| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mámou ve dvaceti X mámou ve čtyřiceti

 Celkem 168 názorů.
 16.5Salám&Lajka14 


Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 8:59:21)
A popravdě - co by jim uteklo, kdyby teď měly například už předškolní caparty? Diskotéky? Alkohol? Sex na jednu noc? Kariéra? Jaká, probůh? Dnes je trend vyřádit se co nejvíc a pak mít děti. Proč ale neřádit s dětmi - na písku, ve vodě, na kolech, na zahradě, na sněhu?

Jako kdyby "svobodný" život znamenal buďto diskotéku, chlast nebo náhodné soulože. Nic jiného neexistuje. To je skutečně duševní obzor lidí tak zoufale omezený?
 7kraska + jedna 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:05:56)
Jo, presne. Bud disko nebo řádění na sněhu o samotě, stavela bych si sama na zahrade snehulaky nebo co.
 Samarlu 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:18:38)
Já nevím, ale ono snad nic neuteče, ne? Co nestihneš před dětma, to tě dožene po nich (začátky kariéry a tak).

Mně teda od starších prvomatek přijde docela krutý, že to svoje nejmilovanější vyčekané, pro které jsou tak vyrovnané a v pohodě, dost často odsoudí k životu bez sourozenců. Když má první dítě mezi 25 a 35 +-, tak je to takový otevřený, jak se život vyvine, ale tohle je jasný omezení už od začátku.

Jako si představte tu poslední dámu s úžasným životem, že by měla v 42 druhý a teď ještě novorozeně a napřesrok přechod a bez otce k tomu. To by se fakt měla.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:20:41)
Syna jsem odsoudila k životu bez sourozenců a fakt nemám dojem, že by ho to nějak výrazně poznamenalo. Naopak je celkem rád, že žádný nemá. Sourozenci nemusí být nutně to nejdůležitější v životě. ~;)
 Samarlu 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:47:20)
No jo, Monty, ale bralas to tak od začátku? Nebylo to spíš tak, že když to holt šlo do kytek s jeho otcem, kterej je navíc podle toho, co píšeš, docela závažně nemocnej, tak ses rozhodla další dítě nemít?

Nebo sis říkala už před početím, že teda dáš jedno a konec?

To by mi přišlo právě děsně omezující, já jsem si říkala (a furt říkám), že ještě uvidíme, jak se to vyvrbí. Taky se mohlo vyvrbit, že bych třeba nedej Pánbůh přišla o dělohu a bylo by utrum, ale je něco jinýho než vědomě to od začátku omezovat na jedno.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:51:52)
Samarlu,
to je složitá otázka. Uvažovala jsem o dalším dítěti, krátce, ale uvažovala; víceméně proto, aby se syn "zabavil". Jenže mi došlo, že je to nesmysl, pořizovat dítěti sourozence jako hračku. Asi to způsobily hormony při laktaci nebo co. ~;)
Navíc, syn fakt není týmový hráč, sourozenci mu nechybí a pochybuju, že by kdy chyběli. Další věc - představa, že mám další dítě jeho ražení, který díky svým koníčkům a taky díky tomu, že je poměrně dost chytrej a rád by jednou studoval v cizině (OK, je mu šest, ale od batolecího věku má velice vyhraněnej zájem a zatím tak nějak počítá s tím, že to jednou studovat bude), přijde mne to na slušnej balík. Druhýmu dítěti bych takový servis poskytnout asi nemohla, nejsem Rotschild.
 Samarlu 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:57:58)
Já ti to neberu, ale to zas fascinuje mně, jak jsou některý lidi ustaraný, co kdy v budoucnu budou moct pořídit. A přitom hovno víme, jestli zas nepřijdou nějaký šikovný strejdové, kvůli kterejm se bude smět jen do DDR a do Bulharska, a Tvůj mladej nepůjde za Tvojí nevymáchanou hubu k lopatě a ty do lochu.

Teda taky to nevidím tak tragicky, ale taky to u svých dětí hodlám nechat víc tomu, jak se to vyvrbí.

A myslím si, že dvě děti na studiích v eurocizině se dají uživit, pokud se pokusí o spoluúčast. Jen je otázka, jestli trvají na dosavadní životní úrovni (studenti i rodiče). Když jsem odjížděla na semestr do eurákova, tak moji rodiče si nemuseli odříct nic, stipendium+alimenty+moje úspory to pokryly. A i knihy jsem si přivezla domů.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:00:14)
Samarlu,
to není o ustaranosti. To je jen logická dedukce. Navíc já nemůžu počítat s žádnými jinými penězi než se svými vlastními - vaši byli předpokládám dva. A utrhovat si od huby nechci, nejsem matka Tereza. ~;)
S Bakalou bych možná měla taky tři děti, i víc. ~t~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:01:04)
Teda s Bakalou konkrétně ne, ten je strašnej, ale s někým, kdo má srovnatelný finanční zázemí a nevypadá jako taška na hady. ~;)
 Ecim 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:06:30)
Krásné přirovnání, Monty! Bakala mě - velmi slušně řečeno - také vůbec nepřitahuje.:-)
 Samarlu 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:04:33)
Naši jsou dva, léta rozvedení. Léta jsem žila s mámou, pak chvíli s tátou (žije v univerzitním městě a máma ne), pak s manželem. Vystřídání alimentů proběhlo s jistým skřípáním, na zahr. jsem je dostala akorát od táty.

Jinak myslím, že zříct se kvůli zahr. studiu (které by působilo smysluplně) dětí dovolené nebo nového nábytku není nic nepředstavitelného.

Jako bejt o starým chlebu by se mi taky nechtělo.
 ...j.a.s... 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:22:44)
Samarlu a co je na tom tak špatného, že někdo vědomě nechce víc dětí než jedno? Pokud to dítě nebude vyrůstat jen s dospělími, má kolem sebe brzo děti ze školky, ze školy, takže o co jde. Nemám ráda tenhle diktát, že normální je mít dvě děti a nenormální jedno.
 Samarlu 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 13:34:54)
Normální je mít tolik dětí, kolik můžeš a chceš.

Když počkáš s prvním do čtyřiceti, tak se ti spíš stane, že budeš ještě chtít a už to nevyjde.

Když nečekáš a první máš třeba před třicítkou, tak máš ve většině případů ještě cca 10 let na výběr, jestli chceš skončit nebo ne.

Prostě tě ještě ten věk netlačí. Jsi v rozhodování svobodnější. A mně osobně je to příjemnější.

Už jasné?
 Petra Neomi 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 15:45:35)
Do čtyřiceti nečeká skoro nikdo... a od pětatřiceti do čtyřiceti stihneš dvě v pohodě,když chceš. Ale upřímně řečeno, ten, pro koho jsou děti prioritou, si je asi pořizuje dřív, v Praze řekněme před třicítkou.
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


Neomi, 

(21.9.2009 21:50:34)
tys mě tedy dostala.
Pro mě je tedy dítě prioritou číslo jedna a přesto jsem zkrátka měla ono naše vysněné až v 35. Nebyla to moje volba, tak dlouho čekat, ale to přinesl zkrátka život.
A teď ještě asi podstoupíme IVF, abychom prvorozené pořídili sourozence (a to mi je - světe div se! už 38 :-) ).
A rozhodně si nepřipadám stará, dokonce mě mateřství nabíjí velkou energií.
Myslím, že příroda je moudrá. Dvacetileté maminky většinou při dítku trošilinku duševně zestárnou, a ty starší maminky zase dost často příroda trochu omladí. Ano, u vyššího věku rodiček je pochopitelně u dětí vyšší riziko VVV, či nebezpečí toho, že nedosáhneme do jejich dospělosti (ale to se stejně tak může stát i dvacetileté matce).
Moje babička měla kdysi 7 dětí (porodila jich 9 - antikoncepce nebyla zvykem). Začala rodit někdy kolem 26, když se vdala koncem 30. let. Moje maminka se jí narodila, když babičce bylo 40 a poté měla babička ještě další 2 děti, poslední ve 46. A všechny děti vychovala zdárně do dospělosti a o všechny se bála.
Tak prosím nezevšeobecňuj, že dítě není prioritou pro starší maminky.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:51:33)
Samarlu, dobrý postřeh... taky si říkám, kam to asi s naší momentální politickou situací dopracujeme...
Manžel má stále napůl sbalené kufry na emigraci ~t~..

 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:53:53)
Pořád se líp balí s jedním dítětem než se dvěma. ~;)
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 13:26:12)
no, někteří mají šesterčata, to teprve musí být fičák ~y~
 Petra Neomi 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:31:58)
Já jsem si celej život říkala "žádný" a pak "jedno a končím". No a taky že jo. Já nevím, copak nedokážete pochopit, že ne každý chce hafo dětí?

A ještě k té "kariéře"... Kariéra přece není jen být managerem, je spousta věcí, kterých můžeme chtít dosáhnout a ta vhodná chvíle přijde jen jednou za život.
 Lassie66 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:36:17)
Petro, a co se stalo, že jsi se obětovala k tomu jednomu? Tedy - napsala jsi to tak, že to byl z tvé strany ústupek...~d~
 Petra Neomi 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:50:39)
Už jsem to tu někde psala... Blbě jsem si zlomila nohu a pak jsem usoudila, že když dokážu být aktivní s francouzskejma holema, tak s dítětem taky.
Jinak... neobětovala jsem se, prostě jsem chtěla další zážitek a po té zlomenině jsem se odhodlala :)
Zážitek mám, dcera je můj nejmilovanější člověk, ale podruhé už bych do toho nešla bez toho, že budu vydělávat tak 150 tisíc měsíčně. Shrnu to - těhotenství dobrý, porodo, taky dobrý, ale mateřská - totálná havárie, i když jsem pracovala. To už zažít nechci.
 Lassie66 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:52:35)
Třeby si zase něco zlomíš...~:-D. Ale sámo, že ti nic takového nepřeju.~x~
 Petra Neomi 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:03:10)
Houby :) teď už by to byla jen známka řídnutí kostí :D
Hele, já jsem si vždycky myslela, že jsem mateřskej typ, ale když se mi narodilo dítě, zjistila jsem, že se to týká jen vyzáblých mužů od třiceti nahoru, s umělecým povoláním a drogovou minulostí :D
 Lassie66 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:13:04)
No počkej - psala jsi, že jsi dříve nechtěla ani jedno a teď píšeš, že jsi si vždycky myslela, že jsi mateřský typ...to jsem z toho jelen.~a~
 Petra Neomi 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:56:37)
To víš, je to složité :) Fakt je ten, že jsem od 16 let vychovávala svého o sedm let mladšího bratra a pak se náš byl změnil v nízkoprahové zařízení pro různé průšviháře, takže jsem si připadala mateřská až dost, ovšem když se narodila niki, omezilo mě to samozřejmě mnohem víc. Jsem typ člověka, co žije v noci, a dítě člověka od tohohle života odřízne. Nakonec to, co jsem považovala za mateřské sklony, bylo s mateřstvím v opozici. Jsem ráda, když mám kolem sebe hodně blízkých lidí, a to narození dítěte zatraceně prověří. Spousta přátel testem prošla, ale i tak jsem si někdy připadala jako trosečník.
 Jana+3 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:35:15)
Samarlu,myslíš,že sourozenci jsou to nejdůležitější v životě?A život bez partnera nebo přechod je dle Tebe něco hroznýho?Myslím,že jsou v životě horší věci:))
 Samarlu 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:50:27)
Né, tak tragicky to nevidím, ale myslím, že bych si radši uvedené radovánky dopřála s větším rozestupem~;).

Jinak ano, sourozence považuji za velký dar, možná proto, že žádné nemám, ale moje děti jsou dvě a když vidím, co to znamená, tak jsem neskonale ráda, že jsou aspoň dvě a né jedno samotné.
 kotyk 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:18:01)
Samarlu, sourozenec může být i dar danajský. Zvlášť, pokud si s ním starší dítko moc nesedne. A staší dítko snažící se odpravit to mladší (případně naopak), není zase tak vzácný úkaz.
 Samarlu 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 10:27:14)
Jistě, nikdy to nemusí vyjít.

