| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

 Celkem 595 názorů.
 rozmaryna 


Tak já nevím 

(8.7.2008 9:30:19)
Ale připadá mi, že tu hru na schovávanou hrajete oba a ani jeden nemáte odvahu to říct nahlas. Jestli mu to nedošlo ve chvíli kdy ses ptala, co chce slyšet, tak by musel být úplně pitomý. Nicméně, pokud jste spolu šťastní a i přes toto si vážíte jeden druhého, tak Vám přeji ať si spolu ukoulíte hezký život bez ohledu na řeči o podobenství a na to, co tomu předcházelo, teď je teď a hotovo, nemá smysl se pitvat v minulosti.
Druhá možnost je, že to píšeš, protože čekáš, že Ti většina poradí, ať to přiznáš, pak ale musíš být připravena nést následky, ať jsou jakékoli.
 Mediana 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 9:33:30)
Rozárko, jsi to ty??? :)
 rozmaryna 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 10:18:23)
Nene :)
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 10:31:13)
Mno.

Jenom bych poznamenala k otázce podobnosti. Mám ségru se dvěma roztomilými adopčaty a ty její holky, jak dělají stejná gesta, škleby a mají stejné výrazy, vypadají jako by rodičům z oka vypadly. Pokud milenec není afričan nebo asiat a jsi rozhodnutá žít s manželem, měla bys vzít tu pakárnu na sebe a pasovat ho na otce bezvýhradně.

Každá jsme asi někdy poslouchala hezká slůvka při vínku a byl-li někde nablízku čistý kavalec, stalo se to, pokud ale existuje paralelní dobrý vztah, je pro mě frajeřina do toho skutečného partnera nezatahovat a nedat mu v žádném ohledu pocítit ponížení z toho, že "já jsem se zaběhla".
Já vím, že svědomí je vtíravé, ale proč má životní partner nést následky toho, že druhej ulítl?

 Karolka, dvě adopčata 
  • 

Re: Tak já nevím 

(10.7.2008 17:15:29)
no jo, ale co když ...co když...se třeba někdy v budoucnu někomu z nich něco stane a provalí se to právě v tak nevhodné době, jako je už samotný ten fakt, že se někomu něco stalo?....Druhá věc je ta, že dokud bude matka žít s tím vtíravým svědomím a bude ho v sobě potlačovat, neubližuje tím jen sobě, ale také synovi. Ano, on tátu potřebuje, ale proč vždy, když se mluví o tátovi, mamka uhýbá pohledem, proč z ní cítí nejistotu...že by něco tajila?...to nedělá dobrotu, utajovaná lež nošená uvnitř v sobě navíc své nositelce může přinést žaludeční vředy nebo rakovinu žaludku nebo slinivky. Ne, nepřeháním. Myslím si, že když jsem byla tak zbabělá, že jsem se "zaběhla", musím být nyní tak statečná, že to přiznám, uleví se mi, ať už bude následovat cokoliv. Možná to manžel ví už dávno a nestane se vůbec nic. Chce to jen najít vhodnou situaci, vhodnou chvíli, vhodná slova. Nedokážu si vůbec něco takového představit a nevím, co je horší - těžší - tajit nebo přiznat? Asi bych to řešila dopisem manželovi, zbabělím, upřímným, zamilovaným ... a čekala, co se bude dít....???
 kajkule+2 kousky 


Re: Tak já nevím 

(12.7.2008 0:24:42)
Tuhle situaci nezávidím.Ani nevím co poradit.Na jednu stranu si říkám, proč se v tom šťourat, už kvůli malému,vždyť všecko funguje a její muž to asi ani nechce slyšet. ale na druhou stranu by to byla pro autorku neskutečná úleva, možná kdyby už se k tomu rozhodla aby se přiznala, bylo by lepší to třeba napsat v dopise, kde by mohla víc přemýšlet nad tím co napsat a jak to napsat než to prostě říct.líp by se vypovídala a popsala i své pocity a celou situaci.

Ještě k tomu jak tetičky, babičky atd. pořád melou o podobnosti, já mám roční dcerku a je mého muže a stejně každý říká, že s tatínka nemá nic, že je jen po mě.taky mě to občas štve, protože vím, že chlapi jsou rádi, když jsou jim děti podobné, ale já v ní vidím i jeho a pár "vyvolených" taky.Ale já mám tu jistotu že je jeho i kdyby měl pochyby což on teda nemá, asi v ní vidí i sebe, ale tím sem jen chtěla říct, že ne vždy je dítě podobné i na tátu a může být jeho

Jinak autorce držím palce ať se rozhodne jakkoliv.Pokud ho má manžel rád, tak na něj nezapomene ani když zjistí, že není jeho.Ale opravdu mám pocit, že on to nechce slyšet a je rád jak to je, potože to zřejmě tuší
 kajkule+2 kousky 


Re: Tak já nevím 

(12.7.2008 0:57:50)
Já sem ráda, že se do takové situace snad nikdy nedostanu, protože nevěru neuznávám, pokud už by byla nějaká krize s partnerem, tak bych ji určitě neřešila takhle(sexem s někým jiným), je mi jasné, že se všechno změní po několika letech soužití, stereotyp a všechno kolem, já třeba chápu myšlenky na jiného muže, představy atd když jsem sama(to je tak vše co uznám), ale nikdy, opravdu nikdy (sice se říká nikdy něříkej nikdy) nezahlaa kdyby z toho vzniklo ještě cizí dítě tak bych asi zašílela.já bych asi neměla na to lhát..zřejmě bych to řekla.ale nemůžu soudit..každopádně měla to říct autorka hned a byko, teď je už myslím dost pozdě a já bych to třeba vědět nechtěla tak pozdě.kdyby mi to muž řekl hned(že čeká dítě s jinou ,ale chce být snámi) uznala bych , že je natolik čestný a řekl mi to a křivě mi nelže.Opravdu bych si cenila toho, že přišel a řekl mi to, ne jak 90 procent chlapů v klídku lže (i ženy, ale asi ne tak enormě)
 Lumpi 


Re: Tak já nevím 

(13.7.2008 8:18:09)
Já nejsem nevěrná a neuznávám nevěru, ale nikdy nevím co se může stát, může se mi to stát taky a přitom mám skvélé manželství, ale lidi ulítavají. U mužu je to jiné než u žen. Myslím si, že bych to manželovi nikdy neřekla, nikdy by mi to neodpustil a i kdyby mě neopustil v jeho očích by to bylo pořád a to by bylo horší. A potom, kdyby za mnou můj muž přišel že čeká dítě s jinou ženou a že s námi chce dál zůstat, myslím, že by nezůstal. Nesnesla bych ho vedle sebe a to máme 4 letou holčičku. Manželství je postaveno na důvěře, když si dva věří, já chci svému muži věřit i když to nebude pravda a bude někde nevěrný. Nechci to vědět. Je lepší nevědět. Muži nikdy nic nepřiznají ale ženy mají výčitky. Já bych to neřekla a nebudu čekat ani že se něco stane.
Moje rada je žij krásné manželství, protože jsi nyní spokojená a užívej si toho co je. A kdyby někdy přišlo na to, že by se na to přišlo, nemusíš říkat že jsi věděla že není jeho. Přece tě to ani nenapadlo.
Každy trochu lže, není co si vyčítat a ničit to co je skvělé. A ničit to všem.
 Pavka2 


Re: Tak já nevím 

(13.7.2008 8:52:19)
Já bych neriskovala a přiznala se...vždyť se nemusí ani na testy DNA,stačí obyčejná krevní skupina,kterou snad dnes už zná každý a když bude úplně jiná než tvoje a manžela......
 MishuI 


Re: Tak já nevím 

(20.7.2008 21:33:16)
Tak na tenhle příspěvek nemohu nereagovat.Když už ta dotyčná byla nevěrná,nechť si nese i následky.Ať má i ty žaludeční vředy,ale ať proboha svým přiznáním nezraňuje chudáka partnera.Tím,že se přizná,očistí sebe.Jí se uleví.Ale co on?Jak se s tím má vyrovnat?Nevědomost nebolí.A jestli ten hřích tíží dotyčnou,nechť.To ona selhala,ať za to zaplatí.:(
 MishuI 


Re: Tak já nevím 

(20.7.2008 21:34:12)
Tak na tenhle příspěvek nemohu nereagovat.Když už ta dotyčná byla nevěrná,nechť si nese i následky.Ať má i ty žaludeční vředy,ale ať proboha svým přiznáním nezraňuje chudáka partnera.Tím,že se přizná,očistí sebe.Jí se uleví.Ale co on?Jak se s tím má vyrovnat?Nevědomost nebolí.A jestli ten hřích tíží dotyčnou,nechť.To ona selhala,ať za to zaplatí.:(
 Magda , 2 děti 
  • 

Srovnej se s tím 

(14.7.2008 22:29:38)
Slávko, nemyslím si, že dobré je to říct.Souhlasím s Libíkem.Urovnej si to v hlavě.Nejsi sama, která to takhle má.Určitě je dobré mít to s kým probrat.Nějakou kámošku, mámu, někoho komu můžeš věřit.Já to vím o spolupracovnici.Ona to nese dost v klidu a ještě toho druhého chlapa ždímá o peníze.Malá má 5 let a její manžel asi taky tuší, ale ona to nepřiznává.Vyhrožoval jí i testama, jenže asi má sám strach z pravdy.Fungujou jako běžná rodina i vy budete až budeš mít sama v sobě klid.To co prožíváš ty teď bys hodila na manžela.
 mumbaba 


Re: Tak já nevím 

(25.7.2008 16:17:28)
Moc se mi líbí termín zaběhla jsem se... I mně se to stalo párkrát v dlouhém životě, děti mám ovšem jen s manželem, jinak vždy šlo o šikovné muže i mně zkušenou ženu, tak se milé přiblížení obešlo bez pokračování, ovšem troufám si tvrdit, že bych to unesla zamknout si pusu na zámek, kdyby ano. On ten můj taky není se svatozáří, měl vždycky menší potřebu pomazlení než já, a měla jsem žebrat? Nebo být rozmrzelá z trvalého nedostatku něhy a bez pocitu ženskosti? Ostatní byly většinou dlouhodobější vztahy s kolegy, ale ti také byli vzornými manželi a otci, jenže jinde, než u mně, a tak to vidím kolem sebe, aniž bych soudila kohokoliv, stále. Také je to velmi těžké, vybrat si partnera či partnerku na celý život, aby vám sedl ve všem, to snad ani nejde. Důležité je si stále chtít dělat dobré zázemí, a to s přiznanou nevěrou s následkem v podobě dítěte opravdu nemůže fungovat. Takže neříkat a přestat na to myslet, dítě je jeho a táta dítěte - komu to ublíží, když to zůstane tajemstvím? Nikomu. A komu to prospěje, když se to zveřejní? Nikomu. Krásný film pro pamětníky Prstýnek je také toho názoru...
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 11:34:16)
Stála ta nevěra za to celoživotní lhaní????
Exiztuje jediný den ve tvém životě, kdy na to nemusíš myslet?
Mě by to zničilo....zabilo.
Nechápu to.
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 11:39:57)
Cow, vidíš to dramaticky.
Celoživotní milosrdná lež je asi nepříjemná, ale nechť autorku nese vědomí, že to dělá proto, že si manžela váží a chrání ho před špatnými pocity.
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:21:51)
Libik, to si děláš kozy nebo je to řečnická otázka do větru?
Prosím tě, jak si může autorka VÁŽIT PARTNERA a přitom mu ZAHNOUT a celý život lhát JEMU ...o lhaní dítěti nemluvě.
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:47:11)
Nojo, svatá Cow, takže všechny, které jednou cizoložily alespoň v srdci (u vínka a svíčky, oblečené, jenom v myšlenkách) by měly spálit mosty, odvlíct děti a
říct nic netušícímu manželovi, kterého milují "Jdu, jsem padlá a ty se tady pose*", jak ohleduplné a mravné-

Jdu to ihned udělat, páč platonicky miluji Káju Gotta a kačera Donalda taky.
Na co si tu hrajete?
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 21:02:18)
Libik nech si ty invektivy, nejsem na to zvědavá.
to jsem někde psala: "Jdu, jsem padlá a ty se tady pose*", ?????

Když už jsem psala něco o sobě ze svého života, bylo to naopak a ze vztahu "odešel" bejval, situaci nemínil řešit.
Já jen opustila byt, páč byl jeho...nechtělo se mi čekat, až si tam nastěhuje zubní kartáček ta druhá....
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 21:12:32)
Já vůbec nepíšu o tobě, ale o mýtu, že je třeba kvůli selhání jednoho zničit život dvou a říkat tomu odpovědnost a láska
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 21:22:08)
aha, tak o odpovědnosti a lásce tady nemůže být vůbec řeči...
Odpovědnost a láska tu jaksi chyběla NEŽ se to stalo, ne???

Potom jsou to jen výčitky a špatné svědomí.
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 21:34:50)
Já bych opustila tuto diskusi s tím, že shrnu svůj postoj. Nenabádám k nevěrám, ale zeptá-li se mě někdo na to, co udělat, když má jakousi vzpomínku na něco takového, řeknu mu: "žij si s tím, jak umíš a nikoho do toho netahej, tímméně chlapa(ženskou), kterého(kterou) máš rád.
neponižuj ho tím, nedělej z něj paroháče a blbce, sama jsi malinko ulítla, tak se s tím vyrovnej, jsi dospělá, je to problém tvého svědomí a nevinný lidi do toho netahej"

Sice by mě zajímalo, co vlastně radí Cow autorce, když jí tak nenávratně odepsala, ale odchízím, protichůdné diskuse na Rodině jsou začarovaným kruhem, který dělá z uživatelek sítě gamblery.
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 21:44:16)
Libik 1/Slávka se nikde neptá na radu...Ona ten článek píše pro jinou maminku, které se přihodilo to stejné...dodává, že pročetla spoustu časáků a nikde se o tom nepíše...
2/ protože nesouhlasím s nevěrou neznamená, že jsem odepsala autorku...to jsou dvě naprosto rozdílné záležitosti.
 SnowWhite 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:23:00)
Libíku nevím co Ti dodává odvahu být tak strašně nad věcí. Obvykle mě taky moc z míry nevyvede, ale tady je celkem hluboký prožitek a zmatek, který působí dodnes ač už jsou to léta, co se "vina" táhne. Pokud chce někdo ulítnout, ať dělá jak umí. Někdo dokonce ulítává neustále. Ale pro mě byla toto zpověď někoho, kdo ulítl, bohužel s následkem a nedokázal se vnitřně rozhodnout, co s tím, neboli stále ještě pochybuje, že řešení, pro které se rozhodl bylo správné. Patrně bylo nejlehčí v té chvíli. Pochybuji, že bych měla dost síly čekat dítě s "úletem", sdělit to životnímu partnerovi a čelit novému životu sama. Na druhou stranu celoživotní lež posouvá ten vtah opravdu někam jinam. Pokud budu neustále v krizi, kdy a zda lež, která v tomto případě není maličkostí, praskne.....určitě se to na mě projeví i jinak. Zkus se nejdřív zamyslet než šmahem začneš chrlit blahosklonné rady a kecy o "svatejch"
 SnowWhite 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:23:23)
Libíku nevím co Ti dodává odvahu být tak strašně nad věcí. Obvykle mě taky moc z míry nevyvede, ale tady je celkem hluboký prožitek a zmatek, který působí dodnes ač už jsou to léta, co se "vina" táhne. Pokud chce někdo ulítnout, ať dělá jak umí. Někdo dokonce ulítává neustále. Ale pro mě byla toto zpověď někoho, kdo ulítl, bohužel s následkem a nedokázal se vnitřně rozhodnout, co s tím, neboli stále ještě pochybuje, že řešení, pro které se rozhodl bylo správné. Patrně bylo nejlehčí v té chvíli. Pochybuji, že bych měla dost síly čekat dítě s "úletem", sdělit to životnímu partnerovi a čelit novému životu sama. Na druhou stranu celoživotní lež posouvá ten vtah opravdu někam jinam. Pokud budu neustále v krizi, kdy a zda lež, která v tomto případě není maličkostí, praskne.....určitě se to na mě projeví i jinak. Zkus se nejdřív zamyslet než šmahem začneš chrlit blahosklonné rady a kecy o "svatejch"
 Ivana Procházková 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 21:28:41)
Hele Libik,
já tedy cítím podstatný rozdíl mezi nevěrou, z které nic nevzejde, a mezi nevěrou, kdy dojde k početí.

Ta první se může smáznout pod heslem "co nikdo neví, jako by se nestalo", v druhém případě je to problém. Nevím, zda bych s tím uměla žít.

Ovšem ještě v horší situaci musí být žena, která čeká nemanželské mimi a přitom už má rodinu, manželské děti a k nim fajn tátu.. Tady mě připadá, že opravdu na výběr nemá a jiná cesta než zatloukat nevede.. To by mě asi zabilo.
 Karolka 
  • 

Re: Tak já nevím 

(10.7.2008 17:32:13)
obávám se, že tady se nehovoří o snech, myšlenkách a platonické lásce ku kájovi gottů..myslím, že ono překrásné a nicnetušící dítě je toho důkazem...nebo do autorky snad vstoupil duch svatý když se zadívala zasněně na televizní obrazovku? Wow! tak prosímtě radši nekoukej na porno! To dítě, ten mužskej ani ta, co jednou pochybila si nezaslouží žít celý život ve lži, byť sebemilosrdnější...i to se může vymstít!
A budeš se divit, já jsem svému muži věrná
 lexter85 


Re: Tak já nevím 

(25.11.2012 16:47:27)
Souhlas, už při čtení článku jsem tušila, že autorku by všechny div neukamenovaly... Ale hoď kamenem, kdo jsi bez viny... Vy jste nikdy nelhaly? Vždy jen pravdu a pravdu? Neznám takového člověka... Ale jediné, komu se přiznáním uleví, bude autorka, dítě a tatínek asi nadšení nebudou.. Ale ty reakce těch rádoby svatejch mě opravdu rozesmívají.. To já bych nikdy neudělala, kolikrát jsem tohle slyšela, říkala a myslela na to... Ale člověk míní, život mění.
 Stáňa 
  • 

Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:28:47)
Pokud si někoho vážím, nebudu ho tahat za nos. Je to kapku sobecký a ochrana sebe samotný před realitou. Až se to jednou provalí, těžko bude věřit tomu, že ho paní chránila z úcty. Bude se cítit podvedený víc, než kdyby se to dozvěděl hned na začátku a dostal tak možnost se sám rozhodnout.
 Zdenda 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 6:14:49)
Pokud by se to přihodilo mé manželce, tak to nechci vědět! Dokud bych to jen tušil, tak to můžu ignorovat a časem necht plavat, protože manželku miluji. Jakmile bych to měl potvrzené, musel bych to řešit a skončilo by to nešťastně pro všechny zůčasněné strany. Raději nevědět.
 Jíťa 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 10:21:38)
To jsou všechno jen slova. Ano mělo se to řešit hned na začátku! Ale má se to řešit teď? Já myslím, že teď už z toho rozjetýho vlaku nejde vystoupit.

Manžel se mohl svobodně rozhodnout tenkrát, dnes už tu možnost stejně nemá. Už si vytvořil s dítětem vztah. Má manželku potrestat tím, že odejde od rodiny? Potrestá tím zároveň sám sebe i dítě, které dosud miloval jako vlastní. Nebo se má zachovat jako grand a velkoryse nad tím mávnout rukou, ale v srdci se celý život užírat křivdou? Přiznáním teď (nebo i později) po letech se nic nevyřeší. Jen se ten horký brambor přehodí na partnera.
 suzann 
  • 

Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 11:45:48)
uff, já to taky vidím dramaticky. Tohle bych nepřežila, mě osobně připadá, že manželovi je vše jasné, ale nemáte ani jeden odvahu to vyslovit nahlas. Je to smutné.
Zase je ale hezké, že i přesto váš vztah je hezký. Nevím, mě ty tvé pocity vehnaly slzy do očí :-(
 Abigail* 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 13:32:48)
Taky bych se přikláněla k tomu, nic neříkat. Jen by mě docela zajímalo, co bio otec, ten to pravděpodobně netuší?
 Jíťa 
  • 

Jsme jen lidi 

(8.7.2008 13:29:43)
Je zbytečné trápit autorku otázkou, zda ta nevěra aspoň stála zato! Je to od tebe kruté, protože už tak má problémů a výčitek dost.

