| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Přistupují rodiče ke všem svým dětem stejně?

 Celkem 85 názorů.
 novaja 


Co si bez těch vědců rodiče počnou? 

(27.4.2009 9:53:54)
Věříte tomu, že vědcí kteří vidí vaše dítě v úzce vymezeném čase a situaci, ho znají líp než vy?

A jaká že je vlastně souvislost mezí láskou k dítěti a jeho temperamentem?

Bezva článek!:-)))
 maja 
  • 

Re: Co si bez těch vědců rodiče počnou? 

(27.4.2009 15:11:56)
no...taky mě zaráží , že "to" usoudili na základě pozorování dětí v laboratoři...
 adelaide k. 


Je to normální 

(27.4.2009 10:01:44)
Pokud se bavíme, ne o objektivním hodnocení dítěte (jestli takové existuje), ale o srovnání dvou dětí, tak je logické, že neodráží skutečné vlastnoti dítěte.

Jestli mám po prvním divochovi, průměrně temperamentní dítě, musí mi připadat jako absolutní kliďas :-) Nebo pokud je první dítě nesmělé a stydlivé, tak druhé, průměrně komunikativní, budu ho hodnotit jako extroverta ~d~

 Nítěnka 


Re: Je to normální 

(27.4.2009 10:23:45)
Souhlasím. ~R^
 Lavina 
  • 

Re:  

(27.4.2009 14:08:40)
Přesně tak!!! Tenhle článek si RODINA.CZ mohla ušetřit a dát raději něco užitečnějšího!!!
 1.3Magráta13 


hrušky a jabka 

(27.4.2009 10:41:50)
Mít stejně rád všechny své děti, nedělat mezi nimi rozdíl je podle mě úplně jiná věc než přistupovat ke všem dětem stejně.
Mám ráda obě své děti, obě stejně. Obě dostávají stejně lásky i pozornosti v tom kterém věku.
Ale samozřejmě, protože jsou to dvě odlišné lidské bytosti, navíc v našem případě v různém dost rozdílném věku, nemůžu a nebudu k nim přistupovat stejně.
Tak jako s malým trávím čas tím, že ho vozím v kočárku, říkám mu říkanky, dělám na něj "kuk" a různý další kravinky, tak s velkou trávím čas tím, že spolu jdeme třeba do kina, nebo jedeme na kole, nebo děláme úkoly....
Ale uznávám, že občas asi každý jako dítě měl pocit, že ho rodiče mají méně rádi.
 kosicek,4 děti 


polarizuju 

(27.4.2009 11:40:47)
Ale protože vidím mezi svými dětmi opravdu velké rozdíly...zajímalo by mě, jaké by to bylo s více dětma, než se 2ma, protože když jsou 2-tak je to jasné-jedno je smělé a jedno je nesmělé, jedeno je extrovert, druhé introvert, jedno se nebojí a do všeho se hrne, druhé je bojácné a do ničeho se nehrne.
Prostě mám jen děti 2, a můžu dělat rozdíly jen mezi nimi, kdybych mela 3, 4 děti, tak bych už možná říkalo-tamto je smělé, další smělejší, jedno je hlučné, jiné hlučnější. Určitě kadé dítě je trošku jiné a tamto vyniká v tom a tamto zase v onom a stejně je to s věcmi, kde nevynikají, takže je stejně podle "výkonu" nejde zařadit do žebříčku od nejdoršího k nejlepšímu.

A samozřejmě ke každému dítěti přistupuji jinak-jedno potřebovalo tělesně pocítit, když něco dělalo špatně-zlobilo )v období, kdy dítě zkouší, co může a co ne), na nic jiného nereagovalo, druhé by se při tom samém přístupu snad zhroutilo a stačí jen abych zvýšila trošku hlas...

Také každé z našich dětí vnímá rozdílně nás, rodiče. Zajímalo by mě, jak je to také s více dětma (že by také odstupňované?)-Jedno chlapeček, je odjakživa upnutý na mě, holčička je upnutá na tátu-takže děti si nejvíce užívají něžnosti a pozornost právě od toho rodiče, kterého si přivlastnili, druhého někdy odmítají, konkrétně, když si mohou vybrat-jsme tam oba...Nevím, jestli je to tím, že i tatínek s námi tráví celkem dost času nebo je to tím, že dcerka pocítila, že jejéí brácha je silně vázán na mě a u táty bylo volno...To, co dělal kluk tátovi-dělá ona mě...

Kdybych stála před otázkou, že si ssebou můžu vzít jen jedno dítě a to druhé zavrhnout, tak bych se asi těžko mohla rozhodnout, které to bude, ale stejně bych řekla, že ke svým dětem nechovám úplně stejné city (nění to o tom-milovat víc nebo míň, možná snad milovat jinak), jako ony nechovají úplně stejné city ke mně
 M+4 
  • 

Re: polarizuju 

(27.4.2009 12:54:32)
Mám 4 děti. Každé je jiné, každé mám ráda jinak a přesto žádné míň :-)
 diddina 


Re: Sofiina volba? 

(27.4.2009 13:22:06)
Taky mám 4,dvě jsou dospělí a dvě děti.Jsou moje,takže je mám ráda,ale každé jinak a pro něco jiného.Tím pádem nemůžu říct,že všechny stejně.Prostě je blbost říct,mám všechny stejně ráda.
Moji rodiče stále řeší jen mého bratra.Chudák je strašně hodnej,ale vzal si špatnou ženu,a tak ji musel být.Děti má strašné rád,ale stačí mu s nimi jen hodina za 14dní a už potřebuje plkat v hospodě.Když by se mu zkrátka nestalo,to a to,tak by všichni čuměli jak je úžasnej a to bych pokračovala a byla tu týden.Jenže to každý zná.Já zkrátka cítím,že kdyby máma stála před Sofiinou volbou,šla bych do plynu já.
 diddina 


Re: Sofiina volba? 

(27.4.2009 13:23:45)
Samozřejmě bít....sorry
 Eva, 4 +3 


Velká rodina 

(27.4.2009 13:50:02)
Porodila jsem sedm dětí /dnes jim je 19, 18, 17, 15 a půl, 13, 8 a 3 roky/ a všechny je mám opravdu stejně ráda, rozdíly nedělám. Ovšem ten přístup je ke každému individuální. Souhlasím s Magrátou, že v tomhle je rozdíl. Přistupuji ke každému dítěti podle toho, jak je staré, jaké má schopnosti, vlastnosti, jaké má vlohy atd. S čím opravdu souhlasím je to, že ve větším kolektivu je míra polarizace menší. Tu polarizaci, o které je v článku řeč, opravdu u dětí nemám. Myslím si, že je to právě tím, že je dětí víc.
 Zuzuk 


ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(27.4.2009 15:15:10)
i já mám raději tu mladší dceru a jak jsem měla možnost se bavit s kamarádkama či dokonce se svou prababičkou nebo babičko , ale i matkou i ony preferovaly vždy jedno z dětí více. Je to lidské, není se zač stydět a kdo tvrdí, že to tak není obelhává především sám sebe.
 Eva, 4 +3 