Ale prostě by mi vadilo to rovnou zazdít. A mít k tomu kecy, jak jsme si to dobře zařídili. Možná na tom ten poslední jedináček bude jako já - za pár let si bude říkat, že se na spoření a užívání měla matka radši vykašlat a přidat parťáka. A možná ne. Akorát já si nechtěla nechat vzít ty možnosti - a tak jsem s dětmi do 40 nečekala.
 & 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:40:21)
Me zas neprestanou fascinovat lide, kteri maji potrebu se zabivat cizi reprodukci.. {kdy a kolik}
 & 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 9:41:44)
Clanek jeden klisovity pribeh vedle druheho..
 Ananta 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:34:41)
:-) ten včera byl horší ~l~
 Vážný 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 12:39:48)
No my jsme spolu s manželkou chodili od 16 let. Nějak se nás už v té době dotklo křesťanství tak jsme se rozhodli, že to nejlepší si necháme do manželství. V 18 jsme oba odmaturovali, já šel na MFF UK, ona na nástavbu na ekonomce, na podzim přišel rok 1989. Já byl na jaře 1990 po dlouhých vnitřních bojích a po závěrečném osobním rozhodnutí pokřtěný u evangelíků, ona v létě u katolíků (ač jsme měli spoustu skvělých lidí z obou církví kolem sebe, tak já jsem více uvěřil jedněm, ona druhým).

Vcelku jasně jsme věděli, že bychom se měli vzít ("přechozený" vztah), ale nebylo kde bydlet atd. Oba jsme sice byli členy svých církví, ale chodili jsme si velmi často i na Bohoslužby navzájem. Přišly první krize, rozešli jsme se na delší dobu. Tehdy to bylo z mé iniciativy, kdy jsem cítil, že mám v životě spoustu průšvihů, které je nutno vyřešit o samotě, mimo budovaní, nebo spíš údržbu vztahu. Po tomhle rozhodnutí jsme oba probrečeli pár nocí. Mezitím umřely moje prarodiče a matka už zůstala v bytě po nich, kde o ně pečovala. V tomtéž roce dům převzali restituenti.

Budoucí manželka v té době chodila na přípravu na biřmování v rámci Obnovy v Duchu Svatém a nějak si uvědomila, že si není jistá, že doživotně zůstane u katolíků. Svěřila se to své kamarádce a kmotře a ta udělala to co musela - promluvila si o tom s vedoucím Obnovy a farářem kostela, kam žena chodila. Domluvili si schůzku a farář (jinak moudrý a vážený muž) tam zareagoval tím, že ty pochybnosti zlehčoval. V důsledku toho se žena již k biřmování nevydala. Po několika týdnech váhání, hledání možností jak by mohla být užitečná tam i jinde tehdy přestoupila k nám do sboru.

Když se modlila za budoucího manžela, tak prožila, že jí Bůh řekl, ať se nemodlí nekonkrétně, že již jednou přijala, kdo má být její manžel. Já o několik týdnů později jsem se modlil, aby mi Bůh pomohl vyřešit nějaký problém ve vztahu k matce, a dostal jsem lapidární odpověď: "To zmizí samo, až si vezmeš ... (mojí ženu)." Za týden jsme stál s kytkou před její prací, další týden jsme se dohodli, že už chodit nebudeme, ale že se za 5 měsíců vezmeme (zkrácená lhůta její maminky na přípravu svatby).

Den po první státní zkoušce jsme se v roce 1993 vzali. Já jsem byl jako v bavlnce, protože jsem ještě studoval (po Bc. titulu jsem si mezitím prodloužil studium přestupem na jinou školu). Byt jsme měli nájemní, ale hlavně že vůbec měli. Žena toužila po dítěti co nejdříve, ale uznávali jsme, že je třeba vyřešit studium a vojnu. Bránili jsme se tehdy hlavně počítáním plodných a neplodných dní (ač jako protestanté nemáme nic proti neabortivní bariérové antikoncepci - tj. hlavně kondomu a spermicidům). Párkrát jsme si mysleli, že dítě je na cestě a prožívali to jako zkoušku ochoty změnit plány.

Těsně před vojnou jsme otočili systém plodných dní a tak se nám dítě narodilo ve 25 letech po 8 měscích mé vojny. Po 10 jsem šel domů. Porod byl ale velmi těžký a žena při něm měla na mále. Po porodu CS ji museli znovu otevřít a řešit sepsi v ráně. V porodnici byli přes měsíc.

Začal klasický ekonomický kolotoč. Zatímco do vojny jsem mohl ve volném čase pracovat v círki jako dobrovolník s dětmi (na 700 členů jsme měli přes 300 dětí), teď nastal frmol. Nastoupil jsme do práce k českému vyžírkovi, který se napakoval tím, že "zprivatizoval" software a vývojové oddělení jedné pražské komunální firmy a stal se brzy monopolním dodavatelem v Čechách. Díte, nedítě, jezdil jsem na celé týdny na služebky na Moravu, často najednou "nebyly" v pokladně peníze na zálohu na hotel, diety, .... Vydržel jsem tam přes rok, pak to postupně, firma od firmy šlo k lepšímu.

Jenže brzy se zjistilo, že dítě není zcela normální, naštěstí to skončili jen u těžké LMD, ale chtěli nás poslat do zvláštní školy. Po 6 letech úmorné práce s ním (žena doma) je dnes jen se slabou dysgrafií a dyslexií, s pomocí psychofarmak v primě lehčího osmiletého gymplu.

Ani druhé dítě to nemělo snadné. Nejprve hrozili vrozenou vadou. Amniocentézu jsme odmítli, protože na co by nám při riziku 0,5 procent potratu byla 3% informace, s níž bychom stejně neuměli naložit. Vrozená vada se žádná nekonala. Ale po skončení RD se začaly projevovat velmi časté infekty HCD a exémy, nosní mandle nepomohla a nakonec posudková lékařka schválila POB na dceru, která trvala do konce první třídy.

Dcerka skoro nesměla do školky, ve škole měla docházku 75-60%, musela se učit doma. Tohle vše bylo to co zablokovalo možnost ženy jít pracovat, tak mi aspoň umožnila dělat špičkově mojí práci. Začal ale narůstat problém s bytem, jak s majiteli, tak s rozměrem (cca 42m2). Bohužel, projevila se moje od dětství hraniční cukrovka. Teď řešíme jako jediné, dosti riskantní východisko hypotéku.

Když jsem četl příspěvky, že děti je třeba si užít, tak ano. Souhlasím. ALE někdy to užití je v tom, že nebudete moci 2 ze 3 týdnů ven, protože jedno z dětí bude nemocné. Pak zase proto, že sice budou zdravé, ale budete muset oběhnout 4 doktory za týden. Pak budete dělat 6 let logopedii, kde se sice vyřeší většina problémů, ale poslední 2 roky se R a Ř neposune ani o kousek. Pak budete běhat každý měsíc k lékaři kde po vystátí fronty vám vydá recept na lék, který synovi jediný pomáhá a přitom jiní lékaři vám ho odmítnou předepsat, protože farmakoterapii LMD nevěří. Pak budete v noci mazat dcerce exém po celých nohách protože mladá slečna se zabejčí a odmítne si ho mazat. Budete v řadě 10 týdnů dávat ATB, Brufen a Paralen, abyste dostali pod kontrolu teplotu opakující se angínu-angínu-spálovou angínu-pak týden hospitalizace kvůli epiglotitis (v 6 letech !!!) - naštěstí zachycená včas námi pod obrazem angíny na ORL jí rovnou dali na kapačky - pak ještě rekonvalescenci a hned další virózu. Budete se muset s dítětem doma učit to co se učí ve škole, chodit pro úkoly. Kvůli LMĎáčkovi budete mít 4x za rok vážné jednání ve škole, budete si týdně telefonovat s třídním, budete vysvětlovat ostatním učitelům, že přeci má IVP a jakto, že to nevědí? Budete s ním opakovat vše ze školy, pak dělat úkoly, které zaberou 2x tolik času co normálnímu dítěti, pak ho odvezete na kroužek a budete se modlit, aby mezitím to mladší nemocné něco neprovedlo. Pokud to mladší nemocné vezmete ssebou, tak vám ho MP odtáhne v autě, které nebylo kde zaparkovat (u nás skončila jen ve vzduchu, pak šla kolem učitelka a upozornila je na to...) s výsledkem fóbie k autu na 2 roky. (Maželka ji nechtěla brát do deště). Večer budete s ním každý den podle PPP slabikovat 6 stran knížky společně nahlas po 3 roky. Atd. Pokud se dostanete ven, tak jednou za 2 měsíc o víkednu, kdy bude pršet a má nepřekročitelné narozeniny tchýně. Jo a nejlépe, pokud vašeho samoživitele pošle firma v tomto roce na 3x 14 dní na školení do ciziny a pak na 6 měsíců na projekt odkud bude létat co 2 víkendy.

I tak může vypadat mateřství, ale jsme šťastní, protože je to z větší části za námi.

 Ananta 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 13:10:35)
Tak to tedy klobouk dolů ~x~
 Darka,4+1 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 18:59:56)
Ano, klobouk dolů - před vámi oběma. Vaší ženě navíc gratuluji k manželovi, protože málokdo dokáže vidět a ocenit to, co ona musí zvládnout. Mmch. moje děti mají mezi sebou 19let. Obojí mateřství má něco do sebe.
 amy 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:33:28)
Odsoudit k životu bez sourozenců - to přijde jako hodně ujetá fráze. Co by moje kolegyně dala za to, kdyby jí rodiče odsoudili k životu bez její sesty:-) Ta by byla šťastná!!! Já mám sourozence dva, za jednoho bych dýchala, druhého prostě mám (nedělá mi problémy, mluvíme spolu, pomůžeme si, ale moje nejlepší kamarádka je pro mě víc).
Nikdy dopředu nevíš, jak to dopadne.
 Ecim 


Co je to "žít"?  

(21.9.2009 9:43:04)
Nedávno jsem měla velmi zajímavou debatu s jedním známým, který má ve 32 letech pocit, že má ještě spoustu času na to, aby se vázal a zakládal rodinu. Mluvili jsme o jedné známé, která si plánovaně pořídila dítě v 18. "No to má taky něco do sebe, pak člověk může v 35 zase žít," odpověděl mi na to. Fakt ho nechápu. Co si sakra myslí, že s manželem děláme my?

První dítě jsem měla ve 29, druhé 31 (na ZŠ i gymplu patřím ve třídě k těm "rychlejším"), před tím, než se mi narodily, jsem toho podle mého názoru stihla víc než dost, co jsem nestihla, na to bude času dost, až děti povyrostou. Mateřství si teď hrozně užívám, mj. i díky tomu, že nemám pocit, že by mi někde něco uteklo. Že mám naopak dojem, že žiju tak intenzivně jako ještě nikdy. Ještě si moc přejeme třetí děťátko, rádi bychom ho stihli do 35 let.
Také mi nepřijde šťastné, když někdo rodičovství moc dlouho odkládá, ale to si musí rozhodnout každý sám. A hodně i záleží na vnějších okolnostech.
Před mateřstvím jsem se chtěla finančně zabezpečit, ale na druhou stranu jsem si vždycky přála být mladá maminka, mít na své děti dost času a sil, a také bych jednou moc ráda byla mladá babička, která si užije i svá vnoučátka a která s nimi bude schopná dětem pomoci, pokud o to budou stát. Protože kombinace malé děti a staří rodiče, kteří sami potřebují pomoc, je hodně náročná.
 Blanka 
  • 

Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:01:48)
Přesně tak, hodně je to i o přístupu, možná víc než o věku a psychické vyspělosti. Já měla syna v devatenácti, prostě jsme všechno podnikali s ním, navíc jsme ho třeba na hlídání měli opravdu minimálně, protože jsme chtěli dokázat, že když jsme si dítě pořídili, že se o něj postaráme a nelitujeme. Po šesti letech jsme měli ještě dceru, takže ve 33 letech máme doma bezva parťáky.
 Červená řepa 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:15:20)
Myslím si že nejde ani tak o chlast, nezávazný sex a pařby, řekla bych že hlavní důvod je ta kariéra ~d~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:17:04)
Taky nemusí, třeba moje práce se dá z 90% dělat z domova a dětí bych kolem sebe mohla mít klidně pět. Navíc mi není jasný, co se tou kariérou přesně myslí. Tady se stávám zástupcem oddělení s platem dva tisíce osm set brutto, tady druhá dovolená v Jugoslávii? ~;)
 Červená řepa 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 11:34:53)
Já kariérou myslím: vystudovat VŠ (nebo SŠ) a věnovat se práci v oboru několik let, získat rozhled a praxi. Pak děti. Opačný případ jsem já: praxi nemám žádnou, svůj úvodní obor jsem nikdy nedělala a zřejmě ani nebudu, nyní studuji dálkově na mateřský s kojencem u prsa obor zcela jiný. Až mi skončí mateřská (po devíti letech), tak zaprvé: budu mít titul, ale nebudu mít praxi-tudíž se nikde neuchytím, za druhé: s dětmi si na malém městě těžko najdu práci v oboru(neexistuje) a dojíždět nelze (odpoledne zabitá vyzvedáváním ze školek, školy, kroužky tam a kroužky zpět- prarodiče nejsou k dispozici...),poloviční úvazky v tomto státě zřejmě neexistují..... Takže budu makat mimo obor, uklízet kancly a ve 40ti se možná dostanu ke svému oboru, až děti odrostou. To už asi nebudu velmi perspektivní a budu si připadat jako exot- začínat ve 40ti :-) Tím nechci říct že si stěžuju, chtěla jsem děti, více, brzy, jsem spokojená....Studium a nastartování kariéry prostě vnímám jako jediný důvod, kterému rozumím co se týče odkládání rození, ačkoli bych příště volila stejně.
 Feliz 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 12:22:27)
Mě spíš fascinuje, proč to pořád někdo řeší. Když máš děti tehdy, jsi taková, když tehdy, tak maková.
 VlastaN 


