| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

 Celkem 234 názorů.
 sdafdsdf sydfsaf 


Diky moc za clanek, 

(2.4.2009 9:37:12)
neb jsem presne ve stejne situaci .... Mame chlapecka Luboska a dalsi mimi se narodi v rijnu/listopadu, to mu bude 19-20 mesicu .... Snad to vse zvladneme! :-)
 Blanka 
  • 

Re: Diky moc za clanek, 

(2.4.2009 12:00:44)
Opravdu moc hezky napsané, my máme děti po šesti letech a vás maminky, které tuhle zkušenost máte, nebo vás čeká opravdu obdivuji a přeji hodně pevné nervy a zdravé děti.
 martaz75 


Re: Diky moc za clanek, 

(2.4.2009 18:12:20)
máme po téměř 7letech už 4 měsíce doma miminko a pořád je to dost záhul,dcera to nese velmi těžce a dost tím trpím hlavně já,bohužel,ale doufám že si zvykne
 Diva.Bara 


Re: Diky moc za clanek, 

(2.4.2009 12:33:53)
cirri, zvládnete! k 24měs dceři se nám narodila dvojčata, dnes je jim 1,5r a 3,5let, jsou fajn parťáci. pomoc jsme neměli žádnou, jen já a manžel, takže první půlrok hrůza, druhý půlrok to trochu vrzalo ale šlo to, a ted si užíváme. od jejich 14ti měs chodím na půl úvazku do práce.
 Monika  
  • 

Re: Diky moc za clanek, 

(10.4.2009 4:17:27)
Tiez mame dvojcata, maju dva tyzdne a k tomu 26 mesacne dievcatko. Takze nas to vsetko "horsie" este len caka, aj ked mam obcas pocit, ze horsie to uz snad ani byt nemoze. Uz sa tesim, ked budu mat aspon pol roka, nebudu taki krehki a nebudem sa musiet bat, ze ich ta starsia bozkami pridusi:-) Zijeme v zahranici, takze pomoc mame len od manzelovej mamy a babicky, len to ako pomoc neberiem, starsia aj tak nechce, aby pre nu cokolvek spravili, vsetko najlepsie spravi maminka a tych malych mi nenakoja :-( Nastastie mam sikovneho manzela, ktory rad navari a uprace
 Diva.Bara 


Re: Diky moc za clanek, 

(10.4.2009 10:01:55)
Moniko, dle naší zkušenosti to bude jen a jen lepší. nejhorší to bylo po příchodu z porodky kdy se dcera neuměla vyrovnat s jejich příchodem, žárlila. stále kojím (17m), takže i tohle bylo náročnější, nemohla jsem jim prostě strčit flašku a hotovo, navíc dcera si právě vyhledávala momenty kdy jsem nemohla zasáhnout (takže právě to kojení) a vyváděla neplechy. první půlrok byl krušný, ale pak to bylo už jen lepší.
znovu bych volila stejně, pozoruju že dcera (ale i jiná starší dítka takhle blízko těm mladším) mají k malým dětem moc hezký vztah, nebojí se jich a umí s nimi komunikovat.
hodně nám pomohlo dceru zapojit do péče, nechat ji mazat zadečky, občas s naší pomocí pochovat, nechat tlačit kočár...
mmch my pomoc nemáme žádnou, babičky se nehlásí (moje ano ale je daleko, tchyně nemá zájem).
 maminka-martinka 


Druhé dítko  

(3.4.2009 9:36:56)
Tak že musím se přidat a pochvalit že je to opravdu moc pěkně a výstižně napsané. K naší Miriam 9/06 přibyla Kristýnka 12/08 A musím se přiznat že mám občas pocit že jsem asi přecenila své síly. Někdy mě dokonce napadá že nejsem dost dobrá matka, nestíhám a to mě opravdu dost štve když výdám maminky i s více dětma. Jak ty to dělají je mě záhadou. Takovou neuklizenou domácnost jakou ted vedu jsem vživotě neměla a nemluvě o tom že se už o sebe nestarám jako dřív kdy pro mě být učesaná a navoněná i doma byla samozdřejmost. Dnes když příjde poštačka tak mě zastihne oslintanou a poblinkanou od maličké a vlasy na rychlo stažené do culíku. Vím že asi řeknete je to v pořádku takhle to má vědšina maminkek. Ale mě to znervoznuje, už si nepřipadám jako žena ale jen jako maminka, uklizečka a kuchařka v jedné osobě.
 mellie 


Re: Druhé dítko  

(3.4.2009 14:33:25)
Já mám děti Barunku 3/2007 a Šimonka 12/2008, a zatím musím říct, že je to docela v pohodě (takže nevím, jestli to horší ještě přijde ~t~). Ale zjednodušuju si život, jak můžu. Pro nastávající dvojmaminky doporučuju:

- první tři týdny u mě permanentně někdo z rodiny byl, kdo si buď hrál s Barunkou, nebo mi vzal Šimonka
- samozřejmě mám myčku a sušičku (nedovedu si představit každé 4 dni věšet 50 pidivěciček)
- obědy si nechávám vozit dovážkovou službou - vařím jenom večeře, když mi manžel večer hlídá děti
- každý den bez vyjímky dávám starší Barunku na cca dvě hodinky spát, krom toho jsem ji navykla usínat bez dlouhého uspávání (ale to jsem asi měla štěstí, že se to podvolilo a moc to nebolelo)
- neučila jsem cíleně Barunku na nočník, zabývat se tím, že se holčička počůrala, na to opravdu není čas
- když byla krize (nemohla jsem týden chodit), z agentury na hlídání dětí jsem na pár dní najmula chůvu
- zapojuju hodně manžela, od nákupů (jednou týdně velký nákup v noci) po vytírání nebo vyzvedávání pošty

takže abych řekla pravdu, problémem není domácnost, ale přesně jak psala autorka, přehodit si v hlavě zaměření 100% jedno dítě na 90% dvě děti. Díky za super článek!!!
 Alena, dve deti 
  • 

Re: Druhé dítko  

(5.4.2009 14:39:12)
Zadny strachy! Ja teda doma chodim taky jako cuchta, venku jako hodne prirodni typ (tricko, kalhoty, kecky a mikina), ale doufam doufam doufam ze cim budou deti vetsi, tim snazsi to s nimi bude ... nooo, snazsi asi ne, ale uz ne tak narocny na tu hnotnou peci, uz spis budeme resit jejich skolni veci a dusevni zazitky. Vidim to u svagrove, ma deti uz ve skole, a stiha si dojit zacvicit, zajet na kole, ke kadernikovi, doma to ma jak z cukrkandlu, u ni bych se fakt nebala najist z podlahy (u nas se k podlaze spis prilepim)... Chapes? Nooo, a az budou "decka z baraku", vrati se nam nase svoboda! A nakonec, jestli se dozijeme vnoucat, budem jako moje mama, ktera kdyz v telefonu slysi, ze miminko mi breci, tak se smeje, jak krasne breci, a kdyz se rozciluju, proc se proboha smeje, tak mi na to odpovi, ze ona neni ta, ktera to mimi musi utesovat, a tak si ten plac muze krasne uzivat (nemysli to ve zlem, ale delala cely zivot s detmi a detsky plac ma ted v duchodu jako rajskou hudbu).
 +++zuzee 
  • 

Re: Druhé dítko  

(9.4.2009 13:35:17)
Nezoufej nejsi sama.... Já mám syna 9/2005 a dceru 5/2007 a taky nemáme vždy vzorně uklizeno. Když byla dcerka ještě mladší tak se uklidilo a chvíl to vydrželo. ale ted stihnout udělat oba takový svinčík...
Ale přestala jsem to řešit. To by člověk nedělal nic jiného.
Ale je pravda člověk nemá tolik času na sebe, na knížku apod.
 Maťa. 


Re: Diky moc za clanek, 

(3.4.2009 10:46:33)
Krásny článoček:-) Ja mám síce deti o 2 roky a 9 mesiacov od seba, ale aj tak je to náročné, starší hyperaktívny v období vzdoru, do toho miminko. Ale aj tak by som svojich "chlapov" za nič nedala:-)

Práve som skákala k staršiemu, aby nerozbil sklo na konferáku, divoch malý. A mladší bráška sa tomu nadšene prizeral~t~
 Helena, 3 děti 
  • 

Re: Diky moc za clanek, 

(3.4.2009 13:12:34)
Moc děkuji za článek o sourozencích narozených "po sobě". Doma mám 3 dětičky-13.7.05, 16.11.06 a 2.4.08. Je to fuška, první 3 měsíce jsem se vůbec nevyspala, byla jsem totálně vyčerpaná. Ale člověk si zvykne na vše :-)Teď jsme sehraná parta s přesným plánem dne:-). Než člověk v zimě oblékne tolik človíčků, může ždímat triko:-)Ještěže už začíná svítit sluníčko:-) Mějte se statečné mamky a držím pěsti
 Radka, 2 děti -11 a 12 let 
  • 

Re: Diky moc za clanek, 

(7.4.2009 15:27:51)
Tenhle článek jsem si přečetla opravdu se zájmem. Byla jsem přesně v téhle situaci. Mé starší dceři byl rok a byla jsem opět těhotná.
Pravda je taková, že jsem začátek taky nezvládala. Nevěděla jsem, jestli mám první oblékat malou nebo tu starší nebo snad sebe atd, atd. Stejně jako pisatelce mi pomáhala čokoláda a to neuvěřitelně velká množství.
První rok jsem spala s malou v ložnici a manžel s tou starší v dětském pokojíčku. To vřele doporučuji. Vyspal se relativně manžel i já. Oba jsme si hlídali to "naše noční dítě". Když nastal čas, že si děti začaly samy hrát, tak to začala být pohoda. Dnes jsou již téměř pubertální, ale musím konstatovat, že přes menší pře, si velmi rozumí. Dokáží spolu dobře komunikovat, poslouchají podobnou muziku, pomáhají si v učení atd. Samozřejmě tomu není tak vždycky, ale často je to velmi příjemné je pozorovat.
Jsem moc ráda, že jsem je měla takto za sebou a holkám přeji, aby jim ta vzájemná náklonost dlouho vydržela. Radka
 +++zuzee 
  • 

Re: Diky moc za clanek, 

(9.4.2009 13:29:51)
Pěkný článek, Mám taky dvě děti od sebe 19 měsíců a někdy to bylo dost náročné. Člověk má míň času na sebe, ale zase taková hrůza to nebyla to jsme to zvládli bez pomoci babiček. Určitě dalo se to zvládnout, i když někdy jsem byla a nervy. Ale neměnila bych. Ted budou té mladší dva roky a s bráchou jsou nerozlučná dvojka. Už taky nejsou na mě tak závislí. Opravdu náročný se mi zdál tak ten první půl rok, to jsme si všichni zvykali.
 Markéta 
  • 

měla jsem to stejně 

(2.4.2009 9:40:25)
Mám kluky přesně 20 měsíc od sebe a mohu tě ujistit, že BUDE LÍP. Tedy, abych byla přesná, nejdřív asi bude hůř :-( My to měli nejhorší, když malému byl rok a velkému 2,5. Říkala jsem, že velký je ještě moc malý a malý už moc velký - dva samostatní človčíci, kteří spolu ještě nedokázali komunikovat, spolupracovat a přizpůsobit se jeden druhému, ale už přesně věděli, co chtějí. Malý do všeho vlezl, všechno rozbořil; když jsme jim četla, tak si samozřejmě vybrali každý jinou knížku a nebyli ochotní počkat, tak jsem četla každému vždycky jednu větu... Prali se o všechno, i o větší kousek chleba. Všechno muselo být přesně stejné (neexistovalo dát jednomu zelené autíčko a druhému modré). Ale teď je jim 7 a 5,5 a jsou úžasná dvojka, spolupracují, hrají si, jedne druhého táhne.

Jestli ale mohu doporučit - malý věkový rozdíl je pohodlný v tom, že je snazší zajistit si hlídání pro oba najednou a sama mít chvilku volno. Ale snaž se kluky aspoň někdy rozdělit - ať si třeba táta vezme většího a jdou spolu podniknout něco "chlapského", nebo ať ho babička vezme do divadla, a malý má zase svoji chvilku, kdy se může pomazlit s mámou a nemusí hrát vedle bráchy "tvrdého chlapa" a pořád dohánět zpoždění.
 Lou+3 


My taky  

(2.4.2009 9:46:11)
Ahoj, ja sjem to mela uplne stejne a ted ve stejnem odstupu cekam treti, nebot je to nakonec docela fajn. Zvladnout to jde, za cenu ze clovek nema dokonalou domacnost, nema potrebu byt idealni matka, nevadi mu, kdyz dite obcas upadne (tedy ne spadne z vysky, ale proste zakopne a natluce si) Nemam idealni stravu ani neaspiruju na matku roku.
Ted ma dve samostatne skvele deti 3 roky a 20 mesicu, za necely mesic cekam dalsi mimi a docela se i tesim. Resim jenom dulezite veci, deti se uzasne vyhraji spolu a ja jsem docela OK, ac vecer nekdy fakt dost unavena.
Ale myslim, ze ve finale se to vyplati a je to dobra volba.
Lucak
 tyna , 3 kluci 
  • 

HESLO: DNESEK JE DOBRY  

(6.4.2009 0:15:05)
Ahoj,
mam 3 kluky 05/05, 01/07 a 12/08 takze necele dva roky od sebe a musim rict ze bez moji maminky bych stihala jen velmi tezko. Vezme mi deti ven, abych mohla treba uvarit, uklidit nebo mi vyzehli. Ale stejne je to zahul, protoze starsi je dost neposedny a uci to i prostredniho. Pro me bylo tedy nejhorsi obdobi kdyz prostrednimu byl tak rok a uz chtel delat veci jako starsi bracha vsude vlez ale jeste nemel mozek aby rozumel povelum. To jsem rikala, ze jsem v zivote horsi obdobi nezazila a hele ted uz jich mam 3 :-). proto si nikdy nechci RIKAT ZE ZITRA BUDE LIP ALE CHCI ZIT DNESKEM. DNESEK JE DOBRY. chci si uzit kazdou minutu kdy jsou maly sice zlobivy, nemozny, urvany ale i nezny, roztomily, bezvyhradne oddany. Jsem stastna ze je mam!!!!!!
 Markéta 
  • 

A ještě pro autorku, 

(2.4.2009 10:00:40)
málem bych zapomněla pochválit za článek krásně napsaný a optimistický. :-)
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: A ještě pro autorku, 

(2.4.2009 10:10:09)
Souhlas, hezky napsáno. Já vždycky říkám, s Terezou jsem si užívala, když byly holky dvě, tak už jen přežívala (malá byla nemocná), už je to za námi, takže ono BUDE LÍP, se fakt dostaví ~:-D Já bych ale do dalšího dítěte v dohledné době fakt nešla ~;) obdivuju všechny, kdo mají větší odvahu
 Lou+3 


a jeste jedna 

(2.4.2009 9:49:23)
Nam se take vyplatilo se starsim ditetem spat v posteli. Urcite bych to pri tomhle vekovem odstupu doporucila, svoji davku lasky si tim vybere a ma pocit, ze k nam patri. Mimi do postele nedavam, protoze se bojim, ze by bylo zalehnute a zaslapnute.
Jinak je to podobne jako u autorky, mimi se zabavi koukanim na starsi a starsi se trochu zabavi pomahanim s miminkem.
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


:-) 

(2.4.2009 10:04:43)
... a pak už je to jenom lepší a lepší ~y~
 pavla 3 holky 
  • 

mam to trikrat 

(2.4.2009 10:03:29)
SQgB99Acmam mnohem vic casu se trema nez dvema, jenom to hubnuti se nedostavuje...chichi
 stekna+ smečka 


krásně napsané 

(2.4.2009 10:16:54)
Já mám děti 4, ale ne tolik po sobě. Moc se mi líbí tvůj přístup k životu. Přeju hodně štěstí v životě a hlavně zdravé kluky. ~x~
 Boubí 


taky mě to čeká... 

(2.4.2009 10:28:45)
... na oslavě synových prvních narozenin jsem už věděla, že jsem znovu těhotná. Reakce rodiny a okolí byla celkem rozpačitá, ve stylu "šmarjá, to jste jako chtěli takhle brzo???", což mě docela mrzelo, protože my jsme to takto chtěli, první rodičák jsem si vzala na 2 roky s tím, že budeme mít další, takže nám to vyšlo krásně ještě s rezervou. Bude to zápřah, s tím počítám, o to víc, že babičky jsou daleko a manžel chodí z práce až dost pozdě večer, takže budu na všechno sama... ale snad to zvládnem a vychováme si fajn parťáky.
 sdafdsdf sydfsaf 


Re: taky mě to čeká... 

(2.4.2009 11:14:54)
Tak to jste meli celkem jeste "dobre" reakce. Nam na rovinu rekli (rodina z moji strany) ze jsme uplne "hloupi". Bohuzel to nerekli takhle slusne ~n~ a rodicak mam nastaveny na 3 roky, ale co ... uz je nam s manzelem obema 30 a clovek nikdy nevi. Treba by se nam pozdeji znovu otehotnet nepodarilo. A co si budeme namlouvat, penize jsou sice dulezite, ale ne nejdulezitejsi! ~j~
 M+B+A 
  • 

Re: taky mě to čeká... 

(2.4.2009 12:57:07)
hehe, mně moje bába udělila školení ohledně antikoncepce, asi si myslela/myslí? že jsem úúúúplně blbá:))) taky jsem si brala dvouletý rodičák, tak zcela mimo plán to není, budou od sebe děťátka moje 15 měsíců. nejdřív jsem se trochu bála, ale teď už se jen těším až odložím ten šílenej pupek! a na tu naši princezničku, samozřejmě:) třeba nebude takovej rarach jako kluk.... jen jsem teda na rok musela přerušit školu, spolužáci se mi smějou že co rok studia to jedno dítě:) ale jinak bych to viděla optimisticky...
 sdafdsdf sydfsaf 


Re: taky mě to čeká... 

(2.4.2009 13:06:25)
~t~ To je dobre!! ~t~ Ja jsem to sem tedy nechtela psat, ale me zas moje matka malem udelala prednasku o kondomech ;-) Kdyz jsem to vypravela manzelovi, dost jsme se u toho nasmali. S tim, ze o praktickou ukazku, tedy, rozhodne stat nebudeme!! ~:-D PS: to byla reakce ze strany moji rodiny, matka meho manzela naopak gratulovala a rekla, ze neni prekvapena, ze ji to pred par mesici rekla vestkyne .... co dodat ~t~
 M+B+A 
  • 

Re: taky mě to čeká... 

(2.4.2009 13:31:32)
no, prostě v nás asi pořád vidí ty malé děti co potřebují poradit - uvidíme, jestli budem jiní:)) ale názornou ukázku bych teda jednoznačně odmítla!!!!! :)
 čaroda 


Re: taky mě to čeká... 

(4.4.2009 21:27:02)
Pekny :) muj vedouci disertace (studuji kombinovane) rekl ze pokazde kdyz se tam objevim jsem tehotna...poprve jsem skladala disert. zkousku, ted mam pred obhajobou..ale to uz bude mimi na svete. Doufam ze to stihnu dopsat :)) Rodime kazdym tydnem, starsi je 2,5lety a manzel stale v praci a na stavbe..stehovani v lete...timing nic moc ale holt "jaky si to udelas :))" Jo a rodicum uz si radeji vubec nestezuju..to bych si vyslechla...a hlidani samo zadne..nejvic mi pomuzou kamaradky. Nejtezsi pro me je si o tu pomoc rict~j~
 Dobra1 


Re: taky mě to čeká... 

(2.4.2009 12:53:59)
Jo, my si takhle druhe dite taky naplanovali a moje mama mi pak vynadala, ne kvuli praci, ale proto, ze si naplanoval stehovani, ale pak odmitla hnout prstem, a protoze jsem ji s prodejem domu pomahala do te miry,ze jsem nakonec za jeji vcasne odstehovani byla odpovedna ja, coz mezi 5 a 7 mesicem tehotenstvi je docela zaber, zvlast kdyz ma clovek druhe male dite, vsechno co udela je spatne.... a navic babicka pri stehovani nepomahala ani moc s hlidanim, protoze byla unavena. No ak dyz jsem byla unevena ja, tak mi vynadala, ze jsem o jejim stehovani prece vedela, takze jsem nemela otehotnet.~o~
Zvladnout 2 deti se docela da, jenze ja jsem neplanovane otehotnela potreti v naprosto stejnem case (deti budou od sebe presne po 19,5 mes), a to bude ~y~~y~.Nejhosi byl zacatek tehotenstvi, kdy mladsi dceri zacalo obdobi NE a NE a NE a ta starsi se dostala do tzv. "prvni puberty".

 anulik86 


Re: taky mě to čeká... 

(4.4.2009 21:14:13)
ahojky, musim reagovat, protoze presne to co pises, planujeme taky. Tehotna zatim nejsem, jeste na tom ani nepracujeme, malymu bude ted 9mesicu, takze jeste mame "jakoby" cas. Rikala jsem si ze kdyz budu uz doma, tak to udelame vsechno najednou, a nebudu si kouskovat materskou. tak jsem si ji taky vzala na 2roky. Clanek je to krasny, realni, mam z toho i obavu, ale presne, tesim se na to az to BUDE LIP prijde a to ono urcite prijde :)) takze preju hodne stesti a rychly a bezproblemovy porod a hlavne zdrave miminko. ~x~
 Leňa+2kluci 


Re: taky mě to čeká... 

(8.4.2009 8:04:37)
Ahoj, jsme na tom stejně. Teď jsem na 2-leté mateřské se synem (05/08) a už začínáme pracovat na dalším :-). Taky máme babičky příliš daleko (přes 200 km) a manžel pracuje turnusově i tři dny v kuse, kdy chodí domů k ránu ~;((. Vím, že to bude zápřah, ale moc se na to těším.~z~
 Kateřina 
  • 

Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 10:24:20)
Nevím co to je za módu pořizovat si děti tak strašně brzo po sobě? Vidím to kolem sebe teď poměrně často. Pro matku a její tělo je to obrovská zátěž, která když se spojí s vyčerpávající péčí o dvě malé děti, může mít velké následky na zdraví a psychice také (podle lékařů se tělo vzpamatovává z porodu min.2 - 4 roky). Takže když otěhotníte rok po porodu, myslím že to není rozumné. Vztahy a vše ostatní v životě jde do háje, protože jste jen chůva, uklízečka, kuchařka. Mám jedno dítě a s druhým počkám hodně dlouho, protože chci taky ze života něco mít a také nevypadnout z profese.Dítě beru jako radost a obohacení a ne zabíračku. Možná mě tady teď ukamenujete,ale prostě to tak cítím. Nechci skončit jako uštvaná hnusná protivná baba, která kvůli dětem pracuje na podřadném místě.
 Radka + 2 
  • 

Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 10:31:17)
Vždycky nejde o módu :))

A navíc, pokud nechceš přijít o super práci je to právě jedna z možností. Než být na RD s jedním dítětem, vrátit se do práce a najednou zase doma, můžeš jít do práce už po třech letech a mít dvě děti - parťáky
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 10:51:34)
Radko - souhlasím.

Taky si myslím, že je pro profesní růst snažší mít jen jednu MD a pořídit si během ní dvě děti. Taky to tak mám a jeden z důvodů dětí po sobě je tento, druhý je můj vyšší věk a třetí, že chci mít děti blízko věkem k sobě. Ale to pořadí preferencí není takové jak jsem napsala, beru je rovnocenně.

Náhrada za mě se hledala dost špatně-dost konkurzů, těžké zaučování a stejně to nebylo ono. Neumím si představit, že by se to opakovalo ještě jednou- to už by mě asi poslali do "háje".
 Cita 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 12:08:17)
Přesně tak, pokud dobrou práci, tak děti stihnout rychle..ne něco rozdělat a zase od toho odběhnout..

Navíc pozoruju, že děti mají hodně podobné zájmy a náš program, výlety apod. vyhovuje oběma..

Nechtěla bych pro jedno dítě řešit loutkové divadlo a pro druhé diskotéku..to by mi asi hráblo..

