| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Další dítě? Ne!

 Celkem 153 názorů.
 KKarolina 


je to těžke... 

(4.11.2009 8:38:16)
Ja sama bych chtěla děti tři-dvě už mam,manžel to absolutně zavrhnul-že mame male podkroví,že se sem prostě nevejdeme a nový dům?do toho prý nepůjde,takže ja s těžkým srdcem musím uznat,že bysme se sem nenamačkali-pokojček je malý i pro dvě děti a nevím kam bych dala postýlku.vím,ale,že už ted mi to třetí dětatko chybí a říkám si třeba jednou-až děti vyrostou budu mít benjamínka-člověk nikdy neví....
 Jana,holčičky 5 let,3 roky,3 měsíce 
  • 

mám tři děti 

(4.11.2009 9:16:40)
Já mám tři děti a jsem šťastná.Doktoři sice remcali,3 císaře,ale vše proběhlo v pohodě.Se dvěmi dětmi jsme se cítili neúplní:) Nemáme moc velký byt,holky budou mít jen jeden pokojík,peněz taky není moc,ale všechno se dá.Je to o prioritách.
Teď už to prostě zvládnout musíme.
 Darka,4+1 
  • 

Re: mám tři děti 

(4.11.2009 11:14:37)
Hm, to je zvláštní, mě třetí těhotenství zaskočilo (děti šly rychle za sebou), ale když jsem měla po porodu, s údivem jsem zjistila, že jsme konečně ÚPLNÁ RODINA. Do té doby jsem to nějak necítila. A konečný stav vidíte sami.
 Hana 
  • 

Re: mám tři děti 

(9.11.2009 9:36:08)
:-) My máme taky 4 a konečně snad máme pocit že už to stačí :-))). Nutno ale říct, že u nás byly 3. a 4. společná dodávka :-), původně měly být 3, dvojčata nás už na 1. UZV lehce zaskočila. Ale nevylučuju, že kdyby bývaly byly děti 3, tak bychom o tom 4. hodili ještě v budoucnu myšlenku. Teď už FAKT NE :-D.
 Etraska 
  • 

Re: mám tři děti 

(5.11.2009 19:08:02)
Souhlasím. Ale na druhou stranu, dokud jsou děti malé, tak jim jeden pokoj bude stačit, ale až budou starší, tak budou strádat, že nemají každý svoje místo. Je sice hezké mít mnoho dětí, ale né na úkor toho, že se budou muset příliš uzkromnit. Raději by bylo lepší si nejprve zajistit byt, kde může mít každý svůj pokoj, což se později výrazně projeví na jeho studijních výsledcích a až potom si pořizovat děti. Bohužel dnes se dá tento problém jen těžko řešit.
 Lassie66 


Re: mám tři děti 

(5.11.2009 19:39:11)
Etrasko, má matka pochází ze čtyřčlenné rodiny. Tři lidé z této rodiny mají(měli)vystudovanou VŠ. Všichni bydleli v bytě 1+1, ten jeden pokoj byl všech. Mít svůj pokoj je příjemný luxus, ale ne nutnost. Přiznávám, že bych se nerada v takto malém bytě mačkala, ale s jedním pokojem navíc už by o ušlo. Dětem stačí pokoj jeden, stejně chtějí být většinou spolu a v dospívání se už doma tolik nezdržují - tedy já jsem se nezdržovala ~:-D .
 Ecim 


Re: mám tři děti 

(5.11.2009 22:19:38)
Etrasko, ono hodně záleží na povaze sourozenců a velikosti pokoje. My jsme s bráchou žili v jednom pokoji přes 20 let a bylo to v pohodě, protože pokoj byl veliký a my oba máme nadprůměrně nekonfliktní povahu. Vždycky jsem si říkala, že mít svůj pokoj by bylo fajn, ale až zas tak extra mi nevadilo ho nemít. Když jsem se měla stěhovat, tak se mě brácha neustále ptal, kdy už konečně vysmahnu, že chce mít pokoj pro sebe. Byla to ale částečně jen taková póza :-). Myslím si, že pokud jsou na to podmínky, tak je nejlepší, když jsou malé děti v pokoji spolu a když povyrostou, tak dostanou každý svůj pokoj. My máme 3+1 s malinkým dětským pokojem. Je to byt pro rodinu s jedním dítětem, případně se dvěma malými dětmi. Jednou ho budeme muset vyměnit za větší. Ale mně se v tom bytě líbí a říkám si, že kdyby měl o dvě malé místnosti víc, tak tu klidně zůstanu napořád.
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: mám tři děti 

(6.11.2009 22:17:24)
Také jsme vychovali tři děti ve dvoupokojovém bytě. Pokud děti v takových skromnějších podmínkách vyrůstají od malička, ani jim nepřijde, že by to také mohlo být jinak. Prostě to bylo normální.
 Ecim 


Re: mám tři děti 

(7.11.2009 11:01:02)
Ano. A pokud jsou ty děti rozumné a ne ukřivděné, tak si třeba řeknou, že se to sice vydržet dá, ale že se jednou jako dospělí chtějí mít lépe, a tak se musí ve škole a v práci hodně snažit.
 Andrea 
  • 

Re: mám tři děti 

(6.11.2009 21:47:45)
nesouhlásím, mám tři sourozence a s našima jsme bydleli v 2+1, všech pět nás mělo společný pokoj a ložnici dohromady, nikdy jsem němela pocit, že potřebuji svůj vlastní pokoj a se sourozenci mám dobrý vztah, mám dvě děti a uvažuji o třetím, máme velký dům, ale pokoj mají zatím společný a myslím si, že až budou v pubertálním věku a projeví zájem, tak každý bude mít svůj pokoj, moje švagrová dává své děti od útlého věku každého do svého pokoje a přijdou mě dost izolovaní, je to věc názoru
 ajjiiikkkk 


Re: mám tři děti 

(8.11.2009 19:46:00)
Myslím si to samé. Děti patří k dětem. Dokud jsou malé a hrají si tak určitě. Ale zase by měli mít dost velký prostor na hraní a hračky. Dnešní nábytek úsporný na místo to naštěstí dovoluje. Rozhodně teď nebudu řešit, že až jim bude deset, budou chtít mít každý svůj kout. Co já vím co bude za deset let. Koupíme teď velký byt či dům, budeme deset let platit hypotéku jak tatárci, aby se mi děti v 10 rozhodli doma spíš nebýt než být, jezdit po turnajích, vystoupeních, táborech apod? Podle mně je to zbytečné. Nehledě na to, že každý z nás má rád, když se čas od času něco změní. My máme teď malý 2+1, syn má svůj pokojík, my máme obývák s vestavnou postelí, kterou vyndáváme jen na noc. Pracujeme na druhém mimi. Je mi jasné, že prostorově třetí postel do dětského pokoje neumístím. Ale je tu 9měsíců + cca 1 rok, kdy budu miminko stejně u své postele, na přizpůsobení se a pořízení a stěhování do většího :-) Ale i tam budou děti stejně společně ve svém pokoji :-)
 KvětaS 


Re: mám tři děti 

(9.11.2009 21:27:09)
Zkušenost jedněch známých: měli byt, děti všechny v jednom pokoji. Pak postavili dům, v němž každé dítě mělo vlastní pokoj. Po několika letech otec rodiny prohlásil, že tuhle chybu by už nikdy neudělal. Dokud děti byly v jednom pokoji, musely spolu vyjít, musely se naučit konflikty vyřešit, hledat cestu k usmíření. V domě pak jenom zcela jednoduše práskly dveřmi a konflitky zůstaly nevyřešené......
Moje kamrádka, dnes dospělá matka 4 dětí, žila se svými rodiči a 3 bratry ve 2+1. Všechny děti samozřejmě v jednom pokoji. Dodnes to hodnotí kladně. Museli se prostě naučit společně vyjít, vzájemné ohleduplnosti,.... Navíc říkala, že v pozdějším věku byla s klukama opravdu legrace.... Dnes jsou všichni dospělí a mají moc pěkné vztahy.
Je jisté, že záleží na povaze jednotlivce atd., ale ta samozřejmost, s níž většina našich návštěv předpokládá, že každý z našich 3 synů bude mít vlastní pokoj, mi připadá zarážející.......

Na závěr bych ještě ráda uvedla, že při úvahách o počtu dětí nemusí být na škodu uvážit, jak asi bude vypadat v budoucnu důchodový systém. Už teď se zdá, že politici "objevují Ameriku" a přicházejí na to, že nejdéle (asi několi tisíc let) přece jen fungovalo, když se rodiče starali o děti a děti pak o staré rodiče. V moderním pojetí se zatím objevují návrhy (alespoň, pokud je mi známo), že by rodičům na důchod přispívaly ze svých "sociálních odvodů" vlastní děti..... Bezdětní by měli šetřit, neinvestují do potomků, měli by investovat do vlastního zabezpečení. Mně to připadá spravedlivé.
Přeji vám všem klidné a pohodové rodinné soužití, ať už je vás kolik je:-)))
 Insula 


třetí dítě 

(4.11.2009 8:43:11)
Já bych třetí dítě brala. A to není naše finanční situace dobrá a ani místo pro bydlení není dostatečně velké. Také jsem narazila na manžela, který už nechce. Navíc ani lékaři nejsou zrovna nadšeni (dva císaře). Tak to asi zůstane tak, jak to je. A já budu žít s tím, že mi doma ještě někdo chybí. :-(
 Beruška, 7, necelé 3 a 9.tt 
  • 

třetí dítě 

(4.11.2009 9:24:37)
ahojky holky,
my máme doma zatím dva rarášky. Klučinu 7 a holčičku za 3 měsíce 3 roky. Asi ještě před půl rokem, jsem zvažovala třetí dítko. Pak jsme se asi před čtyřmi měsíci ale společně s manželem rozhodli (manžel ještě dcera 15 z prvního manželství), že už miminko nechceme, že máme chlapce i dívku, že se vrátím zpět do práce a budeme si užívat s dětima, dlouho vytouženou dovolenou, lyže, a tak a já začala postupně prodávat věci po naší malé. Kočár, autosedačku, fusak, nějaké to oblečení, boty.. hračky.. a tak. pak ale se stalo něco, co nás oba prvně hrozně zarazilo a popravdě trošku vyděsilo, zjistila jsem, že jsem neplánovaně těhotná.
O potratu jsme vůbec nepřemýšleli, miminko si necháme. Peněz není na zbyt, byt ale máme dost velký a tři roky nově komplet zrekonstruovaný, dětské pokoje máme dva. Manžel sice touží po domečku a mé těhotenství vzal lépe než já, vidí v něm vidinu právě toho domečku.. že prý se sem nevejdem.. hihi.. já ale myslím, že vejdem, je to byt po mých rodičích a také tu vychovali tři děti.
Trošku finančně narážíme, musíme koupit kočár, postýlku, autosedačku, ale přes internet se dá koupit spousta už použitých věcí levně, takže to moc tragicky neberu. Prostě to tak mělo být, mělo se to stát, třetí miminko nám bylo souzené a budeme ho milovat, stejně jako ty ostatní. Je to legrační, čekám třetí dítě a jen ta naše holčička byla plánovaná.
Tak nikdo nevěšte hlavu, holky vy co máte dvě a chtěli byste tři, tak buďte rády za dvě zdravé, někdo nemá a nemůže mít ani to.
 Jana,3 holky 
  • 

Re: třetí dítě 

(4.11.2009 9:29:21)
Hodně štěstí:)
 Petul 
  • 

Re: třetí dítě 

(4.11.2009 10:15:55)
Manzel ma z prvniho manzlstvi take syna (15), ted spolu mame malou holcicku a planujeme jeste sourozence. Ja jsem chtela vzdycky tri, ale to jsem nepocitala, ze si vezmu rozvedenyho chlapka s ditetem :-) Takze jsem si rekla, ze 4 dohromady by uz bylo moc.
Manzel , jeste nez jsme se brali,mluvil o jednom diteti,ja jsem rekla, ze dve a ze pres to vlak nejede , chi chi.
Ale asi, kdyby opravdu nechtel, tak bych to nelamala.
Nakonec velice prijemne prekvapil on, kdyz mi po porodu rekl (rozhodovala jsem se, zda ano ci ne HA), at nic neberu ...
 Lassie66 


Re: třetí dítě 

(4.11.2009 9:34:43)
Zrovna mám obě děti nemocné a pomalu si připouštím, že nemám na další dítě psychiku. Velice těžko snáším bezmoc, když děti něco bolí, nebo když se trápí. Člověk se 100x líp popere se svou bolestí, než s bolestí blízkých. Synek proplakal celou včerejší noc a ještě teď jsem z toho rozhozená. Přitom jsou děti daleko více nemocné a jejich rodiče to zvládají mnohem statečněji. Syn má podezření na opakovaný zánět močových cest(první zánět ledvin měl ve 3 týdnech). Jen dnešní odběr moči mi trval dvě hodiny, byl to nervák pro nás pro oba - naštěstí se podařilo. Ale nervy pracovaly fest, dokonce jsem byla v jeden okamžik na synka naštvaná, že nechce čůrat(!?)...~n~ Následně jsem měla zase vztek na sebe, pochopitelně.
Líbí se mi, když má někdo dům plný dětí, ale tolik dětí potřebuje maximálně vyrovnané rodiče - u nás jen polovina páru tuto normu splňuje...~d~
Jinak bychom při troše snahy měly podmínky dobré, naše dvě děti jsou milovány celým širokým příbuzenstvem, dům bude brzy celý hotový a máme i fungující prarodiče. Momentálně to ale vidím maximálně na ještě jednoho pejska.
 Velšice 


Re: třetí dítě 

(4.11.2009 9:54:07)
Jojo, je to rozhodování. Manžel už má děti čtyři, z toho dvě se mnou. A když se konečně těšil, že je ten nejhorší věk za námi a můžem si začít užívat, tak já si vymyslela třetí..Prý může zapomenout na klidný důchod a rovnou z práce ho pěkně složíme do rakve:o))) Nejhorší je, že má chudák vlastně pravdu.
 Ecim 


Re: třetí dítě 

(4.11.2009 10:19:33)
Máme jednoho známého, který má z prvního manželství 2 děti a ze druhého 4 děti, z toho 3 neplánované. Ty nejmladší děti měl po padesátce. Naštěstí je duševně velmi mladý :-).
 Liaa 


