Eva (Klárka 19 m) | •
 |
(22.9.2008 8:47:14) Klárce jsme na Vánoce koupili nočník, strašně jí bavilo tam sedět, po každém jídle jsme jí posadili a buď se vyčurala nebo ne. Jenže za nějakou dobu už tam samozřejmě nechtěla. Teď má 19 měsíců, před měsícem zase začla chodit na nočník - vydrželo to týden. Říkat si neumí (neříká ani mama,tata) a plínky nosí pořád. Až nastane její čas, tak na nočník chodit začne. Kamarádčina dcera je bez plen od 16 měsíců, my budeme později... A dávat miminko čurat vedle už jako malé? Určitě by se mi chtělo třeba v zimě doma každých 10 min. dítě svlíknout, oblíknout atd. Dítě ještě nechápe, co se po něm chce, akorát mu je najednou zima na zadeček, tak se počurá. Když jsem měla vzít malé moč, tak jsem jí rozbalila a za chvilku už byl vodotrysk.
|
katka+katka | •
 |
(22.9.2008 8:59:18) Ta naše si říkat na nočník uměla, problém byl ale v tom, že slovíčko EE se jí prostě nějak "zalíbilo" a v podstatě si ho pořád prozpěvovala (nebo jak to nazvat), s manželem jsme tou dobou za ní stále chodili s nočníkem v ruce. Jinak na netu jsem tehdy našla krásný způsob, jak nalákat dítě na nočník pomocí plyšáka (u nás fungoval 100%)
|
Bumbi&05,08,10 | 
 |
(22.9.2008 9:06:54) no, to chce s dětma mluvit normálně neříkat "chceš ee (nebo čí)", ale zeptat se, zda chce kakat nebo čurat. Hnedle je komunikace na jiné úrovni a slovník dítka bohatší
|
MarkétaP + 4 dcerky | 
 |
(22.9.2008 9:10:38) Bumbi, na tohle mám krásnou historku - Dorka cca po roce a půl chodila na nočník "čuat". Ale když jsme byli na plavání, zásadně říkala "aá" podle jedné holčičky a její maminky, které chodily s námi :)
|
Bumbi&05,08,10 | 
 |
(22.9.2008 9:18:11)
šim si tehdy říkal "iný pína, počuán!!!"
|
|
|
katka+katka | •
 |
(22.9.2008 9:12:51) Záleží na tom, kolik dítěti je. Naše Káťa tehdy brala všechno vcelku hopem Začali jsme EE, když byla starší, najeli jsme na "chceš na nočník", pak už si ho přinesla i sama a pak (bohudík) začala jevit i zájem o záchod.
|
Bumbi&05,08,10 | 
 |
(22.9.2008 9:16:22) no, já jsem od narození se svými dětmi mluvila normálně. A v 11 měsících jsem se syna neptala, zda chce kakat, pravda. Ale dala jsem mu po obědě nočník a řekla: "vykakej se". A bylo.
ono moc otázek taky škodí. (i dneska - 3 roky - mi občas na otázku "chceš čurat?" odpoví ne a za 10 minut už nutně akutně potřebuje čurat. Takže toto neřeším otázkama, ale když někam jdeme, řeším to větou oznamovací a požaduji, aby si došel na záchod, např. před cestou autem. Samostatnost odsud podsud - nejsem otrokem přání a výmyslů svých dětí)
|
katka+katka | •
 |
(22.9.2008 9:24:35) Ani já nejsem otrokem přání a výmyslů svého dítěte, za prvé nechci, za druhé i kdybych chtěla, nemůžu. Ale nějak si neumím představit, že bych něco vytvořila na povel Znám to moc dobře z nemocnice, kdy byla potřeba moč na rozbor. Dostala jsem kalíšek, vypila jsem celou láhev velké Dobré vody a nic, prostě nic, zhruba po 45 minutách jsem donesla kalíšek s pár kapkami a slovy "Stačí to". Jen co jsem kalíšek předala a mohla jít po svých, byla potřeba akutní. Díky tomu nějak chápu, že potřeba je potřeba a nejde to povel. Třeba manžel je z domova "vycvičený", že než se odchází z domu (na nákup, do kina...), jde na záchod a vážně "něco" udělá. Já zase tohle neznám, jdu, když cítím, že je potřeba
|
Bumbi&05,08,10 | 
 |
(22.9.2008 9:37:02) pokud můžeš dělat věci, jen když je potřeba, máš kliku.