Připadáš mi, že bys autorku nejraději postavila na pranýř a nechala veřejně bičovat, jak ve středověku.
 Cow :-) 


Re: Jsme jen lidi 

(8.7.2008 20:27:04)
Jestli byl ten Příspěvk Jiťo na mě....tak to se dost pleteš....
1/ mi po autorčině nevěře v podstatě nic není...netýká se to mě ani moji rodiny
2/ nemám právo soudit /od toho jsou tu jiní/
3/ k fyzickým trestům se neuchyluji
4/ Odsoudil Ježíš prostitku?
Tak mi prosím tě nevnucuj něco, co je jaksi mimo mě.
 Cow :-) 


Re: Jsme jen lidi 

(8.7.2008 20:28:22)
Jestli byl ten Příspěvk Jiťo na mě....tak to se dost pleteš....
1/ mi po autorčině nevěře v podstatě nic není...netýká se to mě ani moji rodiny
2/ nemám právo soudit /od toho jsou tu jiní/
3/ k fyzickým trestům se neuchyluji
4/ Odsoudil Ježíš prostitku?
Tak mi prosím tě nevnucuj něco, co je jaksi mimo mě.

 Kami, Johanka+Jáchym 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 16:58:29)
Pochopila bys!!!!!!
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:32:03)
Jo a co, prosím tě?
 tinas 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 14:43:14)
A napadlo tě někdy,že jsi svou lží nedala svému muži šanci rozhodnout o svém životě?
Ty jsi se rozhodla ,tak,aby to bylo dobré pro tebe a tvé dítě a na něj jsi se neohlížela. Podle mého soudu je to od tebe sobecké. Co,když už další dítě nikdy mít nebude? Nemyslíš,že má stejné právo jako ty naložit se svým životem po svém?Nezasloužil by si žít s někým,kdo mu nebude lhát a podstrkovat cizí dítě? Nemá právo na vlastní dítě? Jak přijde k tomu,že živí a vychovává bez svého souhlasu cizí dítě v domnění,že je jeho vlastní?Zajímalo by mě jakou cenu má podle tebe váš vztah založený na podvádění a lžích.


Jdu si dočíst další příspěvky,protože mě docela zajímá,jak na to nahlížejí ostatní.
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 15:11:34)
Opravdu, opravdicky bys chtěla, aby ti dneska večer manžel vyjevil všechny nevěry starší pěti let?

Nic jiného se neřeší, nevěřím na hlasy krve, jestliže je otec plnohodnotně účasten rodinného života, má rád děcko a rodina funguje, je OK vše kromě toho, že se bývalá nevěrnice občas zatetelí nepříjemným pocitem. A to je ta daň za to, že někde souložila navzdory slibům, kterou by měla platit statečně a bez komentáře.

Nakonec kolik bio fotrů vezme kramli a své pokrevní dítě teoreticky miluje tak, že na něj pošle tisíc měsíčně a někdy ani to ne?

 tinas 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 17:12:43)
Libíku,
opravdu bych chtěla vědět pravdu. Možná ti to přijde divné,ale čestnost je pro mě opravdu velmi cenněná vlastnost.

Já si neumím představit,že bych s takovouhle lží k sobě připoutala partnera a zničila mu tak vlastně život. Každý máme jenom jeden život a ten bychom měli prožít naplno . Velmi si cením vztahu,který mám a na svém muži oceňuji právě jeho slušnost a čestnost. Jsme spolu 16 let a stále je to o tom,že spolu chceme být a ne,že by jeden druhého držel v šachu nějakou sprostou lží.

 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 17:35:44)
Tinas, já si vážím tvého vztahu k čestnosti, ale tohle byl sex z hormonální blouznivosti nikoliv nečestnost. Vítr to takříkajíc odvál. Já nejsem žádná nymfomanka, zato poměrně dlouho žiju, takže mám pár sladkých vzpomínek. Není to nic proti ničemu. Mám dneska u kafča vybalit mužovi, kterého mám opravdu ráda, jak jsem kdysi před lety na chatě rudla jako děvčátko?

A vlastně, proč si autorka myslí, že děcko není manžela?
 tinas 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 17:42:07)
Libíku pořád tomu nerozumím.

Pokud chci s někým být a stojím o něj(miluji ho) nestojí mi žádný úlet za to,abych riskovala ztrátu milovaného člověka. Asi záleží na tom,jak moc si toho člověka ceníš-vážíš.
Nemysli si,že nikdy nebyla příležitost užít si bokem,ale pořád je to o tom,nedělej druhému to co nechceš,aby on dělal tobě!
Navíc,proč to dělat pokud vztah funguje není přece důvod chodit jinam a pokud nefunguje mají mít všichni tolik rozumu,aby to včas utli a neničili život sobě ani partnerovi.


Podívej se na to ze strany toho chlapa. Jak on k tomu přijde,když nic neudělal? Jak si to zaslouží,aby vychovával"kukaččí mládě" Proč má žít se ženou,která si ho neváží natolik,aby k němu byla čestná. Co,když on do vztahu dává všechno a dostává za to takovouhle výslužku? Nepřijde ti to nemorální?
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 19:20:04)
Tinas, kolik je ti?

Jsou prostě v životě chvíle, kdy tě drtí stereotyp a přichází fatálně neuskutečnitelná love, kdy on má oči jako moře a hraje na kytaru tak snivě, že si všimneš znovu rosy na pavučině. :)
A když koukneš na hodinky, zjistíš, že tvůj chlap, co není ideál, ale je tvůj, si to zrovna hasí domů, tak běžíš taky, koupíš na biftek a pivčo, jsi usměvavá a přiměřeně doskočná, protože jsi chytrá a víš, že nic netrvá věčně, ani mládí, ani hukot feromonů, s nimiž se blbě bojuje. Chováš se tak, aby ten, jemuž dáváš pomoc, oporu, toleranci a důvěru za podobné protidary, nebyl v ničem zaskočen, omezen a ponížen a své hormoše si zvládneš sama. neděláš sobě a jemu "ostudu", jenom přežiješ to, co je přírodou dané.

Já nejsem žádná zahejbačka profesionálka a nedělám to jaksi frekvenčně, spíše to vůbec nedělám. Jenom to dovedu pochopit.
 Abigail* 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 19:27:56)
Libiku, vidím to tak nějak jako ty. Je spousta nevěr, které se prostě přihodí, aniž by je někdo plánoval, kdy člověk neodolá tomu okouzlení. Kdo se v manželství znovu nezamiloval do někoho jiného, kdo se nenechal očarovat někým jiným? Jistě, jsou silné povahy, které odolají. Mě se to jednou nepodařilo. Výčitky svědomí jsem měla, ale nelituju toho, bylo to krásné a dalo mi to moc.
 Efka 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 0:16:18)
Je moc tezke se rozhodnout zda rict pravdu nebo ne (je pro poradek, ja nikdy nezahla :). Zalezi na tom, jestli rikas pravdu abys ulehcila svedomi, nebo proto aby si byla cestna. Kazda zna sveho partnera nejlip a podle toho by mela jednat. Pokud chces jen ulehcit svedomi a vis ze mu to ublizi, tak si myslim nic nerikej. Uz si mu ublizila dost tim co si udelala a neulehcit svedomi je Tvuj trest. Pokud ale vis, ze pravda je pro nej dulezita a ze ten trest (to ze te mozna opusti) si proste zaslouzis, tak by si to mela rict. Kazdopadne neco ztracis, ale toho uz je pozde litovat. Ja osobne nevim co bych delala. Asi pokud "jen zahnes" a neni z toho zadne dite je lepsi mlcet, protoze partnerovi jen pravdou ublizis. Ale kdyz je tady to dite, tak je treba udelat spravnou vec. A me prijde, ze autorka se trochu schovava za to ze nechce ublizit nevinnemu diteti, ktere by vyrustalo bez rodiny, ale spis ma strach ze partner opusti ji. Ale nesoudim.. sama nevim ceho jsem schopna..:)
 tinas 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 19:36:53)
Libiku,
tak mladá už nejsem,abych si myslela,že taková ta prvotní zamilovanost,kdy se vznášíš v oblacích vydrží věčně. Je mi 35 a věř mi,že v životě už jsem musela řešit hromadu věcí,které obvykle řeší lidi v mnohem pozdějším věku. Se svým mužem jsem od 19-ti let a věř mi,že je mi stále stejně vzácný jako tenkrát i když se nevznáším a nelétám. Můj vztah k němu se za léta vyvinul v něco mnohem krásnějšího než je snůška hormonů. Miluju ho,vážím si ho za to jaký je a jsem s ním strašně ráda,pokud nám vyjde chvilička,kdy můžeme být spolu. Podle jeho slov a chování soudím,že to vidí stejně. Náš vztah je pro mě natolik vzácný,že bych ho nikdy nechtěla pošpinit nějakou lží.

Jsme osoby obdařené jistou inteligencí a ne zvířata,abychom se pářili s kde kým. Mozek máme k tomu,abychom ho používali a zvážili možná rizika,která z té ,které akce vyplynou.

To,že se zakladatelka zachovala nezodpovědně neznamená,že by za její chování měl nést následky její manžel. Ona mu prostě nedala možnost volby!!!!

On má přece právo rozhodnout se,zda s ní a s dítětem chce zůstat nebo si hledat někoho,kdo ho nezradí!!!Jakou cenu má vztah založený na každodenních lžích a podvodech?
 huhu 
  • 

Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 19:42:54)
tinas - po 4 letech je to nesmysl resit a davat moznost volby. Manzel uz evidentne ma vztah se synem a to pekny vztah. Kdyz mu to slavka rekne, tak akorat presouva svuj problem na nej, to je cele.
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 19:58:21)
Tinas,
já mám velice krásné manželství, zaroveň bych se ale ohradila proti tomu, že předpokládáš, že jsem se kdysi v minulosti pářila jako zvíře:)

A opakuji, že manžel žijící ve funkčním vztahu s láskou k děcku, které mu říká táto, nenese žádné následky, ponese je, pokud si autorka začne hrát na Annu Kareninu a říkat tomu pravda a čest.
 tinas 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:07:57)
Libíku,
já jsem přece nepsala,že ty ses někdy někde pářila jako zvíře. Psala jsem toto:
Jsme osoby obdařené jistou inteligencí a ne zvířata,abychom se pářili s kde kým. Mozek máme k tomu,abychom ho používali a zvážili možná rizika,která z té ,které akce vyplynou.

Já pořád nechápu,že v tom celém nevidíš tu pokřivenost charakteru. Celé je to od začátku sobecké. Zakladatelka si užila,pořídila si dítě a na svého partnera hodila akorát povinnosti. Podle mě je to prostě bezcharakterní jednání a myslím si,že nikomu by se v důsledku nelíbilo být něčí loutka. Představ si,kdyby tebe někdo takhle denně oblboval.

Jaká práva má ten muž? Nemá právo na slušnou ženu a rovnocenný vztah?
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:09:52)
????

On má to dítě rád
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:46:04)
Libik a On by to dítě neměl rád, kdyby neznal pravdu?
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:47:53)
Odpovádala jsem k názoru, že má jenom povinnosti a je podveden.
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:39:57)
TINAS!!! To je přesné, do puntíku souhlasím:-DR^
 Bumbi&05,08,10 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 9:36:27)
R^ Tinas, díky.
 Luki 
  • 

Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 21:54:24)
Napsala jsi to krásně a výstižně, naprosto s tebou jako chlap souhlasím.
V této diskusi jsi asi jediná žena, které bych si vážil jako partnerky.
Jsem rád, že se tady objevily tvoje příspěvky mezi ostatními.
Když by si tuto diskusi četli muži, museli by si udělat závěr, že všechny ženský jsou děvky, které ovládají jen jejich feromony apod :(
A to mě osobně strašlivě zraňuje a bere naději, že existuje taková žena, která stojí za námahu dát jí srdce.
Jsem ženatý a mám svou ženu rád. Přesto se mi ale stále stává, že mě jiná žena zaujme. Ale nedošel bych tak daleko, abych riskoval kvůli potěšení, že svou ženu zradím a ublížím jí. To by mě svědomí do smrti hryzalo.

Jednou se autorka článku bude muset podívat synovi do očí a říct mu, že jeho otec není jeho pravý otec.
A víte co bych si o takové mámě pomyslel já? ŽE JE TO KURVA.
A poznamenalo by to celý můj postoj k ženám, byly by to pro mě po vzoru mé matky, kurvy, které nestojí za důvěru :(
 Kirkland 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 21:58:11)
Luki, promin, ale proc mu to bude muset rict?
 Luki 
  • 

Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:07:38)
Protože syn bude vypadat jinak než otec, když už v porodnici si toho všimli a taky později, jak píše sama autorka.
Charakterově to bude taky někdo jiný.
A sám to bude cítit a bude se ptát.
U předchozí partnerky jsem cítil, že mě podvedla. Nic neřekla, přesto jsem to cítil a pak to zní vytáhl.
Myslím si, že každý v srdci cítí, když mu druhý ubližuje. A nevěra je ublížení.
Někteří lidé jen svoje srdce neposlouchají, radši ho hlavou a rozumem přehlušují.
 Alicee 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:10:28)
Luki, k tomuhle ale nebude muset vůbec dojít. O něco výš jsem psala o mém příbuzném, který je s velkou pravděpodobností "kukačka". Je mu skoro čtyřicet a k žádné takovéhle debatě o genech ještě nedošlo a nejspíš už ani nedojde. Není proč, svého otce má, mají se rádi a tečka.
 Kirkland 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:14:51)
Souhlas s Alicee
 Kirkland 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:13:44)
nejde o fyzickou podobu. Osobne znam velice malo deti, ktere se podobaji byt jen vzdalene svym rodicum. Podoba se ziskava vekem, pozorovanim, napodobovanim... Adoptovana ditka jsou casto tak strasne podobna svym novym rodicum, ze to az bere dech.
Pokud by nektery z pribuznych v porodnici prohlasil "to je podobne sousedovi" dostane ode me osobne pres hubu. S burany jinak nejednam. Me deti (100% manzelovy), v porodnici vypadaly spis jako mali roztomili vetrelci, podoba nekoho z pribuznych by se tezko hledala a nikdo se me neptal "ci to je?"
 Kirkland 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:17:22)
A charakterove jiny? No promin, ale to uz opravdu trochu prehanis.
 katka+katka 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 8:42:26)
Moje dcera je celá, myšleno úplně celá po manželovi, po mě ani náznak jediného rysu (jen alergii má po mě). Ale třeba se dočkám a časem se na ní něco po mě objeví:-) a kdyby ne STEJNĚ JE TO MOJE NEJVĚTŠÍ ŠTĚSTÍČKO
 Jíťa 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 10:42:09)
Když se narodila moje dcera, klidně bych mohla miminkovský fotky jejího otce vydávat za její = úplný kopie. Jak trošku vyrostla, tak zase kopírovala moje fotky z toho věku.
 :-) 
  • 

S tou podobou se to přehání 

(9.7.2008 10:38:09)
Máme dítě, které taky není manželovo (je výsledkem asistované reprodukce) a má oči po ne-bio-babičce, vlásky po ne-bio-otci a je nespavec jako ne-bio-strýček. Babička je jen zvědavá, jestli bude mít hudební sluch jako její bratr.

Doopravdy je to tak, že oči má zřejmě po dárci, vlásky po mém bratrovi (který ale nosí semiš, takže nikdo doopravdy přesně neví jaké má vlasy), nespavec je bůhví po kom, a pokud zdědí hudební sluch tak to bude po mém otci, dědečkovi a jeho bratrech (všichni amatérští muzikanti).
 tisulka 


Re: S tou podobou se to přehání 

(14.7.2008 16:32:30)
S manželem máme půlročního syna, který je 100% jeho. A zatím jediné, co má po něm je pohlaví. (Snad se již brzy ukáží i další stránky) Jinak je dle ostatních celý já. Uši, nos, pusa, brada, tělesné proporce, malý neposeda a živel. Bohužel ani manželovi příbuzní v něm zatím nevidí nějakou podobnost. A aby toho nebylo málo, ačkoliv máme oba hnědé oči, syn je má modré. Po kom? Rozhodně ne po sousedovi! Dva rodiče a dva sourozenci mají modré. Jenže když jdeme jako rodina spolu, je to dost divné. Příroda je příroda, i když se jedná o bio-rodiče :-)
 Luki 
  • 

Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:02:19)
Příspěvek jsem psal uživatelce TINAS, aby bylo jasno.
A také souhlasím s příspěvky Weselé Cow.
 Kirkland 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:08:44)
No ja treba s Tinas nesouhlasim. A tentokrat ani s Kravickou, snad promine.
Me by opradu zajimalo, proc by to musela nekdy v dospelost rikat (samozrejme, pokud by nepotreboval ledvinu).
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:18:08)
Kirk:-D:-D:-D, ale to víš, že se nezlobím...vždyt nejsi povinná se mnou souhlasit.
Ono rozum, emoce a skutky se někdy dost bijí...
Slávka se do diskuze nedostavila, konfrontace by byla náročná, asi neustojitelná.
Mě by ale zajímala jedna věc, jestli to fakt stálo za ty prolémy, za všechno, co teď kolem toho prožívá a jestli by to zopakovala/kdyby to mohla vrátit zpět či se naskytla další možnost/ nebo jestli toho lituje...ale to se asi nikdy nedozvím.
 Kirkland 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:28:06)
Faktem je, ze to by me zajimalo taky. Osobni zkusenost nemam, jsem verna az za hrob:-)
Ale mam kamosku, ktera zahla na tridnim srazu, asi po x panacich. Dlouho se lecila, nemohli mit deti. Jeji manzel si je moc pral.
Neotehotnela - nastesti, nanestesti... co je spravne? Vzit by si to urcite nedala, manzel si dite moc pral...
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:41:40)
Kirk, pokud je problém s neplodností na straně muže....mohli jít spolu na IUI...Nebyli by první, ani poslední.
Kolik takových párů je a jsou velice šťastná rodina.
Je to o tom, že problém řešili spolu, že byli oba informovaní, souhlasili, nic nebylo za zády druhého a neproběhl tam fyzický akt nevěry.

Možností asist.reprodukce je samo víc...ale jen když už je o tom řeč;)
 Kirkland 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 1:58:55)
Kravi oni se snazili oba. Nikdy jim to nevyslo, i kdyz litali po dokrotech jako divi. A pak se ona jednou na vecirku opila. Nechtela to, neplanovala to. A stalo se. Myslim, ze to byl jeji jediny styk, po kterem se bala, ze bude tehotna.
Manzel ale taky mohl byt otcem. Tak to neresili a ziji stastne dodnes.
Nechci a nemuzu ji odsoudit. Nevim, co muzu jednou provest ja za pitomost.
 Kirkland 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 2:16:33)
Jeste - priznani se k necemu takovemu je fakt dobre v dobe, kdy je dotycna jeste tehotna (prispevky typu radeji potrat jsou na :-©).
Kdyz uz je dite vetsi a matka to tak dlouho tajila - komu to pomuze najednou znat pravdu? Straslive ublizit cloveku, ktery dite miluje?
Ne, pokud uz by bylo dite na svete a ja do te doby nenasla odvahu to rict, tak uz bych pak mlcela naveky.
Zkousim se na to divat i z te druhe stranky. Kdyby mi manzel zahl a mel dite s nejakou jinou slecnou ci pani. Kdy mi to rict, kdybyz by me nechtel opustit? Vyrovnala bych se snaze s ocekavanym miminkem, nez kdyby mi predstavil 15 leteho pubose s tim, ze mi celych 15 let lhal. To bych tezce vydychavala a ze ja vydycham hodne. To aby radeji mlcel a pubose zamlcel. Mimco bych nakonec prijala a jak se znam i zamilovala. Ale chce to rict hned nebo pak uz mlcet.
 Luki 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 8:56:25)
píšeš: "strašlivě ublížit člověku který dítě miluje"
Hmmm, asi máme rozdílný názor na ubližování. Podle mě mu ubližuje celou dobu a bude až do smrti.
Pokud ho miluje, měla by mu dát jejich společné vlastní dítě.
Takhle nevím, co autorka ke svému muži vůbec cítí.
Nejspíš ho potřebuje hlavně jako živitele, aby zajistila dítěti materiální zabezpečení.
Jak hnusné a sobecké od ní. Láska k dítěti neomlouvá. Manžela teď jenom využívá.
A dělá z něj blbce.Jak ho může mít ráda,když je schopná z něj dělat pitomce.
 Kirkland 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 9:44:00)
Ale ten clovek nevi, ze je mu podle Tebe "ublizovano".
A ver mi Luky. Vsechno na svete se meni, jen jedna pravda vzdycky zustava NIKDY NERIKEJ NIKDY.
Navic kde je psano, ze by mu nemohla dat dalsi tucet vlastnich deti?
Kdyby jsi se dozvedel, ze nektere z Tvych deti (uz vetsich) neni Tvoje, tak ho proste odkopnes i s manzelkou? To je fakt ta vlastni krev taaaak strasne dulezita? Nebo spis otcovska laska k diteti?
 Luki 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 10:32:16)
Podle mě, na té duchovní úrovni každý člověk cítí že je mu ubližováno.
Ale ikdyby nebylo, příčí se mi nechat člověka žít v takovém omylu.