Re: třetí dítě 

(4.11.2009 9:57:34)
Lassie, moc dobře ti rozumím! A to se pereme jenom s virózami, pravda, jsme doma zavření už 4. týden. Jinak bychom podmínky taky měli celkem dobré pravda, s penězi to nijak valné není, ale dalo by se. Pro mě je nejvtší překážka to, že nejsem vůbec vyrovnaná, jsem hrozně nervní a děti to občas odnášejí ~a~ Pak si říká, že se třemi bych byla nervní ještě víc a jak by k tomu přišli ~a~
 Beruška, 7, necelé 3 a 9.tt 
  • 

holky - nemoce 

(4.11.2009 10:10:09)
No holky, když jste u těch nemocí, jak zvládáte, či nezvládáte.
Můj syn v té době 6 let měl těsně před prázdninami spálového bacila. Nebyla by to žádná hrůza, má ho za svůj život už asi po třetí, nebo po čtvrté, tentokrát to byl ale nějakej šílenej "hajzl" a on měl teploty 41,2 - 41,5°C ničím to nešlo srážet, ani vlažné sprchy, léky nic, v noci plakal, že umře, že ho všechno bolí, shodil na 17,8 kg, týden nic nejedl a takměr nic nepil, co vypil vyzvracel, rady s ledem po lžičkách nepomáhali, týden hrozili kapačky. Nejhorší na tom bylo to, že jsem byla s dětmi první tři dny sama - dcerka dva roky je dost náročná, je to typ dítka které neposedí, do toho manžel odjel na pravidelný kurz angličtiny a já ještě chodím večer do práce uklízet, abysme si přilepšili. Obvykle mi děti hlídá kamarádka sousedka, ale ve stavu v jakým syn byl, jsem poprosila moji maminku, která chodí do práce aby přijela a děti mi pohlídala. Nejhorší ale bylo to, že když byl s rodiči, tak přes den to bylo docela dobré, teploty max do 39°C, jen rodiče odjeli, tak k večeru teplota lezla nahoru. Syn byl malátný.. a já už si malovala scénář, jak to udělám, když bude v noci potřeba nemocnice. Pohotovost máme kousek, ale sama bych ho do auta neodvlekla, vůbec nespolupracoval.. a se spící dcerou, kterou doma nechat nemůžu, protože co chvíli v noci se budí.. no děs.. prvně jsem myslela, že bych zavolala mamince, že by přijela i v noci a malou pohlídala. Nakonec jsem měla ale řešení, že bych zavolala rychlou, protože co jiného. Nakonec jsme to přežili bez rychlé, syn byl doma ale ještě další dva půl týdne, ukecal mě do školy jen na poslední tři dny školního roku, že chce vidět kamarády a to jsem je prožila ve strachu, aby si hned zas něco nepřinesl, jak strašně byl zesláblý.
No dneska mám po poradě s dr. čípek rectal, který v případě nouze srazí velice rychle i tu největší teplotu a jsem šťastná, že to nechytla malá, protože já byla tak strašně vyčerpaná až hrůza. Představa, že mi takhle omarodí všechny tři zaráz.. tak mě asi picne.. protože to bylo minimálně dvoje poblinkané povlečení za den, pak k tomu dostal průjem, takže když blinkal na záchodě, tak to z něj lítalo všechno i druhou stranou.. a nejhorší bylo, že mi ho bylo hrozně líto, protože se mi pořád omlouval, že mi přidělává práci.
 Lassie66 


Re: holky - nemoce 

(4.11.2009 10:16:19)
Beruško, představuji si tu situaci a leze mi mráz po zádech... ~a~
 Ecim 


Re: holky - nemoce 

(4.11.2009 10:25:16)
Z nemocí mám také strach. Zrovna teď stůněme (bylo mi hodně zle v neděli, a tak jsem mohla děti a domácnost přenechat manželovi) a já si říkám, jaké je to štěstí, že děti jsou ještě malinké a nikam nemusíme, když je nám špatně, tak jsme prostě zavření doma. S prací, školkou a školou to bude časem horší. Moje maminka děti moc ráda kdykoli pohlídá, ale po chemoterapii má poškozenou imunitu, a tak by se o nemocné vnoučky starat nemohla. Snažím se na to teď nemyslet, budeme to řešit, až to bude aktuální.
 Lassie66 


Re: třetí dítě 

(4.11.2009 10:13:20)
Li@, asi tak. Můj mladší bráška byl astmatik od batolete - a živě si pamatuji, jak mého nervního otce popadal vztek pokaždé, když se brácha dusil a volala se pohotovost. Nedokázala jsem pochopit, že se táta na něj zlobí...neměla jsem ho za to ráda. Ale aniž bych to obhajovala tak musím napsat, že už dnes chápu, že ho přepadala bezmoc, kterou neuměl nějak jinak vyventilovat. Někdy mě děsí, že bych se měla zcela potatit - ale jsem dcera svého otce a třeba tu vznětlivost po něm mám...~d~
 Liaa 


Re: třetí dítě 

(4.11.2009 10:30:20)
Lassie, rozumím. Zdá se, že u vás je aspoň vyrovnaný manžel (podle toho, co píšeš), jenže u nás jsme nevyrovnaní oba. Muž je trochu ten typ jako tvůj otec. Přitom on třetí dítě chce ~d~ Ale já mám prostě pocit, že bychom měli naše exstující i neexistující děti před sebou chránit ~;)
 Lassie66 


Re: třetí dítě 

(4.11.2009 10:33:21)
Jo, je tak v klidu, že mě někdy dohání k šílenství!!!~t~ Ale zase - kdo jiný by se mnou vydržel, že jo...~:-D
 Liaa 


Re: třetí dítě 

(4.11.2009 10:38:10)
6Můj mě dohání k šílenství tím, jaký je nervák, a já nevyrovnaná pak musím paradoxně dělat vyrovnanou ~t~
 PetraK 
  • 

Re: třetí dítě 

(4.11.2009 13:14:02)
Tak tomu rozumím! Vítejte v klubu vyděšených, nervních a donekonečnavymýšlejícíchkatastrofickýchvizí :-D
Se ztuhlým křečovitým úsměvem dělám frajerku, jak je to OK, jak to bude ještě víc OK, no a když mě nikdo nevidí, tak jektám zubama připosr@tá strachy. Ale zřejmě budu dobrá hééérečka, neb tohle všechno na mě poznají jen ti nejbližší. A manžel je neurotik, cholerik a samovytáčecí typ! JDěsivá kombinace :-D Máme jen jedno dítě a další už mít nemůžu, ale nevím, jestli bych na to měla odvahu. Občas, když jsem nemocná a nemám svůj den, puberťák zlobí a já nevím kam dřív, si říkám, že kdyby mě do toho kvílelo mimi, tak mě odvezou do Bohnic. Miluju děti, nejsem Herodes, ale asi už bych na to neměla.
 Ecim 


Re: třetí dítě 

(4.11.2009 10:39:30)
Já mám sice poměrně klidnou povahu, ale také mám občas co dělat, abych svůj temperament udržela na uzdě. Takže mám pro vznětlivější lidi velké pochopení :-).
A ve stresu reagovat vztekem je normální.
 Ecim 


Lassie66, jak já Tě chápu! 

(4.11.2009 10:37:23)
Lassie66, jak já tomuhle rozumím! Moje maminka má od dětství těžké astma. Celé naše dětství přehnaně reagovala, kdykoli jsme s bratrem kašlali. Strašně mě štvalo, jak je z našeho kašle ustaraná, že nám věčně zakazovala zmrzlinu. Po letech se mi svěřila, jak když jsme s bráchou kašlali, tak mívala chuť nás seřezat. Dneska její pocity a rozpoložení dokonale chápu. Také znám ten pocit bezmoci a vzteku, kdy se pro změnu dusila ona, mnohokrát měla silnou alergickou a astmatickou reakci, kdy jí šlo o život. Jednou jsem ji náhodou zaslechla, jak líčí sousedce, jak se hrozně dusila, myslela si, že umírá, byla doma sama a říkala si, že se aspoň musí dostat na postel a lehnout si, aby až přijdeme domů, to aspoň na první pohled vypadalo, že jen spí ~n~. Ale nám do očí to nikdy neřekla.
Snažím se dělat psí kusy, aby moje děti astma pokud možno nezdědily. Beru je na hory a k moři, na podzim a v zimě nejezdíme MHD... Našla jsem si zaměstnání, které bude možné v případě nouze vykonávat z domova... A modlím se, aby to k něčemu bylo.
Jednou jsem měla astmatický záchvat pro změnu já a kdykoli jsem se nadechla (což bylo docela často), tak moje babička začala hlasitě úpět a barvitě mi líčit, jak hrozně mým astmatickým záchvatem trpí.
 Ecim 


Re: Lassie66, jak já Tě chápu! 

(4.11.2009 10:43:09)
Velkým štěstím mé maminky i nás je to, že se umí skvěle ovládat, jinak by po všem, co má za sebou, bylo dávno po ní (svou roli tu zjevně sehrál i odstrašující příklad nervově labilní babičky). (Když měla rakovinu, podařilo se jí to před námi utajit, řekla nám to až 4 roky po úspěšné operaci.) Snažím se být tak statečná jako ona. Ale nejsem si jistá, jestli se mi to daří. Ona tvrdí, že jo :-).
 PetraK 
  • 

Re: Lassie66, jak já Tě chápu! 

(4.11.2009 13:24:42)
Bylo mi 19, moje roční neteř se dusila a moje sestra byla bílá jako zeď a nemluvila neviděla, jen tu malou...a já nevěděla, jestli neumřu taky. Strachem o ty dvě.
Teď je mi 36, už 9 let mám astma a u syna jsem ho rozpoznala sama. Dělala jsem taky psí kusy, aby to neměl...a když jsem koukala, jak se mi večer dáví, jak vlastně dělá to co já, natrdo jsem ho vzala s sebou ke své lékařce a ještěže jsem to udělala.
Pak jsem se dlouho trápila s tím, že mě něco je, ale nevím co. Dloooouho jsem chtěla být statečná. Dnes mám za sebou rok a půl léčby boreliozy a už rok dodržuju bezlepkovou dietu. A zase dělám psí kusy, ale s malo změnou - cpu puberťáka lepkem, aby se to púrojevilo pokud možno hned teď, ne až v dospělosti :-) Pořád jsem se snažila, aby nikdo nic nepoznal, ale nakonec mi málem ani manžel nevěřil, že tu celiakii mám. Všichni si mysleli, že jsem držela dietu a nebo něco o anorexii....ale mě je to fuk. Jen s tou statečností se to nemá přehánět.
Klobouk dolů před Vaší mámou. Držím jí palce ať už je v pořádku. A Vám taky, aby jste nikdy neměla důvod být statečná.
 Ecim 


Re: Lassie66, jak já Tě chápu! 

(4.11.2009 13:32:18)
Petro, moc děkuji a přeji Vám, abyste se co nejdříve uzdravila. Co se týče zdraví, tak je mezi lidmi tolik předsudků, že člověk nestačí zírat. Když jsem jednou na hodině francouzštiny vyprávěla, jak maminka párkrát málem umřela při anafylaktickém šoku (po polévce z pytlíku, po nutele...), tak se mě vyučující zeptal, jestli to není psychického rázu a jestli ji nebije manžel. Zůstala jsem zírat jak opařená, nevěděla jsem, co odpovědět. ~q~
 PetraK 
  • 

Re: Lassie66, jak já Tě chápu! 

(4.11.2009 13:48:28)
Pořád jsou lidi neinformovaní, dokud se jich to netýká, tak nepochopí :-)
Třeba když někdo kouří a stojí u okna, tak se přece NEMŮŽU DUSIT!! Ale že to jde dovnitř a cítím to i přes zavřené dveře.... nevysvětlíte. Mějte se krásně :-D
 Ecim 


Re: Lassie66, jak já Tě chápu! 

(4.11.2009 13:58:24)
Petro, nebo to prostě pochopit nechtějí. Člověk s jakoukoli duševní chorobou se pro někoho rovná blázen a tečka. Vůči jakémukoli vysvětlování je imunní. Podle jiných lidí jsou alergici zase rozmazlení hypochondři, kteří si své problémy jen vymýšlejí. ~n~
A víte, na co jsem po všech svých zkušenostech vyloženě alergická? Když se někdo ohání větou "Já si nemůžu dovolit být nemocný". Jako kdyby všichni lidé, co stůňou, stonali pro své vlastní potěšení nebo co :-©.
Mějte se také krásně, přeju hodně zdraví a pevné nervy. ~g~
 Irena+Adélka+Elenka 
  • 

Re: třetí dítě 

(8.11.2009 10:02:56)
My máme dvě holky.První byla plánována a moc chtěná.Taky jsem si první mateřství užila se vším všudy,byla dosti uplakaná,probdělé noci,obávala jsem se každého večera,jak bude probíhat apod.Okolo roku už se vše uklidnilo,malá krásně spinkala a nám se podařilo přestěhovat do většího bytu, s jakým překvapením,když jsem za měsíc zjistila,že opět jsme v očekávání - neplánovaně!Měla jsem dost problémy s antikoncepcí po prvním porodu,neustále jsem krvácela apod.Manžel to vzal lépe než já,já tragicky,nebyla jsem na to vůbec připravená,konečně jsem v noci mohla spát,malá trochu samostatnější a znova???O potratu jsem neuvažovala ani vteřinu.Navíc podotýkám,že obě těhu byla riziková a ležela jsem na udržení od 30 týdne.Babičky nefungují,hlídání není.Takže jsem třetí dítě zavrhovala,že nikdy.I když druha dcera mi ukázala,že jsou i miminka,co spinkají 8 hodin v noci a nepotřebují prso každou půl hodinu.Manžel je už dosti unavený z těch dvou.A na to,že ještě před rokem a půl jsem byla přesvědčená,že třetí nikdy, začínají se ve mě opět pomalu probouzet pocity touhy po miminku,ale nejsem si jistá,zda bych to zvládla,už ty dvě nás stojí hodně úsilí.A navíc, v březnu jsem nastoupila do práce,co vám budu vykládat,okamžetě se nám zlepšila životní úroveň,můžeme s holkama na výlety a na jiné aktivity,které jsme dříve realizovali občas.A co stojí školky,oblečení apod.Po 5 letech jsme mohli konečně i s dětmi poprvé k moři.A proto si říkám, zda za každou cenu uspokojovat své potřeby,myslím na to,co bude, až holky půjdou na střední,práce nejistá,zdraví taky, budou moci jít obě na vysokou nebo jen jedna???Není to o tom,co teď, ale co za dalších pár let...
 Myss 


Re: třetí dítě 

(11.11.2009 19:04:28)
jo,to ja si presne taky myslim.Ted mame touhy,ale co nakonec ty deti?Treba ani sourozence nechteji a radeji by sly plavat nebo na lyze,jezdily s rodici na vylety,chodily do divadla a do kina a proste uzivaly zivota.Sama jsem ze tri deti,nikdy jsem nic nemela,obleceni jen po bratrech,vylety a dovolena zadna.Ale nasi meli tri deti..byli stastni?Nevim..rozvedli se....
 susu 
  • 

jedno 

(4.11.2009 9:38:52)
hmm, u nás to asi zůstane na jednom. Ve mně se míchá hlas citu, který mi říká, že bych ještě aspoň jedno chtěla a hlas rozumu, že bydlíme v jednopokojáči, že je mi čtyřicet, že co když dítě nebude zdravé(už dcera se v mých 34letech narodila se srdeční vadou) a tak jsme na takových 99% kompletní, ať se nám to líbí nebo ne.
 Tee81 


Nekdy neni na vyber!!!! 

