| Flanker | •
 |
(26.8.2009 11:56:29)
Dovolím si přidat svůj názor a hlavně vlastní zkušenost. Když jsem si včera přečetl článek a hlavně reakce, zůstal jsem jenom koukat a zbytek dne jsem nemluvil... podržet, za odměnu, zkusit to překousnout...U nás: Na první pohled šťastná rodinka, já zajímavou práci, dvě auta, pes, baráček, jedno tříleté dítě, druhé se narodí za měsíc... prostě pohádka. Jak pro koho. U nás jsem myslím jenom já kdo má problém a snaží se ho nějak řešit. Ta úplně první chyba se stala, když jsme se pokoušeli o prvního potomka a protože to nějak nešlo, najednou se ze společných intimních chvil stal závod o oplodnění. Bez čehokoliv jiného s jediným jasným cílem. Po narození bylo vše naruby a problémy jenom přetrvávaly a my už je nedokázaly řešit. Jak to šlo, začal jsem se o malého už od miminka starat, hlídat když šla manželka někam ven, prostě fungovat jako normální táta a manžel. Z rozumu jsme se rozhodly pořídit malému sourozence a to se podařilo hned na třetí pokus. Od té doby, jako bych svou biologickou úlohu splnil, manželka odmítá jakékoliv intimnosti, ne tedy jenom sex, ale i mazlení, něžnosti a prostě všechno. Po těch dlouhých měsících slyším na svou adresu pouze uštěpačné poznámky a sebevědomí se blíží nule. Snažím se doma pomáhat jak to jde a prakticky není problém a i to tak probíhá, že když přijdu z práce domů (dělám denně tak jedenáct hodin), převezmu kompletně péči o kluka a domáctnost. Manželka si s klidem může lehnout na gauč a pokud sama nechce, tak se z něj ani zvednout. Rezignoval jsem na všechny své koníčky, známé apod. a všechen čas dělím mezi práci a rodinu. Snažím se co nejvíce ulehčit, ale mám pocit, že čím déle to trvá, tím větší propast se mezi námi tvoří... Žijeme vedle sebe, ale ne spolu a já cítím ten rozdíl. Všude čtu, jak jsou chlapi sobecčtí, jak by se měli zapojit do domácnosti apod. O nic jiného se nesnažím a stále doufám, že si mě žena zase začne vážit. Ten pocit teď nemám. Vím že se stalo něco, co se úplně vymklo kontrole a děsím se toho co se stane, až přijde na svět druhé dítě. Snažím se o tom mluvit, ale ona nechce, chci vědět proč jsem ji doslova ze dne na den přestal zajímat jako muž a intimní partner. Už nenaléhám, rezignoval jsem a stěží se zmůžu alespoň na falešné úsměvy jak jsem šťastný, protože když jsme přeci taková hezká rodinka, tak se to tak nějak očekává, ne? Chybí mi ne sex, ale chvíle, kdy jsme si nejblíže, kdy se jeden na sto procent věnujeme druhému a kdy máme čas jeden pro druhého. Nazývejte to každý jak chcete... jak tohle celé dopadne? V lepším případě rezignací toho druhého na život, protože i když se stále mluví o tom, jak na sexu vztah nestojí, v případě že není na sebe problémy nenechají příliš dlouho čekat, spíš se jenom prohlubují... Přál bych Vám všem, aby jste znovu našli ve svých partnerech to, proč jste vlastně spolu a zase si sebe vážili. Základem všeho je asi komunikace, bez které nejde vůbec nic, jak jsem sám poznal.... Hezký den
|
| Gabii |
|
(26.8.2009 12:17:22)
Flankere, nejsem chlap, ale myslím, žes to popsal tak dokonale, až mi z toho běhá mráz po zádech. Řešení nemám (sama bych nějaké potřebovala znát), ale moc držím palce, ať se vám nějak podaří se z toho dostat.
|
|
| Brebina, E+M | 
|
(26.8.2009 12:55:23)
Tak to jste teda výjimka, že převezmete péči o syna a domácnost, jen co dorazíte domů.