S tou vlastní krví se nemá cenu hádat.
Jako žena totiž nikdy nemůžeš pochopit, co to je nemít vlastní dítě.
Vy jako ženy můžete mít vždy vlastní děti, to otec je vždy nejistý.
Když máš dítě z vlastní krve, vidíš na něm postupně svůj vlastní život, svoje chyby i svoje plusy. Ale zase zabíhám do zbytečných následků.
Není špatné mít cizí dítě, ale je špatné mít cizí dítě a nevědět o tom, protože jsem byl podveden. Já osobně bych toho nebyl schopen vůči manželce.
 Jana 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 10:06:48)
Proč by měla manžela využívat jen jako živitele? To tak dobře jejich vztah znáte? Možná je jejich vztah harmonický, ona svého muže miluje váží si ho...ale prostě jednou ujela. Myslím, že stát se to může naprosto každému. Já bych se nikdy neodvážila říct NIKDY. Svého muže miluji, je mi naprosto vším, jsem s ním hrozně ráda (právě jsme oslavili 13té výročí), nedokážu si představit být s někým jiným a nikdy jsem mu nebyla nevěrná (přestože ano, líbí se mi i jiní muži, ale nechci pro chvíli potěšení ztratit poklad, který mám). VĚŘÍM svému muži, že ani on mě nikdy nepodvedl. Ovšem opravdu se neodvážím tvrdit, že se to nikdy nemůže stát (a to z obou stran). Já jen DOUFÁM, že se to nikdy nestane, že volání "divočiny" vždy oba zdárně překonáme a nevloudí se mezi nás nějaký ten stín. Všichni chybují, jsme lidé...chyba může být malá, velká, nepatrná, životní...Myslím, že autorka udělala tu životní (zvlášť, když to tak sama cítí) - a také za ní pyká, nosí si jí v sobě. Myslím, že po tak dlouhé době by se přiznávat neměla, pokud to kdy měla udělat, bylo to před tím, než se syn narodil. Nebo se přiznat, až to bude moci syn pochopit (je-li někdy taková doba?) Teď už to přeci není mezi ní a partnerem, je tu hlavně dítě, které je na otce (ano na otce) vázané, má ho rádo. Jistě otec má syna také rád, ale přeci jen to zjištění může narušit i vztah otce k synovi (může zareagovat různě, dítě za nic nemůže, ale vztah může ochladnout i mezi otcem a dítětem, nejen mezi partnery...). Toho bych se teď bála.
 Luki 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 10:41:35)
Takhle se ta lež jen prohlubuje.
Tohle jsou jen následky a výmluvy, ale bude to jen horší, lepší to být nemůže.
Nechtěl bych být v její kůži ale přeju jí to.
A že je tu dítě, které za nic nemůže? Vždyť i jemu je ubližováno když i ono žije a vyroste ve lži, že otec je jeho pravý otec. Nemá cenu rozebírat, jestli bude někdy potřebovat ledvinu, krev nebo cokoli jiného.
Prostě jednou se to ukáže a neututlá, nic špatného co se záměrně ukrývá se neukryje navěky. A přijde to v nejnevhodnější dobu a následky budou o to bolestnější.
Někdy se říká: "Boží mlýny melou pomalu ale jistě".
 zuzkasim 


Re: Tak já nevím 

(11.7.2008 13:41:43)
Rodiče dítěte jsou ti, kteří se o něj starají. Docela se divím tomu humbuku "vlastní krve" v době, kdy spousta otců vychovává děti a stará se o ně, ač patří partnerkám, které si je pořídily v předchozích vztazích (častěji děti zůstávají s matkami a "otci" se střídají). Pokud se někdo podílí na zplození dítěte a pak už nic a jiný muž dítě s láskou vychovává, tak je tatínkem ten, co je doma a hotovo.
Luki, vážím si tvého vztahu k ženě, ale trocha tolerance a pochopení taky není žádná ostuda. Aby se ti v životě nepřihodila situace, kdy budeš muset svoje razantní názory lehce přehodnotit:-)
 fugu 
  • 

Re: Tak já nevím 

(22.7.2008 21:52:00)
Luki nema extremni nazory, Luki ma pravdu.
Neni problem, kdyz muz vychovava cizi dite, pokud o tom vi, ze je cizi (do toho spada i adopce ci umele oplodneni - to velke problemy neprinasi, protoze se vi, jak to je). Problem je v tom, pokud cela rodina zije ve lzi....
 vendy 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 15:56:31)
Ale prosím te ty seš nejaka chytra teda co bys delala ty nadhero,ja ji plne chapu a nehraj si na 100% damu.
 vendy 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 15:58:20)
Ale prosím te ty seš nejaka chytra teda co bys delala ty nadhero,ja ji plne chapu a nehraj si na 100% damu.~j~:-©~s~~k~
 kashka 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 7:08:54)
Luki,
jsme čtyři sourozenci a rodičům podobní nejsme, že by maminka tolikrát zahýbala? Ale jsme podobní praprarodičům, které si pamatují jen babičky. Mám syna z prvního vztahu, žijeme od jeho dvou let s novým otcem, a to by ses divil kolik lidí u nich vidí podobnost (podobní si nejsou!). Takže kvůli tomuhle bych to neříkala. Myslím že pokud otec "tuší" ale neptá se, neměla by autorka nic říkat.
 Luki 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 8:47:38)
zabíhat do podoby bylo hloupé. Bylo zbytečné to rozvíjet.
Já to jednání nechápu a odsuzuji. Z pohledu svého svědomí, nedovedu si to představit, nedokázal bych takhle žít. Asi jsem holt měkkej no.
 Martina, 2 kluci 


Re: Tak já nevím 

(11.7.2008 15:04:15)
Já bych řekla, že spíš tvrdej - odsuzovat někoho jiného ti jde dobře.
Kdo nezažije nevěru s následky, nemůže striktně prohlásit, že by to řešil nekomrpmisně, že by to nevydržel...
Doufám, že bych manželovi stála za to, že by cizí dítě přijal, ale nejsem si vůbec jistá, zda bych mu to dokázala říct/neříct...autorka jen píše o tom, jak se jí nelehko žije - a není pravda, že "to má za to...že si to zaslouží" atd...to jsou z tvé strany hodně TVRDÉ odsudky.
 Škrpál 


Kamenujete 

(9.7.2008 14:12:34)
Během svých dramatických příspěvků ve stylu Mirka Dušína jste zapomněli na jednu podstatnou věc - autorka článku té nevěry lituje a celá situace ji trápí.
Vaše oslavné charakteristiky vlastních "báječných" vztahů vypadají po emotivní zpovědi Slávky jako sebestředné žvanění. Nad jejím problémem jste se nezamysleli, ani jste se nezkusili vžít do jejích pocitů. Jenom jste tady "vyonanovali" jak jste sami dobří, čistí a čestní...
 Linda 
  • 

Re: Kamenujete 

(9.7.2008 14:33:00)
Ale co jiného lze teď k tomu dodat??? Dopustit se nevěry, nepoužít ochranu, otěhotnět, porodit dítě, kterému jsou nyní 4 roky - holt tady došlo k vícero zásadním chybám a teď už je opravdu pozdě jich litovat. Bohužel, takový je život, že na nápravu některých chyb už je prostě někdy pozdě.
 tinas 


Re: Kamenujete 

(9.7.2008 16:46:33)
To oč tu beží je to,že si Slávka zařídila tyto problémy svou vlastní hloupostí!

Jaký si to uděláš takový to máš.
 Škrpál 


Re: Kamenujete 

(9.7.2008 20:44:39)
Au. Jak může někdo být tak mimo jako ty, Tinas :-(
 BabkaKorenarka 
  • 

Re: Kamenujete 

(12.7.2008 14:49:46)
Přesně souhlasím !!! Napsalas to trefně. Ať se jdou bodnout 100% -tní dokonalí moralisti. Soucítím s autorkou, v životě není nic jen černé nebo bílé.
 Stáňa 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 13:38:51)
Souhlasím do detailu s názorem tinas. Já jsem se svým mužem přes 11 let a šimrání v břiše ze zamilovanosti není nad hluboký vztah, založený na důvěře, respektu, pochopení se navzájem. Miluju na něm to, že na mě pozná naprosto všechno, jak se cítím, jakou mám náladu..... a tak vlastně žiju ve svobodě. Jsem svobodná od přetvářek, lží, manipulace..., protože vím, že před ním nic neskryji.
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 13:54:12)
Znám příběh jedné dvojice, kde by se manželína šikulína do krve poprala za svou čest a čest svého manžela, milovali se k zbláznění a dle ní si byli věrní for ever. Po 12 letech mimořádného manželství přišla první hádka. Jelikož to byla pro ně nová situace, tak to hned napoprvé nezvládli.
Co se stalo?
Ona mu vyčítala všechno možný a on v sebeobraně vyhrknul."Já nevím, co furt chceš, vždyť už jsem ti 5 let věrný."
To manželství samozřejmě pokračuje, mají děti, znají se, umí si pomoci. Oba ale budou vždycky litovat, že si toto v afektu řekli.

Milé supervěrné dívky, víte jistě, kde je teď váš manža;)

Někdo tu exhaltovaně pronesl, že láska a pravda nezvítězí nad lží a nenávistí, ovšem, že ona může zřít mužovi do očí a říkat miluji tě.

Já to mám v daleko širší rovině, můžu to totiž svému muži říkat i za předpokladu, že by se rozhodl přestat praktikovat sex z folozofických nebo musel ze zdravotních důvodů.

Já ho totiž skutečně miluji.
 tinas 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 16:56:20)
Libíku,

to o tom,že láska a pravda tady nezvítězí nad lží a nenávistí jsem psala já. Soudím tak podle valné většiny,která tu schvaluje lhaní a podvádění.

Manžela miluju a věř mi,že už se stalo,že sex dlouho nebyl a stejně se nic v našem vzathu nezměnilo. Manžel velmi těžce onemocněl a já jsem byla ráda,za každý den,kdy mu bylo líp. Možná tě to překvapí,ale sex pro mě není to nejdůležitější. Jasně je to příjemné,ale jsou důležitější věci. Třeba to,že mě i po letech manžel rozesměje,že mi večer namasíruje nohy i když je taky unavený,že si váží věcí,které pro rodinu udělám atd. Prostě to,že má zájem ,aby to fungovalo. Víš být spolu,když je pohoda není žádné umění,ale být spolu,když je průšvih to je umění. Je to,ale o tom,že ty dva chtějí a ne,že si někdo někam odskočí a svoje průšvihy pak přehodí na ostatní.
 Jíťa 
  • 

Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 19:27:39)
Tinas tys zatím stále nepochopila, že když je manželství vpořádku, tak sex skutečně není to nejdůležitější a dá se bez něj i delší čas fungovat.

Ale když se namíchá koktejl z momentální partnerské krize a dalších ingrediencí jako je např. víno, romantická hudba a pár milých slůvek (které ti nikdo už pěkně dlouho neřekl) tak se může stát, že se člověk neubrání.

Já to párkrát zažila (jako svobodná, když jsem byla už dlouho sama). Je to fakt dost těžký boj, když celé tvé tělo křičí ANO a rozum křičí NE. Někdy zvítězí rozum, někdy tělo. Ty a ostatní ctnostné jste už někdy byly v podobné situaci? Že tak dobře víte, že vám se to nikdy nemůže stát.

Celá ta diskuze není o tom, že potřebuju sex 3x týdně a když ho doma nemám, tak se poohlédnu ještě někde jinde. Takovou nevěru neuznávám ani já. Ale proč riskovat pěkný vztah kvůli jednomu uklouznutí? Jaký by to mělo smysl?
 tinas 


Re: Tak já nevím 

(10.7.2008 11:21:39)
Jíťo a tys nepochopila,že za to jaké má,kdo manželství si může každý sám . Jaký si to uděláš takový to máš. Jaký si nastavíš pravidla a laťky na začátku takový je tvůj vztah. Pokud chceš,aby se k tobě partner choval slušně musíš se i ty chovat slušně k němu. Na vztahu se musí pracovat není to perpetum mobile,aby jelo samo. Výběr partnera pro život je na každém a pokud někdo slevuje ze svých požadavků na partnera jenom proto,aby byl zadaný,tak sorry to je jeho problém. Jak už jsem řekla já jsem ráda rozmazlovaná,ale taky ráda rozmazluji manžela a nevidím na tom nic jiného. Prostě si chci život užít a ne se prudit navzájem. To bychom spolu opravdu nemuseli být - na to je život příliš krátký.
 Jíťa 
  • 

Re: Tak já nevím 

(10.7.2008 14:32:55)
předpokládám že je ti nejmíň 65 a už 100% víš, že sis svého partnera vybrala dobře a že vás tedy v manželství nečeká žádný osudový zvrat.

Jsme jenom lidi a někdy spousta drobných chybiček (a obou stranách), které ani nepostřehneme, může vést ke krizi a průseru jak hrom. Pokud toto nevíš, tak nemá cenu s tebou na podobné téma diskutovat.

Ty sis zkrátka vybrala dobře hned na začátku, chyby s partnerem neděláte, takže máš 100% jistotu, že vám to vydrží až za hrob.

Já jsem se nechala trochu omlátit životem, pochopila jsem, že ani já, ani partner nejsme dokonalí, svůj vztah udržujeme a rozvíjíme jak nejlépe dovedeme, přesto si nejsem ani trošku jistá, že nám to vydrží navěky. I když pro to samozdřejmě zatím děláme všechno.

Prostě mám asi jiné zkušenosti a nemůžu říct, že já nikdy nebudu partnerovi nevěrná. Neznamená to ale, že chci být nevěrná. JÁ OPRAVDU NECHCI.
 Jíťa 
  • 

Re: Tak já nevím 

(10.7.2008 14:47:50)
sorry, teď jse našla v jiné části diskuze, že ti je 35. Mě je taky 35 a taky si užívám života. Mám skvělého partnera, který mě hýčká a opečovává jako princeznu, stejně tak i já jeho. Přesto bych nedala ruku do ohně za to, že nám to vydrží na věky - jen v to doufám. To jsou prostě zkušenosti! A s tím zdravím a nemocema jsme na tom taky nejspíš dost podobně.
 tinas 


Re: Tak já nevím 

(10.7.2008 15:47:13)
Jíťo,
opravdu nevím,jestli spolu budeme celý zbytek života,ale jsme spolu 16 let a stále nás baví být spolu,tak předpokládám,že oba máme zájem aby to tak zůstalo. Za tu dobu už se oba dost známe a přesto jeden druhého nebereme jako samozřejmost. I my se občas pohádáme jako všude jinde a i u nás je to kvůli naprosto nepodstatným kravinám,ale pořád víme,že je nám spolu dobře a to je hlavní.

 werity 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 19:45:31)
souhlasim s Libikem, člověk nikdy němůže 100% říct, že se nic takového nemůže přihodit mě, nebo manželovi. Myslím, že autorka má vždycky možnost volby. Krom toho podle toho článku mi připadá, že manžel o tom podvědomě ví a přijal to tak jak to je, jinak by si přeci mohl nechat udělat genetické testy, aby měl jistotu. Krom toho nevěra muže a ženy se v naší společnosti vždycky posuzuje tak trochu jinak.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 21:57:05)
podle toho, co autorka psala, když se o dítěti s manželem bavila, to manžel prostě VÍ.
Kdyby chtěl jistotu, není problém udělat DNA test, třeba i manželce za zády, že...
On to prostě asi nechce řešit, nevíme, co její nevěře předcházelo.
 Škrábalka 
  • 

Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 18:16:09)
Trefa, Libik...já bych nechtěla...
a náš "biofotr" tůdle na akci, kde se sešli všichni, hrdě hlásil - tohle je MŮJ SYN...a za pět minut vejrostek řval TATI, pocééém na toho, co se o něj stará...
A nevěry...kdo ani nepomyslel...?
Taky neznáme všechny souvislosti této storky - proč nejsou jiné děti, co podnítilo ten úlet, jaký je vztah mezi otcem a synem...
 Cow :-) 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:37:31)
Chtěla?
On se mě bejval ani neptal...naservíroval a bylo to...
O partnera se nemíním dělit, sorry jsem poněkud lakomá. Když to proložil chlastáním a jinýma delikatesama, odešla jsem se dvěma malýma dětma.
Můj nový partner má stejná měřítka jako já, stejný pohled na věc.
Ke všemu jsme rádi i za fyzické zdraví.
 judi + milaczek 12.1.2008 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 20:54:05)
uplne svata cow:-©Rv
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 22:46:30)
Libiku, ne-bio otec může být skvělým tátou, dokonce lepší, než bio... ale mělo by to být jaksi z vlastního rozhodnutí.
 10.5Libik12 


Re: Tak já nevím 

(8.7.2008 23:36:14)
Ráchel, to je těžké. ta situace se již stala, on to dítě má rád, i ženu. Volím cestu menšího zla pro něj a pro dítě, protože nejsou vinní. Jsem si jistá, že za daných podmínek nejméně krkolomnou.

Jsou limity, kdy bych pochopitelně vyznávala zásadně mravní princip. Kdybych na osamělé silnici zabila chodce(jako řidič), neujedu, i když už mu nepomůžu.
Zmiňovaný případ není z této kategorie.
 satty 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 12:53:57)
Občas se mi zdálo, že se mi něco takového stalo a to mám hezké manželství. Děsilo mě to až hrůza. Myslím, že je třeba Slávce poděkovat za takový článek. A co je dobře!? To je individuální. Být upřímná nebo lhát, myslím, že ani jedno není 100% správně. Hodně manželství třeba dítě adoptuje a není jejich dítě milují, nebo je vyžení, těžko posoudit, ale podle znění článku, myslím, že mannžel není hloupý a že "ví" a jemně vyjádřil, že dítě chce, ať je to jak je to. Vím, že paní nestojí o radu, ale myslím, že by bylo nyní sobecké říkat pravdu. A to, že jí to třeba hryže a je z toho občas zoufalá, je trest a ten holt bude muset nést až do konce.
 skarab 


Re: Tak já nevím 

(9.7.2008 15:34:43)
V prvé řadě Ti k dítěti blahopřeji a přeji vám oběma šťastný život. Bohužel nikdo neví co se může přihodit. Nejsem hrdinka života. Tuto situaci bych hodnotila jako velmi tíživou. Vždyť ani Ty nemůžeš mít minutu klidu. Víš, možná je to pro Tebe nepodstatné, ale ono děcko z takovéto situace vzniklé, velmi často bývá podobné zploditeli. I Ty sama naznačuješ, že už něco takového bylo i naznačeno. Radit je těžké, ale nechtěla bys alespoň Ty mít jistotu/nebo to víš určitě/? Zatím jsi to ustála a k tomu Ti gratuluji, ale vydržíš to celý život? Co když se trápíš zbytečně? Je mnoho otazníků, které však budeš muset řešit a žít jen Ty. Dotáhneš to do zdárného konce?
 SAROSKA 


Re: Tak já nevím 

(23.7.2008 16:06:21)
JSEM VE STEJNÉ SITUACI. VEZMU SI TU LEŽ DO HROBU. KDYBYCH ŘEKLA PRAVDU, UBLÍŽILA BYCH TÍM HLAVNĚ MANŽELOVI A CELÉ RODINĚ. TAKHLE SE TÍM BUDU TRÁPIT JEN JÁ. ALE DÍTĚ NADEVŠE MILUJI. I MUJ MUŽ. A TO JE TO HLAVNÍ, NE? BUDU MÍT VÝČITKY I MNOHO OTÁZEK AŽ DO KONCE ŽIVOTA, ALE SNAD SE S TÍM NAUČÍM ŽÍT. UVÍTALA BYCH I RADU OD LIDIČEK STEJNÉHO OSUDU, DÍKY MOC. NENÍ TO ALE VŮBEC LEHKÉ TAKHLE ŽÍT. STÁLE VE LŽI. ALE CO JSEM SI ZAVAŘILA, TO SI TAKY SNÍM!~s~ VÍM ŽE NEJSEM JEDINÁ, ALE MYSLÍM SI ŽE ŘÍCT PRAVDU, SE NĚKDY NEVYPLÁCÍ. JE TO MÉ TAJEMSTVÍ A STÍM TAJEMSTVÝM BUDU ŽÍT AŽ DO KONCE. PRAVDOU BYCH UBLÍŽILA!!!!!
 blanice 
  • 

Muj synovecek 

(10.7.2008 1:30:42)
Ahoj vsichni a hlavne autorko,

drzim ti palce a napric vsemu souzeni a nesouzeni i receptum na "moralku" bych rada pridala konkretni priklad meho synovecka, ktery je prave takovym ditetem nevery v momentu, kdy jeho maminka byla na leceni ve Frantiskovych Laznich na neplodnost :-))).