Naprosto souhlasím 

(21.9.2009 14:43:14)
Pod tohle bych se podepsala. Myslím si, že s dětmi život rozhodně nekončí. Možná je v něčem trochu pomalejší, jind zase rychlejší, ale nemám pocit, že bych o něco přicházela. Dokonce jsem začala s dětmi podnikat a organizuji pobyty pro rodiny s dětmi www.pobytsdetmi.cz . Když jsem byla sama, nebo jen s partnerem, rozhodně jsem takové potřeby neměla, děti mi ukázaly novou cestu.
 Efka 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 20:47:55)
My jsme po dětech taky nepřestali žít, užíváme si vše i s nimi. Ale na život předtím nedám dopustit. S manželem jsme byli před dětmi skoro deset let a je to prostě jiné. Méně jsme se hádali (naše hádky směřují povětšinou k výchově dětí), měli méně zodpovědnosti a starostí, víc jsme cestovali. To není jako že s dětma to nejde, ale bylo to prostě jednodušší. Obě období mají něco do sebe a je škoda si období zamilovanosti neužít jen ve dvou. I když své děti milujeme, opravdu si myslím, že bychom se ochudili o krásné období, které se už nikdy nevrátí. A rozhodně to v našem případě nebyla přemíra pití a večírků.
Na druhou stranu ti Monty rozumím, co chceš říct a nechci tvému názoru oponovat, jen na celou věc nahlednout jinýma očima.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 21:23:17)
Efko,
taky se těším na to, až budeme cestovat se synem. On čím je starší, tím je to lepší. Nejde o to, že by to NEŠLO. Jde, ale s kompromisy, který nejsem ochotná dělat. I když bych 100x věděla, že se někde bude dítěti děsně líbit, tak tam s ním nepojedu, když vím, že by mne to ukrutně sralo. S prominutím. Nikdy nepůjdu do mateřskýho centra ani na plavání s miminkama. Nemám na to. Besídky ve školce mne nedojímají a trpím tam jak zvíře. Na pískoviště jsem se dokopala snad 3x. Syn o to nebyl ochuzenej, prostě to s ním dělal někdo jinej, ale ne vždy ta možnost je.
 Efka 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(22.9.2009 0:23:54)
Já jsem psala svůj příspěvek než jsem si dočetla celý článek. Nakonec s tebou Monty totálně souhlasím. A taky myslím, že nemá cenu se přemáhat, pokud dáš svému dítěti to nejlepší ze sebe, tak určitě uděláš nejlíp.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 21:41:00)
Efko, souhlasím, mně spíš přijde zvláštní, když někdo ten rozdíl necítí a tváří se, jako když neexistuje...Jsou to dost rozdílná období, jiný level:). Nějak si neumím představit, že bych své děti vozila po akcích prázdninové školy Lipnice, s partou bezdětných kamarádů na vodu, či na toulky s těmi samými po rumunských horách. Že bych s nimi dokázala přečíst ty hory knih, makat intenzivně na poznání sebe sama, či jezdit po seminářích.
Jasně, že spousta z toho jde i s dětmi a budu dělat většinu i s nimi, jen už to má kapánek jinou příchuť.

S dětmi přijdou zase jiné radosti a zkušenosti, ale hodně ráda vzpomínám i na tu předchozí etapu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 21:47:28)
No vidíš, a já na to třeba vzpomínat nechci. Chci to normálně žít, protože tím, že mám dítě mne nepřestane bavit to, co mne bavilo za bezdětna. Nechci rozlišovat život na "před" a "po" dítěti. Obětovala jsem první tři roky, kdy jsem se fakt dítěti hodně podřizovala. Víc nechci. Ne že by to nešlo, všechno jde, když se chce... ale o tom to právě je. Nechci sedět doma a říkat si "kamarádi jsou v Rumunsku, ach jo, taky bych jela, ale mám dítě". Ani omylem.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 21:49:27)
Monty, píšu, že tohle všechno jde i s dětmi, ale už je to JINÉ. Kluci jsou ještě malí, ale hory nás čekají i s nimi.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 21:51:32)
Jo, ale já třeba nechci, aby to bylo jiné. Do toho Rumunska pojedu úplně v klidu sama a dítě nechám tátovi nebo babičkám. A s dítětem vymyslím jinej program, úměrný jeho věku a našim společným zájmům. Prostě to nechci obětovat. Dítě mi samozřejmě něco dává, něco nového přináší, ale netuším, proč bych si měla kvůli němu nechat vzít to "starý". ~;)
 Stáňa a dva kluci 


Re: Tohle mne nikdy nepřestane fascinovat... 

(21.9.2009 22:02:16)
ALe jasně, taky klidně pojedu někam sama a ráda~;). Ale už jsou tvé možnosti přeci jen trochu jiné, asi se taky nesebereš a neodjedeš rovnou z Rumunska na celý rok do Indie a pak na další rok na Zéland jen proto, že ti to nabídl kamarád a ty zrovna nemáš nic jinýho na práci a nevadí ti, že pojedeš stopem a budeš spát pod širákem...A hlavně mi nepiš, že bys syna vzala sebou, i když tobě bych to snad i věřila~:-D.
 Marlene.Lil. 


Děsivé 

(23.9.2009 11:01:36)
To, cos vypíchla je vážně děsivé. Myslím, že svobodné a bezdětné podobné výkřiky spíš znechutí. Sama děti zatím nemám, ani o nich v dohledné době neuvažuji. Ano. Jsou pro mě důležité i ty seance s přáteli, vlastní seberealizace, uvědomit si, kde chci žít, co chci dělat a to místo najít. Navíc zastávám názor, že dětem bych měla mít co předat nejen, co se materiální, ale i duševní stránky týče. A já jsem opravdu duševně nevyspělá a neukotvená. Ať si tedy všichni podobní chytráci trhnou nohou.
Mohou a nemusí být lidé vyspělí/nevyspělí ve 20 i 30. Děti si lidé pořizují pro sebe a vzhledem k tomu, že může být každému fuk, kdo si jaký pořídí dům, by nemuseli ani komentovat, zda si pořídí dítě v 18 nebo 35. Je to jejich život, jejich triko. Oni za sebe i za ně nesou zodpovědnost.
Mám pocit, že podobné výkřiky jsou určitou formou drbu.~o~
 kattynka a 2 čertici 


Záleží na mamince, jak se rozhodne. 

(21.9.2009 9:13:33)
Někdo chce dítě dřív nebo se tak stane a je to. Někdo to odkládá, ale myslím, že to je opravdu jen rozhodnutí těch daných osob a jejich partnerů. Jde jen o to, když se tak rozhodne si to pak nevyčítat, stylem nic jsem si neužila s tebou nebo už jsem mohla mít dítě v pubertě a teď se tu zlobím s batoletem. Podle mě neexistuje (samozřejmě lékaři z fyzického hlediska dávají nižší věk) žádný optimální věk na dítě. Někdo je vyzrálej okolnostmi už ve 20, s někým puberta tříská i ve 40. Já měla prvního zlobicha v 28 a dalšího ve 30, spokojená jsem, už v těch 25 jsem mimi chtěla. Výhoda toho mít je dřív, že pak opravdu člvoěk ještě může pomýšlet na "stará" kolena ještě o jednom, což ve 40 asi těžko. Fandím všem maminkám, které se s tím porvou ať už je jim 20 nebo 40 , je to zápřah a jak říkám na funkci matky se nedá rezignovat a když tak leda z blázince :-). Jenže ve finále stejně víme, že nám to za to stojí.
 Gabča 
  • 

Každý jak to cítí 

(21.9.2009 9:31:21)
Já měla první dítě v 27 a teď ve 30ti čekám druhé. No a kdyby náááhodou ještě byla síla na třetí, tak max. do 35. Pak už bych měla stach ze zdravotních komplikací. I když duševně se cítím pořád na 18. Fyzicky ale občas i na 80. :)
 Margot+1 


Zase to užívání 

(21.9.2009 9:37:04)
Ach jo, už je to tady zase. Ten článek ve skutečnosti není o tom, kdy mít děti, ale kdy a jak "si užívat". Hloupá povrchní sebestřednost... to už si opravdu většina lidí myslí, že jsou na světě proto, aby si užívali? Čeho, doprčic?!
Možná, že kdyby víc lidí spíš než na užívání myslelo na to, jak druhým prospět nebo je alespoň neotravovat, žilo by se nám všem líp a zdroje by neubývaly tak rychle ~j~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Zase to užívání 

(21.9.2009 9:42:30)
Margot,
a ty si s dětma neužíváš? Ty je máš přidělený nedobrovolně od národního výboru, jako nucený práce? ~;)
Celý ten střet je o tom, že NĚKOHO baví užívat si dítě a s dětmi a NĚKOHO baví i něco jinýho. I když tedy z článku vyplývá, že bezdětní se pouze zmítají do bezvědomí na tanečních parketech, jsou věčně namol nebo tráví dny i noci na poradách v kanceláři.
Já si fakt užila třeba minulý týden koncert Gorana Bregovice na Staromáku. Taky si dost užiju na výstavách, v galeriích, na různých dalších kulturních akcích. Celkem dobře si užiju i prohrabávání starých knih v antíku, šmejdění v bazaru, užívám si cestování po světě, návštěvy kamarádů a u kamarádů, užívám si i kecání na netu, protože jinak bych to nedělala.
 Ecim 


Re: Zase to užívání 

(21.9.2009 9:48:42)
Přesně tak. Každý si pod pojmem užívání představuje něco jiného. A se všemi mými kamarádkami a kamarády, kteří už mají děti, se shodujeme, že tím nejlepším způsobem užívání života jsou teď pro nás naše děti. Jak je super, když jsou teď malé a hodně nás potřebují. A až povyrostou, bude to jiné, ale určitě také hezké. Ono je nejdůležitější si umět užívat v každém věku.
 Inka 
  • 

Re: Zase to užívání 

(21.9.2009 9:50:05)
Ať si každý dělá co chce, ale já si myslím, že děti by měli mít mladý lidi. My si užívali i se synem jako prckem po dvacítce a teď, po čtyřicítci si užíváme zase jinak.
 Ecim 


Re: Zase to užívání 

(21.9.2009 9:56:55)
Správný přístup, Inko. Mám to podobně. Nedávno jsem se bavila s jednou známou, která mi řekla: "Měla jsem děti brzy. Když byly malé, tak jsem si říkala, jak je to skvělé, že jsou malé, a teď, když vyrostly, si říkám, jak je to skvělé, když jsou velké." A o tom to je - užívat si života teď a podle toho, co nás momentálně nejvíc baví.
 Ananta 


Re: Zase to užívání 

(21.9.2009 11:40:05)
Jaký zase zdroje....
 Arónie 


Re: Zase to užívání 

(21.9.2009 14:16:36)
Bojím se, že za pár let už možná budou vědět všichni, jaké zdroje ...
 Ananta 


Re: Zase to užívání 

(21.9.2009 16:40:14)
To dělali nacisti :-) nutili rodit ženy, aby bylo dost árijců ~;). Lidí je na světě dost, víc než je potřeba...
 Margot+1 


Re: Zase to užívání 

(21.9.2009 21:16:19)
Ananto, jseš úplně mimo. Nech to plavat.
 Arónie 


Souhlasím, 

(21.9.2009 14:22:03)
ale myslím, že změna myšlení ve velkém se nedá moc očekávat.
 Myss 


