| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Každé dítě je jedinečné

 Celkem 132 názorů.
 neznámá 
  • 

srovnávání dětí 

(13.10.2009 9:01:06)
Taky to srovnávání nemám ráda.Mám dva syny a každý byl v určitém věku jiný a dokázal něco jiného.Přítelovým rodičům to nemůžu vysvětlit,takže na každé navštěvě poslouchám v čem je ten mladší šikovnější než byl ten starší,snad se to časem zlepší a tolik porovnávat nebudou.Co se týká hřiště,tak se už raději do takových hovorů nepouštím,protože můj mladší syn vypadá asi o rok starší než opravdu je,takže mnohé maminky od něho očekávají víc.....
 Pole levandulové 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 9:30:35)
Tak my hriste jaksi nenavstevujeme, takze tyto hovory nam odpadaji. Ale setkala jsem se s tim prave na ruznych internetovych diskuzich. Doporucuji tem, ktere jsou sklesle z toho, ze jejich dite jeste neumi to ci ono, nejdriv proverit, zda pisatelka mluvi pravdu, nebo je to jen jeji zbozne prani. Osobne si pamatuji "genialni detatko", ktere udajne uz v nejakem velmi brzkem veku chodilo, prestoze bylo puvodne nedonosene. No a cca o mesic pozdeji, kdy tato informace byla pretrasana, se konal sraz a ejhle, toto dite nejenze vubec nechodilo, ale balo se pomalu i lezt. Toz tak.
Jinak vyvoj deti je pochopitelne ruzny a rozdily existuji, ovsem pokud je dite zdrave, zastavam nazor, ze prijde jeho cas a konkretni cinnosti samo zvladne, at uz je to prave to chozeni, mluveni nebo nocnik.
 Ivča+2 děti 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 11:30:36)
A co ve školce? Tam nějaké to srovnání taky padne. Jinak můžu se zeptat, jak trávíte odpoledne, když nechodíte na hřiště? Asi máte RD? Nechybí pak staršímu kolektiv?
 bromelie 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 12:08:30)
Na hřišti není kolektiv. Jsou tam dvě nebo tři hejna. Hejno dětí, hejno matek a někdy nejho puberťáků. S první jsem tam chodila, ale s druhým už tam nechodím. Opravdu mě to není zapotřebí. Nemáme RD, ale zahradu. Někdy zajedeme na kole na oblíbené hřiště u řeky, kde většinou nikdo není. A když tam vidím nějakou vzornou matku "andílka" nebo "géniuska", tak mizím. Děti chválím většinou jen těm, kteří si je nechválí sami :-). I když nevím, jestli to víc nepotřebují slyšet ty, které je vychvalují do nebes.
 Ivča+2 děti 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 15:08:33)
U nás na hřišti je to jiné. Máme tu v okolí hodně hřišť, takže to není tak, že by se sem srotily všechny děti s matky z okolí. Já si jen neuměla představit, co bych odpoledne dělala, v létě jsme byli na hřišti většinou až do večera, často i sami.
 Vaal 


Nebylo vám tam vedro? 

(13.10.2009 15:17:21)
Ivčo, nebyl na hřišti hic? My v létě raději do lesa, k bybi, nebo na koupák...na slunku je to na padnutí..
 Ivča+2 děti 


Re: Nebylo vám tam vedro? 

(13.10.2009 15:21:37)
Abych byla upřímná, nejbližší hřiště, kam jsme chodili, bylo spíš ve stínu, teď v září jsem vyloženě vyhledávala paprsky sluníčka a přesedávala si tam, kde svítilo, bohužel, já mám teplo dost ráda. Jinak jsem na okraji města, takže kousek dál máme v lese 2 hřiště, ale tam je dost prašné prostředí, ale taky jsme samozřejmě někdy zašli. Nechtějte vidět večer ty nohy!!!
 Vaal 


Nebylo vám tam vedro? 

(13.10.2009 15:17:24)
Ivčo, nebyl na hřišti hic? My v létě raději do lesa, k bybi, nebo na koupák...na slunku je to na padnutí..
 Mili+2 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 21:56:46)
Tuhle na hristi byla krasna maminka a houpala dceru asi stejne starou jako maje holka. Dokud jsme byly na prolezacce,tak mlcela, ale pak se moje dcera chtela taky houpat a sedla na vedlejsi houpacku. A zacalo to :
Sofinko, budeme pocitat.

Tak Sofinka pocitala do deseti.

Sofinko, ted anglicky.

Takze one, two...

Sofinko, a francouzky...

Sofinko, a italsky...

Tak,a ted recky...

A Sofinka pocitala, snad s cilem mi privodit komplexy.
 Ecim 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 22:31:29)
Chudák Sofinka, chce se mi nad ní brečet! ~n~ A přitom cizí jazyky miluju, je to můj koníček a zároveň zaměstnání.
Už se mi párkrát stalo, že se mě někdo zeptal, jestli na děti budu mluvit cizími jazyky. Odpověděla jsem, že až na to budou zralé, tak je budu zábavnou formou vyučovat, ale mluvit na ně budu jenom rodnou řečí, protože jinaka by mi to přišlo jako pěkná šaškárna. Staršímu synovi je 2,5 a v tuhle chvíli je pro něj důležitější tvořit si vztahy s ostatními členy rodiny a ne se učit cizí jazyky, když má mezi příbuznými samé Čechy. Vzdělání je sice důležité, ale fakt to není všechno.
 Pole levandulové 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 14:05:13)
Leny, ve skolce se deti muzou srovnavat maximalne mezi sebou, s matkama v satne se jen mihnem a rozhodne nezabredavame do hovoru na srovnavaci temata. Na hriste jsem nikdy se synem nechodila, meli jsme jine aktivity, jezdili jsme dvakrat tydne plavat, pak cvicit, na vylety, do kina, stykali se s kamarady - s temi ktere jsme si vybrali a oni si vybrali nas:-) Od dvou let chodil na pet dnu za mesic do jesli, aby mel kolektiv jako pripravu na skolku a tam si odbyl i to piskoviste. Ve 3,5 sel do skolky, kazdodenne a tim padem si na hristi s detmi hraje a o nic neprichazi.
 bromelie 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 14:13:04)
Skramuško, to ti psala Ivča, že synovi chybí kolektiv :-). Já psala, že na hřišti žádný není :-). O srovnávání ve školce taky nic nevím. Možná srovnávaly učitelky a některé maminky, které prostě srovnávat za každou cenu musí, ale já o tom nevěděla. Opravdu to nemám strašně ráda. Třeba mě dávali bratrovi za vzor. Myslím, že to měli dělat naopak :-). Nikdy člověk neví co z dítěte vyroste. A jestli chodí v roce nebo ve dvou, je opravdu v patnácti naprosto irelevantní. Já třeba zapomněla, že dcera měla plíny na noc ještě ve 4 letech. Nebo jsem zapomněla, že ve dvou letech se v noci budila ještě 6x a dávala ji synovi za vzor, že v jeho věku spala už celou noc. A ona přitom byla ještě horší. Člověk si všechno časem přikresluje, vylepšuje a na to horší zapomíná. Asi to tak má být. Ale nemusí ty přikreslené věci všude vytrubovat.
 Pole levandulové 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 14:37:29)
Leny promin, zamenila jsem jmena:-)
 Ivča+2 děti 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 15:15:11)
To jsem psala já:-).
U nás ve školce, když si odpoledne vyzvedneme děti, občas býváme ještě na zahradě, kde si děti hrají (když bylo hezky). Vytvořil se tam docela fajn kolektiv asi 5-ti maminek. A myslím, že je důležité, aby dítě mělo i nějaký prostor na hraní.
Kroužky máme taky nějaké, ale potom jsme taky na hřišti třeba právě s těmi, s kterými se pak domluvíme, jak píšeš. Jen se ptám, abych věděla, jak žijou jiní:-)
 Kitka, 2+10 
  • 

Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 10:20:28)
Starší dcera hrozně brzy chodila a byla i šikovná na čurání, ve 22 měsících byla úplně bez plínek, ale teď má skoro všechna dys.
Bývalá sousedka má dceru o 4 měsíce starší, v roce a půl vypadala na tři roky, na svůj věk byla moc šikovná, ale pro svou výšku vypadala jako postižená.
U mladší sice srovnávám, ale abych byla v obraze, a neřeším, že některé dítko je lepší.
 neznámá 
  • 

Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 10:23:59)
Můj starší byl také hodně napřed co se týká chození a plenek a teď má taky dys poruchy.
 Dadka, 2 kluci 
  • 

Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 11:11:07)
Zdravím,

už ze zkušenosti mohu bohužel říct, že někdy děti, které jsou šikovné a brzy chodí, mluví, zvládnou nočník apod., v pozdějším věku mají všechna možná dys a k tomu i hyperaktivitu... Nepaušalizuji, jen jeden z možných pohledů. Jinak, srovnávání, asi jako všechno - s mírou :-)
 pavla 2 deti 
  • 

Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 15:05:22)
Kdyz se nad tim tak zamyslim,tak mate pravdu :)Starsi dcera chodila brzy,byla brzy bez plinek,ale moc nemluvila..u syna jsme meli obavu(nejen ja,ale i dr.zda vubec bude chodit..zacalve 20 mesicich)plinky mel cca o 8 mesicu dele a ted je ve skole s mnohem lepsim soustredenim a vysledkem nez starsi dcera,kete v prvni tride byly taky diagnostikovane dve dys poruchy.Kazdy je i celkove uplne jiny,ac maji oba stejne oba rodice..syn je veliky sporilek a dceri nevydrzi kapesne dele nez do vecera atd atd..Srovnam nerada,ale obcas se tomu clovek neubrani a pamatuju si nejlepsi hlasku kamaradky se stejne starym klukem,jako je muj syn..kdyz jsme je jako male prebalovaly tak pravila:"Teda ten muj ma mnohem vetsiho pindika,nez ten tvuj..nebudou se mu jednou kluci smat??"A ted ma doma kluka s lehkou nadvahou vaziciho cca o 12kilo vic nez ten muj..asi se snazil dohnat sveho pindika :)
 Ecim 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 15:21:43)
To já jsem takhle dostala jednou za příklad o 5 let mladší známou, že prý je o dost vyvinutější. Ta holka ale ve 13 vypadala na 19. Z mého pohledu jí tedy nebylo co závidět :-). Třeba litovala ona mě, že navzdory své nadprůměrné výšce vypadám moc dětsky ~t~
 Petra 
  • 

Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 11:59:45)
Jejej! Byli jsme se synem v ZOO, byl mu rok a půl, chtěl pít a řekl si o to, pak si s lahví lehnul a pil, v sedě to totiž nešlo.
Byl Totiž tak velký, že vypadal na 3 roky, nožky mu ze skládací Zekiwy pladaly dolý a šouraly o kolečka a pod boudičkou se nenarovnal. Sám chodil, to byl je "pohotovostní" kočár do auta. A když jsem slyšela, jak mamina kousek ode mě šeptá, že bude patrně "ten chudák postiženej, že tak blbě mluví, no podiveeej, jak mu ty nohy visíííí", chtělo se mě křičet, že je jen velkej, po tátovi! Jak by mě muselo být, kdyby byl opravdu postižený!!!
Byl šikovný, skvěle a brzy mluvil, chodil, a....hádejte co! Má LDM, sice velmi mírnou formu, jen neudrží pozornost, ale jinak je OK, nejskvělejší kluk pod sluncem! A už je mu 14!!!
 Nítěnka 


Re: dys... 

(13.10.2009 14:10:06)
To mě zajímá, nemohla bys to upřesnit?~g~
Starší dcera byla taky ve všem dost napřed, taková malá šikulka.
Zpozorovala jsem u ní trochu dysgrafii (no je jí 4,5r, ale o písmenka se už asi 3roky dost zajímá a některá čte dobře, ale píše špatně, třeba 6, L, 7, S a tak). Její děda to trochu dyslexii, ale u přecvičeného leváka nic moc divného.
Tak by mě zajímalo, co je ještě u těchhle rychlíků časté.~d~
 Petra 
  • 

Re: dys... 

