Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(10.2.2010 13:54:36) Když si vzpomenu, že když jsem měla poprvé prvňáky, sedělo jich ve třídě 38..... Mezi těmi "standartními" i 3 vyloženě nepřizpůsobivé (a to nehovořím o barvě pleti, romské děti tam byly dvě, ale byly dost dobře vedené z domu, sice se trochu hůře učily, ale chovaly se dobře a snaha celkem byla i v tom učení). A jeden chlapec, který po první hodině už neudržel pozornost a začal se válet na zemi (koberce vzadu nebyly, válel se mezi lavicemi...). Dnes bych řekla LDM... A asi tak 7 dětí, pokud si vzpomínám bylo dysgrafiků a dyslektiků... jenže tenkrát se to ještě tak nediagnostikovalo a ani jsme moc nevěděli, jak na ně.... A každý rok jezdla na květen - červen Ilonka od kolotoč ů (každý měsíc - dva jinou základní školu). Jo, bylo to náročné, o nějakém asistentovi se nám ani nezdálo... Neříkám, že je to dnes ideální, ale SNAD o trochu dál jsme. Doufám, že bude ROZUMNÁ integrace pokračovat tam, kde má smysl, a tam, kde je lepší individuální péče, půjde naše školství raději touto cestou.... Dnes jsem na internátě střední školy. I tady narážím na nedobře ělanou integraci (nebo co to je). Např. se k nám přihlásí děti z praktické školy na obor cukrářské práce. Je to obor, kde se hlavně mají učit prakticky pracovat v cukrářské výrobě, počítá se s tím, že nebudou moci pracovat úplně samostatně, že budou vedeni... První a druhý ročník se střídá týden školy a týden praxe, ve třetím roce už mají školu jen jeden den v týdnu a pak čtyři dny pečou. Viděla jsem a jedla výrobky - jsou krásné, výborné, některé děti projeví výtvarný talent natolik, že dorty jsou veledíla.... Bohužel poslední dva roky jsem svědkem toho, že jsou tyto děti (a hlavně rodiče) přesvědčované na to, aby šly přímo na obor cukrář. Od prvního až do třetího ročníku mají týden praxe a týden školy, učí se účetnictví, normování, jazyky, ... děti po půl roce propadají ze dvou předmětů a školu třeba po roce či dvou nešťastně opouštějí. Přitom kdyby je nechali na těch "pracech", kde je jednoduchá teorie a více praxe, vyučily by se v oboru, který je láká, baví a který zvládají..... Simča
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.2.2010 13:28:55) Nediagnostikovalo. Za mého dětství nebyli žádní "dys". Byly jen chytré a blbé děti.
|
Ecim |
|
(11.2.2010 13:43:15) Monty, to mi připomnělo jednu vypatlanou hlášku jednoho známého, který se nechal slyšet: "No jo, dneska se všechno jmenuje jinak, dřív byl blbej, dneska má dysfunkci." Mohli mě z toho omýt - znám řadu chytrých dys- dětí, které to díky tomu, že se jim rodiče hodně věnovali, daleko dotáhly. A taky znám i lidi, kteří měli tu smůlu, že byli "dys" v době, kdy se tomu mylně říkalo jen "blbej", a pěkně na to dojeli.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.2.2010 13:56:22) Na co dojeli? Když někdo nemá nohy, nemůže holt skákat do dálky. Mně je dost proti srsti násilné zasahování do přirozeného běhu věcí. Nelíbí se mi drezúra zvířat v cirkuse, nelíbí se mi snaha dokázat komusi - byť nevím přesně komu - že naučím rozpoznávat písmena dítě s IQ 50, protože v tom nesledávám žádný smysl. Kvalita života nespočívá v tom, že se naučím ovládat nějaké "společenské dovednosti" nebo že budu pan inženýr, i když mám všechny "dys", co jich existuje a ještě nějaké navíc. Nevím, kam by to měl třeba můj syn dotahovat. Ať si dělá co chce a co je mu samotnýmu nejpříjemnější. Jestli je nějaký "dys", odmítám to vědět.