Jeho mama byla tentkrat v dost emocionalnim stresu (proto prosim nesudte, jelikoz nevite, cim si clovek zrovna prochazi) a s tehdejsim partnerem se rozhodli pro vysetreni i lecbu v laznich pro Janu, kdy si mysleli, ze neplodnost je z jeji strany. Jana do lazni sla, potkala meho bratra (zacinajiciho podnikatele...dulezite...dale pochopite proc ...), meli spolu par mesicovy vztah a Jana se vratila zpet do Ostravy ke svemu partnerovi.....tehotna. A co vice? Mezitim se i jeji partner nechal vysetrit a chyba byla v nem, jelikoz byl uplne neplodny. Co ted ? Nevim jak studovaneho inzenyra dokazala Jana presvedcit o tom, ze ve Frantiskovych Laznich podstoupila umele oplodneni s darcem, ale podarilo se.

Muj bratr o nicem nevedel a pro nej proste po nekolika mesicich romanek skoncil a musim rict ze i on tenkrat podvadel svoji dlohouletou pritelkyni s kterou ted ma sice "legitimni" dite, ale rozesli se temer hned po jeho narozeni (jaka ironie zivota).

Jana tedy presvedcila sveho partnera a vzali se. Musim rict, ze i na svatebnim videu si neni jisty, ale asi to proste prijmul. A ted se dostavam k tomu, kdy prave mohou nastat nepredvidatelne problemy, ktere bohuzel nastaly v nasem pripade a kdy se tato lez zacala komplikovat az po letech (memu synoveckovi je totiz prece jenom uz skoro patnact).

Vse bylo v Janine vztahu naprosto v pohode, az prave do Patrikovych 4 let, zacali se hadat a vztah se zacal bortit a schylovalo se k rozvodu a pak uz slo do tuheho. Byl tu rozvod a spor o maleho. Nevim co se presne mezi nimi stalo, ale samozrejme jednalo se o to, kdo bude mit maleho v peci a Janin byvaly manzel mel vsechny sance. Slusne vydelavajici, jeho "papirovy tata" (i kdyz urcite tusil jak se veci maji), vedel a bil se jako lev.... Jedine co Jana videla jako zachranu byl biologicky otec a domluva s nim...tedy s mym bratrem, ktery se do te doby vypracoval na velice uspesneho podnikatele a Jana to vedela a zkontaktovala ho ("uspesnym podnikatelem a "vedela to" chci jen rict, ze vedela jak ho zkontaktovat)

Byla jsem u toho, nejenom kdyz z toho byl muj bratr vedle, ale taky u jeho prvniho setkani s Patrikem. Dokazu si predstavit, ze Jana nevedela kudy kam, ale taky vim, ze muj bratr byl prave tenkrat nastvany na ni a na to jak to vsechno nabylo strasnych rozmeru. Jak ta lez nabobtnala, protoze on by to proste rad vedel na zacatku a ne po peti letech. Bohuzel musim rict ze zareagoval spatne a mozna i zbabele, ale pomohl pravniky a uplne poprve jsme tam jeli oba....

Patrik nam tenkrat otevrel dvere sam a ja proste nemohla utajit slzy v ocich, protoze jsem proste videla kopii meho bratra v male podobe. Nezapomenu to a dodneska a taky jsem jeho teta zustala dodneska :-), je to moje laska a mame se moc radi, jiz je to deset let. Predstavila jsem mu celou jeho rodinu z me strany vcetne babicky i dedecka, ktery bohuzel uz ted nezije.

Jana svuj proces vyhrala, ale bohuzel stale bojujeme o prizen meho bratra, ktery stale nemuze Jane zapomenout to, ze mu lhala, v podstate manipulovala se vsemi ( v jeho ocich), musim rict ze pri rozvodu si Patrik prosel opravdu strasnymi psychologickymi testy a natlaky. Pravdu se proste dozvedel po peti letech a to jenom kdyz tahlo do tuheho. Patrik tedy je dnes sice stastny, jelikoz se jeho maminka znovu vdala a pridala bratricka i sestricku i noveho tatu a z biologicke strany ma Patrik nas, tedy tety, bratrance i babicku, ale nema sveho biologickeho OTCE diky lzi a dlouhodobe lzi maminky. Chlapi to opravdu berou jinak.

Zaverem chci poradit. Stat se muze kazdemu spousta veci a lzi jenom pokud si myslis, ze to muzes ustat. ALE OPRAVDU NEVIS CO SE MUZE STAT A PRAVNI KLICKY PROSTE KOLIKRAT NEVYVRATIS. Uz to neni o emocich, ale o faktech, ktera zni krute. Takze zkus si sednout a mozna vsechno s manzelem probrat a rict. Ale bud pripravena na odvetu. Na druhou stranu chci rict, ze i na strane biologickeho otce je potom pocit podvedeni a ve finale vypadas ty jako ta spatna. I z hlediska syna, ktery na tebe v dospivani hledi jako na "slabou".

Takze co, ustojis to ? Drzim ti palce

blanka
 Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 


Re: Tak já nevím 

(10.7.2008 9:43:55)
Není to jen o hře na schovávanou. Zvážila si vůbec zdraví toho dítěte? Kdyby nedejbpže mělo nějakou vážnou nemoc a dělali se testy na dárcovství? Myslíš že by se to tatínek nedozvěděl? Pokud není blbý, tak už to ví a jen to mlčky přehlíží, děláte tím ze sebe blbce oba, ty že se snažíš dělat že se nic nestalo a on že se snaží dělat že o ničem neví...
 Zuzka+6 


drz se 

(8.7.2008 9:36:50)
ahojky slávko. musís to mít fakt tezké. vím jaké to je, dlouho nekomu lhát... taky jsem podvedla prítele... bylo to uz pred roky a "nastesti" z toho nic nebylo... jen jeden ulet. ale vrta mi to v hlave porad. A ty, mas "dukaz sve nevery" kazdy den na ocich a na ocich partnera. Vim jen jedno, ze do nekonecna se lhat neda. Je mozne, ze jednoho dne se na to zepta tvuj syn, az mu zacne dochazet, ze neni podobny na nikoho z rodiny. a pritel, jestli te ma opravdu rad, tak to pochopi. navic, byl mu otcem po celou tu dobu, co na tom, ze neni "ten biologicky". kazdopadne se drz, at uz se rozhodnes jakkoli...drzim palce
 maw 


Re: drz se 

(14.7.2008 19:33:16)
Na tu podou se už vyserte! Mám tmavý oči tmavý vlasy, adoptivní otec je modrooký blonďák, a kolikrát - když lidi zjistili, že patříme k sobě - říkali: Jo, vy patříte k sobě?! Jsem si nevšim! No jo, ale ta podoba.
My s "tátou" na sebe mrkli, kousli se do rtu, abychom se neřehtali, a zasmáli se tomu doma s mámou. Pubertální dítě, a zvládlo se to.
Nevěřím ani kecům, že otec je ten, kdo se stará - člověk si biologicky něco nese, ačkoli s otcem a jeho rodinou moc dlouho nežil. Něco je ale fakt v krvi.
Ségra je modrooká blondýnka - vypadá, jako by adoptivními otci z oka vypadla. Pokud by naši (máme stejné) biologičtí rodiče zůstali spolu, nebyla by podobná na nikoho - oba tmavé oči, tmavé vlasy... A v příbuzenstvu jen málokdo má modré oči, blond není nikdo. Jen dědeček z jedné strany byl blonďák - ale jen do svých 14. Pak byste v něm blondýna nikdy nehledali. Kdyby nebyli pamětníci, ani by se to nevědělo.
Ségra by tudíž v biologické rodině vypadala jako vetřelec.
 Rosina 
  • 

Lež má krátké nohy...... 

(8.7.2008 9:39:01)
Vím, že je to těžké, ale asi jsi měla říct pravdu. Žít se lží je těžké a navíc se v průběhu let na tu velkou lež bude nabalovat řada menších. Nelžeš jen manželovi, ale i všem vašim příbuzným a v neposlední řadě i svému dítěti, když ho udržuješ při vědomí, že tvůj partner je jeho otec.Možná tahle kulisa vydrží navěky, tobě se podaří tajemství udržet a vzít si ho s sebou do hrobu a případné pochybnosti na straně manžela a eventuelně i syna odnese čas. Ale já bych se bála, že se to jednou provalí. Ve slabé chvíli, v hádce, v nedorozumění. Že pochybnosti na straně manžela se mohou znovu objevit a sílit a bude pátrat po pravdě. Co třeba, až se vám narodí další dítě a bude mu, na rozdíl od toho prvního, hrozně podobné? Tvůj muž nebyl podveden jen tenkrát před lety, je podváděn a zneužíván denně. A proč se vlastně o tvoje dítě nestará ON? On je snad ženatý a nechtěl trhat rodinu? Nebo si chtěl jen ještě užívat života? Nebo o dítěti ani NEVÍ? Že by proto, že je to partie, která je fajn na jednu noc, ale jako partner pro celý život by byl katastrofální? Je mi líto, že tě svým názorem nepotěším, ale myslím si, že to nejlepší, co můžeš svému synovi do budoucnosti dát, není ani materiální zázemí, ani vylhaná péče otce, ale PRAVDA. Možná tvůj manžel pravdu neunese a odejde, ale možná by ji přijal a vychovával své dítě s vědomím, že pravý otec není ten, který dítě zplodil, ale ten, který o ně s láskou denně pečuje. A podobně by to snad časem pochopil i váš syn. Možná,pokud se rozhodneš říct pravdu, bych se o vhodném způsobu sdělení pravdy napřed poradila s nějakým odborníkem - např. z manželské poradny. Přeji vám všem hodně štěstí a ať to dopadne jakkoli, aby konečný výsledek byl pro vás všechny dobrý.
 Jíťa 
  • 

Re: Lež má krátké nohy...... 

(8.7.2008 13:34:16)
Dovol mi jenom jednu otázku.

Jak bys ty sama nesla partnerovo sdělení, že ti byl jednou jedinkrát nevěrný ale má s tou druhou dítě a budete je (z nějakého důvodu) vychovávat společně ty a tvůj partner?
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re kruta realita 

(8.7.2008 13:45:13)
Ja si myslim ze autorcino chovani je pekne zbabele,kdyz uz chybuju tak jsem ochotna za sve chyby nest nasledky.nebo by kdyby se najednou autorka dozvedela ze muz ma dite s milenkou to prijala vlidne a v pohode?Jejiho muze je mi uprimne lito,udelala z nej blbce at tak ci onak.nevera je jedna vec,druha vec otehotnet s milencem a nekolik let z manzela delat blbce a obelhavat vsechny kolem sebe.Copak opravdu si mysli ze se na to neprijde?A jak asi zareaguje manzel kdyz zjisti ze je x let obelhavan a ze dite neni jeho?Ta pravdepodobnejsi situace konci u soudu na popreni otcostvi a rozvodove rizeni coz by udelal skoro a takyx udelali skoro kazdy chlap kteryho tenhle sok cekal.a je to pochopitelne.A to chces svemu sYNOVI LHAT Az do konce ceho zivota a co kdyz pak zjisti pravdu,myslis ze te nebude nenavidet?a nepostavi se na stranu sveho neb.otce?ja myslim ze ano.Mela bys mu rict pravdu,protoze jestli ho milujes nebudes ho obelhavat i kdyby te to melo stat rozvodove rizeni.Jestli nejsi schopna nest nasledky za sve chyby tvuj manzel i syn jsou chudaci kteri ziji ve velke lzi s prolhanym clovekem o kterym si mysleli ze je uprimny......
 10.5Libik12 


Re: Re kruta realita 

(8.7.2008 14:03:50)
Ančo, autorka v této situaci na rozdíl od manžela následky nese, protože má smíšené až trýznivé pocity, zatímco on nikoliv. V momentě, kdy mu to "statečně" sdělí, tak ponesou následky oba.
Ona na to svým způsobem nemá právo, proč mu má kazit život. Protože se kdysi s někým zapomněla?

Nést následky v tom smyslu, jak uvádíš, dnes jaksi smysl nedává. Nežijeme ve středověku ani v muslimském světě, aby někdo přiznáním nevěry nesl následky. Nese je jedině, když zatlouká, má pochyby, strach a celkově hnusné pocity.
Kdo se frajeří za bukem s cizím mužským, měl by být připraven tuto lapálii (celoživotní) vydržet. Zatím to autorce jde a já jí dál držím palce.
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: Re kruta realita 

(8.7.2008 14:08:19)
libiku protoze mu uz ten zivot zkazila,jsem si jista ze to praskne jeji muz se necha rozvest a za vinika rozvodu bude oznacena ona.On uz bohuzel nese ty naslekdy taky,nekolik let promarnil sveho zivota s nekym kdo za to nestoji.
 10.5Libik12 


Re: Re kruta realita 

(8.7.2008 15:18:39)
Ančo v jedné diskusi jsi rozesmála ostatní svou obavou, že se v 60 probudíš a zjistíš, že jsi měla pouze 6 chlapů.
jak to teda uděláš, abys byla žádnýmu nezkazila život nevěrou a zároveň sis užila podle svého přesvědčení:)
 Klarchen 


Re: Re kruta realita 

(8.7.2008 20:26:17)
Já se teda ztotožňuji s názorem, že to autorka manželovi říct měla, když v tom je dítě a myslím, že by se mu to měla pokusit sdělit i teď, byť třeba s podporou nějakého rodinného psychologa, jak už někdo psal výše....kdyby šlo jen o nevěru, je to fuk, ale s dítětem to jedno není. Z autorčina vyprávění mám pocit, že manžel stejně něco tuší, ale obě strany se o tom bojí mluvit a to musí být na atmosféře vztahu a rodiny cítit, byť si autorka může namlouvat co chce - i to dítě to cítí......mám docela hodně zážitků s odkrývací terapií sebe i mnoha jiných a přesně tyhle tajené rodinné věci dokážou udělat pěkný psychický hrůzy, člověk pak v dospělosti jen nejasně tuší, že něco bylo špatně. Pravda strašně bolí, ale taky očišťujě a někdy umožní zrání......
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re kruta realita 

(8.7.2008 18:21:46)
Tady nejde o to, že se zapomněla. Prostě mu buď měla dát na vybranout, nebo jít na potrat, pokud neměla na to, přiznat pravdu.
Já zas na hlas krve věřím a cizí dítě bych rozhodně vychovávat nechtěla. I když jsem ženská a přesný ekvivalent téhle situace mě potkat nemůže, měla bych dost problémů s tím, provinivšího se partnera nezmrzačit.
 Efka 


Re: Lež má krátké nohy...... 

(9.7.2008 0:35:28)
A nebo ma Slavka strach ze by zustal, ale nebylo to uz ono.. nebo odesel, meli by stridavou peci a ona napul prisla o sve prvni dite.. a deti by trpeli.. je mnoho spatneho co pravda prinese.. Ja doufam, ze najde odvahu mu to rict, protoze ve vztahu ktery vede se tezce zije..
 maw 


Re: Lež má krátké nohy...... 

(14.7.2008 19:38:58)
Dítě má tátu, a neřeší, jestli je jeho nebo není. Chce tátu, vzor a sílu a jistotu.
To, že táta odejde, dítěti NIC nedá. Jen vezme. V tomto věku to nemůže pochopit, a později TĚŽKO.

Na příbuzný bych se bod´- není to jejich business - to je stejné jako když příuzní dvojici kecají do toho, kdy by měli dítě mít atp. To je věc těch dvou.
Dítě potřebuje jistotu, ne kolotoč.
 MartinaNov (dva rošťáci 


nezáviděníhodná situace 

(8.7.2008 9:41:48)
nesoudím tě. Nepíšeš za jakých okolností k nevěře došlo, ostatně, to je tvoje věc.
Obecně by šlo říci, že jsi vytrestala v prvé řadě sebe, v té druhé ale bohužel i všechny své blízké - synem a manželem počínaje. Co biologický otec?? Ten to ví??
Otázka, komu je podobný, musí být v této situaci k zešílení. I u nás padla na přetřes, v souvislosti s kauzou vyměněných miminek. Teda, naprosto bezdůvodně, protože manžel VÍ, že jsem mu nezahnula. Ale člověka to nutí přemýšlet, jak se taková věc může stát, co by dělal on, atd...
Bohužel pro tebe, jenom lží to nekončí. Nejde o to psychicky to ustát. V budoucnu můžou přijít různé problémy, kdy syn bude potřebovat třeba krev od otce. Nebo se to provalí úplně banálně: při nějakém odběru mu zjistí krevní skupinu.
Anebo, a s tím počítej na 100%, pokud není hodně podobný zrovna tobě, že až začne dospívat, začne být HODNĚ podobný svému otci. Vidím to kolem sebe, jak děti, které byly "všelijaké", jakmile jdou do dospělosti, začnou být doslova kopiemi svých rodičů.
Samozřejmě, život může přinést cokoliv. Je dost pravděpodobné, že tvůj manžel tuší, jak se věci mají a rozhodl se, že dítě vezme za své. Neumím ti poradit, zda tedy ve vhodné chvíli věci pojmenovat, aby už konečně bylo "vyřčeno". Nebo nechat být, dokud se to neprovalí samo. Těžko říci, co bude menší zlo.
Přeji ti jenom, aby to nakonec dopadlo dobře a vy jste žili normálně, jako rodina.
Ono totiž v dnešní době adopcí a dárcovství spermií a vajíček, zase až tak moc nezáleží, kdo je biologický rodič. Domov je totiž tam, kde tě mají rádi, jak říká Maceška. A s rodiči je to taky tak.
Hodně štěstí
 alžbjeta 


Re: nezáviděníhodná situace 

(8.7.2008 18:07:34)
krevní skupina se dědí? nevíte někdo? myslela jsem, že jen RH faktor.
 lklasinka 


Re: nezáviděníhodná situace 

(8.7.2008 19:28:23)
samozřejmě že se dědí krevní skupina já mám 0- a moje obě děti b+
 Zdenka 
  • 

Re: nezáviděníhodná situace 

(8.7.2008 23:02:48)
To má být jednoduchá školní úloha? :-) Je jasné, že otec má B+ nebo AB+ :-)
Krevní skupina se samozřejmě dědí, ale podle určitých pravidel.
 Petula 
  • 

Re: nezáviděníhodná situace 

(9.7.2008 6:59:30)
Ano krevní skupina se dědí.Bud má matky nebo otce
 Lída,3 kluci a holka 


Re: nezáviděníhodná situace 

(9.7.2008 8:52:59)
Promiň, Petulo, ale to, co píšeš, není pravda. Dítě nemusí mít shodnou krevní skupinu ani s jedním z rodičů. Měla by sis o tom něco nastudovat...
 alžbjeta 


dědičnost krevních skupin 

(9.7.2008 9:29:13)
tak už jsem to našla:

Fenotyp - krevní skupina A - Genotyp AA nebo A0
Fenotyp - krevní skupina B - Genotyp BB nebo B0
Fenotyp - krevní skupina AB - Genotyp AB
Fenotyp - krevní skupina 0 - Genotyp 00

V praxi známe ovšem pouze fenotyp, nikoli genotyp jedince - tudíž musíme uvažovat všechny možné genotypy, určující daný fenotyp. Máme následující možnosti:

Rodiče A X A - Dítě - A nebo 0
Rodiče A X B - Dítě - A, B, AB nebo 0
Rodiče B X B - Dítě - B nebo 0
Rodiče A X 0 - Dítě - A nebo 0
Rodiče B X 0 - Dítě - B nebo 0
Rodiče AB X AB - Dítě - A, B nebo AB
Rodiče AB X A - Dítě - A, B nebo AB
Rodiče AB X B - Dítě - A, B nebo AB
Rodiče AB X 0 - Dítě - A nebo B
Rodiče 0 X 0 - Dítě - pouze 0
 dahu 
  • 

Re: nezáviděníhodná situace 

(8.7.2008 20:02:10)
Naprosto souhlasím s Martininým názorem... jediné nechápu - proč v diskuzi k tomuto příspěvku tolik lidí řeší podobnost / nepodobnost, když o to tady přece vůbec nejde...
 Natanela 


LEŽ je špatný základ. 