Já třeba v autě na dálnici fakt nemůžu ani sobě, ani dětem zastavit, když cítí potřebu. Ať už je to potřeba čurat, kadit, jíst, hrát si, číst. Prostě ne vždy mohu svým potřebám a potřebám svých dětí vyhovět.
Asi záleží na životním stylu. Náš je hodně akční, s dětma pracuji, takže prostě nemůžu vždy skákat, jak si čí potřeba píská (včetně těch mých potřeb).
|
Líza | 
 |
(22.9.2008 9:50:21) Takže nemůžeš jet s miminem autem?
|
Bumbi&05,08,10 | 
 |
(22.9.2008 11:19:41) když jedu s miminem autem a začne ječet protože něco, holt na něj mluvím a vysvětluji, proč nemůžu zastavit, a kdy už tam budeme a co uděláme pak. Ale fakt nemůžu ve 130 km/hod na první kvíknutí stavět. I miminko musí počkat a musí se naučit uspokojení svých potřeb odkládat. Zrovna tak, jako v autě, to dělám i v šátku - v šátku je jednak pro své potěšení a potřebu, ale i pro moji potřebu něco udělat. Když už v šátku být nechce, ale já ho ještě v šátku potřebuji mít, musí to dítě vzít na vědomí a přizpůsobit se tomu a splnění svojí potřeby odložit (nepočítám, když se chce dítěti kajdit - to mu, je-li možno - vyhovím. V autě ne, to musí udělat do plínky, ale zastavím při nejbližší možné příležitosti a přebalím či nakrmím).
Autem jezdím hodně, často a daleko, takže děti potřebuji mít na jízdu "vycvičené". Ale samozřejmě se i já snažím dobu jízdy přizpůsobit jejich rytmu, abych jela třeba v době útlumu.
|
Lucka | •
 |
(22.9.2008 14:02:52) Tak to máš dobré.My teda taky často cestujeme a dcera jde před cestou čůrat, teda celá rodina :o))), Když se po hodině cesty i na dálnici chce dceři čůrat, tak zajedu ke kraji a zastavím. Nevidím v tom žádný problém. Samozřejmě nazastavím,když to zrovna na tom místě nejde, ale většinou to přeci jen někde jde. Dcera pleny už nenosí takže nemám jinou možnost.:)
|
Bumbi&05,08,10 | 
 |
(22.9.2008 14:44:20) no, já bych na dálnici ke krajnici zajela snad jenom, kdyby šlo dítěti o život. Poněvadž si myslím, že rozjíždět se pak z toho krajního pruhu, když to kolem mě všichni švihají 120, je o život a já se snažím jezdit s ohledem na poklady, co vozím, s minimálním riskováním.
Prostě na dálnici na krajnici jen v případě technické poruchy nebo pokud by šlo dítěti o život.
mmch, se mi už stalo, že se mi dítě začalo vzadu dusit sušenkou. Já za volantem v levém pruhu, na tachometru 130, nebližší sjezd 10 km... Drsný, ale musela jsem tam prostě dojet - k té krajnici bych se stejnak ani dřív přes kamiony nedostala (kdo jezdí D1, tuší, že tam se vpravo skoro nedá jet, pokud nejedete mezi kamionama). Od té doby dítěti na jídlo na dálnici nedávám prostě nic, pokud s ním jedu sama - musí počkat, než zastavíme.
