| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kolikrát můžu být mamkou?

 Celkem 96 názorů.
 Kalamity YANKA 


Zase pláču..... 

(17.8.2009 8:57:15)
Maceško, Maceško,

Tys mi zase dala!

Copak to se dělá, rozbečet mě hned po ránu ?;-)

Sedím tu a řvu jak želva.

Hodně štěstí Vám a všem Vašim dětem....Tvoji sílu byhc chtěla mít....
 Tulka 


Re: Zase pláču..... 

(17.8.2009 9:34:34)
Taky jsem se neubránila slzám.Vaše děti mají skvělou mámu.Přeju celé rodině jen to dobré.
 NikaXS 


Re: Zase pláču..... 

(17.8.2009 17:33:15)
Moc Vas obdivuju, musite byt uzasna zena.

Vzdycky jsem mela sklony pomahat, i proto jsem se tak matersky chovala k manzelovym detem. Preju Vam strasne moc stesti a sily zvladat vsechny Vase deti.
Zeny, ktere takto pomahaji strasne moc obdivuju a rada bych se stala jednou z nich, ale neverim si, ze na zo mam dost sily.
 Ola.2 děti 
  • 

Re: Zase pláču..... 

(20.8.2009 19:50:36)
taky si tu brečím...
 atisa 


Re: Zase pláču..... 

(22.8.2009 21:28:31)
Děkuji,
zase jste mi dodala kousek odvahy a víry, že snad děláme dobře. V září k nám má přijít na šetření sociální pracovnice, chceme se také pokusit o pěstounskou péči.
Pokud by vám to nevadilo ráda bych zůstala v kontaktu aspoň přes mail, jsme úplní nováčci a vy určitě budete mít dost rad a zkušeností... Děkuji
 maceška 


Re: Zase pláču..... 

(22.8.2009 22:04:28)
Určitě, klidně se ozvěte, můj mail je v záhlaví.
 Ája + 2 + mimi v bříšku 
  • 

Smekám klobouk 

(17.8.2009 9:04:11)
Gratuluji, Maceško, jste hodně silná a umíte to s postiženými dětmi. Ten příspěvek mě velice dojal. Mám dvě malé děti a jsem v začátku těhotenství třetího, je to takový začátek, kdy mám spoustu pochybností, jestli to tak mělo být, zda to všechno zvládneme, malý začne chodit do školky, sestřička má rok a půl a já mám dojem, že je toho nějak moc. Manžel pomáhá, je to pro mě velká opora.
Po přečtení článku si pro sebe říkám, vždyť jiné ženy jsou ještě silnější a schopnější, že to přece taky zvládnu být dobrou mámou i více dětem...
Přeji Vám, Maceško, hodně síly a radostných chvil s vašimi dětmi.
Ája + 2 + mimi v bříšku
 marien+3kluci+1holčička 


Nádherně dojemné 

(17.8.2009 9:17:53)
Maceško, krásný článek, moc Vás obdivuji a přeji mnoho takových krásných okamžiků, které umí děti dát.
 Koralka 


Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(17.8.2009 9:31:36)
Ráda čtu Maceščiny dojemné story z rodinného života, obdivuji její energii, sílu a lásku ke všem dětem. Ale opět tady u Lukáše se mi objevila otázka: co je to za lidi, že mají dědi v DD, chodí si je navštěvovat, děti, které vědí, že mají mámu a tátu, znají je, ale nemůžou s nima být. To mi fakt hlava nebere. Nedivím se, že Lukáš chce normální mámu pro doma, žádnou macešku, protože tu kreaturu, co ho dala do DD mámou ani nazývat nemůže. Jestli někdo znáte rodiče, co dali děti do DD, tak mi to popište, proč?? Beru jedině důvod nemohoucnosti, nemoci, invalidity...Díky K.
 takytoznám 
  • 

neomlouvám, ale není to tak černobílé 

(17.8.2009 10:01:46)
Každá normální a normálně fungující maminka se snaží být se svým dítětem za každou cenu. Ale těch důvodů, proč to někdy nevyjde, je mnohem mnohem víc.
Ne každá maminka má zázemí, bydlení a inteligenci na to, aby si poradila.

A neštěstí je, když si pak myslí, že návštěva dítěte jednou za půl roku v DD stačí. Pokud má aspoň trochu rozumu, nedělá potíže dítěti a to může být spokojené v PP a může svou biologickou matku znát.

Jenmže tady je ještě hodně překážek, které nevymyslela ani ta neschopná matka, ani DD, jsou to naše zákony :-( a taky snaha našich sociálních pracovnic, a to už je jiná písnička, bez které to bohužel nejde
 Chavah 


Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(17.8.2009 11:30:55)
Taky by mě zajímalo, jak se klučina do domova dostal...
 maceška 


Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(17.8.2009 19:11:33)
Jsem trochu v rozpacích, protože žádné dítě není rádo, že je v DD a důvody, proč tomu tak je, považuju za citlivé téma, za jejich osobní majetek...takže neodpovím vám, proč byl v DD Lukáš, ale zkusím odpovědět obecně, proč se děti nejčastěji v ústavní výchově ocitají. Vynechám miminka určená pro adopci :-)

1. socio-ekonomické důvody: rodiče nemají práci ani ji nehledají, nemají bydlení, neumějí hospodařit, neumí si rozvrhnout čas ani peníze, nechávají děti bez dozoru, neumí předvídat, atd.
2. závislosti - nejčastěji se jedná o alkoholismus, bývá spojen s bodem č.1
3. týrání a zneužívání dětí, úmyslné (psychopatologie osobnosti) či neúmyslné (nízká frustrační tolerance)
4. dlouhodobé onemocnění rodiče (často jde o psychiatrické diagnózy)
5. výkon trestu
6. zbavení způsobilosti k právním úkonům
7. nezájem o dítě, citová plochost
8. u starších dětí nezvládnutí výchovy, ohrožování jeho vývoje
9. úmrtí rodičů
10.rozvod rodičů - tohle může být spouštěcí moment k rozvoji dalších problémů, např. závislosti na alkoholu, navíc teď přibyl rozvod, při kterém se rodiče nedohodnou na výchově dítěte, jako další možný důvod k jeho umístění do ústavní výchovy

Teď mě už nějak další důvody nenapadají, třeba mě někdo doplníte :-)
Jinak Lukáš byl v DD opravdu velmi dlouho - jako malý opakovaně s občasnými návraty domů, posledních 10 let už trvale.
 Theend 


Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(17.8.2009 19:35:23)
Maceško, napadá mě ještě jedna příčina. Je jí to, když sami rodiče vyrůstali v DD. Pak jim může připadat docela normální a standardní řešení umístit tam i své děti. Konkrétně znám příběh jedné romské rodiny, která dvě děti normálně vychovávala a třetí dala do DD. Prostě už by jich doma bylo moc, tak co. A podle vyjádření odborníků není tento případ ojedinělý. Je to o hluboce zakořeněném vzorci řešení problémů v dětství a o tom, čím se komunistická (a obávám se, že v tom pokračuje i současná) společnost provinila na těchto lidech tím, že jim odebírala děti z malicherných a řešitelných důvodů.
 Pája 6 


Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(17.8.2009 23:21:02)
Podobný důvod je asi i ten, že matka, rodiče, sami vyrostli v dětském domově, jsou nezralí, nezorientovaní, o děti by se starat možná chtěli (sami si zažili, jaké to je, být "odložený"), ale prostě to neumí, neumí zajistit bydlení, neumí vést domácnost, šetřit, hospodařit s penězi, zvládat každodenní zátěž při péči o dítě, děti. A nemají nikoho, kdo by jim poradil, pomohl. (Pro nás je běžné, že máme rodiče, sourozence, kamarády ...) Neví, kam se obrátit o pomoc. Jsou jako IT mimozemšťané v neznámém světě. Pak hodně záleží na OSPODu (sociálce) a různých pomáhajících organizacích .... samozřejmě i na těch rodičích, matce, jak se s tím vším popere.
 Terinka4444 


Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(19.8.2009 15:33:49)
Asi tady se svým názorem dojdu k odsouzení, ale pak by si neměli pořizovat děti, když jsou tak strašně bezmocní. Je mi líto těch dětí z domovů, které vyhodí v 18-ti do neznámého světa a starej se, ale ani to neopravňuje žádnou mámu opustit vlastní dítě a nechat ho živořit v domově. Znáte někdo šťastné dítě z domova? Byli jste někdo pomoct v kojeneckém ústavu a dívali jste se na ta prázdná očíčka? Mamka měla nadaci a vždy, když sponzoři dali peníze, vzala pár dětí z děcáku k moři, je tak strašně těžké, se na ně dívat, když se zase vracejí do ústavu, jak nějaká máma může přijít na návštěvu a pak se dívat do těch uplakaných očíček a jít pryč, řešit si svoje problémy? Tak má svolit k adopci a nechat to dítě žít šťastně u jiných rodičů, kteří ho budou milovat. A ne sobecky, nechat ho v ústavu, ať se na něj jednou za čas může podívat. Víte kolik je rodin, které by za dítě k adopci dalo ani nevím co a kolik je dětí, které nejde umístit, protože jim jejich, ani to nemůžu nazývat rodiče, pošlou občas pohled? Dole někdo psak, že nazývat je kreaturami těm dětem nepomůže, to je pravda, ale soucit si ti rodiče nezaslouží. S jejich dětmi v ústavech také nikdo soucit nemá. Toť můj názor pevný jako skála...
 maceška 


Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(19.8.2009 18:51:40)
Ano, samozřejmě k výše uvedenému chování může dojít na základě vlastní deprivace. Je ale naivní myslet si, že takoví lidé (citově nedosycení) jsou natolik silní, aby se z tohoto důvodu rozhodli, že tedy nebudou mít děti! Jsem přesvědená, že mnoho těchto lidí je skutečně přesvědčeno o tom, že zítra-za týden-za hodinu-za rok se něco stane a čárymáryfuk! všechno se vyřeší a oni budou mít vše, co potřebují a děti si vezmou domů. Vím, o čem to je, protože naše děti jsou taky deprivované, a strašlivě těžko přetěžko se učí zodpovědnosti. Jedno z našich dětí s velmi těžkou minulostí má dodnes tendenci před vším utíkat, strkat hlavu do písku a sedět v koutě a tiše čekat, až se všechno samo nějak vyřeší. Dovedu si představit, že toto dítě, pokud by vyrůstalo v DD až do dospělosti, by bylo právě tím nezodpovědným rodičem, kterého je tak lehké odsoudit. Ale protože je to moje milovaná dcera, vím, že není žádná zrůda ani kreatura, vím, že s dostatkem citové podpory (a její potřeba citové podpory je obrovská, mnohonásobně větší než je ochotná standartní sociální pracovnice poskytnout) dokáže strašně moc. Vím, že z ní bude dobrá máma. Jenom k tomu bude potřebovat kolem sebe bezpečné prostředí.

Všem velmi děkuji za příspěvky :-)
 Pája 6 


Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(19.8.2009 20:12:58)
Maceško, to je přesně ono, líp bych to nenapsala. Také vím, o čem to je, jak těžké je pro deprivované děti a později dospívající, pak dospělé srovnat se s mnohými věcmi, jak s tím bojujou, naštěstí na to nejsou samy (na rozdíl od těch dětí, které zůstávají v ústavní výchově).
Jedna pěstounka mi kdysi řekla, že to, co zasejeme do našich dětí v PP, tak to sklidí až jejich děti. Souhlasím s tím a pamatuju si to doteď. :-)
 Hanka 75 


Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(19.8.2009 20:49:36)
A jakou vidíš naději pro děti dětí, kteří nemají to štěstí jako vaše dcera a v dospělosti se chovají, jako ti nezodpovědní rodiče ?
Je to totiž velice, velice depresívní, vědět, že se nedokáží rozhodnout, vymanit z toho kruhu a v ústavu trpí jejich bezmocné dítě...
a oni si možná ani neuvědomují, že trpí nebo jim to připadá samozřejmé.
 takytoznám 
  • 

Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(19.8.2009 21:38:05)
moje sestřenice si vzala kluka, který žil v DD do svých 17 let. Jeho sourozenci na tom byli stejně. Všichni se stýkají se svou matkou a nic jí nevyčítají, naopak se snaží jí pomoct a mají pro ni pochopení, jkao dospělí jsou ochotní žít s ní.
manžel mé sestřenice neviděl v době jejich největší manželské krize nic divnýho na tom, kdyby jejich děti skončily v DD, on tam vyrostl taky, tak co je na tom divnýho nebo špatnýho?
a jeho sestra měla asi 5 nebo 7 dětí, nevím, všechny v DD. A přesně jak to nemá být. Přijela se na ně podívat, i se svou matkou, vyfptit se s něma, na vánoce a v létě, a odmítla děti nechat uvolnit pro adopci. Nemohly ani do PP, tam teda nevím dost dobře proč.

takže roste další generace těch, kdo na životě v DD nevidí nic špatnýho a svým rodičům to ani nemá za alý. Navíc rodičům, kteří tam přece vyrostli taky.

dost zvláštní, že? ale je na tom vidět, že opravdu jsou lidi, kteří nemají podporu ve vlastní rodině a vzory mají dost pochybný. Z těch pak nemůžou vyrůst rodiče s nějakou schopností citové vazby, se zodpovědností za sebe a už vůbec ne za své děti.

 maceška 


Re: Fajn, Macešku obdivuju, ale....  

(20.8.2009 10:01:25)
To je právě všechno o tom systému, který tu je. Pěstounská péče obecně má malou podporu. Tím nemyslím, že by neexistovala, ale není prioritním řešením pro dítě, jehož biologická rodina selhala. Není zde dostatek podpory ani pro biologickou rodinu, která je dysfunkční. V obou případech se dítě umístí do ústavu, což je obecně (legislativně) považováno za nejbezpečnější řešení.
Tedy v ideální společnosti by měla být samozřejmá podpora biologické rodiny, pokud i přesto rodina selhává, tak přednostní umístění dítěte v rodině náhradní, a ústav by měl být jen řešením krajní nouze.
Ve společnosti, která není ideální, ale zato je reálná, je řešením pro starší děti hostitelská péče. Tyto děti potřebují více času k tomu, aby získaly důvěru, jejich citové zranění je velmi hluboké. Málokteré je ochotné jít do cizí rodiny (pěstounské) na základě rozhodnutí někoho jiného. Hostitelka je pozvolná, dítěti poskytuje vzor rodinného života a po odchodu z DD pro něj představuje zázemí širší rodiny. Dítěti je přitom ponechána jeho svobodná vůle, nedochází k úplnému zpřetrhání dosavadních vazeb. Pokud po nějaké době dojde k PP, je to ze svobodného rozhodnutí zúčastněných, tedy dítěte a hostitelské rodiny. Takový svazek má podle mých zkušeností větší šanci na dobré soužití, protože je v něm respekt k názorům a osobnosti druhé strany.
U nás stále ale přetrvává model hledání rodiny pro dítě, nikoliv dítěte pro rodinu, což je u těch větších dětí přinejším námět pro diskuzi.
 Arianna 