(14.10.2009 10:03:04)
Nevím jak u ostatních dětí, nejsem odborník, ale myslím, že asi ta rychlost ve vývoji o něčem svědčí, nebo má nějaký důvod. Navíc, syn byl větší dítě, nejen hmotností, ale i výškou. Kdoví, proč to příroda zařídila zrovna tak...
Moje máma je taky přecvičovaný levák. Já mám kříženou laterilitu (odborníci prominou, snad se to tak píše :-) )tj. motoricky jsem pravák, ale senzoricky, tedy v hlavě, levák. Syn tohle zdědil po mě. A k tomu ta výška po tátovi... Jinak, od cca 3 - 4 let četl nápisy na tramvajích, ale ne slova, spíš poznal A, O, M jako máma...ale možná to bral jako obrázky, kočička, domeček, A, pejsek, M...psal se sklonem písma doleva, doteď to jde touhle stranou, ale tak píše i moje máma a můj manžel má podobné, stojací písmo. V 1. třídě bylo čtení horror, jednotlivá písmena OK, ale spojit to ve slova chvíli trvalo. Na konci roku byl ve čtení mezi nejlepšími ze třídy, jen jsme se fakt hoooodně nadřeli, dá se to zvládnout. Rýsování nebo malování mu dělá ale problém doteď (já chodila jako dítě do LŠU, moje máma skvěle maluje, tak s čím to souvisí netuším). Dle pedag. psych. poradny to tak prostě je, neudrží pozornost, de o velmi mírnou formu LMD. Všechny "předpovědi" a odhady MUDr. z poradny perfektně seděly, radila nám se srovnat s tím vším, neulevovat, spíš v tom, kde je slabý, trochu víc zabrat, ale nelámat to přes koleno. Kluk sám se s tím musí naučit žít, ne se na to vymlouvat. A funguje to. Těžko říct, jak ostatní děti, na koho co funguje, ale u nás to bylo prostě takhle. Abstraktní myšlení v 7 letech bylo na 5 let, ale sociální inteligence na úrovni 13. Velké výkyvy ned a pod půměr. Snad si uděláte obrázek, ale nesrovnávejte :-)
Přeji hezký den.
Petra
 Nítěnka 


Re: dys... 

(14.10.2009 13:38:07)
Díky za informace.
U nás je to tedy spíš logické myšlení na 8 a sociální inteligence na 2. Uvidíme, jak to bude dál. Přijde mi hodně aktivní (ale ne hyper, dovede se soustředit, pokud ji to zajímá).~c~
Kamarádka má kluka s velkou slovní zásobou a tomu dyslexii oshalili až v 5. třídě, když dostali novou učitelku (on do té doby slova nečetl, ale domýšlel si je). Ve školce si ji chválí, tak snad budeme mít štěstí na učitelku v první třídě (a dál taky).~g~
 Petra 
  • 

Re: dys... 

(15.10.2009 10:47:45)
Držím palečky!!!!
Hlavně, abyste měli štěstí na učitelku. Mladej nechtěl do školy, měl děsnou megeru. Školu nenáviděl, i když se snažil, tak to prostě nebylo s chutí, ale mě pro radost a jemu se zvedalo sebevědomí, když to zvládnul. Šel o rok později, je srpnový, ale uvidíte, zkuste pouvažovat.
Mějte se krásně. P.
 Ecim 


Re: srovnávání dětí 

(13.10.2009 10:30:04)
Starší syn chodil ve 14 měsících, je šikovný na mluvení, ale s nočníkem nebo pitím ze skleničky je to horší. Já jsem byla typická intelektuálka, brzy jsem mluvila a chodila na nočník, ale chodit jsem se naučila dost pozdě a dodnes jsem dost nešikovná na sport.
 lojzicka 10/04,01/08 


Re: velikost 

(14.10.2009 9:30:50)
Ještě lepší je kecy o velikosti.... ten náš je mladší o půl roku a je větší jak váš!!! To prostě žeru. Syn je drobnější postavy a slyším to furt. Sestřenice má syna přesně o půl roku mladšího a je vyšší a kdykoliv nás potká tak na to stihne několikrát upozornit. Nic si z toho nedělám ale jak někdo může být tak blbej!!! U dcery zase...kolega v práci má stejně starou holčičku a krom zase výšky furt vykládá jak jejich dcerka má nohu vel 25 a naše JEN 22..... hmmm opravdu nepochopitelné, u nich bych teda chtěla být při večerních debatách ~t~
 Ecim 


Re: velikost 

(14.10.2009 9:48:06)
Lojzičko, někdo je holt tak šikovný rodič, že prostě DOKÁŽE ZAŘÍDIT, aby jeho dítě pěkně vyrostlo! ~t~~t~
Vždycky jsem litovala matky, které mají příliš veliké děti, a jak jsem dopadla:
Když bylo mému staršímu synkovi 11 dnů (vážil 3kg), přišla mě navštívit kamarádka se svým 8měsíčním chlapečkem (vážil 9kg). Když jsem jejího chlapečka spatřila, tak jsem se málem rozplakala (hormony udělají své) nad tím, jak děti hrozně rychle rostou a že chci malinké miminko a děsí mě představa, že budu mít doma za pár měsíců takového obříka. Ale pak jsme se spolu smály tomu, že její miminko je přesně třikrát větší než to moje.
Dnes máme s kamarádkou každá 2 děti. Když jsem u ní byla naposledy na návštěvě, tak se kamarádka podívala na mého mladšího synka (3 měsíce, 7kg), protáhla obličej, a povídala: "A jééé. A já jsem se tak těšila na malinké miminko a on je skoro tak velký jako Madlenka." Madlence bylo v té době 9 měsíců a vážila 7,5kg.
A to je pořád. Kudy chodím, tudy poslouchám, jak je můj chlapeček veliký. ~t~~t~~t~
Holt odříkaného chleba největší krajíc. ~t~~t~
 draky+dráčata 


Re: srovnávání dětí 

(14.10.2009 13:58:22)
Mně se líbí, jak u nás to srovnávání proběhlo od babičky (tchýně). Dcera začala lézt až někdy v 10ti měsících, takk do té doby to bylo tak,no to je jasný, to má po tátovi, ten taky nelezl. Když pak lézt začala, tak to najednou měla taky po tátovi, protože ten lezl, zatímco jeho starší brácha nikdy nelezl :-)
A naše dcera byla porovávána s jejím prvorozeným synem. Ten UŽ v ROCE uměl tohle a tamto... Ale že to nebylo v roce, ale klidně v 19-20ti měsících, čož je víc půlrok od roku, to přece neva, dokud mu nebyly dva, tak to zaokrouhlili na rok, aby byl dostatečně geniální. Zajímavý je, že můj manžel, tedy ten druhorozený, už nic převratnýho neudělal, prostě všechno si pamatujou jen o tom prvním, respektive si myslím, že si nepamatují co kdy a jak, tak to shrnou, že to byl ten první a hotovo
 Osamělá 


Re: srovnávání dětí 

(15.10.2009 8:29:43)
Ta to s tím prvorozeným synem u tchýně je totéž u nás v bledě modrém, až mě to štve, protože fakt nepotřebuju vědět, jaký byl švagr jako mimino/batole, spíše by mě to zajímalo o mém manželovi. Když jsem například chtěla vidět fotky mého manžela jako malého, tak našli jednu jedinou! Zatímco od švagra celou krabici. Občas mám pocit, že můj manžel se snad narodil už dospělý ~d~
 Blanka 
  • 

Re: srovnávání dětí 

(14.10.2009 14:00:20)
Já teda občas srovnávám takovým tím stylem, jako " zkus to, brácha, když byl starý jako ty, tak už to zvládnul, třeba se ti to povede ", možná to není dobře ale dceru to občas namotivuje.
 Ecim 


Re: srovnávání dětí 

(14.10.2009 14:08:20)
Blanko, to mi přijde hezky řečeno :-). Řekla bych, že z 95% záleží na formulaci sdělení ~:-D
 Osamělá 


Srovnávání 

(13.10.2009 9:08:24)
Osobně nesnáším, když má máma srovnává mou dceru se mnou a mojí sestrou. Vendulka z toho vždycky vyjde špatně, protože, my jsme už v tolika a tolika letech byly bez plen a jaktože ona ve svých 3 letech ještě v noci počůrává. Vy jste nebyly takové divoké, vzteklé.... No je toho moc. Tchýně s tchánem jí zase srovnávají s mým švagrem, přestože není její otec a je mému manželovi dost podobný. Jakoby snad nemohla být po manželovi.
Já osobně se to snažím neděla, jasně že mě občas napadne, že to a to dítě je šikovnější, ale nebudu jí přece shazovat. Je zase šikovná na něco jiného. Je jedinečná a hlavně naše :)
 Horama 


Re: Srovnávání 

(13.10.2009 13:21:48)
Tak tenhle způsob srovnávání (moje děti versus moji vnukové/vnučky) mi připadá trochu specifický, v mnoha případech to totiž není o tom, že Pepíček seděl na nočníku mnohem dřív než Jaroušek a je tudíž šikovnější, ale o tom, že já jsem dokázala Pepíčkovi nočník vysvětlit mnohem rychleji a líp a ty se v tom s Jarouškem pořád nějak patláš (jestli ty vůbec víš, co s ním máš dělat). :o)
 Ecim 


srovnávání napříč generacemi 

(13.10.2009 13:37:51)
Hujko, to mi trochu připomíná způsob, kterým naši prarodiče přistupují k uspávání našich dětí. :-) "V 70.letech jsme prostě dali děti mezi sedmou a osmou do postýlky a ony chvilku brečely a usnuly nebo prostě usnuly při kojení." A korunu tomu nasadila moje babička: "No za nás jsme my matky měly tolik práce, že to jinak nešlo." V tom bude zakopaný pes! Nevím, holky, jak vy, ale já si celý den s kojencem a velmi živým batoletem akorát válím šunky ~t~~t~ A mé kamarádky zrovna tak ~t~~t~ Takže večer máme fůru času na to vychovávat z dětí zaostalé jedince, kteří neumějí sami ani usnout :-~t~~t~~t~
A s tím nočníkem - možná tam hrají roli i rozdíly mezi látkovými a papírovými plenami, ale nejsem si tím moc jistá. Každý tvrdí něco trochu jiného :-).
A hlavně je ale možné, že si babičky a dědečkové minulost lehce idealizují. ~;)
 Hanka 
  • 

Re: srovnávání napříč generacemi 

(13.10.2009 13:57:29)
Ecim,

já mám o hodně mladší sestru a vzpomínám si, co všechno musela máma dělat... a z určitého hlediska fakt měla mnohem víc práce než já se stejně starým dítětem. Tím není řečeno, že si máma na mateřské dnes "válí šunky", ale IMHO to, že ta máma dnes věnuje víc času dítěti, kdežto naše matky a babičky se s tím tolik nemazaly.
Když si uvědomím nutné a nezbytné práce v domácnosti - praní, to bylo opravdová fuška, hlavně když byla ségra malá a praly se plínky. Žehlení - dnes je spousta nežehlivých materiálů, tehdy se žehlilo skoro všechno. Vaření pro mrně znamenalo opravdu poctivý pobyt u sporáku (taky jsem vařila, ale když jsem nestihla, byly skleničky s připravenou výživou). Nákupy, další časový záběr jak hrom, každá blbost v jiném krámě a s jinou frontou (ačkoliv musím říct, že máma nákupy lépe organizovala, právě aby nemusela stát tři fronty pětkrát týdně, já už jsem zvyklá moc nepřemýšlet, takže jdu někdy do obchodu navíc). Daleko víc se vařilo teplé jídlo (vyjde to levněji než salámy a tak)... a v neposlední řadě byl mnohem větší společenský tlak na "pořádnou ženskou" ve smyslu úklidu. Neumýt okna alespoň jednou za 3 měsíce znamenalo být zdrbaná po celém sídlišti, stav mé domácnosti by způsobil tehdejším návštěvám kolaps :-) Všechno to byly záležitosti, které prostě žerou čas. (Pravda, my např. neměli doma tolik krámů, které by se musely uklízet).
 Ecim 


Re: srovnávání napříč generacemi 

(13.10.2009 14:03:18)
Hanko,
to máš pravdu, dřív to bylo o něco složitější. Já mám spíš problém s tím, když takové řeči má někdo, kdo má třeba domácnost v o dost horším stavu než já, nebo někdo, kdo se pozastavuje nad tím, že nevypadám, jako kdybych právě vylezla z popelnice. Ale to už je trochu jiná kapitola :-)
 kattynka a 2 čertici 


