| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jsme zralí na dítě?

 Celkem 58 názorů.
 Eva, 2 kluci 
  • 

Kdy jsme zralí? 

(9.10.2008 10:07:34)
Já se vdávala v 19 letech - po tříleté známosti. Manžel přišel z vojny, pak svatba, oba jsme pracovali a já se v práci začala nudit. Tak jsme si vymysleli dítě :-)To mi bylo 21 let. Po prvním synovi jsem pracovala v rod. firmě, pak jsem začala podnikat. Když bylo vše dobře rozjeté, pořídila jsem si zaměstnankyni (místo sebe) a počali další dítko. To už mi bylo 28 let.
I u svých známých mám pocit, že když se ženská začne v práci nudit, zabředávat do stereotypu, nebo ji nebaví a nemá nic lepšího, zůstane doma s dítětem. Nebo když dostaví nebo seženou bydlení apod. Prostě když má ženská pocit, že je vše v klidu, v pohodě - začne "hnízdit" :-))
 Hrouda 
  • 

Jak pejsek s kočičkou vařili dort  

(9.10.2008 10:12:07)
Na někoho, kdo na začátku textu poukazuje, že má hned několik škol, je to trochu canc. Takový galimatiáš, od každého něco. Vyberte si - nezletilé matky, "tikající pětatřicátnice", podloudně vysazená antikoncepce nebo "komunitní péče" o děti v Africe? (btw. kde přesně v Africe? :-) ...a další a další, paní psycholožka smíchala všechny moc dobré věci, co měla doma v šuplíčku a v knihovničce, tak jí to raději moc nežerte, nebo vás bude bolet břuch , jako toho velkého hladového psa. :-)










á
 anna, 30 let 
  • 

jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 10:26:02)

Chtěla bych se zeptat: pokud je tu někdo, kdo je v plodném věku, má partnera, nedělá kariéru 24 hodin denně, a přesto on (ona) ani partner necítí potřebu děti mít a víceméně předpokládají, že je mít nebudou - ví to vaši rodiče, vaše rodinné okolí? A jak na to reagují? Pláčou, vyčítají, snaží se vaše rozhodnutí zvrátit? Chtějí důvody, vysvětlení? Nebo vás respektují?
 ninuszka 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 10:50:58)
Píšeš z vlastní zkušenosti? Není povinnost mít dítě. Někdo je zralý ve dvaceti, jiný nebude zralý nikdy. Já sama byla připravená, má švagrová nemá dítě ani v 35. No a? Nikdo jim nic nevytýká, nevyčítá, jsou šťastní i bez dětí. Já v tom problém nevidím. Ono i to jedno dítě, co mám já, je podezřelé. Sama se setkávám s řečmi o rozmazlených a sobeckých jedináčcích, takže chápu ty, které děti nemají. Někteří rejpalové dokáží otrávit život.~;)
 anna, 30 let 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 10:56:06)

Ano, z vlastní zkušenosti. Obvykle o tom nemluvím, a pokud ano, obvykle se mi dostane reakce - "však počkej, ono (jako ta touha) to přijde". Já to nevylučuju, samozřejmě vědět to nemůžu. Ale přijde mi, že si zkrátka nikdo z mých blízkých osob nepřipouští variantu, že to třeba nepřijde; že se automaticky předpokládá, že lidé v určitém věku zkrátka mívají děti, a pokud je zrovna jejich dcera, vnučka, neteř nemá, bude nám to divné a budeme se jí vyptávat, co a jak, případně ji budeme přesvědčovat, že mít děti je neskonalé štěstí a že je to od ní špatné rozhodnutí nemít je, a že stejně změní názor...! Jenže mně se zdá jako dost hloupý důvod mít děti jen proto, že se to ode mně očekává, že to tak dělají všichni a že je to normální.
 ninuszka 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 11:31:16)
Pokud to přijde, přijde, pokud ne, svět se nezboří :) . Zastávám názor, že život je třeba si užít, ne ho prožít, tak jak je zvykem a neustále si ne vše stěžovat.~;)
 Martina, 3 synové 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 11:43:03)
Já mac po dětech netoužila, navíc jsem podle doktorů byla od 14 let neplodná, ale asi ty děti toužily po mě, tak je prostě mám. Každé těhotenství jsem zkraje obrečela - jak já to jen zvládnu - no dneska jsou kluci dospělí...
 Martina, 3 synové 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 11:43:24)
Já mac po dětech netoužila, navíc jsem podle doktorů byla od 14 let neplodná, ale asi ty děti toužily po mě, tak je prostě mám. Každé těhotenství jsem zkraje obrečela - jak já to jen zvládnu - no dneska jsou kluci dospělí...
 Pruhovaná 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 11:57:34)
No předpokládá se, že budeš mít děti, proč by nepředpokládalo.
Je to většinová záležitost,proto je považována za normální. Když někdo nějak vybočuje z toho co je "normální", lidi, kteří jej mají rádi, se o něj samozřejmě zajímají a chtějí vědět proč, u cizích by jim to asi bylo fuk.