Když je vaše paní v očekávání, může to být hormonama, že nemá zájem absolutně o nic - natož o vás. Každé těhotenství je jiné a pokaždé žena cítí něco jiného...
Snad se to po porodu upraví.
Já také nemám zájem o muže, max. tak jednou týdně, je to ale tím, že když už na to chuť mám, tak se zaručeně probudí jedno z našich 3 letých dvojčat a je po sexu nebo jsem večer tak unavená, že už se mi nic nechce - děti chodí spát mezi 9-10 večer a to odpadám s nimi.
Manžel občas pomůže, ale na vše jsem většinou sama a je to dost vyčerpávající, když po baráku chodí dvě ječící děti, kterou se neustále o něco tlučou a perou
Také nemáme pro sebe ložnici, což si myslím, že by vedlo k častější chuti, spíme zatím s dětmi - no tedy, já spím s dětmi a manžel na gauči v obýváku nebo v pokoji v podkroví - už se moc těším, až budeme mít podkroví dokončené a děti budou ve svém pokojíčku - ve společném pokoji vážně nám chuť na sex
|
| Brebina, E+M |
|
(26.8.2009 12:57:10)
nepřichází
|
|
|
| chikamichi | 
|
(26.8.2009 13:01:07)
Flankere máte měsíc před porodem, tak to je vše skutečně jinak a nic bych z toho nevyvozovala.Musíš počkat...
|
|
| Vílenka | 
|
(26.8.2009 13:38:49)
Ono to je hezky napsané, ale přesto - jedenáct hodin denně v práci - kolik pak zbývá času na tu pomoc v domácnosti? Těhotná manželka po celém dni s tříletým prckem na gauči? Je na tom něco divného? A opustil jste všechny známé a zanechal koníčků? Vždyť se z vás stal někdo úplně jiný, než jste pro svou ženu býval... A jste finančně zajištěni? Pak myslím, že nemusíte v domácnosti všechno ztrhat - zaplaťte si pomoc...
|
| Flanker | •
|
(26.8.2009 13:58:13)
Ano, finančně zajištěni jsme, ale nějaké velké rezervy najsou... Jedenáct hodin v práci jsem, právě kvůli rodině jsem si upravil pracovní dobu tak, že jsem v kanceláři každý den od pěti hodin ráno (to znamená budíček před půl pátou) a domů dorážím ve čtyři, jenom občas déle. Víkendy jsem doma. Nic neyvozuji, vlastně ani nevím co mám dělat, prostě žiju ze dne na den... a funguju.
|
| Myšutka* |
|
(26.8.2009 14:08:39)
Neboj, po porodu bude líp. Já jsem poslední měsíce taky neměla na sex ani pomyšlení a u druhého dítěte jsem měla problém i s jakýmkoliv fyzickým kontaktem. Prostě mi to vadilo, doslova mne to bolelo i když mne manžel třeb ajenom pohladil po vlasech. Jenom od dcerky jsem to snesla. CCa půl roku po porodu už bylo líp.
Hlavně si to neber osobně. Ale spíš si aspoň jednou za čas jdi užít. Jestli má tvá žena jenom trochu rozum, tak to pochopí.
|
|
| Flanker | •
|
(26.8.2009 14:15:42)
Ještě pro pochopení... ač to tak možná vyznělo, nestěžuji si, jenom jsem se chtěl podělit o vlastní zkušenost a ukázat, že ne všude je všechno stejné a že věci nejsou jenom černobílé...
|
|
|
|
| Autorka | •
|
(26.8.2009 20:04:05)
Flankere a vůbec všichni čtenáři a diskuze,
děkuji vám za názory a zkušenosti, moc si cením vaší upřímnosti, jste skvělí.
Jsem moc ráda i za názory z druhé strany, tedy od mužských. Diskuzi čtu pečlivě a když tak přemýšlím o svém životě a problému s milováním, tak hledám bod zlomu, tedy okamžik, kdy jsme začali mít s mužem problémy. U nás není problém v komunikaci, častokrát debatujeme o našem problému do půlnoci, oba hlavu v dlaních a s rozumem v koncích...