(8.11.2009 15:11:28)
Nekdy si proste clovek nemuze vybrat!!!
Ja si vzdycky prala hodne deti...min.tri, i ja jsem ze trech deti a vubec to nebylo spatne, samozrejme jsme nemohli mit vse, ale bylo to moc fajn mit brasky! No a ted mam temer dvouletou holcicku, ktera ma "vse" az na toho sourozence ktery uz zrejme nebude. V tehotenstvi se ve mne probudila nevylecitelna nemoc kosti a s prazky ktere musim uzivat abych nemela bolesti to proste nejde...A ja i manzel bysme si tolik prali min jednoho dalsiho mrnouse. Obcas je mi z toho hodne smutno, tak zaciname uvazovat o adopci...doufam, ze nam to vyjde.
A vam vsem co mate velkou kupu deti preji moc stesti...ale vy uz ho vlastne mate!!! :-)))
 Ecim 


Třetí dítě - ano nebo ne? 

(4.11.2009 10:16:47)
Vždycky jsem si moc přála mít dva sourozence. Mám jednoho - o 5 let mladšího bratra - a máme se moc rádi. Po bratrově narození jsem se cítila mnohem šťastnější než před ním. Rodiče plánovali ještě třetí dítě, ale pak od nás otec odešel. Dnes jsme všichni hrozně rádi, že se to stalo, jediné, čeho litujeme, je to, že jsme neměli toho dalšího sourozence. Maminka nás pak s bratrem vychovávala za ztížených podmínek (už jsem tu několikrát psala podrobnosti, nechce se mi je opakovat, aby to nevypadalo, že si stěžuji).
Od dětství jsem věděla, že si moc přeju 3 děti, a snažila se dělat maximum pro to, abych to zvládla. S manželem jsme téma počet dětí probírali ještě dlouho před svatbou. On řekl, že si určitě přeje 2 děti a s tím třetím že se uvidí. Mám pocit, že už se mi manžela podařilo přesvědčit víceméně definitivně, svou roli sehrál i fakt, že máme 2 chlapečky a oba toužíme i po holčičce. Třetí děťátko bychom chtěli cca za 3,5 roku, abych stihla jít aspoň na chvíli do práce. Jediné, co mě rozčiluje, jsou reakce některých příbuzných. Manžel mě poprosil, abych o tom třetím dítěti před jeho rodinou nemluvila, že to považují za nerozum. Štve mě, když mě někdo považuje za naivní blbku, která neví nic o životě. Jsem ale ráda, že manžel nátlaku své rodiny nepodlehl. Ovšem musím říct, že jsou chvíle, kdy bych třetí děťátko brala hned. Při kojení a manželově pečlivém přístupu k antikoncepci to ale nehrozí.(Mým chlapečkům je 2,5 roku a 5 měsíců.) Doufám, že to s tím třetím děťátkem vyjde, přeci jenom je mi jasné, že jedna věc je chtít a druhá věc vnější okolnosti, které se nedají ovlivnit...
Svého času jsem si říkala, že kdybychom byli hodně bohatí, šla bych i do čtvrtého dítěte, ale to by v naší situaci bylo už opravdu hodně. 3 děti budou tak akorát, když mám ambice i v práci. (S mým bývalým partnerem bychom po finanční stránce 4 děti zvládli, ale zase bych v něm neměla tu oporu.)
 Horama 


Re: Třetí dítě - ano nebo ne? 

(4.11.2009 10:31:10)
Tak ať ti to vyjde a ať je to tentokrát holčička. Ale přiznej, že když to bude kluk, stejně se pro něj nadchneš. :o)
 Ecim 


Re: Třetí dítě - ano nebo ne? 

(4.11.2009 10:51:46)
Hujko, dík. Máš pravdu. Nadšená bych byla tak jako tak, nehledě na to, že s chlapečky už mám praxi :-). Jak už jsem mnohokrát psala, holčičku si moc přeju, ale ony mi připadají takové nějaké neskutečné :-):-)

Ale už na porodní sál mi chodily blahopřejné sms s dotazem, kdy už bude ta holčička. ~t~ Jsem hrozně ráda, když se mě na to někdo ptá. (Oni se lidé často ale na potvoru ptají před manželovými rodiči ~z~.)

Nejspíš Ti tenhle postoj bude připadat legrační, když už holčičku máš ~;)
 Horama 


Re: Třetí dítě - ano nebo ne? 

(4.11.2009 11:20:20)
Já popravdě trochu netuším, co bych si počala s klukem - připadají mi takoví neskuteční. ~t~
Zatím mám jen tu jednu holčičku a, když to vyjde, tak za dva roky bych chtěla ještě druhé dítě. Jestli holku nebo kluka nějak neřeším. Manžel původně strašně chtěl kluka, ale když se narodila Jíťa, prostě se do ní zamiloval. A teď zase povídá, že kluci, co mají starší ségru, mu připadají takoví divní a že by asi bylo lepší mít dvě holčičky. Ať to dopadne jakkoli, do třetího už plánovaně nepůjdu, i když na případě švagrovky a jejích dětí je vidět, že to může být fakt paráda (jenže taky dost nápor na nervy, budu ráda, že ustojím dvě).
 Ecim 


Re: Třetí dítě - ano nebo ne? 

(4.11.2009 11:43:54)
Hujko, četla jsi v nějaké jiné diskusi o tom, jak to plánovali mí rodiče nebo jak se první syn narodil mně? ~t~ Kdyby ne a kdyby ses chtěla opravdu pobavit, tak dej vědět, ráda Ti to sem napíšu ještě jednou ~t~
 Horama 


Re: Třetí dítě - ano nebo ne? 

(4.11.2009 11:54:04)
Tak to neznám. :o)
 Ecim 


Re: Třetí dítě - ano nebo ne? 

(4.11.2009 12:45:41)
Tak tedy: Napřed byli mí rodiče nemocní a druhé dítě nějakou dobu mít nemohli. Když už to šlo, tak byl zrovna výjimečný stav v Polsku a rodiče dospěli k závěru, že bude lepší, když budou mít zase holku. Navzdory vědeckému postupu se jim ale povedl bratr. Já jsem - jakožto správná maximalistka, pokud jde o miminka - chtěla dvojčátka. Brášku a sestřičku. Tento nedostatek jsem později kompenzovala tím, že když už mě nebavilo mít bráchu, tak jsem ho prostě převlékla za sestřičku. Stejný postup jsem volila, když jsem toužila po psovi. Bratr to kupodivu přežil bez vážnějších následků a v některé zvířecí druhy se převtěloval dokonce s nadšením :-)~t~
Jako dospívající jsem si snad tisíckrát dělala test s prstýnkem zavěšeným na nitce, který se umístí nad rozevřenou dlaň. Když prstýnek krouží, signalizuje holčičku, když se kýve, signalizuje chlapečka. Dělala jsem ten test spoustě lidí a vždy to ukazovalo pravdu. Vyšla mi napřed holčička a potom chlapeček - pokaždé. Jen mě trochu mrzelo, že třetí dítko se neukázalo.
Ani v jednom těhotenství jsme si nenechali říct, co čekáme. Poprvé jsem byla přesvědčená, že to bude holčička. Mnoho lidí mi ale prorokovalo chlapečka, protože jsem prý dobře vypadala. (Tedy kromě 2. a 3.měsíce, kdy mi pokaždé bylo dost zle.) Já jsem odpovídala, že to určitě bude holčička, a že jestli to bude chlapeček, tak se na porodním sále umlátím smíchy. Ke konci prvního porodu mi sice hlavou stihlo prolétnout asi tisíc myšlenek, ale kupodivu jsem nějak nepřemýšlela nad tím, co se mi narodí. Jakmile jsem svého synka spatřila, tak jsem si řekla: "No jo, a co ono to vlastně je?" A byl to kluk. První, co mě napadlo, bylo: "Tak on se ten test fakt i někdy splete!" Zní to šíleně, ale opravdu jsem se strašně smála.
Napodruhé jsem hádala spíš chlapečka. Porod byl až na poslední půlhodinku lehký. Ke konci mi ale zeslábly kontrakce, pak se zastavily a já jsem viděla kousíček malilinkaté hlavičky, kterou jsem ale za žádnou cenu nemohla vytlačit a která pekelně bolela, zase mi hlavou stihlo prolétnout tisíc myšlenek, panikařila jsem, že se miminko narodí udušené, vzpomínala na jednu spolužačku, která chtěla rodit pouze císařem a říkala si, jak ji chápu, myslela na to, že musím tlačit, protože jsem hrozně zvědavá, co se mi narodí, na to, že to bolí jak prase a nejraději bych bolestí rozkopala celý porodní sál, ale to třetí dítě stejně chci. Pak bylo miminko konečně venku a hlasitě jsme brečeli oba dva. Když jsem dobrečela, tak jsem manželovi řekla, te na tom třetím trvám. Manžel pobledl a řekl: "Tak dobře. Ale chvilku s tím počkáme, jo?" ~t~
 Ecim 


Re: Třetí dítě - ano nebo ne? 

(4.11.2009 15:13:38)
A jinak začátek druhého porodu líčím v diskusi pod článkem Vše o císařském řezu jako reakci na Tvůj příspěvek pod názvem "hlavně nic nezvedat". (Už to sem nestihnu přepsat.) ~:-D
 malostranska 


Re: Třetí dítě - ano nebo ne? 

(6.11.2009 13:32:45)
mas pravdu. Nekdy me ty reakce zarazeji taky.Kdyz jsme cekali druhe, jedni znami nam prisly predat darek pro starsiho k narozeninam...se slovy : vsechno nejlepsi...no a co blbnete s tim druhym....navic mam dojem, ze "vsichni" okolo vi lip, kolik bychom meli mit deti....taky jsem si jednou pripadla doslova jako mala holcicka, kterou tchyne plisni za to, ze ma byt rozumna....zajimave je, ze se synem / mym manzelekm takto nemluvi/
 Ecim 


Re: Třetí dítě - ano nebo ne? 

(6.11.2009 15:20:22)
Bereniko, to také nechápu. Co je podle těch lidí proboha tak nerozumného na druhém dítěti?
 Ivatema 


Touha 

(4.11.2009 10:27:57)
I já toužím po třetím dítěti. Když si prohlížím fotky, jak byly holky malé, chce se mi málem brečet. Když vidím těhotnou kamarádku, tiše jí zavidím. kolikrát se mi už v noci zdálo, že jsem těhotná...a ráno-to zklamání. Mám holčičky 9 a 13 let, jsou hodné, skvělé...mám je moc ráda.Přesto moc toužím po miminku, ale manžel už prostě nechce. Jednak se bojí, že mu dítě "ukousne" zase trochu jeho přídělu lásky, že se všechno bude motat jen kolem něj.Rozohodně to není otázka peněz-máme tak akorát, byt taky menší, ale stačí... Jsem sice smířená, že už asi další dítko nebude(je mi 36), ale pořád věří na nějaký zázrak...že se třeba prostě přihodí....
 Xantipa. 


Re: Touha 

(4.11.2009 11:03:36)
Já jsem z těch, která má všechny 3 děti plánované. Ale ne tak, že se to zrovna hodí, prostě najednou jsem cítila, že TEĎ hned, teď je čas, teď to dítě potřebuju a chci. A to jsem po dceři už žádné dítě nechtěla a když jí bylo 9, tak jsem cítila, že teď je ten čas na další dítě a neuměla jsem si představit, že by žádné nebylo. Manžel nechtěl, dcera velká, samostatná a do toho najednou takové starosti. Ale kdyby nesouhlasil, nemohla bych s ním už dál žít, to vím zcela jistě. A to samý s naším třetím - prý - co řeknou lidi, řeknou, že jsme blázni, houby peníze, malýt byt. Já jsem jen opakovala - kašlu na lidi, co je jim do našich dětí.... Já jsem cítila, že to tak má být a kdyby opět manžel nechtěl, odešla bych od něj. Ale musím říct, že manžel je rád za všechny 3 a říká, že je dobře, že jsem si stála za svým a že viděl, že já to tak cítím a tudíž že tak je to správné. Cítím, že jsme teď kompletní.
 Ecim 


Re: Touha 

(4.11.2009 11:07:06)
Xantipo, máš pravdu. Kolik máte dětí, je jen vaše věc. Druzí ať si říkají, co chtějí.
Také mám pocit, že budeme kompletní, až budeme mít 3 děti. :-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Touha 

(4.11.2009 11:38:10)
Já mám takový polovičatý pocit, že nejsme komplet, i po třetím. Je to trochu tím, že jsem plánovala děti čtyři, momentálně vím, že by to bylo pro rodinu, zejména pro muže, který se o ni stará po všech směrech, jak jen se dá, hodně těžké ustíhat, kdyby přišlo. Takže se trochu smiřuju s tím, že mohou být jen tři, ale nevzdávám se :)
 Radka + 2 
  • 

Re: Touha 

(4.11.2009 17:23:56)
Jsem z těch, co každý měsíc doufají, že ta HA nebude fungovat a ona je tak zatraceně spolehlivá :(

Když vidím někoho s dvěma dětmi a kočárkem, chce se mi brečet, nechci potkávat jedinou milou paní v okolí, protože čeká třetí mimčo a já jí závidím. Závist - netušila jsem, že tu vlastnost mám :(

A někdy mám silný pocit, že kdybych potkala někoho, kdo touží po hodně dětech ...