Oni vědí, že je nádherné mít děti a že je hrozná škoda je nemít - protože je mají. Neuvědomují si asi, že je to nesdělitelná zkušenost.Chápala bych i pláč a výčitky - taky bych plakala, kdyby si dcera nějak chtěla zkazit život.

Rozuměj,co chci říci - já osobně nepovažuju život bez dětí za zkažený, ale někdo třebas jo.Tak dělá co umí, aby svoje dítě zachránil.

Tak je chápej, nech jim jejich očekávání a přání, přej jim je tak jako chceš aby oni tobě přáli tvoje očekávání a tvoje rozhodnutí a žij jak umíš a můžeš.
 anna, 30 let 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 10:50:58)

Tedy samozřejmě ten dotaz nesměřuje jen na ty dotyčné po dětech netoužící, ale na všechny ostatní, pokud jsou třeba rodiči, příbuznými, přáteli takových osob... nebo zkrátka co si o tom kdokoli myslíte...
 Sandra + 2 
  • 

nic moc článek 

(9.10.2008 10:57:42)
...ten je tak študované, až je blbé, říkala moje prababička...
 Hrouda 
  • 

to není študované  

(9.10.2008 12:33:31)
to si na to jenom hraje. Blé blé blé blé ...a nic se nedozvíš. Akorát, že Karel je buď peknej trouba, nebo velkej dobrák.
 Jitka Skalická (JTina) 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 11:18:15)
ja bych to Anno neresila. Rodina (zvlaste ti nejblizisi pribuzni) ti nebudou rozumet, protoze jim to bude hlavne lito - vedi, ze s detmi (i s Tebou :-)) byla spousta prace a starosti, ale i radosti - proste rodina. A nebudou te chapat. A asi nejde o to, aby te chapali - jde pouze o to respektovat tve rozhodnuti.

Ja si pomerne dlouho take neumela predstavit sve dite :-), nechala jsem to plynout a rodinu odbyvala s usmevem tim, ze jeste neprisel ten spravny cas :-)
Ze to bude vec trochu hlubsi a ze to mimco jednou budu zrejme chtit mi doslo tak v 28 -29 letech, pak zase ale nebyl partner....a bylo moc prace...pak byl partner, ale porad bylo moc prace....a porad jsem to jeste necitila tak ...uplne. Porad tam bylo nejake "ale".

No a pomohl docela zivotni zlom - trochu krizova situace, kdy slo o zivot.
Naprosto neuveritelne se mi v te chvili promitlo v hlave vse...cely zivot...jeho prubeh....to co bude nasledovat, kdyz preziju....to co je pro me dulezite...ne ted, ale opravdu zivotne.

V tu chvili jsem vedela naprosto presne a uz se to nezmenilo.

Tehotna jsem ted a za dva mesice mi bude 32.

 Jitka Skalická (JTina) 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 11:18:47)
ja bych to Anno neresila. Rodina (zvlaste ti nejblizisi pribuzni) ti nebudou rozumet, protoze jim to bude hlavne lito - vedi, ze s detmi (i s Tebou :-)) byla spousta prace a starosti, ale i radosti - proste rodina. A nebudou te chapat. A asi nejde o to, aby te chapali - jde pouze o to respektovat tve rozhodnuti.

Ja si pomerne dlouho take neumela predstavit sve dite :-), nechala jsem to plynout a rodinu odbyvala s usmevem tim, ze jeste neprisel ten spravny cas :-)
Ze to bude vec trochu hlubsi a ze to mimco jednou budu zrejme chtit mi doslo tak v 28 -29 letech, pak zase ale nebyl partner....a bylo moc prace...pak byl partner, ale porad bylo moc prace....a porad jsem to jeste necitila tak ...uplne. Porad tam bylo nejake "ale".

No a pomohl docela zivotni zlom - trochu krizova situace, kdy slo o zivot.
Naprosto neuveritelne se mi v te chvili promitlo v hlave vse...cely zivot...jeho prubeh....to co bude nasledovat, kdyz preziju....to co je pro me dulezite...ne ted, ale opravdu zivotne.