Proč tedy tolik žen ztrácí chuť na milování? Asi to není jen o hormonech, únavě a komunikaci. Problém je možná i v odlišném očekávání toho, co přinese mateřství. Já jsem se zjištěním, že jsem těhotná očekávala od manžela hýčkání, rozmazlování a strašně jsem toužila, aby byl "těhotný" se mnou, chtěla jsem si o miminku povídat celé hodiny, čekala jsem hlazení bříška... a pochopitelně jsem pak musela být zklamaná. Můj manžel se mnou těhotenství absolutně neprožíval. Když to tak vezmu asi ani ještě nechtěl být otcem a v podstatě jsem ho ukecala až souhlasil. Bohužel pro mě. Bohužel pro děti. Bohužel pro nás.... A možná tehdy jsme se začali odcizovat. A po porodu?? Středobodem mého světa se stalo dítě a manžel se cítil odstrčený a propast narůstala. Najednou jsem už manžela na mazlení nepotřebovala, tuhle potřebu lidského tepla mi nahradilo dítě, a pak druhé.
Na obhajobu manžela musím říct, že se jako živitel snaží, jako otec už o kapánek míň, děti pohlídá, ale většinou reptá, že je unavený, v domácnosti ovšem pomáhá na jedničku (úklid, nákupy).
Takže díky diskuzi a i díky vám všem jsem si uvědomila, kde nastal problém - bylo to v očekávání té bombastické změny, která se jmenuje rodičovství. Já se těšila, manžel se bál. Já chtěla víc, on míň. Já jsem volala po jeho sdílení mého "těhotného světa", on nerozuměl.
Teď se mi třeba podaří něco zlepšit, ale bude to asi běh na dlouho trať.
|
| mari | •
|
(29.8.2009 2:23:41)
Jo jo, muze to byt i tim. Ja si pamatuju, jak ja kdysi strasne chtela manzela u porodu - jako samozrejmost. On - neexistuje (krev vidi, tak se kaci, co by tam delal ap.)
Pak jsme se shodli, aby tam proste jen byl, ze si vezmu jeste dulu - na ty odborne zalezitosti, ze se na nic nemusi divat, ale bude tam zajistovat me potreby stejne jako doma a drzet me za ruku, kdyz/jestli budu vubec chtit. On mel takovy ten postoj, ze nemocnice = nejlepsi postoj, ja porod nejradeji doma. On veri doktorum vsechno, ja vzdy premyslim, proc mi to vykladaji (casto opravdu blbe) a proc po mne chteji to ci ono (obv. jen pro sve vlastni pohodli a jednoduchost). Pak mela par dost tragickych zazitku jeho matka, lekar v roli pacienta, az nakonec po mnoha dramatech a za nepochopitelnych absurdit na tu peci taky umrela. Takze se to nejak vyvinulo v takovy jakysi kompromis, ktery je pro oba tak nejak akceptovatelny a funguje to dobre.
Mne treba nikdy nenapadlo, ze kdyz rikam, ze chci, aby byl se mnou, az budu rodit, ze on to vnimam jako ze se mi musi koukat mezi nohy a resit technicke veci a co neresim vubec je, kdo striha pupecni snuru - to je mi jedno uplne stejne jako to, jakym zpusobem me pozustali pohrbi, pokud vubec. Taz slova, jina ocekavani.