Žijeme v zahraničí a řada manželek "expatů" řeší zaměstnání třetím dítkem ... ani na to bych manžela nenachytala. Ach jo.
 kobra21,A91,M94,A08,L10 


Re: Překvapení 

(4.11.2009 12:53:52)
Když jsem ve 40 zjistila, že k mým dospívajícím dcerám přibyde další dítě,byl to šok. Vůbec jsem jej nechtěla, měli jsme antikocepci a přesto. V 9. týdnu jsem o dítě přišla a tím momentem se vše změnilo. Začala jsem po děcku toužit, dnes mám roční dceru a neumíme si nikdo myslet,že by nebyla. Finančně na tom nejsme nejlépe,ale dá se to. Obě starší studují( 18 a skoro 16),výdaje jsou větší,ale já myslím,že se to prostě dá.Kvůli penězům bych další dítě neřešila,zda ho uživím a tak. Beru to jako zbytečné děsy, já přišla ve 40 o všechny peníze, majetek a taky se to zvládlo. Je to jen rozhodnutí dvou lidí.Nejde přece jen o věci,ale o vztahym jiné hodnoty.
 sůva léna 


Re: Touha 

(6.11.2009 19:21:42)
Zázraky se opravdu dějí! Já mám dva zdravé kluky (15 a 13). Taky jsem toužila po třetím dítěti a manžel řekl kategorické NE! Sice mě to mrzelo, ale smířila jsem se stím. Časem jsem se začala těšit na to jak budeme mít víc času na sebe a jak jednou přijdou vnoučata. Jenže, manžel míní a příroda mění. Vloni na konci léta jsem ke svému velikému překvapení (až šoku) zjistila, že jsem těhotná. Manžel se mnou sice tři měsíce skoro nepromluvil, ale nakonec to taky přijal. V březnu se nám narodila zdravá holčička a když ho dneska vidím, jak s ní dělá blbiny a vidí se v ní (samozřejmě by to nahlas nepřiznal), tak vím, že moje rozhodnutí dát miminku šanci bylo správné. Přeji Vám hodně štěstí a jeden velký zázrak!!
 Hanka+2holky 


Re: Touha 

(7.11.2009 19:33:50)
Mám to stejně,tento měsíc mi bude 36,doma dvě holky-jen menší(5+3,5r),taky mívám ty sny,že jsem porodila-jak živý,nesu si miminko domů......Manžel to vidí jinak,dvě stačí.Minule argumentoval,že by to musel táhnout finančně sám,čímž mě urazil,chodila jsem mezi dětmi na 0,2,od 8M druhé malé na 0,2,s postupným přidáváním,navíc všechno máme-oblečení,kočárky,autosedačky.,stále schovávám.....Taky věřím na zázrak,náhodu......
 Iren 
  • 

Schovávám se za peníze 

(4.11.2009 10:55:41)
Už jsem alergická na rčení v "dnešní době". Myslím že opravdu nebylo ještě tak dobře jako teď. Žádné války, pogromy,i ten nejchudší je zabezpečen tak aby měl co do huby (zkuste dát bezdomovci chleba - pošle vás víte kam).Spoustu negace a skepse vytváří média, člověk má pak pocit že se zde nedá žít - a přitom jsme najezení, v teple a relativním bezpečí. Většina rodičů, co argumentuje penězi, nezmiňuje - neměli by jsme za co jíst nebo čím topit. Zmiňují se kroužky, výlety, dovolené, zajistit děti do budoucna apod. Je to samozřejmě důležité, ale nemít tyto věci pro mě osobně není znak chudoby.Opravdobá chudova je v zemích třetího světa. Nemá-li někdo další děti kvůli penězům, není to že by děti neuživil, prostě by se rodina musela vzdát části komfortu. Aby jste si nemysleli, nejsem žádný bláznivý vyznavač "mnohodětství" - mám jedno a zážitek z prvního porodu mi doživotně stačí :-) . Peníze by byly i na druhé, ale neumím si představit, že bych na dotěrné otázky příbuzenstva o přírůstku odpověděla že nechci, protože se bojím porodu ha ha, to by asi mnozí nerozchodili. Schovat se za peníze je tak snadné :-)
 Darka,4+1 
  • 

Re: Schovávám se za peníze 

(4.11.2009 11:20:58)
Ale pro dítě nemusíš jen do porodnice - taky mám jedno takové doma.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Schovávám se za peníze 

(4.11.2009 11:27:38)
nechci vypadat jako snobka, ale pro mě je určitý standart rodiny velice důležitý ... vyrostla jsem v rodině, kde fakt peníze nebyly, no, ony by i byly, kdyby je taťka nepropil a neprokouřil, ale příčina je jedno, tady se bavím o důsledku. A nešlo o to, že by nám mamka nemohla proplatit kroužek nebo tak, šlo o to, že pomalu nebylo na jídlo, často chleba se sádlem, jogurtu jsme se dočkali jedině v den výplaty. Dodnes nepochopím, jak to mamka všechno zvládla, ale zvládla ... taťka už je dneska taky jiný člověk, takže docela happyend, ale i tak, byla to zkušenost a já bych nechtěla, aby moje holky tohle musely zažít.
U nás je to tak, že třetí dítě nebude, ne kvůli financím, ale psychicky už bych další dítko nezvládla, ačkoliv musím připustit, že v poslední době se nad tím zamýšlím, čím dál tím častěji ~:-D
 Ecim 


Re: Schovávám se za peníze 

(4.11.2009 11:48:32)
Jano, já ti rozumím. Standard rodiny je pro mě také velmi důležitý. Mám pocit, že chudoby už jsem si užila dost a mám jí po krk. Vím, že bychom teoreticky uživili i víc než 3 děti, ale nechceme žít chudě. A můj táta, to by byl také šťavnatý příspěvek do diskuse...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Schovávám se za peníze 

(4.11.2009 12:47:55)
Tak je tu ještě jedna věc... teoreticky uživit může člověk třeba dvacet dětí, otázkou je, jestli prakticky chce. Každé dítě snižuje akceschopnost a svobodu matky, jedno dítě se na hlídání udá skvěle, dvě dejme tomu, ale tři a víc?
Ono to není "jen" o penězích, je to o prioritách, řešilo se to tu už mockrát. Někoho baví být máma na plný úvazek, někoho ne. A je to úplně v pořádku, protože kdyby byli všichni lidi stejný, je na světě dost nuda. ~;)
 Ecim 


Re: Schovávám se za peníze 

(4.11.2009 12:55:15)
Monty, to máš svatou pravdu. :-) Třeba my dvě jsme dost povahově odlišné (např. v tom, že já chci hodně dětí, ráda chodím na písek a jezdím k moři), ale Tvé příspěvky čtu ráda a často mě velmi pobavíš svou upřímností a konstruktivním přístupem k věci. :-) A líbí se mi, že si na nic nehraješ a neděláš ze sebe matku - trpitelku ~t~.
 jana 
  • 

Re: Schovávám se za peníze 

(7.11.2009 13:11:39)
Udat na hlídání? No já nevím, já neudám ani jedno: manželovi rodiče na to fyzciyky nestačí a povaha tchyně taková, že jí bych své dítě nesvěřila ani na hodinu o samotě. A moji rodičové chodí oba do práce a starají se o 2 staré nemocné, každý jinde. Moje ségra je ještě na střední s nima, druhá na VŠ, ale ta je zas buď ve škole nebo na brigádách nebo na cestě a bydlí jinde a musela by jet daleko a máme se rádi, ale nemusíme být spolu pořád. Takže co? A že bychom někomu platili, aby nám hlídal? Nechceme, aby naše dítě vychovával někdo jiný. Máme své hodnoty a ty chceme předat. Mě naši taky nikam neodkládali - jasně, k babi o prázdninách, na tábor a tak, ale ne když jsem byla nemocná, že bych byla s babi - když mi bylo zle, chtěla jsem přeci maminku. Dítě máme, že jsme ho chtěli, a to se vší odpovědností. Prostě některý věci nějaký čas neděláme. No a co? Když jsme si pořídili štěně, taky jsme nikam nemohli, teď je to zas mamlas, takže ho nemůžem dát někomu do bytu a na to, aby u nás někdo týden hlídal mamlasa si taky nehodlá nikdo brát dovolenou, co by tu dělal? Tak nejezdíme na jih k moři, kde by mamlas umřel, ale na sever, kde si to mamlas užije. S dítětem to samý: do divadla jdu s kámoškou, manžel preferuje kino, jde do kina s kámošem na film, na který chce, a já bych s ním na takový stejně nešla. Akorát prostě nejdeme spolu, no. Spolu můžeme jít, kdybychom chtěli, když jsme u našich nebo naši u nás, ale nám je stejně líp s mrňousem než bez něj. Oraz je samozřejmě občas potřeba, ale to si prostřídáme. Rozhodně radši oželíme nějakou akci spolu než že bychom oželeli to, že mrňous ví, že s ním je máma nebo táta a může se na to spolehnout. Umřela bych studem a lítostí, kdyby si dítě bolístku běželo pofoukat k chůvě. Znám takový případy a ty matky se diví, že k nim to dítě netíhne.
Pro rejpalky podotýkám, že dítě nečiníme na nás závislým, a rozhodně není v zajetí rodičů, kteří ho mají jako majetek a hodlají ho vlastnit po zbytek života. Jen prostě naše láska znamená, že raději obětujeme něco jiného než čas a vztah, který můžeme mít s naším prckem. Když je s ním manžel, nemám vůbec pocit, že bych prcka o něco šidila. Ale kdyby byl s chůvou, tak to teda jo.
 Monika 
  • 

Re: Schovávám se za peníze 

(7.11.2009 20:19:17)
Naprostý souhlas
 Ecim 


Re: Schovávám se za peníze 

(8.11.2009 12:13:08)
Jano, Moniko, ono hrozně záleží na tom, jak často a od koho si dítě necháme pohlídat. Já jsem taky dost "nadšená" maminka, první syn byl ode mě přes noc pryč v době, kdy mu byly necelé dva roky. Mám poměrně malou potřebu odpočinku, ale někdy ho mít musím. I když mám velmi spolehlivé hlídání, tak mám přesto pocit, že se svými dětmi trávím HODNĚ času. Nechci být "drogová" matka, která si zakládá na tom, že se od dítěte nehnula 24 hodin denně několik let, ale chci být pro své děti tím nejdůležitějším člověkem. Moje maminka je ta nejskvělejší babička, kterou znám, ale přesto bych nechtěla, aby s ní moje děti trávily víc času než se mnou, ale hlavně - ona se mě nikdy o mé prvenství nikdy nesnažila připravit. Občas si naléhavě potřebuju odpočinout, ale jsem schopná odpočívat jen tehdy, když vím, že moje děti jsou s někým, s kým jsou šťastné.
Na druhou stranu - kdybychom s manželem neměli příbuzné, kteří občas rádi pohlídají, tak si někoho stálého na příležitostné pohlídání najdeme - i kvůli dítěti, aby mělo ještě někoho aspoň trochu blízkého. On si nutně musí odpočinout nejen rodič, ale i dítě - moc dobře si to pamatuji ze svého dětství.
A i když jsem momentálně šťastná maminka na plný úvazek, tak zastávám názor, že je pro dítě lepší spokojená maminka "na částečný" úvazek, než frustrovaná maminka na plný úvazek :-).
 Taodvedle 


Re: Schovávám se za peníze 

(4.11.2009 13:08:10)
iren to mas pravdu, ale preci jen hold chceme urcity standarat, lyze, dovolene, mame barak, ten potrebuje taky porad prachy. nejde o treti dite jako takove ze by nas moc stalo, ale dasli roky co bych musela byt doma. ja se ted s tim taky prala, ale mame 2 holky, mnzel jeste jednu ze predchoziho manzelsti, je o 14 let starsi, takze i kdyz miluje deti, vim ze mu to staci. jestli me to staci? nekdy ano nekdy ne. ale kdyz vypadnu sama na vikend, nebo jsem nekde sama s manzelem vim ze je to tak jak ma byt. bojim se taky ze bychom se dalsim ditetem trosku odcizili, nebyl by cas na nas jako milence
 Zuzana 
  • 

Re: Schovávám se za peníze 

(4.11.2009 13:14:27)
"Dnešní doba" je různá. Já mám taky jedno dítě. Původně jsem chtěla tři. Ale bohužel bych je neuživila. Rozvedla jsem se, když bylo dítku 5 let, otec na něj nadále odmítl dát cokoliv. A živit dítě z jednoho malého platu, chodit přitom do práce a bát se, že když onemocním já nebo dítě, nemáme na chleba, to myslíš tou "dnešní dobou"? Zažila jsem si s penězma svoje a tvrdím, že děti maximálně dvě. A že by nám pomohla celá slavná "státní sociální péče", tak ta nás spíš buzerovala, když jsme se střetly. Nezapomenu na den, kdy mi chtěli dítě sebrat a dát do kojeňáku jen proto, že jsem neměla práci a tudíž ani příjem! Kdyby mi pomohli sehnat práci, ale to bylo na dámy příliš. Nakonec jsem sociálku vyhodila a byla jsem na tom o něco lépe, aspoň bez buzerací. Díky, s těmito zkušenostmi je i jedno dítě moc!!
PS: nejsem nemakačenko ani Romka ani podvratný živel. Mám VŠ, takže chování sociálky na mne bylo fakt silné kafe. od té doby je nemůžu ani cítit, krávy namyšlené.
 Petrajda 


Dnešní doba 

(4.11.2009 14:19:26)
Nemůžu si pomoct - dnešní doba je možná různá, ale stejně pořád lepší, než kterákoli doba v minulosti a spousta jiných dnešních dob na většině míst na světě.