 Mi+ni+ann 
  • 

Re: Děti brzo po sobě 

(3.4.2009 18:40:08)
Ano, sama jsem neměla dost odvahy mít děti po necelých dvou letech.A tak mám holky po 8 letech.Velké je dnes 20 a malé je 12.Až teď - a to opravdu jen náznakem - začaly být "parťačky".Navíc starší je takový ten dospělejší typ městské holčiny a mladší je hravější a zvířátková.Tím se jejich věkový rozdíl ještě prohlubuje.Takže mám doma dva jedináčky.Nezažila jsem sice chvíle , kdy jsem nevěděla kterou dřív....ale donedávna jsem opravdu řešila naprosto rozdílné zájmy a záliby a přání dvou jedináčků.Občas to byl docela záhul, skloubit jejich zájmy a potřeby, tak abych se nemusela rozdvojit.Ještě podotknu, že do cca 11 let jsem obě do školy vozila a jezdila si pro ně - nebo alespoň šla naproti.Když už jsem mohla péči o mladší Aňu svěřit do kompetence starší Niny, tak ta jaksi už nechodila do stejné školy ve stejném městě....čili 11 let jsem byla během školního roku "přivázána" povinností odvézt, dovézt....jít naproti...Nezmiňuji se už vůbec o zájmových aktivitách jako je klavír, malování, jízda na koni...atd....
Mockrát jsem si říkala, že kdyby byly dvě po roce a půl tu pohodu a vědomí, že jsou si blízko a jsou na všechno (cesty do školy, zájmové kroužky, hraní si...,motivace klavír,atd..)bych docela ráda vykoupila rokem dvěma "pakárničky, pakárny"....
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Děti brzo po sobě 

(5.4.2009 1:35:41)
přesně tak. A řeš pak společné dovolené, výlety, nebo třeba jen program v televizi...

Já jsem o 5 let starší než brácha a až teď v dospělosti, kdy mi je 30 si (sem tam) začínáme trošičku rozumět. I tak on žije v jiném světě, dospíval zase v jiné době, i těch 5 let je dost. Navíc jsme byli kluk a holka, možná, kdyby on byl starší, trošku více by se to srovnalo...

Synové od švagrové jsou od sebe 6 let, taky si spolu moc nehrají, stěžovala si, že mladšího ten starší jaksi "táhne" věkově nahorů, mladší se přizpůsobuje zájmům staršího, např. ho nezajímají dětské pohádkové postavičky, rovnou se zajímal o Bionicle a podobné příšery, co zajímají starší kluky... Nechce si hrát pexeso, chce pařit střílečky na počítači...

Možná to je pár měsíců záhul, ale všechno je relativní. Zase platí: jaký si to uděláš, takový to máš...
 Jana, Pepča 07/05, Štěpán 10/07 
  • 

Re: Děti brzo po sobě 

(4.4.2009 21:51:38)
My jsme plánovali děti blízko sebe, ale nečekala jsem, že otěhotním, když ještě kojím tak rychle. Kluci jsou od sebe 27 měsiců, starší pro nás byl středem vesmíru a najednou se to změnilo. Nakonec se s tím docela dobře vyrovnal a k bráchovi se chová docela hezky. Dneska už ho teda učí lumpárny a malý ho ve všem napodobuje. Nakonec musím napsat, že svatý klid dokud mladší syn nechodil. Všechno se dalo zvládnout i bez babiček, které nám zásadně pohlídají ani pár hodin odpoledne. Naštěstí funguje 100% tatínek. Pro nejhorší, když jsem s nima sama venku a každý se vypraví na opačnou stranu. Ale vidím už teď, že jsou kamarádi.
 Tes 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 16:29:48)
No jo, ale vy to berete z toho pohledu, že zůstáváte doma s dítětem a nepracujete. Ale dnes je hodně žen které nepřerušují práci z důvodu narození dítěte.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 18:13:13)
Tes, začala jsem doma překládat v době těsně před narozením druhého dítěte. Šlo to, nebyly výrazné problémy.
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Děti brzo po sobě 

(3.4.2009 20:52:26)
Nepřestala jsem pracovat. Jenom je to od letošního roku klidnější, když jsou oba ve školce. Pokud tam teda jsou, protože za poslední 3 měsíce byly ve školce 14 dní.
Poslední rok si malý věkový rozdíl nemůžu obzvláště vynachválit - pokud se o něco nervou, tak si spolu perfektně vyhrajou. Jsou to príma parťáci. Malý věkový odstup jsme chtěli, opravdu je to ze začátku hrozný záhul, ale u nás ty pozitiva převažujou~z~
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 10:32:09)
Souhlasim,telo se po porodu vzpamatovava minimalne dva roky a driv neni to telo na tehotenstvi pripravene.Ja mam kluka 2 roky a 4 mesice,a druhy mam naplanovany za cca dva roky,driv ne
 Markéta 
  • 

Jenže ono to plánování 

(2.4.2009 10:45:30)
taky nemusí vždycky vyjít. A naopak, mít děti po sobě má spoustu výhod. Namátkou: když už první povyroste a je z něj "člověk", se kterým se dá rozumně domluvit, je mnohem těžší se vracet do kolotoče breku, nevyspání a pokakaných plínek. Je také obtížnější přizpůsobovat program všedních dnů i dovolených dětěm s řekněme pětiletým odstupem. Mě osobně přišlo pohodlnější být těhotná s batoletem a pak mít doma dva prcky, než těhotná chodit do práce a po ní mít doma kolotoč nebo vypravovat dítě do školky s čerstvým miminkem v ruce.
Nehodlám nikoho kamenovat - ale tvůj příspěvek mi přijde zbytečně vyhrocený, trochu to sklouzvá do "já já já jsem nejlepší a všichni jste hloupí", i když jsi to tak možná nemyslela.
 Mili+2 


Re: Jenže ono to plánování 

(2.4.2009 13:00:08)
Jo, taky mi to nevychazi. Puvodne jsem chtela tak 3 deti brzy po sobe, ale to prvni mi dalo zabrat, nespala 2 roky a snad bych se zblaznila, mit tehdy jeste jedno. Ted si strasne preju dite, ale zatim to jaksi nevychazi... Pokud se podari, do tretiho pujdu za kazdou cenu co nejrychleji. Je mi 30, a manzelovi 38, tak to musime popohnat.
 Diva.Bara 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 17:18:10)
Ančo já nevím jak je to z medicínského hlediska, ale dle mého je žena na další těhu připravená až je prostě připravená, to pozná jen ona sama a je to zcela individ. já byla po dvojčatech daleko rychleji zotavená a byla bych ráda i další mimi brzy než po první dceři. i dr při kontrole po 9měs od porodu mi další těhu ze zdravotního hlediska nenegovala, říkala že fyzicky by to problém nebyl.
 Babsi+2 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 10:45:17)
Ano vyčerpává, následky řeším ještě teď, po 3 letech..ale...některé z nás mají prostě to (ne)štěstí, že otěhotní, ani neví jak. Muž má prostě silné sperma, jak se říká
 Boubí 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 10:50:36)
no právě, každá si to prostě zařídíme, jak chceme, že? já jsem taky radši těhotná v klidu doma s prckem, kdy si můžu s ním odpoledne zdřímnout a zařídím si program podle sebe, než jako minule, kdy jsem ráno letěla do práce, tam se celý den stresovala a dohadovala s lidma a se šéfem a s klientama, 8hodinová pracovní doba i v těhotenství byla celkem utopií, nikoho to nezajímalo... a večer jsem vyřízená přijela domů a většinou rovnou usnula.
a taky mi přijde lepší si všechny ty plínky, kojení atd. užít takhle krátce po sobě, než pak už s odrostlým dítětem do toho znova spadnout... prostě uvidíme, je mi jasný, že to občas nebude jednoduché, ale prostě šli jsme do toho a zvládneme to podle situace.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Děti brzo po sobě 

(5.4.2009 1:43:21)
šťastná ženo!!! Tak to mi můj prďola od dvou let po o nespal, byla jsem těhotná, když jsem ho uspávala, zalomila jsem vždycky dříve.
Je fakt, že nejnáročnější to asi bylo právě v tom těhotenství, neměla jsem dost prostoru odpočívat jak bych potřebovala. U prvního to bylo jenom o mně a bříšku, u druhého jsem jaksi nestíhala...
 Andel+2 dablici 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 11:01:19)
Ahoj, my mame mezi detmi 25 mes.rozdil, a jsem s tim maximalne spokojena. Nejhorsi byly prvni 2 mes., dcera byla velmi uplakana a malo spala, tudiz jsem se nemohla venovat synovi a domacnosti. Casem se vse zlepsilo, deti si spolu vyhraji, zabavi se. Syn zacal v unoru chodit do skolky, takze se dcera trochu nudi, ale jakmile bracha odpo prijde, je opoznani veselejsi. Myslim, ze domacnost se da zvladnout i pri dvou malych detech, uklizim jednou tydne a varim denne rychle jidla. Nejsem vystresovana ani nadmerne unavena.
 Pole levandulové 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 11:00:06)
Katko, ja bych nerekla, ze je to moda prave ted - naopak za doby meho detstvi byla norma mit deti maximalne dva roky od sebe a tehdy mi to prislo samozrejme. Ovsem, kdyz jsem dospela, tak uz jsem to teda za samozrejme nepovazovala a rozhodne bych si dobrovolne deti po dvou letech neporidila.
Ale je to kazdeho vec, kdy si deti poridi, pokud s tim pak neobtezuje okoli a nestezuje si. My se rozhodli pro deti po ctyrech letech, mimco se narodi zanedlouho, tak uvidim, jestli to bylo spravne rozhodnuti, kazdopadne mi vyhovuje, ze syn chodi do skolky, ledacos uz mu jde rozumne vysvetlit a ja si muzu odpocivat a mam tak rozdeleny cas mezi prvni dite a tehotenstvi /samozrejme jeste praci, ale to ted nepocitam/.
 Mili+2 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 13:02:16)
Jasne, prave bych rekla ze je ted moda mit deto tak 7 let od sebe. Snad vsichni spoluzaci i na zakladce i na stredni meli sourozence bud mladsi nebo starsi prave o 2 roky, takze ta moda byla pred triceti lety...
 cyann 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 19:27:49)
móda to ani tak nebyla, spíš nastavení sociálního systému :-). od 70. let byla mateřská na dva roky až s druhým dítětem, takže když to člověk zvlád rychle za sebou, mohl být celkem dlouho doma s oběma.
 Hanka 75 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 20:50:21)
Ano a v dnešní době mi zase nejčasější rozestup v okolí našich známích připadá 3-4 roky. Opět se zde asi hodně promítá nastavení soc. systému.
 RENA LANTA 


Re: Děti brzo po sobě 

(4.4.2009 23:41:33)
4letý rozdíl mezi dětmi mi intuitivně připadal nejlepší a v praxi se mi to jen potvrzuje . 3roky jsem se ráda maximum věnovala staršímu synovi a když v poho zaplul do školky , v klidu prožívala 2.těhotenství.Muž byl v jeho průběhu téměř pořád služebně v zahraničí,když bylo občas třeba,hlídala babi - ale já věděla,že v kolektivu dětí se dostatečně vyřádí a nečeká už ode mě tolik fyzické aktivity.Já pak měla na mimi díky synově školce stejně času jako na jedináčka, cesta ze školky se spojila s procházkou na dětském hřišti a večer staršího vyloženě bavilo pomáhat s bráškou.Nic nebylo na úkor nikoho a kluci/dnes 3,5 , 7,5/ jsou od počátku parťáci.Obdivuju maminky, jichž se týká dnešní téma.Já svým dětem jen chtěla dopřát stejnou míru máminy pozornosti v batolecím věku a sobě luxus vzpomínat na ta období s pocitem pokud možno příjemně prožitých měsíců a ne že to byl zkrátka hukot , viz(mimochodem krásný)úvodní článek ,či následné reakce.Každý to holt máme jinak , já třeba nemusela řešit práci - ,každopádně s častou manželovou zaneprázdněností říkám : 4letý odstup je v poho pro sourozence a praktický pro mámu , co má taky jen jedny nervy :-)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 11:04:23)
První dvě děti jsou 20 měsíců od sebe, další dvě dva a půl roku. Mně přišel lepší ten první odstup, líp si rozumějí, je to při jednom. Nechtěla bych mít mezi dětmi rozdíl třeba šest let, to už skoro nejsou sourozenci... ~a~
 Blanka 
  • 

Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 12:06:03)
No, jak už jsem tady jednou psala, my děti po těch šesti letech máme a rozhodně odmítám názor, že to už skoro nejsou sourozenci, co je to za blbost, já jsem o sedm let mladší než ségra a o šest než brácha a zvlášť se ségrou si rozumíme bezvadně, zejména teď v dospělosti. Jinak moje děti se taky hádají, ale to určitě nezáleží na věkovém rozdílu.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 12:13:41)
Blanko, samozřejmě že to fungovat MŮŽE, ale není to moc obvyklé. Taky si v dospělosti skvěle rozumím se ségrou, která je mladší o 19 let ~t~ Největší problém je ta rozdílnost zájmů a požadavků, dost těžko se to někdy dává dohromady. Pokud ti to vyhovuje, máš kliku.
MMCH, strašně záleží i na osobnostech jednotlivých dětí. Moje mladší děti si dlouho rozuměly líp s nejstarším bratrem (rozdíl 6 a 8 let) než s druhým (4 a 6 let), ale je to tím, jaký je (svým založením je v podstatě "chůvička").
Řešení různých požadavků je někdy "na palici", momentálně nás čeká jak maturita a přijímačky na VŠ, tak přijímačky na osmiletý gympl.
 Maťa. 


Re: Děti brzo po sobě 

(3.4.2009 11:49:20)
Lída, ja mám so sestrou rozdiel 5 rokov a rozumeli sme si a rozumieme si:-)

Moje deti sú o 2 roky a 9 mes. od seba. A to iba preto, že mám po prvé 35 rokov, po druhé prvého syna po umelom a tak sme nepočítali, že sa druhý povede hneď na prvý šup:-))))) A on sa povedl:)))))

Všetko má určite svoje pro a proti. Ja osobne by som volila 5 ročný rozdiel - podĺa mňa značka ideál:-)))) Ale vzhľadom k veku mňa i tatínka máme iný:-) Nechceme mať totiž ešte v důchodu puberťákov~t~~t~~t~
 HANKA 
  • 

Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 12:13:08)
Tak to ti musím oponovat,já mám dva kluky po šesti a půl letech a je to super,perfektně si spolu vyhrají,starší ho táhne dopředu a pomáhá mu,jsem s tímto věkovým rozdílem spokojená a neměnila bych
 Petra, Cina 


Re: Děti brzo po sobě 

(3.4.2009 14:07:41)
Zajimalo by mne, co deti, ktere jsou od sebe 6,5 roku mohou delat spolecne? Kdyz je jednomu rok a druhemu skoro 8? Sedi u nej u postylky a dela na nej tutu nunu nebo si spolu hraji na pisku? Muzes obe deti vzit na brusle, na lyze a bude je to oba bavit [ne ze jednoho budes tahat na sanich a druhy bude lyzovat sam, to neni spolecne]? Muzes ns imi cestovat, aby z toho oba dva neco meli?
Myslim, ze kdyz je mezi detmi vetsi vekovy rozdil, je nutne rodinu rozdelovat kvuli rozdilnym zajmum - tata pujde lyzovat se starsim a mama bude sankovat s mladsim. Take rodice vyuzivaji schopnosti starsich deti - pohlidej, dojdi...
Z tohoto duvodu uz nechci 3.dite. Promeskala jsem spravny cas a nyni je detem 7 a 5 let, to uz je moc velky rozdil.
 Dadulka,02/06,06/07 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 11:12:00)
A co ti na tom vadí? Taky mám děti 16 m po sobě a rozhodně bych neměnila, a dokonce ještě chodím na poloviční úvazek do práce, ne proto, že musím, abychom vyšli,ale proto, že chci. Starší je ve školce a menší hlídá prababička. takže každý ať se zařídí, jak to cítí a chce.~;)
 Diva.Bara 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 12:43:11)
Kateřino nesouhlasím. musí se ale zapojit když ne okolí, tak manžel - já například už několik týdnů nevařila, dělá to manžel, a spoustu další práce kolem si prostě musím líp zorganizovat, rozvrhnout. žena nemusí doma dělat vše, u nás je to půl na půl, manžel v noci vstává i když jde do práce apod. já bych naopak nechtěla být doma 3r, pak pauza, pak opět 3r. když už, tak z jedný vody na čisto :) vůbec se necítím jako kuchařka, pečovatelka a utěračka zadků, neopak od 14ti měs dvojčat pracuju na půl úvazku s tím, že se v péči o děti střídáme (máme starší dceru o 24měs). jasně, pro okolí jsme blázni, ale holt každý to má jinak. navíc když jsou děti věkově blíž, bývají celkem dobří parťáci, ty starší děti mívají k těm mladším moc hezký vztah.
mmch moje matka mě se sestrou měla o 11měs, další sestra se narodila za 6let, a je to opravdu rozdíl.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 13:09:32)
Větší blbost jsem už dlouho nečetla, takže kdo má malé děti rychle po sobě, tak skončí na podřadném místě ... zajímavá doměnka, dle mého ale úplně scestná. Já teda jsem otěhotněla, když měla první dcera dva roky tzn. že podle lékařů a tebe už jsem byla jakžtakž vzpamatovaná z prvního těhotenství. Mateřská mě nebavila, proto jsem se snažila něco dělat, v něčem se zlepšovat ... teď mám svoji firmu, dělám to, co mě na světě baví nejvíc a je mi fajn. A že si chceš užívat? OK, my, co máme děti rychle po sobě jsme si to odbyli a až ty budeš vstávat ke druhému dítěti, my se budeme už dávno bavit a dělat kariéru.
Každý má právo na svůj názor, jenže to bys pak neměla brát druhým lidem ten jejich.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 13:13:44)
Jano ~R^~R^~R^ Naprosto souhlasím, záleží na jedinci, jak se svým životem naloží, případně jestli skončí na podřadném místě.
Mám čtyři děti v celkovém rozmezí necelých 9 let (dceři bylo 11, nejstaršímu synovi bude 20), a rozhodně bych neřekla, že dělám něco podřadného nebo málo náročného na kvalifikaci ~t~
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Děti brzo po sobě 

(5.4.2009 1:56:02)
taky si myslím, že neskončím na podřadném místě. Na své kariéře jsem zapracovala před porodem prvního a pokračovat budu až skončím s rodičovskýma. Pak budu mít na kariéru celý zbytek života...
Někdo je schopný si najít slušné místo brzy, někdo to nezvládne nikdy... to je ale o něčem úplně jiném.
 zdencapec 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 13:12:59)
Mám chlapečka 21 měsíců a druhé dítě jsem plánovala,tak za rok,možná dva a ejhle po vánocích jsem zjistila,že čekáme miminko.Nejdřív jsem se bála,ale jen pár dní a strašně se těším,až se za 5 měsíců vyklube na svět.Nepřijdu si jako troska a to jsem Vojtíška ještě před měsícem kojila.A je pro mě snažší být doma 5 let než jít do práce cca na rok a znovu na MD.
 Tes 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 13:16:01)
Vidím to uplně stejně.
Ono pracovat při dvou malých dětech snad ani nejde :-)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 13:18:58)
Tes, ale pročpak by to nešlo??? ~z~
 Marta 
  • 

Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 13:59:38)
Jistě, že jde. Záleží na povaze dětí, jak jsou samostatné a matce, jak to prožívá a umí zorganizovat.
 achjo 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 14:01:46)
Tes, taky v tom nevidím problém. ~d~
Máme děti 2 a 4 roky (nechodí do školky, babičky zřídka,nikdy zatím na noc, barák taky máme velký,manžel musí dělat ty "chlapské"
práce, vařím)a za 2.měs.přibyde další a do té doby musím odstátnicovat a dodělat zkoušky ještě na druhé škole.Já si prostě vybrala, co opravdu dělám ráda a má to pro mne smysl, kolem toho se pak točí celý můj den, život ....., je to tak i s práci, když ji chi dělat a starat se i o děti, tak to tak zkrátka udělám a hotovo.
 Tes 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 16:10:19)
No protože mám jedno a jsem fakt někdy hodně vyřízená.
Je pravda, že já mimo práci ještě studuju vysokou ale asi budu muset státnice o rok oddálit protože se to fakt nedá... ~j~
Už jsem přemýšlela o tom najít si nějakou chůvu, výpomoc v domáctnosti... , nebo s prácí prostě seknout - což je problém protože přijdu o klienty. Nedokážu se rozhodnout a nějak se k něčemu dokopat.
 Babsi+2 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 16:31:14)
Z vlastní zkušenosti: pořiď si druhé dítě a uvidíš, půjde to samo. Taky nemám hlídání, krom muže. Domácí práce+koníčky stihneš za polovinu času, nebudeš se párat se zbytečnostma a ještě ti zbude dost času na školu.
 Karavela 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 16:35:07)
První dítě je vždycky nejhorší:- ))) Při dvou a více kouscích se obslužné časy logicky skládají a práce jde líp od ruky:- )))
 jak 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 16:39:31)
TES, ja mam ted druhe dite, rozdil mezi nimi 6 let. Pracuju od 2 mesicu prcka. Nasla jsem si pani na uklid a praci resim tak, ze vstavam denne v 5, od 5 do 8 pracuju, to malej spi, pak se mu pres den venuju a odpo, kdyz spi, obcas dodelavam resty. da se to, deti nesidim, na konicky cas mam, jen uz nelitam s hadrem.
 Tes 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 16:50:28)
No já zase pracuju po nocích. Dítě mám ale mimořádně hodné, přímo zlaťoučké.
Jsem si ale jistá, že mít dvě "neškolkou" povinné děti a k tomu školu a práci bych nezvládla a všechny které to zvládají opravdu obdivuji.
 Karavela 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 17:43:54)
Tes, taky záleží na tom, jakou práci děláš, to je jasný. Pokud se nemusíš při práci moc pohybovat, vyřizovat delší telefonáty, je všechno jednodušší. Já běžně psala s kojencem u prsu, nebo seděl vedle stolu v sedačce, jedna noha houpala, ruce volné. Pokud je dítě malé, tak je mu jedno, zda člověk s kočárem krouží po okolí nebo v rámci produktivity práce vystrčí spícího kojence na balkón. Víc dětí se líp zabaví společně.
 Karavela 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 17:47:31)
Ehm, paradoxně děti odrostly a já mám teď problém pracovat, když je kolem mně klid~t~~t~
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Děti brzo po sobě 

(3.4.2009 21:09:10)
S jedním spavým dítětem jsem vůbec nic nestíhala - ani domácnost, práci, věčně jsem obědvala namazaný chleba. S 21 měsíčním batoletem a řvoucím nespavcem jsem stihla cokoliv - včetně vaření :-) V září jsem začala chodit do kanceláře a dělá mi problémy sedět pár hodin v klidu. Byla jsem zvyklá, že jsem doma pracovala např. 20 minut, pak jsme šli na procházku, hlava se vyčistila, když děti usnuly, tak jsem třeba půl hodiny pracovala, pak šla pověsit prádlo, při tom si v hlavě dořešila pracovní problém. Určitě jsem pracovala efektivněji než teď - pracovala jsem když mi to pálilo (a byla příležitost) a ne od - do
 Diva.Bara 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 17:24:52)
je to o organizaci času a rodiny. zapoj manžela (i když je pracovně vytížený), lépe si rozvrhni čas a budeš vše stíhat líp. mně se paradxně daleko hůř studovalo když jsem byla zaměstnaná a chodila do práce, než ted na md.
 Diva.Bara 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 17:22:38)
no při 2 možná ne, ale při 3 (do 3let) to jde :)
 malaa 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 19:01:06)
Já jsem se rozhodla ze své vlastní vůle mít děti brzo po sobě, žádné "módní trendy " mě neovlivnily, jelikož kolem mě měli všichni spíše děti o 4 roky a víc, já mám o 2,5 roku a jsem max. spokojená. Honička ze začátku mi přišla stejná, jako u prvního mimoška, jelikož tehdy jsem byla nezkušená a te´d sice už s jedním dítětem, ale zase už jsem měla všechno vychytané. Ale každá se cítí na něco jiného, já jsem zase nechtěla děti s větším věkovým rozdílem, naši malí jsou kamarádi a jejich zájmy se zas až tak neliší, prostě pořád ještě školkový věk ~R^.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 19:59:07)
Kateřino, mě by se zase nechtělo mít mezi dětma víc, jak 3 letou pauzu... Vrátit se do práce, vypracovat se zase do pozice, pak zase otěhotnět, tím vše ztratit, a znovu se věnovat kašičkám, mrkvičkám... brrr... Raději si to šupnu z jedné vody načisto. Už 3 roky mi přišlo jako velký rozdíl - s 3 leťákem jsem si zvykla na to, že je samostaný, sám se nají, obleče, vyčurá, umyje ruce, uklidí hračky, je bez problémů hlídatelný, v noci spí bez přerušování, ráno si sám vstane, sní připravenou snídani, obleče se a mě nechá ještě v klidu dospat... Mimino je pak pěkná darda ~a~ Jestli třetí, tak fakt rychle, znovu bych se přelaďovat už asi nezvládla, na to jsem moc stará a nepružná.