Re: Zase to užívání 

(30.9.2009 16:36:30)
pohody,klidu a volnych rukou.Klidneho obeda a neruseneho spanku.Hezkeho obleceni a volneho casu.Svobodneho rozhodovani co a kdy budu delat.Navstevy kina,divadla posezeni s manzelem u sklenicky.Vnimat jeden druheho a nejen fungovat jako stroje.Toho
 helena + veverčátka 


Každý podle svého 

(21.9.2009 9:56:12)
Já myslím, že normální je mít děti, když je prostě chci. Zkoumat jestli ta je má v 18 a ta ve 40, to je dle mého povrchní. Důležité je, jak se o ně stará, ne kolik jich má. Která je mít nechce, ať je nemá - z hlediska dalších důsledků lepší, než mít pak na světě dalšího deprivovaného človíčka, byť "s mámou".
A generalizovat pozdní mateřství "užíváním si" není správná cesta. Znám mladou maminku, studovala VŠ a otěhotněla a ač se starala i studovala, dokončila jen bc. s tím, že zbytek dodělá jindy, přeci jen se s dětmi jinak studuje i žije a kdo nemá okolo sebe více dobrých duší ku pomoci, tak to má problematické. Nyní se těší na dalšího potomka, ale se studiem zatím končí a to je opravdu velmi velmi talentovaná. Kdyby mimi nepřišlo, měla by pravděpodobně také dvě děti, jen později, po studiu. S tím, jak se uchytí na pracovním trhu si zatím hlavu nedělá, je to totiž otázka více faktorů a také osobnosti samotného člověka a zastává názor, že "život přeje připraveným a pozitivním lidem" a velmi často to nemá co dělat s tím, co budeme dělat a kam se hlásíme.
 Ecim 


Re: Každý podle svého 

(21.9.2009 9:59:51)
Svatá pravda s tím pracovním trhem. Děti jsou malé chvilku, ale práce může počkat. Také znám ze svého okolí pár maminek, které nečekaně otěhotněly dříve, než původně zamýšlely, ale pak se jim podařilo skloubit rodinu i práci k plné spokojenosti jich samotných i jejich dětí.
 Bellana 


časopis Máma a já 

(21.9.2009 10:42:39)
pořádá soutěž o nejstupidnější článek? ~j~
 & 


Re: časopis Máma a já 

(21.9.2009 12:20:15)
ze si vzdycky myslim, ze uz to hur nejde...
 Arónie 


No nevím, 

(21.9.2009 14:05:17)
podle diskuze se mi zdá, že článek docela zaujal, spousta lidí vyjadřuje svoje názory a zkušenosti, a pro mě je celkem zajímavé si přečíst, jak to mají jiní, protože jsem poprvé rodila v 35 a v 39 čekám druhé dítě. Ty příběhy v článku jsou "typické", takže trochu zavánějí klišé, ale nepochybuju o tom, že hodně lidí se v nich najde.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 10:42:59)
Sice to zní divně, ale u mně je to tak.
První dítě jsem měla v 28, druhé ve 30ti. Tak akorát. Smanzelem se známe od 16ti, rodiče tlačili roky, ale zbytečně. Kluky jsme si pořídili zcela uvědoměle v době, kdy už nám (podle nás) nechybělo nic a měli jsme vše... (pod pojmem vše: bydlení, práci, VŠ, praxi, auto... apod) Prostě nám chybělo NĚCO...
Na mateřské mi strašně chyběl kontekt s lidmi, hlavně s lidmi z oboru. Do práce jsem alespoň občas zavítala :-D.
Ale teď, co jsou kluci větší a dá se s nimi podnikat.. je to super.
Mám děti jako alibi pro svoje chování. Není moc normální, aby si 35letá žena stavěla sama na zahredě sněhuláka. Pokud má děti je skvělá matka, pokud nemá děti je cvok..
S dětmi lde spousta věcí - jezdit na běžkách kolem zahrady, spát ve stanu na zahradě a nebo jít stanovat kilák za ves (ja vypadnu z baráku, kde mám tchánovce a jsem štastná v "divočině", moje děti jsou nadšené, že mají zážitek)
A tak je to skoro se vším, výjezdy na kolech, ježdění na inlinech a další aktivity, která "dle mé tchyně" ženy po 35 prostě sami nedělají.. se s dětmi dělat můžou.
Ostatně byla jsem označena za blázna, když sem před dětmi chodila kyždá večer sama běhat....
Teď už blázen nejsem. Běhám za dětmi, děti mi ujíždějí na kolech :-D
HURÁ!!!!!!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 10:46:16)
Je mi úplně putna, jestli jsem pro někoho cvok nebo ne. Svůj život žiju pro sebe a za sebe. Nikomu do toho nic není, jestli si stavím sama sněhuláka v pěti, pětatřiceti nebo v pětaosmdesáti. Jo, uvědomuju si, že se dost lidí dívá divně na to, jaký mám vztah se svým dítětem, jak se k němu chovám, jak s ním mluvím a co spolu podnikáme. Jenže - nám to takhle vyhovuje a komu se to nelíbí, ať si políbí víte co. ~t~
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:01:45)
velkej souhlas!
presto... moc nepotesi, kdyz slysis: vidis ji, magora? placa si ze snehu dinosaura (to se mi fakt stalo!)
a dost potesi: to je obetava maminka, prileti z prace a jeste jde s detmi do te zimi na snih...~y~~y~~z~
ale jinak to taky dost nechapu ~a~~a~~a~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:14:13)
Vidíš ji, magora... by mne možná potěšilo i víc. I když asi bych si toho vůbec nevšimla. Ne že bych měla mizerný sluch, ale nějak tyhle věci vytěsňuju.
My jsme třeba nedávno se synem cestou domů řešili obraz prdu. Máme to jako vlastní variantu "rozebírání nesmrtelnosti chrousta". Nebo běžně v městský hrajeme hru, při který se nesmí říct určitá slabika a ten, kdo ji řekne, je plácnut po hubě. ~t~ Jestli někdo něco říkal ani nevím, nezajímá mne to.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:24:23)
Problém je v tom, ze to říká moje tchyně návštěvám přede mnou (což by nebylo nejhorší) a před mými dětmi (což mi s..e hodně moc)
 Sylvie 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:31:22)
Monty, ty máš úžasný hry... nechceš se dát ke skautům a jít dělat vedoucí světlušek? Moje děti tuhle vzbudily ve vlaku rozruch se svojí hrou "ze skauta", která spočívala v tom, že jedno z dítek vrnělo "Mňau, mňau, dej mi mlíčko!" a další mu odseklo: "Nedám! Vypadni k sousedům!"... a tak se všichni tři celkem spravedlivě střídaly. Dílčí problémek byl, že se hra líbila jakémusi mrněti a když se mu jeho mamina snažila vysvětlit, proč si s tím TUHLE hru hrát nebude, tak se začal vztekat a matce začaly adekvátně tomu téct nervy (tedy - tuhle příhodu znám naštěstí jenom z manželova vyprávění, mně by ty nervy tekly taky ). Myslím, že hra, při které si vzájemně dají přes ústa, by se jim taky určitě líbila a určitě by byla oživením jejich cestování vlakem ~t~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:33:49)
Ke skautům! Ještě toho trochu! ~t~~t~~t~
 amy 
  • 

Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:36:05)
Tohle taky znám. Byť jsem pomalu už čtyřicátnice, neustále mě přitahují houpačky a skluzavky. Jít se houpat na hřiště sama, tak mi kolemjdoucí asi zavolají odbornou pomoc (psychiatra). Když jdu s dítětem, to je jiná - Podívej, tu hodnou maminku, klouže se spolu s dítětem.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:39:59)
My jsme nedávno s 26ti letou bezdětnou sestrou a synem blbnuli v dětském koutku v obchoďáku KIKA. Byly tam teda asi jen dvě cizí děti, matky žádný, ale ty děti na nás koukaly dost divně, takže předpokládám, že tam moc dospělých do „bazénu“ s míčkama neskáče a přes ty lana taky neprolejzá. ~;)
 Lassie66 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:41:37)
Monty, taky prolejzám. V zábavném centru, kde je u klecí napsáno "Od 4-15 let". Bráním se tím, že leckterý puberťák váží víc, jak já.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:51:02)
Prolejzám všude a nikoho se neptám, jestli můžu. Výhoda je, že lidi maj zafixovaný, že se bláznům nemá odporovat. ~t~~t~~t~
 amy 
  • 

Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 11:49:42)
Tak tebe tam pustili a mě s bratrem ne? Nefér, přitom já bych výškou mezi ty děti vcelku zapadla:-)

Jediné, co mě děsí, je co budu dělat, až syn z dětského hřiště odroste a já ještě nebudu mít vnoučata? Co si počnu?
 Lassie66 


Re: Dítě jako ALIBI 

(21.9.2009 10:51:29)
Nesouhlas. Ale já to mám všeobecně obráceně - nenormální mi připadá často pochopitelné a naopak. Já raději sáňkuji bez dětí - do kopce se vždycky táhnou hodinu a to já už bych mohla být 10x dole.~;)
 Martina,chlapeček03,holčička99 


Re: Dítě jako ALIBI 

(23.9.2009 13:32:00)
a kromě sněhuláka se špatně samotné běhá na podzim kupou listí,(krásně to šustí) ale když to dělám s dětmi tak vypadám normálně~;)jo zarovna včera jsem se pokoušela vyšplha na strom po laně, kdyby tam nebyli u toho děti tak bych byla za cvoka~t~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Dítě jako ALIBI 

(23.9.2009 13:37:06)
A není to jedno, být za cvoka? Běháním v listí nikomu neubližuju a nijak nepřekážím, proč bych to nemohla dělat? I bez dětí? ~;)
 sovice 


Re: Dítě jako ALIBI 

(23.9.2009 14:12:35)
Taky jsou děti dobrá zástěrka při návštěvě dětských představení v kině ~;)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Dítě jako ALIBI 

(23.9.2009 14:20:58)
Sovice, přesně za tímhle účelem si moje děti "vypůjčuje" jeden kamarád - když touží jít na nějakej dětskej film.
 sovice 


Re: Dítě jako ALIBI 

(23.9.2009 14:23:55)
Akorát se tak ta zástěrka prodraží a navíc si z dětí vychováš kinomaniaky, jako já ~d~
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Dítě jako ALIBI 

(23.9.2009 14:35:49)
Ani ne, u nás k tomu dochází tak maximálně dvakrát do roka ~;) - on je kamarád dost vytíženej.
 Iren 
  • 

Hrocení tématu 

(21.9.2009 11:17:54)
Nechápu a nelíbí se mi hrocení tématu v článku. Na jedné straně příběhů stáli promiňte mi výraz mladá telátka která otěhotněla hned co to šlo a žijí v podstatě z ruky do huby,existenční a sociální problémy, na druhou stranu postavili "kariéristku" která si pořídila dítě sama a bez dítěte život prožila po hospodách. Zbytečně vyhrocený článek, protože jedněch i druhých je menšina. Také mě zaráží poznámka hrdinky druhého příběhu o otročení hypotékou - docela by mě zajímalo, kde se 4 dětmi bydlí. V pronájmu? Např. v Praze je pronájem pomalu dražší než si koupit své, takže nerozumím o jakém otročení je řeč. Nebo u rodičů? No děkuji, raději budu otrok hypotéky. Popíšu vám sebe. Malý se mi narodil ve 30, měla bych být tedy ta po hospodách vysedávající kariéristka. Nejsem, jsme středoškolačka žijící nudným životem, prostě jsem jen opatrná a rozumná. Dítě jsem si pořídila s mužem, se kterým jsme 5 let žili a věděla jsem, že to je ono. Pořídili jsme byt, část splatili,zařídili, našetřili rezervu, podívali se k moři atd. Náš syn přišel do klidného prostředí, nezatíženého existenčním dusnem, kdy jsem nemusela řešit zda koupit sunar či pleny, do zařízeného bytu. Co by tedy na tom mělo být špatného? Proč nebyl např. uveden takový příběh? Takových jako jsme my s manželem je kolem nás mraky. Zato mladou 18 letou matku znám jen jednu široko daleko a "kariéristku" neznám ani jednu.
 amy 
  • 

Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 11:28:13)
Taky mi ten článek přijde z extrému do extrému. Jsem zastáncem toho, že dítě má přijít tehdy, když se na něj cítím a jsem schopná ho uživit (zajistit bydlení, stravu, vzdělání). U někoho je to ve 20, u jiného ve 40, u dalšího nikdy.

