| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Bolí to, ale život jde dál

 Celkem 120 názorů.
 kattynka a 2 čertici 


Přeji sílu, 

(8.10.2009 8:35:18)
chci jen říct, že jsem si to taky prožila, vím, jaké to je, sama jsem jak dlouho se nemohla ani a kočárek podívat, ale teď mám dva krásný kluky. Určitě se zadaří, nejsme jediné, jen v mém okolí bylo plno takový těhotenství, ale teď máme všechny aspoň po jednou "kousku" :-D. Přeji sílu na překonání a hodně štěstí v dalším těhotenství.
 Petra 
  • 

Re: Přeji sílu, 

(8.10.2009 14:04:28)
To znám. Mě řekl doktor, že je to určo mrtvý, a když to SONO potvrdilo, tak zajásal, že měl pravdu. :-(
A krvácela jsem až 5 týdnů po zmlknutí, přišly horečky a komplikace, buďte ráda, že jste na to přišla takhle brzy, takhle budete brzičko zdravá a budete mít jistě krásné miminko. Mě se to povedlo a synovi je dnes 14 let a je zněj chlap jako hora a dělá mě radost....moc Vám držím palečky.
Petra
 sůva léna 


Re: Přeji sílu, 

(10.10.2009 19:49:35)
I já to dobře znám. Stalo se mi to dvakrát po sobě, ale nevzdala jsem to (i když ten pocit prázdnoty po zákroku byl strašný) a potřetí se narodil kluk jako buk, za tři roky další a letos po dvanácti letech ještě přišla holčička (obrovské a nečekané překvapení). Nevzdávejte to a uvidíte, že příště už budete v rukou držet vytoužený uzlíček! Přeji hodně štěstí Lenka
 MarcelaES 


Re: Přeji sílu, 

(12.10.2009 22:30:34)
Tiez som prezila 2x MA, prvy krat zaciatkom osmeho tyzdna, babo sa prestalo vyvijat v piatom tyzdni a druhy krat zaciatkom 13 tyzdna, babo odumrelo v 9tt + 6. Oba razy bez revizie. Otehotnela som mesiac po MA, maly bude mat teraz dva roky. Takze nie vzdy je potrebna revizia a je to bez nej jednoznacne lepsie.
 JdM 


smutné 

(8.10.2009 8:38:17)
Milá Kateřino,
opravdu je smutné a dovedu si představit jak moc to bolí. Je mi to líto násobně s tím, že sama jsem těhotná. Hlavně Ti držím palce a uvidíš, že příště se vše zadaří a vy budete mít krásné a zdravé děťátko.. :)
 Insula 


příroda 

(8.10.2009 8:42:03)
Je to opravdu smutné. Bohužel plod se zřejmě špatně vyvíjel a tak to příroda takto zařídila. Nesmutni, vyjde to příště. Držím palce. ~s~
 Katka 
  • 

Re: příroda 

(8.10.2009 14:30:56)
Taky jsem to prožila, první těhotenství dopadlo stejně a teď už mám páreček, bolí to,ale utčitě se to povede příště:-)
 Gabča 
  • 

Taky to známe 

(8.10.2009 9:01:20)
Bohužel ani naší rodině se tohle nevyhnulo. Není to ani dva týdny, co totéž prožila má sestra. A je to o to horší, že první dítě má po umělém oplodnění a navíc já jsem zrovna těhotná. Občas mívám i špatné svědomí vůči ní... :( Já teda těhotenství neměla bezproblémů ani jedno a dle mé mámy, být těhotná před 30ti lety, tak jsem bezdětná, protože nebyly ultrazvuky a při každém krvácení se šlo automaticky na "výškrab". Přeji ti ať to co nejdříve překonáš a už brzy chováš krásné miminko. :)
 Lenulka84 


Re: Taky to známe 

(10.10.2009 14:53:46)
Ahojky,Ja mela taky prvni tehotenstvi zamlkle,byla jsem ve tretim mesici.Chodila jsem taky kazdy tyden na kontrolu nebot jsem to take zjistila moc brzy.Porad nic nerostlo pak byla videt jen tecka a nakonec mi dr. rekl ze neni srdecni ozva.Bylo to hrozne proste sok.Mylo to necekane tehotenstvi a byli jsem radi a stastni a kdyz mi rekl dr. tuto spatnou zpravu myslela jsem ze to nezvladnu.Hned me poslal do nemocnice tam mi udelali revizi delohy a ikdyz to miminko nebylo velke, po probrani jsem se take citila prazdna.Manzel me hodne podrzel tehdy i pak u dalsich nevydarenych (tentokrat uz planovanych) tehotenstvi.Celkem jsem byla tehotna 3x.A ted si uz dva roky davame klid.Dr. nevedi proc se mi to deje.Ja se bojim dalsiho tehotenstvi neb naposledy me odvezla rychla.Mam pocit ze bych dalsi potrat nezvladla.Prosim poradte mi jak to mam prekonat.Kdyz bych spinila da se neco delat abych o miminko treba neprisla?Dr. me vzdy vysetrili a bud to bylo uz spatne nebo me poslali domu ze je to vse dobre.A za par dnu byl tomu konec.Brala jsem leky na udrzeni dufaston.A prave u tretiho jsem brala i na redeni krve leky a stejne to dopadlo spatne.Nevim co mam delat.Vim ze mi nikdo nezaruci "tak a ted uz vam to vyjde" to ja vim.Ale jak se mam hodit do klidu a verit ze to vyjde.Verila jsem trikrat a nic.PROC???A nikdo mi nedokaze rict proc vsichni rikaji vysledky jsou v poradku.Diky mejte se...
 Jana, dva synové 1,5 a 4,5 let 
  • 

Také jsem si to zažila 

(11.10.2009 19:50:58)
Přesto že je to již 5 let a mám dvě nádherné děti, stejně tahle ponurá zkušenost s prvním otěhotněním je někde uvnitř mě a myslím, že už asi nikdy nezmizí. Nikdy mi nikdo nevysvětlil proč. Prostě se to stává. A tak se uklidňuji tím, že to tak prostě mělo být. Jediné pozitivní, co jsem si z této zkušenosti vzala je to, že při dalších dvou těhotenstvích jsem si opravdicky považovala každého dne, který proběhl v pořádku a byla jsem vděčná za to, že je mimčo zdravé. Naučila jsem se neremcat a vážit si obyčejných věcí. A ty špatné věci prostě přijímat s pokorou. Otěhnotněla jsem po revizi za 3 měsíce a to jediné mě dostalo z depresí. Přeji hodně síly v překonání, protože to opravdu není snadné. Mě se to přihodilo až ve čtrvtém měsíci. :-(
Jana
 VVerka + Pepča 


Re: Taky to známe 

(21.10.2009 18:28:33)
Káťo, drž se. I já ´jsem toto zažila. Bylo to minulý rok v září. Měla jsem být ve 14tt a najednou ustala srdeční akce. Bolelo to strašně moc, ale za 4 měsíce se zadařilo a já tu teď vedle sebe mám 7 týdenní miminko a jsem moc šťastná.
 Ananta 


Drž se ! 

(8.10.2009 9:17:23)
Taky to mám za sebou. Minulý rok. Byla jsem tak rozsekaná, že jsem to už nechtěla nikdy zkusit. Informace tvého doktora, že se nesetkal s tím, že by se to mohlo opakovat je bohužel mylná. Ono se to občas opakuje a taky ti neřeknou poprvé nebo podruhé kde je chyba, to mi vadilo snad nejvíc. Byla jsem vzteklá na doktory, když mi řekli "musíte to prostě zkusit znova". Je fakt, že podruhé bych to asi zvládla lépe, protože bych věděla co se zhruba může dít, tu paniku a stres z prapodivných výsledků ultrazvuku nikomu nepřeju. Jinak patřím mezi ty co to po revizi dost bolelo, ale údajně to prý nebolí, je to individuální. Držím ti palce v dalším snažení. Nezbývá než to nějak "produpat". Pomohlo mi hodně, že jsem se mohla vypovídat na rodince, on kdo to nezažil, těžko to pochopí. Pro mě to byla zrada, ale pak jsem si říkala, že radši v tomto stádiu než později, takže vlastně díky za to. Příroda si poradila sama. Teď po roce jsem se trochu oklepala a občas to zkouším znova (no občas, teď první pokus), ale je to takové ano a ne - strach co se může všechno stát. Neboj, většina žen to nese statečněji :-)
 hrúda 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 12:32:09)
Ananto Ananto... ~a~ A dále raději no comment...
 Petra,2 dcery,synáček v nebi 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 14:00:28)
Ananto,nezdá se ti,že jsi trochu hysterická?????~a~~a~~a~~d~
 Jana Mišák 5/07 a Eliška 05/10 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 14:07:52)
proč by měla být hysterická, každý to prožívá jinak, někdo to jen tak přejde a někoho to trápí dýl
já sem si to taky prožila při prvním těhotenství a trvalomi víc jak půlroku než sem to zkusila znovu,ale strach že se to může stát znova tam pořád byl, teď sem těhotná podruhy cca 4. týden a ten strach je tam zas
 Hana 
  • 

Re: Drž se ! 

