| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

 Celkem 581 názorů.
 mishulle +drobek 2 roky 
  • 

ne,ne 

(5.2.2009 10:15:48)
zásadně fyzicky netrestám, agrese probouzí u dětí jenom další agresi
 paja+eli 21m 
  • 

Re: ne,ne 

(5.2.2009 11:12:42)
hmmm... tak to bych chtěla vidět,jak to u vás v rodině vypadá!! Já taky nejsem pro ,,mlácení dětí,, (sama jsem to zažila,když jsem byla malá),ale taky vím,že dítě musí vědět,když něco opravdu přepískne! Já sama svou dceru taky občas plácnu a dám ji přes ruku,nebo přes zadek a ROZHODNĚ v tom nevidím nic tragického!! A tvoj tvrzení,že agrese probouzí další agresi je ptákovina jako zvon!!! já bych v tom případě už musela dávno sedět za katrem,kvůli zabití!!!
 Limai 


Re: no,pajo, 

(5.2.2009 13:12:43)
tak když je ptákovina jako zvon,že agrese probouzí agresi,tak mi vysvětli,proč moje neteř bije ostatní děti i dospělé s tím že ji doma bije její matka a proto to ona dělá taky.To by mě tedy fakt zajímalo.
 Bumbi&05,08,10 


Re: no,pajo, 

(6.2.2009 1:10:08)
Limai, našeho syna nikdo nikdy nebil, ani jsme ho neplácali přes ručičky, jak se to dělává u malých dětí. Přesto začal bít on nás... a to fakt brutálně, včetně kousání do krve. Tak jsme v jeho 3 letech k fyzickým trestům přikročili, abychom od nich opět po půl roce ustoupili směrem k -dá-li se to tak nazvat - psychickým trestům. Aktuálně funguje "jdi do kouta a přemýšlej o tom, proč tam jsi, co bylo špatně". Ovšem je na tom koutu třeba opravdu trvat. Když provede fakt něco hroznýho, jde za dveře (spíš pro jeho dobro, abych mu nenasekala moc...), což považuje za obrovský trest, vyloučení z tlupy...

ALe zpět k otázce - ano, agrese syna zplodila agresi naší.
 Ufonka 


Re: no,pajo, 

(6.2.2009 12:39:02)
Bumbi, mluvíš mi z duše :-))

Agrese naší Ely vzbudila agresi v nás. Nikdy jsem si nemyslela, že budu při výchově nucena fyzické tresty použít. Ale bohužel, musím. Ela mě k nim donutila. Vždycky jsem byla klidná a co se dětí týkalo, velmi velmi trpělivá. Jen s Elou to pak začlo váznout, protože chtěla mít všechno podle sebe.

Jak zaročíte, když vám rok a půl či dvouleté dítě neustále vbíhá do silnice? Vysvětlování nefunguje, na kočáru pořád být nechce a za ruku ho taktéž pořád nevláčíte. Samozřejmě, u silnice je člověk vždy ostražitější, ale když víte, že vám to to dítě dělá naschvál, tak já tedy jinou cestu nevidím. buch buch na zadek a pak jsem ji za ruku celou cestu domů vláčela. To byl ale koncert. A co jsem si vyslechla poznámek kolemjdoucích, ať holčičku pustím a nechám proběhnout....

A taky, když šikanuje novorozence, kojence a pak už i batole, tak tedy sorry, jsou případy, kdy prostě dostane. jako když malou kousla do ručičky tak, že jí v ní zůstaly ďolíčky po zubech jako hrom. čtyřleté dítě už moc dobře ví, že tohle se nedělá.

Závěr: myslím si, že fyzické tresty jsou při výchově dětí do určité míry nezbytnou součástí výchovy. Každé dítě je jiné, má jiný charakter, tudíž netvrdím, že KAŽDÉ dítě MUSÍ dostávat na zadek. Ale jsou určité hranice, přes které dítě zkrátka nesmí a musí to vědět. A taky si myslím, že mnohdy je lepší lupnout, nežli neustále dokola omílat a vyčítat, jak to mnohdy rodiče dělají...

Dneska už Ela dostane výjimečně, spíš se taky uchylujeme k "vydírání" typu "Když neuděláš to a to, pak nebude moci být to a to/ nebudeš moci mít to a to." Do kouta nechodí, leda do vedlejší místnosti, ale jako menší vždycky utíkala, nikdy tam nebyla. chodila pořád za mnou a prudila, což mě vytáčelo ještě víc. A ona to moc dobře věděla...

Takže, rodiče, pevné nervy!!!!
~z~

~z~~z~~z~~z~~z~~z~~z~~z~~z~~z~
 Limai 


Re: little, 

(6.2.2009 14:05:00)
a kde jsi přišla na to,že dvouleté dítě vbíhá do silnice naschvál?Nevím jak ostatní,matky,ale já svoji dceru,které je pět a půl,u více frekventované silnice držím za ruku ještě nyní,protože předpokládám,že kdykoli jí může cvaknout v té její hlavince a do té silnice mi může znenadání vyběhnout.A zažila jsem to u dětí třeba sedmiletých,natož pak ty menší.JÁ musím u té silnice přemýšlet,ne dcera.Tu to samozřejmě učím od mala taky,ale nečekám naivně jako některé matky,že moje tříleté dítě se poslušně zastaví na chodníku a začne tam filozofovat nad nebezpečností rozběhnutí se do silnice bez matky.Takže já se snažím té situaci,kdy by se dítě dostalo do nebezpečí,předejít,tudíž nemám důvod ho plácat.A jestli někdo uvažuje tím způsobem,že dítě si je vědomé všech nebezpečí a následků a přemýšlí nad nimi jako dospělý,a také je tak chápe,tak by jednu zasloužil plácnout sám.
 Ufonka 


Re: little, 

(6.2.2009 19:25:43)
No Limai,
jestliže ti dvouleté dítě na tvůj příkaz schválně vybíhá a vytrhává se ti z ruky a ještě se ti směje a říká ti uteču, tak to podle mě je schválně. Nespočetněkrát si rozvázala tkaničku, a při zavazování se prostě vytrhla a bylo. Kdo to nezažil, tak asi nepochopí.Jestli sis všimla, tak jsem psala,že u silnice jsem ostražitější než kdekoli jinde, což neznamená, že ji nechávám navolno. Ale nespočetněkrát si rozvázala tkaničku, a při zavazování se prostě vytrhla a bylo. Kdo to nezažil, tak asi nepochopí. Já třeba nechápu rodiče, kteří nechávají děti na odrážedlech poblíž silnice a věří, že jim ratolesti zastaví. Já to nikdy nedělala neudělám. Dodnes jí co se týká přecházení nevěřím a ještě nějaký čas nebudu, ale teď už do ulice záměrně nevbíhá.
 maja 
  • 

Re: little, 

(7.2.2009 20:43:32)
tak já to vidím takhle:
Limaj má to nesmírné štěstí, že její dítě je ochotné na požádání matkou cca 10 m před silnicí podat matce ruku a za tu ruku se nechat převést přes silnici. Limaj má to štěstí ( ona si nejspíš myslí,že nemá štěstí . ale že umí dítě "vychovat" tak aby bylo takové, rozuměj poslušné), nevýslovné štěstí , že její dítě narozdíl od Littleina dítěte se jí nevěší na ruku div si jí neutrhne, nekouše matce do ruky, nevzteká se, že za ruku nepůjde a že rozhodně půjde samo, nechce si sedat u silnice na zem, matka ho nemusí převláčet přes silnici za kapucu a trnout hrůzou , že se jí dítě vysmekne a poběží si kam bude chtít. Little prostě nemá klidné a lehce ovladatelné dítě ( a nemyslím si , že by byla špatná matka neschopná vychovat dítě...tak to totiž pravděpodobně nebude). Ano, Little musí použít všech prostředků proto aby ochránila své dítě ( aby ho nepřejel náklaďák) a tudíž i za cenu sesekání zadku ( a kdyby to neudělala a dítě nedejdože náklaďák přejel budou lidi říkat , bože, proč toho spratka neseřezala, to by se to nestalo). Jak napsala Little, to se musí zažít.Ano, takhle malé dítě je schopno dělat spoustu věcí schválně a obzvlášť ty , které ví, že matce strašně vadí a které považuje za nebezpečné.
Tyto zážitky jsou pro rodiče "hodných" dětí nepochopitelné a nepřenositelné ( přesně podle toho, že kdo to nezažil nepochopí).

Z toho plyne: Limaj nemusí své dítě vystavit fyzickému trestu
Little musí nebo by měla. ( v zájmu života dítěte)

Použití fyzického trestu vyplývá ze závažnosti činu, kterého se dítě dopustí nebo by se dopustilo, kdyby se trest neprovedl.( radši dám dítěti na zadek než ho nechám převálcovat náklaďákem)

P.S. před nedávnem mi soused povídal ( takový starší pán co pozoruje kouříc a sedíc na židličce před barákem cvrkot v naší mini ulici) "paní sousedko, vy s těma dětma tak pořád diskutujete. Skoro jak moje neteř ve Švýcarsku, a oni jsou Vám ty její děti takový nevychovaný spratci.
 zuzkasim 


Re: little, 

(8.2.2009 14:54:36)
Vidím to stejně.
Já osobně mám 2 docela živé děti a vím, o čem je řeč v případě přecházení přes silnici za ruku, když dítě prostě nechce a má náladu dělat naschvály. Musím také přiznat, že fyzické tresty neužívám pouze v případě, kdy jde o ohrožení života, ale i tehdy, pokud dítě dělá něco, co mi vysloveně vadí, na opakovaná upozornění nereaguje a přidávalo by mi to spoustu zbytečné práce. Snažím se o spoustu projevů lásky, porozumění a radosti, které jsou ovšem čas od času doplněny výchovou a vymezením hranic. Přijde mi to ideální stav na rozdíl od nezájmu a ignorování prohřešků.
 tina 
  • 

Re: little, 

(8.2.2009 16:03:40)
zajimavy, co rikal ten pan...ja ziju taky ve Svycarsku a ten dojem teda nemam.
 maja 
  • 

Re: little, 

(8.2.2009 18:11:18)
Tino, to přece nemá nic společného zrovna konkrétně se Švýcarskem ( ano on žil ve Švýcarsku mnoho let, ale zrovna tak mohl žít třeba v Namibii.) Byl to jen ilustrační příklad. A myslel tím, přesně toto... sousedko, kdybyste jim občas jednu lištila, nemuseli by vás bolet hlasivky a byly by vychovanější než takhle. On to holt vidí tak , že co fungovalo stovky let by snad mohlo i teď. ( no možná , že by nám ty děti mohly i Vykat ??? :) )
 Ufonka 


Re: little, 

(8.2.2009 20:52:30)
Majo,

díky, máš obdobné vnímání situace jako já, dovolím si Tě ocitovat: "Použití fyzického trestu vyplývá ze závažnosti činu, kterého se dítě dopustí nebo by se dopustilo, kdyby se trest neprovedl.( radši dám dítěti na zadek než ho nechám převálcovat náklaďákem)."

Své děti "nemlátím" pro nic za nic, jak si třeba Limai nebo Tina můžou myslet. Nedělá mi to žádné potěšení. Ale nenechám je přeci zmrzačit se!

Ano, dcera je hodně živá a bývala mnohem živější nežli je teď. Dělala (a stále dělá :-)) spoustu věcí naschvál. Šlo jí o to vytočit nás dospěláky, důsledky jí nedocházely. Takže v případě akcí u silnice jí šlo vyloženě o provokaci bez zaměření se na skutečný možný následek, tedy možnou nehodu končící minimálně zraněním....
 tina 
  • 

Re: little, 

(8.2.2009 16:01:25)
proboha, ty si fakt myslis, ze dvoulete dite vybiha do silnice s tim, ze se chce nechat prejet?A ze si mala neustale rozvazuje tkanicku....nevidim na tom v tom veku nic zvlastniho...ale asi na to nemas nervy, takze to resis placnutim...super! jak to budes resit priste, diteti das facku a pak? Jak to chces stupnovat?
 Ufonka 


Re: little, 

(8.2.2009 21:17:35)
Tino,

ano, dvouleté dítě dokáže dělat spoustu věcí naschvál. ALE NE ZA ÚČELEM NECHAT SE PŘEJET NÁKLAĎÁKEM! To jsem přeci nenapsala.

Tento následek si ještě plně děti v tomto věku neuvědomují. Co ale vědí moc dobře je, že existují hranice a určitá pravidla, která holt zkoušejí porušovat. A u nás nešlo o nic jiného. Z toho tedy vyplývá, že pokud by mohla být dcera ohrožena na životě, tak jí to ukážu vztyčeným prstem, tedy plácnutím, protože TOHLE není sranda. JÁ jsem v tomto věku plně zodpovědná za její život. Kdo ponese následky v případě, že ji to auto porazí? Přeci nebudu donekonečna dvouleťákovi vysvětlovat a vysvětlovat, že tohle se nedělá, protože proto.

A jak tu někdo psal, když mi něco takového navíc provedla uprostřed silnice (nemyslím tu tkaničku, ale vztekačka nebo se prostě zastavila a nešla dál), tak jsem ji dovlekla na chodník, lupla a důrazně vysvětlila, za co to bylo, takže ne jen mlácení!

Příklad z rodiny: téměř tříletého chlapce porazilo auto. Naštěstí jel řidič pomalu a nemohl za to, protože holt ten kluk neposlechl svoje rodiče, kteří mu neustále vysvětlovali, že TOHLE se nedělá. Stačilo, aby si maminka sáhla do kabelky pro klíče. Byl u ní a během zlomku vteřiny obíhal auto stojící u silnice. Jenže po silnici zrovna projíždělo auto.... Naštěstí to skončilo JEN zlomenou nohou. ALE OD TÉ DOBY SE KLUK BOJÍ NEJEN O SEBE, ALE I O OSTATNÍ. Pořád všechny tahá na chodník a seká latinu.

Kdyby párkrát místo vysvětlování dostal na zadek, třeba se to nemuselo stát. Píšu třeba, protože to nikdo samozřejmě nikdo s jistotou neví. Ale mě osobně by to teda žralo a vyčítala bych si, že jsem ho místo toho neustálého přesvědčování a vysvětlování prostě párkrát nelupla.

Snažím se své dcery vychovávat co nejlépe. A nejsem supermatka. Snažím se ze vzniklých situací učit. Holt to občas jinak než plácnutím neumím.

A pokud se ptáš, co budu dělat se starším dítětem nebo puberťákem, tak Ti odpovím jednoduše: starší děti už obvykle přemýšlejí a díky vzorcům a zkušenostem si dokáží uvědomit následky. Neříkám, že v plné míře, ale už o tom dokáží uvažovat. Takže pokud budou používat hlavu a bude fungovat komunikace mezi námi, tak se zcela jistě domluvíme a facek nebude třeba :-))

Omlouvám se za dlouhý příspěvek. ~k~
 maja 
  • 

Re: little, 

(9.2.2009 9:55:44)

Ono je to totiž nejspíš takhle: malá samožejmě nepoběží schválně pod náklaďák, její prvotní motivací je to , že se nechce nechat "ovládnout" tudíž máma jí drží za ruku jako klíště, holka se sehne, rozváže boty (to nemusí být jen u přechodu nebo metr od přechodu) protože ví , že na zavazování bot musí máma použít obě ruce a v ten moment letí a je jí jedno kam, neřeší náklaďák jen běží děsná sranda pryč.


Nevím proč , ale z tohodle dohadování mám pocit, jako před lety v jednom mateřském centru: přišla " máma a dítě" a plno jiných a taky "my ". Byla svačina a "máma a dítě" začali také svačit , ale ne takovou běžnou svačinu , ale nějaké doma vyrobené jídlo z něčeho strašně zdravého ( něco jako puding z otrub -jen pro ilustraci typu jídla, nevím co fakt jedli, ale pro ilustraci ). Dítě pěkně papalo, chutnalo mu to . "My "vytáhli rohlík se salámem a v ten moment jsem viděla i slyšela reakci . Bylo to skoro jako kdybych chtěla svoje dítě otrávit. "Panebože , 3 letý dítě a salám...ó ". Jo jo taky bych chtěla , aby moje děti jedly zdravě , ale nejedí, nepozřou nic takového, poplivou mě apod .
Jenomže já vidím toto: teda to je bezva, že oni to dokázali, dokážou aby dítě jedlo zdravě a jim to taky chutná , to mají , ale kliku , že jim to vyšlo .
A "máma a dítě" vidí tohle: bože, to je ale šílená máma, podívej co tomu dítěti dává. Nezvládá to. To je přece jasný, že děti mají jíst jenom zdravě. To se jim jen tak pěkně řekne " papej, je to zdravý" a ono to to dítě spapá. ( To ale není umění, to je životní štěstí mít takévé dítě)

Dokud si mámy "hodných dětí" budou o mámách "zlobivých dětí" myslet , že to nezvládají a snad se jim to i líbí jaké mají děti, tak prostě dohoda těchto dvou stran není možná.

Limaj a spol: já Vás obdivuji a vím , že děláte co můžete , ale rozhodně si nemyslím, že jste stejně tolerantní a chápavé jako Little a spol.( tudíž i já ...a bude te se divit, taky děláme co můžeme, fakt...)
 Ufonka 


Re: little, 

(9.2.2009 22:48:56)
Majo, ~z~~z~~z~
 Limai 


Re: majo, 

(15.2.2009 21:53:08)
pleteš si pojmy a dojmy.Neexistují "hodné a zlobivé děti".Existují děti,které jsou klidnější,a děti,které jsou živější.Ovšem neexistují děti,které by své rodiče na slovo poslechly,nedělaly nic co by bylo nežádoucí,ve dvou letech rozuměly teorii relativity a chápaly sáhodlouhé dialogy proč něco nelze.Každé dítě-skutečně každé-se během svého vývoje chová tak že je jeho chování někdy nežádoucí.U některého často,u jiného méně často.Ale dělit děti na hodné a zlobivé nelze.To je stejný nesmysl jako kdyby jsi říkala že lidi jsou hodní a zlí.Ve skutečnosti je to tak,že v úplně každém se snoubí obojí,nikdo není jenom hodný nebo jenom zlý.V každém člověku najdeš kus zla i dobra.Takže s argumentem že matky které mají hodné děti a proto nemusejí plácat neobstojíš.
 Raketa 
  • 

Re: majo, 

(16.2.2009 16:52:27)
Smím se zeptat kolik jste už vychovala dětí?
Já mam čtyři také je neplácám ,ale nemám pocit ani potřebu někoho přesvědčovat o správnosti jeho chování.

Proto mě zajímá kolik dětí asi člověk musí vychovat, aby měl patent na rozum!!!!
 Limai 


Re: raketo, 

(18.2.2009 0:20:56)
docela by mě zajímalo,podle čeho se měří kdo má patent na rozum a kdo ne.Dětí jsem vychovala tolik že bych to ani nespočítala,protože od mých asi patnácti let jsem hlídala a starala se o tolik dětí že jsi jich tolik možná ještě neviděla ani pohromadě~:-D(to je samozřejmě nadsazené,ale fakt nevím,zda jich bylo patnáct,dvacet,třicet...nevedu si kartotéku).Ty poslední dvě jsou moje,jedno přítomné,druhé přítomné budoucí.Jenom od sestřenice která bydlí deset metrů vedle jich bylo pět.
 tina 
  • 

Re: naprosto souhlasim 

(8.2.2009 16:19:41)
LIMAI, neni k tomu co dodat, absolutne souhlasim.
 Lucie 
  • 

Re: no,pajo, 

(6.2.2009 10:56:03)
Záleží jak moc ho jeho matka bije. Pokud je to na denním pořádku tak je samozdřejmé že to dítě to bere že je to normální že to tak prostě chodí,ale sem tam nějaké plácnutí za to že dítě něco provede,tak to se nic neskazí. Kdyby se děti nekáraly tak z nich vyrostou spratci kteří si dovolí totálně vše. Bohužel chtěě nechtě sem tam pohlavek neuškodí. Samozdřejmě se to nesmí přehánět,já sama se snažím spíš dětem vše vysvětlovat ale někdy to nejde bez neplácání na zadek. Ale pokud ta matka to dítě bije často a třeba aj dost tak bych ju nahlásila na sociálku. Protože toto už neni jen kárání ale řekla bych že už toho prcka pomalu týrá a to už neni dobré.
 Limai 


Re: Lucie,tady ale vůbec není podstatou míra bití. 

(6.2.2009 11:28:16)
Nezáleží na tom,jestli dítě plácnu nebo ho zbiju vařečkou.Takže když dejme tomu čtyřleté neteři,kterou její matka třeba jenom "plácá",řeknu,aby netřískala dveřma od pokoje,že se může vysypat sklo,a jí se to nelíbí,takže jde a jednu mi plácne,tak je to v pořádku?
 sarmyn 
  • 

Re: Lucie,tady ale vůbec není podstatou míra bití. 

(11.2.2009 9:17:35)
Tak jí to vrátíš přece, v umírněné míře, ale když není schopná matka, tak napadený by měl být. Plácnutí v pravou chvíli vydá 100x víc než hodinová přednáška.
Bohužel matka udělala ve výchově chybu, ale je to její problem. Ty své neteři jen ukážeš, že co si dovolí doma, k tobě nemůže.
 Marcela 
  • 

Re: Lucie,tady ale vůbec není podstatou míra bití. 

(11.2.2009 9:51:48)
Tak to není vůbec v pořádku ,neboť jste to neteři jen řekla ,ale nesnažila jste se ji to nejdřív vysvětlit.Před plácnutím se má také dítě varovat.Proto si myslím ,že v pořádku by to bylo tehdy ,kdy by jste zvolila tento postu.
1. Jani netřískej s těmi dveřmi!
2.Jani ,když budeš třískat těmi dveřmi, může se vysypat sklo a to tě škaredě zranit.!
3.Jano opravdu s tím přestaň co ,kdyby jsme místo toho třískáni si šli třeba hrát.
4.Dobře Jano jestli nepřestaneš dostaneš na zadek!!
5.Chápu ,že je to zábava,ale mě se to nelibý a jestli těmi dveřmi třískneš ještě jednou tak tě plácnu jasný.!!!!!
6.By následoval plácanec
Myslím si, že má dítě dost prostoru na rozhodnutí,takže o týrání nemůže být ani řeč ,nebo snad ano ?
Předvedla jsem zde pouze své praktiky ,které fungují u nás ,neboť dceru(5let) nemůžu zavírat a nechat vy vztekat není schopná to strávit a pochopit!!!!!!!
Celou tu dobu doufám ,že se sklo nevysype,Takže mě nikdo nemůže napadnout ,že jsem neměla trpělivost a jelikož chápu ,že mě doma vyrůstá osobnost ,která má své názory,Tak má i právo se rozhodnout jestli ten plácanec, bude nebo nebude nutný.
 Limai 


Re: Marcelo, 

(15.2.2009 22:00:30)
jsi úplně mimo kontext toho co jsem v příspěvku psala,já o koze ty o voze.
 Poměnka 
  • 

Re: Marcelo, 

(16.2.2009 17:01:20)
Uznávám ,že Marcela je trošku mimo ,ale zajímal, by mě tvůj názor na její výchovu.Máš-li pocit ,že tento postup dítě ponižuje nebo ne.
 Limai 


Re: Pomněnko, 

(18.2.2009 1:07:28)
já s Marceliným postupem nesouhlasím protože Marcela by měla mnoho jiných možností jak zabránit třískání dveřmi,pro mě je evidentní že se jí žádné možnosti hledat nechtělo,protože tady neuvádí ani jednu kromě toho že pokud dítě bude nepřestane dostane na zadek,což pro Marcelu bylo nejpohodlnější řešení.Věta co kdybychom si šli hrát je o ničem,to není varianta odstranění nežádoucího chování.
 Srnka 
  • 

Re: Pomněnko, 

(18.2.2009 11:19:53)
Limai,napiš prosím jak by si to řešila.Mám doma dost sinou osobnost a nic mě nenapadá.Syna jsem zatím neplácla ,ale daleko do toho nemám zřejmě mě něco uniká..Syn mě v poslední době neposlouchá směje se mě do očí odmlouvá a někdy mám pocit ,že právě to co se mě nelíbí schválně dělá.Začalo to ve chvíli ,kdy jsme ho dali do školky do té doby bylo vše v pořádku.Teď, když mu něco řeknu schválně udělá opak a jelikož má pět a půl odhaduji,že to schválně je.Odměny, prosby, domluvy nezabírají jak mám toho svého malého uličníka dostat zase pod kontrolu, aniž bych musela přikročit k nejhoršímu.Dokonce jsme šli do školky v pyžamu, protože se nechtěl převléci děti se mu smáli,ale on to bral jako ,že je hrdina a druhý den tak chtěl jít zase.Když nestihne večerníček ,protože si neuklidil vůbec mu to nevadí.když mu řeknu ,že nedostane večeři dřív dokud nebude uklizeno,jde spát a když jsem ráno chtěla ,aby se nasnídal řekl ,že snídat nebude, protože nemá uklizeno a uklízet nebude, protože se mu nechce.Tak jsme mu hračky schovali ,když je nechtěl uklízet a zase nic našel si jinou zábavu.Hračky mu vůbec nechyběli tak jsme je asi po měsíci vytáhli a on si s nimi odmítá hrát ,protože by je musel uklízet.Ve školce radši stojí v koutě než, aby kreslil a tak.Do kina nepůjde ,protože tam musí sedět a to se mu nechce.Když mu něco vysvětluji skáče mě do řeči a říká nedělej to mě se to nelíbí a když se mě to nelíbí tak je od tebe oškliví že to děláš!!Prostě vše používá proti nám,všichni mě dávají najevo, že jeden plácanec vše vyřeší nejhorší na tom je to ,že už tomu začínám věřit.Mám už vyzkoušené snad všechny fígle ,ale tomu mému broučkovi začalo dělat dobře ,když může dělat praví opak.To jsem taky zkoušela jestli třeba neobrátí,ale bohužel byl naprosto spokojený a neměl proti tomu žádné námitky.Psycholog mě řekl,že už neví a že takoví děti prostě jsou a jestli mě ulítne ruka ,že se vůbec nebude divit.Co můžu ještě zkusit, abych toho svého malého uličníka nemusela plácnou .No nic jdu s dcerou na procházku čerpat sily na návrat syna ze školky do které chodí moc rád.Co dělám špatně ,že to co fungovalo se obrátilo proti mně.Mám ještě jednoho syna 16 let a tam je vše v pořádku dcera má rok a půl a taky bez problému jen ten můj Míla ne a ne se podřídit chodu naši rodiny.

 Áňa + 2 


Re: Pomněnko, 

(18.2.2009 14:54:51)
Srnko - a ten psycholog ho asi vyšetřoval. A na nic nepřišel? Máš normální zdravé dítě? V tom případě je to dost zvláštní. Jen tě chci upozornit, že některým dětem je i to plácnutí jedno. Aby ses na to neupínala jako na že to fakt zabere. Může, ale nemusí.
 Srnka 
  • 

Re: Pomněnko, 

(18.2.2009 20:13:14)
Ano je to normální zdravé dítě.To ,že plácaní nic asi nevyřeší vím,ale ten tlak okolí je hrozný.Plácání mě je proti srsti proto zkouším i tuto možnost třeba s tím má někdo zkušenost a poradí mě jak na toho našeho lumpa.Syn mu začal říkat predátor.Zřejmě mě tím chováním chce něco naznačit,ale prostě nemůžu přijít na to co.Něco to muselo odstartovat,ale co ve školce je spokojený nechce chodit ani po obědě domů proto jsme ho tam nechali i párkrát na jeho prosby spinkat.Možná to je jen období a za pár let to odezní pokud to psychicky vydržím a neproplesknu ho ve zkratu.Na sestřičku si myslím nežárlí, protože se k ní chová moc pěkně.Týká se to jen jeho samotného prostě se nechce podřídit chce mít poslední slovo,Musí být po jeho za jakoukoli cenu.
 Lukáš Horák, od 16 vychovatel 
  • 

Re: no,pajo, 

(7.5.2018 2:09:50)
Pane Honzo, jsem proti jakékoli formě výprasku kromě VELMI LEHKÉHO SYMBOLICKÉHO NAPLÁCÁNÍ, KDY TREST SPOČÍVÁ SPÍŠE VE STUDU (LEHOUNKÝ RUČNÍ NA HOLOU JE VELMI ÚČINNÝ). Proč vaše neteř bije okolí a odvolává se na matku...jsou dvě možnosti: myslí to vážně a v tom případě jí musíte vysvětlit, jaký je rozdíl mezi výchovou a agresí a nebo to četla na internetu. Jsem proti výpraskům, ale když dítě neustále překračuje jasně vytyčené hranice. Tak si s dítětem promluvím, vysvětlím, že dělá věc špatně a ŽE DÍTĚ VÍ VELMI DOBŘE, ŽE TA VĚC JE ŠPATNÁ. Zeptám se dítěte, jestli souhlasí s tím, aby špatné skutky byly nepotrestány - klidně se odvolám na známé pohádky, dítě dostane symbolických 10 na holou, pak mu připomenu, proč dostalo naplácáno, že kdyby nepřekračovalo pravidelně hranice, tak se mu to nestalo. Poté dítě obejmu, uklidním, je-li to třeba, pomazlíme se a je klid. Pokud je dítě po výprasku vzteklé a agresivní, přitvrdím - 20 a pořádných - velmi rychle si dá na tyto projevy nevole velmi dobrý pozor!
 Stáňa a dva kluci 


Re: ne,ne 

(5.2.2009 13:41:30)
Pájo, no ale agresivně se docela projevuješ:-), každý nemusí hned být fyzický agresor...Následkem může být i to, že reaguješ vztekle~;)
 tina 
  • 

Re: ne,ne 

(5.2.2009 15:30:39)
U me je byti absolutni NO GO.Absolutne nic to neprinese. Syn moji kamaradky pry "mydlil" deti ve skolce...doma ho pak zato, co provedl zmidlila kamaradka v mylne predstave, ze uz to malej delat nebude... Jak muze nekdo hlasat,:nesmis mlatit a pritom dela to same????Takze kamaradka mu zakazuje, co nakonec sama dela....
 Žížalice 


Re: ne,ne 

(6.2.2009 7:45:23)
Sice ještě děti nemám, ale až budu mít, pak je budu vychovávat v tomto duchu. Nejsem tyran dětí, ale nelíbí se mi příliš "demokratická" výchova. Myslím si, že pokud dítě udělá něco, o čem VÍ, že dělat nemá, zaslouží trest. A spíš než tresty psychické je lepší plácanec přes zadek. Mě naši i bili (trochu víc než bylo zdrávo, ale jsem tady), pak na mě zkoušeli i to nebavení se a různé psychické fígly. Třeba týden se se mnou nebavili a když, tak arogantně, odměřeně, cíleně podkopávali mou sebedůvěru ("nikdy z tebe nic nebude"). Tehdy jsem si říkala, že bych radši snesla facku, když vím, že tím to je hotovo.
 Grainne 


Re: ne,ne 

(6.2.2009 8:38:35)
Lucianetto
napadlo tě, že obojí je špatně?
Obojí je opravdu špatně, zkus se zamyslet, jestli je opravdu nutné přenášet tento model výchovy z generace na generaci, nebo je možné najít model úplně jiný. Máš na to spoustu času, než budeš mít děti.
Opravdu není nutné bez přemýšlení přebírat to, co nás naučili a jak se k nám chovali v dětství, naopak, je žádoucí se od toho oprostit a hledat vlastní, lepší cesty, abychom takový balast nevláčeli dál a dál.
 Kudla2 


Gumové nožičky 

(6.2.2009 9:46:33)
Grainne,

a jak Ty tak přesně víš, co je DOBŘE a co je ŠPATNĚ?

Mladší dítko taky občas udělalo "gumové nožičky" při přecházení ulice. Hned následoval plácanec na zadek. (a až jsme přešli, tak vysvětlení, ale ne v klidu ,minimálně zvýšeným hlasem). A teď už je klid, už to nedělá.

Domnívám se, že jsou situace, kdy je plácnutí skutečně nejvhodnějším a nejúčinnějším prostředkem. Určitě je pravda, že by člověk měl přemýšlet o tom, jestli to náhodou nejde i jinak (což generace našich rodičů často nedělala), ale IMHO občas dospěje k závěru, že NEJDE.

Děsím se rakouských učitelek z jednoho dřívějšího příspěvku (matku plácnuvší dítě po zadečku, protože ji kouslo, přijde bez znalosti toho, co předcházelo, upozornit, že to je trestné). Děsím se toho, že o tak intimní věci, jako je výchova v rodině, budou rozhodovat cizí osoby (pro šťouraly, opravdu NEHOVOŘÍM o extrémech, jako je týrání dětí).

Nedávno bylo v novinách o tom, jakých učitelů si děti cení nejvíc a jací u nich mají autoritu. Kupodivu se zdálo, že by bezkonkurenčně vedl Igor Hnízdo - i s těmi tělesnými tresty.

Myslím, že absolutní zákaz tělesných trestů vůbec nic neřeší - výchova je o spoustě jiných věcí, nejen o tělesných trestech.

 Grainne 


Re: Gumové nožičky 

(6.2.2009 10:14:45)
Kudlo, ten výzkum jsem četla a vcelku odpovídá mému postřehu, ovšem mluví se o přirozené autoritě a to je ten malér. Takový šlověk se uchýlí k fyzickému "upozornění" jen v případě krajní nouze a pak tedy ví, co dělá. Paradoxně to jsou lidé, na které si nikdo nestěžuje, protože dobří ví, že si zasloužil.
Karambol je to, že když člověk bez přirozené autority, respektu a znalostí nějakou pleskne, aby svůj základní handicap vyrovnal, je malér na světě, to nebyl trest, to byl donucovací prostředek k začlenění do rovného řadu.

Jinak - já fakt nevím, co je správné a měla bych, měla bych, mám na to školu.~;) Je správné to, co se píše be skriptech, je správné to, co se přednáší? Nevím, ale podle všeho to nefunguje, ona se společnost posunula kamsi úplně jinam, ale výuka budoucích pedagogů s tím asi nepočítá. Žáci, jak lze předpokládat, odborné příručky nečtou, takže pokud učitel očekává, že když on udělá tohle, žák má podle poučky reagovat takhle...a ono nic, nefunguje to. Co s tím?
Jsou učitelé, kteří nikoho netlučou, mají respekt, umí učit...a ti ze škol prchají. Ne kvůli penězům, ale protože nedokážou čelit systému "podle příručky".

Co se týče rodiny, je to situace jiná. Pokud se nejedná o dítěs nějakou, byť menší poruchou osobnosti, lze se obejít bez plácání - všichni ujišťují, že to nebolí, tak jaký to má význam? Ponížit? Přeprat? Co až nastane situace, kdy potomky fyzicky nepřeperete? To ho poté, co bude zfackován za gatě z nějaké té párty odvlečete? A co když vás tam přepere?
Pokud se jedná o záležitost, kdy rodiče cítí a vidí, že situaci nezvládají, jsiu tu odbornící, aby pomohli. Plácáním, sprchováním apod. jenom oddalujeme řešení problému, který je tím lépe zvládnutelný, čím dřív se se zvládáním začne.
 Kudla2 


Re: Gumové nožičky 

(6.2.2009 10:38:37)
Grainne, ale to, co říkáš, v podstatě připouští to, že člověk s přirozenou autoritou se může uchýlit i k fyzickému trestu, protože u něho je dost velká pravděpodobnost, že to udělá jen v krajní situaci. I potrestaný si je toho vědom, a ví, že "zasloužil". S tím bych vřele souhlasila.

I s tím, co píšeš dál, že když to udělá člověk bez přirozené autority, respektu a znalostí, je to absolutně o něčem jiném.

Já to také takhle vnímám, a snažím se (s jakým úspěchem, to ukáže čas) být tou autoritou přirozenou. Což znamená, že se (většinou, jsem taky jen člověk) snažím přemýšlet o tom, proč vyžaduji to, co vyžaduji, abych to i dítěti mohla vysvětlit a nebazírovala na blbostech, jen protože "se to tak dělá". A myslím, že na to, abych si mohla vůči dítěti "dovolit" určité věci, mu toho zase na druhé straně musím hodně dávat.

A pamatuji si, že i jako dítě jsem tenhle rozdíl vnímala velmi ostře.

Nevím, co se píše ve skriptech, ale nevěřím, že by se společnost posunula až zas tak jinam. Lidi jsou víceméně stejní, co svět světem stojí, takže možná by stálo za pokus přehodnotit ty příručky a poučky.

Ve školce máme naprosto skvělé paní učitelky, dětem opravdu rozumí, věnují se jim, poctivě se jimi zabývají a hlavně JE MAJÍ RÁDY. Jednomu mému dítěti tahle paní učitelka JEDNOU za školkovou docházku dala na zadek. Bylo to v situaci, kdy se dítko "šprajclo", že se nebude oblíkat a nepůjde ven, přičemž na paní učitelku o patro níž čekalo 20 dalších, už oblečených dětí, s tím, že si umějí otevřít dveře a můžou vyběhnout ven. Takže to moje musela nějak umravnit. Když jsem si pro prcka přišla, tak mi to pí. uč. hned řekla a omlouvala se za to. Já si myslím, že udělala to nejlepší, co mohla, a ani mě nenapadlo mít jí to nějak za zlé. Moje dítě to pokud vím nijak traumaticky nenese, od té doby se "nešprajclo". Ovšem umím si představit učitele, kteří by dali na zadek právě ze slabosti a nedostatku autority, a tam bych se asi dost stavěla na zadní.

Jak se říká - když dva dělají totéž, není to totéž.

A co píšeš o té rodině - znamená to tedy, že pokud se JEDNÁ o dítě s poruchou osobnosti, je plácnutí přípustné?

IMHO plácnutí není ani za účelem ponížení, ani přeprání, ale určitého řekněme malého šoku, aby se dítě zarazilo, zastavilo, uvědomilo si, že je něco špatně.

Pevně doufám, že těch několik málo "lupnutí" v době, dokud ještě potomky přeperu, poslouží k tomu, že až je nepřeperu, nebude nic takového nutné.

A odborníci jsou na místě, pokud někdo OPRAVDU situaci nezvládá. Já se ale domnívám, že občasné lupnutí na zadek SKUTEČNĚ neznamená, že rodiče situaci nezvládají a měli by konzultovat psychologa ~t~~t~~t~
 adelaide k. 


Re: Gumové nožičky 

(6.2.2009 10:43:32)
Kudlo, pokud bereš plácnutí jako "upozorňovací" prostředek, tím méně chápu jeho smysl. Ale budiž, nicméně... opravdu ti to nepřijde jako ponižující "komunikační médium"?
 Kudla2 


Re: Gumové nožičky 

(6.2.2009 10:52:26)
Adelaide, myslím, že třeba při záchvatu vzteku (samozřejmě ne vždycky) nebo když je dítě "rozjeté" a nereaguje na upozornění, tak ho menší "otřes" může z toho vytrhnout.

A ne, za určitých okolnosti (viz přirozená autorita, Igor Hnízdo a můj poslední příspěvek) mi fyzický trest skutečně jako ponižující nepřijde.

 adelaide k. 


Re: Gumové nožičky 

(6.2.2009 11:00:16)
Kudlo, jenže u Igora Hnízda se zase nebavíme o "symbolickém plácnutí", ale o fyzickém trestu vplném rozsahu ~d~

 Zuzana+Terezka 


Igor Hnízdo 

(6.2.2009 17:43:24)
Já bych chtěla jenom dodat, že Igor Hnízdo měl tu přirozenou autoritu hlavně proto, že když už trestal, trestal ne v afektu, ale např. až druhý den, kdy emoce vychladly, trestal s vysvětlením, trestal přiměřeně a trestal ne jako mocenská osoba, která chce děti k něčemu donutit a ponížit je, ale jako parťák.
Úplně chápu, že děti takového pedagoga milují, protože scénka, kdy Igor Hnízdo oficiálně ustupuje od tělesných trestů, protože už se může na ty velmi problémové kluky (až vyvrhele) spolehnout....... to je jako by je všechny povýšil na generály :-)

Ale ať dělám co dělám, jedinou souvislost mezi tímto přístupem a přístupem maminy plácající vzteklé řvoucí batole na chodníku nemůžu najít.
Fakt se mi plácání batolat příčí. Asi taky proto, že my máme doma tříletou choleričku. A to bych jí brzy musela umlátit. Záchvaty vzteku, válení se po zemi a mlácení hlavou do podlahy u nás bylo na denním pořádku. Tak jsem musela najít jinou cestu jak na ní.

Pokud mohu ráda bych doporučila (kromě již zmiňované knihy Respektovat a být respektován) i knihu Harveyho Karpa Nejšťastnější batole v okolí a knihu Koncept kontinua. Každá kniha samostatně mi dala super rady a poučky a tipy, ale až všechny knihy dohoromady mi ukázaly takový výchovný rámec bez fyzických trestů, podle kterého směruji svou výchovu. A je nám všem čím dál líp :-)
 Grainne 


Re: Gumové nožičky 

(6.2.2009 11:36:19)
Kudlo, potíž je v tom, že "plácání" se odehrává v době, kdy má dítko jen těžko natolik rozvinuté schopnosti, které by mu umožnily rozeznat právě ten systém plácnutí.
Dále, porucha je porucha, někteří rodiče to zvládnou i bez plácání, jiní ne a ti by se měli obrátit na odborníky, těžko tu budem vyjmenovávat všechny typy poruch, jejich projevy a následně jejich možná řešení.
Já ti nevím s tím šokováním plácnutím, není to spíš projev toho, že je šokován plácající? Ne že by moje děti byly tak vzorné, ale bleskem jsem odstranila možné nebezpečí, tj, kdyby se mi vrhlo s řevem na silnici, samorřejmě bych ho drapla za první dostečně pevný výšnělek na oděvu a odvlekla stranou. Jinak jsem podobné scénky ponechávala bez povšimnutí. Vřeštící a ječící děti mě nějak neberou, takže pochopily, že tudy cesta nevede. Pro případy nutnosti být někde včas jsem měla připravenou časovou rezervu - nejen na vřískání, ale známe to, záchod, když už je dítko koplet oblečené, nějaké to poblinkání, kontrola lezoucích hlemýžďů cestou...
No, možná jsem byla i za mlada stará, rezignovaná osoba~t~, co nejde řešit, neřeším. Když se mi nepodařilo ze vzteklouna vypáčit, co chce, neřešila jsem to, když je schopen říct, co tím sleduje, je možná domluva a plácání mi nepřipadá nutné.

Já třeba pochopím někoho, kdo pleskne dítko vzápětí po té, co málem vběhlo pod auto, ten strach, šok, vidina toho, co se mohlo stát a neodsuzuju to, ale za správné a účinné to nepovažuju - jednak vina byla na straně rodiče, který nedával dostatečně pozor a vyjadřuje to stav rodiče, jeho emoce, ne stav dítěte a účinek to má stejný, jako to, co obvykle následuje, vysvětlení, větší opatrnost atd.
 tina 
  • 

nesouhlasim!!! 

(6.2.2009 10:50:30)
vis,nehlasej, jak budes jedniu deti vychovavat.Ja jsem mela stejnou predstavu, jak ty.telesny trest je naprosto nepripustny a ceska republika je znama v tom, ze fyzicke tresty jaksi patri k vychove a nikdo se nad tim moc nepozastavuje.nechci to zveseobecnovat,ale je spousta rodin, kde je to na dennim poradku a zucastnenym to prijde normalni. mydli jen ten, kdo je slaboch a nedokaze to jinak vyresit. Ja taky neplacam, nebo nemlatim svoji kamaradku, proto,ze mi treba svihla s telefonem...a nechapu, proc bych se mela chovat s mensim respektem k svemu diteti.na zaver citace z uzasne knihy respektovat a byt respektovan...Nekdy to vpada,ze ve jmenu vychovy je dovoleno temer vse.Jako by deti byly nejaky jiny zivocisny druh:Jako by pouhy fakt, ze je mame radu veci naucit a ony v tom delaji chyby, ospravedlnoval,ze se k nim chovame mene slusne a hrubeji, nez k dospelym...ja vsem doporucuju vypustit fyzicke tresty z repertoaru a pokusit se na tu situaci podivat z te strany, ze otloukani deti normalni neni.
 Kudla2 


Re: nesouhlasim!!! 

(6.2.2009 10:56:19)
Tino, ale když Ti kamarádka švihne s telefonem, tak se jí můžeš zeptat, co se jí stalo, a pokud se bude chovat divně, můžeš s ní v krajním případě přerušit styky. Což s dítětem jaksi nejde.

A opravdu rozlišujme - pravidelné mlácení dětí "na denním pořádku" opravdu NEPOVAŽUJI za totéž, jako výjimečné lupnutí na zadeček. Mám dojem, že hodně absolutních a zapřisáhlých odpůrců fyzických trestů se rekrutuje z těch, kteří byli v dětství trestáni opravdu nepřiměřeně, a nejsou v tomhle ohledu schopni rozlišovat.
 *Niki* 


Re: nesouhlasim!!! 

(6.2.2009 11:07:12)
Kudlo, problémem je, KDO rozhodne, co je přiměřené a co ne? Kdyby jsi se zeptala mých rodičů (teď jen otce), s vážnou tváří ti řekne, že mě bili málo a že jsem si často zasloužila víc. Já mám vzpomínky a pocity, vědomé i zasuté, že to často bylo na hranici týrání. Kdo to rozhodne?
Jistě, každé dítě je jiné a co jedno nerozhodí, druhé dovede k pokusům o sebevraždu. I na to by rodiče měli myslet, že to, co vidí jako výchovné a bezpečnostní opatření, je druhou stranou viděno prostě jako mlácení.

Já nepatřím k tvrdým odmítačům plácání, sama mám máslo na hlavě a ruka mi občas ujela. Poctivě se ale snažím, jsem skutečně přesvědčena, že trestání je kontraproduktivní. A že co teď vidím jako účinné (dítě sebou na přechodu nešvihne), může do budoucna být neúčinné, bo jeho záklapkou není vnitřní motivace a jakási morální sebekontrola, ale prachobyčejný strach z trestu.
 Kudla2 


Re: nesouhlasim!!! 

(6.2.2009 11:21:28)
Mono, rozhodneme to my rodiče, jako přirozená autorita ~;) Samozřejmě s velkým přihlédnutím k tomu, jak na to dítě reaguje, a s určitou sebereflexí (že to vždycky nemusím být já, kdo má pravdu). Což zřejmě chybělo a chybí Tvému otci.

I s tím rizikem, že to třeba nebude úplně nejlepší řešení, ale že jsme se poctivě snažili, aby to bylo to nejlepší, čeho jsme v danou chvíli schopni (kdo nic nedělá, nic nezkazí).

Já jsem na rozdíl od Tebe přesvědčena, že pokud dítě v akutní situaci plácnu a pak mu vysvětlím, že na přechodu nesmí zdržovat, protože by ho mohlo přejet auto, tak má dos značnou šanci to pochopit. Strach z trestu bez pochopení příčiny by pro mě znamenalo plácnout ho a nic nevysvětlovat.

Často se mluví o tom, že není správné trestat, ale lepší je nechat dopadnout přirozené důsledky činů. V případě toho přechodu bych se k tomu ale uchylovala dost nerada ~j~.
 adelaide k. 


Re: nesouhlasim!!! 

(6.2.2009 11:33:16)
Kudlo ale přirozený důsledek toho, že se dvouleťák zasekává na přechodu, nemusí být nechat ho přejet autobusem :-D
U nás se např přirozeným důsledkem stala jízda v kočárku (mimino šup do šátku), kterou moje kočár nemilující dcera fakt nekvitovala. Vysvětlili jsme si že nakoupit je třeba a pokud se nemůžeme domluvit na zásadách bezpečnosti, musím ji ochránit jinak... ~d~
 tina 
  • 

Re: nesouhlasim!!! 

(6.2.2009 11:39:45)
ano, kamosky se muzes zeptat...pokud s tebou bude jeste komunikovat..pochybuju ale, ze dvoulete dite dela neco proto/treba si v obchode lehne na zem, protoze neco chce), ze nas chce nastvat...my si taky nelehneme pred sefa a nebouchame hlavou o zem , kdyz nas neco nastve...proto, ze uz vime, ze to neni spravna cesta:-)))Dite to nevi a my ho tomu musime naucit...ale ne tim, ze si z nej budeme delat fackovaciho panaka...ale pokud jsi presvedcena, ze tvoje metoda je spravna, tak je to jedine dobre.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nesouhlasim!!! 

(6.2.2009 11:49:32)
Já jsem bitá nebyla a myslím, že rozlišuju celkem přesně. Nepochybuju, že to rozlišuješ i ty. Jen se snažím ukázat, že to jde obecně bez pojmu "trest".

K tomu přirozenému důsledku a přejetí autem - ano, od toho tu jsem jako ochraňující rodič, abych tohle pochopitelně zmírnila. Jak jsem psala už jinde, podstatná je prevence - a takové zastavení nad přejetým ježkem nebo veverkou je myslím dost názorné naznačení přirozeného důsledku.
 Monika, syn 4 roky 
  • 

Re: konečně:) 

(8.2.2009 10:40:52)
Sama jsem již chtěla uvést tuto knihu - Respektovat a být respektován. Četla jsem ji minulý rok, synovi v tu dobu byly necelé 4 roky, a hledala jsem v ní mimo jiné odpověď na to, zda-li moje výchova bez fyzických trestů může fungovat. Protože i moje dítě se samozřejmě někdy chová jinak, než bych si představovala. Neříkám záměrně, že zlobí, skutečně podle mě nezlobí, ale hledá, jak se prosadit, učí se ovlivňovat svět kolem sebe. A skutečně jsem tam odpověď našla. Doporučuji všem, je to dobrá kniha o výchově.
 Xantipa. 