Navíc se chci ještě věnovat kariéře, a to půjde, až bude nejmladší dítě alespoň v 2. třídě, aby to pro mě mělo smysl a děti to neodnesly.
 jelinkeva 


Re: Děti brzo po sobě 

(2.4.2009 20:42:16)
Hezký večer,
krásně jste popsala to, co mne asi za 7 měsíců čeká. Díky za takový článek. Ale asi ani nic jiného nečekám. Přeju hodně sil. A ohledně toho, radši vydržím rok zápřahu(ale i krásných chvilek, štěstí, smíchu, radosti, pláče) než si nechat miminko vzít.

A k jinému komentáři. Když se dneska rozhodne 35ti letá žena, že by chtěla 3 děti, nezbývá jí nic jiného než je mít rychle po sobě. Holt přírodě neporučíme a věkovou hranici my ženy máme. Takže se rozhodněte pro miminka spíš před třicítkou ať si v pozdějším věku můžete pořídit "benjamínka" :-)~p~
A žena po porodu už bude fyzicky vždy jiná, jizvy jsou jizvy a už se neztratí ~;((
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: Děti brzo po sobě 

(3.4.2009 23:32:03)
Nechci skončit jako uštvaná hnusná protivná baba, která kvůli dětem pracuje na podřadném místě.


No tak rozhodně si nepřipadám a vím, že nejsem taková, jak popisuješ výše a to mám děti od sebe 20 měsíců! To si opravdu myslíš, že každý kdo má víc dětí, musí pracovat na podřadném místě? To je teda hodně ubohý názor, ale je to hlavně o prioritách, ty zřejmě budeš kariéristka tělem i duší, ale naštěstí je ještě spousta žen, které to umí skloubit dohromady. Na mateřskou jsem před 3 lety odcházela z manažerského místa a velmi ráda jsem si pořídila druhé dítě a klidně si pořídím i to třetí! I na MD se udržuji upravená, oblíkám se podle mody, dělám si manikůru, udržuji a rozšiřuji si svoje znalosti, jen nenosím kabelku a podpatky... to se jaksi s kočárem, hřištěm a učením dcer na kole a na motorce neslučuje. Ale to je ta nejmenší obět, kterou jsem zatím musela dát!
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Děti brzo po sobě 

(5.4.2009 1:30:28)
rok po porodu je málo. S tím taky souhlasím. Tělo se dostatečně nezregenerovalo a dítě je na matce ještě hodně závislé. Já rodila císařem, takže jsme chtěli počkat těch 2,5 roku.
Vyšlo to, jsem ráda, protože mi u druhého bylo 30, přece jenom nemládnu.. Chtěla jsem volně přejít z jedné "dovolené" do druhé, chtěli jsme, aby děti byly věkově co nejblíže, aby si spolu mohli hrát. Nejen ze své zkušenosti vím, že velký věkový rozdíl znamená, že každé dítě je úplně jinde se zájmy, koníčky apod.

V kariéře budu pokračovat po rodičovské dovolené, budu na to mít celý zbytek života.

Jinak je to s těmi dětmi přesně jak psala autorka. Starší syn brášku miluje, pořád ho pusinkuje, ale musíme dávat pozor, protože sami víme, že jeho láska někdy bolí.
Ze začátku to bylo dost náročné, malý se narodil v listopadu, nemohli jsme chodit ven, doma se nudil, nemohla jsem se mu díky péči o nedonošené miminko plně věnovat...
Naštěstí mi ho vzali do školky, tam je šťastný, je to takové naše živé stříbro, takže se ve školce vyřádí, já mám čas se věnovat miminku i sobě a odpoledne chodíme všichni společně ven.

 Kacka + 3 


Re: Děti brzo po sobě 

(5.4.2009 14:12:11)
Katerino, myslim si, ze kdyby bylo skutecne tak "nefyziologicke" mit deti v tak kratkych intervalech, tak to priproda zaridila jinak.

Sama mam syna 14 let, dceru 2 a ctvrt a 8mi mesicniho chlapecka. Ten nejstarsi vyrostl jako jedinacek a uz to tak zustane. Je velmi slozite vymyslet rodinny progam tak, aby vyhovoval vsem 3 detem... Ty dve prtata jsme si takhle naplanovali a ja jsem s tim moc spokojena. Dokonce ani nemam pocit, ze by to bylo tak moc narocne, jak pise autorka clanku. Jasny, mam sice obrovskou devizu v podobe zivota ve vesnickem domku, zahradu, auto a moznosti vypomoci s uklidem. Na druhou stranu nefunguji babicky, takze krom tech par dni v porodnici mam obe, respektive vsechny tri deti na krku nonstop. K tomu denne varim teple obedy i vecere, sama bez pomoci manzela zvladam velke tydenni nakupy (starsi ve voziku, mladsi v nositku na zadech), ale treba i navstevy kadernice, atd. Vetsinu casu travim s detmi bud na prochazkach nebo vyletech... Sem tam toho mivam plne kecky (kor kdyz nejmladsi treba v noci nespi a dcerka vstava rano v 6h), ale kdyz se podivam na to, co vsechno jsem behem dne zvladla, doda mi to energii. Jen holt nemam vubec zadny cas jen sama pro sebe...ale toho jsem si uzila dost a az deti vyrostou, jeste ho budu mit tolik, az se mi to nebude libit.

Takze ze sve vlastni zkusenosti mohu maly rozdil (v nasem pripade 20 mesicu) jenom doporucit.

 meryer 


Re: Děti brzo po sobě 

(5.4.2009 14:55:47)
první dvě děti jsem měla s odstupem 15-ti měsíců.Neplánovala jsem to ,ale stalo se.Bála jsem se jak to zvládnu,ale s odstupem času vidím, že to bylo to nejlepší,co nás mohlo potkat a jsem za to vděčná.První rok byl opravdu záběr,ale zvládli jsme to.Naopak když byl druhému dítěti rok,všechno se srovnalo,měla jsem mnohem víc času,protože děti se dokázaly zabavit spolu a všechno bylo při jednom.Děti neměly čas zvyknout si ,že je něco jen pro ně,byly mnohem dřív samostatné a rozhodně nemám pocit,že bych je o něco ošidila.A ještě k tomu že to není zdravé pro organismus matky-myslím si , že pokud máte děti do 30let , organismus to zvládá docela v pohodě, protože lépe zvládá stresové situace i fyzickou zátěž.Teď mám s odstupem 11-ti let třetí dítě a myslím, že vyčerpaná jsem úplně stejně jako tehdy se dvěmi dětmi,ale opravdu si to s rádostí užívám.
 ANNAHAM 


Re: Děti brzo po sobě 

(10.4.2009 15:07:34)
Váš názor mi připadá nejrozumnější z těch, které tady čtu.Navíc se mi líbí i odvaha, se kterou jste ho napsala a postavila se tak všem maminkám, které se tak "obětují", snaží se sami sebe přesvědčit, že je jim fajn a čekají až bude líp. Vždyť to není třeba. Život je tak krátký, a je třeba ho užít. Moje dcery jsou od sebe 7 let, druhá se narodila když šla ta první do školy. Udělala jsem si takovou příjemnou přestávku v práci. Čekávala jsem s kočárkem na našeho prvňáčka před školou a pak jsme ledacos podnikali. Tento věkový rozdíl považuju za ideální.Každému bych to doporučovala. Děti se sobě nemusí přispůsobovat, každé už je úplně jinde, má jiné zájmy a potřeby, ale to neznamená, že by vzájemně nemohly komunikovat a být si prospěšné. Uvažovali jsme doko~:-D~:-Dnce, že až ta mladší půjde do školy, tak bychom si pořídili třetí. No, už to z mnoha příčin nevyšlo. Ale jsem ráda, že dnes mám dvě dospělé samostatné dcery, které spolu mají hezký vztah, i když starší už čeká druhé dítě a mladší ještě studuje.
 Diva.Bara 


Re: Děti brzo po sobě 

(10.4.2009 15:29:02)
Annaham, každý to má prostě jinak, na tom není nic špatného. já mám děti blízko sebe a vyhovuje mi to moc, někomu to vyhovuje jinak. každý je jiný. ono ostatní možná trochu popudil způsob jak Kateřina svůj názor vyjádřila, vyznělo to tak že maminky co mají děti blízko sebe jsou jen služky, utěračky zadků, jsou uštvané... takhle to ale ve většině přídadů není, já mám 3děti do 3let, s pomocí manžela pracuju na půl úvazku, chystám se studovat a uštvaná fakt nejsem, rozhodně nejsem ani posluhovačka a hlídačka. ve většině případů je to prostě tak že čím víc toho žena na starosti má, tím líp si dokáže svůj čas plánovat a organizovat.
jako jednu z monoha výhod dětí blízko sebe vidím to, že bude daleko jednodušší trávit čas spolu jako rodina, výlety a pod, vše půjde dětem daleko lépe přizpůsobit... jasně že to jak to máme my doma je v urč ohledech obtížnější, ale ruku na srdce, nevidíš taky nějaké nevýhody v tom "vašem" věkovém rozpětí?
 Jiřina 
  • 

Re: Děti brzo po sobě 

(10.4.2009 21:16:26)
No vidíš, tělo se po porodu zotavuje 2-4 roky, já během třech a půl let porodila tři děti, teď se během dalších tří jednou zotavím a mám to :-) Nesmíš to brát tak tragicky, jako hnusná uštvaná baba si rozhodně nepřipadám a budeš se divit, ale děti jsou radost i v počtu větším než jedna ;-) Zdravím, J.
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


kolotoč dokud mladší dítě nechodí 

(2.4.2009 10:58:47)
Článeček se mi líbí, jak jinak jsem ve stejné situaci jako pisatelka. Napsáno hezky, vesele.

Jen bych upřesnila to, jak se říká, že první rok je kolotoč. Já bych řekla, že první půlrok docela pohoda a pak kolotoč dokud nezačne mladší dobře chodit - což u nás není v roce, ale až ve 14 měsících a zatím jen doma, venku počítám bude dobře chodit tak v roce a půl. Takže do té doby to bude blbé, musím mladšího pořád nosit ikdyž už je velký a těžký. A k tomu druhé nezbedné dítě za ruku.

A já vidím také spíše výhody než nevýhody v tomto uspořádání sourozenců - společné aktivity, jen jedna přestávka z práce, parťáci sourozenci.

 vejbzrng 


Jednou budou bezva kamarádi 

(2.4.2009 11:16:45)
Já mám děti 19 měsíců od sebe, teď je staršímu synovi skoro 6, dceři byly 4, a nedají bez sebe ani ránu. Nic naplat, vyrůstají jako dvojčata, tak se podle toho i chovají. Občas je to peklo, když se do sebe pustí, ale většinou je to dvojka k pohledání. A další pozitivum :časem, až Tě děti nebudou tolik potřebovat, pořídíš si další, protože se budeš neuvěřitelně NUDIT!!
 PETRA A JULIE 


Re: Jednou budou bezva kamarádi 

(2.4.2009 11:28:49)
TAK TO JE PŘESNĚ U NÁS. KLUKY JSEM MĚLA PO 19 MĚSÍCÍCH,TEĎ JIM JE 12 A 14LET A JULINCE BUDOU 2ROKY,KLUCI SI SPOLU MOC VYHRÁLI, VE ŠKOLCE SI POMÁHALI...S MALOU SI MUSÍM HRÁT SAMA A KLUCI S NÍ ODPOLEDNE DĚLAJÍ VĚCI...ZKRÁTKA SE NEZTRATÍ~o~~t~
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: Jednou budou bezva kamarádi 

(2.4.2009 11:29:03)
Nechci nic rikat ale to ze dnes jsou Vase deti kratce od sebe a rozumeji si vubec nic neznamena.Jako dospeli lide se vidat treba uplne prestanou.Tohle vubec nic nezarucuje!!!A ja chci mit druhe dite az Filipek pujde do skolky ci do skoly,protoze jedno dite bude uz samostatnejsi a ja budu mit CAS se plne venovat a ucit nove veci to druhe.Nebudu ustvana matka ktera nevi,jestli mladsimu driv utrit zadek ci prvnimu dat najist.A jednu vyhodu to urcite ma,to ze mi urcite nevyleti vsechny deti z hnizda najednou ale treba s odstupem peti let.
 vejbzrng 


Re: Jednou budou bezva kamarádi 

(2.4.2009 11:35:30)
Jen aby vyletěly!!Aby z nich nebyly mamánci do 30! Nic ve zlém, ale tak to dneska chodí.~:-D
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Jednou budou bezva kamarádi 

(2.4.2009 11:38:09)
Ančo, ty děti rychle po sobě taky myslím bývají samostatnější, to bych brala jako výhodu. Jsou od malička zvyklé, že nejsou jediným středem pozornosti, takže pak nemají "šoky" při nástupu do školky nebo do školy. Vycházet s vrstevníkem se vlastně naučí už doma, pak to mají snazší než jedináčci nebo děti se sourozenci ve větším odstupu.
Mimino a prvňák mají zase jiná úskalí než "skorodvojčata". Představ si, až bude Filípek dělat úkoly, a poleze mu do toho batole, bude mu rozhrabovat a ničit školní věci...
 PETRA A JULIE 


Re: Jednou budou bezva kamarádi 

(2.4.2009 12:30:26)
PLNĚ SOUHLASÍM~z~, KLUCI TAKY PŘED JULINKOU MUSÍ VŠECHNO SCHVÁVAT, RUCE JSOU VŠUDE A NA NĚKOLIKA SEŠITECH TO JDE UŽ I VIDĚT~o~~o~
 Vaal 


Jedináčci o hodně přichází 

(2.4.2009 12:49:37)
Ančo,většinou nepřestanou...rozhodně je větší pravděpodobnost, že se odcizí děti, které jsou od sebe věkově dále.
Koukám, že máš zatím jen jedno dítě...ŽE BY KYSELÉ HROZNY?~y~
Kdo neměl sourozence blízko sobě, tak si neuvědomí o co vše své dítě ochuzuje.
Společné koupání ve vaně se šnorchlem, noční chichotání a šeptání pod peřinou, stavění bunkrů..prostě spousta zábavy...ale i žárlivosti, hádek a pranic...přesto ti málokdo vyvrátí, že by raději byl bez sourozence.:-)
 singera 
  • 

Re: Jedináčci o hodně přichází 

(2.4.2009 13:39:40)
jo jo, ale co tak pozoruji v okolí hodně sourozenců se nesnáší. Nesnášeli se jako děti a nesnášejí se jako dospělí.Samá závist, rodiče měli jednoho raději atd. :-( A někteří tito dosspělí mají pak jen toho jedináčka. Že je to tak vlastně lepší.
Naštěstí to není můj případ :-) A doufám, že se mé děti v budoucnosti taky nepozabijí :-)
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: Jedináčci o hodně přichází 

(2.4.2009 19:10:32)
No mam sice jen jedno dite ale to proto ze za 1.jsem pres dva roky byla sama,ted mam skveleho pritele s kterym mimi chceme.Za 2.Ma mama ma sestru o 7 let mladsi a v pohode si rozumeji,ta ma dve holky od sebe 3 roky a vubec se nemusi spis se nesnaseji,takze to ze jsou deti od sebe neni zadna zaruka,jak kde.Za 3.Doktor rikal a i jsem cetla ve family star ze idealni rozdil je DVA ROKY ale rozdil 12 ci 15 mesicu vidim jako sibenicky ktery vede k totalnimu vycerpani,depresim a casto to vede i k rozpadu manzelstvi ci partnerstvi,kdyz manzel doma najde kazdy den silene ustvanou manzelku co ma 15 mesicni dite a k tomu trimesicni batole.Jedinacci byvaji sebevedomejsi a svedomitejsi protoze jsou jediny a hodne se od nich ocekava tudiz.Skorodvojcata na sebe dost casto zarli,obcas starsi sourozenec se pokusi odpravit toho mladsiho,je tu tahani se o hracky,o pozornost a o jidlo,obcas do sebe i stouchnou a urcite mezi rocni bato,le ze zacatku bude to mimino spis dost dobre nanavidet.Sice to je jedne z vody nacisto ale jaksi to kazde dite postrada to co nejvic potrebuje a to se rozvijet.Ja na sveho syna mam cas na to vse co potrebuje naucit,podstate cely den si snim muzu hrat,zpivat mu,malovat rozvijet ho ale kdybych mela jeste jedno ditko o tohle bych ho musela osidit.A v kolektivu se myslim zacleni stejne rychle jako ostatni deti co maji podobne stareho sourozence.S fildou chodim mezi deti dost,tam se jich nabazi,pohraje a kdyz jich ma dost jdeme domu.Takze idealni rozdil je ten ze si poridim druhe kdyz prvni jde do skolky,protoze budu mit prozmenu zase cas pro mimino a ne se nervovat.
 Mickey16 


Re: Jedináčci o hodně přichází 

(3.4.2009 2:10:22)
No tak když to píšou ve Family Star tak to bude pravda pravdoucí... mám děti 18 měsíců od sebe a troska ze mě není, a nebyla ani ty první měsíce, šestinedělí s miminkem plus batoletem mi přišlo jako mnohem větší pohoda než když jsem měla jen první mimino. Starší rozhodně není nijak zanedbávanej, hodně dospěl právě tím že se narodil brácha a musel fungovat trochu samostatněji, ví že neni na světě sám a musí se o sebe taky trochu postarat. Jak tu někdo např. zmínil situaci matka kojí miminko a batole na nočníku ječí že chce utřít- no tak se holt naučil že musí počkat, a chvíli na tom nočníku posedí~2~
 Kristianka 


Re: Jedináčci o hodně přichází 

(3.4.2009 8:18:07)
vyprdnout se na to super matky s dvěma dětma nás chudinky mátk~o~y s jednim sežerou zaživa~o~~o~~o~~o~~o~~o~
 Pája 6 


Re: Jedináčci o hodně přichází 

(3.4.2009 8:59:39)
Zajimavé, "když se Filda dětí nabaží, pohraje si a má jich dost, jdeme domů". To pak ale bude mít chudák Filda drsný, až mu v tu správnou dobu pořídíte sourozence. Nebo spíš bude chudák mladší sourozenec. On má ty ostatní děti jako hračky?
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Jedináčci o hodně přichází 

(5.4.2009 2:12:09)
všichni sourozenci na sebe občas žárlí a zkouší se odpravit... ať je rozdíl mezi nimi rok nebo 5 let...
Jak my se s bráchou řezali (o 5 let mladší...), teda do doby, než vyrostl a přepral mě.

Starší syn 3 roky chodí do školky, tam se vyblbne. Já se zatím věnuji 5ti měsíčnímu... Odpoledne jdeme staršího vyzvednout ze školky, stavíme se na hřišti, kde si s ním pohraju...
Dneska byl např. mladší doma s tátou a my jsme si udělali výlet sami dva....
Ze staršího jsme udělali "velkého bráchu", dostal nové "dospělácké pravomoce", je na to moc pyšný...
Stačí akorát děti správně motivovat.

Počítám s tím, že až ten mladší začne lozit a chodit, bude brát staršímu hračky, sem tam mu něco rozbije, to je přece normální... Asi i budou bitky...

Víš, až budeš mít dvě děti, hodně věcí přestaneš řešit, nebo je budeš řešit až opravdu nastanou.

Tady vidím i rozdíl u mně samotné - u prvního jsme byli z lecčeho vybobkovaní, u druhého v poho... Už jenom to úúúžasné zjištění, že opravdu nemusím vyskočit pokaždé, když dítě zakňourá...

Tady musím připomenout takový ten mail, co pořád koluje, jak to vypadá u prvního, druhého a třetího dítěte..... Hlášky typu "dokud neteče krev, tak mě nevolejte" mě napadají už teď... ~;). A na vánoce jsem si přála bezdrátová sluchátka a taky už jsem se naučila říkat KISS ME GOODBYE (pro neangličtinářky to kdysi nejtrefněji přeložili Vašut s Osvaldovou: Polib mi, čau! ~t~)
 Janule 28 


Re: Jedináčci o hodně přichází 

(6.4.2009 22:38:48)
Já mám teda 2 kluky 3,5 roku od sebe a je to pro mě taky pěkný záběr. Starší samozřejmě žárlí, vyžaduje stále pozornost. Místo aby byl samostatný, je to právě naopak. Se vším chce pomáhat a když mu řeknu, že teď nemůžu, teď musím to a to..., tak se naštve, vzteká.Navíc je pro mě těžké zabavit je oba. Pokud si s něčím chce hrát starší, mladší mu to rozbije, zbourá...Takže starší raději nechce dělat nic a vyžaduje jen tv nebo hry na PC, což já nesnesu(takže to vyvolává další boj). Hodně pociťuje, že díkymladšímu jsme všichni hodně omezeni, takže už několikrát vyslovil, že jsme si raději neměli přát, aby se Matýsek narodil. To mi pak rve srdce, snažím se mu vše vysvětlit, ale myslím, že ho už ty řeči nezajímají. Tak jsem sama zvědavá, jak se jejich vztach vyvine dál a zda se budou mít rádi. Z vlastní zkušenosti vím, že ti mladší ke strším vzhlíží, ale ne vždy to je obráceně....
 Petra Neomi 
  • 

Re: Jedináčci o hodně přichází 

(3.4.2009 0:57:58)
Myslím si, že je to nesmysl, já mám bratra o sedm let mladšího a pod peřinou jsme se smáli, i bunkry jsme stavěli... :) To opravdu není věc věkového rozdílu. Partner má o dva roky mladší sestru a zdaleka si tak blízcí nejsou.
 karma 


jste matky heroiny! 

(2.4.2009 13:34:47)
Mám dceru 18 měsíců. Doted jsem se klepala, abych neotěhotněla znovu (jednak nechci nic brát kvůli kojení a vlastně mi antikonc dělala vůbec zle), poslední týden si říkám, jestli by to nebylo špatné mít ještě druhé dítě už ted. Ale rozumem vím, že bych to asi nedala! Dcera chodí spát v 11 večer, přes den spí max hodinu, když byla mimi, chodila spát mezi 12. a jednou v noci, přes den spala tak 2x 20 minut. Mezi tím jsem ji musela furt, furt,furt nosit (cca 15hodin v náručí). Jinak plakala. Jinak je k sežrání, ale padala jsem a padám na hubu...no jako asi spousta matek. Ale nedovedu si představit, že mám další nespavé mimino a do toho starší. Jo, kdyby se mi narodilo rovnou desetiměsíční batole, budu mít dětí tak šest. Ale ten začátek je šíleně náročnej! Mrzí mě ale, že jsem už stará páka (33), tzn, že s velkým rozestupem stihnu max 2 děti.
 karma 


chvála čokolády 

(2.4.2009 13:41:40)
Jo!!! a bez čokolády bych nevypiplala ani své jedno dítě. Ještě, že ji ti Aztékové-nebo kdo to byl-vynalezli. Vivat čokoláda. Mít dvě děti, nejím už nic jiného.
 singera 
  • 

Re: chvála čokolády 

(2.4.2009 13:47:06)
~t~
 Stáňa a dva kluci 


Re: chvála čokolády 

(2.4.2009 14:03:22)
Joo, čokoláda:-), mám dětičky "až" po dvou letech, ale první rok byl hooodně náročný. Takže čokoládka mě držela nad vodou. Klidně jsem zblajzla celou tabulku na posezení. A i tak jsem hubla:-).Já vlastně pocítila úlevu asi až tak kolem roku a třičtvtě, dvou mladšího? Už si to přesně nepamatuju...
 karma 


Re: chvála čokolády 

(2.4.2009 14:11:52)
Pche, tabulku beru za základ. Dám denně i dvě. A to mám to dítě jedno. Blbý je, že jak na ni chodím, dětátko chce už taky "čokouádu". A to jsem se chtěla do dvou let vyhnout sladkostem. Ale takhle se pro nás čokoška stává základní potravinou. Když zapomenem koupit chleba, neva, ale jak nekoupíme čokoládu...tj krize.
 Stáňa a dva kluci 


Re: chvála čokolády 

(2.4.2009 14:15:08)
Sisan~:-D, no ono se ty závislosti asi dědí:-), dětičky jí dostávaly už pupeční šňůrou:-). U nás jí milujem všichni včetně manžela a to jinak jíme vcelku dost zdravě. No asi každý máme nějakou tu neřest,že~w~...
 karma 


Re: chvála čokolády 

(2.4.2009 14:48:26)
Přesně! Já furt snaha o vše bio...a nakonec kupuju v supermarketu vagony "cleverů" čokolády...ta potupa!
 Lenka 
  • 

Re: chvála čokolády 

(4.4.2009 15:43:31)
Hihi, naše 2,5 leté chce "hačeládu" :-)
 Cita 


Re: jste matky heroiny! 