Re: srovnávání napříč generacemi 

(13.10.2009 14:27:53)
jj,jsou tací co si myslí, že je to dovča ~o~, mě nejvíc štvou důchodci v obchodě, já jedno dítě v kočáře, druhé za ruku, mám jen 3 věci, ktré jsem zapomněla a oni se mě zeptají jestli mě mohou předběhnout, že mají jen 2 věci ~q~, tak říkám, jen běžte já mám času dost, my co máme už 3 roky dovolenou, my nikam nespěcháme ~z~. Fakt na zabití.
 Ecim 


společenský tlak na "pořádnou ženskou" 

(13.10.2009 18:38:14)
Hanko, plínky a nákupy jsou bez debaty, ale s tím společenským tlakem na "pořádnou ženskou" - těžko říct. Mnohokrát jsem to probírala i s maminkou, která si tu dobu přeci jenom pamatuje o něco lépe než já :-). Jsem ročník 77 a z dob svého dětství si vybavuji dost domácností, které vypadaly podstatně hůř než moje domácnost a domácnosti mých kamarádek. Takže fakt nevím.
Mě osobně od útlého dětství přiváděl k nepříčetné zuřivosti rozšířený předsudek, že slušná matka přeci nemůže chodit upravená. (Jako kdyby se za těch pár minut, než se člověk čistě obleče a trochu zcivilizuje, nutně musela stát nějaká katastrofa.)
Jsem ale přesvědčená o tom, že dnes je větší tolerance vůči tomu, když si někdo na domácnost zaplatí nějakou výpomoc. K tomu mám postoj - osobně nepotřebuji, ale v zásadě nejsem proti. Jsem přesvědčená, že kdybychom měli třeba dvojčata, tak si rozhodně někoho na úklid seženu. Stejně jako bych si určitě našla někoho na občasné hlídání dětí, kdybychom neměli po ruce babičky. Ať jsou dětičky sebevíc hodné a roztomilé, tak člověk občas musí dobít baterky :-) Hlavně nebýt za ukřivděnou chudinku, která je na všechno sama a která je nejpracovitější a nejvytíženější na celém světě.
 Ecim 


Re: srovnávání napříč generacemi 

(14.10.2009 9:20:20)
To je pěkně nechutné, začítu učit děti na nočník až od 3 let! Moje teta byla s dětmi také chvilku v Anglii, sestřenici bylo v té době 14 měsíců a všichni koukali jak blázni, že ji teta už takhle brzy dává na nočník. Přijde mi hloupé držet děti v plínách, když jsou šikovné a naučí se brzy chodit na nočník.
Já jsem staršího syna zkoušela sázet na nočník, jakmile začal sedět, tj. od 9 měsíců. Spíš jen tak, aby si na nočník zvykl. Ale jakmile jsem viděla, že na něm nechce sedět, tak jsem ho nenutila, abych mu nočník nezprotivila. Pak jsem podruhé otěhotněla a bylo mi hrozně zle, a tak jsem na důsledné nočníkování neměla sílu. POzději, abychom syna motivovali, tak jsme mu při sezení na nočníku foukali bublinky z bublifuku. Když chtěl bublinky, tak si šel sednout na nočník. Nebo jsme na nočník sázeli plyšáky, to byla synova oblíbená hra. Pak jsme měli dlouho fázi, kdy se sice na požádání vyčural, ale sám si neřekl. Pak ho hrozně bavilo chodit čurat do různých nádobek, ale mělo to jednu nevýhodu - u babičky pak schválně chodil čurat do drahých hrnců. Ale odnaučili jsme ho to a teď chodí na nočník celkem slušně, jen s tím kakáním máme pořád občas problémy.
 Ecim 


anglická výchova 

(14.10.2009 11:26:10)
Máme v Anglii známé a jejich styl výchovy, to by bylo na dlouhé vyprávění. Říkám si - zlatá česká výchova! Jejich děti jako malé mohly všechno, lítaly v zimě venku v tričku, neměly žádné hranice, a v důsledku toho byly mnohem uřvanější než české děti. Jednou v restauraci jejich 12letá dcera přeběhla po čalouněné lavici v zablácených teniskách. Číšník se na ni podíval dost vyjeveně a jejich matka prohlásila, že v restauraci, kde se na její dítě dívají jako na spratka, ona jíst nebude, a šlo se. V téhle rodině platila zásada, že čím je dítě menší, tím více se mu ustupuje. Třeba jejich dítě bylo dost agresivní, ale když ho mlátil mladší sourozenec, tak jenom stálo a plakalo. A rodiče ty děti nenapomenuli, ani když se na někoho rozkřikovaly nebo ho napadaly. Děs a hrůza. ~o~~q~
 Mili+2 


Re: Srovnávání 

(13.10.2009 22:02:41)
Manzel se v deviti mesicich predstavil jmenem i prijmenim, a svagr CHODIL v osmi mesicich... Tchynka je bud kadr nebo uz ma sklerozu...
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Srovnávání 

(13.10.2009 22:13:59)
Milijano, a proč by jako nechodil? ~;) To je daleko pravděpodobnější než to první - ostatně moje dcera SKUTEČNĚ v osmi měsících chodila, a vůbec nebylo o co stát. ~d~
 Ecim 


Re: Srovnávání 

(13.10.2009 22:34:36)
Také jsem byla ráda, že syn chodil až ve 14 měsících. Dvojčata jedné mé známé chodily jedno od 9 a druhé od 10 měsíců, musela to být fakt síla. ~p~
 Ecim 


Re: Srovnávání 

(14.10.2009 9:22:00)
To je pravda. Můj bratr začal chodit v 11 měsících a já v 16 měsících a dneska (je nám 27 a 32) umíme chodit oba stejně pěkně ~t~
 Petra  
  • 

Re: Srovnávání 

(14.10.2009 10:50:09)
:-D JJ, přesně tak!!! Mám tři starší sestry a VŠECHNY dávno chodily na WC, když já byla na nočníku! Jak jsem ráda, že se jim ve svých 36 letech vyrovnám :-D
 Hanka 
  • 

Re: Srovnávání 

(13.10.2009 22:18:53)
Neboj,
až bude tvá tchýně prababičkou, tvůj manža představí v šesti měsících sebe i rodiče včetně zaměstnání a švagr v pěti měsících bez plen i v noci a chodil se schodů střídaje mininožičky ;-)
 Ecim 


Re: Srovnávání 

(13.10.2009 22:32:52)
A nebo - slušně řečeno - podává nepravdivé informace! ~:-D
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Srovnávání 

(14.10.2009 0:16:41)
Klidek, moje starší dcera je narozená 21.3. a na vánoční nákupy chodila - tedy v 9. měsících chodila i venku! Doma - první kroky - proběhly v 7 měsících... A mohu ti říct, že u druhé jsem byla šťastná, že počkala do 12 měsíců.... Vánoční nákupy v předklonu byly fakt náročné.... Bála jsem se, aby mi malá nevběhla pod auto, takže furt za ruku a když jsem ji posadila na kočár, prohla se do luku a začala ječet ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ. Takže kočár sloužil k převou nákupu a ona šlapala...
 MarkétaP + 4 dcerky 


... 

(13.10.2009 9:13:10)
Tak já se kldině přiznám, že srovnávám, ale obvykle bez podtextu, že kdo něco zvládne dřív, je jako lepší. Spíš si tím tak eviduju a kontroluju, jestli se rozvíjejí přibližně podrobně rovnoměrně. Docela často používám jejich srovnání v diskusích tady na rodině, abych ukázala, že se každé dítě, byť má stejné rodiče, rozvíjí jinak :)

Horší pocit mám, když se mi náhodou podaří srovnání se stejně starým dítětem kamarádky - zrovna včera jsem se nadšeně rozplývala, jak se dcerka naučila sama R (a obávám se, že už podruhé), zatímco ony chodí na logo a cvičí pořádné L. Když mi to došlo, bylo mi to moc líto. Někdo prostě to srovnání člověk udělá, aniž by se chtěl dotknout, z čiré radosti nad potomkovým úspěchem.
 edit 
  • 

Re: ... 

(13.10.2009 12:57:50)
markéto, nic si z toho nedělej, já mám 4letou holčičku "šikovnou" a 1,5letýho kluka, no má pár problémů, ještě nechodí (cvičíme) a nemluví (dost špatně slyší a přišli jsme na to později). A kamarádka má holčičku asi stejně starou jako my kluka a je fakt "geniální" :) nočníkuje, mluví, poslouchá ! Někdy se z radosti pochlubí a já si později uvědomím, že jsem měla projevit víc nadšení, je to přece její první dítě a zasouží si to obě. ALe mě v první chvili jenom napadne: kdy já se tohohle dočkám? Holt ve vztahu k dětem jsme asi všichni trochu sobci a myslíme jenom na to naše, o sobě si dokonce myslím, že jsem v tomhle sobec i vůči sobě.

Srovnávání a chlubení je dle mě přirozené a čas od času k tomu každý sklouzne, pomáhá to právě předcházet vážným vývojovým problémům. Jasně že se to nesmí přehánět, ale mě po zkušenostech víc děsí to rozšířené "každý je jiný", které mě chlácholilo až moc dlouho :(
 Diva.Bara 


Re: ... 

(13.10.2009 13:27:20)
Markéto, neber si to tak. Moje dcera ve 4l mluví docela špatně, chodíme od 3l na logo, měli jsme podezření na vadu řeči - ale začala se hezky lepšit tak snad z toho vyjdeme jen s opožděným vývojem řeči. Víme že je dcerka lenivá, a nebojím se to přiznat ani když se setkáme se stejně starými dětmi jejichž rodiče na nás koukají divně. klidně řeknu že máme s mluvením problémy, že chodíme na logo. Dvojčata jsou na svůj věk taky malí, docela dost malí, ale když se k nim s manželem postavíme oba je jasné proč (oba 164cm) :)))
 kattynka a 2 čertici 


Tak tohle nesnáším, 

(13.10.2009 9:16:46)
mám kamarádku, která svoji malou furt ukazuje jako cvičenou opičku, co už umí a co se naučila. No můžu říct, že já se o tomhle nerada bavím, každé dítě je jiné a než pak nějaké mamince způsobit trauma, protože jsme na to citlivé, tak to prostě ani nenačínám. Ale je pravda, že na MD jsem zjistila, že si spousta maminek v tom přímo libuje, že si šikovností dětí tak dokazují, že za to můžou ony :-D. děti mám dvě, kluky, rychle po sobě a nějak jsem si myslela jak si nebudou podobní a prdlajs. Neplatí skoro nic ve vývoji ani ve výchově, každej je úplně jinej. Nejhorší na srovnávání jsou babičky, od známé malá (o 2 měs. mladší) už říká: Ahoj babičko, a vy jen kolo a táta :-) to jsem si vyslechla tolikrát, že už jsem měla osypky, o nočníku bych mohla psát storky a nakonec se vše během týdne zlomilo, malej se rozkecal a s nočníkem to samé do týdne už chodil bez problémů a do měsíce i spal bez plen. Každé dítě má svůj čas, nenechme se vystresovat, když nejsme podle dětí ostatních, naše děti jsou originály a myslím, že ony nejlíp ví, kdy je ten správný čas. Přeji maminkám, selektivní hluchotu na toto téma a užívání dětí i bez toho srovnávání.
 Rapiti 


Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 10:04:40)
Lidi srovnávají děti z různých důvodů. Já spíš v hovoru s kamarádkou někdy upozorním na něco, co moje dítě ještě neumí, když ona má pocit, že je její dítě pozadu. Poukážu na to, že moje děti se od sebe hodně liší ve vývoji a obě jsou zdravé, moji synovci - dvojčata jsou každý jiný, ve tvářích, ve vzrůstu, v dovednostech i vlastnostech, každý je jedinečný a to je přece dobře.
Ale potkávála jsem před lety v parku jednu maminku, která všem neustále sdělovala, co její dcerky v jakém věku dokázaly. A dokázaly neuvěřitelné věci, sedět ve čtyřech měsících, v tomtéž věku hlásit e-e v plínce, v osmi měsících chodit. Ta paní nemluvila vůbec o ničem jiném, docela to vedlo k tomu, že ostatní maminky jen pokrčily rameny a radši změnily téma hovoru, protože, co s ní.
 kattynka a 2 čertici 