Ale taky jine vjemy a postoje na zaklade jine vychovy, ale hlavne taky vlastni zkusenosti.
|
|
|
| Dobra1 | 
|
(26.8.2009 22:50:53)
Flankere,
pokud s tebou zena nechce mluvit, zkus ji napsat dopis. Mozna nejde ani tak o tebe, jako o ni. Treba si uvedomuje, ze ty sex a neznosti potrebujes, ale vi, ze ted toho neni schopna, boji se, jak v tvych ocich vypada, a proto je ustepacna a sarkasticka. Je to jeji sebevedomi, ktere je na nule. Taky ji rekni a napis, ze pres to vsechno ji milujes, zkus najit financni rezervu na hlidani a udelej si s zenou romanticky vylet, ovsem bez jakychkoliv intimnosti, proste jen tak nekde posedet a pokecat o jinych vecech. Mozna si myslis, ze ji davas dostatecne najevo svou lasku tim, jak se staras, ale nemusi to byt pravda. Mozna potrebuje slyset, ze ji mas rad. Existuje kniha Pet jazyku lasky. Je o tom, jak kazdy vnima projevy lasky jinak a nekdy se muze stat, ze se partneri dlouhodobe miji, aniz by o tom vedeli.
Co se tyka jeji nulove potreby sexu, nekdo to tak proste ma, i kdyz chapu, ze je to pro tebe tezke. Ja se behem tehotenstvi a prvniho roku deti musela vylozene premlouvat, protoze jsem nemela vubec zadnou chut a prakticky nikdy jsem si to neuzivala. Zmenilo se to u tretiho
tehotenstvi, ale po porodu je to zase stejne. V tomhle doporucuju trpelivost a hezky fotky hezkych holek, kdyz to nepujde jinak. Ale chodit za nima rozhodne ne, to si koledujes o uplny rozpad manzelstvi, at uz z kterekoliv strany.
|
| Flanker | •
|
(27.8.2009 13:36:35)
Dobri,
díky za názor, asi je to tak jak píšete, že jsme se začaly vnímat úplně jinak a při tom se míjíme, ač spolu trávíme každý den... Ono je to tak, že při jedné, řekněme diskuzi jsem pochopil, že v tuhle chvíli je moje pozice jasná a to sice, vydělávat, nosit domů peníze, věnovat se a vychovávat kluka a pracovat na baráčku... bohužel o mě jako člověku tam nepadlo ani slovo. Celé tohle období je docela divné, věřím že se to časem změní, jestli k horšímu nebo lepšímu se ukáže. Hrozně bych zase stál o to pospíchat odpoledne domů protože se tam těším, ne proto že musím... Pravda je, že mluvit o tom nedokážeme. Bavíme se o všech věcěch kolem rodiny, dětí, financi apod., ale jinak ne. Vlastně se o to ani moc nesnažím, myslím si že pokud bych to chtěl řešit stále dokola, bude to jenom horší, to nakonec potvrzují i některé příspěvky. Snažím se jí pomoci tohle těžké období překonat právě tím že funguju, starám se, dělám... Přiznávám, že ani ne rok zpátky by mě nenapadlo, že se budu takhle hrabat ve vlastních pocitech a nevědět jak z toho ven a jak dál... jeden nikdy neví...
|
| Liška s banem :) | 
|
(27.8.2009 13:46:07)
Flanker, manžel mi také tvrdí, že co máme děti, je pro mne jen peněženkou. Ne že bych ho neměla ráda, ale jsem po celém dni s dětmi tak udřená, že jakmile přijde, přehodím mu děti a na nějaké ťuťuňu není čas a ani energie. Já ne nadarmo se rok počítá od narození Krista - začala s tím jeho matka Marie. Říkávala:"Před narozením Ježíška jsem mohla to a to. Po narození Krista už nic." No a časem se to ujalo a už se to 2000 let používá.  My se teď s manželem těšíme až děti trošku odrostou, že je v létě pošleme na tábor a uděláme si společnou malou dovču jen sami dva. Jako za starých časů.
|
|
| Grainne | 
|
(27.8.2009 13:46:47)
Flankere, že se vsouvám do tvé diskuse.......
Zjistila jsem, že v určitém období jsme se s manželem nedokázali vzájemně naladit. Cosi mezi námi chybělo. Časem jsme pochopili, že se to stalo, protože tím, že jsme byli tak málo spolu a trpěli jsme tím, jsme se podvědomě tu potřebu být spolu snažili odsunout do pozadí a jakoby ji necítit, uchránit se špatného pocitu z nepřítomnosti toho druhého.