V tu chvili jsem vedela naprosto presne a uz se to nezmenilo.

Tehotna jsem ted a za dva mesice mi bude 32.

 aneka33 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 12:29:36)
Anno, tohle neřeš. Je jasné, že pro okolí to bude dlouho nepochopitelné, zvláště, jsou-li "dětní"~:-D Protože jak tu někdo psal, tahle zkušenost je nepřenosná, nesdělitelná. Také jsem dítě nechtěla a tvrdila jsem, že dítě budu mít až tehdy, budu-li ochotná a schopná se vzdát všeho toho, co dělám doposud. Byla jsem vdaná docela dost let, manžel dítě chtěl, já ne. Netlačil. Najednou přišlo pomatení smyslů a já chtěla dítě hned! Najednou jsem měla utkvělou představu, že bez dítěte nemá život smysl. Přišly potíže, potraty, ale nakonec mám dcerku, která je to nejcenější, co mám.Jak jinak, žeáno~;) A je tu opět situace minulá. Manžel chce druhé, já zásadně ne, poněvač jsem se teprve nyní naučila s dcerou žít tak, abychom se vzájemně neomezovaly(tedy teprve nyní je mi dcera partnerem pro všechny chvíle a já si toho nesmírně užívám) a nedovedu si představit, že by do toho vplul uzlíček pláče a plín~;(( A neudělala bych to jen proto, že se to má(mít 2děti) Ne, buďto mne zase smysly a pud sebezáchovy zradí a já budu to dítě chtít stůj co stůj, nebo bude dcera jedináček. A co, okolí nechť si myslí, co chce. je to můj život a já ho žiji a budu ho žít tak, jak chci já, bez ohledu na míněí druhých. manžel to respektuje. A to je i tvá volba. Buď si budeš žít život tak, jak chceš - tedy podle tvých představ a nebo se včleníš do obyčejů a budeš mít pocit, že nejsi svobodná a to není to pravé ořechové, "nespa"?
 maw 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(12.10.2008 8:56:41)
Jasné a OK. Jen - trochu postrádám práva manžela a otce. Když žena chce, muž ne, je z toho dítě. Když žena nechce, muž ano, dítě nebude. Trošku jednostranné a sobecké. Co přání a tužby Tvého manžela a Tvojí dcery?
Už nežiješ sama.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 12:43:01)
Na tom nemít děti neni přece nic špatného. Pokud máte oba s partnerem opravdu jasno. Mít děti jenom protože je to normální a všichni to čekají asi není ten pravý důvod..
Jen pozor na to , aby jste jednou nezměnili názor a nebylo už pozdě....
 Lizzie 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 12:44:28)
Děti si člověk pořizuje pro sebe a kvůli sobě - a to jestli má jedno, žádné nebo čtyři (pokud se o ně dovede starat) může být ostatním jedno. Ale je to v(d)ěčné téma rodinných hovorů, proto se do bezdětných a opozdile dětných rýpe. A nekdy je v tom i ta závist.
 Lizzie 


Neřeš to. 

(9.10.2008 12:45:01)
Děti si člověk pořizuje pro sebe a kvůli sobě - a to jestli má jedno, žádné nebo čtyři (pokud se o ně dovede starat) může být ostatním jedno. Ale je to v(d)ěčné téma rodinných hovorů, proto se do bezdětných a opozdile dětných rýpe. A nekdy je v tom i ta závist.
 babička 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 13:29:41)
Až budete možná jednou stařena, možná vdova, nepřijdou za vámi ani děti ani vnoučata, tak vás jistě uspokojí vzpomínka, jak jste si život užila. Většinou, i když ne vždy, život ve 40 nekončí, ale sil už přibývat nebude. Ať vám vaše spokojenost vydrží až do skonání.
 aneka33 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 13:42:54)
Babičko, tohle je hloupost. Kde mám záruku, že ač dítě mám, se na mně jednou bude chodit dívat či její potencionální děti. Je tolik matek, které jsou ve stáří zcela samy ať už vinou zlého osudu(úmrtí dítěte/dětí) či vlivem drog, nezájmu, sekty atd... . A ty staré matky jsou ještě nešťastnější, než-li ty, které se rozhodly matkami nebýt.
 babička 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 13:57:48)
No co si vychovaly, to mají. Příběh sousedky, která děti nechtěla proto, že by jí byly překážkou v užívání života, teď je stařena a vdova v jedné osobě, nepřijde za ní nikdo, taky není nijak šťastný. Sama teď ve stáří, co by za to dala, kdyby je měla, ani ty finanční úspory jí nevynahradí lidské slovo.