(8.10.2009 14:43:25)
Boží mlýny melou...to víš, že každý jakoukoliv bolest prožívá jinak, ale každý ji nesnižuje a nenapadá tak, jako ty. Tak si to užij chytrá horákyně!
 Ananta 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:00:35)
A i kydyby? Tak co? Každý máme nějaké to slabé místo. Ale nebudu se dohadovat s nějakou mudrlantkou, když je téma o tom, že někoho něco bolí. Ty tu míru neurčuješ.
 hrúda 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:02:00)
Jj, ty máš slabé místo, Petra ztratila dítě... nic moc, když ti někdo rýpne kam nemá, co? ~y~
 Ananta 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:03:58)
Vůbec nechápu o čem píšeš. Ale tady teď fakt ne, nebudeme se handrkovat.
 hrúda 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:10:07)
Alespoň příště nebudeš rozumovat tam, kde nemáš... Nediv se, že se pak někdo diví, když tu hořekuješ, jak těžce přetěžce se zvládá potrat, když ty nemáš pochopení pro truchlení andělských maminek. Ty ses prokousávala rok? Kvůli zamlklému těhotenství? A Mili a ostatní z Budulínků jsou divné, když se trápí po dvou třech letech? Tohle totiž opravdu srovnávat nelze... Takže jen pro příště, pokud nechceš, aby někdo šťoural v prožívání tvé bolesti, nedělej to ani ty druhým. Protože jak jsi sama napsala, kdo nezažil, nepochopí a to u Budulínků platí na 100%.
 Ananta 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:14:14)
Ach jo. To sem fakt ale nepatří. Já se nehroutila z toho, že jsem přišla o dítě. To bylo úplně o něčem jiném. Duše šla dál...bylo to asi v 10 týdnu, já jsem byla hotová úplně jiným způsobem. Navíc nic nesnižuju, to je tedy spíš tvá reakce hysterická a nesmyslná.
 hrúda 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:17:58)
Já ti o hysterii nepsala~y~ Ostatně já bych tvé prožívání nijak nekomentovala, pokud bys ty před časem nekomentovala někde něco jiného. ~;) Uzavřeme to celé tím, že každý má právo prožívat si své malé i obrovské bolesti po svém a občas je krajně nevhodné, mu do toho kecat... Ono to totiž holky z Budulínků opravdu zabolelo a to snad není potřeba, nemyslíš?
 Ananta 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:22:46)
Já jsem nic hrubého nenapsala, jen svůj názor, navíc jsem s ním zdaleka nebyla sama. Vůbec nezpochybňuji, že je to tragedie. V té diskuzi šlo tenkrát o něco jiného. Nechci to tu zahlcovat něčím co sem nepatří. Mě se tady sem tam taky někdo dotkne, ale vytahovat to v jiných diskuzích mi připadá minimálně divné. Měj se hezky.
 hrúda 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:28:38)
No to víš... to jsou veřejné diskuze. Apropos, kolik lidí se stejným názorem jako ty, co se prožívání ztráty dítěte týče, tu ztrátu skutečně zažilo, co myslíš? Ono si hodně lidí myslí, že když zažili něco i třeba hodně těžkého, že mohou posoudit... nemohou. Věř, mám za sebou více než dost a přesto nikdy neřeknu, že vím jak těm rodičům je, nebudu jim radit, jak jít dál.
Jinak ti přeji, ať se mimčo brzy zadaří, jak vidíš u mě, jde to...
 Ananta 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:37:44)
Děkuji, buď bude nebo ne, děj se vůle boží.
 Tvoje horší já 


Re: Drž se ! 

(8.10.2009 19:10:40)
Petro, možná z tvého pohledu ano, ale těžko soudit. Zamlklý potrat mám taky za sebou a je pravda, že s odstupem pár let to hodnotím jako prakticky nevýznamnou epizodu, rozhodně nemám tendence přemýšlet o tom "možném" dítěti jako o "andílkovi" nebo něco takového, případně mu dávat jména, jak se někdy děje. Prostě se nezadařilo a hotovo, povedlo se příště. Ale je pravda, že mi to tenkrát psychiku docela rozhodilo, i hormony v tom určitě pracují. Ale určitě se to vůbec nedá srovnat třeba s takovou tragickou událostí, jako je narození mrtvého děťátka nebo vůbec se smrtí dítěte.
 Hana 
  • 

Re: Drž se ! 

(8.10.2009 14:44:33)
Boží mlýny melou...to víš, že každý jakoukoliv bolest prožívá jinak, ale každý ji nesnižuje a nenapadá tak, jako ty. Tak si to užij chytrá horákyně!
 Martinka 1 
  • 

Re: Drž se ! 

(9.10.2009 10:10:17)
Také patřím k těm co to dost bolelo ikdyž mi ostatní tvrdí že to nebolí též Vám přeji hodně síly já mám 11.10.2009 výročí dva roky od revize a miminko pořád nikde nepřestávám věřit že se snad taky dočkám. Hodně síly bolí to ale přejde to.
 helena + veverčátka 


Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 9:23:45)
Znám to, také jsem si tím prošla, jen s tím rozdílem, že moje tělo mi dalo už při prvních náznacích najevo, že "už to neprobíhá dobře" a v době, kdy jsem šla na kontrolu k dr., tak jsem s tím byla smířená. Štěstí na hormony!
Jenom jsem se chtěla zeptat, zda má někdo zkušenost s tím, že odmítl revizi dělohy a jak se s tím tělo vyrovnalo a jak dlouho to trvalo. Nejhorší pro mne bylo naopak vědomí, že to neproběhne podle přírody, ale budou mě zase "operovat" - i když je to jen malý zákrok, je nutná narkóza a já jí nesnáším zas tak dobře. Chápu, že někdy se prostě mimi usídlí a nechce ven, ale např. u mě to probíhalo celkem normálka a tak si myslím, že by se tělo vyčistilo i když za déle i bez revize. Lékaři mi na to nedokázali odpovědět, v podstatě ani jinou variantu (než revizi) nepřipouštěli a tak jsem se chtěla zeptat, zda to někdo odmítl a jak se k tomu tělo postavilo. Vždyť podle přírody by to měl být normální jev..
 Lenka + 2 deti 
  • 

Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 9:52:20)
ja som si tym presla v lete.. nebola akcia srdiecka, bol to 7 tt, nerastlo babo tak ako malo.. reviziu som odmietla a do dvoch dni po vysetreni sa to spustilo.. brala som potom zelezo, chodila na krv ci klesa hcg.. co klesalo.. trvalo to cca tyzden co som krvacala... a o mesiac presne som dostala dalsi menzes... vyplavil sa pri krvacani aj gestacny vacok..


je mi luto co sa autorke stalo...
 metty, 3 kluci 


Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 12:24:24)
Já jsem měla původně dva zárodky, jeden se přestal vyvíjet a vstřebal se a druhý se dneska jmenuje Martínek. Takže to bez revize jde zřejmě zvládnout taky. Neměla jsem ani žádné krvácení ani infekci.
 connie3 


Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 12:33:31)
Já jsem zažila spontánní potrat v 9tt, bez revize, jen v klidu v posteli. Tělo se s tím vyrovnalo v tomto ranném stadiu líp, než u dvou mých kamarádek, které na "revizi" šly. Obě měly při porodu problémy s odlučováním placenty kvůli tomu, že byl vnitřek dělohy zjizvený. Já tyto problémy neměla.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 13:01:08)
ale spontánní potrat je něco jiného, než zamlklé těhotenství. v tom druhém případě může jít navíc o tzv. molu, kdy hrozí rozvinutí rakoviny. bez kyretáže by těžko udělali histologii a těžko by se na to přišlo. zažila jsem, vím o čem mluvím.
 romča 
  • 

Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 12:48:47)
já sem dostala silnou menses a tělo si to vyřešilo samo..
Ale doktoři asi potřebují nahánět někde body, a za revizi je jich asi hodně
 luna 
  • 

Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 13:06:23)
pokud jsi pochopila, co je to zamlklý potrat, víš, že tělo nic nevyloučí, plod se nevyvíjí, ale zůstává v tvé děloze, pokud neprojdeš revizí, hrozí mnohem větší problémy. a navíc si tedy ani nedovedu představit jak vím,že je ve mně něco mrtvého a čekám v klidu doma, jestli to moje tělo nějak vyřeší.
 romča 
  • 

Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 13:33:15)
byl to zamlklý potrat a než sem stačila jít na lékařský zákrok, vyřešilo se to jak sem psala.
Zas jedna chytrá viď?
 Zlobidilko 


Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 13:49:29)
prošla jsem si tím samým, krvácela jsem velmi bolestivě 3 dny, pak po pár dnech znova a ven to prostě samo nešla a na revizi jsem musela.
takže o bodech to opravdu není
a patřím k těm které pak měly velké problémy, musela jsem na injekci na stahování dělohy a tak. ale furt souhlasím s kyretáží
a mimi se nám povedlo za 4 měsíce a jmenuje se michaela a je jí 18měs :-)
a mám kámošku co se jí to povedlo za měsíc - nehlídali se aups bylo to :-)
držím palce, bude to dobré
 connie3 


Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 13:39:36)
Luno, zamlklý potrat je, že dítě v tobě umře. Nějaký čas, tak pár dnů až týdnů tam je - a potom tělo vyvolá potrat, protože děloha má v sobě něco cizorodého, co tam už nepatří. V časných stadiích se prý jen výjimečně stává, že by to takhle nefungovalo, v některých zemích je spíš vyčkávací postoj, právě na to, jestl isi tělo neporadí samo. U pozdnějších stadií těhotenství je to samozřejmě jiné a daleko smutnější.
 luna 
  • 

Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 14:08:43)
Shodneme se že zamlklé těhotenství je prostě těhotenství, které se přestalo vyvíjet, zamlklo, ale následující děj je individuální, já jsem v sobě nosila 5 týdnů zamlklý plod, ale potrat žádný nepřišel.
 aggie 


Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 18:05:49)
jde o pristup lekaru a zvyk v dane zemi..ja zazila to co autorka, ziji v UK a lekari zvolili vyckavaci taktiku.... vedelo se, ze je ve me jen velky vacek, temer prazdny, bez srdecni akce a lekari me zvali 1x tydne na kontrolu a cekali jestli "to" odejde samo.... asi po mesici prisel spontanni potrat...bolesti jsem mela uz dlouho predtim.... myslim, ze v Cr lekari prilis pospichaji a nekdy by si to telo vyresilo samo, jen kdyby mu byl dan cas...
 Luky.Huky 


Re: Odmítnutí revize? 

(10.10.2009 23:08:28)
5 týdnů? A to Tě na revizi neposlali nebo jsi ji odmítla? Jsem teda laik, ale po pěti týdnech, to už se snad ten plod musí rozkládat, ne? Z toho by mohl pořádný zánět...
 Kočanská 
  • 

dohoda 

(8.10.2009 16:34:40)
Já jsem potratila ve velmi ranném stadiu - měla jsem jít na první kontrolu a začala jsem krvácet. Sama jsem se ptala doktorky, zda je nutné jít na nějaký zákrok, že bych to radši řešila nějak neinvazivně. Ona bez problémů souhlasila. Jen mi dala nějakou strašnou injekci a pak prášky, které vyvolávaly stahy dělohy a taky antibiotika a chodila jsem na kontroly a braly mi krev. Takže ve finále to nebylo taky nic moc, ale představa že mi někdo vrtá v děloze, pokud to není nezbytně nutné se mi vůbec nelíbila. Asi je dobré se zeptat a vyjádřit, co by mi lépe vyhovovalo a domluvit se s lékařkou zda je to možné.
 Karifida 


Re: Odmítnutí revize? 

