Markéta | •
|
(15.10.2008 9:21:07) Krása nesmírná (Ruské lidové pohádky) vyšla v českém překladu v roce 1977. Nevím, jesli byla vydaná v reedici - jiank asi bude k sehnán už jen v antikvariátu. Také patří k nejsilnějším čtenářským zážitkům mého dětství. Nádherně přeložená a ilustrovaná, navíc to jsou hodně "silné" příběhy - ale myslím, že to je knížka pro děti, které už samy čtou. Protože jednak to psaná dost složitým jazykem a navíc jsou to občas pěkné "drasťárny". Moji kluci (6 a 4) ji našli v knihovně a dožadovali se čtení, protože na deskách je drak , tak jsme jim našla pár jednodušších příběhů a pak jsme knížku zase nenápadně uklidila - nechci je připravit o ten první úžasný zážitek, až na něj budou připravení.
|
Michaela Pecharová |
|
(15.10.2008 9:27:37) Malého bobše jsem četla určitě 5x, ne-li víckrát. Máme oba s manželem tuto knížku našeho dětství a právě nedávno jsme mluvili o tom, že ji začneme dětem číst. Myslím, že pro ni dojdu hned. Jsem zvědavá, co mi na to dcerka řekne, přeci jenom je více moderním dítětem, než-li jsme byli my dva. PC, satelit, DVD, to jsou pro ni běžné a samozřejmé věci, s napětím očekávám její reakce... Já sama jsem se vždycky "bála" Bezručky, jak honil a bil své děti...
|
Hana | •
|
(15.10.2008 9:31:44) Bobše jsme taky s dětma četli, ale nenápadně jsem nedočetla konec - komunistické stávky atd. To by děti nepochopily... Hana
|
Lída+2 |
|
(15.10.2008 11:51:28) Hani no co nechápou se hned zeptaj a není problém jim to vysvětlit......
My nedávno vysvětlovali fronty na banány, mandarinky, toaleťák a vložky 7 a 9,5letýmu klukovi a po pár doplńujících otázkách od nich to celkem pochopili...si myslím...
|
|
|
Hana | •
|
(15.10.2008 9:31:47) Bobše jsme taky s dětma četli, ale nenápadně jsem nedočetla konec - komunistické stávky atd. To by děti nepochopily... Hana
|
|
hrouda | •
|
(15.10.2008 10:57:03) Holky, už jsem to tady jednou vnucovala - hledám doma po knihovně tu knížku I. Hermanna, z níž Pleva vykrádal. Je to knížka povídek a některý povídky z dětství jsou v Bobši - myslím ta s tím tatínkovým kabátem a pak ta, jak Bobeš dostal nejaký drobáky a místo ,aby je dal mamince, tak se nacpal uzeninou.-))). Chtě a bych si to dohledat přesně. Mám dojem, že ta knížka I. Hermanna se jmenuje Smíšené zboží. Kdybyste na to někdo narazil přesněji, prosím, prosím, hoďte to sem.
|
Elfinka |
|
(15.10.2008 12:16:22) Ty povídky jsou opravdu z knihy I. Herrmanna Smíšené zboží. Zkus nějakou knihovnu, pokud ji nebudou mít, dá se knížka i objednat z jiné knihovny.
|
hrouda | •
|
(15.10.2008 12:32:23) Já to doma musím mít. Určitě jsem to měla. Jednu dobu jsem hltala tyhle starší české autory, tak mi to pak začalo splývat. Prosím tě, a pletu se, že to bylo i v Bobši, nebo ne? taky Bobše nemůžu najít. Zřejmě ve sklepe po lonském stehování zůstaly jeste nejaké nevybalené krabice s knihami.
|
Hanka 75 |
|
(15.10.2008 19:16:57) No já nevím, Bobše jsem také četla několikrát, ale nepamatuji se, že by se cpal uzeninou za drobáky, které měl dát mamince. Měl moc rád párky, měl ho výjimečně, vždy mu ho koupila maminka. O tatínkovi a kabátu se také nic nepamatuju, že by blyo v Bobšovi. Myslím, že sis to popletla.
|
Hrouda | •
|
(15.10.2008 21:32:07) Kouknu.
