| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

 Celkem 198 názorů.
 lojzicka 10/04,01/08 


taky 

(30.6.2009 8:34:16)
Cítím se uplně stejně. Mám děti necelých 5let a 1,5 roku a je to děs. Zrovna dneska jsme vstali a hned do pěti minut už jsem je musela okřikovat. Nebaví mě to, pořád se perou, tahají za nohy (malá se samozřejmě uhodí), berou hračky atd atd. Připadám si jak hysterka co jen řve a řve. Tresty nepomáhají. Dnes jde syn naposled do školky a mám hrůzu co s nima budu dělat celé prázdniny !!!!! Když jsme venku... tak jak píšeš, všude malá vleze, tak ji furt jistím, neposedí a navíc ještě ani NESPÍ! Kluk mi chodí spát okolo 11h a holka zase v 5 vstává . Fakt na palicu. Kdyby mi teď někdo řekl že čekm další dítě tak nevím teda.....
Radu nemám jen jsem se taky vylila :)
Myslím že nic nepomůže, jsou to povahy a musí z toho vyrůst. Samozřejmě je furt kočírovat aby nerostly jak dříví v lese a obrňovat si nervy :(
Hodně štěstí
 Peckaa - Ráďa,Mariánek 


Re: taky 

(30.6.2009 14:42:58)
Já mám jednoho syna už většího, s tím je to v pohodě. Ale mladší má 2,5 roku a je to děs. Vteřinu neposedí, za ruku nechce, pořád mi utíká. Na nákupy nebo do restaurace ho nebereme, protože to je o nervy. Letošní dovolenou jsme vybrali tak, že budeme mít vlastní chatičku s trávníkem okolo, kde může lítat. Jídlo nám budou dávat do termonádoby a budeme to jíst v klidu v naší chatce, kde nebudeme nikoho rušit. Někdy jsem z něho na nervy, ale říkám si, že musím vydržet a bude to lepší :-)
 diblik 


Re: taky 

(8.7.2009 0:26:27)
Děvčata, já mám dvě holky, 5let teď v červnu a 2roky budou v srpnu a celá bytovka ví kdy vstáváme, kdy jsme doma, kdy se koupeme, kdy jíme, kdy jdeme spát,..... Starší má svůj svět, neposlechne ani po dobrým ani po zlým, s malou se perou, hádají, malá jí kouše a velká jí provokuje a řvou obě tak až mi prasknou nervy a řvu ještě víc než obě holky dohromady. Potom je mi to líto protože nechci aby si ta starší myslela že ji nemám ráda, když pořád něco mám, tak třeba malou necháme u babičky a něco spolu podnikneme (manžel jezdí domů jen na víkendy), ale na druhou stranu si obě dokážou tak hezky hrát a velká dokáže malou tak rozesmát až má škytavku. A přesto bych ještě chtěla třetí princeznu, nebo spíš ďáblici, ale nevím jestli bych to zvládala (psychicky i finančně), abych jim mohla taky něco dopřát ~m~
 Betkaa 


Chapu 

(30.6.2009 8:37:56)
Svetlanko, chapu Tve pocity, mam to podobne, jen vekovy rozdil 2 a ctvrt, takze uz se o "maleho" nemusim tolik klepat:) Naucila jsem se na urcite veci vypinat (kdybych reagovala na uplne kazdy plac, uz asi v tom blazinci jsem). Nekdy jsem z toho taky zoufala, ale pak zas vidim, jak starsi holcicka malemu pomuze se obout, nebo mu neco vysvetluje a je mi hned lip. A kdyz to tak vidim zpetne, dost se to casem zlepsilo (ted je jim 5 a 2 a 3/4). Takze vydrz, urcite to casem bude lepsi. A dulezite asi je si nerikat, jak se clovek snazi, a ze oni to neoceni - to aspon u me vede k jeste vetsimu zoufalstvi... Tak hlavu vzhuru, bude lip.
 Twister, Anička a Maruška 


Re: Chapu 

(30.6.2009 8:54:27)
mám holčičky 4 roky a 2roky7měsíců a poslední dobou si připadám taky jako v blázinci.... Modlím se, aby to přešlo.... a přesně, stačí světlá chvilka, kdy Anička pomůže Marušce s botama, podá jí pastelku, vzájemně si poděkují, a je líp. Asi nejhorší je, že co udělá Anička, tak do minuty udělá Madla to samé v bleděmodrém, ovšem obávám se, že u nás káraní ve smyslu "jsi starší, máš mít rozum" by bylo házení hrachem na stěnu... a taky si myslím, že říkat to čtyřletému prckovi nemá smysl.
 Jana, dva kluci 5 a 2 
  • 

Re: Chapu 

(30.6.2009 8:56:55)
Taky chápu, u nás doma je to stejné.Všechno co je třeba udělat je děláno s křikem a scénami.Většinou začíná starší a mladší se přidá.Taky se hrozím prázdnin, ale děti jsem chtěla a tak to nějak musím zvládnout. Manžel taky hodně pomáhá, snažíme se dětem vymýšlet výlety a aktivity. Nejvíce se nám osvědčila kombinace dětského hřiště (půl hodiny šíleného lítání po skluzavkách a všem možném)a aquaparku (musí být 1 a půl hodiny).Děti bývají tak vydováděné a unavené, že je pro zbytek dne pohoda. Jsem ráda, že v tom nejsem sama takže mamky hodně nervů a pěkné prázdniny všem.
 Ajanika 


Re: Vydržet 

(30.6.2009 19:58:44)
Nemá smysl se rozčilovat a říkat si:až budou větší,až toto,bude to jiné...vždycky se v nějakém věku najde něco ,co nás vytáčí k nepříčetnosti. Nedá se ale nic dělat,máme děti,jak jsme(většinou)chtěly a už nám je nikdo neodpáře.Mám syna 28 let a sedmiletá dvojčata,takže jsem už prošla všemi vývojovými stupni a vždycky se našlo a najde něco,co je nervy drásající. Někdy závidím své bezdětné sousedce,která sice kdysi děti chtěla,ale teď je naprosto vytěsnila ze svého života. Je to asi taková její obrana před dotěrnými zvědavci(taky si pamatuji otázky typu:a kdy budete mít mimi?:-© Takže ona se staví tak,že je bez dětí spokojená,ale nikdo neví,co se jí odehrává v hlavě a co její biologické hodiny. Já bych s ní neměnila,i když si někdy říkám,co bych dala za trochu klidu a ticha bez hádek, Jenže když mi pak ti dva napíšou dopis,kde se to samými:-maminkomylujytě-hemží,jsem ta nejšťastnější mamka na světě~R^~R^~R^
 pajka tři cery 
  • 

Re: Chapu 

(1.7.2009 17:37:00)
dámy sklamu vá ale v pubertě je to ještě horší mám 3 holky ve věku 21 ,17 a 15 ty 2 mladší si jdou po kru a zůstalo jim tžo pořád kamaerádky mě ujištují že to se po pubertě srovná no ja už jsme na nervy aby už to bylo jsem na prášky~o~
 Zdeňka, holčička a 2 kluci 


To je těžké 

(30.6.2009 8:55:33)
... když děti soupeří. Nevím, co poradit. Možná to mají v povaze, možná jste moc hodná a moc se snažíte. Někdy si vzpomenu na mojí mamku, která nás tak zpucovala, že jsme se ségrou držely basu proti ní :-) Možná v nich nějak probudit tu soudržnost?? Aby nesoupeřili proti sobě, ale proti někomu jinému... i kdyby proti vám ... snad mě neodsoudíte. Já se taky moc snažím, ale nevydržím tolik, co některé maminky.

Má dcerka je o 16 měsíců starší než synek a mají spolu skvělý vztah. Jsou oba živí, mají velké nároky na aktivitu, ale k sobě jsou v poho. Leuška mi vždycky chtěla pomáhat s Vikym a měla radost když konečně mohl s ní do vany. Teď čekáme dalšího kluka s větším odstupem - 2 a půl roku :-) od Vikyho, tak jsem zvědavá.

Držím palce!
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: To je těžké 

(30.6.2009 12:02:06)
Taky jim občas dělám "společného nepřítele" - a většinou to i funguje
 maja 
  • 

Re: To je těžké 

(30.6.2009 15:50:13)
před pár lety jsme navštívili psycholožku kvůli čemusi a u toho jsem se jí ptala " oni jsou hrozný, pořád se perou a dělaj lumpárny " a paní psycholožka pravila ( a je to kapacita , primářka z velké nemocnice ) " buďte v klidu, vždycky je divné a ukazuje to na nějaké problémy v rodině, když se děti drží u sebe proti rodičům".
 Julie 
  • 

Byli jsme stejní 

(30.6.2009 8:58:20)
Dobré ráno,
po přečtení Vašeho příspěvku jsem si vzpomněla na své dětství...mám bratra o tři roky mladšího,tedy jsme ve věku jako Vaše děti...rodiče byli z nás taky zoufalí,dokonce nás i o prázdninách vraceli prarodiče,že my dva spolu být prostě nemůžeme a brávali si nás každého zvlášť..asi Vás neuklidním...handrkovali jsme se do mých osmnáctin,pak jsem odjela studovat mimo město a tím,že jsme se vídali míň,stávali jsme se vzácnější..dnes jeden na druhého nedáme dopustit a držíme spolu za každé situace(je nám už 30 a 27let)...asi to chce pevné nervy a věřit ve výchovu,která se Vám určitě vrátí,tak jako našim rodičům:-).Držím pěsti!
 Moucha tse-tse 


co se pomámha u nas 

(30.6.2009 9:09:08)
Prekvapuje me, že ani venku to neni lepsi. To u nas jo, a nejlepsi je delat s detmi celodenni vylety, se skupinou pratel, kde jsou moje deti jedine male, nebo aspon nejmensi, ony se nejak snazi vyrovnat chovanim tem vetsim a je klid. Deti to bavi, me taky, docela dobre jsem se bavila, když nejeden milenecky par pri pohledu na moje deti, spital-a budeme mit taky tak hodné deti ale aspon tri, jo?~t~.

Zbabělě jsem mlčela.~j~ Taky se drobet desim prazdin,ale rikam si, že musim ty decka brat porad na vylety, i pod stan a drobet udrzovat nejaky rezim.
 Betkaa 


Re: co se pomámha u nas 

(30.6.2009 10:35:44)
No, to je super napad, jenomze me deti jsou dost casto nemocne, a to je pak ten pravy narez:-) Docela me tahle diskuse uklidnila, ze v tom nejsem sama~;)
 Moucha tse-tse 


Re: co se pomámha u nas 

(30.6.2009 11:41:05)
Tak to te lituju, kluk mel pred mesicem dva dny prujem, a byl takovy vlacny a me v tu chvili netesilo na svete vubec nic..
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Byli jsme stejní 

(30.6.2009 17:25:04)
až ve třiceti???? No to do té doby nepřežiju...

Taky nám teď skončila školka a já se děsím prázdnin. 7mi měsíční je sice zlatíčko, ale bráška 3,5 je rarach se vším všudy... Hlavně, když provádí lumpárny miminku... Navíc jsou teď oba už 3 týdny nemocní, to je teprve na provaz - nemůžu je ani jít uštvat ven...

Prostě vydržet... Já si např. přála pod stromeček bezdrátové sluchátka k televizi... abych aspoň SLYŠELA zprávy...

Asi se začnu řídit radou nějaké matky tří dětí - dokud neteče krev, tak mě nevolejte ~t~
 Theend 


Re: Byli jsme stejní 

(30.6.2009 19:08:14)
Já si přála k narozeninám boxovací pytel, abych v afektu nepozabíjela ta svoje dvě malá zlatá koťátka ... nedostala jsem, tak se musím sakra snažit, aby to dobře dopadlo.
 jana a dve ditka 
  • 

Re: Byli jsme stejní 

(1.7.2009 20:15:42)
Ten bych potrebovala taky, nedavno jsem triskala hlavou do zdi.
 Liška s banem :) 


Dnes končí školka! 

(30.6.2009 9:20:59)
Dnes dcerce skončí miniškolka, tak ani nebudu mít ten půlden volnější. Děti jsou od sebe 2 roky a je to děs. Spolu si ještě hrát neumí (malému je 9 měsíců) a samotné je také nemůžu nechat ani chvilku (malý dcerce ničí hračky, trhá knížky,... a dcerka do něj strká či ho něčím majzne po hlavě). Na dovolenou jedeme k manželovo rodičům, tak doufáme, že si trochnu oddychneme - přeci jenom budeme 4 dospělí na 2 děti, což je docela slušný poměr. :-)
Takže moje rada je zapojit do péče o děti co nejvíc příbuzných, aby se práce rozdělila mezi více dospělých osob.
 Madla 
  • 

Re:Rozdělit 

(30.6.2009 9:31:35)
Nezoufejte, všude je to stejné. Mám děti od sebe pět let a co se mi narodily, nevím, co je to klid. Prázdniny jsou pro mě to pravé peklo, chodím na směny, takže po noční nejdu spát, hlava mi hučí, oči padají a doma jen hádky, tahanice, běhání po pokoji. Nejlepší je, když mám tu možnost dát na chvíli děti od sebe - k babičce, kamarádce. Úplně se změní,pomáhají, jsou milí. Já si chvíli odpočinu,naberu rychle sílu... Jen si ale říkám, jak dlouho to vydržím, nezbláznit se z toho a jak dlouho to potrvá? Ale hlavně, že jsou zdravé!
 Pavla 
  • 

Re: Re:Rozdělit 

(30.6.2009 9:48:25)
Kdyby dostali výprask tak by byli hned klidní. Já to mám totiž doma taky, tyto scény. Já jsem s nervama v prde.. a oni nepřestávají, chcichotají se, pošťuchují, následně pláč, bitka. Už kolikrát resignuji a sedám s pláčem do kouta a říkám si "pozabíjejte se, mě je to jedno".
 Moucha tse-tse 


blbý dotaz 

(30.6.2009 10:12:37)
Jednou jsem se neudržela a na podobné(-prave jsem zařvala-neperte se na deti--), stesky jsem se zeptala, proč jsme si ty deti vlastně pořízovaly, když nas tak s.rou.V tu chvili jakoby vsechny otocily a zacaly psat, jak bez jejich deti by nemel zívot smyl.jak to je s detma krasny a naplnujici.

Jasne, mam svoje deti taky moc rada, to jo, ale stve me, že když jsme byli dlouho bezdetny, tak nas okoli bombardovalo dotazama-proc? kdy budete mit deti? a tak, a dnes mam pocit, že zvlast žensky štvalo, že mam doma klid, nemusim rano se zlobit s detma pri vypravovani do skolky a skoly, nemusim mit nervy že je plno hodin a decko je ve skolce.
 Bára289 


Re: Dnes končí školka! 

(30.6.2009 13:54:27)
Tenhle článek je nakouknutí do mé budoucnosti:-) Synovi taky končí školka a já mám 10 dní do termínu porodu, a vidím jak moc mi chybí dopoledne, kdy si v klidu uvařím, udělám co potřebuji, syn si chce pořád hrát a já ho nechci odstrkovat, ale jak to budu dělat s miminkem, hrát si se synem a ještě se starat o domácnost, to netuším, od malička se synovi věnujeme hodně, ale to myslím, že není chyba, teď jen bude záležet na tom, aby si nepřišel odstrčený moc, no budeme se snažit, ale jak čtu příspěvky, bude to boj, tak se držte, maminky:-)
 marketa 
  • 

Re: Dnes končí školka! 