Jediné, co se mi příčí, je když dva mladí nepoužívají ochranu (viz případ č.1) a pak v klídku přijdou za rodiči s tím, že bude vnoučátko, že v jejich bytě tím přibydou další dvě osoby a nejlépe by se měli prarodiče i finančně podílet na výchově vnoučátka.
 Vážný 
  • 

Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 11:41:43)
A nejhorší na tom je, že na to mají vůči prarodičům i zákonné právo (alespoň na finanční pomoc).
 amy 
  • 

Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 11:47:54)
To slyším poprvé. V jaké části zákona o rodině to je?
Jinak já si myslím, že když chci mít dítě, mám se o něj postarat já jako rodič, nikoli prarodiče.
 Vážný 
  • 

Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 12:47:58)
Vyživovací povinnost rodičů a dětí nekončí "zaopatřeností" a pak vzájemná vyživovací povinnost předků a potomků.
 amy 
  • 

Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 12:56:12)
No, nevím, ale odmítám živit své vnouče jen proto, že si to syn nedomyslel. Mě to přijde nehorázná drzost přijít s pupkem před rodiče a starejte se.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 12:59:26)
Mně rovněž a pokud by se nedej Bože něco takového stalo, obávám se, že budu nucena porušit zákon. ~;)
 Vážný 
  • 

Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 16:16:02)
Pokud ovšem jsi za vodou, tak může nastat několik problémů: Tvojí dceři se narodí mimino a ty jí vyhodíš ven. Pak ona bude moci uplatnit zákon o domácím násilí a půjdeš Ty.

Nebo se dcera nakrkne, a odejde, ale i se sociálními dávkami nebude mít ŽM. Pak nastupuje nejprve povinnost otce, ale bude-li třeba studovat, tak povinnost rodičů. A pokud požádá soud o stanovení výživného, stanoví ho.

Dokonce si myslím, že po uplatnění základních dávek, tj. důchod, SSP atd. by se před dávkami sociálky měly vždy zkoumat nároky výživného - nejen od exmanželů a otců dětí, ale od rodičů, u důchodců zase od dětí apod.

Mj. staří rodiče mají totéž právo vůči dětem a to dokonce v silnější verzi. Zatímco obecně jde o ŽM, tak u dětí k rodičům jde o "slušnou obživu", tj. bydlení ale i slušná strava a i společenské a kulturní potřeby v rozumné míře apod.
 Samarlu 


Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 13:39:49)
Hele, amy, a co kdyby Tobě rodiče řekli "nechceme hlídat?"
 amy 
  • 

Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 13:43:34)
Rodiče hlídali z vlastní vůle, jen pokud byl syn nemocný. Nevyžadovala jsem to po nich, sami se nabídli. Kdyby se nenabídli, platila bych sousedčinu dceru. Finančně to vyjde nastejno:-), sousedčině dceři platím na ruku, rodičům jsme za to platili v létě dovolenou.
 Samarlu 


Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 13:45:45)
Tak to jo.
 amy 
  • 

Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 15:05:22)
Rodiče za to žádné peníze nechtěli, ale nám přišlo takové hloupé, je za to neodměnit. Přeci jen byla to makačka, všichni chodíme do práce, takže ze služby domů a jít se rovnou starat o nemocné dítě. Takže jsme to řešili tak, že jsme jim jen vždy řekli, kdy si mají na oddělení nahlásit dovolenou a kam jedou:-)
Myslím, že povinnost vůči dětem mají rodiče, nikoli prarodiče. Moji rodiče se třeba zcela samozřejmě (a bez nároku na odměnu:-) )starali o mého synovce, když mu zemřela máma a bratr se zhroutil. Já bych syna v takové situaci taky nenechala na holičkách, neposlala bych ho bydlet s rodinou pod most, když by jim vyhořel dům, finančně bych pomohla, pokud by ztratil práci a aktivně si hledal novou. Ale skutečně nefandím tomu, že někdo si pořídí dítě, ani neví jak a chce od svých rodičů, aby se starali, platili a řešili za něj jeho bytovou situaci.
 Lassie66 


Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 15:14:34)
Amy, to s tvým bratrem mě mrzí. Jak se mu vede teď?
 amy 
  • 

Re: Hrocení tématu 

(21.9.2009 15:53:11)
Děkuju, v listopadu to budou 3 roky a už je líp. Bratr se hodně upnul na syna a na práci. Půl roku už žije s novou přítelkyní (teda znají se od první třídy, chodili spolu na ZŠ a pak VŠ) a myslím, že jim to vyjde. Obdivuju ho, jak to zvládl, myslím, že já bych tak silná nebyla.
 kreditka 


Divné příběhy 

(21.9.2009 11:35:00)
No první příběh mi přijde dost naivní - nemáme dostudováno, nemáme kde bydlet, nemáme peníze, nechráníme se...přijde dítě a rodiče starejte se ~a~

V posledním příběhu to byla zas jedna supermatka s nejsenzačnějším dítětem pod sluncem. ~a~ Podle toho co paní píše hádám že možná až tak šťastná nebude ~d~

V článku jsou samé extrémy i rodiče ve 20 letech můžou přivést na svět dítě do zabezpečeného prostředí a naopak mít dítě ve 40 neznamená že bude zajištěné co se týče bydlení apod.
 MartinaNov (dva rošťáci 


správný věk??? 

(21.9.2009 12:05:25)
nelíbí se mi dnešní trend "celebrit" mít děti po 40.... Kdo říká, že cééélebrity jsou ty nejmoudřejší?
Chápu, když někdo nemá vhodného partnera, prosím... Ale vědomě odkládat mateřství napotom?
Vaječníky i vajíčka máme od narození, takže u té čtyřicetileté jsou ta vajíčka už pěkně stará. Je s tím spojeno dost rizik různých malformací a chorob. Nemluvě o tom, že až bude dítko v pubertě, bude na něj maminka stačit??? (ta moje má 58 a už je z náročnosti svého zaměstnání docela hotová).

Jelikož jsme s mým manželem spolu od 19, měla jsem chutě na mimčo už kolem 22 let. Věděli jsme ale, že potřebujeme nejdříve byt, tak jsme si počkali, takže mi bylo 27, když se narodil první syn. Druhý ve třiceti a můžu vám říct, že jsem docela vyčerpaná.
De facto jsem během 4 let prožila dvě těhotenství, jeden normální porod, druhý císařským řezem. K tomu neplánovaná operace žlučníku.
Prvního syna jsem kojila dva roky, druhého už skoro 11 měsíců a pokračujeme.
Sama na sobě cítím, že mé tělo je dost unavené a vyčerpané.
Nestěžuji si, chtěli jsme je tak brzy po sobě, ale vím, že na třetí dítě už prostě sílu nemám. Alespoň ne teď, a v 35 už do toho nejdu.

Taky zastávám názor, že mimi je dost o penězích - přece jenom pořízení výbavičky, ale i to, že jsem doma a nevydělávám, je na rodinném rozpočtu znát. Zvláště, když splácíte hypotéku apod.
Nepřemýšlím nad tím, jestli mé děti budou jednou studovat v zahraničí či doma, zajímá mě naše momentální finanční situace.
Nechceme se spoléhat čistě jen na sociální dávky, tak jak to dělají někteří, tudíž je nutné i nemálo času věnovat práci, sebevzdělávání apod.

Skloubit tohle všechno dohromady, najít to místečko rovnováhy, se nám zatím moc nedaří, ale jsme šťastní s tím, co máme. Zatím nás nepotkaly žádné velké krize, důležité je, že se máme rádi, jsme spolu a jsme zdraví, že má taťka dobrou práci a já se taky mám kam vrátit. To ostatní budeme řešit průběžně.
 chikamichi 


Re: správný věk??? 

(21.9.2009 14:12:42)
no ty děti ze "starých" vajíček vypadají fakt hrozně, mám doma dvě ...~;)
 Bibia 


Re: správný věk??? 

(21.9.2009 14:14:21)
A je to určitě stářím vajíček?! :-) ~z~
 Bibia 


A není to jedno?! 

(21.9.2009 13:32:45)
A není to jedno kdy a kolik má žena dětí?! Ať se každá rozhodne sama (případě s partnerem). Já se asi zařadím do té kategorie bláznivých ženských, který budou mít dítě (první) ve 40-ti. A co je komu do toho! Dítě budu vychovávat já (případně tatínek :-)) a ne ti druzí! A užívat nebo neužívat si budu zase já a ne ti druzí!
Tak co je komu do toho, ne?!
Už se na to těším :-)

PS: Sněhuláky, houpačky, skluzavky a další blbosti, mám ráda i bez dětí. Netrávím noci po diskotékách (teď si uvědomuju, že ani když jsem byla mladší), práci taky nijak nepřeháním, ale život si snažím užít i teď (bez dětí) a jsem naprosto v poho!!!
 Tes 


Každý to má jinak 

(21.9.2009 13:57:03)
"Právě proto, že já sama jsem měla mladou mámu a vím, že jí mateřství občas pěkně lezlo krkem, jsem se této obrovské zodpovědnosti bránila."

Tohle je kus pravdy a jeden z důvodů, proč se někteří do mateřství fakt nehrnou. Taky to mám zakořeněné v sobě od dětství - děti = starosti, děti vše rozbijí atd atd. Ještě v 24 jsem tvrdila, že děti vůbec nechci. Později jsem samozřejmě svůj postoj přehodnotila ;-)
 & 


Re: Každý to má jinak 

(21.9.2009 14:04:00)
Tes, ja jsem mela doma jiny vzor. Mamka mi davala rady do zivota.

"Kdyz budes mit dite ve dvaceti budes ve ctyriceti babicka. Kdyz budes mit dite ve triceti bude ve ctyriceti chodit sankovat." ~:-D
 Tes 


Re: Každý to má jinak 

(21.9.2009 14:07:13)
No naštěstí nejsou všechny mámy takové jako ta moje ~z~
 Bibia 


Re: Každý to má jinak 

(21.9.2009 14:09:19)
Mě maminka měla ve 28 a sestru téměř ve 30. Nikdy mi neříkala, jestli mám mít rodinu dřív nebo později. Nechala to na mě. Teď už to tak lehké s ní nemám. Pořád se ptá, kdy bude babička z mé strany. Sestra už děti má (ve první ve 24 a druhé ve 26), tak je prý řada na mě. Je mi téměř 37, nemyslím si , že mi něco uteklo nebo něco chybělo. Teď chybí, ale co se dá dělat. Bez tatínka dítě nechci, tak hold se zařadím ke "starým" matkám. :-) Teda doufám, že se zařadím :-)!!!
 enny 


Re: Každý to má jinak 

(21.9.2009 15:52:47)
jo, jo, myslím, že právě "toto" je docela ze života.. vždy nejde člověku tak, jak si naplánuje.. přeci si nemůžu naplánovat, že v 19 potkám svého budoucího muže, dva roky se budeme poznávat (21), za další rok se vezmeme (22), byt dostaneme od rodičů, že?, za rok dovolená (23) a příští rok dítě (24).. Mám také takovou utkvělou představu:), že otec mého dítěte bude pro ten "pravý"..mno, aspoň nějaký čas:).. černý humor, ten pocit chci mít samozřejmě stále.. ale člověk spřádá plány, a Bůh se směje.. nejde o tom jen chtít (tedy o to jde taky:), ale i o štěstí.. držím nám palce:)
 Arónie 


Rozumím Ti, 

(22.9.2009 9:35:58)
já jsem taky ta "stará" matka a držím Ti palce, myslím, že máš správný přístup a bereš to tak, jak to je. Já bych bývala dítě chtěla už v 25, ale život šel jinak a v 39 čekám druhé dítě. Ničeho nelituju, čas bez dětí jsem využila, pro co jsem chtěla, a na tom, že jsem "stará" matka shledávám mnoho výhod. Samozřejmě vidím i nevýhody, ale člověk si přece nemůže vybírat v životě úplně všechno, může se rozhodovat v situacích, které nastanou, ale některé věci se plánovat nedají. Ať to Tobě a jiným budoucím "starým" matkám vyjde! :-)
 holka anonymka 


Re: Každý to má jinak 

(21.9.2009 14:16:22)
Já měla svatbu v 19ti, 1.dítko ve 21 letech. Náramně jsem si to užívala. Tolik jsme si nahráli, ti sněhuláci mě bavili.. Finančně jsme byli za vodou, protože jsem začala i podnikat.
Druhého syna jsem měla ve 28 letech. Hraní si s ním mě rozhodně nebaví, ale zvládám i po rozvodu celou rodinku zorganizovat. Finančně je to už horší, protože už nepodnikám, ale jsem ve státním, takže mám míň peněz, ale více času.
Teď je mi 37 a začínám si zase "užívat". Momentálně mohu jak s dětmi, tak bez nich (bývají taky u tatínka, nebo se obejdou doma klidně i beze mne). A taky se těším na vnoučata.. ale na ty je ještě bohužel pár let čas :-))
 enny 


