| Alena | •
 |
(8.1.2010 5:52:01)
Obvykle na články nereaguji a to co proběhlo pod příspěvkem mě ujistilo, že opět dlouho nebudu. Tato sekce se nedá nazvat diskuze - emocionalita vítězí nad reálným uvažováním, urážky, které vypovídají o úrovni některých pisatelů.....
Věci však nerada nechávám otevřené, proto tento komentář. Z Tvého článku Maceško jednostranné zaujetí jednoznačně cítím, rozhodně nemůžeš mít informace tzv. ze všech stran. Vadí mi pak co to rozpoutá. Já článek hodnotím z pozice člověka, který má zkušenosti z výchovou nejen vlastních dětí, ale i dítěte s minulostí a zároveň určité zkušenosti s tím jak v ČR funguje SPOD (a to třeba i v kontextu se zmiňovaným Německem - model dobrý, ale rozhodně ne úžasný, zdrojem je mi osobní zkušenost). S ohledem na mé zkušenosti s SPOD si nesednu (promiň) na zadek před každým pěstounem - znám x případů dětí, které pěstouni vrátili zpět - do výchovných ústavů, v lepším případě do DD a v tom občas ideálním biologickým rodičům. Znám otřesné případy psychického týrání dětí pěstouny, nikdo z vás si zde neumí představit, jak složité a někdy nemožné je takovéto věci dokázat u opatrovnických soudů a to nemluvím o trestním dokazování - to je téměř nemožné. Znám motivace pěstounů k výkonu této péče, ne vždy je tato ideální. Neříkám, že to jsou špatní lidé, ale prostě třeba jen pocit toho, že to dítě z DD spasí a dají mu tu lásku, kterou mu nikdo nedal nebo jim prostě nahradí dítě, které nikdy nemohou mít spolu je nedostatečné. U určité skupiny hraje otázku i finanční stránka, dávky SSP nejsou pro některé lidi vůbec nízké. Na druhou stranu jsem se setkala s pěstouny, kteří ví co chtějí, kde jsou hranice toho co zvládnou a jsou realisti v tom co je čeká. Rovněž vím, že situace některých dětí v DD není ideální, pravdou je i to, že sanace rodin se ne vždy provádí - resp. záměrně neprovádí, protože např. po x letech práce s rodinou a následném umístění dítěte nevidíte sebemenší náznak ničeho o co by se šlo zaháčkovat a rodinu dotáhnout k lepším výsledkům. Oproti tomu Maceško neznám jediný případ, kdy by se sanace začla dělat natruc v tom momentě, kdy o dítě projeví někdo zájem. Začne se dělat tehdy, když se v rodině něco zlomí a je čeho se chytit - takže možná jde o souhru náhod a ty to vidíš ze svého úhlu pohledu jinak.
Zaujetí Macešce nemám za zlé, sama jsem si tím prošla - tím, že jsem viděla pouze osudy dětí a nic víc, po každé návštěvě děcáku, zvláště kojeňáku jsem měla pocit, že je všechny musím spasit.... O tom to není. Z diskuze vidím, že většině pisatelů růžové brýle zůstanou a Ty pro ně budeš autoritou, která je naprosto kompetentní - zvláště proto bys měla zvažovat co a jak napíšeš (nechceš li se dostat na úroveň TV Nova atd.) A vzkaz pro všechny, které zde nabízely ochotně svoji pomoc. Pomoc je třeba, ale směřujte ji tam, jak zde již někdo přede mnou napsal, kde je třeba. Rozhlédněte se kolem a určitě ve vašem sousedství žije někdo, kdo ji potřebuje. ( toto zmiňoval i prezident Klaus ve svém novoročním projevu - byť tento pán pro mně není autoritou, v tomto případě uhodil hřebík na hlavičku). Jenže ono to není lehké pomáhat - a pomáhat tak, aby to zase nebylo o tom všespasení. Sáhněte si na srdce, kdo z vás je schopný jakékoliv akce - podarovat starší oblečení konkrétnímu člověku, tak aby jste ho neurazili a zachovali jeho důstojnost, strčit sem tam jídlo děcku ze sousedství, které žije u rodičů, kteří to nezvládají, ale na umístění do děckáku to ještě neuzrálo a s vaší pomocí ani uzrát nemusí...:)A spoustu dalších věcí - a netýkají se jenom děcek. Poskytovat konkrétní pomoc asi moc neumíme, pořád zde přetrvává naše nedávná minulost, kdy stát vše vyřešil za nás. A osobní angažovanost byla divná, co si budeme říkat - stále divná je, tak proč bychom se do něčeho míchaly a když tak pokud možno anonymně, v lepším případě pár korunovým příspěvkem charitě atd.
Hezký den :)
|
| Líza | 
|
(8.1.2010 5:59:24)
Aleno, já ze svého okolí jeden případ sanace natruc znám. Děti na to málem doplatily, naštěstí na poslední chvíli se podařilo zabránit nejhoršímu, ale co si za tu dobu prožili jak pěstouni, tak ty děti, bych nepřála nikomu.