(30.6.2009 13:59:23)
drzim palce.
mozna pomuze zapojit ho do pece, bude si pripadat dulezite, kdyz miminko spolecne prebalite apod.
nevim jak je stary, ale treba by mohl mamince "uvarit" chleba s maslem nebo i kolinka s hotovou omacku atd.
treba se mu pecovani o tebe bude libit.
 ivetis 


5-LETÝ VĚKOVÝ ROZDÍL 

(5.7.2009 13:45:05)
Mám sedmiletého syna,dokončil první třídu a dvouletou holčičku.Syn byl vždy strašně hodný,klidný,ale dcerka je hrozný rarášek,je jako z hadích ocásků.Myslím,že tento věkový rozdíl je ,starší na malou nežárlý,ochraňuje ji,hlavně chápe,že je malá ještě prcek a má s ní obrovskou trpělivost,i když mu rozbíjí Lego atd.Pořád se objímají a všechno dělají spolu,dcerka ho zbožňuje.Starší mi hodně s dcerkou pomáhá.Pokud ale za starším přijdpou kamarádi,samozřejmě si hraje s nimi,a to malá potom za nimi běhá a snaží se jim vyrovnat.Kamarádka má ale stejně staré děti,které mívá odděleně,což moc nechápu,ale říká,že by se snad pozabíjely.
 Píďa, Kubásek12/04 Anika5/07 


Re: 5-LETÝ VĚKOVÝ ROZDÍL 

(15.7.2009 0:16:25)
Myslím, že to není až tolik věkovým rozdílem, jako tou povahou. Mám děti úplně stejné, starší syn je klidný, hrozně hodný, nevadí mu rozdělit se, půjčuje hračky, pomáhá mi a mladší dcera je rarášek, provokatérka ale zase takový kašpárek, že nás věčně něčím rozesmívá. V bráchovi má obrovský vzor, jak se mu snaží vyrovnat, je na svůj věk dost šikovná a spolu jsou úžasná dvojka, ohromně spolu vychází, vyhrají si, když Anika spí, Kubík chodí a pořád se ptá, kdy už ji půjdeme vzbudit, že si s ní chce hrát. Momentálně jim je 4,5 a 2 roky. Tím samozřejmě nechci říct, že se nehádají, nebo že mi z nich někdy netečou nervy, ale většinu času se nad nimi fakt tetelím :) Kubík se o ni staral už odmalinka, vyskládával jí hračky na deku, bránil ji před bratrancem (a jednou dokonce přede mnou, to jsem se fakt zastyděla:S Ne že bych malé chtěla nějak ublížit, ale už mi právě tekly nervy a hulákala jsem na ni a on tehdy tříletej přišel k ní a prý Pojď Ani ke mně, nebreč, už jsem u tebe a začal ji objímat:S) Jen doufám, že jim ta láska co nejdýl vydrží, je mi jasný, že zatím Anika Kubu obdivuje, takže ho relativně poslechne, když Kuba "vyhraje" nebo je někde první, nevadí jí to a to asi nebude trvat dlouho, ale doufám, že základ je dobrý. Když jsou obě děti hodně dominantní a žárlí, asi s tím nikdo nic moc neudělá...
 DaVinci 


Respektovat a být respektován 

(30.6.2009 10:04:36)
Mám jen jedno dítě, ale také pěkně živé. Také jsem si připadala jak krotitel divé zvěře. Pak jsem se přistihla, že pořád mluvím, vydávám nějaké příkazy a nikdo je neposlouchá. Protože dítě si zvyklo, že když řeknu: Přestaň!, přestat nemusí, protože já to ještě třikrát zopakuji. Moc mi pomohla knížka Respektovat a být respektován. Vřele doporučuji.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Respektovat a být respektován 

(30.6.2009 10:09:52)
Doplním, že co se týká manažování potomkovské bandy, jsou výborní "Sourozenci bez rivality" (stejné principy jako RabR). Pomohlo mi to zbavit se dvou věcí, které mě trápily - zajišťování "každému stejně" (což vedlo jen k tomu, že si opravdu žárlivě střežily, aby měly přesně stejně a jakmile ne, byl řev, třebaže jinak by o to některá vůbec nestála) a "žalování" - přestala jsem řešit, co a proč někdo udělal (s výjimkou úrazů, kde chci jen vědět, cos e přesně stalo kvůli možným komplikacím) a soustředíme se společně na řešení následků.
 Červená řepa 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 10:27:45)
Markéto, prosímtě nemohla by jsi ve zkratce popsat jak se dá podle této metody dosáhnout odbourání "každému stejně"? Bojuji s tím už několik měsíců a tečou mi nervy . Naše holky si měří i o kolik milimetrů má která více šťávy ve skleničce, která ze šťáv je červenější, která sklenička je hezčí a komu jsem jí podala první, řev, boj, pláč....(samozřejmě když nejsou spolu, vůbec je to nezajímá), problém je hlavně u starší, mladší ji hlavně napodobuje. Vyzkoušeli jsme toho již dost.
Na obstarávání a studium literatury nemám momentálně kapacity, ale uvítám každý nápad a osvědčenou metodu!
 Amélije 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 10:45:14)
jestli můžu odpovím částečně za Markétu, místo každému stejně - je, každému, co potřebuje
klasicky by šlo použít na to množství šťávy - pokud budeš mít ještě žízeň, ráda ti přidám - což platí pro všechny
 Červená řepa 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 10:47:21)
Díky, ale to jsem samosebou zkoušela, výsledek by byl, že obě do sebe začnou lít skleničku za skleničkou dokud se málem nepozvrací, aby jedna neměla víc než druhá ~l~
 *Aida* 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 10:52:55)
Mumin,
hahaha, u nas je zas nejoblibenejsi "bitka" o to, kdo PRVNI naleze do auta. Jojo, anglicane na to maji hezke uslovi "Deti??? Kdo by je chtel???".
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 17:31:00)
~t~~t~
tak to je dobrý.... po 3,5 letech mateřství si tuto otázku taky občas pokládám...

Hele lidi, řekněte mi, jak to dělají ty matky, které mají těch dětí 4 a více??? A třeba ty šílenky, co si k tomu vezmou děti k adopci nebo do pěstounské péče... (když vezmu v úvahu problémy s tím spojené)... to musí být fičák


U nás je oblíbená mantra: A někdo jich má šest najednou! (vzniklo z jakéhosi mailu o šesterčatech, který mi přišel hned po porodu prvního dítěte...)
Podle hesla: Nic nepotěší tak, jako neštěstí druhého
~;)
Šestery prdíky, šestero zvracení při nemoci, šestero nočního uspávání, šestero uklidňování řevu... je to vůbec možné přežít?
 Marol + 5 rarášků 


Re:  

(6.7.2009 14:41:16)
Tak se přiznávám, že patřím k těm "šílenkám" co mají více dětí a dokonce si k tomu vezmou i pěstounčátko amusím říct, že jsem spokojená. Momentální stav u nás doma je 4 děti - nejstaší má 9 let, nejmladší necelé 2 roky. Neříkám, že nevyvávědějí, nehádají se, nebrečí, neubližují si, nežalují ...kdepak to všechno dělají a všechny. Ale já jsem se přibývajícími dětmi tak nějak zklidnila. Spoustu věcí, které jsem řešila, když bylo doma jen jedno dítě už neřeším, spoustu věcí jsem se naučila dělat tak, abych předcházela event. problémům - např. jak někdo zmiňoval dovolenou a honění dítka ve společné jídelně - taky by to tak vypadalo, takže je jistější si pronajmout chatu, která bude jen pro nás a nemusím řešit jak vypadá naše stolování,apod.
Neznamená to , že u nás nejsou problémy, že mi z dětí občas netečou nervy, že se u nás na děti nezvýší hlas, nebo třeba občas i neplácne, ale hlavně je máme rádi, užíváme si je a neočekáváme, že vždycky udělejí to co mají a to co od nich čekáme.
 Červená řepa 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 10:55:28)
Nebo jiný příklad: holky dostanou jogurt a rvou se u příborníku o plastové lžičky: jedna je modrá a druhá růžová, obě musí mít nutně růžovou. Jediné řešení co mi funguje je: ani jedna nebude mít plastovou barevnou lžičku, ale obě budou mít obyč. kovovou - jsou spokojené a odchází jíst ~d~. Je to také "každému co potřebuje"?
 *Aida* 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 10:59:23)
Mumin,
hele, Ty mas doma moje deti????~t~ Nastesti mam i jednoho kluka, kterej o ruzovou az tak moc nestoji, jinak uz jsem v blazinci~t~.
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:19:05)
tak to ten náš potřebuje tu růžovou taky. Ale je pravda, že pokud předmět sporu odstraním, tak je klid (někdy ...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:16:52)
V situacích jako ty lžičky používám, že když dva chtějí to samé, tak je potřeba se nějak dohodnout, co navrhijí? Když jim nejde samotným něco vymyslet, navrhnu něco já - že může jedna jíts chvíli modrou a druhá růžovou, a napočítáme společně do 10 a pak si to vyměnit (obvykle to stačí jen 1x) nebo že si můžou obě vzít jinou lžičku. Nemají to pak jako direktivu, ale samy se podílejí na řešení, tiše doufám, že se pak naučí tyhle věci řešit dohodou beze mne ;)
 Samarlu 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:19:10)
A kdy asi tak doufáš, že se prvně dohodnou sami? Třeba jako až budou mít po matuře?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:25:22)
:)))) No tak to doufám, že už opravdu dokážou :))) Ale občas se to tu a tam povede už teď (5 a 3 roky), tak snad se to bude jen zlepšovat.
 Samarlu 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:27:05)
To je krásně optimistická odpověď!
 Radka/04/06+12/07 
  • 

Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 14:08:51)
Naše straší, 3 roky, už je někdy děsně důležitá a ustoupí té malé, 18m, a pak chodí a všem vykládá, jak udělala tohle nebo tamto.... Jak dlouho jí to vydrží?... Do těch 5 a 3 let????
 Červená řepa 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:24:22)
No jo, ale na to bych neměla sílu, řešit podobné spory tímto způsobem 30x denně tak se brzy asi zhroutím ~d~. To už jim tedy raději podsunu že nejlepší řešení je to, že si vezmou obě lžičky kovové...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:27:27)
Mumín, jenže ze začátku to uděláš 30x denně, tak po čase to bude stačit už jen 3x a nebudeš jim muset 30x denně vymyslet řešení ty, ale 27x to zvládnou samy. Tvoje holky jsou zhruba stejně staré jako moje, myslím (já mám 5+3 a roční navrch místo klučiny) a fakt už to často dovedou.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:31:29)
Jestli chceš omezit soupeření a nahradit to spoluprací, tak ti nic jiného než se tomu chváíli věnovat nezbude, obávám se. Jako direktiva je řešení v danou chvíli rychlé, ale do budoucna nic nedává, kdežto návrh, jak věc řešit společně , dává možnosti do budoucna.

Jako, když jsem unavená, nemáme čas atd, tak taky zavelím, ale nepovažuju to za hlavní a jeniný prostředek.
 Radka/04/06+12/07 
  • 

Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 14:05:41)
Máme to taky tak a řešíme to stejně... výhodu vidím v tom, že aspon malá už přestala jíst plastem a naštěstí nás už kdysi napadlo koupit hned dva nerezový příbory stejný. I když je to na mašli, stejně jsou to zlatíčka, co?
 Brebina, E+M 


Re:  

(7.7.2009 9:23:17)
Ahojky,
mám skoro 3 letá dvojčata - holku a kluka. Je pravda že jsou klidní, nikam mi neutíkají, venku většinou poslechnou na slovo, ale doma to je děs běs.
Hrají si chvilku a pak to přijde, začnou se o věci hádat, už začínají mluvit, takže mi přijdou i s brekem žalovat, že ten tohle a ten tamto a neustále se u nás řve a ječí. Když se něco koupí, musí se 2x, ale naštěstí v jiných barvách, syn vyžaduje všechno modré~t~~t~~t~ a jak to není, je zle. Taky si někdy připadám na chocholouška a že bych je nejradši někomu prodala, ale pak jsou zase chvilky, kdy jsou zlatíčka a nedala bych je za celý svět. No holt se to bude muset vydržet. Chceme ještě další dítě, takže se už fakt "nemůžu dočkat!!!" až se budou handrkovat ještě i s tím mrňousem ~t~~t~~t~~t~
 *Aida* 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 10:57:42)
Mumin,
jinak pokud VIS, ze se budou hadat, tak to res predem. Taky jsme meli neco podobneho s dzusem. Kolik v tom ma kdo vody, kdo ma vic, kdo bude mit ruzovej kalisek (ze sady z Ikey) atd. To jsem zatrhla tim, ze ruzovej kalisek nemel nikdo, vsichni stejnou sklenicku a predem jsem oznamila, ze jestli jen uslysim, ze se o necem dohadujpu, tak jim proste ten dzus vyleju a nebudou mit nic. Pak jsem to teda musela jeste i udelat samozrejme.
Taky mame doma tri cervene kulate podlozky z Ikey a tam maji deti "time out". To se mi osvedcilo uplne nejvic~R^.
 Červená řepa 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:05:49)
Aido, jj, asi mám tvé děti, mám taky jednoho kluka, ale tomu je naštětstí zatím brava lžičky putna ~;)

To s těmi stejně barevnými kalíšky aby se nehádaly ale zase odporuje teorii markéty: že se tím že jim dáváme vše identické aby se nehádaly podporuje zase jen to, že tím víc porovnávají. Já to vnímám taky jako krátkodobý efekt- v tu chvíli je sice klid ale vrátí se to s větší intenzitou příště a do budoucna.
 *Aida* 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:16:13)
Mumin,
mas samozrejme pravdu. Holkam je ted 6 a 2.5 a mladsi mluvi stylem "nenavist je hodne silne slovo, ze jo mami?", takze fakt dost dokaze pochopit a da se s ni domluvit. Tudiz ja predem oznamuju, ze jestli se zacnou hadat, tak jde kazdej na svuj koberecek na time out a at se domluvi predem. Obcas uz jsou i schopni ~z~ a obcas taky ne. Hlavne nejde vsechno resit "predem" a priznavam, ze kdyz vyzvednu starsi dva ze skoly a oni i ja jsme unaveni, tak to kolikrat konci zachvatem... Priste chci auto, kde je mezi prednima a zadnima sedackama zvukotesna bariera. Budu skromna, staci mi plexisklo~t~. Pak at se tam treba po....perou~y~.
 jana38 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 22:23:48)
Aido, tak si kup vyřazenýho taxíka, ty maj mezi předníma a zadníma sedadlama neprůstřelný sklo (aspoň v něterých městech)~t~
 *Aida* 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 23:10:16)
Kocajdo,
tento navrh jiz u nas doma z me strany zaznel~t~. A do Londynskyho taxiku se vzadu vejde 5 lidi, tak bych to i brala. Pokud by mi manzel lez na nerv, tak by ho prihodila k nim dozadu~t~~t~~t~.
 Hanka 75 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 14:35:16)
tak je nech pozvracet, v praxi prijdou na to, že to asi není ono, když se jim zasměješ (ne vysměješ), tak myslím, také nic nezkazíš :-)
a ještě aplikovat metodu přirozených důsledků, kdo vzracel ten si to uklidí :-)
 Anezka73 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 15:11:04)
~t~~t~~t~

Holky, se tady teda směju, ale páč mám v plánu děti podobně od sebe, zatím mám jedno batole, asi mne humor brzy přejde.