Re: ne,ne 

(6.2.2009 12:58:35)
Co je to za blbost - nelíbí se Ti "demokratická" výchova. A jaká tedy - autoritativní, diktátorská?
Zřejmě jsi měla na mysli - žádná výchova, dítě si dělá, co chce.
Domnívám se, že žijeme v demokracii - a to všichni, nejen dospělí, ale také naše děti. Tudíž jsem přesvědčená, že v demokracii jsou fyz. tresty zakázány - vůči dospělým ano a vůči dětem ne? Děti v ústavech vychovatelky bít nesmějí, ve školách taktéž ne, prostě nikde, ale rodiče své děti bít smějí? Není to nelogické?
 Lucie 
  • 

týrání ne... trestné plácnutí neni ke škodě... 

(6.2.2009 10:48:24)
Sem proti velkému mlcení dětí,ale každé dítě musí dostat na zadek když provede něco špatného,jinak z něj s takovou vyroste harant. Dost mě zaskočilo doslechnutí že chtějí zavést zákon že se dítěti nesmí dát ani pohlavek. Spíš by se měly spřísnit tresty ta týrání dětí a jiné věci. Nejaké výchovné plácnutí je někdy nezbytné. Mám dvě děti sou od sebe rok a dva měsíce a ten starší furt napadá mladšího,kdybych mu sem tam nenaplácala tak ho dřív přizabije. A neni pravda že výchovné plácnutí podporuje agresi,tu podporujou jiné věci a hlavně teď ty moderní "pohádky" a hádky mezi rodiči!!!
 MM, 2 kluci 
  • 

Nojo, ale není... 

(6.2.2009 11:01:20)
... moc logické když chci, aby dítě nemlátilo brášku/sestřičku - a aby to pochopilo, naplácám mu sama! Co se z toho naučí? Źe ono samo plácat nesmí, ale máma ano? Źe dospělí můžou, protože jsou velcí a mají větší moc??? Nebo...?

Když už člověk musí někdy do hádek dětí zasáhnout, pak mi přijde lepší když to má nějaké logické a pochhopitelné důsledky - např. dát dítě pryč, dokud nezačne respektovat pravidlo "neubližujeme si", vysvětlit jim že nemohou být spolu v jedné místnosti když se plácají... atd. Prostě aby z toho něco POCHOPILY, něčemu se NAUČILY... A ne jen to, že někdo mlátit smí a někdo nesmí...

Mně se to plácnutí taky někdy "stane", ale neobhajuji to jako "výchovnou metodu".
 maja 
  • 

Re: Nojo, ale není... 

(7.2.2009 21:04:22)
znám rodinu, kde rodiče dítě opravdu neuhodí a dítě chodí a bije je

Takže podle mě ta rovnice , že rodiče bijou děti a děti pak bijou někoho jiného neplatí.

Dokonce znám rodinu , kde dítě kouše rodiče do krve a dost pochybuju, že by rodiče kousali dítě.

Tohle prostě nějak nesedí.
 Vaal 


Re: Nojo, ale není... 

(7.2.2009 21:24:55)
No...toto je asi jediný případ, kdy bych asi dítěti oplatila stejnou...pokud by mě bilo...samozřejmě ale ve věku kdy už má rozum, ne v batolecím.Takže pokud by mě školák kopl, nebo schválně bouchl, tak bych mu normálně tu facku asi vlepila...nebo jak byste to řešili vy?
 Limai 


Re: Lucie,kolik takových harantů jsi vychovala? 

(6.2.2009 11:46:14)
Jednoho,deset,osmnáct?Že to tak dobře víš,že z dětí které nejsou fyzicky trestány vyrostou haranti.Pak si ale docela určitě dokážeš obhájit vysvětlení a názor na to,jak je tedy možné,že vyrostou haranti z dětí které rodiče třískali hlava nehlava nebo na nich jen tak symbolicky uplatnovali to plácnutí.
 madlenka07 


Re: Lucie,kolik takových harantů jsi vychovala? 

(6.2.2009 12:14:57)
Limai,ty se tu oháníš komunikací a respektováním dětí a sama o nic mluvíš jako o harantech?Tak to e zase nelíbí mně.Měla byjsi se zamyslet,co je k tomu vede,že jsou jací jsou.~j~
 Limai 


Re: madlenko,ze všeho nejdříve se 

(6.2.2009 12:53:43)
laskavě podívej,na jaký příspěvek jsem reagovala,a pak kritizuj,ano?Je logické že když tady někdo napíše že pokud se děti nebijí,vyrostou z nich haranti,tak se zcela logicky dotyčného zeptám,kolik takových harantů vychoval.Nic víc,nic méně.
 madlenka07 


Re: madlenko,ze všeho nejdříve se 

(6.2.2009 13:23:33)
Já myslela,že vy demokraté tyhle slova nepoužíváte...nenapadlo by mne použít jakékoli hanlivé slovo jen proto,že ho použil někdo jiný...
 Limai 


Re: Nenapadlo by mne použít  

(6.2.2009 14:18:36)
jakékoli hanlivé slovo jen proto že ho použil někdo jiný......madlenko,ovšem používat hanlivé metody k výchově dětí vám nedemokratům zřejmě nevadí,že?
 madlenka07 


Re: Nenapadlo by mne použít  

(6.2.2009 14:37:33)
Podle mne je plácnutí o kterém se tu již několik dní bavíme stejně hanlivé jako Tvoje metoda-chytit za ruku,otočit tváří v tvář a vysvětlit.Moje dcera by To předvedla,co je pro ni více stresující.Ty prostě nechceš připustit to,že u každého dítěte je to jiné.Ty jsi se rozhodla,že plácnutí je horší než otočení tváří v tvář,které jsi tady popisovala.Myslím,že mocensky je to nejspíš stejné.Jenže jedno dítě je vystresované z plácnutí,jiné z toho co děláš ty.
Své dítě respektuji,miluji,ale také mu vymezuji hranice a chráním ho.Tak,jak umím.Ty si myslíš,že to evidentně umíš lépe,přeji Ti,aby jsi to co tady teď odsuzuješ,nemusela nikdy řešit z druhého konce.Víš přece že to,co nejvíce odsuzujeme se nám ukáže a vrátí.Tak to prostě funguje.
Z hlediska moci mi plácnutí připadá stejné jako odvlečení dítěte ze silnice přes rameno.Ale to je úhel pohledu.Snažím se to vidět z Tvé strany a je mi líto,že ty se to nesnažíš vvidět z pohledu mého.Pokud respektuješ svoje dítě,respektuj prosím moje názory a moje výchovné metody.
Nikdo z nás se nenarodil jako matka a všechny se to učíme.Někdo lépe někdo hůře.Ale je jen málo maminek,které to nedělají tak jak nejlépe dovedou.
Já to prostě dělám tak,jak to njlépe dovedu já.ty to děláš tak,jak to nejlépe dovedeš ty.Nic není správné a nic není nesprávné.jen bychom to měli respektovat jako svobodné rozhodnutí každé z nás.Moje dítě si mne jako maminku vybralo a miluje mne takovou jaká jsem.Tvoje dítě to samé u tebe.
Tyhle debaty nejsou k ničemu,pokud nehodláš respektovat názor někoho jiného.Já popsala na začátku jak to dělám já a proč.To je vše.Nepotřebuju psychologický rozbor on.line,na to mám své přátele.Hezký den.
 Limai 


Re: madlenko,tak to mě tedy  

(6.2.2009 14:51:51)
za celých téměř čtyřicet let nenapadlo,že když s někým chci komunikovat,tudíž se mu dívám do tváře,že s ním jednám mocenským způsobem.Takže když si doma povídáš s manželem,zřejmě vaše hovory vypadají tak,že on si prohlíží nehty na nohách a ty se koukáš z okna aby někdo z vás neměl pocit že toho druhého ovládá.No,já to mám jinak.Když s nějakým člověkem osobně komunikuji,dívám se na něj(neříkám nepřetržitě,navazuji kontakt očima,gesty,úsměvem,výrazem tváře,chci aby mne ten druhý vnímal a já jeho.Nevím co by sis myslela,kdyby jsi přišla např.na pracovní schůzku a tam jsi začala personalistce vysvětlovat proč se ucházíš o práci v jejich firmě,a ona bys se dívala do zrcátka a štourala se párátkem mezi zuby.A to samé s dítětem-jestliže chci aby mne dítě vnímalo a komunikovalo se mnou,chci s ním jednat tváří v tvář.A dítě si k sobě otočím bez jakéhokoli násilí s tím že ho oslovím a už tím s ním navážu kontakt,nečapnu ho za ruce div mu je nerozdrtím se slovy "ty hajzle ted mě budeš poslouchat"!To že chci aby ten s kým komunikuji byl otočený obličejem ke mě považuji za základní lidskou slušnost.
 madlenka07 


Re: madlenko,tak to mě tedy  

(6.2.2009 15:01:50)
Ano,souhlasím.Jenže otočit dítě tváří v tvář když ono nechce je projev mocenství.Když vezmu svoji dceru klidně za ruku a budu jí chtít k sobě otočit)a to i v klidu),probíhá u nás boj o moc.Teda neprobíhá,neboť to nepoužívám,když se jí to nelíbí.

Stále o tom samém.Každé dítě je jiné.Nebaví mne tahle debata a stálé opakování toho,že každý člověk je individuální osobnost,na kterou platí něco jiného a že každému vadí něco jiného.vychovávej si svoje dítě a ne mně.Jsem dospělá.
 Limai 


Re: madlenko,já tě nevychovávám. 

(6.2.2009 23:15:09)
my co děti nebijeme se snažíme ukázat těm co mají opačný názor,že DÍTĚ LZE VYCHOVÁVAT I BEZ TOHO BITÍ ČI PLÁCANÍ.Někdo to tady ve svém příspěvku krásně napsal,že ty co plácají si hledají důvody aby mohly plácat,ty co neplácají hledají cesty jak dítě vychovat i bez těch fyzických trestů.A o tom to je.Kdo chce psa bít,hůl si vždycky najde-zde bych tedy užila kdo chce dítě bít(plácat),důvod si vždycky najde.
 KoproFka 


Re: madlenko,já tě nevychovávám. 

(8.2.2009 22:38:46)
Limai, škoda že nejde,abych Ti tak na 2 dny půjčila Kubíka ve věku cca 2-3 roky! Já do dvou let taky nebila a ani moc nezvyšovala hlas... Jenže když máš doma extrovertní lehce cholerické emotivní miminko, potažmo pak batole (a má po kom, ani manžel ani já nejsme plaší introverti) které je navíc mentálně o něco vyspělejší, než fyzicky, tak je to docela vražedná kombinace.
Kubča třeba od cca 4 měs kousal (od 4 měsíců mu totiž rostly zuby) a kousáním i projevoval emoční výkyvy - když byl šťasný, nebo naopak naštvaný a frustrovaný. No a mlať malý miminko... Odnaučila jsem ho kousání do bradavek stylem - kousneš, mlí nebude, a postupně, cca od 1,5 roku i kousání všeobecně. Vyžadovalo to ale neustále ho sledovat, jestli už se blíží a jestli se právě nechystá - pak stačilo jen říct důrazně: NEKOUSAT MAMINKU!! Jenže oči mám jen dvě a dítko - živé stříbro - vypadala jsem jak oběť domácího násilí. Prakticky téměř kdykoli, když jsem ho měla v náručí, už se ta zubatá tlamička chystala se zakousnout (do roka mněl kompletní chrup bez posledních stoliček - stylem 4 měs - 2 zuby, 6. měs-6 zubů atd.- piraňa hadr!) a bylo mu jedno, kam - do rukou, do nohou.... co bylo právě po ruce...

Co se týče jeho urážení se a odbíhání do "soukromí", to je kapitola sama pro sebe - hlavně proto, že ta vzdálenost, kterou byl schopen v afektu uběhnout, byla kolikrát i víc jak 10 metrů (a že fakt běhá jak srnka).. O tom, že schválně provokoval, se ani nebudu zmiňovat - vzal něco do ruky, přišel až ke mně, tak, abych ho zpozorovala a jen čekal, až řeknu: "Kubíčku, opatrně, ať se to nerozbije", nebo jen "Podej mi to, prosím". nebo "Neházet, hodíš, dostaneš na zadek - schválně "to" pustil, hodil.... prostě malý provokatérek.

No a já, jak jsem celkem mírumilovný člověk, skončila v KUbčových 2,5l u dětského psychologa.(nejen kvůli tomu, také kvůli jídlu).
A ten mi řekl, že rozhodně plácání stylem, jakým ho provádím já, není něco, čím mu ubližuji, ani to, že bych mu neustále vyhrožovala.
Protože pokud mu řeknu, "neházej, pokud hodíš, dostaneš na zadek" - dávám mu možnost, vybrat si - nehodíš - bude to v pořádku, hodíš - dostaneš na zadek... A on předem ví, co bude následovat
A pokud je dítě natolik dominantní, jako můj synek, tohle mu rozhodně neublíží. Rozhodně na něm neshledal nějaké patologické následky občasného plácnutí.
Já to navíc praktikuju tak, že pokaždé, když dostane na zadek k němu po chvilce přijdu, nebo on ke mně, obejmu ho a vysvětlím, mu, proč dostal ještě jednou a že je mi to moc líto a jsem z toho smutná.
Že ho mám moc ráda, ale pokud neposlouchá, nedá se nic dělat a ať mi slíbí, že už to neudělá. A on prakticky vždycky slíbil, že už to dělat nebude - doslova říká "maminko promiň, já už to neudělám".
Pak si dáme pusinku, že jsem zase kamarádi a je to dobré.

Teď už se to stává jen velmi výjimečně, ale je pravda,že jednu dobu to bylo téměř na denním pořádk Faktem ale je, že u nás hodně pomohla metoda pevného obětí - Kubča se změnil jak lusknutím prstů - byl to takový obrat, že pokud bych to sama nezažila, nikdy tomu neuvěřím.
Jedinkrát dostal opravdu hodně - to když mi ve 2,5 utekl z kočárkárny - než jsem stihla vystřelit s kočárem a zamknout za sebou dvoje dveře, vyběhl po chodníku, za mého hysterického řevu aby se okamžitě zastavil "dvojitý" dost prudký kopec až k frekventované silnici a zmizel za rohem. Tak rychle jsem ještě nikdy neutíkala - nechala jsem kočár se vším všudy stát na chodníku a když jsem ho dohnala - fakt dostal na zadek docela dost (ještě že byla zima a měl oteplováky a zimní bundu). Ale já už si představovala, jak mu to uklouzlo a skončil pod nějakým autem... A VĚDĚL MOC DOBŘE, ŽE SE NEUTÍKÁ!!
Já se do jeho 2 let neodvážila jít s ním ven bez kočáru.

...A já měla objednanou milou jemnou blonďatou holčičku ... a narodil se mi ... mimozemšťánek..~z~

Zas jsem se rozepsala, omlouvám se...~f~~f~~f~

 Romano 
  • 

Re: madlenko,já tě nevychovávám. 

(9.2.2009 9:26:51)
Limaj ,budu ti vyprávět můj příběh co se mě stal.Když byly mému synovi dva roky sem tam ,když nechtěl pochopit jsem ho jemně plácla a on s tím přestal do tří let jsem ho byla nucena plácnout asi šestkrát,dá se říct ,že to bylo velice hodné dítě.V jeho třech letech jsem si koupila knihu ,podle které jsem se začala řídit.Můj syn se během dvou měsíců proměnil ve vzteklouna ,proto jsem navštívila psychologa ,který mě potvrdil ,že nemusím mýt strh ,že to syn určitě brzy pochopí a uklidní se proto jsem ještě dva měsíce vyčkávala.V tu dobu jsem si všimla,že se můj syn budí v noci zděšený a velmi často byl jemně počůraný.
To ráno ,které budu propisovat začalo úplně normálně.udělala jsem snídani a můj syn začal házet kostky chleba na zem.proto jsem ho
1.Upozornila na to že to se nesmí
2.Jsem řekla Kubíčku opravdu nedělej to maminka se bude zlobit
3.Kubíčku jestli nechceš papat tak nevadí ,ale neházej ten chléb na zem
4Syn pokračoval tak jsem ho vzala se slovy je vidět ,že nemáš hlad syn mě praštil .
5Dávám synovi upozornění ,že jestli nepřestáné půjde do svého pokoje a tam se zklidní.6.syn nepřestal tak ho beru a odnáším bráni se.V pokoji ho pokládám a on se nebránil což jindy dělal říkala jsem si asi ho to už přešlo bavit.Po pěti minutách jsem se za ním šla podívat a nikdy nezapomenu co jsem tam viděla můj syn se klepal a byl počůraném a pokakaném.
Do kupy jsem ho dávala celí rok.Tenkrát jsme se dostali do nemocníce ,kde sem mnou probírali celou situaci zpátky a zjistilo se, že nová metoda mého syna hrozně ponižovala a málem zničila.teď je Kubovi sedm ..Ano jsem mlátička ,ale moje dítě je šťastné.Jsme stále pod kontrolou a nikdo mě na občasné plácnutí nic neříká.Hrozně lituji ,že jsem s tím začínala ,protože do té doby jsem měla naprosto spokojené dítě.mám pocit ,že takhle jsem mu ublížila mnohem víc.Knihu jsem nezavrhla jen musím víc pozorovat svého syna a když vidím, že ho to rozčiluje tak to prostě nedělám !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ps. Syna jsem už skoro rok plácnout nemusela ,protože už zná mojí hranici.
Můj syn asi není tak poddajný jako tvoje dcera,neboť nepochopil ,že jsem to sním myslela dobře.
 Žaneta 
  • 

Re: madlenko,já tě nevychovávám. 

(9.2.2009 10:37:21)
Moje dítě má dva roky.Také jsem ho asi třikrát plácla a od té doby nemusím,neboť stačí zvýšit hlas a on se na mě koukne a řekne TY, TY ,TY . Honzo to nedělá všichni mu zatleskáme a on nám běží dát pusu a obejme nás a má velkou radost.Takhle daleko ,bych to zajít nenechala .Nechápu proč ,když svěděla ,že to k ničemu nevede proč s od toho neustoupila,.dítě je přece přednější.
 Romano 
  • 

Re: madlenko,já tě nevychovávám. 

(9.2.2009 14:22:05)
Prostě jsem chtěla být lepší a ztratila kontrolu.Měla jsem dát na svůj instinkt a ne na radu psychologa ,který mé dítě neznal.Jo a výčitky slyšet nepotřebuji ,neboť si vystačím sama!!!!!!!!!!!!!!Nepsala jsem to aby jste mě odsoudily ,ale aby jste se zamysleli
 madlenka07 


Re: madlenko,já tě nevychovávám. 

(9.2.2009 20:27:03)
Romano,já děkuji za Tvůj příběh.Je přesně vidět,že každédítě je jiné a na každé působí pozitivně a negativně něco jiného.A o otm celá diskuse být měla.Nenech se otrávit,chtěla jsi udělat to nejlepší a nikdo nemůže za to,že to nevyšlo.Držím vám palce!!!~s~~s~~s~
 Mars 
  • 

Re: madlenko,já tě nevychovávám. 

(11.2.2009 8:50:16)
Tak to jste teda dobrá,divím se ,že Vám to dítě zrovna nevzali,Takhle ho psychicky odrovnat a ještě máte tu drzost to tady zveřejnit a chlubit se tím.Tohle se stát mě tak chodím kanálama a vůbec o tom nemluvím.Nehledě na tom ,že pochybuji vůbec o tom ,že někomu vysvětlování vadí ono taky záleží jak to vysvětlení podáte a jestli jste to dítě ponižovala tak se nedivte ,že mu víc vyhovuje plácanec, to by si určitě vybral každý.Opravdu takovíhle lidi co ničí své děti nechápu.Položila jste si otázku ,proč jste si ho vůbec pořizovala?
 Marcela 
  • 

Re: madlenko,já tě nevychovávám. 

(11.2.2009 10:04:24)
Nepřestřelila jsi trošku??????
 Romano 
  • 

Re: madlenko,já tě nevychovávám. 

(11.2.2009 11:35:00)
Márs i tenhle pohled na můj příběh je možný
 Linda 
  • 

Re: madlenko,tak to mě tedy  

(7.2.2009 0:09:57)
Moje dítě je stejné. Vzít za ruku když nechce, odnést ji někam proti její vůli nebo vztekající obejmout (dle rady Prekopové), to ji spolehlivě rozzuří k nepříčetnosti. Myslím si, že je zuřivá právě proto, že to považuje za ponižující. Plácnutí na zadek (v pravou chvíli) ji uklidní. Je to rychlé a bez emocí, se stručným komentářem a bez zbytečných "keců" (ráda s dcerou debatuju, ale ne v momentě, kdy ona debatovat nechce). Dělat něco, o čem vím, že dítěti extrémně vadí a jenom ho rozzuří, považuji za psychické týrání a za mnohem škodlivější, než neškodné, rychlé plácnutí přes zadek.
 madlenka07 


Re: madlenko,tak to mě tedy  

(7.2.2009 8:16:08)
Díky Lindo,Kudlo,Astrit.Už nemám sílu tady Limai vysvětlit,že u nás NIC NIC NIC kromě lehkého plácnutí nepomohlo.A zkoušela jsem všechno!!!!!A mimo jiné zmiňované knihy o Respektu mám načtené...jen se prostě na přechodu miuly s účinkem.
Limai,věř,že jsem hledeala jiná řešení než ten plácanec,u mojí dcery NEBYL!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 Limai 


Re: madlenko, 

(7.2.2009 11:00:18)
a co to je že jsi vyzkoušela všechno?Co jsi konkrétně vyzkoušela,aby k takovým situacím na přechodu vůbec nedocházelo,kromě těch plácanců?Konkrétně!
 madlenka07 


Re: madlenko, 

(7.2.2009 21:13:33)
Limai,vše co jsi mi radila~y~...přečetla jsem spousty knih o respektování dětí,domlouvala jsem,vysvětlovala,radila se s dětským psychologem,názorně předváděla,povídala pohádky o autech,odvlekla ze silnice,tváří v tvář se pokoušela zvládat vtekající se dítě...víš,také jsem si kdysi myslela,že já nikdy nepoužiju plácnutí.Jenže jak tady někdo psal(omlouvám se,ale nevím kdo),respektování je i o tom,že pokud na mé dítě platí plácnutí,plácnu.Pokud by byla lepší jen domluva,budu domlouvat atd.Moje dcerka by Ti vysvětlila,že jí ponižuje mocenský tah ,,tváří v tvář".Prostě to tak je.Nehodlám se tady vypisovat,pokud budeš chtít najít odpověď,přečti si naši diskusi.Tam to všechno je.Dneska mi před přechodem řekla,mamiko lučičku,auta .A usmívala se!!!Opravdu týrané dítě,které se bojí vlastní matky,aby ho neseřezala na přechodu,protože nezvládá vlastní emoce.
 marketa 
  • 

Re: madlenko, 

(7.2.2009 22:47:03)
"přečetla jsem spousty knih o respektování dětí"

proc si tedy nezkusit precist i tu zde mnohokrat doporucovanou "Respektovat a být respektován" ...
 Monika, syn 4 roky 
  • 

Re: Gratulujte si,  

(8.2.2009 17:40:01)
dosáhla jste svého: dříve opakovaně používaným násilím jste konečně docílila toho, že Vaše dcera v určité situaci (zde přechod silnice) reaguje tak, jak chcete. My, co děti nebijeme, toho samého docílíme i bez použití násilí a věřte, že i Vy byste toho docílila. Ono je to sice mnohem mnohem náročnější než "klasická" výchova, protože je to o hlavně o důslednosti a je to mnohdy docela únavné, ale fakt to stojí za to. Mimo to, že se dítě chová tak a tak, učí se také příjemné a asertivní komunikaci s ostatními dětmi a dospělými. A mimochodem, nemusíte číst desítky knih o výchově, opravdu stačí ta "Respektovat a být respektován". Z vlastní zkušenosti vím, že to, co tam je napsáno, opravdu funguje.
 Kudla2 


Sekta neplácačů ;-)) 

(8.2.2009 20:10:15)
už mi to tak - s trochou, ale opravdu jen trochou nadsázky - připadá.

Pokusím se nastínit takové malé sedmero:

1. Je jen jedna nezpochybnitelná pravda, a to, že se dítě nesmí nikdy ani maličko uhodit.

2. Kdo na své dítě vztáhne ruku, toto dítě nerespektuje, nikdy a v ničem.

3. Kdo na své dítě vztáhne ruku, vůbec nepřemýšlí o tom, zda by to šlo i jinak. Popřípadě, pokud přemýšlí, tak nepřemýšlí dost. Jinak by určitě přišel na jiný způsob, který by na 105 % zafungoval lépe.

4. "Plácači" cítí za své plácání vinu, kterou se snaží neustále omlouvat a vymlouvat se na nejrůznější důvody. Pravým důvodem je ale jejich lenost, nedůslednost a obecně neschopnost.

5. Ty důvody ale nikdy nejsou platné, protože všechny děti bez rozdílu lze úspěšně vychovávat bez fyzických trestů. Jen se musí rodič pořádně zamyslet, jakou jinou metodu zvolit. Pravým důvodem tělesných trestů je vždy lenost, nedůslednost a obecně neschopnost rodičů.

6. Z dítěte, které bylo byť jen občas plácnuto, vyroste frustrovaný jedinec, otloukající své okolí včetně rodičů a učitelů, neb se naučil, že konflikty se řeší násilím.

7. Bod 6. neplatí pro děti, jejichž rodiče prozřou a zařadí se do řad neplácačů. Tyto děti se naopak chovají asertivně, nemají problémy s komunikací mezi lidmi a vůbec jsou šťastné a spokojené.

K tomu nám dopomáhej B... pardon, chci říct kniha Respektovat a být respektován, za přispění kursů v podobném duchu. To je Kniha Pravdy a Zákon, má ve všem pravdu a kdo chce tvrdit něco jiného, bude exkomunikován ze slušné společnosti.

Amen.


P.S. Knihu RaR jsem četla a s velmi mnoha věcmi v ní vřele souhlasím. ~;)
 taky jedna nedokonalá 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(8.2.2009 22:30:33)
Pěkně shrnuto :-)) ... Ještě bych přidala jedno indiánské přísloví, které se sem na diskuzi docela hodí
"Nesuď nikoho, pokud si týden nechodil v jeho mokasínách"
 KoproFka 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(8.2.2009 22:40:15)
jo, to je VONO!!!!~R^~R^
 Stáňa a dva kluci 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(8.2.2009 22:53:30)
Kudlo~:-D a patří do této sekty každý, kdo své děti neplácá~:-D? Nešlo by to nějak rozvinout, třeba jako kvíz, viz tvé body, plný počet bodů-extrémní sekťák, polovina-může si zažádat o členství, jeden, dva body-čekatel~:-D...
 Stáňa a dva kluci 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(8.2.2009 22:56:36)
Ještě p.s.prostě coby neplácač bych ráda věděla, na čem jsem~:-D, jestli tam teda patřím nebo ne~y~
 Monika 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 10:44:38)
Podle mě již nežijeme ve středověku, říkáme si vyspělá civilizace, demokracie a já nevím jak ještě. Lidé chodí do vězení za krádeže, přepadení, znásilnění, zbití, vraždu... Z toho vyplývá, že násilí obecně je něco, co se prostě nedělá. Tak z jakého titulu lze bít/uhodit/plácnout dítě? My, co děti nebijeme, jsme prostě a jednoduše přijali tento jednoduchý princip za svůj, a řídíme se jím. Samozřejmě, není to někdy jednoduché, ale jde to. Šlo to u batolete, jde to u předškoláka. A bude to muset jít i u většího dítěte, protože já se k tomu prostě nesnížím. A argumenty tipu: "kontakt z očí do očí moje dítě stresuje", "domlouvání moje dítě vždy rozzuří" apod., to já prostě neberu, ač vaše děti samozřejmě neznám. Neberu to proto, že z těch všech příspěvků tady vidím, že ani jedna z Vás, které násilí používáte, nenapsala ani jednou, že jí to vadí a chtěla by to odstranit.
 Raketa 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 11:16:26)
Ahoj Moniko.Myslím si ,že jsi vůči těm maminkám co sem píšou hodně nespravedlivá.Výš já své dítě opravdu plácám a tuhle diskusi čtu celou dozvěděla jsem se tady hodně o způsobu ,kterými vy vychováváte a dokonce jsem si něco na své dceři vyzkoušela.Dnes si jdu koupit knihu.Věř ,že mě ani ve snu nenapadlo se s vámi hádat ,protože to prostě nevím.Nemůžu přeci někoho přesvědčovat o něčem co nemám vyzkoušené.Před chvíli jsem četla příběh Romána a opravdu začínám věřit tomu ,že jsou prostě děti na které vaše metoda nezabírá a cením si těch matek ,že to poznali o hodně dřív než Románo.A víš co Fandím jim ,neboť si myslím ,že kdyby jste zjistily že plácanec na vaše dítě zabírá, určitě by jste to dělali taky že.No nic nebudu tady nikoho soudit ,když o tom vůbec nic nevím.Prostuduji si tu knihu a opravdu doufám ,že se ze mě stane neplácačka.Této diskusi děkuji, neboť díky ní jsem zjistila ,že jsou i jiné možnosti.
 Halina 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 11:33:59)
I vichřice zde včera psala ,že ani po roce to její (myslím ,že měla syna) syn nepochopil.To opravdu nechápu co ještě od těch maminek chcete.Proč prostě nejste ochotné tolerovat jiný názor!Co budete dělat ,až vám dítě vyroste a nebude mít stejný nazor ,taky ho odsoudíte?????
 10.5Libik12 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 11:42:52)
My jsme neochotné a netolerantní podporovat normu, že lidi se můžou mlátit. Jsme ochotné a tolerantní k situacím, že někdo plácne dítě, pokud to nepovyšuje na metodu nebo normální stav.
 Vaal 


Není plácnutí jako plácnutí 

(9.2.2009 12:01:28)
No, já bych to "plácnutí" tak nedémonizovala...důležitý je ten podtext, proč je plácnuto a za jakým účelem.
Chlap může plácnout ženskou po zadku, že se mu líbí.Dítě může plácnout svou mamku přes zadek jen tak z radosti, dítě může být plácnuto z legrace po prdelce rovněž, jenom kvůli tomu, že ji má zrovna na nás vyšpulenou~;). A velmi malé dítě
může být také plácnuto rodičem ve smyslu, tak bacha, tohle je opravdu nebezpečná situace(když se dítě rozbíhá do silnice, leze na okno atd.).Lepší plácnuté dítě NEŽ MRTVÉ.(teď může někdo namítat, že plácnutí rozhodně nepomůže, aby si dítě uvědomilo, že tohle tedy ne...no ale na každé dítě platí něco jiného...a o tomto by se dalo polemizovat hodiny)
V jiných případech s tělesnými tresty nesouhlasím, už kvůli tomu, že dítě nenaučíme řešit konfliktní situace jinak než bitím.(bude mlátit své sourozence spolužáky)


 Halina 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 12:06:19)
Takže plácnutí je tedy možné pokud vše selže.Nebo jsem to špatně pochopila?Protože já ,když jsem své dítě zavírala nebo posílala do jiné místnosti hrozně zuřilo.Později stačilo se jen zmínit ,že tam půjde a začal se hrozně bránit ,prostě to za žádnou cenu nechtěl.Proto jsem mu dala na výběr, buďto se půjde uklidnit a pak si to vysvětlíme.Nebo ho hned plácnu a už se o tom nebudeme bavit.Vybral si většinou plácanec.Teď mám výčitky ,že jsem ho úplně psychicky zničila.Pravda je ,že jsem ho zhruba od šesti let plácnout nemusela, neboť po této mě hrozné otázce věděl, že to je špatně jak se chová a přestal.Mám mýt tedy výčitky nebo né?Synovi je dvacet a vždy ,když semnou nesouhlasí a já mu to chci vysvětlovat řekne:plácanec prosím a já ví ,že mám přestat ,Tak prostě přestanu
 Vaal 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 12:36:01)
Halino, já nevím, to ti řejne snad kenom on.To, že plácnutí není ten nejhorší trest dosvědčuje i nedávno proběhnuvší KAUZA KUŘIM.Tam děti také zavírali, mimo jiné, za trest do temných kumbálů, králíkáren...
 rašelina 
  • 

Re: ZLATÁ MAMINKA 

(9.2.2009 13:52:59)
Zlatá maminka
1.Moje zlatá maminka mě naučila:OCENIT ODVEDENOU PRÁCI
Jestli se hodláte zabít, udělejte to laskavě venku, právě jsem uklidila!
2.Moje maminka mě naučila:NÁBOŽENSTVÍ
Modli se, ať to z toho koberce jde dolů!
3. moje maminka mě naučila:LOGICE
Proč?protože jsem to řekla!
4.Moje maminka mě naučila :PŘEDVÍDAVOSTI
Ujisti se že máš čisté prádlo,kdyby se ti stala nějaká nehoda.
5..moje maminka mě naučila: IRONII
Ještě chvíli breč,a dám ti k tomu pádný důvod!
6.Moje maminka mě naučila :ŽE NIC NENÍ NEMOŽNÉ
Zavři pusu a sněz tu polévku!
7.Moje maminka mě naučila:OHEBNOSTI
Podívej se na tu špínu,co máš na zádech!
8.Moje maminka mě naučila:VYTRVALOSTI
Nevstaneš od stolu ,dokud nesníš ten špenát!
9.Moje maminka mě naučila:ŽE ŽIVOT JE POMÍJIVÝ
Přivedla jsem tě na tenhle svět a můžu tě z něho zase rychle sprovodit!
10.Moje maminka mě naučila :ZÁVISTI
Na světě jsou milióny dětí,které nemají tak úžasné rodiče jako ty.

Asi se tam najdeme úplně všichni a nemusíme své děti vůbec mlátit!

 Limai 


Re: Ale kdepak,Halino, 

(15.2.2009 22:16:44)
když dítě bude mít jiný názor který nebude podle našich představ a budeme chtít dosáhnout svého,tak mu jednu plácnem,stejně jako ted.Je to přece normální,ne?
 ŠIŠA 
  • 

Re: Ale kdepak,Halino, 

(16.2.2009 18:34:58)
Limaj já mám manžela ,kterého rodiče nikdy neplácali vše řešili tím ,že vysvětlovali a vysvětlovali vím ,že mu to lezlo na nervy.Docela mě dostala jeho matka na doby ,když ho v jeho pětadvaceti poslala do svého pokoje a řekla mu ,ať nevychází dokud nedostane rozum.Tenkrát jí oznámil ,že si mě bude brát,Na svatbu nám nepřišla a se synem, už víc mluvit nechce.S manželem se máme rádi a věřte ,že nás její přístup mrzí.Myslím si ,že pokud se někdo rozhodne své dítě ničit a ponižovat ,vždy si najde způsob jak to udělat mě naši sem tam plácli ,ale nikdy jsem se necítila ponížená.Mého manžela neplácali a silný mě nepřijde spíš trpí pocity méněcennosti.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 11:31:28)
~;)Já jo, v realitě jsem dávno neplácačka~R^ (ale občas ty nervy~;), i když jako malý můj syn občas malé plácnutí schytal. Jen mám pocit, že z plácnutí se dělá věda. Pro dítě je hlavní láska, pocit bezpečí a vymezené hranice. Když má tohle, je vše v pořádku, bez plácání i s plácáním. A malé plácnutí je pořád lepší než třeba nezájem.
Aby bylo jasno je naprosto bez debaty, že opravdu mlátit se děti nemají a ideální je, když vychováváme "po dobrém".
 Kudla2 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 20:30:54)
Stáňo, jestli JEN neplácáš, tak ani náhodou, nemysli si, že členství v sektě je zadarmo ~:-D

Aby ses kvalifikovala jako členka, musíš být skálopevně přesvědčená, že jedině Tvůj (tj. neplácací) přístup je správný, účinný a přípustný pro všechny lidi, okolnosti i situace. Zkrátka že ten, kdo to nedělá přesně jako Ty, to dělá špatně a Tobě jsou naprosto jasné důsledky, které z toho vyplynou, i když dotyčného, jeho dítě a situace, ve kterých se nachází, vůbec neznáš.

Pokud nesplníš tuhle podmínku, na členství zapomeň ~y~

Členové sekty se mohou navíc ještě stát členy Velké Inkvizice, kterým jsou ostatní povinni se zpovídat z důvodů, proč se prohřešili proti Velikému Zákonu, a kajícně uznat, že jednali pomýleně.
 Kudla2 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 20:47:51)
madeleine, když to by bylo těžký, mně opravdu nevadí, že neplácači neplácají, a nechci je nijak přesvědčovat, aby plácali. To se pak sekta zakládá těžko. ~;)
 Kudla2 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(10.2.2009 0:12:05)
Madelaine, mně vadí, že tito lidé IMHO zveličují, absolutizují a démonizují něco, co si podle mého názoru ani jedno nezaslouží, a že tento svůj názor vnucují ostatním. Nazývat plesknutí po zadku batolete násilím mi přijde trochu silná káva.

Zatím se bavíme o názorech, existují ale i tendence toto uzákonit (rozuměj ztrestnit i to plesknutí po zadečku batolete) a to už mi tedy vadí velice. A opravdu to není proto, že bych přemýšlela, jak své děti každý den pořádně zmlátím. ~y~
 Kudla2 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(10.2.2009 11:02:23)
Madeleine, mně je vcelku ukradené, co zrovna teď ve společnosti "frčí". Tělesné tresty používám - myslím - v hooodně umírněné míře a předpokládám, že je nebudu užívat doživotně. Většinou to jde po dobrém a myslím, že to půjde čím dál lépe. A v žádném případě si nemyslím, že jsou děti mým majetkem.

Dávám přednost vlastnímu zdravému rozumu než pofidérním úmluvám bezzubých organizací, a opravdu bych nerada, aby někdo mávaje praporem OSN přišel sociálně právně chránit mé batole, aby nedostalo přes ručičku.
 Laděna 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(10.2.2009 12:01:29)
Já osobně si nemyslím ,že frčí plácání naopak si myslím ,že přibývá rodin,kde se nad plácáním zamýšlí.Já osobně mám vyzkoušené oba způsoby a můžu říct ,že jsem se k neplácání prokousala občasným plácnutím.Proto rodiče ,kteří občas plácnou neodsuzuji ,neboť si Myslím .že většina to v pozdějším věku už nebude potřebovat.Moje děti jsou už velké a vůbec je občasné plácnutí nenaučilo, že by měli být agresivní spíše naopak tím,ale netvrdím ,že vy toho nedosáhnete taky.A můžu vám říct ,že pokud to ty rodiče nedokážou jinak tak, ať své dítě radši plácnou ,než aby je začali psychicky vydírat.Ne všichni máme nervovou soustavu vyvinutou stejně a to co nevadí vám, může jiného jedince vytočit do nepříčetnosti.Ale on přece nemůže za to ,že se nenarodil dokonalí.Dokonalí je jen bůh mi ostatní se to musíme učit.Někdo tu látku zvládne lépe a někdo hůř to je život.Hlavní je ,že se většina rodičů nad výchovou zamýšlí a snaží se jak nejlíp umí.
 Jarunka 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(10.2.2009 15:00:05)
Já si myslím,že to trochu přeháníte nemyslím si ,že plácačů je převaha a už si vůbec nemyslím ,že to vyřeší nějaký zákon.Místo, aby jsme vymýšleli zákony, by jsme měli víc působit na společnost jako takovou.Proč nejsou ve školách předměty ,které by učily trpělivosti a motivaci k jiným způsobům.Proč ,když se rozhodneme být rodiče nejsou povine Kurzi,které by nám dopředu řekli co nás čeká a nemine.V rodičovské výchově na školách by klidně mohli učit podle knihy respektuj a buď respektován věřte ,že i rodiče by si jí přečetli a zamysleli se.Podle mě zákazem se nikdy nikdo nic nenaučil jen se podřídil a v tomto případě by se to mohlo zvrtnout k psychickému vydíraní.
 Jarunka 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(10.2.2009 15:50:48)
A proč si myslíte ,že zákaz něco změní?A navíc si myslím,že ne každé to dítě je opravdu doslova řezané.Je také spousta rodičů co od tělesných trestů ustoupí praxi. Opravdu si myslím ,že zákaz ještě nikoho nic nenaučil ,pouze trpělivost!!!! A věřte ,že společnost má ještě hodně velké rezervy v tom jak na nás zapůsobit ,aby došlo ke zlepšení ,a pokud tyto rezervy nevyčerpá je zákaz veliká blbost ,neboť většina těch lidiček bude buďto sedět a nebo bude své děti ničit psychicky.U svého dítěte říkáte ,že trpělivost máte tak proč jí nemáte u jiných a nehledáte jiný způsob výchovy ,odsuzovat a čekat ,že to vyřeší jiní je moc jednoduché!
 Jarunka 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(10.2.2009 16:58:33)
Ano omlouvám se slovo odsoudit by se opravdu v diskusi objevit nemělo.Ještě jedna věc mě zaráží ,kde se vzalo to číslo 86%.Já jsem nic nevyplňovala ani moje děti mám čtyři sousedka s kterou jsem to dneska probírala ta také ne a jejich pět lumpíků také ne.Je pravda ,že teď ve škole vyplňovali dotazník kdo z nich ochutnal alkohol,kdo kouří,kdo zkusil drogy.A ty mi miláčci měli hroznou srandu z toho ,že všude napsali ano.Doma jsem je za to sprdla ,ale jestli takových bylo víc tak nechci vidět to výsledné číslo.A opravdu jsem zákazem u svích puberťáků nikdy ničeho nedocílila musím na ně pozitivně působit a mít velkou trpělivost a víru ,že ví co dělají a pokud udělají blbost tak se vlastně v tomhle věku už potrestají sami.Přiznávám se ,že já jsem se k tomu ,abych své děti neplácala propracovala, až věkem a praxí a možná to už moje další děti prostě jen nepotřebovali,ale spíš si myslím že sem si natrénovala trpělivost a to co mě rozčílilo v osmnácti, mě teď už připadá směšné.Mi se totiž rodiči učíme být, mi se jimi nerodíme ,proto si myslím ,že by spíš měla společnost začít působit,už na děti a ne rodičům něco zakazovat, to už je celkem pozdě.Taky si myslím ,že je pár jedinců,kterým vysvětlování může působit dost velký problémy v tom případě by měli velkou smůlu pokud by jejich rodiče nedostali výjimku.
 10.5Libik12 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 20:44:21)
Opakuji trpělivě a na kratší ploše než ty, že odmítámí plácání je odmítání násilí na lidech z principu a povyšování řezání dětí na metodu.

tj.plácneš-li v nervu, tak jo, ale nedělej z toho výchovu.
 Romano 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 22:37:37)
Já neplácám své dítě, protože jsem vzteklá ,ale protože vím ,že se zklidní, aniž bych ho dostala do vzteklého stavu!!!!!!!!!!Pochopí to, okamžitě se zklidní a můžeme se věnovat jiné práci.Všichni jsme v pohodě během pěti minut.Teda teď už syna neplácám, takže jsme v klidu pořád!!!!!!!!!!!!!!!!Syn totiž už ve svých sedmi ví kdy přestřelil a není ho trestat třeba.
 Dobra1 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(10.2.2009 9:16:00)
Pro me i me deti je urcite fajn a v poradku, ze se necham vytocit, rvu na ne a placnu (chci videt, jak vytocena matka da diteti jedno primerene silne placnuti na zadek,ha ha). Urcite vic, nez kdyz se vsechno vyresi hned, v klidu a bez revu. Placnuti je jenom v krajnim pripade a tak, aby neublizilo, coz to, co ty schvalujes urcite neni. V rozcileni a afektu nejde neublizit, navic nejen fyzicky, ale hlavne psychicky, protoze to je prakticky vzdy vnimano ditetem jako krivda. Ale kdyz myslis, ze to zvladas...
 Stáňa a dva kluci 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 22:55:49)
Kudlo~:-D, ty bys mohla být z fleku šéfkou~:-D, máš k tomu evidentně vlohy, jasné stanovy a vidinu dozorčího představenstva zvanou Velká inkvizice. A že občas plácneš, no bóže, nejvyšší sekťák je přece nedotknutelný~:-D~y~
 Kudla2 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(10.2.2009 0:06:18)
Stáňo, jenže to by bylo jako udělat Lucifera... no dobře, tak Mefista, papežem ~;)
 10.5Libik12 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(8.2.2009 23:14:43)
Kudlo,

je normální přistupovat k životu tak, že se nepoužívá násilí, nepije do němoty a chodí do práce včas, třeba. Že na to tak lidi principiálně pohlížejí, byť si občas každý zlije hlavu, dá synovi pohlavek nebo přijde 2 minuty po deváté.

Ale, že se obecně ví, že je to neslušné, kontraproduktivní a divné, že to do civilizace nepatří.

Včera jsem si povídala s kamarádkou na téma válející se dítě v bahně, které používá hadrové nožičky. Shodly jsme se na tom, že milující matce se v ten moment vkrádá veliká chuť na to děťátko šlápnout. Věškeré fackování a pohlavkování je v této rovině, pokud není horší a to takové, že je odůvodněné rozumem, který velí."Dám ti ránu, jsem silnější, větší a momentálně mocnější"

Není sektářské vyznávat to, že se žádný lidi nebijou.

 madlenka07 


Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 21:15:57)
Kudlo,teď jsem se od srdce nasmála!!!Díky!
I já knihu četla a souhlasím s ní.Nicméně...viz mé příspěvky výše či níže nebo co já vím kde~t~
 Hana, 2 děti 
  • 

Re: Sekta neplácačů ;-)) 

(9.2.2009 22:13:04)
Tak jsem si to tady trochu pročítala a musím se opravdu zasmát. Sekta neplácačů? Tak se mě zdá,že tady má někdo hovno co na práci. Já své děti občas plácnu přes zadek a určitě nemám žádné vyčitky. Matka je pořád jenom člověk. Jo a můj 4letý syn raději uvítá to občasné plácnutí,jak vyčítání a velké domlouvání.
 KoproFka 


Re: madlenko, 

(8.2.2009 23:18:54)
... já celou diskusi nepřečetla, ale přijde mi, že i tady platí rada dětského psychologa, kterého jsem navštívila - že nejlepší psycholog pro mé dítě jsem já sama - nikdo ho líp než já totiž nezná!!!~v~
 keliška 
  • 

Re: madlenko,tak to mě tedy  

(7.2.2009 11:38:59)
No vidíš Linai ja jsem celí živo děti vychovávala bez plácanců a jediné čeho jsem tím docílila bylo, že mě můj patnáctiletý syn začal úplně ignorovat.Nejsem na to hrdá,protože jsem proti trestům,ale prostě mě ujeli nervi a já ho liskla asi jsem byla překvapená víc než on a asi bych to brala jako selhání kdy z něho nevypadlo tak konečně mám jasno o co ti de nebudu to teda dělat a od té doby to neprovedl(šlo o chození za školu A hrozné odmlouvání a ječení po mě).
Správný rodič musí respektovat své dítě a pokud mu víc vyhovuje plácanec, tak proč ne přeci ho nebudu týrat věčným vysvětlováním,když ho to otravuje.
 Světlana 
  • 

Re: madlenko,tak to mě tedy  

(7.2.2009 8:26:11)
Taky to tak máme.Nesnáší ,když jí vysvětluji je to horší.Pokud nemá náladu prostě jí jemně plácnu ona ví ,že to přehnala uklidní se a je klid.Kdybych jí někam vlekla nebo jí něco vysvětlovala bez jejího souhlasu rozzuřím jí tak, že jí budu uklidňovat hodinu.I psycholog v tom nevidí problém,prostě mě řekl ,že na každé dítě platí něco jiného.Mě naši taky neplácaly a dodneška si pamatuji jak mě to jejich věčné vysvětlování ponižovalo a deptalo a to mě nijak neponižovaly ani psychicky netýrali,proto vím jak se moje dcera cítí a pokud jí vyhovuje plácnutí aby pochopila ,že hranice překročila je to pro mně přijatelnější než o něčem přesvědčovat zuřící dítě.Podotýkám ,že plácám jen symbolicky nemá ani červený flek.Prostě každé dítě je jiné ,neboť tohle udělat mému synovi bude to mít opačný efekt.Jemné plácnutí neberu jako bití neboť ,kdybych přitlačila a dceru to hodně zabolelo zuřila by taky.Mám dvě děti a každý potřebuje jiný přístup.Synovy vyhovuje vysvětlování a pochopi to velice rychle a dceru to rozzuří k nepříčetnosti je schopná sebou lisknout na zem a půl hodiny neurvale ječet,kdežto když jí pětkrát upozorním a nepomůže to jemně jí plácnu ona mě to začne vysvětlovat sama a je naprosto v pohodě.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: madlenko,tak to mě tedy  

(6.2.2009 15:03:14)
Limai, o tomhle jsme onehdá mluvili na kurzu a bylo to pro mě dost překvapivé. Oční kontakt v okamžiku konfliktu totiž JE mocenskou konfrontací, dělají to i zvířata. Boj o to, kdo dřív uhne pohledem. V okamžiku klidu je pohled do očí výrazem zájmu, ale pozor, je tomu tak hlavně u žen, muži se daleko raději dívají vedle seme na společnou věc (samzřemě neplatí na každého, ale v obecných rysech).
 Ufonka 


Re: Nenapadlo by mne použít  

(7.2.2009 14:15:23)
Madlenko,
napsala jsi to moc hezky. Limai vidí jen svou pravdu. Já jí tu její pravdu neberu, ale ona by pravdu jiných měla respektovat také a ne se neustále do přispěvovatelek navážet. Ono kdyby zvolila jiný tón, způsob vyjadřování a ukázala respekt k ostatním, dalo by se s ní pěkně diskutovat.