|
Binturongg |
|
(11.2.2010 15:41:57) Monty - ale tím vzděláváním (přiměřeným IQ, věku atd.)se všechny děti bez rozdílu učí překonávat překážky a trénují mozek - když ponecháš dyslektika-dysgrafika osudu, stane se napřed spokojeným analfabetem a nakonec analfabetem nešťastným (tedy dle rodiny a jejích žebříčků hodnot). Můj táta je-byl dysortografik a dyslektik. Přesto dnes mluví 6 jazyky, píše, novinaří, překládá a je výtečný ekonom. Kdyby jeho rodiče a učitelé udělali to, co píšeš, myslíš, že by z něj byl šťastný přidavač nebo kopáč s IQ 160?
Monty napsala: "Kvalita života nespočívá v tom, že se naučím ovládat nějaké "společenské dovednosti" nebo že budu pan inženýr, i když mám všechny "dys", co jich existuje a ještě nějaké navíc."
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.2.2010 17:08:34) Motivaci ke vzdělávání ti nedají ani rodiče, ani škola. Nejdůležitější je vnitřní motivace jednotlivce.
|
štěpánka | •
|
(11.2.2010 17:24:12) Monty, samozřejmě že ti motivaci nikdo nedá. Ale někdy je dobrý i příklad - aspoň rodičů. Když si rodiče váží vzdělání a vzdělaných lidí, sami studují nebo čtou, vzdělávají se sami v tom co je baví nebo potřebují k práci (nejlépe obojí najednou) vysvětlí dítěti, že k práci kterou chce dělat bude potřebovat to a to, je to pro dítě celkem motivační, ne? (pozor, nezaměnit vzdělání za tituly!!)
|
|
Binturongg |
|
(11.2.2010 18:13:08) Monty - omlouvám se za nedovtipnost, ale tím chceš říct, že necháš dítě, ať se vnitřně vede samo a ono samo dospěje k tomu, že je fajn být vzdělaný, popř. si samo řekne, že kašle na učení, protože mu nejde čtení a tak to zůstane, protože škola mu motivaci nedá a Ty ho nebudeš nutit?
|
maja | •
|
(11.2.2010 18:51:38) Taky si myslím, že to je nesmysl...vnitřní motivace u menších dětí ??? No to by to u nás doma vypadalo. Děti by se na to všechno pěkně vykvákly a bylo by po ptákách. U dětí starších , třeba střední školy a spol to beru, vnitřní motivace je snad už trochu reálná , ale jinak...
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.2.2010 19:41:09) Binturong, samozřejmě. Syn je v 1. třídě a nenutím ho absolutně do ničeho. On je ten, kdo si rozhoduje o svém životě, nehodlám ho směřovat SVÝM směrem - ať si najde svůj vlastní. Zná můj názor a postoj, ostatní je na něm.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.2.2010 19:49:04) Abych to upřesnila - nepodepíšu mu třeba úkol, pokud vidím, že ho odflákl, aby od něj měl pokoj. Ale nestojím mu za zády a nekontroluju ho. Ten úkol nedělá pro mne ani pro učitelku, chci aby věděl, že to dělá pro sebe, pokud chce třeba v budoucnu studovat. Mně je šumafuk, jestli bude počišťovač nebo doktor, hlavně když bude spokojenej. O úrovni státního vzdělávání si myslím své a pokud se syn rozhodne studovat (a bude to v mých možnostech), tak tady nejspíš fakt ne.
|
štěpánka | •
|
(11.2.2010 19:57:50) Monty, já s tvým přístupem v zásadě souhlasím, ale stejně by mě zajímalo, zda bys svému synovi nepomohla, kdyby měl problém se čtením a ukázalo se, že je dyslektik? Důsledkem by bylo že by se buď nenaučil číst vůbec a nebo bys s ním musela Ty (nebo někdo jiný, komu bys zaplatila) hodně "cvičit". Neodsuzuj tolik rodiče, kteří chtějí i "beznohému" dopřát, aby mohl chodit.(použila jsem tvůj příměr.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.2.2010 20:00:13) Jak pomohla nebo nepomohla? Jak to v praxi probíhá? Co bych asi tak mohla dělat? Zaplatit mu nějakého asistenta?