(8.7.2008 9:55:53)
To co je postavené na lži nemůže mít nikdy dlouhého trvání. Jednoho dne bys mohla, Slávko, přijít nejen o manžela, ale i o syna. Držím Ti palce, abys našla odvahu a vše dobře dopalo. ;)
 petra 
  • 

Slávko, já s tvým postupem souhlasím 

(8.7.2008 10:05:36)
Slávko,
já narozdíl od ostatních s tvým spostupem souhlasím. V dané chvíli mně "milosrdná lež" přijde jako nejlepší řešení. Navíc si myslím, že i tvůj manžel ví (alespoň z tvého popisu to tak vypadá), ale má vás oba rád a nechce jitřit rány. Takže pokud tvůj manžel mlčí, mlčela bych taky. Myslím, že nejhorší je situace pro tebe, ale ty jsi byla na začátku celé situace, tak teď musíš být připravena nést následky. Jak už bylo řečeno, pravda může vyjít najevo kdykoliv a jak to kdo z vás ustojí je momentálně ve hvězdách. A s podobou si nelam hlavu. Naše dcerka není podobná ani jendomu z nás, přestože je naše. Prostě jen pochytila geny od vzdálenějšího příbuzenstva, ale ti, kteří tuto část mého příbuzenstva neznají také kroutí hlavou a pořád rýpou, komu je to dítě podobné. Odpovídám pravdu, že tetičce z Pučenic, ale moc platné to není. (možná ale, že bys případné dotazy nějakou fiktivní tetičkou/strýčkem taky mohla řešit.)
Každopádně přeji hodně sil a štěstí.
 Ledule 


Re: Slávko, já s tvým postupem souhlasím 

(8.7.2008 13:25:18)
Já znám tři manželské páry, kde jsou oba rodiče tmavovlasí a mají blonďaté děti. Matky shodně tvrdí, že dětičky jsou jejich manželů ;) a nikdo nic neřeší.
 Lusika 
  • 

Re:  

(8.7.2008 14:43:57)
Ahoj, taky v dceři nevidím ani sebe a ani jejího tátu. A taky to slýchám zejména z rodiny manžela. Spíš bych to označila za otázku, aby řeč nestála, za žádný významný dotaz. Zdá se ti významná, protože je důležitá pro tebe. A nemyslím, že je ta otázka nějak prospěšná, takový kult rodičů a zdůraznění, že dítě je něčí kopie.

Že to manžel tuší si nemyslím, chlapy moc (dle mých zkušeností) nepřemýšlí. Kdyby to bylo opačně, ženské by to z náznaku došlo, chlapovy ne. Ale je samozřejmě možné, že to tuší, ale neřeší.

Žít ve lži bude těžké.

Lusika
 Tvoje horší já 


Re: Slávko, já s tvým postupem souhlasím 

(9.7.2008 14:20:10)
Ledule, ale já mám třeba taky jedno dítě blond a přitom je stoprocentně manželovo, nikdy jsem s nikým jiným nespala!
Ale blbých poznámek jsme si vyslechli spousty.
Řeším to tak, že rejpalům nabízím test DNA: Pokud dítě není manželovo, zaplatím výlohy já, pokud je, ať platí rejpal. Zatím nikdo tuto férovou nabídku nepřijal...
 lklasinka 


Re: Slávko, já s tvým postupem souhlasím 

(8.7.2008 19:33:53)
taky souhlasím, nechala bych to běžet, i když je to asi náročné, snad se mu nikdy nestane nic vážného u čeho by potřeboval genetické vyšetření
a podobu bych neřešila, moje dcerka nám není ani malinko podobná, a je mi to putna, naopak si přisa´d řekni že má tchýnin nos:-D
 lklasinka 


ptala jsem se manžela 

(8.7.2008 19:49:19)
probrala jsem to s manželem dala jsem mu to přečíst a jenom řekl že on by to vědět nechtěl. a už vůbec ne po čtyřech letech. že by synka miloval stejně ať je čí chce. prej to manžel stejně tuší, říkal že chlap není idiot.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Slávko, já s tvým postupem souhlasím 

(8.7.2008 22:17:46)
já jsem toho názoru, že v takovém případě je nejlepší zatloukat a zatloukat.
Samozřejmě, v prvé řadě dělám tak, abych se do takové situace nikdy nedostala, že...
Tím, že řekne pravdu asi nikomu nepomůže, akorát všem ublíží. Svému svědomí možná uleví, ale co ti ostatní??
Pokud to manžel tuší, nějak se s tím srovnává, třeba chce taky dělat, že se nic nestalo. Když pak ale pravda vyjde najevo, teprve se bude cítit podvedený.
Můj muž říkal, že kdyby náhodou k něčemu takovému došlo, tak to nechce vědět.
Říká se tomu "blažená nevědomost".

 huhu, holky 5 a 3 
  • 

manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 10:10:10)
ja myslim, ze manzel to vi a ze se rozhodl, ze tu JISTOTU mit nechce. Jake je reseni? Rict mu to a nejlepe i vsem pribuznym? podvadenym tetickam, babickam, dedeckum..? podle me ne....

Proc vlastne nemate deti s manzelem? Nejde to, nechcete?

podle me to manzelvi stejne jednou reknes, ale osobne si myslim, ze to nespecha. Pokud mate pekny vztah, riskla bych to a rekla bych mu to - ja osobne nad vinem, pri spolecnem veceru doma, vsechno to, co jsi psala, jak jsi jednou prozila ulet a ted kazdej den zijes ve strachu, probulela bych se tim priznanim. Myslim, ze manzel to nebude chtit rikat vsem okolo - ani pribuznym ani kamaradum. A podobnost? Ta muze byt i k nekomu ze vzdaleneho kolene. Nekdo ma deti sve vlastni kopie, jiny zase ne. Pravda, pokud tvuj byvaly milenec neni vas soused a syn neni zrovna jeho kopii.

hozne bych zvazila rict pravdu manzelovi. On podle me nejistotu ma take, tusi. Ale nestoura se v tom a je s vama. Takze - bud to nechce nacinat, nechce vas (take - stejne jako ty jeho) ztratit nebo tu pravdu znat nechce. Ber v uvahu i vase dite. Pro syna je to tata. Kdyz by manzel pravdu neunesl a odesel (jak tu nekdo psal), pak by to byl velky sok pro dite. Nebo az se vam narodi dalsi dite - nebude manzel pak delat rozdily? Mozna nejak podvedome?

tohle vsechno bych zvazila. I tak si myslim, ze az se odhodlas k rozhovoru s manzelem, ze ti rekne "ja uz to tusil od zacatku...".
 +++++ Zuzka + 2 děti 9/2005 a 5/2007 
  • 

Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 10:19:12)
Tak něco takového prožila i má teta, s manželem nemohla dlouho otěhotnět, tak ho podvedla s jeho kamarádem. Otěhotněla. Shodou okolností o měsíc později otěhotněla i přítelkyně muže se kterým byla nevěrná. Teta porodila, o měsíc později porodila ta druhá žena. Děti - holčičky si byly neskutečně podobné. Teď už si naštěstí podobné nejsou, obě jsou po maminkách.
Já bych nedokázala svého muže podvést, ale je to každého věc. Ale už vůbec bych nedokázala žít s vědomím, že to dítě není manžela. vždyť se může stát nějaká nehoda, dítě onemocní, bude potřeba krev a stejně to praskne.
 Kaja + 3 


Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 10:49:30)
To me prave napadlo, ze problem muze nastat z lekarskeho hlediska. Pokud bude maly nekdy potrebovat u lekare rodinnou anamnezu, mohlo by to zpusobit problemy. Myslim jako sklony k dedicnym chorobam alergiim a tak, ze by se predpokladaly spatne, nebo jeste hur, ze by se nejake pominuly, protoze v manzelove vetvi rodiny nejsou a v rodine biologickeho otce treba ano.
 +++zuzee 


Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 10:59:52)
Ano, je to tak. ale rodinnou anamnezu nezná i třeba matka která otěhotněla při náhodné známosti. Spíš jde o to, jaký by to byl pro otce šok, kdyby dítě onemocnělo a byla by potřeba ledvina nebo krev. Já bych s tím žít nedokázala, asi je lepší říct pravdu. Ale zas na druhou stranu, někteří muži by to neustály a asi by odešli.
 10.5Libik12 


Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 11:00:18)
To bylo v nějakým filmu, ne?

Asi jsou choroby, kde je to dobrý vědět (seriál Ulice - hemofílie):), ovšem řešila bych to, až by to přišlo, jakože nepřijde.;)
 +++zuzee 


Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 11:05:24)
Bohužel stát se to může. mám takový příklad v okolí. Onemocnět může dítě každému.
Říkat si že mě se to nestane, je hloupost. Kolik si to říká řidičů a motorkářů a jak dopadají...
 10.5Libik12 


Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 11:19:54)
No a v kolika případech zachraňuje nemocné (zraněné) dítě otec vlastní krví (orgánem)? Harapes ve filmu Operace mé dcery?
 Líza 


Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 11:24:56)
;)
 Ajtakrajta 
  • 

Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 11:34:20)
Souhlas, Libíku.
Otec, ani ten biologický, není ZDALEKA vždy vhodným dárcem orgánů, kostní dřeně atd. pro vlastní dítě.

No a ohánět se s tou podobou, to už snad lidstvo dávno překonalo, ne? Nikde není psáno, že dítě MUSÍ vypadat jako zmenšenina matky/otce, geny se míchají náhodně.
Ségra není podobná ani jednomu z rodičů... (ani biologické matce ani biologickému otci). Ale že by se nad tím někdy někdo v rodině pozastavoval, to jsem fakt nezažila. Nějak u nás lidem přijde důležitější to, jestli je dítě zdravé a spokojené, než po kom má nos.
 +++zuzee 


Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 12:48:44)
Ale nejprve se hledá, když už se něco stane, dárce v rodině. Tak by to prasklo, že dítě není otce. i když lékaři by to snad otci říct neměli
 Jíťa 
  • 

moc koukáš na TV 

(8.7.2008 20:13:56)
Pravděpodobnost, že dítě bude potřebovat darovat orgán, je dost malá.
Kdyby to riziko bylo tak velké, jak se tady v diskuzi snažíš naznačit, tak by všechny děti z asistované reprodukce byly ohrožené na životě, protože tam ve většině případů taky nemůže být dárcem orgánů rodič (někdy dokonce žádný z rodičů).
 zuzee 
  • 

Re: moc koukáš na TV 

(8.7.2008 20:18:25)
Ale při onemocnění např. leukemií se první testují rodiče, jestli jsou vhodnými dárci.
 Mab 


Re: moc koukáš na TV 

(9.7.2008 15:48:04)
Rodiče téměř nikdy nebývají vhodnými dárci pro své děti, už právě proto, že jsou si s dětmi podobní jen z 50%, vhodnější jsou sourozenci a pak nepříbuzní dárci. To, že se testují rodiče je spíše pro klid jejich duše, že udělali co mohli (tedy hl. u leukémií), jestli se nemýlím tak třeba pro transplantaci ledvin nemusí být tak velká podobnost jako u kostní dřeně. Kdyby vám řekli, že vaše dítě potřebuje transplantaci určitě se také necháte ihned odebrat a to i v případě, že je dítě adoptované, protože co kdyby. Takže to není i biologickém rodičovství. Pokud přeci jen k takovému případu dojde, většinou se matka sebere a jde za lékaři (samozřejmě sama) a tuto informaci jim zřejmě řekne a domluví se i na tom, zda to otci řekne ona či lékař či se mu to říkat nebude.
Dle statistik (ale už nevím, kde jsem ji na internetu viděla) je snad až 10% dětí kukaččích mláďat (vyplňovaly se snad nějaké anonymní dotazníky), takže bych to biologické rodičovství zas tak nevynášela do nebes. Chápu autorku co ji k jejímu rozhodnutí vedlo a myslím si, že pokud nepřiznala pravdu v době těhotenství, tak teď by to dělat neměla.
 lklasinka 


Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 19:40:12)
přesně tak to by byla hrozná náhoda, nic takového nepřijde a navíc třeba má krev i rh faktor po mamince, nechala bych to tak, nic se nestane a když tak v ten moment ti bude jedno co komu řekneš
 majdaleenka +07+11 


Re: manzel vi a rozhodl se... 

(8.7.2008 16:31:03)
tady bych asi souhlasila, rozhodně je lepší mu to říci v klidu, než aby to z Vás jednou vypadlo ve chvíli, kdy dá třeba pubescentovi facku, to Vás totiž potom opustí oba;(( Pokud to manželovi říci chcete, udělejte to, můžete zkusit nahodit téma, ale ne "jedna známá" (to je dost průhledné, možná pustit tématický snímek;)) uvidíte jeho reakci, alespoň teoretickou...
 Bára 
  • 

A co když je manžel otec? 

(8.7.2008 10:16:09)
Tak to je fakt síla. Tohle bych naprosto neustála. Také se mi stalo, že sem byla nevěrná. Nejsem na to hrdá, ale život není vždy OK a lidi dělají různé věci. Proto nikoho nesoudím ani neodsuzuju. Kdyby to ovšem skončilo těhotenstvím, šla bych na potrat, lhát bych nedokázala a žít sama s dítětem už vůbec ne. Ale tvého manžela je mi trochu líto, je tak trochu za pitomce. Nicméně držím palce a přeju pevné nervy. Jen mě napadá, co když je to dítě vašeho manžela a vás jen trápí svědomí? Zkuste tajné testy DNA, které potvrdí nebo vyloučí, že manžel není otec.
 rozmaryna 


Re: A co když je manžel otec? 

(8.7.2008 10:26:15)
To je to, co jsem předtím nestačila dopsat, Tvůj muž se o Vás stará a je za pitomce. Nejde o okolí, to vem čert, jde o pocit mezi Vámi dvěma. Podle mě on vůbec není žádný slaboch, že se stará o dítě biologicky jiného muže, ale naopak je velice silný, že to ustává, pokud to ví. Ale pokud si myslíš, že on to ví, neměl by v tom asi být sám, a je lepší když podporu najde v Tobě, než když se jednou ve slabé chvíli svěří kamarádům a ti z něj toho pitomce udělají. Jste oba na stejné straně jízdy, ale každý tak trochu na jiné koleji.
Mám kamaráda, který se až v 18 dozvěděl, že jeho pravý otec je někdo jiný. Mrzelo ho to, protože svého otce měl rád a měl pak ale pocit, že by měl poznat i toho "pravého". Nevím, jak se s tím vyrovnal, pak jsme se už neviděli a mluvila jsem o tom jenom párkrát s jeho mámou a vím, že se třásla strachy, jak to dopadne a jestli jí to někdy nevyčte.
 Ferry 
  • 

Strach 

(8.7.2008 10:59:11)
...a počítáš, že může být i hůř? Dítě může mít úraz, havárii, bude potřebovat transplantaci atd.,atd.Budou se dělat biologické zkoušky- aje to venku.Proč jen pro to, že jsi zatoužila po dítěti, má být partner obelháván.On Ti slíbil věrnost, dal Ti důvěru.....Nepřeji nic zlého Tobě a už vůbec ne tomu malému dítěti, ale ten strach si vychutnej se vším všudy!!!
 Ferry 
  • 

Strach 

(8.7.2008 10:59:35)
...a počítáš, že může být i hůř? Dítě může mít úraz, havárii, bude potřebovat transplantaci atd.,atd.Budou se dělat biologické zkoušky- aje to venku.Proč jen pro to, že jsi zatoužila po dítěti, má být partner obelháván.On Ti slíbil věrnost, dal Ti důvěru.....Nepřeji nic zlého Tobě a už vůbec ne tomu malému dítěti, ale ten strach si vychutnej se vším všudy!!!
 Ferry 
  • 

Strach 

(8.7.2008 11:00:18)
...a počítáš, že může být i hůř? Dítě může mít úraz, havárii, bude potřebovat transplantaci atd.,atd.Budou se dělat biologické zkoušky- aje to venku.Proč jen pro to, že jsi zatoužila po dítěti, má být partner obelháván.On Ti slíbil věrnost, dal Ti důvěru.....Nepřeji nic zlého Tobě a už vůbec ne tomu malému dítěti, ale ten strach si vychutnej se vším všudy!!!
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(8.7.2008 11:02:52)
On neví, že je obelháván, co oči nevidí, srdce nebolí.

Autorka nezatoužila po dítěti s cizoložníkem, ale po sexu, komu se to nestalo, nechť se zatím těší:)
 EllaMi 


Re: Strach 

(8.7.2008 11:14:25)
naprosto souhlasím
 tinas 


Re: Strach 

(8.7.2008 14:52:29)
Libíku,
promiň,ale podle tebe je normální lhát a podvádět,protože pravda by byla nepříjemná? Svojí neustálou lží autorka nedává manželovi šanci na jeho vlastní rozhodnutí. To je takové to o nás bez nás a s tím nemůžu nikdy souhlasit. Dělat z někoho plánovaně blbce celý život mi připadá nemorální. Dívej se na to taky z pohledu toho muže,který nemá šanci se rozhodnout. Nebo tobě by se líbilo,kdyby z tebe někdo dělal blbce,denně ti lhal a nedal ti šanci naložit se svým životem jak uznáš za vhodné. Podle mě se uatorka jenom chtěla zabezpečit. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(8.7.2008 15:34:17)
Tinas - já myslím, že to člověk s pravdou za každou cenu nemá přehánět. Někdy platí - mlčeti zlato. Na co pravda, když ublíží.
 tinas 


Re: Strach 

(8.7.2008 17:16:45)
Ne já si to nemyslím. Já si myslím,že jediné pravidlo,kterého by se všichni měli držet je neubližovat a chovat se tak,abychom neubližovali sobě a zejména jiným.

Nedělám jiným to co by vadilo mě !!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Dost mě udivuje kolik lidí tady schvaluje lhaní a k tomu ještě v takhle důležité životní situaci.
 Zuzee 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 19:15:38)
Souhlasím s tebou. Taky mě překvapilo, kolik lidí schvaluje nevěru a když už neschvaluje tak jejich heslo je zatloukat a zatloukat. já bych nevěrná nikdy nebyla a nebudu - prostě se mi to příčí.
Když už je někdo nevěrný, tak myslím že je lepší říct pravdu hned, vztah to může i posílí (moc tomu ale nevěřím, vztah, který je v krizi to spíš potopí) ale řekl to nějaký psycholog. Je to lepší než žít ve strachu, že to jednou praskne
 Lenka Z. 


Re: Strach 

(14.7.2008 22:51:35)
Nevěrná nejsem, nikdy jsem nebyla, ani to nemám v plánu, ale mám zkušenost s partnerovou nevěrou. V našem případě byla bohužel opakovaná, což náš vztah neustál. I když bych si to dřív nikdy nepomyslela, po těchto zkušenostech souhlasím se zatloukáním. Samozřejmě jen pokud se jedná o ojedinělý úlet. Přiznáním ulevíte svému svědomí, ale veškerou tíhu a trápení hodíte na partnera. Pokud někdo ujede, ale pak toho lituje a chce zůstat s partnerem, měl by mlčet. A stejnou chybu už neopakovat. Nebo to říct a odejít. Ale říct to a chtít zůstat je strašně sobecké a partnerovi to jen ublíží a už nikdy to bohužel z hlavy nevymaže. Pisatelka udělala chybu a teď si ji holt musí nést v sobě do konce života. Ale neměla by to trápení házet na druhé. Teď už může jen doufat, že to nikdy nepraskne. Přiznávám to nerada, ale vážně platí, že co oči nevidí, to srdce nebolí. ;((
 Luki 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 23:13:31)
Přesně!
"Nedělám jiným to co by vadilo mě !!!!!!!!!!!!!!!!!!!"