Bráchu mám asi o 18m staršího a hádali jsme se furt a strašně, tak jsem si říkala, že s tímhle věkovým rozdílem, to nebude tak děsný...
Řešení moc nevidím.
 jana38 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 22:29:34)
Metoda přirozených důsledků - to jsem se pokusila aplikovat dneska poté, co na procházce po svahu, kde jsme v zimě bobovali, cácoru (skoro 6 let) nenapadlo nic lepšího, než se bobovat po zadku v červnu. Měla na sobě bílé kalhoty a včera hodně pršelo. Její mladší bratr, taktéž v bílých kalhotách ji okamžitě napodobil. Moje zvolání Kruci máš snad pod zadkem boby? bylo už na nic, tak jsem vymyslela, že si oba kalhoty s bahnitou zadelí sami vyperou, aby pocítili. Podle toho, jak jim praní v lavoru přišlo zábavný a jak vypadala následně koupelna se obávám, že jedinej kdo pocítil přirozené důsledky jsem byla zase já.~o~
 marketa 
  • 

Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 22:40:12)
tak to uz jedine stat nad nima s bicem, aby taky uklidili tu koupelnu ...
ale dobra story, jsem se fakt zasmala :-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 22:52:21)
No jasně, moje holky taky děsně bavilo prát počurané (v případě té starší i pokakané) kalhotky ;)
 Bumbi&05,08,10 


Re: " každému stejně"  

(1.7.2009 13:48:01)
~t~
 Dianka (04+06+09) 


Re: " každému stejně"  

(1.7.2009 21:11:44)
Kočajdo, přirozený důsledek s vypráním zas... věcí používám jenom zřídkakdy a zásadně jen v létě na zahradě a nebo večer při koupání. Jinak se snažím držet jazyk za zuby ~t~~t~~t~
 daba+holčička 


Re: " každému stejně"  

(5.7.2009 7:38:13)
Markéto, mě by nenapadlo pořídit dítěti bílý gatě, to je masochizmus, kupuju jen riffle, tmavě hnědý a khaki ~;)
 Lassie66 


Re: " každému stejně"  

(5.7.2009 9:13:45)
Dabo, já pořizuji úmyslně bílé nebo světlé tepláky kvůli klíšťatům. No a včera jsme šli do lesa na houby a místo toho narazili na spoustu borůvek....~t~
 daba+holčička 


Re: " každému stejně"  

(5.7.2009 9:31:43)
Tak teď máš batiku ~y~
no já ješt musela do všech kalhot na ven přišít dovnitř na kolena 3 vrstvy flísu, protože malá je měla každej den do krve. Tak má takovej skejťáckej look ~t~
ale bílý by fakt nepřežily, nejvejš tmavě růžový
na klíšťata mám OFF ~;)
 Lassie66 


Re: " každému stejně"  

(5.7.2009 9:38:59)
Jo, teď na to koukám, tvoje dítko je ještě prtě. Dcera je skoro tříletá a tohle byly jediný tepláky, který byly vyloženě bílý - ještě biobavlna ~t~. No, už to nekupuji, teď už jen u stánkařů. Syn se plazí, tak má na zahradu tmavé.
Ale stejně nepřežijem - sousedi mi řekli, že jsme neměli ty borůvky jíst, ale nejdříve omýt, protože je všude liščí mor.~z~
 jana a dve ditka 
  • 

Re: " každému stejně"  

(1.7.2009 20:21:48)
No, s tou sklenkou by se to dalo jeste vyresit ale jak to vyresit s bananem ci jablky???
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(1.7.2009 20:40:27)
Jeden vybírá, druhý loupe? Dohodnou se, že si každý rozdělí napůl? Nech je navrhnout řešení, budeš se divit, na jak elegnatní řešení přijdou.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 10:58:45)
Mumín, v zásadě jde o dodržování (a říkání nahlas) "v naší rodině dostává každý to, co potřebuje". Takže třeba s tím pitím mě napadá nechat si je nalévat samy - převedeš to na problém mezi nimi a ne na "které má víc maminčiny lásky", protože ta šťáva je vlastně jen zástupná. Klidně akcentovat situaci, kdy něco dostane jen jedno dítě - cokoli, tričko s dlouhým rukávem, svačinu, drobnost k svátku a na řev druhého konstatovat, že "u nás každý dostane přesně to, co potřebuje" a vysvětlit, že teď tohle potřebovala Kája a jindy zase bude něco potřebovat Pája (nejlíp, pokud jde odkázat na něco v minulosti). V případě srovnávání, co má kdo lepší, větší (to mají ze školky, co?) nějak okomentovat, že to není to nejdůležitější, že podstatné je, aby se napily apod. U nás to zafungovalo celkem rychle, ale já měla hlavně problém ve své hlavě, jak mám ty tři holčičky, že když koupím jedné šatičky, tam musím i ostatním "aby jim to nebylo líto". Uvědomění si, že je to hlavně můj problém, mi pomohlo to odbourat a děti to celkem rychle pochopily, ale u nás to nestihlo dojít do takových porovnávacích extrémů.

Tak držím palce. Knížku teď nemám doma, ale až se k ní dostanu, zkusím kouknout, jestli tam není něco dalšího.
 *Aida* 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:06:43)
Marketo,
to je zajimavy. A je fakt, ze je to v hlave rodicu. Muj manzel strasne nadrzuje prostredni dceri, protoze ma zdravotni problem (viditelny, nosi naslouchatka). Ja jsem z toho na nerv, jenze tim, ze on tohle dela, tak ja se snazim kompenzovat nejstarsimu synovi, protoze ten ma podle me problem vetsi (je autista). A do toho nejmladsi dcera, kterou rozmazlujeme spolecne, protoze je nejmladsi~t~. Teda rozmazlovat a nadrzovat jsou blby slova, rozmazleny urcite nejsou, jen tak nejak fakt nedelame kdo co potrebuje, ale snazime se jim vynahrazovat neco, co vynahradit stejne nejde a je to samozrejme blbe.
No nic, resime to ted uz s psychiatrem~t~, teda resime syna a pujdeme na rodinnou terapii, tak snad se to zlepsi, protoze u nas ta situace opravdu neni standartni v urcitych ohledech.
 Červená řepa 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:10:15)
Díky, to se snažím- vysvětlovat že to či ono potřebuje zrovna teď ta jedna atd (boty, šaty atd.)...To docela funguje, u nás jsou problémy spíš s těmi obyčejnými věcmi a denními úkony... Ale ten nápad nechat je nalévat si šťávu samotné je bezva ~R^. Jen kdo bude nalévat první ? ~t~
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:20:13)
Připsala jsem ti něco ke lžičkám :) S tím nalévánám by to šlo podobně, dohodnout se společně na postupu. Ono to u těhle malých věcí vypadá idiotsky a úmorně, jako co se zdržovat s málem písemnými dohodami u blbého nalévání šťávy, ale takovýhle maý tréning komunikačních dovedností se vyplácí do budoucna k větším věcem a navíc, poměrně rychle je to pak u malých věcí automatika, pak už stačí zvolat "dohoda!" a ony si to už samy domluví ~R^
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:23:22)
Obecně se mi zdá, že v tohle případě bude proměna soupeření na spolupráci na společném úkolu asi nejlepší cesta. Třeba rozdělit chystání jogurtu na dvě části - jedna nachystá lžičky, druhá vybere. Jedna vytáhne jogurty, druhá nachystá lžičky. Cokoli podobného, a úkoly si mezi sebou rozdělí samy,
 Červená řepa 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 11:29:41)
Markéto, zní to výborně- jako teorie, ale je to přesně jak píšeš- velmi úmorné, jen to čtu a už se rosím ~;). Ale díky moc za inspiraci, třeba se mi podaří v nějaké pro mě únosné míře se na to zaměřit, zatnout zuby a vrhnout se do příštích "lžičkových sporů ":-)
 jana a dve ditka 
  • 

Re: " každému stejně"  

(1.7.2009 20:31:13)
Nekde jsem cetla, ze do sourozeneckych hadek by nemeli rodice zasahovat. Tak at se o to nalevani klidne poperou. Jen, kdo bude utirat ten dzus z podlahy :)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: " každému stejně"  

(1.7.2009 20:37:44)
No oni, ne? Kdo jiný ;)
 sarmyn 
  • 

Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 12:37:27)
Aco tak jim nalévání přidělit po dni, dneska jedna nalije oběma, druhý den naopak a tak v podstatě se vším:-)
 babiki 


Re: " každému stejně"  

(30.6.2009 13:36:23)
Holky vy jste me tak pobavily o co vsechny se decka hadaji ~t~ uplne vidim sebe a sestru, chudaci nasi. Hodne stesti s krocenim ...my to doma zatim nemame, kluk 8, holka 2 a pul a v zime se narodi dalsi kluk, ti to snad tak neresi
 Hanka 75 


Re: Respektovat a být respektován 

(30.6.2009 14:33:12)
Je příšerně po americku napsaná, stačil by z ní výcuc na osminu, ale dodá potřebnou jistotu, že takhle je to správně, nebo není nesprávně, např. to, že není nutné každému stejně. Tomu psaná autorita dodá potřebný punc, že jednomu neškodím - alespon u mne, byt autority beru s rezervou. A to, nedělat vyšetřovatele a soudce - jo také jsem si z ní dost věcí vzala. V praxi ještě aplikováno nemám, ale za přečtení jsitě stojí. Mslím, že hodně věcí si děti porovnají mezi sebou, že je dobré je nechat být, ono to vyhnije :-)
 marketa 
  • 

Re: Respektovat a být respektován 

(30.6.2009 15:50:43)
po americku???? :-O to jsme asi kazda cetla uplne jinou knizku. RaR se me vubec americke nezda ... ani trochu.
 Hanka 75 


Re: Respektovat a být respektován 

(30.6.2009 18:17:51)
Ne mluvím o tom Sourozenci bez rivality
 Insula 


to snad není pravda :-) 

(30.6.2009 10:08:17)
To snad není pravda? Ono je to i někde jinde než u nás??? :-)))) Mám přesně to samé. Holce bude v září 6 a synovi jsou 3. Boje jsou u nás na denním pořádku. Jako bych článek napsala sama. :-)
 Insula 


Re: to snad není pravda :-) 

(30.6.2009 10:09:26)
Pardon, do vany tedy chodí společně. Chtějí si tam vždycky chvíli hrát, ale v podstatě tam musím pořád lítat.
 zuzee 
  • 

To jsem ráda, že v tom nejsem sama 

(30.6.2009 10:26:13)
Jako by jste mi mluvila z duše. Mám taky 2 děti syna (v září bude mít 4) a dcerku (2 roky). Je to u nás skoro to samé - oba se po sobě opičí navzájem, takže syn se chová někdy jak malé dítě. Ale má to výhodu, dcerka je dál než byl ve dvou letech syn (možná je to tím že od něho hodně věcí okoukala) Nepočítám hádky o hračky,(jeden si vezme hračku a ten druhý ji chce taky i když si toho předtím nevšímal nikdo).
Hlavně syn neposlouchá a zkouší stále dokola naši trpělivost - všimla jsem si že i dcera se po něm začíná opakovat, snad jim to nezůstane, jinak skončím v blázinci.
Na dovolené jsme ještě nebyli - tuším jak by to dopadlo, nedalo by se tomu říct dovolená, člověk by si neodpočinul, raději jedem na nějaké výlety. Dovolenou chcem zkusit až tak příští rok.

Sice se zlobí i navzájem, ale mají se strašně rádi. Je krásné to sledovat. Snad jim to zůstane
 Maja 
  • 

Re: To jsem ráda, že v tom nejsem sama 

(30.6.2009 13:26:37)
Rozhodně to chce dovolenou společně s jinou rodinou, ideálně s jinými rodinami. Letos jsme jeli ve 4 rodinách s malými dětmi, dá se trochu vystřídat a odpočinout. Nesmíte se ale bát si navzájem na chvilku svěřit děti. :-)
 Dalila 
  • 

Re: To jsem ráda, že v tom nejsem sama 

(30.6.2009 13:44:57)
Tak jsem se taky uklidnila, že v tom nejsem sama. Ale možná poradím jednu fintu. Když to zase bylo u nás krizové-hráli si v pokojíčku a zase věčné tahanice o hračky, bourání atd, tak jsem na ně křikla, že ještě jednou někdo z nich vykřikne, tak vezmu největší vařechu, kterou mám a dostanou OBA a vůbec mne nebude zajímat, kdo co komu udělal. A ejhle, celkem to zabralo. Samozřejmě, že se to stále praktikovat nedá, ale občas to použiju a zatím to zabralo. Anebo je zavřu v pokojíčku a řeknu, že už jim rozhodčího dělat nebudu, ať si své spory řeší sami. A malá(2roky) možná proto, aby nedostala si najde jinou zábavu nebo větší(5let), aby mu už nic nebourala, najde si něco jiného on.Přeji pevné nervy a nezoufej, bude líp, jen to vydržet!
 Eva 
  • 

To je hezké, 

(30.6.2009 10:34:30)
že to máte doma taky, ale to autorce článku moc nepomůže.....Ona chce konkrétní radu. Myslím, že to chce občas sáhnout po osvědčeném prostředku našich prababiček - proutku a je jenom ječet na děti. Uvidíte, že to zabírá, ale moc se s tím pak tady nechlubte, tady frčí jen vzájemné přitakávání a s jiným názorem vás utlučou:)))) Koukám, že ta super kniha RaR je tu omílána každý den, ale nějak těch zoufalých maminek neubývá, že? Jestli není čas zkusit něco, co se osvědčilo.
 Červená řepa 


Re: To je hezké, 

(30.6.2009 10:44:48)
Já si myslím že hlavně není zoufalství na místě, to co popisuje autorka článku mi připadá jako dost obvyklý popis situace v rodině s dětmi, děti nejsou zlobivé, jak je označuje, ale jen živé. Autorka je unavená, potřebovala by pauzu, změnu. Děti jsou v nějnáročnějším věku, je to prostě záběr pro matku fyzicky i psychicky. Za pár let bude vše jinak.
Je potom otázka volby a dobrého uvážení zda jet na dovolenou do kempu kde budu mít nervy na drátku a budu od rána do večera běhat za dětmi aby si neublížily, něco nezdevastovaly, nebo neobtěžovaly okolí a nebo budu doma na zahradě, ale v klidu a na "dovolenou snů" pojedu až budou děti v tom daném prostředí lépe usměrnitelné a budem si to moct užít všichni. To je právě to co dělám za chybu často sama, přecením své síly. Zkušenost je nejcennější.
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Tipy na dovolenou 

(30.6.2009 11:41:00)
nám se poslední 2 roky zcela neplánovaně povedly dovolené s neřízenými střelami - nevím, jestli se dá touto cestou "poradit", ale třeba se někomu zaštěstí jako nám. Přeju všem klidnou a pohodovou dovolenou

před 2 rokama - dětem byly 2 a 4 roky jsme byly na dovolené v ubytovně (cena byla podezřele nízká - vybavení pokoje pamatovaly všechny turistické školní výlety za posledních 30 let, ale Ubytovna byla plná rodin s malými dětmi - takže pokud zrovna něčí dítě mělo průdu, tak se nad tím nikdo nepozastavoval, protože nevěděl, kdy začne jeho dítko. Děti měli nové kamarády a večer bylo na ubytovně ticho - na baru 8 chůlviček a rodiče vychutnávali klid. A jako bonus bylo, že tam výborně vařili. S manželem jsme byli rádi, že jsme odolali komfortu sousedního hotelu, protože tam bychom si pobyt pravděpodobně tak neužili (byli bychom tam s malými dětmi jediní)

Loni jsme našli na netu penzion s krásným dětským hřištěm - sešli jsme se tam 3 rodiny s malými dětmi, takže o zábavu bylo postaráno. Byly tam také asi 4 manželské páry ve středním věku, ale zrovna jsme se sešli skupina lidí, že jsme si vzájemně nevadili :-)
 Ivana,Natálie5,Silvie14měs. 
  • 

Re: To je hezké, 

(30.6.2009 12:49:35)
Tak si to tu tak pročítám a zjištuji,že v tom nejsem sama.Ráno,sotva se vzbudí starší,je u nás křik na denním pořádku.Je to přesně jak paní popisuje.Připadám si jak nejstrašnější máma na světě.Vždy jsem si říkala "nebudu se tak chovat ke svým dětem!",když na mě máma křičela,a co dělám?Křičím taky a večer?Večer,jako máma u mě klečím u postýlek a bulím,že na ně(hlavně na tu starší)křičím a já si přece kažičký den říkám"dneska nebudu křičet,půjdu pryč a budu počítat a vrátím se až se uklidním"A hádejte co se stane druhý den ráno,když máme jít do školky?Natálka se nechce oblékat,se Silvinkou se zlobí navzájem.Jedna chce vždy to co má druhá.Radu bohužel nemám,jinak bych se podle ní řídila už dávno.Ale aspoň jsem se vypovídala někomu,kdo chápe jak to s dvěma a více dětmi chodí.Všem přji klidné,neukřičené dny,krásné prázdniny a už musím letět nebo naše slečny už se zase hádají o smetáček a o to kdo bude mamince více či méně pomáhat(spíš do toho blázince,než se zametáním podlahy)sluníčko na každý den Vám všem přeje Iva s holkama
 marketa 
  • 

ALE UBYVA ZOUFALYCH MATEK 

(30.6.2009 12:54:19)
tech zoufalych maminek UBYVA, ja jsem si "Respektovat a byt respektovan" diky tehle diskuzi koupila a precetla A UZ NEJSEM ZOUFALA.
dite NETLUCU.
na dite NEKRICIM.

ono tech zoufalych maminek je asi proto tolik, ze si sice stezujou, ale nic s tim nakonec nedelaji.
neverim, ze nekdo, kdo si OPRAVDU PRECTE "Respektovat a byt respektovan" nebo "Nejstastnejsi batole v okoli" nebo "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly" a NECHA SI PORADIT bude mit problemy, ktere se tu resi.
 HelenaPa 


Re: ALE UBYVA ZOUFALYCH MATEK 

(30.6.2009 13:31:53)
RabR jsem absolvovala jako kurs a přišlo mi to naprosto nereálný. Tudíž za mě ~Rv
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ALE UBYVA ZOUFALYCH MATEK 

(30.6.2009 13:37:34)
Hweleno, a zkusila jsi to? Třeba jen v malém? Tvému synkovi jsou už tři, to je docela dobrý věk na věci jako empatická reakce, výběr atd - mně to teda ve věku 2-3 roku dcery pomohlo hodně zvládat její hysteráky.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ALE UBYVA ZOUFALYCH MATEK 