Tedy: děti dávám do auta najedené, napité, vyučurané a pokud možno i unavené  
|
kreditka | 
 |
(22.9.2008 20:10:18) To je fakt unavené dítě je nejlepší společník na cesty co se týče nejmladší generace
|
|
Blaňulák, 12/03, 07/05, 06/08 | 
 |
(22.9.2008 21:49:21) Bumi, jezdim D1 dvakrat mesicne, chapu te, nezastavuju nikdy u krajnice. Je tam cca 50km usek, kde neni zadne odpocivadlo (vsechna zrusena) - psala jsem na reditelstvi, proc to a odepsali mi, ze je tam pasmo ochrany, nesmi tam byt nic... Tohle je neprijemny usek.
BKM praktikuju od 3. dne po narozeni, do plenky zatim kakala jednou (ma tri mesice) a curani vychytam tak ze 40% (ted mene, mam jedno nemocne dite, nezvladam).
Ale dnes mam uspech!!! Mala zacla curat (mela jsem ji po koupani, pod ni ruku) volam, vydrz, na manzu volam at poda nocnik (cinak) a ona fakt prestala curat a pak jsem ji rekla, ze uz muze a a ona nacurala do nocnicku. Sice jen kapicku, ale me to prijde jako zazrak.
|
|
|
|
carlitos+Madlenka06+Jeníček09 | 
 |
(22.9.2008 21:23:55) Já si myslím,že se dá zastavit i na dálnici.Když se dceři chce a zrovna to nejde zeptám se,jestli ještě chvilku vydrží.Většinou se jedná o pár km,a to to dítě vydrží.Si prostě nedovedu představit,když bych vyjížděla dejme tomu z Prahy a striktně bych jí řekla:koukej se vyčůrat jinak půjdeš až u babičky v Brně . Ostatně já sama jsem případ jako KAtka,na povel se prostě nevyčůrám......
|
Marta, kluci 12/04 a 03/07 | •
 |
(24.9.2008 13:51:39) Tak to já to tak dělám - musíš se před cestou vyčůrat, další zastávka bude za 3 hodiny. Vždycky to starší vydržel, když na něj ještě nebyl spoleh, měl na cestu plínu. Na krajnici bych taky nezastavila. Samozřejmě ho nenechám před odjezdem vypít půl litru vody...
|
|
|
|
|
|
|
Drboholcová | •
 |
(22.9.2008 12:55:03) V naší rodině mělo toto pouze za následek těžkou neurózu přetrvávající u několika postižených jedinců do dospělosti. Vždy, když se šlo ven, museli na záchod - i zcela nesmyslně (např. když se jelo na návštěvu nebo třeba do divadla - byli tam za 3/4 hodiny a je tam WC, takže komu se nechtělo předtím, mohl si dojít tam). Myslím, že je třeba děti učit ledacos, ale vykonávat potřebu na povel, s tím nesouhlasím. Je to ten nejzákladnější projev naší svobodné vůle a dítě pro něj, díky pozitivnímu příkladu okolí, samo dospěje.
|
Bumbi&05,08,10 | 
 |
(22.9.2008 14:49:53) respektuji svobodnou vůli svého dítěte, ale nenechám ho čurat na zem v supermarketu nebo v autobusu 
Je fakt, že když mi tříleťák řekne, že se mu teď nechce, ujistím se dotazem, zda to opravdu vydrží, že pojedeme dlouho a nebude možnost stavět. Chápe pojem "dlouho" a už je schopný to sám zhodnotit, jestli to vydrží, nebo si pro jistotu dojde předem. Ale ve 2 letech toto zhodnotit ještě nedokázal, takže před cestou ven nebo autem se prostě vyčurat šel...