(8.10.2009 16:51:10)
Heleno,ziju v canade a tady se revize,do urciteho tydnu tehotenstvi,nedela.Ja jsem zacala spinit v 8tt,po ultrazvuku mi doktor oznamil ze je to zamlkle tehotenstvi,plod je jeste uvnitr a je vyvinuty pouze 5tt a at jdu domu a cekam az to ze mne vse vyjde.
Spinila jsem asi 4dny,pak asi tyden krvacela a prvni 2dny mela bolesti jako pri menstruaci.Na doporuceni doktora jsme pockali na prvni menstruaci a pak jsem hned otehotnela a mam druheho syna.

Tento zpusob je setrnejsi k telu,je prirozeny a drive se vratis do normalu a muzes se dale snazit o tehotenstvi.Nevim ale do jakeho tydnu tehotenstvi je to bezpecne.
 Kočanská 
  • 

jiný kraj, jiný mrav 

(9.10.2009 13:36:41)
... také jsem slyšela, že je to takhle lepší - když to samozřejmě situace umožňuje (což musí umět posoudit lékař). Tady u nás se ale skoro všichni posílají na vyčištění. No, jo, když ono tady u nás se leccos kolem těhotenství a porodů dělá tak nějak plošně bez rozmyslu (tedy většinou). Naštěstí jsou i výjimky, které potvrzují, že to jde i s větším ohledem na ženu. Nevím ale proč to nemůže být ve většině případů tak - snad se to postupně také zlepší.
 vixana 


Re: Odmítnutí revize? 

(12.10.2009 11:28:30)
Pravděpodobně záleží na délce těhotenství. V předešlém příspěvku jsem psala, že jsem potratila v 16tt, to již bez revize nejde, resp. před ní člověk dostane provokačky na vyvolání porodu a revize dělohy následuje. Velký plod neodejde spontánně a hrozí celková sepse organismu. před sto lety bych nejspíš umřela na otravu, protože moje tělo tedy nedělalo nic a celý proces s vyvoláváním porodu trval 3 dlohé a pro mě strašné dny. Díky lékařům. Takže já bych to viděla, že je to případ od případu.
 Julie,2puberťáci 
  • 

Re: Odmítnutí revize? 

(21.10.2009 12:44:14)
Zdravím. Potratila jsem v 6tt+4 doma,krvácela jsem asi5dnů a pak ještě asi týden špinila. Místo revize jsem pila nejdříve týden šalvěj a pak 14dnů kontryhel.Podle dr. je skoro 100% riziko, že při dalším porodu bude nutné placentu odoperovat. Nyní jsem 3 týdny po potratu,psychicky jsem na tom už dobře, ovulace už proběhla a teď čekám, kdy se dostaví první ms. Pak na to "hupsnem".Doufám, že tentokrát to dopadne dobře. Všem přeju hodně štěstí.
 Jana 


Re: Odmítnutí revize? 

(11.10.2009 15:57:44)
Odmítnutí revize je možné a dá se nějakou dobu počkat, ale ženu to ohrožuje výrazným krvácením nebo infekcí - ten mrtvý zárodek i placenta postupně odumírají a celkem snadno se mohou infikovat baktériemi z pochvy. Méně časté je, že placenta začne nekontrolovaně růst jako mola hydatidosa a může z toho být i rakovina. Já sama jsem měla zmlklé těhotenství (anembryomolu) před 5 lety, do 2 dnů, jak se na to přišlo, jsem šla na kyretáž, nicméně jsem už měla zvýšenou teplotu a potom následoval hodně bolestivý zánět dělohy, 14 dní antibiotik, do bolesti ze ztráty těhotenství se přidával strach, jestli to ještě půjde, aby tam po zánětu nebyly srůsty a tak. Dnes mám 2 děti. Malá statistika mezi kamarádkami - skoro každá spontánní potrat nebo zmlklé těhotenství absolvovala 1-2x a dnes mají průměrně 2-3 děti. Tak se nebojte, je to smutné, ale normální... Mně tehdy ta myšlenka dost pomohla.
 Martina 
  • 

Re: Odmítnutí revize? 

(10.8.2010 14:52:00)
Ahoj, já jsem revizi odmitla, protoze jsem taky byla hodne proti, navic jsem nechtěla do nemocnice u nás. Myslím, že není dost kvalitní. Nakonec jsem si dohodla termín v nemocnici v Praze o týden později, ještě mezitím jsem 2krát viděla utz a že je to opravdu bez šance. V sobotu jsem začala krvácet a v neděli se přidalo bolení podbřišku, třísel, kříže, večer už i teplota a břicho mě bolelo snad všude. Večer mi rychle dělali revizi, protože už žačal potrat a hrozila infekce z toho mrtvého plodu.Po operaci mě krutě bolelo břicho, ale jen než zabral čípek proti bolesti. Pošlou to na rozbor a snad mi řeknou, co bylo důvodem. Myslím, že do 7. týdne to může odejít s MS, ale jakmile je to ta, dýl, i když malé, tak to chce revizi. Byla jsem ráda, že přišla taková bolest, protože jsem se lépe smířila, že na tu revizi skutečně musím. Teď už jen doufám, že to vždy vyjde a bude to dobré. Pa pa
 fisperanda 


Znám 

(8.10.2009 9:24:01)
I když u mě šlo teda o mimoděložní těhu. Byla to pro mě tak hrozná zkušenost, že sem se z toho doteď nevyhrabala. Minulej podzim byl nejhorší, to bych měla termín porodu. Taky mi nic nebylo. Žádný bolesti, normální nevolnosti, prostě normálně probíhající těhu. A najednou doktoři říkali, že to není dobrý. S tím je nejhorší se srovnat. Já sem začla v nemocnici před zákrokem panikařit, co když to není pravda, co když se všichni spletli, co když... se na mě domluvili. Vůbec nechtějte vědět, co člověka napadne v takové chvíli. Chtěla sem utýct, dyť moje těhotenství přece ukázkově probíhalo, nic špatnýho se nedělo.... Hrozný, když to hlava nepobere. Ještě dlouho po tom sem si říkala: Co když se spletli...
Zákrok mi dělali nadvakrát, pořád mi neklesalo HCG.
Nevyrovnala sem se s tím doteď, přišla sem o dítě. Je jedno, že mu bylo pár týdnů, bolí to pořád.
 helena + veverčátka 


Neboj, mimi bude ;-) 

(8.10.2009 9:25:51)
Přeji autorce brzké uzdravení a ať se zadaří příště tak jak má! :-) Určitě to už příště dopadne krááásně.
 Summer_09 


Taky to mam za sebou.. 

(8.10.2009 9:58:55)
jen v 10tt, mimi odpovidalo 9+6, takze uz tam lezelo krasne, velke, ale bez hnuti.. priroda rozhodla a srdciko mu dobouchalo. Lepsi nez pozdeji jsem si rikala.. v listopadu jsem byla po revizi, uplne znicena; ted jsem v 17tt a verim ze vsechno bude ok.
Na predchozi mimi myslivam uz s usmevem a obcas mu rikam, ze ho mam taky rada, i kdyz s nami tak dlouho nepobylo :-)
Hlavu vzhuru.. a ma to za sebou obrovske mnozstvi holek, budes se divit. Moje mama, moje teta, moje sestrenice, snad 2/3 mych kamaradek, ne-li vic.. jen to neni tema na rodinou oslavu nebo povidani u kavy, takze se o tom moc nemluvi.
At se brzy zadari, moc ti drzim palce! ~s~
 Summer_09 


a jeste k bolesti.. 

(8.10.2009 10:00:10)
me to bolelo hodne, ale je to i tim ze kdyz ma mimco uz par centimetru, probiha ten zakrok jinak nez odsati obsahu dutiny delozni, coz se dela do toho 8tt tusim.
 verka 
  • 

bolí to,ale život jde dál 

(8.10.2009 10:17:07)
kateřino,opravdu se tyto případy stávají a lékaři Vám museli vyčistit dělohu proto,aby další miminko tam mělo čisto.kdyby jste na zákrok nešla a děloha se zanítila,což by se stalo,tak by ste mohla mít různé srůsty a nemusela otěhotnět.
Neni to Vaše chyba,ale říká se tomu genetická vada.Prostě při oplodnění se geny špatně smíchali.
Nebuďte moc dlouho smutnáˇa přeju Vám oběma (i partnerovi) hodně štěstí
 connie3 


Re: bolí to,ale život jde dál 

(8.10.2009 12:37:40)
"Vyčistit dělohu, aby děťátko mělo čisto" někdy skutečně není potřeba. V raném stadium se s tím děloha vyrovná stejně, jako se silnějším menstruačním krvácením. Opravdu tím nehodlám dělat "chytrou" - přesně toto mně říkala moje gynekoložka a gynekoložka s porodní asistentkou v porodnici. Ač je tento zákrok někdy skutečně potřeba, údajně se u nás přistupuje ke kyretáži příliš rutinně.
 hrúda 


Re: bolí to,ale život jde dál 

(8.10.2009 12:44:38)
Konec 7tt, taky jsem to ,,zvládla,, bez kyretáže. ~;)
 Karifida 


Re: bolí to,ale život jde dál 

(8.10.2009 16:57:14)
Kyretazi vam sice vycisti delohu ale s tim odejde vic nez je potreba a telo pak potrebuje dalsi tri mesice aby se deloha zase pekne pripravila na dalsi tehotenstvi.Bez revize je pripravena po prvnim cyklu.
 helice 


také jsem si tím prošla 

(8.10.2009 10:32:26)
moje mimi bylo "vymodlené", protože ani početí nešlo tak jak by správně mělo. Všechno bylo v pořádku, žádné špinění, krvácení, vůbec jsem nevěděla, že se něco takového může stát. Nikdy jsem o tom neslyšela. Měla jsem strach z potratu, toho klasického, ale tohle mě nenapadlo. Byl to pro mě šok, když mi to lékaři sdělili. Také jsem byla na revizi a z narkózy jsem se probrala s velikým brekem-ani jsem o tom nevěděla. Moc jsem se trápila, tělo se brzy zhojilo, ale v srdíčku šrám zůstal. O půl roku později jsem otěhotněla znovu, bohužel jsem pro prasklou cystu a torzi vaječníku musela podstoupit operaci a mimísek se s tím zásahem nevyrovnal. Zkusila jsem si tentokrát potrat klasický. Asi jsem už byla připravená na vše a tak jsem to vnímala jako něco co se ani neděje mě, něco na co se jen dívám.
Potom následovaly inseminace a umělá oplodnění. A nic. Dalším krokem byla adopce. A tři měsíce po přijetí holčičky jsem otěhotněla. A nyní mám dvě holčičky. Jsem šťastná. Ale na dva mimísky, kteří se nemohli narodit, stále vzpomínám.
Chci tě tímhle povzbudit. Přeji ti hodně štěstí.
 Marci, Tom 12/04, Viky 12/09 


