| anna, 30 let | •
 |
(9.10.2008 10:26:02)
Chtěla bych se zeptat: pokud je tu někdo, kdo je v plodném věku, má partnera, nedělá kariéru 24 hodin denně, a přesto on (ona) ani partner necítí potřebu děti mít a víceméně předpokládají, že je mít nebudou - ví to vaši rodiče, vaše rodinné okolí? A jak na to reagují? Pláčou, vyčítají, snaží se vaše rozhodnutí zvrátit? Chtějí důvody, vysvětlení? Nebo vás respektují?
|
| ninuszka | 
|
(9.10.2008 10:50:58)
Píšeš z vlastní zkušenosti? Není povinnost mít dítě. Někdo je zralý ve dvaceti, jiný nebude zralý nikdy. Já sama byla připravená, má švagrová nemá dítě ani v 35. No a? Nikdo jim nic nevytýká, nevyčítá, jsou šťastní i bez dětí. Já v tom problém nevidím. Ono i to jedno dítě, co mám já, je podezřelé. Sama se setkávám s řečmi o rozmazlených a sobeckých jedináčcích, takže chápu ty, které děti nemají. Někteří rejpalové dokáží otrávit život.
|
| anna, 30 let | •
|
(9.10.2008 10:56:06)
Ano, z vlastní zkušenosti. Obvykle o tom nemluvím, a pokud ano, obvykle se mi dostane reakce - "však počkej, ono (jako ta touha) to přijde". Já to nevylučuju, samozřejmě vědět to nemůžu. Ale přijde mi, že si zkrátka nikdo z mých blízkých osob nepřipouští variantu, že to třeba nepřijde; že se automaticky předpokládá, že lidé v určitém věku zkrátka mívají děti, a pokud je zrovna jejich dcera, vnučka, neteř nemá, bude nám to divné a budeme se jí vyptávat, co a jak, případně ji budeme přesvědčovat, že mít děti je neskonalé štěstí a že je to od ní špatné rozhodnutí nemít je, a že stejně změní názor...! Jenže mně se zdá jako dost hloupý důvod mít děti jen proto, že se to ode mně očekává, že to tak dělají všichni a že je to normální.
|
| ninuszka |
|
(9.10.2008 11:31:16)
Pokud to přijde, přijde, pokud ne, svět se nezboří :) . Zastávám názor, že život je třeba si užít, ne ho prožít, tak jak je zvykem a neustále si ne vše stěžovat.
|
|
| Martina, 3 synové | •
|
(9.10.2008 11:43:03)
Já mac po dětech netoužila, navíc jsem podle doktorů byla od 14 let neplodná, ale asi ty děti toužily po mě, tak je prostě mám. Každé těhotenství jsem zkraje obrečela - jak já to jen zvládnu - no dneska jsou kluci dospělí...
|
|
| Martina, 3 synové | •
|
(9.10.2008 11:43:24)
Já mac po dětech netoužila, navíc jsem podle doktorů byla od 14 let neplodná, ale asi ty děti toužily po mě, tak je prostě mám. Každé těhotenství jsem zkraje obrečela - jak já to jen zvládnu - no dneska jsou kluci dospělí...
|
|
| Pruhovaná | 
|
(9.10.2008 11:57:34)
No předpokládá se, že budeš mít děti, proč by nepředpokládalo.
Je to většinová záležitost,proto je považována za normální. Když někdo nějak vybočuje z toho co je "normální", lidi, kteří jej mají rádi, se o něj samozřejmě zajímají a chtějí vědět proč, u cizích by jim to asi bylo fuk.
Oni vědí, že je nádherné mít děti a že je hrozná škoda je nemít - protože je mají. Neuvědomují si asi, že je to nesdělitelná zkušenost.Chápala bych i pláč a výčitky - taky bych plakala, kdyby si dcera nějak chtěla zkazit život.
Rozuměj,co chci říci - já osobně nepovažuju život bez dětí za zkažený, ale někdo třebas jo.Tak dělá co umí, aby svoje dítě zachránil.