(2.4.2009 13:56:09)
Sisan, Kryštůfek byl sakumprdum to stejný, v noci jsme k němu vstávala tak pětkrát, přes den si zchrupnul dvakrát na dvacet minut..pořád nosit..hrůza

No a holčička je andílek, půl roku prospala (vzhůru byla zezačátku jen čtyři hodiny z dvaceti...prostě dítě za odměnu..pořád se směje, i když upadne..vstane a zase se směje..

Dneska si děti hrají spolu skoro pořád a já jsem vděčná, že jsme si malou pořídili tak brzo..

Tak se neboj, třeba na tebe taky čeká andílek ~:-D
 karma 


Re: jste matky heroiny! 

(2.4.2009 14:06:18)
JO? že by? ale já jsem ze 3 dětí (mmch po 2,5 letech odstupy), Já nespavá, brácha nespavej, nejmladší spavej. Takže... Mmch to nespaní a nadstandardní chování máme asi v rodině: ted mám čerstvou neteř Andělu...kopie-co do režimu-meho exmimina. Ale jinak je moje děcko zlaté. Sakra, sakra, fakt váhám. Ono by se to asi NĚJAK zvládlo, ale já jksem cholerik, bojím se, že čím bych byla nervoznější, odnášely by to právě ty děti. Ale mít hodně dětí je pro mě lákavá představa. Teoreticky.
 Cita 


Re: jste matky heroiny! 

(2.4.2009 15:22:31)
Hele, já nemám babičky, tak sem si pořídila paní na hlídání :-) a vážně to nestojí svět ~;)..no a Zuzanka mě pak mile překvapila..

MM, není to pravidlo, samozřejmě, ale hodně holek kolem mě mluví o tom, že další dítko v pořadí je hodnější ~z~

 Alena, dve deti 
  • 

Re: jste matky heroiny! 

(5.4.2009 14:32:01)
Neblazni, ve 33 neni pozde! prvniho spunta jsem povila ve 33 a druheho ve 36 (proc 3 roky? protoze az do doby, kdy prvnimu bylo 2 a 1/4 roku, jsem ho kojila i v noci, a to byla spolehliva antikoncepce, po mesici stopnuti nocniho kojeni jsem opet otehotnela). Nemam tak nespave mimi, takze si neumim predstavit, jake to mas Ty, ale je fakt, ze s narozenim mladsiho robatka to starsi prestalo pres den spat... takze si taky moc neodfrknu. Samozrejme si obcas rikam, kdybych deti mela o 10 let driv, lip bych to zvladala fyzicky. Ale uz se to stalo takhle a ja i kdyz nekdy taky dost padam na usta, tak jsem strasne rada, ze ty dva zlobivaky mam. A i kdyz mam trochu strach a trochu si rikam, ze uz asi nebudu tak moc plodna, prece jen tretimu bych se az tak nebranila. (A jestli Te napada, ze to se mi to mluvi, kdyz mam na pomoc babicky apod., tak moje mama bydli 120 km daleko a tchyne 150 km. Ale je fakt, ze nekdy si rada u nich uziju vikend, kdy aspon nemusim varit.)
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Jednou budou bezva kamarádi 

(3.4.2009 21:41:47)
Ale vždyť stačí, když to naučíš staršího - ten mladší všechno okouká :-)
 Janika 
  • 

sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 12:45:14)
Jsem tehotna, deticky budou od sebe 23 mesicu. Chtele jsem se vas zeptat na sourozenecky kocarek, potrebujeme ho? Mate s tim zkusenosti, jake znacky jsou dobre? Nebo to zvladnu s miminkem v kocarku a starsi dcerkou bud tapkajici anebo na trikolce tlacit pred sebou? Diky!
Jinak clanek moc hezky, doufam ze to taky zvladnu, nemam totiz zadne hlidaci babicky :-)
 martina 16m syn 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 12:51:15)
ahoj ja budu met za chvilku taky dve deti a budou o 21 mesicu.rozhodne si kupovat kocarek nebudu koupim si ten skoateborpro to strasi.ten upevnim na kocarek a je to bude stat a vest se.on stejne rad jde i ted vedle kocarku.
 M+B+A 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 13:25:12)
jo, skejt mám taky v plánu. jinak my to vyřešili koupí pořádnýho vozíku za kolo, stejně ho jednou budem chtít pořídit a dá se do toho koupit i vložka na zavěšení (ne takový ten polystyrenový výlisek) pro úplně malilinký nunýško, malej sedí vedle. je to supr odpružený, dá se celý zatáhnout igelitem když je hnusně a strašně pohodlně se s tím manévruje. nevýhodou je šířka, ale sourozenecký kočáry jsou taky dost obludy - ne teda všechny, ale většina. uvidíme jak to půjde a jestli se tam miminka nepokoušou:))
 vejbzrng 


Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 13:13:10)
Jde o to, jak hodně je první dítko zdatné v chůzi, já neměla ani sourozenecký kočár a ni to stupátko, syn zkrátka ťapal a to i dost dlouhé trasy. Dceru jsem na 1,5 roce taky z kočárku vysadila a kočár uklidila.
 Eecta 


Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 13:14:15)
ahoj
nase holky jsou presne 23 mesicu od sebe, dvojkocarek jsem dlouze promyslela, nakonec jsem rada, ze jsem ho neporidila - meli jsme skejtik, jezdila bud na nem, nebo jsem ji posazovala nahoru na kocar (na hluboky, na nem ten pevny vrchni latkovy dekl - aby nesedela mimcu primo na nohach) - skejtik jsme po mesici odendali, spatne se mi za nim chodilo, musela jsem tlacit trochu v predklonu, abych do nej nekopala - bud chodila, nebo se vezla na kocaru.

trikolku, odrazedlo nebo kolo mame taky, tahala jsem ho za sebou na psim voditku, z kopce a po rovince jezdila sama.
 radka 
  • 

diky 

(2.4.2009 13:35:22)
diky za clanek, je to presne tak, i kdyz mam mezi detmi rozdil 2 roky a ctvrt, ale honicka je to stejna a vycerpani velke. Taky u starsi dcerky zachvaty agresivity a zloby na mensiho. Jen v jednom bych Ti chtela oponovat - pises "urcite zhubnete". Ja i kdyz mam pohybu a litani dost, pribiram, protoze se dopuju cokoladou a jim ve 2 v noci, kdyz konecne po 1, nekdy i po 3 probdelych hodinach maly usne:-(
 Marta 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 13:55:33)
Sourozenecky kocarek jsem zavrhla, mam skejt, ale pouzili jsme ho asi dvakrat. Prekazi, spatne se s nim nastupuje do tramvaje. Deti jezdi v jednom kocaru (vejdou se ve sportaku vedle sebe), na nanozniku a pod.
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 13:58:10)
Já se bez sourozeneckého kočárku neobešla - používali jsme ho výhradně, denně, do cca 1 roku, byl to bezva pomocník a procházky s ním neuvěřitelně pohodlné.
Starší byl a je nechodec, začal chodit až na 14m a doteď (32m) nechodí rád a ujde hrozně málo a chce se nosit ~n~, používala bych ho i teď ale mladší už být v sour. koč. nechce- nevidí před sebe!
 Cita 


Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 14:03:20)
Ahoj, měla jsem Jané POWERTWIN. Děti dva a čtvrt roku od sebe..ale na nákup tři kilometry a taky bez babiček a bez auta..

Takže nám se osvědčil moc a moc..

Záleží na tom, na jak dlouhé cesty se budete vydávat, pokud jsou to jen krátké procházky a dítko průměrně chodivé, není potřeba..

Ale my to měli všude daleko a navíc miluju dlouhý tůry...to by mi děti neušly..

Teď máme tyče za kolo a prďolové šlapou :o)
 Zdeňka, holčička a 2 kluci 


Re: sourozenecky kocarek - doporučuji 

(2.4.2009 14:27:10)
Ahoj, já měla první dvě děti 16 měsíců od sebe a sourozenecký kočár byl pro mě samozřejmost. Využívala jsem ho plně 1 rok, to znamená do věku 2 a čtvrt. Pak jsem ho prodala kámošce, která měla děti od sebe 24 měsíců, ale starší dítě hodně živé a nezbedné, tak ho potřebovala spacifikovat. Využije ho doteď, v červnu budou její starší dceři 3 roky.

I dvouleté dítě si někdy potřebuje odpočinout, nemusí mu být dobře nebo chce jen ten komfort. Nemůžeš ho nosit na ruce, nemůžeš tlačit tříkolku, přece se neodděláš. Doporučila bych koupit použitý kočárek, nebude ti líto peněz a s klidným srdcem ho levně prodáš dál. Já měla Babywelt Oregon tandem, byl bezvadně ovladatelný, kupodivu pocitově lehký, skladný do fabie kombi. Jen není příliš komfortně velký, ale za tu cenu nějaký kompromis být musí. Mně posloužil dobře. Na bazaru kočárků v AAA kočárky jsem ho teď viděla i hodně levně, kolem 3.000,- Tak hodně štěstí!
 Radka + 2 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 14:40:20)
Nám se první "odstavilo" z kočárku ve 13 měsících, takže jsme sourozenecký kočárek nepotřebovali. Ale protože pak trošku zavidělo, tak jsem v zimě občas chodila s "kapsou" s mimčem a v kočárku starší, na jaře mimčo v kočárku, starší sedělo u nohou, v létě už v tom kočárku pro jedno leželi spolu oba :))
 martina,2 děti rozdíl16m 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 14:44:56)
ahoj, zrovna ted to prožívám. Malé je 6 týdnů a chlapečkovi je rok a půl. Bydlíme na vesnici, takže na procházky jdeme většinou do lesa,ale je potřeba malého převést alepson po silnici, protože nechce chodit za ručičku a fakt se dost bojim, aby ho něco nepřejelo. Používáme skejt, doma dělaný. Je to skvělí, na takovéto převežení,ale je dobré, když ten starší už dobře chodí jinak by se mu to asi dlouho nelíbilo.
Jinak to docela zvládám,ale mám hlídací babičky a fakt mi dost pomáhají. Být na to sama tak nevim nevim
držte se holky
 jitucha 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 14:52:54)
mám děti 21 měsíců od sebe. staršího jsem vozila na hlubokém kočárku tak, že se postavil čelem po směru jízdy "na štangli" mezi kola a držel se madla, k naprosté spokojenosti všech zúčastněných - mimino mělo na co koukat, on se svezl a já jsem mohla jít svým tempem. nebo jsem měla mimino v babyvaku a staršího jsem vezla ve sporťáku. a když měl starší odrážedlo nebo traktůrek a už nemohl, dal si nohy nahoru a já jsem ho kočárkem tlačila. taky mám pocit, že jsme kombinovali kočárek s krosničkou.
 maja 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 15:16:45)
NAše děti jsou 2 roky od sebe a bez dvojkočáru si to teda neumím představit . Měli jsme sedačky za sebou takže kočár vleze všude: do dopravních prostředků ( všech myslitelných), do všech obchodů, do auta složený naprosto s přehledem. Měli jsme ho zhruba do 2 let mladšího čili 4 let staršího dítěte) a úplná pohoda. Když jsem vzala jen jednokočár tak holka řvala, že chce taky a bylo to psycho.
 irlev 


Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 18:38:59)
Kluci jsou od sebe 15,5 měsíce. Dvojkočár jsme koupili nedávno, když bylo mladšímu půl roku. Do té doby nám stačil šátek nebo buggypod, ale s teplem jsme víc venku a potřebovala jsem pro staršího větší pohodlí. Používám ho na delší jak dvouhodinové procházky, ty kratší starší ujde bez potíží.

Radím nechat rozhodnutí až do doby po porodu, jaké budou aktuální potřeby.
 rosadaa 


Re: sourozenecky kocarek 

(5.4.2009 18:48:18)
Já mám děti od sebe 17 měsíců a kopili jsme nedřív skejt, ale Kubík na něm na delší procházce dokázal usnou ve stoje. Takže jsme pořídili i sourozrnecký kočár. Nakonec jsme využili oboje.
btw. obojí ještě mám a chci prodat.
 Babsi+2 


sourozenecky kocarek - ani ne, spíše kolovozík 

(2.4.2009 16:37:07)
Mě se prcek narodil v zimě...a byla to krutá zima, takže starší seděl v saních, mladší byl ve vaku pod bundou. Další zimu byli na saních oba.
Kdybych nebyla blbá a poslechla muže, koupila bych si dvojvozík, vyřešila bych kolo, výlety i nákupy s dvěma prckama. Rozdíl kolovozíkXdvojkočát je nula korun a zabiješ dvě mouchy jednou ranou.
Já jsem toho mladšího v podtatě odnosila ve vaku, málokdy se dostal do kočáru
 Diva.Bara 


Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 17:12:39)
Janiko, a co šátek nebo nosítko?
dceři bylo 24měs když se narodily dvojky, board nám za kočár nešel a ona ač zdatný chodec (celé těhu jsme ji trénovali aby ušla, chodila ráda) najednou "ztratila nožičky" - když se vozí miminka, vozím se i já. občas jsme ji strčili ke klukům do kočárku mezi ně (Jane twintwo a Hartan), občas jsem si ji hodila na záda do šátku a tlačila kluky.
dle mého pořizovat ve 2letech sourozenecký kočár je zbytečnost, jak dlouho bys ho využila? nebo jedině po někom za hodně dobrý peníz. pro dítě mladší 2let bych ho ale pořídila (např 15ti měs dítě je ještě malé).
 betulka26 


Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 17:32:02)
Ahojky,
mám doma 18měsíční dvojčata, takže nedovedu přesně posoudit, jestli ještě budeš sourozenecký kočárek fakt potřebovat, ale jestli budeš nějaký kupovat, doporučiji "Cosatto duet lite", je to sourozenecký kočárek (pro dvojčata se taky v pohodě dá). Výhoda je, že jsou to vlastně skoro golfky, takže je dost lehký (necelých 11 kilo), starší děcko vpředu sedí a zadní sedačka je už pro mimča od narození, dá se tam taková ta taška na mimi a sedačka se sklopí. Fakt nezabere moc místa a všude se vejdeš. Jenom jedna nevýhoda - kočárek je dost úzký, záleží kdy budeš mimčo mít, ale pokud v zimě bude už větší a pořád ležící, tak nevím, jak dobře by se do té tašky vešel ještě fusak.
Tolik náš tip, jinak přeji hodně štěstí a pevné nervy :o).
 iva, 2 holky 2 a ctvrt roku od sebe 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(2.4.2009 22:18:22)
Ahoj, zalezi na povaze deti. Mame holky dva a ctvrt roku od sebe a nejprve jsem myslela ze to zvladneme i bez skejtu s odrazedlem, jenze nase starsi slecna proste chodit moc nechce - jen s kamaradkama ale kdyz vidi jak se mladsi veze vyzaduje noseni. Takze jsme skejt poridily a mame doted a vyuzivame . Ted je starsi pres 3 rokya a uvazuji u prodeji (teda ne ze by chtela chodit ale za sportak ho vazne davat nebudu). Jinak pro zajimavost mam blizke pribuzne v Australii a tam deti do 4 let maji kocar vsechny, o porizeni dvoj kocaru pro sourozence kteri maji mezi sebou 3 roky se neuvazuje a primo se kupuje. To nemluvim o dudlicich a plinkach nejmene do 4 let... mozna jsme na ty nase prcky moc narocni Iva
 Iva 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(6.4.2009 8:24:49)
ahoj Ivo, kdyby ses rozhodla skejt prodat, koupim :-) Potrebuju ho az na konec listopadu, takze dost casu.... Kdyztak se ozvi na iva.pirnikova@seznam.cz. Taky Iva.
 EMMAN 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(3.4.2009 13:42:55)
AHOJ,
MÁME DĚTI 17 MĚSÍCŮ OD SEBE (NYNÍ STARŠÍ 22M., MLADŠÍ 5M). 1. 3 MĚSÍCE JSEM MALÉHO NOSILA V ŠÁTKU A STARŠÍ JELA V GOLFKÁCH, NEBO STARŠÍ JSEM MĚLA V KROSNIČCE A MALÝ BYL V KOČÁRKU... TAKY JSME ZKOUŠELI SURF, BEZ EFEKTU - MALÁ Z NĚJ POŘÁD SLÉZALA. PAK JSME OBJEVILI SOUROZENECKÝ KOČÁREK PHIL AND TEDS, A TEĎ NÁS MRZÍ, ŽE JSME HO NEPOUŽÍVALI OD ZAČÁTKU. BEZ NĚJ NEDÁM ANI RÁNU. SKVĚLÝ DO TERÉNU I PO MĚSTĚ, LEHKÝ I KDYŽ V NĚM VEZEME OBĚ DĚTI (MŮŽE BÝT I JEN JEDNO DÍTĚ - BUĎ MLADŠÍ NEBO STARŠÍ). NEBUDU HO VÍCE POPISOVAT, VŠE SE DÁ NAJÍT NA WEBU.
K VOLBĚ ZDA SOUROZENECKÝ KOČÁR ANO NEBO NE: U NÁS ROZHODLO HLAVNĚ TO, ŽE BYDLÍME V CENTRU PRAHY, KDE SE BOJÍM NECHAT BĚHAT MALOU PO CHODNÍKU, TAKY NEŘÍDÍM, TAK KDYŽ SE CHCI DOSTAT NĚKAM DÁL MUSÍM JET MHD, COŽ V NAŠÍ KONSTELACI BEZ KOČÁRKU DOST DOBŘE NEJDE.
 Veronika+3kluci 


Re: sourozenecky kocarek 

(3.4.2009 22:28:14)
Já budu mít kluky 2,5 roku po sobě, tak sourozenecký určitě nekupuju. Už te%d jsme v podstatě bez kočáru. Jen mi dělá problém spaní, když už vyrazíme s golfkami, tak pravě kvůli spaní po obědě. Do kořáru se mi k miminku ten starší fakt nevejde, je ho celkem kus :-) Asi to budu příležitostně řešit miminkem v šátku, když pojedem někam přes poledne.
 matahari+T 06+A 08+S 10 


Re: sourozenecky kocarek 

(4.4.2009 20:48:23)
MY MELI KLUKY 18 MĚSÍCU OD SEBE A POUŽÍVALI JSEM SOUROZ. KOČAR ASI 5 MĚSÍCU, TAKŽE MYSLÍM, ŽE VY BYSTE SE BEZ NĚJ SKORO OBEŠLI, ALE ZALEŽÍ SAMOZŘEJMĚ NA STARŠÍM - usnadní se tím žarlení, když má mimi kočar já ho chci taky apod.... my měli EASYWALKER DUO holandské výroby a byl opravdu senzační...cena, skaldnost..prostě nej vřele doporučuji!!!!!
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: sourozenecky kocarek 

(5.4.2009 2:22:29)
záleží, pokud budeš mít starší dítě ve školce, tak ten kočár ani neužiješ.
Většinou taky toho staršího nebaví jenom ťapat za kočárkem, takže to budete brát směrem na nejbližší hřiště.
Já jsem spíše přemýšlela o takovém tom vodítku na děti (ty kšandy se používají, když se dítě učí chodit), chtěla jsem si k tomu přikoupit pětimetrové navíjecí vodítko - syn měl občas tendente zdrhat a po trávě se mi ho těžko nahánělo, když jsem měla i kočárek. A nechat stát kočár a honit se s dítětem, na to nemám dost odvahy... Naštěstí se to vyřešilo právě školkou.
Skate je šikovná věc, ale ne ke každému kočárku ho jde dát (třeba na naše Jané Slalom bohužel ne).
Pak bych to spíše řešila (až budete jezdit ve sporťáku) nějakým babyvakem nebo šátkem, kde si dáš toho menšího a staršího povozíš v kočáře, když bude unavený...
Záleží, jak moc jsi akční, pokud budeš dělat s oběma dětma túry přes celé město....
 Švejnožky 


Re: sourozenecky kocarek 

(5.4.2009 7:57:23)
Já mám kluky 20 měsíců po sobě a také jsme přemýšlela, jak s kočárkem. Nakonec jsme se rozhodli pro kočárek Phil&Teds - trojkolka, která se dá během vteřiny přeměnit na dvojkočár. Musím říct, že mi to ulehčilo strašně moc nervů. Jsme z Prahy, takže cesta MHD s děckem za ruku a s kočárkem je opravdu velké dobrodrůžo, v dvojkočárkem je to přeci jen větší pohoda. Ikdyž ten starší je zvyklý hodně chodit, občas si prostě rád odpočine a když vyrážíme na výlet na celý den, může si i pěkně schrupnout. Phil&Teds je opravdu super, sice budí dost pozornosti, takže si člověk občas připadá jak nějaká hvězda, jak na vás okolí pořád kouká, ale je lehký, super skladný a velikostně stejný jako obyč kočárek. Jen doporučuji si ho objednat v Anglii, vychází tam o mnoho levněji než tady v ČR.
 evitka 


Re: sourozenecky kocarek 

(6.4.2009 9:03:41)
Ahoj Janiko, máme kluky od sebe 22 měsíců, dnes jsou jim už 2 a 4 roky. Pro prvního syna jsem měla kočárek Pegperégo - podvozek a na to šla nacvaknout buď hluboká korbička nebo sportovní sedačka. Před narozením druhého syna jsem si dokoupila od Pegperéga tandemový podvozek, na který šla nacvaknout korbička a sedačka za sebou. Takže jsme měli jak samostatný kočárek a když bylo třeba, tak jsem použila druhý podvozek a měla jsem sourozenecký kočárek. Takto jsme to používali asi půl roku a bylo to báječné. Bez toho bych se z domova moc nedostala, všechno máme minimálně kilometr daleko. Takhle to bylo v klidu, mohli jsme podnikat i delší výlety, obě děti se v kočárku pohodlně vyspali. Pak jsem používala už jen sportovní kočárek a k tomu občas přidala skejt pro staršího syna, třeba když se šlo do ZOO nebo někam dál, kde jsem tušila, že cestou zpátky by už fňukal, že ho bolí nožičky.
Jinak jsem moc ráda, že kluci jsou narozeni takhle za sebou, souhlasím, že občas je to samozřejmě náročné, ale člověk v sobě vždy najde další a další rezervy, jak se to dá zvládnout. Řeší se hlavně podstatné věci a to že nemám zrovna francouzskou manikůru mi fakt žíly netrhá. Starší syn teď už chodí do školky, takže času na vše je najednou zase dost a vše se vrací do normálu, čas na sebe si vždy rozhodně najdu. Babičky jsou sice obě již v důchodu, ale bydlí několik desítek kilometrů daleko. Ale když je potřeba, tak kluky rádi pohlídají, jen to není pohlídání na pár hodin, ale třeba je tam zavezu na pár dní:-) Řekla bych, že u nás bylo nejnáročnější období od půl roka do roka a půl mladšího, kdy už z něj nebyl jen ten sladký plně kojený "ležák", ale najednou začal šmejdit po bytě, brát staršímu hračky, já se musela zabývat miminkovskými jídly, to byly obědy vždy celkem adrenalinová záležitost - do jednoho to cpát lžičkou, dohlížet jak jí starší syn, pak je dát spát a pak se konečně najíst já. To jsem taky vždy oběd musela zakončit něčím sladkým a kafem, abych se mohla vrhnout do druhé části dne:-) Ale teď už je to paráda. Kluci jsou úžasní parťáci, vyhrajou si spolu, starší toho mladšího táhne nahoru. Sem tam je to samozřejmě bitka o nějakou hračku, všechno musí být ideálně dvakrát ve stejném provedení, ale fakt bych neměnila. Příští rok mi čeká opět nástup do práce a pak už jen makat a makat až do důchodu...
 Klara, Filip 2,3roky, Kristina 4 mesice 
  • 

Re: sourozenecky kocarek 

(20.4.2009 21:25:45)
Take mam deti od sebe 23 mesicu. Dost jsem se napremyslela, co pro syna poridit a po 4 mesisich zkusenosti muzu doporucit skateboard za kocarek.