Držím palce 

(8.10.2009 10:38:03)
Já jsem toto absolvovala 3x za sebou - první těhu v roce 2004 bez problémů, narodil se zdravý syn, pak jsem 3x potratila (missed abortion), teď jsem už v 31. týdnu (po všech možných vyšetřeních se zjistila příčina a dala se léčit). Každou revizi jsem obrečela a i když jsem už doma jedno dítě měla, stejně mi to pokaždé bylo moc líto. Držím palce, ať se ti další těhu vydaří.
 Ika 
  • 

Re: Držím palce 

(11.10.2009 12:33:49)
Marci, mohu se zeptat, co to bylo za příčinu? Byla imunologická, nebo to byl zvýšený sklon ke srážení krve, nebo něco jiného ? Moje kolegyně má tyto problémy chronicky, zatím jí na nic nepřišli.
 bugatka 


neboj bude líp 

(8.10.2009 10:52:24)
Ahoj , já mám za sebou potrat v roce 2007 v 24 týdnu a dnes mám doma skoro dvouletou holčičku a otehotnela jsem 9 týdnu po potratu a mimi v pořádku donosila. Jak si psala v článku život jde proste dál a je to pravda . Zapomenout se nedá ale dalsí miminko určite na sebe nenechá dlouho čekat a ty budeš nejštastnejsí maminka na svete. Tak jen preju aby to netrvalo moc dlouho. DAna
 kajkule+2 kousky 


Re: neboj bude líp 

(8.10.2009 11:26:09)
Je to smutné vždycky a pro každou~;(( Já si to taky prožila, zamlklinka ve 12tt~Rv taky jsem z toho byla hodně špatná. Podruhé když jsem otěhotněla, jsem měla trošku strach, zda se to nebude opakovat, ale vnitřně jsem cítěla, že je to v pořádku. U zamklinky jsem neměla radost , když jsme objevila //, spíš takový hnusný pocit, asi to nějak vycítíme my těhulky. Občas je mi smutno po tom "miminku" i teď. Ale naštěstí mi příroda nadělila brzo další miminko:-) a vám se určitě taky zadaří a je malá pravděpodobnost, že by se to opakovalo, pokud jste zdraví, přeji rychle otěhu a krásné těhotenství~s~ drž se!:-)
 Róza - 05,08 


stává se to častěji 

(8.10.2009 11:39:11)
Já si naopak myslím a mám to i potvrzeno od gynekologa, že se to stává dost často. Mně se to stalo 2x, před každým mým těhotenstvím jednou. Vždy jsme se dlouho snažili, než se konečně zadařilo, takže jsem se hodně pozorovala, proto to vím. Jenže to nedošlo tak daleko, naštěstí. Byla to vlastně jen tak o 10 dní zpožděná menstruace. Gynekoložka říkala, že toto právě bývá často a ženské o tom ani nevědí. Tělo si většinou samo poradí. Méně často se asi stává, že musí dojít až na tu děložní revizi.
Autorce moc přeji, ať je příště vše bez komplikací
 G.Macáková 
  • 

zamlklé těhotenství 

(8.10.2009 11:54:18)
Přesně vím,jak se cítíte.Před třemi lety jsem prošla tím samím co vy.Ale dnes se radujeme s krásného a zdravého synka,který nedávno oslavil rok.Přeji vám mnoho uspěchu a věřte,že se to podaří.:-)
 tosca +2 


Taky znám... 

(8.10.2009 12:30:12)
Radost ze dvou čárek (na mimi jsme čekali víc než rok), smutek a pocit prázdna. Na posledním UTZ byla vidět srdeční akce, vše v pořádku. Pak najednou špinění, na UTZ nic... revize a přemílání myšlenek proč se to stalo. Taky jsem tehdy hledala informace na netu a zjistila, že nejsme zdaleka jediní. Příroda si často pomáhá v takhle časném stádiu těhotenství sama. Tehdy jsme si říkala... "hmmm, dobrý, a co dál, vyjde to příště? A kdy bude vůbec příště?" Vyšlo. Hned po 4 měsících. Vše proběhlo bez potíží a naše zlatíčko Eli má rok a půl. :-) Na první mimi sice často vzpomínám, jaké by asi bylo, byl by to chlapec nebo děvče, co už by dneska umělo (mělo by dva roky)... ale už to tolik nebolí. Tak nějak mě srovnalo vědomí, že kdyby se narodilo první mimi, nenarodila by se Eli. Příroda to rozhodla, nám nezbývá, než její rozhodnutí respektovat.
Hlavu vzhůru, vydržte, přebolí to. Nejhorší pro mě bylo těch 6 týdnů, mám dojem, že i hormony vykonaly své. :-/ Pak už to bylo lepší. Přeji hodně síly a až se na těhu testu zase objeví dvě čárky (a ony se objeví), přeji pohodové těhotenství :-)
 martina 
  • 

taky 

(8.10.2009 12:31:25)
já, moje švagrová a dvě moje kamarádky jsme potratily při prvním těhotenství. všechny už máme dětičky, já dokonce dvě. Nic se neboj, potrat je velmi častý a nic to neznamená, budeš mít zdravé děti. teď aspon víš, že nemáš problém otěhotnět. hodně štěstí
 BlackyCatt 
  • 

Prožila jsem si před třemi lety 

(8.10.2009 12:43:04)
Téměř stejný příběh se mi stal na jaře roku 2006. Také dva proužky na těhotenském testu, velká radost - moje první těhotenství. Na UTZ byl vidět gestační váček, dle PM 6.týden. Doktorka mně objednala za 3 týdny, že to už bude srdeční akce.
Ale já měla pořád takový divný pocit - žádné příznaky, žádné nevolnosti, pnutí prsou, nic. jako bych ani nebyla těhotná. Tak nějak jak kdybych to tušila...
Asi za dva týdny jsem začala mírně špinit, nic velkého. Ale hodně jsem se lekla a manžel mně vzal do nemocnice na pohotovost. Tam zjistili, že je plod malý, velikost vůbec neodpovídá 8.tt ve kterém bych měla být a ani srdeční akce nebyla vidět. Navíc už se plodové vejce začalo odlučovat od děložní výstelky, takže byl diagnostikován zamklý potrat. Ještě udělali kontrolu druhý den ráno, ale nic se nezměnilo a já šla na vyčištění dělohy. bylo to velmi smutné, ale jak říkám, tak nějak jak kdybych to celou dobu tušila, že není vše jak má být.

Po 4 měsících, které tedy byly nejdelší v mém životě, jsem znova otěhotněla. A vše bylo hned od začátku jiné - pořád mi bylo špatně, byla jsem unavená, točila se mi hlava - prostě klasické těhotenské příznaky. A vše bylo v pořádku. Narodil se nám zdravý synek Filípek, nyní jsou mu dva roky a my čekáme druhé děťátko.

Takže doufej v lepší zítřky a za rok už třeba budeš chovat svojeho malého broučka. Přeju ti moc štěstí, časem to přebolí.
 luna 
  • 

je nas hodne 

(8.10.2009 12:59:26)
Tak to vidíš, během chvíle tolik příspěvků k tvému článku. Já jsem další z těch, která si tím prošla. Koncem dubna tohoto roku, v 10. týdnu, ale fazole se od 6. týdne nezvětšila. Prodělala jsem chřipku a když jsem pak šla na UZ, trochu jsem se bála, ale podobně jako ostatní jsem ani netušila, že něco jako zamlklé těhotenství existuje, pořád jsem si říkala, že bych přece krvácela nebo měla bolesti. A ono nic, jen mi paní doktorka sdělila, že chybí srdeční akce a je to malé. Na revizi jsem šla hned druhý den a měla pocit, že je to jen blbý sen. Rozbrečela jsem se až doma a prořvala a proležela celý víkend, to prázdno je strašné. Po víkendu jsem šla hned do práce, kde nikdo nic nevěděl a myslím že to bylo nejlepší, nemusela jsem nikomu nic vysvětlovat, nikdo na mě nebral ohled a musela jsem se otáčet. Informace z okolí o těhotných kamarádkách, herečkách a podobně mě neuvěřitelně zraňovaly, ale chce to jen čas. Léto jsem si užila, cestovala, jezdila po návštěvách. Po 3 měsících, kdy jsme spolu s partnerem nespali, jsme si konečně užili i trochu sexu. Přestože předtím mi trvalo skoro rok než jsem otěhotněla, trocha sexu stačila na další pokus. V září jsem zjistila, že jsem těhule. Po tomto zážitku asi nikdo neprožívá bezstarostné těhotenství, takže si dokážeš představit tu paniku, když jsem začala v 9. týdnu špinit. Teď už jsem zpátky z nemocnice, byl to hematom a těhotenství snad pokračuje. Tentokrát jsem to netajila a najednou mi ostatní, kterým jsem to vyprávěla, začaly líčit svoje příhody. Kolik žen si něco podobného prožilo a i mnohem horší věci. Buď v klidu, těhotenství je vždy rizikové a do poslední chvíle je vše nejisté, můj gynekolog říká, že je naprostý zázrak, že se tolik dětí narodí. Nejsi v tom sama a nemůžeš za to, to je nejdůležitější a můžeš jen doufat, že jednou to vyjde, tak jako to nakonec vyšlo kamarádkám, maminkám, herečkám... a ty jsi bohatší o zkušenost, nepříjemnou, ale cennou. Pro mě byla cenná v tom, že jsem si uvědomila, že mám super partnera, který mě podrží, když cítí, že je zle. Došlo mi, že jsou věci, které nezměním svou vůlí ani svým chováním. A že dítě je zázrak a já si na něj počkám, protože zázraky se dějí.
 Hana + 2K+EDOUŠEK+VIKTORKA 


Re: je nas hodne 

(8.10.2009 13:14:23)
To má Tvůj gynekolog asi štěstí na pacientky. Mně se to stalo už 3x. 2x se srdeční akcí a jednou bez. A příčinu nevíme, jen že to už asi nebude náhoda.
Autorce (a vlastně všem) přeju, aby se to už neopakovalo. Je to opravdu hodně smutný zážitek~n~~n~~n~
 Rapiti 


Re: je nas hodne 

(8.10.2009 15:06:43)
Já jsem si tím prošla dvakrát za sebou, takže se to opakuje. Po druhém nezdaru nás poslali na vyšetření, že už to asi není náhoda. No příčin se našlo docela dost, takže máme docela štěstí, že na 4 těhotenství máme dvě děti. Zážitek je to bolestnej, ale vyrovnala jsem se s ním snáz, protože už jsem doma jedno dítě měla, tak jsem si říkala, že to dříve či později vyjde znovu. A teda patřím k těm, které od začátku těhotenství tušily, že tentokrát to nevyjde. Tak si zpětně cením i toho zážitku vnímat nejjemnější signály svého těla.