Re: Každý to má jinak 

(21.9.2009 16:21:41)
Mě měli naši, když bylo mé mámě 21, sestru ve 23, bratra v 26.. naši se tak rozhodli a nikdy jsem je neslyšela si stěžovat:), měly jsme fajn dětství, opakuji naši si nás pořídili "schválně":).. Když byl mé mamce skoro 40, pořídili si naši mou nejmladší sestru - plánovaně:).. Také si nikdy nestěžovali:), myslím, že si nejmladší sestru dost užívali a ještě užívají:), prostě si ji pořídili schválně.. Je to o povaze, naši mají ještě spoustu plánů do života, vždyť jsou ještě mladí.. říká moje maminka:)
 enny 


Re: Každý to má jinak 

(21.9.2009 16:25:35)
Jo.. a mě měla "až"! více než ro po svatbě.. a všichni se ptali, proč "nic" nemají:).. u sestry mamce prý říkali "a kdy budete mít chlapečka?":).. když měli bráchu: "Tři děti.. to už je ale docela dost!" U nejmladší: "Tak! pozdě!.. Kdyby to bylo první, ale takhle?":)
 enny 


Kdo je lepší manžel: blonďák x černovlasý 

(21.9.2009 14:38:30)
.. jasně to jsem trošku přehnala:), předpokládám, že o tom, který je jako manžel lepší asi rozhodují city.. jenže to přeci v otázce pořízení dítěte taky, k tomu trochu zdraví, ekonomiky atd... o to je vše složitější a žádný nejlepší universální věk pro mateřství prostě není..
Jestli to dobře chápu, tento článek má snad představovat výčet pro a proti..
takže příště bude článek "Život na vesnici x život ve městě" nebo "Byt x dům" nebo "Je lepší být malá x velká", "Pořídit si psa nebo kočku", "Mám si dát indiánka x marcipánovou bramboru".. omlouvám se, začalo mě to bavit:)
 Kačislava 


Jsem stará matka 

(21.9.2009 14:54:17)
a docela si to užívám (i když v počtu sněhuláků mám evidentně velký skluz :-). Je mi 43, mým dětem bude za měsíc 7 a 8. Manželovi je dokonce 48! Myslím, že tohle je tak individuální záležitost, že tu nelze vůbec nic radit. Mě být "stará matka" baví a děti mám jako koníčka, manžel rovněž (rozdělili jsme si i rodičovskou dovolenou). Žádné věkové omezení necítím, mám kamarádky, které jsou rovněž "staré matky." To, co je prima pro mě, ale nemusí být prima pro někoho jiného - ať má každý děti tak, jak to cítí, věřím, že někdo může být zralý ve dvaceti. Já jsem to ale určitě nebyla.
 Ecim 


Re: Jsem stará matka 

(21.9.2009 15:25:09)
To já také ne. Znám ale pár lidí, kteří měli děti hodně brzy (ať plánovaně nebo neplánovaně), ale tvrdí, že nikdy neměli pocit, že by jim někdy něco uteklo. A to je podle mého názoru velmi důležité a dost to ovlivňuje vztahy mezi rodiči a dětmi.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Jsem stará matka 

(21.9.2009 15:47:17)
No a já znám lidi, kteří měli děti brzo a dneska říkají,jak byli blbí a nic si neužili. Ani jedno z těch tvrzení nemá obecnou platnost, každý má jiné požadavky.
 Ecim 


Re: Jsem stará matka 

(21.9.2009 15:49:24)
Ano, chtěla jsem tím říci, že každému vyhovuje něco jiného.
 Vážný 
  • 

Re: Jsem stará matka 

(21.9.2009 16:18:36)
No my máme děti 12, 9 a jsme rádi že za nějakých 8-12 let vyletí z hnízda a navíc už budeme mít čím dál tím více času na sebe a budeme ještě pořád zdravotně relativně OK, bude nám 50...
 Ecim 


Re: Jsem stará matka 

(21.9.2009 16:45:35)
Dobře se k tomu stavíte, Vážný. Je důležité umět dát dospělým dětem svobodu. Ne každý to dokáže.
Když jsem byla malá, připadali mi lidé v 50 staří. Dnes, v necelých 32 letech, už to tak dramaticky nevidím :-)Až nám bude s manželem 50, bude našim synům 21 a 19 let. Budou tedy snad už dost samostatní.
 ellen32 


Re: Jsem stará matka 

(22.9.2009 19:02:00)
No já si vyzkoušela obojí první dítě v 19 prostřední ve 27 a poslední ve 43.
A když budu zvažovat pro a proti ,vyhraje to to poslední.
A všem mladým maminkám které se tady rozohńují že dítě po 40 nikdy ,vzkazuju až vám těch 40 bude ,třeba budete mluvit jinak.Ono to že děti vyletí z hnízda a vy najednou máte spoustu času pro sebe je sice hezké ale jen chvíli,než příjdete na to ,že v tom bytě je najednou až moc potichu a zoufale prázdno.A že ty umazané ručičky kolem krku bylo to nejhezčí co jste mohli zažít.Když jsem měla 1 dítě musela jsem řešit bydlení ,práci,a hlavně peníze a to dnes nemusím .,Samozřejmě jsem večer unavená ale to je snad každá máma která má děti a chce mít doma pořádek.
A že bych mohla onemocnět a něco se mi mohlo stát ,ale tohle se vám může stát i ve 20-30.
A moje 2 dospělé děti toho nejmenšího rozmazlují a milují tak jako my, a pokud by se nám s manželem něco stalo určitě by se o něho postarali.
 Juliánka 


Re: Jsem stará matka 

(28.9.2009 10:59:12)
Moc hezky napsané~R^...myslím si ,že záleží jak která žena rodičovství vnímá~;)Já mám 9 dětí,nejstarší syn se mi narodil v mých 18 letech,nejmladší máme dvojí dvojčátka po sobě,v rozmezí 5 let.Bylo mi přesně 44,když se mi narodili poslední holčičky.
Všechny naše děti jsme plánovali a očekávali a mohu porovnávat.Vždycky se mi to poslední mateřství a rodičovství zdálo nejklidnější a nejpohodovější...prostě se není za čím hnát a užíváme si ty kouzelné okamžiky,protože nic z toho si nechceme nechat ujít.A dnes cítím,jak o sebe pečuji víc než ve dvaceti.A to právě proto,aby i mé poslední děti měli dětství plné krásných vzpomínek na to,jak si s mámou a tátou užívali na horách,na vodě atd.A ty zkušenosti z předchozích rodičovských let Vám žádná knížka neodhalí.~s~
 Vážný 
  • 

A co když 

(21.9.2009 16:03:18)
Vidím jako problém to "plánování". Pokud bychom měli ve 20 letech s mojí ženou naše děti, tak by to bylo dost drsné, protože bychom bydleli v Praze, já bych studoval. (Jsem nedělivý typ, měl jsem vždy problém se rozdělit mezi víc úloh; kolegové na fakultě většinou někde dělali něco komerčního, prolejzali se 3 a většina nedostudovala; já jsem sice vystudoval skoro na červenej diplom, ale nějak jsem nedokázal nebrat ty studijní povinnosti - povinné účasti apod. tak vážně, a tak hlavní část povyražení zahraniční stáž, kde jsem si prosadil i manželku ssebou - západní university to docela chápaly i u studenta). V okamžiku přerušení studia bych navíc musel hned na vojnu...

Dneska by to asi bylo po sociální stránce ještě drsnější, nevím, zda se ČVUT lépe přizpůsobil tomu, že se lidi musí živit (za nás moc ne). Aspoň bych ale nemusel na tu vojnu, na které jsem byl, když byla žena těhotná.

Pak se může stát to, co se stalo nám, že obě děti měly vážné zdravotní problémy, vyžadující do ZŠ domácí péči a i dál stálou komunikaci se školou, jedno mělo napůl domácí školu (chronicky nemocné), druhé potřebovalo domácí přípravu a docvičování v rozsahu přes 3 hodiny (dyslexie, dysgrafie, poruchy motoriky, logopedie 5 let) denně od 1. třídy. To druhé mělo velké problémy v družině (LMD) - být to na státní škole, tak nám ho vyhodili, i tady byla ale družinářka příšerná, která nedokázala pochopit problémy hyperaktivního dítěte v jejích "relaxačních cvičeních vedoucích k harmonii...". Po 5 letech bojů je kluk (měl návrh ze speciálky MŠ na ZvlŠ) v primě gymplu, kam se dostal BEZ ODVOLÁNÍ - byl přijat na 2 ze 3 8lG. Dcerka má nyní kolem 300 omluv. hodin ročně, ale v některých pololetích byla více doma než ve škole.

Takže se mohou úplně obrátit plány, včetně dopadů na hypotéky apod. Pokud takovéto dítě-děti budete mít ve 25 s chlapcem co začal právě pracovat, tak si užijete pár let nouze, pokud už budete mít hypotéku, bude to horší. Průšvih je, že se to neprojeví hned, ale až třeba ve školce, nebo tšsně před školou, kdy už máte děti dvě.

Pokud na to bude jeden sám, tak nevím nevím, co s tím udělá, i když (nebo možná právě když) bude mít rozjetou kariéru. Možná sežene paní na hlídání, pak paní na rehabilitaci, ježdění po doktorech a do nemocnic, paní na doučování, těžko paní na stálou komunikaci s naštvanými učiteli (možná placenou školu), pak asi placený gympl pro "hloupější" (takové nejsou zdaleka všechny soukromé)... Je otázka kdo bude tou maminkou ... Asi to jde i tak...
 Kačislava 


Milý Vážný, 

(21.9.2009 17:13:39)
mám doma něco podobného, můj syn má dysfázii (porucha řeči a grafomotoriky). Je v první třídě, takže ještě nevíme, zda to povede i dyslexii případně dysgrafii (u těchto poruch bývá častá návaznost). Takže logopedie, rehabilitace, atd., vždyť to znáte. A taky už jsme slyšeli o zvláštní škole... Děláme pro syna (a hlavně se synem), co můžem, asi bychom na to dřív tu trpělivost neměli...
P.S. Já mívala celou základní školu kolem 200 zameškaných hodin za pololetí, byla jsem nemocná prakticky pořád. Nevím, co je vaší dceři, ale moc držím palce!
 Ecim 


Kačislavo + Vážný - pro povzbuzení 

(21.9.2009 17:20:51)
Dcera jedněch rodinných přátel se narodila s několika dysfunkcemi. Několik psychologů, kteří ji vyšetřili, se shodlo na tom, že dívka nebude schopná vystudovat ani zvláštní školu. Její maminka se ale nenechala odradit, dala si s ní velikou práci, ohromně se jí věnovala a dívka se pak dostala na víceleté gymnázium a úspěšně vystudovala vysokou školu v zahraničí.
Moc Vám oběma přeji, aby se Vám láska, trpělivost a péče, kterou svým dětem věnujete, v co největší míře vrátila.
 Vážný 
  • 

Re: Kačislavo + Vážný - pro povzbuzení 

(21.9.2009 17:33:25)
Jak už jsem psal výše, my už jsme taky ten dobrý případ, po cca 3 letech těžké práce se synem (LMD, dys*), nastala 4. třída do dubna, kdy se syn probojoval do 20% špičky třídy (a pan učitel postupně opouštěl třetinové diktáty) a pak mu dali doporučení na 8lG. Od dubna nastalo nové peklo, ale syn se zařekl, že na 8lG chce a hotovo. A je tam. A má oči navrch hlavy. Zůstaly trochu problémy se čtením, psaní je kostrbaté pomalé, ale funkční a je dost úzkostlivý. Ale i na G je mezi lepšími a je šťastný jako blecha.

A přesně, nejen speciální MŠ, ale i placení psychologové psali o nevzdělavatelnosti...