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.10.2008 14:55:59) Malý Bobeš byl několikrát upravován a původní text J. V. Plevy ze 30tých let minulého století se od podoby, kterou známe my ze ZŠ, dost podstatně liší. Takže je dost dobře možné, že někdo četl verzi starou a někdo tu "tendenčně poopravenou". Bohužel nemám u sebe publikaci, kde je to popsáno přesně, takže nezaručuji, že je to úplně tak, nicméně pokusím se rekonstruovat v paměti. Malý Bobeš nejprve vycházel v časopise jako povídky o malém Bobovi, měly úspěch a dočkaly se knižního vydání. V této první verzi je Bobeš větší "darebák" a jeho rodina je sice levicová, ale tatínek není žádný komunistický předák a neřeční nikde v altánku. Postupem času (a po převratu v roce 1948) se motiv knihy posunul, přibylo sociální kritiky, ubylo Bobšových "lotrovin" - mám dojem, že snad původně Bobšův malý bratříček zemřel poté, co Bobeš měl jít do lékárny pro léky a peníze ztratil nebo prošustroval.
|
|
|
|
|
|
Cucaracha+Daniela 5let+// |
|
(15.10.2008 11:32:02) Jé to byla první knížka,kterou jsem celou přečetla za letní prázdniny mezi 1.a 2.třídou. Poté jsem se k ní ráda vracela. Vzpomínám si na příběh, kdy se pokusil s kamarády "vloupat"do domku, kde vyráběli skleněná těžíka.Taky jak si byl koupit kolečko salámu.Je to nazapomenutelná knížka,až bude malá číst tak jí ji zkusím nabídnout,zda ji zaujme.
|
Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(15.10.2008 13:05:16) Abych se přiznala, přečetla jsem v životě toho hodně, ale malý Bobeš mě v dětství děsil, pamatuju si, jak jsem se nemohla srovnat, že mu zemřel bratříček František, a jak se museli z chaloupky odstěhovat do města, prodat krávu atd ... máme ho doma, ale holkám to nečtu, snad si to jednou přečtou samy, já nemám odvahu
|
MajdulkaF |
|
(15.10.2008 13:39:45) Jano, mám to zrovna tak: Bobeše (ten druhý díl) jsem ani nedočetla, úmrtí bratříčka mě úplně vyděsilo. A to si myslím, že jsem tenkrát byla starší než ve druhé třídě.
|
|
fisperanda |
|
(15.10.2008 14:50:52) Konečně! Už jsem se lekla, že jsem z Bobše vyděšená sama. Upřímně - Bobeš byl knížka, která mě nutila myslet si, že nikdy dobrovolně nebudu číst.
|
Hanka 75 |
|
(15.10.2008 19:22:58) To je zvláštní. Pro mne to byla jedna z osudových knížek. Myslím, že možná i díky ní mám dost silné soc. cítění. Celk. mi přijde moc hezká, hřejivá, nápaditá, lidská... a prostě ze života. Krásně podle mne autor vystihl jak velké mohou být dětské problémy, někdy skutečné, někdy pro nás dospělé banální.
Takže svým dětem bych ji nabídla. Ale myslím, že strašně záleží na naladěnosti, věku každého konkrétního dítěte. I špatný věk vedwe k odložení knížky. ¨
Taky straně ráda vzpomínám na knížky od Astrid Lingrenové. Uměla se krásně ponořit do světa dětí.
|
|
ewka, honza a adélka |
|
(15.10.2008 20:33:11) Malý Bobeš je pro mě taky noční můra. Je to příšerně depresivní knížka. Pořád samé problémy, neštěstí. BRRRR. S MB bych ještě srovnala knížku ruských pohádek, kterou jsem vyhrála na ZŠ . V jedné pohádce bylo psáno o tom, jak matička přetrhla synáčka vejpůl!!! Dodnes se mi o tom zdá.