Popisuješ situaci, jak by asi měla být v tom lepším případě. Jen mě fascinuje jistota, s kterou dáváš ruku do ohně za všechny své kolegyně... to mi přijde dost odvážné a v důsledku se ti pak může stát, že jako ty píšeš, že nevěříš macešce, jiní ti napíšou, že nevěří tobě. Přestože to prostě může být jen docela normálně tak, že ty děláš a kolem sebe máš hlavně příklady té dobré praxe. To ale neznamená, že ta špatná praxe neexistuje.
|
|
| remus | 
|
(8.1.2010 8:09:44)
Samozřemě že nelze podle jednoho případu házet všechny sociální pracovnice do jednoho patle, mám mezi nimi i kamarádku, ale co se týče tohoto konkrétního případu, tak je to děs běs, tohle by se prostě dít nemělo , opatrnost je vždy na místě, ale tohle je zatrpklost životem nebo něco podobného, sociální pracovnici by snad v průběhu své kariéry měly dělat psychotesty, aby o jejich dobrém úmyslu bylo jasno
|
|
| Jíťa | •
|
(8.1.2010 15:35:57)
Protože znám její články tady na rodině. Zkus si zapátrat v historii a pár si jich přečíst. Má dostatek zkušeností s pěstounskou péčí i s úřady a nepochybuju o tom, že se angažuje i jinak.
A s úředníky na sociálce mám svoje vlastní zkušenosti. S těmi, co se zabývají zdravotně postiženými.
1. manžel si šel požádat o nějaký příspěvek a úřednice se ho snažila odbýt slovy, že je to zbytečné, protože na to nemá nárok. (ten příspěvek nakonec dostal)
2. Na úřadě dostal tiskopisy s tím, aby je vyplnil a přinesl. Slušně požádal úřednici o pomoc (má anatomickou vadu rukou, která mu psaní víceméně znemožňuje) ale to prý není její povinnost.
3. při žádosti o "pracovní rekomandaci" (obdoba vstupní prohlídky) nebyl na sociálce jediný kompetentní člověk (ani mezi úředníky ani posudkáři), který by tušil o co se vlastně jedná. Nakonec manželovi sdělili, že pro její vystavení je nutno přezkoumat zdravotní stav i nárok na invalidní důchod (lež jako věž)
4. sociální pracovnice mu tvrdila, že nemá nárok nahlížet do "svého" spisu. Odmítala mu udělat kopie dokladů i když si to chtěl zaplatit.
5. sociální úřad požaduje jako přílohu k žádostem potvrzení příjmů celé rodiny a zkoumá majetkové poměry i u dávek u nichž je jediným důvodem přiznání/nepřiznání zdravotní stav.
Kdybych ještě chvilku přemýšlela, asi bych toho napsala víc. Toto je jen pár věcí z poslední doby.
Proto spíš věřím Macešce. Úředníci udělají to, co je pro ně nejjednodušší, co jim dá nejméně práce. Dost pochybuju, že by se DD postavil proti rozhodnutí úředníků, protože i ředitele DD jmenuje a odvolává úřad a potížistu si tam asi nenechá.
Je to jen na té rodině, jestli si za tím půjde.
|
|
| IlonaK2+Verunka+Ondrášek | 
|
(8.1.2010 17:32:35)
Protože napíšu, že chci pomoc tady, znamená to, že nepomáhám jinde?  Jak to víš? Já si ani nepamatuju, že jsme se potkaly. 
|
|
| Renata, 2 děti | •
|
(9.1.2010 9:25:25)
Aleno,
zejména druhá část příspěvku je pro mě dobrá, pomoc nablízko vnímám taky jako slabinu dnešní společnosti. Zároveň ale doba nahrává snadnému získávání informací, takto po netu může Maceška sdělit situaci lidem, kteří jsou geograficky velmi daleko - znamená to snad, že bychom měli zůstávat lhostejní?
Článek je možná subjektivní, jinak to snad ani nejde, když ho píše jedna strana. Přesto, čtu tam, že sama autorka má se SPOD zkušenosti různorodé a vesměs kladné. Toto není žádná špína, toto je upozornění na případ malého kluka, v jehož konkrétním případě došlo k prudkým změnám a on i ti, kteří ho osobně znají, je prožívají negativně.
Nevím, jak napsat objektivní článek, protože názor sociálních pracovníků je též velmi subjektivní. Jakkoliv jsou pěstouni různí lidé s různou motivací a různým vědomím reality, jsou takoví i lidé SPOD a též lidé pracující v ústavech s dětmi.
