| Markéta, šestiletý syn | •
 |
(15.7.2008 11:48:09)
Článek patrně nejvíc kritizují ty maminky, které neměly v životě problém s postiženým dítětem. V tomto případě ale není kritizování na místě, je to jen jakési teoretizování a mlácení prázdné slámy. Já zkušenost s vojtovou metodou mám a nedám na ni dopustit. Můj syn, podobně jako je to popsané v článku, měl stočené nožičky tak, že o ně při chůzi někdy ve dvou třech letech zakopával. Důsledným cvičením, které trvá v různých variantách dodnes, i když dnes už je to víc o rehabilitaci než o vojtování jsme vadu odstranili do té míry, že když dnes vidím jeho fotografie nebo si pouším videa, která jsem s ním natočila, nechce se mi věřit, jaký kus práce jsme my, rodiče, lékaři, fyzioterapeuti, rehabilitační sestřičky a hlavně profesor Vojta, který s tímto geniálním postupem přišel, odvedli.
|
| JiBi* | 
|
(15.7.2008 12:04:20)
Taky jsme asi do 17-18 měsíců cvičili, než nedonešená dcera 26.tt/900g PH nezačala běhat.
Cvičili jsme vyloženě preventivně a jsem tomu ráda, možná by se vyvíjela dobře i bez cvičení, ale co kdyby ne...? Raději budu cvičit zbytečně než daleko pracněji odstraňovat nějaké postižení.
Slyšela jsem, že děti jak předčasně narozené, tak naopak i s vysokou PH jsou více ohroženy obrnou (že by i případ chlapečka z článku?).
|
| ADRIEN | 
|
(15.7.2008 12:31:00)
Celé těhotenství jsem měla malé břicho a bála jsem se, co z toho bude. Malý měl nakonec hlavičku na stranu, jak byl u mě zkřivený. Tak jsme cvičili Vojtovku asi do 8-mi měsíců, dokud jsem měla víc síly jak on. Moc to pomohlo, hlavu drží rovně a je pohybově moc šikovný (chodili jsme od narození do dvou let i plavat). Jediné, co mě zaráželo, byl přístup neurologičky, ke které jsme museli chodit na kontroly do nemocnice. Připadlo mi, že vůbec neví, proč cvičíme. Malý byl pohybově tři měsíce dopředu a ona mi furt vyčítala: "Už necvičte, vy už jste přecvičení..." a na mou reakci, že cvičíme kvůli hlavičce a ne kvůli tomu, že by se nehýbal mi reagovala památnou větou: "Však bude mít vlasy a nebude to vidět." Naštěstí jsme chodili k rehabilitační lékařce, která je opravdu odborník ve svém oboru a nad řečmi neuroložky kroutila hlavou... Přiznávám, už jsem se těšila na to, až nebudeme muset čtyřikrát denně cvičit, ale určitě bych to nezanedbala. Na druhou stránku - neuznávám některé reakce dětských lékařů v případě, že se jednou dítko otočí jinak než má a už ho posílají cvičit (případ mé kamarádky, která to cvičení pak "flákala" a ještě dostávala pochvaly za to, že je vidět, že s malým poctivě cvičí, že dělá pochvaly....) 