|
JaninaH |
|
(15.10.2008 20:54:11) My jsme Malého Bobše četli ve škole jako povinnou četbu. Mně na té knížce nic depresivního nepřipadalo, tak se asi tehdy žilo, chudě. A smrt bratříčka - no, ono to asi tehdy bylo celkem běžné, že v rodině umřelo malé dítě, tak nebylo nic děsivého o tom psát v knížce. Ale pro dnešní děti to asi moc vhodná četba není, to uznávám. Mně se teď stala dobrá příhoda ve Francii. Jako dítě jsem měla moc ráda knížku Dům drobných radostí, je to nádherný příběh dospívající francozské dívky ze současnosti (tedy z tehdejší současnosti). Napadalo mě si po letech koupit tu knížku v originále. Hledala jsem ji v v knihkupectví v oddělení pro dívky 10-14, ale tam byly samé Princezniny deníky, sexuální výchova, Harry Potter, no jako u nás. Tak jsem se na tu knížku zeptala prodavačky, hledala ji v počítači, ale bohužel ji zrovna neměli (ale pošlou mi ji). Prý klasiku už moc neobjednávají. Tím chci říct, že některé knížky pro děti a mládež časem nezastarají, ale některé ano. Ale závisí to i na konkrétním čtenáři, neumím si třeba představit dnešní dítě, které by četlo Káj Maříka, ale koukala jsem že pořád vychází.
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(15.10.2008 21:38:53) Janino, to je hezké, Dům drobných radostí jsem taky měla moc ráda. Tyhle francouzské klasiky pro děti byly super, mám ráda třeba Rozkvetlou zeď, pak byla jedna knížka o kolotočářských dětech, kterým onemocní tatínek a ony se musí o sebe postarat, a pár dalších.
|
|
Líza |
|
(16.10.2008 13:46:47) Dům drobných radostí si taky pamatuju. Ale přišel mi smutnej...
|
|
|
fisperanda |
|
(15.10.2008 21:56:00) Nám ve školní družině četli knížku o ruským partyzánovi. Přes deset kapitol bylo o tom, jak šel sám lesem. Další dvě kapitoly pojednávaly o tom, jak našel dobrý lidi, kteří mu dali najíst. Teda dali mu vajíčko. Vařený. A jak nebyl zvyklý na jídlo, tak se z toho poblil. Tak snad už jenom tohle bylo horší než Malý Bobeš.
|
JaninaH |
|
(15.10.2008 21:59:34) Aha, šel, tak to asi nebyl Meresjev, ten se totiž deset kapitol plazil.
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(15.10.2008 22:02:30) Ale na druhou stranu pak dokonce i tancoval :))) Já si teda z celého Příběhu opravdového člověka nejvíc pamatuju popis sněti postupující nohou :)))
|
Lucka 345 |
|
(16.10.2008 10:05:49) Tak přece jen Meresjev!!! Vida ho!
|
Ala | •
|
(16.10.2008 13:42:09) Příběh opravdového člověka není Meresjev, ale docela dojemný příběh muže, který přijde za války o celou rodinu a na konci se ujme osiřelého chlapce a řekne mu, že je jeho otec, který se vrátil z války.
|
Líza |
|
(16.10.2008 13:43:48) Jak, není Meresjev? Ten člověk se Meresjev jmenoval.
|
Ala | •
|
(16.10.2008 13:51:41) No prostě myslim že to o Meresjevovi se jmenuje jinak, ale možná se pletu.
|
|
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(16.10.2008 13:51:04) Alo: http://www.sweb.cz/ctenarak/rozbory/Polev-PrOprCloveka.html
|
Ala | •
|
(16.10.2008 13:57:34) Aha, tak dík, spletla jsem si to, ta druhá knížka se rusky jmenuje Suďba čelověka (Osud člověka) a na rozdíl od Meresjeva to neni kravina.
|
Líza |
|
(16.10.2008 14:02:24) Osud člověka jsme na základce četli v originále na hodinách ruský konverzace na pokračování... ruštinářka mi tu knihu docela drsně zošklivila. Příběh si vybavím, ale žádný pocity okolo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zdenka_ |
|
(15.10.2008 21:38:53) Přesně tak, četla jsem tuhle knížku, protože to byla povinná školní četba, a byla jsem z ní vyděšená. Taky myslím, že to v té době utlumilo mojí chuť číst, naštěstí ne nadlouho
|
|
|
|
Lizzie |
|
(15.10.2008 13:47:10) Na Krásu nesmírnou mám pěkné vzpomínky, četli jsme jí na základce v rámci školního čtení, byť ty konce byly drastické. Ale ono se zapomíná, že pohádky původně nevznikaly pro děti, ale pro dospělé, tak se teď spousta lidí některým ,,ostřejším" verzím i českých lidových pohádek diví. A já čím jsem starší, tím je mám radši. Mimochodem - mám moc ráda Čarodějova učně a slyšela jsem chválu na Zemanovu, mírně hrůzostrašnou verzi, nevíte zda vyšla na DVD? Malého Bobše jsem v životě nečetla a to jsem byla pěkný knihomol. Ale mamka na něj ráda vzpomíná. Honzíkovu cestu jsem četla jako děcko několikrát a pokud vím, odkazy na družstvo apod. mě nijak nepoznamenaly, ani jsem nad nimi nepřemýšlela...ale je fakt, že před nějakými 13 - 14 lety bylo to povědomí dětí jiné. Z těch opravdu dětských ráda vzpomínám na Jirku s Mirkou sami doma, Kocoura Modroočka, pohádky bratří Grimmů, pohádky od Disneyho...
