polarizuju

Ale protože vidím mezi svými dětmi opravdu velké rozdíly...zajímalo by mě, jaké by to bylo s více dětma, než se 2ma, protože když jsou 2-tak je to jasné-jedno je smělé a jedno je nesmělé, jedeno je extrovert, druhé introvert, jedno se nebojí a do všeho se hrne, druhé je bojácné a do ničeho se nehrne.
Prostě mám jen děti 2, a můžu dělat rozdíly jen mezi nimi, kdybych mela 3, 4 děti, tak bych už možná říkalo-tamto je smělé, další smělejší, jedno je hlučné, jiné hlučnější. Určitě kadé dítě je trošku jiné a tamto vyniká v tom a tamto zase v onom a stejně je to s věcmi, kde nevynikají, takže je stejně podle "výkonu" nejde zařadit do žebříčku od nejdoršího k nejlepšímu.

A samozřejmě ke každému dítěti přistupuji jinak-jedno potřebovalo tělesně pocítit, když něco dělalo špatně-zlobilo )v období, kdy dítě zkouší, co může a co ne), na nic jiného nereagovalo, druhé by se při tom samém přístupu snad zhroutilo a stačí jen abych zvýšila trošku hlas...

Také každé z našich dětí vnímá rozdílně nás, rodiče. Zajímalo by mě, jak je to také s více dětma (že by také odstupňované?)-Jedno chlapeček, je odjakživa upnutý na mě, holčička je upnutá na tátu-takže děti si nejvíce užívají něžnosti a pozornost právě od toho rodiče, kterého si přivlastnili, druhého někdy odmítají, konkrétně, když si mohou vybrat-jsme tam oba...Nevím, jestli je to tím, že i tatínek s námi tráví celkem dost času nebo je to tím, že dcerka pocítila, že jejéí brácha je silně vázán na mě a u táty bylo volno...To, co dělal kluk tátovi-dělá ona mě...

Kdybych stála před otázkou, že si ssebou můžu vzít jen jedno dítě a to druhé zavrhnout, tak bych se asi těžko mohla rozhodnout, které to bude, ale stejně bych řekla, že ke svým dětem nechovám úplně stejné city (nění to o tom-milovat víc nebo míň, možná snad milovat jinak), jako ony nechovají úplně stejné city ke mně