Pro naši starší dceru byla metoda tváří v tvář velmi velmi ponižující. Vlastně nejprve z toho měla legraci, prach sprostě se nám vysmívala do očí, ale s přibývajícím věkem ji tahle metoda stresovala. Proto jsme radši přistoupili k plácnutí

Protože jsem si s její výchovou nevěděla rady, navštívila jsem kurz jedné renomované psycholožky a poté jsem si s ní i vyměnila pár emailů. Za tutu pomoc se nestydím, chtěla jsem / chtěli jsme být nejlepšími rodiči pro naši dceru. Ovšem její rady byly pro Elu v podstatě výsměchem nám rodičů. "Elo, nedělej to, prosím, mně se to nelíbí." prokoukla napoprvé a to jí byly bez měsíce dva roky.... Briskně pak reagovala na naše požadavky stejnými slovy..... Nicméně i ona psycholožka mi potvrdila, že každé dítě je jiné a na každé dítě platí jiný přístup. A pokud prostě není zbytí, tak to plácnutí svůj účel splní....


 LIMAI :-/ 
  • 

Re: Nenapadlo by mne použít  

(7.2.2009 17:08:45)
Podle napsaných příspěvků p. LIAMI mám pocit že zrovna ona je netolerantní jak k jiným názorům pisatelek, tak asi bude i k výchově dětí. t.j. AUTORITATIVNÍ - styl A BUDE PO MÉM. Sice k tomu možná nepoužije plácnutí (ale to si až tak nemyslím)spíše svým "skoro arogantním přesvědčováním" a to je z mého pohledu více bolestivější a ponižující než jedno plácnutí bez řečí. P.
 madlenka07 


Re: Nenapadlo by mne použít  

(7.2.2009 20:43:07)
Díky,holky~x~
 Limai 


Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(7.2.2009 23:26:57)
je mi líto že nyní zklamu tvé iluze o autoritativní výchově mé dcery,kdy všechno musí být po mém,ale jaksi sis nakálela do vlastního hnízda,protože postoj"musí být po mém"uplatnují přesně ty matky,které plácají,jestli ti to jaksi nedošlo.Matka po dítěti něco chtěla,to neposlechlo,tak mu matka jednu vrzla aby bylo po jejím a pak se schovávají za alibistické řeči o tom jak je dítě nezvladatelné a jak je nutné mu jadnu lupnout.A musím tě zklamat ještě jednou,protože já sice patřím mezi matky neplácačky,ale k tomu že se bez toho lze obejít jsem musela také nějakou cestou dospět.Když byla dcera mnohem mnohem menší,také jsem ji občas plácla.Jenže mě,na rozdíl od vás,došlo velmi brzy že tudy cesta nevede a začala jsem hledat jiné cesty,jak dítě vychovávat aniž bych se k takovému kroku musela snížit.Protože já jsem ty cesty hledat CHTĚLA,nejsem alibistka která by si hledala milion výmluv,proč něco nejde,na rozdíl např. od madlenky.Já se postavím k situaci tak,abych našla způsob jak to udělat aby to šlo.Od té doby dcera neví co to je plácnutí,a jsou to již téměř čtyři roky.A není to žádný hodný andílek,ostatně o jejím chování jsem zde již několikrát psala,takže kdyby někdo měl problém s tím,že já plácat nemusím,protože mám hodné dítě,tak se mu akorát vysměji.Moje dítě zlobí taky hodně,ale já si svoji frustraci nepotřebuji vybíjet na něm.
 madlenka07 


Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(8.2.2009 8:06:03)
Vidíš,Limai,teď jsi si naběhla Ty.Vzhledem k tomu,že mám malé dítě,třeba k tomu dojdu jako Ty.Nebo možná až budeš mít druhé pochopíš,že 4-letému dítěti se některé věci vysvětlují snáze a hlavně je snáze pochopí.Já přece neříkám,že budu dítě plácat do 15-ti let?Jjsem v době,kdy byla 18 měsíců stará-mladá,neviděla už jiné řešení.Od Tebe jsme tady četly,jak jsme matky nezvládající své emoce a ted čtu,že jsi to dělala také.Možná,kdyby jsi od začátku přiznala,že jsi také plácla,ale postupem čsu došla k jinému závěru,dalo by se to snáze pochopit.
Dítě je v každém věku jiné.A neznamená to,že když plácneš malé batole v době,kdy není jiné řešení,že se k tomu budeš uchylovat v době,kdy mu budou 4,6 nebo 20let.Ale o to stále šlo.každý příběh je individuální stejně tak jako každé dítě,každá mamjn a každá situace.jsi mi najednou mnohem bližší,už jsem myslela,že jsi Supermanka.Ano,i já mám svoje chyby,ráda vyslechnu jiné názory,ale tak že jsou to zkušenosti jiných a n odsuzování toho,jak jsem to dělala já.Tak vítej mezi normální maminy!!!!
 tina 
  • 

Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(8.2.2009 16:51:48)
Mila madlenko, sorry ale napsala jsi normalni? Ano, pro tebe a tve privrzence tady, to asi normalni je. muzu te ale ujistit, ze ve spouste statu zapadne od tebe to normalni neni.Napsala jsi ze sve dite v 15 uz placat nebudes...kde je prosimte ta hranice? Kdy ho zacnes respektovat? takze rekneme ve dvou letech jo a v 10 uz ne?Prosimte neohanej se tim, ze dite v 10 uz vic chape...z toho, co jsi dosud popsala, ze problemy mas ty a sice sama se sebou, kdyz si svoji agresi vybijis na diteti.Copak ty se PORAD chovas tak, jak si predstavuje tvoje okoli? ja osobne si myslim, ze existuje jen malo "absolutnich pravd". Nepouzivani fyzickych trestu je jednou z nich.Jo a jeste otazka...kdyz diteti jednu lupnes, jak se potom citis?
 Sára 
  • 

Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(8.2.2009 19:43:06)
tino,přečti si celou debatu a dočteš se ,že tady nikdo neobhajuje mlácení dětí.Madlenka psala,že 3x plácla.A to je rozdíl.
 Limai 


Re: Re:madlenko,ani od tebe, 

(15.2.2009 22:32:55)
ani od jiných plácaček jsem tady nečetla,že by některá z vás uznala že její dítě se dá zvládnout i jinými cestami než plácáním a neviděla jedinou větu o tom že ty cesty hledat chcete.Já sama jsem po pár plácnutích dcery věděla,že je to velice špatně a že to nelze,kdežto vy tady stále tvrdíte jak je to jediná možná cesta vaše dítě něco naučit.Jenže ono se plácnutím neučí,ono se podřizuje.
 kili 
  • 

Re: Re:madlenko,ani od tebe, 

(15.2.2009 22:54:26)
někteří rodiče bijí své děti za to, že je špatně vychovali.
 Raketa 
  • 

Re: Re:madlenko,ani od tebe, 

(16.2.2009 17:13:17)
Kili jak vychováváte své děti vy?Docela by mě to zajímalo.
 kili 
  • 

Re: Re:madlenko,ani od tebe, 

(16.2.2009 17:22:33)
proč ?
 Raketa 
  • 

Re: Re:madlenko,ani od tebe, 

(17.2.2009 9:00:10)
Protože, mě zajímala vaše odpověď.
Vlastně jste mě nezklamal, nic jiného jsem ani nečekala. :-)
 Raduna 
  • 

Re: Re:madlenko,ani od tebe, 

(16.2.2009 16:32:01)
Limaj nezlob se na mě ,ale každá výchova učí dítě ,aby se podřídilo!!!!!!!dítě se musí podřídit většinou rodičům a společnosti tak jako i mi dospělí se podřizujeme spoustě věcí.Ještě řekni ,že se vším vždy souhlasíš a žes nikdy neměla problém s tím se podřídit.Opravdu záleží na tom jak své dítě přesvědčíme o správnosti jeho chování.Mám jednu kamarádku ,která zastává tvůj způsob Víchovi nic proti němu nemám,ale v případě kamarádky bych byla radši kdyby malou čas od času pleskla než jí titulovala jepicí Atd.Každá výchova se může zvrtnout.Věř ,že spoustu rodičů plácne a jeho dítě vyroste v silnou osobnost,ale je i spousta rodičů co neplácne a mají doma úplně zdeptané tvorečky ,kteří si nevěří.Já jsem svého syna čas od času také plácla, neboť nechat ho vy vztekat v jiné místnosti nezabíralo .Můj starší syn, vždy začal mrkat a zadrhávat,proto jsme přistoupily k jemnému plácnutí velmi rychle pochopil,že je něco špatně a že moje trpělivost je už u konce a přestal s tím.Syna jsem nikdy neplácala ve vzteku,prostě to byla naše dohoda,že když ho jemně plácnu,věděl,že to přehnal.Myslím si, že když ty pošleš dceru do jiné místnosti se vy vztekat tak ji tím taky dáváš najevo ,že už přestřelila.Prostě jsou děti ,kterým plácnutí vyhovuje víc než je zavírat někde do místnosti.Teď mě roste můj poslední synek má zatím rok a půl a nikdy jsem ho zatím nemusela plácnout prostě krásně poslouchá.Dceru tu když jsem plácla reagovala hrozně prostě jí to ponižovalo a byla úplně zdeptaná.Mého nejstaršího syna zase deptalo ,když jsem ho posílala do vedlejší místnosti,byl radši,když jsem ho jemně plácla mohlo se bez problému pokračovat v činnosti ,kterou jsme měli rozjetou .Úkolem rodiče je také naslouchat svému dítěti.Prostě si milým ,že každá výchova se může vymknout kontrole a bojím se toho ,že jestli se prosadí zákon ,kde bude zakázán ftizický trest,že se docílí jen toho,že se bude dál provázet akorát rodiče své děti začnou psychicky týrat tím, že jestli to někomu řeknou půjdou do dětského domova atd.Vychovat dítě je něco strašně složitého já mám tři děti a každé vyžaduje něco jiného.Každý je jinak divoký a poddajný.Nikdy jsem nechtěla,aby se mě dítě pořídilo pouze aby pochopilo co je správné a co je špatné a to je úkolem rodiče.Jestli jsem plácačka to nevím neboť jsem asi pět let žádný plácanec nedala.
 Limai 


Re: Re:Raduno, 

(18.2.2009 0:52:32)
pokud jde o vztekání mé dcery,nic takového neznám,takže ji nemusím posílat do vedlejší místnosti se vyvztekat.Ale to že se moje dcera nevzteká a nedělá scény neznamená,že nedělá věci které jsou nežádoucí.Ovšem vždy dokáži najít X variant,jak docílit toho aby dítě od takového chování upustilo a obešlo se to bez plácance.Souhlasím s tebou že jde o to,aby dítě pochopilo,co je správné a proč je to správné.A hodně záleží na způsobu,jakým se toho docílí.Píšeš tady že jsi nikdy nechtěla,aby se ti dítě podřídilo,což je nesmysl,protože jestliže po dítěti chceš dosáhnout jakéhokoli správného chování,vždy je to pouze že se dítě podřídí nějakému pravidlu a to bez ohledu na to jak se toho docílilo.Když řeknu dítěti,že je potřeba aby si dalo např. boty mokré od sněhu sušit na topení,jinak nebude moci dnes už jít ven(nebudu rozebírat že má ještě třeba další dvoje boty)protože v mokrých botách by mu byla zima,tak co se stane?Dítě si boty na topení nedá,takže zůstanou mokré,pokud je nedám sušit sama,nebo si je sušit dá,ale v tom případě udělalo co?Podřídilo se něčemu.Pokud by jsi si mohla dovolit napsat že jsi nikdy po dětech nechtěla aby se podřizovaly,musela by jsi napsat,že jsi po nich nikdy nechtěla jediný požadavek-třeba aby si uklidily hračky,utřely po sobě rozlitý čaj,odnesly talíř či vyhodily papírek do koše-na tom nezáleží oč se jedná.To jedině v případě že to třeba děláš jako moje sestra-ta řekne dceři aby si uklidila hračky a jde a ty hračky uklidí místo ní.Pak věřím tomu,že se ti děti nepodřizují,protože nic po nich nechceš a vše uděláš za ně.Ovšem otázka je co se tím ty děti naučí.Jinak ještě k tomu posílání do vedlejší místnosti-já nevím proč tady neustále někdo apeluje na posílání dětí do vedlejší místnosti a o správnosti či nesprávnosti této metody,když místo toho se dá vymyslet hromada dalších způsobů jak dítě ovlivnit tak aby ho to neponížilo a dítě poslechlo.Třeba k situaci vzpouzejícího se dítěte na přechodu tady jediná maminka nedokázala napsat co konkrétně udělala pro to aby se takové situaci vyhnula,a těch variant je taky spoustu,jenže ona si musí obhájit to že nutně dítě musí plácnout,ale je vidět že ona sama od dítěte něco chce a sama není kromě plácance schopna najít jediné řešení jak v pohodě přejít přechod.
 Tulipán 
  • 

Re: Re:Raduno, 

(18.2.2009 12:09:13)
Jasný ,ale proč je pro tebe tak hrozný problém pochopit,že ta maminka třeba opravdu zkoušela toho hodně a prostě ji jednou došla trpělivost.Proč je tak strašný hřích ,když rodič ukáže před dítětem ,že je jenom člověk a jakožto takoví může dělat chyby.Já se přiznám ,že jsem svému synovi vlepila facku ,když měl necelých patnáct ,neboť jsem prostě nezvládla situaci.Nejdřív syn prásk dveřmi ,ale asi za dva dny se mě přišel omluvit,že neměl právo mě dostat do situace ,do které mě dostal od té doby jsem na něm pozorovala velký pokrok v naší komunikaci, už se mnou nesoupeřil.Myslím si ,že můj syn pochopil,že jsem taky jenom člověk ,který dělá chyby.Svého syna se nesnažím přesvědčovat o svých názorech jenom prostě chci ,aby než něco provede trochu přemýšlel a myslím si ,že ta facka mu pomohla neboť přestali i problémy ve škole.Nemyslím si ,že by se mě od té doby začal bát nebo že by měl pocit ,že nesmí doma promluvit oba jsme se shodli na tom ,že to byla výjimka a že se to stalo jen proto,že už jsem nevěděla kudy kam a explodovala.Oba jsme si slíbily, že už se do téhle situace pokusíme toho druhého nedostat a myslím si že se nám to daří.Všechny bych opravdu neházela do jednoho pytle a opravdu si myslím že ta maminka ,která měla problémy s dítětem na silnici si to od tebe nezaslouží.
 madlenka07 


Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(8.2.2009 8:06:32)
Vidíš,Limai,teď jsi si naběhla Ty.Vzhledem k tomu,že mám malé dítě,třeba k tomu dojdu jako Ty.Nebo možná až budeš mít druhé pochopíš,že 4-letému dítěti se některé věci vysvětlují snáze a hlavně je snáze pochopí.Já přece neříkám,že budu dítě plácat do 15-ti let?Jjsem v době,kdy byla 18 měsíců stará-mladá,neviděla už jiné řešení.Od Tebe jsme tady četly,jak jsme matky nezvládající své emoce a ted čtu,že jsi to dělala také.Možná,kdyby jsi od začátku přiznala,že jsi také plácla,ale postupem čsu došla k jinému závěru,dalo by se to snáze pochopit.
Dítě je v každém věku jiné.A neznamená to,že když plácneš malé batole v době,kdy není jiné řešení,že se k tomu budeš uchylovat v době,kdy mu budou 4,6 nebo 20let.Ale o to stále šlo.každý příběh je individuální stejně tak jako každé dítě,každá mamjn a každá situace.jsi mi najednou mnohem bližší,už jsem myslela,že jsi Supermanka.Ano,i já mám svoje chyby,ráda vyslechnu jiné názory,ale tak že jsou to zkušenosti jiných a n odsuzování toho,jak jsem to dělala já.Tak vítej mezi normální maminy!!!!
 madlenka07 


Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(8.2.2009 8:10:29)
Omlouvám se za překlepy,ale na klíně mi sedí moje dcerka a s velkým nadšením mi ťuká do klávesnice~;)
 Stáňa a dva kluci 


Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(8.2.2009 8:42:00)
Madlenko, já se nezapojím do debaty, zda plácat či neplácat. Vždy na to budou mít lidé odlišné názory. A vždy se najde někdo, kdo tě odsoudí, že to děláš jinak...

Mně spíš zaujalo, jak moc máš potřebu se tu obhajovat. Nad tím bych přemýšlela. Já si dělám věci po svém a čím dál míň mi záleží na tom, co si o tom myslí druzí.
Vykašli se na to, že tě tu někdo soudí(za odsouzení nepovažuju jiný názor, ale spíš formu, jakou je podán) a víc věř sama sobě:-).

 madlenka07 


Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(8.2.2009 8:54:26)
Stáni,mně je vlastně také jedno,co si o mne druzí myslí.Spíš to ber jako komunikaci se světem,jsem s malou sama a tohle beru jako debaty,které jsme svého času vedly s kolegyněmi.Prostě potřebuji si občas pohovořit s dospělými a nemám k tomu jinou příležitost.Teda asi ne tolik,jak bych potřebovala.:-)
On si tím člověk srovná myšlnky v hlavě,někdy se musí zamyslet jestli to dělá správně či nesprávně,někdy načerpá informace ze zkušeností jiných.Já bych řekla-že jsou tyhle debaty někdy velmi produktivní.~s~
 madlenka07 


Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(8.2.2009 9:01:23)
A ještě mne napadá.Vždy,když mne tu něco naštve-ale doopravdy,nejen že něco obhajuji,ale tak nějak vnitřně,zamyslím se nad tím,proč mne to štve.A jsou to zajímavé postřehy.Pak vím,kde mám slabé místečko a tam na sobě mohu pracovat~x~.Ted je to možná o respektu druhých k tomu,co dělám.Že možná není mojí povinností obhajovat jakýkoli krok,který ve svém životě dělá.(jé,ty ještě kojíš?Vy spolu spíte v posteli-to si zaděláváš na problémy...proč ještě malá nechodí na nočník?...atd atd.)Ale to už je teď jen moje intimní a citlivé téma,se kterým se chci svěřovat jen přátelům,které opravdu znám.
Takže tímto děkuji všem,které máte stejné názory jako já i těm,které je máte odlišné.Díky vám jsem se debatami a někdy hádkami~;) posunula dál.~s~~s~~s~
 madlenka07 


Re: Re:Milá LIMAI:/ 

(8.2.2009 9:04:31)
,,... a více věř sama sobě...".Vidíš,Stáni?Tak o tomhle teď mluvím.Ano,měla bych si více věřit a nenechat se.Stačil jeden Tvůj příspěvek a zase jsem o něco chytřejší a vím,kde je zakopaný pes.Moc děkuji.~x~
 Limai 


Re: little,to není o pravdě,je vidět, 

(7.2.2009 23:11:19)
že z podstaty věci jsi nepochopila ani tolik co by se za nehet vešlo.Jde o to,jestli člověk CHCE hledat způsoby,jak dítě vychovávat bez těch fyzických trestů.A z těch plácaček které tady obhajují proč dítě tak velmi nutně plácnout MUSÍ,tady není ani jedna která by tu snahu měla.Vy si chcete prostě hledat důvody,proč je potřeba dítě uhodit.A ani jedna tady ještě nenapsala,co všechno udělala pro konkrétní situace aby to dítě uhodit nemusela.
 Ufonka 


Re: little,to není o pravdě,je vidět, 

(8.2.2009 21:27:20)
Limai,

nechci Tě tu ponižovat, není to mým zvykem, ale jen jestli Ty jsi pochopila, že třeba metoda tváří v tvář není z Tvého pohledu jediná výchovná metoda.

Tím, že budu zuřivě zírat dítěti do očí a "vyzývat ho na souboj" a "ukazovat svou fyzickou převahu" (k čemuž zírání z oka do oka ve zvířecí říši slouží), a tím ho ponižovat, tak promiň, ale tohle podle mě není vhodná cesta k vyřešení problému.

Psychické šrámy bolí víc nežli plácnutí přes zadeček.

Svůj úhel pohledu Ti nevnucuju, tak Ty mi nevnucuj ten Tvůj.
 Monika, syn 4 roky 
  • 

Re: Nenapadlo by mne použít  

(8.2.2009 12:58:04)
Podle mě nemáte pravdu právě v tom, že mohou být správné oba přístupy k výchově(tedy s a bez FT). Vy jste se rozhodla vychovávat své dítě i pomocí FT a považujete to za správné. Kdybyste řekla: nechci používat FT, ale musím, protože si jinak neumím v konkrétní situaci poradit - pochopila bych Vás. Ale dobrovolně používat FT, to nepochopím! Ono je to jednodušší, než zkusit něco jiného, než si něco nastudovat a pak to v dlouhodobějším procesu výchovy aplikovat, že?
 Limai 


Re: Lucie,připadá ti normální,že ty svoje dítě biješ,a ono nikoho bít nesmí? 

(6.2.2009 14:11:54)
Tebe jsem zřejmě před časem potkala před obchodem,kde jsi syna tloukla hlava nehlava a řvala na něj,co si to dovoluje mlátit svoji sestru,že nikoho bít nebude.
 madlenka07 


Re: ne,ne 

(5.2.2009 11:48:30)
Plácnutí přes zadeček přece není agrese!!!
Před lety jsem bla striktně PROTI jakémukoli plácnutí...ale teď,když mám dcerku (20.měsíců) a ona si lehne vzteky uprostřed silnice na přechodu,protože odmítá chodit za ručičku...no,raději ji plácnu teď,než aby mi ji časem přejlo auto!!!A musím říci,že to funguje.
 kaMyš 


Re: ne,ne 

(5.2.2009 12:50:24)
Sama jsem se ještě k úplnému neplácání nepropracovala, ale jdu tím směrem. 20ti měsíční dítě prostě uprostřed silnice popadnu a odnesu. Nevidím v plácnutí nic pozitivního, do příště to stejně nepochopí, že zrovna na silnici si lehat nemá. Synovi je 25 měsíců a plácnutej nebyl vůbec. Ale je to třetí dítě, možná mám větší pochopení a realističtější očekávání než u předchozích.
 marketa 
  • 

Re: ne,ne 

(5.2.2009 18:30:07)
to je nadhera, slyset, ze nekdo takhle dokaze zmenit nazor :-)
jen tak dal!!!
 Linda 
  • 

Re: ne,ne 

(5.2.2009 21:07:22)
Dělala jsem to stejně (hysterické dítě čapla a odnesla), ovšem právě proto z vlastní zkušenosti vím, že tím hysterické dítě naserete úplně stejně, ne-li víc, než plácnutím :-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ne,ne 

(5.2.2009 21:08:37)
Právě proto doporučuju tu empatickou reakci, od té dobu 100% zlepšení, z hodinových hysteráků asi tak půlminutové. Bez plácnutí.
 Linda 
  • 

Re: ne,ne 

(5.2.2009 21:21:35)
Empatická reakce je na hysterické dítě v daný moment zcela neúčinná. Nám se taky zkrátily hysteráky a jsou zcela výjimečné. Musím říct, že dcera je spíše hodné a bezproblémové dítě, a VĚTŠINOU si nechá věci vysvětlit - ale řekla bych, že je to tím, že už vyrostla z období vzdoru...
 tlemik 


Re: ne,ne 

(6.2.2009 10:15:54)
~R^
 tlemik 


Re: ne,ne 

(6.2.2009 10:34:54)
naprosto souhlasím,
když se nám narodil syn, tak jsme se s manželem domluvili, že si ho rozhodně nenecháme přerůst přes hlavu. Mysleli jsme si taky, že plácnutí je lepší než tisíc slov. Teď už víme, že to není vůbec pravda. Ano syn byl hodný a poslušný, do té doby než vyrostl do takového věku, kdy chtěl o sobě rozhodovat. Teď jsme z toho smutný a snažíme se už rok pracovat na tom, abychom situace řešili jinak. Ano agrese vyvolává opět jen stejnou reakci. Pokud jsme něco synovi nechtěli dovolit, tak nás taky začal být. O to horší to je, že syn si neuvědomuje jakou sílu má a co může všechno způsobit. Je to varování pro maminky, které si myslí to stejné, o čem jsme byli přesvědčeni my. Ono malé dítě se opravdu takto vychovává dobře a opravdu poslechne, ale to dítě roste a pak chce samozřejmě prosazovat taky sebe, své nápady, prostě svou osobnost. Plácání za to, že dítě zrovna nechce dělat to, co my teď po něm chceme je špatné. Přece nám maminkám by se taky nelíbilo, kdyby nám někdo řídil celý den. Nenutím syna jíst, pokud nechce, nenutím ho ani ostatní věci. Nebo se aspoň snažím. Už vím, že musím být v tomto trošku tolerantní a dát mu možnost si to udělat jak potřebuje on. Ne není to rozmazlování, jen pochopení toho, že on je taky živý tvor, který má své potřeby a zásady. Není to jednoduché a neříkám, že vždy vydržím. Ale stav se u nás lepší a malý se docela už zklidňuje. Pokud ho ale přece jenom chytne vztek, tak se ho snažím opravdu ignorovat a po chvilce mu nabídnout úplně jinou zábavu a chovám se k němu úplně normálně. Pak třeba o tom mluvíme, co se stalo a jak nás to mrzí apod. Vím, že už umí projevit lítost a má v tu danou dobu možnost, se z toho vybrečet nebo jen tak pomazlit. Docela nám to už funguje a stavů je čím dál méně a hlavně trvají mnohem kratší dobu. Můj syn je opravdu silná osobnost, která si o sobě ráda rozhoduje sama. To ho nikdo neučil, prostě je takový a my se s tím musíme naučit žít. A vím, že prostě pokud to jde, tak ho musím nechat si o tom rozhodnout samotného. Díky tomu, že může dělat spoustu věcí tak jak chce on, potom toleruje pár výjimek, ve kterých musí poslechnout nás. Např. venku, že musí dát ruku, přes silnici, že musíme být opatrný apod.
Synovi jsou čtyři, už rok se snažíme napravovat to, co jsme si pokazili plácáním. Je to lepší a jsem moc ráda, ale ještě nás čeká dlouhá doba než to dáme do pořádku úplně.
 Linda 
  • 

Re: ne,ne 

(6.2.2009 16:52:08)
Ale já teda dceři rozhodně den nijak neřídím a ve spoustě věcí jí nechávám možnost se rozhodnout. Jak říkám, vždy se nejdřív snažím jít na ni po dobrém a cestou nejmenšího odporu. Rozhodně ji nenutím jíst, čůrat, spát ani dělat něco, co se jí nechce, pokud to byl jen můj nápad, ale není to nutné. "Plácnutí" si schovávám na situace, kdy opravdu poslechnout MUSÍ a kdy po dobrém opravdu poslechnout nechce a kdy na ni nemám žádné jiné páky. Možná, že u starších dětí se lze bez plácnutí na zadek obejít, tedy pokud jsou děti pokaždé schopné pochopit, že určité věci jsou nutné (např. že rodiče musí do práce, že jsme objednáni k zubaři a musíme tam být včas, musíme nakoupit a jindy to nejde, apod.).
 tlemik 


Re: ne,ne 

(6.2.2009 19:48:32)
jasně, já taky nikoho nenapadala, jen jsem řekla svůj příběh. To bylo jen takové srovnání za co všechno dokáží maminky plácnout. Prostě výchova jednoduchá není a je to na každém z nás jak se s tím popereme a jak to hlavně zabere. Hodně záleží na povaze dítěte. Držím všem pěsti ať to zvládnou, co nejlépe a přeji nám všem, aby až děti vyrostou nám poděkovali za výchovu a byli rádi, že jsme je zrovna vychovávali, tak jak jsme je vychovávali. Ať je to tak nebo tak.
 maja 
  • 

Re: ne,ne 

(7.2.2009 21:17:27)
Co je to empatická reakce v případě, že se mě dítě válí na přechodu vzteky, že za ruku nepůjde? Půlminuty? To nějak vůbec nechápu. Blíží se náklaĎák a já mám "empatit"?? Tomu opravdu nerozumím.
 Limai 


Re: Re:majo, 

(7.2.2009 23:30:50)
ty na přechodu nemáš mít empatii,ty máš před přechodem zapojit mozek tak aby jsi našla způsob jak s tím dítětem přes ten přechod bezpečně přejít aniž by bylo nutné dítě trestat.
 maja 
  • 

Re: Re:majo, 

(8.2.2009 9:26:11)
Aha, tak teď už to chápu.

Limaj , víš v čem si myslím že je problém? Snažíš se každého stůj co stůj přesvědčit o své a jediné pravdě. Ale není jen jedna pravda. Možná máš i pravdu v tom, že "plácací" výchova je mizerná a že "neplácací" je ta jediná super, ale bohužel to podáváš ne příliš šťastným způsobem.

Hele, je to stejný jako vegetariánství, taky je výborné pro někoho , kdo se pro něj nadchne, ale naprosto nepřípustné pro milovníka masa a nic s tím neuděláš. A může třeba být vegetariánství zdarvější než "masožroutsví" a stejně někdo ho odmítne. Nemůžeš lidem nic přikazovat a napadat je za to , že tvůj názor nejsou schopni akceptovat. Někdo prostě vločky jíst nebude i kdyby ses na hlavu postavila musíš se s tím smířit. Ty máš možná štěstí, že kdybys svému dítěti dala vločky , tak je slupne a bude se olizovat, kdežto moje mi je hodí na hlavu ( poblinká se, bude se dusit a radši umře hlady než je pozře). I když vím , že jsou mnohem zdravější než svíčková tak mu dám v rámci přežití svíčkovou.
Kdyby se moje dítě nechovalo tak, že občas nic jic jiného nepomůže ( prosím tě nepiš mi, že chceš vědet co konkrétního jsem udělala, aby přestalo, prostě to vem jako fakt : já dospělý člověk, svéprávný jsem usoudila , že plesknutí v dané situaci je jediná možná věc) tak bych ho plácnout nemusela. A byla bych z toho šťastná , protože mě opravdu nebaví žít s pocitem , že musím občas to mí dítě proplesknout, mnohem radši bych byla , aby to tak nebylo.

 Limai 


Re: Re:majo, 

(15.2.2009 17:06:04)
dost hloupě tady srovnáváš nesrovnatelné.Když se rozhodnu,že buudu vegetarián,je to moje rozhodnutí a je to zejména rozhodování o mém těle a mém způsobu zacházení s MÝM tělem.Jenže ty sis to vybrala a rozhoduješ sama o sobě.Ale žádné dítě si nevybralo a nerozhodlo se,že ho matka má tělesně trestat.Je to stejně houpý argument jako kdyby jsi říkala že jsi se rozhodla dávat svému dítěti drogy a protože je to tvoje rozhodnutí,je v pořádku a nikdo nemá právo ho napadat.Takže pokud se člověk rozhodně cokoli páchat na sobě,budiž,je to věc jen a jen jeho.Pokud má tvé rozhodnutí negativní dopad na někoho jiného,v tomto případě na děti,už to v pořádku není.Taky mohu argumentovat tím,že tě nechám pořezat a protože to bylo moje rozhodnutí,nemáš právo mi ho brát a pak je to vlastně v pořádku,protože to já jsem se tak rozhodla,ne?Takže co je ti vlastně do toho,když to byl můj názor?
 Limai 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 13:02:38)
a co třeba dítě zvednout a odnést z té silnice nebo ho posadit do kočáru,at se vyvzteká tam?To je větší námaha než mu jednu vrazit,že?
 madlenka07 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 13:46:02)
Nesuďte něco,u čeho jste nebyly.Samozřejmě že jsem ,Malou asi 100x odnesla a nechala vyvztekat jinde...nezabralo to.Tři plácnutí přes zadeček uděly divy.Od té doby si na silnici nelehla.
Rozdíl je mezi plácnutím a bitím...JÁ to rozlišit dokážu.Svoje dítě nebiji a mimo silnici jsem jikdy ani neplácla.Ale musela jsem se rozhodnout mezi plácnutím a její bezpečností.
 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 13:50:18)
Madlenko, já jsem ochotná i věřit, že už si na tu silnici nelehla, ale nevěřím že to bylo proto že díky plácanci konečně pochopila. ~d~

Já bych to už taky nedělala - abych už nedostala... Otázka je jestli je to kýžený výchovný výsledek ~;)
 madlenka07 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 13:53:02)
Na silnici si nelehla,dá mi ručičku a v klidu silnici přejdeme.nevím co si představuješ pod pojmem kýžený výchovný prostřdek,ale jestli bude na silnici opatrná a bude poslouchat,já to považuji za úspěch.nehodlám se tu obhajovat,děám to tak jak nejlépe umím.Kdo jste bez viny ve výchově,házejte kamenem.Já se ovšem v tomhle případě vinna necítím.
 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 13:57:09)
Madlenko, výchovný výsledek? No zrovna u toho přecházení cesty bych chtěla dospět k tomu (a u dcery už se zdá se poměrně zadařilo), že přes cestu se přechází svižně, bezpečně, s rozhlédnutím/na zelenou.
Pokud proti lehání uprostřed cesty zabralo jediné plácnutí bylo buďto zbytečné (dcera by se naučila i bez), nebo se "umravnila" aby už přístě nedostala (ne proto že by pochopila zásady bezpečnosti.

 madlenka07 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:08:15)
Je mi celkem jedno,co si o tom myslíš.U nás to splnilo svůj účel,dcerce jsem to vysvětlila,proč dostala a od té doby není cesta přes silnici tak nebezpečná.Silnice není zrovna přehledná a ne všichni řidiči jezdí opatrně.To aby se rozhlížela a chodila svižně je samozřejmostí.Jenže to musí nejdříve vůbec jít.Mimo jiné,je to moje dítě,nido neplácá ty vaše.A jak říkám,je rozdíl mezi plácnutím v rámci bezpečnosti a bitím.Mějte se hezky,jdu se věnovat svojí dcerce.
 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:14:57)
MAdlenko, já nevím proč se rozčiluješ... Pokud jsi si svou metodou tak jistá, nemusíš se vzrušovat ~;)
Plácnutí v rámci bezpečnosti je plácnutí jako každé jiné. Prostě plácnutí. Proč mu dávat nějaký zázračný status? ~d~
 Kudla2 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:21:29)
no, přece jenom je určitý rozdíl mezi plácnutím v rámci bezpečnosti a plácnutím jen tak, aby řeč nestála?

Jinak mám pocit, že se v tomhle příspěvku snažíš Madlenku trošku manipulovat aby uznala, že to, co dělá, je vlastně nesprávné - viz to "proč se tak rozčiluješ..."

Mě upřímně řečeno taky rozčiluje, když se mi někdo tak trochu sektářsky snaží podsouvat, že to či ono, co dělá on, je jediný správný postup a nejede přes to vlak.
 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:27:27)
Kudlo a čím ji manipuluju? Tím že s ní nesouhlasím?

Ad bezpečnostní plácnutí... a jaký je to rozdíl? Že to má nějaký důvod? Já ho nevidím, pro mě je to stejné ~d~
 Kudla2 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:32:07)
Adelaide, ne tím, že s ní nesouhlasíš, ale způsobem, jakým to říkáš. Neříkáš totiž podle respektujícího způsobu - JÁ si myslím, že to tak není správné, a u svých dětí to proto nepraktikuji, ale podle způsobu mocenského - JE to tak, jak říkám já.

Navíc mi připadá, jako bys chtěla trošku navozovat rovnici "rozčiluješ se, a to asi znamená, že si svou metodou tak jistá nejsi" ~j~
 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:35:14)
Kudlo to první ne, to druhé ano :-)
Ano, mám pocit že MAdlenka si není tak jistá svojí metodou (statně kdo je že?), nebo možná je ale neustojí když by mohla někdo tu jistotu narušit.

Ale nebudem se o Madlence bavit když už šla ~;)
 Kudla2 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:38:56)
kdo si je jistý? třeba mně občas přijde, že "neplácači" jsou to svoje schopní obhajovat taky dost plamenně ~j~ , a že jsou si na rozdíl od "plácačů" často jistí, že ta jejich metoda je jediná správná a to nejen pro jejich děti, ale pro VŠECHNY děti.

Což se přiznám, že mi dost vadí a ubírá to "neplácačským" myšlenkám na váze, aspoň pro mě.

 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:47:05)
Kudlo a já mám zase pocit že nejplamenější a absolutně jisté samy seboz jsou většinou "plácačky" (:-D dobré slovo) viz např Madlenka... ~d~
 madlenka07 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:57:16)
adelaide,promiň,ale rozhodně se nepovažuji za jakousi ,,plácačku",i když to slovo se mi líbí.To,že jsem svoji dcerku asi 3x plácla z výše popsaných důvodů ze mne nedělá maminu,u které je plácání na denním pořádku.
Posuzuješ to nějak moc globálně a jak je vidět,nerozlišuješ,jestli to někdo použil jednou nebo 1000x.Já v tom rozdíl vidím.Neplácám svoji dcerku za to,že si ubryndla na bryndáček,že se vzteká,když jí spadne hračka apod.Jen jsem se ji snažila naučit něco,co považuji za důležité.A z mého pohledu jsem to udělala správně,i když i to je relativní.Vy tu správnost vidíte jinde,já také.
 Stáňa a dva kluci 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:52:04)
Kudlo, ono je to tím, že pokud přijmu z nějakých důvodů něco za své, třeba ty tělesné tresty, tak těžko po mně můžeš chtít, abych někomu odsouhlasila, že dělá dobře, když dítě plácá. Prostě jen vyjádřím svůj názor a nesouhlas. Ale to ještě nemusí znamenat, že tomu člověku nerozumím a odsuzuji ho za to. Každý vycházíme z určitých zkušeností, přejímáme výchovné styly atd.
 maja 
  • 

Re: madlenko, 

(7.2.2009 21:28:11)
Tento příspěvek vystihuje naprosto přesně i můj názor.

Názory některých diskutujících mi příjdou jak z učebnice, docela by mě zajímalo jak to a) vypadá opravdu v praxi a b) jak by to bylo při hypotetické " výměně dětí".

P.S.1 není dítě jako dítě
P.S.2 není rodič jako rodič
P.S.3 není situace jako situace
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:54:54)
Já si teda svojí metodou - občasné plácnutí - jistá jsem. Netvrdím, že svět je spravedlivý, ani já nejspíš někdy nejsem spravedlivá, a ty děti by to měly co nejdříve poznat. Aby se pak nehroutily, až vstoupí do reálného života, že se s nima nikdo nemazlí. Pak trpí depresemi, berou drogy a kdoví co všechno. Mé děti vědí, že je velmi miluji, a proto jim občas jednu plácnu..
P.S. Staršímu synovi bylo 15 let (puberťák už nějaký ten pátek) a před pár dny mi velmi děkoval, že jsem ho vychovala tak, jaký je...
 Heda 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 15:49:13)
To je právě ono na každého platí něco jiného.Já třeba v pubertě začala rodiče brát vážně až ,když mě jednu vrazily.Dneska ,když si vzpomenu jak jsem se k ním chovala divím se, že mě jednu nevrazily o pár let dřív.
 Bumbi&05,08,10 


Re: madlenko, 

(6.2.2009 1:17:04)
když mi v 16 otec vrazil facku, utekla jsem z domova... (teda, vrátila jsem se za pár hodin, ale v tříčtvrťákách, triku a péřovce jsem se toulala po sídlišti skoro 7 hodin a brečela ponížením)

jsme každý jiný
 Eva. 2 kluci 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:43:51)
Taky nemohu říct, že bych měla vyloženě plácané děti.. není to "recept".. prostě tak to řeším já, řešili to i mí rodiče, řešili to tak i mí prarodiče - pamatuji jako malá holka, že mně a mé 2 bratrance děda honil s rákoskou v ruce kolem jejich kulatého stolu. My z toho měli srandu.. a vzpomínáme na to s úsměvem dodnes.. :-) Mí rodiče - tedy můj otec - to s fyzickými tresty na můj vkus trošku přeháněl, tak jsem si vzala ponaučení a činím tak pouze, když je to dle mne nezbytně nutné. Někdy je období, že dostanou 2x za týden, někdy nedostanou třeba 5 let...
 alžbjeta 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 17:35:17)
velmi casto v diskusich na ruzna temata ohledne vychovy narazim na ruzne obdoby vety: "dite by si melo zvykat, zivot se s nim mazlit nebude." nesouhlasim s ni. podle mne se jedinec, ktery vyrusta v LASCE, pozdeji lepe vyrovná s nejakou jeji absenci. tvrzeni o zvykani si nema logiku. v konecnem dusledku by totiz bylo nejlepsi deti odmalicka psychicky i fyzicky tyrat, protoze - zivot neni pericko a alespon na to budou pripravene.
placani a krik povazuji za absenci lasky.
asi se ted na me vsichni sesypou, ze svoje deti placaj a maji je radi. sveho muze mam taky moc rada, ale kdyz se s nim pohadam, nejsem na to pysna a svoji lasku mu tim najevo opravdu nedavam.
jinak mam triletou dceru a je pravda, ze uz jsem ji nekolikrat placla, je mi to lito a povazuji to za sve vychovne selhani. u nas doma se taky placalo a tak mi to v urcitych situacich naskakuje jako nejjednodussi model. ovsem o jeho vychovnem efektu dost pochybuji. mne se nejvic osvědcilo nezvedat hlas, vysvetlovat a chovat se k diteti tak, jak chci, aby se chovalo ono ke me.
 marketa 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:39:10)
souhlasim, do puntiku!
 Eva. 2 kluci 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:50:51)
Já taky netvrdím, že záměrně vychovávám své děti bez lásky.. naopak.. mazlím se s nimi několikrát denně, není nám proti mysli si navzájem říct, jak moc toho druhého milujeme, pusinkujeme se, objímáme - a to i s tím 15tiletým.. na druhou stranu, za špatné chování následuje trest... u nás prostě i ve formě plácnutí - když je "přečin" hodně vážný a úmyslný, nebo když nepomáhá vysvětlování, přímluvy .. prostě jen výjimečně.
Na druhou stranu - sama jsem byla raději doma za pohlavek, než třeba snášet psychická vydírání a nátlaky. Já když dětem jednu plácnu a srovnají své chování, už mezi námi není překážka a bavíme se normálně dál. Není u nás tichá domácnost.
 Jana, 2 holky 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 23:44:26)
Naprostý souhlas!
 taky jedna nedokonalá 
  • 

Re: madlenko, 

(8.2.2009 23:06:21)
Moc se mi líbilo v jedné knížce (výchovné) psáno ...Největším nebezpečím jsou pro děti dokonalí rodiče... beru to samozřejmě s nadhledem, ale stejně mě potěšilo, že pro děti nejsem nebezpečím. A klidně jim přiznám, že dokonalá nejsem, emoce někdy nezkrotím jak bych chtěla, takže máme takový upřímný a otevřený vztah. Občas sice nějaké plácnutí na zadek přiletí, někdy se i omluvím, když to přeženu, ale zkrátka to jinak neumím :-).Zkrátka se tu výchovu na nich učíme, tak jako na nás naši rodiče. Tak bychom se tady měly navzájem spíš povzbudit než shazovat, co kdo dělá špatně.
 madlenka07 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:24:54)
Naopak,já jsem si jistá,že to dělám dobře,jak jsem již psala,dělám to tak,jak já nejlépe umím.Ty si neplácej,já pokud půjde o bezpečnost mého dítěte,plácnu klidně znova.Nenapsala jsem,že jsem jí ,,ztřískala",jen že jsem ji plácla.A v tom vidím rozdíl.
Ano-plácla jsem,kojím,spíme spolu v posteli a myslím,že je to jen a jen naše věc.Hezký den.
 Limai 


Re: No,já jsem kojila do tří let 

(5.2.2009 19:00:27)
a taky spolu spíme v posteli a obejde se to bez toho plácání :-).
 madlenka07 


Re: No,já jsem kojila do tří let 

(5.2.2009 21:33:57)
Limai,ještě k tomu kojení a spaní v posteli.Tím jsem chtěla říci,že už mne unavuje stále někomu vysvětlovat,že kojím tak velké dítě(20.měsíců není moc,jsem zvědavá co budou říkat třeba za 2 roky),že spíme v jedné posteli atd....i to,že dostala na zadeček.Je to jen moje věc.Jsem máma svojí dcery a to znamená,že budu kojit jak dlouho budeme chtít,budeme mít společnou postel jak dlouho budeme chtít a dostane přes zadeček pokud neuvidím jiné řešení.
 Monika 
  • 

Re: "naše věc?" 

(8.2.2009 18:09:20)
Je zvláštní, že mj. plácání označujete za vaši společnou věc s dcerou. To není věc Vaší dcery a Vaše, to je jen Vaše věc, Vaše zodpovědnost, pozor!!! Nebo se snad s Vaší nevím jak starou dcerou domlouváte na tom, kdy a jak ji budete "vychovávat"?
 Racek 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 22:32:20)
Pokud jsi diteti nebezpeci aut stokrat vysvetlila, ale ono si prestalo lehat az kdyz jsi ho placla, tak ja osobne bych se bala, ze jeho "pochopeni nebezpecnosti situace" se tyka neceho uplne jineho - ne aut, ale placani. Ze pochopilo, ze kdyz se nerozhlidne a nepujde rychle a svizne, tak ho placnes. Coz ovsem hrozi jen, pokud u toho jsi...
 Bumbi&05,08,10 


Re: madlenko, 

(6.2.2009 1:20:18)
jo,takhle mě to taky přijde - dítě nemá pak strach ze silnice jako takové a nechápe to nebezpečí, ale má strach z matky a z jejího plácnutí. Já bych se bála, že když tam nebude matka, "bezpečnost" bude rázem ta tam...

Jenže ono to pochopení někdy trvá fakt dlouho dlouho...
 madlenka07 


Re: madlenko, 

(6.2.2009 12:17:03)
Chodí poslušně i s babičkama,bez obav:-)
 marketa 
  • 

Re: madlenko, 

(7.2.2009 11:05:28)
protoze babicka by ji taky jednu liskla pres zadecek, nebo se snad pletu?
jestli ti placani pripada jako dobre reseni tak jsem si jista, ze te tak´vychovali.
 madlenka07 


Re: madlenko, 

(7.2.2009 20:40:43)
Pleteš se,babička by neplácla.Já sama dostala jen 2x jako dítě- když jsem stále strkala jehlici do zásuvky.Rozhodně nemám trauma z toho,že mi naši dali na zadek,ale z toho,že mne ta elektřina kopla.Možná mělo větší výchovný účinek to,že jsem dostala ránu el.proudem než to,že jsem za to dostala na zadek,ale kvůli tomu nenechám svoji dceru přejet autem.A víte co?Už mne nechte.Starejte se o svoje děti a ne o moje.
 Kudla2 


Re: madlenko, 

(7.2.2009 20:42:17)
Madlenko,

já Tě ještě nenechám, alébrž Tě podpořím. Mám na to hodně podobný náhled jako Ty ~:-D
 madlenka07 


Re: madlenko, 

(7.2.2009 20:45:49)
Kudlo,díky.Už nemám sílu přesvědčovat někoho,kdo se ohání respektem a tolerancí,že by měl nejdříve začít u sebe,snažit se to vidět i z jiných stran a také začít rozlišovat bití a lehké občasné plácnutí v mezních situacích.Po téhle diskusi bych si pomalu začala připadat jako mlátička,která bije denně(i několikrát) svoje dítě nebo dokonce i ty cizí...
 Limai 


Re: madlenko, 

(8.2.2009 0:10:26)
vysvětli mi jak chceš,abych tě respektovala,když ty si nedokážeš najít argumenty ani na to co všechno konkrétně jsi udělala pro to,aby jsi se nežádoucímu chování svého dítěte vyhnula?Ty víš pouze to že je dítě nutné plácnout,ale jak jsi se zamýšlela nad tím co všechno je možné udělat v takových situacích jsem tady od tebe neviděla ani jednou.Tak jak tě mohu respektovat,když ty si své chování nedokážeš ani obhájit?
 Kudla2 


Re: madlenko, 

(8.2.2009 0:54:02)
"Tak jak tě mohu respektovat,když ty si své chování nedokážeš ani obhájit? "

Takže jestli tomu správně rozumím, Limai, budeš respektovat jen toho, kdo vyhoví Tvým manipulativním požadavkům (sepiš mi konkrétní důvody, ale ne jen tak ledajaké, ale takové, které já uznám, jinak na můj respekt nemáš nárok. A já se budu tvářit, že jsi ty důvody vůbec nenapsala nebo že je neuznávám, takže stejně nemáš nárok). Nevím jak kdo, ale já si takhle respekt nepředstavuji.