Tím samozřejmě nikomu nenutím, kolik má mít dětí, ani neříkám, že je odsouzeníhodné mít dětí 0, 1 nebo 2.
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: Dnešní doba 

(6.11.2009 22:25:57)
No právě, dnešní doba. jak už bylo napláno výše, nikdy v historii se lidé u nás neměli tak dobře jako teď. Podívejte se, jak jsou plné hospody a kolik je kuřáků. Vždycky to fungovalo tak, že ti nejchudší, kteří neměli opravdu nic, měli aspoň hodně dětí. Tak jaktože to nejde dnes? Všechno je hlavně o pohodlí a komfortu. Pokud má člověk kde bydlet, tak uživí i děti.
 Ecim 


Re: Dnešní doba 

(7.11.2009 10:59:04)
Heleno, s tou "dnešní dobou" s Vámi souhlasím. A s těmi kuřáky a hospodami mi to připomnělo, jak jsem se kdysi dívala na Výměnu manželek, kde se měnily maminky v bohaté a chudé rodině. Ta chudá rodina měla 5 dětí a otec byl bez práce. Velmi mě rozzlobilo, že ten otec kouřil a chodil do hospody, když děti nemohly dostat k snídani ani jogurt. Jednou ta bohatá maminka porušila pravidla reality show, šla do obchodu a nakoupila těm dětem spoustu dobrot. Ty děti si ale odmítly vzít, protože byly zvyklé, že pokud se koupí jogurt, smí si ho vzít jen ta nejmladší sestřička. Na pivo a cigára pro otce ale peníze byly! ~o~~q~
Žili jsme velmi skromně a dnes si i s RP dopřávám věci, které bych si v případě nouze klidně odepřela. To si raději odpustím třeba kosmetiku, než aby děti byly bez jogurtu nebo zdravých bot. Rodiče by sice neměli zapomínat na sebe, ale zájem dětí je PŘEDNĚJŠÍ, to ať se na mě nikdo nezlobí.
 DENISA 


Zavidim vam 

(4.11.2009 14:05:00)
Zavidim vsem tady diskutujicim, protoze vsechny maji jasno kolik deti chteji. Ja osobne v tom jasno vubec nemam a uz par mesicu se to ve mne pere. Manzel jednoznacne chce druhe a hotovo. Kdyz jsme meli miminko, druhe jsme planovali oba a chteli ho mit co nejdriv, coz se ale nepovedlo. Ted, kdyz je ditko v obdobi vzdoru (2,5 r), si vubec neumim predstavit, ze bych zvladla neco jineho krome neho, tzn. treba chodit do prace ci mit mimino. Ne ze bych mela tolik povinosti, ale jeho neustale mrceni a knourani me straslive psychicky vycerpava. Uz po obede mam pocit, ze pokud si nelehnu, tak do vecera nedoziju. A pritom se jedna jen o takove ty bezne veci co zna kazda matka - nechce se oblikat, nechce jist, rozhazuje jidlo, rve 2 hod v kuse, ze chce cokoladu atd. Kdyz byl mimino, tak veskera ta pece a vstavani se mi zdalo proti tomuto prochazkou ruzovym sadem, protoze fyzicky zvladnu hodne, psychicky je to horsi. Moc bych chtela pro nej sourozence, to je jediny duvod pro, jinak je spousta duvodu proti, tak se v tom tak placam.
 petru 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 14:32:28)
Deniso, vůbec se Ti nedivím. Ráda bych Tě ujistila, že nejsi jediná maminka, která si myslí, že dokáže zvládnout maximálně to jedno "zlobící" dítě. Když jsem měla dvě malé holčičky (2-letý věkový rozdíl) a mladší měla rok a kousek, tak jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Strašně jsem to obrečela a na chvíli jsem uvažovalal o přerušení. Nakonec jsem to ustála, ale s tím, že jsem nebyla daleko od blázince. S první dcerou jsem sotva stíhala uvařit, vyprat, zajít na procházku a byla jsem ráda, když jsem si mohla po obědě lehnout. V současnosti má mimčo kolegyně z práce a naše starší kolegyně je taky překvapená, že nemá ani umyté nádobí. A já to chápu. Jestli chceš pro syna sourozence, tak bych to dlouho neodkládala, aby si byli věkově blíž, i když to taky není výhra.
Možná potřebuješ nějaké rozptýlení a občas si vyrazit bez syna.
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 14:45:37)
Petru, já jsem s prvorozenou dcerou byla ještě po obědě v pyžamu, ale kupodivu mi přijde jednodušší, když jsou dva. Dcera vyžadovala(a stále vyžaduje)hodně pozornosti, je prvorozená a první vnučka - takže je zvyklá, že se jí každý věnuje a sama si moc hrát neumí. Syn, chudák druhorozenej, se zabaví a hraje si i sám(zase je tam to riziko, že když je dlouho ticho, zábava není legální či přiměřená věku ~t~). Ale hlavně si vyhrají spolu, takže v tomto mi to přijde pohodovější. Je i pravda, že prvorozené dítě tě donutí změnit kompletně životní styl, kdežto ty další už přijdou v době, kdy jsou určité věci zajeté.
Hlídání je na dvě děti horší, na tři už je asi potřeba narazit na anděla nebo na blázna ~:-D.
 petru 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 14:56:30)
Hlídání asi nic moc. Ale kamarádka není schopna hlídaní sehnat ani na jednoho syna, protože ho babičky nechtějí, že špatně jí a další důvody.
Když jsme ještě bydleli daleko od babičky, tak jsem si taky užila. Jela jsem s dětma do 20km vzdáleného města, mimčo vyložila u paní na hlídání, nejstarší dceru odvezla do lidovky, s prostřední šla na bazén. Manžel se utrhnul v práci, zajel do lidovky, holku vzal do práce, kam jsem za asi 20 minut dorazila, dceru vyzvedla, vyzvedla mimčo u hlídací paní a jela domů. Byl to záhul a zrovna na tohle docela ráda vzpomínám, jak jsme to krásně zorganizovali.
Líbí se mi, jak vysvětluješ že mamča s prvním dítětem změní celý životní styl, to je fakt a sama jsem si to neuvědomila.
PS: v pyžamu jsme občas o víkendu celá rodina o víkendu, ještě že to nevidí tchýně
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 14:59:32)
Moje tchýně bydlí vedle nás. Takže jsem si hned ze začátku nařídila, že se nebudu přetvařovat a dělat se hezčí a pracovitější, jelikož bych to logicky musela dělat celý život, každý den. Takže tchýně ví, do čeho jde, když u nás zaklepe na dveře.~:-D
 petru 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 15:18:00)
Tak to zas závidím Tobě. To jsem nedokázala. Moje tchýně k nám už radši moc nechodí. Ale jednou přišla tak nečekaně a zrovna, když jsem byla na chvíli pryč pro dceru. Trapas. Byly skoro tři hodiny a já ani neměla umyté nádobí od oběda. Nepotřebuji žádné uklidnění, byla to moje chyba, ale pravda je, že to je u mě normální.
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 15:25:13)
Petru, není co závidět - takové soužití má svá pro i proti. A uklízet musím stejně, ještě pořád k nám sem tam jezdí návštěvy ~t~. Ale jde o to, že kdyby tchýně chodila ohlášeně 1x za měsíc, pak bych kmitala jak fretka. Ale když může přijít kdykoliv, tak bych nedělala nic jiného. Ještě navíc s tou demoliční četou, co mám doma. Včera mi zrovna povolily nervy, udělala jsem večeři a pak práskla dveřmi a šla ven se psem. A tchýně byla u toho ~t~.
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 15:34:33)
Lassie, tak to já Ti nezávidím ani trochu. Přiznám se, že jsem velkým odpůrcem vícegeneračního soužití. Ale pokud to někomu vyhovuje jinak, tak mu to samozřejmě neberu.
My to máme tak, že moje maminka a manželovi rodiče bydlí ve vedlejší čtvrti, což je pro naše potřeby ideální. I když se všemi vycházím velmi dobře a vídáme se hodně často, tak jsem ráda, že nebydlíme spolu, protože cítím, že by tam pak vznikaly třecí plochy, které takhle nemají moc šancí vzniknout. S manželem se také shodneme v tom, že i když své děti milujeme jako nikoho na světě, tak je rozhodně nebudeme chtít mít takhle blízko v době, až budou dospělí a mít své rodiny. Neber ale můj příspěvek v žádném případě jako kritiku, jen uvažuji na dané téma. :-)
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 15:48:21)
Ecim, já jsem ten nejhorší možný člověk na společné soužití ~t~. Okolnosti ale způsobily, že bydlíme vedle tchánovců. Několikrát jsem to tu chtěla zabalit, ale ono má vše svá pro a proti. Pro mě je to velká škola a to hlavně proto, že má rodina nedrží moc pohromadě, kdežto rodina přítele ano. Více jak 10 let jsem žila úplně sama a najednou tu byl někdo, kdy mi chtěl radit a pomáhat ~:-D. No, je pochopitelné, že to moc dohromady nešlo.
Ale jinak - člověk by se měl co nejlépe zařídit podle svých možností - a měl by vidět ty dobré věci. Já to tedy moc neumím, dívám se na věci spíš pesimisticky, ale jsou věci, které nepopřu. Třeba to, že je opravdu super to hlídání. Když jsme byli se synem v nemocnici, dcera šla automaticky vedle. Věř, že za týden se na mě zeptala 2x. Je prostě zvyklá, že babičku vidí skoro denně. Tchýně je navíc akční, sportuje, vyrábí, tvoří. Děti mají prostě perfektní prarodiče a velkou rodinu, to já jsem neměla. No a když už TRPÍM a musím snášet společné soužití, využila jsem tu blízkost i jinak - začala jsem studovat. Taky fajn. Podmínky mám určitě lepší,než řada jiných.
Jde o to, jak se kdo na věci dívá. Známá mi třeba taky říkala, že by s tchýní žít nemohla - ale zase v jednom kuse fňuká, že nikam nemůže, že nemá hlídání....
Nesmíš se prostě dát. U nás si zvykli, že jsem do rodiny přišla z jiné planety a nesnaží se mě už moc měnit. Jen vědí, že je nutné mě nedráždit a taky se nepřibližovat v době PMS.~t~
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 15:50:23)
Jo, ale jinak nepředpokládám, že s námi děti zůstanou. Já jsem šla v 18 z domu a nemohla jsem udělat líp. Navíc mám nějaké plány, které s péčí o třicetileté děti nepočítají.
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:01:24)
Lassie, tohle všechno je důvod, proč se snažím své příspěvky formulovat diplomaticky, abych se někoho nedotkla. Navíc na mě nepůsobíš jako člověk, který by měl ve zvyku akorát fňukat a nic se svými problémy nedělat nebo si dokonce nechat něco líbit.
Jinak já jsem trochu opačný případ, osamostatnila jsem se až 3 roky po ukončení VŠ, ale za rozmazlence se fakt nepovažuji. Určitě nebudu tak samostatná jako Ty, když jsi odešla z domova už v 18 (navíc z některých Tvých příspěvků vím, že sis v životě také dost užila nepříjemných věcí), ale hrozně mě štve, když se někdo na mladé lidi, kteří žijí o něco déle s rodiči, kouká jako na vyžírky. Vždycky jsem doma pomáhala, jakmile jsem začala vydělávat, tak jsem adekvátní částkou přispívala na chod domácnosti a zodpovědně si šetřila na vlastní bydlení. On je to s tím osamostatňováním trochu paradox - člověk, kterému rodiče koupí byt, se na první pohled může jevit jako "samostatnější" než někdo, kdo si na něj vydělává sám. A když je člověku 25, nic nemá, teprve začíná vydělávat a šetřit peníze, má začátečnický plat a doma naštěstí slušné vztahy, navíc je ženská a ví, že až bude mít děti, tak bude chtít být chvilku doma s dětmi, ale nechce se nechat vydržovat, tak si rozmyslí, jestli dejme tomu 4-5 tisíc měsíčně ušetří nebo je dá za nějaký podnájem. Nemám nic proti tomu, když rodiče pomohou dětem k bydlení (můj manžel dostal od rodičů byt, ale je to skromný a samostatný člověk a váží si toho, co pro něj rodiče udělali), pokud budu jednou mít tu možnost, udělám to také. Ale ne vždycky to jde. :-)
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:12:54)
Ecim, ale já fňukám ~t~. Udivuje mě, že na lidi často působím úplně jinak, než jaká ve skutečnosti jsem. Někdo si třeba myslí, že žiji zdravě a známá mi tuhle říkala, že si mě neumí představit vytočenou... Jen ten můj ví, co má doma.~t~
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:30:53)
Tak to já si Tě vytočenou představit dovedu. Působíš na mě temperamentním a životaschopným dojmem, je vidět, že jsi zvyklá překonávat překážky a máš to v hlavě srovnané.
Jinak já občas taky nestačím zírat, jak působím na druhé lidi. ~t~
A hrozně mě baví dělat si představy o druhých a pak sledovat, jak se ty moje představy časem mění. Bylo by to fakt na dlouhé vyprávění. Když si třeba vezmu, jakým dojmem na mě dlouho působil můj současný manžel... Nebo si teď namátkou vzpomínám na jednu moc fajn kolegyni z práce, se kterou jsme si jednou po pár pivech v hospodě řekly, že první dojem, který jsme na sebe udělaly, nebyl nic moc, ale pak jsme spolu měly moc hezký vztah ~t~.
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:36:27)
Ecim, to je další věc - taky jsou lidi, co si myslí, že to mám v hlavě srovnané ~t~.
Přitom - mám v hlavě neskutečný chaos a kdybych to měla definovat, tak si připadám, jako když mi někdo rozřízl hlavu, dal mi do ní smotané fusekle a hlavu zase zašil(laparoskopicky, mám pod okem jen dva stehy ~t~). Tak si připadám.
Ale piš dál, piš, piš. Dneska je mi tu dobře.~:-D~x~
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:37:17)
Jaký dojem na tebe dělal manžel, smím-li se zeptat(?).
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:44:13)
Manžela jsem poznala na střední, chodit jsme spolu začali o 10 let později, před tím jsme byli dlouho jen kamarádi. V prváku na střední na mě dělal dojem malinkého (já jsem hodně vysoká), hubeného zakřiknutého chudinky, který ani neumí do pěti počítat a kterému budou ostatní určitě ubližovat. Dodnes si vzpomínám, jak jsme celá třída někdy v polovině prváku zůstali zkoprnělí úžasem, když se ukázalo, že UMÍ nahlas mluvit. Pak se časem ukázalo, že je ještě upovídanější než já, ale jen potřebuje čas, aby to mohl plně projevit. :-)
A svého bývalého přítele jsem dlouho považovala za namyšleného suchara a také jsem se velice pletla :-)
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:46:12)
Jinak když jsme spolu začali s manželem chodit, tak na 2 třídních srazech vznikaly úžasné situace, kdy ze mě holky páčily, s kým že to chodím, a manžel seděl u toho a královsky se bavil ~t~.
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:45:02)
Mně taky. Ale děti se probudily, snad mě ještě chvilku nechají psát. :-)
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:46:49)
Já tě registruji až nějak poslední dobou. Jak dlouho se na Rodině vyskytuješ?
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:49:02)
Diskutovat jsem začala od konce srpna. Dlouho jsem si rozmýšlela, jestli do toho mám jít. Kdysi jsem totiž s internetem udělala jednu velmi nepěknou zkušenost.
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:50:21)
Říkala jsem si... ale doháníš to znamenitě.~t~
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:51:23)
Budu muset trochu omezit. :-) Ale ono je to tím, že s dětmi stůněme a nikam nemůžeme. :-)
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:51:57)
Není. Přiznej si to. ~:-D
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:53:45)
Máš pravdu. Také je to tím, že jsou v posledních dnech moc pěkná témata ~t~.
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:47:02)
Starší syn už na Rodinku občas žárlí a říká mi: "Maminko, nech ten článek!"
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:16:40)
U svých dětí budu trvat na tom, aby se nejpozději ve 30 letech odstěhovaly. Myslím si, že do té doby se může osamostatnit drtivá většina lidí až na pár výjimek, jako třeba samoživitelka s dětmi. Jedna moje známá v mém věku žije dodnes s 11letou dcerou v bytě se svými rodiči a i když mají hezké vztahy, tak jí to fakt nezávidím.
Děsí mě, když se děti od rodičů nikdy neodstěhují a zůstanou s nimi v jednom bytě napořád. Dva takové případy znám ze svého bezprostředního okolí. Fakt katastrofa. Je to podle mého názoru chyba na obou stranách - těch dětí, že jsou líné zvednout zadek a odejít, i těch rodičů, že je prostě nevypoklonkují.
 Lassie66 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:25:19)
To mají děti teda tvrdý ~t~. Já dceru v 18 posadím ke stolu, dáme dobrou večeři, předáme jí vkladní knížku a sdělíme jí, že je na čase jít do světa. S klidem jsem to takto sdělila tchýni a málem to s ní praštilo. Sama měla doma dva mamánky, přítel se osamostatnil intrem(zaplaťpanbůh)švagr má doživotní následky, dle mého názoru ~:-D. Ale ono ani to nebude tak horké. Jedna věc je, co prohlašujeme teď a jiná, co opravdu za těch 20-30 let uděláme. Synek je třeba mamánek jako řemen - je jednoduché si je připoutat, teď to vidím. Ale člověk se musí věnovat i jiným věcem, aby jednou nebyl osamocen, až budou děti vylétávat z hnízda.
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:39:39)
Lassie, s tím souhlasím. Není nic horšího než si z dětí udělat modlu a jedinou životní náplň a patologicky si je k sobě připoutat. Já se osamostatnění dětí nebojím, protože jsem typ člověka, který si vždy a za všech okolností umí udělat zajímavý a nabitý program - s dětmi a partnerem i bez nich. Ono je dobré dát dětem manévrovací prostor, někdo je zralý na odchod z domova v 18, někdo ve 23, je dobré děti ani nevyhazovat, ani nedržet doma násilím. Takže klidně tu dětičky ještě chvilku pobuďte, ale budete přispívat na domácnost a podílet se na všech pracech. U nás sehrálo roli i to, že jsme s bratrem studovali, a tudíž byli déle finančně závislí. Kdybychom museli jít studovat třeba 100km daleko, tak bychom to také bývali zvládli. Bratr pak k velkému překvapení celé rodiny odešel pracovat do ciziny. Ale znám i lidi, kteří byli donuceni v 18 odejít z domova a tvrdili, že to na ně bylo brzy a že by ještě chvilku potřebovali žít s rodiči. Nebo se najdou třeba lidé, kteří jdou v 18 studovat a tu dávku svobody neunesou, místo učení začnou pařit, vyletí ze školy a rodiče je mají opět na krku. :-)
Ale děsí mě třeba, když rodiče mají malinké děti a hned postaví barák se 2-3 byty s tím, aby měly děti jednou kde bydlet, a pak jsou scény kvůli tomu, že děti tam bydlet nechtějí a že jim rodiče vnutili něco, o co ty děti nestojí.
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 16:06:13)
Jo jo, všechno má své výhody a nevýhody a za všechno v žitotě se platí. :-)
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: Zavidim vam 