Re: Nejsou vsechni stejni 

(23.8.2009 23:12:04)
Ty duvody, ktere Maceska vycislila jsou skutecne. Jen zbyva rict, ze to znamena, ze spoustu rodice deti NEDALI do ustavu. Socialka je VZALA. Jsem z USA a mohla bych cele stanky kritizovat nas socialni system (skoro nefunkcni, zdravotni pece uplne jako v Africe, atd) ale je pravda, ze tam jsou mnohem prisnejsi pravidla o tom kdy socialka muze deti odebirat. Osobne znam pripad jak chuda ale pracovita michana rodina (romska/ceska) mela "nedostatecne" bydleni - netekla tam horka voda. Socialka to zijstila a odebrala jejich tri deti. Za mesic uz horka voda sami spravili. Meli prace. Komunitni orgaanizace je davaly dobre refence jako dobre rodice ale trvalo to PET LET nez deti dostali spatky pres vsechne snahy - a i tak museli jit az k Evropskemu parliamentu stezovat. Tak, to jsou rodice, ktere se snazi. A to bohuzel neni vyjmecni pripad. Vim urcite, ze jsou hodne neschopni a dusevni deprimovani lide, ktere zanedbavaji jejich deti a nedavaji souhlas s PP. Jsou treba nevzdelani a boji se, ze je to lez a kdyz souhlasi to bude jako adopce a dite uz nikdy neuvidi. Chudsi a nevzdelani lide casto uradum vubec neveri. O to vic jsem osobne kazdy den vdecna jedne zene, ktera davala hned ten den, jak to pravne smela, souhlas k adopci pro holcicku, ktera se stala moje dceru. Proto stravila v ustavu kratkou dobou a prospela hned velmi dobre doma. Jinak byla ta zena typicky pripad - 22 let, romka, uz tri dalsi deti, zadny manzel. Proc vsechny ty deti poridla? Da se to odsuzovat. Ale ja nestojim na jeji miste. Mela jsem prilezitosti, ktere ona nikdy nemela. Proto prave NEMUZU pochopit proc a tak nesoudim. Ale vim, ze je to clovek, ktery umi vzit zodpovednost za sve ciny. Podle socialky tahle zena to rozhodnuti tvrde oplakala ale stala za sve rozhodnuti a po sest tydnech (hned jak smela) prisla znova a opakovala souhlas, aby dite slo do rodiny co nejdrive. To je take matka, ktera se snazi v ramci sve moznosti. Nemuzu vyjadrit, jak ji dekuju, ze nase holcicka tam nemusela cekat dil.
 Terinka4444 


Re: Nejsou vsechni stejni 

(24.8.2009 23:07:28)
Ale to není tento případ, že? Lukášek byl v děcáku dlouhou dobu a podle toho, co se tu psalo, se rodiče nesnažili dostat ho zpět. A ta maminka, co vám umožnila adoptovat vaše děťátko, má mou úctu, ikdyž ji neznám. Neodsuzuji rodiče, kteří se nemohou postarat o své dítě a s bolestí v srdci mu umožní láskyplný a důstojný život v jiné rodině, takoví rodiče, ikdyž se dítěte vzdají, udělali to nejlepší, co v jejich situaci šlo a štěstí dítěte dali na pevní místo i za cenu toho, že už ho neuvidí, to je také láska a možná těžší, než si hýčkat andílka doma ve své náruči. Stále mluvím o těch, co je prostě odloží do děcáku a nechají je tam živořit, nesnaží se, zlepšit si podmínky, aby jim je stát vrátil, prostě těch....
 Arianna 


Re: Nejsou vsechni stejni 

(25.8.2009 11:54:52)
Ano, ale mne prosto zacalo zdat, ze tady nekteri lide zacali pausalizovat. Psala jsem, ze urcite nezodpovedni lide jsou. A mohli bychom rozebirat i duvody proc jsou nezodpovedni - psychiatricke nemoci, vlastni vychovu v detskem domove, obecne deprese, pocit beznadeji z dlouhodobe nezamestnanost, atd. Pravdopodobne existuji i pripade proste lenosti, i kdyz jsem s nimi nikdy nepotkala, ale nebude to velka cast. A mne vadi, ze vetsina lide, kteri nic z toho neznaji osobne, hned predpokladaji lenost, sobetstvi a umyslny nezajem a mluvi 90 procent jen o tom, jako kdyby to bylo 90 procent tech pripadu.
 Rozzárka 


Nelituj ji 

(17.8.2009 9:25:33)
Maceško, myslím že jeho "mámu" litovat nemusíš. Určitě kdyby chtěla...měla možnost být opravdovou mámou, ať už byl jejich příběh jakýkoliv.
Děkuji za krásný článek po ránu, opravdu dojemný a krásný. Přeji hodně štěstí a mnoho mateřské lásky všem dětem, celé vaší rodině a hlavně krásný život Tvému "novému" velkému synovi.
 madlenka07 


Re: Nelituj ji 

(18.8.2009 8:13:44)
Maceško,moc krásně napsané a jistě ještě krásnějsi prožívané.
Biologickou mámu litovat nemusíš,souhlasím s tím,že ona měla možnost být opravdovou mámou a ať už z jakýchkoli důvodů se toho vzdala,vzdala se.Nesoudím proč to udělala,jen to nedokážu pochopit.~s~
 Hanka 75 


jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(18.8.2009 8:28:02)
No já znám příběh ženy (týrané), jedno z jejích dětí také skončilo trvale v dětském domově (je to příběh-rozhovor z knížky Olgy Sommerové). Ostatní děti (pokud is to dobře pamatuji), alespoň na přechodnou dobu. Ta žena si to nepřála, ale neměla, kde s dětmi být. Její osobní tragédie (jak já to vidím), narušila i vztahy s dětmi, alespoň jistě s tím jedním, které si v domově přálo zůstat na své přání. Pro mladší myslím jako maminka fungovala, i když už nevím, zda se jí nakonec podařilo si je vzít k sobě. Určitě o to stála a děti navštěvovala (a nebylo to jednoduché).
Také to pro ni určitě bylo těžké, vlastně odmítnutí vlastním dítětem. A stálo ji to hodně energie, jen navštěvovat děti v DD a syn od ředitele slyšel, také takovou perličku, že když bude toto (něco nevhodného dělat), máma ho nebude chtít na Vánoce.... - to mě zaujalo, jak tohle může říct dítěti "odborník". Jeho máma mu řekla: "budu tě chtít vždycky, ať uděláš cokoli..." - tohle si pamatuju velice dobře, protože mě ta její věta přišla velice cenná a ta vychovatele velice, velice špatná a to se nedá srovnávat jejich zázemí, vzdělání.... no co psát.
Jinak možná věci nepopisuji zcela přesně (ale uvádím odkaz odkud čerpám), resp. vzpomínám, nebot je to již delší doba, co jsem to četla.
Proč to píši, primárně neodsuzovat rodiče, jejichž děti jsou v dětském domově, protože nikdy nevíte co si museli prožít, a stále třeba prožívají...
Životní cesta nemusí být vždy lehká a jednoduchá a dítě v dětském domově, nemusí být jen odsouzeníhodným selháním matky a vyvozovat z toho, že ji není třeba litovat... Ono tedy litovat skutečně ne, ale pomoci, změnit zákony atd. určitě ano.


 Hanka 75 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(18.8.2009 8:35:13)
No proč to píši, umím si totiž představit, že by to mohla být i maminka Lukáše, poseděla by s Maceškou na kafi, pro své dítě by chtěla to nejlepší... ale v životě to opravdu neměla lehké... já bych raději nikdy primárně neodsuzovala...asi to pro tu maminku je bolestné, že dítě jmenuje mamkou někoho jiného.. umíte si to představit u sebe ?