(30.6.2009 13:37:52)
Promiň za zkomolení, Heleno.
 marketa 
  • 

Re: ALE UBYVA ZOUFALYCH MATEK 

(30.6.2009 13:48:47)
hm, a opravdu to take pouzivas? treba by stalo za to si tu knihu precist ...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ALE UBYVA ZOUFALYCH MATEK 

(30.6.2009 13:51:06)
Myslím, že Helena kdysi na diskusi psala, že byla na učitelském kurzu a že to jednou zkusila ve třídě a nefungovalo to, tak toho nechala ;)
 marketa 
  • 

Re: ALE UBYVA ZOUFALYCH MATEK 

(30.6.2009 13:52:38)
je, kdybych kazdy pokus hned po prvnim neuspechu vzdala ...
 illa+2 


Re: ALE UBYVA ZOUFALYCH MATEK 

(30.6.2009 16:37:57)
...člověk si musí vybrat, co mu sedne,ale celkově je RabR dobrá koncepce, a něco málo nám i funguje :-). Třeba nechat vybrat, dát dětem zodpovědnost (ta pýcha, když sami odnesou použité hrnky do dřezu nebo mi "pomáhají" vytírat!), empatická reakce...něco mi přišlo ujetý, třeba pořád říkat "vidím, že si udělal to a to.." nebo nehodnotit a neříkat dítěti, že je škulka (bez toho bych se neobešla :-)...Jo a je to knížka užitečná i pro partnerství, člověk si uvědomí, jaký blbosti občas dělá a jak zbytečně druhýmu slovně ubližuje. Takže za mě ~R^
Jinak Světlano chce to hlavně vydržet a sama si dát občas od dětí pauzu, pak se v tobě najednou objeví nové síly a dají se zvládnout i lumpíci. Naše "zlatíčka" jsou naštěstí právě s babičkou na prázdninách a tak mám čas i na Rodinu ~;)
U nás třeba na starší čtyřletou vzteklounku zabírá empatická reakce, rychleji se uklidní..(např. jí řeknu "tebe asi rozčililo, že ti bráška zase rozbořil hrad....a pak vysvětluju "ale proto ho jeětě nemusíš mlátit kostkou po hlavě, on je ještě malý, nerozumí tomu..když tobě byly 2 roky, taky si všechno bořila atd atd ~t~ ).
 Jana 
  • 

Re: To je hezké, 

(30.6.2009 18:44:26)
Pravda, pravda, tisíce moudrých knih nevynahradí plácnutí přes zadek. Nějak jim ty hranice vymezit musíme, jinak nám za chvíli budou skákat po hlavě.
 simka02 


Re: To je hezké, 

(30.6.2009 20:16:16)
Fascinuje mě, jak si někteří myslí, že hranice se dají stanovit jen fyzickými tresty. ~Rv
 Jana 
  • 

Re: To je hezké, 

(30.6.2009 20:34:43)
Máš nějakou jinou osvědčenou metodu? Sem s ní, ráda se poučím
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: To je hezké, 

(30.6.2009 21:19:55)
Jano, padlo jich v diskusi, myslím, poměrně dost - od odnesení a separace od objetů škození před nechání dopadnutí přirozených důsledků pro prevenci. Učení se metodou pokus - rána sice přináší výsledky, ale je zbytečně zdlouhavé, daleko přínosnější se pohybovat se v připraveném prostředí (jak fyzicky, tak i duševně). Co je přínosnější, zakázat všechny odbočky nebo ukázat správnou cestu?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: To je hezké, 

(30.6.2009 21:21:33)
pardon, PO prevenci.
 Jana 
  • 

Re: To je hezké, 

(1.7.2009 12:45:48)
Jo, jenže ne na každého to platí. Nejsem matka tyranka, která mlátí své děti hlava ne hlava, ale když to nejde po dobrém, tak zkrátka a dobře dostanou na zadek. Ono se jim to potom lépe pamatuje. A zabírá to skvěle! Však naši rodiče to na nás vyzkoušeli a taky to fungovalo. Dnes se hold fyzické tresty nenosí a když děti trochu povyrostou, tak už je jen tak neodneseš nebo neodklidíš od toho, co nemají dělat. A když nemají vytvořené hranice, tak to vypadá tak jak to vypadá. Stačí se podívat na to, co z těch sladkých dětiček, které nikdy nedostaly na zadek, vyrostlo...
 Bumbi&05,08,10 


Re: To je hezké, 

(1.7.2009 14:01:35)
mě teda nepřijde, že by plácání přes ručičky nebo na zadek nějak extra fungovalo jako do budoucna. Viděla jsem tolik dětí v MC, které maminky plácali po zadečku nebo po ručičkách, a většina dětí se tomu smála (ty malé 1-2 roky) nebo se rozbrečela /většinou ti starší od 2 let výš/. U těch starších je to podobné, jako odvedení od situace, odvedeš je tím plácnutím, ale nejsou lepší jiné metody?

Já si pamatuju, že nářez pro mě moc nikdy neznamenal, akorát mě pak bolely hlasivky víc, jak zadek, protože jsem u toho šíleně ječela, anžto jsem přišla velmi rychle na to, že to rodiče nesnášejí... Ale rozhodně mě výprask neodradil od mých lumpáren ~2~ jediné, co mi přišlo jako důsledek výprasku, že se rodiče vypěnili a pak jim to bylo líto, že mě tak seřezali...

Facka, která opravdu bolela, spíš v duši, než na tváři, byla ta, kterou jsem dostala od táty v 16... PO ní jsem utekla z domova a vrátila se, až když mě mamka vypátrala u kamarádky a přišla pro mě...

Fakt u vás osobně výprask od rodičů nějak zásadně změnil vaše chování? Nebo si to už nepamatujete??? ~a~
 Bumbi&05,08,10 


Re: To je hezké, 

(1.7.2009 14:03:14)
mmch, dostávala jsem vařekou, řemenem i normálně na zadek rukou. Vypadá to, jako by nás řezali furt, ale myslím, že jsme s bráchou dostávali míň, jak ostatní naši vrstevníci - takhle napsané to vypadá děsivě, jako bych byla za mlada týraná ~b~
 Jana 
  • 

Re: To je hezké, 

(1.7.2009 14:39:15)
My jsme dostávali taky rukou nebo vařechou. Ale u nás to celkem zabíralo. Vařecha byla vystavena v kuchyni, tak se mamce někdy stačilo na ní podívat a už jsme sekali dobrotu.A u nás to je dneska stejné. Praktikuju to tak, že když dostanou, tak je nechám vybrečet třeba v pokoji, pak je obejmu, řeknu, že je mám ráda, ale že udělali to a to, za což si zaslouží trest. Pak se hcvíli objímáme, oni se většinou sami omluví, slíbí, že to nebudou už dělat (haha) a je zase chvíli klid.
 Petra, Danuška a Honzík 


Re: To je hezké, 

(1.7.2009 14:56:02)
Já husa myslela, že dneska už nikdo děti nebije~o~.
Já rozhodně ne, moje sestra ne, moje kamarádky ne a teď čtu tady takový hrůzy.
 Nessie a příšerky 


Jano, nesouhlasím 

(1.7.2009 21:27:21)
Jano, musím ti dost důrazně oponovat.
Nás doma opravdu nebili! Pokud by moje děti propluly pubertou stejně jako já, byla bych opravdu spokojená.
Starší dcera je hoooodně živé dítě, občas mi ujede ruka a plácnu ji, ale snažím se to nedělat, protože to na ni VŮBEC nefunguje. Možná se mně v ten moment maličko uleví, ale výchovný efekt opravdu žádný~a~
 Jana 
  • 

Re: Jano, nesouhlasím 

(2.7.2009 18:13:31)
No vidíš a na moje ano. Každý má prostě svoje metody, které na jeho dítě zabírají. Nevím taky, co si představuješ pod pojmem fyzický trest, taky své děti netluču hlava nehlava. To, že dostanou, je pro ně znamení, že už HODNĚ ujely a musím říct, že se fakt po tom uklidní. V práci ti šéf ztrhne prémie, když něco neuděláš. Je to svým způsobem takové plácnutí-napomenutí. Ze stání v koutě mají zase moje děti legraci a naprosto se to míjí účinkem, takže každý má svoje.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: To je hezké, 

(1.7.2009 19:34:28)
Mno, povětšinou to samé jako z těch, co na zadek dostávaly. Nebo máš pocit, že kriminálnící nebyli nikdy bití?
 marketa 
  • 

Re: To je hezké, 

(30.6.2009 21:00:03)
jde to i jinak nez placanim. co bys rekla, kdyby te sef placl po zadku, protoze jsi nesplnila zadanou praci ;-)
 Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) 


kladu si stejnou otázku ... 

(30.6.2009 11:05:54)
ahojda,

taky si kladu stejnou otázku. Manžel mi škodolibě odpovídá, že je to "dárek osudu". Tak si říkám, co jsem komu provedla?!
Mladší syn je o malinko klidnější, ale fakt jen o malinko. Živý je také velmi, ale neřve tolik a trošku líp spinká, než jeho bráška v kojeneckém věku. Musíme být co nejvíc venku, doma je to na zbláznění, takže chodíme, i když leje jako z konve. Naštěstí do lesa a do parku je to kousek.
Starší už i posedí a delší dobu si pohraje na jednom místě, zato za mladším se nalítám. Maximální bezpečná vzdálenost je půl metru. Má neukojitelné objevitelské touhy a nulový pud sebezáchovy.
A ti dva spolu? První asi 3 měsíce šlo malému vyloženě o život, starší příšerně žárlil. Pak ho jakžtakž ignoroval. Zajímavý pro něj začal být ve chvíli, kdy začal lozit.
Doma bordel jak v tanku, řev jak u paviánů, někdy mám pocit, že to nikdy neskončí a že se z toho zblázním. Jak který den, někdy je to relativně v klidu.
Hlavně pokud jde o blbiny, stává se z nich silná dvojka. Starší syn (4 roky) je šikovný na sport a vydrží dlouho stavět z Lega či jiných stavebnic úžasné konstrukce. Jako miminko byl nespavec a uřvanec, teď už spí líp, ale hlučný zřejmě bude pořád. Taky je to pěkný provokatér.Nikdy nebyl mazlivý. Teď i pusu dá a "zatulí" se, ale většinou jen když něco chce.
Mladší syn (17 měsíců) je mazlivec. Dává úžasné pusinky, ale taky se pěkně čertí. Když ho beru na přebalko či oblékání, udělá hadrového panáka, hulajdí "nenene" a kope jako kůň. Naštestí mám svaly a reflexy vytrénované už od staršího, sem tam ale nějakou stejně schytám :-)))
Mladší začíná bráškovi vracet utrpená příkoří. Sem tam ho něčím praští, a když mu starší něco bere, hulajdí to své"nene" a nechce hračku pustit. V budoucnosti to vidím na docela slušné kohoutí zápasy :-() Oba jsou ale dostatečně korpulentní, takže síly by mohly být vyrovnané.
Tož tak to vypadá u nás, jestli chcete, písněte mailíka.

Iva
 Winky 
  • 

Re: kladu si stejnou otázku ... 

(30.6.2009 14:01:35)
tyjo tak podobnosti situace mě fakt dostaly :-)
starší (4roky) je taky hulačidlo a nemazlivec, akroátže dcera :-)
mladší (1r a 2 měsíce) je mazlivec a pusinka, ale taky průďa právě třeba na přebalováku včetně kopanců a mostů a drmolení "nenenene" nebo "jejejejej"
Sžívání probíhalo tak nějak stejně - sestřička bratříčka málem "samou láskou" zlikvidovala když byl miminko, a teď ho peskuje místy až šikanuje. Zas chápu to, že dřív měla pokoj a všechny hračky pro sebe, teď nemá kouteček kam by jí brácha nevlezl, a není v dimenzích našeho bytu jí takový koutek udělat :-( (mmch mě taky chybí nějaké "moje místo", jedině snad u PC - jak mi tam položí hračku tak se čertím).
Takže dcerka huláká na brášku, ten hulačí jen tak aby nebyl zticha a já hřmím na ně na oba :-( A to jsem přitom takový tichomil a klidomil, chjo..
Taky jsou chvíle kdy si vyhrajou nebo dcera malému pomůže, to někdy jo. A přiznám se že je pro mě problém jak skloubit to že chci být "hodná a spravedlivá" ale furt dokola musím řešit kázeň a poslouchání dcery, kdybych musela trvat na všech "trestec" (odepření něčeho) tak mám dojem že bych fakt byla už jen ten bachař.
 Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) 


Re: kladu si stejnou otázku ... 

(30.6.2009 23:31:02)
ahojda,

nechceš si psát? Musea jsem se chechtat, když jesm četla o tom hulajdění. U nás občas ječíme taky všichni tři :-)))

Iva a loupežníci
 Winky 
  • 

Re: kladu si stejnou otázku ... 

(1.7.2009 15:10:44)
nojo, jsou to moji hejkalové. Ale je fakt, že u kamarádky je ještě větší rámus, já mám hladinu hluku docela nízko :-) Jo a teď je dcera na 3 dny u babičky a můžu říct že je tu úúúúúžasný klid - malej nemá moc komu odporovat, já je nemusím roztrhávat od sebe, jen ho občas odněkud vylovím když spadne (včera si rozkousl ret, to teda rámus byl, ale jen na chvíli).
 babi10 


Jak je těžké vychovávat dvě nezřízené střely 

(30.6.2009 11:40:35)
Nevím, jestli jsem dělala všechno správně,učebnice výchovy za nás nebyly.Náš první syn byl klidný a hodný,a pokud neposlechl, dostal na zadek a pamatoval si to.Myslela jsem si bláhově, že toto bude platit i našeho druhého syna,ale vyvedl mě z omylu.Byl živý,jakmile jsme ulehli,dožadoval se pozornost tím, že se vydržel bouchat do zad.Myslím, že by mi byla pomohla rada:miluj ho tím víc a obejmi ho.Ale já ho trestala a šlo mi na nervy,že to není podle mého.A při třetím synovi jsem na procházkách už trpěla také. Brali do ruky každý klacek, kámen, strkali se,já je okřikovala a vraceli jsme se unavení s manželem všichni.Je ale zajímavé:venku a doma zlobili,ale na návštěvách seděli a byli hodní, i u lékaře.No a přes všechno si říkám:byli to hodné děti a všechno chce čas, těšte se,že přijde změna,milujte je, objímejte,dokud se nechají,čas uteče jako voda a budete je mít z domu a budete s nimi vzpomínat na ty jejich lumpárny
 marky, 2 kluky ( 5let, rok a půl) 
  • 

Jsme na tom podobně 

(30.6.2009 11:50:03)
Zdravím Vás Světlano a přeji Vám pevné nervy.
Jsme na tom doma úplně stejně. Snažím se, aby děti věděli, že co řeknu, to platí. Jsem v zásadě důsledná. Ten starší moc dobře ví, že když mu něco slíbím, tak to dodržím ( to kladný - mlsku, pohádku apod. a i to záporný - přes prdel, zákaz něčeho oblíbeného a pod. ) a stejně prudí a doženete až do konce. Prostě pořád zkouší, kdy mě to přestane bavit. Už 3 roky bojujeme každé ráno s čištěním zubů - jednou je tam moc pasty, podruhé je kartáček vzhůru nohama, než má být a vymýšlí na mě podobné hov..iny, jen aby mi to neusnadnil, občas mu za to nařežu prdel, tak chvilku vyšlapuje. Krká se i o kousíček pískoviště. To řeším, tak, že nakonec ho zaženu domů( nechtěl se rozdělit, tak nemá nic). Ten malý začíná jít vjeho šlépějích, aby ne, když má takový vzor.Taky jsem k blázinci jen kousek a jediné, co mě udrží nad vodou je, že se podívám na hrůzy kolem sebe( záplavy, různé jiné tragédie, nebo postižené děti) a pak začnu být šťastná za své zdravé děti a uvědomím si, že to co řeším jsou takové banality. Občas večer vystřelím z domu a jdem si s kamarádkou někam sednout na večeři a nechám manžela ať se stará. Věřím, že než příjdu domu, tak je nepozabíjí :-)
Tak strašně moc se těším do práce, jsem 6 let doma a začínám trpět "mateřskou demencí". Snad to nějak zvládnem, přece je nenecháme, aby nás oddělali.
Ještě jsem něco zkusila. Šla jsem na kineziologii, metoda one brain. Pokud v to věříte, běžte tam. Jsem 14 dní po sezení a tak změny mají teprve nastat, ale ještě ten večer, co jsem se vrátila z toho sezení mi připadalo, že paní ze mě seškrábla nějaký černý škraloup a jsem čistý nepopsaný list. A doporučila mi i křičet,ne na děti, ale prostě řvát si někam, aby vyšla ta zlost ze mě, nebo bouchnout do stolu, aby se ta zlost ve mě nehromadila a nestala se za mě neřízená střela. Takže chvilku to u nás vypadá, že spadne byrák, ale pak jsem zase delší chvilku za hodnou mamku.Občas si vzpomenu jak moje maminka říkala, když jí někdo řekl, že má hodné děti, tak jim odpovídala, "jen když spí". Svatosvatá pravda. Hodně sil, nám všem!!!
 Tvoje horší já 