(6.11.2009 22:34:32)
Když to tak čtu, tak nezbývá než závidět jiným kulturám, kde jsou lidé zvyklí žít pohromadě. Tam totiž tyhle problémy s hlídáním vůbec nejsou. Myslím tím nejen naše romské spoluobčany, u nichž je soudržnost k rodině v genech po staletí, ale stejné principy platí třeba v muslimských rodinách.
 Jana 
  • 

Re: Zavidim vam 

(7.11.2009 13:33:21)
Nic Ti nebrání změnit lokál: Asie, Afrika na Tebe čeká. Nula soukromí, tvrdá práce, vycházky jak kdy jak kde, předepsané chování, obřízka a tak. Hodně štěstí.
 jana 
  • 

Re: Zavidim vam 

(7.11.2009 13:26:12)
Tak to jsi možná udělala DOBŘE, ani nevíš. Když se budeš tvářit pořád jak anděl, budou se k Tobě všichni chovat jakkoli, protože máš svatou trpělivost atp.
Když dáš jednou najevo, že "TAKTO TEDY NE", leckoho to přibrzdí.
Já první 2, 3, 4 roky byla strašně slušná, ale pak zpětně jsem si říkala, že jsem byla zbytečně moc, a že jsem určité kroky měla učinit již tehdy...
Nicméně, s manželovou rodinu zacházela jsem vždy jak s malovaným vejcem, jen jsem se jimi nenechala manipulovat a nikdy jsem neskákala, jak oni pískali, což oni nesli velice těžce, taky to, že manžel tím pádem taky už neskákal, jak oni pískli.
A pak jsem se dověděla, jak se mě celá manželova rodina bojí, bratři - takoví kolosové, starší než my... Přijde mi to úplně směšné a nemožné.
Ale já jsem sama sebou a hájím naše manželství, svého manžela a prcka a já se nikoho z nich nebojím - a v někt. případech jsem jediná. Jenže i ta obáváná osoba má respekt - pozná, jestli se bojíš a zneužije toho, nebo se nebojíš a máš její respekt, i když ráda Tě nemá - ale tu ohebnou ovci ještě méně.
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 15:46:47)
Já jsem se kvůli úklidu přestala stresovat ve chvíli, kdy mi docvaklo, že uklízím v první řadě pro sebe a teprve ve druhé řadě kvůli druhým. I když mám dost uklízivou povahu, tak také někdy něco nestihnu podle svých představ a nevěším se z toho. Třeba zrovna dneska. Jsme s dětmi nachcípaní, tak si děláme havaj. Obvykle pro svoji pohodu potřebuju ráno vstát, honem se nasnídat, umýt a převléci, ale dneska mi to všechno trvalo hrozně dlouho, ale mně je to jedno :-) Dneska jsou zrovna na Rodince zajímavá témata a protože mám zrovna chuť a obě děti spinkají, tak diskutuji a je to ~:-D
 Jana 
  • 

Re: Zavidim vam 

(7.11.2009 13:17:48)
Trapas to je PRO NI - copak Ti chodí do bytu, když tam nejseš????????!!!!!!!!!! Návštěvám, které nezvu a které zvány nejsou, se nevěnuju, a kdybych teda na Tvém místě odcházela, tak zamykám. A kdy si umeješ nádobí je Tvoje věc, ne její. Když ho tam nemáš týden... vo co go?
A víš co je nejlepší pro tchyně, aby přestala chodit jen tak na blind? Když vám vstoupí do toho nejlepšího - a pak s tím přestane. Fakt to funguje.
 SnowWhite 


Re: Zavidim vam 

(7.11.2009 14:48:06)
Ale hlavně - než počneš a poviješ, tak období vzdoru zmizí a budeš víc v pohodě....můžu tě ovšem ujistit, že pořád je něco a sebrat odvahu k tomu takovýto počin naplánovat je opravdu statečný čin sám o sobě. Nejlepší je tak trošku vynechat a prostě do toho spadnout po hlavě :-) S argumentama pro a proti bys tu mohla sedět ještě za dva roky:-)
 Beruška, 7, necelé 3 a 9.tt 
  • 

Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 14:33:23)
denisko..
držím ti palce.. já s oblibou říkám, že kdybych první měla dcerku, tak druhé nikdy nemám.. a vidíš.. ještě stále vstávám 5-6 k dceři 2 roky a 9 měsíců, přes den ji nosím v náručí tak 5 hodin, sem a tam.. a neustále něco řešíme, od mlácení hlavou vzteky do země jsme se dopracovali k tomu, že mi pouze řekne, že jsem zlá a nafoukne se... syn ten byl jiný, byl sluníčko, úžasně hodný.. a dnes v 7dmi letech je pořád stejný, ale zase na druhou stranu je velice citlivý a uzavřený.
Teď čekám neplánovaně třetí, totálně psychicky i fyzicky vyflusnutá, do toho celý dny zvracím, chodím do práce a nevím co dřív.
Nejsem spokojená sama se svými výkony a nejradši bych se neviděla. Ale i tak se na miminko moc těším a vím, že to nějak zvládneme. Budu muset a ono to půjde, tak myslím, že i tobě by to šlo. Já jsem teď v 9tt, takže než se mrně narodí, bude naší čertici už 3,5 a bude to pohoda. Tak se neboj, ono to období vzdoru taky povolí a budeš mít doma úžasného chlapečka, který ti rád s miminkem pomůže.
 DENISA 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 15:19:03)
Mas pravdu, vsechno se zvladne a obdobi vzdoru by melo do narozeni dalsiho uz snad vyprchat. I s tema nocema to mame stejny, ja vstavam tak 8-10 za noc, v 5 chce k nam, takze do rana nespim, protoze me okopava. Kdyz si vzpomenu, jak moc jsem byla prvni trimestr unavena a schopna spat vestoje v tramvaji, tak nevim nevim. Na druhou stranu zvladnes to ty, zvladly to jine........., jenom ty silnejsi nervy bych privitala. Pripadam si, ze jenom rvu a rvu, nechci ho placat, ale rev je snad horsi. Bojim se proste, aby se z nervozni matky jednoho ditka nestala hystericka matka dvou.
 silenka 


malý tyran? 

(6.11.2009 9:30:45)
Beruško, jen mne napadá, jestli skoro tříleté dítě vyžaduje nošení 5 hodin v kuse, jestli už to není trochu moc? Možná by sis mohla přečíst knihu od Jiřiny Prekopové Malý tyran, je to tam dobře vysvětlené, jak a proč vzniká situace, kdy děti rodiči orají - mě ta kniha pomohla, protože ač teda malého tyrana (zatím :-)) nemám, tak mám tendenci tak děti vychovávat...
hodně štěstí, ať se to zlepší!
 Ecim 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 15:17:45)
Deniso, ráda bych se připojila ke všem maminkám, které Ti radí, aby ses nebála a druhé dítě si co nejdříve pořídila. On každý věkový rozdíl má svá pro i proti a někdy je fakt dobré být pod tlakem okolností, aby se člověk donutil k velkým výkonům. Já jsem plánovaně otěhotněla v době, kdy mému staršímu synovi byl rok a půl a dokonale se nám sešla moje nejhorší nevolnost a jeho nejnáročnější věk. Po bytě jsem ho musela strkat, na procházce jsme sváděli bitvu o každý krok ..., ale ani na vteřinu jsem nelitovala a stálo to za to. Mám pocit, že teď je to s těmi mými chlapečky oproti tomuto období úplná idylka. :-)
 Klementýnka 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 20:31:57)
já závidím všem, co se rozhodnou a otěhotní. Já jsem měla i s manželem od začátku jasno, chtěli jsme oba 3 děti. Po porodu syna jsem říkala, že už nic jiného nechci, než další dítě. Jenže člověk míní, osud mění :-(( Snažíme se otěhotnět už skoro 7 let a nic~a~ Nikomu bych tohle nepřála a říkám si, že je lepší být nerozhodná a většinou se to díky náhodě nějak vyřeší. Než si strašně moc přát a neúspěšně. Tak přeju jednoduché rozhodování a každému to, co si přeje ~p~
 DENISA 


Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 22:04:14)
Tak to moc drzim pesti, at se zadari. Ale jak pises, kdo moc tlaci na pilu, tak se vetsinou nedari. Znam okolo sebe mnoho takovych pripadu, kteri si naplanovali dite presne snad i na minuty, kdy by se jim hodilo, aby se narodilo. Ale priroda je priroda a ta je porad daleko nad nami.
 Linda 
  • 

Re: Zavidim vam 

(4.11.2009 22:24:20)
Deniso, narozdíl od ostatních maminek si naopak myslím, že je nesmysl "nutit" se do druhého dítěte, když vím, že mám toho prvního plný kecky a že na další zatím nemám energii ani náladu! Podle mě je lepší počkat, až ten starší povyroste - s větším dítětem je to jednodušší, nebudeš v takovém stresu a třeba se dostaneš do fáze, kdy jakoby zapomeneš to nejhorší co obnáší malé dítě a dostaneš zase chuť na další....Beru to podle sebe, sice máme jedno dítě, ale tak cca do 3 let věku jsem vůbec neměla náladu uvažovat o dalším. Jakmile dcera nastoupila do školky, já na půl úvazek do práce, mám větší pocit volnosti a klidu a na druhou stranu ve mně hlodá i nepříjemný pocit, že dítě půjde už brzo do školy a ty blbiny kolem mimina a batolete a školky už nikdy nezažiju?!
 susu 
  • 

Re: Zavidim vam 

(5.11.2009 8:45:46)
deniso, záleží na tom, kolik je ti let. Pokud máš kolem 30, tak klidně počkej. Já si taky dlouho nedokázala představit další dítě, páč dcera je velmi svéhlavá a temperamentní, období vzdoru máme už 6let, ale teď se i já propracovávám k touze po dalším mimi. Hmmm, jenže je mi 40. Pokud jsi na tom líp, tak klidně počkej, ono to nejspíš přijde.
 DENISA 


Re: Zavidim vam 

(5.11.2009 9:26:31)
To prave je ono, kdyby mi bylo 30, tak to taky neresim. Ale je mi skoro 39, takze je nejvyssi cas to resit. Proto ta depka z toho, ze se nemuzu rozhodnout. Na dnesek jsem spala 2,5 hod, maly zase mrnkal, takze je jasne, k cemu se priklanim dneska. Ach jo.
 susu 
  • 

Re: Zavidim vam 

(5.11.2009 9:37:56)
já jsem dneska spala taky asi 2-3 hodiny, malá je nemocná a blila. Hmmm, s tím věkem je to blbé. Netušila jsem, že jsi jako já, tady je spíše hodně ženských mladších. Já si v dceřiných 3 letech taky ještě nedokázala představit další dítě, hmm, jenže teď je mi těch 40, dceři šest a už mi asi půl roku vyčítá, že nemá žádné sourozence. :-(, že si chce doma taky s někým hrát.