Tak je chápej, nech jim jejich očekávání a přání, přej jim je tak jako chceš aby oni tobě přáli tvoje očekávání a tvoje rozhodnutí a žij jak umíš a můžeš.
|
|
|
|
| anna, 30 let | •
|
(9.10.2008 10:50:58)
Tedy samozřejmě ten dotaz nesměřuje jen na ty dotyčné po dětech netoužící, ale na všechny ostatní, pokud jsou třeba rodiči, příbuznými, přáteli takových osob... nebo zkrátka co si o tom kdokoli myslíte...
|
| Sandra + 2 | •
|
(9.10.2008 10:57:42)
...ten je tak študované, až je blbé, říkala moje prababička...
|
| Hrouda | •
|
(9.10.2008 12:33:31)
to si na to jenom hraje. Blé blé blé blé ...a nic se nedozvíš. Akorát, že Karel je buď peknej trouba, nebo velkej dobrák.
|
|
|
| Jitka Skalická (JTina) | 
|
(9.10.2008 11:18:15)
ja bych to Anno neresila. Rodina (zvlaste ti nejblizisi pribuzni) ti nebudou rozumet, protoze jim to bude hlavne lito - vedi, ze s detmi (i s Tebou  ) byla spousta prace a starosti, ale i radosti - proste rodina. A nebudou te chapat. A asi nejde o to, aby te chapali - jde pouze o to respektovat tve rozhodnuti.
Ja si pomerne dlouho take neumela predstavit sve dite , nechala jsem to plynout a rodinu odbyvala s usmevem tim, ze jeste neprisel ten spravny cas
Ze to bude vec trochu hlubsi a ze to mimco jednou budu zrejme chtit mi doslo tak v 28 -29 letech, pak zase ale nebyl partner....a bylo moc prace...pak byl partner, ale porad bylo moc prace....a porad jsem to jeste necitila tak ...uplne. Porad tam bylo nejake "ale".
No a pomohl docela zivotni zlom - trochu krizova situace, kdy slo o zivot.
Naprosto neuveritelne se mi v te chvili promitlo v hlave vse...cely zivot...jeho prubeh....to co bude nasledovat, kdyz preziju....to co je pro me dulezite...ne ted, ale opravdu zivotne.
V tu chvili jsem vedela naprosto presne a uz se to nezmenilo.
Tehotna jsem ted a za dva mesice mi bude 32.
|
|
| Jitka Skalická (JTina) |
|
(9.10.2008 11:18:47)
ja bych to Anno neresila. Rodina (zvlaste ti nejblizisi pribuzni) ti nebudou rozumet, protoze jim to bude hlavne lito - vedi, ze s detmi (i s Tebou ) byla spousta prace a starosti, ale i radosti - proste rodina. A nebudou te chapat. A asi nejde o to, aby te chapali - jde pouze o to respektovat tve rozhodnuti.
Ja si pomerne dlouho take neumela predstavit sve dite , nechala jsem to plynout a rodinu odbyvala s usmevem tim, ze jeste neprisel ten spravny cas
Ze to bude vec trochu hlubsi a ze to mimco jednou budu zrejme chtit mi doslo tak v 28 -29 letech, pak zase ale nebyl partner....a bylo moc prace...pak byl partner, ale porad bylo moc prace....a porad jsem to jeste necitila tak ...uplne. Porad tam bylo nejake "ale".
No a pomohl docela zivotni zlom - trochu krizova situace, kdy slo o zivot.
Naprosto neuveritelne se mi v te chvili promitlo v hlave vse...cely zivot...jeho prubeh....to co bude nasledovat, kdyz preziju....to co je pro me dulezite...ne ted, ale opravdu zivotne.
V tu chvili jsem vedela naprosto presne a uz se to nezmenilo.