Trvalo to jenom krátce, naštěstí a potom jsme si uvědomili, že je to chyba. Tohle období ještě trvá, situace zatím nepřeje tomu, být víc spolu, ale o to víc mluvíme o budoucnosti, kdy tu potřebu naplníme.
V tu chvíli domov nebyl něčím, kde je něco hrozně důležitého, v tu chvíli byl místem, kde něco zásadního chybí a kam není třeba se až tak vracet. Sama jsem dokonce to místo nenáviděla. Možná stačí pochopit, že na tom, co chybí, právě pracujete a usilujete o to i když si to v tu chvíli neuvědomujete.
|
|
|
|
| stormer | 
|
(27.8.2009 15:39:46)
... mně osobně se během těhotenství a bohužel i nějakou dobu po porodu ůplně změnila osobnost, dokonce skoro o 180 stupňů . A taky jsem si od osmého měsíce připadala jako hrošice a to jsem ani nijak zvlášť nepřibrala. Zkus se prosím obrnit - ještě na nějakou dobu. Ono to porodem bohužel asi neskončí. Však si jistě pamatuješ, jak náročné je šestinedělí... a do toho teď ješte malé dítě, možná má z toho ze všeho manželka i obavy a nechce o tom mluvit proto, že si moc dobře uvědomuje, co všechno už teď děláš a že těžko toho může chtít ještě víc... A jestli si to sama vyčítá, tak tě možná odmítá jako obrannou reakci (jak to popsala Grainne) - ze strachu z nedostání toho po čem toužíme, se znažíme stranit zdroje, abychom nebyli zklamaní. A další poznatek z vlastní zkušenosti: totálně vyčerpaný, stresovaný, příp. provinile se cítící člověk fakt nemá chuť na milování, aspoň teda žena.
|
|
| Kačkač | 
|
(31.8.2009 23:07:36)
Hezky napsané... přeji ti, aby se to zlepšilo! Jsem taky spíš "odmítačka" - jinak to snad ani nejde, když manžel otravuje 3x denně! Někdy mi vyčítá, že musí pořád škemrat on, štve mě to, protože sex 2x týdně je u nás naprosté minimum, spíš víckrát, ale tím, že je manžel v tomto směru hodně akční, to může působit, jakože ho neustále odmítám. Jinak můj manžel taky chodí do práce - živí nás a navíc, když přijde domů, tak se stará o děti. Jsem mu za to hrozně vděčná, protože strávit celý den s dětma je hrozně únavné - ne fyzicky, ale psychicky je člověk z toho non-stop štěbetání unavený. Řeším to tak, že 2x týdně večer padám na angličtinu, od tohoto roku jsem k tomu přidala ještě jeden večer jógu. Někdy to člověk přijímá jako samozřejmost....mám přece tady právo si odpočinout - ale není to úplně tak....Po tvém příspěvku jsem si uvědomila, že bych mu měla občas říct, že si toho vážím, že to dělá, že vím, že to není samozřejmost.