Dcera má "jen" drsnou poruchu imunity, díky ní chytila nemoci snad i přes sklo.... I letos začal pro ní školní rok až cca 18.9. (Z tábora přijela s angínou, pak opakované teploty atd.)
 Kačislava 


Re: Kačislavo + Vážný - pro povzbuzení 

(21.9.2009 17:41:00)
Dceři je těch 9? Tak to možná bude jako u mě: do konce ZŠ neustále doma (ač za hlubokého komunismu, tak moje maminka byla léta v domácnosti, neb jsem byla pořád nemocná), prakticky jsem měla také "domácí školu". Od 14 let jako když utne - dnes mám jednu dvě virózy ročně. Z nějakého záhadného důvodu se organismus v pubertě srovnal - anebo jsem prostě už všechny choroby měla, takže jsem začala být jakž takž imunní :-) Třeba bude Vaše dcera podobný případ. A já bych si přála, aby zase můj syn byl podobný případ, jako je ten Váš :-)
 Tvoje horší já 


Příroda už to tak zařídila, že ženy jsou plodné od nějakých patnácti, šestnácti do čtyřiceti nebo trošku dýl 

(21.9.2009 17:36:46)
Pravda, šestnáctileté matky nejsou dnes žádoucí, přeci jen jsou nezletilé, ale jestli porodí osmnáctiletá nebo čtyřicetiletá, to už je každého osobní věc. Ať se každý zařídí podle sebe, klidně jedno ve dvaceti, jedno ve tříceti, jedno ve čtyřiceti, když chce. Nebo jich může stihnout od čtyřiadvaceti do dvaačtyřiceti třeba osmnáct, jako jistá paní Duggarová z USA (a devatenácté prý čeká). Jen je podle mě důležité na ty děti si vůbec čas a prostor v životě najít.
Maláčová třeba začala s dětmi někdy v pětatřiceti a už má tři děti. Té teda fandím, doufám, že ještě nějaké to děťátko přidá.
 Myss 


Re: Příroda už to tak zařídila, že ženy jsou plodné od nějakých patnácti, šestnácti do čtyřiceti nebo trošku dýl 

(30.9.2009 16:41:47)
a co teprve Baburkova....
 Jana Novotná, 1 dítě 
  • 

To jsou mi příklady 

(21.9.2009 17:43:47)
Takže: jeden pár, kde jsou oba tak lehkomyslní s antikoncepcí, že kvůli tomu on radši nedostuduje (bakalář na stavarne musí být fakt výhra), ona nemůže sehnat práci a parazitují postupně na obojích rodičích.
Druhá pisatelka se nechá ukecat k hodně dětem, přičemž pak lituje, že nestudovala, když na to měla, a manžel jí stejně prásknul do bot.
A třetí, která se diví, že muž, co chce mít děti, ji opustí kvůli jiné, která je mít chce, a nakonec se nechá zbouchnout "genetickým materiálem", čímž zajistí svému dítěti jistě kvalitní život v neúplné rodině.

Gratuluju všem třem "vynikajícím" matkám. Kéž jsou jejich děti chytřejší.
Aneb další důkaz o tom, že v mateřství nehraje roli věk, ale spíš mentální vyspělost.

Co takhle nějaký rozumnější článek typu: vystudovala jsem, zajistila si praxi a měla děti až potom a teď jsem spokojená... nebo měla jsem děti před maturitou, ale dokážu je materiálně i citově zajistit i tak a nikomu jsem kvůli tomu nemusela zničit život?
Vsadím se, že i takové jsou...
 Vaal 


Re: To jsou mi příklady 

(21.9.2009 18:05:41)
chi chi...taky mi ty příklady "matek" přijdou otřesné:-)
 amy 
  • 

Re: To jsou mi příklady 

(21.9.2009 18:07:12)
Jani, krásně si to shrnula a naprosto souhlasím. Nechápu, proč pro článek vybrali natolik extrémní materiál, takových rodin v populaci moc není.
 sovice 


Re: To jsou mi příklady 

(21.9.2009 19:13:18)
Jani,

myslím, že přeháníš s tím "zničením života někomu".
Ad finanční situace podobných studentských rodin: ve 25 by ta holka mohla mít úplně stejný rodičák, dotyčného mladíka by rodiče na škole živili tak jako tak... Zničený život si představuju fakt jinak.

Ne že bych si myslela, že to je kdo ví co geniálního či následováníhodného (i když "když už se stalo", považuji to za lepší řešení než interupci, pokud je máma schopná se alespoň fyzicky postarat), zůstat rodičům na krku i s miminem, ale zase takový horor z toho dělat netřeba.
 T+3+// 


Re: To jsou mi příklady 

(21.9.2009 19:15:57)
Já si myslím totéž.My teda na krku nikomu nevysíme.Koupili jsme si barák,manžel pracuje a já si přivydělávám ještě ke škole a k dětem nehtovou modeláží,nikoho nepotřebujeme,jsme soběstační~R^
 Tvoje horší já 


Re: To jsou mi příklady 

(21.9.2009 19:19:16)
A ještě k tomu jsou prý děti mladých matek zdravější a dožívají se vyššího věku.~;)
 Blanka 
  • 

Re: To jsou mi příklady 

(22.9.2009 8:38:09)
No, myslím, že jsou i horší věci, než být bakalář na stavárně, ne ? Příklad vystudovala jsem, zabezpečila se a pak měla děti je sice pěkný, ale někdy ty děti pak ani nemusí přijít, třeba ze zdravotních důvodů.
 T+3+// 


*** 

(21.9.2009 19:05:57)
Já sama jsem se stala matkou v 17-ti letech,podruhé v 19-ti a ted potřetí se stanu matkou ve 22 letech.Nechápu ženy/starší matky,které řeknou že nevíme nic o zodpovědnosti.Já jsem byla s malým dvakrát na operaci a za ty dnytam jsem zestárla snad o 50 let.Na školu jsem se nevykašlala,studuji dál a nezanedbávám kvůli tomu děti ani péči o ně.Moje skoro pětiletá dcera umí počítat do dvaceti,umí psát písmenka.Jsou to moje zlatíčka,můj život.Pro ně bych udělala cokoliv.
 severanka 


mladé mamky 

(21.9.2009 21:25:21)
Velká výhoda u mladých maminek je i zdraví. Přibl. po 40l se začnou objevovat vážnější zdravotní neduhy, které pak musí starší maminka řešit. Mladé mamky do 30 většinou řeší jen zdraví svých dětí.
 Kika 
  • 

Nějak té čtyřícítce nevěřím 

(22.9.2009 11:46:01)
No nevím, výpověď té čtyřicítky mi přijde jakoby nadnesená a přehnaně optimistická, prostě jako když se někdo snaží sám sobě si něco nalhat. Nějak té ženské nevěřím, že je upřímná. Prostě to má, tak jak to má a snaží se na svůj život dívat jen z té růžové stránky...podezřelé na ní je, že vůbec o ničem nepochybuje (kde jsem to slyšela "pochybuji - tedy jsem"?).
A pořídit si záměrně děcko jen tak s nějakým oplodňovačem je děsně sobecké vůči tomu dítěti. Jednou se bude ptát, kdo byl jeho otec a bude hledat kořeny. Co mu řekne jeho matka? Asi: nevím, vůbec jsem ho jako člověka nepoznala, ale byl hezký a inteligentní a dobře šu... To bude tedy odpověď za všechny drobné.
Takto podle mně uvažují ženské, které ve čtyřiceti zjistí, že mají slušně rozjetou kariéru, hezký byt, procestovaný svět, jen ta kočka nebo pes už nějak nestačej...tak si pořídí děcko, ať je to komplet.
Jinak obecně si myslím, ať si má každá žena dítě kdy chce, každý má dnes přístup k informacím a opravdu se nedá nějak generalizovat. Mezi čtyřicátnicemi jsou i ženy, které se snaží patnáct let otěhotnět a zadaří se až když to vzdají...proto měřítko jako je věk nestačí, vždycky je toho kolem víc.
 marrusova+2marušátka 


Re: Nějak té čtyřícítce nevěřím 

(22.9.2009 11:48:17)
myslím-tedy jsem
 Kika 
  • 

Re: Nějak té čtyřícítce nevěřím 

(22.9.2009 12:12:03)
Pravdu máme obě, viz wikipedie (otevřená encyklopedie(:

Podobnou myšlenku, „Pochybuji, tedy jsem“, napsal už Sv. Augustin z Hippo, dále ji však nerozvedl. Descartova pochybnost ovšem není samoúčelná a slouží jen k nalezení jisté pravdy.[10] „Myslím, tedy jsem“ je první neotřesitelná jistota v radikálním pochybování. Vše by mohl být klam, může se zpochybnit všechno, jen ne to, že právě teď, v tento okamžik, pochybuje. „V této jistotě mám zároveň kritérium a vzor pravdy. Vše, co poznávám stejně bezprostředně, stejně jasně a zřetelně jako tuto větu, musí být tedy stejně jisté. Podaří-li se objevit ještě něco, co by bylo právě tak jisté, učiníme další krok k budování opravdové filosofie.“[11]

:-)))
 enny 


Re: Nějak té čtyřícítce nevěřím 

(22.9.2009 12:38:25)
Mno, nechci Ti brát iluze, ale co je to platné, když je maminka s dítětem vdaná.. ono i tatínek a manžel úředně posvěcený může být na dvě věci..
 Lenka 


Re: Nějak té čtyřícítce nevěřím 

(22.9.2009 12:44:35)
Tak já zažila na vlastní kůži téměř oba případy..první dceru jsem měla v necelých 22, ještě na VŠ..bylo tu super - byla jsem svěží, nic mě nebolelo, nevyspané noci nevadily a ráno jsem metla klidně na zkoušku a ¨poslední rok¨a půl v pohodě "mezi kojením" dostudovala..dnes bude mít nejstarší dcera skoro 16let, je to moje bezva kamoška, úspěšná studentka kvinty 8mi letého gymnázia, ahrála 7let na housle, teď běhá atlet, ¨ligu..no a pak jsem rodila v 25, ve 27..a pak rozvod (tam, vidím spíš úskalí brzských vdavek...:-
) a pak další dvě děti ve 35 a 36let..ty mně lámou poněkud více než ty první tří..myslím, že kdybych začala ale rodit až v těch 35, že se z toho šoku položím..takže radím - i když obecně to asi nejde.., že raděj dřív než později~:-D
 elena 
  • 

Mohu porovnat 

(22.9.2009 22:44:26)
Já jsem měla 1.dítě v 21, druhé v 43 a nevidím velký rozdíl, aspoň zatím. Bojím se o ně tak normálně (o tu velkou víc :-)), teď zvládám všechno líp než tehdy hlavně díky vymoženostem, které tehdy neexistovaly. Jediný rozdíl je v tom, že mi nyní už tak nevadí, že kvůli mimču nemůžu jít třeba do kina atd. Uvidíme, co život přinese dál.
Ta čtyřicátnice z úvodního článku mi připadá vymyšlená.
 10.5Libik12 


Re: Nějak té čtyřícítce nevěřím 

(23.9.2009 0:31:41)
Já jsem ve čtyřiceti povila mimo plán a překvapilo mě o kolik je to lepší než ve dvaceti.

Ženská už zvládá organizaci(umí vařit a rychle uklidit), neřeší píčoviny (jestli je manža dost milující a ona dost štíhlá) a nějaký dětský prdík jí v kontrastu s tím, co přežila, připadá jako dobrej relax.

Monty nikdy nepochopí zjednodušený( připouštím, že používaný) rozpor - plodící žena kontra uživatelka chlastu a sexu.

Mně se zase zdá trochu zjednodušená představa, že děcko jednoznačně omezuje. Technicky jistě, ovšem to se zrovna tak mohu rozčilovat tím, že mě velkoměsto omezuje ve svobodě, protože nemůžu pěstovat králíky. Svoboda je v hlavě.

Hlasuji za pozdní mateřsví. Je fakt, že i staré děti docela snáším:), ovšem jako mrňata jsem je brala víc hákem, právě proto, že jsem si myslela, že mi někde něco utíká.

 Aileen, bezdětná 
  • 

Karieristky? 