Sourozenecky kocarek je fajn, ale jak vidim potreby syna, zase tolik bych ho nevyuzila. Jdeme-li na prochazku, ma volnost si vybrat, zda bude tapat ci zda se poveze. (Ortopedi nedoporucuji u deti do 3 let dlouhe trasy, tak ho ani nenutim.)Nemusim ho neustale usazovat ci sezazovat z kocarku. V tomhle je naprosto samostatny. V jeho veku uz bych ho tezko udrzela v kocarku dele nez pul hodiny.

Skateboard mi pri chuzi nevadi (zalezi asi na tom, zda muze byt madlo kocarku vysoko). Kdyz nastupuji treba do autobusu, skateboard pripevnim ke kocarku (pri koupi jsme obdrzeli snurku, za kterou se "povesi")a nastoupim se synem za ruku. Je uz dostatecne velky na to, aby umel nastoupit do autobusu sam.

Skateboard nezabere moc mista. Je to dobre i do auta, kde neni zadny velky kocarek a k pozdejsimu schovani do skrine. Pri koupi sourozeneckeho kocarku je treba nekam schovat ten stary. A az jednoho dne starsi dite vyroste z kocarku (coz odhaduji do pul roku), bude se muset pro zmenu schovat/prodat ten sourozenecky. A to mi pro ten pul rok prislo jako moc prace.
 moniviky 


do toho bych nešla 

(2.4.2009 16:28:08)
mám jen jedny nervy,proto mám děti od sebe jedenáct let a jsme všichni v pohodě.nedovedu si to představit.
 Gudrun 


Re: do toho bych nešla 

(2.4.2009 17:19:56)
Taky bych to nechtěla. Mám od sebe děti 13 let a je to perfektní. Sice někdo namítne, že z nich budou dva sobečtí jedináčci, ale nežárlí na sebe a mají k sobě hezký vztah. Dítě by si měl člověk užít, to při takové honičce ani nemůže být možné.
 VlastaN 


I děti které jsou narozené blízko po sobě si můžete užít 

(2.4.2009 18:41:19)
Já nemám sice děti po roce, ale po dvou a půl letech. Někdy je to hodička, ale myslím si, že si své děti užívám. Jen se to musí dobře zorganizovat.
 Myss 


Re: do toho bych nešla 

(12.4.2009 8:18:40)
taky mam deti 16let od sebe.Nemuzu si stezovat.Na obe jsem mela cas,nemusely se prat o mou naruc.Maji perfektni vztah.A protoze jsou to kluci a to jsou vecne deti,tak ten starsi se vyblbne s tim mladsim absolutne.Mladsi se v nem zhlizi,je to pro nej vzor.Na pocitaci hraji stejne strategie,i kdyz samozrejme s rozdilnymi vysledky.Neumim si predstavit mit deti takhle za sebou.Vim,ze kdyz musis,tak musis,ale ja jsem nechtela muset.Sama jsem z rodiny,kde jsme byli po roce tri a bylo to hrozne.mamu pro sebe jsem nikdy nemela.Vsechno fungovalo,to jo,jak tu pisou maminky.Ale musel to byt vojensky styl,jinak by to proste mama nezvladla(bez babicek a jakehokoliv hlidani,plus vysoka skola a liga volejbal)Mama se taky zhroutila a skoncila ve 27.letech v LDN.(lecebna pro nevylecitelne nemocne)Se zaludkem.Dostala se z toho,ale problemy ma dodnes.Neverim,ze to muze nekdo planovat.myslim,ze to lidem proste nejak nevyjde,ale jit do toho dobrovolne?Nemuzu to pochopit.Navic my jsme jako sourozenci nikdy nijak moc k sobe netihli,jeli jsme jak stroje.Dodnes se nevidame,jen sms k narozkam a k Vanocum.
 Diva.Bara 


Re: do toho bych nešla 

(12.4.2009 10:23:30)
Dášo no ale že to tak nešlo u vás neznamená že to nemůže fungovat v jiných rodinách, a to fungovat velice dobře. mám sestru o 11měs mladší, k tomu další sestru o 6let mladší, a taky to matka zvládala velmi dobře, prostě jsme musely být trochu samostatnější, holt nás nevodila za ručičku moc dlouho ale myslím že to bylo jen ku prospěchu věci (uměly jsme si zařídit spoustu věcí, nakoupit, postarat se o sestru, zaplatit složenky...). a taky se z toho nezhroutila (mmch LDN není léčebna nevyléčitelně nemocných ale dlouhodobě nemocných, a to je rozdíl, můžou tam jít třeba i lidi kteří se potřebují zotavit po nějaké nemoci a nemají na to doma vhodné prostředí příp někoho kdo by se o ně postaral).

Neverim,ze to muze nekdo planovat.myslim,ze to lidem proste nejak nevyjde,ale jit do toho dobrovolne?Nemuzu to pochopit"
- beru tvůj názor že bys to tak prostě nechtěla, ale zkus pochopit taky ty jiné maminky které to prostě mají jinak, trochu tolerance možná. proč by to tak někdo nemohl plánovat? já chtěla otěhotnět podruhé když byl dceři 12měs, a pak jsem chtěla další, tedy celkem 3děti s rozdílem max 2roky. vidíš otěhotněla jsem když bylo dceři 15měs a byly to dvojčata (tak ty jsme fakt neplánovali), a já si zase nemůžu vynachválit tohle. já mám kolem sebe většinu maminek které to tak plánují, děti od sebe do 3let.

já spíš mám zkušenost že maminky s jedináčky (bráno obecně) je hrozně dlouho opečovávají, můj 15ti letý příbuzný ještě nebyl doma přes noc a ani kamarády nevyhledává tolik protože má rodiče se kterými tráví veškterý svůj volný čas, prostě je nesamostatný, ví že rodiče vše zařídí, koupí, ví že v 18l dostane auto a byt. nevím možná je to vyjímka nebo taková generace dětí :( ale já od 15ti l dělala každé prázdniny brigády, jezdila s partou pod širák...
vím že tyhle moje příklady nemají moc vypovídací hodnotu, ale já mám prostě strach že mít jenom jedno dítě nebo 2děti tak dlouho od sebe, tak bych se chovala stejně.

 Myss 


Re: do toho bych nešla 

(12.4.2009 17:32:00)
nikoho neosocuju,jen pridavam sve do diskuze,tak to ma byt,ne?Klidne beru i ten Tvuj,jenom proste polemizuji a chci vedet,co je na tom tak bajecneho byt tehotna a tudiz unavena a pritom vstavat k rocnimu diteti,zvedat temer destikilove dite,ktere jeste proste nemuze byt samostatne,nechodi,vsude vleze,vsechno zkouma.Pak porodit druhe a vstavat na stridacku k jednumu a pak za hodku k druhemu,mozna je i kojit na stridacku nebo jak..Ja to proste jenom chci vedet!Beru variantu,ze tohle bajecne neni,ale kdyz se to vydrzi,tak jsou deti vekove k sobe a pohraji si.Jenze,co kdyz ne?Co kdyz ma kazdy jine zajmy a ma na to narok?Jak mama taha jedno dite do krouzku kresleni a druhe ma byt ve stejnou dobu na treningu hokeje?Kdo se komu prizpusobi a proc?Mas pravdu v te samostatnosti.Taky jsme byli jako tri po sobe jdouci deti absolutne samostatni,proste na nic nebyl cas.Nejake povidani s rodici neznam.Starsi kluk vyrostl jako jedinacek a nikdy se tak neprojevoval.Uz je z domu,stara se o sebe sam,takze v tom to neni.Taky mas pravdu v tom,ze materialni zabezpeceni je asi pro jedinacky lepsi.Dostal od nas byt 3+1,takze ma dobre naslapnuto.Mladsi ma diky tomu,ze uz jsme rodice na vrcholu kariery taky dobre zazemi.Ale to k diskusi jen na okraj.Mozna jen hajim sve,protoze to vase neznam.A uz nepoznam.
 Diva.Bara 


Re: do toho bych nešla 

(12.4.2009 19:09:11)
Dášo však to je v pořádku, každý má svůj názor, jinou zkušenost, má hranice nastavené jinde. já ti nechci nutit že to moje je dobře a tvoje špatně.
moc dobře nevím jak ti odpovědět na to co tě zajímá, prostě já to mám jinak. nevadilo mi se plácat doma na zahradě s těhu břichem a batoletem, naopak dovolená kterou jsme ten rok měli (když jsem čekala kluky) byla nejhezčí co jsme zatím měli - byli jsme v českém ráji, takže nic náročného, a prostě jsme zvolnili tempo podle dcery (v té době 20měs) a mého břicha. asi je to také dáno tím že dcera byla velmi hodné mimino, dobře spí, a ani dvojčata nebyla problémová.
je to dáno i povahou - já i manžel nemáme moc rádi stereotyp, dobře se cítíme v situacích které jsou pro nás výzvou. jsme dost společenští a často máme návštěvy, prostě usedlejší styl života není nic pro nás. čím složitější nebo obtížnější situace/okolnosti, tím lépe se dokážeme přizpůsobit a vybičovat k lepšímu výkonu.
prostě my jsme v tom všem našli víc pro než proti. jistě že jsme ted omezeni - jenom vypravit a obléct sebe a děti mi trvá nějakou chvíli, museli jsme koupit větší auto (do kombíka se nevejdeme), v restauracích budíme trochu pozdvižení protože je nás prostě hodně (ale máme jednu oblíbenou kde nás znají, tak tam nám to nevadí:)). další věc jsou peníze - je to náročnější, ale s manželovou pomocí můžu chodit na pár hod týdně do práce (která je mým koníčkem takže to beru při jednom).
já jsem si zase neuměla představit, vypiplat jedno dítě, jít na chvíli do práce a znova to prožívat nanovo, a upřímně bála jsem se že bych to pak hůř zvládala psychicky (takhle se mi děti narodili do 30tky).
mě to prostě baví, baví mě organizovat si den, ráda pracuju a funguju pod mírným (únosným) stresem, potřebuju ho. baví mě dělat blbosti s dětma, chytat jednoho, přidržovat druhého, pomáhat třetímu, a tak pořád dokola, a těšit se až dorazí manžel z práce abych mu předala na chvíli děti a naložila se do vany ~2~
jediné co je opruz je tlačení toho těžkýho kočáru ~o~
tak se vždycky naštvu, přivážu si jednoho kluka do šátku na záda, druhýho dám do golfek po dceři, dceru vezmu za ruku a mám radost jak se mi to dobře jede ~:-D a baví mě přitom jak se na mě lidi koukaj (většinou obdivně - a moje ješitnost roste ~t~ někdy taky soustrastně a to mám pak chut bacit ~o~).
 Myss 


Re: do toho bych nešla 

(13.4.2009 7:25:54)
tak to vysvetluje vse.Je to i v temperamentu maminky.Jsi pruzna,mas rada mirny stres,atd..Take ta klidna miminka,predevsim to prvni.Ja mela prvniho syna ve 22,takze docela mlada a pruzna,ale byla jsem do jeho 2.let vyrizena.Kazdou maminku s briskem jsem litovala a byla rozhodnuta,ze tohle uz ne.Jenze cas plynul,dite odrostlo ani nevim jak a i ja se za ten cas dost zmenila.Uz jsem se nehnala za studiem a karierou,uz jsem ledacos procestovala a videla a jaksi mela bytostnou potrebu zmeny,protoze predstava,ze takhle to bude az do duchodu me desila.Musim rict,ze rozhodnuti mit dalsi dite bylo tim nejlepsim v mem zivote.Bylo chtene,planovane,ocekavane a ma veskerou nasi peci.(zatimco ten prvni byl dost u babicky,nebot jsem jeste studovala).Mmch.do dvou let jsem byla opet vyrizena.Oba kluci jsou si podobni-nespavi,zivi,sportovni,neposedi.Mozna jsem moc akoratni,mozna neschopna (to nejspis),vazne si tak pripadam,kdyz vidim maminky s vice detmi.To je maji vsechny hodne?Za kterym detatkem se maminka pusti,kdyz se kazde rozutece na jinou stranu?Mam kamaradku,co zvladla sama(bez manzela a babicek) dvojcata.Pry v poho.Holky spaly celou noc.No,to me sice uklidnilo,ale co pres den?Ja byla fakt vycerpana,padaly mi vlasy,nestihla jsem se najist ani si treba umyt vlasy.Nakoupit jen potraviny a to v behu.U pokladny jsem nevedela zda ukladat nakup,nebo chytat vyskakujici dite z voziku nebo platit.Odchazela jsem naprosto zpocena.Vsechno bylo jen dite.Kdyz jsem nakrmila maleho,nemohla jsem si v klidu sednout a najist se sama,a v behu mi to jaksi neslo.Stydim se,ale asi jsem vazne neschopna,tezko se s tim smiruji..
 Diva.Bara 


Re: do toho bych nešla 

(13.4.2009 12:06:20)
Dášo rozhodně nejsi neschopná!!!!! ať tě ani nenapadne si tohle myslet! ~x~ já jsem se naučila spoustu věcí neřešit - nádobí myju když je čas, žehlím průběžně takže se to nekupí, nákupy dělá manžel po cestě z práce (někdy jedeme s ním ale to vyjímečně). je taky pravda že všechny děti byly hodné a spavé, tedy dvojčata se budila do 11měs na kojení v noci ale jakmile jsme to odbourali bylo to o moc lepší, manžel k dětem v noci vstává když je potřeba, na kojení mi je podával takže i to dost pomohlo. hodně jsme si užili dceřinu žárlivost, to bylo hrozný období, na to jediném nevzpomínám ráda, ale je to pryč tak na to už nemyslím. další pomocí pro mě je to že manžel je kuchař takže když je doma tak nevařím :) ono to vypadá že je toho moc ale když se dobře zapojí manžel/partner, najde se systém který nám vyhovuje a usnadní, pak už je to docela brnkačka, možná i určitá rutina. např spaní - protože večer jsem unavená a taky chceme mít s manželem čas pro sebe, od narození dětí jsme zavedli ukládání do postele kol 19.hod, někdy to zkrátíme někdy natáhneme podle toho jestli jsme venku, jestli koupeme... prostě aby byly děti v posteli do 20hod. včera byla děcka dost unavená (jak je takhle hezky jsme venku), tak byli v posteli už v 19hod. spí všichni prozatímně dohromady v dceřině pokojíčku, takže si po uložení ještě povídají, pak postupně odpadají :) ale i to nám moc usnadní celý den - já vím že at se děje co se děje, je 20.hod a děti jsou v postelích, a já mám čas na sebe, na domácnost, na manžela.
dvojčata zatím nechodí ale těším se až začnou, zatím lezou a to mi přijde horší, běhat a chytat je. máme zahradu takže když jsem sama doma tak můžeme být na zahradě, bylo to super když jsem čekala kluky tak v tom pařáku v létě jsem ven nemusela, vypustila dceru na zahradu a natáhla se do stínu :) jinak když chceme někam ven vybíráme si místa kde je můžeme všechny vypustit a snadno ohlídáme, nebo vezmeme míč. bydlíme kousek od Lidic tady je nádherný park s dobrou trávou, sem rádi jezdíme, nebývá tu moc lidí, je tu pro děti bezpečno. musíme trochu víc plánovat, na dovču letos pojedeme na šumavu do bytu mé mamky, víme co musíme s sebou vzít, kde budeme bydlet, a kam můžeme jezdit na výlety.
vlastně přemýšlím o tom jak píšeš mít ještě jedno dítě s odstupem, když budou maloši ve škole - uvidíme, zatím moc neplánujeme, třeba už nebudu chtít, ale třeba jo. ale vidím ty výhody co píšeš - dost času na maloška, kdy starší dítko je samostatné.
ještě k těm nevýhodám - co moc nezvládáme je větší kolektiv, resp docházení do mat.centra. řeším to tak že se scházíme s kamarádkama, dcera chodí do mš (ale ne denně). máme tady ve vesnici dvojčata o měsíc mladší než jsou ta naše tak s těmi se hodně přátelíme a doufáme že z nich budou parťáci.
 Myss 


Re: do toho bych nešla 

(13.4.2009 21:36:31)
diky moc za hezke povidani.Zahradka pro deti je taky velke plus,ja jsem z panelaku bez vytahu,dite i s nakupem jsem tahala do 3p.pesky,ono obvykle rvalo a kopalo,tak jsem se bala aby mi nespad..no..hihi,uz je to pryc a stejne se mi styska,i kdyz to bylo narocne.Cas hrozne utika,dnes ma prcek malem 6.let a ja bych si tak prala,aby zustal maly.Tak papa zase nekde v diskusi.
 Diva.Bara 


Re: do toho bych nešla 

(13.4.2009 22:30:20)
taky se s tebou zase někdy ráda setkám na pokec, dobrou noc!
 asmara 


Re: do toho bych nešla 

(3.4.2009 9:29:03)
mám to podobně,rozestup devět let,vychutnala jsem si obě děti,realizovala se v práci a doma mám ve starším neplacenou chůvu,která malého bráchu zbožňuje~t~
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: do toho bych nešla 

(3.4.2009 23:23:02)
No vidíš, já si zase nedovedu představit tak velký věkový rozdíl, my chtěli děti do 2 let po sobě a tak jsou 20měsíců a užíváme si to všichni. Ale o tom to je.. přece si to nemůžeme plánovat všichni stejně, že?
 kacabul 


Bude líp 

(2.4.2009 18:27:18)
Krásně napsaný článek, jen jsem jej měla číst před pár lety. Mě se druhý narodil 16 měsíců po prvním a třetí 30 měsíců po druhém. Měla jsem obr štěstí, že nejstarší i v těch 16-ti měsících bezproblémů chodil za ruku, takže jsem se vyhla sourozeneckému kočárku, bydlíme na vesnici a já nemám řidičák. Byla jsem asi šílenec, ale stálo to zato. Nejmladší má 3 roky a kluci jsou jí velkýma bráchama. Je sranda je poslouchat před spaním, jak vykecávaj. Těch pár let totálního chaosu stálo zato. Hlídání jsem nikdy neměla a manžela věčně v práci, ale vidět ty prcky večer v posteli, jak spokojeně oddychují bych nevyměnila na nic. Jsou parťáci, i když se někdy porvou, pak se ale navzájem brání, když někdo z nich něco provede. Mám ségru o osm let ode mne a musím říci, že jsem takovou soudržnost nikdy nezažila, a to ani teď.
 borovice + 5 


Re: Bude líp 

(2.4.2009 19:25:14)
Tes máme 4 děti během 5,5 let, jsou od sebe 20, 20 a 26 měsíců. Nejmladší je 10 měsíců. Pracuji doma prakticky od nástupu na mateřskou, nejdříve různé příležitostné kancelářské práce, teď už třetí rok dělám na poloviční úvazek doma. Do toho tak 1x do roka s mužem sázíme sborníky ke konferencím nebo dělám ještě jiné kancelářské práce. Jde to naprosto v pohodě.
Děti jsou super banda, krásně si spolu vyhrají, vůbec bych neměnila a nechtěla ani větší rozestupy. jediné co je mi líto že ten čas s nimi tak strašně letí, už proto bych si ráda ještě mateřskou zopakovala ~;)
 Dolores 
  • 

3 děti 

(2.4.2009 19:31:08)
My máme tři holčiny, dvě nejstarší 2 roky od sebe, nejmladší po dalších 3 letech (měli jsme hrozně malý byt a čekali jsme, až se přestěhujeme). Starší holky, i když jsou každá úplně jiná, jsou si hodně blízké, krásně si vyhrají a teď vzaly do party i malou. Kdybych měla volit znovu, asi bychom měli děti s ještě menším věkovým rozestupem.
 Lenka 
  • 

"Dobré rady" 

(2.4.2009 19:43:59)
Ha, ha...a úplně nejlepší je rodičovství plánovat, což se v dnešní době dá docela dobře. Lepší než čekat, "co se urodí" a pak z toho být v šoku, jak to vypadá v reálu.

Osobně filozofii "mít to za sebou přijednom" moc nechápu. A po pravdě řečeno, nezní to ani moc lichotivě ve vztahu k dětem. Jako kdyby děti byly záležitost, kterou je třeba "co nejrychleji vyřešit" s co nejmenší ztrátou času.

A at proboha nikdo neříká, že děti, co jsou od sebe tři, čtyři roky si na rozdíl od těch po roce "nevyhrajou".
Oni si často nevyhrajou ani ty po roce, spíš se poštuchujou a tak.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: "Dobré rady" 

(2.4.2009 20:04:32)
Lenko, na druhou stranu, já na dětech nejvíc oceňuju věk tak od pěti let výš. Ty mladší mě tak neberou, zato se staršíma si rozumím a užíváme si to. Mimino a batole jsem si užívala maximálně tak u prvního, když to bylo nové.
 malaa 


Re: "Dobré rady" 

(2.4.2009 20:37:41)
Každý tady mluví o své zkušenosti ....na rozdíl od Tebe. Každé má svoje plusy i mínusy a holt některým....světe, div se....vyhovuje malý věkový rozdíl. A kdo do toho spadne náhodou, tak to zvládne....nejsme, ženské, žádné chudinky ~b~
 Hanka 75 


Re: "Dobré rady" 

(2.4.2009 20:40:09)
Možnosti plánovat rodičovství jsou, ale když se ti roky nedaří otěhotnět tak druhé těhotenství nenecháváš na ideální dobu např. po 3 letech od narození prvního dítěte, no a pak se ti sejdou dvě děti za sebou ani nemrkneš. A nelituješ, ale hodně toho prostě je... Takže vidět maminku se dvěma dětma kousek od sebe, jak si stěžuje, že to není lehké, ještě neznamená, že je špatná plánovačka...a že něčeho lituje..
 Babsi+2 


Re: "Dobré rady" 

(3.4.2009 8:29:42)
Ano, Lenko, vím co je to antikoncepce, ale naše první dítě bylo a je klidné, bystré, mazlivé a tak trochu blázen po mamince. Takže jsme si řekli že s ATK ani začínat nebudeme a necháme to přírodě. Krom toho znám pár maminek, které první dítě měly po několika letech pokusů a v domění, že početí dalšího dítěte bude trvat dalších pár let, to "nechaly na přírodě" a ejhle...jedna z nich má prcka po roce.
 Iva 
  • 

Je to fakt taková věda? 

(2.4.2009 20:52:37)
Čekám druhé mimino, až se narodí, děti budou od sebe 2 roky a měsíc.

Prostě to tak je a šmytec. Hlídací babičky nemáme, jídlo jsem řešila u malého do roka polívkama a skleničkama, od roka baští to samé co my. Používáme papírové plenky a jsme většinu času venku... Věnuju se mu doma jak mi to vyjde s prací kolem, a jak on má náladu. Když si chce číst, všeho nechám a čteme si, když chce mlátit autem do podlahy, ať si spánembohem mlátí, aspoň mám čas vyluxovat....

Chci říct, že mám pocit že žádný ideální rozestup mezi sourozenci neexistuje, každá varianta má své pro a proti, jen by se to asi nemělo tak prožívat, abych měla energii i na sebe a na manžela a na kamarády a život kolem sebe...

Dětem zdar!
 Martina, 2 kluci 
  • 

Re: Je to fakt taková věda? 

(2.4.2009 22:15:23)
Věda to není, mám 2 děti, 20 měsíců od sebe. Měla jsem tandem, pořád jsme byli venku, naučila jsem se vařit zdravě a rychle, zvládli jsme to bez babiček, bez čokolády, bez traumat pro stašího syna - obletovaný byl stále stejně jak byl zvyklý, poštuchování o hračky jsme vyřešili - každý má od malička svoje a ví, že si je můžou pujčovat, ale moje je MOJE - absolutně nefungovalo "hračky jsou všech dohromady".
Krásně jsem si to užila, ted je klukům 5 a půl a čtyři a nemužu si stěžovat.
Těhotenství bylo úplně v pohodě, zvládli jsme amnio.
Beru život s úsměvem a jsem vděčná za každé nové ráno.
Když bylo mladšímu dva a kousek vrátila jsem se do práce, prostě stíham žít i mít děti :-).
Hlavně se nehroutit, bude líp. Pamatuju si, jak mě vždycky maminky říkaly"no ted je to pohoda, ale počkejte, až začne mladší... ". A nikdy hůř nebylo, pořád je jen líp.
Sourozencům zdar.
Martina
 Apačka Lapačka 


Re: Je to fakt taková věda? 