Není vždy jedno milovanější 

(27.4.2009 15:30:26)
Zuzuk, nesouhlasím, možná to takto je u některých matek, kde se právě ty rozdíly více polarizují, ale např. já u svých dětí to tak opravdu nemám. Mám je ráda všechny stejně, nemám pocit, že bych si něco namlouvala apod. Prostě je to tak. To bys zase měla umět připustit ty, že některé matky to mohou prožívat jinak než ty. V rodině to protěžování některých dětí máme, znám to od babiček a dědečků velmi dobře. Ale já sama to mám jinak. Všechny děti mám ráda stejně. Věřím, že nejsem sama, že takových matek jako já je mnohem víc.
 Zuzuk 


nepochopila jsi 

(27.4.2009 15:36:38)
není to o protěžování jen o citu... neznamená, že pokud jedno dítě miluji více, že se k ostatním chovám jinak, mám 4 a vím že to poslední mám nejraděj... ale krom toho, že si to připouštím tak děti by to nijak nepoznaly... všichni mají stejně všeho od lásky po materiálnost, ale to poslední prostě vím, že mám zahloubané více v srdíčku
 Eva, 4 +3 


Nejde napsat VŽDY 

(27.4.2009 15:48:13)
Zuzuk, jinde píšeš, že ty dvě jsou z prvního manželství manžela, takže nejsou tvoje vlastní, takže je pochopitelné, že je nemáš stejně ráda. Tohle nejde srovnávat.
Myslím, že jsem tě pochopila velmi dobře a snažila jsem se ti říct, že nejde napsat, že VŽDY máme jedno dítě raději, prostě to slovo VŽDY není na místě. O žádné skutečnosti nemůžeš napsat tak radikální výrok. Prostě jsou matky, které mají jedno dítě raději než druhé, třetí, čtvrté a jsou matky, ketré mají rády všechny děti stejnou měrou. Pro mě je každé moje dítě něčím naprosto jedinečné a u žádného z nich nemám pocit, že bych je měla raději. Píšu to s plným vědomím toho, že mi asi neporozumíš ty a že se tu budeš se mnou hádat. To nechci. Chci jen, abys dokázala přijmout, že jiná matka to může prožívat jinak než ty, tvoje kamarádky, maminka, babička, prababička....
 penelope 
  • 

Re: Nejde napsat VŽDY 

(27.4.2009 16:20:14)
Souhlasím,
Já například mám také oba své syny ráda stejně moc. Každého ale trochu jiným způsobem. Ten mladší je ještě prostě miminko, jeho osůbka ještě není tak moc rozvinutá, beru ho spíš tak nějak jako svoji součást. Toho staršího čtyřletého mám ráda už nejen proto, že je můj, ale i proto jaký je. Pro všechnu tu radost, rozčilování, vztekání a strach co jsme spolu už prožili. Kdybych se ale měla rozhodnou, kterého z nich vydám fašistům, vnitřně bych byla bezradná. Žádného z nich prostě nemám radši.
 Jitka 2 děti 
  • 

Re: Nejde napsat VŽDY 

(27.4.2009 16:37:23)
Ja mam podobne pocity,mam rok a pul synka a pětiletou dceru-mužu říct,že je oba opravdu miluji stejně,ale dívam se na ně take trochu jinak,na Kačenku jako malou slečnu s kterou se i dohaduji a povídam a na Marečka jako na malý trdýlko,který mi stojí pořád pod nohama a vím,že mě prostě ted potřebuje vic.Každeho vnímam jinak,ale miluji stejně.
 borovice + 5 


Re: Nejde napsat VŽDY 

(27.4.2009 17:45:16)
máme 4 děti, docela malé nejstarší je 6,5 roku. Všechny máme stejně rádi, každé je jiné, povahou jsou si blízcí 1. a 3. a 2. a 4.
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: Nejde napsat VŽDY 

(27.4.2009 21:54:08)
trochu z jinýho soudku.... to je krásný takhle brzo po sobě, držím palce, at se daří
 Petra, Ráďa 07/05, Péťa 12/07 
  • 

Re: Nejde napsat VŽDY 

(27.4.2009 20:33:08)
Taky miluji oba své kluky stejně, ale mladší je pořád prostě mimi a pak to pro mnohé vypadá, že jej mám raději. Věřím, že až bude stejný lump, za rok, nebo za dva, budu mít na oba stejný metr.
 Winky 
  • 

Re: Nejde napsat VŽDY 

(27.4.2009 21:17:33)
jj, u nás je taky teď období že mimi mrňous strhává víc pozornosti a po malé slečně už se taky něco chce samostatného.... Tuhle jsem dostala "zpětnou vazbu" když jsme byli na návštěvě a naše stydlinka se kupodivu dala do řeči s panem domácím (rozpovídal ji o školce kterou znal protože tam chodila jeho dcera) a pak se jí zeptal - "kdo je na tebe doma hodnější, táta nebo máma" - už z té otázky jsem neměla radost a tak nějak jsem si myslela že to dcera zahraje do autu - ale není dospělák, že, takže to řekla naplno - "na mě je hodnější táta ... no a máma zase na bráchu".
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Nejde napsat VŽDY 

(27.4.2009 21:37:32)
Mám tři dcery po dvou letech, a už podruhé procházíme tím samým - po narození miminka se dvouleťačka odkloní od maminky a přimkne k tatínkovi. Poprvé jsem to nesla dost těžce, zvlášť když jsem miminko milovala od prvního okamžiku, zatímco u starší to nebylo tak snadné, byla do půl roku příšerný ječivec. Pak jsem se s tím srovnala, smířila, a ejhle - po dvou letech se mi starší dcerka "vrátila", zatímco moje milované "miminko" je od dvou let jen tatínkovo :))) Tentokrát to snáším o dost líp, spíš mi už předem přijde trochu líto, že mi i současné miminko za nějaký čas "uteče", ale utěšuju se, že se zase vrátí ...
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: Nejde napsat VŽDY 

(27.4.2009 21:52:39)
Stát před takovým rozhodnutím, šla bych nejspíš sama i s vědomím, že budou neštastné
... ale obě, ani jednu bych neupřednostnila
 Zuzuk 


Re: Nejde napsat VŽDY 

(28.4.2009 9:03:00)
Nemám zapotřebí se hádat, zkušenosti a život mi jasně ukázali, že nelze milovat všechny stejně. Nic není identické, nic není stejné ani v přírodě... ani na tovární lince a pokrytec nejsem abych si něco nalhávala. Promin za upřímnost. Více se již nevyjádřím.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: nepochopila jsi 

(27.4.2009 23:17:05)
Naprostý souhlas.... Já mám pětiletého hocha a teď rok a půl holčičku a ač se tomu chci bránit, ona je prostě menší, holčička, musím jí víc chránit, Ondra už svoje v jejím věku dostal (a vlastně mnohem víc - byl jedináček).... UUUh je to těžké, ale opravdu toto se mi odehrává v hlavě. Byť svého syna miluji nade vše, teď vede Miška (i když se snažím být vždy láskou vyrovnaná mezi obě děti). A co když přijde třetí ? Asi to tak bude taky - nejmenší mimi - nejchoulostivější, snažím se mu dát vše, co mělo to první, i když na úkor těch již narozených. To je asi normální mateřský pud, ne?
 Pampela 


Re: nepochopila jsi 

(3.5.2009 13:54:37)
Také je jedno mé dítě bližší mému srdci než druhé, ale to neznamená, že jej mám raději.
 Petula 
  • 