Klídek, to přejde 

(30.6.2009 12:46:20)
Děti jsou malinké. Co čekáte? Jsou jako živé stříbro. Vyrostou z toho. Je to jen na krátký čas. Nemá smysl naříkat nad sebou a litovat se. Prakticky žádná matka takto malých dětí si dovolené neužije, pokud je tedy tráví s dětmi. Vydržte.
 agnes 
  • 

rozdíl 

(30.6.2009 13:22:03)
živé děti jsou svým způsobem velký dar, ale výhody budou asi vidět až za pár let. Já mám teda taky hodně živé děti, ale dá se to ukočírovat a myslim, že je to menším věkovým rozdílem. jsou od sebe jen o rok a dva měsíce. Starší chlapeček nikdy na sestřičku nežárlil. Naopak měl od začátku takový ochranitelský reflex. Samozřejmě, že se občas poperou, ale dá se to vydržet. Jinak pokud jde o radu.Mě se osvědčilo hlavně být sama v pohodě. Jak to nezvládnu a upadnu do nervozity nebo dokonce do histerie už se to veze. Děti vycítí atmosféru a přidávají na intenzitě. Ono se to hezky radí, sama jsem taky někdy hotová. Ale jediný co mi na děti fakt platí je vysvětlovat vysvětlovat vysvětlovat. Samozřejmě pokud možno v klidu a s úsměvem. Jednu vysvětlim zhruba tak 200x a pak se začnout chytat. Řvaní ani bytí nezabírá. Pouze dočasně. Pouze vysvětlováním dosahuji trvalých výsledků, ale já vím chce to nervy....
 Zdeňka, holčička a 2 kluci 


Když o tom znovu přemýšlím 

(30.6.2009 13:42:23)
... tak si opravdu myslím, že jste moc hodné a hlavně DEMOKRATICKÉ. Mně pomohla hned na začátku knížka Malý tyran od Jiřiny Preokopové, ale taky s dovolením zkušenosti s výchovou psů... Děti (stejně jako psi) potřebují správné zařazení do smečky a pro nezbytný pocit bezpečí pro ně musí být rodič autoritou. Rodiče jsou vůdci smečky, oni rozhodují, (když to přeženu) kdo dostane první najíst a napít.

Když jedno dítě něco potřebuje, koupím mu to. Druhý nic nepotřebuje, tak mu nic nekoupím. Tak to je, to je život, děti to neřeší. Na dovolenou jezdíme, i když jsme ji minulý rok trávili běháním za rok a půl letým Viktorkem objevovatelem, ale to bylo věkem. Lelu byly necelé tři.

Některé maminky jsou přehnaně empatické a vciťují se do svých dětí až moc. Někdy je to ale velice zcestné a děti by bez toho byly mnohem víc v pohodě. Jsou to CHYTRÉ POTVŮRKY!!!

Prostě zapomeňte na demokracii a zkuste být vůdce smečky ~;)
 Moucha tse-tse 


Re: Když o tom znovu přemýšlím 

(30.6.2009 14:16:35)
Souhlasim, taky jsem na jedne diskuzi doporucovala knihu Maly tyran a bylo zle, ze tvrdim, že maji deto tyrany. A s tou smeckou mas pravdu pradvouci. Kolik mas psů? Ja 8. Mam pocit, ze dnesni doba nahrava vsem obdobim vzdoru, ci jedinecym osobnostem~q~
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Když o tom znovu přemýšlím 

(30.6.2009 14:27:22)
Zdenko, být vůdcem smečky samozřejmě funguje, ale já bych ráda děti naučila řešit situace i ve chvíli, kdy vůdce smečky jaksi není po ruce. Takže vůdcovství si nechávám na skutečně vážné situace a ve zbytku s nimi jednám především jako s partnery, chceš-li demokraticky, což neznamená bezbřehý liberalismus, ve které, se vše podřizuje dítěti, ale fakt, že všichni jsem členy jedné rodiny s určitými právy i povinnostmi a učíte se spolu žít a vycházet tak, aby byly všichni spokojení. Umění dohodnout se se jim bude v životě hodně hodit.
 Zdeňka, holčička a 2 kluci 


Jenže to si neodporuje 

(30.6.2009 14:46:06)
Nejsem žádný diktátor, děti jsou asetivní a o svých věcech rozhodují. Špatně se to vysvětluje, ale když se jedná o chod rodiny jako o celku, nenecháme je řídit naši rodinu. Děti nejsou ušlápnuté, nekřičíme na ně, nemlátíme je. Některé věci musí prostě přijmout tak, jak jsou. Svůj názor říkají, někdy brečí, někdy mají pravdu a ustoupíme, ale nenecháme je vládnout.

PS: Stejně si naprostá většina dětí myslí, že rodiče nadržovali tomu druhému.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jenže to si neodporuje 

(30.6.2009 15:21:24)
Zdenko ;) Já si to teda nemyslím (o tom nadržování).

Možná máme na mysli to samé, já jsem z výrazu "vůdce smečky" měla dojem někoho, kdo přiděluje a přikazuje, ne někoho, s kým se dá diskutovat, kdo tě vybídne, abys svůj názor řekla a kdo tě podpoří v tom ho zrealizovat.
 Moucha tse-tse 


Re: Jenže to si neodporuje 

(30.6.2009 15:41:34)
hm, mozna nam slovo vudce pripomina Hitlera, ale u psů spravny vudce smecky je nekdy i ten, kdo zdanlive je poslední, necha se od druhych psů ,,zakusovat,, honit, ale jakmile jde o dulezite veci, jde do vedeni
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jenže to si neodporuje 

(30.6.2009 15:45:28)
V tom případě s tím výrazem souhlasím - v podstatě tak by měl vypadat správný vedoucí týmu i v pracovním prostředí.
 Zdeňka, holčička a 2 kluci 


Re: Jenže to si neodporuje 

(30.6.2009 18:15:14)
Jste šikulky,jak jste si to vyjasnily beze mne :-) Ano, vůdce od slova vést, ne diktovat...

Právě jsem vezla domů děti z návštěvy za hlasité muziky: "domů ne" - ten mladší a "já jsem chtěla ještě k řece!" - ta starší. A ta muzika nehrála moc libozvučně :-))
 Zdeňka, holčička a 2 kluci 


Nadržování 

(30.6.2009 20:54:30)
O tom, že si většina dospělých myslí, že rodiče v dětství nadržovali druhýmu sourozenci jsem četla nějaký článek, už ani nevím kde.

Ale docela mě to uklidnilo, absolutně spravedlivá být nemůžu, přílišná snaha se už vůbec nevyplatí, tak to neřeším a spoléhám na intuici.

Děti je neradno podceňovat, když jsem byl rok v Anglii jako Au-Pair a starala se o tři malé děti 8 hodin denně (2,4,6 let), byla to nejlepší lekce ze všech. Jako nerodič jsem měla velký nadhled a viděla jsem, jak se děti změnily, když je hlídal někdo jiný. Z normálních dětí, se kterými jsem neměla problémy (a měla jsem je moc ráda), se staly s jejich rodiči totální spratci, kteří se mezi sebou furt rvali, vše si vynucovali řevem, vydírali rodiče, atd. Když bylo potřeba namazat tomu nejmladšímu bebíčka, musela jsem já, s rodiči řval jak pavián a rval se jak o život. Přitom to byl takový něžňoučký mazlíček! Opravdu si stojím za tím, že děti nesmí doma vládnout...
 Kohnova 
  • 

Re: Nadržování 

(30.6.2009 22:53:07)
Zdenka: no vsak! Tohle je jadro vsech problemu s "hyperaktivnimi" detmi. Jenze rodicum to malokdy jde vysvetlit.
 Verka351 


Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(30.6.2009 13:57:31)
No já mám dva kluky 5 a 3 a jsem na mašli.Děsím se prázdnin. Oba chtějí stejné gračky, stejné auto, stejné prostě vše. Starší dostal k 5r kolo a mladší se zdálo,že se z toho........Myslím,že mám doma 4letá dvojčata,prootže ten 5letý spadl dolů a ten 3 letý těžce šplá nahoru,neb soupeření je u nás i ráno u mísy. oupeří vlastně celý den, celý den řev a bitky .Máme sice velkou zahradu,ale zase je to samý úraz, divočí,takže jsou úplně spalavení a nic je nazsatví.I pes se před nimi schovává jak může. Sousedi si stěžují na neustály řev a křik. Výlet do města je holá katastrofa, sama vůbec,protože lítat za dvěmi najednou jaksi nejde.pro nás je nejlepší jít do lesa.Pračka je v permanenci.Náš pan doktor jim říká PARTA HIC,protože oni před sebou soupeří i u něj v ordinaci a kolikrát nejsem schopná je rozsoudit a utišit.Vařecha na stole taky nepomáhá, v koutě se uklidní,ale zase furt knurají a ptají se kdy je pustím. Oba v 10 měs doslova běhali a v 1.roce plynule mluvili.nezbývá než vydržet, dávát mantinely a usměrňovat.......v
 *Aida* 


Re: Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(30.6.2009 14:16:30)
Verko,
s tim koutem je to u nas takhle. Kazdy tam sedi tolik minut, kolik je mu let. V klidu je tam dovedu, posadim, sednu si a reknu "Ted tady budes sedet 2 minuty, protoze jsi uhodila sestru a kricelas". A odkracim. Za dve minuty prijdu, zase sednu a reknu "Time out skoncil, sedelas tu dve minuty, protoze.... (zopakuju). Co myslis, ze bys ted mela rict?" A ocekavam omluvu, jak me, tak i sourozenci, pokud je potreba. Kdyz se neomluvi, sedi dalsi dve minuty znovu. Jakmile se omluvi, smazano vyreseno a uz to nikdo nesmi zminit. Behem tech dvou minut dite ignoruju (zrovna vcera u toho vykrikovala, ze NUTNE potrebuje kadit~t~). Prvni time out zabral 40 minut, nez pochopila, ze tam ty dve minuty, nez se pro ni vratim, proste bude sedet. Hlavne neztratit trpelivost. A pokazde pouzivam stejna slova "Budes tady sedet, protoze...". Funguje nam to dobre u vsech tri deti. Vsichni se uklidni~t~, vcetne me.
Jo a nez maji time out, tak maji JEDNO varovani "Prestan delat to a to, jinak jdes na time out". Coz jim da moznost vyberu. Clovek ovsem musi byt dusledny. Kdyz jedeme ke kamosce na vikend, tak aspon jedna podlozka, na ktere ten time out maji, jede s nami. I kdyz u nich zas maji schod, na kterem se "uklidnuje", akorat tam nekdy byva narvano~;).
 *Aida* 


Re: Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(30.6.2009 14:18:07)
Jo a minle jsme detem vyhrozovaly, ze time out budeme mit my dve~t~. Jako me by to vubec nevadilo, pulhodina klidu a pohody....~b~
 Mirka 2 deti 
  • 

Re: Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(30.6.2009 14:42:54)
Aida a to Ti deti ostanu sediet v kute? Moj syn by bol preč len by som sa otočila, kde nechce tam nebude a neviem si predstaviť ako ho v tom kute alebo na inom mieste bez nasilia a plaču udržať. Ako dosiahneš toho, že tam ostane?
 lůca, 3 děti 
  • 

Re: Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(30.6.2009 15:19:48)
Já myslím, že to tam Aida už napsala - první time out trval 40 minut - zřejmě proto, že tam bylo třeba dítko vracet a vysvětlovat, proč po něm chce, aby bylo v koutě. Je to hodně o důslednosti a pevných nervech, jako ostatně celá výchova. Myslím, že toto pochopí bez problémů už i dvouleté dítě. Jinak moje "neřízené střely" mě dovádí taktéž denně k šílenství, ale často si všimnu, že právě ZNEUŽÍVAJÍ MÉ NEDŮSLEDNOSTI (občas se prostě nechám ukecat a oni to dobře vědí, jsou to chytré a vypočítavé mršky, to jen my dospělí je často podceňujeme). Snažím se na tom, abych byla důsledná, pořád pracovat...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(30.6.2009 15:23:05)
lůco, osvědčuje se mi být skutečnš důzledná v poměrně málo důležitých věcech a v drobnostech, na kterých mi až tak nesejde, nechat naopak volnost. Ony jsou pak ochotnější ty hranice respektovat, když vědí, že jinde je počítáno s jejich názorem nebo přáním.
 lůca, 3 děti 
  • 

Re: Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(3.7.2009 13:08:18)
No jasně, že z nich nechci mít loutky, které odpovídají na všechno "ano, pane". Ale v podstatných záležitostech si myslím, že musí poslechnout, i kdyby trakaře padaly. Přílišná demokracie vede (aspoň u nás) pouze k anarchii. Jejich boje a pošťuchování mě osobně dokážou nadzvednout nejvíc, stále se snažím nemíchat se mezi ně příliš, ale občas jde opravdu o život... (i ta krev teče, jak tu někdo poznamenal, že se mezi ně nemáme plést pokud neteče krev...) A pak si sednu do kouta a bulím. Jenže mi nikdo nevěří, jak to u nás chodí, na návštěvě apod. jsou děti vždy ty nejhodnější, umí pozdravit, poděkovat, zavést normální rozhovor s kýmkoliv. Tak aspoň to mě trochu utěšuje, že z nich snad vyrostou lidi... :-)
 Iva Dvorakova, 1,5 a 3,5 kluci 
  • 

Re: Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(30.6.2009 14:53:11)
Aido+3!
Tvuj navrh se mi moc libi, praktikujeme to, ze jde do kouta, ale mam problem ho tam udrzet. V momente, kdy ho pustim, vrha se zpet, ze tam byt nechce, nekdy i slibuje, ze bude uz hodny. A jeste dotaz, u jak starych deti se to uz da aplikovat? Iva
 *Aida* 


Re: Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(30.6.2009 21:21:29)
Mirko a Ivo,
pokud mate normalni dite, ktere chape a rozumi, tak se da zacit v tech 2 letech. Samozrejme, ze tam to dite nebude sedet. U nas u prvniho time out manzel pomalu sazel penize, ze to nervove nevydrzim~t~. Kdyz utekla poprve, rekla jsem, "budes tu sedet dve minuty", podruhe "budes sedet" a pak uz to slo beze slov. A jako 40 minut trvalo, nez pochopila, ze tam proste bude sedet, pak jeste trvalo, nez se omluvila. Ted uz vi, ze kdyz odejde, tak bude sedet nanovo, tudiz uz to nezkousi. Po pul roce vi presne, jak to chodi. Ale jasne ze to trvalo. Ani podruhe nebo potreti tam nechtela zustat. A ja mam dneska obcas problem, ze zacnu rikat, nech toho, nebo pujdes na time out a vim, ze se mi nechce ji tam davat, jenze ona to hned vytusi. Fakt je to o duslednosti.
 maja 
  • 

Re: Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely 

(30.6.2009 16:04:26)
Tvoje děti mají pojem o čase ?...2 min tak to počítám je dvouleté dítě. Nechci tě ale chytat za slovo, mě spíš zajímá jak donutíš dítě ,aby sedělo kde mělo. Jak píšeš fyzické tresty nepoužíváš , já si teda neumím představit jak ho tam udržíš ve 2 letech dřepět.
 Petra, dvojčata kluk a holka  
  • 

Zažívám to samé... 