Madlenka tady už několikrát popisovala, jak dítěti 100 x vysvětlovala bez výsledku, pak třikrát pleskla a byl klid. Jaké další „konkrétní informace“ z ní chceš ještě ždímat? Stejně tak x dalších holek popisovalo situace, kdy nezabralo domlouvání, ale právě až to plesknutí. A že to předtím x-krát zkoušely po dobrém, ale zafungovalo až to plesknutí.

Ty se – naoko logicky – pokoušíš lámat z nich nějaké „důvody“, ale ve skutečnosti o ně nestojíš, protože už máš v hlavě nastaveno pár pouček - „plácání nemůže fungovat nikdy a nikomu, ti, co občas plácnou, o výchově vůbec nepřemýšlejí, své děti bijí s velkým potěšením a jen se na to třesou, a kdo není striktně proti i lehkému třepnutí na zadeček, je povinen se Ti zpovídat z toho, jestli opravdu, ale OPRAVDU udělal ÚPLNĚ všechno, aby plácnout nemusel."

„Způsobů jak o něčem přesvědčit dítě tak,aby samo dospělo k tomu že je to pro něj žádoucí je v každé situaci spoustu.“ To jistě ano, ale tak nějak mám z Tebe a z Tvého stylu diskuse pocit, že ho k tomu „samo dospělo“ spíš dodeptáš, a to může být v konečném součtu mnohem drsnější než lehké plácnutí. Tobě nepřipadá zrůdné chtít PŘIMĚT někoho, aby vždy SÁM dospěl k tomu, že je pro něj žádoucí udělat to, co chceš Ty? Je to sice hezké, když samo dítě chce udělat to, co od něho v dané chvíli chci (a samozřejmě se mu to vždy budu snažit vysvětlit) ale občas se klidně spokojím s tím, že NEBUDE bytostně přesvědčeno, že to, co po něm chci, je i jeho přání, bude mi stačit, když to prostě UDĚLÁ.


 Šiška 
  • 

Re: madlenko, 

(8.2.2009 9:18:57)
Kudlo pod tohle se bez výčitek podepíši. možná to bude tím ,že mám už tři děti a každé potřebovalo úplně jiný způsob výchovy.Jsou to rovný jedinci ,kteří vy co chtějí a dokáží mě to z plných plic říct.Takže to žádný zakřiknutí mrzáčci nejsou.Mého prvního syna vysvětlování skoro zničilo,byl úplně psychicky vyřízený.Prostě nesnáší ,když mu někdo něco vnucuje.Když jsme s tím přestali vše ustálo a byl v pohodě .Dceři vysvětlování vyhovuje a nemá s tím vůbec žádný problém.A nejmladší je zatím naprosto v pohodě a nebyli s ním ve výchově žádné problémy(17,13,8let).Na názor má nárok úplně každý i malé dítě jsou prostě situace ve výchově ,kdy dítě není ochotné můj názor přijmout nenutím ho je to jeho názor na ,který má plný právo.
 Kudla2 


Limai, 

(8.2.2009 1:01:00)
Limai: "Za prvé nechápu,čím jsou si manželé tak rovnoceni.V čem je ta rovnost?V tom že jsou oba dospělí a oba vydělávají peníze?"

Ty se necítíš být rovnocenná svému partnerovi? Máš dojem, že jeden z vás je/měl by být nadřazený tomu druhému?

když už jsme u toho neodpovídání na otázky:

Ptala jsem se Tebe, jak by ses cítila, kdyby Tě Tvůj manžel nebo šéf při nějaké neshodě vzal za rameno, otočil k sobě, aby ses mu dívala do očí, a z této pozice Ti něco vysvětloval?

Popřípadě kdybys šla někam, kam by se to manželovi/šéfovi nelíbilo, tak by Tě zvedl, odnesl někam, kam by to chtěl on, a tam by Ti začal vysvětlovat, proč je správné to, co chce on, a ne to, co chceš Ty?

Případně by Ti řekl, že se chováš nevhodně u stolu, a pokud toho nenecháš, tak máš jít do ložnice a vrátit se, až se uklidníš.

Cítila by ses takovým jednáním ponížená, nebo by Ti to připadalo OK?
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:44:36)
Já teda nevím, mě mí rodiče řezali dost. Hlavně táta. V období puberty to bylo skoro denně. A rozhodně nemohu říct, že jsem agresivní. Nakonec - řekla bych, to pomohlo.
Svým dětem občas taky lupnu, ale to už mě musí hooodně vytočit. Nikdy je rozhodně netrestám za nešikovnost, vždy jen za úmyslnosti. A jen málokdy z toho plácnutím přes zadek - spíš volím zákazy oblíbených činností. Jak by se chovat měli, to rozhodně vědí, často si povídáme o chování svém i ostatních lidí, snažím se být příkladem.
 Limai 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:50:00)
co to tady mluvíš za nesmysly?Ty tady v jedné větě píšeš,že jsi malou asi stokrát odnesla ze silnice a nezabralo to,a v další napíšeš že si musíš vybrat mezi plácnutím a bezpečím.Co je to za nesmysl?Přece když dítě odneseš z dosahu silnice,tak je v bezpečí a není potřeba ho plácat,ne?A co že jako nezabralo,to že se nepřestala vztekat?No tak to snad není podstatné,proč by se nemohla vyvztekat?Důležité je,že se nevzteká na silnici.To jsou tedy alibi pro plácání jak hrom.
 Eva. 2 kluci 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:55:24)
co říká za nesmysly?? píše svůj názor.. to se snad smí.. :-)) Tebe bych tak chtěla za matku.. asi nesneseš jiný názor než ten svůj.. A neštítíš se podsouvat ostatním svůj výklad jeho vlastních myšlenek. Já vedu své děti ke svobodné osobnosti. Mohou se samy rozhodovat, jak chtějí žít, jen je (zatím, dokud mohu) nenechávám překročit mantinely zásad slušného chování.
 Limai 


Re: Evo,jestli sis nevšimla, 

(5.2.2009 19:35:57)
tak to není o tom jestli má někdo jiný názor,ale o tom že něco v jedné větě napíše a v druhé to hned zase popře.Takže si to přečti ještě jednou a jestli jsi nepochopila podstatu,tak možná je lepší to nekomentovat,když nevíš o čem se mluví.
 madlenka07 


Re: Evo,jestli sis nevšimla, 

(5.2.2009 19:50:54)
Limai,já nic nepopírám.To Ty si to přečti.Popsala jsem svoji situaci a jak jsem to řešila.Je zajímavé,jak se do mne navážíte kvůli 3x plácnutí po zadečku,nota bene v plínách a zimních věcech.Moje dcerka pochopila,že se to dělat nemá a tím to končí.Ach ano,pochopila,jsem její matka,tak to vím.Také se mi nelíbí spousta věcí,ale respektuji je jako svobodnou vůli každého.Já tady někoho přesvědčuji,aby plácal či dokonce mlátil svoje děti???NE!!!Jen jsem napsala,že jsem se dostala do situace,kdy jsem prostě plácla.Amen.Můžete mne kamenovat dál,ale to nezmění nic na tom,že jsem to udělala,trvám na tom a svoji dceru vychovávám v lásce.To,že dostala na zadeček z ní nedělá nerespektovanou týranou osobnost,která si následky ponese celý život.Ona ví,že ji miluji a také ví,proč dostala.A ze mne to nedělá nevyrovnanou matku.Každý to děláme jak umíme.Každý si neseme věci z dětství.Co vy víte o mém dětství,že tak soudíte?Možná existují lepší řešení,ale já je neznám a neumím používat.Jsem jaká jsem.
 Limai 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 20:56:57)
KAŽDÝ SI NESEME VĚCI Z DĚTSVÍ.............Ano,máš pravdu.Nyní jsem zrovna přesně na toto téma psala příspěvek jako reakci na kudlu.Máš pravdu,Madlenko,já o tvém dětsví nevím vůbec nic.Ale vím toho mnoho o dětství otce mé dcery,který má díky tomu jak ho rodiče vychovávali těžkou poruchu osobnosti.Myslíš si,že jeho rodiče svoji výchovu tehdy nepovažovali za správnou?A taky toho vím dost o dětství mého posledního ex partnera,který svojí výchovu v dětství dokázal tak bravurně uplatnovat na mé dceři,že jsem byla nucena vyhledat psycholožku.Mysleli si snad jeho rodiče,že něco dělají špatně,když synovi jednu plácnou?
 Limai 


Re: jo a jen tak mimochodem- 

(5.2.2009 21:10:01)
od malinka,kam mi jenom sahá pamět,si koušu nehty.Je to něco,co nedokážu ovládnout,je to silnější než já,ruce mám hnusný,stydím se za ně,ale vyzkoušela jsem všechno možné a nepomohlo vůbec nic.Od malinka jsem přes ty ruce dostávala,když naši viděli že si nehty koušu,používali i jiné metody a dneska je mi 36 a dělat jsem to nepřestala.Takže by mne zajímalo,když má takové plácnutí tak úžasný efekt,že dítě po něm začne poslouchat jak hodinky a kontroluje si více své chování,proč to na mne tedy nezabralo?Asi mě plácali málo,že?A mimochodem,moje máma si ty nehty kousala taky,přestala s tím až jako dospělá ženská v době kdy mě už bylo nevím kolik let,ale už jsem byla velká,a za něco co dělala sama já jsem dostávala přes ruce.Moje dcera si jeden čas nehty taky kousala a v životě by mne nenapadlo ji jen malíčkem přes tu ruku klepnout.Když jsem odstranila příčinu jejího chování,nehty si kousat přestala a dneska má nádherný dlouhý nehtíky.Takže možná ,než plácnu,je lepší se zamyslet nad tím proč se u dítěte projevuje nežádoucí chování a pak vycházet z toho,jak ho nejlépe odstranit.
 ALianan 


Re: jo a jen tak mimochodem- 

(5.2.2009 21:21:30)
Limai, odstranila si nechty? ~t~

Promiň rejpnutí, ale sama jsem si nechty přestala kousat až v 15ti, když jsem chtěla mít krásný ruce a nalakovaný dlouhý nechty. Jen mě zajímá jaká je příčina kousání nechtů, já jsem na ní nepřišla.
 madlenka07 


Re: jo a jen tak mimochodem- 

(5.2.2009 21:26:46)
Limai,je mi líto,že jsi dostávala přes ruce.Jenže je rozdíl dostávat hodně a dlouhodobě a je rozdíl dostat 3x...je třeba to rozlišovat.Víš,jsou horší věci než pár plácnutí.Už mne nebaví se obhajovat,necítím se ničím vinna,tak na co obhajoba.Já svoji dverku vychovávám a jak píši již poněkolikáté s láskou,jakou umím dávat.A tahle konkrétní plácnutí o kterých je řeč byla a jsou pro její bezpečí.
 Kohnova 
  • 

Re: jo a jen tak mimochodem- 

(5.2.2009 21:45:10)
Velinka: prominte mi vsichni, nejen ty, urcite si budete myslet, jak jsem neprijemna a rajtuju na blbostech a rypam, lec slovo NEHTY se pise s H. Protoze jeden nehet. Nebo je to uz fakat fsem jedno a vikaslem se na pravopys?
 Pruhovaná 


Re: jo a jen tak mimochodem- 

(5.2.2009 23:18:35)
~R^~R^~R^
ale dostaneš tady co proto, tohle říct je snad jediné tabu na tomto ~;)serveru
 Liduša 
  • 

Re: jo a jen tak mimochodem- 

(5.2.2009 21:41:32)
Svojí dceru jsem nikdy neplácla a nehty si kouše taky .Dokonce na ní ani nekřičíme ani ji do ničeho nenutíme,Prostě každé dítě je jiné u některého platí domluva a některého plácnutí.Plácnutí není týrání.Mě zde v této diskusi přijde, že si všichni pod slovem plácnutí představíte zřezání ,až do modřin.Synovi jsem jako malého plácnout sem tam musela dokonce i v pubertě jsem mu jednou dala přes pusu.Tenkrát to vzal a omluvil se mě některé děti to prostě jinak nepochopí.Dcera má patnáct a ani jednou jsem jí plácnout nemusela.A věř tomu ,že kdyby mě plivala po psychologách nebo se mě smála do očí a říkala si o další facku jako to mají v některých rodinách tak by jí schytla z obou stran ani by nemrkla.Prostě u některých dětí to bez plácnutí nejde a některé děti ho vůbec nepotřebují .Není fér odsuzovat rodiče ,u kterých vše selhalo jenom protože u vás jeto OK.
 Marta,2 dítka 
  • 

Re: jo a jen tak mimochodem- 

(6.2.2009 12:03:07)
No konečně někdo,kdo má na diskuzi tady normální názor. Naučme se rozlišovat a neházet všechno a všechny do jednoho pytle. :-)
A názory těch,kteří ostatním nutí to své a jiná cesta nevede,jsou mi,dámy promiňte,směšné.
Jé úplně jedno,jestli se plácá nebo ne,důležité je,aby z dítěte vyrostl vyrovnaný a štastný dospělák.~R^
A to,že je teď móda dítě neplácat a vychovávat podle "brožurek",můj názor na "zlatou střední cestu" výchovy opravdu nezmění.
Všem přeji příjemný den a pohodu v tomhle nepěkném počasí. ~x~
 Marta,2 dítka 
  • 

Pro Lidušu...  

(6.2.2009 12:09:44)
Re: jo a jen tak mimochodem-
No konečně někdo,kdo má na diskuzi tady normální názor. Naučme se rozlišovat a neházet všechno a všechny do jednoho pytle. :-)
A názory těch,kteří ostatním nutí to své a jiná cesta nevede,jsou mi,dámy promiňte,směšné.
Jé úplně jedno,jestli se plácá nebo ne,důležité je,aby z dítěte vyrostl vyrovnaný a štastný dospělák.~R^
A to,že je teď móda dítě neplácat a vychovávat podle "brožurek",můj názor na "zlatou střední cestu" výchovy opravdu nezmění.
Všem přeji příjemný den a pohodu v tomhle nepěkném počasí. ~x~
 Limai 


Re: Marto, 

(6.2.2009 14:31:44)
docela bych ti přála,aby se tímhle přístupem řídil třeba tvůj muž.Takových je totiž hodně.Je jedno jestli se plácá nebo ne,hlavně aby moje manželka vařila podle mých představ a chovala se tak jak se líbí mě.Tak jí jednu vrazím,protož rozvařila rýži a určitě to udělala schválně.Je potřeba jí jednu plácnout,aby se vzpamatovala.
 Marta,2 dítka 
  • 

Re: Marto, 

(6.2.2009 17:33:39)
~t~
 taky jedna nedokonalá 
  • 

Re: Marto, 

(8.2.2009 23:29:27)
Limai, tohle mi připadá jako míchat hrušky a jablka. Jistě agresivita v dospělosti často souvisí s agresivitou páchanou na dětech, ale na druhou stranu věřím, že někdy může být pro dítě plácnutí nebo vzpamatovávací pohlavek záchrana ... (nemyslím tím nějaké brutální bití), každý je jiný a stoprocentní návod na výchovu podle mě neexistuje. Připadáš mi v celé této diskuzi trochu zaslepená svojí pravdou, až mě to donutilo reagovat. Každopádně hodně štěstí a radosti nejen při výchově dětí.
 Astrit 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:45:05)
Tak na tohle musím reagovat. V tv pořadu Sama doma byla psycholožka, která naopak potvrdila, že pokud jde dítěti o život - a to na vozovce jde - a ono neposlouchá a ohrožuje svůj život, tak je naprosto na místě dítě plácnout. Ono se to dobře říká, popadnout dítě a jít. A můžeš mi prosím tě říct, jak to mám udělat, když moje dvouletá dcera sebou praští na zem uprostřed vozovky nebo mi záměrně utíká do vozovky z chodníku a já před sebou tlačím dvacetikilový kočár s miminkem? Taky dcerku v takovém případě, pokud třeba zdrhá z chodníku na cestu, lehce plácnu po zadku - je to jasný pokyn účinný teď a tady a pro ni naprosto srozumitelný. Na filozovfování uprostřed cesty a říkání ne,ne v takové situaci opravdu není čas. Řídím se radou oné dětské psycholožky. A nezaměňujte prosím výchovné plácnutí s výpraskem, to je trapné a přehnané.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:48:24)
Astrit, a vážně po tom plácnutí přestane plakat, zvedne se a jde? Já totiž ještě nikdy nevidělat batole zareagovat takhle ~d~
 Astrit 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:02:49)
Po takovém plácnutí se dcerkanvztekat nepřestane, sice nerada, ale začne aspoň víc spolupracovat. A tím odbíháním z chodníku do cesty mě schválně provokuje tak jak to batolata dělají. Při takovém tom běžném dětském provokování se doporučuje ho ignorovat, protože dítě se snaží vzbudit vaši pozornost, ignorovat a ono ho to přejde. Ovšem nemohu ignorovat, že mi dítě může přejet auto. Plácnu, řeknu u toho ne ne a většinou je klid. Samotné ne, ne v tu chvíli nestačí, odzkoušeno.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:50:23)
A jibak s kočárem je to ještě snadnější než odnášet - přehodit přes kočár a odvézt.
 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:51:22)
Astrid já stále nerozumím... Co je na plácnutí tak zázračného že je to jediný pokyn který děti chápou??? Sand že to bolí a dítě si dá příště pozor???

Další co nechápu, je jak může dítě, které jde se mnou za ruku, ležet na silnici, nebo utíkat do cesty...
MMch ad ten kočár, no já nevím, já jsem si pořizovala kočár s ohledem na to abych dvouleťačku mohla vzít za ruku (lehký, otáčecími koly řiditelný jednou rukou) ~d~

 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 14:55:05)
Ještě, dokud neměla dcera dost rozumu na nevbíhání do silnice chodili jsme tak abych mohla včas zasáhnou a tam kde je to nepřehledné nebo nemožné (např chůze po krajnici) jedině za ruku.
Neříkám že se nikdy nemůže stát, že pozornost není 100%, náhoda je blbec...
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 15:02:13)
Pochybuji, že by to plácnutí dítě bolelo. Spíše je to už pravěké gesto (i u zvířat), které dá rychle a beze slov dítěti najevo, že dělá něco špatně. Samozřejmě, že po něčem takovém si pak doma v klidu s dítětem promluvím o tom, co bylo špatně, a jak by to mělo být dobře atd. apod.
 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 15:06:11)
Evo a opravdu by to nešlo vyjádřit nějak jinak??? Když to nebolí a tak jak z toho dítě pozná že tím chceš něco říct?
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 15:08:18)
Když na člověka uděláš TY,TY,TY - jak pozná, že něco udělal špatně - je to prostě gesto - plácnutí je důraznější. I když nebolí.
 Limai 


Re: Evo,nemáš pocit, 

(6.2.2009 11:55:52)
že když dítě,které dělá něco co se mi nelíbí,chytím třeba za paže,otočím ho obličejem k sobě,dívám se mu do tváře a důrazně mu řeknu,proč to nesmí dělat,že je to gesto desetkrát důraznější než plácnutí které nebolí,takže žádný efekt nepřinese?K čemu tedy takové plácnutí,je,když dítě nezabolí?A není důraznější gesto než plácnutí třeba to,že dítě vezmu a posadím na chvilinku na židli,nebo odnesu do jiné místnosti,aby přestalo s nežádoucím chováním?
 madlenka07 


Re: Evo,nemáš pocit, 

(6.2.2009 12:20:28)
Ještě poznámka,Limai.Když svoji dcerku chytnu za ruku,otočím jí tváří v tvář,tak nepláče,ale řve.A nikdo nikdy jí u toho neplácl,nezbil,nekřičel...pro ni je to ale zdroj stresu.Plácnutí je jen jakoby zdůrazňovadlo.Naštěstí ho od té doby nemusím používat.Každé dítě je jiné,proč to stále nechceč pochopit?
 Limai 


Re: madlenko,a to je tak namáhavé  

(6.2.2009 14:37:28)
a takové sebeobětování se počkat,až se dítě vyřve,vyvzteká,a teprve pak s ním tu komunikaci navázat?
 madlenka07 


Re: madlenko,a to je tak namáhavé  

(6.2.2009 14:41:19)
Nevidíš neslyšíš.Již mnohokrát jsem popsala jak to bylo.takže naposledy.100x jsem svoji dcerku ležící uprostřed přechodu odvlekla,aby mi ji nepřejelo auto a za přechodem i doma vysvětlila,proč se na přechodu neleží a chodí se s maminkou za ručičku.Po 101,102 a 103 jsem jí plácla přes zadeček a za přechodem opět vysvětlila.Ted sama říká,že tam jezdí auta,chytne se mne za ručičku a za přechodem si o tom v klidu povídáme.vecčer u knížek koukáme na auta v knížkách a vysvětlujeme stejně tak jako na začátku.Výsledek je evidentní.Ačkoli jsem dělala ve 103 případech to samé,až plácnutí vzala jako důraznější.
 Kudla2 


Re: Evo,nemáš pocit, 

(6.2.2009 12:27:29)
Limai, proč pořád opakuješ o tom, že když to nebolí, tak to vlastně nefunguje? Za prvé, netrvám na tom, že to nesmí nikdy ani trošku bolet ~;) Za druhé, ještě se Ti nestalo, že při kočkování s dítětem uděláš něco, co bolí víc, než to plácnutí, ale dítě na to nereaguje pláčem apod. protože se to stalo ve hře, zatímco i při tom lehkém plácnutí se rodič zamračí, je vidět ,že se zlobí?

A nezlob se, to otočení a důrazná připomínka - v čem je to lepší než plácnutí? Vždyť s dítětem v té chvíli také jednáš z pozice síly. Tak proč toto ano a plácnutí ne?
 Limai 


Re: Kudlo, 

(6.2.2009 14:56:51)
nyní jsem téměř na to samé odpovídala madlence,takže tam najdeš odpovědi na tvé otázky.
 Astrit 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 17:49:42)
Počkej, a tobě se nikdy nestalo, že když se tvé dítě vzteká, tak se tě za ručičku držet nechce?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:03:28)
Jasně, obvykle jsem, když to nešlo jinak, nakládala přes rameno.
 Limai 


Re: Astrit, 

(6.2.2009 15:07:06)
já se dítěte neptám,jestli se CHCE nebo NECHCE držet za ruku při přecházení silnice.Já ho za tu ruku chytím tak abych měla jistotu že se mi to dítě nevytrhne a nebude na placku pod autem.Pustím ho tam kde je to bezpečnější.Kdybych měla takové rozhodnutí nechat na dítěti,už bych třeba také žádné dítě neměla.Samozřejmě je potřeba přihlédnout k věku a vyspělosti dítěte,ale např.dvouletého se na takovou věc vůbec ptát nebudu.
 Astrit 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:18:53)
Ráda vysvětlím pro nechápavé~;)
Jdeš s dítětem za ruku po chodníku, jenže ty potřebuješ jít domů na oběd, dítě chce na hřiště. Vysvětlíš dítěti, že se jde domů na obídek, dítě se vztekne, chce jít na hřiště, pouští tvou ruku a má gumové nohy, přičemž se kácí na kolena a odmítá spolupracovat. Tohle ti dítě udělá klidně i na přechodě a tam nemůžeš strávit věčnost vysvětlováním.
Můžeš mít sebelehčí kočár a sebeovladatelnější, a je ti to k ničemu, když ti dítě klečí na zemi. Plácnu LEHCE(!) po zadečku, popadnu dítě kolem pasu a přenesu na druhou stranu cesty tlačíc před sebou kočár. Na kočár ho nedávám, jelikož miminku ležícímu v kočáře nechci rozdrdit nožičky. Stupátko pro sourozence dcerka odmítá.
Ráda bych se dcerčiným obdobím vzdoru přenesla bez oboustranné újmy, je to přece jen naprosto fyziologické chování, ale mantinely se stanovovat musí. A opravdu jsou situace, kdy samotné vysvětlování a NE-NEnování není účinné. Dítě netluču, jen jsem občas jako ta matka lvice, která se po nezbedném mláděti ožene tlapou - stejně jako ona s cílem vychovávat a ne ubližovat. Prosím, nedělejte z toho drama.
 Marketa 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:21:47)
a proc neudelat ten scenar, ktery popisujes, jen BEZ TOHO PLACNUTI?
stejne dite neses, nejde potom samo!!! tak co tim placnutim proboha ziskas?
 Astrit 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:35:51)
Příště si dá větší pozor, to tím získám. A zatím to funguje. Dcerka se občas vztekne, ale ví, že s takovým typem vzdoru u mě moc nepochodí. Např. přestala mi odbíhat z chodníku a drží se při kočáře, jsem spokojená a ona je v bezpečí. A taky už mi dlouho nevyváděla uprostřed cesty na přechodě. Gumové nožičky na mě ještě zkouší, ale už ne v provozu a pokud je udělá v parku, tak čekám opodál až ji to přejde, přijde za mnou sama. Tam je času dost~;)
 Eva. 2 kluci 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 19:00:20)
To vás všechny co jste proti plácnutí doma tak řezali, že z toho máte psychické následky, nebo proč máte takový strach, že byste tím dítěti ublížily??? A nebavíme se o fyzickém týrání, jedná se tu o výchovné plácnutí přes zadeček - v tomto případě asi i přes plínu :-))))
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 19:28:52)
Nikoli, právě naopak - chovali se ke mně s respektem a nevidím tedy důvod, proč bych měla uplatňovat mocenské postupy na své dítě já.
 Pruhovaná 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 23:23:48)
Protože jseš v mocenské pozici. A nemyslím to přímo na plácnutí, i když proti němu nejsem. Nebo se domníváš, že jsou si rodiče v pozicích a rolích, v právech a povinnostech se svými malými dětmi rovni? Přehození přes rameno a odnešení ze silnice není mocenský akt?
 Limai 


Re: Pruhovaná, 

(6.2.2009 12:10:37)
rodiče s dětmi si zcela logicky rovni nejsou.A nejsou si rovni především myšlením.Už jsi viděla snad někdy v životě dvouleté dítě,které by přišlo třeba k potoku a uvažovalo takto."Hm,líbí se mi ta krásně průzračná voda.Vidím že v ní dokonce plavou rybičky.Rádo bych si jednu chytilo,ale mohlo by se mi stát,že když půjdu blíže k vodě,že mi třeba uklouzne noha a já do toho potoka spadnu.Je tam docela dost vody,ještě ani plavat neumím,mohlo bych se utopit.Raději tam tedy nepůjdu.Máma by byla smutná,kdyby se mi něco stalo....."To jestli takové dítě znáš,tak budeš asi jediná na světě.A myslíš,že když matka tříletému dítěti jednu plácne s tím,že šlo k vodě,a přitom nesmí,protože by se mohlo utopit,že dítě pochopí proč bylo plácnuto?Znáš tak malé dítě,které ví co znamená pojem "utopit se."A pak,když tady píšeš o rovnosti dětí,o tom že si nejsou rovni,tak asi z nějakého důvodu předpokládáš,že partneři si rovni jsou.Co to znamená ve vztahu být si rovni?Kolik takových lidí znáš?V tom případě není vůbec nic špatného na tom,když ti tvůj muž občas taky jednu občas plácne,ne?Protože ani dospělí si mezi sebou nejsou rovni.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 18:36:21)
Hele, mě tímhle obdobím už prošly dvě, vím přesně o čem mluvíš, znám důvěrně. Přesto nechápu, proč tam dáváš ještě to plácnutí, když ho stejně přeneseš?

A jak mluvíš o tom obědě, tak to jsou přesně ty situace (hladové, po dopolední aktivitě unavené dítě), kdy vím, že na nějakou výchovu se prostě vyprdnu a snažím se záseku předejít vhodným plánováním a vhodnou volbou slov. Musela jsem si teda jedním obdobím vzdoru projít v slzách a neústupnosti na obou stranách, než jsem se k tomu u druhého dopracovala ;)

Dítě se dá přes kočár i umístit napříč bez utlačení mimina, mí rodiče vzpomínají, že takové dítě v amoku (já) dokáže ležet jako prkno klidně půl hodiny ;)
 Zuzka 
  • 

Re: madlenko, 

(5.2.2009 19:54:58)
Plácnutí na přechodu?Když se mi moje tříletá dcera vytrhla na parkovišti a vběhla před jedoucí auto, tak to by jste měly teprve o čem psát, kolik jich dostala na zadek.Podotýkám, že své dítě nebiji, netýrám, nezanedbávám.Miluji je.
Nedávno jsem četla, že nějaký otčím doslova uvařil své dvouleté dítě pod sprchou.Schválně, aby dalo pokoj, aby mohl koukat na fotbal.A vy se tady zabýváte plácnutím na přechodu u maminky,která se jen snaží chránit své dítě před srážkou s autem.
 madlenka07 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 20:00:10)
Když ho 100x přeneseš a ono to udělá po 101...takže ho 101x dobrovolně ohrožuješ...protože co si budeme povídat,to že jsi na přechodě neznamená,že jsi v bezpečí a nějaký řidič nepojede dál aniž by zabrzdil...No a pak 3x lehce plácneš a od té doby se ze vztekajícího se dítka uprostřed silnice ohrožující sebe,svůj doprovod i řidiče,který si to k přechodu míří stává poslušně se držící dítě,které na každém přechodu říká,že se chce maminky držet za ručičku,protože silnice je nebezpečná?
Tak tady vidím plácnutí jako pozitivní věc.Možná si jednou v regresi moje dítě uvědomí,že ho máma plácla,když mu byl 1,5 roku,ale bude živé a nepřejeté nějakým nezodpovědným řidičem,který chvátá.
Mohu vám jen závidět vaše poslušné děti,kterým stačí domluva i vaši trpělivost,že dokážete přenést dítě přes silnici třeba 300x.Mojí holčičce domluva 100x nestačila a moje trpělivost má také své meze.A za to,že v tomhle nejsem trpělivá může můj strach,že by se jí mohlo něco stát.
 Jitka 
  • 

kdo si pořizuje děti má být trpělivý, ne jako ty 

(5.2.2009 21:52:14)
nestačím zírat jak obhajujete plácání svého dítěte - a navíc i tím že nejste trpělivá.
Máte vpodstatě hodné dítě a nevážíte si toho. Co my si svého času užili se synem. je pravda že lezl už v necelých 6ti měsících, v sedmi nám chodil na plný pecky pouštět DVD, a v 10 měs. chodil sám. Nesnášel být připoutaný, jednou jsme vážně nemohli čekat kvůli dceři s jízdou v autě až usne a tak nám téměř hodinu vřískal v autosedačce, později se z ní dokázal i dostat( klasické vajíčko- prohnul se a už bylo jedno ramínko venku, pak druhé..) u jídelní židličky vyrval bezpečnostní pás, s pětibodovým pásem v kočárku měl trochu problém - tak 30 sekund. To stačilo, abych kočárek převedla přes silnici. Když jsem ho pevně chytla za ruku, že ho převedu přes přechod vzpouzel se, pokoušel se kopat, pokoušel se mě kousat do ruky. To začalo někdy po druhém roce, i na polní cestě šel vždy nějaký kus od nás, aby zdůraznil - já sám. Zdálo se že vysvětlování a zákazy jsou k ničemu. No a pak ho to najednou přestalo bavit, jednoho dne před tim než jsme přišli k silnici řekl, že mi podá ruku protože je malej a auta ho neviději, večer když přišel táta se mu hned ve dveřích chlubil že šel se mnou po přechodu za ruku. A já mohla konečně odložit kočárek.
 Astrit 


Re: kdo si pořizuje děti má být trpělivý, ne jako ty 

(5.2.2009 22:58:30)
Je pro mě nepředstavitelné, že bych se nechala několik let trpělivě hryzat od mého dítěte! To bych ho asi hryzla taky...já bych asi nečekala až dojde k rozumu a nenechala se takto terorizovat, já bych už dávno s ním mazala za dětským psychologem. Snad bych se od něj dočkala kvalifikované odpovědi, abych to vůbec JÁ psychicky ustála. Obdivuji vás, jste světice. Takto živé dítě musí dát zabrat každému.
 madlenka07 


Re: kdo si pořizuje děti má být trpělivý, ne jako ty 

(6.2.2009 12:25:06)
Jitko,nejde jen o trpělivost či netrpělivost.Jde o jeho bezpečí.
 Limai 


Re: madlenko ano,jde o bezpečí dítěte, 

(6.2.2009 15:19:23)
ale přece pokud mi jde o to bezpečí,tak předem,preventivně,tam kde vím,že to nebezpečí může nastat,vytvořím takové podmínky,aby dítěti to nebezpečí nehrozilo,ne?Takže když jsem s dítětem u silnice,do které může vběhnout,zařídím se tak abych tomu předešla.Když nechci,aby si na sebe moje dítě ve vaně pustilo vařící vodu,natočím mu vodu do vany já a kohoutek zajistím proti otočení.Když nechci aby se moje dítě dostalo k čistícím prostředkům které mám ve skřínce v koupelně,tak ji zamknu nebo je dám tak vysoko aby na ně dítě nedosáhlo.Jenže tady mi připadá že plácačky razí jinou teorii a strašně si protiřečí-ano,jde mi o bezpečí mého dítěte,tak tedy to dítě nechám vběhnout do silnice a pak ho za to že tam vběhlo potrestám.
 madlenka07 


Re: madlenko ano,jde o bezpečí dítěte, 

(6.2.2009 16:14:36)
Takže pěšky ho nechám chodit až 15-ti letech,abych si byla jistá,že už pochopilo,jakje silnice nebezpečná.Pokud dítě nenaučím od mala,jak se chová na silnici,pomůžu si?Mám se vyhýbat každé silnici?Nežiji v prérii,ale ve městě.
 madlenka07 


Re: madlenko ano,jde o bezpečí dítěte, 

(6.2.2009 16:18:04)
A mimo jiné,nejsem plácačka,jen jsem 3xplácla v situaci,kdy to považuji za vhodné...teda po zkušenostech jediné fungující řešení
Líbí se mi,jak přesně víš,jak se chovat v situaci,ve které jsem byla já,když neznáš mne,moje dítě ani silnici,o které je řeč.To můžeš s jistotou říkat snad jen o svém dítěti,které znáš jak se chová.
 Kudla2 


Re: madlenko ano,jde o bezpečí dítěte, 

(6.2.2009 17:17:51)
Limai, a Ty máš vždycky takhle pod kontrolou úplně všechno? ~y~
 Limai 


Re: kudlo,ne já nemám pod kontrolou 

(6.2.2009 23:23:26)
úplně všechno.Ale jsem člověk a člověk jako jediný živý tvor,na rozdíl od zvířat,má schopnost ovládnout své myšlenky a své emoce.Takže se snažím mít pod kontrolou především sama sebe a nejednat v afektu,nebo si tím něco ventilovat na dítěti.Takže když dcera dělá něco s čím nesouhlasím,zamyslím se nad tím jak situaci řešit a nejdu ji řešit s vědomím že nejlépe to vyřeším tím že dceři jednu vrazím aby se probrala.
 Jitka 
  • 

skutečná bezpečnost dítěte 

(6.2.2009 22:06:32)
madlenko, reagovala jsem na tvůj příspěvek, cituji:
moje trpělivost má také své meze.A za to,že v tomhle nejsem trpělivá může můj strach,že by se jí mohlo něco stát.

nyní píšeš že nejde o trvělivost ale o bezpečí.

Opět vysvětluji, že máš hodné dítě. Plácnutí by vážně nemohlo zabrat na skutečně živé dítě, zvyhklé od mala bez ohledu na bezpečnost a četné pády prozkoumávat svět. živé dítě skutečně často číhá jen až se nebudeš dívat aby šlo prozkoumat to cos mu již několikrát předtím zakázala.
Vem si situaci s nožem. Dítě můžeš plácnout, aby ho nebralo do ruky, protože se může říznout, to se ale může i 15 leté dítě nebo i dospělý. Můžeš argumentovat jde mi o jeho bezpečnost, tak ho plácnu. Vždyt to přece funguje tak dobře i na krysy, když dostanou ránu po čase už většinou nelezou k drátu, kde je proud. Ale i tady jsou výjimky.
Nekteré výjimečně živé a zvědavé děti vezmou nůž hned, jak se nebudeš dívat, odhaduji že i kdybys je předtím plácla několikrát, možná i z důvodu že je jim pořád něco zakazováno. Matky těchto dětí pak nemohou volit to nejednodušší řešení -osvědčené už u krys- dát dítěti ránu, aby to příště nedělalo. Musí se snažit aby dítě pochopilo proč nůž nebrat, vyžaduje to čas, lidský přístup, trpělivost, ale poté kdy konečně můžeš nechat na dostupném místě nože, máš větší jistotu že ho dítě skutečně neveme.
 madlenka07 


Re: skutečná bezpečnost dítěte 

(7.2.2009 8:19:32)
Ano Jitko,skutečně mám hodné dítě a jsem za to vděčná.Proto to stačilo 3x.A v jiných situacích je domluva naprosto bez problémů.Zamýšlela jsem se nad tím,proč zrovna na přechodu dělá to co dělá(dělala),ale prostě nevím.
Nechci,aby mne kdokoli chytal za slovo,mně jde především o bezpečí mojí dcery a na tom si trvám.Trpělivost je věc druhořadá.
 Jitka 
  • 

Re: kdo si pořizuje děti má být trpělivý, ne jako ty 

(6.2.2009 21:01:38)
No tak světice teda rozhodně nejsem. A navíc pro neinrformované okolí, které nás sledovalo jsem musela při přechodu přes přechod vypadat jako tyran. Dítě jsem vlekla s rukama co nejvíc, jednak aby mne nepokousal a jednak aby našlapoval jen na špičky a tedy si nemohl sednout uprostřed silnice a taky měl znesnadněné kopání. ( kvůli kopání jsme ho nemohla přenést - byla jsem opět těhotná). K tomu měl náš chlapeček ještě řeči: neposloucháš , musim kousnout. Proto jsem také opět začala jezdit s kočárkem, kvůli přechodu přes silnici. Plácnutí (přes zadek - tj. přes plenu)je v takovém případě naprostý nesmysl, akorát dítěti pro legraci, bere to jako hru. Živější děti sebou kolikrát někde lupnou a ublížej si a stejně je to nezastaví.
O tom že bychom dítě taky hryzli jsme s manželem uvažovali často, jednu dobu nás hryzáním budil ráno( v horším případě v noci), ale jaké je hryzat mu ukazovala i bez našeho navádění jeho sestřička. navíc hryznutí není to nejhorší mučení, kterého se nám od něj dostalo. Manžel od něj jednou dostal do spánku dřevěnou paličkou ( dětskou- z kuchynky sestřičky). bylo mu z toho dost zle.
Kdybych znala dobrého dětského psychologa, mazala bych za ním, jakoukoliv radu samozřejmě vítám i dnes a to je už skoro "normální".
Manžel mi vždycky řiká at mu teda řeknu rady, co mám načteno z těch knížek a internetu, ale ono to většinou nefunguje.
 Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) 


přidávám se k plácačkám 

(5.2.2009 21:09:03)
ahoj,

taky mám pocit, že ze synova období vzdoru někdy zešílím. Je mu 3 a 1/2 roku a pomalu se to lepší.
Loni v létě si v parku něco vynucoval, řekla jsem mu jasně a klidně "NE" a synáček mě hryzl do nohy. Plácla jsem ho po zadku, byl to vyloženě reflex a přiznávám, milé neplácačky, že bych takhle plácla i dospělého, kdyby mě hryzl. Se synem jsme si to vysvětlili, omluvili jsme se navzájem a byl klid. Do páru minut u nás byla učitelka z mateřské školy, která si na hřiště zrovna přišla hrát a začala mi vyhrožovat policií, a že budu mít konfilkt se zákonem (žijeme totiž v Rakousku), že své dítě nesmím bít apod. Dost nepříjemný pocit, oné dámě jsem řekla, ať si hledí svého (mladá a nejpíš bezdětná. Nejvíc mě vytočil výraz "bít". Nevzala jsem na svého syna ani klacek ani nic jiného (to bych nikdy neudělala), ani ho neuhodila opakovaně, nebiju ho po hlavě. Občas na zadeček ale plácnu. A nevidím na tom nic špatného.
 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(5.2.2009 21:53:49)
Astrid, hm... já v té situaci udělám to samé jenom vynechám ten plácanec. Změnilo to něco? Já mylsím že ne... Výsledek je tentýž. ~d~

Nikdo netrvrdí že ten plácanec dítě nenapravitelně ztraumatizuje a doživotně pokodí. Jenom to do vztahu vnáší přídech absolutní nadvlády a moci (namísto autority), kterou si myslím že by rodič reprezentovat neměl.

 simona 
  • 

Re: madlenko, 

(6.2.2009 0:00:08)
adelaide, já k té dvouleťačce měla ještě dvojčata. věř mi, že dvojkový kočár tak snadno jednou rukou neutáhneš ;)
 Žížalice 


Re: madlenko, 

(6.2.2009 8:16:55)
Ty ale opravdu netušíš, o čem je řeč. Celou dobu se mluví o PLÁCNUTÍ, nikoliv o výprasku. Kdyby jsi tohle věděla, nemůžeš říct "Snad že to bolí a dítě si dá příště pozor", protože co bolí, výprask. Plácnutí ale rozhodně ne, toho se dítě maximálně tak lekne, zvlášť, když je řeč o plácnutí přes zadek, které - a zvlášť přes plínky - NEBOLÍ!
 adelaide k. 


Re: madlenko, 

(6.2.2009 8:33:03)
Luccianete, a JAKÝ TO MÁ POTOM SMYSL??? V čem je ten zázračný účinek? Co způsobí ten rozdíl?

Když si vezmu ten příklad s přechodem, jak popisovala Astrid...

Dítě se uprostřed přechodu začně vzpěčovat. Klekne/lehne si na zem - zvednu ho a odnesu na druhou stranu a tam si to vysvětlíme.
NEBO
Dítě se uprostřed přechodu začně vzpěčovat. Klekne/lehne si na zem - pozor, virbl! přichází VÝCHOVNÝ BEZPEČNOSTNÍ PLÁCANEC, zvednu ho a odnesu na druhou stranu a tam si to vysvětlíme.

Opravdu má to plácnutí které nebolí tak zásadní vliv, že by to první nefungovalo?
 marketa 
  • 

Re: madlenko, 

(6.2.2009 11:01:54)
ale boli, na dusi ...
 Limai 


Re: astrit, 

(5.2.2009 19:12:28)
dvacetikilový kočár se dá v pohodě utlačit jednou rukou a druhou můžu použít třeba k tomu že s ní dítě chytím za ručičku,abych se VYHNULA tomu že mi bude utíkat a vběhne do silnice a neměla jsem tak důvod ho plácat.
 Astrit 


Re: astrit, 

(5.2.2009 22:52:20)
Limai, já jsem dcerku za ručičku chytila a druhou rukou tlačila kočár, ale malá reagovala tak, že udělala gumové nohy a uprostřed přechodu zůstala klečet (auta stála v obou směrech a čekala až přejdeme). Já nevím, proč si spousta lidí představuje, že každé za ruku chycené dítě poslušně pochoduje?~a~
 adelaide k. 


Re: astrit, 

(6.2.2009 8:27:32)
Astrid o poslušně pohcodujícím dítěti se nebavíme ~;)
Ale psalas že dítě plácneš, popadneš a odneseš. Tak jaký význam tam ten plácanec má??? Bez něj by byl výsledek stejný, stejně ho popadneš a odneseš :-)

Šprajců a pokusů prolomit hranice ještě bude... A fakt to jde i bez ~2~
 Astrit 


Re: astrit, 

(6.2.2009 9:25:31)
Není to to samé. Plácanec je trest, vysvětlování nikoliv. Plácnu (potrestám) a pak vysvětlím, že takhle to bude pokaždé, když neposlechne a bude na cestě ohrožovat sebe i maminku s bráškou. Chápeš?
Plácanec nebolí, ale příjemné to není (pamatuju si to z dětství~;))
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: astrit, 

(6.2.2009 9:36:38)
Astrit, ale ono to jde úplně bez trestů. Výchova může být důsledná, je v ní místo na pocítění přirozených důsledků chování, a přitom nemusí používat tresty. Fakt.
 Astrit 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 14:22:33)
Markéto, mýlíš se, bez trestů to ve výchově prostě nejde. To by pak s tebou dítě manipulovalo a dosáhlo by všeho čeho by se mu zachtělo a prakticky nic by pro něho nebylo svaté. Tresty nejsou jen plácance, plácanec je extrém, když selhávají všechny výchovné metody. Trestem je totiž i to, že když si dítě nechce uklidit hračky a já ho k tomu 3x vyzvu s náležitým vysvětlením, tak potřetí řeknu, že pokud si ty hračky neuklidí, nebude večer večerníček. A v tom musím být důsledná a dodržet to. Říkej si tomu jak chceš, ale pro dítě je to trest. V jiném případě, když poslechne a hračky si uklidí, tak ho nahlas pochválím jak je šikovné. Podle mě jde pochvala a trest ve výchově ruku v ruce, ale chválení by přece jen mělo převažovat, moc to děti povzbudí a příště se víc snaží.
Přesto si ráda přečtu, jak to děláš ty, opravdu, zajímá mě to. Díky:-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 14:40:14)
Astrit, není to trest, je to přirozený důsledek. Trest by byl, kdybych řekla "Protože sis neuklidil, když jsem ti řekla, že máš uklízet, nebudeš se koukat na večerníček". Pokud řeknu "Je čtvrt na sedm. Za půl hodiny začíná večerníček, na který se díváme, pokud máme všechno uklizené. Pokud není uklizeno, večerníček nezapínáme.", pak dítě dost dopředu ví, jaké má neuklízení důsledky. Samozřejmě dle věku dítěte průběžně připomínám, jak plyne čas, případně uklízet pomohu začít. Ale pokud to dítě opravdu nestihne (a v tom jsem pochopitelně důsledná), tak to není "zákaz večerníčku protože jsem neposlech maminku", ale "nestihnutí večerníčku, protože jsem flákal úklid, ačkoli na to byl dost času".

Možná ti to nepřijde jako velký rozdíl, ale je tam - pomocí vhodně volených komunikačních způsobů jsem dítěti zprostředkovala suočasně příležitost něco udělat k jeho spokojenosti a zároveň jak to vypadá, když se neplní pravidla. Nefunguju tam jako ten, kdo rozhoduje, co se teď bude dít a neuděluju sankce z vyšší moci. Výsledky jsou dokonce dva - jednak je uklizeno a jednak dítě pochopí, že věci mají své logické následky.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 14:43:35)
PS: Klidně uvedu nějaké další příklady, pokud o to budeš stát. Už se tím nějakou dobu zabývám a tohle přemýšlení, jak dětem s respektem zprostředkovat fungování světa dost zklidnilo i mě, takže další pozitivní výsledek do společné domácnosti ;)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 14:48:33)
Jo, a ještě - pokud opravdu stihne uklidit, ani nemusím chválit, protože se samo odměněno jednak tím, že má pořádek a dokázalo to všas, a jednak tím večerníčkem - to vše, aniž bych vyhrožovala nebo slibovala, vše co jsem udělala, bylo konstatování, že je potřeba uklidit, a opakované upozorňování na plynoucí čas.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 15:00:46)
Ještě mě napadá - já si někdy zkouším představit na sobě. Sedím v práci, dovnitř vejde šéf a řekne: "Udělej tenhle výkaz". Mrknu na to, práce asi na půl hodiny, jsou tři, pohoda, ještě si dodělám tohle a tohle, práce končí o půl páté, tak to stihnu. Za deset minut šef nakoukne a řekne "Co ten výkaz?" Já "V pohodě, bude." Když koukne potřetí, pronese "Ještě jsi neudělala ten výkaz, copak jsem ti neříkal, že ho potřebuju? Tak to tě teda nepozvu na ten malý mejdan, co jsem naplánoval na půl čtvrtou".

Druhá situace: Vejde šéf, řekne "Je potřeba ještě udělat tenhle výkaz, potřebuju to ještě dnes a za půl hodiny jsem naplánoval malý překvápkový mejdan. Byla by škoda, kdybyste to kvůli práci nestihla". Pochopím při pohledu na výkaz, že musím začít hned, abych to do mejdanu stihla.