|
| Flanker | •
|
(2.9.2009 13:42:09)
Hezky napsané... tady nejde o to kdo je ve vztahu odmítačka, jestli on nebo ona. Spíš důvody proč to tak je. Znovu jsem pročetl celou diskuzi a propadám stále větší beznaději.... Co když je to opravdu tak jak píše většina, najednou se z milování a společných chvil stane jen manželská povinnost? Která se vyplatí v zájmu rodiny nějak přetrpět? jak to, že dva lidé spolu žijící a tolik si blízcí se sobě najednou takhle odcizí? Ano, také si přeji aby to dobře dopadlo, rád bych pro to něco udělal, ale nevím co a nevím jak. Navíc je mi jasné, že minimálně dalšího půl roku, možná déle, nenadělám vůbec nic, nic víc, než se snažit manželce tohle období co nejvíc ulehčit, z pozice manžela, táty, živitele rodiny... Mě je smutno z toho, že vím že se u nás něco děje, ale nevím co a vzájemnou komunikací jsem se to také nedozvěděl. Hrozně rád bych i ze svého pocitu žil v té šťastné rodině, na kterou si tolik hrajeme a získal respekt a zájem manželky o mě jako o člověka. Těžko popisovat pocity a čekat nějaké zaručené rady jak na to. V pár příspěvcích jsem četl, že je to obráceně, prostě kdo si to nezažil, neví... jak dalece to zamává s osobností odmítanécho člověka, sebevědomím a psychikou. Někdy si opravdu připadám jako bych to měl snad napsané na čele a bylo to na mě jasně vidět. Při běžné komunikaci s okolím nebo v mém případě o to horším, při úzkém pracovním vztahu s kolegyní... Nějak se ve všem ztrácím, doma manželka občas dělá jakoby dvosmyslné poznámky, aby mě ale v okamžiku kdy na to začnu reagovat pořádně zchladila, jako že možná za rok, na to zapomeň apod. Je to jako by Vám někdo sypal sůl do otevřené rány a protože to samozřejmě myslí vše ve vtipu, je ještě zle, když se tomu od srdce nezasměji... V souvislosti s narozením druhého dítěte nás čeká docela náročné období, čehož jsem si docela vědom a přemýšlím, jestli se se svým problémem nesvěřit nějakému odborníkovi na psychologii... Děsí mě fakt, že takhle člověk prožije dalších třicet let života.
|
| Jirka34 |
|
(17.2.2011 10:36:32)
Ahoj Flankere!
Jsem v podobné situaci i když s drobnými rozdíly. Děti už odrostly a manželka pracuje. Také už několik let řeším tento problém a po dívání se na to ze všech možný stran jsem dospěl k jednoduchým základním otázkám. a to: Snažíme se oba? Má mne žena ještě ráda? Po několika diskusích jsem dospěl k závěru, že se manželka naučila žít "sama" a já jsem k tomu přispěl právě snahou, odlehčit jí v domácnosti a s dětma. Dnes chodí domů jen, jako do dalšího zaměstnání a když se chce bavit nebo relaxovat, tak uvažuje pouze za sebe a o zábavě beze mne. Takže jsem byl donucen situací, postavit ji před volbu, že buď v nějaké krátké době přijde na to, jestli má o mne jako o chlapa zájem, nebo jestli chce pouze sponzora, pomoc v domácnosti a hlídače dětí. Nění to jen o sexu. Sám sebe jsem překvapil, že i když jsem hodně náruživý, tak mě víc chybí ty běžné denní projevy náklonosti a něhy, které jsou k vidění třeba na ulici. Milování je jen třešnička na dortu. Snažil jsem se ženě vysvětlit, že když mne přes den bez povšimnutí míjí, tak to fakt večer nedožene tím, že mě "udělá radost" a že se přinutí k akci, aniž by sama měla chuť. Držím Vám pěsti, aŤ se nedostanete tak daleko jako já a situaci zvládnete aktivně a co nejdříve. Já jsem chyboval nejvíce tím, že jsem naivně věřil důvodům, proč to nejde a když to šlo, tak jsem se obelhával, že od toho okamžiku už to bude jenom dobrý. Hezký den!