Přeji všem, ať se to víckrát neopakuje a nebo, ať se najde léčitelná příčina.
 Iva 
  • 

Hodně síly za 3 měsíce! 

(8.10.2009 13:48:43)
ahoj, taky mám za sebou tuto nepříjemnou zkušenost. Mám doma 2-letého chlapečka, o druhé mimi jsme přišli - revize ve 14.týdnu, miminko už 3 týdny nebylo živé... Nebyl to až takový šok, když jsem otěhotněla měla jsem 2x za sebou antibiotika, ošklivou virozu a ještě střevní chřipku, tak jsem tak trochu čekala problémy.... Sice jsem si racionálně vysvětlila, že kdyby se miminko narodilo, možná by mohlo být nemocné - ale teď, když už se můžeme zase o mimčo pokusit, jsem najednou dostala strach....
Takže držím palce potom, až se budete moct zase snažit, aby tam byla síla, odvaha, nemyslela jsi na to špatné a byla optimista... Mně se to zatím moc nedaří...
 Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 


Pěkný článeček 

(8.10.2009 13:59:44)
Pěkně a přehledně jsi to shrnula.
Také to mám za sebou. První pokus o otěhotnění znamenal brzký úspěch, ale také okolo 7tt jsem potratila. Jenže já jsem začla nejdřív špinit a pořád jsem čekala co se z toho vystříbří a nakonec jsem také skončila na revizi. Nejhorší bylo, že zrovna pomáhali kolem mamince s břichem, která tam jela za mnohem veselejším posláním. A já si říkala přijde i na mě řada?
Pak jsme si celý rok počkali, prostě to nějak nešlo.

ALe má to happy end, který přeju i tobě a držím pěstičky ..
Tomu "druhému" pokusu budou v listopadu tři a v tom samém měsíci čekám narození druhého potomka.
Takže to co se říká splňuji.

A jako útěchu jsem si tenkrát stále připomínala, než mít nějakého chudáčka, který třeba by zemřel pár dní po porodu, třeba i s bolestmi, to raději, ať to bolí mojí dušičku.

Moc moc štěstí.
 Eva, 19.letý syn 
  • 

ještě to bolí 

(4.12.2009 12:43:43)
Revize proběhla 19.8. v 11.týdnu. Miminko už nebylo živé od 9. týdne, nebylo mi nic, jen zmizely těhotenské příznaky.Děkuju za pozitivní články, už se druhý měsíc snažíme o miminko, minulý měsíc to nevyšlo, mám nějak od revize rozházený cyklus a prošvihla jsem ovulaci. Předtím jsem v lednu 2009 prodělala spontánní potrat ( pozitivní těhu test, ale MS přišla po týdnu). Život je krutý.
 Lenka1981 


Bude to lepší 

(8.10.2009 15:07:20)
Já to zažila před 4 lety. Na revizi jsem šla cca v 10 týdnu. Byla jsem nešťastná a zmatená, ale když už bylo po všem, tak jsem byla ráda, že můžu začít od začátku. Nečekali jsme ani ty tři měsíce, jen do prvních menzes a pak jsme to zkusili a vyšlo to. První mimi se mělo narodit v dubnu a Martínek se narodil v srpnu. Až s odstupem času jsem se divila sama sobě, že jsem se o druhé miminko vůbec nebála. Nějak jsem věděla, že všechno bude naprosto v pořádku. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to mohlo dopadnout špatně. Teď jsou mu 3 a je to kus chlapa.
Vždycky to bolí, ale nakonec pochopíš, že tě to jenom posílí.
 TerezieK 


Re: Bude to lepší 

(8.10.2009 16:13:32)
Po skoro roce a půl snažení jsem měla za sebou jeden spontánní potrat, po několika měsících zamlklé těhu po dalších 4 měsících biochemické těhu, další měsíc jsem záhadně otěhotněla a jsem ted ve 26 týdnu a snad to dobře dopadne. U toho zamlklého jsme měli tak nějak divný pocit oba dva. V době kdybych jakoby rodila jsem na utz viděla hýbající se miminko takže jsem neměla čas nic řešit. Ale myslím si, že at se pak ženské narodí x dětí tak to v ní zůstane. Moje babička o druhé těhu přišla a do dalšího už neměla odvahu. Každá jsme jiná. Ale at je to jak je, ty to zvládneš a miminka se dočkáš.
 Petra B. 
  • 

opravdu to bolí 

(8.10.2009 18:42:21)
Dobrý den,já jsem si tohle prožila 2x.Nyní mám dvě holčičky a jsem moc šťastná, že je mám.Vám přeji,aby v budoucnu už byly jen ty pozitivní zprávy.
Petra
 Tvoje horší já 


Taky to znám 

(8.10.2009 18:55:00)
Jednou se mi stalo něco podobného, ale už to přebolelo, život jde dál. Za ty tři měsíce jsem otěhotněla znova a dopadlo to dobře. Přeju hodně síly a štěstí.
 Lenka 


Re: Taky to znám 

(8.10.2009 21:11:48)
HOdně sil, mám to za sebou 2x -jednou se tedy jednalo asi spíše o ranný spont potrat - mezi 2.a 3. dítětem a mezi 3.a 4.dítětem o zamlklé ttěhot...takže vždy do roka se narodilo další zdravé dítko...jednou pauza 9měs a jednou 3..neboj, to bude dobré
 miia 


Taky vím 

(8.10.2009 22:03:37)
jak hodně to bolí. Sama mám Mised AB za sebou dvakrát. Vím určitě, že nejsem jediná a je nás víc co to prodělali víckrát. Autorce článku přeju, aby to všechno rychle přebolelo a na další pokus se zadařilo. Nám se to povedlo na ten třetí pokus a je to úžasný. Markéta a Anička
 Suram 


Znám to 

(8.10.2009 23:29:42)
Zažila jsem to samé, se stejnými pocity. Zítra 9.10.bych měla termín porodu... :-( Ani po sedmi měsíc, to nepřestává bolet. Doktorka sice říkal, že jsem jinak zdravá a po třech měsících to určitě přijde rychle a stále nic... Navíc mam i zdravotní problémy. V prosinci to budou dva roky co se snažíme o mimčo a hrozně to ubíjí a to nejsme typy lidí, co to "žerou" do detailů. Život sice jde dál,ale je chudší a chudší!
 8.5Yettynkaa12 


Za jak dlouho se lze znovu začít snažit o mimi? 

(9.10.2009 9:14:45)
Ahoj, na revizi jsem byla 11.9. tohoto roku.
Za jak dlouho se lze začít snažit o další mimi?
Doktor říkal že 3-6 měsíců.
Je zde někdo, kdo se začal snažit dříve?
6 měsíců se mi teda čekat nechce, vidím to maximálně na 3.
Je pravda, že zatím ale stále nemám menstruaci.
Za jak dlouho sex od kyretáže?
My jsme celé šestinedělí nedodrželi, připadám si v pořádku, sex jsme měli nedávno, tj. asi po měsíci od kyretáže.
 orbitka 


Re: Za jak dlouho se lze znovu začít snažit o mimi? 

(9.10.2009 23:05:19)
Ahoj,já jsem začátkem roku také podstoupila revizi dělohy (8tt - zamlkly potrat).Lekarka v nemocnici a můj gynekolog mi radili,abychom se o miminko začali pokoušet až uplyne těch 6měsíců od zákroku!!! Dodrželi jsme to opravdu poctivě a já hned ten další měsíc,co jsme to zase začali zkoušet otěhotněla.Teď už se z toho zase tolik neraduji,protože vím, že dvě // na testu nejsou ještě výhra,ale tajně doufám, že mimi se nám tentokrát bude vyvíjet normálně a uslyšíme bít jeho srdíčko.Zatím jsem opravdu jen v začátku..,tak snad nám to poctivé čekání za to sálo...
 Peetinka+E08/08+A10/10+V07/16 


Re: Za jak dlouho se lze znovu začít snažit o mimi? 

(12.10.2009 12:15:39)
Milko, my se po revizi zacali snazit 3 mesice po revizi a zadarilo se hned na 1. pokus, mame krasnou holcicku. Svagrocva (ac mela po revizi i komplikace v podeobe zanetu) otehotnela cca 1,5 mesice po potratu, ted je v sedmem mesici a vse vypada dobre. ~R^
 renata, danča 3,5 a verča 1 rok 
  • 

bohužel se to stává 

(9.10.2009 9:43:19)
přeji hodně sil, všechno bude zase dobrý. naší Danielce byl rok a pul když jsme si řekli že chceme další miminko. zadařilo se a my byli štastní. taky naše štěstí netrvalo dlouho. ve 12 tt mi moje gynekoložka řekkla že plod se od 8 tt nevyvíjí. zamlklé těhotenství. pak následovalo to stejný nemocnice, vyšetření, potvrzení diagnozy. nic nebolí,jen ta dušička, to strašný prázdno. po třech měsících jsme to začali zkoušet znovu a dneska mi sedí na klíně naše druhá dcerka Verunka, která nedávno oslavila první rok svého života.přeji hodně štěstí a hodně zdravých dětiček
 monika77 + martínek05 


Jak dlouho je nutné po revizi čekat, kdo poradí??? 