Stejně je tak je myslím nedoceněné, to, že žena, která si nemůže dovolit další dítě dá své k adopci (místo, aby volila např. interrupci), celý život nevědět, co se s mým dítětem děje, jak žije, zda je šťastné... myslím, že tohle thema není nikde zpracované, zpracované, zda by nebylo lepší kdyby maminka (u nás jsou adopce anonymní) měla o dítěti alespoň zprostředkovaně nějaké zprávy.... je to podle mne opravdu velká a psychicky náročná (a celoživotní) situace... to je samozřejmě trochu jiné téma.
 Rozzárka 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(18.8.2009 10:59:53)
Hani, nemyslím odsuzovat hned, ale "sporadický" kontakt jak psala maceška mi nepřijde zrovna tím nejlepším. Určitě by šlo vlastní děti v DD navštěvovat častěji, že?
 Hanka 75 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(18.8.2009 11:50:54)
Do situace u Lukáše nevidím a proto vůbec nechci posuzovat, psala jsem to spíše na obecné bázi. Pokud se dobře pamatuji, tak i ta maminka měla problémy s návštěvami děti v DD (cesta pro ni byla finančně nákladná) a myslím, že přímo na stránkách, které spoluzakládala Maceška je příběh maminky, které bylo umístěno dítě do DD (či jiného ústavu, snad i diagnost.-nejsem si jistá) a byť to bylo blízko jejího domova, tak měla problém se tam dostat (naštěstí byli přátelé a známí z církevní komunity, kteří ji tam dopravovali) a jsou i případy, kdy bez ohledu na bydliště rodiče je dítě umístěno na opačný konec republiky...a tím je rodiči velice zkomplikována možnost návštěv, myslím, že Lukášův případ tohle nesedne...ale o to mi vlastně konkrétně nešlo, spíše o to, neodsuzovat na první pohled "nefungující matku", protože nevíme, proč nefunguje atřeba pro ni samotnou to může být velké utrpení, že nefunguje... toť asi vše.

A mohu dodat jednu malou zkušenost z kojeneckého ústavu. Pan vrátný byl celkem hodně nepříjemný a naprosto roztál, když se dozvěděl, že jdeme za "adopčátkem", ale přdstavovala jsem si maminku ve složité situaci, která tam má vlastní dítko, a které pan vrátný ještě dodá svou nepříjemností, když dojde navštívit své miminko mimo návštěvní hodiny (a nám se to také stalo-takže stát se může...) ...možná si pan vrátný také říkal, co je to za matku, že má dítě v kojeňáku... a nezjistí si návštěvní hodiny... takže "bububu" na ni, nic jiného si nezaslouží... - toť je ale zase malá odbočka.
 Rozzárka 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(18.8.2009 20:23:29)
Hani, já jsem ji nechtěla odsoudit, vím že Lukášův příběh je složitější. Myslela jsem to tak, že není nutné litovat, stejně tak nikomu nepomůžeš, akorát se tím trápíš~d~
 Rozzárka 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(18.8.2009 20:24:47)
a k tem návštěvám v DD popravdě jsem netušila, že s tím jsou až takové problémy~;((
 Hanka 75 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(18.8.2009 21:24:34)
já na to také nejsem odbornice, a pravděpodobně-doufám, se to většinou neděje a tohle jsou jen renonci, kterých není mnoho, ale věřím, že se stávají. Někdy mi jednání ředitelů DD, vychovatelů, soudců, soc. pracovnic připadá jak z hororu, čímž nechci popírat, že jsou i lidé na těchto místech skvělí, ale bohužel ne tak často jak by bylo potřeba - tj. vždy.
 Rozzárka 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(18.8.2009 21:41:14)
bohužel, ale s tím my tady sotva něco zmůžeme~d~ ono by stejně bylo nejlepší, kdyby vůbec žádné DD být nemusely a děti by vyrůstaly u rodičů, ať už biologických či adoptivních (myslím i pěstounskou péči~;))jenže je to všechno složité a naši zákonodárci leckdy řeší úplné p... než něco pořádného
 Hanka 75 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(19.8.2009 20:42:19)
já si kolikrát říkala, proč je ten systém tak zkonstnatelý a nefunkční, vždyt i u voličů by podle mne bylo zajímavé téma, příp. by šlo udělat až populisticky, deprivované děti v dětských domovech, řešení pro ně... určitě nějakou část voličů (a podle mne ne tak malou) by to oslovilo, kor když si tu čtu příspěvky, tak málokterou mámu to musí nechávat zcela chladnou - no i když, když jsou prarodiče, kteří by neskousli adoptované dítě... ale stejně si říkám, že by hodně lidí dalo hlas za vyřešení tohoto problém (když si zvpomenu na bilbordy té politické cestovatelky a zkorumpované Zubové: a její témata: chceme knihovnu, ne radaru... no nic. došla jsem k závěru, že je to lobbing těch co v tomhle systému sedí u koryta: ředitelů dětských domovů, soc. pracovníků na různých ministerstvech (je dost nesmyslné, že děti maličké jsou po minis.zdravotnictví, pak školstvé...-jestli to ještě nezměnili). No došla jsem k závěru, že je to takhle, co by dělala pí ředitelka DD, pí důležitá... kdyby děti umístili do rodin, že ? Jak se to ve velké míře povedlo jednomu panu řediteli myslím DD a kojenecké ústavu v Aši (jméno bohužel si nepatamuji, ale je celkem známí). No je to zase jiné téma.
Já mám ještě jedno, ted po tom, co mám vlastní děti a vidím, ta uplakaná očička, já bych NEMOHLA pracovat v kojeneckém ústavu. Prostě nemohla, já bych to neunesla. Nemohla bych tam chodit ani jako dobrovolnice. Ale možná je to dočasné, že ted mám miminka, cvičím s nimi Vojtovku - a to je něco podobného-nemoci udělat, co by člověk jako máma chtěl.
 takytoznám 
  • 

Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(19.8.2009 21:43:35)
v kú nejsou uplakaný děti, tam se nepláče...
a když odchází máma, tak se nepláče, protože to dítě většinou neví, že je to máma a proč by plakalo proto, že odchází nějaký neznámý člověk?

když jsme si z kú přivezli našeho chlapečka, byly mu dva roky a neplakal vůbec a do dneška, po 5 měsících, neumí plakat. Když už, tak křičí, bez slziček, vzteká se, ale je to jiný, než když plakali jako malí naši kluci

zato umí mít kamenný výraz, a umí zkamenět, když se mu připomene něco, co bylo v kú. Třeba dnes mu babička řekla, že ta paní, která přišla na návštěvu, je TETA. Náš maličký ztuhnul a přimáčknul se babičce do náruče
 Rozzárka 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(20.8.2009 7:13:24)
Píšeš, že neumí plakat, ale jen křičí a bez slziček, jenže to je právě ten nejhorší pláč, tichý pláč opuštěného dítěte~;(( Oni prostě po určité době pláče, kdy se nedočkají odpovědi, plakat přestanou, ale ten hroszný smutek v jejich srdíčkách zůstává
 takytoznám 
  • 

Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(20.8.2009 10:28:02)
jj, je to tak, ale píšu to jako reakci na to jak tu někdo psal "jak může matka odcházet od těch uplakaných očiček dítka, který je v ústavu"
 takytoznám 
  • 

Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(20.8.2009 10:30:12)
ono už i naučit křičet bez slziček, al enějak se ozvat proti tomu, co se mu nelíbí, dá práci a chce to čas, ze začátku byl jako by neměl mimický svaly
 Rozzárka 


Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(20.8.2009 12:01:44)
To muselo být hrozný, ale spoustou lásky to určitě alespoň částečně napravíte~m~přeju mnoho štěstí do života VAŠEMU drobkovi
 Toranoko 
  • 

Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(22.8.2009 0:20:35)
Jak ja to vidim, je vzdycky velice snadne rict, ze ti druzi by tohle a tamto urcite mohli udelat lepe....ale to je to, ze kazdy ma sve veci, ktere nezvlada....a dokud nejsi v jejich situaci, "neznas jejich pribeh", nema smysl rikat, co by mohli ci nemohli...
 takytoznám 
  • 

Re: jak já to vidím, neodsuzovat hned... 