Re: Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 13:42:38)
no to mi připadá v poho, taky si občas s kámoškou, co má stejně staré dítko řekneme, co a jak, ale vždycky když si stěžovala, že náš chodí dřív, tak jsem jí taky řekla, ale váš už to a to. Maminky, co ale ty své děti vynášejí do nebes a furt jen kecají, co umí, na ty mám prostě averzi a nevím co se s nima mám bavit. Kámoška, když mi ale u každé návštěvy dělá půlhodinovou kulturněsportovní vložku s její malou tak to mi už přijde ulítlé (i když vím, je to její jediné asi dítko, že se v ní vidí), ale přesto mi to připadá, že si to vynucuje tu pochvalu a v tu ranu se už já, ale i můj muž, cukneme. něco jiného, kdyby přišla a malá něco udělala a já ji pochválím a v poho. Ale říkám toto už je na mě asi moc.
 Ecim 


Re: Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 13:58:06)
Kattynko, také nemám ráda, když rodiče svá dítka předvádějí jako zvířátka v cirkuse. Proto třeba syna nenutím na objednávku recitovat.
 kattynka a 2 čertici 


Re: Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 14:25:20)
no přesně, mně je to blbý i vůči tomu dítěti a naše dítě by si určitě poťukalo na čelo a just to neudělalo. Je po mně, je hodnej, když poprosíš tak pomůže udělá, ale nechtěj po něm zákazy, příkazy a ultimáta ~t~ to se pak projeví ty moje geny a je o cirkus postaráno ~k~.
 Ecim 


Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 10:18:13)
Každé dítě je jedinečné, což je veliké štěstí. Dovedete si představit tu nudu, kdyby byly všechny děti úplně stejné? Rozlišuji srovnávání a srovnávání. Na trapné soutěžení a předhánění se, čí dítě je lepší, zvysoka kašlu. Ale baví mě takové to neurážlivé srovnávání v dobrém a pro zajímavost. Když si prostě s ostatními maminkami povídáme, co našim dětem jde lépe a co hůře, co je baví a co je nebaví, jak se schopnosti dětí vyvíjejí v čase atd. Jsem strašně ráda, že mí příbuzní taktní a žádné urážlivé nesmysly mi neříkají. Mé kamarádky jsou také v pohodě, s žádnými vytahovačnými slepicemi bych se ani nepřátelila. Když mám pocit, že něco mému dítěti jde lépe než dítěti kamarádky, tak se z toho raduji pro sebe nebo to proberu s nejbližší rodinou a nikomu to neotloukám o nos. Nedávno u mě byla na návštěvě kamarádka se dvěma chlapečky a všechny debaty o jejich šikovnosti byly zahájeny čistě z mé iniciativy.
Své děti miluji, jsem ráda, když se jim něco daří, ale v žádném případě z nich nemíním dělat zlatá telata. A když jim něco nejde, snažím se je podpořit (zatím tedy jen toho staršího, mladší je ještě miminko). Říkám jim třeba: "Uvidíš, že se ti to podaří." A ne: "Jak to, že to neumíš, když XY to dělá tak krásně."
Na písku se nám zatím stalo jen to, že se před námi vytahovaly jen děti o trošku starší než můj synek. Většinou jsem jejich vytahování ignorovala nebo řekla, že můj syn umí také spoustu hezkých věcí.
A hlavně - každá maminka sama nejlépe odhadne, jaký přístup její dítě potřebuje. Takže mě vůbec nerozházelo, když se do mě na třídním srazu pustily ostatní spolužačky kvůli tomu, že svého syna uspávám. My to tak prostě potřebujeme a je nám srdečně jedno, že to a to dítě spalo samo v místnosti hned po příchodu z porodnice.
 kattynka a 2 čertici 


Re: Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 11:39:39)
Ecim, já uspávám oba dva kluky taky, spí s námi v posteli obav a to je staršímu 2,5 roku :-D, já ty maminky neodsuzuji, co mají dítě jinde, ale sama za sebe říkám, že se mi líp spí, když mi funí u ucha obě dítka, pro ten klid, že je vše v pořádku, jsem taková citlivější a stejně bych měla furt našponované uši, zda nepláčou.
 Ecim 


uspávání je úžasné 

(13.10.2009 12:54:14)
Mému staršímu synovi je také 2,5 roku! Ještě pár týdnů před jeho narozením jsem měla předsevzetí, že své děti naučím usínat samotné. ~t~~t~~t~ HAHAHA! Dnes neznám nikoho, kdo by kolem usínání děti dělal tolik opičáren jako já. ~t~~t~ Odborníci na výchovu dětí by si nade mnou rvali vlasy :-). Mladší syn zatím někdy umí usnout i sám, ale myslím si, že to nebude mít dlouhého trvání. ~:-D Kdysi mi řekla jedna dětská lékařka, že dítě má usínat šťastné. Připadá mi to velmi chytré, a tak se tím řídím. Uspávání dětí je bezva, je to nádherně strávený čas s nimi. Většinou je uspíme v naší velké posteli, pak je rozneseme do jejich postýlek, ale oni se stejně oba zase rychle vrátí k nám. A my s manželem neumíme odehnat dítě, které se chce mazlit a tulit. A ani to umět nechceme.
 kattynka a 2 čertici 


Re: uspávání je úžasné 

(13.10.2009 13:23:48)
mě ten čas toho uspávání, čtení pohádek a rychtování taky připadá kouzelnej, nějak se mu nebráním a když je u toho i taťka a trvá to o to dýl taky neva. V telce stejně nic není a na děti se vydržím koukat i celý večer a když už spí vedle sebe tak není hezčí pohled. ~z~. Jinak já těch předsevzení taky měla než se narodilo druhý, a už bude sám spát a sám chodit na nočník a prdku ~j~, dal nám jasně najevo jak to má být. Ale zatím mi to neva do 3-4 let je to prý normální, my ho nechávali ze začátku v děcáku, ale pak byl nemocnej a měla jsem ho u sebe a pak už na pobídku, jde se spát se automaticky šinul k nám a já to srdce neměla ho tam šoupnout, nechci aby si připadal odstrčený, je to taková citlivka ~p~, takže jsme to vyřešili tak. Nejvíc na nervy jsem, když se ale jeden vzbudí a hned se pídí po tom druhým nejlepe, aby ho co nejdřví vzbudil ~q~ ale to je prostě daň, za to, že spinkají oba u nás.
 Ecim 


Re: uspávání je úžasné 

(13.10.2009 13:45:53)
Kattynko, předsevzetí s nočníkem jsme měli stejné a také nám to nevyšlo :-) Snažila jsem se jak šílená, přes den už jsme bez plen s občasnými prohřešky, ale na spaní ani náhodou. Ale neřeším to - aspoň zatím.
Co se nám narodil druhý chlapeček, tak ten první chce často do ložnice být u něho. A mně můj mateřský instinkt napovídá, že ho nemám odhánět, aby nežárlil. (Je úplně v pohodě a mladšího bráchu miluje.) Na dovolené mi udělal pěknou kulišárnu - v noci strašně vřískal, že chce brášku, vlezl k němu do postele, chytil ho kolem krku a probudil ho a pak se oba drželi v náručí a řvali jak na lesy - byl to pohled za všechny drobné ~t~
 kattynka a 2 čertici 


Re: uspávání je úžasné 

(13.10.2009 14:37:04)
no to naši kulíšci taky se muchlují a chtějí být u sebe a já to nezakazuji, za celý rok větší malýmu neublížil, má ho rád, spíš ho brání a já si myslím, že je to i tím, že jsem se nesnažila ho odstrčit na vedlejší kolej. ¨Samozřejmě hodně věci se musí přizpůsobit, ale já se věnuji staršímu když mladší spí a taky to jde, do práce, kterou dělám se ho taky snažím zapojit (v současnosti oba) a jde to.
Jo a s nočníkem klid, já to taky furt vynervovaně hrotila a pak jak jsem psala během týdne to bylo hotovo, děti si to určí sami, jen mi máme furt pocit, že jim to musíme nalinkovat ~t~ ve skutečnosti, ale mám pocit, že děti to zhusta linkují mě ~y~. ale už jsem si zvykla a jsem ráda, na děti jsme se dost těšili a chci si je užít jak jen to jde, pak už budou samostatné jednotky, tak toho času bude taky víc, momentálně mě ten čas ani tak nemrzí ~g~, jen mě štve, že den nemá vic hodin ~x~
 Ecim 


Re: uspávání je úžasné 

(13.10.2009 14:45:25)
To bereš moc pěkně ~x~. Také se snažím si děti užívat, jak nejvíc to jde, až povyrostou, bude zase metrák času na jiné věci, které mi teď vůbec nechybí. ~c~~z~
 Ecim 


Re: uspávání je úžasné 

(13.10.2009 14:47:47)
Hodně fotím a píšu chlapečkům deníček. Je to pro mě velká priorita, i když jsem dost pedant na domácnost, tak si říkám, že za 10 let si nikdo nevzdychne na to, jestli jsem dnes umyla nádobí o půl hodiny dřív nebo později, ale hezký obrázek nebo zajímavý zápis do deníčku už bude mít trvalou hodnotu ~:-D
 kattynka a 2 čertici 


Re: uspávání je úžasné 

(13.10.2009 14:58:22)
jéé já taky zapisuji klukům a fotíme hodně, je to krásné, nedávno tu byla kámoška a já vytáhla fotky mého i jejího mr%nouse od toho, kdy se viděli v 3 měs. poprvé až po dnešek a hodinu jsme u toho kecaly a kochaly se a posmrkávaly, jak to uteklo ~b~. Mně už to dělala mamka s dědou a děsně rádas i prohlížím to album s tím, co jsem dělaala tehdy a tehdy, jak jsem vypadala a tak v tom pokračuji u kluků, doufám, že se jim to za čas taky bude líbit. Já si to užívám, jsem fakt ráda, samozřejmě, že i já mám dny, kdy jjsem na děti naštvaná, kdy jsem vystreslá, že to a to nestíháme, ale taky je pravda, že si to bez nich neumím představit. Když jdeme s manželem na večeři a do kina, tak si slibujeme, že se o nich bavit nebudeme a vydržíme to tak 30 minut ~t~~t~. Já se těším, když babičky slíbí pohlídat a po hodině už mám stejně abs´ták. Jo s úklidem souhlasím, já se snažím jak to jde, ale přiznám se, že špínu doma nemám, ale s rozházenýma hračkama a svrškama bojuji neustále ~q~ a to staršího vedu k úklidu, ale pravda, má tendence uklízet vše mé nebo manžela a nejčastěji i vyhazovat, ale na svoje nedá šáhnout ~b~
 Ecim 


snad jediné předsevzetí, které mi zbylo 

(13.10.2009 13:56:15)
V tuhle chvíli mám snad jediné předsevzetí, kterého se držím jako klíště. Aby na mě mé děti nebyly chorobně fixované, ale na druhou stranu nikdy neměly pocit, že mě obtěžují. Pokud si chci (popř. chceme s manželem) od nich odpočinout, tak jim připravit takový program, na který se budou těšit, při kterém budou šťastné a při kterém si zase ony odpočinou od nás. Starší syn je teď naštěstí ve věku, kdy strašně rád jezdí k oběma babičkám a chce tam i spát.
Nenávidím takový ten přístup (bohužel se s ním opakovaně setkávám), že jediný, kdo si potřebuje odpočinout, jsou chudáci rodiče, a děti jsou jen jakýsi obtížný hmyz, který je třeba někam vyhnat, aby chudinka maminka a chudáček tatínek měli chvilku klid, a ještě je na odchodu počastovat poznámkami typu "koukejte zmizet,tak a tak dlouho vás nechceme vidět, od tolika do tolika nám nesmíte domů" a podobně.
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Uspávání - copak je 2,5 roku ?? 