(9.10.2009 19:51:19)
Já byla na revizi po zamlklém těhotenství přesně před dvěma týdny. Asi každá dobře víme, že nejlepším lékem na zamlklé těhotenství je těhotenství nové, a to co možná nejrychleji... Zajímá mně, jak dlouho kdo doporučuje čekat a z jakého důvodu. Mně moje doktorka řekla počkat 3 měsíce a to pouze z důvodu, že dřív by to byla velká zátěž pro organiznus vyčerpaný z předchozího těhotenství. Chci to zkusit hned po šestinedělí, tedy pokud bude všechno v pořádku, cítím se úplně dobře. Chtěla bych poprosit o vaše zkušenosti, co kdo s otěhotněním po revizi máte a děkuji za ně.
 orbitka 


Re: Jak dlouho je nutné po revizi čekat, kdo poradí??? 

(9.10.2009 23:06:24)
Ahoj,já jsem začátkem roku také podstoupila revizi dělohy (8tt - zamlkly potrat).Lekarka v nemocnici a můj gynekolog mi radili,abychom se o miminko začali pokoušet až uplyne těch 6měsíců od zákroku!!! Dodrželi jsme to opravdu poctivě a já hned ten další měsíc,co jsme to zase začali zkoušet otěhotněla.Teď už se z toho zase tolik neraduji,protože vím, že dvě // na testu nejsou ještě výhra,ale tajně doufám, že mimi se nám tentokrát bude vyvíjet normálně a uslyšíme bít jeho srdíčko.Zatím jsem opravdu jen v začátku..,tak snad nám to poctivé čekání za to sálo...
 zúúza 


Re: Jak dlouho je nutné po revizi čekat, kdo poradí??? 

(17.10.2009 21:05:08)
Ahoj, na začátku prázdnin jsem v 6tydnu potratila. Na radu pana doktora jsme to zkusili hned po menstruaci.A dnes je to 10tydnu co mam v bříšku nový život.
 murecka 


Re: Jak dlouho je nutné po revizi čekat, kdo poradí??? 

(11.10.2009 13:38:46)
Ahojky, my jsme přišli o mimi v 8.tt, následovala revize a doporučení doktorky, že to máme zkusit nejdřív za 3 měsíce. Po první MS po revizi nám to trochu "ujelo":-)a dneska máme dvojčátka :-), ve středu jim bude rok. Po revizi jsem neměla žádné problémy, jen jsem trochu špinila a i to brzo ustalo. Taky jsem do té doby nikdy o zmlklém těhotenství neslyšela. Tak vám všem, co plánujete miminko, moc držím pěsti, aby to tentokrát vyšlo!
 Martina,Kuba 2004,Lukáš 2007 


Re: Jak dlouho je nutné po revizi čekat, kdo poradí??? 

(11.10.2009 23:06:20)
Já taky mám za sebou jednoho človíka v 8tt. Hrozný to bylo o to víc,že jsem potratila 21.12.,supr vánoce.Doma jsem už měla 2letýho syna a měla jsem stavy kdy jsem ho nemohla ani pochovat.Řešila jsem to asi měsíc,pak jsem si to zakázala. Po 4měsících jsem bez problémů otěhotněla znova a teď už mám doma dva kluky.Ale stejně si vždycky v červenci kdy jsem měla mít termín vzpomenu,že by ten oný dotyčný/á měl/a zrovna tolik a tolik let.Na některé věci se asi jen tak nezapomíná.
Co se týče zkoušení znova,tak kamoška gynekoložka říkala ať si dělohu představím jako meloun.Při revizi vyškrábou to červený a semtam se jim stane že zajedou i do zelené dužiny.To jsou právě ta místa,co by se měla nechat "dorůst" těch 3-6měsíců aby tam mělo mimčo "pěknej pokojíček".Co se týče možnosti otěhotnět,tak ta je prý okamžitá a vůbec ničemu to nevadí.Jen doktoři radši doporučují ty 3 měsíce počkat, protože ty nezhojeniny by mohly třeba ale taky nemusely způsobit další zamlklé těhotenství.
 cateli 


Já potratila 2x za sebou 

(10.10.2009 13:10:48)
ahoj všichni, já měla také ohromné trápení. Poprvé jsem potratila v 7. tt a tak jsem musela na vyčištění. Snášela jsem to docela dobře, protože moje nevlastní sestra si tím také prošla. Jenže vyčištění nebylo dokonalé, začala jsem znovu krvácet, takže jsem po 2 měsících musela znovu na revizi. Když se mi pak opět podařilo otěhotnět, tak jsem potratila až ve 12. tt, kdy jsem s tím už vůbec nepočítala. Mimi rostlo, srdíčko tlouklo............až jednoho dne dotlouklo:-( Moc jsem to obrečela. Za 4 měsíce od třetí revize, jsem měla na testu 2 // a ty už tam zůstaly. Mám krásnou a zdravou 15. měsíční holčičku a když jí bylo 10 měsíců, tak jsem zjistila, že jsem opět těhotná :-) a světe div se, mimi je bojovník a drží se :-)
I ty se dočkáš svého štěstíčka, jen to chvilku trvá, ale pak si toho zázraku budeš mnohem víc vážit. Vím o čem mluvím. Tak se holky VŠECHNY držte!!! Lucie
 Jana Froňková 


potrat 

(10.10.2009 17:06:07)
Ahoj, jen Vám chci napsat, že po přirozeném oplodnění jsem měla 2x zamlklý potrat - v rozmezí 2 let, vždy v 11. týdnu. Pak jedno úspěšné těhu, 4. těhotenství dopadlo samovolným potratem v 7.tt - to bylo bez revize. A teď čekáme holčičku, cca za 5 měsíců. A nikdy se v nemocnici nedivili, že jsem prodělala 2 zamlklé potraty, je to celkem běžné. Vždy to bylo bolestivé, dnes s odstupem to už zdaleka neberu tak tragicky, ale je to hodně tím, že mám doma 2,5letého klučinu a na cestě další mrně. Držím palce a vydržte...
 Boža 


Bolí to, ale život jde dál 

(10.10.2009 17:39:37)
Taky přeji sílu to zvládnout. I já toto mám za sebou (dokonce 2x).Bolí to, ale dá se to zvládnout s rodinou a přáteli co mi dali sílu to překonat. Teď držím v náručí 4 měs. chlapečka Robinka a je zdraví a já jsem šťastná.
 helaazlaticka 


Rozumim. Nebojte. 

(10.10.2009 22:07:20)
Dobry den, prozila jsem si to, tak bych Vas chtela povzbudit. Nez jsme se dockali nasich pokladku (ted skoro 2 a 3,5), mela jsem 2 zamlkla tehotenstvi po sobe. Ohledne cekani, nam nejdriv rekli, at se pokousime nejdriv za 3 mesice, a pak nam vynadali, ze jsme meli cekat aspon 6 mesicu, takze myslim, ze je to opravdu individualni. Spis bych radila nespechat, netlacit na pilu za kazdou cenu. Uz jsme ztratily ten prepych byt tehotne beze strachu, tak az se to priste povede, at jste vsichni zucastneni co nejvic v pohode. Dobre to dopadne, nebojte. Drzim moc pesti. h.
 Jana 


Držím palce. 

(10.10.2009 23:20:51)
Vím přesně co cítíš, taky jsem si tím prošla. Já jsem měla MOLU, doktor mi k tomu neřekl nic. O dítě jsme se snažili a ani jedno moje těhotenství nebylo bez problému, ale naštěstí se vše v dobré obrátilo. Moje první dítě by mělo právě 6 let, bohužel, nemá. Ale to druhé po střídání se špatných zpráv v těhotenství přes dobré má dva a třičtvrtě roku. Proto moc moc držím palce a hlavně hlavu vzhůru. Jsem šťastá, že jí mám, je to moje sluníčko a to špatné nemyslím. Pět let kdy se nedařilo nebylo dobrých, ale teď už to snad dobré zůstane. Držím palce a ať je miminko brzy v bříšku ~p~~;)
 Plabla 


chápu-držte se !  

(11.10.2009 10:03:02)
Kateřinko děkuji za váš článek. Je to 3 týdny co jsem prodělala totéž. Začínám se pomaličku psychicky sbírat. Fyzicky jsem byla v pořádku okamžitě ale srdíčku a duši to trvá dýl. Přehu hodně štěstí za 3 měs.!! :-)
 Juliánka 


Také jsem to prožila 

(11.10.2009 12:30:09)
Moc držím palečky,ať to zvládnete a brzy se dočkáte miminka.Já jsem to také prožila.Děti se nám pokaždé narodili tak jak jsme si přáli a najednou po ročním snažení nic....Teprve po roce jsme se dočkali pozitivního testu,ale mé těhotenství skončilo-zamlklo.
Ztráta mého dítěte mě však něčemu naučila....pokoře.
Po třech měsících šíleného smutku jsem mému dítěti napsala básničku a tím jsem ho nechala definitivně odejít.
A přesně za rok se nám narodila naše dvojčátka-holčičky Amálka a Natálka.
Moc Vám přeji po smutném období samé krásné a šťastné dny.
Juliána
 Michaela + Janička 3,5r. 
  • 

Re: Také jsem to prožila 

(11.10.2009 12:54:27)
Zdravím,
pro mne je to momentálně velice aktuální článek. Jsem ve 12tt a zítra mě čeká revize z důvodu zamlklého těhotenství. Ještě před 14 dny bylo vidět jak tluče srdíčko a ted už ne. V pátek ráno mi doktor sdělil, že plod se dál nevyvíjí a pravděpodobně odumřel. Jenomže ted" čekám doma od pátku do pondělka až mě přijmou do nemocnice, protože o víkendu nejsou operační dny. Pořád mám těhotenské nevolnosti a vím, že už je to k ničemu. Ach jo, to je hroznej víkend. Byla bych radši, kdyby mě přijali už v ten pátek, ale ráno jsem jedla a nemohla bych narkozu :-((((
 monika77 + martínek05 