V kterém z těch dvou příkladů by ses cítila jako nespravedlivě potrestaná a v kterém jako někdo, komu je svěřena určitá odpovědnost a je si vědom důsledků.
 Astrit 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 15:34:24)
Hezky vědecky podáno, díky.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 16:07:08)
Rádo se stalo. Vědecky - já to moc jinak neumím, když se snažím být přesná :) Tak doufám, že to nebyla až tak ironie.
 Astrit 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 16:11:52)
Ještě přemýšlím nad tím co jsi psala, samozřejmě to má svoji logiku, ale připadá mi to příliš akademické a složité na chápání malého batolete. Mně je dvaatřicet a mám co dělat s tím, abych to strávila. "Moje" metoda (pozn. není moje) mi přijde pro dítě srozumitelnější a aplikovatelnější při běžných "zlobicích" situacích. Např. dcerka vyleze na stůl, ví že to nesmí a stejně to dělá, řeknu: jdi dolů s toho stolu, na stůl se nechodí, na stole se papá, z pošlapaného stolu ti nebude chutnat - její reakce nula - tak pokračuju: teď budu počítat do tří a pokud neslezeš s toho stolu, nebude večerníček. Tím dávám dceři možnost svobodné volby. Většinou sleze. A když tam poleze příště zas, už ví, že riskuje sledování večerníčku. Taky si stále myslím, že zákaz večerníčku je v podstatě trest. A tato logika se přece uplatňuje i v praktickém životě: v dětství je to - neposlechnu, ponesu následky (trest - např. zákaz večerníčku), v dospělém životě - nedodržím zákon, půjdu sedět. Pořád mi to takto připadá (nejen) pro děti srozumitelné. Jak by jsi to řešila ty "svojí" metodou? Díky za odpověď.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 16:39:56)
Astrit, jednak - psala jsem to trochu šroubovaně, protože jsem se snažila být hodně přesná, samozřejmě slova volím s ohledem na věk dítěte. Nicméně podle mě teda lezení na stůl a večerníček spolu prostě nesouvisí a nevidím důvod, proč je dávat k sobě. Na stůl se neleze prostě proto, že je určen k jídlu a ne k lezení, a dítěti bych ani ničím nevyhrožovala. Počítání a výběr - ano, zvolila bych "počítám do tří, můžeš slézt sama nebo tě sundám" - účel splněn, dítě je dole, souvislost je jasná. Pokud to bude zkoušet znovu - "řekli jsme si o pravidlu, že na stůl se neleze, pokud se ho nechceš držet, nemůžeš tu u stolu být (odchod do jiné místnosti, ať už s dítětem nebo bez něj, podle situace). Opět, jasná souvislost, jasné důsledky.

Myslím si (považuji za užitečné pro život), že ta svobodná volba, o které mluvíš, by měla být v kontextu s danou situací.

Mimochodem, já teda nekradu atd. ze strachu z trestu, ale protože to považuju za špatné pro mě i pro ostatní, je to moje vnitřní, nikoli vnější norma. Kdyby moje děti nekradly v samobsluze, protože se bojí, že je chytnou a zavřou, považovala bych to za svoje výchovné selhání.

 Astrit 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 17:27:02)
"Mimochodem, já teda nekradu atd. ze strachu z trestu, ale protože to považuju za špatné pro mě i pro ostatní, je to moje vnitřní, nikoli vnější norma. Kdyby moje děti nekradly v samobsluze, protože se bojí, že je chytnou a zavřou, považovala bych to za svoje výchovné selhání."
Markéto, samozřejmě máš pravdu, takto je to ideální a mělo by to tak být, ale pravda je taková, že i tato logika ne vždy funguje a nic není jen černé nebo bílé. Vem si třeba situaci na cestách, jak čeští řidiči řídí. Spousta jich jezdí jako prasata, vědí o tom, že někoho mohou zabít a přesto se nekrotí. Na lidi nejlíp platí represe - hodně policajtů na cestách a vysoké pokuty, pak bude na cestě klid. Pokuty vysoké jsou, ale ta policie nějak schází, takže výsledkný efekt nulový...
A jak jsi psala o tom sundávání ze stolu, tak to je přesně to, co moje dcerka chce a očekává, že ji budu ze stolu sudnávat, aby tam mohla opětovně vylézt. Stále dokola. Takže jí vlastně nedojde, že se to nesmí, bude to pro ni ohromná legrace:-) S tím odchodem do jiné místnosti jsem to nepochopila. Jestli to bylo myšleno tak, že pak bude mít zakázáno u toho stolu jíst, tak co je to jiného než trest??
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 17:43:22)
Ano, spousta řidičů jezdí jako prasata. Troufla bych si tvrdit, že to je mj. i proto, že jaksi nemají pravidla a důvody pro ta pravidla zvnitřněná, ale mají pocit, že jsou daná vnější autoritou a když tam ta autorita není, tak je porušují. Pokud by se učili vidět v pravidlech smysl, jezdili by opatrněji, nemyslíš?

S tím stolem - nevím, v jaké jsi to myslela situaci, ale pokud by lezla na stůl v době jídla - ano, nemohla by možná V TU CHVÍLI s námi jíst. Není to trest, je to důsledek jejího chování.

Ony ty důsledky někdy opravdu jak trest vypadají, protože máme často tendenci důsledek za trest vydávat, směšujeme často skutečný důsledek chování a různé nesouvisející tresty, které aplikujeme. Takže to nestihnutí večerníčka při úklidu může být PODÁNO jako trest i jako důsledek, zatímco třeba zákaz večerníčka za lezení na stůl je prostě jenom TREST, bez přímé souvislosti. Je to srozumitelné?
 taky jedna nedokonalá 
  • 

Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(9.2.2009 0:02:03)
Já mívám docela problém s tou jinou místností, nechápu jak přimět dítě, aby tam zůstalo. Zamknout se dveře nedají, i když je přidržím (chvíli), bojím se, že mi je prokopne vzteky, jsou totiž skleněné. Jediné místnosti, kde nemáme prosklené dveře jsou WC a koupelna a tam zavírat děti mi přijde horší než to plesknutí. Co tedy pak?
 Sylvie 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 16:16:35)
Markéto, nechci ti brát iluze, ale díky mému přístupu "večerníček pustíme, jenom když bude uklizený pokojíček" se náš nejmladší (3,5 r) naučil, že kdykoli je potřeba udělat něco, do čeho se mu nechce, tak jako první začne ječet na celý kolo "já nemůůůůůžůůůů... já to nestihnůůůů..." (a přitom třeba vůbec nejde o věci, které by "byly na čas"). MMCH na uklizenost pokojíčku to nemá žádný vliv - buď mají haranti (8 + 6 + 3,5 r.) dobrý den a uklizeno v podstatě jakž takž je průběžně (čili večer není problém), nebo ten dobrý den nemají a za pět minut třičtvrtě na sedm se mezi sebou zhádaj, do je blbej, ptž se fláká a kvůli němu je v pokojíku bordel, takže nebude večerníček ~d~
 Limai 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 16:21:59)
a to nejde udělat tak že jim rozdělíš úkoly co má kdo v pokojíku uklidit a na večerníček se bude dívat jen ten kdo si to své uklidit stihne?
 Sylvie 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 16:35:33)
Limai, a víš, jak to vypadá v praxi? ~;) "To není spravedlivýýýýýý... uééééé.... ona to má jednodušší... úúúúú..."

Ten křik teda vyvolává vždycky starší holka a je naprosto jedno, kdo má "jak složitý" úkol. Podotýkám, že pokojík jsem uzpůsobila stylem "koleje do jedný bedny, plyšáci do druhý, ostatní hračky do třetí" (a v praxi je mi jedno, co v které bedně bude, já si s tím nehraju). Nechci po nich žádné vyrovnané pičičmundičky v poličkách, fakt stačí sesbírat hračky, naházet do bedny a věci na kreslení (stříhání, karty) si dát do šuplíku ve stole.

MMCH manžel, když už toho všeho má plný zuby, tak prostě vyhlásí, že co nebude do večerníčku uklizený, to vyhodí. Klídek, pohoda. Maximálně tak jekot v danou chvíli, že to vyhodit nechtějí, ale že by si to uklidili, nezájem. Jednou měly vyházené prakticky všechno - tak si vyráběli hračky z papíru, tahali si domů klacíky a kamínky a tvářili se, že jim je to putna. Nedávno mi nejmladší v obchodě říkal: "To je hezký autíčko... ale nebudeme ho kupovat, táta by mi ho stejně vyhodil, protože bych ho neuklízel." ~d~

Fakt, myslím, že mám hodné a šikovné děti, ale co se úklidu týká, jsem docela bezradná. Přitom vím, že uklidit umí, jenom nechtěj ~d~
 Sylvie 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 16:37:41)
MMCH ještě k tomu rozdělování úkolů - fakt jsem to jeden čas používala. Ve výsledku se pak holky tvářily, že žádné věci k uklízení nevidí a co jim výslovně neřeknu, to neudělají. Prostě pasivně čekaly na přidělení úkolu, což se mi tedy jako dost nelíbí.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 16:41:04)
Sylvie, úklidem a vůbec věcmi okolo domácnosti jsem se onehdá na kurzu dost zabývali. Teď to nezvládnu moc sepsat, ale kdyžtak ti to časem hodím na respektující diskusi, OK?
 Sylvie 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 16:44:05)
Markéto, dík. A kdybys mi to z té diskuze mohla pak zkopírovat do mailu a poslat? Já co chodím do práce, tak mi spousta zajímavých věcí tady na Rodině unikne, ptž už ne že nestíhám, ale spíš nemám náladu všechno projíždět a hledat.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 16:49:13)
Jasně :)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 16:47:18)
Jen obecně - vybrat si, co kdo uklidí, by měly samy, třeba z nějakého "seznamu", co jim vyjmenuješ (je potřeba uklidit auta, lego, panenky, kdo si vybere co?) Dá se udělat fotoseriál postupu při uklízení, kde jsou děti vyfocené, jak uklízí nejprve to, pak ono, a postupně se sundávají nebo naopak nasucháčovávají jednotlívé obrázky. Obecně úklid je pto děti docela záhul, je to úkol vyžadující pokročilé třídění, zkus si představit, že přijdeš do zanedbaného, špinavého, zabordeleného bytu a máš uklidit - většina lidí bezmocně kecne na zadek nad tou spoustou a já bych teda ocenila, kdyby mi někdo nadhodil, kde začít :)

U dlouhodobých věcé se lze sejít celá rodina a udělat "brainstorming" - vše, co je potřeba doma dělat, klidně i prkotiny, ale třeba i vydělávání peněz, sepíše se to a pak si členové rodiny rozebírají. Mají pak danou oblast na zodpovědnost - např. kdo má na starost koš, má zajistit, aby koš nepřetékal a nesmrděl a jak to udělá - sám, někoho požádá ... - je na něm.
 Sylvie 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 16:51:06)
Markéto, já si umím ten záhul představit, já sama jsem FL a mi hodně pomohlo vyřadit místa, kde se hromadily HS a zvyknout si na rutiny a hlavně pochopit, že nemusí být uklizeno DOKONALE, že je lepší prostě UKLIDIT ASPOŇ NĚJAK. Tím je tak nějak dáno, že sama jsem poněkud bezradná, jak ostatní navést na to, aby si uklízely ~d~

Teď musím letět, pak sem ještě nakouknu.
 Limai 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 18:06:26)
já se jim ale nedivím.Malé děti ještě nejsou schopné si zorganizovat úklid tím způsobem,že dokáží zhodnotit situaci a říci tímto začnu,patří to tam,potom uklidím tohle a ty věci které mají být v tamté krabici poslední.Já sama to vidím u dětí z mého okolí,a u mojí dcery které bude šest a kdybych ji při úklidu nevedla,tak není uklizeno ani za dva dny.Takže není možné říci uklid si to,to bych se nedočkala nikdy.Bude bezradně stát a koukat a nebude vědět,čím začít a kam s tím vším chaosem.Ale jestliže jí řeknu třeba nejdříve posbírej kostky a dej je do krabice do které patří,tak kostky jsou za chvíli v krabici a pak jí dám třeba za úkol posbírat nábyteček pro panenky,až se prostě dostaneme k tomu že je uklizeno,a během chvilky.Pokud bych to měla nechat jenom na ní,nedočkám se uklizeného pokoje nikdy a dcera bude mezi těmi hračkami dělat všechno možné,jen ne uklízet.
 Sylvie 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 19:49:33)
Limai, jj, to jo. Ale jak máš staré dítě? Mojí nejstarší holce bylo osm, mladší bude šest. Už jsou dost staré na to, aby základní - každodenní úklid pokoje zvládly vlastními silami a bez dirigování, zvlášť když opravdu jsem se snažila to v pokoji uzpůsobit tak, aby opravdu mohlo být během pěti-deseti minut uklizeno (naházené hračky v bedně). Takové to navádění - teď uděláme tohle, potom tamto... to jsem dělala, když byly malé, i jsme nejdřív uklízely spolu. Ale jak už jsem psala, ony na to tak přivykly, že jenom pasivně čekaly, co jim řeknu a navíc nehly ani prstem ~d~ (co já vím - měly sesbírat ze země plyšáky - sesbíraly, nicméně uprostřed pokoje se zůstala válet jediná panenka, ptž to není plyšák ) Hynka při úklidu samozřejmě navádím, co a jak ~;)
 Limai 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 23:07:48)
dceři je pět a půl a sama si s velkým chaosem opravdu neporadí.A třeba dceři mojí sestřenice je devět,a taky jí máma při úklidu musí ještě navádět co a jak.Ty děti to nedělají schválně,ale prostě nemůžeme chtít po šestiletém dítěti že bude uvažovat stejně jako dospělý,který má ve věcech už větší přehled.Mockrát jsem četla,že až od osmi let výše se dětské uvažování z malinké části začíná přibližovat myšlení dospělé osoby.Ono je sice každé dítě individuální jedinec,ale v globále jsou ty děti v některých záležitostech vesměs stejné.
 Sylvie 


Re: Sylvie, 

(6.2.2009 23:57:15)
Limai, ale já nemluvím o "velkém chaosu", ale o běžném večerním poklizení několika hraček ~d~ Holky nemají problém uklidit samy, pokud chtějí. Večerníček jako motivace nestačí, před Harry Potterem nebo příslibem 3D kina o dinosaurech uklidily raz dva ~;) Jenže tohle nelze praktikovat každý den, navíc nevidím důvod, proč by svůj pokojík měly uklízet jenom tehdy, když jim z toho kápne něco extra ~d~

Jinak já se snažím, aby děti kolem sebe ten chaos nevytvářely, takže problematické věci mám hlídané. Tedy - chcete si zahrát šachy? OK, půjčím vám je, ale nejdřív pokliďte plyšáky. Až dohrajete, zkontrolujte figurky a šachy mi přineste, já si je dám k sobě, jinak vám je příště nepůjčím. Hry, lego, karty... ale třeba i úplně pitomý pastelky mám schované u sebe a vydávám jenom na příděl a rozhodně je nepustím z ruky, pokud se někde válí jiné nepoužívané hračky.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 16:28:34)
Sylvie, ty abys na modelový příklad nenašla protipříklad ~j~. Tak bych to pochopitelně musela nějak průběžně upravovat ;)

BTW, co dotaz "Co by ti pomohlo, abys to stihl?"
 Sylvie 


Re: astrit, - bez trestů a pochval to nejde 

(6.2.2009 16:42:17)
Markéto, že jo? Můžu ti říct, že v danou chvíli nepomáhá nic, ptž ječí a neposlouchá, co se mu říká ~d~ On je Hyneček takový malý rozmazlený bratříček dvou holčiček, které ho od miminka s láskou opečovávají On si ve třech a půl letech není ochotný ani oblíknout tričko, ptž má zkušenost, že zejména Lady mu vždycky pomůže, když je z toho dostatečně nešťastný ~d~
 adelaide k. 


Re: astrit, 

(6.2.2009 9:41:02)
Astrid nj, a jsme u poodstaty. Já nechci aby se moje dcera chovala na přechodu správně, "abych ji nepotrestala" (viz. "takhle to bude pokaždé pokud se nebudeš chovat bezpečně"), ale protože je to to má nějaký důvod. A dokud ho nepochopí tak holt za ruku, nebo občas poponést (když zrovna nespolupracuje).
 tlemik 


Re: astrit, 

(6.2.2009 11:52:59)
lidičky, četla jsem vaše reakce na plácnutí na přechodu. Ráda bych taky trošku reagovala. Nechci reagovat na plácnutí či neplácnutí. Ale věc proč to dělá zrovna na místě, kde je to nebezpečné. Pravděpodobně malá něco chtěla, nebylo ji vyhověno (ať je to důvod jaký chce) a řešila to tím, že si lehla na zem. A proč zrovna na přechodu. Protože ví, že tam to mamince vadí. Že tam si ji všimne. A to je teda velké dilema, co s tím. Já jsem naštěstí toto řešit nikdy nemusela. Prostě jsem malého vozila v kočárku a pouštěla ho až na místech kde bylo bezpečno. Vždy jsem mu říkala, že pokud nebude tak velký, aby věděl, že silnice je nebezpečná, bude jezdit v kočárku pořád. Nebojte už dávno nejezdí, ale už odmala byl naučený, že prostě silnice není hřiště.
Já bych se snažila reagovat tak, že bych dítě odnesla, třeba vysvětlila, ale co je důležité, tak bych doma, hned po té situaci, zahrála dítěti divadlo. Přesně tu scénku, která se stala na silnici, akorát s tím, že by maminka nepomohla. Myslím si, že by to bylo dostatečně výchovné na to, aby dítě pochopilo, jak moc je to nebezpečné.
Já třeba si už od malička hraji ze synem na to, že jezdíme autama a že jsou ale taky i chodci. A že přecházíme po silnici apod. Malý prostě ví, všechny zásady přecházení a není s ním problém.
Dokonce tam byl nějaký příspěvek, že dcera chtěla být na hřišti a maminka chtěla jít jíst. Myslím si, že tam se tomu mohlo předejít a bylo to opravdu jen ze vzdoru. Maminka měla najít kompromis a dcerka by to vzteky neudělala. Radši vydržet o pět minut na hřišti než se nervovat že se mi malá válí na silnici. Prostě se snažit předcházet těmto možnostem.
Tak to je můj názor, možná je hloupý, ale prostě jsem se jen vcítila do dítěte. Když chci prostě někoho naštvat jako naštval on mě, tak to udělám tak aby to bylo zaručené. Což na přechodu určitě je.
 Bumbi&05,08,10 


Re: madlenko, 

(6.2.2009 1:25:26)
syn dostal respekt ze silnice, když jsem mu vysvětlila náležitě v krvavých barvách, co by se stalo, kdyby ho to auto přejelo... Jo, bylo to brutální, ale vštípil si to do hlavinky a před silnicí i přes silnici si dává bacha.
 Monika, syn 4 roky 
  • 

Re: ne,ne 

(8.2.2009 17:56:47)
Plácnutí je agrese, samozřejmě. Představte si, že v práci šéfovi neodvedete včas svou práci a on Vás za to udeří. Je to OK? Podle mě je to hodně agresivní chování, vždyť dnes bychom za agresivní chování považovali již hrubší oslovení a výtky...
A jak je uvedeno v některém jiném příspěvku: Vy tu cestu neoužívání FT nechcete hledat a ani nepřemýšlíte o tom, že by to šlo bez nich. Mě je to jedno, vychovávejte si své dítě jak je Vám libo, ale nepodávejte to tak, že používání násilí ve výchově je potřebné. Podávejte to tak, že Vy nejste z nejrůznějších osobních důvodů schopná/ochotná se násilí ve výchově vyvarovat.
 Kudla2 


Re: ne,ne 

(8.2.2009 19:55:07)
Moniko, a odnesení do druhého pokoje/z místa "činu" není agrese? Jak by ses tvářila, že v práci šéfovi v něčem nevyhovíš a on Tě odnese třeba do haly? ~t~~t~~t~

A Madlenka nebo nikdo jiný NETVRDIL, že násilí ve výchově je OBECNĚ potřebné. Většinou tu my "plácači" v podstatě uznáváme to, co říkáš na konci - že my osobně nejsme z osobních důvodů schopní nebo ochotní se "násilí" ve výchově vyvarovat (mmch připadá mi absurdní nazývat plácnutí násilím.) Třeba proto, že ač z toho nejsme zrovna nadšení (a kdo je, z jakéhokoli trestu nebo nepříjemnosti, které svému dítěti způsobí), prostě je nepovažujeme za tak devastující jako neplácači.

Zato neplácači tu vehementně tvrdí nikoli, že jim je jedno, jak naše děti vychováváme (což by mi přišlo v pořádku), ale naopak, že se lze OBECNĚ vždy a za všech okolností fyzickým trestům vyhnout.

Pikantní mi ovšem připadá, že celá řada zapřísáhlých "neplácačů", kteří by to nejraději zakázali zákonem (Džamila, tady na diskusi třeba Limai) přiznává, že také dříve plácali a ke svému dnešnímu postoji se vyvinuli postupně. Ovšem plácat přestali ve věku, kdy přestanou často i "plácači", protože to už prostě není třeba. Takže technicky vzato jsou na tom obě skupiny dost podobně (tedy krom těch, kteří z přesvědčení neplácali nikdy), a plamenně brojit bez připuštění jiného názoru proti něčemu, co jsem děl

 Kudla2 


Re: ne,ne 

(8.2.2009 19:56:10)
pardon odeslalo se mi to dřív

plamenně horovat bez připuštění jiného názoru proti něčemu, co jsem v podobné míře podobnou dobu dělal sám, mi přijde... no, poněkud zvláštní.
 Limai 


Re: kudlo, 

(15.2.2009 22:49:38)
ty vždycky něco napíšeš a z tvého příspěvku je evidentní,že ti nestálo nad otázkami které pokládáš nebo nad věcmi nad nimiž se pozastavuješ přemýšlet ani půl minuty.No,nebo možná jsi přemýšlela,ale moc ti to nešlo,protože někdy to jsou fakt perly.Takže víc než jednoduché-připadá ti více v pořádku,když někdo jednou dvakrát někdo něco ukradne,pak si uvědomí důsledky svého špatného chování a už nekrade,nebo je pro tebe přijatelnější když dotyčný stabilně během svého života krade?Pro tebe přichází v úvahu spíše to druhé,že?A jinak kdyby sis přečetla pořádně co kdo píše,zjistila by jsi že já jsem své dítě bez plácání začala vychovávat v době kdy ostatní s tím plácáním začali,ne když s ním skončili.A to je sakra rozdíl.Znáš tohle-"myslím,tedy jsem?"
 Vladka a Mishell 


Vseho s mirou 

(6.2.2009 4:13:05)
Ja myslim,ze kazde dite potrebuje ukazat mantinely,za ktere nesmi.Na nektere dite plati placnuti,na nektere kout,na nektere domluva.Kazdy rodic pozna,co na dite plati.Jsem zasadne proti biti deti,ale placnuti po ruce nebo po zadku si myslim,ze diteti niak neublizi.Moje maminka mi taky obcas dala po zadku a nemusela ani nic rikat,hned jsem vedela kde je chyba a slapala jako hodinky ~x~
 Jitka 
  • 

Re:  

(8.2.2009 21:41:47)
cca před třetí hodinou odpoledne jsem si ohřívala jídlo,s nejmladším dítětem v náručí aby neřvalo, dcera jedla u stolu mandarinku, syn se po návratu ze školky odmítal jako obvykle převlíct, mandarinku měl slíbenou hned po té co se sám převlíkne. řekl že žádnou nechce, misto přelíkání (na protest) vzal kostku z dupla a házel s ní po kuchyni. Cca na počtvrtý, poslechl, házení nechal. to jsem si právě dodělala jídlo a šla se převlíct protože mne nejmladší dítě mezitím silně poblinkalo. Syn hned zase začal házet. Vrácela jsem se, syn přestal akorát zase házet. Když jsem utírala poblinkanou podlahu, slyšela jsem ho říkat: "letělo to nikam do pldele".
Konečně jsem začala jíst., Vtom vzduchem prosvištělo kus bagru z dupla, který si syn donesl místo toho dílku, co letělo nekam do p.. a kus bagru s ostrým koncem mne švihlo přes tvář.
Omlouval se , sám se pak poprvé v tomto týdnu převlékl bez scén , dupání a protestů (např. ty mi musíš pomáhat, a už ti to žikám naposledy, to si teda piš , že tuhle kombinézu si nevemu ).
Když syn něco provede, vždycky je (chvíli) tak neštastnej. Ve školce s ním maji taky dost problémů, na druhou stranu mi řekli: "ale vždyt on není agresivní a jak dokáže být milej a jaký má někdy vtipný hlášky"
 kadvojka 


Re: ne,ne 

(9.2.2009 15:11:36)
Muj nazor je ten, ze "trochu na zadek" jeste nikomu neuskodilo. Na druhou stranu kdyz neni potreba.... tak nemusi byt ~d~ . Ja mam skoro triletou holcicku a asi mam velke stesti, protoze je hodna a i docela posloucha. Pekny den preju vsem ~:-D
 Džejn06 
  • 

Občas a s mírou ano 

(5.2.2009 10:27:10)
Dobře míněná facka urychlí pedagogický proces.....
 kreditka 


ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 10:41:39)
Fyzická trest někdy použiju, je to jen v opravdu vyjímečných situacích a v podobě plácnutí přes ručičku či zadeček. Rozhodně jsem ale proti krutému fyzickému a psychickému týrání
 Halča 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 10:57:57)
Já mám děti v pubertě,vždy sem razila heslo netrestat ,ale když mě syn v patnácti poslal do p****e Vylítla mě ruka ani nevím jak a od té doby sem tam pohlavek přilítne.Ono je to s mladýma těžký ,neboť ze školy znají perfektně svá práva ,ale co je jejich povinnost jim tam neřeknou.Proto aby je člověk vrátil spět na zem musí použít někdy i fiz. trest,ale zastáncem toho nejsem řeším radši vše v klidu,ale nervi mám jen jedny.
 habrbiška 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:06:55)
Souhlasím, že děti dobře znají svá práva a umí toho patřičně zneužít ~t~. Ale ráda bych upozornila, že na to, aby taky věděly něco o povinnostech, mají rodiče. Tohle škola skutečně nemůže 100% vyřešit.
A co se fyzických trestů týká, jsem toho názoru, že každé dítě je jiné. Co jednomu nenapravitelně ublíží, druhé hodí s lehkým srdcem za hlavu. Znám to z vlastní zkušenosti: byli jsme s bratrem vždy trestáni stejně. To, co on lehce rozchodil, mně vždycky nadlouho ponížilo a urazilo. Takže můj postoj je ten, že je třeba pečlivě zjistit, co na moje dítě platí.
 Ala 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:10:22)
A to jste nebyli za ty roky schopni ho ty jeho povinnosti naučit v rodině? Proč by mu je měli říkat ve škole? Má děti vychovávat škola místo rodiny? Jinak proti facce puberťákovi, když pošle matku do prdele, nic nemám, to mi připadá jako adekvátní výchovný prostředek, otázka je, jestli by si to dovolil, kdyby ty svoje povinnosti znal z rodiny už dříve a rodina se v tomto ohledu nespoléhala na školu.
 helča 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:26:03)
Alo ,my jsme ho ty povinnosti učily ale pravě ,protože mu ve škole vštěpují jen ty práva je pro něj výhodnější užívat pouze těch práv a povinnosti si musím hold ,když se nechá unést nějakým způsobem vynutit, aby jsme ho vrátily spět na zem.Naštěstí to vždy na nějakou dobu zabere,ale je to osobnost tak to po určité době začne zkoušet znova,ale jinak si myslím že je v pohodě o proti jeho vrstevníkům .Sousedovic kluk se tahá z holkami a chlastá.My máme proti ním drobné neshody.Ne vždy se dítko v pubertě chová podle toho jak jsme se ho snažily vychovat a začne si dělat svůj pohled na svět.Snažím se být tolerantní ,neboť vím,že je to hodně těžké období ,kdy se snaží o prosazení sovích názorů,ale někdy to prostě přežene a pak ho fackou vrátím do reality.Bude mu sedmnáct a dostal odejme asi čtyřikrát.
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 15:06:28)
Jestli ho to má učit jen rodina a ne škola, pak tedy budu s dětmi chodit do školy i já, a budu je tam namístě vychovávat. Vychovávat je totiž zprostředkovaně, až co řekně pí učitelka fakt nejde, navíc jsou tam děti delší dobu, než doma... Každý si nese svůj díl - škola je výchovná instituce, rodina taky.
 Tazi28 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:13:34)
Pokud bych to brala podle mého dětství, je občas nějaká ta facka nutná. Určitě mě to žádným způsobem neohrozilo a ani nezanechalo následky. Navíc fyzický trest byl pro mě naprosto v pohodě, narozdíl od trestů zákazových. Ani si nemyslím, že by byl fyzický trest násilým, či dokonce týráním. To je snad proboha úplně něco jiného, ne?? Já jsem (aspoň podle toho, co čtu) zřejmě exot, který své dítě klidně plácne a nemá přitom výčitky svědomí, že mu tím zničí život. Fyzický trestání se furt spojuje s týráním, což absolutně nechápu. ~;((
 ALianan 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:28:10)
V patnácti? Fackovat puberťáka je trapné, nevýchovné, mě dát rodič v patnácti facku, tak prásknu dveřma a neuvidí mě.

Placnutí přes zadek nebo přes ručičku beru jako poslední možnost výchovy, někdy je to fakt nutné.
 Helča 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:37:37)
Ono taky záleží na výchově toho dotyčného puberťáka.Můj syn vy ,že když dostane facku tak že kalich naší trpělivosti přetekl a začne přemýšlet.Není to tak dlouho co jsme se o první jeho facce bavili a naznal ,že to tenkrát byla síla co si dovolil.Prostě si myslím ,že na každého platí něco jiného.Na mého syna platí prostě facka dostal zatím jen čtyři a doufám ,že jich víc už nebude třeba
 sarmi 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:42:25)
"V patnácti? Fackovat puberťáka je trapné, nevýchovné, mě dát rodič v patnácti facku, tak prásknu dveřma a neuvidí mě."
fackovat mozna, ale dat facku? kdyby te poslal do oneh mist tvuj syn, tak bys co? vedla debatu? ~a~
kdyz mame male dite, tak si fandime, jak sikovneho a slusneho cloveka z nej vychovame, ale puberta je holt jina dimenze...
 ALianan 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:49:06)
Nevedla bych debatu, ale třeba zastavila kapesné. ~d~
Mám 4 pubertální bratry moc dobře vím co dokáže puberťák, a facka tomu nepomůže.
 Klára 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 12:04:54)
Tak mě rodiče v pubertě pořád jen vysvětlovali a zakazovali, nějak to na mě nefungovalo.Řeči jsem pouštěla druhým uchem ven a když mě zakázali kapesné, tak jsem si našla brigádu tu mě zakázat nemohli ,protože by to nebylo výchovný.Asi v osmnácti mě dal taťka facku ještě dneska si jí pamatují, byla jsem z toho v šoku, neboť jsem to nečekala,Od té doby jsem si dávala sakra pozor co jim odpovím prostě mě to probralo.Doufám že moje děti budou mýt klidnou pubertu a nebudou to takoví spratci jako sem bylá já.Jinak se mám na co těšit!!!!
 kreditka 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 12:45:38)
Tak to máme úplně stejně, až se divím, že jsem nedostala přes hubu dřív...
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 13:09:37)
No ono je to jiné u bratrů a jiné u svých dětí. Zastavit kapesné je fakt k smíchu, když dostává 100,-Kč na týden (sám si vydělává na různých brigádách). Je fakt, že před námi syn ani sprostě nemluvil (nejsem naivní, že venku mezi klukama se choval jako Mirek Dušín). Zato diskutuje ve škole s profesorama a stojí si za svým. Má z toho různé problémy, ale řeší si je sám. Doma v pohodě - tedy samozřejmě na rodinu s puberťákem fakt pohoda, jsou horší.
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 15:13:01)
Mé děti kapesné nedostávají - jsem samoživitelka.. nevím, co bych jim měla zakázat. A učí se vzorně...
 Aneka_ 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:46:53)
Velinko - já bita nebyla - víceméně, ale svoji poslení ¨"přezhubu" si pamatuji dobře. Bylo mi 19,stála jsem na vlastních nohách,měla jsem přítele. Ale ani to mne nijak neponížilo ~t~a dveřmi jsem neprásla. Nějak mi přišlo rozumnější popřemýšlet nad důvedem ono zfackování. A věř, maminka je mi stále maminkou a velkou oporou i přes ten její hrůzný přečin~t~~t~
 Ala 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 12:12:32)
No, to záleží na tom, co bys dělala po tom prásknutí dveřma. Možná až by přišel hlad a zima, tak bys zjistila, že ta facka byla zasloužená a přišla se rodičům zpátky omluvit.
 ALianan 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 12:37:12)
Já jsem v patnácti nebyla žádný svatoušek, praskla bych dveřma a šla bych ke svému o deset let staršimu příteli ( jsme spolu stále už deset let) a naši by mě viděli možná v neděli na obědě.

Dostat facku nějaký můj bratr, asi by to dopadlo podobně. V patnácti má člověk dost přátel na to aby se nemusel vracet domu. V patnácti to není malý dítě co se po setmění bojí venku.~d~





 sarmi 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 12:45:00)
to bych nerekla, spis jsi vyjimka..
 Margot+1 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 14:26:06)
Bohužel, taková výjimka asi nebude. Já bych v tom věku reagovala stejně, naštěstí už na to máma neměla morál. V 17ti jsem ale odešla stejně kvůli slovnímu ultimatu. Tím se ale rozhodně neobhajuji! ~f~ Však jsem také za dob svého pedagogického působení říkala bezradným rodičům, když byl ve škole průšvih: "Honem, co ve výchově nestihnete do 15ti, už nestihnete nikdy. Pak už se to musí jenom vydržet!" ~t~
 Klára 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 13:55:38)
Velino já jsem teda byla hrozný spratek ,až se divým že mě naši nenafackovali dřív.Prvního kluka jsem měla, až v sedmnácti a u kamarádek bych asi neobstála u nich možná ,ale u jejich rodičů určitě ne.Nejpozději ráno bych byla doma a asi bych se i omluvila.Ono opravdu záleží na výchově .Mě facka probrala a začala jsem se chovat dospěleji.Vůbec to tátovi nezazlívám spíš mu děkuji.
 Maja 
  • 

fackovat puberťáka? NE 

(5.2.2009 12:15:03)
Fackovat puberťáka nemá smysl, jenom shodím sebe a nic to nevyřeší. Lepší je ho nechat být a jít se uklidnit ven a pak vymyslet jiný trest. Kdyby dal někdo facku mě v mém věku, hodně špatně bych to snášela,v patnácti je to daleko horší. Nejde po nich chtít, aby se chovali dospěle a pak je mlátit.
Naštěstí jsem nikdy nemusela řešit závažné problémy (třeba krádež či něco podobného), většinou jsou to z odstupem času jen hlouposti. Ale co nevychováš do puberty, pak už fackama nespravíš.
 Karla 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(5.2.2009 13:12:20)
S tím ,až tak nesouhlasím .Můj syn byl do puberty zlatý(neodmlouval,poslechl na slovo,učil se doma pomáhal).Asi v patnácti mě položil otázku,,jak je možný ,že je tak chytrý.,a divil se po kom je.Teď v sedmnácti, se už nedivý řekne mě na plnou hubu že pochybuje o mé inteligenci.Facky mu zatím nedávám,ale daleko do nich už nemám.Dcera byla jako malá šílená a o její pubertě vůbec nevíme.Myslím si ,že puberta s každým zacvičí jinak a i celkem vychované dítko se může v pubertě úplně změnit a stát se nezvladatelným spratkem.A věřte ,že kdybych byla přesvědčena, že mě facka přivede mého syna zpět ,vrazím mu jí bez přemýšlení takhle si musím počkat, až spadnu na úplné dno,neboť vůbec nic nezabírá a můžu se snažit jak chci.
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(5.2.2009 19:16:29)
Můžeš mi prosím poradit jiný adekvátní trest pro puberťáka? A hlavně jak dosáhnout toho, aby se mu puberťák dobrovolně podvolil, když to má celé na háku?

Zkoušela jsem:
Zabavit PC - následek: puberťák se doma nevyskytuje před 22 hod.
Nějakou práci navíc - puberťák místo práce jde ven a viz předchozí.
Domácí vězení - puberťák se neobtěžuje vůbec přijít ze školy před 22 hod.
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 10:11:23)
Přestože mám tři děti, tohle, co popisujete, vůbec neznám. Možná to bude tím, že jsem je občas - asi tak do jejich 8-10 let - občas plácla. Vždycky věděly za co, dostaly své mantinely a pak už s nimi nebyl nejmenší problém. Podotýkám, že agresivitu to v nich ani v nejmenším nevzbudilo.
 Limai 


Re: Hmmm.............. 

(6.2.2009 12:15:13)
moji rodiče taky mají tři dospělé děti a taky to co popisují ostatní neznají.A nepotřebovali k tomu plácat(kromě toho že si mysleli že mě plácáním přes ruku odnaučí kousat nehty,ale ne za prohřešky či nežádoucí chování).Čím to bude,Heleno?
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 19:01:18)
Já taky občas plácla. A i dnes když dostane facku, tak je pak cca 1/2 roku schopná akceptovat jak stanovené hranice tak i jiné formy výchovy a na nějaký čas se to zase obejde bez plácání.

Jen by mě zajímalo, co dělat aby se nemuselo vůbec plácat, když je tu tolik přechytralých, kteří ví, že to jde i bez plácnutí. Ráda se poučím, abych mohla vychovávat taky moderně, jako ostatní.

Otázka zní, jak trestat puberťáka, aby to mělo nějaký výchovný efekt?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 19:35:54)
Jíťo, otázka zní jinak, jak jednak a mluvit s puberťákem, aby nebylo nutno trestat.

Na tom respektovacím kurzu je jedna z lektorek matka puberťačky a pětiletých dvojčat, takže měla bohatě zkušeností, ale padaly tam otázky spíš na mrňata, tak příklady neposloužím, protože já osobní zkušenost nemám; vím jen, že to jde úplně stejně, jako u těch mrňat. Jen ne ze dne na den, čím déle se žije v autoritativním typu výchovy, tím déle trvá "přeskočit".
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 19:43:22)
Tak mi řekni, jak jednat, když ti puberťák opakovaně chodí za školu? Nebo tě doma bezostyšně okrádá a v případě, že mu na to přijdeš tak tě ještě sprostě osočí, že je to tvoje vina, protože mu dáváš malý kapesný?

Klidnnou a rozumnou domluvu puberťák změní v nesnesitelnou hádku se spoustou sprostých nadávek na nás rodiče. A výše popsané tresty ignoruje.

Jak bys to řešila?????
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 19:52:35)
Jíťo, to je na mně? Už nejde sledovat vlákno, diskuse je moc dlouhá. Já nevím - ještě jsem nad tímhle nemusela přemýšlet, jak jsem psala výše, a začala bych prostě asi tím rozborem situace, získání jejího pohledu na věc a nějakou dohodou, kde bude ona přizvána k diskusi a může vyjádřit svůj pohled na věc a své návrhy. Plus přesně definované důsledky v případě nedodržení dohody, žádné vymýšlení ad hoc.
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 20:08:35)
Markéto,

Pro ilustraci:
Poprvé když byla za školou, následoval dialog doma, klidný, bez výčitek. Zeptala jsem se jí na důvod. Odpověď byla, že se navzájem hecovali, kdo si troufne. Nechala jsem to bez trestu, jen s tím, že jí to ve škole neomluvím a že si nepřeju, aby se to ještě kdy opakovalo.

Podruhé už se to řešilo ve škole za přítomnosti učitelky. Sliby se slíbily, trest ve formě dvojky z chování byl stanoven. Víc nic se nedělo, kromě toho, že jsem jí doma jednou větou řekla, jak mě zklamala a že mě to mrzí. Žádné výčitky.

Při dalších následovaly postupně zákazy a tresty... A z její strany jejich naprostá ignorace.

Další pokusy o komunikaci. Před dvěma týdny jsem se jí zeptala, jestli vůbec chce chodit do školy, navrhla jí, že se tedy má na to vykašlat a najít si práci. To nechtěla.

Co mám tedy dělat dál. Z mé strany to fakt nejsou výčitky. Snažím se s ní mluvit, snažím se z ní vytáhnout, co by vlastně chtěla... Všechno marnost.

Máš nějaký nápad co dál???
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 20:13:07)
Jíťo, blbý. Asi obě vidíme, že tresty a zákazy s tím nic neudělají, když nezafungovaly už na začátku :( jedinou šanci vidím v tom nějak nepřímo z ní dostat, co se děje - klidně jí třeba napsat dopis, nebo napsat jen tak obecné povídání o sobě, jak to prožíváš, ja ji máš ráda a máš o ni strach a nechat to někde ležet, nejak získat její důvěru místo dotazů a výslechu, nevím. Zkus kouknout na místní diskusi rodičů puberťáků, vyskutyje se tam dost lidí se zkušenostmi s teenagery, i docela drsnými ...
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 20:16:15)
Jde spíš o to, že s tím zatím nic neudělalo ani jednání jako rovný s rovným. Ani ty tresty. Má mě na háku a dobře ví, že stejně nemůžu nic moc dělat.
 Stáňa a dva kluci 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 20:24:03)
Jíťo, pardon, že vám do toho skáču, ale jak si k ní přistupovala od narození až doposud? Používala jsi respektující výchovu nebo spíš mocenský přístup? Jestli spíš to druhé, tak nemůžeš čekat, že se s ní okamžitě nějak domluvíš...navíc v pubertě. Bude to chtít dlohodobější změnu strategie a způsobu komunikace....
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 21:16:35)
Stáňo, di do háje!
Mluvíš o něčem, o čem nemáš páru!

Vím docela přesně, kde jsem udělala chybu a od té doby se datují ty problémy. Do té doby nebylo téměř ani třeba vychvávat, vždycky jsme se domluvily, téměř nikdy jsem ani nemusela zvyšovat hlas! Cca 2 roky zpětně - na počátek mého druhého těhotenství. Bylo pro mě hodně vyčerpávající období a tak jsem neměla na ni téměř čas. Dcera si to špatně vyložila a k tomu se přidala žárlivost na nového sourozence. Vyčlenila se z rodiny a veškeré moje snahy ji znovu začlenit selhávají.

Ale jak z toho teď ven??? Trápí mě, jak sama sebe ničí, kvůli hloupému nedorozumění. Je to moje chyba, za kterou objektivně bohužel nemůžu.
 Grainne 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 21:19:54)
Jíťo, tím spíš bys měla dopřát ten prostor, na "šprajcnutého" puberťáka, prostě neplatí nic, než čas. Ono to taky chvilku trvá, než se tím vším přebere.

 Stáňa a dva kluci 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 23:15:20)
Jíťo, ano nemám o tom ani páru, jen jsem se zeptala, nebyl to žádný soud, jen otázka...nic víc. To kakhle bojuješ s každým?

A co omluva? Společně trávený čas? Zkusila jsi jí to říct, jak to tu píšeš?
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 23:52:43)
jo, zkusila. I omluvu, že jsem se kvůli svým zdravotním potížím jí nemohla dostatečně věnovat a že bych to ráda dohnala.

A nebojuju, jen mě vždycky nadzvedne, jak rodiče mladších dětí přesně ví, jak se měly vychovávat ty dnes už starší a co se nejspíš zanedbalo.

Jenže co bybo, bylo. Už to nedám zpátky a tyhle řeči nepomůžou. Proto mě to vytáčí. Místo rady, co teď, se setkávám s dohady, co asi jsem kdy měla udělat jinak.

Až budeš mít někdy s dětma problémy, taky pravděpodobně budeš sama vědět, cos zpackala i proč. A nebudeš potřebovat, aby ti to někdo připomínal, nebo tě dokonce nepřímo nařkl z něčeho ještě horšího.

Nepíšu to sem, abych dostala rady, to stejně dost dobře nejde, protože naši situaci neznáte, a popsat ji by bylo na knihu. Teď zkouším ještě jeden fígl, ale nejsem si jistá, jestli to pomůže. Když ne, tak fakt nevím a asi šáhnu po vařece. Jsou prostě věci, které by si dítě dovolit nemělo (především být sprosté na rodiče).

Jen jsem byla zvědavá, co by udělaly ty zapřísáhlé neplácačky, pokud by všechno selhalo?
 Stáňa a dva kluci 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 0:06:29)
Jíťo, asi chápu, jak to myslíš i proč reaguješ vztekem. Taky nemám ráda, když mě někdo upozorňuje na chyby. Ale opravdu jsem to nemyslela jako útok nebo hledání chyb, co byly.

Psala jsem o respektující a autoritativní výchově. A vycházela jsem z toho, že pokud začneš v tomhle věku používat tu respektující po autoritativní, tak nelze změnu čekat hned. Nepsala jsem, co jsi měla dělat tenkrát, jen jak se máš eventuelně zachovat v přítomnosti.

Ty píšeš, že jste se vždy domluvily a nebyl s ní žádný problém. Přeju, ať se ti to podaří zdárně vyřešit. Měj se, dobrou.
 Stáňa a dva kluci 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 0:21:30)
A ještě pées:-)

"Jen jsem byla zvědavá, co by udělaly ty zapřísáhlé neplácačky, pokud by všechno selhalo?"

Na tohle ti těžko někdo odpoví, protože, jak píšeš, nikdo přesně nezná vaši rodinu, všechny vlivy ve výchově, povahy, životní situace, které se na tom všem podílely.

A to ti ani nemůžu napsat, jak mě ta strategie té tvé puberťačky pobavila(22hodina:-)). Já vím, mně se to kecá, viď:-)?
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 0:41:45)
tady zas až tak nejde o moji puberťačku a o naši situaci. Spíš o to, kdyby byla tvoje. Kdybys už zkusila všechno možné a stejně to nezabíralo.

Přestala bys to řešit, nebo ji nakonec zřezala v naději, že by to třeba mohlo pomoct? Rezignovala bys a smířila se s tím?

To totiž řeším. Zatím jsem ji nezřezala (tedy za tyhle problémy, předtím občas za něco jo a pomohlo to). Chci se k ní chovat jako k rovnocenému partnerovi, ale vždycky když už mi dojdou nápady na jiné výchovné metody, tak ji nakonec zřežu, ona pak pár měsíců seká latinu, pak začne zas s jinýma vylomeninama a jsme zase na začátku toho kolotoče.
 Kudla2 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 13:42:41)
Stáňo:

"Jen jsem byla zvědavá, co by udělaly ty zapřísáhlé neplácačky, pokud by všechno selhalo?"
"Na tohle ti těžko někdo odpoví, protože, jak píšeš, nikdo přesně nezná vaši rodinu, všechny vlivy ve výchově, povahy, životní situace, které se na tom všem podílely."


Sorry, že si trochu rýpnu - ale jak to, že na tuhle otázku bez znalosti rodiny a ostatních okolností odpovědět nelze, ale přesto lze bez znalosti všech uvedených informací tvrdit, že to URČITĚ jde jinak, než to tazatelka dělá? ~y~
 Stáňa a dva kluci 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 14:31:12)
Kudlo, jen si rýpni, to ustojím~y~

Tak to se musíš s otázkou obrátit na ty, které to tvrdí...Nikde jsem jí konkrétně něco podobného nenapsala. Navíc sama Jíťa píše, že rady nechce. Osobně si myslím, že v 99% případů lze vychovat dítě bez plácanců respektující výchovou při stanovení jasných hranic. Ale patent na rozum nemám, takže o všech bych si to rozhodně netroufla tvrdit. A už vůbec ne o těch vychovávaných autoritativní nebo příliš liberální výchovou~y~.
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 20:11:01)
Stáňo, to jsi mě špatně pochopila. Rady vítám, ale od lidí, kteří do naší situace vidí o trošku víc, takže nemusím neustále vysvětlovat, že to nebo ono jsme vyzkoušeli... Nemůžeš totiž radit někomu jehož situaci neznáš a tyhle krátké příspěvky ti toho taky moc neřeknou.

Takže rady ne, ale názor mě zajímá.

Rezignovat, nebo nakonec vyzkoušet i ty zastaralé metody fyzických trestů?

Pro Graine:
Momentálně zkouším něco podobného, co jsi mi radila (taky mě to napadlo). Zrušila jsem MAMAHOTEL. Milá zlatá puberťačka si může dělat co chce, ale já pro ni nehnu ani prstem. Nevařím, neperu, nežehlím neuklízím, nenakupuju, finančně nepodporuju.... A nestarám se!
 Grainne 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 20:26:38)
Jíťo, tak ať to vyjde, myslím, že nějaký ten prostor potřebujete obě. Snad se časem vymezí do vzájemně přijatelných hranic.
 marketa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 23:17:15)
ahoj jito,
jsi ve fakt nezavidenihodne situaci, drzim palce, aby se to srovnalo.
jednak moc doporucuju ti knizku "Respektovat a být respektován" a potom ma takovy napad. No, mozna me taky posles do haje a reknes, ze to nejde. nevim
moje svagrova ma dceru z prvniho manzelstvi, je tedy mladsi nez ta tvoje, ale taky pubertacka a k tomu dve uplne male deti z druheho (ted 2,5 a 4 roky).
presto se starsi dcerou jede vzdy na jare sama, bez ostatnich deti a bez manzela na 4-5 denni zajezd.
je to darek k narozeninam.
je to dobry zpusob, jak ji da cas, ktery maji jen ony dve spolu.
navic jednou tydne chodi jeji manzel s kamarady na "jedno nebo dve" to pak svagrova ulozi ty dva mrnousy a zbytek vecera tj cca od 8 do pul desate travi cilene se svou dcerou. povidaji si a dcera vi, ze tohle je cas pro ni (jasne, ze se u toho treba sklada pradlo a podobne, ale je tam pro ni, nejde si treba surfovat po netu.)
nevim, jaka je tvoje situace, ale muzes se snad s manzelem domluvit, a jit s dcerou jednou tydne do restaurace, kina atd a postupne se propracovat k te spolecne dovolene, kde si to konecne vyrikate, samy dve? moc bych vam to prala.
a radsi bych se nepokousela s ni ted resit tu skolu, proste ji spis venovat cas a naopak mluvit o necem jinem. potrebujes prece hlavne ziskat jeji duveru. vis, v nejhorsim pripade si, jakkoli hrozne ti to zazni, v srpnu udela zkousky, protoze z neceho propadne, ale to je jedno, jestli to do te doby date dohromady. vas vztah je mnohem podstatnejsi.
rekla bych ji narovinu, ze je pro me strasne dulezity dat vztah dohromady (nebo ji to napis, jak radila marketa, to byl dobrej napad) a ze s ni chces stravit vecer (vikend je na zacatek asi moc, to by te asi odmitla) a ze se nebudete bavit o skole a ni o dalsich konfliktnich tematech, ale proste si udelate hezky vecer. kdyz to bude mit uspech, tak bych to zavedla jako pravidlo. a vysledek se dostavi.
zdravi a preje vse nej
marketa
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(8.2.2009 0:32:18)
Dík, tohle mě fakt ještě nenapadlo. I když si nejsem jistá výsledkem, můžu se o něco podobného alespoň pokusit. Dovolená asi nepůjde, alespoň zatím, ale snad vy se mnou šla aspoň do cukrárny.
 Grainne 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 0:09:36)
Jíťo, na vařečku bych zapomněla, co zapomněla, raději bych ji pro jistotu vyhodila z okna~:-D
Zkus si uvědomit, čím to dítko prochází a jak je to těžké. Pro něj je dřina dospět. Pro rodiče taky.