(13.10.2009 14:45:49)
Tak já občas neodolám a večer si lehnu k mladšímu taky - a to mu je 7. Chvíli si něco šeptáme, pak usne a já jdu po svém.Jinak pokojíček máme vedle ložnice a já vždycky než usnu, pootevřu oboje dveře, abych slyšela, kdyby se něco v noci dělo.Líp se mi spí,i když slyším každé zakašlání....A kluci nejsou žádní mamánci, klidně o prázdninách beze mě odjedou na 2 týdny k babi nebo na tábor.Nevím, co by na tom mělo být za "zásluhu" a důkaz šikovnosti, neuspávat dvouletého mrňouse.
 Ecim 


mamánci 

(13.10.2009 14:57:16)
Katko, díky za podporu. :-) Už jsem to tu v nějaké diskusi psala, ale ještě to zopakuji. Jednou z nejdůležitějších zásad, kterými se při výchově dětí řídím, je tato: DOBRÝ RODIČ SE POZNÁ PODLE TOHO, ŽE DOKÁŽE ODHADNOUT, KDY HO DÍTĚ POTŘEBUJE MÍT U SEBE, A KDY HO NAOPAK U SEBE MÍT NEPOTŘEBUJE.
K těm mamánkům: Nesnáším typ matek, které si zakládají na tom, že jejich dítě se rozeřve pokaždé, když vyjdou z místnosti, a které se ohání mučednickými kecy typu "já nikam nemůžu, on(a) by plakal(a), tři roky jsem si o volném večeru mohla nechat jen zdát, mé děti nikdy nikdo nehlídal" apod. Pak se něco stane a chudák je to dítě, které nepříčetně řve pro maminku, i ten, kdo ho má hlídat. Zvlášť otřesné to bylo u jedněch známých - když měla matka někam jít, tak se o tom před synáčkem - benjamínkem nesmělo říct ani slovo. Kdo se prokecl, dostal sprostě vynadáno. Matka se pak snažila prchat potají, stejně to nevyšlo, syn řval jak pavián, matce tekly nervy, dost nechutným způsobem si vylila vztek na dvou starších dcerkách a nakonec z toho byli na budku všichni. Stačilo ale pár let a syn při jakémkoli odchodu své supermatky mimo dům okázale jásal :-)
 Petra 
  • 

Re: Uspávání - copak je 2,5 roku ?? 

(14.10.2009 11:14:43)
Totéž jsem dělala u svého syna. Vždycky jsme si před spaním hráli na říkanou (ty jsi moje.sluníčko, odpověď ty moje hvězdička, atd. nakonec bylo to, co máme nejraději, já byla jeho popelnička, neb zbožňoval popeláře, on byl moje všechno všechno všechnovatý :-D ) Dodnes na to vzpomínáme. A teď, když je mu 14, bych daa nevím co za jednu říkanou :-D I když občas za náma večer před spaním přijde do ložnice si pokecat a nenápadně se přitulit, jinak by se styděl. A já melu pátý přes devátý, nebo naslouchám s ušima jako lopucha a bojím se pokazit tu křehoučkou chvilku.
Ale uspávat mimíska v náručí, tj hodinku cca 5x denně, i vícekrát, hrkání s ním sem a tam, pro mě bylo špatné, protože syn měl ve 3 měsících 8 kg a já nákrčník, bolavou páteř a 51 kg. proklínala jsem tchýnču, co to kluka naučila, jakmile totiž přišla z práce, drapla kluka a odložila až se chtěla najíst,či si jít po svým a on najednou přišel o pozornost a brečel, takže jsem ho chtě nechtě musela buď chovat taky, nebo nechat plakat. Do 3 měsíců jsem vydržela, ale pak to nešlo, převykli jsme na ležení vedle sebe a muchlání a to je to nejkrásnější. Tedy pro nás.
 Ecim 


Re: Uspávání - copak je 2,5 roku ?? 

(14.10.2009 11:37:35)
My si před spaním také krásně povídáme. O tom, kdo všechno spinká, vymýšlím synovi pohádky "na objednávku" (většinou o autech, která se rozbila a musela do servisu) apod. ~g~
Syn také miluje popeláře, občas si hrajeme na popelářské auto - to jsem já - a můj syn je popelnice (na papír, na kartón, umělou hmotu, papír, sklo i smíšený odpad). ~g~
 Ecim 


Re: Uspávání - copak je 2,5 roku ?? 

(14.10.2009 11:38:25)
Říkám si, že si to uspávání musím užít, dokud o něj děti stojí, protože pak mi to určitě bude chybět :-)
 Petra 
  • 

Re: Uspávání - copak je 2,5 roku ?? 

(14.10.2009 12:26:16)
Jojojo, přesně tak. Užít si to, dokud to jde a dokud oni sami chtějí.
A jsem ráda, že i pro někoho jiného je popelnička největší lichotka :-D Je už fakt velkej, ale jako lichotku to bereme pořád, prostě jen tak z legrace, my víme a cizí ať si pátrají :-D
 Ecim 


uspávání  

(13.10.2009 12:57:45)
Kattynko, a jiný styl také neodsuzuji, protože znám miminka, co usínají v pohodě samotná, a maminky, které jsou ze společného spaní stresované. Když jsme staršího syna krátce před narozením toho mladšího v necelých 2 letech stěhovali do pokojíčku, měla jsem z toho obrovskou trému. On byl ale z pokojíčku i vlastní postýlky nadšený. Přesto k nám v noci cestuje a my jsme rádi.
 KKarolina 


Re: Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 16:40:20)
víš,že ja taky a dcerce je už pět a spí se mnou a se svým braškou-a taky mě to děla hrozně dobře,když je můžu kdykoliv opusinkovat a obejmout.Akorat chudak tatka spí v pokojčku,ale prý se tam líp vyspí,protože dcera k nam v noci stejněvždy přišlanebo mě pořad volala-takhle je myslím spokojenost na všech stranach a myslím,že děti to nemůže nijak poznamenat...~z~
 Ecim 


Re: Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 17:02:14)
Myslím si, že to děti může poznamenat jen pozitivně ~z~. Také se nám pravidelně stává, že se nám tatínek v noci odstěhuje do dětského pokojíčku, když za námi do postele přijdou obě děti :-)~:-D
 Horama 


Re: Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 13:26:25)
Souhlasím. S kamarádkou jsme zvyklé si volat, když to naše robě objeví něco nového. Včera jsem jí s dojemně infantilní radostí volala, že malá přišla na to, že voda cáká (a v koupelně vytvořila potopu). Nemělo to ten význam "heč, a tvoje ještě ne" (zvlášť když její kluk je o rok starší), ale vysloveně jsem se chtěla někomu svěřit s tou radostí.
 Ecim 


Re: Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 14:07:24)
Hujko, to je ale krásné! Také to tak s příbuznými a kamarádkami děláme. Je skvělé, když má člověk s kým sdílet svoji radost - i z drobností. :-)~:-D~;)
 Ecim 


Re: Srovnávání a srovnávání 

(13.10.2009 22:46:27)
Já svým chlapečkům také hodně zpívám. Mladší má zatím rád všechno (směje se u toho) a starší jenom veselé písničky. Také mě nutí vymýšlet legrační texty písniček.
Můj bratr se narodil na konci srpna a dostal odklad, protože byl chováním hodně dětský, ale pak se vždycky učil výborně. Manžel je květnový, také měl odklad a také mu to moc pomohlo. Mladší syn se narodil také v květnu a říkáme si, že ho rozhodně nebudeme strkat do školy od šesti za každou cenu, že uvidíme, jaký bude.
A také znám jednoho kluka, který uměl dřív číst než se oblékat.
Jo jo, s dětmi je to zajímavé. ~b~
 ChristianaC 


Taky občas srovnávám 

(13.10.2009 10:49:46)
Většinou ale pouze ve smyslu, že se zamyslím, jestli by se to moje holky už nemohly naučit taky, když to to druhé dítě umí. Ale takové to povídání bez vyzvání a souvislostí o tom, jak je cizí dítě úžasné a co umí ráda nemám. Cítím pak potřebu říkat, co umí moje dítě a jak je úžasné. Pak ten rozhovor vypadá naprosto šíleně, přijde mi to jako trumfování. Už to není sdílení zkušeností.
 Insula 


holka a kluk 

(13.10.2009 10:58:18)
Nechci ti brát "iluze", ale není to pohlavím. U nás se taky "srovnávalo" a máme holku a kluka. Já to neřeším. Taky někdy říkám, že dcera uměla tohle a tohle dřív a kluk zase dělal lépe tohle. Ale neberu to nijak tragicky. Spíš tím chci říct, že každé dítě je jiné. :-) A každé má svoje tempo. :-)
 Červená řepa 


své děti porovnávám a baví mě to :-) 

(13.10.2009 12:04:53)
Přesně, co je na špatného na tom, že každé dítě vyniká v něčem jiném, je jiné povahově, má jiný obličej, vlastnosti atd atd. Ta různorodost mě na mých dětech ( a nejen na mých ) právě moc baví. Všímám si že jedno je výtvarně nadané, paličaté, tulivé, druhé je cílevědomé, zvídavé, mrštné, třetí opatrné, trpělivé, pečlivé. Neškatulkuji přece, neukazuji na žádné, že je lepší než ty druhé. Ale baví mě vidět a pozorovat ty rozdílnosti. Před dětmi to teda neprobírám, přece jen ony o sobě mohou mít třeba jiné mínění a jiné ambice, než to, co na nich pozoruju já, a nechci je svým pohledem nějak ovlivňovat (i když zcela se tomu nevyhne žádný rodič a i musí své dítě někam trochu směřovat podle toho, k čemu má dítě nadání...), ale s dalšími dospělými o tom mluvím ráda a často :-).
 Dajána+2  
  • 

Re: své děti porovnávám a baví mě to :-) 

(13.10.2009 12:56:26)
Taky své děti srovnávám ráda a často. Možná je to proto, že mám holku a kluka a každý jsou úplně jiný. Ale baví mne je pozorovat a těší mne, že to nebo ono zvládne ten nebo ten. U rodičů, jelikož naši mají 5 vnoučat ve věku 1-5let, se nějak nesrovnává, spíš se taky bavíme o tom, jak je každé dítě jiné. Ale v rodině manžela srovnává tchýně a její matka. Dcera(mladší) jelikož je holka, tak je šikovnější a samostatnější, je často vychvalována. Většinou to jejich srovnávání zakončí větou adresovanou synovi...ale taky je šikovný...
 Ecim 


Re: své děti porovnávám a baví mě to :-) 

(13.10.2009 13:00:23)
Mumín, tak to máme hodně podobně. :-)
 kattynka a 2 čertici 


Re: své děti porovnávám a baví mě to :-) 

(13.10.2009 13:57:23)
No přesně tak, já byla nejdřív zaražená, že si děti nejsou podobní. Nejdřív podobou a pak i chováním, ale teď jsem nadšená z toho, jak jsou každý jiný, jak se v hraní dopl¨ˇnují a připadá mi to krásné. Moje paní doktorka řekla, že dělám originály a ne odlitky a tak jsem na to pyšná. Horší je, že jseem si myslela, jak už u druhého bude brnkačka to či ono a holt, co platí u jednoho, neplatí automaticky u druhého ~y~~y~. Taky se snažím je před nimi nesrovnávat nebo neříkat, ty jsi takový a takový budeš, aby je to nepoznamenalo jako mě, když mi táta furt říkal, jak jsem škaredá a blbá a že se nikdy nevdám a zůstanu mu na krku ~n~. Takže z justu jsem se vdávala ve 20 a z justu vystudovala i VŠ ~t~. Je pravda, ale že jsem toho nikdy nelitovala, ale vím, že svým dětem nebudu nic negativního otloukat o hlavu, i kdyby to třeba byla pravda, mladší je třeba děsnej ufňukánek, ale neříkáme mu to, aby si v tom nezakuklil a nesžil nebo aby mu to neebylo líto
 Ecim 


Re: své děti porovnávám a baví mě to :-) 

(13.10.2009 14:12:41)
Kattynko, obdivuji Tě za to, že jsi negativní zkušenost s otcem dokázala zpracovat takovýmto způsobem! ~x~ Já pořád říkám, že jedna věc je, když se nám v životě něco nepěkného stane nebo nepovede, a druhá věc je, jak se k tomu postavíme - jestli se budeme litovat nebo jestli budeme bojovat. Připomnělo mi to jednu velmi cílevědomou spolužačku ze ZŠ, která měla řadu zdravotních problémů i problémů z učením, ale pak byla dost úspěšná. Vyprávěla mi, jak celou dobu svého studia vzpomínala na to, jak ji náš třídní ponižoval, a jak si říkala, že mu to pěkně natře a že to dotáhne dál než on. A dotáhla.
 kattynka a 2 čertici 