|
štěpánka | •
|
(11.2.2010 20:10:11) praxi znám jenom z vyprávění. Denní nácvik podle pokynů psycholožky. Viděla jsem v dokumentu, že učit.ve spec. třídě vyrobila písmena z látek - jako plyšáky, vystřihovali písmena ze čtvrtky a vyparvovali. Pokročilejší dyslektici četli s takovým okénkem, které zakrylo okolní text. Bez pomoci by se možná zařadili mezi skryté negramotné osoby. Dys- poruchy nejsou o tom, že dítě je míň chytré, ale má problém, který mu neumožní naučit se dobře číst a psát (můžou se plést písmena, apod). Moje děti naštěstí tento problém nemají, ale kdyby měli, tak bych s nimi denně cvičila, stejně jako jsme cvičili kvůli skolióze nebo kvůli špatné výslovnosti...
|
|
Binturongg |
|
(11.2.2010 21:24:24) Co bys mohla dělat? Jak zaplatit někoho? Co se zapojit sama? Většinu SPU u průměrně i nadprůměrně inteligentních dětí kompenzují rodiče, kteří s dítětem trénují, procvičují, dřou a dřou. K beznohému bych to nepřirovnávala - spíš ke komplikované zlomenině.ˇ Ať dítě či dospělý potřebuje u takové zlomeniny pomoc a povzbuzení svých nejbližších - protože hrozí to, že bez pomoci už nikdy nebude chodit. Nenasměrovat takového člověka s tím, že si musí pomoci sám a stačí, že zná můj názor, je buď strašlivá naivita, nebo nějaká skrytá citová porucha...
Čímž nemyslím přímo Tebe - domnívám se, že bys totiž mluvila jinak, kdybys měla doma nadprůměrně inteligentního "blbce" Ale jinak držím palce - když se nic neděje, je Tvůj přístup možná ok, ač s ním úplně nesouhlasím
|
|
Iris | •
|
(12.2.2010 12:28:02)
Monty, chceš tvrdit, že svému synovi nikdy nečteš, že si spolu nepovídate, že tě vidí převážně s lahví vína a cigaretkou ve veselé náladě nebo tě nevidí vůbec, neb střídáš nemocnice a léčebny?. Řekla bych, že se mu normálně věnuješ. Jen nemá žádnou poruchu, tudíž nemusíš používat žádné speciální postupy. To, zda nad ním stojíš s rákoskou při domácích úkolech nebo spolu jdete raději do muzea, je otázkou výchovného přístupu, ne otázkou věnování se - nevěnování se.
|
|
Kja |
|
(12.2.2010 14:34:42) Ted mluvis jak muj pubertalni syn.
Pokud mas inteligentniho syna se zjevnym zajmem o vzdelani, venovat se mu nemusis. Pokud mas normalni dite, ktere jen na skolu kasle, musis se mu venovat aspon do te miry, ze dohlednes, aby delalo ukoly a pripravovalo se samo. Pokud je treba dyslektik, tak se samo cist nenauci, ale pri pravidelne priprave, pri ktere budes denne nekolik let asistovat, dosahnes toho, ze sice nebude vasnivy ctenar, ale dokaze nejen cist, ale treba se i naucit cizi jazyk.
O rodicich postizenych deti tu vubec nemluvim. Moje teta si vzala z ustavu holcicku, ktera mela DS, byla oznamkovana jako nevzdelavatelna, ve 4 letech byla na urovni cca 6 mesicu. Dnes je ji 20 let, "vystudovala" zvlastni skolu, sice je zbavena svepravnosti a nikdy nebude schopna samostatneho zivota, ale "normalni" zivot zvlada v chranenem bydleni bez problemu. Jsou za tim roky dennodeniho usili, a samozrejme to bylo tetino rozhodnuti, nikoli te holcicky. Myslis ze by ji bylo lepe umrit s plinami, prolezeninami a bez schopnosti komunikace jen proto, ze se sama nerozhodla s tim neco delat?