Přesto by mě zajímalo zdůvodnění těch, kdo zajistili přemístění hocha, vytržení z jeho zažitého prostředí. Jaký důvod byl tak velký, že hoch musí tímto vším procházet, jaký prospěch jej na konci čeká?
|
| Alena | •
|
(9.1.2010 11:23:49)
Renato, tvé postřehy mě oslovily, ale nesouhlasím s tím, že názory sociálních pracovníků jsou subjektivní - nesmí být a jestli jsou pak je to špatně. Jejich názory na problematiku jsou tvořeny určitým množstvím informací z různých zdrojů, kteří sami musí vyhodnotit tak, aby dostali objektivní obraz věci. Subjektivní názor je osobní názor sosiálního pracovníka a ten nemá v pracovním procesu nic ovlivňovat.
Rovněž srovnáváš lidi z SPOD a pěstouny, ale uniká ti, že pracovníci z SPOD by měli být profesionály - což často jsou - pěstouni nikoliv. Ti budou, až se v ČR dopracujeme ke konkrétním profesionálním pěstounským párům. A i pak to nebude jednoduché - zrovna v této oblasi mám zkušenosti z Německa. Kdy si pěstouni třeba vytvoří silnou citovou vazbu k dítěti a jeho návrat do sanované rodiny provází komplikace, které by se z jejich strany jako profesionálů neměly vyskytnout ( a samožrejmě poznamenají dítě v tom negativním smyslu). Je to prostě těžké, a nic nezlze vyřešit ideálně.
Opakovaně uvádím, že článek Macešky se mi moc nelíbil právě kvůli těm nejasnostem, které díky svým zkušenostem vidím - zmiňovala jsi důvod přeřazení dítěte z DD. To opravdu nesvede jeden sociální pracovník z MěÚ a rozhodně ne pouze na základě důvodu udaného Maceškou.
Jinak pomoc na dálku apriori neodmítám...., nicméně je mi bližší všímat si svého okolí.
|
| Liné | •
|
(9.1.2010 13:52:31)
Aleno, přestože máš v teoretické rovině naprostou pravdu, v reálu se prostě věci výše popsané Maceškou stávají. Sociální pracovnice má objektivně vyhodnocovat, ale protože není stroj, nýbrž člověk plný emocí, vyhodnocuje vždy svým úhlem pohledu.
A z praxe - děti se ale skutečně přesouvají z jednoho DD do jiného ústavu nebo na diagnostický pobyt nebo do psychiatrické léčebny apod. POkud jsi z oboru, tak to velmi dobře víš. Podstatné je zdůvodnění (dítě má poruchy chování - což je někdy pravda a někdy se za to schová kde co).
A k pěstounství - definuj pojem profesonální pěstoun. Je to ten, který dítě vychovává přechodně, dokud nedojde k sanaci původní rodiny, nebo máš na mysli trvalou náhradní péči, kdy pojmem profesionalita rozumíme kvalitní výchovu s dostatkem emocí (lásky) a současně nehaněním biologické rodiny?
|
| maja | •
|
(10.1.2010 19:32:29)
všechno je o lidech...
|
|
|
| mamula | 
|
(9.1.2010 17:19:59)
Jenže jak jsem měla možnost sledovat tenhle příběh na jiné diskusi, tohle není socka z MěÚ, ale krajská, a ta asi zmůže více. Například neschválit žadatele, nedoporučit návštěvy atd..
|
|
|
|
| JiBi* | 
|
(13.1.2010 22:56:54)
Tak může se stát, že péče o dítě v NRP může být tak náročná, že dojde až k jisté formě týrání dítěte, což je samozřejmě velmi zlé (pro obě strany) a než by k takovému týrání mělo docházet,raději dítě dají zpět do DD, což z pohledu takové sociální pracovnice je taky odsouzeníhodné, to pak jsou ti hrozní pěstouni, co vracejí nebohé děti. Takže co s tím, když se zjistí, že dítě do rodiny "nesedlo"??? Nechat si ho v rodině není dobře a vrátit taky ne  .
|
|
| Tygří oko | 
|
(18.1.2010 1:20:08)
Aleno, tento Tvůj příspěvek je odpovědí, návodem a shrnutím na vše co tu bylo řečeno. Příběh, který tu byl vylíčen, je daleko od mého života. Ale je spousta jiných situací, se kterými se denně setkáváme a ani nás to nenapadne pomoci. Měli bychom Tvůj příspěvek si VŠICHNI vytisknout, podtrhnout zásadní myšlenky a každý den si to číst. Jak píšeš, jsou situace, kdy může člověk pomoci. Jen je vnímat. Nikdo se, prosím, neptejte "Co můžu udělat já". Mějme jen otevřené oči a začněme např. u sebe, ve své rodině a nejbližším okolí.
Mimochodem příspěvek o chlapci mi přijde jen jako příběh, který měl zaujmout a rozdmýchat emoce, aby pisatel(ka) věděla, jaké budou reakce. Nebo se mýlím?
|
|
|
. Co já vím ... V tomto oboru nepracuji, ale myslím si, že pokud má sociální pracovník (kdokoli) jen podezření na to, že někdo nepostupoval v zájmu dítěte nebo nehájí zájmy dítěte, tak by se o to měl zajímat. 
.
.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)