|
helena dva kluci | •
|
(15.10.2008 16:53:24) výborný dětský autor byl Arthur Ransone. Vlaštovky a Amazonky, Zamrzlá loď kapitána Flinta, Velká severní ? , Nechtěli jsme na moře atd.... Příběhy dětí na anglických jezerech o anglických prázdninách si s chutí přečtu i dnes , co by dospělá baba a pořád je to zajímavé a poutavé čtení. helena
|
Líza |
|
(15.10.2008 17:02:44) Máš chybu ve jméně, ne Ransone, ale Ransome.
|
|
|
|
Pruhovaná |
|
(15.10.2008 21:38:53) My Bobše četli povinně ve škole a bohužel oproti většině z vás si jej pamatuju jako komunistickou tendenšní knížku, už tenkrát jsem k ní měla odpor (ke čtení nikoliv), připadala mi podvodná (zlá statkářka, která za záchranu života ucedí pětikorunu, zlá domácí která klukovi nepřeje kousek párku... vůbec se mi to nelíbilo. Dodnes mi z ní ční faleš a nepravdivost, na rozdíl od například Hermannových soudniček, které tu opravdovou bídu ukazujou naprosto neokázale.
|
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(15.10.2008 11:29:08) krásu nesmírnou vytáhla babička jako svátost, po nás, přece to byla krásná knížka... ale naši kluci nesnesli ty drasťárny, ani já, ani babička s odstupem let nechápeme, co je hezkýho na lebkách na kůlech, a knížka honem putovala zase do skříně.
radši budu číst o mašince, kde jsou cizí jména, ale nikdo nikomu neubližuje
není to sice ideál, ale asi lepší než ta krása nesmírná, když bych už musela volit mezi těmato dvěma
|
Markéta | •
|
(15.10.2008 11:59:08) Proto jsem psala, že je to knížka pro už starší děti, které nejen čtou samy, ale mají sklony "snít". Vybavuji si úplně přesně, že jsme všemu úplně nerozuměla, ale bylo to strašidelné a napínavé a měla jsem o čem přemýšlet. Přece jenom jsou to příběhy o opravdovém hrdinství a o veliké odvaze. "Nenajdeš svého ženicha, dokud tři páry železných bot neprošlapeš, tři hole z litiny nepolámeš, dokud nesníš tři chleby z kamene" - to si pamatuji dodneška. Možná, že je to knížka spíš vhodná pro děvčata (asi ale jen pro některá děvčata) než pro kluky-praktiky, ale uvidíme. Nutit je samozřejmě nebudu. Myslím, že knížky by se neměly uspěchat. Mám občas chuť nabízet synkům svoje poklady - Lovce mamutů, Hobita nebo třeba jednu z knih Astrid Lindgrenové, "Mio, můj Mio" - taky úžasně snový příběh o veliké statečnosti a velikém nebezpečí. A pak si vždycky řeknu - ještě mají čas, první přečtení je nejkrásnější, nesmím je o to připravit.
|
|
fisperanda |
|
(15.10.2008 16:42:54) Krása nesmírná je horor. Kostěj nesmrtelný a lebky se svítícíma očima... né né né
|
zuzini |
|
(18.10.2008 11:00:37) Já Krásu nesmírnou milovala, ale já jsem jako dítě četla i Kytici.
Každopádně se většinou trefujete do mého dětského vkusu - Malý Bobeš, Děti z Bullerbynu, Špalíček... Já za sebe zmíním ještě jednu knížku, která mne velmi zasáhla - Zrzoun, bohužel si nepamatuji autora. Byla i zfilmována.
|
|
|
|
|