|
maja | •
|
(12.2.2010 17:27:13) kjo, naprosto s tebou souhlasím... u postižených dětí musíš tlačit a tlačit, když víš, že potenciál by tu ještě byl , ale samy naprosto ničeho nedosáhnou...a není to o nepřiměřených nárocích, jde o naprosto triviální věci typu 1+1 nebo se oblíknout :)aby vůbec obstály v našem světě a nemusely být v ústavu protože si nedokážou samy ani nakoupit. . Není každé postižení takové, že odsoudí člověka na život v ústavu, jsou i lidé, kteří jsou postiženi pouze nějak a mohou s vhodnou motivací dosáhnout poměrně dost ( v jejich měřítku).
|
|
|
|
|
|
MM, 2 kluci |
|
(12.2.2010 17:18:11) ... kterí je třeba rozlišovat:
Já třeba klukům taky nehodlám stát za zadkem při úkolech, natož abych ty úkoly psala za ně (fakt to někdo dělá? A k čemu to jako má být dobré???)...! Já jsem si také úkoly dělala sama, nesnášela jsem když mi někdo přitom koukal přes rameno (nesnáším to dodnes při jakékoliv práci), ale při dotazech jsem se na mámu/rodiče mohla kdykoliv obrátit. Hodlám to dělat stejně. Také je důležité aby se dítě naučilo, že nese zodpovědnost za sebe s svoji práci - takže když donese úkoly odfláklé, musí holt nést nepřijemnosti s tím spojené - i to znamená "učit se (pro život)". Sama si to také pamatuji - učila jsem se dobře, ale měla jsem sklon to flákat - s důsledky jsem se holt pak musela vyrovnat. A také je podle mě důležité, aby měli své vlastní měřitko hodnocení, nezávisle na škole - protože se taky může stát, že někdy budou s něčím spokojení, ale ve školce jim to sprdnou - tak aby to uměli odlišit, co je co...
ALE přesto si myslím, že ty poruchy "dys-" jsou ještě zase něco jiného, jaksi "z jiného soudku". Prostě tam ty děti myslím často samy od sebe nejsou schopné překážku překonat, bez fundované pomoci jim to stojí furt v cestě a brání jim v rozletu. Proto jsem ráda že dnes jsou možnosti jak takovou poruchu odlišeit od prostě "hlouposti" a že je možné těm dětem pomoct ˇ(rodiče a/nebo odborníci). A jak mi vyplývý z několika příkladů uvedených zde, zřejmě to fakt funguje. Protože někdo kdo by byl opavdu jen "hloupý" (jak se dřív myslelo) by to asi těžko dotáhl na spisoovatele, novináře apod., jak tu holky popisují...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 18:16:31) No jo, ale na druhé straně ty různé "dys" můžou být demotivující v tom smyslu, že se na ně dítě prostě bude vymlouvat a hřešit na to, že ono přece není hloupé, akorát má diagnózu, tak ho budeme všichni protežovat. A to taky není dobře. Upřímně řečeno, o všech svých "diagnózách" zkříženou lateralitou počínaje a Aspergerovým syndromem konče jsem se dozvěděla až na střední škole a později a jsem za to jedině ráda. Nedělá mi dobře ani pozitivní diskriminace, ani lítost.
|
& |
|
(12.2.2010 18:42:02) Monty, me na moji dys.. prisli v prvni tride, zadny ulevy jsem nemela. Fakt je to hodne frustruici, kdyz podvedome citis, ze nejsi blba, jenom se ti z nejakeho duvodu "pletou pismenka" a zasahuje ti to uplne do vsech predmetu, ja nejsem schopna psat podle diktatu. Takze treba zapisky z vykladu atd.. "Moje mam na to rikala, tak hold nebudes pisarka u soudu, ale nebrani to tomu, abys to mu soudu nemohla predsedat.." Mas pravdu, ze u deti, ktere maji nejakou poruchu/vadu je nejdulezitejsi co to dite zvladne a co ne..
|
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(12.2.2010 18:59:15) Monty, u jednoho kluka jsme o dyslexii věděli vlastně od začátku školy, úlevy měl i na gymplu, ale nikdy toho nezneužíval, naopak tvrdě stírá ty, co se na dyslexii vymlouvají U druhýho dysgrafii diagnostikovali až v tercii, úlevy měl naprosto minimální, protože o ně moc nestál. Jde spíš o to, jestli dítěti ty výmluvy na dys trpíš.