Tohle ať si laskavě uvědomí Libik a jí podobné.

Fakt je mi blbě, opravdu blbě, co se tu dočítám, jaké jsou ženské prohnané prolhané potvory, fuj.
Mám z toho článku stejný pocit, jakoby mi milovaný partner připravil pokrm do kterého by se vymočil a pak mě to zatloukl.
Kdybych na to časem přišel, tak by mě přesvědčoval, že se mi nic nestalo a že mi to jídlo vlastně ještě chutnalo!

Takové sračky zasévají tito lidé do srdcí milovaných. Je mi líto těch, kteří s nimi žijí.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(8.7.2008 23:25:40)
Luki, jelikož mě hrubě urážíš, řeknu ti jedno, synku.

Aby ses z toho svého ojedinělého nazaměnitelného výronu nepodělal.
 Luki 
  • 

Re: Strach 

(9.7.2008 8:27:08)
Ty mlč, ty už jsi tady svými výrony rozesela dost jedu.
 Škrpál 


Re: Strach 

(9.7.2008 20:51:05)
Libíku, jo!R^R^R^R^R^ Mimochodem díky za to, jak skvěle reprezentuješ v této diskuzi skupinu nezakomplexovaných lidí s alespoň minimálním životním nadhledem
 Zubatac 


Re: Strach 

(13.7.2008 20:10:50)
Libiku

taky díky, souhlasím absolutně s tvými názory! Lépe bych to nenapsala!
 Vaclavka 


Re: Strach 

(13.7.2008 20:43:49)
Přečetla jsem si článek i názory a z některých je mi moc smutno. Žádná z nás nemůžeme vědět, jakou hru si kdy s námi osud zahraje. Proto mi moralizování a házení bláta přijdou dosti mimo. Díky za názory Libika, Xantipy a jim podobných. Aspoň někdo dovede pochopit, že život není nalinkovaný jen rovně a nic není jen černé nebo bílé. Slávka článek napsala velice hezky. Co se stalo odestát se nemůže a pravda by v tomto případě mohla hodně ublížit. Na rozdíl od moralistek a moralistů žádnému z nich nepřeji, aby si někdo vyžral kalich hořkosti až do dna.
P.S. oba mí rodiče mají v krevní skupině písmenka a jsou pozitivní, já jsem 0 a negativní k tomu.
 MiladaL 
  • 

Re: Strach 

(9.7.2008 1:46:24)
Luki, ty jsi fakt paranoik.

ne všechny účastnice diskuse, které se snaží pomoci Zakladatelce radou, jsou nevěrnice!!

pro mě je věrnost na vztahu velmi podstatná. ale - ne každý má stejné názory jako já a hlavně ne každý žije v manželství, je vzájemná věrnost ceněna a kde se manželé výslovně dohodli, že takto budou žít.

prostě se to stalo a Zakladatelka musí najít řešení, jak co nejméně ublížit (v dané situace určitě ideální řešení neexistuje). myslíš, že okamžité přiznání manželovi, dítěti a všem tetičkám i sousedům bude oním optimálním řešením? já myslím, že ne.
 Luki 
  • 

Re: Strach 

(9.7.2008 8:33:46)
Neříkám, že všechny, naštěstí sem píšou i normální čestné bytosti, kterým nechybí svědomí.
Pro mě je její situace naprosto ale naprosto nepochopitelná, v životě bych se do ní nemohl dostat. Já bych takový tlak svého svědomí prostě neunesl!
A když tu čtu takový kecy, který nabádaj, aby dál lhala, dál oblbovala anebo jak se jí některé zastávají, že vlastně akorát ublíží, no z toho je mi fakt na blití!
Co je tohle za lidi, to fakt nechápu.
Já bych přál těm ženskejm, aby zjistili, že si jejich manžel někde ustřík a má za jejich zády dítě s jinou. To bych fakt chtěl vidět ksichty těch děveček.
 Jíťa 
  • 

Re: Strach 

(9.7.2008 11:14:01)
Pokud by se mi manžel někde ustřík, tak dám přednost sladké nevědomosti. V žádném případě bych nechtěla, aby mě ještě k tomu mučil tím, že se mi s tím přijde sám pochlubit!
Pokud bych se to nějak dozvěděla, asi bych mu odpustila, protože ho miluju - samozdřejmě pokud by to ustříkávání nebylo jeho pravidelným koníčkem.

 Evka 
  • 

Re: Strach 

(10.7.2008 16:08:45)
Luki, nevžívej se prosím tolik do role toho chlapa. Zkus se na to kouknout očima toho děcka: "A, mami, proč tatínek odešel? On už mě nemá rád? Co jsem provedl?"
Podle mého to ten pán ví, ale je natolik silný, že se to snaží ustát. Chyba se stala, a nelze jí už napravit, ale je potřeba do ran nesypat sůl. Držme jim všem třem palce. Budou to potřebovat!
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 16:53:57)
Tinas - já osobně bych byla raději v blažené nevědomosti. Když nejde o život, raději mám milosrdnou lež. Takže kdybych asi byla v kůži pisatelky, raději bych volila milosrdnou lež. Znovu se ptám - komu surová pravda pomůže? A navíc - co je pravda. Pravda je, že otec je ten, který má dítě rád a stará se o něj. A dále - ve hře je taky to dítě - to si vybrat nemohlo. A pak - taky mám pocit jako některé pisatelky - tím, že řekne pravdu, přehodí odpovědnost na manžela - to je fér?
 tinas 


Re: Strach 

(10.7.2008 17:28:48)
Xantipo,
pravda je to,že Slávka lže a podvádí a to normální NENÍ!!!!!!
Pravda je,že ten chlap snad má taky právo žít ve vztahu,kde mu nikdo do očí nelže.

Pravda je,že,když už je to takhle má ten chlap právo se svobodně rozhodnout co dál. Nikde přece není psáno,že se rozhodne dítě opustit. Třeba to rozdejchá a zůstane,ale rozhodne se tak na základě vlastní svobodné vůle a ne pod tlakem lží,kterými ho Slávka musí deno denně krmit.
Taky má právo rozhodnout se jestli chce zůstat se ženou,která se někde peleší s buhví kým a,která si pořídila dítě s buhví kým a hodila mu ho na krk.

Zkus se na to podívat z pozice toho chlapa,jak on k tomu přijde?
 Evka 
  • 

Re: Strach 

(10.7.2008 19:13:43)
Mila Tinas,
ona se nepeleší, nebuď na ni tak tvrdá. Ona se JEDNOU pomilovala s někým jiným. Neříkám, že je to správné, ale stalo se, a nedá se odestát. Trápí jí to. Možná by chtěla vrátit čas zpět, možná ne. Co teď má dělat? Na jednu stranu může říct pravdu, uleví sobě, ublíží manželovi (ten ale bude mít možnost svobodné volby) a ublíží synovi (ten nebude mít možnost žádnou). Nebo dál žít ve lži a dál se užírat. Co s tím?
Jinak máš krásné perníčky, nenapsala bys na ně recept?
 tinas 


Re: Strach 

(10.7.2008 19:35:35)
Evko,
nezlob se na mě,ale není rozdíl jestli zahne jednou nebo x krát. Prostě zahla . To není nic jiného než fakt,ke kterému se autorka přiznala. Já osobně nevěru neuznávám a nejsem ochotná jí odpustit. Pokud někdo zradí mou důvěru už nikdy mu nebudu věřit,že to neudělá znovu.Je jedno jestli tomu budeš říkat odskočení si,pelešení,nezávazný sex nebo jakkoliv jinak pořád se jedná o to samé.

Víš i moje děti učím,že lhát se nemá. Když už dostanou na zadek musí to být buď za lhaní nebo záměrné ubližování si. Za nic jiného na zadek nedostanou. Oba vědí,že chci případné průšvihy nahlásit hned od nich než bych se je dozvěděla třeba ve škole od učitelky nebo ze žk. Pokud se přiznají má to pro ně mírnější následky. Tím myslím domluvu případně procvičení něčeho co nedopadlo dobře. Oba,ale vědí,že lhaní prostě nesnáším.

Na jednu drobnou lež se nabaluje další a na tu zase další a další.....

Proč spolu lidé zůstávají,když si lžou? Proč si dělají násilí a dusí sami sebe i druhé lhaním?

Copak nikdo nechápe,že právo jednoho končí,tam,kde začíná právo druhého .V celém tom příběhu je jedinou smutnou pravdou,že jedině to dítě za nic nemůže,ale tohle je prvotně věc mezi partnery.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 22:12:29)
Tinas, ať je to, jak je to. Manželovi jsem hned zpočátku řekla, že pokud bude mít nějaký úlet, rozhodně to nechci vědět a rozhodně neočekávám, že to bude běžná zkušenost. Jenže - lidé dělají chyby. Tehdy jsem si myslela, že kdybych o nevěře nevěděla, nedokázala bych odpustit. Ale teď vím, že bych odpustila. Ale nevím, jak bych se s tím srovnávala, kdyby "čestně" přišel s tím - víš, nebudu ti lhát, ale byl jsem ti nevěrný. No - moc hezký, svému svědomí ulevil a mně to hodil na krk.
Pokud se pisatelka bude utápět ve výčitkách, k ničemu to nebude. Pokud se s tím dokáže srovnat a je jedno, z jakého důvodu, proč to hrotit. Na tohle se hodí přísloví - proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. A navíc si myslím, že pokud se někdy po 15ti letech otec dítěte dozví úplně nějakou náhodou, že není "ten pravý - genetický otec", bude to už jiná situace a určitě to bude posuzovat jinak, než teď na začátku. Přece jen - zohlední těch předchozích 15 let a bude na to koukat jinak. Taky se přece říká - matka je vždy jistá, otec nikdy. Kolik dětí vychovává jejich otec v domění, že děti jsou geneticky jeho, ale ony nejsou. Ale stejně se pisatelka musí rozhodnout, co udělá a pak se podle toho zařídit. Nemělo by smysl, kdyby se rozhodla tu skutečnost zatajit, ale každý večer by bojovala s nutkáním otci dítěte vše říct. To je naprd.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 22:15:27)
Vlastně mě napadlo - ona pisatelka přece nemusí lhát, může jen mlčet. Kolik otců se zeptalo matek dětí, zda to narozené dítě je jeho? Můj manžel se ani jednou nezeptal. A i kdyby se zeptal, neřekla bych nic /i když děti jsou 100% jeho/. Takže pisatelka nemusí lhát, stačí, když bude prostě mlčet. A normální chlap takové otázky nedává.
 Cow :-) 


Re: Strach 

(10.7.2008 22:20:17)
Xantipo...njn, normální chlap bezdůvodně takové otázky nedává...
Ono taky normální ženská nemá takový úlet, aby z toho bylo dítko....pokud to teda není vyloženě naplánované i s početím.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 22:31:54)
No právě, ač jsou moje děti 100% i manžela, na tuto otázku bych prostě neodpověděla. Musel by si to vyřešit sám.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 22:43:25)
Weselá Cow - co Ti na tom vadí? Nevěřím, že nikdy nelžeš. Třeba - říct šéfovi, že jeho bezva nápad je totální blbina? Ani za nic - nehodám přijít o místo. A další. Říká Ti něco - jít hlavou proti zdi? Někdy to prostě nejde jinak, než to obejít. A kdy lžou děti? Mám zkušenost, že nejvíc proto, že se bojí následků - tedy zpočátku. Časem se mohou naučit, že lhát není nutné, protože je tu někdo, kdo mu pomůže /většinou rodiče/. Ale když dospívají, naučí se lhát proto, aby neublížily někomu ze svého okolí. Za to je budeš trestat? Milosrdná lež je lež, která neublíží. A pisatelčinu lež beru jako milosrdnou lež. Neznáme ji, takže vlastně nevíme, jaký mají s manželem vztah a třeba se i její manžel v synovi doslova vidí. Proč ubližovat - synovi i manželovi?
 Cow :-) 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:03:49)
Xantipo, počkej, já ted nevím, nač se mě ptáš. Ptáš se mě co mi vadí na nevěře nebo na lhaní????
Tak nevím, jestli je slovo "vadí" zrovna to pravé ořechové, tak ve své podstatě a duchovním pojetí mi vadí obojí a to docela dost.
No a to s tou milosrdnou lží....to je pěkné klišé....

ad šéf...já mám požadavky na šefa /nejen že si šéf vybírá svého zaměstnance, ale i já si vybírá svého šéfa a pracoviště...nejsem ochotna pracovat za každou cenu s kdekým/
Pak si takového šéfa vážím a jelikož je šéf, má právo na svůj bezva nápad a pokud by chtěl slyšet můj názor, řeknu mu ho tak, jak to cítím.

ad zeď...ale to já docela ráda. Navíc když už do toho jdu, tak věřím a mám naději, že zeď není tak nepropustná;)
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:13:38)
Ne - blbě jsem se zeptala. Spíš jsem měla napsat, co chceš říct tím článkem, na který jsi dala odkaz. To jako že s ním souhlasíš a nebo nesouhlasíš a nebo něco úplně jiného? S nevěrou nesouhlasím, leč vím, že člověk je tvor chybující. Tudíž - pokud bych se úplně náhodou něco takového dozvěděla, nepátrala bych dál a odpustila. Ad lhaní - ať Ti milosrdná lež připadá jako klišé, tak já s ní souhlasím. Pisatelka tuším psala, že manžel se jí ptal, zda dítě je jeho a ona se zeptala, co chce slyšet. Potvrdila jeho přání. Myslíš, že si přál slyšet pravdu? Možná tuší, že je něco jinak, ale nechce to vědět, protože ví, že by to pro něj bylo těžké.
Ad šéf - vybírám si práci, šéfa už moc ne. Ani v tomto případě nepůjdu hlavou proti zdi, max. řeknu, že firma je jeho a já mám jiný názor. Když uvidím, že nestojí o můj názor, raději bych se kousla do jazyka. Chci tím říct - někdy naštěstí není nutné lhát, lze mlčet. Ale blbý je, že pisatelka se užírá. To by neměla, měla by v tom mít jasno - podle mého názoru.
 Cow :-) 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:34:12)
Z onoho článku se tu právě objevilo v diskuzi několik citací nebo parafrází.
Říct paušálně, že každý z nás NEJMENE 200x za den zalže je nepravda.
To že se někdo neumí vyjádřit k nechtěnému či nevhodnému darku a pod....to je spíš o neumění komunikace či nepraktičnosti.
V uvedeném případě s babičkou a alergiií na sříbro....Byl by takový problém babičce vše vysvětlit a požádat ji o výměnu? Neměla by baička nakonec přece jen radost, že ono stříbro nebude ležet někde na dně šuplíku a že s vyměněným dárkem z klenotů bude obdarovaný spokojenější.

Když se tchýně netrefí s velikostí koupeného oblečení, tak to taky jdeme s paragonem vyměnit. Vzdyt tohle přeci není tragédie.

z toho, co píše Slávka, cituji:
:" Věděla jsem, že jestli chci lhát dokonale, musím tu scénu teď zahrát, ale neměla jsem sílu… Jen jsem sklopila oči a zeptala se: "Co chceš slyšet? Že není?" A on odpověděl: "Ne, že je." "Tak vidíš…""
...nevyplává jasně, že manžel chtěl slyšet LEŽ...

Já tam třeba "slyším" něco ve stylu:
A on odpověděl:"Ne, že je samozřejmě! Chtěl jsem se jen ujistit, že je všechno v pořádku. Nezlob se moje milá, je to tak nečekaná novina, prostě jsem s tím nepočítal...však víš, říkal jsem, že si nejsem ničeho vědom. Promiň."
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:41:05)
Weselá Cow - to je ono. Každá z nás je jiná. Já osobně v tom slyším, že manžel chtěl slyšet, že dítě je jeho-neslyším tam omluvu, dle mého chce potvrdit, že je jeho.
Šperk od babičky - přijde na to? Moje babička mi dala prsten, i když já prsteny nenosím. Ona mi ho dala, protože dle jejího názoru to je ten nejlepší dárek. Nikdy bych jí neřekla, že ho nebudu nosit, protože vím, že by ji to ranilo.
Ad oblečení - zatím jsem nemusela řešit žádný problém, u nás se oblečení jako dárek nedává - nikdy. U nás se dávají peníze NA oblečení.
Vrátím se k onomu manželovi - každý je jiný a z příspěvku nevíme, jaký je manžel pisatelky. Takže připouštím, že to mohla být omluva dlé Tvého vysvětlení, ovšem na druhou stranu to klidně může být i dle mého.
 Cow :-) 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:46:25)
Xantipo...to je fakt....ono možná ani Slávka neví, na co se ji to vlastně manžel ptal.

OT-prstýnek od babičky...někteří moji kolegové ve zdrav. profesi nenosí prstýneky na prstech, ale na řetízku na krku;)
 kajkule+2 kousky 


Re: Strach 

(13.7.2008 21:28:51)
Xantipo a jiné, já s vámi souhlasím.u nás ve vesničce je pár a mají dítko.ta paní taky zahla a má ho s někým jiným a ten muž(přítel té paní) pořád žije s tím, že je malý jeho, má asi 3 roky.Ví to pár lidi s kterýma se stýkají, nevím jak to ví, ale i syn je velice podobný na muže , který ho počal, vlastně je jak přes kopírak.Sice se opravdu divím, že ji ještě nikdo nepráskl, protože to je neobvyklé tady u nás aby něco někdo nevykecal, ale žijou si spokojeně, takže myslím, že už by je lidi měli nechat na pokoji, není to věc ostatních, ale věc toho páru, takže ať si dál žijou svůj klidný život, pokud něco měli řešit tak hned a ne teď..pro mě to nepředstavitelná představa, vůbec toto neuznávám a nedokážu pochopit jak to nějaká ženská vydrží.navíc, je mi líto toho chlapa, to jo.ještě když vím, že u porodu jak se malý narodil brečel a byl šťastný.tady se musí brát v prvním případě ohled na dítě.A vy ženské nesuďte když se taky můžete dostat do téhle situace a neříkejte , že nikdy, to člověk neví.ona chce poradit a nepsala proto aby vy jste ji tady psaly o tom jaká je děv... a podobně.takže radši odejděte z téhle diskuse.Já nevěru neuznávám a dokonce ji nesnáším, ale kruci stalo se, tak nesu´dte ale snažte se najít východisko autorce!!!
 Adelka80 


Re: Strach 

(15.7.2008 14:22:51)
Teda já taky nestačím zírat na zástupy spravedlivě rozhořčených... "Život ve lži", co to vlastně přesně je? Umí někdo prožít celej život "v pravdě"? Základní slušnost, jistě. Respekt, jistě. Nejsem cynik, ale jsem stoprocentně přesvědčená, že každý má právo na uklouznutí a jsem dokonce přesvědčená i o tom, že nevěra nemusí být ve vztahu zdaleka tím nejfatálnějším. Vztahy se nevyráběj v Hollywoodu a kromě ideálů si do nich každej nese igelitku pořádně napěchovanou vlastní minulostí, která nebývá jednoduchá a často může nepřímo zapříčinit větší či menší krize. Tím chci říct, že existuje kupa mnohem rafinovanějších "little white lies", které vztah rozkládají zevnitř, v pomalejším tempu sice, ale s o to nezvratitelnějšími následky. Na danou situaci podle mýho neexistuje jednoznačný recept, pro každýho je únosný něco jinýho: někdo má na to, prožít zbytek života s kamínkem v žaludku, někdo preferuje rychlý řez a riziko rozpadu vztahu. Hodně taky záleží na osobně partnera, na celkový historii toho vztahu, na příčinách nevěry, na celkovým zázemí rodiny, na materiálním zabezpečení... Proto bych si netroufla z fleku radit to nebo ono, když se "pachatel" ponoří do sebe, nakonec sám nejlíp přijde na to, která varianta jeho rodinu nejméně ohrozí, a o to by tu snad mělo jít především. Nebo snad upřednostníte ideály šustící papírem před klidem vlastního dítěte? Karel Čapek leda že by to ocenil... (nic proti němu, nic proti ideálům, slepá oddanost však vede mnohdy k fanatizmu...)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:14:38)
Xantipo, ale já bych svému šéfovi celkem v klidu mohla říct, že jeho fantastický nápad je úplná blbost... a on by to myslím bez problému přijal ;)
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:23:31)
Lído - jsou situace a období, kdy bych to šéfovi neřekla ani za nic. Ale my se známe celkem dobře. On ví, že když se mě zeptá na souhlas s jeho bezva nápadem a já vím, že není doba na odpor a tedy mlčím, on ví, že nemá smysl ze mně páčit souhlas, protože když mlčím, tak nesouhlasím. Jenže on chce slyšet jen souhlas a ne nesouhlas, takže to nechá být. Je to složitě napsané, nevím, zda to je srozumitelné. Prostě - občas znamená mlčeti zlato.:-)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:32:03)
Xantipo, náš šéf je kliďas a za všech situací uznává odborné názory podřízených ;) a navíc je to takovej slušňák, že i kdyby mu to vadilo, tak to neřekne ~j~
 Alicee 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:46:26)
Tohle je zajímavá debata o milosrdných lžích a nelžích. Teda, nejsem žádný svatý a občas nějakou informaci zatajím, ale zrovna ty příklady co tu byly uvedené mi vůbec nepřipadají natolik důležité, aby se u nich člověk musel namáhat se lží (protože lež pro mě námaha je - pamatovat si komu jsem co řekla, neřekla...pro mě namáhavý na myslivnu :-D)
Třeba příklad se spálenou večeří...proč bych proboha lhala o tom co jsem měla v úmyslu vařit a nakonec to spálila, to je nedůležité. Prostě bych řekla - jestli chceš řízky, tak jsou v koši, dej si.
To samé s lhaním dítěti ohledně menstruace - prostě mu řeknu, že mě bolí břicho a když se bude ptát dál, tak mu vysvětlím jak to holky mají a využiju toho aspoň k anatomický osvětě.
Šéf se mě většinou ptá na to jaký mám na určitou věc názor, v tomhle mám štěstí...no a jednomu z minulých šéfu jsem řekla že jeho nový nápad je kravina - ale pak jsem se mu za tu kravinu za pár dní šla omluvit, protože nakonec měl pravdu on. Takže mě to aspoň naučilo nebýt tak kategorická a nemyslet si, že vím všechno nejlíp.