(2.4.2009 22:44:17)
Díky za dávku rozumného optimismu!~;)
Mě čeká porod za dva měsíce, děti budou od sebe patnáct měsíců. Taky už mám svoje zkušenosti s radami typu: "teď je to pohoda, počkej za půl roku", většinou to u nás je přesně naopak. Zatím chodím se vztyčenou hlavou a na mimi se těším, naštěstí jsme všichni zdraví.
Zdravím všechny mámy a táty skorodvojek a myslím, že máme hlavně velké štěstí (i odvahu)~R^!
 MiladaL, Johanka 26 M, Tobiášek 2 M 
  • 

Re: Je to fakt taková věda? 

(3.4.2009 2:23:57)
MARTINO, SKVĚLÝ PŘÍSTUP A NADHLED. občas mám pocit, že je toho fňukání, jak je to či ono náročné nebo strašné, až moc. je to jen a jen o přístupu.
 Iva 
  • 

Re: Je to fakt taková věda? 

(3.4.2009 8:55:52)
artino super, díky za optimismus který čiší z tvého příspěvku. Já taky doufám že to prostě nějak půjde, musí... Taky jsem s prvním dostávala rady typu "počkej až bude běhat, to si neoddechneš" atd., a já musím říct že naopak, čím je starší, tím je to lepší. Možná je to teď i tím jarem že vidím všechno nádherně:-)))

Akorát jestli bude krize nevím teda čím se budu dopovat, nejím čokoládu a sladké:-) Ale on takový humrový chlebíček s majonézou taky není k zahození....

Tak pěkné jaro všem!

 Maťa. 


Re: Je to fakt taková věda? 

(3.4.2009 20:24:06)
Martina, by ma len zaujímalo, keď si sa stihla vrátiť do práce (ehm, tiež sa mám kam vrátiť, ale nie je hlídání tak skor než po troch rokoch druhého sa vrátiť nemožem!), kto Ti hlídá?
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: Je to fakt taková věda? 

(3.4.2009 22:56:04)
Naprosto souhlasím, holky jsou sice ještě malé, ale už ted si spolu umí pohrát a taky vše zvládám dle slov manžela výborně, nestresuju a holt je jednou týdně studená večeře... Ted teda trochu drama venku začíná, protože starší se učí na kole a malá na motorce a když každá jede jinam, je to hlavně o rychlosti. Ale máme, co jsme chtěli... u nás děti takhle brzo byly plánované a už ted uvažujeme o třetím.
 paukyna 


Re: Je to fakt taková věda? 

(5.4.2009 11:41:41)
Myslím,že jste to napsala naprosto dokonale.Mám prcka(včera 1 rok)a plánujeme v létě další těhotenství.Až se to drudé narodí budou staršímu dva a taky nevím jak to budu zvládat,ale vím,že tak to prostě bude a nějak to udělám.Hlavní je věnovat se dětem a to ostatní počká.Jasně asi to bude chvíli záhul,ale není to žádná věda.~p~
 Rradu 


rozdíl 18 m 

(2.4.2009 22:48:29)
Mám dva kluky 18 měsíců od sebe. Malému jsou ted tři měsíce, a musím říct, že jsem počítala s tím, že se málo vyspím, že budu mít nula volného času, že bude veškerá organizace složitější (kroužky atd.), a že budou zpočátku procházky kolem bloku.Nicméně jsem nepočítala s tím, že mě tolik zasáhne "ztráta" staršího synka. Najednou jsem ho nemohla v klidu po obědě uspat a přitulit se k němu, ale musela jsem nejdříve uspat mladšího a nebo se modlit, aby se zrovna neprobudil, musela jsem volit mezi kojením a posazením na záchod atd...prostě z pohody najednou vše pokud možno naplánované, aby nemusel ani jeden brečet, ale nějak se vykryli. Navíc starší syn se nějak více fixoval k mému muži, který s ním ráno vstává (mezi 5-6 hod) a večer ho koupe a uspává, a já si uvědomila, že už i o tohle přicházím, a nejde to jinak, protože usínají ve stejný čas a nelze se prostě rozdvojit. Děsila jsem se toho, že po narození druhého syna se naše rodina rozdvojí na tátu a staršího a mámu a mladšího, ale at se snažíme jak chceme, prostě to tak trochu je. Jeden pulden týdně ale trávím jen se starším a jeden den jen s mladším a to si pak užívám tu úžasnou pohodu jen s jedním dítětem.

Starší syn je nastěstí na malého strašně hodný, takže nemusíme řešit žádnou agresivitu. Dvojkočár jsem nepořídila, protože starší nikdy neměl kočárky rád, a určitě by mi v něm neseděl. První procházky vlastně až do nedávna ale byli v okruhu jednoho dvou bloků od baráku. Pak chtěl starší syn nést a to jsem nezvládala moc daleko. Ono nést ctrnáctikilový dítě a u toho tlačit kočárek není žádný med. Ted už se nenosí a ujde ke hřišti a zpátky, takže jsme snad z nejhoršího venku. Chci pořídit skejt ke kočárku, ale myslím, že mi na něm asi syn stejně stát nebude. Asi ted jen počkám až mi mladší doroste do vertikální polohy v šátku (cca tak od 5. měsíce) a budu chodit ven uplně bez kočárku, samozřejmě jen v okolí. Na kroužky a tak jezdíme autem. Moje mantra každopádně zní- není to takhle navždycky, bude to už jen lepší. A protože už třetí dítě nechci, i v tom nejhorším kolotoči si to užívám a svoje mladší miminko jsem si už strašně zamilovala, ačkoliv před jeho narozením, jsem se sebe samé ptala, jestli ho budu schopná milovat stejně jako jeho staršího bráchu, ale to je už na jiné povídání...
 Renata + 2 piskoti 
  • 

Re: rozdíl 18 m 

(3.4.2009 1:55:49)
Mam deti s odstupem 26 mesicu. Kdyz bylo mladsimu ditku cca 3 mesice, tak jsem je zacala davat spolu do vany. Syn na lehatku a trosku mene vody nez mivala dcera predtim. Obema se to hodne libilo. Dcera brasku polevala opatrne vodickou z lopaticky a maly se smal na cele kolo. Kdyz jsem syna vyndala z vany, dceri jsem jeste pripustila vodu a mohla jeste chvili byt ve vane. Ja mezitim oblikla a nakojila syna. S koupanim pomahal i manzel, ale zvladala jsem to sama. Mou vyhodou je ze v/u loznice mame koupelnu, takze z postele vidim na vanu. Tim padem dcera i kdyz sama ve vane byla pod dozorem a mohla jsem si s ni povidat, zpivat i kdyz jsem kojila.
 Zuzika 30 


Re: rozdíl 18 m 

(3.4.2009 16:25:43)
mám od sebe děti 16 měsíců. Kluk je starší. Uspávám je obě společně u písničky. Nenapadlo by mě uspávát každé dítě zvlášť :-) když si malá vyžaduje pozornost a syn chce jíst, prostě si ji vezmu do náruče a je to :). Tak je to se vším, když jsme na pískovišti a holce se nechce spát, vezmu si ji do klokanky a hraju si s klukem /v rámci možností, pochopitelně:)/. Když je holka hladová a kluk se "omylem" podělá do plen, jakože to dělá velmi rád, má přednost syn a jdu ho umýt. Nechci přece opruzelý zadeček. Miluju je obě stejně a denně dostanou ode mě minimálně 100 pusinek. Ani by mě nenapadlo "ztratit" jedno z dětí z důvodu toho, že je to náročné. Ano, je, ale já to prostě ZVLÁDÁM :-). A věřim, že bych zvládla v pohodě i třetí dítě, ale takhle mi to stačí :-) všem pevné nervy a budte silné, protože za chvíli vám vaše ratolesti odrostou a vám by mohlo být líto, že jste se věnovali více jednomu... nemluvim o tom, jak to asi snáší to "méně milované".... ~;)
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: rozdíl 18 m 

(3.4.2009 23:03:57)
Taky bohužel ve svém okolí dost často slyším obavy z lásko k tomu druhému.... mě to nikdy nenapadlo a i ted, když holky něco provedou, dostanou obě... starší za to, že to malou učí a mladší za to, že to opakuje.... Jasně že jen symbolicky, ale obě stejně, snažím se ani jednu neupřednostnovat. Dost an tom, že starší má každou sezonu novou garderobu, zatím co malá dědí a má novýhc vlastních kousků poskrovnu, Nicméně třetí dítě už plánujeme a už ted se zase těším a už ted vím, že ho budu milovat úplně stejně jako ty dvě straší princezny.
 Šárka, Samuelek a Matyášek 
  • 

Re: rozdíl 18 m 

(20.10.2009 15:21:30)
Já mám teda kluky 15 měsíců po sobě a mladšímu jsou teprve 3 týdny, ale souhlasím s tebou. Když to jinak nejde, starám se o staršího (Samuelka) a věnuju se mu i s mladším (Matyáškem) v náruči. Proč ne? Kojím Matýska a druhou rukou u toho krmím Samika. Hraju si se Samikem, povídám si s ním a přitom mám Matýska v náruči nebo ho kojím. A když třeba zrovna přebaluju nebo koupu Samika a Matyášek pláče a já ho nemůžu vzít do náruče, strčím mu prostě dudlíka a musí počkat :-) Někdy je to o nervy poslouchat pláč při každé činnosti, ale když byl Samik malé miminko, nebylo to o nic jednodušší a to byl sám. Myslím si, že to teď není o nic náročnější než s jedním dítětem, jsem už zkušenější, všechno mi jde "lépe od ruky", jsem už zvyklá na noční kojení takže z toho už nejsem nějak unavená, někdy teda nadávám ale zvládám to řekla bych s přehledem :-) Taky nevím proč bych měla jedno dítě ztrácet, věnovat se dá i dvěma dětem najednou a co mají říkat ti, kteří mají dětí třeba 5? Je jasné, že s příchodem sourozence se starší dítě musí trošku "odstrčit", ale o tom to přeci je :-) V tom je právě ten význam toho, že máte víc dětí, aby si zvykly, že nejsou samy a že se jim maminka nebude věnovat celý život nepřetržitě a nebudou přece pořád středem pozornosti. Že nejsou na světě samy :-) Od začátku to můžou všichni zůčastnění nést těžce, ale chce to čas. a rozhodně to neznamená, že bychom jedno dítě kvůli druhému ztráceli...
 olousek81 


Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš 

(2.4.2009 22:49:13)
souhlasím ve všem s tebou.mám holky od sebe 11 měsíců.je to záhul ale postupně si člověk najde svůj rytmus.jedné slečně je 15 měsíců a druhé 4 měsíce.takže mluvím také ze své zkušenosti.
 Kristianka 


super matky 

(3.4.2009 8:45:22)
Se sestrou sme od sebe 5let s bratrem o dost víc nemužu souhlasit s tím že by sme si nerozumněly.Naopak sestra mamce pomáhala byla sem její panenka a bratr mě rád bral ven hrali si se mnou oba dva.Vzath mezi sebou máme skvělý do dneška i naše děti si rozumnějí.Myslím si že pořidit si děti tak blízko po sobě je věc každýho,mně to příjde trošku jako dobrovolně se zcvoknout.Je sice pěkný že to je na naráz a děti sou partáci,ale ne vždy to tak je.Mám jedno dítko a druhý chci až půjde do školy asi tak za tři roky a nepříjde mi to jako tragedie a nepřipadám si jako chudinka co do toho spadne znova.Přijde mi to normální malej bude o dost víc samostatnější a nebude mne už tak potřebovat já budu mít čas na mímčo a všechno bude v klidu a pohodě.Žádnej stres,nervy cvokhause navíc v tom vidím plus jak pro mne,dítě ale i hlavně tatínka.Nejen že se má čas se vzpamatovat z prvního dětátka,ale může si užívat jak dítě tak mamču než příjde to druhé.Což nevim jestli je možné když některé z vás maj děti fakt hodně brzo po sobě.Ale jak sem psala je to každýho věc jen sem chtěla říct že my matky s jedním a druhým až za dlouho nejsme chudinky ani naše děti.Kde vy vidíte mínus my zase plus a obráceně,ale o tom je život ne?super matky
 Hana 
  • 

Re: super matky 

(3.4.2009 8:59:12)
Nemyslím, že by tu někdo říkal, že ty, co mají děti hned sobě, že jsou super matky. Mně prostředí matek připadá vysoce konkurenční a jen tak se s nějakou matkou z mé zkušenosti je těžké seznámit - kromě přes Internet. vše má své výhody, já mám kluky 20 měsíců od sebe a nejsem super matka a nebyla bych ani kdyby byli kluci po sobě 6 let. Jsou strašně divocí, perou se a nechtějí ustoupit, venku se na nás dívají jak na blázny. ještě, že máme tu naši Andulku, která je od toho mladšího 3a 1/2 roku. Teď se třema je to jednodužší než když byli kluci malý. Přeji hodně sil a zdravé děti.
 Pája 6 


Re: super matky 

(3.4.2009 9:13:31)
Kristiánko, neodsuzuju matky jedináčků ani jedináčky, proč ne, když to tak někomu vyhovuje, ale vadí mi přístup typu: když jsou děti dvě, tři, .... nemůžou dostat to, co náš jedináček (a teď nepíšu, žes to tak napsala, ale takových názorů je dost). Samozřejmě, mnohé nedostanou, musí se dělit, počkat, brát ohledy .... ale i o tom to snad je. Ale mají i spoustu věcí navíc, o kterých se jedináčkům ani nezdá.
Pokud jedináčka vychovává někdo tak, aby z něj nebyl sobec, proč ne, opravdu si myslím, že je to svobodná volba rodičů (když pominu zdravotní záležitosti, někdo by chtěl víc dětí a nemůže).
 cyann 


Re: super matky 

(3.4.2009 10:31:34)
ach jo, já mám dítě jedno a žádnýho tatínka. a moc dobře vidím, o co malej přichází jenom tím, že nemá sourozence. a je těžký ho vychovávat, aby nebyl sobeček, když se prostě nemusí s nikým dělit - i když se samozřejmě snažím. např. jsem teď zjistila, že vůbec nechápe, že se nemá skákat do řeči - prostě proto, že jsme sami dva a tak nemá tu situaci kde nacvičit a odkoukat. a to chodí od dvou let do školky...
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: super matky 

(3.4.2009 11:05:31)
JA JSEM TAKY BYLA S MALYM SAMA DO JEHO NECELYCH DVOU LET ALE MEL DEDECKA TAK TO MEL KDO OKOUKAT A TED MA UZ I TATINKA A SOUROZENCE MU CHYSTAME.sNAD BUDES MIT TAKY STESTI~m~
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: super matky 

(3.4.2009 23:09:48)
Sama jsem jedináček, mamka ale další dítě mít nemohla, a rozhodně nejsem rozmazlená, naopak bych se pro druhé spíš rozdala na úkor sebe. Sobectví je dáno typem výchovy a povahou nikoliv počtem dětí v rodině. Sama mám už dvě děti a třetí plánujeme, v žádným případě děti nevnímám jako úbytek mého luxusu nebno ztrátu životní úrovně... Je to smutný, ale dost čato takové názory slyším, ale to nejen od jedináčků
 malaa 


Re: super matky 

(3.4.2009 10:20:31)
...já jsem taky se sourozencem o víc jak 5 let a vždy jsme si rozuměli, vůbec si nestěžuju a přesto jsem si pořídila děti o 2 roky od sebe, protože jsem to tak chtěla a protože jsem to tak chtěla, tak jsem to zvládla ~;)Nejsem super matka, někdy mám nervy na pochodu a odjela někam daleko do lesa, kde je klid ~t~, ale jelikož mám kolem sebe lidi s dětmi s větším věkovým rozdílem, tak vidím, že je to úplně fuk, jak jsou od sebe, záleží na tom, jakou mají děti povahu, jestli se vztekají nebo jsou spíš tišší, jak poslouchají a ten věkový rozdíl je ,myslím, druhotný :-) A je každého věc, jak si to zařídí a ne všem to musí vyhovovat stejně, jako někomu jinému. Všechno je taaaak individuální, že dvě matky nemůžou srovnávat svůj postoj,svoje děti, natož tady ten příděl matek na Rodině ~t~
 Vikinga 


Zbytečné drama :-) 

(3.4.2009 13:34:29)
Mám děti po sobě 13 měsíců a rozhodně bych to neviděla tak dramaticky.
Nepřijde mi, že by mi dvě děti zabíraly dvakrát více času než dítě jedno. Zvládám při mateřské běžnou domácnost, denní nákupy, teplé večeře. Do toho vyučuji soukromě jazyky a po večerech pracuji.
Nemáme přitom žádnou babičku ani chůvu, prostě to jde, musí se jen dobře zorganizovat čas a už od malička vést děti k samostatnosti. My například nemáme sourozenecký kočár - na co? Dyť starší chodí, tak ať chodí.
Rok a půl starý prcek mi doma pomáhá vyhazovat odpadky do koše, vyndavá (nerozbitné) nádobí z myčky a uklízí ho na své místo. Posbírá hračky ve svém pokoji, dává miminku dudlíka, když pláče, zapíná a vypíná vysavač...
Své věci si mohu mohu dělat i ve chvílích, kdy obě děti nespí. Samy se totiž zabaví a já jen dohlížím, aby si něco neudělaly.
Najít si volnou chvíli pro sebe s manželem, to už je trochu horší. Tam jsme odkázáni na hlídání, které se nám dost obtížně shání. Ale mít babičky, tak není už vůbec co řešit.

 Mlada 


Re: Zbytečné drama :-) 

(3.4.2009 13:38:13)
Tak přesně tohle jsem potřebovala slyšet~t~
 Veronika+3kluci 


Re: Zbytečné drama :-) 

(3.4.2009 14:22:16)
Já teda budu mít kluky 2,5 roku po sobě, to už ten starší prostě musí nějak dojít sám. Ale neumím si představit, že by mi dítě třeba 1,5 roku staré došlo vedle kočáru 1 km k vlaku nebo na nákup a zpět - do strašného kopce navíc. Chápu, že si lidé u dětí s menším věkovým rozestupem pořizují tandem kočárek.
 Vikinga 


Re: Zbytečné drama :-) 

(3.4.2009 15:07:23)
Tak můj 1,5 roční syn zvládne dojít pěšky na nákup a zpět bez problémů, a je to dohromady kolem 1 km. Je holt cvičenej už od roku, co začal sám chodit.
Tandem kočárek je dvousečnej - je to pohodlný pro maminku, ale:
1) do tramvaje máte smůlu
2) do vlaku máte smůlu
3) do autobusu jen když je nízkopodlažní a není tam jinej kočárek
Se širokým navíc neprojedete u pokladny.

A kupovat tandem na běžný procházky? Nejsem cvok :-)
Pro delší cesty, třeba když jedeme za dědou vlakem 50 km na celý den, tak mimi vezmem do šátku a větší jde do normálního kočáru.
 Liaa 


Re: Zbytečné drama :-) 

(3.4.2009 15:12:58)
Já mám děti 16 měsíců od sebe a syn začal chodit právě v těch 16 měsísích ~t~ Takže si chození dopředu ntrénovat nemohl. Sourozenecký kočárek mi hodně pomohl k tomu, abych se tu první zimu nezbláznila ~;)
Měla jsem tandem úzký a lehký jako monokočár, takže jsem se v případě potřeby dostala bez problémů i do MHD - ano, někdo mi musel pomcot kočárek do tramvaje apod. zvednout, ale to musel i s jednokočárem.
 Cita 


Re: Zbytečné drama :-) 

(3.4.2009 21:26:36)
Ty jo, t vikinga je ale hrdinka, jdu se zahrabat ~v~
 Veronika+3kluci 


Re: Zbytečné drama :-) 

(3.4.2009 22:16:17)
Hm, my to máme do obchodu a zpátky (nebo na nádraží a zpátky) dohromady přes 2 km. Představa, že pak ještě to starší dítě ťape po Praze... No taky proto jsem si s druhým počkala :-) Teď ve 2 a čtvrt mi kluk ujde celkem slušnou vzdálenost, ovšem občas se snaží jít úplně jiným směrem, než je třeba. Musím říct, že ten náš kopec vylézt, to je pro netrénované šok :-)
 mama78 


Re: Zbytečné drama :-) 

(3.4.2009 23:02:33)
Souhlasim. Mam deti s rozdilem 16 mesicu a pokud bych se mela znovu rozhodovat, byl by to 1 rok.
PS: A co ma rikat jedna mamina, ktera ma deti o 7 mesicu od sebe, protoze to druhe se narodilo hodne predcasne?
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: Zbytečné drama :-) 

(3.4.2009 23:18:23)
Souhlasím s tebou téměř ve všem, až na to, že 13měsíční dítě necháváš chodit bez jakýkoliv možnosti si odpočinout. To mi přijde teda celkem dost drsný! Moje straší dcera začala chodit v 10m a od roka byl boj udržet jí v kočárku, když se narodila druhá dcera, jsou od sebe 20m, byla odkázaná na to chodit a nedělalo jí to problémy, nicméně jsme měli v záloze ne tandemový kočár, ale CRoozer 535... sourozenecký vozík za kolo, který se dá použít i jako kočár. Pravda, využila jsem ho celkem asi 3x ve velké zimě, ale byla jsem klidnější. I ted ve 3 letech mi občas řekne, že jí bolí nožičky, natož ten tvůj mrnousek
 Vikinga 


Re: Zbytečné drama :-) 

(4.4.2009 0:07:34)
Ne, já fakt nejsem matka drsoň :-) Já ho prostě nechám ťapat to, co zvládne. Tam, kde je to na něj dlouhý, jde do kočárku a mimčo do šátku.
Pořídila jsem kočárek - sporťák, který jde sklopit do úplného lehu, takže tam může i mimi, a zároveň sklopit do klasickýho sedu s pultíkem pro starší děti. Takže mám jeden kočárek pro oba a když by na to přišlo, klidně může starší, kdyby ho bolely nohy, během cesty vyhodit mimčo :-)
Dneska je staršímu rok a půl a kilák volným tempem (se zastávkami u každýho ee, máme fekální období) ujde v pohodě a ještě pak doma řádí. V kočárku bývá už zcela výjimečně - na celodenním výletě kupř.

Jsem přesvědčená, že kdybych koupila tandem, tak v něm ten starší jezdí dodnes (podobně to má kamarádka, akorát že v tandemu má 1,5 a 2,5 leté děti...). Ne že by byl línej synek, ale já bych tandem tahala všude z vlastní pohodlnosti, než abych se táhla tempem hlemýždím a obdivovala každé lejno na chodníku :-)

Ostatně dokud dítě neřve, tak ho nic nebolí :-) Ani nohy :-)
A co bolí, to posiluje ~t~
 Dáša, 2 dcery 
  • 

To chce klid 

(3.4.2009 15:51:35)
Myslím, že není špatné mít děti co nejdříve po sobě. Sama jsem měla děti přesně po 2 letech po sobě a musím říct, že to bylo v pohodě. Byla jsem mladá a plná energie, s holkama to bylo docela fajn. Jako pozitivní hodnotím hlavně společné zájmy dětí s podobným věkem. Nikdy jsme neměli problém s vyplněním jejich volného času a společných činností. Holky si také odmalička rozumějí, jsou zvyklé být spolu, měly vlastně úplně stejnou výchovu.Další pozitivum vidím ekonomické, nosily hned po sobě všechny věci, dělily se o společné hračky, kola tříkolky, kočárky ...Když už je člověk doma s dítětem a je pořád v jednom kole, je už jedno, jestli má dítě jedno nebo dvě. Větší počet nemůžu hodnotit, tolik jich zase nemám. Dneska jim je 20 a 22 let, jsou to moc dobré kámošky. Obě studují, jedna v Čechách, druhá v Budapešti, ale moc rády se navštěvují a řeší ty svoje holčičí problémy, svoje lásky, oblíbené kapely, módu atd. Samozřejmě jak to jde, trávíme společný čas i jako rodina, i když už teď jen o dovolené. Oba manželem hodně pracujeme, dcery vidíme velmi málo, ale jsme téměř v denním kontaktu alespoň přes internet. Máme se společně rádi a jsme na ně pyšní. Vůbec toho nelitujeme, že jsme jim věnovali mnoho našeho času, když jsme byli mladí a mohli se třeba více věnovat sobě nebo kariéře. Jednou se vaše láska k dětem určitě vrátí a nebojte, čas ubíhá rychle, brzy budete na léta strávená s dětmi ráda vzpomínat. My to s manželem hodnotíme jako nejlepší část svého života a zatím to nekončí....
 Zuzika 30 


Re: To chce klid 

(3.4.2009 16:41:59)
holky, kde jste vzali to, že ženské tělo se po porodu dostává do "normálu" 2 - 4 roky?! To je hloupost! Tak jak jste dlouho těhotné tak se dlouho pak i vzpamatováváte! Čili cca 9 měsíců. Takže ne že rok po prvnim dítěti, když přijdete do jiného stavu, ještě nejste vzpamatované, nene :-) možná taky psychicky, ale fyzicky ne :D
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: To chce klid 

(5.4.2009 2:52:26)
teoreticky možná ano, ale prakticky nejde jenom o vzpamatovávání, ale také o to, že tělo dostává zabrat i nadále - kojení, nevyspání apod...
Takže "rekonvalescence" je určitě delší. A pokud jde o císařský řez, tak tam je to kolem těch dvou let z důvodu ruptury dělohy...