Tehotna jsem ted a za dva mesice mi bude 32.
|
|
| aneka33 | •
|
(9.10.2008 12:29:36)
Anno, tohle neřeš. Je jasné, že pro okolí to bude dlouho nepochopitelné, zvláště, jsou-li "dětní" Protože jak tu někdo psal, tahle zkušenost je nepřenosná, nesdělitelná. Také jsem dítě nechtěla a tvrdila jsem, že dítě budu mít až tehdy, budu-li ochotná a schopná se vzdát všeho toho, co dělám doposud. Byla jsem vdaná docela dost let, manžel dítě chtěl, já ne. Netlačil. Najednou přišlo pomatení smyslů a já chtěla dítě hned! Najednou jsem měla utkvělou představu, že bez dítěte nemá život smysl. Přišly potíže, potraty, ale nakonec mám dcerku, která je to nejcenější, co mám.Jak jinak, žeáno A je tu opět situace minulá. Manžel chce druhé, já zásadně ne, poněvač jsem se teprve nyní naučila s dcerou žít tak, abychom se vzájemně neomezovaly(tedy teprve nyní je mi dcera partnerem pro všechny chvíle a já si toho nesmírně užívám) a nedovedu si představit, že by do toho vplul uzlíček pláče a plín A neudělala bych to jen proto, že se to má(mít 2děti) Ne, buďto mne zase smysly a pud sebezáchovy zradí a já budu to dítě chtít stůj co stůj, nebo bude dcera jedináček. A co, okolí nechť si myslí, co chce. je to můj život a já ho žiji a budu ho žít tak, jak chci já, bez ohledu na míněí druhých. manžel to respektuje. A to je i tvá volba. Buď si budeš žít život tak, jak chceš - tedy podle tvých představ a nebo se včleníš do obyčejů a budeš mít pocit, že nejsi svobodná a to není to pravé ořechové, "nespa"?
|
| maw | 
|
(12.10.2008 8:56:41)
Jasné a OK. Jen - trochu postrádám práva manžela a otce. Když žena chce, muž ne, je z toho dítě. Když žena nechce, muž ano, dítě nebude. Trošku jednostranné a sobecké. Co přání a tužby Tvého manžela a Tvojí dcery?
Už nežiješ sama.
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(9.10.2008 12:43:01)
Na tom nemít děti neni přece nic špatného. Pokud máte oba s partnerem opravdu jasno. Mít děti jenom protože je to normální a všichni to čekají asi není ten pravý důvod..
Jen pozor na to , aby jste jednou nezměnili názor a nebylo už pozdě....
|
|
| Lizzie | 
|
(9.10.2008 12:44:28)
Děti si člověk pořizuje pro sebe a kvůli sobě - a to jestli má jedno, žádné nebo čtyři (pokud se o ně dovede starat) může být ostatním jedno. Ale je to v(d)ěčné téma rodinných hovorů, proto se do bezdětných a opozdile dětných rýpe. A nekdy je v tom i ta závist.
|
|
| Lizzie |
|
(9.10.2008 12:45:01)
Děti si člověk pořizuje pro sebe a kvůli sobě - a to jestli má jedno, žádné nebo čtyři (pokud se o ně dovede starat) může být ostatním jedno. Ale je to v(d)ěčné téma rodinných hovorů, proto se do bezdětných a opozdile dětných rýpe. A nekdy je v tom i ta závist.
|
|
| babička | •
|
(9.10.2008 13:29:41)
Až budete možná jednou stařena, možná vdova, nepřijdou za vámi ani děti ani vnoučata, tak vás jistě uspokojí vzpomínka, jak jste si život užila. Většinou, i když ne vždy, život ve 40 nekončí, ale sil už přibývat nebude. Ať vám vaše spokojenost vydrží až do skonání.
|
| aneka33 | •
|
(9.10.2008 13:42:54)
Babičko, tohle je hloupost. Kde mám záruku, že ač dítě mám, se na mně jednou bude chodit dívat či její potencionální děti. Je tolik matek, které jsou ve stáří zcela samy ať už vinou zlého osudu(úmrtí dítěte/dětí) či vlivem drog, nezájmu, sekty atd... . A ty staré matky jsou ještě nešťastnější, než-li ty, které se rozhodly matkami nebýt.
|
| babička | •
|
(9.10.2008 13:57:48)
No co si vychovaly, to mají. Příběh sousedky, která děti nechtěla proto, že by jí byly překážkou v užívání života, teď je stařena a vdova v jedné osobě, nepřijde za ní nikdo, taky není nijak šťastný. Sama teď ve stáří, co by za to dala, kdyby je měla, ani ty finanční úspory jí nevynahradí lidské slovo.