Re: své děti porovnávám a baví mě to :-) 

(13.10.2009 14:20:03)
Ecim, já to tak už ani neberu, je pravda, že v pubertě to hodně bolí a hodně věcí jsem kvůli němu nezkusila (třeba ŘP a to mě teď, když mám děti hodně mrzí), ale dneska je mi ho spíš líto, je zahořklejn, neumí se radovat ani z vnuků, největší radost má z neštěstí druhých a pod. a co s takovým člověkem ~2~. Já naštěstí mám super mámu a super bráchu a úžasného (to aby těch super nebylo moc ~t~) manžela, kteří mi to pošramocené sebevědomí pomáhali stavět zas zpět, je plno lidiček, co je shazovali oba rodiče a i okolí. U nás doma je táta prostě diagnoza ~:(, nic víc, beru ho, někdy se až leknu, že se mu i v něčem podobám ~a~ ale to jsou geny, jak jsem někde četla, ty nevys...., ale jestli k němu něco cítím to si radši nepokládám.
 Ecim 


Re: své děti porovnávám a baví mě to :-) 

(13.10.2009 22:39:14)
Mně se táta taky nepovedl, odešel od nás, když jsme ještě byli malí a ... no raději nebudu zacházet do detailů. Rozvod rodičů dnes považuju za hotové terno, i když tehdy mi to tak nepřišlo. Jsem ráda, že je to za mnou. Ale maminka, brácha a manžel jsou také skvělí. A nevydařeného otce beru jako daň za to, co se povedlo. A toho bylo naštěstí mnohem víc ~b~
 Nítěnka 


Re: své děti porovnávám a baví mě to :-) 

(13.10.2009 14:15:43)
Tak to je skvělé. Mě taky baví sledovat, jak jsou si naše děti vzhledově (zatím) podobné a přitom povahově každý jiný (navíc jsou to holka a kluk, tak by i měli být jiní,že). Malému je zatím 9měs, ale chlap zkoumavý se v něm nezapře.~:-D
Ale neporovnávám ,jestli to a ono dělá o měsíc dřív či později. Prostě dělá pokroky, a to dost závratným tempem.
 withep 


Ještě horší  

(13.10.2009 12:09:21)
než samotné srovnávání mi připadá, když se děti popohánějí a nutí dělat věci, na které ještě nejsou připravené. A nenapadá mě jiný důvod, než že se tím rodiče (ale nejen oni) snaží předcházet tomu, že v případném srovnávání neuspěli.

My jsme cvičili vojtovku kvůli asymetrii šíje a špatnému zapojení břišního svalstva, i díky tomu jsme věděli, že se dítě nemá posazovat, postavovat, tahat za ruce (i když myslím, že jsme to věděli už dřív). Dětem se tím poškozuje páteř a taky často vůbec nelezou, takže se jim neposílí zádové svaly, jak by měly, naopak co nejdelší lezení je jedině pozitivní. Takže náš malý začal sám od sebe sedět v 11 měsících (myslím s oběma nohama dopředu) a chodit v 15 a půl. Nebylo vůbec možné to vysvětlit zejména babičkám a tetičkám, jak to, že má rok pryč a nechodí sám po dvou??? A už už ho braly za ruce, jenže on se jim vždy vykroutil, nebyl na to zvyklý a pohybovat se po čtyřech mu vyhovovalo, no a, že bude mít špinavé tepláky. Já mám hlavu šišatou od toho, jak mě posazovali, a skoliózu a všelijaké bolesti zad, ale hlavní asi bylo, že v roce chodím.

V kolektivu maminek a dětí se srovnávání nestraním, ale nebývá to žádné vytahování, a dávám si pozor na jazyk i tehdy, kdy je mi těch dětí skoro až líto. Sousedka začala v roce tahat svého synka za ruce a stejně začal chodit (až) v roce a půl, a zdá se mi, že má ty ruce tak nějak moc dlouhé a nohy do O, a coby "posazovanec" po čtyřech vůbec nelezl, takže se sotva ve dvou letech naučil vylézt na lavičku, na klouzačku po žbrdlinkách doteď nevyleze vůbec, zatímco náš malý to zvládal dřív, než sám chodil po dvou. Teď to možná vypadá, že srovnávám :-), ale chci tím právě říct to, že všechno má svůj čas a že nucením dětí zúčastnit se tohoto "závodění" jim bývá často škozeno.

Ten tlak může být nepříjemný, i od inteligentních a vzdělaných maminek často slyším "naše Alenka měla před týdnem rok a už samozřejmě chodí" nebo "Petřík už sám chodí, za týden bude mít první narozeniny, stihl to tak tak...". Ale pořád je lepší, když ten tlak maminka ustojí než když sama začne na dítko tlačit ~;).

Co se týče mluvení, ve 20 měsících se kluk začíná trochu snažit a teprve teď spolehlivě používá výraz "máma" ~t~. V létě v kempu jsme potkali rodinku se stejně starou holčičkou, mluvila krásně, dokonce rozlišovala výrazy jako "větvička" a "klacík" ~:-D. Pomyslela jsem si, jak moc je šikovná, ne jak je náš syn nešikovný. Ten je zase šikovný v jiných věcech, a až půjdou tyhle děti do školy, bude lhostejné, kolik jim bylo, když zvládly to a to.
 Ecim 


Re: Ještě horší  

(13.10.2009 13:08:46)
Withep, to je hezké, že to bereš tak rozumně.
Pár postřehů:
Mluvení - můj bratr mluvil později a vždycky byl premiant.
Chození - moje sestřenka nechodila do 18 měsíců vůbec a pak se jednoho krásného dne zvedla a přešla celý byt. A jedna sousedka pořád chodila a donekonečna se vyptávala, jestli už sestřenice běhá. Naštěstí se teta nenechala vytočit.
 Evelina 
  • 

Srovnávání 

(13.10.2009 13:31:59)
Nepatřím mezi matky "srovnávačky". Tedy spíš patřila jsem :-(. Nikdy mě nenapadlo srovnávat své dvě dcery - jedna se narodila nedonošená, druhá je hyperaktivní, každá tedy úplně jiná a proti většině ostatních dětí "odlišné", co se týče vývoje a rozvoje smyslů. Mé třetí děťátko je syn, narodil se v termínu, je spíše hypoaktivní, cvičili jsme vojtovku... V mém okolí je nejhorší "srovnávačka" tchýně, samozřejmě srovnává hyperaktivní dceru se synem :-(, někdy i před nimi... Co mne přimělo ke srovnávání jsou připomínky dětského neurologa, kam docházíme se synem na kontroly. Pokaždé se pozastavuje nad tím, že synek moc nemluví (v létě mu byly dva roky). Vlastně jsme vloni na podzim dostali jakési ultimátum, že pokud nebude do dvou let mluvit, budem to muset řešit. Od té doby sleduji všechny přibližně stejně staré chlapce jak mluví a kolik už toho umí říct a jsem nešťastná z toho, že ten náš je jiný....
 Ecim 


Re: Srovnávání 

(13.10.2009 14:23:45)
Evelino, nevím, jestli Ti to moc pomůže, ale já znám pár dětí, které toho ve 2,5 moc nenamluvily (navzdory velké péči okolí) a pak se rozmluvily rychle a jsou chytré a šikovné. Třeba sousedčina dcera nemluvila ve 2 letech vůbec, ve 3 letech mlela od rána do večera a dnes úspěšně studuje VŠ. Tady na Rodince je pár článků o mluvení a v diskusích bys našla řadu povzbuzujících příběhů. Držím palce.
 bromelie 


Re: Srovnávání 

(13.10.2009 14:27:57)
Evelino, synovi budou v lednu tři. Napočítala jsem 60 slov. Větu neřekne, většinou nespojuje. A většinou se mu ani nic říct nechce :-(. Kouká na mě, když mu řeknu ať to řekne a řekne "ty". V roce a půl to vypadalo, že půjdeme někam na vyšetření. Ve dvou dr. naznala, že je v pořádku. Když jsem v létě chtěla někam, protože jsem ještě doma, tak prý počkáme. Tak čekám :-). Jsem fakt zvědavá. Starší dcera už dávno normálně mluvila.
 Pole levandulové 


Re: Srovnávání 

(13.10.2009 14:32:48)
Evelino, jeste na druhe narozeniny byl slovni repertoar meho synka pouze "mama,tata,he" a nic nenasvedcovalo tomu, ze se to snad nekdy zmeni. No a ted, bych nekdy dala nevimco za to, aby tu pusu nekdy zavrel a se slzou v oku vzpominam na toto tiche obdobi:-)Taky jsme chodili na neurologii, ne kvuli reci, ale byl lehce nedonoseny a drobny a nase doktorka ho vzdy vysetrila, ale nijak neresila, kdy zacne mluvit. Vojtovku jsme cvicili jen dva cviky od pul roku, kdy se nepretacel,ale taky zadne drama. Nakonec vsechno delal vzdycky o mesic pozdeji, nez uvadi "tabulky" a dneska stejne nikdo neresi, jestli mel pliny skoro do tri let nebo ne.
 Vlasta 
  • 

Re: Srovnávání 

(13.10.2009 22:35:25)
Nedělejte si zbytečné starosti - naše dvě starší děti ve svých třech letech byly schopny odvykládat pohádky a zpívat docela dlouhé písničky, zatímco ten nejmladší měl v tomtéž věku aktivní slovní zásobu snad deset slov (a to určitě ještě přidávám) Asi tři a půl měsíce po třetích narozeninách se rozmluvil a od té doby otvírá pusu zároveň s očima :-))
 Iva 
  • 

Re: Srovnávání 

(14.10.2009 12:42:28)
Evelino, jsme na tom stejně, můj syn byl taky sledovaný u neurologa. Teď už je celkem OK, ale pořád má zaťaté pěsti při sebemenším stresu a je dost živý, až moc. Za 14 dní mu budou dva roky a taky neřekne ani slovo, jen "huhuhu". Dostali jsme u dětské doktorky ultimátum, že jak se nerozmluví do Vánoc, musíme to řešit dál.
Myslím že jsme stejný případ, díky předchozímu sledování na neurologii se jakákoli odchylka více hlídá.
Vím že spousta dětí ve dvou letech taky nemluvila, ale tam nebylo nikdy nic jiného, tak to nikdo neřešil a čekalo se trpělivě na první slovo.
Já jsem naopak ráda že se bude kdyžtak řešit, myslím že radši uslyším od specialisty že je to OK, než bych něco zanedbala....
 evelina 
  • 

Re: Ještě horší  

(14.10.2009 23:19:36)
Děkuji všem za povzbudivá slova. Je mi jasné, že v tom nejsme sami. Opožděné mluvení u chlapců je dost časté, alespoň jsem to vypozorovala na různých diskuzních webech. Přestože (pozitivně) závistivě pokukuji po ostatních dvouletých dětech a podléhám srovnávání vývoje, v hloubi své duše jsem přesvědčená že můj syn je v naprostém pořádku a mluvit bude. On je totiž jen pečlivý, důsledný a opatrný, říkáme mu "pan rozvážný". Ve svých dvou letech neustále chodí a uklízí nejen po sobě, ale i po sestře, nejraději má vysavač a mokrý hadr.... Už jako roční mimi po napití zavíral kojeneckou láhev a odkládal na stolek... Před týdnem mě dostal tím, že sám chodí na toaletu (norm.WC, odmítá nočník) a mě vykazuje za dveře, ty musím zavřít. Tak si říkám, že s mluvením čeká do té doby než to bude perfektní, občas mu totiž unikne nějaké to slovo, v poslední době je to ACH JO. Řekla bych že se rozvíjí naprosto normálně. Nebýt tedy neurologa, tak mě nikdy nenapadne se pozastavit nad tím, že moc nemluví, resp. srovnávat jeho vývoj s vývojem ostatních vrstevníků. Takže jsem se vlastně stala "srovnávačkou" proti své vůli, závěry si však nechávám pro sebe. Přeji všem, co máme podobné dětičky, ať to brzy doženou. Jednou všechny budem s úsměvem vzpomínat na nonverbální slovník, který s dětmi používáme (jsem unešená z toho jak si rozumíme beze slov).
 kattynka a 2 čertici 


Re: Ještě horší  

(13.10.2009 13:28:15)
jo tak to jsem taky nesnášela, když se babičky snažily posazovat, postavovat, cvičili jsme taky vojtovku a tak až, když jsem jim pohrozila, že mi ruší výsledky cvičení přestaly. Holt dřív to asi bylo normální, já třeba nepochopím do dnes maminky, co kupují chodítka, je to sice pohodlné, dítě nepadá a dá klid, ale to, jak je to nepřirozené přece bije do očí.~o~
 Horama 


Re: Ještě horší  

(13.10.2009 13:34:05)
Máš pravdu v tom, že generaci maminek a babiček se občas dost špatně vysvětluje, že něco, co ony samy s dětmi dělaly, ty dělat nebudeš, protože jsi na základě zjišťování informací přesvědčená, že to pro dítě není dobré. Třeba právě to předčasné posazování dítěte, aby se mu to jako ukázalo, nebo v mém případě i nošení ve vzpřímené poloze čelem ke mně (naše mamky to pořád berou jako základní polohu, ale pro páteř je to vzhledem k váze hlavičky a při neposílených svalech zvláště na začátku pěkná rasárna).