(18.8.2009 22:17:34)
já jsem taky nechápala, jak někdo může mít zájem o dítě, a přitom ho nechat v ústavu
teď už tomu trošku vidím pod pokličku, taky máme doma chlapečka, který má maminku úplně jinde a ona se o něj právě takto zajímá. Je to holka, která měla smůlu na vlastní rodinu, neměla bydlení, naletěla chlapovi, pak druhýmu, co taky čekat s tím, co měla z domu, neměla kde bydlet...
syn ji zajímá, bojí se o něj, ale nemá jak to změnit. Je ráda, že je u nás, zná ho jen z fotek a z toho, co jí řeknu nebo napíšu. Ještě jsme se neviděli. Ale můžu říct, že se na to setkání snad i těším. Chci znát rodinu našeho chlapečka. Nebo aspoň kousek rodiny.
Připravuju tu maminku na to, že to pro ni bude ohromně těžký, až její syn bude volat MAMI a utíkat za mnou, k ní asi nepůjde, no možná jo, to neodhadnu, každopádně to asi obrečíme obě :-)

a ještě jedna věc - já jsem byla ta první, kdo se odhodlal k prvnímu kroku k poznání se navzájem. a jsem opravdu ráda. Protože přesto, že jsem se toho bála, jsem si mohla na ni udělat jiný názor a jiný pohled, než co nám nabídli v dokumentaci. oni nám ji popsali úplně jinak, než jaká ve skutečnosti je!
a jestli jí dávali najevo v kú, že ji považují za takovou, jak ji popsali nám, tak se ani nedivím, že se tomu vyhýbala, takže tam nechodila, nebo aspoň ne moc často. Teď volá nebo píše minimálně jednou za dva týdny, a pozor, v těchto případech JE TO HODNĚ. Možná je to opravdu tím, že se k ní chováme jinak.
 hataika/97,02,08/ 


Maceška 

(17.8.2009 9:30:48)
po delší době moc zdravím,mám ráda vaše články,vaši knížku i vaše příspěvky v diskuzích.Přeju krásný zbytek léta.
 Rapiti 


Naděje 

(17.8.2009 9:41:14)
Čiší z toho krásná naděje, že i u docela velkých dětí, téměř dospělých může pěstounská péče změnit neuvěřitelně moc.
 Terinka4444 


Nelituj jí 

(17.8.2009 10:09:23)
Milá Maceško, máš můj hluboký obdiv a úctu za to, že jsi pro ta děti máma. Tu druhou ženu vůbec nelituj, nechci soudit, ale oslovení mami, si nezasloužíš proto, že jsi to dítě porodila, ale kvůli té čisté nezištné lásce, kterou jim všem dáváš. Přeji Vám všem z celého srdce, ať jste šťastní.
 Petul.a a Babu 


Re: Nelituj jí 

(17.8.2009 11:50:24)
Přesně tak - mámou není ta, která dítě porodila, ale ta, která ho vychovává, mazlí se s ním, prožívá s ním jeho radosti i trápení, jeho nemoci, ví o jeho prvních láskách, zná jeho povahu, ví, k čemu má talent a které jeho stránky jsou naopak slabší... V tomto případě je mámou Maceška~;) Mě by ale moc zajímalo, co vedlo tu "původní mámu" k tomu, že své dítě odložila. Někdy ta situace opravdu není jednoduchá a člověk neví, jak by ji řešil, dokud se do ní sám nedostane. Tím se nezastávám žen, které se vzdaly svých dětí, sama si nedovedu představit, co by mě k takovému činu vedlo. Musí to být hrůza a pokud je v té ženě troška něčeho normálního, zbytek mateřského citu nebo tak něco, musí ji to celý život strašně bolet~;((
 Terinka4444 


Re: Nelituj jí 

(17.8.2009 15:53:44)
Já pokud si dobře vzpomínám a nepletu se, tak Maceška před časem o Lukášovi psala, psala o něm jako o kamarádovi svého syna a jak byl u něj na návštěvě a tak, tím chci říct, že tato situace, kdy ho jeho biologická matka odložila do ústavu a jen tak ho občas navštíví už trvá sakra sakra dlouho. Můžu pochopit, že by byla třeba sama a nemocná a musela podstupovat léčení a třeba o rok by potřebovala pomoct s hlídáním, ale tohle mi na to nesedí, spíš je to další kreatura, která zničila jednu dětskou dušičku a díky bohu za to, že existují lidé s tak obrovským srdcem jako má Maceška, které to zlo alespoň trochu kompenzují...
 Petul.a a Babu 


Re: Nelituj jí 

(17.8.2009 21:54:44)
Jasně, že je super, že existují lidé jako je Maceška a nejspíš i její partner, protože bez něj by to taky nešlo, že jo~;) Ten článek jsem četla, jen jsem na něj nějak pozapomněla.

I tak by mě ale zajímaly dvě věci: 1. Co může vést matku (myslím pravou mámu, ne nějakou bezcitnou kreaturu) k tomu, že dítě odloží, 2. jak to, že na jednu stranu existují takovéto "matky" (myslím ty kreatury - aby nedošlo k mýlce) a na druhou stranu je tu spousta rodin, které na miminko marně čekají. Nám trvalo dva roky, než se mimi povedlo, takže znám tu směs pocitů - prázdnota, bezmoc... a taky znám takové to koukání do kočárků, vědomí toho, že kamarádky už mají druhé dítko a já furt nic... no naštěstí je to za námi a naše Barunka nám to vynahrazuje víc než bohatě. Jo, a v okolí mám další dvě rodiny, kterým se nedařilo, jedni došli k IUI a druzí k IVF. Naštěstí oboje vyšlo (to IVF dokonce dvojnásobně~t~). Ale proč někdo musí procházet téměř peklem a někdo jiný porodí zdravé dítě a nejen že si toho neváží, ale ani k němu nic necítí, dokáže ho odložit? Vysvětlení se asi nikdy nenajde, já vím.
 Terinka4444 


Re: Nelituj jí 

(19.8.2009 15:07:49)
Jo tak tomu také nerozumím, jak je to na tom světě nespravedlivě zařízeno. My máme Terinku po 6-ti letech snažení, je to doslova vymodlené dítě, nejsme věřící, o to větší alergii mám na to, když si někdo neváží toho, že může být rodič. Hlavně, že ty andílky bez křídel máme a Maceščiný Lukášek konečně našel svůj domov...
 Petra Vondrušková 


Re: Nelituj jí 

(22.8.2009 23:30:53)
to je veliká lítost,když dítě kdekoliv na světě je nuceno "vyměnit"matky z pocitu neutěšenosti,i když se ta láska pak obrací k tobě samé.Chápu macešku,bylo by mi jí taky líto,pokud bych dokázala být v onu chvíli pokorná a zapudit své ego
 Gladya, bývalá dasa, 


skvělé 

(17.8.2009 11:01:44)
Jo, Maceško zase si mě rozbrečela. Sama mám adoptované dítě a takové články mě dost oslovují.

Ještě že nejsem úředník rozhodující o NRP. Tvou knížku bych dala všem žadatelům o NRP jako povinnou literaturu. a nebo ještě líp (nebo hůř?) žadatelé by povinně napsali pojednání, kde by srovnali Tvůj přístup k přijatým dětem a přístup paní Boučkové.
Ale teď vážně když jsem četla knížku paní Boučkové, její názory mi neseděly, ale snažila jsem se jí pochopit. Až když jsem četla Tvou knížku, došlo mi, jak rozdílný přístup k přijatým dětem máte vy dvě. Ty sis uvědomila, co NRP obnáší a co přijaté děti potřebují.
Hodně štěstí celé rodině
 Brebinka 


Maninka s velkým "em" 

(17.8.2009 11:49:49)
Maceško, Vy jste Maminka a velkým "em"
 Kalamity YANKA 


Re: Maninka s velkým "em" 

(17.8.2009 13:15:53)
Souhlas~;)~x~
 Anerri 


Re: Maninka s velkým "em" 

(17.8.2009 14:53:55)
~x~
 Svetlana 
  • 

Taky bych do toho šla 

(17.8.2009 14:12:40)
Taky mě to dostalo až k slzam,možna bych taky dokazala přijmout další dítě,které bych neporodila,ale myslím,že ma rodina je příliš sobecka na to ,aby to zvladla...
 asmara 