(22.9.2009 13:51:00)
Já se musím hlavně smát zaběhnutým klišé, že žena, která má dítě v pozdějším věku je buď: ,,kariéristka“ nebo ,,chtěla si užívat co to dá“ Ale ve svém okolí i sama na sobě taky vidím to, že prostě nejsou partneři, s kterými by se dala založit rodina- plno kamarádek by taky mělo dítě už dříve…ale s kým (a ve vzhledu to opravdu není)? S muži, kteří hledají jen milenku na povyražení, ale doma mají stálou partnerku, či s těmi, z kterých koukají problémy už na dálku a nikdo je proto nechce(a nebo se jako potížisti ukáží v průběhu vztahu)...nebo s takovými, kteří sami o sobě jsou v pohodě, ale jaksi se do nějakých 50-ti let nehodlají usadit?? Já sama jsem strávila několik let v nefunkčních vztazích, kdy jsem se vždycky snažila zachraňovat co se dá a nakonec jsem zjistila, že jsem stále svobodná, bezdětná a je mi 29. Dítě už bych klidně měla před nějakými 3 roky, ale přivedly vy byste dítě do vztahu, kde na partnera (notorického průšviháře) není absolutně spoleh- jak finančně, tak v běžném životě? Kdy zjistíte, že jediná zodpovědná jste vy a když je potřeba se o někoho opřít, není o koho- za to o vás se opírá někdo až dost. Dnes je to rok a i kdybych potkala ,,toho pravého“ už zítra, bude trvat min.1,5 roku, než se rozhodneme pro dítě- tudíž budu 31 letá matka- ano, ta co si pořídila dítě až ve vyšším věku, protože si do té doby hrozně užívala a nechtěla se zaboha usadit.
 Markéta 
  • 

Re: Karieristky? - Souhlasím 

(22.9.2009 16:28:02)
Souhlasím, že je to trochu zjednodušené. Je mi 31, mám malého synovce, kolem kterého neustále poskakuju a pořád mu něco kupuju a strašně ráda bych vlastní miminko. Ale ještě jsem nikdy neměla opravdu vážný vztah. Rady kolegů typu - opij tamhle toho a můžeš mít miminko hned, opravdu nejsou můj životní styl. Jsem hluboce věřící, což je právě důvod, proč v této ateistické zemi těžko hledám partnera, který by měl podobné názory a před svatbou to prostě nepřipadá v úvahu. Mám řadu věřících kamarádek, které ještě nikdy neměly vztah, většině je kolem 30, o tom, jak rády bychom rodinu, mluvíme pořád, ale v našem okolí nejsou ani schopní normální nevěřící muži natož věřící.
 Marcela M 
  • 

Ne vždy je to kariéra 

(23.9.2009 19:36:39)
Taky jsem dlouho čekala na toho pravého,ne že bych měla nadstandardní požadavky. Jen 1)měl být,jako já, křesťan (nejen "papírový")a 2)musel mě chtít i s mojí mamkou, která je nemocná, takže žijeme spolu, abych se o ni mohla starat. Nejsem karieristka, práci jsem měnila i s ohledem na mamčin zhoršující se zdravotní stav a nakonec jsem s ní zůstala před třemi lety doma. Vloni, skoro ve 40 letech, jsem se vdala. Manžel je křesťan a žijeme spolu všichni tři v bytě 3+1, který mamce město naprosto mimořádně vyměnilo za původní 2+1 ještě před svatbou. A jak to bude nebo nebude s mimi?...Protože mi už bylo 40, nesmíme na to ani pomyslet? Ale ať bude nebo nebude, nelituji, že jsem si počkala, stálo to za to:-)
 Tomïk 


Re: Karieristky? - Souhlasím 

(28.9.2009 20:10:34)
Kolem každého je, Markéto, hodně normálních a hodných lidí. Řekl bych však, že je často problém spíš v nás samých, že u těchto lidí nevidíme jejich dobré vlastnosti (vlastní zkušenost). Zkus se ještě jednou kolem sebe rozhlédnout trochu pozitivněvším okem a určitě pak nebudeš o svém okolí takto psát. ~;)
 Margot+1 


Re: Karieristky? 

(22.9.2009 18:04:17)
To je slovo do pranice! Vím přesně, co máš na mysli. Mám dojem, že stejný problém, jaký popisuješ, řeší většina mých kamarádek - a je to šílené. Sama sice žiju s jedním mužem už 12 let, ale k dítěti jsme dospěli až teď - a to je manžel o 12 let starší... Popravdě, v našem případě je asi právě ten věkový rozdíl klíčem k úspěchu. Být stejně staří, zřejmě bychom se minuli.
 Marlene.Lil. 


Re: Karieristky? 

(23.9.2009 11:27:50)
Ano! Ale mám pocit, že mnoho těch, co nejvíc křičí, nejsou vůbec schopny pochopit, že život je složitější než: sebrat chlapa - nechat se oplodnit -porodit - a pak být za frajerku. A i kdyby sis do té doby užívala, není se zač stydět.
Bohužel žijeme v zemi, kde je rozdílnost a individualita stále chápána jako něco podivného, na můj vkus moc lidí přemýšlí příliš jednoduše a stejně jednoduše, rychle a krutě soudí. Nejsme nakopírovaní. A s tím se nemohou smířit.
 Lizzie 


... 

(24.9.2009 10:59:28)
Ač jsem pro mnohé v ,,ideálním" věku na mateřství, tak můžu s čistým svědomím říct, že se dokážu jen tak tak postarat akorát sama o sebe a do nějaké vyzrálosti mám daleko. Takže čau za pár let...toto téma:)
 Lassie66 


Re: ... 

(24.9.2009 13:08:03)
Lizzie, v ideálním věku - to je kolik? Tipla bych ti max.26(?)...
 Lizzie 


Re: ... 

(25.9.2009 8:28:12)
Ne ne bude mi 23. Což na to není určitě ideální věk pro mě:)))
 L-anny 


Mateřství 

(26.9.2009 13:47:48)
Je mi 24 let a mám rok a půl starého chlapečka. Je to vymodlené dítě...ano, čtete dobře, vymodlené....bylo mi dvacet let, když jsem začala pociťovat obrovskou touhu po dítěti.Blízká rodina mé těhotenství přijala s nadšením. pár lidí z okolí se ale i divilo. Otázky typu Proč? Ježíš, zavalit se plenama a hračkama....Už si nikdy neužiješ.....Dítětem končí život.....a podobný nesmysly.....pro mě totiž ten pravý život teprve narozením syna začal. Nic pro mě není důležitější, než péče o naše zlatíčko a o manžela. Už si ani neumíme představit, jaké to bylo, když jsme byli sami dva....vždyť co jsme dělali....do práce, z práce, do práce, z práce, o víkendu jsme někam zašli a zase do práce, z práce....roičovskou dovolenou si maximálně užívám. Za dva roky co jsem doma (od začátku těhu už jsem nechodila do práce- nevhodné zaměstnáné pro těhotnou) jsem se ani jeden jediný den nenudila. Od dubna 2008 co se syn narodil, jsem ta nějšťastnější osůbka. Určitě chceme ještě jedno dítě. Bohužel, o jedno miminko jsem v létě přišla....spontánní potrat ve 13. týdnu. bylo to hodně zlý a stále jsem se z toho nedostala,ale vím, že se o další miminko určitě pokusíme.

Podle "tabulek" jsem tedy byla taky mladá maminka....mé tetě je 42 a má ročního chlapečka. Říká, že je akorát unavená, nic nestíhá a prý to bylo v nějakých 22 kdy měla dvě dcery rok po soě daleko jednodušší....

Ale každá žena se sama rozhodne, kdy je ten čas mt dítě....já jsem se třeba na peníze a bydlení neohlížela....bydleli jsme v pronájmu 1+1 a oba chodili do práce....co je syn na světě, přestěhovali jsme se do velikého bytu. Stačí jen chtít a ne se vymlouvat na finanční krizi a rodiče a tak.....nebudu dítě odsouvat jen kvůli tomu, že nejsem ještě dost dobrá v zaměstnání ( u mě v práci postup rozhodně nešel, takže hákovat na směny a myslet si, jakou nemám kariéru, to bych ani nemyslela vážně) manželem jsme byli u moře (dobrý, raději budeme jezdit po Česku, je t víc krásy než u moře) chodili jsme se pobavit (dobrý,ale doma nás to baví víc...holt, nejsme společenští typy) a po výletech se dá krásne jezdit i s dítěte a na oběd se d taky zajít v klidu a v každ lepší restauraci s dětma počítají.....pro mě dítě není problém.....ale už jsem psala, každá to máme jinak....
 Ecim 


Krásně jsi to napsala 

(26.9.2009 15:15:18)
L-anny, Tvůj příspěvek je krásný.

Já jsem se stala maminkou o pár let později než Ty, sice jsem měla i "kariéru", ale můžu směle prohlásit, že děti považuji za něco nesrovnatelně cennějšího. Jednou určitě do práce půjdu ráda, ale zatím se mi tam ani trochu nechce.

Když slyším řeči typu "už si nic neužiješ" nebo "s dítětem končí život" atd., tak bych vraždila. Přijde mi to jako urážka dětí i rodičů.
 L-anny 
  • 

Re: Krásně jsi to napsala 

(27.9.2009 12:25:33)
Děkuju :-) :-) psala jsem to od srdíčka, tak jak to cítím.....
 Ecim 


Re: Krásně jsi to napsala 

(27.9.2009 19:49:52)
L-anny, Tvůj příspěvek je velmi působivý. Tvůj chlapeček musí být velmi šťastné dítě, když má kolem sebe tolik lásky. Přeju Tobě i Tvému manželovi, aby se Vám co nejdříve podařilo další miminko.
 honza 
  • 

http://tojesila.cz/ 

(28.9.2009 19:46:32)
kouknete na tenhle web, sou na nem skandali nasich politiku http://tojesila.cz/
 Myss 


mladá i stará matka 

(30.9.2009 10:47:57)
měla jsem dítě ve 20 a 38letech.Kdyz to porovnam,nic noveho tu nenapiseu.Jednoznacne si dite uzivam ted,kdyz jsem stara matka a toho prvniho je mi lito,o co prisel.neustale mi nekde prekazel,mela jsem ambice,studovala VS,hodne ho hlidala babicka.Dnes je mi to strasne lito,ale nemohu to vratit.O to luxusneji se ma ten druhy.Byla jsem na materske 4roky,v praci rozjetou karieru,takze jsem se v pohode vratila na stejne misto.Jsme zajisteni,mame pekne bydleni a hlavne CAS.To je myslim,pro dite nejdulezitejsi.U vseho jsme byli s manzelem spolu.Ma oba rodice.proste SUPER.
 adelaide k. 


Re: mladá i stará matka 

(30.9.2009 12:33:11)
Myss, problém je že jenom těžko někdo dokáže přesně říct jestli si to druhé mateřství tak supr užíváš jen díky tomu že jsi starší ~d~

Myslím že okolnosti jako - druhé dítě, oba rodiče, 4 roky RD bez finančního stresu atd, jsou dost zásadní samy o sobě. Ono ne každá žena s rozjetou kariérou si ji může dovolit opustit na 4 roky. Atd atd...

Já to nevnímám tak jedoznačně.
 Myss 


Re: mladá i stará matka 

(30.9.2009 16:25:45)
v mem pripade je to opravdu vekem.Uz nikam nespecham,nikam se uz nesplham,jsem zklidnena,to vsechno mi,bohuzel,v mladi chybelo.Jenze nekdo uz tu napsal,ze kazda to mame jinak,jsou holky,co jsou nastartovane uz ve 20,jsou rozumne.To mi chybelo.Musela jsem dozrat.Vzhledem k tomu,ze jsem naprosto zdrava(klepy klep),tak jsem ani nebyla vice unavena,nez u prvniho ve dvaceti.Cely zivot jsem sportovala,nevim,citim se i lip,nez v tech dvaceti.myslim,ze idealni je zalta stredni cesta.Dodelat v klidu skolu,trosku se podivat kolem sebe,najit si praci a zapracovat se a pak..No,jenze zivot nam to obvykle namicha uplne jinak.
 Myss 


Re: mladá i stará matka 

(30.9.2009 16:29:09)
jeste k te kariere,do prace jsem nastoupila po roce na pul uvazku,udrzovala se v oboru a manzel byl na materske.Asi se ptate,jak jsme vyzili,no, muj pul uvazek znamena jeden cely chlapsky plat.Neni to nic na chlubeni,jsou to roky driny.Zili jsme si krasne a byli spolu doma,vsichni tri,starsi uz byl z domova.
 Wilma 


Re: mladá i stará matka 

(24.10.2009 20:23:45)
Docela mě baví ty klišé typu mladá matka je zdravá, stará je unavená a tak.

No já myslím že je to prostě jak u koho.

Ta druhá matka z článku mi přijde vymyšlená, jak si to libuje, no ale nechám jí to.

Jinak je na každém kdy a kolik dětí bude mít, já jsem spíš pro ty strší matky protože obvykle už ví do čeho jdou, ale uznávám že můžou být i maminky dvacetileté které touží po dítěti a jsou na něj opravdu připravený. Každý to máme jinak.

Každý člověk je prostě originál a žije svůj život, tak na co srovnávat nesrovnatelné.

Já vyzývám - milujte se a množte se v jakémkoli věku!!! :-)
A pokud máte chuť mít dítě v padesáti, tak ho klidně mějte, co je vám do toho co si o tom myslí ostatní!

Dětí není nikdy dost! :-)))))

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.