Myslím, že už někde z minula jsme na sebe natrefily, na mně to dělá dojem, že se bereš moc vážně. V téhle etapě života prostě část a někdy hodně podstatnou část rodičovské autority ztratíš, to je totéž, co přírodní zákon. Zkus se s tím smířit, to je první krok.
Další kroky můžou následovat teprve potom.
Jinak, nějaké to dítě vykopnuté do života už mám a potom vlastním ještě jedno, které pomalu, ale jistě kromě bílení lednice začíná dávat najevo, že mu patří půl světa~:-D, potom mám nějakou tu školu na "případy", ale ta je pro život nějak "na houby", jediný praktický poznatek je ten, že vychovávané subjekty odbornou literaturu nečtou, takže podle ní ani nefungujou.~:-D
 Jíťa 
  • 

Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 1:07:30)
Graine,
to je fakt jen dojem. Neberu se tak vážně, jak to vyznívá. Jsem celkem pohodář a jen tak něco mě nerozhází.

Mě zajímají názory druhých. Proto tu diskutuju a občas i něco zveličím. Nehledám konkrétní rady pro sebe. Na to mám přátele, kteří mě i mou rodinu znají a můžou to lépe posoudit, než anonymní lidé na internetu.

Já jen vidím velký rozdíl mezi tady často popisovaným plácnutím v afektu (ujeli mi nervy), což považuju stejně jako většina za selhání. Už jsem tu psala jinde, že zlost by měl dospělý člověk zvládat jinak, než že zmlátí někoho slabšího.
A mezi tím, že mi došly veškeré nápady, jak vychovávat a tak se zcela vědomě s klidnou hlavou rozhodnu vyzkoušet i trest fyzický.
Vždyť si to přiznejme, výchova je věc víceméně instintivní a probíhá metodou pokus-omyl.

A přiznám to klidně tady. Párkrát jsem dceru uhodila, vždycky to bylo s chladnou hlavou, když už jsem nevěděla co jiného vyzkoušet.
A mohla bych všechny ty případy vyjmenovat za co to bylo, protože jich bylo fakt jen pár.
 Grainne 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(7.2.2009 13:35:55)
Jíťo, tady to ipravdu nikdo poradit nemůže, maximálně nastínit jakási MOŽNÁ.

Není to lehké, já vím~:-D. Spíš bych připustila, obecně vzato, že naši potomci to s námi taky nemají lehké. Jak správně píšeš, metoda výchovy je většinou pokus - omyl, díky tomu, že "každej jsem různej", potomstvo nevyjímaje.
Jo, já bych zaujala přísně vyčkávací metodu a číhala v ústraní, až se projeví. Teprve v ten okamžik bych reagovala. Sama píšeš, že se pohybujete na kolotoči, tak co nechat potomka vystoupit, až bude sám mít potřebu?
Neříkej, že jí to bude bavit donekonečna, jednou se unaví. Stát věčně v opozici je zdlouhavé, nudné a únavné. Však on se nějaký styčný záchytný bod objeví.
 Grainne 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 20:24:23)
Jíťo, tak nedělej nic, zkus to po jeho, či její - zdvořila a okázale ignoruj. Zdvořile, říkám.
Stejně jde jen o jedno, přesvědčit nás, nepříliš inteligentní rodiče, že oni vědí všechno líp. Tak ať si to užijou.
Čím víc se matka rozčílí, tím legračněji vypadá a oni se tak rádi baví.
Vážně to chce trochu nadhledu, ani se neotočíš a vyrostou z toho, nebo se ani neotočíš a skončíš v blázinci.~:-D
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: fackovat puberťáka? NE 

(6.2.2009 19:57:08)
Jo, a k té klidné a rozumné domluvě - je to opravdu domluva ve smuslu dialog? Nebo je to monolog - kázání? To je velký rozdíl, pokud druhá strana cítí, že není brána vážně, ta hádka je celkem nevyhnutelná. Měla by mít pociot, že se o jwejí důvody zajímáš, a to ne formou výslechu ("proč to děláš") ale poctivě hledat sama ("možná se ti doma něco nelíbí ..." např.)
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 15:10:41)
no vida.. a ten můj se pořád drží doma.. ani za kamarády nechce.. :-) několikrát denně přiběhne - mamko, pusku...
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 13:01:33)
Tak to mám štěstí, že můj syn (v sobotu 18) si tohle nikdy nedovolil. Jenže mám ještě jednoho (9let) a proto se držím zásady nikdy neříjej nikdy.
V tomhle případě puberta nepuberta dostal by ji taky.
 Insula 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 11:06:42)
Taky tak. Ale nejsem na to teda pyšná. Beru to jako, že už mi prostě došly "argumenty" a nevím si rady.
 Hanik + 2sluníčka 


Re: ANO, ale všeho s mírou 

(5.2.2009 20:09:45)
také bych neřešila hnedkom nějaký proshřešek plácnutím....ale nyní když už nervy povolí se to opravdu nedá. Ale budu mluvit jenom za sebe. každý dítko je opravdu jiný a na každýho platí něco jinýho.
Syn je sice moc hodný, ale velice vzdorovitý a umanutý, záchvaty vzteku, bouchání hlavou to znám.... poprvé jsem ho plácla když nás začal kousat - prostě sme mu něco nedovolili a on za námi utíkal a hryzal do noh, občas sem se i bála doma chodit kdy na mě vyjede, ale to bylo zase jenom období. Kousání už sice má pořád jako sebeobranu, ale jenom na doktorky a kadeřnice .... ale lepší se to....

Ono když něco opakuju několikrát a ta situace se nějaký čas opakuje tak prostě ta ruka vyletí, a pak to rázem pochopí a příště si to pamatuje.
I přesto to pořád zkouším jít na něj že prostě si stojím za svým názorem a nepřemluvi mě.

Vztekání mě nikdy nijak nevykolejilo, spíše třeba že je třeba s námi v posteli a chce před pátou ranní už vstávat a já řeknu že je ještě brzo že ještě ne.....jenže on pak začne křičet, vyvádět, a v zápětí nás kopat a rukama hází kolem nás, ...nejprve jsem to zkoušela rázným tonem a očima na něj, jenž nic, po několikáté jsem ho už plácla přes zadek ....situace se pak rázem noc od noci zlepšila.
 Liška s banem :) 


Jo, občas jsou nutné. 

(5.2.2009 11:17:59)
Když dítě nereaguje/neposlechne ani po několika výzvách, už zbývá opravdu jen to plácnutí přes ruku či zadeček. Malá je v období vzdoru, pořád zkouší prolomit hranice, no tak ji kvůli tomu občas zabolí zadeček.
 8.5Yettynkaa12 


Re: Jo, občas jsou nutné. 

(6.2.2009 9:04:34)
Souhlas s Liškou chlupatou
 Katla 


paní Bachárová,  

(5.2.2009 11:19:05)
naše děti jsou taková horda divochů jsou s to se zacyklit v takovém divokém, vzteklém, neřiditelném rauši, každý zvlášť či všichni dohromady, že k nim slova, ani hlasitěji , či VELMI VÝRAZNĚ hlasitě pronesená, prostě nedolehnou. Ohrožují někdy sebe i vše kolem a já někdy cítím blízko ke " klepla pepka" - takže doslova řeším "Bít či nebýt". Ale rozhodně jsem proti systematickému a surovému fyzickému trestání. Jen si myslím, že páně Matějčkovo "Ruka na zadku batolete není týrání dítěte" je aplikovatelné i na starší ratolesti. Je to asi jako když člověka v mdlobách křísíte přiměřeným políčkem. Osobně mě to přijde humánnější, než občas doporučovaná studená sprcha :-).
 Limai 


Re: Dceru nebiju  

(5.2.2009 11:31:23)
a nejsem zastáncem fyzických trestů.U nás vždy zabere věta pronesená velmi přísným zvýšeným hlasem a trochu výhružným tonem-"říkám ti to naposledy"......plus to co má udělat či nemá dělat.V našem případě je dostačující,protože dcera tuší že pak by zřejmě následoval nějaký trest a poslechne.Jinak se všechno snažím řešit vysvětlováním a domluvou.A někdy,když je dcera mimo,já jí něco řeknu hodněkrát za sebou a ona stejně neposlechne,tak umím tak zařvat že se barák otřese v základech.Ale to se dá použít velmi zřídka,protože zase kdyby člověk na to dítě řval často,tak se vůči tomu řevu to dítě stane imunním a bude to považovat za normální běžný projev vyjadřování a neposlechlo by stejně.Ale u nás toto funguje a netřeba fyzických trestů.
 Jitka 
  • 

Re: Dceru nebiju  

(5.2.2009 11:51:09)
Je otázka, co je horší, jestli na dítě řvát nebo použít malý fyzický trest. Myslím tím, plácnutí přes zadek nebo přes ručičku (mám na mysli malé děti, jiné zatím doma nemám). Vyzkoušela jsem obojí a horší reakce jsem zaznamenala na ten řev. Takže dneska to řešíme tak, že klidným hlasem několikrát zopakuju, co se nesmí apod. a když to nezabere, tak dojde na plácnutí a je hned klid.
 Limai 


Re: Jitko, 

(5.2.2009 12:41:30)
psala jsem že zařvu jen velmi vyjímečně,což neznamená několikrát denně,dokonce to neznamená ani jednou týdně nebo několikrát do měsíce.Je to tak vyjímečné,že dítě ohrozí mnohem méně,když na ni třeba čtyřikrát do roka takto zařvu,aby vůbec vnímala a nějak reagovala,než to vaše nevinné plácnutí,o kterém by tady těžko jediná z vás mohla s čistým svědomím říci,že ho použije třeba dvakrát za půl roku.Protože ten kdo je zvyklý dítě plácat za to že dítě dělá něco nemá,nebo že neposlechne,tak je jasné že třeba v období vzdoru se takových situací najde za den dost a když matka plácne jednou,plácne i podruhé a potřetí.Takže já vidím zase jako kontraproduktivní to "obouchávání."U nás se prostě vyjímečně stane,že někdy dojde k situaci,že dcera mě naprosto ignoruje,já jí třeba řeknu,že jde spát,aby si uklidila hračky,ona mě naprosto ignoruje,za chvíli zopakuji,opět nic,nebo řekne jenom jo a stejně se nic neděje,a když jí to takto řeknu třeba šestkrát a dcera si dělá vyloženě co chce,tak potom zařvu div si neroztrhnu plíce,aby mě vůbec vnímala.Musela jsem to udělat zrovna předevčírem a bylo to po době tak dlouhé,že si ani nepamatuji kdy naposledy jsem musela takto zařvat.V žádném případě si nemyslím,že by ji to ohrozilo na vývoji a zanechalo na ní psychické následky.Mnohem nebezpečnější byl pro ni psychický teror od mého ex,kdy dcera neposlouchala celé dny nic jiného než že dostane vařečkou a že si zaslouží na zadek apod.,a kvůli ničemu.S debilem už nejsem a dcera je v pohodě,mimo jiných problémů tam byl problém právě třeba v tom,že když jsme s ním žili,byla velmi neposlušná,když jsem od něj odešla,hodně se to změnilo.Ale i tak jsem ji odmítala ne jenom bít,ale dokonce i za cokoli plácat,když neposlouchala,a tomu magorovi to vadilo a neustále mi předhazoval,že jsem špatná matka,protože odmítám bít svoje dítě.
 Jitka 
  • 

Re: Jitko, 

(5.2.2009 17:39:30)
Na každé dítě platí něco jiného a nejde je všechny vychovávat stejně. Ať si každý rodič zvolí přiměřený způsob výchovy jaký chce, ale ať dítě nenechává růst jako dříví v lese!!!Já to své plácám teda vyjímečně, ale plácám a neřvu. Soudím také podle sebe, když jsem byla malá. Plácnutí jsem přežívala daleko lépe, než když na mne rodiče křičeli. Myslím tedy skutečně plácnutí, ne seřezání!!!
 Pruhovaná 


Re: Jitko, 

(5.2.2009 23:34:45)
Limai,
takže někoho plácnout přes plíny třikrát za cca 2 roky je průser a holá neschopnost,
a na někoho řvát do roztržení plic v zřejmě vyšší frekcenci je ok
~t~~t~~t~
To je skvělý jak to dobře víš ~v~
 Limai 


Re: Pruhovaná, 

(6.2.2009 12:19:39)
jsi jaksi vedle,protože já na dítě takto musím zařvat tak třikrát za rok.Chceš mi tady snad vykládat,že matky které dítě plácají ho plácnou třikrát do roka,protože dítě je v období vzdoru,takže nežádoucí chování se u něj projevuje několikrát denně nebo každý den a oni ho za to,že si lehá pravidelně na silnici,po půl roce plácnou?To bude asi nesmysl,že?
 madlenka07 


Re: Pruhovaná, 

(6.2.2009 12:23:28)
Já neřičím a plácla jsem po 2 měsících usilovných gumových nožiček a hysterie 3x v průběhu dalšího měsíce.Od té doby nic takového dělat nemusím.
 petra 
  • 

Re: Pruhovaná, 

(8.2.2009 22:55:21)
Milá Limai, nějak nevím, z čeho neustále odvozuješ, že matky, co své batole plácnou, to dělají neustále a ne jen dvakrát za půl roku - tedy tak často, jak ty zařveš, že se barák třese v základech. promiň, ale to zase přijde jako nesmysl mně - ty tu totiž vážně působíš dojmem hysterky, která na své dítě ječí jak pominutá, ale plácnutí považuje za naprosto odsouzeníhodné... Podle mě (a i podle toho, co často píší psychologové) občasné (ale opravdu občasné) plácnutí batolete je pro něj mnohem lepší, než občasné hysterické zaječení. Já sama za sebe jsem taky proti mlácení dětí, je mi to nepříjemné a nedělám to ráda. Naše tříletá dcera zažila plácnutí zatím třikrát za svůj život - pokaždé už šlo hodně do tuhého. Jinak stále dokola vysvětlujeme, omíláme a protože máme taky velmi živé dítko, které např. při přecházení přes silnici často nevydrží vést se v klidu za ruku a vyškubává se atd., tak neustále předvídám všechny možné katastrofy a často bývám po takové náročnější vycházce úplně vyřízená jak fyzicky (běháním), tak psychicky (strachem, co zas vyvede). Přesto se v naprosté většině případů neuchyluju k plácnutí, ale rozhodně ho nezatracuji a vím, že u nás to v těch málo případech, kdy k plácnutí došlo, opravdu dost pomohlo. Dítko v dané konkrétní situaci poslouchá mnohem víc a je v pohodě - ani to plácnutí ho nijak nepoškodilo, chvíli se vztekala a za moment byla OK, jen si to pamatovala, že tohle už ne. Zaječela jsem na ni, tak jak píšeš ty, jednou - celá se rozklepala, začala lapat po dechu, pak příšerně brečet a zajíkala se a třásla pak skoro celé odpoledne. Vyčítala jsem si, že kvůli mně se z ní stane nervák, a už nikdy bych na dítě tak nezařvala a nikomu to nedoporučuji.
Takže za mě je lepší opravdu to výjimečné plácnutí a řev, jak ho popisuješ ty, důrazně odmítám.
 Katla 


Příííísahám ,  

(5.2.2009 13:06:14)
řže jsou chvíle, kdy některé děti slova opravdu nevnímají.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Dceru nebiju  

(7.2.2009 13:24:10)
A to je přesně ono co se Ti řada lidí snaží říct: na Tvé dítě funguje něco, co na jiné děti nefungovat nemusí. Já rozhodně nejsem zastánce fyzických trestů a plácnutí jsem brala spíš jako své selhání. Ale když vysvětlování, zvýšený hlas atd., prostě nefungují a jde o něco závažného? Zajímalo by mě jaké tresty používáš, když dcerka po dobrém neposlechne a jde o něco důležitého. Opravdu, mě to zajímá, nemyslím to ironicky.
Ona se hezky řekne, že vyhroceným situacím se má předcházet, ale opravdu si myslíš, že to vždycky jde?
Jak jsem řekla, já jsem taky ve výchově spíš pro demokracii, ale jsou situace, kdy rozhodne rodič a dítě nemá na vybranou.

Synovi je 10 let a v tomto věku už fyzické tresty opravdu nejsou dobré. Jistě, i u batolat a malých dětí je lepší netrestat fyzicky, ale menšímu dítěti
symbolické plácnutí neuškodí.

A chtěla bych vidět tu skvělou komunikaci mezi dítětem a tebou, když tady nejseš schopná ani připustit (nebo pochopit?)jiný názor. Každý kdo v životě plácnul dítě je u Tebe hysterka, která mlátí děti?~~y~~y~~
 Limai 


Re: Dášo,nyní jsem  

(7.2.2009 23:47:43)
pslal odpověd pro LIMAI:/takže tam si to přečtimjelikož to nehodlám psát znovu,a když tě zajímá jak řeším situace kdy dítě neposlouchá,tak ty řeším prostě tak že se zamyslím nad tím proč mě zrovna v tu chvíli dítě nechce poslechnout,a jakým způsobem by se to vyřešit dalo.Když zrovna tento způsob nezabere,tak zkusím jiný a pokud i ten se mine účinkem,snažím se nacházet další a další a většinou i ve spolupráci s dcerou.Způsobů jak o něčem přesvědčit dítě tak,aby samo dospělo k tomu že je to pro něj žádoucí je v každé situaci spoustu.Nejsem líná si situaci zanalyzovat a hledat řešení.Ale chápu že pro některé matky může být myšlení velmi únavné a velmi bolestivé(tím nemyslím nikoho konkrétního).Zatím se tady nenašla jediná z těch co malé děti tak nutně musí plácat,která by napsala co všechno konkrétně udělala v určitých situacích že vyčerpala všechny možnosti výchovy a musela potomkovi ukázat kdo je tady pánem.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Dášo,nyní jsem  

(9.2.2009 10:43:41)
No, lidé jsou různí a v řadě případů máš s tou leností pravdu. Ale já myslím že tady diskutují většinou ti (nebo spíš ty), kteří se o výchově snaží přemýšlet. Jinak mě tahle debata dokonce trochu vyprovokovala k pokusům některé své postupy změnit~;), uvidíme.
Abys chápala v realitě se řadím k "neplácačkám", minimálně proto, že ve věku mého syna je opravdu bití selhání rodiče a nic neřeší. Jen se snažím říct, že symbolicky plácnout malé dítě nemusí být vždycky zrovna týrání a zásadní a nenapravitelná výchovná chyba. Přitom zcela souhlasím s tím, že bez plácání je to lepší.
Kdo dokáže dítě vychovávat nejen bez plácání ale i bez občasného křiku, má můj obdiv. Tedy pokud dítě vychovává a hranice a pravidla vymezuje.
U mě to není o lenosti ale o tom, že syn je spíš z těch hůř zvladatelných dětí. A občas mě dokáže vytočit. Tady nejde o to že musím být pánem. Ale třeba o to, že mu v první třídě dost dlouho trvalo než akceptoval, že úkoly do školy se prostě udělat musí. Jednou dokonce prohlásil, že ho týrám, to jsem na něm chtěla, aby ten úkol udělal. Chyba by byla kdybych jsem požadovala aby úkol dělal právě teď a ne třeba za chvíli, až si dokončí hru apod. V tom by se mnou řeč byla. Ne, tady šlo o to ten úkol vůbec někdy udělat.
Nebo další situace, syn je ve věku, kdy už jsem ho občas začala pouštět ven samotného (na jeho výslovné škemrání, že už je velký). Má vymezenou zónu kde se smí pohybovat a čas, kdy se má vrátit. Pokud chce opustit vymezený prostor, smí, ale má za úkol to oznámit. Stejně prodloužení času je možné, ale až se ohlásí a domluví. A hned zkraje pravidlo porušil. Poprvé jsem mu řekla, dobrá, stalo se to poprvé vysvětlila jsem proč je důležité, abych věděla kde je. Dokonce jsem zdůraznila, že se jako velký nechoval a že i já a táta máme ve zvyku ozvat se, když se neplánovaně zdržíme, aby ten druhý neměl strach. Takže jsem rozhodně nevystupovala z mocenské pozice. A výsledek? Ne hned, ale brzy se prohřešek opakoval. A tady už jsem trestat musela (ale ne bitím, neboj, ~b~, byl to zákaz PC nebo něco podobného).
 kreditka 


Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 12:54:52)
Tento způsob praktikuje švagrová na svém batoleti, dítě se sice zklidní ALE! Jakmile někdo v jeho přítomnosti pustí vodu z kohoutku dostane záchvat pláče a utíká se schovat ~q~ švagrová to považuje za normální....
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 13:48:15)
jak to jako praktikuje,neumím si to ani představit
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 14:10:37)
Když malá brečí tak ji prostě kropí vodou z misky, a když přidá v breku tak ji hodí do vany a pustí vodu ~q~ alespoň mi to takto vysvětlila. Nechápala, že já toto považuju za nenormální. Navíc se chlubí tím, že toto praktikuje i když malá brečí bolestí třeba zubů ~q~~q~~q~
 Luciášek 
  • 

Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 18:16:36)
Toto jsem použila 1x, na syna, byl vzteky bez sebe a nešel sklidnit, slova nezabíárala, pevnému objetí se od mala brání. Pustila jsem na něj ledovou sprchu. Zabralo to a od té doby si dává bacha. Ale trauma ze sprchy tedy rozhodně nemá. Ale kdyby na to došlo, tu sprchu bych použila znova. zatím nebylo potřeba.
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 18:28:44)
no tím bych se asi nechlubila,zkoušet to taky nebudu,mám strach,že se pak bude bát koupat.Největší síla je to,že někdo nerozlišuje pláč od bolesti a vzteklé řvaní,to fakt nechápu.Chtěla bych ji vidět,co by dělala,kdyby i v 2.5 letech vstávala co 2 hodiny,jako k miminu.Nevyspala jsem se od porodu a přes den krotit věčně uskákané dítě je někdy o nervy,pořád doufáme,že se to spraví,záchvaty vzteku už naštěstí nemá,ale nezažila jsem den bez řevu,někdy řve i celý den
 Zuzka 
  • 

Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 20:23:29)
Také jsem si myslela, že nikdy nebudu schopna použít studenou sprchu.....po půl roce, kdy moje dcera předvedla třeba deset záchvatů vzteku za den a já byla na zhroucení, jsem konečně ztratila nervy a chrstla na ní ledovou vodu z kohoutku.Stačilo aplikovat třikrát a po třech dnech bylo po záchvatech.Navždy.Vody se nebojí, ve vaně je šťastná a nejraději má, když jí sprchou dělám masáž.Zato se dlouho bála vysavače a důrazně popírám, že bych ji kdy přetáhla trubkou:-)
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 21:46:46)
Ono je něco jiného když se ta sprcha použije v nouzi, bohužel švagrová tam dává malou každou chvilku - jednou brečí kvůli zubům, podruhé nechce spát, potřetí kvůli vysypané mouce ve špajzu (prý to udělala poprvé), mě ruka taky občas uletí netvrdím že ne nervy mám jen jedny, ale mlátit či sprchovat dítě za to, že ho něco bolí, nebo že šahá pro sušenku a rozsype mouku ~a~
 Grainne 


Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 21:53:44)
Kreditko, to už je ovšem jednoznačně týrání. Jak fyzické, tak psychické. Zřejmě nejvyšší čas se nad tím minimálně pozastavit. Tady už by se nemělo říkat, že do toho nikomu nic není.
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 22:56:44)
Víš to je těžký, už jsem o tom taky uvažovala, ale nemám důkaz, svědky....navíc když je doma švagr, tak si to k holčičce nedovolí. Vždycky se s ženou o tom pohádá, jenže, on nemá také nejlepší pozici, není to totiž holčičky otec (ten se o ni nezajímá). Navíc švagrová je takový ten typ, že kdyby přišla sociálka, tak nic nezjistí....
 adelaide k. 


Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 21:56:13)
Kreditko, to je vážně děsivý :-(
 Stáňa a dva kluci 


Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 22:03:36)
Kreditko, taky mi to přijde strašný...co na to otec dítěte a jiní z okolí, babičky a tak?
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 23:03:43)
Se svýma rodičema švagřice nemluví, s naší babičkou ano, ta je z toho nešťastná, ale to ani neví vše (ze zdravotních důvodů je to lepší), navíc je to zas nevlastní babička, takže jediné co podnikáme je to, že si berem malou k sobě na hlídání (naštěstí její matka je společenský typ tak je malá u nás dost často) Domlouvat švagřici je házením hrachu na zeď. Otec holčičky se o ni nezajímá...švagr je doma jak může a malé snáší modré z nebe, se ženou už o tom několikrát debatoval, ale vždy to skončilo "Vždyť není tvoje..." ~n~
 Jitka 
  • 

a proč na švagrovou nepošleš sociálku? 

(5.2.2009 22:07:24)
teda chovat se takto ke svému dítěti má ségra, ...
Ma se ségrou jsme obě několikrát doslovava seřvali naši matku za to jak se chová k našim dětem a upozornili jí že tak sprostě jako se chovala k nám se k nim chovat nebude
Taky bych možná zkusila volat policii.
 kreditka 


Re: a proč na švagrovou nepošleš sociálku? 

(5.2.2009 23:07:25)
Volat sociálku a policii můžeš ale v případě, že máš ochotu lidí svědčit v případě sociálky, popř. policie ji musí chytit při činu - což je nemožné, bydlíme jinde než ona. Stopy na dítěti po sprše nikdo žádné nenajde a psychickou újmu u 17 měsíčního dítěte budou težko prokazovat. Je to smutné, ale je to tak ~d~
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: a proč na švagrovou nepošleš sociálku? 

(6.2.2009 9:53:02)
no to je síla jí je teprve 17 měsíců?Co s ní dělala,když byla miminko?Některé řvou v jednom kuse
 kreditka 


Re: a proč na švagrovou nepošleš sociálku? 

(6.2.2009 12:48:14)
Když byla malá miminko tak bydleli u rodičů švagrové, jak je znám tak by takové chování k malé nedopustily - nejspíš proto se od nich odstěhovala a nemluví s nimi ~d~
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 22:09:41)
chudák dítě,pokud je malé je to pořád něco,bolení břicha,pak zuby a kdoví co ještě.Asi bych se neovládla a něco jí řekla i za cenu hádek v rodině.Teď zrovna rostou Terezce poslední stoličky,je pořádně protivná,uřvaná když jí něco bolí tak se chce nosit.Má sice jen 12kg,ale dost se pronese,jsem drobné postavy tak mě to zmáhá.Naštěstí máme houpací křeslo a tak tam zpravidla zakotvím,zrovna včera jsem měla hodinový odpočinek,protože na mě usla.Nikdy by mě nenapadlo,že i za bolest někdo trestá dítě
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 23:11:03)
Kdybych počítala naše hádky na toto téma, tak se ani nedopočítám....nejhorší je že za 4 měsíce jí přibude další přírůstek do rodiny, musím doufat, ža švára sebere odvahu a konečně se vzepře....koneckonců půjde už i o jeho dítě!!
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 9:48:43)
v noci byly opět "spací manévry"tak jsem o tom ještě přemýšlela.Pokud ji pod sprchu cpe često a vpodstatě kvůli všemu,bála bych se,že si nato zvykne jako na samozřejmost,naučí se s tím žít,že to tak má být.Znám chlapečka,co byl od mala bit jak žito a časem otupěl,teď je ve škole a je to s jeho chováním horší,ale bití už na to nezabírá,neb si zvykl,tak jsem zvědavá co teď s tím budou dělat,polepšovna?
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 12:51:34)
V každým případě to na malé nechá následky, už teď je dost taková ustrašená jako kdyby čekala, co zase provede špatně....naštěstí švagřice ji chce protlačit brzo do školky, tak doufám, že ji to vyjde a malá by měla aspoň půl dne jistotu klidu ~d~
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 13:02:04)
ach jo,to je síla,říkala mi kamarádka,že za totáče byly sprchy normální a prý i na doporučení lékařky,co potom dělali se zlobínama v domovech?máme v rodině pár,co nemůžou mít děti,musí projít martiriem kolem adopce a ti co můžou mít dětí habakuk se k nim takhle chovají,doufám,že dalsí dítě to nečeká,ale dost o tom pochybuju,vychovávám tak jedno,budu i druhé,snad s tím bude otec moct něco udělat
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 13:12:48)
Normální???? To je děs! Tchýně makala dříve v ústavu s mentálně postiženými dětmi, ale toto prý nepraktikovaly ani při záchvatu klientů (praktikovaly se klecová a síťová lůžka, popř. specielní oblečení, aby se nemohly děti poškodit, medikamenty minimálně) tak doufám, že to nebyla za totáče vyjímka ~a~

Až se jím to mimi narodí, snad se situace zlepší, přeci jen švára k němu bude mít práva jako otec a její hlavní argument o otcovství nebude moc použít. Nejhorší je že švára je flegmatik - kdyby nebyl tak druhé dítě by s ním těžko čekala, spíš by nebyla ani za něho vdaná...Doufám, že se švára pochlapí a nebo alespoň ona dostane rozum bohužel mi nic jiného nezbývá
 Ifka... 


Re: Co osprchovat švagrovou? 

(6.2.2009 23:02:25)
Mám z toho pocit, že švagrová ve své dceři vidí krach svého prvního vztahu, vidí v něm bývalého, tak si vybíjí vztek. Potřebovala by se s tím nějak vyrovnat. "Kope" kolem sebe, protože sama potřebuje pomoc. K psychologovui ji nedostaneš. Vyrovnala se s minulým vztahem? Měla by udělat tlustou čáru , podívat se na dceru jako na čistý papír, na který začne psát jen ona a nový manžel. Zkus si s ní popovídat o bývalém muži, ona cítí ublíženost, chce najít viníka, ale nechápe, že má před sebou obětního beránka. Měla by nabýt pocitu, že dcera je spojencem v těžkém traumatu, ne nepřítelem, který ji provokuje. Malá cítí bolest, něco chce vyjádřit, svěřit se mamince, chce ji obejmout, ale ona ji místo pochopení ubližuje. Ty dvě by se měly spojit, pocítit něco společně. Zkus vhodně nastavit nějakou situaci, aby se švagrová o dceru bála, aby v ní viděla třeba sebe bezbrannou. Byla by schopná místo sprchování třeba odejít z pokoje, kde malá brečí? Mohla by svůj vztek vybít nějak jinak než sprchou? Zbytečně vytahuje zbraně.
Obávám se, že švagrová bude dělat mezi dětmi rozdíly (1.dítě = nepovedené, 2.dítě = zlatíčko) To by byl velký průšvih.~:(
Napadlo mě něco kacířského: Kdybys na vlastní oči viděla, jak malou sprchuje, byla bys schopna tu sprchu obrátit na ni? (těhotenství???) Ona to ale dělá spíš beze svědků...~o~
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: Co osprchovat švagrovou? 

(7.2.2009 10:33:06)
asi na tom něco bude,dost dobrý pohled na věc
 kreditka 


Re: Co osprchovat švagrovou? 

(7.2.2009 19:35:02)
Kdybych byla u toho, tak bych ji musela ruce urazit....popadla bych malou a normálně bych ji odnesla popř. jak píšeš dostala by sprchu švagrová...jenže to je takové scifi....bohužel! Švagrová je složitá povaha (její otec mi řekl o mém švagrovi na jejich svatbě cituji "Chudák, to musí bejt opravdu trouba jinak by si tu naši holku nikdy nevzal" No měl svatou pravdu. Otec první holčičky se o ní nikdy nezajímal, bohužel si za to hodně může švagřice, protože ho tlačila kam nechtěl a i když u "oplodnění" byly oba, tak to dítě na něj spíš navlíkla navíc dokud se holčička nenarodila tak byly 4!!!!! adepti na otcovství!! Holčička je celý tatínek takže není pochyb a její otec už má svoji rodinu....Se švagrem chodila půl roku, pořád se hádaly, ale hned po měsíci oznamovala svatbu...za týden po svatbě oznamovala těhotenství což švára evidentně moc nečekal~d~ Navíc pokud kdokoliv něco švagrové řekne ohledně malé nebo prostě jen nesouhlasí s jejím návrhem je hned "m*cha" či "h**zl - není s ní domluva....trochu jsem se rozepsala, ale bohužel i takto může vypadat realita, kdy vše odnese nevinné dítě ~n~
 Ifka... 


Re: Co osprchovat švagrovou? 

(10.2.2009 13:38:35)
Kreditko,
nechceš mi dát na sebe kontakt? Sice jsem tuto debatu jen tak prolétla očima, ale váš příběh mě naprosto zaujal a myslím na tu malou. Napadlo mě ještě najít nějakého rodinného psychoterapeuta (samozřejmě by musel být diskrétní a velice taktní), který by byl prostředníkem mezi nervní matkou na jedné straně a dcerou, která by měla za zády vás, co ji občas hlídáte. Myslím, že policie, sociálka apod. by v extrémním případě dítě odeblala, skončilo by v ústavu a kruh by se uzavřel. Náš právní systém neumí pomáhat, jen trestat... Cítím z vašeho příběhu, že by se ta rodinná situace dala ještě slepit. (I když psychologa bude potřebovat i malá...)
Kdyby se podařilo švagrovou trochu citově vydírat v tom smyslu:" Jestli malá bude znova pod sprchou nebo ji uslyšíme řvát, tak už ji neuvidíš!" a mít v záloze inteligentního terapeuta, možná by to s ní zacloumalo. Jen je tu úskalí třeba odstěhování nebo únosu, ale vzhledem k těhotenství... Předpokládám, že malou budete v jejím šestinedělí hlídat.
Šlo by její vykázání z bytu na 10 dní, jak to ukládá zákon ohledně týrané osoby? (bohužel asi i s policií)
Připomíná mi to alkoholiky. Co na ně jedině zabírá? "Budeš chlastat? Tak si jdi nebo my odejdeme od tebe, ničíš rodinu. Druhá možnost - běž se léčit a to okamžitě nebo zůstaneš jak troska sám..." (léčil se i herec Menšík)
Takovéhle příběhy mi dělají vrásky na duši, s tím se musí něco dělat...~;((~d~
Můj mail: ifka86@seznam.cz
 Astrit 


Re: Studená sprcha ne!  

(5.2.2009 23:32:07)
Teď jsem někde slyšela, že trestání studenou sprchou může poškodit dětské srdce, prý stažení cév a teplotní šok, dítě v amoku má zvýšený tep, tlak i adrenalin, tak je to možné...Prý je to účinné, ale po tom co jsem slyšela bych z toho měla strach. Někteří lidé si to chválí, že je to účinné. Nevím, nezkoušela jsem a pro jistotu ani nebudu.
 *Niki* 


Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 9:37:10)
Astrit, s tou studenou sprchou: ano, je to účinné. Doživotně ti to zablokuje cestu a úctu k rodiči, ta voda to spolehlivě odplaví. Pak už posloucháš jen ze strachu z trestu. Je to absolutně drastická metoda. Hledat cestu k takovému rodiči je vnitřní boj, což si rodiče, kteří si myslí, že problém "vyřešili" za 5 minut, nikdy neuvědomí...
 Kudla2 


Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 9:48:28)
Mono, nechci rýpat, ale Tebe rodiče sprchovali a znenáviděla sis je kvůli tomu? Že sis tak naprosto jistá, jaké účinky to má?

(P.S. vůbec nejsem příznivcem sprchování, nikdy jsem to neudělala a nejspíš ani neudělám )
 *Niki* 


Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 10:05:43)
Kudlo, nerýpeš, v pohodě. Ano, já byla sprchované dítě a rodiče si pochvalovali, jak to zvládli, že pak už jsem se nevztekala. Poslouchala jsem. Samozřejmě jen když u toho byli, měla jsem strach z trestu, občas jsem byla bita. Dodnes mím sevřený žaludek při jednání s "autoritou", jde těžko začít smýšlet i chovat se jinak, když jsi byla vychována v poslušnosti. Když u toho nebyli, byla jsem jak urvaná z řetězu.
Jasně že už to je za mnou, ale byl to boj. Není nutné, aby takto musely např. bojovat i moje děti.
Svým rodičům jsem odpustila, jen dělali, co uměli, sami tak byli vychováni. Oni by nikdy nepochopili, že je jim co odpouštět, dodnes si v rodině myslí, že je dobré dítě trestat.

Je to hnusné a zákeřné takto děti trestat a ta bolest, byť si ji člověk nepamatuje na vědomé úrovni, se zapíše navždy.
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 12:58:01)
Právě tohle zažívá či bude zažívat ta moje malá nevlastní neteř, jakmile je poblíž máma tak holčička poslouchá jak hodinky (za neposlušnost je hned trestána), když je máma daleko tak je to úplně jiné dítě, poté máma přijde a zas poslouchá - jako by v ní byl vypínač, který její matka zapne či vypne ~l~
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 10:14:58)
To by mě zajímala, jak děláte tělesnou očistu. To se koupete ve vlastní špíně?
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 13:03:22)
Jenže tady nejde o každodenní tělesnou očistu! Tady jde o to, že některé matky trestají děti tím, že je hodí do vany a sprchují ledovou vodou a to nejen když jsou děti hysterické či vzdorovité, ale např. i v případě, že brečí bolestí! ~q~
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 13:28:36)
Omlouvám se, příspěvek vyzněl jako nechuť ke sprchování vůbec. Jinak stará dobrá rada našich babiček zní - a já mám s tím také dobrou zkušenost, že hysterickému dítěti cáknete do obličeje trochu studené vody. Tedy ne ledovou sprchu na celé tělo.
 kreditka 


Re: Studená sprcha ne!  

(6.2.2009 16:22:18)
Já se omlouvám za tak agresivní reakci, ale když vidím, jak je to dítě trestané tak bych ~n~
 Miko1 + 2 


souhlas 

(5.2.2009 13:28:32)
vidim to stejne, svoji 27m dceru vyjimecne placnu pres ruku, vzdy po nekolikatem klidnem, ale duraznem upozorneni. neni u toho plac, ani vztek, ani vykulene oci a nezadanou cinnost to ukonci. az na jednu vyjimku triskani s balkonovyma dverma na dovolene, kdy radsi dobrovolne prisla s natazenou rucickou, aby si mohla jit trisknout znova ~y~.
placnuti pres zadek popuzivam v ojedinelych situacich ne ve smyslu trestu, ale jako probrani z "agonie", kdy rady ignorovat nemaji smysl (dite nechce odejit z prolizacek atd...). placnu ale vzdy pouze jednou, bud se "probere" a zacne vnimat, nebo "odklidim" vztekajici se ditko do bezpeci a od lakadel a ignoruju. biti jako trest podle me nema smysl, placnuti na probrani mi prijde shodne s poplacanim cloveka omdleleho, jak bylo zmineno hroudou. pamatuju si, ze u miminka stacilo tlesknout ~2~
 Dobra1 


Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 11:49:34)
Myslim, ze dite potrebuje mit jasne stanovene hranice. Mnoho veci je treba resit diskusi, ale v urcitych pripadech je dobre pouzit i fyzicky trest. U malych deti v pripade vyrazne a jasne neposlusnosti, kdyz vidim, ze to opravdu dela schvalne a ceka, co udelam, pocitam do 3. Na slovo 3 nasleduje jedna rana na holy zadek s tim, ze diteti reknu: " Je mi lito, ale vis, ze za tohle uz musis byt potretsana. Dostanes 1 na zadek." U starsi, trilete dcery, uz nepocitam. Vi, ze v urcite situaci ma hned poslechnout. Kdyz to neudela, zeptam se ji, jestli vi, ze neposlechla a v cem. Teprve kdyz sama odpovi a tedy vi, co udelala a vi, ze bude nasledovat trest, reknu ji, kolik dostane (obvykle staci 1, kdyz se brani, dostane 2). Pak si o tom promluvime,dokud neskoncime smirenim. Ze zacatku to bylo horsi, ted uz dcera prijima trest vetsinou bez problemu, vi, ze prekrocila meze. Ja sama jsem moc byta nebyla, resilo se to dlouhymi domluvami a rodice mi davali jeste par hodin najevo, ze jsem je svym chovanim zklamala. Myslim, ze vyresit vec hned bez dalsich nasledku je lepsi. Po trestu proste uz dalsi psychicky trest nenasleduje. Navic to i me chrani pred zvysovanim hlasu a kricenim, kdyz dite uz po pate neposlechne.
Osobne mi moc pomohla knizka Pastyrem detskeho srdce. Je krestanska, v necim nesouhlasim, ale pomohla mi, aby trestani deti bylo primerene a jen v nezbytnych pripadech a ucim se diky ni vyhybat i skrytym psychickym trestum, ke kterym ma myslim hodne lidi sklony, zvlast tech, kteri zcela odmitaji fyzicky trest.
 sarmi 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 12:38:24)
tak to mi prosim porad: jak stanovit hranice bez fyzickych a psychickych trestu u maleho ditete, rekneme triletaka, ktery prochazi obdobim vzdoru? mam ho nechat byt a jit se vydychat? stokrat za den?
 Makůva 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 15:17:08)
Proboha, PROČ jsou v "křesťanské ideologii" tresty žádoucí? ~d~
 Dobra1 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 20:53:27)
Ja taky nechapu, co tim myslis. Krestanstvi klade duraz na lasku. Pokud se tresta, i ten trest musi byt dan v souvislosti s laskou. deti, ktere vyrostou bez hranic jsou akorat tak nestastne a z toho vznikaji nejruznejsi poruchy chovani a velmi nestatsni dospeli, Jiste nebudu fyzicky trestat 12-lete dite, na to uz je pozde. Ale 2-letemu capartovi netere veci v diskisi proste nevysvetlim. Jestli ty jo (Madelaine), ses fakt dobra~R^
 Dobra1 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 9:08:32)
Ahoj Madelaine, chapu, jak to myslis. Jen by me zajimalo, ty si opravdu myslis, ze nemame respektovat autority jen proto, ze autoritami jsou - ucitel, sef v praci? Tedy pokud mame pocit, ze nejsou dostatecnymi autoritami, ze si to prede mnou nezaslouzi, tak je nemam poslechnout? Je fajn, ze dite je pro tebe a ty pro nej od malicka partner,ale co kdyz ve skole plati, ze deti behem vyucovaci hodiny nemaji pouzivat mobil ani k psani SMS. Pokud si dite mysli, ze to jeho ani jeho spoluzaky nerusi, ma tedy jiny nazor nez ucitel, ma byt respektovana svoboda ditete nebo autorita ucitele? Nebo ma ucitel o vsem, co po zacich chce, s nimi diskutovat, dokud vsichni nesouhlasi, ze udelaji zadany ukol?
Fakt me to zajima. I ta knizka, o ktere se opakovane zminujes, zatim jsem nepotkla jeji nazev.Ja si zase myslim, ze demokracie je dobra vec, ale ne vzdy a ve vsem, respektovat autority je take dulezite.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 9:35:03)
Kniha je to tato: http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/vzdelavaniprodospele/respektovat/knihy/15350.aspx

Jsou tam i ukázky.

Pro rodiče menších dětí nebo pro koho je tohle příliš učebnicovaté tahle:
http://knihy.cpress.cz/knihy/knihy-pro-deti/pro-rodice/KZ0071_jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly-jak-naslouchat-aby-nam-deti-duverovaly/
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 9:42:48)
Dobri, nejde o uposlechnutí z pozice moci. Učitel má právo vyžadovat od dítěte respektování pravidel, takže to psaní SMS v hodině, pokud není PŘEDEM DANÝMI pravidly umožněné, je samozřejmě nutné dodržet.

On je trochu problém se slovem autorita, protože ho používáme na dvě různé věci. Já mám úctu před přirozenou autoritou člověka, který si ji vybudoval svými schopnostmi a činy, a je zajímavé, že taková autorita má obvykle reslekt a úctu k názorům ostatních i méně zkušených. Naopak nechci být pro své děti (ani pro nikoho dalšího) "autoritou" ve smyslu mocensky výše postavené osoby, ktrou je třeba vždy uposlechnout bez ptaní se po smyslu činu prostě proto, že jsem to řekla.

Řízení se pravidly, na jejichž plnění dohlížení například policisté, nemá s autoritami nic společného. Já dodržuji to pravidlo, nikoli poslouchám policistu.
 Kudla2 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 9:53:52)
Markéto, moc nerozumím, jaký je v tom rozdíl?

Učitel a policajt mají právo vyžadovat od dítěte respektování pravidel. Z pozice jaké autority? Té přirozené nebo té mocensky výše postavené?

Skoro bych řekla, že té druhé. Protože to by pak bylo vlastně v naprostém pořádku to, na co si teď stěžují učitelé - že učitele, který nemá přirozenou autoritu, prostě poslouchat netřeba.

Nebo jak jsi naznačila - pravidlo se dodržuje proto, že je to pravidlo, bez ohledu na osobu toho, kdo ho vymáhá?

Jenomže to, že je něco pravidlem, člověk nepochopí sám od sebe, musí se to naučit. Respektive musí ho to NĚKDO naučit. A kdo jiný než rodiče? A jak budeš řešit situaci, kdy dítě pravidlo zná, ale nevezme ho za vlastní (třeba ten příklad s těmi mobily ve třídě?)
 adelaide k. 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 10:07:10)
Kudlo, co je na tom nelogického?

S různými pravidly se dítě setkává pořád a nestanovují je vždycky rodiče. Např ty už omleté pravidla silničního provozu :-))
A pokud je dítě zvyklé, že se pravidla dodržují a když ne přijdou nějaké přirozené důsledky, je IMHO jednodušší cesta k jeho repektování (toho pravidla...)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 10:26:39)
Myslím, že Adelaide už ti odpověděla, ano, já učím děti, že pravidla od něčeho jsou, že jejich porušení má nějaký přirozený důsledek bez vazby na moji osobu jako toho, kvůli komu se pravidla dodržují. Tj. zuby se čistí proto, že nám to pomáhá, aby nebyly zkažené, přes silnici se rozhlížíme, abychom snížili riziko přejetí autem, věci nehážebe bezhlavě na zem, protože pak je musíme uklízet a třeba se pak nestihne něco, na cojsem se těšili (večerníček nepočká, že). Nikoli proto, že jinak mě maminka potrestá. Pravidla silničního provozu nedodržuju proto, že se bojím policajta, ale protože to chrání mě i ostatní.

Mocenským přístupem si sice msylíme, že přimějeme děti dělat věci pro to první (jejich smysl), ale často svými metodami docílíme toho, že to dělají pro to druhé (pro osobu, terá to po nás vyžaduje, ať už pro strach z trestu nebo pro snahu se zalíbit). Udělujeme vnější motivaci a myslíme si, že tím vychováme člověka, který má motivaci vnitřní.
 Limai 


Re: Kudlo,konkrétně ty pravidla  

(6.2.2009 12:29:53)
silničního provozu,když jsou zde zmíněna-nevím jak ty,ale např,já dodržuji pravidla silničního provozu proto,že v opačném případě může na zdraví a na životě ohozit nejen sebe,ale i ostatní účatníky silničního provozu.Takže nepojedu přes křižovatkou na červenou proto,že bych se mohla srazit s protijedoucím autem a způsobit třeba sobě značnou škodu na autě či na zdraví.Ne proto,že by to vyžadoval nějaký policajt,který má dodržování PSP kontrolovat.Takže se pravidly neřídím kvůli autoritě policajta,ale proto že si uvědomuji třeba až smrtelné důledky takového chování.
 Kudla2 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 12:17:29)
Madelaine, ale když Tě zastaví v autě policista a bude po Tobě chtít, aby ses mu třeba legitimovala, a Ty si budeš myslet, že je to zbytečné, protože jsi nic neudělala a pospícháš, tak ho neposlechneš, protože pro Tebe není žádná autorita?

A to s těmi dětmi a učiteli - ano, existují a vždycky existovat budou učitelé, kteří přirozenou autoritu nemají, tudíž podle toho, co jsi napsala, dělají svou práci špatně a není nutné, aby je Tvé děti poslouchaly?

IMHO existují špatní šéfové, špatní učitelé atd. bez autority, nicméně ani to neopravňuje podřízené/děti, aby si vůči nim dovolovali úplně všechno.
 Kudla2 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 12:37:26)
Madelaine, a proč je to pro Tebe jednodušší? Není to náhodou proto, že se vyhneš trestu (pokutě, v lepším případě jen opruzování)?

