11:41)
U nás to taky tak funguje. Malý nebyl příliš přítulné miminko a nerad se choval. Když plakal, tak nepomáhalo nošení. Navíc jsem ho chováním a houpáním uspávat nechtěla. Takže od miminka usínal v postýlce, já jsem ho hladila nebo "natřásala" zadeček. Kolem páteho měsíce jsem už chodila po místnosti a ven a on usínal. Od půl roka pak usínal sám a trvá to dodnes. Vřele všem doporučuji, pokud tedy nemají velmi na sebe fixované děti, tak neuspávat houpáním, kojením, protože dítko si na to prostě zvykne. A ten zvyk se pak později bude muset odnaučit. Zvykem našeho malého byl dudlík. Ten jsme mu te"d vzali, jelikož měl rýmu a pár nocí jej vůbec nepotřeboval a nechtěl jej. Musím říci, že poté, co odeznělo nachlazení, tak noci prospává bez k"nourání, dudlík nehledá a slyším ho až ráno. Na druhou stranu se ráno probudí kolem páté, půl šesté (oproti původní sedmé hodině) a prostě už neusne, okamžitě vztává. V poledne se jeho spánek rovněž zkrátil. Bez dudlíku už nedokáže zabrat, když se více probere.
 Miska+2 kluci 


Buzení 3letého 

(15.2.2010 9:27:28)
U nás není problém usínání. Malý je od 2,5roku se starším 6ti letým v pokojíčku ve své vlastní posteli. Večer po rituálu přečtení pohádky, pak ještě popovídání s taťkou a usnou oba bez problémů. Ale kolem druhé hodiny v noci začne buzení. Malý za mnou přiběhne do ložnice. Vezmu ho zpátky do pokojíčku, uložím, přikryju a jdu zpět do ložnice. Dříve plakal a musela jsem si k něhmu lehnout, to jsme odbourali přitulením k plyšákům. Jenže za dvě hodinky znovu a pak ještě jednou. Někdy to je 2x za noc, jindy taky 5x. Občas jsem z toho pěkně utahaná. Se starším to nikdy nebylo, ten prospal celou noc od 2 let. Zkoušíme všechno možné, ale zatím nic nepomáhá. A to už po obědě nechodí spát 3 měsíce.
 milli 


souhlasím:) 

(15.2.2010 22:57:18)
Ahojky měli jsme to uplně stejné a čím byl starší (od půl roku do 1roku) se budil syn čím dál častěji. Na noc jsem si připravovala 3 lahvičky mléka, kterými jsem zkoušela konejšit. Někdy úspěšně jindy nikoli. Hned od prvního dne, kdy spí Tadeášek sám v pokoji se nebudí ba dokonce spí od cca19 do 8do rána. Takže hlavy vzhůru fakt to funguje

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.