Mám v příbuzenstvu lidi, kteří používají různé milosrdné lži a drobné manipulace denodenně a mě to naprosto vytáčí. Je to totiž v tak nepodstatných maličkostech, že nad tím zůstává rozum stát. Výsledkem je, že jim nevěřím už nos mezi očima (i když je mi jasné, že v těch "velkých věcech" nelžou) a radši se s nima moc nestýkám. Protože mě nebaví neustále uvažovat nad tím co zrovna z toho co mi řekli je přiklášlená pravda a co ne. ~g~
 Cow :-) 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:50:53)
Alice...super ze životaR^R^R^
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:52:42)
Alicee - to je ono - rozlišovat podstatné a nepodstatné. Připálenou večeři bych neřešila - no bože, stalo se. Ohledně menstruace - nebudu to rozhlašovat po okolí, prostě je mi blbě. Je to lež? Není. Lhát v maličkostech? Proč? Ale o tom to není. Tohle je zásadní věc. A pravda by mohla ublížit. Navíc - co je tady pravda. Za chvíli otci dítěte ani nepřipadne zeptat se, zda to dítě je jeho. Bude jeho, protože se o něj stará.
 Cow :-) 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:58:41)
Njn, jsem někde četla, že není malá a velká lež...pořád je to lež.
Pravda ubližuje? Nebo je tím myšlena spíš kritika?
Jsem si myslela, že pravda člověka osvobozuje, "vyvíjí" a "pěstuje".;)
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:03:06)
sem si myslela, že pravda člověka osvobozuje, "vyvíjí" a "pěstuje" - ne, někdy ne, někdy zabíjí. Ale připouštím, že to samé platí o lži. Prostě to není černobílé. Jako všechno. Je třeba dobře volit.~s~
Nic není černobílé - kdyby bylo, nebyly by tyto diskuze.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:05:41)
Cow, napadlo tě, že pravda je velmi filozofický termín? Co je to vlastně? Třeba to ani nebejvá? Kdo může říct "toto je pravda"?
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:10:04)
Hmmm, co říká Libik, je zajímavé.
Co je pravda? To, co říkám já, politici, všichni okolo, paní učitelka.....?
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:17:26)
...aha, takže mám jednu podstatnou pravdu ve svém životě....to je cesta, která je zároveň i životem.
Na filosování mě moc neužije, jsem praktik. Takže když jdu po té své cestě...neříkám, že nějaké jednoduché...vidím bíle, barevně, černě-tuhle barvu teda nevyhledávám.
Nevím, jestli vede vpravo nebo vlevo, ale rozhodně to není zlatý střední proud a liberalismus.
DN....
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:24:39)
Weselá Cow - překvapí Tě, že taky mám svou cestu? Taky nejdu s houfem, ale moje zásada je - není nutné ubližovat. Právě že vidím svět barevný, tak vím, že nic není černobílé. Mezi těmito barvami je spousta dalších barev, které mají DOKONCE i různé odstíny.
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:28:25)
Xantipo a proč by mě to mělo překvapovat? Každý jde po své cestě.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:30:57)
Cow, vždyť ty mluvíš o své cestě, použila jsi to. Takže na tvé cestě je logicky tvá pravda, moje cesta je jiná, jaká je pravda má?

Je-li pravda to, co existuje, pak je otázka, jestli to fakt existuje.(viděno mnou i tebou, čtenářkami Rodiny a pánem od vedle)

Když řeknu, že venku je hnusně, mám pravdu, ale jaké je tam vlastně počasí?

Pravda není
~j~
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:35:37)
Libiku, hnusne je tvoje interpretace, kdyby se te nekdo zeptal, kolik stupnu je na teplomeru za oknem vasi loznice a ty tvrdila, ze mrzne, ackoli by bylo petratricet nad nulou, tak je to lez.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:40:28)
Zasjaj - s tím počasím. Pisatelčin manžel se ptal - je to dítě moje? Je to stejná otázka jako - je venku hezky? Odpověď - chceš, aby bylo nebo ne? Samozřejmě, že chci. Pak odpovím - ano. Tak je venku hezky nebo ne? Je. A není podstatné, jestli prší, je horko, mrzne, je zima, je jaro apod.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:46:59)
Jo ja chapu Xantipo, on chtel aby bylo hezky. Asi to tusi dodnes, mozna to zatlacil do nevedomi....jo, nekdo si chce namlouvat, ze je hezky i kdyz prsi ...jo, urcite je stastnejsi, ja jsem pro pravdu, protoze proste strasne verim tomu, ze kdyz mrzne, tak si zkratka v sortkach zpusobim omrzliny i kdybych si stokrat namlouvala, ze je hezky a ze mi neni zima. Verim, ze praz leze za nechty, i kdyz to necitis a ze lez podkopava partnersky vztah ai kdyz se zda, ze je vse ok a ze dlouhodoba pretvarka szira cloveka zevnitr jako maligni nador, nic te neboli a najednou je uplne vsude, nakazi i jine tkane a sfery zivota, kdyz se nevyrizne hned v pocatku

 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:47:21)
Xantipo, tys to dovedla k cíli, myslím debatu o pravdě, mamince Slávce, chlapečkovi a jeho tatínkovi. Hezký
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:43:18)
Libik, přesně tohle jsem čekala.
Moje cesta není "moje" cesta ve smyslu přivlastňování. Jde nás společně hodně a přesto každý sám za sebe a individuálně.
Myslím, že víš, že je to něco, co jsem si dobrovolně vybrala...dejme tomu směr, cíl...nejsem autorem - stavitelem ...jsem uživatelem téhle komunikace a neplatím ani dálniční známku;)....přesto můžu říct "moje cesta"

Mě ani dvakrát neinteresuje, jaká je tvoje pravda a tvoje cesta. Ale respektuji tvůj výběr.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:46:12)
Weselá Cow, promiň, ale respektuješ výběr Libika, ale ne pisatelky. Tu rovnou odsuzuješ. Tak kde končí Tvůj respekt vůči cestě druhého? Kde je psáno, že cesta pisatelky je horší než Tvá cesta, cesta Libika nebo někoho jiného?
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:51:10)
Xantipo, nepiš mi promiň a ukaž mi, kde odsuzuju Slávku...
A kde píšu, že je moje cesta lepší, než její?

Je několik principů, proč bych Slávku neodsoudila a to už jsem tu psala před několika dny.

To, že mi vadí podvod, lhaní a nevěra přeci neznamená, že odsuzuju Slávku.
Tyhle věci mi vadí ve své podstatě a všeobecně, chápeš ten rozdíl?
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:01:12)
No - mně taky vadí lhaní a nevěra. Ale dokážu to pochopit. Ale na druhou stranu - i když by se to stalo, raději bych to nevěděla, tudíž - volila bych milosrdnou lež.
Takže - Tobě to vadí a tím to zhaslo, kvůli své pravdě zboříš třeba všechny mosty, mně to vadí, ale v určitých věcech to dokážu pochopit, protože u některých mostů nebudu zkoušet vzít ze základů ani cihličku, co kdyby most spadl. X lidí, x názorů. Jak jsem psala - pisatelka musela volit a zvolila. Zatím je jen na začátku. Těžko říct, jak to bude pokračovat. Její volbu chápu. Ty píšeš, že ji neodsuzuješ, ale zdá se mi, že ji i odmítáš chápat. Naopak mám pocit, že ji odsuzuješ, protože Ty bys přece nikdy..... protože pravda je pro Tebe vším. Já nevím, takhle to vidím já. Tvé příspěvky z počátku diskuze jsem nečetla, reaguji jen na ty poslední.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:04:41)
Ano - tahle diskuze je zamyšlení. Jak ona postupovala a jak by postupovaly ostatní. Takže za sebe - v tomhle mám jasno, kdyby se mi stalo něco podobného - na potrat bych nešla a lhala bych, resp. mlčela bych a předpokládala bych, že se manžel nezeptá, jako se nezeptal nikdy.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:18:25)
Xantipo,
jasne, kazdej rika jak on to vidi a nekdo treba reika, ze by takhle to mel delat i nekdo jinej...ja fakt nevim, co by mela udelat Slavka, je to velmi intimni vec, tim myslim zalezitost jen jich dvou a jen ona muze vycitit, co je pro ni to spravne reseni.

Jeden nas kamrad je neplodny, tedy asi, pravdepodobne, ...nicmene po case si jeho zena poridila dite s nekym jinym. On ji opustil a jako duvod udaval prave to, ze mu to nerekla. Kolikrat, jeste [po letech mi to opakoval "vis, ja bych pochopil ze chtela dite, ja bych mela kluka rad, ale to, ze mi lhla, ze me oklamala...uz nikdy bych nevedel, jestli me zas klame, co je mezi namam prave a co skutecne" ..a tak...ja to mam stejne, chci pravdu, jinak to pro mne neni skutecne partnerstvi.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:22:21)
Zasjaj - to je ono - Ty to máš tak a já jinak. Cokoli každá z nás udělá proti svému přesvědčení, bude to špatně.
Weselá Cow - promiň, ale jestli tedy v té poradně hlásáš - pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí - a za pravdu položit třeba i život - no, tak to jsem ráda, že Tvým klientem jsem nebyla.~j~
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:29:13)
Nehlásám, páč to není UČELEM a mnohé klientky ani neví, že jde o poradnu jejíž provoz zajišťuje nějaká církev. Ale to asi nechceš slyšet, že~j~~k~
Tak si mysli, co je ti libo:-)

No mě se zase zvedá kufr z jiných poraden, kde se schvaluje kde co a maže medík pěkně kolem hubky. Děkuji nechci.

p.s. už je 11.7. a před dvěma lety se nám narodilo miminko.
Víkend bude v samých radovánkách.;)
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:40:38)
Weselá Cow - přeji Ti to -myslím narozeninové radovánky, užijte si je.
Zasjaj - divné, on měl tucha, slyšel, co jedna paní povídala a odešel? Tak tam to "smrdělo" už dřív. A pak může povídat - kdyby mi to řekla, pochopil bych. To může být jen ospravedlnění, že on je chudák oběť. Pročpak nešel na testy, pročpak to řešili takto, někteří chlapi na testy nepůjdou, protože by neunesli to, že jsou neplodní. A možná tam bylo úplně něco jiného. Jenže tady platí pro obě strany - kdyby v p.deli byly ryby, tak by nemusely být rybníky;)
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:44:23)
Ja s nima nezila, to je jen jeho interpretace, jeho byvalou zenu jsem nikdy nevidela. MMCH i on zije stale sam a je to uz tolik let. Jen to jeho podani byla voda na muj mlejn, ze to citim podobne.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:50:29)
Zasjaj - takže to všechno mohlo být úplně jinak. Možná Ti jen říkal to, co pro něj bylo přijatelné a aby ho druzí litovali. A možná to bylo ............Těch možná tam může být x.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:26:31)
Zasjaj - kdy se to dozvěděl, jak se to dozvěděl?
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:32:13)
Vis co, ja fakt nevim, jak se to dovedel, protze to je taky vec, kdy clovek sice vyslechne, co ti ten druhy rika, ale dal se nevyptava na detaily, ktere sam nerekne. Mozna to vi manzel, to je jeho kamos.

Ale pochybuju, ze mu to vyzradila ona, jelikoz to tvrdil, ze kdyby mu tu byla byvala rekla, ze by ji odpustil, pochopil, kluka prijal....ale kdo vi, mozna ze taky keca, ze jo. Ona jed neska s ditetem sama, nikoho dalsiho si nenasla.

Ale i pro mne je to lhani taky vetsi naruseni vztahu nez to vyspani se s nekym jinym.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:44:55)
Zasjaj - jen tak přemýšlím. Neumím si Tě představit, jak posiluješ partnerský vztah při sdělení manžela - víš miláčku, já jsem ujel, vyspal jsem se s xy, nic pro mě neznamená, promiň, ale musím Ti to říct, protože nedokážu lhát.~k~
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:54:20)
:-D:-D:-D:-D

ja si ti pamatuju, kdysi jsme s mym "hele milacku" zili kazdy v jinem meste, vidali se jednou, dvakrat do mesice na weekend. jednou pozde vecer jsem za nim prijela vlakem a hned jsme sedli do auta jeste tu noc jeli do Cech, na dalnici plno aut, ja unavena, ale neco se mi nezdalo, porad na milacka dorazim, jako jestli je vse v poradku a on, ze je, a ja si rikam, ze teda asi budu fakt unavena a uz abychom tam byli a pak si zas rikam, jestli s nim neco neni a on pak uz podrazdenej, at ho necham soustredit na jizdu....no nakonec se zlomil a PRIZNAL, ze prohral na nadrazi ve skorapkach sto nebo snad dve set marek a nechtel mi to rict, pac se bal, ze budu nadavat. TAKOVA BLBOST! jenze bylo to mezi nami, napeti, nejistota, pocit, ze on mi neco nerika a ze ja neco nevim. Ja jsem proiste presvedcena, ze by to rostlo jak nador na pupku, kdybychom to nevyrizli jeste tu noc. Takhle jsem, se tomu opravdu zasmala, kdybych se po letech dovedela, ze mi cela leta tajil neco pro mne podstatneho, nevim, mozna bych to zkousla, mozna ne. Ja chci pravdu, chci vedet, chci mit pravo ho vyhodit nebo mu odpustit.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:58:56)
Srovnáváš nesrovnatelné. Peníze a city - to není stejné. Peníze je oběživo, rána v srdci se nazacelí, zůstane jizva, peníze nahradíš, ale zraněné city? Možná, že kdyby se Ti tenkrát přiznal, že spal s jinou, dneska jsi s někým jiným. A nikdy neříkej nikdy. Jestli budeš za svou jistotu dávat ruku do ohně, můžeš se popálit, a ošklivě.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 2:02:32)
Podstata klamani je stejna, ja jsem citila, ze ma z neceho spatne svedomi, ze mi neco taji, ze je neco mezi nama. Kdybych to necitila, tak nas vztah neni v poradku a priori. Ja chci citit i nevyrcene, o tom to pratnerstvi je.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 2:09:25)
Budu teď trochu hnusná. Třeba se s někým vyspal, ovládlo ho to, měl strach, že se s ním rozejdeš, nevěděl, jak se rozhodnout a pak jsi naléhala, tak řekl něco, co ospravedlní jeho chování. Prohrál peníze, pro Tebe dost peněz. Vzala jsi to a jemu se ulevilo. Jsi úžasná, takový peníze a tys to pochopila. Rozhodl se správně, bylo správné nepřiznat se, protože Tě mohl ztratit a to on kvůli nějaké jednorázovce rozhodně nechtěl riskovat. A pak se rozhodl - nikdy Ti o tom neřekne, protože cítí, že tuhle ránu by nic nezacelilo a navždy by to zůstalo mezi vámi. A to by byla škoda.
Zajímavý příběh, že? Co je pravda? Prohrané peníze? Jistě, tenkrát Ti to tak řekl a ty tomu chceš věřit. Tak Ti radím - věř tomu a nepátrej. Nikdy a po ničem jiném.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 2:08:10)
ja jsem nerikala nikdy, ja jsem rikala, co chci v partnerstvi. Ja chci vedet, kdyby se vyspal s jinou, chci vedet, kdyz udela neco, cokoli, z ceho nebude mit dobry pocit, at uz je to progamblovanych par stovek nebo naboreny auto. Je to pro mne pravo v partnerstvi rici tomu druhemu, ze nesouhlasim, aby utracel nase spolecny prachy v kasinu uz po prvni hre ne az po te, co se leta budu divit, kam ty penize mizej. Chci mit pravo ho vykopnout za necveru z domu nebo mu odpustit nebo mu udelat scenu, protoze my nejsme hypisaci a dohodli jsme se na vernosti a ja mam narok vedet, pokud se v te veci neco zmenilo.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 2:14:23)
Neustálý pouštění peněz v kasinech a neustálá nevěra - to není k životu, obojí. Tady mluvíme o jednorázovce. Taky jsme si slíbili věrnost, znovu opakuji, manželovi jsem řekla, že nevím, zda bych odpustila nevěru, byť jednorázovou, prostě to nechci vědět a pokud mě miluje a záleží mu na našem vztahu, nebude mi to věšet na nos ve jménu pravdy. Opakuji - mluvím o jednorázovce.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 2:27:44)
je to je dobry pribeh :-D to me ani nenapadlo, ze jo. jak ja jsem naivni. na jednorazovku se da asi zapomenout, to dite, ktery z ty jednorazovky vyrusta je takova kazdodenni pripominka. Porad se to musi zastirat a tvarit se, jako ze je vse v poradku a to si myslim, ze je ten nador.
 Jíťa 
  • 

Re: Strach 

(11.7.2008 7:43:42)
Když někdo chce odejít tak si důvod najde i způsob jak celou věc prezentovat. Tohle je jeho pravda, tak celou situaci vidí on. Kdo ví, jaká je její pravda a co je vlastně pravda.

Kdyby se mu přiznala, tak by možná zase říkal, že se s ní rozešel kvůli nevěře a že radši měla mlčet.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:02:35)
Cow, jestliže neodsuzuješ Slávku, ale odsuzuješ její "podvod, lhaní a nevěru", je to jako bys mi řekla, že jsem štíhlá, akorát mám p*del jako stodolu.

Ale není o to, dejme tomu, že Slávku nikdo neznáme a ty tedy hlásíš své přesvědčení v duchu chatu.

Ale právě kategorie "podvod, lhaní a nevěra" jsou velice, velice abstraktní(obecně i v této situaci).

 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:05:52)
Libiku - teď jsem poprskala monitor - štíhlá, ale p.del jak stodola - to mě dostalo:-D
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:13:14)
Takže znova....podvod, lhaní a nevěru nemám ráda všeobecně.


a je to v tom mém příspěvku jasně napsané.

Weselá Cow
Re: Strach
11.7.2008 0:51:10

"Tyhle věci mi vadí ve své podstatě a všeobecně, chápeš ten rozdíl?"