Re: Taky bych do toho šla 

(17.8.2009 14:30:17)
My to s manželem hodně řešili asi před dvěma lety. Já chtěla starší dítě do PP, aby si byli se synem/ 9 let/ věkově blízcí, hodně jsem toho načetla a doufám, že jsem si uvědomovala všechna úskalí i pozitiva tohoto kroku.
Manžel váhal, je to flegmatik a pohodář, má silné sociální cítění, ale nakonec řekl, že se "sobecky rozhodl pro vlastní geny".....máme tudíž dva jedináčky a celá široká rodina si oddechla, že jsme si "nekomplikovali život".~q~
Momentálně zvažuju hostitelskou péči, ale doma to nakousnu, až mimino vyroste ze záchvatů vzteku~d~
 Tuliša 


Re: Taky bych do toho šla 

(17.8.2009 14:37:00)
Ano, chce to pochopení především manžela, ale ani pochopení širší rodiny není k zahození, je to pak určitě snažší. My teď čekáme třetí a doktoři mi už další těhotenství zakazují /je pravda, že už si fyzicky další těhotenství nedokážu představit, s těmi problémy, co mám/. Tak si taky sním o tom, že bychom jednou mohli poskytnout domov opuštěnému dítěti, nebo dětem... Ale zatím to zůstává u snů, ani s manželem jsme o tom nikdy nemluvili, je to předčasné. Jenomže bydlíme ve dvojdomku s manželovými rodiči, máme sice velký barák, ale jeho rodiče by se nikdy s ničím takovým nesmířili a nedokáže si představit, jak by takové dítě přijali do domu...
 Teraza Horáková 


Maceško 

(17.8.2009 16:43:36)
~x~~x~~x~
 kajkule+2 kousky 


Re: Maceško 

(17.8.2009 18:40:30)
Pěkně napsáno~s~. Taky klobouk dolů mamko:-)
 Melinda 


Re: Maceško 

(17.8.2009 21:08:44)
..krása...jako vždycky...tvoje články jsou snad jediné, které se nebojím rozkliknout..pohladí mě po duši, ať je mi sebevíce ouvej...
 karma 


Re: Taky bych do toho šla 

(17.8.2009 22:51:51)
Jaká jsou pravidla hostitelské péče, prosím?
 Pája 6 


Re: Taky bych do toho šla 

(17.8.2009 23:02:12)
www.detipatridomu.cz
 Insula 


Re: Taky bych do toho šla 

(17.8.2009 18:58:23)
I já. Jenomže na to nemám toho správného partnera. ~;((
 helena + veverčátka 


Re: Taky bych do toho šla 

(18.8.2009 8:05:15)
Také jsem to zvažovala (do budoucna) a mluvila jsem o tom s manželem, ale on si tak nějak nedokáže představit, že dokáže lásku spravedlivě rozdělit mezi své a cizí~d~ dokonce někdy přemýšlí, jestli nemít jedno, aby to nemusel řešit u těch dalších našich dětí.
Podpora rodiny by byla, dokonce o tom moji rodiče uvažovali vzít si nějakého chlapce, protože brácha je o hodně mladší než my starší sourozenci (10-15 let rozdíl), ale nakonec je odradila finanční krize rodiny - otce propustily a musel začít podnikat, práce nebyla, a také martýrium papírování. A v 90. letech nebyly sociální pracovnice na zdaleka takové "úrovni" jako dnes. To bylo 2x složitější. Je to škoda..
Ale třeba si to manžel "rozmyslí" až bude další dítko a zjistí, že láska prostě přichází a buď tam je nebo ne.

 VlastaN 


My už jsme se rozhodli 

(18.8.2009 13:21:47)
My jsme se letos na jaře definitivně rozhodli, že ano a rádi bychom přijali do naší rodiny dítě z DD. Žádost jsme podali v červnu, byla u nás sociální pracovnice a přišel dopis, že se nám ozvou z kraje. Prý se to budou snažit uspíšit, když žádáme o PP, tak nám držte palce.
V rozhodování nám také hodně pomohly články a knížka Macešky, moc díky.
 Vaal 


Jak se jmenuje ta kniha? 

(17.8.2009 19:24:41)
Nevíte prosím někdo, jak se jmenuje ta Maceščina kniha? Ráda bych si ji přečetla, děkuji. :-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak se jmenuje ta kniha? 

(17.8.2009 19:52:19)
Domov je místo, odkud tě nevyhodí
 helena + veverčátka 


Maceško, 

(18.8.2009 8:23:21)
chtěla jsem se zeptat, jestli kniha obsahuje i jiné články než ty na rodině, ráda bych si jí koupila, ale četla jsem všechny tvé články tady na rodině, tak nevím, jestli je tam ještě něco "navíc"?
 maceška 


Re: Maceško, 

(19.8.2009 18:39:12)
Heleno, ta knížka je celá z článků na Rodině, jsou jen mírně upravené a je k tomu obrazová příloha (pár fotografií, Míšiny obrázky).

Volně prodejná není, mají ji v internetovém knihkupectví Samuel, a v září by měl vyjít dotisk, který bude možné objednat na detipatridomu@seznam.cz. Jinak k prodeji obvykle bývá na různých akcích, teď např. na semináři o hostitelské péči 3. října v Brně.
 helena + veverčátka 


Re: Maceško, 

(20.8.2009 7:13:46)
No na ten seminář jsem chtěla jet.
Do dneška si vzpomínám, jak jsme měli kousek od školy DD a k nám na základku snad nechodilo jediné dítko, všechny myslím do zvláštní..~a~ Přišlo mi to divné, že vlastně všechny děti jsou tak "zaostalé"!
 osmak 


Re: Maceško, 

(20.8.2009 10:32:54)
Dobrý den,
knihu od p. Zezulové Domov je místo, odkud Tě nevyhodí můžete také objednat ve Sdružení pěstounských rodin, Anenská 10, 602 00 Brno.
Kontaktní osoba Hana Palacká e-mail: palacka@pestouni.cz

Kniha při osobním odběru 120,-, na dobírku 120,- + poštovné, tedy 199,-
 Tatramelka+3 


Re: Maceško, 

(20.8.2009 10:05:32)
Ahoj holky,

já jsem si knížku objednala telefonicky přímo v nadaci Rozum a cit a už se na ní moc těším.
 Maruška Z. 


Re: Maceško, 

(21.8.2009 14:22:44)
Jé, Maceško, ty se chystáš do Brna, paráda! Na ten seminář bych chtěla určitě přijít, jen nevím, kam mezitím odložím miminko... Bude ještě nějaký podrobnější program než na detipatridomu, že bych zkusila vychytat aspoň to nejzajímavější?

Jinak moc gratuluju k přijetí Lukáše!!! Někde jsem se kdysi dočetla, že už další děti do PP neplánujete, tak jsem si tak říkala, jestlipak to vydrží?~j~~:-D
 Maruška Z. 


Re: Maceško, 

(21.8.2009 14:23:45)
A článek mě samozřejmě dojal, jak jinak.:-)
 Maruška Z. 