Buďto zatneš zuby a zkusíš další mimi, nebo se smíříš s tím, že další nebude. Ani jedna možnost nic moc, já vím. :-( Když dítě, tak se z toho možná budeš hroutit, ale po čase to bude lepší. Když ne, tak to bude lepší teď, ale pak tě asi čekají výčitky tak jako mě.
 DENISA 


Re: Zavidim vam 

(5.11.2009 10:29:48)
Proc mas vycitky, ty uz jsi se rozhodla pro ne?
 susu 
  • 

Re: Zavidim vam 

(5.11.2009 10:48:30)
já se rozhodla pro ne. Někde výše i píšu víc proč. A dcera občas vyčítá a já si taky vyčítám.:-(
 DENISA 


Re: Zavidim vam 

(5.11.2009 11:01:10)
Jo, uz jsem to nasla. A jaky nazor ma na tve rozhodnuti tvuj manzel? Nevim nevim jestli delas dobre. Kdyz si to vycitas, tak to asi moc dobre nebude. Samozrejme zalezi na spouste jinych okolnosti, napr. pravdepodobnost opakovani vady u dalsiho ditete atd., ale napr. jednopokojak bych jako duvod nevidela. Ale samozrejme te vubec nesoudim, naopak drzim pesti at to dopadne tak ci tak.
 susu 
  • 

Re: Zavidim vam 

(5.11.2009 11:22:19)
manžel to bere jako já, jsme jednotná dvojka, aspoň si myslím. Možnost opakování srdeční vady(nebo jiné) mě děsí, já jsem trošku pesimista a vzhledem k věku nevím, s čím můžu počítat. Ono taky v pupeční šnůře byla jen jedna žíla a v porodnici mi říkali, že by mohla mít jen půlku párových tělních orgánů(1 ledvina, 1 plíce,..), vyšetření řeklo, že tohle je v pořádku, ale naše genetika asi nebude valná.

A jednopokojáč-vezmi jeden 20m pokoj, dej do něj postel pro nás, pro dítě(příp, dvě děti, tři,....), pracovní stoly pro děti, sedačku, všechny dětské hračky, květiny,oblečení,....a co dalšího tě napadne. Máš představu jak žijeme? Takové malé skladiště.:-) a v něm tři lidi. Máme jednu mini komoru, aspoň že tak, ale zbytek je stejně děsný. Řešení zatím nevidím.:-(
 DENISA 


Re: Zavidim vam 

(5.11.2009 22:18:36)
Tak to chapu. Ja se genetiky taky bojim jak cert krize. Po tom co jste zazili, je vase rozhodnuti pochopitelne. Ovsem pokud by te ta neexistence druheho mela nejak moc uzirat, asi bych radila navstivit psychologa, ktery by ti pomohl s tim nejak vyrovnat a trochu prehodit v hlave vyhybky ze smutku nad tim co nemas na radost z toho co mas. Sam si to clovek porad muze opakovat a realne oduvodnovat, ale vime, ze se to lehko rika, tezko dela. Moje kamoska mela prvni v 25, druhe nechtela ona, manzel ano, pak se ji to pred 40tkou rozlezelo a mermomoci chtela druhe, jenze to uz manzel rezolutne odmital. Dneska je z toho dost hotova a porad to mele dokola, pritom uz je ji 45, takze stejne na poctu deti nic nezmeni, mela by zmenit svoje uvahy.
 jana 
  • 

Re: Zavidim vam 

(7.11.2009 13:45:35)
Promiň, nechci se Tě dotknout, ale na co potřebujete nutně sedačku? Sedět se dá i na posteli. Nebo na zemi. Dá se to řešit různě. Jedna postýlka se ještě vejde a časem to třeba vyřešíte na 2+1 a bude to lepší: jeden pokoj pro vás, druhý pro děti. Znám lidi, co mají 6 dětí ve dvoupokojovém bytě, 6 dětí v malém třípokojovém bytě, 7 dětí v dvoupokojovém bytě, 3 děti v malém 2+1 s průchozími pokoji. Dokonce znám lidi, ale to už je dřív, kdy bydeli na půdě na seně, měli jednu postel, jeden stůl a jednu židli. Každý rok na Vánoce se tam narodilo miminko - takový Ježíšek. Pak bydleli v 1+1, malinkém, a děti spaly v posteli po 3. Jak rostly, tak se tam nevlezly, tak některý chodily spát do jinýho baráku ve vsi k bezdětný tetě. Všichni jsou normální, mají své rodiny, mají i nějaké školy a hodně spolu drží. Mám známý 1+1 2 děti a jsou v poho. Ono to je náročné, ale ne nemožné. Jak už tu někdo psal, je to o té prioritě. Já mám z Tvých psaní spíš pocit, že když druhé dítě mít budeš, tak to nějak uděláš, a když ne, budeš nadosmrti litovat.
A tý genetiky se vůbec neboj a nenech si ji dělat: znám deístky snad stovky špatných diagnostik, a neznám jedinou dobrou. S ničím Ti nepomůžou, partnera nevyměníš. Jen Tě vystresujou. Myslím, že si dělají výzkum, ale to co ze sebe plivou nikdy nevyšlo.
Mám známý, kteří měli u 4. dítěte těžkou srdeční vadu - ale nějak jim to nemohli genetici vysvětlit, když už měli tři zdravý, že. 5. dítě mají zase zdravé. Já bych Ti radila, nech to na přírodě. Dá-li dá, a bude to dobré. Ne-li, ok, mělo to tak být a také to přijmeš.
 Léňa + 4 děti 
  • 

Re: Zavidim vam 

(10.11.2009 12:50:25)
To si snad děláš srandu, ne? 6 nebo 7 dětí ve dvoupokojovém bytě - takhle to fungovalo za našich rodičů - za války a po válce (byli prostě všichni chudí), ale jestli někdo takto funguje nyní, tak je to hnusná nezodpovědnost od těch rodičů. A radit pisatelce, aby se do tak malého bytu nacpala ještě s dalším miminem, to je fakt síla.
 jarka 
  • 

mame 1:2 

(4.11.2009 14:48:45)
rozumnějte ja jedno on dvě, a uz nějaký ten pátek řešíme zda pořídit společné. NEVIM/NEVI/NEVIME. spousta pro a proti. Pro: společné dítě; moje dítě nebude jedináček (i když už je tam velký věkový rozdíl)..... PROTI: partnerův věk; tři děti na uživení; samota na mateřské (žádná z blízkých kamarádek nemá či neplánuje dítě); moje pohodlnost.... mam pocit, že tech proti najdu hrozně moc ale pak si řikám není ten argument pro : společné dítě ten nejdůležitější???? fakt nevim.... možná my to někdo pomůže ukázat z jiného úhlu?????????????
 Ecim 


Re: mame 1:2 

(4.11.2009 15:03:16)
Jedni naši známí to měli také tak. On nejdříve děti nechtěl, ona ano a pak si pořídili společné 2 a nelitují. :-)
 Róza - 05,08 


Re: mame 1:2 

(4.11.2009 16:11:27)
Já si myslím, že člověk toho dalšího dítěte pak nikdy nelituje. Spíš mám strach, že bych litovala toho nenarozeného :-).
 Ecim 


Re: mame 1:2 

(4.11.2009 16:13:38)
Ona si ta kamarádka musela ty děti dost tvrdě vybojovat - tedy hlavně to první. Ke druhému už manžela ani nemusela přemlouvat.
 Marťas 1 


Re: mame 1:2 

(4.11.2009 20:17:57)
U nás je podobná situace.Já mám 1 dceru z prvního manželství a můj přítel z prvního manželství 1 dceru a 1 syna.|po společném dítěti toužím jen já,už proto aby mé dítě nabylo jedináčkem a také proto,aby jsme s přítelem měli společnou radost i starost.
 Marťas 1 


Re: mame 1:2 

(4.11.2009 20:25:02)
Podobnou situaci řeším i já.Já mám z prvního manželství 1 dceru a můj přítel z prvního manželství 1 dceru a 1 syna.Společné dítě si přeji jen já,už proto aby má dcera nebyla jedináček a také proto,aby jsme s přítelem měli společnou radost i společnou starost.O manželství doma řeč je,takže svatba v plánu je,ale dítě?~:( Už jeprý starý - myslím si,že přemýšlí reálně,ale já jsem zklamaná.
 jarka 
  • 

Re: mame 1:2 

(5.11.2009 15:29:13)
no my jsme se vzali ted nedavno, partner chtěl a moc, takže to bylo strasně pohodové, prima i když bez děti, ale to dilema s dětmi nevim jestli vyřešim
 Myss 


Re: mame 1:2 

(11.11.2009 19:19:50)
mila Jarko,ja mela z prvniho manzelstvi 16 leteho-syna,muj novy manzel nastesti nic,kdyz se nam narodil spolecny chlapecek.On po diteti nijak neprahnul,i ten jeden muj,ktereho vychovaval se mnou mu jaksi vzal vitr z plachet.Byl zrovna v puberte-docela silene puberte.Ja ale videla,jak to zvlada,jak je hodny,ajk mi s nim pomaha a tusila jsem,ze by treba jednou zatouzil po vlastnim a treba si na nej nasel jinou.Bylo mi uz 37let,takze nebylo prilis casu,a tak jsem se vlastne rychle rozhodla a on tak nejak tise souhlasil.Dnes rika,ze to byl ten nejlepsi napad,ja jsem taky moc stastna,manzel je uzasny,byl s nim na materske,dnes uz je klukovi 6let,ten starsi je z domu.K vasemu problemu asi tolik:vase deti z predchozich vztahu to ponesou tezce,mozna to muze i nabourat vztah,budete resit mnoho veci,ktere byste resit nemuseli,takze to zvazte.Pokud ale deti v puberte nejsou a jsou jeste male,myslim,ze by to nebylo tak zle.Ale vzdycky budete riesit-moje dite,tvoje dite,nase dite.HRUZA!!!!Co komu koupit,proc to muze mit ten a ne ja?Znam spoustu pripadu ze sveho okoli,nedopadli dobre.Ted mate rovne podminky a nakonec i deti to nejak vezmou,ale dalsi dite vsechno vsechno meni.
 Žaneta, 1:1 
  • 

Další dítě ? 

(4.11.2009 15:24:59)
Taky zvažuju další dítko. Já mám jedno, partner druhé a přemýšlíme o společném. Bije se to ve mě, navíc řeším i svůj věk věk, skoro 38. Navíc budou dluhy po vyplacení exmanžela - řešíme vypořádání SJM a byt mu zkrátka nenechám :-). Taky je v tom pohodlnost - synovi bude 11 - chce se mi vlastně ještě ? Nejlíp bude vysadit HA a nechat to osudu, který to rozhodne za mě.
 DENISA 


Re: Další dítě ? 