A to máme dneska vymoženosti typu pračka a myčka...

Dříve šly ženy z jednoho těhotenství do druhého a pak byly úplně vyřízené...

Já měla dva porody během tří let a vidím třeba i rozdíl v tom, že bych to ve dvaceti snášela lépe než teď, ve třiceti...
 Eva21546 


krásný článek 

(4.4.2009 14:26:15)
Ahoj, opravdu krásný článek a obdivuhodné, že sis vyčlenila čas povzbudit ostatní matky.
Já mám děti 3 roky od sebe a taky na nás popisované sedí. Největší problém je "ztráta trůnu" a snaha udržet si pozornost mámy. Domácnost hyne, odpočinu si, když mám na starosti "jen" jedno dítě (druhé např. spí). Hlídání u nás bobužel neexistuje...
U.
 Leňa 
  • 

Popište někdo tu "správnou organizaci", PROSÍM. Už konečně něco konkrétního!!  

(4.4.2009 15:54:32)
Popište prosím někdo program dne se dvěma dětma, věk asi tak zhruba 2,5 let a mladší 1 rok. Žena doma na mateřské s nima. Dejte nějaký konkrétní příklad. U nás je pohoda jenom někdy, jinak pořád samý řev a samé odbíhání od všeho. Už si ani netroufám nějakou činnost začít. Buď starší rýpe do mladšího, nebo toho mladšího pořád hlídat, aby něco nestrhnul nebo nezničil, no a nestíhám nic začít dělat, protože bych od toho musela hned odběhnout a usměrňovat. Nedovedu si představit, že bych měla do toho studovat nebo pracovat doma. Kdy? Sednout si a vychutnat čokoládu? Kdy? Chystat se na spaní můžu začít, až oba usnou, a pak jdu rychle sama spát, abych stihla naspat 7 hodin přerušovaně (vždycky se jedno nebo druhé probudí), víc hodin děti nepotřebují. Nemám nikoho na hlídání. Ani jedno dítě není nijak extra zlobivé, řekla bych, že klasika, ale prostě se nezastavím.
Moc děkuji, že někdo budete konkrétní a napíšete DEN DOMA SE DVĚMA MALYMI.
Papa a hezký den!
 Vikinga 


DEN DOMA SE DVĚMA MALÝMI DĚTMI 

(4.4.2009 23:41:16)
9.00 VSTÁVÁME (někdy i později, všichni jsme spáči, včetně dětí)
11.00 manžel odchází do práce, do té doby jsme snídali a povídali si :-) Na stejnou dobu já oblékám děti a vyrážíme na nákup (pěšky)
12.00 přicházíme z nákupu domů
12.00 - 12.30 oběd (většinou zbytek z předchozího dne)
12.30 - 14.30 (mnohdy i déle) obě děti spí. Mám čas na své věci (3x týdne větší úklid - luxování, koupelna, záchod, vytírání, jednou týdně hodina doučování, zbytek týdne mám tuto dobu sama pro sebe)
14.30 - 15.00 svačina + oblékání na ven
15.00 - 17.00 procházka venku, hřiště, hraní si s dětmi doma, když je špatné počasí, schůzky s kamarádkami a jejich dětmi...
17.00 - 18.00 příprava teplé večeře, děti si hrají samy, jeden den v týdnu v této době doučuji, pak bývá večeře hodně rychlá
18.00 - 19.00 poklizení provozního denního bordelu (nádobí, hračky na zemi, zamést drobky, odpadkový koš), čtení nebo hraní si s dětmi, jak vyjde čas
19.00 - 19.30 koupání dětí (obě najednou), večeře
19.30 - 24.00 3x týdně práce, zbytek týdne volná doba pro četbu, manžela, který se po osmé vrací domů, koníčky, televizi, ve výjimečných případech pro drobnější domácí práce, které se nestihly udělat přes den (obvykle věšení a sundavání prádla - dělá manžel:-))
24.00 - jdu spát a čeká mne příjemných devět hodin spánku:-)

~z~

 Teraza Horáková 


Re: DEN DOMA SE DVĚMA MALÝMI DĚTMI 

(5.4.2009 0:24:29)
Vikingo.... to je obrovské štěstí a pro leckoho nerealizovatelný denní plán :-))) i když jsi to popsala krásně, nenapadám, to je fakt klika, že děti po obědě usnou, nebo že chodí spát ve stejný čas, jsou spáči - já mám spáče jen jedno dítě.... noční můra a ráno spí, to máme společné. Druhé je opačné.

Vlastní zkušenost mám pouze dvě děti najednou - jeden spal, druhý se chtěl bavit a už je to dlouho. Velmi. Bylo to hezké, a ráda vzpomínám na to příjemné - a mám babičku v domě!!!! a hodného muže ! a někdy to bylo šílený.

Aktuální zkušenosti kamarádky....

Kolem 5. ranní vstáváme s druhým dítětem - nespavec....
Mezi 5.-6. ranní se mátoží po bytě s nespavcem, snaží se uklidnit, aby neřvali sousedi a nespaveček nevzbudil zbytek rodiny. Relativně klídek.
Mezi 6. a 7. ranní se budí první dítě - to, co usnulo večer v devět, budí se tatínek, očekává snídani, po snídani vylétá z hnízda
V 7.10 tatínek definitivně vyexportován, nespavec - přebalen, najeden, ukonejšen, první dítě je připraveno ke hraní a výpravě do školky - jeden den v týdnu, dny, kdy neodchází vůbec, - probíhají dramatičtěji...
V 7.30 budíme druhé dítě, co usnulo, první dítě musí do školky
V 8.00 vyrážíme do školky....
V 8,20 přistaneme, odevzdáme první dítě....

pak následuje od 8,45 - do 11,30 vlastně volná zábava :-))), tzn. úklid, praní, žehlení, nákup, lékař dětí, lékař vlastní, - vše minimálně s jedním dítětem - příprava oběda pro druhé (nebo i první dítě, záleží na tom, co vařili ve školce:-)))

no a tohle všechno vlastně je jen dopoledne za předpokladu, že jsou všichni zdraví.

mám pokračovat???

klidně budu, nedávno jsme tu řešili jak a kdy stíhá sama vlastní zubní hygienu a jak chodí na WC (osobně jsem se zvyku otevřených dveří na WC i v koupelně zbavovala roky :-)))

P.S. nikoho nenapadám, nestrefuju se, nezávidím, nic takového, jen komentář a to, co mi tu nedávno bylo ilustrováno. Maminku jsem viděla, neměnila by, děti miluje, ale někdy prostě sebelepší úmysly i plány selžou.

 Renata + 2 piskoti 
  • 

Re: Popište někdo tu "správnou organizaci", PROSÍM. Už konečně něco konkrétního!!  

(6.4.2009 0:31:16)
Leni, mam dve deti od sebe o 26 mesicu, tak to mam "lehci". Jak jsem to delala ja kdyz dcera mela 3 a kluk 1 rok. Rano vstaval syn po 6 hod. Dcera kolem 8. Nez dcera vstanula venovala jsem se synovi, i kdyz obcas to bylo s nedostatkem spanku narocne :) Kdyz dcera vstanula, syn byl vetsinou uz po snidani, ale to mu nevadilo a klidne si dal jeste jednu. :) V 8.30 byvala (mozna jeste i je, ale nejsme uz v CR tak nevim) Kouzelna skolka. Obe deti ji milovaly. Tak jsem mela 30 min "volna". Po 9 hod jsem sla s deckama na prochazku do parku nebo na hriste. Snazila jsem se aby se max unavili, tj. pokud nebylo treba nevozili se v kocarku. Jestlize neslo jit ven dopoledne, vyjeli jsme odpoledne az se syn vyspal. Kolem 12 chodil syn spat a ja se venovala dceri. Stredy jsem chodila na stridacku s detmi plavat a z neplavajicim zustaval doma tatinek. 1x tydne odpoledne jsem s dcerou chodila na hodinu cviceni (behani, hry, super zabava) a 1x tydne na hodinu kresleni. S mladsim byl doma tatinek, syn se obvykle probouzel tesne pred nasim prichodem. V podvecer se detem venoval tatinek a ja chystala veceri nebo tatinek chystal veceri a ja byla s prcky. Deti byli v takovem veku, kdy si spolu hrali/nehrali. Hrat spolu si vydrzeli chvili dokud jeden druhemu neco nevzal. Pokud se hadali a i ted hadaji o nejakou hracku snazim se je naucit - bud se domluvite a chvili si s ni bude hrat jeden potom druhy, nebo ji nebude mit ani jeden. My mame "studeny" obed a teplou veceri. Polivky, a i dalsi jidlo varim ve vetsim mnozstvim a zamrazuji. Namrazim to v porcich bud po 1 nebo 2, a vsechno si popisu abych vedela co v misce je a pro koho. Tohle delam uz radu let a hodne mi to ulehcuje. Treba polivka k obedu je rozmrazena rychle a nemusim ji varit kazdy den a travit tak spoustu casu u sporaku. To stejne s ostatnim jidlem. Navarim, zamrazim a kdyz se mi vecer nechce varit nebo se vratime pozde z hriste/prochazky, tak se nemusim bat co na veceri. Dalsi vec co mi pomaha, nechodim nakupovat kazdy den. Pokud je obchod blizko a jen zaskocis pro cerstve pecivo, nebo to vemes cestou kolem na prochazce tak je to OK. Ale mi osobne prijde ze chodit kazdy den pro neco do obchodu je ztata casu a detem se to urcite moc nelibi. Na velke nakupy jezdime spolecne s manzelem i detmi ale nakupujeme cca co 2-3 tydny. Rohliky se daji take zamrazit a kdyz je upeces v troube, tak jsou super. Tve deti jsou jeste ve veku kdy potrebuji "ucit" jak si hrat. Za 6-12 mesicu bude lip :) Uz budou vedet jak si spolu pohrat. Jen je potreba je to naucit, aby vedeli ze brani si hracek, pretahovani se neni ta spravna hra. Vydrz, bude lip. :)
 Liška s banem :) 


S tím hubnutím máš pravdu, 

(4.4.2009 17:25:28)
já už jsem podle tabulky BMI podvyživená a to stále kojím (sice už částečně, ale mléka je hafo). Děti mám přesně 2 roky od sebe a malý má zatím jen půl roku. A manžel také kňourá, že je zanedbáván. :-)
 Lenka 
  • 

Re: S tím hubnutím máš pravdu, 

(4.4.2009 18:14:59)
Add Vikinga - musím se smát - rok a půl starý prcek uklízí nádobí a odpadky...tak to možná i půlroční mimino by se dalo už zaměstnat - třeba luxováním, hihi.

Osobně jsem nikdy o podobném případu neslyšela, asi má její batole obzvlášt vysoký IQ...zatímco jiné v tom věku krámují a škodí, Vikingy dítě uklízí.

Já moc nevěřím na "matky, co to mají superzorganizované"...podnikají, studují atd. atd....ono se většinou ukáže, že je tam nějaké "ale"...chůva, babičky, paní na úklid, nebo třeba manžel disponující volnější pracovní dobou. Nějak se mi nezdá, že by většina ženských byla "neschopná si zorganizovat" a pár jedinců to zvládalo s přehledem. To samé, když vidím vysportovanou vysolárkovanou maminu s umělými nehty atd...přinejmenším je mi jasné, že to s její "absencí hlídání" rozhodně není tak, jak říká.
 Markéta 
  • 

Re: S tím hubnutím máš pravdu, 

(4.4.2009 18:32:43)
No, pravda je, že když jsem čekala druhého syna a už si přes břicho neviděla na pantofle, tak mi osmnáctiměsíční prvorozený úžasně pomáhla při věšení prádla - měl pomocníčkovské období, tak podával kolíčky a ponožky a bral to jako vyznamenání (Teď je mu sedm a do domácích prací se nijak ochotně nehrne.)
 Vikinga 


Re: S tím hubnutím máš pravdu, 

(5.4.2009 0:01:22)
No věřit mi nemusíš...
Já jsem přesvědčená, že sklony napodobovat konání dospělých mají všechny děti bez rozdílu, ale většina matek je prostě odhání, aby něco nezvoraly nebo nerozbily, a proto také takto malé děti hodně kramaří a bordelí. Ony to nedělají z radosti z kramaření, ale proto, že napodobují chování dospělých (Kramaří hrnce? Napodobují vaření, které vidí u maminky..).
Když zkusíte dítěti dát pokyn, ať něco vyhodí do koše, bude to dělat opravdu velmi rádo, když uvidí, že vy to děláte taky. A mělo by stačit běžný IQ k tomu, aby rok a půl staré dítě pochopilo pokyn "odnes to do koše".
Aspoň u nás to tak prostě funguje.
A protože malej furt lezl do myčky a štrachal v nádobí, tak jsem mu prostě ukázala, jak dát příbory do šuplíku a on to napodobuje. Hrnce a poklice a plastové nádoby pak začal sám uklízet na svá místa, kam patří... Uspokojí tím svoji potřebu štrachat do věcí dospělých, mně tím pomůže a nedělá pak bordel jinde. :-)

Jako pro tebe je to možná utopie, který nebudeš věřit, ale třeba by sis to zrovna s tou myčkou mohla doma vyzkoušet a uvidíš sama...


 Veronika+3kluci 


Re: S tím hubnutím máš pravdu, 

(9.4.2009 21:43:09)
Nevím, nevadí mi, když Mikuláš kramaří a skoro všechno zvládnu dělat i s jeho "pomocí". Ale pochybuju, že by viděl někoho třískat pokličkou do prosklených dveří :-) Do koše věci vyhodil rád, ale ještě radši je vyndaval ven. Museli jsme mít asi rok koš na balkoně. On sice rád pomáhá, ale má taky dostatek vlastních nápadů a ještě víc energie. Je někdy jako chobotnice, když spolu vaříme, nevím kde se jeho ručičky objeví. Nestěžuju si, jen si myslím, že jsou prostě i výživnější děti ~;)
 Filip, dcera 3,5, syn 0,3 
  • 

Re: S tím hubnutím máš pravdu, 

(5.4.2009 16:06:34)
Dvacetiměsíční dítě je opravdu malé, ale není zas tak malé, aby se muselo držet pořád u mámy. Než byl naší dceři rok, žena mi ji kolikrát nechala a zmizela na hodinku, na dvě. Jak se postavila na nohy, začal jsem s ní chodit odpoledne na procházky, na hodinu, na dvě. Když jí byl rok a žena ji přestala kojit, vzal jsem jí do zoo, což byl pro nás celodenní výlet, pravda, s přestávkou na oběd u mých rodičů, auto jsme neměli, takže autobusem a hromadnou dopravou. Zkuste hádat: a) všechno to probrečela, b) zezačátku nebrečela, ale pak spustila, c) nebrečela vůbec („c“ je správně). Druhé dítě přišlo až víc než tři roky po prvním, a uznávám – je velký rozdíl 38 měsíců oproti 20 měsícům. Ale připadá mi, že pokud se dítě drží pořád u mámy (100% pozornost) a pak máma na pár dní zmizí a přiveze si cizí dítě, je to pro prvního náročnější, než by mohlo být.
Že jiné děti v roce a půl „krámují a škodí“? Naše tedy ne. Mám úplně stejnou zkušenost jako Vikinga, vyhazování věcí do koše (vezme věc, jde ke koši, zvedne víko, vyhodí věc a zaklapne), uklízení nákupu (vybírá věci z tašky a nosí je do špajzu), vyklízení myčky (bere věci a podává mi je), to jsou věci, které rok a půl staré dítě s běžnou inteligencí zvládne, jasně: kdo chce, ať se tomu vysmívá, neřekl bych ale, že se bude smát naposled. Jedenapůlroční dítě to zvládne to tím spíš, pokud se na něj mluví a popisuje se mu, co se zrovna dělá a proč. Dítě vcelku rozumí, i když ještě nemluví, v roce a půl porozumí větě: „podej mi ten bílej škopek se zbytkama jablek“, otočí se, jde před kurník, vezme škopek a přinese mi ho. A zvládá i jiné věci: třeba „vezmi proutek a zažeň slepice“ (v roce a čtvrt). Problémy s plněním takových pokynů začne mít dítě ve skutečnosti až později, když bude mít víc zkušeností s neúspěchy ve svém snažení a začne přemýšlet, co to vlastně dělá a jak to provádí – ale v roce a půl prostě napodobuje dospělý vzor. Navíc se není potřeba bát, že se dítě bude plést pod ruce v jednom kuse, ono jim k tomu napodobování často stačí chvilka, trochu se tím unaví (i psychicky) a pak si zase chvíli dělají něco svého, ale když je soustavně odháněno, soustavně se vnucuje.
Další, v čem souhlasím s Vikingou, je pohyb. Dítě se buď vozí a občas nosí a k tomu trochu chodí, nebo chodí a běhá a k tomu se občas sveze nebo nosí (na ramenou, v šátku). Pokud soudím podle svého okolí, pak děti, které rodiče - hlavně mámy – zapojují do běžných domácích činností, víc chodí, děti, které jsou od nich drženy dál (nejspíš ty, které krámují a škodí), a které se mámy snaží hlavně udržet takzvaně v klidu, nechodí, přesněji řečeno chodí pozdě.
K rozvíjení chůze je ovšem potřeba chůzi a vůbec pohyb cvičit. Uznávám, že ve větším městě to může být dost problém (na dlažbě a na asfaltu to moc dobré není (snad se to dá částečně vyřešit kvalitním odrážedlem) a na dětském hřišti se dítě chodit a běhat nenaučí, tam nanejvýš uplatní už rozvinutou schopnost pohybu). Já se snažil s dcerou od mala, jen co se postavila na nohy, chodit na procházky (než začala chodit, tak jsem jezdil aspoň s kočárkem, bylo léto, všude kolem zrovna zrály švestky, tak jsme jezdili a spokojeně dlabali švestky). Je asi dost individuální, kdy se dítě postaví samostatně na nohy, nejsou to závody, ale vím, že zhruba po roce to byl vždy velký pokrok. Dcera začala chodit někdy před prvním rokem, záhy ušla samostatně asi 200m. O rok později těch 200m uběhla (a to bez mého navádění, běhala s chutí spontánně, často ve stylu „kdo bude dřív tamhle“) a vyšplhala na 2m žebřík. O rok později ty 2m vyšplhala na strom, a to nejsem žádný táta drsoň, který by někam vláčel vyčerpané plačící dítě nebo ho nutil dělat něco, co nechce („Kam půjdeme na procházku?“ „Do lesa!“ „A co někam jinam?“ „Tak třeba zítra, dneska do lesa!“ – evergreen).
Po městě nebo v obchodě se mnou v necelých dvou letech chodila samostatně, nikde neškodila ani nekrámovala, za ruku chodila přes ulici, přesto nikde nepobíhala a držela se u mne, zbytečně nezastavovala, ani u e-e (když se sama zastavila, pak na chviličku a doběhla mne). Ono když se rodič naučí zastavovat pokaždé, když se zastaví dítě, pěstuje u něj návyk. Musí to být naopak – samozřejmě rodič musí dělat přestávky a zastávky, kvůli únavě i nudě. Ale musí je dělat on, buď podle vlastního úsudku, nebo na požádání dítěte (ale zase ne na každé). „Tlačit kočárek a vést za ruku dvouleté dítě“, jak tady někde padlo, není podle mne nezbytný model.
Co ale nechápu ze všeho nejvíc, je absence otce v článku a hlavně v radách. Zapojit tátu do péče o dítě, a to co nejdřív, je důležitější než čokoláda, ta totiž léčí příznaky, ale ne chorobu. „Pro tatínka a vůbec celý vztah nastává velmi náročné období: dvě malé děti opravdu zabírají veškerý čas matky i jeho, doma bude často hukot a blázinec, rozhodně si nepřijde z práce domů odpočinout. Navíc on bude ten nejvíce odstrčený a bude se od něj vyžadovat velká aktivita, jinak to nejde, aby to máma vůbec zvládla.“ Pokud si jezdí z práce domů odpočívat a pak se po něm najednou nahonem chce, aby se staral, asi to pro něj náročné je. Proč ho ale zapojovat tak pozdě? Pokud to neudělá sám, proč mu neříct, neukázat mu, co a jak? Pokud nemá čas, protože opravdu něco dělá, proč si nerozebrat, co může momentálně počkat, protože malé dítě nepočká?
Tatínek se do péče může – jasně, po malých dávkách – zapojovat od narození. Pochovat a přebalit není tak náročné pro něj, ale matce to třeba dost pomůže. Kolik z dnešních pracujících mužů maká fyzicky tak náročně, že se po práci nemohou věnovat dítěti (dětem)? Procento obézních mezi muži středního věku je docela výmluvné. V půl roce už se může manžel dítěti věnovat souvisle třeba hodinu. Já měl dceru na starosti od roka odpoledne a večer, zhruba od pěti. Ano, patřím k těm šťastným, kteří mají volnější pracovní dobu a pracuju část týdne doma. Ale práce, za kterou mne platí, se sama neudělá. Stejně většinou pracuju od rána do pěti, a pokud ne, nadělám to jindy přes den; někdy mám práce víc a dělám od rána až do večera, někdy i o víkendu. Ale většinu odpolední i času přes víkend se tak či onak dítěti (dětem) věnuju. Většina lidí má čtyři ročně týdny dovolené. Svět se nezboří, když se nepojede v prvním roce dítěte v létě na dovolenou, místo toho si manžel může vzít jednou za čas den dovolené a strávit ho doma se ženou a dětmi.
„Manžel škemrá o trošku pozornosti, je z toho však jen rozepře a bortí se tak poslední opěrná hůl…“ Kdyby manžel s dětmi pomohl, alespoň tím, že se starším na dvě hodiny zmizí z domu, dostalo by se mu víc pozornosti a míň rozepří. Manželka by nemusela přestavovat celý svůj svět a život. Ještě horší případ - „budí se tatínek, očekává snídani…“ jak tady kdosi napsal – to je snad tatínek další DÍTĚ?
Já taky nejsem nějaký ideální manžel a otec, kdo ví, co by napsala žena, kdyby si to tady přečetla, nepoměrně větší část domácích prací je na ní, co se týče dětí, já dělám to lehčí, ze zábavy s dětmi mám víc mnohem já a z té práce kolem nich mnohem víc ona. Ale to popsané v článku je horror – věřím, že je to slovo od slova pravda. Ale musí to tak být?
Shrnul bych ty tři věci, navzájem propojené, které mamince mohou celkem ulehčit: dítě si musí zvykat na pravidelné odloučení od mámy a společnost jiných lidí, nejlépe táty. Dítě musí sdílet běžné domácí činnosti s rodiči. Dítě se musí pravidelně pohybovat a pohybově rozvíjet.
P.S. Jo a moc nerozumím nutnosti denních nákupů (zaznělo tady, ale znám i odjinud), no, napadla mne chuť mít denně čerstvé pečivo, budiž. Mě stačí obden nebo jednou za tři dny, rohlík se dá rozpéct. Kdo má ovšem mrazák, může mít čerstvé pečivo celý týden z jednoho nákupu, stačí včas postupně vyndavat. Nechápu ale hlavně to, proč se nepošle na nákup tatínek. Já jezdím do práce, tak je přirozené, že taky při té příležitosti nakoupím.
 Cita 


Re: S tím hubnutím máš pravdu, 

(6.4.2009 19:30:40)
Filipe, s tím, co píšeš o apojování otce do rodiny nelze než souhlasit..