Re: Není vždy jedno milovanější 

(29.4.2009 16:26:24)
Ano,nejsi jedina. Mam obe deti stejne rada. Znam to z nasi rodiny, moje mama mela nejradsi prvni dite. Jsem nejmladsi ze tri deti. P
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(27.4.2009 21:47:41)
teda nezlob se, ale je mi té starší dcery nebo dítěte líto, když to takhle napíšeš na plnou hubu! Mám dvě zatím malé děti, ta velká zlobí šíleně, je to raubířka, ale rozhodně si nemyslím, že bych jí kvůli tomu milovala mín než malou, která je zatím hodná! Miluju obě stejně a přitom každou jinak, ale žádnou mín nebo víc a jsem si jistá, že to tak i zůstane, at se budou za pár let projevovat jakkoliv, obě jsou moje děti!!!
 diddina 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(27.4.2009 22:18:18)
Zuzuk to řekla tak ,jak to je.Ne jak se tady většina z vás snaží přesvědčit o blbostech.Je snad jasné,že ke každému se chovám jinak,když je každé prostě jinÉ a má jiný věk a potřeby atd.Že v rovině mámy je mám za svoje stejně,bez rozdílu.Nemusíš litovat její dítě,dostává také všechno.Láska není konstanta ani ji nezvážíš a ke každému je jiná,stejně jako u dětí.
Jak někdo vůbec může říct,že má 4...nebo 7 lidí stejně rádo.4....nebo 7 osobností a také tolik vztahů?
A přesvědčovat,že dítě ,které např. ukradne rodičům peníze nebo mu dělá jen ostudu mám stejně ráda jako to druhé,které mi je oporou,to je teda fakt blábol....
 Zuzuk 


Díky ti .. 

(28.4.2009 8:40:25)
bud jsou tu samí pokrytci nebo nevím, jsem ráda, že ty jsi pochopila jako jedna z mála o co běží.... hrát si na dokonalost nemá smysl a odvahu říct to naplno a přiznat si.. mám jedno radši má málokdo..
 Kudla2 


Re: Díky ti .. 

(28.4.2009 9:14:14)
Zuzuk, Diddina - oceňuju vaši odvahu přiznat, že jedno dítě máte raději, ale kroutím hlavou nad vaším vehementním vnucováním, že to tak má každý a kdo tvrdí, že ne , tak lže a je pokrytec ~a~.

Fakt nemá. Já mám taky dvě děti a mám to podobně, jako to tu psaly holky - mám ráda obě, opravdu nemohu říct, které "víc", a po pravdě řečeno, nebýt téhle diskuse, vůbec by mě nenapadlo uvažovat v kategoriích "víc-míň".

 Zuzuk 


Re: Díky ti .. 

(28.4.2009 9:23:25)
no nevím , stejně tak si můžu myslet já, že se snažíte vnutit veřejnosti , že lze milovat identicky. Nelze.
 Kudla2 


Re: Díky ti .. 

(28.4.2009 9:36:05)
Zuzuk - můžeš zodpovědně říct, jak to či ono cítíš Ty, ale je přeci absurdní, abys v tomhle směru mluvila za kohokoli jiného.

Takže když mi řekneš, že máš jedno své dítě radši než druhé, nevidím důvod, proč bych Ti to nevěřila, i když sama to mám jinak. Ovšem když mi začneš vykládat, že já (potažmo všichni ostatní lidé) to musím mít stejně jako Ty a když tvrdím něco jiného, tak lžu, tak se tomu mohu jen pousmát.
 Eva, 4 +3 


Respekt k jiné životní zkušenosti 

(28.4.2009 9:47:25)
Zuzuk, jenom proto, že napíšu, že to mám jinak, tak si dovolíš mě napadat a odsuzovat. Přitom jsem napsala toto:

"Prostě jsou matky, které mají jedno dítě raději než druhé, třetí, čtvrté a jsou matky, ketré mají rády všechny děti stejnou měrou. Pro mě je každé moje dítě něčím naprosto jedinečné a u žádného z nich nemám pocit, že bych je měla raději."

Nenapsala jsem nic o tom, že ke všem dětem přistupuji stejně, napsala jsem jen, že je mám všechny stejně ráda a přistupuji k nim individuálně a za tím si stojím. To, že to ty nedokážeš pochopit neznamená, že to tak není.

Nikomu nic nevnucuji, respektuji tvou životní zkušenost a zároveň tě prosím, abys laskavě RESPEKTOVALA ty tu mou.
Děkuji.
 Tulka 


Re: Respekt k jiné životní zkušenosti 

(28.4.2009 9:57:33)
Reagovat jsem ani nechtěla,ale taky se přidávám.Obě dcery mám ráda nějak jinak,ale opravdu nedokážu říct,že některou víc.
Možná,že naopak vždycky víc straním zrovna té,která je v nějakém průšvihu,ať už se jedná o cokoliv.Ale nemyslím si,že podle vlastní zkušenosti budu posuzovat ostatní.
 Hanka 75 


Re: Díky ti .. 

(30.4.2009 20:52:44)
ty jsi vůbec nepochopila, že to není pokrytectví, protže ty maminky to dopravdu tak cítí, že všechny své děti milují stejně. A ty bys to neměla psát na internet, protože si to tvá dcera může přečíst a jsem si jistá, že když není dospělá, nebylo by to pro ni dobré. Nechápu, jak to můžeš takto napsat.
 Hanka 75 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(30.4.2009 20:50:53)
no já myslím, že dítě v dětském věku by člověk měl mít rád stejně a v žádném případě neříkat a nikde nepsat, že jedno mám radši a to i když jedno ukradne peníze a dělá ostudu

a něco jiného je dítě dospělé, jedno se stará druhé ne. tuhle zkušenost nemám, nemám dospělé děti, ale když se dívám okolo tak vidím, že paradoxne rodiče někdy milují více dítě co se nestará o ně, a ne díte, které se o ně vzorně stará...
 Blanimour 


nemusí to být vědomé 

(28.4.2009 9:35:13)
Moje mamka zažívala, co je to být vždycky ta druhá. Babička naprosto okatě a ve všem upřednostňovala její sestru, a to i přes to, že ona sama v dětství zažívala od svých rodičů to samé. Máma se opravdu velmi snažila, aby ke mně a mojí ségře přistupovala naprosto stejně, ale z určitých, byť velmi nepatrných detailů jde poznat, že uvnitř sebe také rozdíly dělala (upřednostňovala mne). Mám pocit, že tyhle křivdy se táhnou celými rody a pro toho, komu bylo ukřivděno, je extrémně těžké, aby se aspoň podvědomě nechoval stejně.
 diddina 


Re: nemusí to být vědomé 

(28.4.2009 9:48:40)
Přesně.Celou rodinou a příbuznými se to táhne.U všech bez rozdílu.Na těch ostatních to je vyjímka a jsou divní a je to nesprávné,ale stejně ti tady bude pořád dokola někdo nalhávat,že on to má v srdci srovnaný ,jak
vojáčky na poli....~m~
 Zuzuk 


Re: nemusí to být vědomé 

(28.4.2009 9:51:06)
líbí se mi tvá větná spojení :-) jen opět někoho trochu zdvihnem :-) neznám tě, ale líbíš se mi :-)~R^
 Eva, 4 +3 


Pokora 

(28.4.2009 9:55:41)
zuzuk, diddino, oběma vám chybí pokora uznat, že to jiné matky mohou prožívat jinak. S takovými typy lidí jako jste vy dvě se nedá diskutovat. Máte svou pravdu a ostatní, kdo si dovolí vám oponovat, jen napadáte a urážíte. Je mi vás líto.