(4.11.2009 15:27:14)
Si fakt myslis, ze 38 je hodne? Ale jdi.
 Róza - 05,08 


38 

(4.11.2009 16:08:38)
38 není hodně, ale dítě je závazek na minimálně 20 let, spíš ale 25. Tak to vidím já.
Hodně toužím po třetím a toto je jeden z důvodů, proč to stále zvažuji. Tolik bude totiž brzy manželovi.
 DENISA 


Re: 38 

(4.11.2009 16:19:49)
Co bude za 20 ci 25 let bych zas tak tvrde neresila. Spis bych zvazovala jestli uzivim dite v nasledujicich letech, ale ne za 20. Protoze se pomalu ale jiste suneme smerem Zapad, tak to zrejme za tech 20 let bude jako napr. v UK ci USA. Skolne bude natolik drahe, ze nikdo z rodicu na to nebude mit a mladi si tam na studium budou muset vzit uver a po nastupu do prace ho splacet.
 Iva 
  • 

Re: 38 

(6.11.2009 13:55:47)
No dyk to je taky jediný správný, umíš si představit jak se studuje teď? Učí tě jeden exot za druhým. Já si na škole vážila a ctila tak 25% vyučujících, ostatní byly příšery. Ztráta času. Kdybych si studium mohla zaplatit, šla bych hned za rektorem a řekle mu - soráč, platím si to, tak ať jde tenhle cvok co si říká učitel dělat něco jiného....
Z pěti let byly tři a půl ztracené roky plné blábolů.
Lituju že jsem školné neměla....
 alej 


Re: 38 

(4.11.2009 19:40:29)
mezi mými známými ve Švýcarsku a v pobřežních městech Ameriky je 30 letá matka mladice, je normální mít první dítě v 35-38 a přitom mít klidně v plánu celkem tři (osobně se s tím teda neztotožňuju).
 Vera33 


Re: 38 

(4.11.2009 20:50:35)
Já mám dítě jenom jedno.Je vymodlené po několika letech marné snahy a těšila jsem se na něj, jako nikdy na nic jiného. Bohužel se narodilo předčasně a s těžkou vrozenou vadou.V 1. roce jeho života jsme si prožili hotový očistec. Teď je všechno dobré v rámci možností, a já přemýšlela nad druhým, manžel ale rezolutně odmítl. Prý toho už bylo dost a ten jeden mu úplně stačí. Takže ač jsem původně měla úplně jiné plány, budeme mít doma jedináčka. Často přemýšlím, že bych si to všechno, (těhotenství a miminkovský věk), ráda prožila znova, ale přesně podle pravidela tak, jak to má být. Tak možná až v příštím životě....
 DENISA 


Re: 38 

(4.11.2009 22:11:01)
Vero, vidim to tak, ze jestli je ti teprve 33, tak mas jeste spoustu casu. Asi to chce opravdu cas po tom co jste si prozili, a taky abyste meli vetsi predstavu jak to bude s vasim prvnim ditetem zvladatelne do budoucna. Tvuj manzel neni sobec, spis zbabelec, ale nelze mu to v nejmensim vycitat po te trpke zkusenosti. Preju ti, at ho casem presvedcis, ze takoveto veci se s velkou pravdepodobnosti neopakuji, a ze opravdu byste to meli vsechno zazit znova, lepe a radostneji. Pokud to s postizenim prvniho ditete bude jenom trochu schudne, tak bych presvedcovala a nedala se, vzdyt kazde dite (i postizene) si preje sourozence a moc by mu to prospelo.
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: 38 

(6.11.2009 22:44:28)
Měla jsem třetí dítě v 36 a dost jsem zvažovala svůj věk. Krátce předtím mi zemřela maminka, která mě měla v 38 letech. Po její smrti jsem cítila jako ohromnou křívdu a zazlívala jsem svým rodičům, že mě měli tak pozdě. Bratr, který je o 15 let starší, měl totiž maminku o 15 let déle než já.
 Ecim 


Re: 38 

(7.11.2009 11:04:22)
Také bych chtěla své třetí dítě stihnout do 36 let. A znám dívku, které po dlouhé nemoci zemřela maminka, když dívce bylo 18 a mamince asi 40. Ta dívka si pak dítě pořídila velmi brzy. Spousta lidí kolem ní to považovala za nerozumné, ale i když jsem měla obě děti kolem třicítky, tak tu holku v tomhle ohledu chápu.
 SnowWhite 


Re: Další dítě ? 

(7.11.2009 14:42:46)
Dodneška občas zařvu "já jsem to už nechtěla!" ale to mimino to vyváží :-) Nicméně peklo to je o to větší, že si člověk znovu připomíná ty probdělé noci, nemoci si dojít koupit rohlíky bez bojového plánu a strategického rozmístění všech postav a postaviček....apod. ale jo stojí to za to
 Lysil 


za našich babiček... 

(5.11.2009 13:00:44)
Úsloví ‚za našich babiček‘ je ovšem pěkné klišé, moje babička porodila své děti v padesátých letech, kdy tedy početná rodina rozhodně nebyla znakem životaschopnosti páru, socialistický člověk měl hlavně budovat...
Mimochodem má také tři a zůstala s nimi doma, takže se dobovému ideálu vymkla. Ovšem třetí už bylo neplánované a čvrté opravdu nechtěli, jak jsem se dozvěděla po letech.
 3 malé děti 


Nikdy jsem tři děti nechtěla. 

(5.11.2009 14:54:11)
Dvě děti pro mě byla horní hranice. A po prvním dítěti jsem si dokonce říkala, že si dovedu představit, že bysme měli jedináčka. Nějak jsem to nezvládala. Ale všechno se to urovnalo a hlavně díky tomu, že si muj muž moc přál další dítě, tak jsme začali pracovat na druhém. Jaký to byl pro mě šok, když mi doktor řekl, že čekám dvojčata. Rozdýchávala jsem to dost dlouho, myslela jsem si, že to nemůžeme zvládnout. O to větší je ted moje překvapení, že jsem moc spokojená, už si nedovedu ani nechci představit, že bysme skončili u jednoho a stíhám toho víc něž, když byl syn sám. Samozřejmě při každém slově klepu na dřevo, ale zatím pohoda.
 Blamáž Tom+Marek+Alenka 


třetí dítě... a proč ne?  

(6.11.2009 13:27:40)
Po druhém dítěti, opět chlapečkovi, jsme s mužem mluvili o dalším dítku, v zásadě jsme se shodli, že by nám nevadilo, ale že to asi chvilku potrvá, než se povede, (mezi starším a mladším synem je rozdíl 5 let). A narodila se nám Alenka, v podstatě hned, jako bychom si ji přivolali. Je to naše sluníčko, usměvavá, milá a hodná.

Já mám konečně pocit, že poprvé svému dítěti skutečně rozumím, protože jsem ze stejné planety a klukům její přítomnost taky prospěla. Cítíme, že to třetí dítě doplnilo naši rodinu. Moje síly jsou na hranici, ale zatím to pořád nějak jde, muž začal víc pomáhat, já jsem opustila některé své ideály o uklizené domácnosti.

Díky hodným kamarádkám spousta věcí na Alenku se u nás sešla, kupovali jsme jen minimum věcí, které se mi líbily, nebo byly potřeba. Po klucích jsme měli dost oblečení, něco jsme vyměnili, poslali dál do jiných rodin.

Pokud po něčem někdo touží a ten druhý ho má rád, měli by se umět dohodnout tak, aby obě strany byly spokojené. Neuspokojená touha je pro vztah velmi ničivá. Kdybych neměla oporu ve svém muži, třetí dítko bych si nevynucovala, ale vím, že by mě jeho rozhodné NE velmi mrzelo.
 anemone 


Argumentace tohoto článku 

(6.11.2009 22:59:19)
mě celkem pobavila. Tak ono období baby boomu končí proto, že tři a více dětí v rodině bude nadále spíše výjimkou ... a ideální počet dětí v neúplné rodině jsou dvě, protože značná část rodičů neúplných rodin si *původně* přála mít vic než jedno dítě. Nejvíc mě ale dostala myšlenka, která z článku čiší, že kdo chtěl *původně* mít míň dětí, než má, tak vlastně není spokojený. To je podle mě absurdní. Moc by mě mmch zajímalo, co to "původně" vlastně přesně znamená.

Článek pod psa, ale pěkná diskuse.
 Renata 8 dětí 
  • 

kolik dětí?-- toť otázka 

(8.11.2009 23:34:03)
Mám dětí osm dvě už skoro dospělé jsou na školách šest jsou na základní škole a ve školce,jak už jste zmiňovali ,vše je opravdu o penězích ,není těžké vychovávat kopu dětí ale v dnešní době je uživit a zajistit jim vše co potřebují ,školy nepočítaje -jídlo vždy seženete,oblečení,hračky atd také ,ale na to ostatní už jsou peníze potřeba jen si spočítejte kolik se platí za popelnice a je hodně velký rozdíl platit čtyři nebo deset osob,s vodou je to stejné pokud se voda platí od člena rodiny a není k dispozici přístroj na měření spotřebované vody ,a mohla bych jmenovat dál a dál ,jednou se mne zeptali kolik beru na dávkách že to musí být majlajt,nevěřili mi, že jediné na co mám nárok zatím jsou jen přídavky že dle mého a manželova platu máme dost ,takže ani tam člověk neuspěje ,a pak pozor na daně ,pokud chcete srážky na daní díky dětem tak pro stát jsou k dispozici jen pět dětí ,ty další už nejsou na daně vítány takže ani tam člověk neuspěje ..takže pokud se někdo rozhodne založit velkou rodinu ,ano jdi do toho ,ale pozor nesmí být člověk náročný,musí mu stačit málo a jedno velké důležité pravidlo je umět šetřit a vědět co je důležité a co ne .Krásný den Renata
 ajjiiikkkk 


Re: kolik dětí?-- toť otázka 

(9.11.2009 19:59:43)
Renato, máte můj obdiv!!! Tolik dětí a jste na zemi. Líbí se mi, že "nefńukáte", že Vám stát nedá tolik kolik by se jistě hodilo a snažíte se rodinu zabezpečit více méně sami. Já jsem před lety měla známost, měl už tři malé děti, dvouletá dvojčata kluky a čtyřletou Adélku. Manželka mu vážně onemocněla a po dlouhém léčení zemřela. Těm dvojčatům byl v té době půl rok. Rok a půl bojoval se soudy a vydobil si všechny děti výhradně do své péče. Pak jsme se seznámili. Já jsem byla šťastná, cítila jsem se jako v rodině. Kámen úrazu padl,když jsem projevila touhu po miminku. Postavil se proti, resp. chtěl čekat na cosi. V přátelství jsme se rozešli, on si našel partnerku se dvěma dětmi, tak má teď také velkou rodinu. Prý je šťastný. Hlavně si ale myslím, že k těm dvoum dětem nemá žádné právní závazky, ty má jejich bio otec, který se sice nestará, ale prý platí. Já mám svého přítele a s ním jedno dítě. Snažíme se o druhé. Když jsem ale jednou plácla, že by pro mě bylo ideum tři děti, zaseklo ho to a myslím, že se mu to také moc nelíbilo. Tak čtu různé rady, jak přirozenou cestou mít dvojčata :-)) Né dělám si srandu, ale chtěla jsem tím jenom říci, že kdyby to bylo jen čistě na přirozeném přání ženy, klidně by hodně z nás mělo dětí více než dvě nebo tři. Ale pak je tu ten chlap. A ten má tu čest považovat se za živitele rodiny :-) A.
 papagaja 


Re: kolik dětí?-- toť otázka 

(10.11.2009 20:45:55)
Ahoj ,v plono věcech s tebou souhlasím ,ale jedna veliká věc je opravdu na tom mužským ,nevím zda bych já sama zvládla osm dětí ,zvládám to právě díky svému muži který také nosí dost velkou výplatu ,nebýt jeho peněz určitě bych to sama finančně neutáhla ,opravdu je to náročné a zrovna já osobně nejsem z těch co někam chodí žebrat o příspěvky ,to budu radši dřít od rána do večera,dělám v Praze v lesích a docela slušné pracovní zázemí jak platově tak i kolegiálně s ohledem na občasné marození dětí a tak podobně .Ale nestěžuji si máme ve co nás napadne ,i občasné blbiny které by opravdu být nemuseli .Víš tvůj muž se opravdu jen bojí že z finanční stránky to bude dosti složité ,že mu vezmeš kousek víc než teď ,no je to můj názor .Prostě dokud si to mužský neosahá že děti ať jedno ,dvě deset mu ten život nezkazí ,tak vždy bude na vážkách jak by to vypadalo a tak dál .Mě se každý ptá jak se to dá vše zvládnout ,děti,práce,domácnost,koníčky ,školy atd...odpovídám nevím prostě už vím jak v tom chodit a jde to ,já ,děti,manžel prostě máme každý i čas sám na sebe ,to co nás baví a při tom děti vůbec nešidím...aspoň z mého pohledu..jelikož je to úplně stejné jako když maminka dvou dětí je unavená a potřebuje se odreagovat ,tak jde a dá děti k babičce ..já žádné babičky nemám...nikdy mi nikdo děti nepohlídal ..ale naučila jsem je občasné samostatnosti že když už opravdu potřebuji klid tak ho mám a jelikož ráda peču a miluji focení tak se prostě seberu a jdu do přírody zase chytit ten svůj elán a je zas dobře ..držím palečky ať se vám podaří vše jak si přejete a hlavně asi bych to moc nelámala přes koleno vše chce svůj čas
 majka 


Re: kolik dětí?-- toť otázka 

(13.11.2009 11:58:21)
Osm dětí, to je dost. Bydlím na vesnici, kde je běžný mít děti čtyři,je tu několik rodin s pěti dětmi, jedna rodina se sedmi a naši sousedé jich mají deset(vlastních). Rodiny sou to fajn,žádný sociální případy.A já je obdivuju.
Já sem otěhotněla neplánovaně,čekám čtvrté a přiznám se, že přemýšlím nad ITP.Kdykoliv na to popmyslím derou se mi slzy do očí, nedokážu se rozhodnout, nechci svoje dítě zabít, ale finančně fakt neobstojíme. Máte někdo podobnou zkušenost, že byste i třeba chtěly dítě nadplán, ale všechno mluví proti? ~n~
 jana 
  • 

Re: kolik dětí?-- toť otázka 

(16.11.2009 1:30:55)
neudelej to, je to tvoje dite!
myslim, ze by te to pronasledovalo az do smrti...
 papagaja 


Re: kolik dětí?-- toť otázka 

(17.11.2009 12:06:37)
Ahoj jak už jsem psala mám dětí osm když postupně přibývali taky jsme na to finančně nebili nejlíp,ale teď bych je za nic nedala i když mě zlobí ,já vím je to veliké sousto ,ale představa že jedno nebo dvě z nich bytu nebyli je moc hrozná ,a nelituji že jsem zákrok nepodstoupila a rozhodla se dát jim život i za cenu že finance nejsou.Víš každý má jiný názor lidi jsou teď moc zvyklí mít blahobyt,pohodlí ..ale lásku dětí a smích si penězi nekoupíš ...když oželíš třeba dovolené u moře ,Ježíšky za tisíce věř že i když jim k Ježíšku koupíš maličkost že i tak budou šťastný ...nechci ti do toho moc mluvit nevím jak moc tíživá je tvá situace ,ale opravdu jednou za ix let si pomyslíš proč tu není už mohlo být tak a tak veliký ...opravdu to vše zvaž ..jelikož udělat to není těžké .a teď si budeš říkat udělala jsem to jelikož nebylo zbytí ..ale nevím dle mého názoru v srdci to dítě i nenarozené bude pořád a to nejsem věřící jen vím jak moc to pak trápí jelikož dvakrát jsem o dítě přišla ne interupci ..ale potratila jsem a do dnes občas vzpomenu jak už velké mohly být atd...teď je to jen na tobě a tvém muži jak moc tě podpoří držím palečky ať už tak nebo jinak hlavně ať vše vyjde tak jak má krásný den ~x~~x~~x~
 Zufi. 


Re: kolik dětí?-- toť otázka 

(17.11.2009 16:58:57)
Já radši to moře a Ježíška za tisíce~t~.
Každý jsme jiný...

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.