|
|
Binturongg |
|
(12.2.2010 19:40:25) Monty -SPU je opravdu často chápána jako důvod pro úlevy, což je špatně. Je na pedagogovi a psychologovi, aby vysvětlil jak rodičům, tak dítěti, že dys není omluva, ale výzva. Zvlášť u těch s průměrným nebo nadprůměrným IQ. Jinak by to bylo opravdu kontraproduktivní. Ale naštěstí už to začínají chápat i starší učitelé
|
|
štěpánka | •
|
(13.2.2010 17:51:45) Monty, stále čekám na tvoji odpověď - opravdu bys synovi nepomohla, v případě jasné dys- poruchy? Nemluvím o tom, že by měl mít jakékoli úlevy. Jen se ptám, když teď víš, co to obnáší i od ostatních diskutujících - ano nebo bys ho nechala trápit se s poruchou učení - např. by se nemohl naučit číst a přijalo to jako daný stav? Mě to připadá asi nastejno jako bys řekla: slabozrakému nekoupit brýle, beznohému inv.vozík nebo protézu, se šišlajícím nechodit na logopedii, apod.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2010 17:54:30) štěpánko, no kdybych věděla jak, tak nejspíš ano.
|
štěpánka | •
|
(13.2.2010 17:58:31) Díky za odpověď, Monty. (tak jsem tě i odhadla) A úplně bez skrytých myšlenek přeji tobě i tvému synovi, abys nemusela v tomto směru ani do budoucna nic dělat. (Jestli se nepletu, tak tvůj syn četl již před 1. třídou? Proto jsem zvolila zrovna ten příklad, že by se to nemohl naučit, protože vím, že pro tebe je sečtělost - čtení, jak to napsat?, důležitá)
|
Binturongg |
|
(13.2.2010 20:47:29) Ještě jsem si vzpomněla na školení, o němž mi vyprávěla kamarádka - dětská psycholožka. Je to pro rodiče i učitele. Než začnou s dys dítětem pracovat, musí pochopit, jaké to je (něco jako jsou takové ty akce, kdy někdo prožívá před kamerou den slepoty, na vozíku...prostě zkušenost nad jakoukoli teorii). Takže se posadí do třídy, rozdají se jim archy papíru, kde je třeba krátká pohádka a všechna písmenka "bdp" "aeo" atp. jsou napsána zrcadlově. Školitel prochází mezi lavicemi, vyvolává jednotlivé "žáky", ti musí číst nahlas (což jim jde dost mizerně) a peskuje je za neschopnost, ostatní se jim smějí...jak to tak v průměrné třídě průměrného učitele bývá Také se píše diktát diktovaný příliš rychle, dotyční absolutně nestíhají... Teprve potom se začnou "žáci" učit, jak pomáhat skutečným dys dětem, a to nejen se čtením a psaním.
Monty - pomoc není nic těžkého, většinou je to zábava, ale chce to vytvalost a důslednost...jako s tou zlomenou nohou
|
štěpánka | •
|
(13.2.2010 20:50:10) Binturong - tý jo, to je zajímavé. Nechtěla bych to zažít to posmívání, i když cvičné. Ale asi to hodně pomůže pochopit, jak se takové dítě cítí. Ještě že nás potkala"jenom" logopedie (zato asi na 9 let)
|
Binturongg |
|
(13.2.2010 21:24:22) Štěpánka - mně to taky přišlo zajímavé, až úžasné! Hlavně to, že všichni, kdo tam sedí a zkusí si to na vlastní kůži, měli až do této chvíle pocit, že jsou normální a inteligentní (což cítí podvědomě i děti od malička, jen to neumí pojmenovat) a najednou narazili na obrovskou překážku... Jasněže mají výhodu ve vědomí, že je to jen "hra", ale tím víc se umí většina vžít do úzkosti toho dítěte, které nevidí východisko...
|
& |
|
(13.2.2010 21:37:44) Biturog, to co popisujes jsem zazivala, jako 6 leta holcicka. Meli jsem "vybornou" pani ucitelku, ktera me vyvolaval se slovy tak ted si neco poslechneme, v diktatu a tri vety pozadu... ha ha resit u toho jeste nejakou gramatiku.. Nejhorsi je, ze v dospelem zivote nepotrebuji ani cist nahlas {krome diteti} ani psat diktaty..