Znovu opakuji, naučte se RESPEKTOVAT i jinou životní zkušenost. V životě se vám to oběma bude hodit!

Jak už jsem psala, protěžování jednoho dítěte na úkor jiného znám i z vlastní rodiny, ale můj případ to není, já to mám jinak.
 diddina 


Re: Pokora 

(28.4.2009 10:05:27)
Že to máš "jinak",o tom budou tvoje děti vyprávět jednou těm svým.Vsaď se,že to jediné bude pravda.A já jsem teda úplnej chudák bez respektu,ale neznám nikoho,kdo by vyprávěl:Máma nás měla oba stejně,oba jsme dostali stejně,oba jsme pro ni skvělí....
Byly by to bajky a nebo zázrak.!~z~
 Tulka 


Re: Pokora 

(28.4.2009 10:19:11)
Diddino,mám dojem,že si pleteš pojmy s dojmy.Je možné,že se někdy dítě cítí ukřivděné,matka je jen člověk a jinak zareaguje na malého bambulu a jinak na divocha.Ale my se tu bavíme o tom,že své děti máme rády ať jsou takové nebo makové a ne o tom,jak to někdy můžou vnímat děti ze svého úhlu pohledu.
 Eva, 4 +3 


Re: Pokora 

(28.4.2009 10:34:22)
I zázraky se dějí. Mimochodem, to, že nikoho takového neznáš neznamená, že to mu tak není. Napsaly tu i jiné matky, které to cítí stejně jako já, ani ty tě asi nepřesvědčí, že tomu může být jinak.
Znám takové dobré přirovnání. Je plot, z jedné strany je bílý, z druhé strany je černý. Ten, kdo stojí na jedné straně plotu a nevidí na jeho druhou stranu bude tvrdit, že je buď bílý nebo černý. Jedině ten, kdo se nebojí ten plot obejít, nebo se nad něj povznést, a dokáže se podívat na něj i zdruhé strany, bude schopný říct, že ten plot je černo-bílý.

Vůbec nemluvím o tom, co si myslí děti, o tom tu není a nebyla řeč. Samozřejmě, že mohou mít takový pocit. Ale to je něco jiného. Vyjadřovala jsem se k lásce matky k jejím dětem.
 diddina 


Re: Pokora 

(28.4.2009 10:41:44)
Já také nemluvím o tom ,jak to děti vidí.Ale oni to cítí.A to každý člověk.A tohle nejde oblafnout.
 Kudla2 


Re: Pokora 

(28.4.2009 10:51:49)
Evo ~R^~R^~R^
 Eva, 4 +3 


Re: Pokora 

(28.4.2009 11:02:40)
Kudlo :-)
 Luky 
  • 

Re: Pokora 

(29.4.2009 9:13:52)
Nechtěla jsem reagovat, ale názory Zuzuk a diddiny jsou opravdu extremistické. Nařkly tady spoustu lidí z pokrytectví, ale ony samy jsou ti nejhrubší pokrytci a ještě to tu vydávají za svou přednost. Já mohu za sebe říct, že mě a mojí sestru měla moje maminka i tatínek rádi stejně a nikdy (!) v životě jsme ani jedna z nás neměly pocit, že tu druhou někdo protěžuje nebo jí dopřává něco víc. Samozřejmě jako je každý člověk či dítě jiný, tak se k nim i jinak přistupuje. Co jedno dítě považuje za výbornou legraci, to druhé dítě rozbrečí. Vidím to sama na svých dětech. Atd., už bych jen opakovala řečené. Plně souhlasím s Evou.
 diddina 


Re: Pokora 

(29.4.2009 9:50:32)
"Extremistické" no,to se ti moc nepovedlo.A když si představíš tu situaci stát před tou Sofiinou volbou a rozhodnout,které bude žít?
Pokrytcem jsou pro mne třeba všechny "maminky",které byly na interupci a nedaly ani šanci.To je taky vlastně takové neoblíbené a nemilované dítě.Nepodezírám z toho určitě Evu.Pro mne bylo těžké v situaci bez chlapa mít 4dítě.Jenže pak jsem si představila,že by některé z těch mých 3 nebylo.A i když síla té lásky je ke každému jiná,tak jsem za ně vděčná.Možná nemám s každým stejný cit a vztah,ale ani bych to nechtěla.Je to jen taková póza,protože se to předpokládá.Právě proto,že by si lidi mohli myslet,a děti mohli myslet a vnoučata mohli myslet...no,tak budu aspoń přesvědčovat...a lidi budou vědět,děti budou vědět a vnoučata budou vědět....a hlavně na rodině budou vědět,že jsi z nočního stolku sebrala svatozář a hodláš tu dnes zářit~R^
 Eva, 4 +3 


Re: Pokora 

(29.4.2009 9:56:09)
diddino, nechápu, z čeho mě nepodezíráš. Jestli máš na mysli interupci, tak v tom máš pravdu, já osobně bych na ní nikdy nešla. Jen nějak nechápu, proč to sem píšeš. Nikdo ti nebere, že ty to cítíš jinak. Stále u tebe nevidím, že bys tu možnost, mít to jinak, dávala ty ostatním. O žádnou svatozář přece nejde! Ty to máš celé nějak posunuté. I to vnímání příspěvků. To je jen můj dojem, můžu se mýlit.
 diddina 


Re: Pokora 

(29.4.2009 10:59:30)
Jinak to máme tady jen dvě-tedy jen ty,co jsme to přiznaly.A všichni ostatní nám vnucujete,že jsme my divný.Takže nepiš o tom,kdo komu něco nepřipouští.
Podle Vás existuje "stejná láska" a podle nás je to nesmysl.A to je celý.Není to debata o vzorných matkách a nepotřebujeme ji ze sebe jen dělat.
 sovice 


Re: Pokora 

(29.4.2009 11:08:18)
No vidíš,
a já zase mám pocit, že vám uniká, že když něco není ve všech parametrech přesně stejné, neznamená to, že je jedno víc a jedno míň.
 Tulka 


Re: Pokora 

(29.4.2009 11:17:19)
didinno,to,že jsi divná,tvrdíš o sobě ty~d~,myslím si ale,že síla lásky může být stejná a ty mně nepřesvědčíš,že já to u svých dětí takhle nemám.Tak nevím,proč nám pořád podsouváš svoje pocity a myslíš si,že každý to cítí stejně jako ty.Ne,opravdu to tak každý necítí.~j~
 diddina 


Re: Pokora 

(29.4.2009 11:45:38)
Hele,já už se musím usmívat.Ono to není o tom,že by jste přesvědčovaly mě nebo Zuzuka,vy tady vlastně přesvědčujete sami sebe.Já prostě nemám na lásku formu,tudíž do ní nezasazuji svě děti.Pokud to má někdo stejné u 2....až 7 dětí,tak je to teda fajn.....~z~
 Kudla2 


A japato, 

(29.4.2009 12:25:57)
vždyť jsi tady včera tvrdila, že vždycky má matka jedno dítě raději než druhé, a která to nepřizná, tak kecá - a najednou na to nemáš formu? ~t~~t~~t~
 Eva, 4 +3 


Netiketa 

(29.4.2009 12:29:01)
diddino, je zbytečné opět útočit, nemá to cenu. Stačí, když druhým necháš svobodu mít jiný názor. Napadlo mě, jestli jsi něco četla o netiketě. Je to velmi zajímavé, zkopíruji ti sem jeden článek z www.lupa.cz


NETIKETA


Pojmem netiketa bývá označována sada doporučení pro slušné chování v síti, čili jakýsi Guth-Jarkovský moderní doby. Přestože její kořeny sahají až do velmi raných dob Internetu, neztrácí na významu. Při pohledu na některé výdobytky elektronické komunikace se člověk leckdy neubrání úvahám, že by snad měla být zařazena do povinného vzdělání.

