Názory k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Myslím, že to není až tolik věkovým rozdílem, jako tou povahou. Mám děti úplně stejné, starší syn je klidný, hrozně hodný, nevadí mu rozdělit se, půjčuje hračky, pomáhá mi a mladší dcera je rarášek, provokatérka ale zase takový kašpárek, že nás věčně něčím rozesmívá. V bráchovi má obrovský vzor, jak se mu snaží vyrovnat, je na svůj věk dost šikovná a spolu jsou úžasná dvojka, ohromně spolu vychází, vyhrají si, když Anika spí, Kubík chodí a pořád se ptá, kdy už ji půjdeme vzbudit, že si s ní chce hrát. Momentálně jim je 4,5 a 2 roky. Tím samozřejmě nechci říct, že se nehádají, nebo že mi z nich někdy netečou nervy, ale většinu času se nad nimi fakt tetelím :) Kubík se o ni staral už odmalinka, vyskládával jí hračky na deku, bránil ji před bratrancem (a jednou dokonce přede mnou, to jsem se fakt zastyděla:S Ne že bych malé chtěla nějak ublížit, ale už mi právě tekly nervy a hulákala jsem na ni a on tehdy tříletej přišel k ní a prý Pojď Ani ke mně, nebreč, už jsem u tebe a začal ji objímat:S) Jen doufám, že jim ta láska co nejdýl vydrží, je mi jasný, že zatím Anika Kubu obdivuje, takže ho relativně poslechne, když Kuba "vyhraje" nebo je někde první, nevadí jí to a to asi nebude trvat dlouho, ale doufám, že základ je dobrý. Když jsou obě děti hodně dominantní a žárlí, asi s tím nikdo nic moc neudělá...

Zatím to nepochopili, a myslím si, že ani nepochopí. Od manželových rodičů to snad ani neočekávám, jelikož jsou starší a tchyně je ještě ke všemu nemocná. Ale manžel by to měl pochopit, přeci jen jsou to jeho děti. Někdy mi připadá, že je to pro něj jednodušší, nic neřešit, ponadávat a posílat děti se vším za mnou. Jenže jak mu to vysvětlit, už nevím, použila jsem knížky o ADHD, probírala to s ním několikrát, zbytečně.

S naším malým je to taky tak, za týden mu bude 6, čůrá na koberec, o koupání ani nemluvím, nemůžu ho nechat samotného, hned vyleze na vanu a vymýšlí "blbosti" a vypadá to tam jak po boji. Nedávno se pověsil na sušák ručníku, odběhla jsem si jen na wc, ještě, že se mu nic nestalo, věšák se spravil, ale kdyby spadl nějak blbě...
Kytky nemá cenu doma ani mít, budˇ je vytrhne, nebo postříká, nejlíp lakem na vlasy, nebo nějakým čistícím prostředkem. Zápalky musím mít úplně nahoře na skříňce, ale i tak musím dávat pozor, podá si židli.Nože taky schovávat. Nejlíp by bylo nemít nic, jen holé zdi, a to by si určitě něco našel.
No obdivuji vás, že jste našla odvahu se starat o jiné děti.

Jsme na své děti náročnější...
Mám dva kluky - 2roky od sebe. Teď jsou jim 4 a 6roků. Jelikož řiji s něma nyní mimo ČR, zjistila jsem, jak jsou ty naše české zlatíčka proti těm druhým dětem hodňoučký, miloučký, ikdyž nám se zdají být jako neřízené střely.
Sama jsem prožívala a ještě občas prožívám vše to, o čem se zde vede řeč. Ale s postupem času je to lepší a lepší. Kluci si už spolu občas hezky pohrají, pokud se nezačnou tahat o nějakou hračku ... a mám dojem, že to bude lepší a lepší.
Musíme jen vydržet jak já říkám jejich "dětskou pubertu" :))

U nás je to podobné. Dcerce Áje bude na podzim 6 let, Míšovi za týden 3 roky. Když je Míša sám, je to bezva. Pomáhá v kuchyni, chodíme na procházky. Když jsou spolu, trápí se navzájem nebo oba vyvádějí nějaké nepřístojnosti. Já jakobych často ani neexistovala, nebo že bych na ně mluvila čínsky? S povodní a křikem v koupelně při každém koupání jsem se už částečně smířila, ale nadávám vždycky. Že je holka každou chvíli někde ve vršku stromu a chová se jak Tarzan, s tím taky nic nenadělám. Loni jsme byli na dovolené pouze na horách na chalupě (jako zatím vždycky, jinak jen výlety)a nevydrželi jsme tam ani týden. Děti pořád řvaly, chtěly babičku a vůbec vše, co jsme tam neměli. Vycházky do lesa je spíš otravovaly. Jediný přínos byla hromada ostružin, kterou jsme tam natrhali a z toho několik litrů vynikajícího sirupu. Ale zaplatila jsem to psychickým zhroucením a předčasným odjezdem domů, kde jsem díky tomu, jak jsem byla z dětí mimo, ještě udělala průšvih s tchýní. Nerada na to vzpomínám. S koncem školky pro mně bylo léto spíš utrpením. Přitom všechna předchozí léta byla celkem fajn, i ty hory nám vyšly.
Musím ale říct, že se to letos opravdu již lepší. Už si spolu dokážou hrát. Chystáme se na první zahraniční dovču a to do Řecka. Stále ve mně převládá strach, jak to dopadne, ale snad je nové zážitky zaujmou a nebudou jen kňourat.