(30.6.2009 15:44:55)
Máme 2,5 letá dvojčata- párek a říkám si, zlaté časy když byli mimi. Co s nimi nyní zažívám je pro mě jedno z nejkrizovějších období. Řeším neustálé dohady, roztržky, až to řeším po dobrém nebo po zlém - nemá to skoro žádný efekt. Navíc jsou stále líní chodit na nočník, takže se nám stávají nehody.Když se zeptám jestli se jim nechce,nebo je posadím na nočník tak utíkají a vztekají se že nechtějí a pak jsou schopni se do minuty zčůrat.K tomu zvládnout alespoň běžné domácí práce, uvařit, případně upéct,umýt nádobí,vyprat,vyžehlit,vyluxovat... a nezešílet. S manželem na sebe moc času nemáme, on často do večera v práci(ale když je doma,dětem se věnuje a pomáhá), děti uložím po 20hod do postýlek a ve 22hod bývají ještě vzhůru, lumpačí v postýlkách, přehazují si peřiny,pošťuchují se...Pro lidi, co to děnně nezažívají, to může být roztomilé, ale já jsem někdy na zhroucení. Když s nimi chci jít ven, tak je nemůžu dostat z domu, když chci aby jsme šli domů na oběd, nechtějí zase domů. To samé je z koupáním, nejdříve je nemůžu dostat do vany a pak je zase řev když je vyndavám.I dovolená byla lepší když byli malé, když jsme teď byli na horách prakticky jsme si ani jeden neodpočinuli,záviděla jsem párům s jedním dítětem, kteří si přivezli babičku, nebo dědečka a mohli se věnovat jen sobě.My jsme je pořád někde honili,ani oběd jsme si nesnědli v klidu o kávě nemluvě, ještě je hlídat, aby neobtěžovali ostatní lidi, aby něco nerozbili,nezvrhli - to pak není dovolená pro nikoho.Ani žádná procházka nebo výlet neproběhnou v klidu a bez fyzického a psychického vyčerpání nás rodičů. Po obědě se jim nechce spát, takže dokážou řádit celý den.Nejvíc mě dostává věta okolních lidí, že teď už to máme dobré,že už jsou velcí a samostatní a že si spolu můžou hrát:))). A nebo taky,jestli neplánujem další dítě:)
 Bela a smečka 


"Dej mu práci, poroste Ti, jako rostou jiné děti!" 

(30.6.2009 16:41:35)
Děkuji za povzbuzující diskusi, člověka těší číst o stejném "neštěstí" jiných. Holky, já to teď dělám tak, když se dětičky rozparádí, mlátí se, nadávají si, ječí, atp., tak je zaměstnám PRACÍ. Vyklidit příbory bez ostrých nožů z myčky či vyndat prádlo z pračky zvládne i náš dvouleťák. Fakt to zabírá, mám v rukávu různé jednoduché činnosti, na které je všechny rozešlu a oni se, alepoň dočasně, uklidní. A mně to nakonec pomůže. Já se tu furt můžu strhat a oni roupama nevědí, co by.
 autorka-Světlana 
  • 

Děkuji 

(30.6.2009 19:43:38)
Děkuji vam všem!!!!!Za rady i za naději,že se časem vše trošku usměrní.Jsem rada,že v tom nejsem sama-tak přeji hodně síly at to s těmi našimi miláčky lepe zvladame!!!!!
 M+J+ 5 (2 holky -3 kluci) 


DOMA MÁM TRI TEZKE NERIZENE STRELI TA CTVRTA MA TEPRVE TRI TYDNY A JE ZLATEJ 

(30.6.2009 17:19:23)
tak koukam ze v tom jako vetsina nejsem sama.
od rana jekot...jeden den by se laskou snedli druhy den zabili.
jit s nema nekam je jako za trest.
a jeste stupidni pohledy par jedincu kteri si mysli kdyz zarvu aby si me deti vzali do hlavy ze to prave ja svolavam svoji smecku ktera se rozprchla utokem jako za koristi ktera jim bere roha a je jedno jestli je to v obchode na vychazce na vylete.....

jejich rajon je proste vsude kam se vypusti s domaciho prostredi
ale jedno rici musim uprime po vycrpavajicim navratu si rikam pane boze zac me trestas ale kdyz vidim i jine cizi potomky kteri svim rodicum pripravuji snad jeste hosrsi chvilky tak si slastne vrnim jezisi jak ja mam hodne deti to co vidim je hruza jeste ze toto nepotkalo prave me.....

a utesena pohledem na cizi vztekajici se ratolesti ktere mi v ten moment pripadaji jako male selmi me naplnuje pokojem.....
ktery se da rici tremi slovy NEJSEM V TOM SAMA

ale dost casto vse hazu za hlavu jejich boje krik a nevim co vsechno kdyz to preleti prez mozek mich malich tyranu me psychyky...
jak sem si stale opakovala asi jsem nebyla lepsi smatram v hlave co mi si delali se sourozenci a uklidnuji se jeste to neni nejhorsi a ustoupim od zasahu.....dokud netece krev obrazne tak naco bych se do nich pletla......vim ze se veskutecnosti maji radi a jeden bez druheho by se zblaznili proste to patri k detstvi a ja hold si budu muset koupi vice fungujici spunty do usi.....
papa a boji zdar a pevnym nervum take
 Jana Novakova, 2 deti 
  • 

Hyperaktivni deti 

(30.6.2009 19:45:42)
Tak ja jsem se take poznala, me deti byly take takove nezrizene strely. Ale zasla jsem s nimi k pani doktorce a ta mi rekla, ze jsou hyperaktivni a predepsala jim Ritalin a od te doby je vse jako v pohadce. Deti jsou hodne a klidne, poslouchaji na slovo. Konecne si muzu dat v klidu s kamaradkami kaficko nebo se si precist noviny.
 marky, 2 kluky (5let a roka půl) 
  • 

Re: Hyperaktivni deti 

(30.6.2009 21:44:18)
Promiňte, ale nemám hyperaktivní děti - snad, ale z Vašeho příspěvku mi to připadá, jestli léky, které berou vaše děti jim spíše neubližují ve smyslu jako, že je utlumí, jakoby byly pod sedativy? Neznám léčebné postupy hyperaktivních dětí, chápala jsem to, jako že se mají někam usměrňovat, aby se patřičně vybily. To vážně musí brát takové léky? Chápu, že každý lékař má své léčebné postupy, ale tadytoho bych se asi trochu bála. Hyperaktivita snad není nemoc, která by je přímo ohrožovala na životě ( pokud je ze střeštěnosti nezajede auto), jako je třeba epilepsie. Na tu se léky brát musí. Prosím, neuražte se,jen mě to udivuje.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Hyperaktivni deti 

(30.6.2009 21:50:56)
Marky, már tak trochu pravdu, Ritalin je psychofarmakum, a je bohužel velmi nadužívaný, zejména ve Spojených státech, kde se používá už dlouho; tak kolikrát pokud má učitelka ve třídě trochu zivějšího chlapečka a nechce se jí ho zvládat, doporučí rodičům nechat ho medikovat, a pokud to neudělají, mohou ho i vyloučit ze školy :( Přitom už je známo, že Ritalin může způsobit mj. srdeční problémy (smrt v pubertě), sebevražedné sklony, vyšší toleranci a náchylnost k drogám ... Měl by to být lék poslední volby, kdy už nepomohly takové věci jako úprava režimu, balancování aktivit, různé pomůcky jako sedací polštářky a zatížené peřiny, nikoli jako jednoduchá cesta, jak si pomoci k poslušným dětem ...
 marketa 
  • 

Re: Hyperaktivni deti 

(30.6.2009 21:55:28)
jo, me to taky prijde uplne hrozny, dite nadopovat, abych si mohla v klidu vypit kafe :-(
 *Aida* 


Re: Hyperaktivni deti 

(30.6.2009 22:01:52)
MarketoP,
ja myslim, ze je to provokace. Teda doufam. Jinak jako matka autistickeho ditete, ktere je mimo jine i hyperaktivni, jsem toho precetla opravdu dost. Ritalin z dlouhodobeho hlediska neprinasi ZADNE vyhody. Zbytek jsi popsala trefne.
S nejstarsim synem to opravdu neni jednoduche, ve dne ani v noci, ale lekama to neresime~l~.
 daba+holčička 


Re: Hyperaktivni deti 

(5.7.2009 9:49:50)
Markéto, co jsou to ty zatížené peřiny?
Zorka podle mě není hyperaktivní, ale s usínáním má dost problémy. Kdyby to bylo na ní, jede jak motorová myš, dokud fakt nepadne. Pokud jí dáme spát v nějakou normální hodinu - obvykle v 8 - už je unavená, zívá, při chůzi se motá, padá... , tak jí stejně trvá usnout klidně i 2 hodiny. Lehnu si s ní do postele, rukou přes břicho jí zafixuju v leže a ona zvedne nohy do pravýho úhlu a kmitá s nima ve vzduchu, nebo "leze po zdi", přitom mi musí žmoulat loket, bez toho vůbec neusne. Peřinu nesnáší, to se z ní vyhrabe, ještě tak lehkou deku ale jen přes břicho, nohy musí být volné. Cca po 10 minutách ležení se zregeneruje natolik, že se mi vykroutí a začne běhat po posteli, koukat z okna...Když se zas unaví, začne dělat stojky, stojí na hlavě, můj loket nacpaný v očním důlku, chodidla na posteli, zadek ve vzduchu. A takhle se snaží usnout, což samozřemě nejde, nakonec se tam nějak umlátí, padne, ještě po mě chvíli leze v leže a pak usne. Ale hodina fakt není žádnej čas. Když to nevydržím a dám jí do postýlky, řve tam jak tur a když za ní přijdu a položím jí a pohladím a zas odejdu, řve ještě víc. Hlavně u toho stojí a to se taky spí blbě.
Zkušela jsem jí uspávat i v postýlce, ale bylo to podobný, po krátké relaxaci s mou rukou prostrčenou skrz žbrdlení, se tam postavila a chtěla ven. Když jsem nepolevila, tak si časem únavou sedla, pak lehla... Jenže to bylo taky na hodiny a já furt seděla na zemi vedle, táhlo mi na záda, pro mě je to lepší v tý posteli, tam si trošku odpočinu. I když nejhorší je, když zadřímnu a dítě běžící kolem mi padne zadkem na ksicht nebo na břicho, nebo mě majzne flaškou.

ježiš to je román, sorry, asi to chtělo ven ~y~
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Hyperaktivni deti 

(5.7.2009 11:53:19)
Dabo, jen jsem se bokem otřela o jednu diskusi, kde to dvě holky probíraly, jedna z nich je Aida +3, co se tu taky v diskusi mihla. Pokud si to dobře pamatuju, tak to byla peřina s všitými pytlíčky písku, ale nevím, jestli jen v rozích nebo průběžně, zná ji nako běžnou pomůcku v Británii a doporučovala té druhé pro hyperaktivního druháčka.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Hyperaktivni deti 

(5.7.2009 11:54:35)
Myslím, že je to třeba tohle: http://www.weight2goblankets.co.uk/index.html
 Líza 


Re: Hyperaktivni deti 

(30.6.2009 22:00:53)
No, to je dost zjevně provokace, protože ritalin z hyperaktivního dítěte anděla neudělá, to je naivní představa lidí, kteří ho znají jen z novin...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Hyperaktivni deti 

(30.6.2009 22:02:11)
Lízo, to doufám.
 *Aida* 


Re: Hyperaktivni deti 

(30.6.2009 22:05:47)
Lizo,
souhlas~R^. Jinak znam deti, ktere Ritalin berou. Napriklad chlapecek, ktery bez medikace neda ruce od sebe, ma semknute dlane a bud je ma pred sebou nebo mezi stehny, neni schopen se ani najist... Rodice i lekari urputne hledaji jine zpusoby, bohuzel se zatim nedari. Chlapec chodi do vedlejsi tridy a je na nem bezpecne poznat, kdy neco bere a kdy ne.
 *Aida* 


Re: Hyperaktivni deti 

(30.6.2009 21:57:49)
Jano Novakova,
to ma byt vtip nebo provokace? Nebo u Vas ve Svycarech je to normalni predepisovat Ritalin?
 Vendy + 05/05 
  • 

Re: Hyperaktivni deti 

(1.7.2009 14:48:06)
Jano,
Ritalin je na předpis nebo ho můžu koupit jen tak. Mám čtyřletého kluka, také hyperaktivního a někdy ho mám vážně plné zuby. Poslechne, jen když z toho pro něj něco kouká. Ale to asi znáš sama. Prosím napiš mi na vendy.tresnakova@seznam.cz. Díky.
 Líza 


Re: Hyperaktivni deti 

(1.7.2009 14:53:49)
Vendy ~a~
 Vendy + 05/05 
  • 

Re: Hyperaktivni deti 

(1.7.2009 14:57:11)
Aha, teprve teď čtu reakce ostatních. Nevěděla jsem, že to je tak "silné kafe". Tak to raději budu zase vše do nekonečna opakovat.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Hyperaktivni deti 

(4.7.2009 23:05:50)
Tady nás někdo tahá za fusekli;)) už vidím jak Janka nováků pije kafe nad zfetovanými dětmi... ~j~
 Svetlana 
  • 

Díky 

(7.7.2009 22:26:36)
Všem vam děkuji za rady i za vaše příběhy,vím,že děti nebudu dopovat ani bít,ale pokusím se je víc zaměstnavat a čas od času na chvilku odloučit,ted je dcerka u babičky na prazdninach a je relativně klid,tak hezký zbytek večera,pa pa
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Stejný věk, pohlaví, chování... 

(30.6.2009 22:29:15)

... takže přesně vím, o čem je řeč. Pravda, ti naši si občas vydrží spolu hrát, takže občas máme i uklizeno nebo uvařeno. :-D Já pořád věřím, že to přejde věkem.
 Kohnova 
  • 

Doporucuji 

(30.6.2009 22:42:33)
cetbu Jiriny Prekopove. Nezabyva se jen pevnym objetim. Muze se ti hodit napr. knizka Prvorozene dite atd.
 Verča (2 děti) 
  • 

Jako u nás 

(30.6.2009 23:00:02)
Teda,připadá mi to jako bych to psala já.Taky jsem jak v blázinci,malá půjde do první třídy a syn má dva roky.Ona je beran a taky se podle toho chová.Nevím jak to budu zvládat aby jí malý nezničil věci do školy a nechal ji v klidu se učit.U nás pořád slyšet jen rány a pláč.Mlátí se tu navzájem a můj křik a prosby jsou k ničemu.Něky si říkám"co jsem komu udělala" a mít další dítě ??NEEXISTUJE!Mám 27 a po narození syna mi šediví vlasy a až to peklo skončí tak snad budu nosit paruku a ětěstím zase zblbnu...O mém manželovi ani nemluvě,je zvyklý na pohodu a klid,a tak vše řeším skoro sama.Raději se někam uklidí a doufá že to vyřeím...no jo,ti chlapi!Přeji nám oběma hodně sil a elánu!
 hanas5 


buďme rády, že je máme :) 

(1.7.2009 0:09:26)
Jako matka čtyř dětí jsem měla taky hodně unavené období, nejspíše každý vícerodič i jednorodič to někdy měl. Během sedmi let se mi narodily tři děti a ty mi dávaly pěkně zabrat, byla jsem uhoněná jak pes.
Světlano, zkuste se na to podívat jinak:

1) po někom ty děti být musí ...
Jsou to zlatíčka a celé jsou po nás ... tedy 50% mají určitě, chudáci naši rodiče to přežili, musíme taky.

2)zavedené stereotypy nejsou pro nás to pravé ...
Nevím, kdo vymyslel uklízení, ale je to hodně nepraktická činnost u malých dětí. Doma jsme zavedli dny, kdy musí být hračky uklizené, protože se bude vysávat pokojíček, mám syny, systém uložení jsem neřešila, chlapi nemají na to buňky, časný školní věk byl i nástupem k tomu, předávat čisté prádlo srovnané v komínku a skříně zásadně neotevirat.

3) teď bude klid ...
Někdy musí nastat ten okamžik, kdy se dá vypnout, ne právě špuntíky do uší a dívat se jinam. Naštěstí máme rodinný domek a děti se daly rozmístit do různých pokojů a patřičně zaměstnat. Stalo se, že to odnesla zeď pod návalem malířské inspirace, ale nádhera, to ticho. Střídala jsem to se společnými činnostmi, jako bylo stříhání a lepení, pohádka a malování, občas jsme něco upekli ...