|
|
|
| fisperanda | 
|
(15.7.2008 12:26:13)
Přesně tak. Zlobit se na preventivní cvičení Vojtovky je o ničem. To je jako bych byla naštvaná, že jdu s dcerou na očkování nemocí, který třeba nikdy nedostane. Pokud teda dítě nezvedá hlavičku jak by mělo v určitým věku, a je posláno na cvičení Vojtovky, je to ten lepší případ. I kdyby mělo být cvičení poněkud zbytečný. Mojí dceři odhalili špatný držení hlavičky docela pozdě. Vlastně se o to nikdo ňák moc nezajímal, a mně nepřišlo divný, že má hlavičku víc na jednu stranu. Potom nás poslala doktorka preventivně na rehabilitaci, aby se na malou podívali, tam se zhrozili, že nejenom že má nakřivo krk, ale i celou páteř. Zjistili že je jaksi vykroucená, její páteř měla tvar písmenka C. Asi někomu přijde divný, že jsem si toho nevšimla, ale nevšiml si toho ani nikdo z okolí, jenom jsme podkládali hlavičku, aby ji neměla pořád na jednu stranu, jinak nám nepřišlo divnýho nic. Na rehabilitaci nám po pár cvičeních řekli, že tohle už nepude spravit, a dcerku pravděpodobně čeká v pozdějším věku operace páteře. Byla jsem zděšená. Ještě nás teda poslali do dětské nemocnice v Brně na rehabku, ale moc tomu nikdo nedával. Tam se nás ujala fyzioterapeutka (a mrzí mě, že nevím jméno), díky které jsme začali cvičit Vojtovu metodu. Byla výborná, záleželo jí na tom, aby všechno probíhalo správně, hrozně ochotná a milá mladá žena, hlavně ale schopná. Vojtovku sem s malou cvičila třikrát denně, bohudíky mi pomáhal manžel. Bylo to náročný, to musím přiznat, ale jsem strašně ráda, že jsme to podstoupili, protože po půl roce se dcerka spravila jako zázrakem.
nevím, co by se dělo, kdybysme necvičili, ani radši nechci domýšlet. Ještě něco mi to dalo, přestala jsem být v určitých situacích outlocit. Protože cvičení vojtovky mě donutilo prostě vypnout, po dobu kdy jsem cvičila s malou, prostě vypnout nějaký city, pocity, myšlenky, a hlavně neztotožňovat se s tím, co dítě cítí, co může cítit, a nepřemýšlet, proč brečí. Prostě sem se musela zatnout, být jako stroj (terminátor) a soustředit se jenom na dobrý provedení cviku. A ohledně malé mě to do života taky dobře vycvičilo.
Na vojtovku prostě nedám dopustit v žádným případě. Ovšem kdybysme nenarazili na skvělou cvičitelku, která do toho s náma šla a měla tu trpělivost a výdrž, tak by mi bylo docela nanic, že na prvním pracovišti vojtovku uměli, když to s náma vzdali hned při druhé návštěvě.
|
|
| Honey | •
|
(15.7.2008 12:36:40)
I já patřím mezi vděčné zastánce užitečnosti metody. Se synem jsme na doporučení neuroložky začali cvičit krátce po porodu. Byl přidušený, hypertonický (jakoby stále v křeči), extrémně lekavý a dráždivý, skoro nespal, nepřibýval... Prognózy byly nevalné, minimálně hyperaktivita a LMD. Vojtování bylo náročné na čas i na psychiku, cvičili jsme až do jednoho roku 5 x denně. Ale pomáhalo opravdu znatelně a dnes, kdy syn chodí do školy, můžeme s úlevou říci, že je naprosto normální a nedostatek kyslíku před a při porodu zůstal bez následků, LMD ani ADHA se nepotvrdilo. A už jako miminko byl v psychomotorickém vývoji výrazně napřed před tabulkami. Neuroložka, fyzioterapeutka i pediatr se shodovali, že je to právě tím, že vojtováním posiluje nejrůznější svalové skupiny, a možná i tím, že byl většinu dne vzhůru (od narození spal jen 8-10 hodin denně) a měl tak víc času zkoušet, co se svým tělíčkem dokáže. Chodit začal sám v 7 měsících (kdybychom neměli datované fotky a videa, tak bych tomu snad sama zpětně nevěřila).
|
|
| Jíťa | •
|
(15.7.2008 13:33:55)
alespoň z mé strany. Mě se jen nelíbí, tvrzení, že když dítě v určirém věku neco nezvládá, je hned něco v nepořádku. Sdílím názor, že někdy je vojtkovka skutečně ordinována jen preventivně a úplně zbytečně. Přijde mi to, jako hon za body ze strany lékařů.
Jinak proti samotné vojtkovce nic nemám a pokud někomu skutečně pomohla, tak je to jen dobře.
Ale proč hned strašit všechny rodiče tvrzením, že když mimčo tehdyatehdy nedělá toato, má hned problém.
|
| JiBi* |
|
(15.7.2008 14:25:18)
No to jo, Jíťo, jenomže kdyby potom skutečně to opoždění oproti "tabulkám" se nakonec ukázalo jako skutečný problém, mohl by mít lékař zase potíže, že něco zanedbal.