Pokud je učitel tupec, i přesto je IMHO nutné zachovávat ve vztahu k němu určitá pravidla vyplývající z toho, že je v té chvíli, nic naplat, oficiální autorita. Tj. například zdravit ho, neříkat mu šmejde, a v rámci možností se řídit jeho instrukcemi.

Ale to, jestli ho VNITŘNĚ uznáváš, je přeci věc naprosto odlišná. K tomu bych své děti nikdy nenutila, dokonce bych na rozdíl od mnohých z generace našich rodičů byla schopna s nimi souhlasit, že ten a ten se nechová správně a že mají správný pocit,že to není ono. Přesto bych trvala na tom, že se k němu i tak musí chovat určitým způsobem. Jako když jsi v situaci, že Tvůj šéf je blbec - nikdo Tě nenutí, aby sis o něm myslela, že blbec není, ale dokud to nepřesáhne určité hranice, tak ho prostě jako šéfa aspoň navenek respektovat musíš.
 Kudla2 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 12:56:44)
Madelaine, protože to prezentuješ nikoli jako svůj názor, ale jako obecné pravidlo, a naopak mám pocit, že chceš přesvědčit Ty nás, že naše filozofie plácání není správná. ~;) Já nemám Tak mi to nedá, trochu Ti do toho nezašťourat, nakolik jsi to jako obecné pravidlo schopná obhájit. ~;)

Pokud bychom se bavily v rovině - JÁ SVÉ děti nikdy fyzicky netrestám, protože mi to přijde vůči nim nefér a fungují MNĚ na ně beze zbytku jiné metody, tak bych ani nepípla, ostatně by ani nebylo proč.
 Kudla2 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 13:04:33)
Madelaine, "hledat argumenty k ospravedlnění něčeho" - to není úplně fér. Na ty argumenty se tady zhusta ptali "neplácači" (stylem proč vy plácači tedy plácáte, co v tom vidíte účinného apod.). Takže vám občas nějaký "plácač" na takovou otázku odpoví.

Připadá mi to, jako kdyby někdo byl přesvědčený o škodlivosti např. pomerančů pro dítě, snažil by se přesvědčit ty, co mu pomeranče dávají, že je to špatné, a člověk, který až dosud pomeranče dával a neshledává na tom nic špatného, se pokusil mu vysvětlit, proč na tom nic špatného neshledává.
 Grainne 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 13:12:30)
Kudlo, každé plácnutí je selhání, snaha okamžitě vyřešit nějaký problém. Dítě není na vypínač, ovšem systém plácnutí ve smyslu toho tvého "šokování" je snahou o hledání toho vypínače.
Koneckonců - dát alergickému dítěti pomeranč je taky selhání, když vím o tom, že je alergické. Každý rozumně uvažující člověk se toho vyvaruje okamžitě po zjištění.
Naproti tomu důsledky plácání, nebo neplácání se mohou projevit mnohem později a nedají se předem odhadovat, kdybychom připustili plácání jako neškodný prostředek, jak mj. zjistíme třeba fakt, že od určitého okamžiku na něj je dítě "alergické", tj, že může přinést negativní důsledky třeba za 10 let?
 Limai 


Re: kudlo, 

(6.2.2009 18:34:11)
to že někoho zdravím a neříkám mu šmejde je pro mě otázkou slušnosti,nikoli autority.Sousedce od vedle taky neříkám krávo a zdravím ji,ačkoli to pro mne vůbec žádná autorita není.A instrukcemi učitele se řídit NEMUSÍM,ale CHCI,protože v případě že se jimi řídit nebudu,tak z toho pro mne plynou nějaké důsledky,které si uvědomuji,nezáleží na tom zda je to poznámka či pětka,nebo budu po škole či za trest dvěstěkrát něco napíši.Ale ty negativní důsledky z toho vyplynou pro mě,ne pro učitele.Když učitele neposlechnu a řeknu mu že mu na napsání slohové práce s..u,tak jsem to já kdo dostane pětku,ne učitel.Takže já se snažím správně chovat kvůli sobě,ne kvůli učiteli,protože pro něho z mé pětky žádný důsledek neplyne.
 Limai 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 12:46:18)
mnohem efektivnější je stokrát za den mu nějakou vrazit.Mimochodem,nyní mě napadá,zrovna před pár dny jsem tady na Rodinu psala příspěvek o tom,že moje neteř bije ostatní děti.A když jsem s ní o tom hodila řeč,tak se ukázalo,že jí to připadá správné a v pořádku,protože mi sdělila že ji její máma taky bije,takže ona může též bít kohokoli včetně matky.Je to v diskusi "trestání dětí"
 kreditka 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 13:05:57)
Hm my tady máme ve vsi zase dítě, které bije všechny okolo stojící děti ať ve školce, na hřišti a je to dítě doma NEBITÉ!!! Matka zatímco její dítě tluče ostatní děti jen na to čučí a několikrát ji řekne "Maruško to se nedělá" a jinak nic a holčička vesele tluče dál...ptala jsem se jí jestli ji to není blbý jen tak přihlížet zatímco její dítě ubližuje a odpověděla mi, že nemůže nic dělat, protože Maruška je individuální osobnost a ona to musí respektovat, protože by ji jinak měla nízké sebevědomí...Jen čekám, kdy to někdo z rodičů neustojí a flákne jednu na zadek dítěti, když se k tomu matka nemá....
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 13:12:33)
Ano, to je bohužel nepochopení slova "respekt" - já respektuji své děti jako lidi, ale to neznamená, že budu omlouvat jejich chování. I hranice lze ovšem vymezovat tak, abychom dítěti nerozkazovali, netrestali a neponižovali.

V tomto případě prostě připomenout pravidlo ("nebijeme se navzájem"), navržení řešení ("Co by ti pomohlo, abys ostatní nebila? (...) Mohla by sis třeba jít támhlena kraj pískoviště bouchat lopatkou do kyblíčku.") a pokud dítě v bití pokračuje, sbalit ho a odejít z pískoviště se slovy "Vidím, že dnes nechceš respektovat pravidla, která mají lidé mesi sebou, musíme proto odejít."

Bohužel, jak "domlouvání", tak potrestání jaksi k pochopení pravidel dítětem obvykle nevedou, zato jsou jednoduché a nebyžadují od rodiče větší úsilí.
 kreditka 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 13:23:09)
Chtěla jsem jen nastínit extrémní případ matky, který osobně znám (někdy bohužel)

Sama musím říct, že v podobné situaci, kdy naše malá jednou začala otloukat sestřenici mě ruka ujela za což jsem na sebe pyšná rozhodně nebyla, ale většinou když nezabere domluva a její omluva (v jejích 15 měsíčních možnostech) odnesu jí z místa činu ~;)
 Zuuuza 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 14:20:19)
Jj, kniha Respektovat a být respektován :-)
 Dobra1 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 21:07:45)
A o to jde, aby si to dite uvedomilo. Proto nestaci mu rict : Udelala jsi neco spatneho. Ale spis: Myslis, ze je to v poradku, co delas? Pri kladne odpovedi si probrat, proc je to spatne (zase se snazim privest dite k odpovedi) a teprve potom za poruseni pravidel potrestat. Mimichodem, odchod z piskoviste je taky trestem, pro nekoho dostatecnym, takze pak neni nutne pristoupit k fyzickemu potrestani. Na druhe strane tahnout z piskoviste jecici a kopajici 15 kg dite, kdyz jsem v 5. mesici povazuju spis za trest pro sebe.
 myš 
  • 

Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 13:18:48)
Kreditka

No tak tohle je zas druhý extrém oproti bití, pokud matka nedělá nic, tak je to stejně špatně, jako kdyby ji tam seřezala důtkama do modra. Existuje třetí způsob a to, že matka přestane být letargická a začne dítě vychovávat. To ale neznamená, že ho musí hned plácat, jsou i jiné způsoby.

 kreditka 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 13:24:20)
S tím naprosto souhlasím, chtěla jsem jen upozornit i na tuto problematiku
 Jitka  
  • 

a proč se ty stejně staré děti nechají mlátit? 

(5.2.2009 14:10:18)
pocházím z několika sourozenců, matka nás v dětství týrala. Byla schopná nás třeba zkopat, když jsme se začali prát a něco si mezi sebou chtěli vyřídit. Já a moji sourozenci jsme pak patřily mezi zakřiknuté děti, co se nedokázaly bránit.

Přitom moje matka dokázala klidně zmlátit i cizí dítě, když např. třeba omylem jednou při hře ublížilo mé sestře (ublížilo jí daleko mín , než nám záměrně ubližovala moje matka, abychom se podrobovali jejím přikazům.)
 sarmi 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 13:11:38)
limai, na muj dotaz jsi neodpovedela, jen ho zironizovala. to vis, ze mu stokrat za den nebudu davat na zadek, ale sama vis, ze kdyz te dcera ignoruje, taky mas co delat, ne? a nerikam, ze mam extra zlobive dite, neni. je absolutne v norme s ostatnimi trirocaky, kteri buduji osobnost. ale pripada mi kontraproduktivni, mu donekonecna vysvetlovat, kdyz to nema prazadny efekt...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 13:18:02)
Sarmi, níže v diskusi máš odpověď, nejak se mi připletla do jiného vlákna.
 Limai 


Re: sarmi,za jedno jsem si nevšimla  

(5.2.2009 19:30:26)
že by jsi mi někde položila nějaký dotaz a za druhé nesedím od rána do večera na netu.Já musím taky pracovat,věnovat se dítěti a vychovávat ho.
 sarmi 


Re: sarmi,za jedno jsem si nevšimla  

(6.2.2009 11:40:11)
abych pouzila tva slova: za prve otazku jsem polozila (jen si ji necetla), za druhe se take staram o dite a nevysedavam u pc cely den, proto ti odpovidam az ted.~2~
 Limai 


Re: sarmi,at koukám jak koukám, 

(7.2.2009 0:17:48)
od shora dolů,od spoda nahoru,projela jsem to všemi možnými způsoby několikrát a pečlivě,nikde nevidím že by jsi se mne na něco ptala.Tak nevím kdo to má popletené,jestli ty nebo já?~:-DA na otázky které mi nebyly položeny odpovídat neumím,neb nevím co se po mne žádá.
 Dobra1 


Re: ne,sarmi, 

(5.2.2009 21:01:02)
To je blbost. mam docela hodne trvdohlave deti a po zavedeni pravidel vc. jasnych pravidel pro fyzicky trest to sice prvnich par dni bylo jednou i petkrat, ale ted je to uz jen vyjimecne. Vis, dite moc dobre pozna, kdy si na nem vylivas frustraci z jeho chovani a kdy je to proto, ze udelalo vedome neco nehezkeho. Navic je dulezite jeste pred potrestanim dovest dite k tomu, aby priznalo a pochopilo, ze nedela neco hezkeho. Jo a z bitim ostatnich problemy nemame, prave proto, ze deti vi, ze JE TO SPATNE a byly by za to potrestany.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:07:30)
Sarmi, já na to používám jednak prevenci, už tak nějak tuším, že v případě hladu nebo únavy mám volit činnosti a požadavky tak, aby je bylo dítě schopné splnit). Pak je dobré uvážit, co z toho je skutečně oprávněný požadavek a co z toho po dítěti chceme jen proto, že se nám to hodí. No a v okamžiku záseku používám empatickou reakci, funguje mi báječně. Zkusím stručně popsat:

Principem je, že přijmeme emoci toho dítěte (pozor, to neznamená, že s jeho chováním souhlasíme) - přikleknout, vzít třeba za rameno, vyjádřit účast "Ty asi tu hračku moc chceš ...". "Tobě je asi ještě nechce domů ..." (věty oznamovací, nikoli otázky, nechat prostor na zapojení dítěte, třeba jen tichem). Po chvíli "Co by ti pomohlo, abys neplakal(a)?" Dcerka obvykle praví "pochovat", pokud ho nic nenapadne, lze i nabídnout ("pomohlo by ti pochovat nebo třeba vzít za ruku?" - bacha, u nás nefunguje, použije-li se hned, musí to následovat až po přijetí té emoce). V tuhle chvíli je obvykle už z hysterie venku a je s ní rozumná řeč, najde se nějaké funční řešení.

Od té doby, co používám tohle místo ignorování (řvaní jsem přestala používat už při první dceři), je všechno v o dost větsím klidu, protože ačkoli trvám na hranicích, není to mocenský boj, tj. není u toho vítěz (nejlíp já) a poražený (nejlíp dítě ~j~), ale dva partneři, kteří překonali kritický okamžik a dospěli k nějakému řešení.

Fakt doporučuju tu knížku, co jsem tu na ni dávala odkaz, je tam fůra příkladů a opracvdu to dost zabírá, vyzkoušeno po dobu dvou let na dětech 2-5 let, a funguje to i na cizí ;)
 sarmi 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:23:27)
diky, marketo. a mas samozrejme pravdu, v situaci, kdy napr. je rodic nevyspany kvuli mladsimu sourozenci, je v casove tisni, dite ma jit do skolky s rodicem, ktery musi nasledne do prace a dite je proste zaseknute a odmita... je vazne placnuti rychlejsi, nez vcitovani do emoce a vyhodnejsi pro rodice, bohuzel. je to tak, nejsem na to pysna. ale pokud to tedy joo prezenu a nasekam vic, nez jsem chtela, jdu se omluvit, popusinkujeme se a ujistime, ze se mame moc radi.
mas pravdu, ze je to o te psychologii, ale do ni se clovek musi naprogramovat, coz neni otazka hodiny ci dne. zkusim tu knizku.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:30:56)
Sarmi, ne, to je běh na dlouhou trať, je dobré začít nekonfliktními situacemi a trénovat si to. Začala jsem u takových jako "Na zemi leží čepice. Co s tím uděláme?" (člověk by nevěřil, jak rychle děti reagují, když mají možnost udělat samy od sebe něco "správně") přes "Vidím, že se zlobíš na sestru" až po poktočilé rozhánění konfliktů. Dobré je naučit se ventilovat vlastní emoce, aniž bys z nich obviňovala "Jsem opravdu moc rozzlobená. Doufala jsem, že budeme moci odejít včas." místo "Vy mě přivedete do hrobu." (ač se nám to zdá srandovní, tak můj manžel vzpomíná na mnoho nocí kdy si zkoušel představovat, jak to bude vypadat až si maminka "vypláče oči" - děti dokážou brát doslova kdeco, co nác ani nenapadne).
 Daniela+dvě slečny(6/02,5/08) 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:35:50)
Marketko,
moje tchyne doted vzpomina, jak se sestrou vzdycky plakaly, kdyz se jejich maminka sebrala a ze se z nich jde obesit...To mi prijde hrozny.
A tatinek je zase rezal...tak to mely fakt dobry. Ale kluky tchynka vychovala uzasne - meho muze i meho svagra. To klobouk dolu, jak to dokazala...
 sarmi 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:37:19)
taky se tem vetam typu "ja se z tebe zblaznim, privedes me do hrobu, zlobis me, jsi zlobivy, osklivy" atd.atd. snazim vyhybat co jen muzu. kdyz se nad tim zamyslim, jsou mi fakt odporne, ale obcas ze me vyleti ani nevim jak (treba "ja z tebe omdlim")...
taky se mi kolikrat osvedcila veta "tak co s tim udelame"? na to reaguje pozitivne.
ale to musim byt v klidu, alespon minimalne najezena a vyspana ~d~
 kreditka 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:38:18)
Ten případ čepice je super, kdysi mi to někdo poradil tady na diskusi (tedy podobnou situaci čepice tam nebyla)~;) nevím, jestli jsi to nebyla dokonce ty ~;) ale doma tento způsob praktikujeme hodně a fakt to funguje (pokud není malá třeba unavená) malá má radost, že dělá něco "správně" a čeká až ji ohodnotíme zatleskáním (tleská i sama sobě když není nikdo v dosahu) když toto nepomůže nabídnu ji že s dotyčnou činností ji pomůžu a pak pracujeme obě ~:-D

Tímto chci poděkovat tomu, kdo mi tuto metodu poradil (už si nevzpomínám kdot o byl) ~x~
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:43:47)
Kreditko ~R^ A ještě lepší než zatleskání a pochvala je konstatovat "Čepice je správně uložená v košíku" (nebo kam ji dáváte), protože pak snadněji pochopí, že čepice uklízíme, abychom měli pořádek abvšechno zase našli, a ne jen proto, abychom potěšili maminku ~;)
 adelaide k. 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:48:26)
Markéto, ještě bych doplnila (pro nenapravitelné chváliče jako jsem já :-)) že funkční a nic proti ničemu jsou výkřiky "BEZVA, PARÁDA, SUPER!!" a podobně :-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:50:37)
Adelaide ;) Jasně, proč ne, akorát nesmím být líná i na tu zpětnou vazbu.
 kreditka 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 17:49:59)
My používáme "Ty jsi šikulka" malá je na to zvyklá a moc se těší, že to uslyší, jenže to má i stinnou stránku, před chvílí ke mě přišla komplet zamatlaná čokoládou v ruce můj upatlaný telefon a čekala jak ji pochválím ~t~

Pochvaly se nedočkala, kritiky taky ne, vysadila jsem ji k zrcadlu aby viděla jak vypadá a šly jsme ji umýt s tím, že ji to tak sluší víc ~t~
 Sylvie 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:52:39)
pak snadněji pochopí, že čepice uklízíme, abychom měli pořádek abvšechno zase našli, a ne jen proto, abychom potěšili maminku ~;)

Ano, a ve výsledku pak dítě uklízí ve školce (škole, družině, skautu...), ptž jinak se bude paní učitelka zlobit, uklízí u babiček, ptž ty pak mají radost... jenom doma mají bordel jako v tanku, ptž když něco nenajdou, tak to holt nenajdou a vezmou si něco jiného (nemám svoji čepici - tak si vezmu od ségry nebo si nasadím kapuci anebo si ji nevezmu, a co jako) ~d~
 kreditka 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 14:04:39)
To je dobrý nápad ~R^ Hned co se taťka s malou vrátí, tak se to zkusím naučit říkat (než si zvyknu ~;)) Každopádně v tleskání budem asi nadále pokračovat, protože malá to bere jako odměnu ~:-D

Jen se tě ještě chci zeptat, co udělat když je malá unavená (snadno se přetáhne) a nechce jít spát? Spí s námi v posteli, potřebuje cítit "lidské teplo" v postýlce brečí naprosto zoufalým pláčem. Doteď jsem to řešila, že jsem si k ní lehla a buď vyprávěla, nebo hodně pomohlo zpívání...tato metoda, ale i teď někdy selhává ~d~ Nejhorší na tom je, že spát potřebuje, prostě jen vzdoruje, zkoušela jsem ji nechat "kontrolovaně" vybrečet, ale po 3/4 hodině jsem to psychicky nevydržela a malou z postele vytáhla + ještě víc jak půl hodiny uklidňovala jak byla zoufalá...Malá má nastavený režim, chodí spát v poledne a pak ve 20 hodin to se nejlépe osvědčilo a držíme se toho, ale občas prostě spát jít nechce a já si nevím rady když ji poruším režim tak se mi to vrátí v její náladě jak bumerang....Nevíš prosímtě nějakou radu co s dítětem, které spát potřebuje je přetažené, ale vzdoruje???? ~x~

Jé malou už mám doma tak si jdeme hrát a v mým případě se "učit" Až budu mít čas znovu se objevím ~d~
 adelaide k. 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 14:12:32)
Kreditko, napíšu jen co dělám já. Když je malý přetažený a skáče v posteli ačkoliv by spát měl/potřeboval, tak končím se zpíváním a jiným uspáváním, zhasnu (snažím se vytvořit maximální klid, lehnu si vedle něj a ležím (někdy předstírám spánek :-)). Když neleží a skáče po posteli, ukládám zpět a zase si k němu lehnu - když má zájem držím za ruku.
Když je ne přetažený, ale třeba jenom rozrušený a nemůže se zklidnit, vytáhnu ho ven a jdem na chvíli třeba pozorovat auta na parkovišti a za pět minut zkusíme postel znovu.
 kreditka 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 16:11:42)
Díky za radu určo to zkusím, jen nevím na co se budem venku koukat naproti baráku máme pole, leda tak v pátek to tu je diskotéka a aut habaděj ~t~
 Katla 


markéto  

(5.2.2009 13:46:02)
umíš si představit dítě, kzteré nezajímá, že nekde na zemi něco leží?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: markéto  

(5.2.2009 13:49:33)
Umím. A? V takovém případě ho to po plácnutí nebude zajímat o nic víc, počítám.
 adelaide k. 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:33:13)
Sarmi, nj ale pak se nebavíme o účinném výchovném (nebo situaci-rešícím) prostředku, ale o ventilu rodičovského stresu.

Já jsem experimentálně přišla na to že pokud jsem nevyspalá + jsme třeba zaspali (což bývá často v logické souvislosti :-)), spěcháme a dítko nespolupracuje, pomáhá ze všeho nejvíc "opravdu spěcháme a potřebuju aby ses co nejrychleji oblékla, zvládneš to sama nebo ti mám pomoct?"
Ve 49,5% ji to nabudí a je připravená jako blesk, v 49,5% zhodnotí že by to sama nezvládla a chce pomoct a v cca tom 1% se stejně žvejkne a pak zkouším coby zabralo.
Plácnout ji v tu chvíli za to ž ese loudá jednak pomůže jen mě (upustím páru) a jen na chvíli protože mě to pak mrzí, ale na ni to nemá nejmenší vliv.
Ostatně racionálně ani nechápu proč by to účinkovat mělo.
Kdyby mě někdo vytáhl nečekaně z postele s tím, že za pět minut mám odcházet (mám ráno velmi pozvolný start) a kdybych nemakala podle něj dost rychle jednu by mi pleskl, tak se možná rozbrečím z lítosti jakej jsme chudák, nebo se schválně zaseknu. Ale rozhodně mě to nenamotivuje k akci.
Nebo možná jo, ze strachu abych ještě jendu nechytla, ale to není pocit, který bych chtěla mezi mnou a dětma navozovat.
 sarmi 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:42:43)
ahoj adelaide, zase se vidime :-) souhlasim s tebou, je to fakt o tom, ze placnuti je ten nejprimitivnejsi pokus o zmenu ze strany zoufaleho rodice.
ad ranni vstavani: ja to vytahnuti z postele znam moc dobre, kdyz vstavam k rvoucimu mrneti, neni o co stat ~t~ proto ma starsi, kdyz vstava do skolky dostatek casu se pripravit, chvili si ii pohraje s auty, ale nekdy je proste lip, nekdy hur..~a~
 JANIAN 
  • 

Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 17:02:53)
TAK TO JO, PROTOŽE VLEČEŠ-LI SEBOU MĚSTEM JEŠTĚ VŘEŠTÍCÍ DÍTĚ MOL EFEKTIVNĚ NEVYPADÁ A PO MĚSTĚ PAK ŽENSKÁ VYPADÁ JAK ZUŘIVÁ HYSTERKA....A NAVÍC Z TOHO TO DÍTĚ NIC MOC NEMÁ.
 Katla 


podle toho, co čtu  

(5.2.2009 13:29:37)
máš úplně jiné děti, než já. Myslím tím hlavně své kluky. Můj prostřední ted trochu dozrál, ale jeho hodiny a hodiny trvající vyčerpávající afekty, to bych Tě chtěla vidět, on prostě nevnímal. Natož aby odpověděl na otázku "Co by pomohlo, abys neplakal (tedy neválel se v křeči na zemi, netloukl hlavou do čehokoliv a neřval tak, že se nemůžeš nadechnout?" Skoušela jsem všechno možné a po čase jsem zjistila, že pomůže, když mu prostě nějakou lupnu. Pak Mohla začít komunikace. Ten starší, ten je spíš pozitivně laděný, ale dozrával dlouho, takže ještě po šestém roku měl stavy úplného vytržení - byl schopen naprosto neuvěřitelně divokých, nekoordinovaných pohybů, hystericky se hýkavě smát, skákat...často kvůli tomu nemohl několik hodin usnout. Vyzkoušela jsem taky kdeco, Prekopovou odpředu dozadu, ale opět, bohužel, zcela nepedagogicky jsem ho liskla. V 99% těchto situací to zabralo.
 zuzini 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:30:19)
Markéto, to zní úžasně. Já mám jistý problém. S fyzickými tresty nesouhlasím, ale na starší dceru někdy řvu. Nechci, ale v tu chvíli o tom nepřemýšlím. Myslím, že se mi kniha bude hodit, dík za tip.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 14:14:47)
Zuzini, určitě. Jinak mj. z téhle knihy vycházeli autoři Respektovat a být respektován. Mě právě dost proti ječení pomohly já-výroky a empatická reakce, místo abych se na dítě naprdla, tak si ulevím popisem svého stavu a snahou pochopit, jak se cítí ony.

Ale když mi (protože jsem krafala na internetu) onehdá rozsypaly všechny šprkly po ložnici a rozthly pravé korály, tak jsem si s gustem zaječela :)))
 adelaide k. 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 14:21:29)
Markéto, někdy prostě ta naštvaná matka jako přirozený následek pomůže.Nebo zničená...
Když mi děti rozházely, polámaly a rozpatlaly taštičku "malovátek" (mám jich sice poskrovnu, ale kvůli alergiím rozhodně ne za hubičku), regulérně jsem se rozbrečela (bylo to zrovna takové náročné období).
Přirozený důsledek k nezaplacení. Dcera (3r) neřekla ani popel, sama všechno posbírala, uklidila, vzala hadr a utřela (dle možností :-)) a pak se přišla přitulit a omluvit. Od té doby nikdo na tuhle taštičku nesáhl ~y~
 Eva (dve deti) 
  • 

Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 12:46:09)
Souhlas.
 jedna plus dvě 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:29:22)
Souhlasím, že často kdo děti nebije, používá jiné metody, které jsou leckdy mnohem méně košer. Sama jsem to zažila v dětství, tak jsem na to krapet přecitlivělá a dost si toho všímám, u kamarádek i cizích mamin. Já sama si kolikrát radši přála naplácat, než ty "kecy", manipulaci a citové vydírání (pojmenovat jsem to samozřejmě tehdy neuměla). Dokonce jsem si kvůli relativní hlouposti musela několikrát sbalit baťůžek a "jít si hledat jiný rodiče", a to jsem ještě nechodila ani do školky. Možná proto svýho malýho miláčka (22 měs.) radši plácnu přes ručičku (když opakovaně a schválně dělá co nesmí) a všechno zase dobrý. "Maminka tě má ráda, i když zlobíš, ale tohle dělat nebudeš..." Občas i zařvu, ale většinou, když mu hrozí ňáký nebezpečí nebo by způsobil větší škodu. S rodičema se pomalu dostávám do konfliktu, jak mají s mým malým jednat, protože už se od něj samozřejně dozvím, co mu říkají ~:(
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:32:15)
Ano, papayo, to je bohužel obrázená strana mince stejného mocenského přístupu, pasování se do role oběti. Tudy cesta taky nevede.
 adelaide k. 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:37:36)
Papayo, a nemyslíš že by to fungovalo i bez toho plácance? Co tím plácancem říkáš? "hej, mladej, SLYŠÍŠ???"... chytit (jak už někdo řekl) nenechavou ručku, otočit dítě k sobě a říct "Maminka tě má ráda, i když zlobíš, ale tohle dělat nebudeš..." !! s patřičným důrazem by přece bylo totéž ~d~
 Dobra1 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 21:18:29)
A co kdyz dite potom totez udela znovu a diva se na tebe s tim: A co ted udelas? A pokud je tohle ochotne absolvovat treba 5x, jen aby zjistilo , co udelas. A pritom vi, ze nejspis tim, co dela brzo probudi sestru, ktera prave usla?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 21:54:38)
Jak staré? Možná to neví až tak dobře, jak si myslíš, a jinak "Velký hluk může vzbudit sestru, pamatuješ si, minule ji to probudilo, byla pak protivná a procházku jsem si moc neužili. Co myslíš, že bys mohl dělat místo toho?" (nechat na dítěti, případně nechat vybart ze dvou možností, nedohledala jsem, jak je dítě staré a o jakou činnost šlo).
 Dobra1 


Re: Dite potrebuje hranice 

(7.2.2009 22:16:55)
Dite 2 a ctvrt roku, pokazde, kdyz prasti s hrackou hlasite o zem a ja ji reknu, ze by se se stricka mohla vzbudit, nahledne vedle, jestli to sestru neprobudilo. pak se podiva na me, vezme hracku a vsechno se zopakuje. Pri navrhu delat neco jineho rekne: Ne, ja chci tohle. Kdyz primo nabidnu neco jineho a hracku seberu, zacne brecet (hodne nahlas): Ne, ja si chci bouchat. Teprve kdyz ji reknu, ze je neposlusna a budu ji za to muset potrestat, i kdyz nerada, prestane. Kdyz totez udelam po prvnim bouchnuti hrackou, prestane. Protoze uz vi, ze slovo splnim a dostane jednu na holou,kdyz neprestane. Vydrzi to par dni, pak to zacne zkouset znovu. Pokud jsem trpeliva, po skonceni teto situace se neco podobneho opakuje a za chvili zase. Pak nekolikrat ukazu, ze tohle ne a dostane po prvni neposlusnosti. A je opet par dni klid nez znovu zacne zkouset, jestli se hranice neposunuly. Z meho pohledu je to mnohem efektivnejsi.
 Limai 


Re: Dobri, 

(7.2.2009 23:56:07)
vysvětli mi,co je na tvém způsobu efektivního,když dítě dostává na holou a stejně to dělá znovu a znovu?Fakt jsem nepochopila efektivitu takového jednání.Ty tady píšeš v jedné větě že dítě vždy dostane na holou a o dvě věty dál z toho vyplývá,že své nežádoucí chování stejně znovu a znovu opakuje a dostává znovu a znovu na zadek.Takže ta efektivita spočívá v čem?Nepleteš si slova efektivní a afektivní?
 jedna plus dvě 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 1:26:01)
Někdy to funguje, neplácnu ho hned, ale když je to opakovaně a schválně - někdy prostě testuje "pevnost a stabilitu světa". Asi bych se bez toho obešla ráda, ale zase vím, že příklady z dětství jsou úporný a já nechci dokonvergovat k metodám mých rodičů. Myslím, že malej je OK.
 Kudla2 


Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 13:50:32)
Papayo, souhlas.

Já se klidně přiznám, že občas plácnu, občas zařvu. Ale taky se dost často snažím "jít" s dítětem, když vidím, že má z něčeho strach, tak ho obejmout, nenutit apod. A pochopit, když mu něco nejde, a psychicky neshazovat, z toho mám zase hrůzu já.

Myslím, že to není o plácání/neplácání, ale o celkovém přístupu. A přiznám se, že mi ta propagace "neplácání za každou cenu" moc nesedí. Ty vývody, že občas plácnuté (nikoli pravidelně třískané) dítě se naučí, že bít ostatní je normální a bije pak i rodiče a řeší si tím svoje dětské konflikty, mi připadají, nezlobte se, trochu jako propagace nějaké sekty. IMHO to není pravda, respektive vůbec to nejde takhle zevšeobecnit.

Umím si představit dítě, které se chová tak, že vztáhnout na něho ruku by byl hřích. Ale taky si umím představit situace, kdy by byl hřích naopak tu ruku NEvztáhnout (viz puberťák posílající matku do řiti).
 Novela 
  • 

Re: Dite potrebuje hranice 

(5.2.2009 23:24:00)
Chceš mi tvrdit, že represe ve výchově nemá své místo? Že všechno se dá řešit jen po dobrém a domluvou? Prober se. Trest a chvála k sobě patří jako voda a břeh. Náš přední odborník na dětskou psychologii PhDr. Jeroným Klimeš tvrdí (reagoval v MF Dnes na návrh zákona Džamily Stehlíkové, která chtěla zákonem fyzické trestání dětí zakázat), že přiměřený a ne častý fyzický trest je účinnější a mnohem méně pro psychiku škodlivý než trestání psychické. Jeho následky rychleji odezní, kdežto následky psychického trestání si člověk nese s sebou celý život. Víš kolik rodičů, kteří své dítě neplácnou nikdy po zadnici, naopak plácají takové hlouposti jako: Zlobivá holčičko, už tě nemám ráda, protože mě zlobíš! nebo U nás doma platí takové a takové pravidlo - nelíbí se ti to, tady máš kufřík a běž si! a šup s děckem za dveře. A podobných rafinovaností jsou stovky. Proto nedělejte ze sebe lepší rodiče než jsou ti, kteří své dítě výchovně plácnou po ručičce nebo zadečku. A nespojujte dva protichůdné a rozdílné pojmy: fyzický trest a fyzické týrání.
Ve spoustě západních zemí je fyz. trestání dětí zakázáno a k čemu to vede? Vyšší kriminalita, neúcta k rodičům a k autoritám, drzosti ve škole, ale kdyby jen drzosti, podívejte jak děti v Dánsku, Americe a jinde ve škole vraždí spolužáky a učitele.
Když jsem chodila na ZŠ, suploval u nás jeden pan učitel na důchodu, zkrátka "stará škola". Jak ten to s námi uměl, jak jsme ho zbožňovali a přitom, když kluci zlobili, řekl jen "ručičky" a kluci nastavili dlaně a schytli to přes ně pravítkem a hned byl ve třídě klid. Pan učitel uměl poutavě vyprávět a my si ho všichni vážili a ve třídě měl většinou ticho jako v kostele, měli jsme ho hrozně rádi, byl spravedlivý, hotový Igor Hnízdo:-)
 Blankk 


Re: Dite potrebuje hranice 

(6.2.2009 12:15:05)
Hnízda bych pro své děti nechtěla ani za nic.
 Katla 


psychické tresty  

(5.2.2009 13:11:45)
mi přijdou snad horší než jedna dobře mířená na zadek.
 myš 
  • 

můj pohled 

(5.2.2009 12:10:20)
Jsem proti a dítě nebiju. Je zatím malé, ale i v tomhle věku někteří rodiče děti bijí. Chci se tělesným trestům vyhnout a doufám, že se mi to podaří, to se ale uvidí až za pár let.
Nechci dopředu křičet, že já nikdy :-) , ale myslím si, že je důležitý už ten záměr, pokud budu už dopředu tvrdit takové ty v čechách oblíbené hlášky jako že "škoda každé rány, která padne vedle, nás taky bili a přežili jsme" a budu si myslet že to bez tělesných trestů nejde, tak se mi to rozhodně nepovede.

Jako au-pair jsem byla v anglické rodině (se 7 dětma mimochodem:-), kde děti nikdy ze zásady nebili a děti byly vcelku vychované a slušné, takže to většinou asi jde, neříkám že vždy, ale na začátku prostě musí být ta vůle a chtění.
 Eva (dve deti) 
  • 

Ne 

(5.2.2009 12:42:50)
Nebiju, ani zvysovani hlasu nepovazuju za vhodny vychovny prostredek.

Chtela bych ale podotknout jednu vec. Ucinnou alternativou k telesnym trestum (trestum vubec) neni dalekosahle vysvetlovani, ani vychova bez hranic, jak je casto odpurcum trestu podsouvano, ale prirozene a logicke dusledky! A hlavne teziste vychovy vidim spis v prevenci, nez v reseni problemovych situaci (jez resi nekdo pomoci trestu, nekdo necha dopadnout dusledky). Verim, ze u deti, ktere jsou vychovavany s respektem, je tech problemovych situaci mene. (Samozrejme, ze ted mne reknete, ze se mne to snadno mluvi, kdyz mam hodne deti :-) )

Demokraticka vychova vyzaduje asi vic premysleni, nez autoritativni. Zvlast kdyz jsme sami byli vychovavani spise autoritativne. Ale myslim, ze to stoji za to.
 Taodvedle 


Re: Ne 

(5.2.2009 12:48:53)
Ano deti potrebuji hranice, jsou pro ne zivotni nutnosti, ale urcite ne placanim, obuchovanim neboj jak tomu kdo rikat. je to jen ulehcnei rodice a nezvladnuti situace z jeho strany( nerikam ze jsem se do tehle situace taky nedostala, ale neunavam ji a snazim se jit tou druhou cestou)-.
Samozrejme je to v tu chvili mozna vychovnejsi nejrychlesi( proc se namahat ze jo) ale ono se to mozna muze vratit. pak se nemuzete didvit ze se na pisku decka mlati kdyz neudelaji co chcou oni, maji to doma odkoukane.
 kreditka 


Re: Ne 

(5.2.2009 13:11:45)
Jak je tedy možné že děti které nejsou bité sami bijí děti...to není rejpání, ale fakt by mě to zajímalo ~d~
 Eva (dve deti) 
  • 

Re: Ne 

(5.2.2009 23:21:29)
A proc ne? Deti se prece neuci jenom od rodicu. A dokonce mohou neco i samy vymyslet. Spis nechapu, jak bych diteti vysvetlila, ze ono bit ostatni nesmi, kdezto ja ano.
 Iveta, 2 děti 
  • 

Naprostý souhlas 

(5.2.2009 12:51:46)
Naprosto souhlasím a dodávám, že i úspěšné rodičovství se dá naučit (stejně jako jiná povolání). Mně osobně nejvíc pomohly kurzy Efektivního rodičovství (Centrum pro rodinu a sociální péči, Brno, Josefská 1) a kniha Respektovat a být respektován od dr. Kopřivy a kol.
Přeju všem nadšencům hodně úspěchů při demokratické výchově~R^
 Eva (dve deti) 
  • 

Re: Naprostý souhlas 

(5.2.2009 23:18:36)
No, kdyz jsem zjistila, ze ty kurzy poradaji, litovala jsem, ze ted nejsme v Brne. Nekdy by se hodili podobne smyslejici lide :-) Tak treba az se tam vratime.
 Taodvedle 


Re: Ne 

(5.2.2009 12:53:13)
Evo mas uplnou pravdu. ja taky nekdy skluznu k autorativni vychove, a hned me zamrazi, jako bych slysela mamu, a nejhorsi je kdyz mi to deti obrati proti me jako zrcadlo. ale ono to je kus prace na sobe samem.
 Eva (dve deti) 
  • 

Re: Ne 

(5.2.2009 23:13:36)
Presne, kdyz si uvedomim, ze se chovam jako "dospelak". Brrr.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Ne 

(5.2.2009 13:29:49)
Tak nevím, starší syn dostal asi tak 5x na zadek. Stačilo mu vysvětlení, upozornění. Autorita jsme pro něj (snad) pořád (18let) nemáme fakt závažný problém. Když se něco semlelo tak jsme si sedli a prodiskutovali - hotovo. Mladší syn (9let) je hyperaktivní, ale také s ním nejsou žádné závažné problémy v poslouchání - tedy jen takový jeden, je zbrklý při přecházení silnice. Nepomáhá nic, on si to uvědomuje, ale prostě je zbrklý. Přiznávám, že už i za to dostal, mám ho tedy nechat srazit autem?
Ono já opravdu nejsem zastáncem fyz.trestů, ale na někoho funguje tohle, na jiného tamto.
 Eva (dve deti) 
  • 

Re: Ne 

(5.2.2009 23:10:55)
Jiste ho nenechate prejet. Otazka je, jestli maji tresty nejaky vyznam. Kdyz jste s nim a na dosah, muzete ho prece stejne dobre zadrzet. Pokud tam nejste, stejne tezko neco nadelate.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Ne 

(6.2.2009 6:35:41)
Jasně, to přejetí bylo nadnesené, ale doopravdy nepomáhá nic. On si tak jaksi žije ve svém světě a podstatné je pro něj jen to co "potřebuje". Prostě vysvětlování, přiznám se, že i křičení nějak nezabralo a tak manželovi ujely nervy a když osmiletý kluk ti bez rozhlížení vkročí to vozovky - tak prostě jednu dostal. Bylo to stejně na ni, protože se jen urazil.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Ne 

(5.2.2009 13:37:46)
Ještě bych chtěla dodat, že tvůj přístup k výchově se asi od našeho neliší, jen by mě zajímalo jak staré jsou tvoje děti. My narazili právě se svou výchovou na gymnáziu, kde syn je považován za arogantního, protože přece musí ctít názor autority. Už jsem tam vysvětlovala, že my ho bereme jako "partnera" v diskusi a také se nad jeho názory (když s nimi nesouhlasíme) zamýšlíme, tak jako on samozřejmě přemýšlí o názorech našich. Někdy mám pocit, že je to chyba mé výchovy, protože jednodužší to mají "vlezprdelkové" , kteří jsou vedeni doma právě k tomu co řekne dospělý tak je to ta jediná prvda a nikdy jinak. To jsou jen mé zkušennosti.
 Eva (dve deti) 
  • 

Re: Ne 

(5.2.2009 23:07:32)
Barco, deti mam jeste celkem male (4,5 a 2,5). Tezko rict, cim Tvuj syn ucitele popouzi. Dobre ale vim, ze nektera nase gymnazia jsou dost zkostnatela. I ja (zakriknuta holka, vychovavana k superucte k autoritam) jsem si na VS vyslechla prednasku od pana docenta, ze jsem desne suverenni a ze neco takoveho jeste nevidel. A to jenom proto, ze jsem si dovolila upozornit ho, ze mi spatne opravil pisemku. Byla jsem tenkrat velice slusna. Nekdy clovek holt narazi. Verim, zes ve vychove delala vzdycky to nejlepsi, co v tu chvili slo. Ted uz je to na Tvem synovi. Jiste je to fajn kluk.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Ne 

(6.2.2009 6:40:30)
Podle tvého příspěvku přesně víš co je synův problém. Ještě k tomu přidám, že on se svůj názor nestydí říct nahlas a diskutovat (k tomu jsme ho právě vedli), jeho bývalá třídní už od primy si toho právě cenila, že s ním problém probere a prodiskutuje jako se sobě rovným (byla stejné krevní skupiny). Bohužel ji před dvěma lety z gymplu doslova vyštvali. No příští rok maturuje tak snad bude pokoj.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Nepoužívám 

(5.2.2009 13:01:37)
Fyzické tresty nepoužívám, a to ani na batolata (o kojencích ani nemluvím, tam to snad není ani představitelné). Hranice jsou pochoopitelně nutné, ale k jejich stanovení používám zejména prevenci, stanovování a připomínání pravidel ("tady je silnice, u té je potřeba zastavit, pak se rozhlédneme, držíme se za ruce"), necháním dopadnout přirozený důsledek ("je tu rozsypaná mouka, je třeba ji zamést"), u menších batolat občas využiji fyzické převahy (chycení za nenechavou ruku, odnesení na jiné místo, odnesení ze silnice). Kromě toho se mi velmi osvěduje respektující výchova a práce s emocemi - jak s vlastními, tak s emocemi dítěte.

Vsem bych moc doporučila velice čtivou (ale ne uřvaně americkou) knížku Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly, je docela dobrě střižená pro rodiče malých dětí (batolata a předškoláci), i když uvedené principy jsou samozřejmě funkční i pro starší děti a i pro dospělé.
 Katla 


Markéto,  

(5.2.2009 13:10:11)
fakt jsou chvíle, kdy dítě nevnímá. Nejsou takové všechny děti, snad je jich i menšina. Doporučuje se např. silné obejmutí, ale u nás to moc nefunguje, navíc od určitého věku kluka nepřepereš, abys ho mohla obejmout ~z~. Jsou to afekty, kdy je fakt lepší plesknout. Na studenou vodu já nemám žaludek, i když jsem takové rady taky dostala.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 13:16:38)
Hroudo, ano, fyzický kontakt (ruka na rameno, zachycení, oči na úroveň dítěte) je samozřejmě často potřebný. On se ten adrenalin odplavuje dost pomalu a musí se často nějak vyventilovat. Mluvíš o starším dítěti, které už nepřepereš - neexistuje jiný způsob kromě násilí, jak takhle velkému dítěti nabídnout uklidnění? To už musí být aspoň osmileté, abych ho nedokázala odnést z místa, a takové dítě jsem v afektu "nevidím neslýším kopu kolem sebe" ještě neviděla a upřímně pochubuju, že by mu jedna na prdel v tomhle případě pomohla víc než cokoli jiného.
 Katla 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 13:20:48)
V praxi nevíš, o čem mluvíš. Dítě má v afektu OBROVSKOU sílu, čtyřletý syn mě dokázal tak pokopat, když jsem se ho snažila obejmout, Osmiletý, dnes devítiletý, se už zklidnil, ale ještě tak v šesti letech měl jiný typ afektu - hrozně se rozdivočil, lítal, běsnil, skákal a nemohl se uklidnit, a párkrát se i ošklivě natloukl. Asi tím, že tělesný trest není u mě rutinní výchovný nástroj, tak proplesknutí je vždycky probralo aspoň tak, že jsem mohla začít to "mluvení". ~z~
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 13:25:47)
No, tak jednat to v tomhle případě fakt není trest, a jednak, co prevence? Prostě dohlídnout, aby se do takové situace nedostal?
 Katla 


hehehe  

(5.2.2009 13:34:31)
hehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehe!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
To bych musela zrušit třeba Vánoce. Malý 3 dny před Štědrým dnem skoro nespal, nemohl jíst, napětí stoupalo, i když jsem to všelijak odlehčovali a u stromečku se dostal do afektu z toho, že tatka zapaloval svíčky (ty by ho teoreticky měly uklidňovat) . To je jedno. On ten mozek většinou dozraje a dítě se zklidní samo. Ale známých, co měli doma podobný případ, jdem se ptala, kdy to synka přešlo - ted úžasný studen osmiletého gymnázia - a řekli mi, že až ve 2. třídě.
 kreditka 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 13:28:58)
Naše malá má 15 měsíců a sotva 9 kg ale, když ji chceme např. vysát rýmu z nosu máme co s manželem dělat abychom ji přepraly...~t~
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 13:37:25)
To musíš zalehnout ;) A s vysavačovou to jde líp. A v 18 měsících už se dají naučit smrkat ~R^
 kreditka 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 21:48:33)
Jo malá smrkat umí svým stylem - drží kapesník u pusy a frká pusou ~t~
 zuzini 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 23:13:59)
~t~
 zuzini 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 13:39:42)
Kreditko a co to zaonačit tak, aby si nosík odsála sama? Naše mladší se odsává sama cca od 10 měsíců.
 kreditka 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 21:50:53)
To máte nějakou dobrou odsávačku ne?? ~d~ My máme takovou tu obyčejnou hadičkovou ~d~
 zuzini 


Re: Markéto,  

(5.2.2009 23:13:34)
Kredtiko, odsávačku na vysavač. Je fakt výborná. Hadičkovou jsme měli u starší dcery. Je to šílená drasťárna, taky jsme na ni při odsávání museli být dva.
 kreditka 


Re: Markéto,  

(6.2.2009 22:31:02)
To neznám, tak to se po tom mrknu, díky, s touhle hadičkou se zadusím dřív já, než malé něco vysaju a to nemluvím o tom, že je plná ftalátů....~q~
 Jitka 
  • 

odsávačka 

(8.2.2009 21:03:04)
když konec klasické hadičkové oksávačky dáš místo do ust do propíchlého kelímku od johgurtu a ten pok nasadíš na vysavač, máš za 16 Kč odsávačku na vysavač
 Katla 


kreditko,  

(5.2.2009 13:44:16)
rady všichni mají děti, se kterými je pořízení. U nás trochu pomohlo, když jsem se tvářila, že odsávačku použiju na sebe, na tatku, na staršího syna, jen malé to z nějakého důvodu ne a ne a nedovolím. Pak se začala dožadovat. Ale jen ocamcadpocamcad. Stejne pak bojovala.
 kreditka 


Re: kreditko,  

(5.2.2009 21:52:56)
~t~
 Katla 


ono  

(5.2.2009 13:16:42)
totiž v třeba v tom afektu - i pozitivním, takové šílené TRESTENI, si díte může ublížit mnohem víc samo, než když mu ublížím já, když ho plesknu.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ono  

(5.2.2009 13:23:12)
Ale tady nejde o nějaké pofidérní fyzické ublížení, nepředpohládám, že by většina matek zde trestala do modřin. Tady jde o celkový přístup - buď s dítětem můžu jednat z pozice moci (já jsem silnější a moudřejší a tak mě budeš poslouchat, protože jsem to řekl), což už z principu fungování lidského mozku vyvolává pocit ohrožení a vzdor a je impulzem k útěku nebo k boji (snaha zaujmout místo toho rozkazujícího), a nebo s ním budu jednat jako s partnerem, který v současné chvíli je třeba v afektu, ve zlobě nebo zkouší něco nevhodného. A tak jako neztluču partnera a nerozkážu mu, co má udělat (nebo se naopak začnu sebelitovat a vmanipuluju ho do toho, co chci já), tak ani s dítětem tak jednat nebudu.
 Katla 


Marketo  

(5.2.2009 13:30:50)
při vší úctě, asi nevíš, co to je, když má dítě afekt.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Marketo  

(5.2.2009 13:34:46)
Nevím a doufám, že nepoznám. Přesto věřím, že kdo hledá, najde (jako hledají a nacházejí i matky autistických dětí, jedna z nich mě právě přivedla h tomuhle hledání).