Reklama
Reklama
Nálepky

Počítačové viry

Na obecném výkladu slova netiketa sice panuje celkem všeobecná shoda, její konkrétní výklady se ale liší případ od případu. Někde chápou netiketu spíše jako provozní řád sítě, jinde jako pravidla pro autory elektronických publikací. Dokonce existuje RFC definující netiketu (RFC 1855), které ale vzniklo před deseti lety, takže neodráží některé nové trendy.

Zde se pokusíme o jakýsi průřez obvyklými pravidly a výtah jejich základních principů. Pravidla netikety obecně bývají zaměřena na uživatele počítačové sítě, kteří do ní aktivně přispívají - odesílají elektronické dopisy, diskutují v konferencích či chatech, vytvářejí WWW stránky a podobně. Jejich úplná prapodstata by se dala vyjádřit prostými dvěma pravidly:

Adresátem sdělení je člověk.
Berte na něj ohled.
Internet je paradoxní médium. Na jedné straně vám umožňuje komunikovat s lidmi, s nimiž by to jinými technologiemi šlo jen velmi těžko. Na straně druhé komunikaci odlidšťuje a zakrývá skutečnost, že se nebavíte s obrazovkou a klávesnicí, ale s živým člověkem (či skupinou lidí).

Právě tato neosobnost, případně v kombinaci s anonymitou, již síť (i když často jen zdánlivě) poskytuje, vede k tomu, že se někteří uživatelé chovají podobně jako agresivní řidiči. Nadávají všem ostatním a dávají ostentativně najevo, že jen a jedině oni mají patent za rozum.

Proto než odešlete dopis či příspěvek do diskuse, je dobré se zamyslet, zda byste totéž a ve stejné formulaci řekli dotyčnému do očí. Pokud ne, je s vaším textem něco v nepořádku a pokuste se jej formulovat lépe. Tohle pravidlo samozřejmě nepomůže lidem, kteří na pozdrav "Dobrý den." odpovídají "Vy jste tak neuvěřitelný ignorant, že nedokážete ani originálně pozdravit." Ovšem v takovém případě pomůže jen vyhýbat se komunikaci s dotyčným.

Když výše uvedené shrneme do několika doporučení, budou znít:

Dodržujte v elektronické komunikaci stejná pravidla, konvence a zásady jako v běžném životě.
Nebuďte zbytečně útoční či agresivní.
Nejste středem kybervesmíru. Neočekávejte, že každý hned všeho nechá, jen aby odpověděl na váš dotaz.
Pokud se dostanete do sporu a ten se přiostří, argumentujte k věci. Nepoužívejte osobní invektivy nesouvisející s předmětem sporu.
Jste to, co píšete. Ostatní o vás zpravidla nic nevědí - jak vypadáte, co děláte, jaké máte vzdělání a životní zkušenosti. Udělají si o vás obrázek čistě na základě vašich textů - dopisů či příspěvků do diskuse. Vyplatí se věnovat jim patřičnou pozornost, a to po obsahové i formální stránce (gramatika).

Nezapomínejte, že váš příspěvek bude čtenáře stát čas a přenosové pásmo. Zodpovídáte za to, že je nebude (nebudou) považovat za vyplýtvané. To konkrétně znamená:

Buďte struční. Pište k věci a omezujte balast. Nemáte-li co nového k tématu sdělit, raději nepište vůbec.
Speciálním případem předchozího je ponechat z původního příspěvku jen relevantní část, pokud odpovídáte a chcete citovat originál. Nepřestává mě dráždit, když v diskusních fórech na www.dpreview.com kdosi publikuje deset fotografií a jiný v příspěvku obsahujícím jedinou větu (třeba "Líbí se mi ta sedmá.") zopakuje celý původní text, včetně všech snímků. A další to zopakuje celé znovu, když píše, že on má raději třetí...
Než pošlete velký objem dat (přílohu k elektronickému dopisu, velké obrázky na WWW stránce a podobně), upozorněte na to příjemce a ujistěte se, že to nevadí. Uživatele komutované linky nepotěší pětimegová příloha. Extrémní objem dat může dokonce způsobit zhroucení celého přepravního systému (jako když si onehdy dva naši uživatelé vyměňovali třísetmegové video - elektronickou poštou).
Komprimujte a používejte další obvyklé metody ke zmenšení objemu dat.
Jasně identifikujte obsah svého sdělení (v položce "Věc" elektronického dopisu, v nadpisu komentáře apod.), abyste adresátům usnadnili rozhodnutí, zda je pro ně obsah zajímavý.
Nepřeposílejte ptákoviny - stokrát provařené žertovné obrázky, falešná varování před viry a podobně.
Síla Internetu je v množství a ve sdílení znalostí. Když se zeptáte v příhodné konferenci, máte velkou šanci, že někdo zkušený vám poradí. Je slušné využívat toho v rozumné míře a zároveň se aktivně podílet. Konkrétně:

Než se zeptáte, zkuste se porozhlédnout po existující odpovědi. Použijte vyhledávací službu, podívejte se do archivu konference či na často kladené dotazy a odpovědi. Pokud zopakujete stokrát zodpovězený elementární dotaz, snadno sklidíte podrážděné reakce.
Pokud požadujete odpovědi elektronickou poštou, je slušné poslat pak jejich shrnutí a dát ostatním k dispozici, co jste se dozvěděli.
Jestliže se vyznáte v dotazované problematice, poraďte.
Do netikety se promítá i základní motto Internetu - buďte konzervativní při vysílání a liberální při příjmu. Sami se pokud možno řiďte netiketou, ale pokud to někdo jiný neudělá, snažte se o toleranci. Každý někdy začínal a studená sprcha či veřejné pranýřování začátky nijak neusnadní. Případné prohřešky proti netiketě kritizujte raději soukromým dialogem s provinilcem než veřejně. Pouze když víte, že dotyčný se nevhodně chová zcela úmyslně, pusťte se do něj naplno (pokud na to máte náladu, čas se dá trávit i užitečněji než diskusemi s podobnými lidmi).

A na závěr ještě odstavec, který relativizuje vše, co bylo doposud řečeno. Netiketa velmi závisí na prostředí. Například při chatu či v diskusi na weblogu bývá prostředí daleko familiárnější než třeba v odborné konferenci. Je vhodné přizpůsobit své chování okolí, v němž se právě nacházíte.