4) na hádky musí být dva ... nejméně
Spory jsme řešili po Galušovsku (Slovácko sa (ne)súdí). U nás to bylo tak, nejstarsí syn byl takový provokatér, druhý otloukánek a třetí tyran. Pokud ten nejmladší zmydlil toho prostředního, tak obyčejně to bylo i zásluhou toho nejstaršího, takže byl uložen společný trest. Nejmladší za to, že ho bil, prostřední za to, že jen držel a nechal si to líbit - a nejstarší, že nezasáhl. Nevím čím to, ale jak vyrostli, tenhle problém zmizel.

5) dovolená není od slova vyčerpat se úplně, ale odpočinout si ...
S dětmi se na dovolenou dá jet, ale otázkou je kam. Do zahraničí vybírat apartmány, hotelu bych se vyhla. Pokud si chcete v klidu vypít kafe, vybírejte takový, kde nemají vlastní bazén, ale bude tam balkón nebo dobrý plot. U nás chata, chalupa, penzion, něco, kde nebudete pod tlakem, jestli někoho nerušíte. Rušit si zajděte někam do restaurace na oběd, pro děti s bonusy za hodnost :)

Po letech jsem si pořídila čtvrté dítko, odpadlo soutěžení se sourozenci, takže to můžu vzít kdekoli a nestačím se divit, jak hodný dokáže být. Doma ani tak ne, to se projeví, ale venku, v parku, mateřském centru ... to je sluníčko ... ale i pěkný prevít, má být po kom ...
 Margot+1 


Re: buďme rády, že je máme :) 

(1.7.2009 10:25:28)
Moc hezky napsáno, díky, snad si vzpomenu, jestli k naší +1 někdy přibude sourozenec.
 Nítěnka 


Re: buďme rády, že je máme :) 

(1.7.2009 10:37:45)
Díky za inspiraci :-)
já už jen čekám, až se začne mrňousek víc projevovat, pak to bude asi podobné jako v tom článku (no budu se snažit, aby ne ve všem)
Ale když se někdy u dcery sejdou moje a mužovo slabé stránky, tak o to víc obdivuju lidi, kteří si dítko adoptují. Ale v některých věcech v chování asi dochází k přeskočení generací (asi neúplná penetrance jako třeba u alergií) ~t~ protože já i manžel jsme si téměř bez hlásky hráli hodiny a dcera i když je sama, tak nezavře pusu~b~ (možná po tchýni, jinak těžko říct). Tedy pusu zavře, ale přesně v okamžiku, kdy by ji mít zavřenou neměla - třeba když má pozdravit (no aspoň sama děkuje).

A že ticho léčí, to mě naučila kamarádka už dávno. Takže když už toho mám dost, dám jí nějakou práci v pokojíčku a pokyn, ať mě nechá aspoňpůl hodiny odpočívat. Zezačátku to zkoušela, chodila po dvou minutách mi něco ukazovat, ale ťeď už ví, že půl hodiny je dlouho a že se s ní stejně dřív jak za 20 minut bavit nebudu, tak mě nechá i déle v klidu (samozřejmě, že ne vždycky, ale aspoň většinou)

A můj táta taky říkal, že když zlobili se strejdou (jeho bráchou), tak je máma seřezala oba a většinou měla pravdu.
Malá uklízí celkem ráda. Máme takové pravidlo, že večer je uklizeno, přes den můžou být hračky tam, kde nepřekáží (takže ši může jezdit s mašinkama v kuchyni, ale když tam vařím, tak to musí odklidit zpátky do obýváku nebo někam jinam).

No uvidíme, až nám poporostou (zatím to jde 4r a 6m). ~;)
 Roxie 


Cha 

(1.7.2009 14:57:57)
"Ale když se někdy u dcery sejdou moje a mužovo slabé stránky, tak o to víc obdivuju lidi, kteří si dítko adoptují."

Cha. Víš jaká je to úleva, říct si: "... kdoví po kom je ... vždyť on za to třeba ani nemůže ..." ~;)
Než vidět všechny ty svoje a manželovi špatné vlastnosti ~t~ .
 Jaruška, dvě dcery (5 a 3 roky) 
  • 

Re: buďme rády, že je máme :) 

(1.7.2009 15:10:27)
Moc pěkně napsaná reakce.Hlavně k věci:-)Vidím,že mířím správným směrem, co se týká zabavování,a "odměn" za průšvih. Když jedna dcera mlátí druhou,dostanou obě.Alespoň pleskanec,aby věděly:-) A nebo vyhubovat oběma,aby se druhá neposmívala.~o~:-)
Nesnáším,když lidi používají "za vše může ten starší,protože má mít rozum" (jak tedy na co-když dělá kraviny jako roční dítě,tak to už je opravdu moc:-) ) Sama jsem byla nejmladší,přesto se mi to nelíbí.
 Margot+1 


Užívat si (?) 

(1.7.2009 10:19:49)
Dopředu se omlouvám, se sourozenci neporadím, naše mrně je šestiměsíční, co dnes poprvé lezlo dozadu jako ráček ~;)

Myslím si ale, že velký problém je v tom očekávání, že "si budu užívat". Taky mi tvrdili: "Užívej si těhotenství!" - a celou dobu jsem kroutila hlavou, co si na tom bídném stavu mám užívat. Také říkali: "Užívej si mateřskou, hlavně nechoď do práce!" - a hlavně na začátku na tom skutečně nebylo nic k užívání, a teď už mám práci na doma a od podzimu půlúvazek, mimino s sebou... A přesto jsem spokojená.

Už delší dobu se ve mně plíživě usazuje dojem, že tu na světě nejsme moc přes to užívání ~t~ A okamžiky, kdy jsem se cítila šťastná, přišly vždycky zcela neplánovaně - třeba když jsme si s mužem při návratu z výletu na můj oblíbený kopec dali kafe "s bubákama" v duritce, před pravou vesnickou hospodou, pod lípou a do krajiny přišel letní podvečer... ~x~
 Jaruška, dvě dcery (5 a 3 roky) 
  • 

Jako bych článek psala sama! :-) 

(1.7.2009 14:59:42)
Mám úplně stejné pocity, u nás doma to vypadá jako u vás-od rána křik, rozčilování, důrazné napomínání, vyhrožování - nic platné.
Jediný rozdíl je, že máme dvě holky, takže mají stejné zájmy a hračky- panenky,ale každá je jinak zvládá nebo používá. Takže se dohadují a rvou o hračky, které jsou po první dceři - pouze jednou.Nyní se snažíme kupovat vše dvakrát - nebo spíše hodně podobné.
Cokoliv udělá starší dcera - samozřejmě nějakou hloupost -ve zpoždění dvou až tří vteřin zopakuje dcera mladší.
Co se týká pokojíčku a úklidu v něm, tak to je stejné. I když občas překvapuje mladší dcerka, která většinou bez řečí jde a uklidí to, co má nařízeno starší. Když už větší konečně začne něco dělat, tak se pravidelně začnou rvát o stejnou věc, kterou chtějí obě uklidit.K zbláznění!
Koupou se společně, ale pořád je já nebo manžel napomínáme ať neřvou a po každém koupání musím vytírat potopu.
Když konečně spí a je klid, nemám už sílu na nic než maximálně kouknout na televizi nebo něco málo udělat.
Jinak se mají rády a obě na sebe myslí - ať už jde o bonbóny nebo obrázky. Ovšem jak kdy:-)
 Alena 3+3 


Moc vám děvčata děkuji.... 

(1.7.2009 15:04:11)
Je mi 42 let,jsem rozvedená,3 děti téměř dospělé a mě se začalo stýskat po tom každodenním opečovávání.Požádala jsem tedy o děti do pěstounské péče.Vloni v červnu jsem si domu přivezla 2 krásné děti(7letou holčičku a 5letého chlapečka.Prázdniny byly super,užívali jsme si výlety,zařizovali jsme pokojíček,...byla jsem šťastná.Pak přišla škola,školka a každodenní strosti,povinnosti a hlavně režim.Dojíždíme autobusem a ten se musí stihnout.Přišla spousta věcí,které děti neznaly,na které si musely zvyknout a které musely plnit.Holčika se všeho nového bála,oplakala si první školní den,prvni den v kroužku,první semostatnou cestu domu,......ale je šikovná a vše zvládla na 1.Nevím kdy přesně došlo k tomu zlomu,ale od jisté doby je z ní,,dračice,,na bráchu křičí,byje ho,kvůli všemu se vzteká,odmlouvá,.....prý je to dobré znamení,prý si tu už zvykly a toto jsou jejich přirozené reakce.No nazdar-řekla jsem si.Ani chlapeček není svatoušek,je to hyperaktivní rarášek,ktery vše rozbíjí a nemůže být ani chvíli bez dozoru.Holoubky z nosu patle na zeď,čůrá do krabice s plyšáky,rozlévá vodu po koupelně.Někdy opravdu šílím a některé situace dlouho rozdejchávám,ale na druhou stranu bych už jinak žít nechtěla.Mám pocit,že muj život má smysl.Teď se těšíme že k nám během prázdnin přibude ještě malá holčička.Ale proč sem vlastně píši-chci Vám všem,kdo jste sem napsaly o svých trampotách s dětmi poděkovat.Moc mi pomáhá vědomí,že jen málo kde je to jiné,že děti jsou prostě děti,někdy hodnější,jindy zlobivější,ale vžy si zaslouží naší lasku.Proto je mějme rády,ony z toho vyrostou-snad!
 Jarka 2 děti 


Re: Moc vám děvčata děkuji.... 

(9.7.2009 20:43:21)
S naším malým je to taky tak, za týden mu bude 6, čůrá na koberec, o koupání ani nemluvím, nemůžu ho nechat samotného, hned vyleze na vanu a vymýšlí "blbosti" a vypadá to tam jak po boji. Nedávno se pověsil na sušák ručníku, odběhla jsem si jen na wc, ještě, že se mu nic nestalo, věšák se spravil, ale kdyby spadl nějak blbě...
Kytky nemá cenu doma ani mít, budˇ je vytrhne, nebo postříká, nejlíp lakem na vlasy, nebo nějakým čistícím prostředkem. Zápalky musím mít úplně nahoře na skříňce, ale i tak musím dávat pozor, podá si židli.Nože taky schovávat. Nejlíp by bylo nemít nic, jen holé zdi, a to by si určitě něco našel.
No obdivuji vás, že jste našla odvahu se starat o jiné děti.~R^
 jasap Soňa 4/03,Adélka 11/06 


Zoufalství 

(1.7.2009 15:38:41)
Ahojky mluvis mi z duse, mam dve deti sestiletou a dvouletou a obcas uz jsem z toho opravdu zoufala a propadam depresi z toho ze to nema vyznam a ze ty deti nedokazu vychovat v normalni lidi. Mame uplne stejne problemy i obycejna cesta do pobchodu je pro me strasne stresujici. Uz nevim co delat a mlatit je nechci. Drzim palce Peta
 Laduš 
  • 

Je to mazec 

(1.7.2009 21:50:48)
Děkuji za tento článek Světlanko a díky i ostatním maminkám. U nás doma je to stejné a jsem skutečně moc ráda, že nejsem sama. Zrovna dnes jsem si říkala, já to psychicky nevydržím a zblázním se, asi jsem špatná matka, když je nezvládám. Mám doma osmiletého syna a dvouletou dceru. Syn od rána huláká jako dinosaurus, leze div né po zdi jako spiderman a dcera ho samozřejmě napodobuje. Takže ji každou chvilku od někud sundavám. Dcera nenechá nic bez povšimnutí, leze do záchodu, koše, synovi ničí hračky, ten samozřejmě křičí, no mazec. Na pískovišti papáme vše, co najdeme - říkám si, že není normální, holčička a takhle se chová. Takže mé nervy pracují na plné obrátky a to nám začly školní prázdniny. Teď jsem se na ně byla podívat jak spinkají, úžasné, jsou tak klidní a spokojení. Jsem ráda, že je mám. Bez nich bych nebyla šťastná. Takže musím vydržet, jednou bude určitě líp. Držím všem palce a přeji hezké léto.
 martina5,3,1rok 
  • 

Re: Je to mazec 

(1.7.2009 22:10:01)
Ahoj,tyhle všechny situace moc dobře znám,mám pětiletou dceru,tříletého syna a ještě do toho ročního prcka.Všem můžu vřele doporučit knížku od Pavla Kopřivy Respektovat a být respektován.
 P + 6 


Re: Je to mazec 

(2.7.2009 8:09:48)
Ahoj, taky mám 3 malé děti - 5 let, 3 roky a 16 měsíců. Je to náročné HODNĚ, ale od narození nejmladšího Davídka se k dětem chovám podle "Respektovat a být respektován" a od té doby je to čím dál lepší. Před rokem jsem se z nich mohla zbláznit a dneska si v pohodě vypiju dobré pití, přečtu diskuze nebo s dětmi za zády pracuju na počítači. Pomohly mi i knížky "Sourozenci bez rivality" a " Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly". Taky mi hodně pomohly rodinné konstelace.
 minonka 


Čekám to podobně 

(2.7.2009 10:35:28)
Velmi dobře to chápu. Právě se mi narodila druhá dcerka, takže jsem v začátcích. Ale ta starší, má tři roky, je také velmi živoučké dítko. Vždy byla "hyperaktivní" a momentálně máme období samého vzdoru, na vše existuje jediná odpověď "NE" - nechce jíst, nechce jít večer do postýlky, nechce se mýt, nechce se koupat, nechce vlastně nic. Naštěstí druhá holčička ještě zlobit neumí, ale počítám, nedělám si nějaké vzdušné zámky, s tím, že to budeme mít velmi podobné. Snažím se být přísná, ale spravedlivá (osvědčilo se mi to, když jsem učila děti - nakonec mě milovaly) a snažím se cokoliv vysvětlit - proč nechci, aby něco nedělala, proč zakazuju určité věci. Zatím nevidím nějakou změnu, dítě mě prakticky ignoruje, neslyší, nebo dělá, že neslyší. Když se jí hodí, tak je velká, když se jí hodí, tak je malá.
Ale i tak si pořád opakuju, že je to jen období (ten obtížný třetí rok) a že to jednou přejde. Je to těžký, je to o nervy, ale pořád doufám, že to přejde a snad v ní něco zůstane z toho, co do ní furt buším. Doufám, že vyroste jednou ve slušně vychovanou holku, která se umí trochu chovat.
 Moucha tse-tse 


a kdyz odjedou, je smutno 

(2.7.2009 12:12:24)
Asi nam neni pomoci, me dnes odjely decka na tyden k babi a uz ted~q~ je mi po nich smutno-a pritom jedu na akci, kde bude fajn..
 minonka 


Re: a kdyz odjedou, je smutno 

(3.7.2009 8:28:16)
pravda, stezujeme si, jak je to tezky, jak neposlouchaji a zlobi, ale kdyz najednou treba jen hodinku jsou nekde jinde, tak strasne moc chybi.....
 Jeyi+2 


Re: a kdyz odjedou, je smutno 

(3.7.2009 14:07:19)
To je fakt,starší jede odpoledne k babičce,sice se těším,že budu mít chvili klid~R^,i když mi doma zůstne ta mladší,ale zároveň vím,že mi bude smutno jen co se zavřou dveře~n~.A možná"určitě" ještě dřív,když se bude loučit,s tím svým krásným úsměvem a s větou "maminko,mám tě moc ráda"~m~Tak se držme,prázdniny teprve začínají!!!!!!:-)
 Kačabka01 


máme to taky 

(2.7.2009 14:55:09)
Ahoj Světlano, máme dva kluky a bývají dlouhá období, kdy bych naši situaci popsala stejně jako Ty, s tím dodatkem, že v těchto obdobích jsem vyřízená a dětí mám plné zuby (jak se rvou a řvou ). Přístup R+R mi připadá výborný a správný, zároveň ho prostě ale nedokážu uplatňovat na staršího syna, když má zrovna zlobící období, kdy jen ničí, ubližuje a dělá si absolutně co chce (většinou něco destruktivního). Ač se snažím o R+R, dokud mám na to sílu, vše bývá marné, on prostě bude destruovat, dokud nezasáhne vařečka. ˇV klidnějších obdobích (zrovna teď asi dva měsíce) je s ním řeč a R+R přístup zvládáme dobře. Myslím, že nejvíc ze všeho Ti pomůže vědomí a přesvědčení, že každopádně z toho vyrostou a budou z nich klidní slušní lidé, že co se snažíš jim vštípit, se jednou projeví, i když teď se to zdá marné. Tím mě taky uklidnila kamarádka - dětská psycholožka. Darina
 Magda, Anči 3, Jáchym 1 
  • 

Re: máme to taky 

(2.7.2009 19:31:48)
Ahoj Darino, mám to stejné, denně brečím nad tím, co ta starší zničí, nemůžu ji přesvědčit, aby s tím přestala, a RaR zabírá jen okrajově. Nechci děti bít, ale zoufale s ní třepu a pořád se ptám proč to musí dělat. Navíc to dělá pro radost - když třeba vyleje sirup po celé kuchyni, má šílenou radost z toho, že to spolu budeme vytírat.... Včera napustila pět cm vody do celé koupelny... Mladší ani nemá mámu, pořád se musím věnovat bud polozničenému domu nebo malé likvidátorce a sebevražedkyni... Jestli ještě mrkneš do diskuze, ozvi se mi, každé slovo podobně postižené mamky mi ohromně uleví... magda.pencikova@gmail.com
 pernicka,12/05,5/08 


U nás podobně 

(3.7.2009 12:37:59)
... a to zrovna včera se mi stala šílená věc, moje neřízená střela Andrejka běhala jak prdlá s kamarádem na dětském hřišti a vběhla pod skluzavku přímo k houpajícímu se dítěti, lekla se spadla na zem a začala se dusit. S paní co stála u houpačky sme jí dostávaly čelisti od sebe byla v křeči a měla zapadlý jazyk, myslela sem, že ho nevyndáme a ona se zadusí. Až bylo po všem tak sem myslela, že mě klepne pepka, večer sem se z toho sesypala,( ta paní, asi musela mít taky celý den nervy v kýblu ) dneska mě není o nic líp, a vůbec nevím jak to svý věčně neposlouchající dítě udržím v klidu, aby zase někde nespadla. Ona totiž pořád běhá a není v klidu, pořád v poklusu a to den před tím si narazila kostrč, ujela jí noha na štěrku, takže je mě jasné, jak vám je, když děti prostě neposedí že si ani nevydechnete. Takže sejdeme se u Chocholouška holky, držím pěsti a přeji pevné nervy nebo se fakt ZBLÁÁÁZNÍME
 Mirka Dvořáková 


rada??? 