Jinak já sama jsem důkazem, že začít něco dělat dřív nemusí být výhra. Prý jsem jako malá vůbec nelezla, jen seděla a pak se jednoho dne postavila a začala chodit. Ségra si naopak strašně dlouho vystačila s ultrarychlým lezením po čtyřech. No, ona má páteř v pořádku a já ji mám tzv. "plochou" (plus pár dalších prima nestandardností). Budu moc ráda, když moje Jíťa začne něco dělat radši později, prostě až se na to vývojově perfektně připraví.
 Ecim 


vojtovka - něco pro pobavení 

(13.10.2009 14:40:13)
Ano, některé věci se maminkám a babičkám těžko vysvětlují. Když jsem cvičila se starším synem vojtovku a byla u toho manželova babička, tak mého syna velmi litovala, jak trpí, a chytala mu nožičky nebo mu na ně aspoň házela deku, aby mu na ně nebyla zima ~t~~t~~t~ A nemohla pochopit, že pak je cvičení k ničemu ~t~~t~
 KKarolina 


Re: Ještě horší  

(13.10.2009 16:26:05)
maš pravdu,mě by třeba ani nenapadlo děti do něčeho nutit-i když jsem si taky vyslechla od sousedky jak ten její je lepší v tom a v tom-až mi vždy zhořklo kafe v ustech.Ale nějak jsem to neřešila-obě děti lítaly v jedenacti měsícich a sami a abych řekla pravdu-možna bych brala kdyby ještě chvilku lezly a nebyla to takova šílena honička a ty pády-těch bylo.
Je pravda,že občas srovnavam sve děti,ale jen tak pro sebe a připadají mi skoro stejne...
Jen ted bojujeme s malým s nočníkem-čůrat si řekne(i když nehody se stavají)~:-Dale když potřebuje kakat-tak si lehne na postýlku,sunda siteplaky a slipy a křičí na mě:MAMINKO RADŠI PLÍNKU!Ja mu ji musím dat a on někam zaleze a vykadí se,jinak to nejde-prostě by to zadržoval.Jsou mu dva a tři měsíce,trošku mě to zarazilo-jestli nema třeba nějakou depku z toho kakaní na nočník-neznate to nekdo?~p~
 Ecim 


Re: Ještě horší  

(13.10.2009 17:00:12)
Já to znám. Syn už několik měsíců chodí krásně čurat, ale s kakáním máme pořád problémy. Buď chce plínku nebo si prostě neřekne a pokaká se, i když ho za to nikdy netrestáme, jenom pořád dokola vysvětlujeme a vysvětlujeme a když jde hezky na nočník, tak ho hodně chválíme a dáváme mu i sladkou odměnu. Už jsem se ale párkrát setkala s tím, že se děti naučí dřív čurat než kakat. Chce to čas a trpělivost :-)
 Zuuuza 


Re: Ještě horší  

(13.10.2009 18:19:26)
KKarolino, synovec dělal totéž. Čůrání nebyl problém. Na kakání chtěl plínu a zalezl si do soukromí. Chce to čas. Z.
 KKarolina 


Re: Ještě horší  

(13.10.2009 20:20:24)
Díky,budu trpělivá~b~
 Iva 
  • 

Re: Ještě horší  

(14.10.2009 12:49:32)
U nás kakání funguje na WC, nočník nefungoval. Zatluče na dveře od WC, provede se kakání za 3 gumové medvídky. Bez medvídků se nám to nedařilo, s medvídkama za 3 dny:-) Čurání nic, tojistí plínka. Ale vypadá to, že nočník úplně přeskočíme.
Synovi jsou přesně 2 roky.
 Petra 
  • 

Re: Ještě horší  

(14.10.2009 13:43:57)
:-D :-D :-D zadarmo ani .... mimi nekadí :-D
 Iva 
  • 

Re: Ještě horší  

(14.10.2009 18:30:07)
To je fakt, ale ubíríme ubíráme, už jsme ze 3 medvídků na jedné ovocné lentilce. Za pár dní končíme a přejdeme na kompotované mandarinky v málo sladkém nálevu:-)))
 Petra 
  • 

Re: Ještě horší  

(15.10.2009 10:49:04)
:-D :-D :-D Hodně štěstí a úspěchů přeji :-D
 marketa 
  • 

Re: Ještě horší  

(13.10.2009 22:51:37)
souhlasim, ze se deti nemaji posazovat a chodit s nimi za rucicky apod. jen s tou tvoji skoliozou. ta se casto vyvine az v puberte, protoze dite moc rychle vyroste a zaroven treba moc necvici. byva to take problem mladistvych bud hodne hubenych nebo naopak obeznich. takze zrovna skolioza nemusi byt z toho posazovani.
 withep 


Re: Ještě horší  

(14.10.2009 8:49:03)
To je možné. Já ji nemám tak hroznou, ale sestra dokonce musela cvičit, a to hned na začátku Základní školy, takže pubertou to nebylo. Co se s ní máma narozčilovala, aby fakt cvičila, "já to s tebou myslím dobře", říkávala... Chápu, že tehdy maminky nemohly mít informace, co máme my teď, ale překvapuje mě, že i dnes je mnohé maminky nemají, půlroční i menší děti jsou zabořené do sporťáků a přikurtované, aby to "useděly".
 Ecim 


Re: Ještě horší  

(14.10.2009 9:25:34)
Měli jsme v rodině případ dívky, která utrpěla úraz, maminka na ni nedohlédla při cvičení a ona má dnes hrb. Byl to pro mě odstrašující příklad, a proto jsem od dětství cvičila, abych třeba nedopadla podobně.
Když chodíme s dětmi na ortopedii, tak si doktorka často stěžuje, že rodiče děti předčasně posazují a vůbec s nimi necvičí, protože si myslí, že je to blbost. Chudáci děti, nemůžou se bránit a pak mají kvůli blbým rodičům třeba celý život zdravotní problémy. ~q~
 Ecim 


Re: Ještě horší  

(14.10.2009 9:09:41)
Může to tak být. Mě nikdo předčasně neposazoval a skoliózu mám stejně, i když od puberty poctivě cvičím, protože jinak mám problémy. Proto se synem poctivě cvičím vojtovku. Moje maminka říká, že kdyby se vojtovka masově cvičila už za nás, nemuselo by dnes mít tolik lidí skoliózu.
 Ecim 


Když rodiče nepodlehnou srovnávání svých dětí 

(13.10.2009 13:12:58)
Vzpomněla jsem si na jednoho spolužáka, byl to moc milý kluk. Trpěl dysleksií a měl čtyřku z češtiny. Jeho o 2 roky mladší bratr byl jedničkář. Jejich rodiče tu situaci zjevně zvládli výborně, protože z obou synů vyrostli vyrovnaní, úspěšní a sebevědomí lidé, kteří spolu mají hezký vztah.
 Horama 


Když se srovnáváním prosazuje soupeřivost 

(13.10.2009 13:44:59)
Maminkovské vyprávění, co ta naše holčička (ten náš chlapeček) už všechno umí, mě celkem nerozrušuje. Beru to jako takovou přirozenou touhu podělit se s někým o svoji radost. (I když jsou matky "aktivistky", pro které by se měly organizovat kurzy mlčení a taktu.) Hrozné mi ale připadá, když rodiče nebo prarodiče v podstatě staví děti proti sobě a neustále jednomu (druhému, třetímu) předhazují, v čem je ten druhý lepší a jak by ho měl ten dotyčný napodobit a dohnat.
Tuhle tendenci mají moji "tchánovci". Nemyslí to špatně, ale na děti to působí špatně. Moje holčička je zatím moc malá, ale vidím to na třech dětech od švagrové, které jsou ještě vždycky po pěti letech od sebe. Dokážete si představit, jak srovnáváte vysvědčení kluka ze sedmičky s vysvědčením holčičky z druhé třídy a lezou z vás perly jako "takhle by ses měl snažit, o klukách s trojkama my jsme říkali, že jsou hloupí" (a to měl v té druhé třídě taky samé jedničky)? Ještě výraznější je to v oblasti libovolného sportování. Obě starší děti jsou sportovní talenti, ale z nejmladší neteře roste (při stejné výchově) malá princezna - má prostě jiné zájmy. A už je z toho oheň na střeše, že by ji rodiče měli víc donutit jezdit na saních a na kole. (Ano, donutit.) Manžela už jsem psychicky připravila na fakt, že se na tomhle bodě (zejména s tchánem) asi jednou pěkně chytneme. Kupodivu povídal, že už se na to těší, že konečně uvidí tatínka jednou pořádně překvapeného. :o)
 Liška s banem :) 


Re: Když se srovnáváním prosazuje soupeřivost 

(13.10.2009 14:13:34)
Já své děti taky občas srovnávám, ale jelikož je to holčička a chlapeček, je to spíš takové srovnání charakterů a co na koho platí. Každý je v něčem lepší a v něčem horší. Jako dítě (jsem ze 3 dětí po roce od sebe) jsme byla srovnávána hodně a bráchové ještě více. Byl to dost děs, protože otec uznával jen sportovní talent a jelikož nejstarší brácha byl na sport dřevo, otec po něm šel. To, že brácha měl načtené desítky knih o historii ho nezajímalo, protože čtení knih je ztráta času, přece...A mladší brácha byl otcovo hvězdou jen do prvního většího úrazu, který znamenal konec nadějí na vrcholový sport.
 Ecim 


Re: Když se srovnáváním prosazuje soupeřivost 

(13.10.2009 15:17:03)
Takovéhle nesmyslné srovnávání nesrovnatelného v dětech vyvolává jen zášť. Mám nehezké trauma z dětství, které mi ale napomohlo k tomu, že nad takovýmto srovnáváním dokážu mávnout rukou. Přestěhovali jsme se, musela jsem měnit školu a nová paní učitelka si mě velmi oblíbila a dávala mě mým spolužákům za příklad tak hloupým a nešťastným způsobem, že se zpětně vůbec nedivím, že mě ti chudáci dlouho nesnášeli. Proto když mi dneska někdo někoho dává za příklad, tak si maximálně řeknu, že je to blbec, a pustím to jedním uchem tam a druhým ven.
V rodině máme také jednu naprosto otřesnou a netaktní srovnávačku. (Svůj příbuzenský poměr k ní raději neuvedu.) Když jsem byla v pubertě, tak mi řekla třeba: "No to vnučka mé sestřenice, ta má takový sex-appeal a mnohem větší ko** než ty, teda neuraž se, ale kam ty se na ni hrabeš!" Co dodat?
 Ili 
  • 

Srovnávání 

(13.10.2009 14:32:39)
U nás babička s dědou srovnávají postavu mojí dcery (štíhlá sportovní postava) a neteře (není tlustá, ale má typicky slovanské plnější tvary). Jenže co si od nich vyslechne - tlustá, líná, měla by cvičit... Nesčetněkrát jsem já i setra upozorňovaly, jak holce škodí, ale nepochopili. Nekritizují před náma, ale po straně. Nechápou, že můžou způsobit vážný mindrák, poruchy příjmu potravy, nízké sebevědomí, nebo "jenom" špatný vztah obou děvčat. Naopak si myslí, že svým upozorňováním zabraňují vzniku vážné otylosti.
 Ecim 


Re: Srovnávání 

(13.10.2009 15:26:00)
Tak přesně takhle postupuje jedna moje příbuzná - viz můj příspěvek výše. I když do ní hučím horem dolem, tak nedokáže pochopit, jak těmi svými řečmi lidem kolem sebe ubližuje.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


...a co srovnávání ve škole? 