Ráda bych ale trochu poupravila tvůj názor ohledně výchovy dětí. Není to tak jednoduché a je potřeba vzít do úvahy povahu dítěte..Sama teď vidím na malé, se kterou to funguje přesně tak, jak to popisuješ, že to jde. Ovšem s klukem to nešlo ani náhodou...mít obě děti jako je Zuzanka, taky bych se nejspíš cítila povolaná každému radit, takhle ale vidím, že nic není tak jednoduché..

No nic, držím palce, měj se..
 Veronika+3kluci 


Re: S tím hubnutím máš pravdu, 

(9.4.2009 21:45:58)
Půjčím vám Mikuláše!
 matahari+T 06+A 08+S 10 


PŘIPRAVIT SE NA NEVHODNÉ CHOVÁNÍ DRUHÉHO. ...... 

(4.4.2009 20:41:09)
když bylo synovi necelý rok zjistila jsem že jsem těhotná a ted mame dva kluky rok a pul po sobe (druhy se narodil dřív). MOmentalne jsou jim 2a čtvrt a 9 měsíců...ale myslím, že nejhorší máme úslěšně za sebou.
Musím s autorkou ve všem souhlasit, škoda, že více nerozvedla PŘIPRAVIT SE NA NEVHODNÉ CHOVÁNÍ DRUHÉHO.
Sice jsem staršího během těhotenství připravovala na miminko jak se dalo a bylo to díte kolektivu, takže stále mezi detmi a jinými miminky, ale co se stalo po narození mladšího!!!!!!!!!!!!!!!! Na to jsem nebylo připravná ani v nejmenším. Několik 20 a více minutových histerických scen, ničení všeho možného, dělání naschválu, sabotování naprosto všeho..to je jen stručný výčet, čím jsme si všichni prošli...NAŠTĚSTÍ: to trvalo jen 6 týdnů, protože díky internetu jsem si po neuspěšných metodách (vysvetlovaní, slibovani, nadavani, přes zadků a zavíraní do pokoje) načetla JAK NA NĚ!!!! Prostě mí tpochopení pro velkou životní změnu, které díte v roce a pul prostě nepochopi za 5 minut, ignorovat vztek a zuření protože jak jsem zijistila: I NEGATIVNI POZORNOST JE POZORNOST!!! a hlavně se snažit aby se jeho hnev, když už je, obracel proti Vám, a ne proti mladšímu sourozenci (prostě se zlobí na Vás, že jste mu nedovolila skákat mladšímu po hlavě a ne na mladšího, který ho za to nebude mít rád apod) Všem spolumatkám přeji sílu, důslednost a pevne nervy...ono to pujde....dnes mají báječný vztah a opravdu se milují, mladší na staršího vzhlíží jako na ikonu a starší o něj pečuje - PO SVÉM (pujčuje mu své šroubky, které ukrad tátovi a které si mladší ihned vehemntně strká do pusy, rve mu do pusy dudlík, nevadí že opačně poutkem dovnitř, češe mu jeho pleš apod) ALE JE TO NÁDHERNA - NIKDY BYCH NEMĚNILA ~s~
 Danyla 


Souhlasím se vším i s tou čokoládou 

(4.4.2009 20:59:58)
Ahojda, předem chci moc a moc poděkovat za článek, lépe bych to ani já nenapsala. Jako maminka dvojčátek, vím, co je to starost. Musela jsem se pousmát nad tím,že maminka má vždy plnou náruč dětí, které se domáhají její pozornosti. Já mám plnou náruč stále. Moje děti na sebe žárlý a když je u mě jeden, musí být druhý. A je to se vším. Ruce už teď mám vytahané od neustálého tahání obou dětí. A ta čokoláda, tu jsem potřebovala první rok jejich života snad tunu:))) Je bezva vědět, že je na tom někdo stejně jako já. Ale miluji své děti a i když to někdy je náročné nikdy bych neměnila. Vždyť pro to tady jsme. Tak zdar všem maminkám a neposedným dítkám.
Daniela
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

dnešní maminky jsou možná trochu rozmazlené 

(4.4.2009 22:34:32)
Měli jsme dvě děti přesně rok po sobě, když se narodilo druhé dítě, to první ještě nechodilo. Neměli jsme automatickou pračku, o jednorázových plenách nemluvě. Praní plínek zabralo denně tak tři hodiny, než se všechno vyvařilo, vypralo, pověsilo a večer ještě hodina žehlení.Kašičky se vařily a ne že se otevře konzerva. Denně obléct dvě děti, sejít ze čtvrtého patra, strčit je do jednoho kočáru, půl hodiny z kopce do obchodu, pak tu stejnou cestu hodinu zpět, odnést do 4. patra nákup, děti, schovat kočár do sklepa,jít uvařit. Manžel chodil z práce až večer, ani o víkendu nebylo moc zvykem, že by pomáhal. Po 15 letech jsme měli třetí dítě, to byla pohoda. Už jsem měla automatickou pračku zvládnout jedno dítě po těch dvou byla úplně hračka. Mezitím jsem stačila plést, a přečetla jsem tal jednu knížku týdně. Když tak přemýšlím, jak jsem to mohla všechno stihnout, tak mě napadají jen dvě věci. Nebyly počítače a zbytečné debaty a taky mi bylo něci málo přes dvacet. To je člověk nejvýkonnější. O deset let by to už bylo asi horší. Vzpomínám na to období ráda.
 iviv 


Re: dnešní maminky jsou možná trochu rozmazlené 

(4.4.2009 23:49:27)
Souhlasim..
Prestoze patrim k tem dnesnim maminkam:)
Mam holky 10/05,06/07, s manzelem - diky jeho prace - mame domov vsude mozne/nemozne - zcela bez babicek, chuv apod.. jeho prace je docela "time consuming"- coz znamena, ze "se mam za cim ohanet a behat":).. presto si stale najdu cas na sebe, na manzela, na "praci"- a za to dekuji automatickym prackach, jednorazovym plenkam atd... zasadne varim (zcela jednoduse a rychle, ale zdrave)..

Je to mozna trosku i o volbe - k cemu si nyni "sednu" - u PC sedim, jen kdyz pracuji a nebo komunikuji s rodinou - a behem te doby treba zabrousim na tyto stranky a trosku si poctu, kdyz mam vice casu a chuti, i napisu :) - jako treba ted :).. na spouste lidech vidim, jak si frci na webech a realny svet jim utika mezi prsty, a nemaji na nej "tzv. cas".. mluvim o osobach, jejichz znam jmeno a o nikom Z VAS.. :)..

Kdyz budu reagovat na clanek - taky se mi s briskem "vyborne" behalo za Johankou, ta nam zacala "utikat" uz v 10 mesicich, ale alespon mne ten pohyb udrzel ve skvele kondici (nekdy jsem samozrejme padala na hubu:))Ale to i mamky bez "brisek" maji obcas takove pocity :). PRIJELA JSEM PORODIT "DOMU", a kdyz mela Malenka 10 dni, stehovali jsme se do Prahy. Johanka byla ve veku, kdy jiz potrebovala detsky kolektiv, tak jsem s obema jezdila na Johancine malovani, tanecky atd.. Malenku jsem ulozila na bezpecne misto v rohu mistnosti, a kdyz se "pristestilo" a ona byla vzhuru - tak jsme na ty aktivity byly tri.. :)))
V cervnu ma Malenka 2 roky, cas neuveritelne leti a doposud si sebe uzivame. Nektere dny jsou narocnejsi, ale temi si projde naprosto kazdy. Holky si uz spolu umi hrat a ja na nich vidim, jak jsou stastne, ze se maji.
Nadhera!

Preji vsem maminkam hodne energie a chute si uzit "nase" deti - dokud o to "stoji". Na unavu se bude s usmevem vzpominat :)..

Dobrou noc


 matevy 


UFF! 

(4.4.2009 23:15:48)
Uff! Tak to je opravdu moc hezký článek, Heleno!
Ačkoliv mám teprve osmiměsíčního synka, už doma rozebíráme, kdy že je ten "optimální" čas na druhé dítko. Mám bratra staršího o necelých patnáct měsíců..
Moje mateřská bude trvat dva roky (rozhodla jsem se tak bohužel kvůli penězům), babičku ani chůvu nemáme, takže jsou dvě varianty.
Buď otěhotním tak (podařilo-li by se to :o)), abych byla doma dál, s druhým potomkem a budu to holt muset zvládnout, anebo odejdu z práce a začnu pracovat tzv. na sebe, nejlépe z domova (což by do budoucna neměl být dle našich výhledů problém) a budu tak se synkem, než půjde do školky, pak budu dál pracovat a další dítko poviju třeba až za čtyři, pět let.
Ještě donedávna jsem přesně nevěděla, kterou z těchto možností zvolit, i když jsem většinou byla spíš pro tu druhou.., nicméně předevčírem jsme šli dvakrát na procházku a pokaždé jsem potkala jinou maminku, kterážto vedla za ruku cca dvouleté dítko a tlačila kočárek s dvojčátky! Představa, že by se mi něco takového taky "stalo" (v naší rodině by to nebylo nic neobvyklého), mě trochu vyděsila.
Syn se teď snaží lézt a pokud na něco nedosáhne, začne samozřejmě kňourat, taky mu rostou zoubky.., nic mi nevadí jako kňourání. I když už jsem si docela zvykla :o). Abych se dostala k věci - někdy jsem netrpělivá a nějak si neumím představit, že mám vlastně dvě miminka, tj. dvě děti takhle brzy za sebou.
Tak si říkám, že asi zůstanu u varianty, že budu mít dětičky dál za sebou. Vím, že by si vyhrály atd., přesto jsem přesvědčená, že když nebudu v pohodě, nebudou ani ony.
Tak uvidíme, třeba si to příroda ale připravdí jinak :o)
Držím pěsti, jste šikulka!
 Švejnožky 


Dve deti jsou 2x tak vetsi radost:-) 

(5.4.2009 7:51:42)
..a taky starost, ale rozhodně bych neměnila. Mám kluky 20 měsíců po sobě a ikdyž je to někdy zabíračka, dá se to zvládnout. Druhý mrňous zkrátka naskočil do rozjetého vlaku a myslím, že se veze moc rád. S malým miminkem šlo všechno o trochu lépe, teď začal ten mladší lézt a tak je to náročnější, vím, že bude asi i hůř, ale ty chvíle, kdy vidíte ty dva pohromadě, to všechno milionkrát přebijí. Rozhodně se nebojte, že z toho zešílíte a pokud nemáte žádné hlídání tak jako my, tu zásobu čokoládky rozhodně doporučuji:-)
 Alena, dve deti + 1 v brise? 


až mě to rozplakalo 

(5.4.2009 8:15:31)
... jak přesně je to napsané. Zrovna tenhle víkend jsme s mladší dcerou samy doma, chlapi nám odjeli k babičce, a já místo plánovaného velkého úklidu a obrovského žehlení a ... a ... a ... ulehla s nemocí. A došlo mi, jak moc si občas potřebuju jen pořádně odpočinout, což s 4-měsíčním miminkem po boku ještě trochu jde (řekla bych to, když byly synovi 4 měsíce? ani ve snu!). Takže tento víkend fakt odpočívám. A okna? Nevím, vážně nevím. Ale ze špinavých oken se svět nezboří. A tu hromadu prádla postupně taky vyžehlím...
 Hričinka 


Dvojčata 

(5.4.2009 12:15:30)
A jak si myslíte, že se dají zvládat dvojčata jako prvorozené děti? Napsala bych víc, ale momentálně nemám čas:-)))) Mám 14měs. páreček!
 Májja 


Po 15ti měs. 

(5.4.2009 21:20:49)
Tak hezky to napsané je!!!~R^

My máme děti po necelých 15ti měs a musím říct,že padáme na "h..u" ústa:-) s manželem dost často,ani jeden v noci nespí celou noc, dvouletá dcera se budí téměř co dvě hodiny,fnuká a brečí-proč to nevíme, syn se mi pravidelně budí na 2,5 hodiny v noci a spát už nechce, ani jeden nechce jíst a oba se vztekají tak,že se divím,že si ještě nerozbili hlavu,utahat je nejde, čím více aktivity tím více energie pro ně! Takže já furt nevím kdy to bude lepší a už snad i ztrácím naději! jsou to naše zlatíčka,ale opravdu jim nestíháme!
 makca1 


hezky clanek 

(5.4.2009 22:41:02)
diky moc za clanek, mam taky deti necelych 19 mesicu od sebe, a musim rict, ze je to docela zahul. Tatinek pracuje od rana do vecera, ted jsme zacli stavet domecek, takze moc casu na nas nema... jedna babicka daleko a druha pracujici, takze si musim cely den poradit sama. Nastesti uz mame docela rezim - dcera 3 leta zacla prave chodit do skolky na 4 hodky denne a musim rict, ze mam aspon vic casu na syna.
Bohuzel pres zimu byl syn stale nemocny, skoncili jsme i v nemocnici, takze cekame az bude fakt hezky a nemoci budou za nami:-)
jo a prave jsem dojedla tabulku cokolady, syna porad kojim a kila jdou porad dolu:-)
 Kočanská 
  • 

počítej s horším, doufej v lepší 

(6.4.2009 19:56:44)
počítej s horším, doufej v lepší - to je moje heslo a asi díky tomu mi ve finále přijde skoro vše celkem v pohodě. vždycky si nechávám od přátel a známých líčit hororové scénáře a čekám, kdy to u nás taky vypukne.
mám dvě děti 2,5 roku a 6 týdnů a zatím žiju a přijde mi to víc v klidu než když bylo první - a to jsem se cítila taky celkem v klidu. vzhledem k mému heslu si vždycky když mi není do zpěvu řeknu, že jsem s tím takhle vlastně počítala a když je dobře, tak si libuji... když není dobře, tak si dám čoko, zaměstnám manžela a já si trochu vydechnu.
tak hodně síly a hlavně ať jsme zdraví :-)
 Lenka 


rychlosourozenci, aneb - když se rodí rychle po sobě 

(6.4.2009 22:44:28)
Děkuji za výstižný článek i za postřeh, že tyto články se moc neobjevují z toho důvodu, že my matky těchto "rychlosourozenců!" na ně prostě nemámě čas...mám 5holek, a 4.s 5. jsou od sebe necelých 17měs..krásné, zdravé a chytré holčičky ( 25měs a 8,5měs), ale řeknu vám, že tak unavená, jäk¨jsem posledních 8,5měs jsem v životě nebyla..je to sice krásné, ale strašně, strašně vyčerpávající..nemám Vůbec, ale vůbec pro sebe ani 10min, starší je hodně živá a tak ji na ulici musím h¨lídat, aby se mi někam nerozběhla, neskočila pod auto, v obchodě aby nesejmula regály, menší si žačíná stoupat a všude leze a tak když větší rozdrobí třeba musli nebo rozháže malé hračky, tak hlídám, aby se menší nezadávila...doporučuji, pro ty, kdo plánují druhé dítě..pokud chcete alespoň trošinku klidu, dejte si aspoň 2,5roku odstup..a nebo, možná že budete mít 2kldiné typy:-))ale, hlavně, mějte zdravé, krásné a chytré děti a mějte je moc rádi:-)
 netrhanda 


Děti dříve po sobě 

(7.4.2009 14:15:14)
Dobrý den, mám 2 děti, přesně od sebe rok a půl a nyní čekáme další již 3, opět od posledního dítěte rok a půl staré. Nejstaršímu je 2,5 roku, malé je rok a měsíc. Musím říci, že jsem nepřemýšlela nad tím jako autorka článku, jestli se věnovat více tomu a více tomu, být jaksi rozdvojená, u mě to přišlo naprosto přirozené brát oba stejně, obě děti stejně milovat.A když jsem byla v porodnici, naopak se mi velice stýskalo po prvním. Mám asi štěstí na hodné děti, protože první 3 měsíce nám druhé mimčo pořád jen spalo, potom už vyžadovalo větší pozornost, starší syn se poměrně rychle naučil na nočník a tak vůbec si myslím, že takováto situace donutí děti k samostatnosti, myslím tím děti narozené blízko po sobě. Rozhodně si nemyslím, že by se toho měl někdo obávat, ba právě naopak, je totiž neuvěřitelné, jak si děti spolu vyhrají, já o nich téměř nevím a mám tak čas na ostatní povinnosti. Samozřejmě jste někdy unavená, ale lidé kteří jsou v kanceláři celý den u PC, věřte přijdou domu a jsou taky unavení. A tohle je vážně zábava, vidíte pokroky. Myslím, že hodně důležité je staršího zapojovat do aktivit, které jsou spojené s malým, jako je podávání plenek k přebalování, pitího, oblečení, oni jsou pak strašně rádi, líbí se jim to, jen nezapomenout na chválení a chválení :o) Přeji Vám hodně hodných, zdravých a šikovných dětí a manžela, který je oporou.
 Lorinka a 2 holky 


Taky to budu mít tak 

(9.4.2009 9:38:03)
čekáme druhé po 23 měsících a doufám, že teda stíhat budu a nezblázním se. S dcerou jsem se doma neskutečně nudila, když byla miminko. Teď už samozřejmě ne, teď už je parťačka a dá se leccos podnikat.
Přesto doufám, že až nějak v tom šestinedělí zaběhneme denní režim, že to půjde. S dcerkou jsem zvyklá vše dělat během jejího bdění, je zvyklá, že s ní vařím, uklízím, žehlím, tak snad to nějak půjde.
A i když jsem měla teď z počátku těhu dost nevolnosti, neměla jsem doma bordel a zvládla jsem to i bez hlídání, které nemám a nebudu mít ani po narození druhého. Jen počítáme, že tak týden až 10 dní bude s námi po návratu z porodnice manžel.
 +++zuzee 
  • 

Re: Taky to budu mít tak 

(9.4.2009 13:38:14)
Neboj zvládnete to. Já jsem měla děti od sebe 19 měs a šlo to. Jen jsem si na malou musela trochu dýl zvykat než na prvorozeného. Pomoc jsem taky neměla, manžel mohl s náma být jen 3 dny pak musel do práce. Ted budou dcerce dva a jsou nerozlučná dvojka. Neměnila bych... A to jse měla ze začátku strašný strach jestli to zvládnem,
 Eva, 2 kluci 
  • 

souhlasím 

(11.4.2009 22:26:34)
Tak mi to nedalo, abych nenapsala, naprosto souhlasím!! Naprosto přesné, ale zvládnout to jde. Starší už má 7,mladší 5, i když se někdy pěkně "pomlátí", vidím, jak si rozumí a to stojí za to vydržet ten náročnej začátek... I když, kdybych čekala, kdoví jak bych druhý zvládala jako "starší matka"... :-)Kompromisy a zvykání by došly na řadu později.... ale přece...
 Mikejla 


mám 3 děti - 3a3/4 roku plus 15 měsíců plus 4 měsíce 

(15.4.2009 20:32:01)
a jde to taky ...

nedalo mi, abych se nepřipojila k diskusi ...
Já si vždycky všechno plánovala, první těhu, druhé těhu, ale s čím jsem nepočítala, byla rodová nemoc, o které jsem nevěděla /lékaři zjistili o co přesně se jedná až při druhém těhu/a díky tomu se druhé mimi a třetí narodilo předčasně /Andulka ve 30. týdnu, Kubík v 31.týdnu/ a taky mi 4 měsíce po 2. CS selhala antikoncepce a Kubík byl na cestě ... Takže rozdíl mezi nimi je necelých 11 měsíců, přitom oba jsou narozeni v roce 2008, akorát že jeden v lednu a jeden v prosinci ...

Jo, někdy mi třeští hlava, nevyměněná myčka, nevyprané prádlo, bordel v bytě, ale úsměvy těch tří jsou k nezaplacení. A musím říct, zapojit to nejstarší děcko /v mém případě skoro čtyřletou Kačenku/ je moc dobrý nápad - strašně ráda asistuje při přebalování obou dětí, podává krémy, maže, podává čajík, dudánek, mlíčko/, s prostřední Andulkou si krásně hraje /ta je zase zlatá, že vydrží poněkud drsnější zacházení/, no je to nádhera se na ně dívat, jak se na sebe smějí a jak na sebe reagují. I když jsem měla z toho obavy, dá se to, i za cenu neumytých oken, a ledacos dalšího. Snad na tom náš život nestojí, ne ? A tatínek pomáhá, rád, někdy uvaří, někdy vymění myčku, trochu poklidí, nebo si pohraje s dětmi, vykoupe je, nakrmí, občas mě zastane v noci na krmení /bohužel jsem ani jedno nemohla kojit/ a já se vyspím parádních 8 hodin ...

Já vždycky chtěla 3 děti, ale pozdějš, až Andulka trošku odroste, tak za 3 roky, teď jsem ráda, že Kubík přišel tak brzo a budu opravdu mít to miminkovské období "odbyté" najednou./Sama jsem jedináček, dětství stálo za prd, furt sama, naši se mi moc nevěnovali, byla jsem dost vycepovaná, zvyklá se zabavit sama, o ránu a křik u nás doma nebyla nouze, ani vzpomínat nechci./ Přece jenom, bydlíme v 3 plus 1, byt není nafukovací, mít tu hračky a potřeby pro 3 různě staré děti, je to docela náročné, ale na druhou stranu se mi po "přebalováku a kolíbce a miminku v něm" bude moc stýskat, to vím ...

Zase přijde jiné období, taky krásné ...

Přeju vám krásné, zdravé a hodné děti a ať to vše zvládnete v pohodě~:-D ...

A pardon za takový výlev ...
 Šárka, Samuelek a Matyášek 
  • 

Re: Dva malí prckové 

(20.10.2009 14:52:56)
Ahojte, mám děti 15 měsíců po sobě, mladšímu jsou teď 3 týdny. Připravovala jsem se opravdu poctivě - staršího syna jsem celé těhotenství vedla k samostatnosti, byt jsem zařídila tak, aby si zde mohly děti hrát aniž bych jim musela neustále stát za zadkem a hlídat ať si něco neudělají, starší syn spí s taťkou v pokojíčku a já spím s mimčem v ložnici... Pořídila jsem si tandemový kočárek a šátek na nošení... Ale, realita je trochu jiná a řeším úplně jiné věci než ty, na které jsem se připravovala... Malému se v šátku nelíbí, a platí na něho úplně jiné fígle než na staršího. V mnoha věcech je to i jednodušší než jsem čekala - malý se třeba nechá udundat dudlíkem (to u staršího neznám), unavená nejsem i když kojím třeba celou noc v kuse, a starší syn je o mnoho samostatnější než jsem předpokládala. A je fixovaný na taťku takže to, že se mu už tolik nevěnuju, mu nějak nevadí...
Ale i tak, neřešitelných situací se nám dostává bohatě - co udělat jako první...? Manžel mi radí, že mám dělat první to, co je prostě důležitější. Ale, jak si má člověk v takové situaci narychlo vybrat... Chce to prostě cvik, naučit se nějaký systém, vymyslet různé fígle jak třeba dělat víc věcí najednou. A trocha nedhledu.
A na pár důležitých věcí jsem už přišla - dělat vše tak, jak radí různí odborníci na péči o dítě, to prostě nejde. Prý nemám dítě nechat plakat - ale když pláčou oba, tak se přece nerozdvojím... Přebalovat před každým kojením, nenechávat dítě spát v rodičovské posteli (to znamená 20x za noc vstávat a dávat dítě do postýlky a zase ho z ní brát) a další takové chytré rady... Nejsem přece superman. Myslím, že člověk si na většinu věcí musí přijít sám co a jak a spoustu věcí prostě neřešit. Dítě pláče - to je normální, je to známka toho že je zdravé ale holt si musí zvyknout na to, že není samo, že má taky sourozence a že musí počkat. Ze začátku to bude s pláčem, ale chce to zachovat klid, všechno má svůj čas, dítě si dřív nebo později zvykne a trpělivost je přece ctností. A nemyslím si, že když jsou děti od sebe s větším věkovým rozdílem, že je to pak jednodušší.
Toť můj názor a zkušenosti. Zvládat se dá všechno :-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.