Ty, co mají děti a vnoučata, mají naději, že za nimi někdo přijde, ty co se dobrovolně rozhodly se o ně ošidit, nemají ani naději.
 Lusika, Lucinka+23tt 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 14:33:06)
A něco jako přátele a koníčky už ve vyším věku neexistuje? Jasně, vnoučátko je vnoučátko, ale jak se říká, kamarády si můžeš vybrat...
Pořizuješ si děti jako citové či hmotné zabezpečení na staří?
Lusika
 Lusika, Lucinka+23tt 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 14:34:11)
A něco jako přátele a koníčky už ve vyším věku neexistuje? Jasně, vnoučátko je vnoučátko, ale jak se říká, kamarády si můžeš vybrat...
Pořizuješ si děti jako citové či hmotné zabezpečení na staří?
Lusika
 Hanka 75 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 17:34:37)
Co si vychovali to mají ! Tak to není. Můžete vychovávat jako pánbůh a stejně můžete sklidit kyselá jablíčka. A když se za to na vás sousedka bude dívat pod úhlem "co si vychovala, to má", tak to jistě není dobře. Že vám dítě propadne drogám, to ještě neznamená, že jste špatně vychovávala. A ani u sousedky člověk neví, jak to všechno bylo, třeba neměla vhodného partnera, měla dědičnou nemoc atd. atd. o tom se přece nevypráví. Takže raději nesuďte hned.
 maw 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(12.10.2008 9:01:06)
To je pravda, ale hodně je o postojích. Jestliže v širší rodině děti jsou, a někdo je nemá, tak se stane super tetou/srýčkem, co má vždycky čas, nebo někdy vezme někoho někam s sebou na dovolenou na výlet, což třeba zrovna ti rodiče někdy nemohou. Zpestření. Dobré pro všechny.
Ale tam, kde se k dětem staví jako k přítěži, k "tomu, co mě omezí" je těch dětí málo všude, pokud vůbec, a tam fakt nemá kdo přijít. A není to jen o tom přijít, mrkněte na to, jak dnes trh manipuluje se starými lidmi, kteří se většinou neorientují, nebo jen těžko.
 Lusika, Lucinka+23tt 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 14:39:07)
Tak váš příspěvek je dle mého typický příklad pravděpodbné reakce rodiny.

Lusika
 Lusika, Lucinka+23tt 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 14:28:36)
Švagři nechtějí. Rodina naléhá, argumentuje, tlačí. Již několik let.. Lusika
 Helga 
  • 

Re: teroristi v příbuzenstvu 

(9.10.2008 14:56:20)
Já byla terorizovaná od svých 24 let, že už je nejvyšší čas (hrůza!!!). Dítě jsem si pořídila ve 30, nejdřív teror že vůbec neotěhotním, když sem otěhotněla strašení že to nedonosím, komplikace apod. Nic se nekonalo, ani nevolnosti, výborný průběh. Normálně jsem pracovala a žila - opět teror, že to je špatně a vzhledem k věku bych měla sedět doma a koukat z okna a ať se těším - narodí se vzteklé plačtivé dítě, pokud ne zrovna postižené (když jsem v těch 30 tak strašně stará). Narodil se chlapeček 3,6 Kg, naprosto zdravý, hodný, neměl ani prdíky, spal celou noc od konce šestinedělí. Teror na chvíli ustal, aby plíživě započal v 18 měsících syna - prý nejvyšší čas na další. Jenže já další nechci, malý začal chodit do jeslí a já do práce (obohatilo to nás oba). Tak začalo vyhrožování, že mi kvůli tomu uteče manžel,protže jsem špatná žena a matka (rozuměj - každý večer není na stole svíčková a otevřený lahváč a já pracuji a občas si vyrazím z domu). Přitom manžel je s jedním dítětem spokojen a po hospodyni netouží. Dítě jsem mohla mít klidně i později, vzhledem ke svému zdraví a druhé nechci, protože proto. Taky se neptám nikoho proč má děti dvě, tak ať mě každý nechá. Jo rodina....
 Lusika, Lucinka+23tt 
  • 

Re: teroristi v příbuzenstvu 

(9.10.2008 15:05:06)
Můj bratranec zase poslouchal, že si třetí dítě pořídili, protože "té jeho" se nechtělo zpátky do práce. To si nepomůžeš. Lusika
 Hrouda  
  • 