Pavel Satrapa
 diddina 


Re: Netiketa 

(29.4.2009 12:48:01)
Už jsi trapná.Doufám,že sis to hlavně přečetla,když už prudíš s takovým románem.Podle toho ,jak tady pořád poučuješ a vychováváš je ti nejmíň 70.Nesnešeš názor někoho jiného ,pokud nezapadá do jakéhosi obecného kodexu.Tak jako Zuzuk ,také končím debatu.~2~
 Eva, 4 +3 


Re: Netiketa 

(29.4.2009 13:36:46)
diddino, jasně, jsem nad hrobem. Tvoje závěry mě fascinují. Normálně do diskuzí na hlavní straně nepíšu, ale na tebe jsem reagovat musela.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Netiketa 

(29.4.2009 13:03:22)
Hele, Evo, a nestačilo by dát sem na chudáka Pavlíka Satrapu jen odkaz??? ~;)
 Eva, 4 +3 


Re: Netiketa 

(29.4.2009 13:33:29)
Lído, máš pravdu, někomu by to stačilo.
 Kudla2 


Re: Pokora 

(28.4.2009 10:50:58)
Diddino, holky mají pravdu. Jedna věc je to, jak to cítí matka, druhá - naprosto odlišná - je to, jak to cítí děti.

Je úplně klidně možné, že pocit matky je - mám obě děti stejně ráda, pocit dítěte A je - máma má radši bráchu B, pocit dítěte B je - máma má radši ségru A.

Pravda může být kdekoliv. To, že děti mají pocit, že to druhé je "milovanější", je také značně subjektivní, může to být pravda, ale také to může být dané momentální situací (má pocit - ať už oprávněný nebo ne - že se rodiče zachovali vůči němu nespravedlivě), nebo vztahovačnou povahou.

Znala jsem lidi, kteří ještě po padesátce ukřivděně vzpomínali, že maminka měla v pěti letech radši sestřičku než je (přičemž mám mnoho důvodů se domnívat, že objektivně to tak nebylo). To už mi připadá hodně ujeté, a pokud se s tím někdo v dospělosti nedokáže vyrovnat, bude problém aspoň trochu v něm a nikoli v nějakých dávných křivdách.

Takže ještě jednou: jedna věc je to, co Ty ke svým dětem cítíš - a to jediné můžeš prohlásit s klidným svědomím. Druhá věc je to, jak si to vyloží ty děti - a to už bohužel pod kontrolou nemáš a mít nikdy nebudeš.
 Járina 


Re: Pokora 

(28.4.2009 11:00:57)
Ahoj,
dopolední kafe a článek, u kterého mě po dlouhé době mnohem víc zaujala diskuze. Chci jen přiložit "polínko pod ohýnek" - možná z trochu jiného soudku. Jsem máma dvou dětí, plánujeme třetí, ale teď mě spíš zaujala diskuze z pohledu dospělého dítěte. Mám dvě sestry - jednu o devět let starší (mamina měla nějaké zdravotní potíže) a jednu mladší. Kdyby se mě někdo ptal, jak to bylo u nás doma, musela bych říct, že podle toho, jak kdy. A hlavně, že se asi tak moc nejednalo o to, co doopravdy dělali naši, ale jak jsem to vnímala já. Byla jsem totiž nejnevyrovnanější z jejich dětí, v dospělosti byl potom vyřčen verdikt velice slabá maniodepresivita, a určitou dobu jsem si myslela, že moje sestry jsou úžasné, jenom já pitomec, pro všechny ten nejhorší. Teď už jsem blíž 40 než 30 a vidím, že celou dobu se naši úzkostlivě snažili chovat ke všem stejně a dodnes víme všechny tři, že u nich máme dveře otevřený kdykoliv s čímkoliv. Ať měli mezi sebou jakékoliv rozepře, v případě, že jsme je doopravdy potřebovaly, byli a jsou tu pro nás. Nikdy nás nešetřili a pokud to nebylo absolutně nezbytné, nezasahovali - ať si hezky svoje problémy řešíme samy. Ale, jak už jsem psala, když bylo fakt potřeba, pomohli. Výsledkem je, že si pomháme i my sestry navzájem. I když to vypadá skoro románově (ale klid, taky se hádáme a přeme, není to jen slaďák ~t~), je to tak a přitom bych docela +/- 5let okolo svých 20 (a možná i víc) byla ochotná tvrdit, že u nás rozdíly jsou a to teda hooodně velký!
Pěkný den!~x~
 Kudla2 


Re: Pokora 

(28.4.2009 11:17:19)
Járino,

"A hlavně, že se asi tak moc nejednalo o to, co doopravdy dělali naši, ale jak jsem to vnímala já."

za tohle klobouk dolů. To je reakce dospělého člověka, který je schopen uznat i snahu druhého, i vlastní chyby. A já si toho moc cením, protože jsem viděla, jak to může dopadnout, když člověk uvažuje jinak.
 Járina 


Re: Pokora 

(29.4.2009 19:03:38)
Díky ~x~, dnes mám tak trošku den blbec a tohle mě nakoplo a vrátilo pošramocenou sebedůvěru. Vzhůru do boje o život ~z~ ~;)
Pěkný den všem!
 Hanka 
  • 

Re: Pokora 

(28.4.2009 12:46:28)
diddino,

přiměla jsi mě zatelefonovat sestře. Shodly jsme se, že máme pocit, že nás mamka měla ráda obě stejně (už nežije) a táta nás má rád stejně dosud. Ale je fakt, že to nikde nevyprávíme, protože nám to přijde vcelku samozřejmé a v pořádku, tak nějak nevím, proč bych to měla někomu vykládat, pokud na to vyloženě nepřijde řeč. Znám spoustu lidí, co ti řeknou, že je rodiče stejně rádi neměli, věřím jim, když to vykládají, a je mi jasné proč - je to pocit křivdy, která se těžko vstřebává a musí se zpracovat. Ale proč někomu líčit, že mi křivděno nebylo, že jo?

Tím není řečeno, že si nemyslím, že si moje drahá mladší sestra mohla dovolit dělat věci, které já v jejím věku nesměla :-), a že mě to tehdy občas nežralo. Máma mi k tomu kdysi řekla, že na mě měli ještě spoustu ideálů o výchově a plno energie, u sestry už šlo spíše o přežití (navíc ona byla to umanutější, vzteklejší a divočejší dítě :-)).
Ale nikdy mě nenapadlo, že by mě měli míň rádi než ji (a sestra tvrdí, že ji to taky nikdy nenapadlo).
 diddina 


Re: nemusí to být vědomé 

(28.4.2009 10:37:02)
Nápodobně..ale já je nechci nadzvednout.Evě to připadá jako urážení,ale nemluví o citu,jen o protěžování,které zažila v rodině.A to ji naprosto chápu,protože je to někdy do "nebe volající" nespravedlnost.Moje babička byla nejhodnější a nejpracovitější ženská ,kterou jsem potkala.Dřela od 12ti let.Vychovala mámu a tetu.Dřela na to,aby měly vzdělání,pak barák a stále co jíst.Strýc byl fakt schopný,takže měli všechno,ale pro jejich povahy jsem k nim jezdit nechtěla už jako dítě.Babička bydlela ve stejné vecnici,takže vše šlo jim.Máma sice také dostala peníze,ale to jen když se o nich teta nedozvěděla-jinak hned nutně něco potřebovala a prachy z nich dostala.Nakonec se karta obrátila a začaly se dít věci.Tetka začala na mámu posílat anonymy .Vadilo jí,že se nerozvedla,tak jako ona,že neprošustrovala barák a podobně.Babička nakonec musela po revoluci opustit statek a kdo myslíš,že si ji vzal a do smrti se o ni postaral?A kdo myslíš,že ji nechtěl?A komu dávala i nadále všechny peníze a mluvila o něm jak o nejmilovanější?
 Eva, 4 +3 


Re: nemusí to být vědomé 

(28.4.2009 10:59:47)
diddino, já ti tohle všechno věřím a věřím i tomu, že to musí hodně bolet a že se to táhne celým rodem. Jsou taková rodová zatížení a je dobré o tom mluvit, ujasňovat si to v sobě, ale také se s tím umět naučit vyrovnat a nevláčet to sebou jako kámen celý život. Všechny tyhle věci je dobré uzdravit.