Ty, co mají děti a vnoučata, mají naději, že za nimi někdo přijde, ty co se dobrovolně rozhodly se o ně ošidit, nemají ani naději.
|
| Lusika, Lucinka+23tt | •
|
(9.10.2008 14:33:06)
A něco jako přátele a koníčky už ve vyším věku neexistuje? Jasně, vnoučátko je vnoučátko, ale jak se říká, kamarády si můžeš vybrat...
Pořizuješ si děti jako citové či hmotné zabezpečení na staří?
Lusika
|
|
| Lusika, Lucinka+23tt | •
|
(9.10.2008 14:34:11)
A něco jako přátele a koníčky už ve vyším věku neexistuje? Jasně, vnoučátko je vnoučátko, ale jak se říká, kamarády si můžeš vybrat...
Pořizuješ si děti jako citové či hmotné zabezpečení na staří?
Lusika
|
|
| Hanka 75 | 
|
(9.10.2008 17:34:37)
Co si vychovali to mají ! Tak to není. Můžete vychovávat jako pánbůh a stejně můžete sklidit kyselá jablíčka. A když se za to na vás sousedka bude dívat pod úhlem "co si vychovala, to má", tak to jistě není dobře. Že vám dítě propadne drogám, to ještě neznamená, že jste špatně vychovávala. A ani u sousedky člověk neví, jak to všechno bylo, třeba neměla vhodného partnera, měla dědičnou nemoc atd. atd. o tom se přece nevypráví. Takže raději nesuďte hned.
|
|
|
| maw |
|
(12.10.2008 9:01:06)
To je pravda, ale hodně je o postojích. Jestliže v širší rodině děti jsou, a někdo je nemá, tak se stane super tetou/srýčkem, co má vždycky čas, nebo někdy vezme někoho někam s sebou na dovolenou na výlet, což třeba zrovna ti rodiče někdy nemohou. Zpestření. Dobré pro všechny.
Ale tam, kde se k dětem staví jako k přítěži, k "tomu, co mě omezí" je těch dětí málo všude, pokud vůbec, a tam fakt nemá kdo přijít. A není to jen o tom přijít, mrkněte na to, jak dnes trh manipuluje se starými lidmi, kteří se většinou neorientují, nebo jen těžko.
|
|
|
| Lusika, Lucinka+23tt | •
|
(9.10.2008 14:39:07)
Tak váš příspěvek je dle mého typický příklad pravděpodbné reakce rodiny.
Lusika
|
|
|
|
| Lusika, Lucinka+23tt | •
|
(9.10.2008 14:28:36)
Švagři nechtějí. Rodina naléhá, argumentuje, tlačí. Již několik let.. Lusika
|
|
| Helga | •
|
(9.10.2008 14:56:20)
Já byla terorizovaná od svých 24 let, že už je nejvyšší čas (hrůza!!!). Dítě jsem si pořídila ve 30, nejdřív teror že vůbec neotěhotním, když sem otěhotněla strašení že to nedonosím, komplikace apod. Nic se nekonalo, ani nevolnosti, výborný průběh. Normálně jsem pracovala a žila - opět teror, že to je špatně a vzhledem k věku bych měla sedět doma a koukat z okna a ať se těším - narodí se vzteklé plačtivé dítě, pokud ne zrovna postižené (když jsem v těch 30 tak strašně stará). Narodil se chlapeček 3,6 Kg, naprosto zdravý, hodný, neměl ani prdíky, spal celou noc od konce šestinedělí. Teror na chvíli ustal, aby plíživě započal v 18 měsících syna - prý nejvyšší čas na další. Jenže já další nechci, malý začal chodit do jeslí a já do práce (obohatilo to nás oba). Tak začalo vyhrožování, že mi kvůli tomu uteče manžel,protže jsem špatná žena a matka (rozuměj - každý večer není na stole svíčková a otevřený lahváč a já pracuji a občas si vyrazím z domu). Přitom manžel je s jedním dítětem spokojen a po hospodyni netouží. Dítě jsem mohla mít klidně i později, vzhledem ke svému zdraví a druhé nechci, protože proto. Taky se neptám nikoho proč má děti dvě, tak ať mě každý nechá. Jo rodina....