Re: teroristi v příbuzenstvu 

(9.10.2008 16:05:23)
sic!
 Andy 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(9.10.2008 16:34:10)
Ahoj Anno,

vzdy jsem kazdemu rikala, ze jsem na dite jeste mlada. Radeji jsem nikomu nesverovala, ze dite strasne chci ale musim jeste pockat. (skola, prace, partner, ..). Nakonec jsem sve prvni mela v 31 a rada znamych i pribuznych se tomu divila. Vsichni asi meli dojem, ze zadne dite nechci.
 Olga, 4děti 
  • 

Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(10.10.2008 11:50:17)
Je mi, Anno, o 15 let víc než Tobě. Tatínek mi zemřel, když mi bylo 38, maminka před pár měsíci. Oba byli činorodí a poměrně mladí (61, 66let). Maminka měla menší zdravotní problém (nebrala pravidelně ve svém věku žádné léky!), se kterým byla na půlhodinové operaci. Třetí den po zákroku během dvaceti minut zemřela na embolii. Nikdo to nečekal.Manžel přivezl z nemocnice pytel věcí včetně hřebenu, na kterém byly ještě její vlasy a vlhký zubní kartáček, kterým si ráno bez problémů sama(!)vyčistila zuby. Do hodiny pak byla mrtvá.

Byly to právě moje děti, které mi pomohly zvládnout nejtěžší chvíle. Na pohřeb přijela z dálky i maminčina přítelkyně z mládí. Sama s přítelem. Je jí 67 a kromě přítele (a mojí maminky) nikoho nemá. Procestovala snad celý svět. Děti mít nechtěla. Maminka mi říkala, že si spolu celá léta povídají o lecčem, ale nikdy ne o dětech. Nezajímaly ji - sama to mamince řekla. Teprve když jí bylo přes 60 a jí se prudce zhoršila cukrovka, se na nás všechny (jsme tři sourozenci), začala vyptávat. Byla smutná.
Maminku zčistajasna zaskočila prosbou, zda by se můj nejmladší bratr neujal jejího bytu, až ona tu nebude. "Víš, jsi šťastná, že máš děti... Jezdí za tebou a volají ti..." řekla tenkrát skoro doslova.

I takhle může vypadat život. Velmi vzdělaná postarší vysokoškolačka je dneska vděčná, když za ní občas zajde syn její přítelkyně a popovídá si s ní. Byla ráda, že jsme ji na pohřeb i krátké posezení po něm pozvali.

Můj život se mi v 45 letech propadl do prázdnoty (rázem jsem z rodiny nejstarší). Skoro nikdo z těch, které jsem měla v dětství a mládí ráda, už nežije. O to víc si vážím toho, že pokračuje dál v mých dětech.

Samozřejmě, každý si podobné zážitky zpracuje po svém. Vyslovila jsem jenom, jak se s nimi vyrovnávám já.


 10.5Libik12 


Re: jak to snáší rodiče a další příbuzní? 

(10.10.2008 12:07:31)
Olgo, je to hezký a moudrý příspěvek.

Ale uber z té své pětačtyřicetileté samoty a prázdnoty rp. pocitu nestaršího kolem dokola. Jsi ve věku kdy můžeš celkem všechno. Držím palce;)
 Hrouda 
  • 

Olgo,  

(10.10.2008 22:48:28)
docela jste mě vyděsila.
 Miri30 


"Plození dětí dnes není osud. Je to vědomá volba." 

(9.10.2008 11:41:33)
Opravdu??? :-)))
 Hrouda 
  • 

Miri! 

(9.10.2008 12:45:54)
Když jsem přišla na gyndu, že si myslím, že jsem těhotná, a doktorka, co tam zastupovala zjistila, že to je 3. dítě, ptala se, jestli ho chci. Vytřeštila jsem oči a ona "Je to rozumné, mít dneska tři děti?" Řekla jsem jí, že kdyby plození nějak souviselo s racionálním rozhodováním, taky by se v České kotlině potulovalo tak 100 tisíc lidí a zbytek světa by taky netrpěl přelidněním.
 Winky 
  • 

Re: Miri! 