Re: Maceško, 

(21.8.2009 14:42:07)
Aha, já jsem trubka, ono je to v sobotu. Tak to se zúčastním úplně normálně, manžel zkusí poprvé hlídat.:-) Už se těším!
 Žlababa (Postižené Děti cz) 


Maceško, trochu odbočím 

(26.8.2009 9:58:58)
Dívala jsem se na web pestouni.cz, kde je info o té akci v Brně (jak píšeš, že tam bude v prodeji knížka, to bych se pro ni asi stavila).
Ale chci se zeptat na jinou věc. Žila jsem v dojmu, že když si chceš vzít dítě do pěstounské péče, tak si ho vybrat nemůžeš, že Ti je nějakou komisí přiděleno. Nebo to bylo dřív a dnes už se to tak nedělá?
Víš zarazilo mne, jak je tam ten soupis dětí k pěstounské péči. A taky mne zarazilo kolik je tam opravdu malých dětí, ročních, dvouletých, myslela jsem, že takové jsou, když to řeknu blbě "hned pryč".
A co to je vlastně ta hostitelská péče? To je pěstounská nebo něco jiného?
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Maceško, trochu odbočím 

(27.8.2009 14:30:10)
Žlababo, dovolím si odpovědět asi to není 100% přesné, ale podstatné snad vystihnu: pěstounská péče znamená, že dítě je v pěstounské rodině. Hostitelská péče znamená, že dítě je v DD, ale jezdí do hostitelské rodiny na návštěvuu: třeba na víkendy nebo část prázdnin. V obou případech dítě může být v kontaktu i s biologickou rodinou.

Jiný případ je adopce, poté co biologická matka podepíše souhlas s adopcíí (nebo je soudně zbavena rodičovských práv) je dítě v adoptivní rodině a zpravidla zcela bez účasti a biologické rodiny.

 Hanula+Kubula 


Re: Jak se jmenuje ta kniha? 

(18.8.2009 14:27:06)
Ta kniha je prosím volně prodejná? A kde tady najdu další články Macešky? Pár jich už mám přečtených, ale je mi z nich pokaždé tak příjemně mile a teple. A taky slzavě, že bych uvítala další.
 Marcela 
  • 

Re: Jak se jmenuje ta kniha? 

(18.8.2009 17:07:17)
Najdeš to pod
Náhradní rodina (vlevo růžové) - Matka=cesta
 Marcela 
  • 

Rodiče 

(18.8.2009 8:38:02)
Holky, já mám dojem, že tím, že budeme říkat, že ti rodiče dětí z DD jsou kreatury, darebáci a kdovíco ještě, těm dětem nepomůžeme.
Přecejenom jsou to rodiče těch dětí. Pamatuju si na článek o tom, že je nutné adoptovat svoje rodiče - četly jste ho také?
Každý z nás něco zvládá lépe a něco hůře. Možná že si můžeme přiznat, že i my nezvládáme všechno na 100%, můžeme si to odpustit a přiznat si, že na to máme právo. Třeba nebudeme potom tolik kritičtí k ostatním lidem. Kritika a odsouzení ještě nikomu nepomohla.
Maceško díky za další hezký článek, tvoje články mám moc ráda.
Přeji hezký den všem.
 Rozzárka 


Re: Rodiče 

(18.8.2009 11:01:57)
~R^~s~~x~
 Petra Vondrušková 


Re: Rodiče 

(22.8.2009 23:36:21)
ano ano tak,kromě toho ve své praxi jsem viděla mnoho maminek,které považovaly běžnou péči za nad standart,ale nebyla to jejich vina,nic jiného neznaly,bylo třeba jím spíše pomoci,než-li odsoudit za neschopnost.Kdysi byl takový projekt který bych beze zbytku podporovala.Nezaměstnané maminky dospělých dětí,projdou-li přípravným kurzem dostaly práci,které spočívala v tom naučit starat se o sebe a své děti sociálně slabé nebo jinak ohrožené maminky.Bylo pomoženo třem skupinám potřebných - dětem,nezaměstnaným ženám ve zralém věku a bezradným maminkám u kterých se schylovalo ke katastrofě - umístění dětí do DD,finanční tíseň,vypovězení bydlení...apod.
 adelaide k. 


Maceško gratuluji... 

(18.8.2009 9:47:35)
...k novému mateřství. Jako vždycky jsem si poplakala, ale to u tvých článků ani jinak nejde :-)
 Moucha tse-tse 


dospele deti? 

(19.8.2009 11:29:47)
Souhlasim s Maceskou, že i po 18 veku ,,ditete,, mladi rodice potrebuji. Mam ted na navsteve 18 letou neteř a mam dve male deti a ona ,,zahodila,, svou dospelost a radi s nima jako mala a to ma svoje rodice milujici. A ma napady jako oni a ja si rikam, jen bud jeste chvili dite, i kdyz mas po maturite, v rijne jde na vysokou ek.
 osmak 


kniha p. Zezulové 

(20.8.2009 10:21:22)
Dobrý den,
knihu od p. Zezulové o pěstounské péči si můžete zakoupit v Sdružení pěstounských rodin, Anenská 10, 602 00 Brno,

kontaktní osoba: Hana Palackáe-mail: palacka@pestouni.cz

Knihu si můžete vyzvednout osobně, nebo vám ji zašleme na dobírku. Kniha při osobním vyzvednutí stojí 120,-. Na dobírku 199,- (120,- kniha + poštovné)
Knih máme ještě hodně!

Zdraví

za Sdružení pěstounských rodin
Hana Palacká
sociální pracovnice
 Toranoko 
  • 

Re: kniha p. Zezulové 

(22.8.2009 12:34:17)
Jojo, ja uz ji mam....co me teda zmatlo uplne nejvic, bylo, ze se deti na netu a v knizce jmenuji jinak :-)))
 Albí 
  • 

Re: kniha p. Zezulové 

(22.8.2009 22:05:46)
Hezký dobrý večer. dobrý den,
chtěla bych požádat o zaslání Vámi nabízené možnosti zaslání knihy "Domov je místo, odkud tě nevyhodí".
Ke většině předešlých diskusních příspěvků bych rovněž i já měla co přidat, ale asi mnohé v polemice.
Není to tak dlouho, co jsem si myslela, že "nepovedené" děti-pak dospělí- jsou plodem výchovy v rodině, než se to začalo týkat mne osobně.
Obě mé děti slušné, velmi dobře studovali,námi rodiči milované...dcera utekla z domova v 16.letech do party, byla nezvěstná, celostátně hledaná...v partě otěhotněla, porodila v 6.měsíci, z porodnice se vrátila do party, kde znovu otěhotněla jako "hrdinka" s šéfem party, kterého si druhý den po svých 18.narozenin vzala, porodila také dřív ale už zdravou holčičku o kterou se stará...o prvorozeného jejího synka se od propuštění z inkubátoru a rozhodnutím soudu staráme my - prarodiče...ztratila jsem práci, rozeštvala zbytek rodiny...Samuelkovi budou tři roky, dceři bylo 20 let, Marušce 1,5 roku a znovu se jako "velká rodina" konečně vídáme...vztah :má dcera x její syn je jako sourozenecký, ale já = "vrátila" se mi dcera, která "někam" zmizela a "chválabohu" se našla... nikdo mi nevrátí zdraví a nervy, ale pro Samuelka jsem připravena být mu "mámou" i když mi říká "babí-bábinko", jako další už tři má vnoučata. Nikdy nedopustím, aby má dcera přišla o jakoukoliv právní možnost, "vrátit se" ke svému dítěti i když je to dle slov mnohých "odborníků" již "ztracená naděje". Jsem tu a žiju pro Samuelka,obětuji mu vše, čeho jsem ještě schopna, aby byl zdravým a šťastným dítětem, ale i pro svou dceru a mám i vlastního syna s jeho dvěma dětmi - mými vnoučaty !
Už dávno neodsuzuji a nehodnotím poklesky chování druhých, pokud si to sama neprožiju...
 atisa 


Re: kniha p. Zezulové 

(23.8.2009 12:30:56)
Po dlouhé době konečně kvalitní názor na diskuzi, jinak tu někdy mívám pocit, že většina ví všechno nejlíp a má patent na rozum. Bohužel někdy věci i přes naší nejlepší snahu dopadnou úplně jinak...
Něvěste hlavu, Samuel vás potřebuje a jednoho dne bude rád, že vás má a jaký je vztah mezi jeho matkou a jím natom nezáleží, jste jedna rodina...
Hodně štěstí!!!
 osmak 


Re: kniha p. Zezulové 

(24.8.2009 8:09:02)
Dobrý den,
vážená paní, knížku si můžete objednat u nás ve Sdružení pěstounských rodin. Zašlete mi prosím svou adresu na tento e-mail: palacka@pestouni.cz

Zdraví

Hana Palacká
sociální pracovnice
 JiBi* 


Maminko...maminko.... 