Takže raději ať pediatr dítě k odborníkovi odešle a matka, pokud je přesvědčena, že je všecko v pořádku, anebo prostě nechce, nemusí tam jít. Pak si nebude muset na nikoho stěžovat.
Já osobně jsem ráda, že žiji ve státě, kde tyto možnosti mám.
|
|
| JiBi* |
|
(15.7.2008 14:30:53)
A pochybuji, že ji někdo ordinuje VĚDOMĚ zbytečně. Kdo je schopen říct, jestli cvičení bylo zbytečné nebo ne ...kdo může říct, co by kdyby..?
|
| Jíťa | •
|
(15.7.2008 15:36:24)
Budeš se divit, ale takoví lékaři jsou.
Byla jsem odeslána na diagnostickou laparoskopii pro neplodnost a v nemocnici mi řekli, že musím podstoupit dvě laparoskopické operace - jednu hned a druhou jánevím kdy. Zeptala jsem se svého dr, proč mi neřekl, že to budou dvě operace a on mi na to odpověděl, že má jsou to dvě vyšetření, mohou být provedeny při jedné operaci a ať se objednám do jiného špitálu. Skutečně mi jinde udělali obě dvě vyšetření při jedné operaci.
|
|
|
|
| mellie | 
|
(15.7.2008 16:31:32)
Ahoj Markéto, nemohla bych Tě poprosit, trochu víc popsat to, jak vypadaly stočené nožičky? (kdy se to začalo projevovat, byly stočené obě stejně, stočené jen při chůzi, nebo i v sedě...?)
Mám 16-ti měsíční holčičku a když teď začala chodit, tak taky vidím, že jednu nožičku stáčí dovnitř - divně ji prohne a vytočí palec, tak, že já bych to vlastní vůlí vůbec nebyla schopná napodobit.
K neuroložce se chystáme, jen co se budeme schopni objednat, ale ráda srovnám diagnozy i s někým jiným.
|
| Markéta, šestiletý syn | •
|
(15.7.2008 17:03:40)
Syn byl předčasně narozený a pediatrička (paní v letech) mi o možnosti preventivního cvičení vůbec nic neřekla. Podle fyzioterapeutky, kterou jsem si sama našla a sama platila, to byla velká chyba a zanedbání. Nožičky měl stočené nestejnoměrně, levou mnohem víc a nejvíc se to projevovalo při únavě. To opravdu vyloženě zakopával. Pediatričku jsem změnila, ale bohužel jsem v sobě nenašla sílu, abych si s ní problém vyříkala od plic. Kdyby se cvičilo od narození, nemusel se Davídek trápit s nepříjemným cvičením dodneška. Obávám se, že je ještě spousta praktických lékařů, hlavně těch starších, kteří zamrzli někde v době, kdy dostudovali - třeba i před třiceti lety a odmítají na sobě dál pracovat. Děti, u nichž se pak vada vůbec nemusela rozvinout, to pak odnášejí.
|
| sally | 
|
(15.7.2008 22:22:15)
mám nedonošeného syna, které ho po narození prohlídla fyzioterapeutička a smála se, že z nás teda žádný džob nekouká (syn se jí chytil za podané prsty a přitáhnul - od narození držel hlavičku).
Nevím, proč by měl cvičit "preventivně". Jako miminko byl pod kontrolou, a myslím, že v jeho skoro pěti letech můžu směle tvrdit, že i bez cvičení a trápení je zcela v pořádku.
|
| Teraza Horáková |
|
(15.7.2008 22:35:33)
Sally- tebe mimořádně vidím (Daniela, dvojčata  ))
podobně to bylo u nás.... Už při odchodu z porodnice nám řekli, že začnou-li posazovat, otáčet, plazit nebo lézt a do roka chodit, vše bude v pořádku.
Chodili jsme na Vojtovku, ale kluci se chovali zcela v prevítovském duchu, jen řvali a pasivně leželi, případně někoho pokousali (od 5-ti měsíců), tudíž jsme se přes odpor řev a problémy pokoušeli o cvičení a velmi vynechávali. A to jeden chodil v 10-ti měsících a druhý úderem roku. Nedovede si představit ty nervy.