(9.10.2008 13:11:58)
uff, fakt to řekla mudra? hustý :-(

Na mě taky přišly "hodiny" tak nějak samy od sebe - svatbu jsme dělali spíš proto že jsme si chtěli užít mejdlo než zakládat hnedle rodinu, a první výročí jsem oslavila v pátým měsíci :-) (taky tam byl ten faktor že to už nemůžu vydržet v té slepičárně -rozuměj v práci). No ale je fakt, že jsem z toho měla vítr, ač jsem podnikla celkem úspěšnou "stáž" - byla jsem jako au-pair tří dětí a celkem mi to šlo a i mě to bavilo. Jenže prostě hlídání a rodičovství je dost rozdíl. Takže první dva roky jsem to moc psychicky nezvládala - a říkala jsem si že s druhým ROZHODNĚ počkám ještě tak dva tři roky - no a pak zas ty hormony začly nahuškávat něco jinýho a děti mám necelý tři roky od sebe. Ještě v devátým měsíci jsem si neuměla představit jak to zvládám se dvěma dětma (konejšila jsem se myšlenkou že do Kosmonos je odsud celkem blízko) ale najednou to jde a i přes tu ztrátu osobního času a jiných věcí na kterých jsem byla celkem závislá mi to najednou doma ani tak nevadí. Takže závěr - pokud by to u nás mělo být rozumové, jsme taky bezdětní, díky hormonálním koktejlům které se vynořily kdovíodkud mám dvě děti které jsou super a taky na zabití, mám je moc ráda a moc ráda od nich zdrhám, závidím svobodné sestře a ona závidí mě a ani jedna bychom neměnily :-)
 aneka33 
  • 

Winki 

(9.10.2008 13:26:15)
Hormony jsou sviňa~;)
Moc dobře si vybavuji situaci, kdy jsem jela s holkama ze třídy na nějakou "pařbu" a já tam byla jako jedna z posledních bezdětná. kecaly tam o dětech ty, které je měly na můj vkus extra brzy(23let jim bylo) a já po chvíli jsem tak zvědavě hodila do placu dotaz"co na těch dětech je tak skvělého, vždyť je to starost od rána do večera" Jedna z nich se tak otočila a povídá "víš jak je to krásné, když spí?" byla jsem tou odpovědí konsternována. Tož k čemu to pak je, když je to pěkné, jen když to spí?! Hmmm, když se splašily hormony mi, vzpoměla jsem si záhy. po podivném dni, plném pláče a vzteku, jsem stála nad postýlkou a povídám si, jak je nádherná když spí~:-D a v tu chvíli jsem si vzpoměla na onu spolužačku. Měla pravduR^
 Andrea 
  • 

Konečně článek trochu na úrovni.... 

(9.10.2008 13:04:21)
Hezký článek. Nevím však jestli má šanci mezi zdejší "intelektuální" ženskou smetánkou. Jak už tu někdo napsal "moc študované" ... . Tady spíš frčí "relaxace v supermarketech"....
 Hrouda 
  • 

Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 13:07:25)
Článek "na úrovni" se drží tématu. jednoho, přesně stanoveného. A né, že semele všechno, co s tématem z rychlíku souvisí.
 Andrea 
  • 

Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 14:00:47)
Ten článek je celý k jednomu tématu. To téma je, kdy a podle jakých faktorů se různí lidé rozhodují mít nebo nemít děti + zapojení sociokulturního kontextu. Nerozumím kde vidíš odběhnutí od tématu. A taky by mě zajímalo co jsi vystudovala ty, když tady posuzuješ p. Kouckou... doufám, že máš aspoň doktorát z psychologie nebo sociologie.
 hrouda 
  • 

k tomu,  

(9.10.2008 14:13:39)
abych poznala kosistentní text doktorát nepotřebuju.
 Hebe 


Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 16:35:37)
Článek neusiluje o víc než o prostý výčet motivací k rodičovství, které staví vedle sebe, a neklade si otázku jejich relevance, byť jsou některé z nich v přímém protikladu. Zdá se, že je zkrátka lhostejné o jaký důvod se jedná, je to čistě loterie... Takové tvrzení je nejen nepravdivé (statisticky se například dá zhodnotit dynamika demografických změm ), ale je i zavádějící , protože zdánlivě propopulační opatření vyjdou na prázdno ( viz článek „Lze předpokládat, že biologická touha má v populaci normální rozložení - tj. většina lidí má jakousi normální, běžnou touhu po dítěti. Malé množství lidí prostě dítě nechce, a sebevětší společenské výhody je nepřesvědčí. „). Tak namátkou : Srovnejme dostupný údaj úhrnné plodnosti (udávající počet dětí, které by se narodily jedné ženě během reprodukčního období, kdyby se hodnoty míry plodnosti dle věku neměnily zhruba 35 let). Plné nahrazení generace matek generací dcer zajišťuje úhrnná plodnost cca 2,09 to u nás bylo naposledy v roce 1981. V Evropě vedou severské státy (mimo pobaltí) dále Francie, Nizozemsko, Velká Británie, Irsko – všechny tyto státy do 1, 7. Náš současný „baby boom“ nás stále neposunul z chvostu tabulek - ČR dosáhla skvělých 1,4 v roce 2007 v roce 1990 to bylo 1, 9 hubená 90. kulminovala do 1, 1 v roce 2000. Která z motivací k rodičovství byla v 90. vpozadí a nyní má větší význam? Odráží se nějakým způsobem v rozhodování o počtu dětí také možnosti sladění práce a rodiny, (k tomu zajímavý článek
www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2008012711 ). Jak to souvisí s dostupností samostatného bydlení? Nezabývat se kontextem motivací s odkazem, že se jedná o individuální psychologickou úvahu není jen škoda, ale i chyba.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 17:15:03)
Ježíši Kriste - jaké společenské výhody? ~;)
Mám jedno (neplánované) dítě, bude mu šest let a zatím jsem ani na jednu společenskou výhodu rodičovství nepřišla...
 Kimmy, 2 deti 
  • 

Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 17:26:37)
kdybys nemela dite, chodila bys na Rodinu spolecensky se tu vyzivat ? ;-)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 17:28:50)
Těžko říct, třeba bych na ni narazila z nějakého jiného důvodu než je zrovna rodičovství... ~;)
 Hanka 75 


Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 17:52:59)
V kontextu článku se společenskou výhodou podle mne myslí nabídka rodičovského zázemí, jako jsou školky, jesle, nárok na zkrácenou pracovní dobu, otcovská rodičovská atd. atd.
Teď neříkám, že tohle u nás funguje, ale co se myslí společenskou výhodou. Pro někoho je takovýto servis podstatný při rozhodování o dítěti, pro někoho sebelepší společenské výhody (rozumím výhody, které rodičům poskytuje společnost) nejsou pro rozhodutí vychovávat dítě významné. Dítě stejně mít nebudou.

 Hebe 


Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 19:54:47)
Děkuju za dovysvětlení pojmu uvedeného v článku. Já jsem zejména reagovala na to, že není lhostejné jaké propopulační opatření se podaří prosadit, a že se to projeví na počtu dětí ( Pokud existuje účinná podpora rodin s dětmi je dětí skutečně víc a s psychologií si při tom nevystačíme). Vyplývá to z dostupných současných statistik a trend růstu nebo poklesu je možné dodatečně zdůvodnit. Nejmarkantněji by to bylo vidět, kdyby proběhl statistický, průzkum ve kterém by se zkoumalo kolik dětí by chtěla žena v plodném věku bez ohledu na své současné možnosti (v ideálním případě, kdy by jí bylo dostupné to co by považovala za odpovídající bydlení, finance, hlídání atd.).Prvek nahodilosti taky klesá u druhého a dalšího dítěte.
 Hanka 75 


Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 22:43:45)
Já jsem reagovala na příspěvek Monty.
Sociologická studie s přesnějšími daty by byla mnohem zajímavější než-li článek. To byla opravdu jen jakási úvaha o možných motivacích apod., což na konec často bývá zavádějící.
 Andrea 
  • 

Re: Konečně článek trochu na úrovni....chachacha 

(9.10.2008 19:31:39)
S tím nezbývá než souhlasit, ale ten článek opravdu nešel nikam do hloubky a myslím, že nebyl ani záměr autorky dělat sociologickou studii.
 Veronika, školák a předškolačka 
  • 

Re: Konečně článek trochu na úrovni....  

(9.10.2008 23:21:16)
Dovolím si poznámku k té "úrovni" (mimochodem, Andreo, úroveň vašeho psaného projevu lehce trpí absencí interpunkčních znamének v místech, kam podle pravidel českého pravoipisu patří): Autorkou článku je sice vzdělaná osoba a pojednává o ušlechtilém tématu, nicméně rozumím ohlasům, které článek kritizují. Ono totiž napsat čtivý, srozumitelný článek mající "hlavu a patu" na odborné (i jakékoliv jiné) téma není tak jednoduché a vyžaduje jisté další schopnosti, než jen vynikající znalost dané problematiky. Každý asi zhruba chápe, co paní doktorka chtěla svým textem říci, ale je pravda, že stylisticky není tento text ideální. Snaží se pojednat problém velmi zeširoka na omezeném prostoru, v některých místech zabíhá do značných podrobností a jinde se rozličných aspektů jen povrchně dotýká. Paradoxně asi právě proto, že autorkou není "mamča z lidu" a tématem není nějaká banální starůstka z "Horní Dolní", čtenáři(-ky) stylistickou neobratnost tak ostře vnímají.
 mona, 2 děti 
  • 