Takže ano, svobodnou vůli ano, ale úměrně věku a situacím
|
Drboholcová | •
 |
(22.9.2008 16:01:20) Vše s mírou, že. Jak říkám, u nás je to dědičný hřích narůstající u některých do obludných rozměrů neurózy, a to jsme jinak celkem normální rodina. Takže když jsem četla váš příspěvek, připomělo mi to situaci u nás doma, z které jsem se vymanila teprve tak někdy ve 20. A babička, ta to má dodnes.
|
MirkaEyrová | 
 |
(22.9.2008 16:44:49) Možná záleží na tom, jak se s tím pracuje. Jestliže vidím, že prťous dělá to samé co dělalo dítko Bumbi (doufám, že nekomolím nick), tak pošlu dítě na WC preventivně včas před odchodem. Když vidím, že je v pohodě a už zvládá vydržet dýl, klidně mohu od toho upustit. Ale je fakt, že já na prevenci v tomto smyslu jsem zvyklá jako na normální věc, nesnáším totiž, když se mi chce akutně a nemám kam, že. Takže k prevenci syna vlastně vedu taky, ale nevypadá to, že má z toho bůhvíjaké trauma, kdyby jo, asi bych trochu přibrzdila.
|
Marta, kluci 12/04 a 03/07 | •
 |
(24.9.2008 13:59:24) No já právě taky nechápu, co je divnýho na tom, vyčůrat se před odchodem z domu. Považuju to za automatiku, stejně jako mytí rukou po příchodu z venku... asi jsme doma všichni divní
|
|
|
Ufonka | 
 |
(22.9.2008 22:21:35) No a já si dovolím podotknout, že má skoro čtyřletá dcera mi neustále tvrdí, že čůrat nepotřebuje. Stejně jako děti Bumbi ale na wcko jde, neb ji striktně pošlu, a světe div se, to jsou ale proudy vody, co z ní tečou! Takže ano, děti sice mají mít možnost svobodného rozhodování, ale v oblasti čůrání a opouštění domu bych si dovolila oponovat. Před cestou autem je to vždy, před cestou do města taktéž. A teď v zimě tuplem. Ono se pak není čemu divit, že děti marodí, když vystrkují holé zadky proti větru, že? U malých dětí, které začínají s odplenkováním venku je to ale pochopitelné. Pamatuju si, že dcerka, když jí bylo 17 měsíců chodila ven už bez plínky, ale čůrala co deset minut )) Ale říkala si )) EE, čůrat ještě neuměla ))
|
|
|
|
katka+katka | •
 |
(22.9.2008 18:49:59) Úplně přesně jsi popsala mého manžela. Kdykoli opouští dům, musí jít na záchod, ačkoli potřebu necítí a nezáleží na tom, jestli má před sebou 100 km dlouhou cestu nebo jde jen 5 minut pěšky do trafiky. Tvrdí, že když si předtím nedojde, je pak dost nervozní.
|
MirkaEyrová | 
 |
(22.9.2008 19:13:50) No mě ani mého muže tohle nenapadlo řešit. Rozhodně se nehádáme kvůli tomu, kdy kdo půjde na toaletu . Drobné znásilnění vůle jsem prováděla akorát u synka, když jsme se kvůli takovým věcem (chci pít, chci jíst, chci čůrat, chci kakat) celý měsíc nedostali ven. Tak jsem se pak naštvala a řešila to trochu rázněji.
|
|
|
|
monika-h |
 |
(22.9.2008 14:37:59) Souhlasím já s dětmi také nediskutuji.Když se mě snaží na něco přemluvit a já nesouhlasím,tak už potom řeknu,že o tom nebudu diskutovat a oni už ví že se mnou nehnou a je ticho.Taky nechápu,jak se někdo dětí na všechno ptá,jsou věci které musí být bez diskuze,přece když někam chvátám tak se nebudu dětí ptát jestli se jim chce nebo ne/znám takové případy/.