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2010 21:54:18) H&M, mně paní učitelka na prvním stupni ZŠ říkala, že rostu pro kriminál. Vzhledem k tomu, že jsem dosud na svobodě lze usuzovat, že jsem stále ještě zcela nedorostla.
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(13.2.2010 23:23:58) našim pedagogická poradkyně v 8. třídě doporučila, ať mě dají na učňák, že maturitu zvládnu stěží. Naštěstí se nenechali nalomit - nakonec jsem zvládla dvě vysoké školy a ani jsem se nemusela moc snažit... Kolika dětem ta madam asi zkazila život?
|
Binturongg |
|
(13.2.2010 23:56:35) O tomhle je lépe nepřemýšlet Ta baba, co vyštvala mě ze školy, kam jsem chodila ráda, musela zničit dětí dost -tyhle typy milovaly hru na bohy a vysvětlovaly rodičům, kteří by je nejradši zadupali do země a místo toho před nima stáli v kabinetu V PONOŽKÁCH!, jakého debila si vychovali, a co teď s tím. Já měla jít balit mlíko do Laktosu (na to byl dvouletý učňák). Čert ví, proč to ty čůzy dělaly... No a nakonec mám taky těch vysokých víc - tedy dvě
|
štěpánka | •
|
(14.2.2010 13:56:12) Binturong, mám podobný zážitek ze 3.třídy. Přestěhovali jsme se a já začala s cizími dětmi v nové třídě. Bylo nás asi 5 "přistěhovalců" - učitelka nás separovaně usadila do zadního kouta a oslovala nás opravdu - přistěhovalec, někdy blbec, takže opravdu k navázání kontaktů s dětmi mohutně přispěli. Naštěstí jsem byla pravý opak mých dětí a doma jsem řekla naprosto všechno, zvládla jsem to i včetně intonace učitelky. Táta si s ní šel pohovořit, takže tu napodobenou intonaci konstatoval on. Do týdne od jeho setkání s učitelkou jsem chodila na jinou školu, kde učila moje máma. To tedy taky nebylo zrovna ideální, ale aspoň měli dohled nad tím, kdo mě učí. Ona tenkrát nebylo vůbec snadné změnit školu. V 7.a 8. třídě byla máma bohužel ve sporu s novou ředitelkou školy, takže myslím, že jsem byla jediné dítě v tehdejší ČSSR, které mělo 2 posudky na SŠ - jeden, ze kterého jsem vyšla jako naprostý debil, nevhodný i ke studiu na učňáku bez maturity od ředitelky. Druhý byl objektivní - od třídní. Když se toho naši zcela náhodou domákli (zástupkyně, která posílala přihlášky s posudkem na SŠ), udělal táta takové čóro móro na školském odboru, na inspekci a všude možně, že ředitelka dovezla mojí přihlášku na vybraný gympl osobně s posudkem od třídní. Je velmi smutné, že se takové excesy stávají i dnes. Blbci a zlí lidé jsou bohužel vždy a všude, bez ohledu na pracovní prostředí a režim....
|
Binturongg |
|
(14.2.2010 14:40:54) Štěpánka - no, tak to je taky dobrý! nebo spíš
O posudcích mi povídej - my měli třídní, která mi do posudku napsala, že mám nevlastního otce. Usoudila tak z toho, že se MÁMA!!jmenuje jinak než já. Maminka si po svatbě nechala svoje jméno (prostě nechala - kromě její matky se už tak nejmenuje nikdo v republice - její tatínek byl poslední nositelem), s tátou jsou spolu od 15ti, vzali se po 8 letech a jejich děti, tedy i já, máme příjmení po tátovi. Pokud měl být v posudku někdo nevlastní, měla to být máma, ale odhadni mozkové pochody socialistické učitelky!