|
| Lusika, Lucinka+23tt | •
|
(9.10.2008 15:05:06)
Můj bratranec zase poslouchal, že si třetí dítě pořídili, protože "té jeho" se nechtělo zpátky do práce. To si nepomůžeš. Lusika
|
|
| Hrouda | •
|
(9.10.2008 16:05:23)
sic!
|
|
|
| Andy | •
|
(9.10.2008 16:34:10)
Ahoj Anno,
vzdy jsem kazdemu rikala, ze jsem na dite jeste mlada. Radeji jsem nikomu nesverovala, ze dite strasne chci ale musim jeste pockat. (skola, prace, partner, ..). Nakonec jsem sve prvni mela v 31 a rada znamych i pribuznych se tomu divila. Vsichni asi meli dojem, ze zadne dite nechci.
|
|
| Olga, 4děti | •
|
(10.10.2008 11:50:17)
Je mi, Anno, o 15 let víc než Tobě. Tatínek mi zemřel, když mi bylo 38, maminka před pár měsíci. Oba byli činorodí a poměrně mladí (61, 66let). Maminka měla menší zdravotní problém (nebrala pravidelně ve svém věku žádné léky!), se kterým byla na půlhodinové operaci. Třetí den po zákroku během dvaceti minut zemřela na embolii. Nikdo to nečekal.Manžel přivezl z nemocnice pytel věcí včetně hřebenu, na kterém byly ještě její vlasy a vlhký zubní kartáček, kterým si ráno bez problémů sama(!)vyčistila zuby. Do hodiny pak byla mrtvá.
Byly to právě moje děti, které mi pomohly zvládnout nejtěžší chvíle. Na pohřeb přijela z dálky i maminčina přítelkyně z mládí. Sama s přítelem. Je jí 67 a kromě přítele (a mojí maminky) nikoho nemá. Procestovala snad celý svět. Děti mít nechtěla. Maminka mi říkala, že si spolu celá léta povídají o lecčem, ale nikdy ne o dětech. Nezajímaly ji - sama to mamince řekla. Teprve když jí bylo přes 60 a jí se prudce zhoršila cukrovka, se na nás všechny (jsme tři sourozenci), začala vyptávat. Byla smutná.
Maminku zčistajasna zaskočila prosbou, zda by se můj nejmladší bratr neujal jejího bytu, až ona tu nebude. "Víš, jsi šťastná, že máš děti... Jezdí za tebou a volají ti..." řekla tenkrát skoro doslova.
I takhle může vypadat život. Velmi vzdělaná postarší vysokoškolačka je dneska vděčná, když za ní občas zajde syn její přítelkyně a popovídá si s ní. Byla ráda, že jsme ji na pohřeb i krátké posezení po něm pozvali.
Můj život se mi v 45 letech propadl do prázdnoty (rázem jsem z rodiny nejstarší). Skoro nikdo z těch, které jsem měla v dětství a mládí ráda, už nežije. O to víc si vážím toho, že pokračuje dál v mých dětech.
Samozřejmě, každý si podobné zážitky zpracuje po svém. Vyslovila jsem jenom, jak se s nimi vyrovnávám já.
|
| 10.5Libik12 | 
|
(10.10.2008 12:07:31)
Olgo, je to hezký a moudrý příspěvek.
Ale uber z té své pětačtyřicetileté samoty a prázdnoty rp. pocitu nestaršího kolem dokola. Jsi ve věku kdy můžeš celkem všechno. Držím palce
|
|
| Hrouda | •
|
(10.10.2008 22:48:28)
docela jste mě vyděsila.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)