(3.7.2009 14:01:14)
Nevím jestli to je rada,ale já jsem se vrátila na částečný úvazek do práce.Měla jsem stejné pocity.Byla to už úplná schíza.Začala jsem mít vztek na manžela a většinu mojich nálad stejně odnesl on.Po domluvě s ním a s maminkou chodím dvakrát v týdnu do práce a řekla bych,že můj problém to vyřešilo.Těším se do práce a potom si zase vážím toho,že mohu být s dětmi.Vrátilo se mi sebevědomí,které po 5 letech doma vzalo za své.A taky jsem přehodnotila svůj postoj k domácím pracem.BuĎ je všechno hotovo a nebo prostě není a svět se neboří.
 Duslik 


Neřízená střela 

(4.7.2009 21:25:53)
Sice mám jen jednu neřízenou střelu(4 a půl roku), ale dá taky zabrat. Vše říkám několikrát a stejně bez výsledku. Nepomáhá domlouvání, pohrůžky, zákazy a ani výchovná přes zadek.Téměř každý den je u nás i 10letá neteř(bydlíme společně v RD), která synovi skvěle sekunduje a já si pak přidám jak při krocení dravé zvěře. A když je někdy čtvrt hodiny klid, raději se jdu rychle podívat co se děje. Dělám ve zdravotnictví a když vidím ta různá postižení, tak si říkám, že sice zlobí, ale hlavně že je zdravý a že z toho zlobení snad časem vyroste.


Laďka + Domík
 Tomas, 4 deti 
  • 

Málo jich máte 

(5.7.2009 9:36:29)
Dvě děcka abyste furt hlídali. Jak máte 4, začnou se samoorganizovat a vám se uleví. Jenom je potřeba dávat bacha na sirky a na nože. Když na ně zařvu, tak se mi smějou, celý den se hádají jak koně a večer stejně skončí zamotaní v jedné posteli. Hlavně je zaměstnat: sport, hudba, kroužky a tak. Fakt je, že to se dá až tak od druhé třídy.
 Andrea + kluci 10 a 8 a holka 4  
  • 

Krásné 

(5.7.2009 15:55:01)
Krásný článek,jako by to bylo o naší rodině. Dva starší kluci jsou jak dva kohouti na jednom smetišti, v jednom kuse v sobě, a malá, ikdyž teprve čtyřletá, je takový náš generál, který vše hlídá a každému říká, co má a nemá dělat. Je velice výřečná a má velkou slovní zásobu, takže od rána mele a mele, kdo komu co udělal, vzal apod. Je to opravdu náročné, ale asi jsem se dostala do určitého stadia apatie, kdy už jen hlídám,ať se nestane nic vážnějšího a jinak to nechám plynout jak to je.
 Karolina+3 kluci 
  • 

Zalezi na povaze 

(7.7.2009 21:58:24)
Mam 3 kuky, jsou od sebe 1a3/4 roku, nejstarsimu jsou 4roky a 2 mesice. Krome normalniho postuchovani jsou hodni. Ten nejstarsi se odmita postarat o miminko (treba pohoupej kocarek, at miminko neplace v nem vyvolava hystericky zachvat), zato ten prostredni by miminko choval a prebaloval od rana do vecera. Moc zalezi na povaze asi i na nas maminach jak to bereme. Letosni prazdniny travim s detmi u bratra v USA - vzala jsem 3 male deti, sedla s nimi do letadla a slo to. Hlavne je potreba uzit si deti tady a ted. Nema smysl cekat, ze to bude lepsi. Moje slunicka jsou uzasna i kdyz se dva perou a treti jeci.
 pavla75 


hlídání 

(8.7.2009 16:26:04)
Také mám dva kluky 5,5 a 2,5. Někdy jsou to zlatíčka, jindy si říkám: proč zrovna já musím mít taková zlobidla.... Co se týká hlídaní. Máme jen jednu funkční babičku, ale ta žije v domnění, že "normální" dítě zásadně neřve, nemá žádné požadavky, dotazy a potřeby. Prostě sedí, tiše si hraje a nic nevyžaduje. Z toho vyplývá, že ty moje zlatíčka hlídat moc nechce. Do očí mi to sice neřekla, ale obávám se, že k tomu jednou dojde. Sama si o ně nikdy neřekla. Když jí je dáme na hlídání, tak nám po tom hraje příšerné divadlo, jak je z toho úplně vyřízená. Z toho jejího představení je mi jasné, že je jí to prostě na obtíž. Jsem z toho smutná. Já mám úžasnou babičku, která si mě brala od rodičů, protože mě chtěla a chtěla se mnou být (nakonec jsem u ní vyrůstala až do dospělosti). Díky tomu mám k ní úžasný vztah, což asi mí synové, ke své babičce nikdy mít nebudou.
Také přeji všem rodičům malých tyránků pevné nervy a krásné léto.
 Kočanská 
  • 

nemám ráda hodné děti 

(8.7.2009 19:43:12)
Nemám ráda hodné děti!!! a myslím to naprosto vážně. Moje děti doufám nejsou hodné a jsem za to ráda. Já jsem asi byla hodné dítě a nejsem za to ráda. Jsem ráda, když moje děti zlobí, protože věřím, že tím projevují svou individualitu, učí se a poznávají. Jsem přesvědčená, že děti prostě "zlobit" musí. Všechno má samozřejmě své meze a je na nás na rodičích, abychom našly tu správnou míru.
Někdy jsem z nich na prášky a někdy máme spoustu legrace. Tak to prostě je.
 Jarka 2 děti 


moc dobře to znám 

(8.7.2009 21:03:25)
Ahojky, děvčata, tak jak čtu, tak přesně to samé je i u nás. Mám dvě děti, starší holka 9 let, mladší kluk 6. Kluk je dost hyperaktivní, impulsivní. holka je taky dost živá. Navzájem se popichují, neznám chvilku, kdy by si pohráli. Holka , když je sama, jen se nudí, nechce si sama hrát, nebo si číst nebo kreslit. Tak ji dávám lehčí práce, zamést jídelnu, utřít nádobí apod. Hraje na klavír, i když ji to teda moc nebaví, ale učitelka tvrdí, že na to má. Kluka musím mít furt na očích, jinak většinou něco vyvede, lákají ho dost nebezpečné věci. A když jsou spolu, tak se jen honí, křičí,perou se a nadávají si. Chodím s nima ven, ale jen když mám ranní, venku se to s nima ještě dá. Většinou se sejdem i s jinýma dětma, takže se vyblbnou. Snažím se holku vést tak, aby bráškovi pomohla, že je mladší a potřebuje to. Jenže někdy mě připadá, že je chováním mladší jak on. Předvádí se, ukazuje mu to "špatné" a má radost, když je zle. Občas dostanou na zadek, ale to žádný efekt nemá, za pět minut se zase řechtaj, jako by ani nedostali. Omezila jsem sladkosti, a dávám za odměnu. Zkoušela jsem i jiné věci, jenže nijaký efekt to nemělo. Já unavená, vyčerpaná, manžel vynervovaný, a jeho rodiče taky(žijeme s nima). Nakonec jsme byli u psycholožky, holka má hyperaktivitu s poruchou pozornosti, a kluk i impulsivitu a poruchu chování. Je to běh na dlouhou trať, a pubertou to nekončí. Jen, nevím, jak to máme my rodičové vydržet, je to moc velký záběr na psychiku. Těmto dětem je nutné se hodně věnovat, ale né jim koupit všechno, oni si toho neumí vážit - náš malý všechno rozbije. zaměstnávat jich, aby neměli čas vymýšlet hlouposti. Jenže nevím, jak to vzládat , chodit do práce, k tomu domácnost, to opravdu nevím.
 Kočanská 
  • 

Re: moc dobře to znám 

(8.7.2009 22:01:12)
Dobrý večer Jarko.
To musí být tedy síla. Zajímalo by mě,jestli Vám ta paní psycholožka nějak poradila jak dál nebo jestli jen určila diagnozu a nazdar bazar. Neházejte flintu do žita. Snad by se s tím mohlo dát něco udělat, abyste se cítili lépe.
 Jarka 2 děti 


Re: moc dobře to znám 

(9.7.2009 19:42:21)
Dobrý den,
poradilnám, byli jsem se synem i na neurologii, dále nás bude sledovat a uuvidíme, jestli se to zlepší. děti potřebují klid, pohodu a nenadávat. Jenže u nás to moc nejde - manžel a jeho rodiče pro to nemaj pochopení a hlavně tu trpělivost. Snažím se aspoň já, jít ne ně v klidu, bez křiku, ale když vám za zády křičí druzý, moc to nejde. Je to dost složité. Právě prot jsme šl ak psycholožce, aby pochopili, že ty děti za to, jak se chovaj , nemůžou. Zatím to nemá žádný efekt. No mám svoje děti moc ráda, i když je tos nima hodně těžké.~g~
 Kočanská 
  • 

Re: moc dobře to znám 

(9.7.2009 20:43:29)
děkuji za odpověď. Tak jak to popisujete, je to opravdu asi těžké, když musíte kromě dětí vychovat také zbytek rodiny. Tak snad všichni pochopí jako vy, co je pro děti dobré. Držím Vám palce
 Jarka 2 děti 


Re: moc dobře to znám 

(9.7.2009 22:10:59)
Zatím to nepochopili, a myslím si, že ani nepochopí. Od manželových rodičů to snad ani neočekávám, jelikož jsou starší a tchyně je ještě ke všemu nemocná. Ale manžel by to měl pochopit, přeci jen jsou to jeho děti. Někdy mi připadá, že je to pro něj jednodušší, nic neřešit, ponadávat a posílat děti se vším za mnou. Jenže jak mu to vysvětlit, už nevím, použila jsem knížky o ADHD, probírala to s ním několikrát, zbytečně.
 Šibinka 


téměř stejné 

(9.7.2009 11:55:40)
U nás je to podobné. Dcerce Áje bude na podzim 6 let, Míšovi za týden 3 roky. Když je Míša sám, je to bezva. Pomáhá v kuchyni, chodíme na procházky. Když jsou spolu, trápí se navzájem nebo oba vyvádějí nějaké nepřístojnosti. Já jakobych často ani neexistovala, nebo že bych na ně mluvila čínsky? S povodní a křikem v koupelně při každém koupání jsem se už částečně smířila, ale nadávám vždycky. Že je holka každou chvíli někde ve vršku stromu a chová se jak Tarzan, s tím taky nic nenadělám. Loni jsme byli na dovolené pouze na horách na chalupě (jako zatím vždycky, jinak jen výlety)a nevydrželi jsme tam ani týden. Děti pořád řvaly, chtěly babičku a vůbec vše, co jsme tam neměli. Vycházky do lesa je spíš otravovaly. Jediný přínos byla hromada ostružin, kterou jsme tam natrhali a z toho několik litrů vynikajícího sirupu. Ale zaplatila jsem to psychickým zhroucením a předčasným odjezdem domů, kde jsem díky tomu, jak jsem byla z dětí mimo, ještě udělala průšvih s tchýní. Nerada na to vzpomínám. S koncem školky pro mně bylo léto spíš utrpením. Přitom všechna předchozí léta byla celkem fajn, i ty hory nám vyšly.
Musím ale říct, že se to letos opravdu již lepší. Už si spolu dokážou hrát. Chystáme se na první zahraniční dovču a to do Řecka. Stále ve mně převládá strach, jak to dopadne, ale snad je nové zážitky zaujmou a nebudou jen kňourat.
 Tajtrdlík 


Aspoň víme že nejsou nemocní. 

(9.7.2009 11:59:48)
Jako kdyby jste tu popisovali naše děti: koušou se, škrábou se tahaj se, strkaj se, berou si hračky, křičej, lezou kam nemaj, útikaj a na naše napomenutí tohle všechno ještě zesílí, i když před tim to vypadalo, že to už nemůže být horší.
Člověk by pak řekl, že si budeme užívat klidu, když jsou nemocný, ale to právě naopak.
Vždycky, když si myslím, že už už skončim v blázinci, tak si vzpomenu, jak jsem vždycky ráda, když po nemoci začnou zase zlobit. Pak se uklidňuju, že mam jistotu, že jsou zdraví.
Tak pevné nervy a držte se hesla vždycky může být hůř a všechno zlé je pro něco dobré.
My jsme taky přece dětství přežili a naši v blázinci nezkončili, tak snad se to povede i nám.
 nykli 


skoro všechny jsou stejné :)) 

(9.7.2009 19:06:49)
Jsme na své děti náročnější...
Mám dva kluky - 2roky od sebe. Teď jsou jim 4 a 6roků. Jelikož řiji s něma nyní mimo ČR, zjistila jsem, jak jsou ty naše české zlatíčka proti těm druhým dětem hodňoučký, miloučký, ikdyž nám se zdají být jako neřízené střely.
Sama jsem prožívala a ještě občas prožívám vše to, o čem se zde vede řeč. Ale s postupem času je to lepší a lepší. Kluci si už spolu občas hezky pohrají, pokud se nezačnou tahat o nějakou hračku ... a mám dojem, že to bude lepší a lepší.
Musíme jen vydržet jak já říkám jejich "dětskou pubertu" :))

 alis -3 děti 
  • 

Re: je to šílený a zábavný blázinec v jednom 

(12.7.2009 20:48:38)
Mám tři děti (6,4,2) babičky nefungují, chůvy nepěstujeme, manžel často v práci a bydlíme ve čtvrtém patře panelového domu.Jsou vždycky dv co zlobí, jeden je hodný.Takhle se střídají během čtrnácti hodin. Takže si člověk sedne ve chvíli, kdy si myslí, že se mu nemůže nic stát a za minutu to přijde. A pak už jedete. Když už si konečně myslíte, že půjdou spát, protože to je fakt ta nejlepší věc, co můžou udělat, začne dohadování typu, kdo kam půjde spát a ozývají se takové ty známé věty typu :Já se bojím!Chci pát, chci čurat...no a opakujete pořád dokola to samé, každý den, každou hodinu, každou minutu, ale tohle všechno musíme zvládnout, protože jsme silné ženy a tohle za nás nikdo lépe neudělá.I když je to boj. I když brečíme, řveme, mlátíme kolem sebe(a připadá nám , že je vše zbytečné) tohle nikdo jiný než my nezvládne! Takže jďěme do toho!S tím vším, co nám zítřek přichystá.
 barbuska1 


drzim palce 

(15.7.2009 14:24:07)
drzim palce, ja mam doma (zatim) jen jednu nerozenou strelu a mam dost strach poridit si dalsi :-(. No uvidime....

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.