Ne, nezrazuji od téhle metody, vůbec ne, naopak, je dle mého funkční a vlastně jde o houby krom toho, že vysedíte šňůru v čekárně a pak terorizujete za řevu své miminko, ale malinko mi připadá, že dodnes, potká-li pediatr "netabulkové" dítě, šup s ním neurogolovi.
Taky připouštím obavy ze zanedbané péče, ale právě teď to řeší kamarádka. Holčička 8 měsíců, neleze, plazí se, .... ale bez opory se postaví a snaží se popojít. Přesto dostali doporučení, protože neleze..... bojím se soudit, třeba je to celé špatně, nejsem pediatr, ale když se mne ptala, co bych dělala, prohlásila jsem - poté, co jsme na neuro jezdili 2 x týdně, aby lékařka prohlásila, že děláme pokroky)) - ať počká.... doufám, že jsem něco nepohnojila.
|
| Zdenka | •
|
(15.7.2008 23:29:26)
Sice tématu tolik nerozumím, ale vypadá to že naštěstí mám dobrou pediatričku. V 8 měsících se synek ještě ani neplazil (začal těsně po kontrole), jen se točil na bříšku. Lézt začal v 10 měsících, sedat si skoro v 11 měsících, na roční kontrole se ještě ani nepostavil (opět až těsně po). To jen doktorka chtěla, ať se za měsíc ozveme, jak jsme na tom. Sám chodit začal ve 14 měsících. On nic nezkoušel, všechno začal dělat až když to prostě uměl. Chodit začal tak, že jeden den si začal přede mnou bez držení stoupat, pár vteřin balancoval a pak se mě chytil. Druhý den balanc udržel a začal první krůčky (uprostřed prázdné místnosti). Nepadal, po pár krůčcích si opatrně dřepnul na bobek. A třetí den přešel přes 4 metry prostředkem prázdné místnosti s jedním malým zaváháním.
Představa PREVENTIVNÍHO běhání po doktorech a rehabilitacích a stresování se doma se cvičením mě děsí. A jak koukám, leckterý doktor by nás asi do toho kolotoče hnal, a jen proto, že si dítě nepotrpí na spousty nevydařených pokusů :-(
|
|
| Linda | •
|
(16.7.2008 8:27:06)
No tak naše dcerka v 8 měsících taky nelezla, do 10 měsíců se plazila. A děti mých kamarádek+děti na cvičení, kam jsme chodili, na tom byly podobně. Prý za to můžou dnešní plovoucí podlahy (dětem se na nich hůř naučí lezení). Asi na tom něco bude, když jsme přijeli na chatu, kde je koberec, dcera okamžitě začla lézt, současně s tím se posadila - obojí v 10 měsících. Fázi postavování se a chození kolem nábytku zcela vynechala. Šla na to po svém - postavila se ze všech čtyřech uprostřed trávníku a balancovala. Díky tomu v 11 měsících udělala první samostatné kroky, za ruce jsme ji nikdy nevodili ani to nevyžadovala.
|
|
| JiBi* |
|
(16.7.2008 16:20:40)
Terezo, prý je kvůli celkovému vývoji nervové soustavy dobré, aby dítě prošlo všemi vývojovými stadií, tedy i lezením.
|
| Lenka J., Léňa 15 m | •
|
(16.7.2008 21:15:11)
Lenička měla standartní vývoj v motorice, ale plazení se nekonalo, z polohy na bříšku, zvednutá na ručičkách jakoby rotovala a pak hned lezla a sama si sedala atd. a nemyslím si, že by jsme potřebovali nějaké cvičení. Taky jsem slyšela, že některá citlivá mimi nelezou, protože je bolí kolínka, no sama si pamatuju, když jsem s malou z legrace lezla po zemi, vůbec to nebylo na kolena příjemné...
|
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(15.7.2008 22:42:39)
Sally- tebe mimořádně vidím (Daniela, dvojčata ))
podobně to bylo u nás.... Už při odchodu z porodnice nám řekli, že začnou-li posazovat, otáčet, plazit nebo lézt a do roka chodit, vše bude v pořádku.