Re: Také jsem to prožila 

(11.10.2009 13:45:46)
Držím palce, já byla na revizi před 16 dny, opravdu nejhorší a neskutečně ubíjející je to čekání na konec (já čekala 5 dnů), po zákroku se ta psychika alespoň u mně strašně moc zlepšila, hned jsem začala pít kontryhel a brát vitamíny (i pro pocit, že mně to posouvá k novému miminku). Měla jsem v té době najednou hroznej strach o našeho chlapečka (4 roky), že přijdeme ještě o něj, v noci jsem kontrolovala, jestli dejchá, psychika pracovala, ale teď už je to opravdu skoro v pohodě, ať už to máš za sebou a držim palce, ať máš rychle v bříšku nové miminko.
 Michaela + Janička 3,5r 
  • 

Re: Také jsem to prožila 

(11.10.2009 18:20:15)
Díky za podporu, spíš ted" budu citlivá na věty typu " a další neplánujete? " nebo "ještě by to chtělo toho kluka" apod. Já tyhle řeči nevedu, protože moje první těhotenství skončilo samovolným potratem v 10.tt až druhé bylo OK, z toho mám tříletou dceru, tak vím, že to může být dost netaktní. Ale lidi v mym okolí asi takové problémy neměli - slýchám to dost často od příbuzných, známých i sousedů...
 Gedzitka, Renda *20.3.2005 


Re: Také jsem to prožila 

(12.10.2009 7:54:42)
taky mam tu zkusenost. 1.tehotenstvi - zamlkly potrat + revize delohy, to tydenni cekani na zakrok/respektive jestli se potrat nespusti sam - hrozne.Brecela jsem jeste cely mesic. 2.tehotenstvi do 3mesicu, krasna zdrava holcicka. 3. tehotenstvi po 1,5 roce - spontanni potrat v 6.tydnu+revize delohy - brecela jsem jeden den, proste uz jsem brala, ze se to stava. 4.tehotenstvi po 4mesicich, krasny zdravy kluk. 5.tehotenstvi - mimodelozni. Co me jeste potka? Ted me cekaji 4mesice, kdy se musim mit hodne rada a pak, snad to zase vyjde.
 monika77 + martínek05 


Re: Také jsem to prožila 

(13.10.2009 17:01:44)
Tak už to máš za sebou a je ti líp... Nám tyhle věty od sousedů, příbuzných a známých (jestli nečekáme druhý) nehrozí, protože my udělali tu hloupost (po prvním bezproblémovém těhotenství), že jsme to všem hned řekli včetně čtyřletého syna, který se na miminko moc těšil, řekl to paní učitelce ve školce, sousedům a mně pak ještě čekalo to vysvětlování co se stalo, že miminko nebude, bylo to hrozný, ještě o tom muset mluvit, když jsem to říkala ve škloce,tak jsem se rozbrečela před dítětem i naší hodnou paní učitelkou, katastrofa. Příště to budu tajit, dokud to nebude vidět. Držim palce, ať jsi brzy v pořádku.
 dudlicek23 


bolí to, ale život jde dál 

(11.10.2009 17:44:20)
Milá Kateřino,

po přečtení Vašeho článku jsem si vzpomněla na svůj příběh, ktery se mi stal před cca 4 lety.. jako vy jsem přišla o miminko, bylo to strašné, mooc to bolelo. Nedokázala jsem se podívat ani kamarádkám do kočárku, hrozně jsem jim zaviděla jejich štěstí a stále si říkala "proč právě JÁ", dokonce jsem musela navštívit i psychologa, který mi velice pomohl.. dnes už vím, že to tak mělo být.. teď mame krásného skoro 3letého chlapečka, je to, jak se říká "vymodlené dítě"..před 2. měsíci jsem čekala miminko, byla jsem cca v 7tt, dopadlo to špatně, bylo to bohužel mimoděložní těhotenství, přišla jsem o jeden vejcovod... další skvrnka na mé duši.. ale přesně jak jste napsala Boli to, ale život jde dál... a věřte, že mi ženy vydržíme velké bolesti, ať jsou fyzické či duševní... držím ze srdce palečky, aby vše dopodlo dobře... a ono dopadne, uvidíte.. Držte se!!! Zuzka
 Ivatema 


Re: bolí to, ale život jde dál 

(11.10.2009 19:22:21)
I já se přidávám k davu, k ženám, které mají za sebou tuto smutnou zkušenost. Tenkrát mi bylo taky hrozně a nebyla slova útěchy. Bylo mi jedno, kdo si tím prošel, byla jsem smutná já a právě v tu dobu. Za tři měsíce jsem naštěstí byla těhotná znovu a v 36.týdnu se nám narodila zdravá holčička.bez problémů, prostě pohodové těhotenství. Další těhotenství opět skončilo potratem(a o hodně smutnějším, pozdnějším). Dnes mám dvě zdravé holčičky a i když si občas říkám, co by kdyby....jsem ráda, že to všechno nedopadlo hůř. A aspoň pro mě-lepší potratit, než se starat o postižené dítě. Na to bych asi já sílu neměla.Dnes už s dávou černého humoru říkám-že děláme děti na dvakrát.
Všem maminkám přeji krásné těhotenství a co nejméně těch smutných příběhů.
 velcickazuzana 


sluníčko nad obzorem 

(12.10.2009 8:38:37)
Ahoj Katko,
posílám ti hodně síly a velkou naději :o)
Sama dobře vím, jaké to je. Mě se toto stalo loni na jaře. Akci srdeční mělo ještě v 7tt a pak na kontrole ve 12tt už nebyla. Do nemocnice mě vzali hned a ještě ten samý den jsem se dostala na zákrok. Bohužel se mi nepodařilo ani na podruhé, kdy jsme s přítelem otěhotněli hned jak jsme mohli (tj. po těch 3 měsících) a potratila jsem po druhé - tentokrát s krvácením a všechno odešlo samo - tak jsem ani nemusela do nemocnice.
Pak nás poslali raději na umělé oplodněni a teď už jsem v pátem měsíci těhotenství a všechno vypadá v pořádku :o)
Proto neztrácej naději a jak si psala - život jde dál.
Při příštím těhotenství budeš mít určitě hrozný strach, ale nepoddávej se tomu a věř, že všechno bude v pořádku.
Držím ti palečky :o)
Zuzana
 broukařka 


3x zamlklý potrat 

(12.10.2009 9:20:35)
Ahoj, i já jsem to poržila a dokonce 3x, naštěstí mezitím se jedenkrát podařilo a máme krásnou 2,5letou holčičku. Chceme ale druhé a já ještě musím 2 měsíce čekat po kyretáži. Také běháme po vyšetřeních - genetika,imunologie,hormonální profil atd. Výslkedky zatím nevíme,ale bojím se ,že se na nic nepřijde a já budu odkázána zase na další "pokus" s nejstým výskledkem. Ale řekli jsme si, že ještě jednu naději si dáme a pak případně půjdeme druhé dítko adoptovat. Hodně mi to psychicky pomáhá. Říkám si, že když nepůjde naše vlastní, pomůžeme nějakému drobečkovi, který také neměl štěstí.... Holky držte se, opravdu vydržíme moc!!!
 vixana 


Přeji hodně podpory od okolí 

(12.10.2009 11:08:47)
Ahoj, vím o čem je řeč. Před 5ti lety jsem potratila v 16tém týdnu a záhy se se mnou rozešel můj tehdejší muž. Nejspíše proto, že jsme spolu o prožité bolesti nedokázali mluvit, já jen pořád plakala a vyčítala si to. Při životě mě držel jen můj, tehdy 5ti letý syn. Nemluvila jsem o potratu ani s maminkou, ani s kamarádkami a celou tu hroznou situaci jsem si nechávala v sobě. Není to dobře, lepší je mluvit otevřeně a mít podporu okolí. Moji blízcí kolem mě chodili po špičkách a nepřipomínali mi to, také to mysleli dobře. Nakonec vše přebolelo, i když dodnes vím, že jsem o jedno dítě přišla. Nyní mám nového muže a s ním zdravého půlročního syna. Je třeba jít dál a věřit, že se to příště podaří. Přeji hodně sil. Dana.
 Demeter+2 


Drz se !! 

(13.10.2009 13:12:30)
Mila Katko,
moc me nrzi, co se ti stalo a vim, ze to opravdu moc moc boli a trva to nejaky cas, nez se s tim clovek vyrovna....nezapomene ale nikdy a i ve vzdalene budoucnosti si obcas budes rikat, jake by asi bylo moje dite, ktere nedostalo sanci se narodit....ja jsem prisla o mimco letos na jare, ale v mnohem vyssim stadiu tehu, az ve 23tt, bylo mi strasne, pak trochu lepe, porad to moc boli, ale...jsem ted v 5tt a moc se tesim a bojim zaroven. Takze ti preji moc sily a hlavne podporu od tveho okoli, ktera je moc dulezita a bez ni se to zvlada hodne tezko. Drzim palce na dalsiho drobecka:-))
 Tacenta 


DĚKUJI VÁM VŠEM 

(13.10.2009 13:26:49)
Musím vám všem moc poděkovat. Ani jsem nečekala, že můj článek vyvolá tolik reakcí.... Moc s vámi všemi soucítím a překvapilo mě to množství žen, které si podobným zážitkem prošly:(
Mým obrovským štěstím je, že mám již 2letou holčičku, díky níž mi nezbývá moc času a sil na truchlení. O to víc, je mi líto všech, které jste prošly obdobným zážitkem v prvním těhotenství, a ještě více těch, které stále čekají na vytoužené miminko...
Jediná pozitivní věc, kterou mi zamlklé těhotenství přineslo bylo objevení nové charakterové stránky mého manžela. Byl opravdu senzační! Až mě překvapilo, jak to sebralo jeho samotného (myslela jsem, že mužský to začínající těhotenství moc nebere). Načetl si všechny internetové diskuze, byl moc laskavý, empatický, povídali jsme si o mých pocitech.....je fajn, že vím, že se o něj můžu opřít.
Všem vám ještě jednou děkuji za podporu a držím i vám palce, aby jste měly pohodová těhotenství a zdravé a krásné dětičky!!!
 Kika 
  • 