Mně se to taky moc líbilo 

(10.10.2008 10:14:43)
Mně se to taky moc líbilo, navíc mě pobavila představa dítěte, které si matka s sebou bere do laboratoře :-). Ano, je to tak, nikdy jsem si to neuvědomila. Na poli má dítě zábavu, s matkou u PC se nudí. A souhlasím i s tou mírou zodpovědnosti. Když jsem byla malá, lítaly jsme jako děti pořád venku, než přišli rodiče domů. Teď děti venku nelítají, chodí na kroužky, a to je zase zátěž pro rodiče - finanční i časová, obecně si myslím ( a tím nechci urazit prarodiče, doba byla prostě jiná), že se dětem víc věnujeme a víc se snažíme, "aby z nich něco bylo". Otázka je, jestli je to dobře nebo špatně? Ale článek opravdu, opravdu pěkný!!
 Bulharka 
  • 

svoboda 

(9.10.2008 14:22:11)
Když mi bylo 25, měla jsem naprosto jasně daný sama v sobě, že děti budou, ale v nejbližší době rozhodně ne. Důvodem byla domělá ztráta svobody a strach z toho, že se budu starat o bezbranný uzlíček zcela na mně závislý a už nic jiného nebude. Za rok jsem byla těhotná, byla to souhra náhod a nehod, ale syn ač neplánovaný byl rozhodně chtěný. Po roce a půl plácání se v tom si teď teprve uvědomuji, že syn mi svobodu nevzal, pokud chci něco dělat, je jen těžší to zrealizovat, ale dá se. Svobodu vzal v tom smyslu, že nemůžu dělat svoje věci kdy chci, musím vše plánovat, ale dělat je rozhodně můžu. Dítě mě omezuje, ale ne na svobodě jako takové, spíš zabraňuje být pohodlná. A ještě k párům, které se rozhodnou nemít dítě. Je to strašně individuální věc, myslím, že můžou prožít výborný život, vyplní ho společně něčím jiným než dětmi. Co ale ve chvíli, kdy zestárnou a budou nemocní? Myslím že mít děti je vlastně v určitém smyslu sobecké a nemít je je neuvážený krok. Pak se ale taky může stát, že umřete v šedesáti či dříve a nestihnete si ani uvědomit, že máte či nemáte děti, v takovém případě je na tom každý stejně.
 Klára 
  • 

Re: svoboda 

(9.10.2008 14:46:48)
Nebo budete mít spoustu dětí a stejně hnít v domově důchodců a ty si přijdou jen pro výpalné po důchodu, jak to často bývá. Neznám moc rodin, které by se staraly o nemocné rodiče (např. uvázané na lůžko), ono to často dost dobře ani nejde. Takže kvůli tomu si pořizovat děti, to je blbý důvod. Tímto argumentoval jeden pár v Africe, strašně chudí, nemohli uživit svých x dětí. Reportér se jich ptal, proč jich mají tolik - prý proto, že je šance že se některý z nich uchytí a postará se o ně ve stáří.
 Jana 
  • 

Re: svoboda 

(9.10.2008 17:18:48)
Souhlas, štěstí ve stáří děti rozhodně nezaručí.
 Claire 
  • 

Každý má svůj čas.... 

(9.10.2008 22:15:59)
Souhlasím s názorem že každý má svůj čas. Například moje spolustudentky ( ve čtvrťáku na gymplu) už teď ,,vědí", že dítě bdue - tak v osmadvaceti, po nejlepší kariéře, s dostatkem peněz. Mnohé z nich momentálně tvrdí, že pokdu by otěhotněly teď, šly by na potrat (kdo ví, jak by to nakonec dopadlo....)
A třeba já mám zas pocit, že i dostatečně poučená příkladem i odbornou literaturou bych mhola mít dítě už před rokem.....a nic:)

Holt všechno ve svůj čas....

p.s.:milý článek:)
 Jitka 
  • 

Re: Každý má svůj čas.... 

(3.3.2009 9:25:28)
Zdravím. Chci se článku zastat. Je mi 26 a zrovinka jsem jaksi prokoukla, ze mit deti nemusi byt jenom starosti, ale i radosti. Moc mi pomaha utridit myslenky, kdyz si muzu pocist neco takoveho jako byl tento clanek. Videla jsem to vzdycky jaksi jen z te horsi stranky - a zvažovala ještě mnohem víc věcí než se tu psalo - mozna jsme nekteri moc premyslivy, radost mi to nedela, ale holt tomu nezabranis. Takze - dekuji za krásné počtení a treba se nakonec odhodlam k tomu zazraku*

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.