|
|
|
|
|
|
Binturongg |
|
(13.2.2010 22:34:32) No a právě pro tyhle čůzy, které propagují názor, že se musí naučit číst "každej, pokud není blbej" ta školení byla určena - tedy samosebou nejen pro ně
|
& |
|
(13.2.2010 22:42:27) Bitorung, ja ctu rada o hodne dokonce ve trech jazycich akorat neumim cist nahlas. Cuza to byla, je to vic, jak tricet let.. Dlouho nez jsem mela dite, jsem se zarekla, ze si hodne ohlidam, kdo ho bude ucit. Protoze zazlivam nasim, ze me nedali na jinou skolu. To jsou oba pedagogove..
|
Binturongg |
|
(13.2.2010 22:59:38) H&M - ono to tehdy nebylo tak jednoduché a řekla bych, že pro peagogy obzvlášť. Změnit např. doktora taky jen tak nešlo.. Když já zažila dva roky regulérní šikany na II.stupni ZŠ (ze strany učitelky), taky nepomohlo, že jsme učitelská rodina. Po necelých 2 letech, kdy byla situace úplně zoufalá, taktéž vysvědčení, vymyslela máma s kamarádkou psycholožkou, že začnu ve škole hrát vadu řeči a kamarádka napíše, že je to tlakem, stresem a blábláblá... I tak mě úča nechtěla pustit z pařátů a děsně to zkoumala, udávala atd. Nakonec jsem do 8.tř.přestoupila jinam, po úporných bojích,lítání po odbornících atd., ale stálo to za to. V pololetí jsem měla vyznamenání a na SŠ mě vzali bez přijímaček na základě vysvědčení a psychoposudku No a po všech těch zážitcích je úča i ze mě, ovšem doufám, že o něco lepší
|
|
|
|
|
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2010 21:20:53) štěpánko, nečetl. Počítal, ale žádný zázračný počtář nebyl, sčítal a odčítal do dvaceti. Se čtením a psaním má trochu problémy, některá písmena píše zrcadlově obráceně, čte po písmenech a ne po slabikách, takže téměř kandidát na nějakou "dys". Podle mne je ale normálně nepozornej, jeho to nebaví, tak se tím nezatěžuje víc, než je nezbytně nutné...
|
štěpánka | •
|
(13.2.2010 21:36:01) Monty, tak to jsem si to spletla, promiň. Tvůj syn má ty přírodovědecké zájmy, že jo? To mě spletlo. Předpokládám, že jeho čtení a psaní se časem vylepší a pokud, jak píšeš je kandidát nějaké dys-poruchy, to se časem ukáže. Přeju, ať to dobře zvládne.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2010 21:53:09) štěpánko, jo, přesně. Kdyby se zajímal o čtení a psaní stejně jako o život v ordovických mořích a anatomii chobotnic, tak nemá problém žádnej. Žel, tyto obskurní zájmy projevuje od svých dvou (!) let, aniž bychom měli sebemenší potuchu, kde k nim přišel. Možná je to taky nějaká porucha.
|
štěpánka | •
|
(14.2.2010 13:45:54) Monty, mě jsou ty obskurní zájmy tvého syna sympatické (jsem i přírodovědec). Myslím, že učitelky si s ním užijou. Mám takového studenta - gymnázium, který když nám ve škole prezentuje svého koníčka, tak musím občas třídě překládat, co říká (latinsky) a semo tamo se ztrácím. Tento kluk hoří pro zoologii a paleontologii a levou zadní mě strčí do kapsy. Tak teď jen, aby tvůj syn pochopil, že senzačním zdrojem informací jsou knihy - encyklopediemi počínaje, přes časopisy (třeba 21.století) až po semo tamo i "normální" knížky - třeba cestopisy a tak.... Čtení určitě náhle půjde "samo".