Když se doktor sekne 

(13.10.2009 14:16:14)
Toto není můj příběh, ale příběh kamarádky, se kterou jsme si poležely v těhotenství na gynekologii. Kamarádka měla 21 roků a čekala vytoužené miminko. Chodila ke gynekologovi, 70ti letému praktikovi. Asi v 8tt začala krvácet, tak hned lékaře navštívila a on jako jasnovidec konstatoval, že je to jasný potrat, ale že je mladá tak ať si z toho nic nedělá a aniž by jí provedl ultrazvuk (má ho přímo v ordinaci), tak jí vypsal papíry a odeslal ji na revizi dělohy do nedaleké nemocnice. Kamarádce se zhroutil svět a pro slzy ani neviděla na cestu. Na příjmu v nemocnici se jí lékařka ptala, jestli jí byl proveden ultrazvuk a byla šokovaná, že nebyl.... Okamžitě UTZ provedla a jaké bylo její překvapení, když v děloze našla vitální plod se srdeční akcí a kousek od něj hematom, který způsobil ono krvácení. A teď si představte, že by kámošce v nemocnici UTZ neprovedli a rovnou přistoupili k revizi. Jen doufám, že tato situace nemůže nastat a že ultrazvuk se při příjmu dělá rutinně všem.... Mnou to docela zamávalo, když jsem si představila, že by mě lékař doslova poslal na potrat. brrrr
 Pavla 
  • 

Re: Když se doktor sekne 

(23.10.2009 22:08:19)
Mojí kolegyni tvrdili, že je v 8t, že není srdeční akce - tudíž má jít na revizi pro zamlklý potrat. Ona se bránila, že rozhodně není 8t, ale necelých 6t, proto je na srdeční akci ještě brzy. Hádala se s nimi, dokonce už byla objednaná na výkon, nakonec si prosadila svou, že chce ještě pár dní počkat, no a dnes je ten "zamlklý potrat" zdravá 10-letá slečna.
 Tacenta 


DĚKUJI VÁM VŠEM 

(14.10.2009 12:14:40)
DĚKUJI VÁM VŠEM
Musím vám všem moc poděkovat. Ani jsem nečekala, že můj článek vyvolá tolik reakcí.... Moc s vámi všemi soucítím a překvapilo mě to množství žen, které si podobným zážitkem prošly:(
Mým obrovským štěstím je, že mám již 2letou holčičku, díky níž mi nezbývá moc času a sil na truchlení. O to víc, je mi líto všech, které jste prošly obdobným zážitkem v prvním těhotenství, a ještě více těch, které stále čekají na vytoužené miminko...
Jediná pozitivní věc, kterou mi zamlklé těhotenství přineslo bylo objevení nové charakterové stránky mého manžela. Byl opravdu senzační! Až mě překvapilo, jak to sebralo jeho samotného (myslela jsem, že mužský to začínající těhotenství moc nebere). Načetl si všechny internetové diskuze, byl moc laskavý, empatický, povídali jsme si o mých pocitech.....je fajn, že vím, že se o něj můžu opřít.
Všem vám ještě jednou děkuji za podporu a držím i vám palce, aby jste měly pohodová těhotenství a zdravé a krásné dětičky!!!
Odpovědět
 Elen 


..taky na to myslim...nekdy 

(14.10.2009 14:35:10)
..to se nam - tem, co jsme o mimi prisli z pameti nevymaze nikdy,ale presne tak: zivot jde dal...musi.Mne se to stalo v cervnu, 13.6. a byl to patek.Silna krecovita bolest v podbrisku a pak silne krvaceni...a uz to bylo v zachode.3 dny predtim jsem byla u gynekologa na prohlidce v 8tt.a moc se k tomu nevyjadroval ale nezdalo se mu to.Byla jsem podrazdena, nervni,ale porad jeste v nadeji,ze to bude dobry.Po tom odkrvaceni jsem byla v depce, to ty hormony,ani jsem nechtela jit na revizi,ale pak se to moje chytrejsi ja vzpamatovalo a v pondeli jsem si tam zasla.Samovolny potrat se mi potvrdil a hned jsem sla na sal.Holky!Mne se po TOM tak ulevilo!Vzbudila jsem se po 15min.na pokoji a jakoby znovuzrozena.
V cervenci jsem nastoupila do nove prace s myslenkou ze si dam na DVA roky pauzu - zmenu po ctyrech letech rodicovske.S manzelem jsme ale jakoukoliv ochranu vyloucili..ze kdyz to bude chtit prijit - prijde.
A prislo..v listopadu - 5mes.po potratu jsem otehotnela,ale svuj stav jsem brala s respektem.Do prace jsem chodila az do posledniho dne pred nastupem na materskou.
Dnes se tesime desetidenni holcicce,ktera mi pripomene abych si uvedomila,ze ona se narodit mela prave nam protoze chce byt nase.
Mile holky,nestracejte chut a nadeji..to mimi,prave to vase ditko si vas stejne najde.Ted nebo pozdeji...
Zdravim vsechny ktere timto prosli,nebo prochazeji. Budte silne!
 Elen 


Re: ..taky na to myslim...nekdy 

(14.10.2009 14:38:04)
..pardon - oprava:dcerka ma deset tydnu..~q~
 Osamělá 


Re: ..taky na to myslim...nekdy 

(15.10.2009 8:35:43)
To je zvlášní, stejně mi to popsala moje sestra, to s tou úlevou. Říkala, že už od začátku těhu byla strašně nervózní až vzteklá a měla pocit, že něco není v pořádku. No a v 8tt šla na revizi...~;((
 Manka, 1 syn 
  • 

Štěstíčko 

(15.10.2009 15:40:37)
Hodně štěstí!!!
 mordie 


také jsem to prožila 

(21.10.2009 17:54:44)
Ano je nás hedně, které to prožily, já přišla o mimi po roce a půl snažení v 7tt. je to už 15 týdnů, ale pořád to boli. Ze začátku jsem byla psychicky na dně, už je to lepší o hodně, ale člověk nezapomene nikdy. Snažíme se o další mimi, ale moc nevěřím, že to bude nějak brzo. také piju kontryhel, střídavě s měduňkou a beru kys.listovou, kterou mi napsal můj gynekolog.Teď každy měsíc, alespoň v koutku duše doufám, jestli se stane zázrak a budu zas těhu. Ještě si občas pobulím,bolí to, ale snažím se myslet pozitivně, že se zas jednou zadaří.:-)
 sosina 


...zas bude dobře 

(4.11.2009 8:01:35)
...stejný prožitek mám za sebou, pocity prázdna k tomu samozřejmě patří. Člověk je plný plánů a radosti a pak taková rána a všechno je jinak. Když jsem se s tím vyrovnávala já, překvapilo mě, kolik ženských jen v mém okolí má za sebou obdobnou zkušenost a všechny potom měly mimčo. U nás se další těhotenství podařilo opravdu napoprvé, nechtěla jsem tomu věřit a až do konce jsem byla mírně ve střehu, jestli je vše v pohodě. Dnes je tomu zázraku přes rok a mladík už vesele běhá. Vím, že se to lehko řekne, ale člověk by se v tom pocitu neměl moc utápět, prožít si ten smutek, přijmout to jako nezvratnou věc, ale dívat se dopředu. Věřím, že zas bude dobře. Přeju hodně štěstí!
 Markéta H. 
  • 

bolí to, ale život jde dál 

(12.2.2010 16:42:52)
Ahoj, prožívám úplně to stejné, přesně jak popisuješ. 6. ledna jsem byla na interupci. Byla jsem v šestém týdnu. Plodu se nezačalo vyvíjet srdíčko. Bylo to hrozné. Pořád jsem si říkala: "Proč já?" Lékaři mě ujistili, že se toto stává kažké druhé ženě. Hrůza. Prý bych také časem potratila.
Tak hlavně, aby se to už nikdy neopakovalo!!!
 Hanka a Zuzka 3/7 + bříškovec 


Držím pěsti! 

(17.3.2010 22:09:07)
Milá Katko, jak moc se tvůj příběh podobá tomu čím jsem si prošla tento rok v dubnu. Taky mi bylo sděleno ve 12týdnu, že se jedná o zamlklé těhu a hned na to jsem podstoupila revizi. Přesně si vybavuji tu bolest, zmatek, vztek...Hodně mi pomohl internet, protože jsem měla štěstí a přečetla si dost zajímavé články a názory na toto téma. Revizí to nekončí, měla jsem pocit, že se mi zhroutil celý svět a nemám sílu fungovat, ale naštěstí už jsem doma měla 2 letou holčičku, která mě zaměstnávala natolik, že jsem to musela přejít a fungovat. Taky jsem se opřela do práce kolem domu, samozřejmě s ohledem na omezení k již zmiňovaném šestinedělí. Naštěstí se měsíčky dostavily hned v dalším cyklu, já dodržela 3měsíční pauzu dle rady gyn a pak jsem zjistila, že jsem opět těhotná. Popravdě jsem to brala děsně s rezervou, od 5týdně chodila každý týden na UZ a děsila se jestli se nebude situace opakovat. Po překonání 12týdne už to bylo lepší, pak strach z triple testů, které byly naštěstí Ok a oddechla jsem si až v 16týdnu kdy jsem začala cítit pohyby. Pevně věřím, že nyní kdy už jsem ve 33 týdnu nás snad nic nepříjemného nepotká a brzy si pochovám své druhé dítko...
Katko, přeji ti hodně síly a ať se taky brzy dočkáš!
 Andrea M 
  • 

Děkuji 

(16.12.2010 10:17:31)
Děkuji za tento článek,včera jsem se vrátila z nemocnice a je to na vlas stejný případ,jak píše autorka článku.Stejné příznaky,stejné pocity,stejná prázdnota.Spoustu slz.Vím,že mi nikdo nepomůže a musím se s tím vyrovnat sama,ale je to těžké.Doufám,že to brzy přejde a budeme mít sílu s přítelem znovu zkoušet miminko.*Andrea*
 mamaDena 


Včera jsem měla revizi 

(27.4.2012 11:19:59)
Děkuji za článek, moc mi pomohl. Mám už sice děti. Dceru 10 let a chlapečka 2 roky. CHtěli jsme ještě jedno a dopadlo to takle. Jsem z toho smutná, ale vím, že já jsem na tom ještě dobře. Mám sílu snažit se ještě. Jinak, zákrok mi prováděly v Krči v Praze a byly tam všichni hrozne milý. Po zákroku mne bolelo břicho, doma jsem si dala i Nurofen. Dnes už necítím nic, jenom trošku špinim. Držím všm palce a nezoufejte, prý se to stává u 50% těhotenství.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.