Co se týče mých dětí, myslím si, že právě vidí a cítí to, že mezi nimi dělají rozdíly jejich prarodiče, ale já to nedělám. A ke všem cítím stejnou lásku, i když každé dítě jej jiné. Děti mám 20 let, takže 20 let se snažím o to, abych k dětem přistupovala individuálně. Je to také dostatečně dlouhá doba k tomu, abych si ujasnila mnohé věci, abych se vyrovnala s bolestí a vnitřními zraněními, abych se naučila přijímat lidi s odlišnými názory. Já i svoje děti vedu k tomu, aby respektovali to, že je prarodiče neberou všehcn stejně. Nenadávám na ně, nenaříkám nad nespravedlností, ale snažím se děti vést k tomu, že každý člověk je jiný a že těžko babičku nebo dědu v 70 letech předělám. Snažím se, aby děti svou hodnotu neodvíjely od toho, jak je kdo bere, co jim kdo dá, ale od toho, jaké jsou, od toho, co mají uloženo v sobě. Snad to nepíšu moc složitě a porozumíš mi.
 diddina 


Re: nemusí to být vědomé 

(28.4.2009 11:34:24)
Rozumím absolutně.Máma taky nezanevřela a co mohla dělat?Ona svou mámu měla prostě ráda.Mě ale byla blíž matka než babička a tak jsem jí to všechno řekla,jak to vidíme my.Nešla už situace udržet .Máma nedostávala proto,že si poradila sama.Nojo,jenže dělala práci doma a od nevidím do nevidím.My jsme pomáhali jak se dalo,ale oba jsme měli vrcholový sport,dřinu,cestování a doma psycho.Nešlo o to,že babča nedávala na domácnost nic.Nemohla.V den ,kdy měla důchod měla také návštěvy .Tetku a bratrance.No a pak neměla nic.Horší bylo,že nám kradla potraviny a v kapse si je pak nosila,než přišly do skříně a pak čekala,až zas bude důchod a oni přijdou.Byli jsme utahaní fyzicky i psychicky.Máma z toho byla zdrcená,ale 7let jsme nic nedělali.To byla chyba.Vyřešilo se to hned,jakmile se k nim na čas odstěhovala.A nám to pomohlo,že taky o ni "jako stáli".Finále je ale takové,že po letech je máma stejná a má ten metr fakt jinde...
No,ale mě se to netýká.Já jen vím,že malé dítě vyroste,roste s ním i vztah,který k sobě máme a prostě síla lásky je v každém vztahu jiná.Ač všechny krásné.
 Eva, 4 +3 


Re: nemusí to být vědomé 

(28.4.2009 13:45:08)
Přemýšlím o tom, co jsi napsala, hlavně ten výraz "síla lásky". Já to opravdu cítím tak, že ta síla je u všech stejná. Nemůžu si pomoct. Přemýšlím také o tom, že je to možná tím, že jsem se nikdy neměla čas příliš upnout na jedno dítě, porodila jsem prvních pět dětí velmi rychle po sobě, bylo to náročné, ale dalo se to zvládnout, s domácností mi pomáhaly dvě studentky, do toho jsem dálkově studovala, děti hlídala tchyně, do toho jme se dvakrát stěhovali, adaptovali dům. Byla jsem vždycky zvyklá zvládnout hodně věcí najednou a přitom všem jsem se snažila naplno věnovat dětem. Nechodila jsem do práce, myslím, že jsem s nimi byla mnohem víc než je obecně běžné. Po pěti letech se mi narodilo šesté dítě a pak po 4 letech poslední, nejmladší dcera. V prvním příspěvku jsem psala, kolik jim je dnes. Takže mám doma 2 dospělé, 3 dospívající a 2 malé děti a všem se samozřejmě musím věnovat jinak, přistupovat ke každému jinak. Ale ráda je mám opravdu stejně. Myslím si, že to není moje zásluha, vůbec se o to nesnažím, prostě to tak je. Je to asi dar shůry za který jsem vděčná.
 Sidhártha 
  • 

Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(28.4.2009 22:18:41)
Píšeš, že milovat jedno děcko víc než druhé je lidské. Tak to řekni těm zbývajícím třem dětem: Hele, děcka, mám vás ráda všechny čtyři a tebe, Terko, mám nejraději... To už nezní tak lidsky, že? Před dětmi to určitě tutláš, ale na internet to v klidu vpálíš. Promiň mi moji příkrost, ale já prostě tohle škatulkování mezi dětmi nesnáším, protože to vždy ubližuje těm co jsou milováni "míň" (záměrně to píšu v uvozovkách, protože to snad ani nejde!). Já mám děti dvě a bylo by mi hanba si byť jen na vteřinu připustit, že jedno z nich mám ráda víc a druhé míň. Souhlasím s názorem, že své děti matka miluje stejně, ale každé pro něco jiného.
 Zuzuk 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(29.4.2009 8:25:30)
Hele to, že si vnitřně uvědomuji, že k jednomu cítím víc než k ostatním neznamená, že T, B a R poznali, že C je ta kterou v srdci jaksi víc mám. Je to jen o tom, že ano jsou tu 4 děti, ale jedno mám zaryté více. Když by jsi tu přišla na návštěvu tak ti právě ti tři starší řeknou, že na nejmladší jsem nejpřísnější není to o věcech není to o ničem jen o vnitřním pocitu. A že jsem jim to neřekla na plnou pusu , a napsala to sem neznamená, že kdyby jednou tato otázka přišla, že ji nedokážu zodpovědět. Ani v přírodě samice nemají svá mládata stejně rády.... zlob se jak chceš je to prostě přirozené.
 sovice 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(29.4.2009 8:39:43)
Zuzuk,

myslím, že je to přirozené a je celkem časté (víc, než by se mi líbilo), že má rodič jedno dítě "v srdci" víc. Maminka chlapečka nebo to nejmladší, nebo to nejmazlivější, nebo to první...