|
|
|
|
|
|
Bumbi&05,08,10 | 
 |
(22.9.2008 9:13:04) Evo, ono to není co 10 minut - mám doma teď 6 týdení holčičku, popisovanou metodu tak nějak přirozeně praktikujeme. Malá čurá zhruba jendou za hodinu, až za 1,5 hodiny. Kadí důkladně 1x denně a před tím je hodně nespokojená a kňourá - už to poznám já i manžel, že se TO chystá   , takže jí umožníme se vykajdit do kyblíčku nebo nad umyvadlem. Nemusí tak kajdit v leže do plínky a je to příjemnější pro všechny. Ten spokojený výraz dcerky po vykajdění stojí opravdu za to. Podobně to má i s čuráním - 2 dny jsem jí nechávala doma bez plenky, jen plenku pod ní podloženou, abych zjistila zda a jak případně signalizuje čurání a hlavně, jak často čurá. Celá tahle metoda opravdu nemá s nočníkováním, tak jak ho zná naše kultura, nic společného. Je to opravdu o tom umožnit dítěti být stále v čistotě.
mmch - víte, že když dáte starého člověka do jednorázovky na 2 týdny a neumožníte mu vylučovat mimo plenku, že po 2 týdnech bude s velkou pravděpodobností odcházet ze špitálu s inkontinencí? Co když to takhle funguje i u miminek? A co když právě proto pak cvrkají co 10 minut? Protože miminka se opravdu rodí se schopností svěrače částečně ovládat, ale tuto schopnost evidentně v prvních 3 měsících ztrácejí, pokud není posilována (jako spousta jiných reflexů).
|
|
Jana 2 děti | •
 |
(22.9.2008 10:33:39) Synovi je 2,5 roku a nočník se konečně stal jeho kamarádem. KOnečně se naučil do něj čůrat, ale že to dalo práce.....i když práce. Do ničeho jsem ho nikdy nenutila, když na něm nechtěl sedět tak neseděl...teď už je to šikulka. Dcera byla bez plen, přes den, od 18-ti měsíců, s klukem to hold trvalo déle, ale vůbec jsem si tím hlavu nelámala...Mám několik kamarádek které dávají své děti na nočník již od 6-8 měsíců což je tak nějak nechápu a neuznávám....každý pediatr vám řekne že dítě je schopno ovládat močový měchýř nejdříve ve dvouch letech. To že chodí děti na nočník dříve je jen zvyk...i když výjiímky se samozřejmě najdou.
|
Ilona a její holčičky | •
 |
(22.9.2008 11:37:17) Moje holčičky jsou asi obě vyjímka. V šesti měsících začaly obě samy sedět a proto jsem ten nočník začala pomalu zkoušet. Eliška (starší), byla i v noci bez plen od třinácti měsíců, Vendulka od šestnácti. Nikdy jsem ale nepraktikovala, že se musí vždy, když je posadím, vyčurat nebo vykakat. Prostě to buď šlo nebo ne. A taky si ale na nočníky nikdy nehrály, nečetly nebo nedejbože jedly. To mi přijde mlácení prázdné slámy, protože každá věc má svojí funkci a ten nočník je právě určen pro to jedno a ostatní činnosti jsou tabu. Ale je pravda, že se nejdříve vyčural medvídek a potom holky.
|
katka+katka | •
 |
(22.9.2008 18:51:44) Souhlasím.Naše Káča taky sama seděla v šesti měsících. Taky si myslím, že na nočníku by se neměly dělat "kravinky" (hrát si, číst si apod.), stejně tak u jídla.
|
|
Janetta | •
 |
(22.9.2008 19:55:19) konecne nekdo, s kym mam stejnou zkusenost..dceru jsem davala na nocnik, kdyz zacala sedet a ve 13 mesicich byla bez plen i na noc..nenutila jsem ji a hlavne u toho necetla,nehrala si, nejedla, nedelame to preci taky, teda alespon u nas doma syn ma 3,5mesice, tak se uvidi, jak to dopadne tady, ale ma metoda se osvedcila, tak to tak dal budu praktikovat..a odkoukat, kdy bude curat a kakat opravdu nejde
|
Marcela a 3 | 
 |
(1.10.2008 14:18:33) U vás se fakt VUBEC nikdy nečte u jídla ani na záchodě? Nevěřím
|
|
|
|
|
|