|
|
|
|
| Martis,dvojčata kluk/holka 2r. | 
|
(22.2.2010 3:20:30)
Nazdar kolego!Tak to jsem tu tací již dva! Mám doma to samé v bledě modrém podtrženo tím, že mám hned dvě děti "jedním vrhem". Než jsme děti měli, poslouchal jsem pořád, že chce děti, aby se ve chvílích, kdy já se věnuji nějakému nespolečnému koníčku, necítila sama. Poštěstilo se a děti byly hned dvě. Jenže ouha!Dneska na svá slova zcela žena zapomměla a pokud jí je připomenu, tak se celá čertí. Začala si dodělávat VŠ a ted´ ta dvě děcka do toho, babička jen jedna na baterky a tak se automaticky nastavil systém - otec = neplacená paní na hlídání a chůva resp. chybějící babička a vše v jednom. Začala nesnášet všechny mé koníčky, protože vyžadují trochu času, takže v zájmu rodiny jsem je byl nucen vše omezit na minimum - hlavně i proto,že jsem každý den stržený až pod obraz.Ona studuje, já hlídám kdykoli jede do školy, musím si brát volno v práci a vše pak dohánět ještě tam. Když pak přijdu domů úplně vyfluslý, tak poslouchám, že jí z ničím nepomůžu.  No a ona protože je na všechno sama toho má moc.:-() Přitom snad kromě žehlení ji pomáhám se vším - hlavně tedy samozřejmě s dětmi. Utěšuji se, že až půjde do práce, tak pochopí a ocení můj každodenní maraton a dokonce mě zase začne respektovat a mít znovu ráda,...ale??? No a ted´to hlavní - naše milování??? Zúžilo se na frekvenci tak jednou za 2 měsíce s tím, že slyším, že si připadá jako matrace. Marně se jí snažím přesvědčit o tom, že za stávajícího maratonu je to to jediné k čemu jsem schopen se ještě dokopat. Ona by si ještě představovala, že za její nevděčně uštěpačné poznámky a neustálé peskování kolem ní budu ještě opisovat a de fakto jí ještě svádět jako by jí bylo 20?!?! Rád bych, ale už mi na to nezbývají žádné duševní síly a navíc mi to přijde po takovém přístupu z její strany jako doslovné dolejzání a škemrání a je to prostě potupné...Co říci závěrem???? Osobně se domnívám, že je to chyba nás chlapů, že vlivem feminizace názorů ve společnosti si na sebe dobrovolně necháme přesouvat ženské povinnosti abychomse vtělili do rolí vzorných otců a pak se divíme, že namísto chlapa v nás ženské vidí bačkoru. Prostě pro dobrotu na žebrotu!
|
| Eva | •
|
(22.2.2010 7:56:48)
Řekla bych, že některé věci jsou asi nesdělitelné. U nás se zase diví můj muž, proč v deset večer spím tvrdě jak sysel.
Chodím do práce, starám se o děti (můj muž má jedinou "povinnost" - donést výplatu) a o domácnost. Mám možnost velkou část práce dělat doma, takže mi to přijde normální, že po něm už v těch devět kdy chodí z práce nic nechci.
Ale vadí mi, že třeba o víkendu máme jet na výlet, sraz je v devět před domem a já vstanu v sedm, předvařím oběd, abychom po návratu mohli brzy jíst, nachystám batohy, vypravím děti a manžel se v 8:50 vysouká z postele (snídani mu nosím do postele), obleče a začne nadávat, že ještě nejsem dooblíkaná.
Svoji práci dělám v mezičasech, ve firmě ani nejdu na oběd, abych stíhala, ale manžel chce, abych s ním v devět večer ještě řešila jeho úkoly a pomáhala mu. A je uražený, když mu řeknu, že už nemůžu a jdu spát. Když ho požádám o pomoc já (děláme v příbuzných oborech), tak mu to nikdy nevyjde.
Teď byl čtrnáct dnů doma, neb byl nemocný a do firmy nemohl, aby nenakazil ostatní. A hrozně se divil, že se nezastavím, že mám po návratu z práce druhou šichtu a že "ty děcka pořád něco chtějí". A vůbec se mu nelíbilo, že jsem na něj "vůbec neměla čas". No neměla, mám každý den nalajnovaný do minuty, abych stíhala a nemusela ho otravovat s žádostí o pomoc v domácnosti. Tak snad už aspoň trošku chápe, proč jsem v deset vyřízená a bez špetky sil.
|
| Lassie66 | 
|
(22.2.2010 8:33:46)
Evo, a proč to děláš??? Třeba zrovna tu snídani do postele by ti mohl nosit on...
|
| Eva | •
|
(22.2.2010 9:11:20)
Lassie, já nemám problém s tím jak fungujeme. Mým problémem je, že manželovi spousta věcí nedochází. Pracujeme oba zhruba stejnou dobu, jenže jemu nedochází, že já mám jiný režim a prostě jsem opravdu večer už unavená (vstávám v 5:15, on v 7:30). A o víkendu vstávám dřív bez problémů, sama se vzbudím a už neusnu, nicméně opět manželovi nedochází, že já vypravím de facto čtyři lidi a ještě předchystám oběd, takže potřebuji skutečně víc času. Vysvětlování je o ničem, jeno se zasměje a řekne "ale nepovídej".