Jako, já se nechci povyšovat, že mám patent na jediné správné řešení, ale už mám zkušenost, že spousta možností lidi prostě nenapadne, protože už mají něco zaběhaného. Jestli máš pocit, že plýtvám slovy, protože jsem nezažila, stačí říct a nechám toho ;)
 Katla 


to ne,  

(5.2.2009 13:41:55)
plýtváš slovy proto, že já jsem taky přečetla stohy publikací. A seznámila jsem se s paní, co má stejně se projevujícího se syna. Při MD si teď dodělává psychoterapeutický výcvik a parkrát tam svůj problém ze zoufalství ventilovala. Nikdo jí nedokázal poradit nic,m co by pomohlo. Nakonec taky synkovy nalupe, když ho to popadne, ale na rozdíl ode mne z toho má chudák výčitky svědomí. Já je nemám. U nás už to přestává být třeba a já ani nevím, jetli si klucí pamatují, že jsem jim dala, když bylï v "rauši". Tuhle jsem takhle večer ztrácela elán a trpělivost a začala jsem tomu mladšímu vyhrožovat, že mu dám na zadek a milej zlatej spustil"A néédáš, nédááš, já to vím, že nééédáš!" Takže obecné doporučení pro všechny zde diskutující: NEVYHROŽUJTE TRESTY, KTERÉ NEMÍNÍTE UDÉLIT. - Dítě vás odhalí a budete mu pro smích ~y~~y~~y~.
 adelaide k. 


Re: to ne,  

(5.2.2009 13:45:19)
Hroudo, já nebo kdokoliv jiný tě může těžko přesvědčovat že to jde i jinak, protože to doopravdy víš jenom ty. Ale občas je to o tom že všechno holt člověka nenapadne...

Na druhou stranu zas pokud jsou tvoji kluci takové extrém, tak asi nedává smysl bavit se obecně jestli fyzické tresty (u "průměrného" dítěte) ano nebo ne...
 Katla 


byli  

(5.2.2009 13:47:18)
extrém, už podle me nejsou. Mozek dozraje. A starší podle mne nadprůměrně neagresivní.
 Katla 


Jde o to,  

(5.2.2009 13:52:13)
že mě to už irituje, protože jsem toho přečetla stohy a zkoušela jsem všechno. jediné, co mi z literarury zabralo na toho staršího, když byl mimino a batole, byla rada Prekopové v "Když dítě nechce spát" , v podstatě svázat - nebo těsný spací pytel - aby samo sebe nemohlo budit máváním končetin a motorickým neklidem. Jinak se ty doporučení z knih, netu a od známých míjeli účinkem. A ten starší byl vůbec neučebnicový případ - on seč nikdy , ani jako malý , nevztekal, nesnažil si nic vyřvat, vyjednával. A když byl v klidu, byl velmi konstruktivní a kooperativní. Ale míval takové záchvaty, rauše, těžko se to popisuje, lítal jak v transu , nedal se zklidnit, takže to asi zní dost brutálně, když řeknu, že dostal za to, že měl euforii :-)).
 Vaal 


Hroudo, ve Švédsku by si šla bručet:-) 

(5.2.2009 21:36:46)
Hroudo,ještě že nežiješ ve Śvédsku, tam jsou tělesné tresty zakázány.~y~ Na ČT2 bylo interview s nějakou spisovatelkou a novinářkou ze Švédska(Kateřina Janouchová), co má 5 dětí. Říkala, že bití dětí jí nechybí, je přece možné dítě vzít, zatřást s ním, nebo přenést na jiné místo.~d~Tak vidíš že to jde ~t~ Paní spisovatelka je zřejmě pořádná "korba" a má výbornou kondičku, když ty svý pubertální "klacky" uzvedne a ještě s nima dokáže třepat~t~ ...možná by si mohla začít posilovat, nebo chodit na nějaký bojový sport,pak by si to taky zvládla
~x~

No, já to komentovat nebudu, mé dítě je ještě malé, takže nemám zkušenosti...jedno vím ale jistě, nechci trestat způsobem, jak to činili mí rodiče..tedy z pozice pro potvrzení své autority a z afektu. Občasné plácnutí přes plínu ale snad neuškodí.:-)
 Grainne 


Re: Hroudo, ve Švédsku by si šla bručet:-) 

(5.2.2009 21:51:42)
Mno, možná bych tolerovala tělesné tresty v případě, že je potomek větší než rodič...~t~
Taky jsem tím vyhrožovala a tahle situace u nás nastává poměrně brzo, jenomže to už se s nimi dalo celkem lidsky hovořit.
Nemůžu se s tělesnými tresty ztotožnit, protože je to většinou buď týrání, nebo nějaká ta "ulítlá" v afektu a nic to neřeší, leda jeden jediný okamžik. Dítě ovšem míváme na krku tak 20 let.
 Katla 


brum brum 

(5.2.2009 22:09:26)
Kdyby mě při tom bručení nechali číst......~y~
 Vaal 


Re: brum brum 

(5.2.2009 22:20:17)
Třeba by ti starší kluci nosili do vězení pomeranče ~:-D

..a ty máš dva starší kluky a holčičku?...teda jestli se můžu zeptat..taky bych ráda tři děti..no ale co jsem tu četla, tak tedy nevím zda si neobjednám raději místo kluků holčičky ~;)
 Katla 


Re: brum brum, brum, zbijou se samy  

(5.2.2009 22:25:51)
Jo, mám a holčička je velmi, velmi učenlivá, co se nepřístojností týče. Jinak co se vztahuje k tématu , Eválku, já se vlastně už nemusím namáhat - téma zní "Fyzické tresty v rodině" - oni se obslouží sami vzájemně - už i malá dokáže bráchy pěkně cásnout po palici - když to vezmu kolem a kolem, tak moje role vlastně spočívá v tom, dohlížet, aby tu trestající svépomoc moc nepřepískli/ly ~k~
 Vaal 


Re: brum brum, brum, zbijou se samy  

(5.2.2009 22:41:32)
~t~~t~~t~
 Katla 


Re: Hroudo, ve Švédsku by si šla bručet:-) 

(5.2.2009 22:06:57)
Plesknu dítě, a bručím (nebo platím pokutu). nermluvím s ním, vydírám ho, manipuluju, odpírám mu za trest třeba některé věci, a OK - hlavně že nedotalo po řiti ~z~
 Katla 


Re: Hroudo, ve Švédsku by si šla bručet:-) 

(5.2.2009 22:05:18)
Eválku, to by dětem moc pomohlo, kdybych šla bručet. Hlavně té malé, co se od ní vzdálím na 2 hodiny a když přijdu, nalepí se a nepustí ...ta by určitě HNED pochopila, že je zachráněná ~z~
 Katla 


Eválku, jakýúpak bručeční  

(5.2.2009 22:15:24)
jás své děti nebiju. Já jim občas, velmi zřídka, lupnu , když už jinak nelze. Vzhledem k tomu, že trpím přebujelou sebeláskou a nerada bych si poškodila ruku, tak je to spíš symbolické. A jak tak pánové vědí, že to obvykle nedělám, tak to má efekt. My jsme hodně temperamentní a kontaktní a kluci se ukrutně rádi kočkujou, jako se mnou perou, lechtají a tak, a myslím, že si při tomto divokém řádění kolikrát nechtíc uštědříme citelnější žďuchance, než když se já rozhodnu ~o~~o~~o~
 Vaal 


Re: ..to chce rákosku :-) 

(5.2.2009 22:23:55)
Hroudo, šmarjá, ty si takto úplně odrovnáš ruce ~q~ Doporučuji rákosku, nebo kus ocelové trubky ~k~
 Katla 


Re: ..to chce rákosku :-) 

(5.2.2009 22:27:25)
stačí, když ty kusy ocelové trubky rozdám jim, hodím nožky nahoru, dám si kafčo a počkám, až se ztrestají vzájemně. ~y~~y~~y~
 Káťa + 2 
  • 

používám 

(5.2.2009 13:42:52)
Je to složité, mě nikdy nikdo nebil, zato se mnou maminka dost často nemluvila, aniž vysvětlila proč. Jednou jsem to z ní dostala. Bylo nás v místnosti asi 15, ptala jsem se, kdo chce nanukáč ať se přihlásí - pak jsem je přinesla a u mamky jsem z legrace řekla: "ta nedostane, ta se nepřihlásila" - za dva dny po mém naléhání mi vysvětlila, že takto se s maminkou nemluví.

Takže: Dceru - 5 let nebiju prakticky nikdy, dostala jednou jednu na zadek. Jako mrněti jsem jí občas chytla zlobivou ruku a nepustila a když štípala, tak jsem jí štípla (od té doby už nikdy neštípala). Je to filozofka, o všem diskutuje - od té doby, co se naučila mluvit.

Syn - dostává často jednu na zadek, když už nefunguje nic, stanovení pravidel, miliony vysvětlování. Naposledy mi na kraji silnice prolezl z kočárku a vběhl na silnici, dohnala jsem ho, auto to dobrzdilo - jo dostal na zadek, jednu pořádnou (i to vysvětlení proč pak proběhlo), lidi na mě koukali jak na asociála, jenže já byla v šoku a on ví jak se chovat, nevylézat z kočárku, přes silnici za ruku, rozhlédnout se ...
 sarmi 


Re: používám 

(5.2.2009 14:03:41)
kato, brrr - vylezl z kocaru? nebyl priksirovany?
 Káťa + 2 
  • 

Re: používám 

(5.2.2009 14:18:55)
Přikšírovaný nebyl, jsou mu už 3 roky a v kočárku byl proto, že je zvyklý po obědě spát, tak jsem ho tam dala, aby si zdřímnul. Jenže dostal "dobrý nápad" být na druhé straně první.
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

někdy je to těžké,ale sprcha?to nikdy! 

(5.2.2009 13:27:53)
nejsme zastánci fyzických trestů.U starší dcery jsme to ani nemuseli řešit,byla sama o sobě hodné dítko,někdy jsme sice museli opakovat 3x,ale to bylo tak všechno,vždycky jsme se dokázali po dobrém domluvit už od roku a půl.Zato Terezka ta nám dává kapky.Zlobín těžkého kalibru,můžem opakovat i 10x a nic.Už jsme vytáhli i vařechu,ale jen pro výstrahu,nikdy bych ji nepoužila,tak doufám,že postrašení vydrží dlouho.Kamarádka měla děti naučené na počítání 1...2...výstraha při 3 následuje plácnutí na zadek,tak to taky zkouším praktikovat.Dítě musí mít stanovené nějaké hranice,tak plácnutí po ruce nebo přes zadek někdy musí být,když vysvětlování nezabírá.Když měla vztekací období(plácla sebou kdekoliv na zem,bylo jí jedno jestli si ublíží)a byli jsme doma,zanesli jsme jí do jejího pokojíčku a řekli,že až bude hodná tak ať přijde,obvykle si po chvíli začla hrát a na vzteka zapoměla.Taky mi jedna sousedka doporučila sprchu,jak píše kreditka,ale to si vůbec neumím představit,jak se to praktikuje,myslím si,že se z toho může dítě pocůrávat,nebo koktat,navíc by mě zajímalo jak se pak takové dítě koupe.Máme obě děti naučené na sprchování a moc se jim to líbí.
 Radka + 2 
  • 

sprcha nás zachránila 

(5.2.2009 15:40:42)
Dcera měla vzteklé období cca od 1,5 do 3 let, kdy dostávala záchvaty řevu. (Třeba jsem jsme šly spolu normálně po schodech a já sešla ze schodů dřív než ona)a řvala bez oddychu cca od 9 do 12. Zkusila jsem všechny metody od pevného objetí, motivace, ignorace, odnesení do pokojíčku (odmítala chodit) ať přijde až bude klid ... no zkrátka všechno, co se dá kde najít. Pak jsem to vzdala, šoupla jí oblečenou pod sprchu (vlažná voda) a ona mi naprosto klidným hlasem, jako úplnému idiotovi řekla: "Proč mě sprchuješ, vždyť není večer?"

Od té doby, pokud jí něco podobného chytlo, stačilo jen říct: "Chceš pod sprchu?" Usmála se a řekla, že ne, že si chce raději hrát.
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: sprcha nás zachránila 

(5.2.2009 18:39:49)
kéž by to bylo tak snadné,zatím má 2.5,tak doufám,že ve 3 letech se s ní konečně domluvíme,zatím to má pořád unosnou míru,tak to zkoušet nebudu,ale až budeme v koncích,kdo ví
 Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) 


taky jsme málem sprchovali 

(5.2.2009 21:39:40)
ahoj,

syn měl nejhorší období vzdoru a vztekání asi od 2 a 1/4 roku do 3 a 1/4 roku. Sprchu jsem sice nikdy nepoužila, ale jedenkrát už jsem ho do vany nacpala v oblečení(vztekal se do běla a nic nepomáhalo) a stálo mě hodně sil, aby tu sprchu nepustila. Nakonec jsem se musela smát, protože syn mě dostal větou "Že koupat se přece musí holý a až večer."
Spíš mě mrzí a hodně, když se na něj rozkřiknu - kombinace mé cholerické povahy, únavy (od synova narození, tj. 3 a 1/2 roku jsem se pořádně nevyspala, synovy opakované záseky a pláč mladší syna (bylo potřeba jít ven, bylo mu horko, byl unavený).
Na každé dítko platí něco jiného, neexistuje univerzální návod, co v jednom období pomáhá, později je neúčinné a taky děti se mění, někdy až zázračně. Syn byl docela slušný provokatér a hranice zkouší stále, byť ne už tolik. Velký zlom nastal (bez zjevné příčiny) letos o vánočních prázdninách, i ve školce ho teď chválí a už tam nechodím s obavami, co že to zase provedl. Ne, že by si odpustil všechny lotrovinky, ale je to opravdu hodně lepší.
A na záseky při oblékání nám pomohlo dát oblečení na chodbu, stoličku, rohožku pod nohy, aby nenastydl a převlékal se na chodbě. Stačilo to udělat 2x a nyní stačí jen se zeptat, zda se chce oblékat doma či na chodbě.
Když se vzteká, pošlu ho do pokojíčku, aby se zklidnil, sám se po chvíli vrací se slovy, že už je hodný a že je můj miláček.
 Zzubejda, 2 kluci a holčička 


bohužel 

(5.2.2009 13:48:00)
Dřív jsem si myslela, že to bez toho jde, přestože jsem připouštěla, že i kočka občas zfackuje koťata, aby je usměrnila, že je to přece celkem přirozené. Pod vlivem různé pedagogické literatury jsem se ovšem rozhodla, že své děti bít nebudu. Manžel ovšem občas k plácnutí sáhl. Když jsme se přeli, který výchovný směr budeme uplatňovat, tvrdil, že v batolecím věku je lepší občas plácnout po ruce a utnout nežádoucí chování včas, než trpělivě vysvětlovat něco, co batole nepochopí, nechat se vytočit a pak reagovat jakkoli nepřiměřeně. Po čase jsem nerada přiznala, že měl pravdu, a celkem se tím řídila.
Teď už má syn 3,5 roku a opět jsme se začali potýkat s výchovou. Začal zkoušet překračovat hranice, porušovat pravidla, s vyzývavým pohledem "tak co ty na to?" Dokud jsem občas sáhla k naplácání, šlo to v klidu. Pak jsem si to ale začala vyčítat, znajistěla jsem. Poslední kapkou bylo tchýnino mínění, že ho málo řažu a on mi jednou epřeroste přes hlavu. To mě tak vytočilo, že jsem se zařekla, že na své děti už ruku nevztáhnu. Ale vzala jsem to nějak za špatný konec, synovy reakce na má napomenutí se zhoršovaly, byl čím dál vzteklejší, a dovoloval si věci, které už opravdu nelze připustit. Doufala jsem, že je to přechodné, jasně, změnila jsem přístup, nemůže všechno hned šlapat hladce. No ale bylo to čím dál horší a já už jsem nevěděla, co mám dělat. měla jsem přece tak ušlechtilé úmysly, tak jsem se snažila ve všem po dobrém, snažila jsem se udržovat dobrou náladu nás všech, a místo, aby se v nás rozhostil klid a mír, bylo to všechno den ode dne horší. Slovní výtky nestačily, a a pokud jsem nechtěla sáhnout k fyzickému zdůraznění pokynů jako "neválej se po bráškovi, nesedej mu na hlavu" a podobně (takové příkazy přece poslechnout musí!), neměla jsem páku, jak dosáhnout svého. Vysvětlování po dobrém, odměňování správného chování, zvýšení hlasu, trest izolací...nic na něj neplatilo, jen byl čím dál drzejší, pokud jsem si vůbec dovolila něco mu vytknout. Až mi došly síly, po jednom jeho nepřípustném výstupu jsem mu nesekala na zadek s přesvědčením, že se nedá nic dělat, musí pocítit, kdo je tu autorita.
A ejhle, bouře se přehnala, vzduch se pročistil. Od té doby je to zase náš hodný chlapeček (ostatní
 Zzubejda, 2 kluci a holčička 


bohužel 

(5.2.2009 13:57:54)
Dřív jsem si myslela, že to bez toho jde, přestože jsem připouštěla, že i kočka občas zfackuje koťata, aby je usměrnila, že je to přece celkem přirozené. Pod vlivem různé pedagogické literatury jsem se ovšem rozhodla, že své děti bít nebudu. Manžel ovšem občas k plácnutí sáhl. Když jsme se přeli, který výchovný směr budeme uplatňovat, tvrdil, že v batolecím věku je lepší občas plácnout po ruce a utnout nežádoucí chování včas, než trpělivě vysvětlovat něco, co batole nepochopí, nechat se vytočit a pak reagovat jakkoli nepřiměřeně. Po čase jsem nerada přiznala, že měl pravdu, a celkem se tím řídila.
Teď už má syn 3,5 roku a opět jsme se začali potýkat s výchovou. Začal zkoušet překračovat hranice, porušovat pravidla, s vyzývavým pohledem "tak co ty na to?" Dokud jsem občas sáhla k naplácání, šlo to v klidu. Pak jsem si to ale začala vyčítat, znajistěla jsem. Poslední kapkou bylo tchýnino mínění, že ho málo řažu a on mi jednou epřeroste přes hlavu. To mě tak vytočilo, že jsem se zařekla, že na své děti už ruku nevztáhnu. Ale vzala jsem to nějak za špatný konec, synovy reakce na má napomenutí se zhoršovaly, byl čím dál vzteklejší, a dovoloval si věci, které už opravdu nelze připustit. Doufala jsem, že je to přechodné, jasně, změnila jsem přístup, nemůže všechno hned šlapat hladce. No ale bylo to čím dál horší a já už jsem nevěděla, co mám dělat. měla jsem přece tak ušlechtilé úmysly, tak jsem se snažila ve všem po dobrém, snažila jsem se udržovat dobrou náladu nás všech, a místo, aby se v nás rozhostil klid a mír, bylo to všechno den ode dne horší. Slovní výtky nestačily, a a pokud jsem nechtěla sáhnout k fyzickému zdůraznění pokynů jako "neválej se po bráškovi, nesedej mu na hlavu" a podobně (takové příkazy přece poslechnout musí!), neměla jsem páku, jak dosáhnout svého. Vysvětlování po dobrém, odměňování správného chování, zvýšení hlasu, trest izolací...nic na něj neplatilo, jen byl čím dál drzejší, pokud jsem si vůbec dovolila něco mu vytknout. Až mi došly síly, po jednom jeho nepřípustném výstupu jsem mu nasekala na zadek s přesvědčením, že se nedá nic dělat, musí pocítit, kdo je tu autorita.
A ejhle, bouře se přehnala, vzduch se pročistil. Od té doby je to zase náš hodný chlapeček (ostatní maminky mi nikdy nevěřily, že by mohl někdy zlobit, mezi jinými dětmi se jeví jako hodné dítě, a on většinou hodný je).
Takže jsem došla k závěru, že občas se to prostě asi musí, nebo alespoň na některé děti, je přece důležité, aby dítě rodiče poslechlo. Možná jsou mámy, které mají tak silnou autoritu, že k takovým prostředkům sahat nemusejí, těm upřímně závidím. Já už se smiřuju s tím, že pokud mi syn opravdu nemá jednou přerůst přes hlavu natolik, že by mě nerespektoval a dělal si (i se mnou), co se mu zlíbí, budu se muset občas k tělesnému trestu uchýlit. Ono to pak třeba měsíc vydrží a je pohoda. Nemá se to, ale občas se musí...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: bohužel 

(5.2.2009 14:02:57)
Zzubejdo, doufám, že to nebudeš brát jako poučování, ale zdá se mi, žes to vzala za špatný konec. Protože jsi sice vynechala fyzické tresty, ale ve ksutečnosti jsi stále mocensky vyžadovala, aby syn něco udělal ("poslechnout prostě musí!") a najela na jiné mocenské tresty a mocenské odměny - to všechno je motivace zvnějšku, proto, aby něco dostal nebo nedostal, a ne proto, že se to tak protě má dělat, je to smysluplné a k dobru jeho i celku (zní to pateticky, ale to je v podstatě to, čeho chceme ve výchově dosáhnout, ne?). Syn s tebou prostě stále pokračoval v boji o moc a zklidnil se, protože svět se zase dostal na v jeho vnímání správné místo - maminka mi nařezala, vše je v pořádku, má mě zdá se ráda jako předtím ...
 Kudla2 


Re: bohužel 

(5.2.2009 14:12:46)
Markéto, tohle "že to tak protě má dělat, je to smysluplné a k dobru jeho i celku" je IMHO dvousečné.

Pokud to tak je a dítě to tak pochopí, tak je všechno OK.

Ale jsou i věci, které dítě takto nepochopí, případně je tak nepochopí HNED. Případně to rodič vyžaduje, ale jen pro svůj dobrý pocit.

Já samozřejmě chci, aby moje děti nad tím, co dělají, přemýšlely, ale jsou momenty, kdy vyžaduju něco, co nechápou nebo ani nemůžou chápat. Příklad - třeba čištění zubů. Když se to neudělá, zuby se možná zkazí, možná taky ne, ale v každém případě se zkazí až za hodně dlouho, takže "přímý dopad chování" tady moc nezafunguje. Takže mi nezbývá, než sice vysvětlit, že zuby čistíme proto, aby se později nekazily, ale pokud si dítě zuby čistit nehodlá, přimět ho k tomu z "mocenské" pozice.

V tom přístupu "musí pochopit, že to má tak dělat, protože je to smysluplné" vidím jedno velké riziko - a to sice manipulaci: já něco považuji za dobré a chci, aby to dítě nejen dělalo, ale aby samo bylo přesvědčeno o tom, že to dobré je. Ale co budu dělat, když se mi ho o tom, že je to dobré, nepodaří přesvědčit?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: bohužel 

(5.2.2009 14:22:53)
Kudlo, jistěže, zkazit zub kvůli tomu dítě nenechám. Mluvit pravdu samozřejmě ano - takže ne "zkazí se ti zuby" ale "čištění zubů pomhá zubům nezkazit se". Je to asi třeba rozumně vyvážit, aby dítě mělo některou zodpovědnost už na sobě a mělo možnost výběru, a něco jsou prostě pravidla, o kterých se buď diskutuje nebo nediskutuje. Ta pravidla sice stanovuješ z počátku z jakoby mocenské pozice (zkušenějšího, znalejšího), ale jejich dodržování už lze ohlídat respektujícími způsoby, což vidím jako podstatné. Protože ten způsob komunikace je klíčový.
 Linda 
  • 

Re: bohužel 

(5.2.2009 20:56:14)
Tak třeba s čištěním zubů problémy nemáme, dcera (3 roky) zatím pod hrozbou bolavého zubu vždycky poslechla (takže ani nezjistila, že se zub hned nezkazí :-)). Ale s jinými věcmi občas problém je, zejména když máme někam jít, spěcháme a ona odmítá spolupracovat. Většinou zafunguje až hrozba, že ji teda nechám doma samotnou a půjdu sama, ale někdy dostane hysterák a řve, že nechce. Vysvětlit něco dítěti s hysterákem považuju za nemožné a zároveň opravdu někdy potřebujeme přijít včas - pak nám plácnutí přes zadek funguje výborně. Rovněž když dítě zlobí tak, že překročí určitou mez - pak je nutné hrozit z pozice moci (někdy stačí plácnutím jen pohrozit). Ne že by se dítě mělo rodiče bát, nemám fyzické tresty ráda, ale pokud to nejde po dobrém, musí to jít po zlém.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: bohužel 

(5.2.2009 21:07:23)
Nemusí.
 Linda 
  • 

Re: bohužel 

(5.2.2009 21:17:20)
Aha, takže když se mi např. nepodaří dceru po dobrém přesvědit, že musíme jít na kontrolu k lékaři, tak se na to vykašleme a půjdem, až na to bude mít náladu? Nebo mi chcete tvrdit, že za všech okolností existují takové argumenty, které by přesvědčily (v rozumné době) malé dítě ke spolupráci?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: bohužel 

(5.2.2009 21:51:52)
Nemusí to být argumenty. K lékaři se musí, ale můžeme se domluvit, jak jí to zpříjemním. "Chápu, že se ti k lékaři nechce. Mně se taky někdy nechce, ale vím, že mi to nakonec asi pomůže. Co by ti pomohlo, abychom mohli jít?" ... (případný návrh dítěte, pokud nemá, můžu navrhnout nějaké dvě varianty, jako třeba pojedeme autem nebo pěšky, vezme si s sebou panenku neb auto, obleče si červenou nebo zelenou mikinu ... jéje, toho by se našlo.
 Linda 
  • 

Re: bohužel 

(6.2.2009 16:54:34)
Jistě. A pokud nadále ječí a nechce? Ne a ne a ne?!!! A vy víte, že musíte během 5 minut odejít, jinak přijdete pozdě?
 Dobra1 


Re: bohužel 

(5.2.2009 21:31:50)
me se v tomhle osvedcilo nacasovat odchod se ctvrthodinovou rezervou a kdyz mala dostala hysterak, tak jsem proste opravdu vysla ven a zavrela za sebou. Za chvilicku jsem se vratila s tim, jestli opravdu nechce jit. Nechtela. Vse jsem zopakovala, jen s trochu delsi pauzou. Pak uz sla. Vyzkousela to jeste jednou a ja to zopakovala. Od te doby se nejpozdeji ve chvili, kdy obouvam boty, sklidni a sahne po bundicce.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: bohužel 

(5.2.2009 14:07:15)
A jibak, tvářit se za každou cenu mile je taky cesta do pekel. Moje osobní zkušenost je, že děti se cítí nejbezpečněji, pokud jsou emoce a slova v souladu - když jsem unavená, vsteklá, naštvaná, tak to prostě řeknu a pořádám je o to, aby to respektovaly. Např. "Já vím, že jsem ti slíbila to a to, ale jsem už hodně unavená a kdybychom se do toho pustili, možná bych pak byal ještě naštvaná a křičela. Navrhuju, že byste mi dali 10 minut v klidu a pak se domluvíme, co dál".

Správně jsi pojmenovala "přeroste mi přes hlavu". To je totiž gró mocenského přístupu - muď rozazkješ ty dítěti nebo dítě tobe. Dva partneři si přes hlavu přerůst nemůžou.
 Zzubejda, 2 kluci a holčička 


Markéto, 

(5.2.2009 14:29:39)
Máš částečně pravdu, však jsem to sem psala proto, aby bylo vidět, že jsem to právě dělala špatně, teda spoň něco. Uvědomila jsem si, že pravdu má dr. Prekopová, když říká, že nejhorší je, když rodiče moc čtou, jsou si svou výchovou nejistí, dítě to vycítí a pak si s nimi orá, To byl můj případ. Za každou cenu milá jsem nikdy nebyla, i když ono zkušební období (jestli to půjde po dobrém) jsem se trochu brzdila, a to byla ta chyba.

Na svou obranu musím říct, že to pravděpodobněji máš lehčí v tom, že máš dcery. Holky nesoupeří o moc, ty si na tobě nebudou chtít dokazovat svou mužnou převahu. A jeden názor máš asi trochu překroucený - dítě přece není tvůj partner! To je snad prboha manžel, ne? Dítě mám ráda, miluju ho, je to tělo, které vyšlo z mého těla, ale není to můj partner!
A když tvá dcera (jakože holky asi nemívají takové nápady) zkusí házet gymnastický balón lezoucímu kojenci na hlavu, ty zařveš nech toho, ona toho nenechá, tak řekneš, počkej, nech mě 10 min. odpočinout, jinak bych na tebe musela křičet?
 Zzubejda, 2 kluci a holčička 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 14:36:14)
Jo jinak samozřejmě vysvětluju, odměňuju laskavou pozorností žádoucí chování a mám bezva kluky. Jen jsem chtěla naznačit, že jsou chvíle, kdy to asi moc jinak nejde, anebo já to jinak neumím. Bohužel.
 adelaide k. 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 14:37:16)
Zubejdo, jenom poznámka, myslíš že ty naopak můžeš posoudit jaké to je vychovávat holky??? :-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 14:37:21)
Zzubejdo, čekala jsem, kdy na mě někdo vytáhne, že mám JEN dcery. I ty umí soupeřit o moc, nemysli si. Když starší ubližují nejmladší (červen 08), takže pochopitelně zastavím (pokud je to akutní, stačí "stop", tím, že na ně neječím při každé ptákovině jako dřív jsou už naučené, že zvýšený hlas = je treba toho fakt nechat), případně vstoupím mezi ně a dá se poračovat celkem klidným postupem, bez mentorování, připomenutím pravidla ("Márinku můžeme hladit rukama, po hlavě, po rukách nebo po bříšku, nemůžeme ji bouchat, válet se po ní a něco po ní házet"), dále "Na házení máme tamten měkký balón nebo tyhle hračky, ničím jiným neházíme" a samozřejmě čekám na reakci dítěte - ono mívá své důvody, které nás třeba nenapadnou, může se nudit/zlobit na tebe/žárlit ... a podle toho budu reagovat. Znát a přijmout emoci a důvody dátěte neznamená, že musím souhlasit s jeho činy.

Jinak partnerem v tomto kontextu nemyslím sexuálního partnera ani manžela, ale někoho, kdo je mi rovnocenný, koho mám ráda a vážím si ho. A to moje děti jsou.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 14:39:04)
A jinak gymnastický balón na kojence mi přijde v porovnáním s některými nápady zejména té prostřední jako čajiček ;)
 Zzubejda, 2 kluci a holčička 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 15:35:10)
No holky vs. kluci...znám hodně rodin s holkama, hodně se stýkáme, takže vím, co holky taky dovedou. Ale ten rozdíl tu je, potvrzují mi to i rodiče, kteří mají obojí. Holky jsou citlivější, vnímavější, obyvykle právě stačí jako nejvyšší hrozba zvýšit hlas. Kluci kolikrát ani nevnímají, když na ně člověk mluví, jás e pořád musím ujišťovat, jestli vůbec vnímá, co mu říkám...když zesílím hlas, kolikrát si teprve všimne, že se něco děje (samozřejmě když je nadosah, nejprve se ho dotknu, aby si uvědomil, že na něj vůbec mluvím, ale někdy to tak udělat nejde).
Testosteron je testosteron a není to výmysl, existuje na to spousta studií.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 15:42:52)
Nicméně by asi neměl fungovat jako výmluva ;)

Jinak s tím oslovováním, to je taky důležité, nepořvávat na děti z dálky (zvlášť když po nich něco chceme), ale fakt ten dotyk, spousta dětí je někdy do sebe tak zabraná, že prostě nereaguje - a nebo nechtějí reagovat (moje prostřední je na to expert, tvářit se, že neslyší) a dotyk se už ignorovat moc nedá.

Osobně si myslím, že nejdůležitější je neustrnout ve statutu quo, ale stále hledat, co bych mohla dělat lépe. A nehledat výmluvy (a ty já TAK ráda ...), ale přemýšlet, co by šlo jinak, abych už příště ty výmluvy hledat nemusela. A to přeju všem.
 Zzubejda, 2 kluci a holčička 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 15:50:24)
ok, beru to. A teď už běžím, raději se jim budu věnovat, než odbíhat k PC, to je přece nejdůležitější :)
 Kudla2 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 16:44:15)
Markéto, to s tou snahou neustále se zlepšovat a výmluvami - snaha o zlepšení má jistě cenu, když máme pocit, že je něco špatně a že s tím nejsme spokojení, ale pokud máme pocit, že je všechno víceméně OK, tak proč zlepšovat za každou cenu? Jak praví staré rčení? Funguje to? Tak do toho nešťourej ~;)

A výmluvy zase předpokládají, že člověk má pocit, že něco dělá jinak, než by podle nějaké "autority" měl, a potřebuje to té autoritě nějak vysvětlit. Ale vezmi prosím v potaz, že neexistuje jen jediná pravda a že spousta nás "občasných plácačů" prostě nemá potřebu hledat výmluvy, protože na svých výchovných postupech prostě nic tak zásadně špatného neshledává.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 17:06:05)
Kudlo, na ty výmluvy autoritu nepotřebuju, stačím si sama :) Kolikrát vím, jak by bylo bývalo lepší řešení, ale neudělala jsem ho, protože ... A je to pro mě memento pro příště, na co si dát pozor a čemu předcházet.

A stím být absolutně spokojený se současným stavem? To bych nemohla být neustále konfrontována s úkoly, které přede mě moje děti kladou, tak jako asi každé dítě. Jako jsem spokojená se stylem, který praktikuju, ale každá "novější" situace je pro mě často výzvou. I proto, že už se moje děti nepotkávají jen s mojí výchovou, ale traké s babičkami, školkou atd.
 Kudla2 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 17:14:26)
Markéto, což to ano, člověk se x-krát setká s tím, že to či ono mohl udělat líp, to je jasné.

Ale je výmluva, když si řekneš - ano, to a to jsem asi udělat neměla, ale byla jsem utahaná a ujely mi nervy? Když je to navíc pravda? Proč by si člověk nemohl připustit, že není stroj a zkrátka někdy je toho na něj moc?

A jasně, je potřeba se neustále přizpůsobovat situaci, ale to mi připadá normální a nic zásadního ani "zlepšovacího" na tom nevidím - jasně, je to jistě mnohem větší zásluha, než aby člověk rigidně trval celý život na svém a vůbec nebral v potaz to, že se mění dítě i prostředí, ve kterém se pohybuje, ale přece jen takových mastodontů docela ubývá...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 17:34:21)
Kudlo, výmluva je, když řeknu, že mi ujely nervy z únavy, ale ve skutečnosti jsem ignorovala děti, protože jsem krafala na internetu a lezly mi do toho ~j~

Ale jinak jsem měla na mysli spíš výmluvy typu musím ho plácat, protože jinak bude brát drogy / nepozná realitu života / přeroste mi přes hlavu / vběhne pod auto ...

Promiň, asi jsem chtěla napsat i něco dalšího, ale zrovna mi to nemyslí a nechci plácat nesmysly. Kdyžtak se k tomu vrátím večer.

Ještě mě napadlo přiblížit ti trochu můj osobní postoj - myslím si, že většina lidí, kteří tu a tam dítě plácnou, mu dávají najevo svoji úctu a respekt a podporu samostatného rozhodování dostatečně jiným způsobem, a tudíž to to dítě nějak moc nepoznamená. Tak mě třeba vychovávali moji rodiče - těch pár výhružek vařečkou si vzpomínám spíš jako folklór. Já se při své cestě snažím vyhnout i tomu, protože ve způsobu, jak k dětem přistupuju, vidím, že to tam místo nemá a je škoda to zavádět. A vlastně se hlavně osobním příkladem snažím tu cestu ukazovat - onehdá mě moc potěšil tatínek, když mi po návštěvě u nás zavolat, že ho moc zaujalo, jak jsem vyřešila konflikt mezi dětmi a že by ho nenapadlo, jak potenciálně eskalující situaci takhle elegantně odvrátit. Ale začínala jsem na téhle cestě před třemi lety tím, že jsem si zakázala plácání a hledala způsoby, jak na to jít jinak. Teď vidím, že to byl jen kamínek z celé mozaiky.

Poslední ne zcela související poznámka: před týdnem jsem na jedné aktivitě pro děti narazila na matku, které své čtyřleté dítě sice nebila, ale peskovala ho neskutečným způsobem. nenechala jí absolutně jakýkoli prostor pro vlastní iniciativu, neustále jí přikazovala, co si má obléct, že to nedělá dost rychle, ponižovala ji, že tohle dítě už je oblečené, že s takovou se jí budou ve školce smát, že tohle udělala blbě a tohle má udělat jinak ... po pěti minutách v šatničce jsem měla chuť tlouct hlavou do zdi jen z toho poslouchání. Tak TOHLE mi přijde že napáchá ještě větší škody než občasné plácnutí kompenzované jinak důvěrou v dítě a v jeho schopnosti jednat, uvažovat a rozhodovat.
 Limai 


Re: kudlo, 

(5.2.2009 20:43:11)
ovšem ne každý,kdo má pocit že něco dělá dobře a je přesvědčený že má pravdu tu pravdu skutečně má.Většina těch plácaček to dělá,protože to považují za správné,třeba z toho důvodu že to samé dělali rodiče a dotyčnému občas jednu "majzli".Nikdo se nenarodí s tím že až bude mít dítě v období vzdoru,bude do něj bušit aby ho dítě poslechlo.Ten člověk to chování a takový názor někdy v průběhu života přijal za svůj a ztotožnil se s ním na základě něčeho,a považuje ho za správný protože jeho rodič tento přístup taky považoval za správný.A ano,nemají potřeby hledat si výmluvy,protože na svých výchovných postupech nic špatného neshledávají.....Můj bývalý na svých výchovných postupech taky nic špatného neshledával a já jsem díky těm "jeho správným výchovným postupům",které mimochodem přejal od svých rodičů,musela s dcerou začít navštěvovat psycholožku.Bohužel až po roce diskusí,doufání,snahy o nápravu,rozchodů a všeho možného mi došlo,že on je magor který to má v sobě protože ho tak doma vychovávali a taky jim to připadalo normální a neškodné.Jsem od něj pryč půl roku a asi vždycky už si budu vyčítat,že jsme od něj neodešli definitivně mnohem dřív.
 Levandulka+3 


HOLKY VS. KLUCI... 

(5.2.2009 18:01:49)
No, z vlastní zkušenosti musím dát Zzubejdě trochu za pravdu-první syn je, řekněme, hooodně náročný na výchovu (svéhlavý, neskutečně akční, teď už naštěstí víme, že jeho chování částečně souvisí s vysokým IQ..), a před nějakou dobou jsme se v podstatě přestali stýkat s kamarádkama s holčičkama, protože jsem většinou po každém takovém setkání nabývala dojmu, jak mám nesnesitelné dítě a hlavně jak jsem sama nemožná matka(protože ty kamarádky vždycky "nejlíp věděly", jak bych to měla se synem dělat, v podstatě mi ale radily jen to, co se jim samotným osvědčilo s jejich holčičkama, to ale většinou na syna vůůůbec nefungovalo~:(...). Taky jsem už načetla spoustu knih o výchově, naposledy "Respektovat a být respektován" , což jsme se nějakou dobu důsledně snažili na syna aplikovat-nicméně výsledek nijaký, jen jsme byli sami ještě víc vystresovaní~a~.....Netvrdím, že ta metoda je špatná, jen si prostě nemyslím, že by to bylo účinné na všechny děti...V podstatě to máme od začátku hodně podobné jako Zzubejda....Taky bych byla moc ráda, aby to u nás fungovalom bez plácnutí, bohužel se mi ale zatím nepodařilo najít způsob, jak na to~d~~;((
 Stáňa a dva kluci 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 14:39:03)
Zubejdo, mám dva syny viz ikonka. Když starší po mladším něco házel, ne v úmyslu mu ublížit, chtěl si s ním hrát, tak jsem řekla: vidím, že by sis s ním chtěl hrát, on je ale ještě malý, neumí to. Můžeš si s ním třeba kutálet malým míčkem, nebo prohlížet knížku atd. Pokud by nadále chtěl házet, je nejjednodušší prevencí takové věci na čas uklidit z dosahu.
 Zzubejda, 2 kluci a holčička 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 14:58:10)
Děkuju, většinou se to taky snažím tak dělat, ale nejsem pořád tak psychicky na výši a někdy mi prostě docházejí síly....a vy to opravdu tak děláte pořád, nikdy vám nehrajou nervy? Začínám si připadat méněcenná v takové přesile dokonalých matek :(
Nejhorší je, že jsem pořád nejistá, jestli to dělám dobře, a to je fakt asi největší chyba :(
 Stáňa a dva kluci 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 15:03:12)
Zzubejdo, klid:-), pokaždé mi to taky nejde, často se vracím ke knížce, viz odkazy, nebo na diskusi R+R tady na rodině pro inspiraci. Ale čím víc, to člověk trénuje, tím to jde líp~R^. A díky výsledkům si je člověk jistější. A ta vnitřní jistota je pak znát i v chování dětí.
 adelaide k. 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 15:08:53)
Zubejdo, jen proto že jsme z výchovy vyřadily něco co považujeme za nesprávné z nás nedělá přece dokonalé matky...
Už aby se skoro člověk bál na sobě pracovat ~j~
 adelaide k. 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 15:09:31)
Evo nevím, TY TY TY na děti nedělám :-D
 marulinka 


dítě může začít koktat 

(5.2.2009 15:13:08)
Když jsem byla mladá a blbá, tak jsem své hyperaktivní dítě někdy zkrotila fackou. I když nikdy nebyla víc jak jedna,to už by se člověk taky mohl přestat ovládat.Jenže syn začal ve 2 letech koktat. Hned jsem pochopila, že tudy cesta nevede a okamžitě jsem s tím přestala. Syn byl zase v pořádku už za 2 měsíce. Od té doby /dnes je mu 15/ jsem mu už nevrazila a jde to taky. No, snad bych to spočítala na prstech jedné ruky. A navíc si myslím,že pro starší děti od 4 let je to strašné ponížení a navíc už v tomto věku by měli vědět, co si můžou dovolit a co ne. Moje sousedka má dvě děti, kteří od mala byli byti jako žito i důtkami. A výsledek: dnes jeden z nich je střašně agresivní a ten druhý se stáhl do sebe a s nikým nemluví.
 Pavel Nguyen 
  • 

Re: dítě může začít koktat 

(5.2.2009 15:25:14)
pokud vim fyzicke tresty jsou zakazany
 žaneta 
  • 

Re: Markéto, 

(5.2.2009 15:15:34)
Přesně takhle vychovávala syna moje kamarádka.Já jsem byla pro to,že čas od času malý plácnutí nemůže uškodit.Můj syn je v sedmnácti naprosto v pohodě a její chlastá a bere drogy.Kde se stala chyba?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Markéto, 

(5.2.2009 15:19:38)
Ale jo, hrajou - proto taky chodím na diskusi tady na Rodině zaměřené na tyhle postupy a tam to s holkama probíráme, co se nám povedlo a nepovedlo ~R^
 Eva. 2 kluci 
  • 

Re: bohužel 

(5.2.2009 19:24:47)
Já bych dala všem matkám vystudovat psychologii.. jinak by nesměly mít děti.. :-)
 Katla 


víš jakej průser 

(5.2.2009 19:29:26)
jsou někdy děti psychologů? ~z~~z~~z~ (někdy, někdy, píšu, pro chytlavé)
 Kohnova 
  • 

Re: víš jakej průser 

(5.2.2009 19:38:37)
Nekdy, lec casteji, nez beznou nahodou. Vlastni zkusenost. Dtto deti psychiatru (a jinych doktoru, ucitelu, inzenyru, pravniku atd.) :D :D
 Katla 


to nevim,  

(5.2.2009 22:00:52)
ja jen znám ty případy těch psychologů - co na to šli vědecky ~z~. nekterý ty děti ani nevědí, že samý neautoritativní demokratický výchovy, čí jsou ~z~
 Líza 
  • 

Re: bohužel 

(5.2.2009 19:52:31)
Mám doma problémové dítě.Hodně problémové dítě .u ní nezmužeme nic ani po dobrým ani po zlím.Knih mám přečtených spoustu.dokonce s ní docházím i k psychologovy ,který si s námi nevý rady.Mužeš namítnout,že máme špatný pstup výchovy ale u jejich sourozenců funguje.Netrestáme je nebo"t není třeba Janinu jsem mynulí týden propleskla neboť na konzultaci u psychloga otravovala tak že naní houknul na oplátku mu naše Jana plivla do obličeje a mě vylítla ruka.Ono se to druhým radí ,když mají bezproblémové děti.Jak by ste to řešila vy.Je jí šest a nefunguje vůbec nic někdy mám pocit ,že má ďábla v těle(což je blbost).
 Katla 


Lízo,  

(5.2.2009 22:03:38)
ale já to chápu, náš prostřední je taky problematik, at deláme, co děláme. reagovala jsem jen na to, že to kdosi psal, že by dovolil mít děti jen tomu, kdo vystudoval psychologii ~y~
 MM, 2 kluci 
  • 

Nechci je plácat, ale... 

(5.2.2009 15:58:19)
... někdy se to přece jen stane - když se hodně vytočím nebo nevím jak jinak zastavit záchvat vzteku, apod. :-(

Beru to ale spíše jako mé selhání než jako "výchovnou metodu" - předpokládám že kdybych v tom okamžiku uměla lepší použít strategii řešení, obešla bych se bez toho. Musím na tom ještě pracovat...

Je mi ideově i pocitově blízký příštup popsaný v knížcě "Respektovat a být respektován", ale v praxi je to leckdy obtížné; a já navíc nejsem moc trpělivý clovek... :-/
 Martina, 2 kluci 


kluci x holky 

(5.2.2009 17:12:51)
Já myslím, že je hooodně velkej rozdíl mezi výchovou holčiček a kluků...tedy když to jsou typičtí jedinci :-)
Kluk odmala zkoumá, kam až může zajít, hned poté zkoumá, zda by to "zacházení až tam" nešlo ještě o kousíček posunout..atd. pořád dál a dál, pokud se mu to dovolí.
Holčička ráda spolupracuje, miluje pozitivní motivaci, pochvalu, radost z dokončeného dílka.

Při prvním synovi se mi z duše ošklivili rodiče, kteří plácali své děti, můj synáček to nepotřeboval, vše se mu vysvětlilo a chytrolínek pochopil a už zakázané nekonal.

Druhý synáček! Vzteky nemůže ani mluvit, ječí do ochraptění, leží a kope kolem sebe...stačí, když ranní mléko je o 2 min později než si představoval, když nemůže, kam si představoval, atd. Naše přehodná pediatrička vždy, když ho musí vyšetřit, pronáší "no jo, už se známe, jednotnost a vytrvalost, ale to vy už všechno víte".
Už nikoho nesoudím, fakt ex. rodiče, kteří plácat děti nepotřebují a fakt ex. děti (Hroudo!), se kterýma to bez plácnutí nejde. Kdo je nemá, nevěří.

Učím na ZŠ a sebedrzejší či vzteklejší holka je úúúžasně spolupracující jedinec než jakýkoliv naštvaný kluk, to mi věřte.
 Jaroslava 
  • 

Re: kluci x holky 

(5.2.2009 17:51:54)
U nás to je naopak.Klouček je hodný a holka je na zabití.Výchovu mají stejnou.Syn pochopí vše hned dceři to musíme říct několikrát a bez výsledku.Párkrát už jsem ji i plácla stejně si z toho nic nedělá a do očí se mě směje.Jednou ,když na mě ječela jsem jí dala přes pusu a ona se suverénně postavila a řekla, že má ještě druhou tvář jestli je mě libo.Nezmůžeme s ni vůbec nic ani po dobrém ani po zlém.Ve škole je drzá,nespolupracuje no prostě děs.Syn je prvý opak.Nijak je nesrovnávám ani náš psycholog to nechápe kde se to v ní bere.Chtěl jí dát prášky na uklidnění.všichni doufáme, že jí puberta pomůže a srovná ji.Je ve třetí třídě má dvojku schování neustále něco řeším omlouvám se.Prostě ji nezvládáme, ať se snažíme jak chceme.
 Martina, 2 kluci 


Re: kluci x holky 

(5.2.2009 17:57:56)
Však jsem na začátku raději psala "typičtí jedinci" :-)
Mám kamarádku, která to má jako ty...
Kdo dítě na zabití neměl, neuvěří, že nic nezmůže...
 Míca 
  • 

Re: kluci x holky 

(5.2.2009 18:12:13)
Právě jsi tady představila mojí dceru.Jako mávnutím proutku se v šestnácti změnila .Nikdo nechápal jak to,ale stala se zní pozorná a pohodová holka na kterou se můžeme ve všem spolehnout.Na základní škole její známka schování byla vždy dvě .Nikdo nevěřil ,že by z ní něco mohlo být a Teď si dělá nástavbu a uvažuje o VŠ.Prostě vydržte puberta může opravdu vše obrátit .Držím pěstičky a přeji hodně pevné nervíčky.
 Katla 


takový dítě  

(5.2.2009 22:32:24)
dokáže dost narušit rodinou stabilitu a nějaký debaty, jesli plácnout nebo ne, se zdají směšný ve srovnání s tím, co se řeší.
 Petra Neomi 
  • 

Re: kluci x holky 

(5.2.2009 18:23:29)
No, mám holčičku, která na pozitivní motivaci... však vy víte co. Je možné, že dívky jsou komunikativnější, ale ovladatelnější mi fakt nepřipadají :))
 Martina, 2 kluci 


Re: kluci x holky 

(5.2.2009 18:48:33)
Možná doma vyjde kluk a holka někdy skoro nastejno, ale v mých třídách jsem vyšla vždycky líp s holkama - byla s nimi třetina práce než s klukama...a to mám kluky hodně ráda, musím se snažit jim nenadržovat:-)

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.