(14.10.2009 0:12:05)
Jsem vychovatelka, dělala jsem mnoho let v družině, takže tam (a konec konců i od "kolegyň učitelek")jsem mnohokrát slyšela velmi nevybíravé srovnávání dětí:
"Teda Haničko, ty, holka, TAK škrábeš, to váš Lojzík psal jak podle pravítka..."

"Petříku, ty jsi takový zlobidlo, to vaše Jitkuška byla moc hodné děvčátko...."

"No Evičko, podívej se, jak to zase vypadáš, Klárka chodila vždycky jako za škatulky...." a podobně...

Z tohoto důvodu jsem mladší dceru (velmi živou, z hlediska školy takový malý Oliva v sukních - pro ty, co pamatují seriál My všichni školou povinní) dala do jiné základky a po 5 letech dojíždí i na jiné gymnázium. Nechtěla jsem, aby začala na starší sestru žárlit, nebo ji dokonce nenávidět, protože ta byla takové vzorné dítě, že se jí málokdo mohl rovnat. To, že ta mladší je na rozdíl od starší hudebně nadaná, hraje na flétnu, kytaru a klavír, zpívá, tančí, chodí k mažoretkám i do dramaťáku, to by ve škole určitě neocenili.
Každá je jiná, každá je cenná svým způsobem, každá je originál... Tak proč srovnávat nesrovnatelné.....
Simča
 Ecim 


Re: ...a co srovnávání ve škole? 

(14.10.2009 9:38:09)
Simčo, klobouk dolů, jsi rozumná matka. ~R^~x~~R^~x~
Když učitelé příliš srovnávají sourozence, tak to může mít velmi špatné následky. Já jsem byla taky takové vzorné dítě (šprtka, jedničkářka), bratr byl ještě vzornější, takže si naštěstí nemusel nic vyžrat. Ale já mu to přeju, protože v některých věcech jsem měla zase víc štěstí já :-) On je inteligentnější, já zase ctižádostivější.
Můj manžel si pochvaluje, jak je dobře, že mu nikdy nikdo nepředhazoval, že jeho sestra byla lepší ve škole i ve sportu, mají dnes spolu moc hezký vztah.
Chodili jsme na stejný gympl s bratrem, dvěma bratranci a sestřenicí. (Máme ale jiná příjmení, takže to až zas tolik lidí nevědělo.) Bratranci byli poněkud živější než my a učení nebrali až zas tak vážně. Jeden z nich nám jednou jako velkou srandu vyprávěl, jak mu jedna profesorka řekla: "Cože? Ty jsi bratranec od M. a V.? To není možný, vždyť oni jsou přeci tak hodný!"
Brácha mi zas jednou vyprávěl, jak lituje jednu svoji kamarádku, která se sice dobře učí, ale její sestra se učí ještě lépe, a tak se to kolem ní hemží řečmi: "No, Eva má sice čtyři dvojky, ale není tak chytrá jako Darina, ta má samé jedničky."
On také hrozně moc dělá přístup rodičů, jestli dokážou dítě před takovými řečmi učitelů podpořit.
 lojzicka 10/04,01/08 


velikost 

(14.10.2009 9:33:48)
Ještě lepší je kecy o velikosti.... ten náš je mladší o půl roku a je větší jak váš!!! To prostě žeru. Syn je drobnější postavy a slyším to furt. Sestřenice má syna přesně o půl roku mladšího a je vyšší a kdykoliv nás potká tak na to stihne několikrát upozornit. Nic si z toho nedělám ale jak někdo může být tak blbej!!! U dcery zase...kolega v práci má stejně starou holčičku a krom zase výšky furt vykládá jak jejich dcerka má nohu vel 25 a naše JEN 22..... hmmm opravdu nepochopitelné, u nich bych teda chtěla být při večerních debatách
 Ecim 


Re: velikost 

(14.10.2009 9:51:39)
A ještě horší jsou debaty o dospívajících, kdo je jak fyzicky vyspělý ~;((
 Ecim 


drobné dítě 

(14.10.2009 10:11:49)
Můj děda (lékař) si dělal velké starosti s tím, že je můj bratránek malinký, a tak ho objednal k nějakému kolegovi - věhlasnému pediatrovi. Když tam teta s bratránkem přišla, tak jí ten pediatr řekl: "Ježíšmarjá, takové krásné dítě, jděte s ním domů, vždyť je naprosto v pořádku. Co bych dal za to, kdybych tady mohl vidět víc takových dětí."
Tohle jsem vyprávěla jedné kamarádce, když si dělala starosti s tím, že je její dcerka příliš malinká. Přitom kamarádka i její manžel jsou hodně drobní.
 lojzicka 10/04,01/08 


Re: drobné dítě 

(14.10.2009 10:30:06)
JJ přesně tak, nemůžou být přeci všichni stejně velcí ~t~. Já jsem taky malá, manžel sice vysoký ale zase strašně hubený. Jsou po nás no ~b~.
Mě to nevadí ale ty kecy to je fakt síla. Ale podařilo se mi odrovnat toho kolegu z práce tím, že moje dcera sice nemá tak velkou nohu ale za to už chodí dva měsíce bez plín ~j~ a bylo ticho ~t~
 Ecim 


Re: drobné dítě 

(14.10.2009 12:13:40)
Já jsem hrozně ráda, že je můj manžel o půl hlavy menší než já, protože měřím metr osmdesát a říkala jsem si, že by nebylo úplně ideální mít s nějakým dvoumetrovým tatínkem třeba dvoumetrové dcery, které by nám pak nadávaly, co jsme jim to udělali. Ale máme kluky a manžel by docela bral, kdyby byli vysocí po mně. U nich v rodině jsou všichni malí, u nás zase velcí.
 Ivča+2 děti 


Re: drobné dítě 

(14.10.2009 12:29:36)
Koukám jiný kraj, jiný mrav. Moje první dcera je spíše vyšší a naopak mám skoro komplex, protože často slyším, jak drobné děti jsou roztomilejší atd. A i když uměly to samé, co moje dcera, každý zíral s otevřenou pusou, protože vypadaly mladší, zatímco od mojí dcery se očekávalo bůhví co, neboť vypadala díky výšce starší.
 Linda 
  • 

Re: velikost 

(14.10.2009 22:33:58)
Hm, tak poznámky o velikosti mně taky dostávají. Máme čtyřletou dceru naprosto normálního vzrůstu (že je "normálního vzrůstu" usuzuji dle velikosti oblečení - číslo velikosti a věk jí většinou sedí). Co mně ovšem překvapuje, že při takovém tom běžném tlachání se známými nebo rodiči na hřišti jsem se od cca poloviny lidí dozvěděla, že "Ona je ale na svůj věk velká, ne?" a druhá půlka lidí mi zase řekla: "Ale je docela malinká, ne?". Což jenom dokazuje, že je vzrůstem průměrná :-) Nicméně mě překvapuje, jak můžou lidi řešit/komentovat něco tak nezajímavého...
 Hanka 
  • 

Re: velikost 

(15.10.2009 8:44:31)
IMHO hledají neutrální téma. Kdyby ti řekli "ona je na svůj věk dost blbá", mohla by ses urazit :-) Tak řeknou něco, co by mohlo vést k debatě, ale zároveň to nikoho neurazí :-) Co taky řešit s náhodnými známými za hluboké pravdy, že jo.
 Petra(dvojčata 
  • 

SROVNÁVÁNÍ DVOJČAT- holka/kluk 

(15.10.2009 11:28:55)
My máme dvojčata, holku a kluka a je to ještě horší - už od narození je neustále někdo srovnává.Někdo si myslí, že když jsou to dvojčata, že se i ve stejnou minutu "vykakají". Jde někdy až o detaily(odstín vlasů),nebo o milimetry ve výšce.Kdo jak jí(množství,druh jídla) A otázky typu-kdo dřív,co a jak...neustálé divení. Nejdříve mě to unavovalo, stejně to nikomu nevyvrátíte a je zbytečné něco vysvětlovat. Dneska to už beru s nadhledem
 L-anny 


Taky to znám... 

(18.10.2009 13:17:21)
Mám 18. měsíčního chlapečka. Je velice šikovný. Vydrží spousta času u knížek, moc rád má hrakčy, které mají smysl a musí u nich přemýšlet (vkládačky, různé mechanické hračky...) nebaví ho jen tak sedět, zbožňuje malování. uklízí se mnou. Sám si uklízí hračky, umý se umýt, vyčistit zoubky.....ale nemluví....neřekne vůbec nic. Jen jeho jéje a nebo ham, a to jen občas. Já jsem naprosto v klidu....manžel začal mluvit na dvou letech, můj strýc taky. A nemám ráda srovnávání. Prostě, každé dítě je originál, kdyby byly všechnyděti stejné, byla by to nuda. A jedno dítě umí brzy to a jiné tohle....a taky mám velice bohaté zkušenosi s tím, že si maminky své děti při povídání s ostatníma maminkama více a více zdokonalují....známá mi neustále tvrdila, jak její dítě na deseti měsících mluvilo plynule ve větách a na deseti měsících chodilo. Mému dítěti tenkrát byl asi měsíc. No a pak jsem našla jejich video, kde na deseti měsících dítě lezlo po čtyřech a nemělo tendenci se vůbec zvednout ani s oporou a z mluvení bylo slyšet jen hmmm a jee, ještě maličko mama, jina vůbec nic. Ale já si z toho nic nedělám. Můj syn sice nemluví,ale zase je šikovný na jiné věci a jednou se rozmluví natoik, ženás bude bolet hlava.....takže maminky, nesrovnávejte, buďme rády, že máme zdravé děti!!
 Lenka + 2 
  • 

Re: Taky to znám... 

(19.10.2009 14:45:09)
Mám srovnávací tchýni. Nemyslí to zle, ale to že její jeden syn už v 7 měsících chodil bez držení a druhý v roce a 1/2 recitoval Polámal se mraveneček beru jako folklór. Můj syn chodil bez držení "až" v roce a pořádně nerecituje ani ve 3,5 letech. Holčička se sama neposadí v 10 měsících a tchýně je z toho dost nervózní. Já si libuju jaká je to s holčičkou pohoda, protože když jí SROVNÁM se synem, sice všechno dělal o dost dřív, ale zase já měla o to víc starostí aby se mu něco nestalo, když už se v 8 měsících na těch svých vratkých nožičkách vydával na "výlety" kolem nábytku. Podle syna mám zkušenost kterou se řídím. Dítě musí ke všemu "dozrát".
 MARNEUM 


srovnávání 

(18.10.2009 19:51:20)
máme třetí dítko,je to kluk a srovnávat ani není co,až teď ve věku 2,5 let začíná mluvit,je šikovný,ale jelikož má vše naservírované,jak potřebuje,tudíš mluvit nepotřeboval,jen kdybych už z toho já sama nebyla trochu víc na nervy,neboť pořád eee,nic jiného neřekl,dala jsem mu dávku homeopatického léku,malý se po 10 dnech úúúúžasně srovnal,zklidnil,spinkal mnohem lépe,už nemusel mít maminku stále za zadkem a ejhle i mluví a každý den nová slovíčka,takže to opravdu byla jen jeho lenost,dokud jsme mu to trpěli,musela jsem si říct dost.....a všechno jde,když se chce
PS: NENÍ JEDEN LÉK NA VŠECHNY DĚTi,i já s tím lékem měla velkou práci,abych ho pro něj našla,jelikož ho vidím svýma očima,ale jeden člověk mi připomněl,že je to vše úplně jinak

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.