S tou snídaní do postele je to tak, že já už ráno nemůžu spát (mám přispáno o dvě hodiny víc než ve všedná den) a když chystám snídani pro sebe, nechystám ji i jemu. Musím poctivě přiznat, že když jsem nemocná, tak manžel sám od sebe donese snídani mě a pečuje docela hezky (v rámci jeho schopností) a svědomitě.
|
| adelaide k. | 
|
(22.2.2010 9:29:10)
Evo a jak by mu to asi mělo docházet? On NIC nemusí, jak by mohl pochopit jak je člověku který musí furt a všechno?
|
| Eva | •
|
(22.2.2010 9:52:17)
Víš, já si říkám, že když dokážu pochopit já, že přidje z práce utahaný, tak by mohl on pochopit moji únavu. A že mohl pochpoit, že když já nechávám spát ráno jeho, tak on by mohl nechat spát mě večer.
Stejně tak nevím, co je tak nepochopitelného na tom, že když někdo dvě hodiny lítá jak hadr na holi, tak zpravidla není na vteřinu přesně vypulírovaný u dveří. Podotýkám, že nikdy nechodím nikam pozdě, to zase ne, jenom ráno potřebuji před odchodem víc času, takže vycházím z bytu jako poslední.
|
|
|
| Irča Z.,tři děti 17let,12let a 1 rok | •
|
(16.9.2011 21:08:44)
Jenže ono mu to nedochází,protože mužský myslí jinak než my ženský!!
Pokud to není vyloženě nějaký hajzlík,tak věřte,On to nedělá naschvál......
Stačí napovědět co vlastně chcete a čím by Vám udělal radost.A hlavně v sobě nedusit vztek,ale komunikovat s tím druhým.
|
|
|
|
|
|
| Irča Z.,tři děti 17let,12let a 1 rok | •
|
(16.9.2011 21:02:28)
Moc hezky napsáno,jen škoda,že takhle narovinu si nemůžete popovídat s Vaší ženou.Asi by to chtělo nerezignovat,snažit se hlavně o vzájemnou komunikaci,aby jste věděli navzájem co ten druhý cítí....Třeba by Vás spousta věcí překvapila,jak to cítí Vaše paní.Asi jste hodný a citlivý člověk,ale "BOJUJTE".Nebo bych navštívila nějakou poradnu pro vzahy v místě Vašeho bydliště,můžete i Vy sám.Držím pěstičky,at Vám to zase klape jako dřív,už taky kvůli dětem. :-D
|
|
|
(asexuální bezpečí zaručeno!). Dělám, že nevím, co je za tím, ale myslím, že bez řešení na tom asi skončíme.
No, pochybuju, že chlapi to maj jinak.
, i když ti to samozřejmě nepřeju. Mně muž naštěstí nic o "kontejnerech na dítě" neříká, ale opakované odmítání opravdu sráží sebevědomí až do podzemí, taky si už připadám odporná i sama sobě, a nejhorší je, že vím, že nemá smysl se snažit ani o nějakou změnu vzhledu, protože lepší to nebylo ani před deseti lety, ani před dvaceti kily...
Jdu si procitat vase prispevky, ono kdyz clovek zjisti, ze neni jediny, tak se hodne ulevi.
... na vojně kolem nich taky nebyly ženské (je něco jiného být v posteli sám a být v ní s osobou (v nejhorším případě nahatou), kterou miluju) a na vycházkách se vždycky našla nějaká ochotná... chtěla bys, aby si manžel na vycházkách taky hledal náhradnice? Jak už jsem tu psala, nejde jen o sex, hlavní je to odmítání... to se dlouho vydržet nedá.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)