(20.8.2009 12:49:50)
... Když jsme před několika léty přijeli do DD pro jednu 6-tiletou holčičku, kterou jsme neznali a chtěli ji vzít na hostitelskou návštěvu, sice se nejdříve trošku ostýchala, že s námi nepůjde, ale pak mi doslova vyrazila dech - ještě jsme nebyli ani venku z domova, když mi říká: "Maminko, půjdeme, maminko, dneska, maminko, do obchodu, maminko?"
Ano, úplně přesně tak to řekla, je to už 12 let a dodnes si to pamatuji. Z této věty jsem pochopila, že dítě touží říkat někomu "maminko" každý den, ne jen 2x za rok (v lepším případě), když mamka příjde do DD na návštěvu.
Proto nesouhlasím s některými psychology, kteří si myslí, že by se pěst. rodiče nemělo oslovovat "mami, tati", ale nějakým "speciálním názvem", který prý snad v budoucnu jistě vznikne.
 takytoznám 
  • 

Re: Maminko...maminko.... 

(20.8.2009 13:19:54)
fakt by mě zajímalo, jak mě má naše pěstouňátko oslovovat, když mi naši bio kluci říkají maminko, jak bych mu asi vysvětlila, že tu bydlí stejně jako starší kluci, všechno dělá stejně, chovám se ke všem +- stejně, ale pro ty dva jsem maminka a pro něj ne a jsem něco jinýho :-(
 Albí 
  • 

Re: Maminko...maminko.... 

(22.8.2009 22:28:49)
Milá JiBi... souhlasím do chvíle, pokud dítě už pojem "maminka" chápe a umí do něj vložit ten svůj "cit"...pokud je to slovo, je asi jedno, zda ten cit dostane oslovení "maminko" nebo jiné. Bojím se chvíle, až ten "náš" drobek bude znát ten správný význam právě slova "maminka" a přitom on bude tomuto citu přisuzovat oslovení, kterým mne nyní oslovuje "bábinko" ... bojím se a sama předem nevím, co a jak si s tím budu umět poradit. Už dneska svou maminku oslovuje "maminko", ale s citem, jako třeba "teto", nebo "paní prodavačko"...
Plně souhlasím s tím, že samo dítě by mělo samo určit, jak bude svého milovaného - nově poznaného - nejbližšího človíčka oslovovat. Třeba se i oslovení změní podle situace "doma" nebo podle "okolí". Je ale třeba opravdu ctít tu hloubku citu dítěte, s jakým pojmenovává toho, komu chce důvěřovat a milovat
 Girasole 


Maceška 

(24.8.2009 13:15:55)
Milá "maceško",
neměj žádné výčitky svědomí. Já žiju s přítelem - každý máme doma jedno "své" dítko a ještě jedno společné. To, že můj syn začal po pár letech oslovovat Honzu slovem Tati jsem pochopila - svého vlastního otce neviděl od našeho přestěhování z Moravy do Středních Čech. Ale dojalo mně a dojímá, když dcera Honzy, která s námi bydlí 2 roky mi říká maminko - i když její maminka žije ve stejném městě a obě se pravidelně stýkají. Minulou sobotu jsme slavili dceřiny osmnáctiny. Pozvala jsem i její vlastní maminku s jejím přítelem. Slzy na krajíčku jsem měla, když mně dcera objala se slovy - ty jsi moje nejmilejší maminka.... Děti ví, co potřebují a je jedno, že podle občanky jsou už dospělé....... Držím palce, jste určitě skvělí a báječní lidé a oceňují to nejvíce Vaše děti.
 Katka 
  • 

Re: Maceška 

(24.8.2009 22:26:33)
Taky mě příběh Macešky a Lukáše dojal ke krokodýlým slzám :)..na druhou stranu si myslím, že dítě může mít maminky klidně dvě, tak jako mívá dost často dva tatínky..prostě jedna maminka je ta, co jsem se jí narodil/a v bříšku,a co mě má možná pořád hodně ráda, a druhá maminka je ta, která se o mě stará a je tu se mnou pořád a mám k ní proto citově blíž...nemusí to být vždycky tak, že jedna je ta "zlá" máma, co mě nemá ráda, a druhá ta hodná...prostě můžou být dvě mámy, dva tátové, a můžou být oba stejně prima, a můžu je mít jako dítě stejně rádo, i když jeden se o mě stará víc a jeden míň, nebo ne?
Já tuhle otázku zrovna osobně řeším ( i když zatím jen hypoteticky), protože mám syna 3 roky a od jeho 2 let s ním žiju sama (bez jehho tatínka..nicméně se svým otcem se pravidelně stýkají a můj syn mu samozřejmě říká táto a jeho partnerce teto, a vůbec mu (zatím) nepřijde divné, proč nebydlí s náma, naopak bere to jako samozřejmost že prostě bydlí s tetou :) A já přemýšlím nad tím, ža až si taky najdu partnera, a budem s ním třeba s mým synem bydlet, že třeba po určitě době mu bude chtít syn říkat táto, tak proč to prostě řešit, prostě může mít táty dva, ne? Ráda bych slyšela názory, jak a jestli toto řešíte, pokud se Vás to a Vašich dětí týká, díky moc.
 Arianna 


Re: Maceška 

(25.8.2009 12:13:05)
Muj bracha mel dite s pritelkyne, kdyz mu byl 18 a nezustali spolu. Stykaji se a maji rozumne vstahy. Byla diskuse okolo toho, jak holcicka ma koho oslovovat, kdyz kratce na to jeji maminka se vdala. A dohodli se, ze budou pouzit urcite vyrazy pro kazdeho. To je v Americe a v anglictine se "tato" da rict asi deseti ruznymi spusoby - dad, daddy, pa, papa, pop, atd. Tak, nevlastniho otce rika "daddy" a otce rika "pa" a nebylo s tim nikdy problem. Holka je ted sestnactileta a vklidu vsude vysvetluje, ze ma "dve otce". Nevim presne, ale predpokladam, ze se v cestine da rict "tata" taky jinak. Ale u pestounskych rodin si myslim, ze to muze byt tesi a reseni asi musi byt individuelni. V pripade toho Lukase je videt, ze asi mel silnou potrebu rict nekomu mamo. To se zdalo bylo smysl te clanky. Maceska byla znova pripominana jak silne citove diprimovane jsou deti v DD. Ale samozrejme, ze nic biologicke matce neukradla. Chova se jako maminka a tak ten kluk ji takhle muze oslovovat. Ja dokonce sve tchyne rikam "maminko".
 Girasole 


Re: Maceška 

(25.8.2009 12:22:38)
Já bych to neřešila. Aspoň jsem to neřešila. Nechali jsme na dětech, ať nás oslovují tak, jak to samy cítí. Tohle se nedá lámat přes koleno. S dcerou jsme se shodly na tom, že je vlastně hrozně moc bohatá - má dvě maminky :-)
 kolemjdoucí 
  • 

Slzička 

(26.8.2009 10:19:08)
Přiznám se, že ač se prohlašuju - a okolím jsem doufám vnímán podobně :o) - jako veliký chlap, dnes mě Maceška donutila dát brýle s nosu dolů a protřít hodně zavlhlé oči. Vybavil jsme si, když si naše malá (v roce a tři čtvrtě, po asi měsíci u nás) lehla mojí ženě na břicho s nosem zabořeným do prsou a tetelila se.......prostě našla něco, co nezažila vůbec, nebo strašně malinko. Podobně jako objetí u Maceščiného polodospěláka....Maceško díky a měj se.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.