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.2.2010 16:01:15) štěpánko, tak pamatuju si na jeho paní učitelku ve školce, když mu byly tak 4 roky: "Víte, on mi váš syn vypráví o zvířatech, který si musím najít v encyklopedii, že opravdu existujou, protože jsem o nich nikdy v životě neslyšela." Dobrá byla taky historka z potápěčskýho obchodu. Stejný věk. Byli jsme tam s jednou trochu střelenou známou a ta povídá prodavači: "Tohle dítě zná všechny mořský potvory!" Prodavač se samozřejmě tvářil dosti nevěřícně, tak posadil kluka na pult a na PC mu pouštěl obrázky ze svýho potápění. Chlapec fakt poznal všechny. Knížek o přírodě, moři a paleontologii máme doma asi tak sto. Naposled jsme kupovali Atlas vyhynulých savců. Bohužel samostatné čtení ho nebaví, pořád chce, abych mu četla já. Nemám nic proti smilodonovi ani deinotheriu, ale každej den o nich slyšet nemusím. No... jsem fakt zvědavá, jak to bude pokračovat. Zatím ho to drží pátý rok a nevypadá, že by s tím měl v úmyslu přestat.
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.2.2010 16:01:58) štěpánko, tak pamatuju si na jeho paní učitelku ve školce, když mu byly tak 4 roky: "Víte, on mi váš syn vypráví o zvířatech, který si musím najít v encyklopedii, že opravdu existujou, protože jsem o nich nikdy v životě neslyšela." Dobrá byla taky historka z potápěčskýho obchodu. Stejný věk. Byli jsme tam s jednou trochu střelenou známou a ta povídá prodavači: "Tohle dítě zná všechny mořský potvory!" Prodavač se samozřejmě tvářil dosti nevěřícně, tak posadil kluka na pult a na PC mu pouštěl obrázky ze svýho potápění. Chlapec fakt poznal všechny. Knížek o přírodě, moři a paleontologii máme doma asi tak sto. Naposled jsme kupovali Atlas vyhynulých savců. Bohužel samostatné čtení ho nebaví, pořád chce, abych mu četla já. Nemám nic proti smilodonovi ani deinotheriu, ale každej den o nich slyšet nemusím. No... jsem fakt zvědavá, jak to bude pokračovat. Zatím ho to drží pátý rok a nevypadá, že by s tím měl v úmyslu přestat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
štěpánka | •
|
(11.2.2010 17:29:09) Monty, teď jsi mě fakt překvapila. BuĎ jsi to napsala proto, že tvůj syn prostě žádné dys-nemá a tudíž "nevědomost hříchu nečiní". Velmi pochybuji, že bys ho nechala být třeba v případě že by byl dyslektik a nebyl by schopen naučit se číst, kdybys věděla, že právě cvičením, nácvikem by to mohl kompenzovat.... Sorry, tomu se mi nechce věřit. Ani u tebe...
|
|
maja | •
|
(11.2.2010 18:45:58) No, jestli je dys tak to brzo zjistíš :) prostě bude mít ve škole problémy, že tě to donutí to řešit. A pokud by to bylo vážné, dys budou estrémní a učitelé by tě tlačili a stav nervů tvých a tvého syna bude na pokraji zhroucení, řeknou ti , že máš dítě dát do zvlášťky, tak budeš sakra řešit jestli ho dáš mezi ty sígry nebo ne a nebo jestli do vaší zvlášťky chodí "normální" děti z "normálních" rodin.
|
|
Gladya, bývalá dasa, |
|
(11.2.2010 22:12:36) Nevím jestli Ti rozumím, ale různé "dys" opravdu nemají s IQ nic společného. Dám příklad: člověk s "dys" může mít docela IQ vysoké, ale díky poruše učení je ve škole v méně úspěšný. To ho otráví, demotivuje, takže na vzdělání kašle. Pokud z něj bude třeba spokojený řemeslník, o nic nejde a je to v pořádku. Ale co když ho jeho profese neuspokojuje a v dospělosti se trápí pocitem že má na víc a že je vlasně neúspěšný? No je tu ještě názor, že opravdi hodně inteligentní lidé se s "dys" nějak srovnají. I kdyby to byla pravda, pro život genialita zase až taková výhra není a genius v kombinaci s nějakou "dys" to je něco pro naše šklství.
Jo, a máš asi vzorného syna, kdybych v prvmí třídě nedohlížela na to aby můj syn dělal úkoly, asi by skoro žádný úkol do šloly nedonesl Už je v páté, ale trochu za drába musim být pořád.
|
|
|
|
|