Ale fakt to neznamená, že to tak cítí všechny ženské a která neřekne, že má jedno dítě raději, ta buď lže nebo zavírá oči sama před sebou. Mám své děti ráda trochu odlišně, protože jsou odlišné, ale neznamená to, že mám ráda jedno víc, druhé míň. Mám na starší dceři ráda její ctižádost a cílevědomost a smysl pro humor a přátelskost, na mladší její citlivost a mazlivost a něžnou dušičku... ale kromě toho, co mám ráda "na nich", mám taky ráda JE, jako celek, a přišlo by mi absurdní poměřovat tuhle lásku poměřovat "víc - míň"

To věčné tvrzení, že ostatní taky nemají rádi své děti stejně a v lepším případě před tím zavírají oči, v horším jsou to pokrytci, je pro řadu maminek urážlivé. Asi tak, jako kdybych ti já tvrdila, že děti přece přirozeně vycítí, že je nemáš ráda stejně, a to, co nám tu vykládáš, jak to tvé děti nepoznají, je pokrytectví nebo zavírání očí před skutečností. Že je přirozené toho, koho mám nejradši, nějak protěžovat, a dělá to každý... Asi by se tě to dost dotklo, že? Tak prosím nedělej totéž nám.
 Sidhártha 
  • 

Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(29.4.2009 9:38:35)
Děkuju za příspěvek, přesně tak jsem to myslela:-))
 10.5Libik12 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(28.4.2009 22:30:51)
Já si myslím, že rozdílné "milování" dětí nastává tam, kde je jakýsi osten mezi rodičema a jeden potomek zrdcadlí toho, kdo "nevoní" . Nemusí to platit pro všechny rozvedené, aby na mě nevlítly, kolikrát sice svýho bejvalého zhusta nenávidíme, ale v principu chápeme(cítíme,vzpomínáme), proč jsme s nim tehdá žily.

Já to se svýma dětma nemám(všechny chlapy jsem vždycky milovala až za hrob~;), nicméně osobně si myslím, že navzdory tomu, že máti by se pro ségru rozkrájela, vždycky preferovala mne.(sestra je celej táta, kterej šel mamince šíleně na nervy gesty, pohyby, zvyky, výrazy, atd.) Je otázka, jestli je o co stát, být preferovaný děcko.
 Zuzuk 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(29.4.2009 8:51:53)
Hele to, že si vnitřně uvědomuji, že k jednomu cítím víc než k ostatním neznamená, že T, B a R poznali, že C je ta kterou v srdci jaksi víc mám. Je to jen o tom, že ano jsou tu 4 děti, ale jedno mám zaryté více. Když by jsi tu přišla na návštěvu tak ti právě ti tři starší řeknou, že na nejmladší jsem nejpřísnější není to o věcech není to o ničem jen o vnitřním pocitu. A že jsem jim to neřekla na plnou pusu , a napsala to sem neznamená, že kdyby jednou tato otázka přišla, že ji nedokážu zodpovědět. Ani v přírodě samice nemají svá mládata stejně rády.... Ne ani tvé tvrzení se mě nedotkne
 sovice 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(29.4.2009 9:14:41)
Zuzuk,

ne? Nevadí ti, když ti řeknu, že to poznali? Že je přece jasné, že 3 děti vědí, že máš nejraději to čtvrté?

Mně by to vadilo, kdyby to takhle mé děti cítily. Především proto, že ty tři děti můžou vnímat "máma má nejraději X", ale hlavně to, že dítě si to prodlouží "a mě má ráda míň", "mě nemá tak ráda".
 Kudla2 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(29.4.2009 9:21:01)
Zuzuk,

ale jasně že to ty méně milované děti poznají. To každý prostě vycítí. Nenamlouvej si, že je to jinak. Něco takového nikdo nedokáže dokonale ututlat, i kdyby si stokrát myslel, že to dokáže. ~;)
 Zuzuk 


Končím diskuse s vámi dámy 

(29.4.2009 12:25:24)
Končím s diskutováním, jelikož to ženete do dohadování, kdo chce vidět jak to funguje v reálu, nebráním se tomu aby mne přes email oslovil a sám se přesvědčil, že lze fungovat a nikdo netrpí. Pěkný den všem Zuzana
 helicka 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(3.5.2009 22:47:06)
proboha zuzuk,nikdy prosim te nedelej to,ze to nekterym z nich reknes natvrdo,ze mas nejake radeji apod...to jim radeji rekni polopravdu a pokud mozno se snaz at se k teto informaci nikdy nikdy nedostanou.Moje mama me to rekla,ze ma radeji sestru nez me,je to uz asi 6 let nazpatek,a neni to pro me nic prijemneho,budu to vedet uz cely zivot a pritom do te doby jsem tohle porovnavani na miskach vah nikdy nejak intenzivneji neresila,neprozivala,jen od chvile co to vim je mi vazne o kousek hur. Nevim totiz komu a cemu by mela tato informace prospivat,co myslis...
 Lusika 
  • 

láska je stejná, přístup jiný 

(29.4.2009 21:39:30)
Já bych řekla, že obě své děti miluji stejně. Své děti si občas v duchu porovnávám, v něčem jsou stejní, v něčem jiní. Teperament mají velmi obdobný.

Ale rozhodně k nim nemám stejný přístup, to podle mě nejde. Zakázat např. večerníček může být pro jedno dítko tragedií, druhý si klidně vyndá knížku.

L.
 Pampela 


Re: ruku na srdce vždy je jedno milovanější 

(3.5.2009 13:49:33)
...jo, ale teď si představ, že si to přečte tvé starší dítě... Ne, nehodlám se smířit s tím, že jedno své dítě mám raději než ty druhé. Naopak si stále připomínám, že nejde o lásku, že je miluji všechny stejně, jen je těžší tomu jednomu porozumět, protože je tak jiné než já... Je těžší s ním vyjít, ale není to o lásce; nesmí to být o lásce.
 bromelie 


Rodiče přistupují ke každému dítěti jinak 

(28.4.2009 13:00:01)
Já myslím, že článek není o lásce ke každému dítěti, ale o přístupu. Můžu milovat všechny děti stejně silně, ale jinak, jinak se k němu chovám. Jinak se matka chová k dceři, jinak se chová k synovi. Přece jen jen to chlapeček :-)). Vždycky jsem to říkala, že se matky k synům chovají jinak a po narození syna to můžu jen potvrdit. Bavila jsem se o tom i s kamarádkama, taky to přiznávají. Nejde o to, že by matka měla dceru míň ráda, ale přece jen jinak. Kdysi jsem někde četla, že matky chtějí dcery připravit na život, protože to nebudou mít jednoduché :-(. Když se podívám na vztahy, tak se většinou dcery hádají s matka (do určitého věku) a synové s otcem (třeba celý život). Když jsme se bavili s bratrem jak jsme viděli přístup rodičů k nám, tak jsme se oba shodli, že toho druhého měli raději :-(. Doufám, že si to děti myslet nebudou. MMCH syn je o pět let mladší než dcera a vychovávám ho mnohem přísněji :-)).
 Eva, 4 +3 


Kniha - reklama 

(28.4.2009 13:36:22)
Podle mě je to především upoutávka na knihu a těch pár odstavců je vytrženo dost nešťastně z kontextu.
 diddina 


Re: Kniha - reklama 

(28.4.2009 15:02:53)
To bylo psáno hned na začátku.Asi už si může vědec říkat každý,kdo napíše nějaký článek.Zajímalo by mne,zda ti vědci nějaké děti vychovávali nebo je měli ještě v pytlíku....~f~
 diddina 


Re: Rodiče přistupují ke každému dítěti jinak 

(28.4.2009 15:37:04)
A jinak se i k tobě chová každé dítě.Některé si tě váží a miluje ,některé jen miluje a některé tě bere jen jako mámu a všechno mu je málo.A taky nemůžeš říci,že tě mají všechny stejně rádi.
Na druhou stranu máme v příbuzenstvu dítě,které má ráda jen asi jeho matka.Prostě nemá kamarády,ve městě se prodavačky modlí,aby nevlítl do jejich obchodu,dítě bych v jeho dosahu nenechala,jak je zákeřný a tak bych mohla pokračovat.Takže jsme na tom vlastně fantasticky...!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.