Chodili jsme na Vojtovku, ale kluci se chovali zcela v prevítovském duchu, jen řvali a pasivně leželi, případně někoho pokousali (od 5-ti měsíců), tudíž jsme se přes odpor řev a problémy pokoušeli o cvičení a velmi vynechávali. A to jeden chodil v 10-ti měsících a druhý úderem roku. Nedovede si představit ty nervy.
Ne, nezrazuji od téhle metody, vůbec ne, naopak, je dle mého funkční a vlastně jde o houby krom toho, že vysedíte šňůru v čekárně a pak terorizujete za řevu své miminko, ale malinko mi připadá, že dodnes, potká-li pediatr "netabulkové" dítě, šup s ním neurogolovi.
Taky připouštím obavy ze zanedbané péče, ale právě teď to řeší kamarádka. Holčička 8 měsíců, neleze, plazí se, .... ale bez opory se postaví a snaží se popojít. Přesto dostali doporučení, protože neleze..... bojím se soudit, třeba je to celé špatně, nejsem pediatr, ale když se mne ptala, co bych dělala, prohlásila jsem - poté, co jsme na neuro jezdili 2 x týdně, aby lékařka prohlásila, že děláme pokroky)) - ať počká.... doufám, že jsem něco nepohnojila.
|
| sally |
|
(15.7.2008 22:59:02)
no mě právě navíc přijde, že každej má ty tabulky jinak.... Moje dcera se začala před šestým měsícem plazit (ne lézt, plazit na bříšku), v devíti měsících byla dr. v klidu (mojí kámošce v ČR se stejně starou plazicí holčičkou vykládali, jak je zaostalá). Lisa se krátce na to postavila na kolínka, v deseti měsících chodila kolem nábytku - a dost.... čtyři měsíce jí trvalo než se pustila. Ale pak ráno přešla vratce obývák, večer BĚHALA kolem baráku za bráchou... prostě si to potřebovala nacvičit
Nedonošený syn - prvně se uměl posadit, a pohyboval se tím, že se posadil, přepadnul na stranu, přitáhnul nožičky a zase se posadil. Lézt se naučil od kamaráda v šesti měsících (upravených). Chodit začal v třinácti.... ale fakt prvně seděl a pak lezl.
Kámošky holčička se posunovala po prdelce, nelezla vůbec po čtyřech. Prý určité procento dětí se vyvíjí touhle oklikou - a jsou to děti které nikdy nelezou a obvykle začnou trošku později hodit (14-16 měsíců) a prý je to taky v pořádku...
takže já jsem k tabulkám dost skeptická. Myslím, že je třeba k tabulkám používat i selský rozum. Že můžou naznačovat, že něco není v pořádku - ale to neznamená, že tam ten problém JE.
Dcera mi vypadla váhově na mínus pátou percentilu - dr. když viděla papíry, tak jí vstaly vlasy hrůzou na hlavě - ale po vyšetření řekla, že je holt holka hubená a že nevidí jedinou známku toho, že by s ní bylo něco špatně....
|
| Teraza Horáková |
|
(15.7.2008 23:22:46)
Sal, tabulky má každý jinak. Nedávno byl manžel na měření cholesterolu, něco kolem 6-ti tuším, takže omezoval, to bylo nad normu. Pak se kasal, měl cholesterol pod 5, ale panlékařka nasadila léky, protože mezitím se změnily normy )))
|
|
|
|
| JiBi* |
|
(16.7.2008 16:16:28)
sally, ono nedonošený a nedonošený je ještě rozdíl - nepíšeš, o kolik týdnů byl nedonošený.
|
|
|
|
|
| Dana, dvě děti | •
|
(16.7.2008 12:43:59)
Pochopitelně nemůžu pět ódy, když jsme cvičili preventivně. Zbytečný stres. Chápu účelnost metody u těžších postižení.Jinak ani náhodou.
|
|
|
. Vůbec se mi do toho dalšího cvičení nechce a ráda bych se vás zeptala, zda je tady nějaká mamina, co cvičit měla a necvičila a nebo necvičila tak poctivě.Můj názor je, že se dětem má nechat čas a oni si s tím sami poradí.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)