...a dokaž mi, že nemám slabost pro tyhle lidi, že se jim nevěnuju např. před dobrovolnou /neplacenou/ poradenskou činnost nebo jako zdravotník nebo jako součást církve?

...a nechtěj mi nakecat, že musím v rámci poradenské činnosti souhlasit a schvalovat potraty, promiskuitu, neupozornit na ochranu svého a nejen svého zdraví při přenášení pohlav. chorob a pod.

srovnání se zadkem je neadekvátní.
 Jíťa 
  • 

Re: Strach 

(11.7.2008 7:31:50)
Aha, tobě lež, podvod a nevěra vadí, ale ti co ji páchají jsou vlastně OK. Tak proč ta debata?
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 9:59:53)
Nemám čas dohledávat podle stromu, neoslovuješ, ale hádám, že je to otázka na mě.
Ano, nemám ráda lež, podvody, nevěru a jiné. Nemám to ráda z principu, z podstaty.
Mám ráda lidi, je mi jedno jaké rasy, vyznání, kultury, skutků.
Nevím, coje na tom k nepochopení.
Proč tahle debata? Jediná, která mě v tomto týdnu zaujala.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 10:11:37)
Cow daleko od debaty o pravdě a lži, ty máš naprosto nekompromisní názor na to, co je vlastní dítě.

Do jisté míry připustím, že pro matku vzhledem k porodu a těhotenství to roli hraje, ale otec?
Není to šálení?

Když tenkrát podstrčili v porodnici tu sladkou "cizí" zrzečku cholerickému podezírači, tys jsi byla pro výměnu, navzdory tomu, že to mimi bylo odkojené a vázané na rodiče.
Tomu nerozumím.



 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 10:36:52)
Libik, asi přesně nerozumím otázce.
Jestli u otce hraje nebo nehraje nějakou roli BIO otcovství?
Chlapům to má být jedno, jestli děti o které se stará jsou jeho nebo ne?

Jé, tak to by byla debata opravdu na dlouho a já fakt dneska nemám prostor.

Ano, pro výměnu bych byla stále...je to podepřeno moji vlastní....tvrdou, náročnou cestou za třetím dítkem....NIC jsme neměli zadarmo, předcházely tomu núspěchy a jedno zamklé těhotenství.
Když jsem brala nějaké léky a jezdila do Olomouce, uspávali mě před ovariální punkcí atd. atd....opravdu nevidím jediný důvod, proč bych netoužila po vlastním dítěti v případě záměny.
Chtěla bych krev manželovy krve a své.....jinak bych se nemusela snažit a mohli jsme si cizí dítko osvojit...volili jsme tuto cestu, páč v rodině ze strany mého manžela není krom naši Esterky žádné jiné dítě a nebude. Měli jsme obrovskou podporu tchána i tchýně. Jsou šťastní.
p.s. s MM jsme se domluvili, že bychom do dárcovských gamet nešli a kdyby nám lékaři nabízeli, že sami můžeme z přebytků darovat, nedarovali bychom.
Tohle jsou složité debaty.,
Byla bych pro výměnu co nejdřív, s každým dnem navíc je to těžší.

Jinak u svého prvního potomka jsem měla hrozné přebytky mat.mléka a sousedka měla stejně staré mimi a mléčko žádné. Kojila jsem dvě děti současně. Nároky na sousedovic Martínka si nedělám. Ale pravda....tohle je trochu jiná situace.
pá loučím se
a přeji všem pěkný víkend.:-D~s~
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 10:49:57)
Cow, cizí samec vybojuje samici a zabije její "cizí" mláďata, pud mu dá informaci, že jsou cizí a že jsou de facto jeho potenciální konkurenti.
Chlap cizí dítě po čuchu nepozná, zato si k němu výchovou a soubytím dokáže utvořit silné pouto, na které matka už zakládá těhotenstvím.

Pokud by vám podstrčili cizí gamety, porodili byste a milovali byste stejně, prostě byste to nevyčuchali :)
Lpění na šíření vlastní genetické informace je zajímavý jev, zvlášť proto, že jedinec de facto v "žertovných" příbězích jako je Slávčin či ten třebíčský není schopen poznat jestli jo nebo ne:)
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:02:42)
Cow - co psala Libik, je zajímavé téma. Moc by mě zajímalo, co bys dělala, když by ses dozvěděla, že nějakým omylem dítě, která jsi porodila a vychováváš, není Vaše - geneticky. Prostě - stala se chyba. Asi by to s Tebou dost zacvičilo, když si tak zakládáš na těch genetických informacích. A co by to udělalo s Vámi oběma. A s dítětem? Raději nechci domýšlet. Snad každý chce své vlastní dítě. Ale když bych se dozvěděla, že mé dítě není mé geneticky díky nějakému omylu, nedokázala bych ho odvrhnout. Je moje a basta, bez ohledu na genetiku. Prožívala jsem s ním přece všechno od začátku, tak jakápak genetika. Mám spíš pocit, že o tu genetiku se tatíkové zajímají hlavně v době, kdy jde o prachy, jenže tam jde jen o ty peníze, morálka je úplně v hajzlu.
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 15:39:46)
Pěkné odpolko, jdu jen na skok...
Ad lpění na genetické výbavě...

Napadlo Xantipu nebo Libika, že "lpět" na vlastní genetické výbavě čili že jdu na náma financovaný nativ -IVF je taky něco víc než šíření rodové linie, že v tom taky může být etický a náboženský aspekt?

Jak už jsem mockrát psala, kdyby to nešlo s vlatníma gametama, tak si prostě dítko osvojíme. Tak co, pořád ještě strašně lpíme na té genet. výbavě?

Myslím, že kdo neprošel některým z center asistované reprodukce, neví, co se odehrává v duších, myslích, tělech, kapsách těchto párů, tak jen suše teoretizuje.
Navíc jak píšu....všechno jsme si hradili sami, páč jsme měli nestandardní požadavky.... Je to svým způsobem obchod. Já platím, CAS nabízí své služby.
Proč bych neměla chtít to, zač jsme si zaplatili...jasně...úspěch mi NIKDO nezaručuje, ale aspon to, aby jsme dostali vlastní oocyt a spermii-na tom by si měli dát mega bacha. V porodnici k záměně dojít nemohlo, páč jsem rodila "u sebe" a tatínek si miminko "přebíral":-) Přesně na den před dvěma lety:-)

TAkže máme tu zkušenost se snažením, taky vím, jaké emoce se vyskytují kolem porodů a v šestinedělí....byla to moje profese, taky z osobní zkušenosti vím, jaké to je mít bio a nebio matku a pěstouny a konečně moje starší dvě děti mají bio otece a toho, který je skutečně vychovává a podporuje.
Libik, nic se nezmění na FAKTU, že bio rodič je prostě bio rodič.:-D:-D:-D
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 15:45:41)
Pokud je, cow;)
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 15:51:24)
Ale myslím si, že kdyby ti teď testy DNA dokázaly, že tvé 17 leté? dítě není tvoje, tak na svém vztahu k němu nezměníš ani písmenko.
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 16:04:13)
správně Libik, máš dobrou paměťR^...17ti leté a to je mi tak podobné...a je 100% moje, páč je počato přirozeně, tak jako druhé dítě:-))))
Esterka je pro změnu celý tatíček a dědeček:-)))))
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 16:14:07)
Cow, víš co, mě ti je děsný vedro:)

A nepochybuji, že malý cow jsou vlastní ve tvém slova smyslu
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:24:05)
"pravda je velmi filozofický termín? Co je to vlastně? "
jo, pravda je urcite filosoficky termin, ale v beznem zivote, kde se nejedna o mudrovani ale o to, kolik je housek v kosiku a kolik na krame, tak v takovem pripade plati, ze pravda je shoda se skutecnosti
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:26:33)
Jenže tady nejde o housky na krámě a jedna a jedna jsou dvě. Je pisatelčin manžel otec dítěte? Pokud se o něj bude starat, je. Pisatelčin problém je filosofický, ne matematický.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:30:28)
Xantipo,
on se preci ptal, jestli je otcem. Je preci blbost si nalhavat, ze [tal na to, jestli se o dite bude starat a mit ho rad, na to se ji prece nemusel ptat, ptal se ji na to, jestli je biologickym otcem. A jak vime od pisatelky, tak neni. To je naprosto binarni problem.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:34:34)
Ale on se neptal, jestli je biologickým otcem. On se ptal, jestli je dítě jeho. Ona se zeptala, co chce slyšet, jestli je nebo ne. On řekl, že chce slyšet, že je jeho. Tak ona řekla, že je. Lhala? Proč? Potvrdila jen to, na co se ptal. A dítě je na světě a manžel pisatelky je jeho otec - protože ho má rád a stará se o něj.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:38:59)
Xantipo,
on tood zacatku nechtel vedet, ze.
Samozrejme, ze ta otazka se klade jen v podezreni z nevery a vsichni vime, jak je myslena. Neptame se prece na nnasi budouci peci ci lasku ale na to, jestli nemam doma kukacku, ze jo.
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:31:58)
Tedy jiná otázka.
Je Slávky manžel BIO otec dítěte? Není. Pak je něco jako pěstoun, otčím, adoptivní otec.
Já mám taky macechu a BIO matku.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:36:58)
Proč? Moje kamarádka s manželem si osvojila chlapečka. A teď je jeho matka a její manžel jeho otec. Nikdo BIO neřeší. Není to totiž podstatné.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:40:28)
az bude v puberte, tak se muze, ale nemusi, stat, ze to bude velmi podstatne pro toho chlapecka, ze jo

 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:42:20)
Pro pubertální děti jsou podstatné takové věci, že to později ani samy nemohou pochopit. To je celé. Dítě se teď narodilo, v pubertě bude za 15 let, tak proč řešit, co bude v pubertě nebo co když bude potřebovat ledvinu.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:51:14)
Xantipo,
ja bych problem adoptivniho rodicovstvi resila uz v utlem detstvi, protoze co je male je ohebne a tvarne, necekala bych az bude dite velke a bude mit velke problemy se vsim. Od malinka bych na jeho vekove urovni rikala pravdu a ono by s ni vyrustalo. jine pani si se narodil, ale ona byla nemocna, mela moc jinych starosti atp a nemohla, nedokazala se o tebe postarat...ale my jsme te moc chteli a mame te radi tak jsme ted tvoji mama a tata.
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:47:14)
Xsntipo....ale tvoji známí si to dítě osvojili společně, chápeš ten rodíl?
Rozhodli se společně!!!
Kdežto manžel Slávky byl postavený před hotovou věc, která se nezakládá na pravdě.
Kdyby věděl, že není BIO otec a souhlasil, jasně...není problém...bio nebio...nemusí se nic řešit.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:51:30)
Proč myslíš, že není hezky, když prší? Pro mě je hezky, i když prší, protože nejsem z cukru. Ani jako dítě jsi neběhala v dešti?
Vím, že je rozdíl ve vědomém osvojení. Chci jen říct, že BIO není nejdůležitější, BIO je nejdůležitější, když se jako nejdůležitější postaví. Pisatelka se rozhodla a stejně to nemá vyřešené. Tím, že má obrovské výčitky svědomí, může napáchat stejné škody, jako kdyby se přiznala hned. Nejsme stejní. Otázka je, jestli ona sama volila správně, protože co jiný ustojí, ona nemusí.
 Zasjaj. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:59:09)
Xantipo,
ja fakt nevim, co by ona mela delat a co je pro jejich vztah lepsi, nemam na to zadny nazo, na to si musi zodpovedet ona sama.

jen ja sama pro sebe hlasuju za pravdu, protoze si myslim, ze dlouhodoba pretvaraka zere zevnitr, ze nici vztah i kdyz si myslim, ze je vse v poradku. Behani v desti si uziju jedine kdyz nezapomenu, ze PRSI a ze jsem cela promocena a ze je nutny se hned provliknout, abych nenastydla, kdyz budu cely den v mokrem a tvrdit, ze je to suche, tak si muzu uhnat zapal plic...
 Cow :-) 


Re: Strach 

(11.7.2008 1:00:57)
No já bych volila úplně jinou otázku, jestli tohle všechno bylo nutné.
Navíc jsem si nevšimla, že by autorka článku stála o nějaké rady...ona na to není hrdá, ona se tím nechlubí...ona oslovuje neznámou potencionální matku, která je ve stejné situaci.
Těmahle větama:" Dítě je dar. A chtělo přijít zrovna k tobě! Vybralo si tě a jistě vědělo proč." ji nejspíš povzbuzuje, aby nechodila na UPT.

Škoda, že si toho DARU neužívá s čistým svědomím. A že tam není napsané:"Dítě chtělo příjít zrovna k vám!

Jako by to byla jen věc ženy, že jo....
 tinas 


Re: Strach 

(11.7.2008 7:54:48)
Osvojili si ho,ale se souhlasem OBOU a ne,že ho někdo někomu podstrčil to přece nemůžeš vůbec srovnávat.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:55:43)
A ještě k šéfovi - on se Tě ptá na názor. Pak můžeš odpovědět a nesouhlasit. Ovšem říct šéfovi, že jeho nápad je kravina? Já říkám věcné argumenty, nikdy, že to je kravina. Ale když po mně šéf chce souhlas a nic jiného nechce slyšet? Nemá smysl mu to vymlouvat, raději budu mlčet, protože jak jsem psala, on ví, že když mlčím, nesouhlasím.
 Alicee 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:11:42)
Xantipo, vždyť já se taky pěkně poučila tou "kravinou" co jsem vpálila minulému šéfovi. Dobře mi tak. ;)

Já si taky nemyslím, že je záhodno prozrazovat vždycky za každou cenu všechny informace (občas je dobré diplomaticky pomlčet), ale takové to přikrašlování a předělávání skutečnosti za každou cenu mi připadá fakt zbytečné...a namáhavé.

K původnímu problému - se lží se žije těžko, autorce článku to vůbec nezávidím. Sama žiju s tím, že vím určitou věc (primárně způsebonou mnou) o které mlčím a která by potenciálně mohla mnoha lidem ublížit a nežije se s tím lehce. Čas od času to pěkně tíží...a to i přesto, že lež to v podstatě není, jenom neoznámená informace.

;((
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:13:26)
Alicee - o jakém přikrášlování mluvíš?
 Alicee 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:26:55)
Xantipo, přikrašlování typu - mám domluvenou návštěvu, ale na poslední chvíli mi do toho něco vleze a místo abych řekl pravdu že mi to prostě časově nevyšlo, to svedu na to, že mi třeba onemocnělo dítě (já nevypadám tak špatně a nezodpovědně že si neumím zorganizovat čas a navíc mě a dítě ještě politují) - příklad od mých výše zmíněných příbuzných.

...nebo (co se stalo mě, neboť jsem dřevo) - vyklopila jsem na nový otevřený notebook celý květináč hlíny, v klávesnici to trochu nadělalo paseku - přestala dočasně fungovat. A klidně jsem to na sebe práskla svému muži. Můj otec na mě koukal jak na blázna, že něco takového chci na sebe dobrovolně přiznat (podle něj jsem měla hlínu vytřepat a pak tvrdit, že to najednou přestalo fungovat)

Prostě takovéhle drobné výmluvy a vykecávky. :-D
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 0:29:55)
Alicee - ale o tomhle se nebavím. V těch Tvých uvedených příkladech s Tebou souhlasím. Jenže to je něco jiného, než řeší pisatelka. Běžné věci říkám tak, jak jsou - komu ublížím, když řeknu, že jsem to prostě nestihla? Ale znovu říkám - tyhle běžné věci je něco jiného, než pisatelčin problém.
 Alicee 


Re: Strach 

(11.7.2008 5:13:24)
Xantipo, já vím, že o tomhle pisatelčin problém není a nebyl...to co jsem psala bylo spíš zamyšlení nad tou obecnou debatou o lžích jako takových (a jejich "normálnosti" a běžnosti), která se tu před pár hodinami rozvinula.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:31:29)
Lído, já bych to nezkoušela. Moc dobře si pamatuju, jak jsem coby šéfka prožívala své sqělé nápady a Pepča na to "no to je teda úplná blbost"
I šéf je člověk zranitelný:)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Strach 

(10.7.2008 23:33:26)
Víš, Libiku, já bych to taky neřekla tak, jak to řekl Pepča ~k~
 tinas 


Re: Strach 

(11.7.2008 7:40:54)
Xantipo,

a pořád ti nepřipadá divné,že my ženy máme právo se rozhodnout,zda dítě mít,s kým dítě mít případně komu ho podstrčit a MUŽI toto právo nemají?

Proč nadřazuješ právo žen nad práva mužů?
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 9:27:35)
Tinas, když to vezmu do důsledku - i otec má právo vědět, zda je Bio otec dítěte. Teď jde o to, jestli to vlastně chce vědět a zda to ustojí. Jestli má někdo pochyby, ať jde na testy - se všemi důsledky. Vy chcete, aby matka dítěte ťala do živého. Proč? Ať už otec dítěte tuší nebo netuší, evidentně mu její vysvětlení stačí. Možná se prostě zeptal a Slávčinu odpověď si vyložil třeba takhle - řekla ano, tudíž ať je to, jak je to, miluje mě, protože kdyby mě nemilovala, přehodí to na mě. Dítě je moje a basta, nebudu v tom šťourat. Tak tohle je další z těch mnoha možná.
 tinas 


Re: Strach 

(11.7.2008 10:02:56)
Xantipo,

jak sama píšeš otec má právo......,ale jemu bylo odepřeno záměrnou a účelovou lží.
Tady nešlo v první řadě o lež milosrdnou,ale o to,že Slávka potřebovala -chtěla být pro sebe a své dítě zajištěná. Prostě tohle mi přijde neskutečně nízké a amorální neledě na to,že její morálka jistě nebude na vysoké provni,když se vyspí s kým chce nehledě na manžela.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 10:13:23)
Tinas - proč by to nemohlo být tak, že Slávka manžela miluje a nechce ho ztratit. Já bych zas hodnotila jako sobecký přístup - fajn, dítě je tady, není Tvoje, tak to nějak rozhodni.
Dále - zavrhnout ji jako nemorální - ó, jak jednoduché, vidím, že jsi skutečně dokonalá a bez chyb. Budiž Ti přáno. Ovšem jednu chybu skutečně máš - chybí Ti empatie.
A že bylo manželovi Slávky odepřeno jeho právo zjistit, zda je Bio otec? Ale jdi. Kdyby chtěl, to právo si vydobyde. Bylo jeho rozhodnutí, že nechtěl. Beru to tak, že když mám pochybnosti o něčím tvrzení, mám 2 možnosti - buď ho prověřím a nebo to nechám být. On si vybral - nechal to být. A z jakého důvodu? Možná to zhodnotil tak, že pídit se nemá smysl, že tím ztratí každý ze zúčastněných. A on ztrácet nechtěl - třeba.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 10:15:56)
Tinas , jde o 3 lidi, jde také o dítě.
Ve jménu velkých slov a principů, které se ani nedaří v přátelské debatě specifikovat, je všechny posíláš do pryč, víš to?
Ve jménu jakési morálnosti, protože kdysi jedna paní prožila jednu hezkou chvilku (a nevíš jak a proč)a je to dávno za ní.
 tinas 


Re: Strach 

(11.7.2008 10:41:42)
Libíku,
za ní to samozřejmně není díky následkům,které svým jednáním způsobila. Jako následek jejího chování je tady to dítě,které podstrčila manželovi a díky kterému denně lže dál.


Já mám asi nastavené životní hodnoty někde jinde a tak tě asi nepřesvědčím,že lhát a podvádět normální není. Všichni křičíme,když někdo chce pošlapat naše práva,ale jak je vidět nejsme moc ochotni respektovat práva druhého.


Mimochodem myslíš,že to dítě nemá právo vědět,kdo je jeho otec? Myslím tím biologického otce nechme teď stranou to,kdo ho vychovává a jestli ho považuje nebo nepovažuje za svého otce díky nevědomosti.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 10:57:33)
Tinas, zdá se ti seriozní vymezovat se vůči mně či jiným tvrzením, že tvé hodnoty jsou nastaveny jinde, tedy tak, že nelžeš a nepodvádíš?
Já se nedomnívám, že se tu bavíš s bandou zhýralých lhářů, kteří si právě odskočili z kolotoče naddimenzované promiskuity.
Ta debata se kamsi sune, ne?

Mou hlavní životní zásadou je prosté a jednoduché: "pokud možno neškoď."
 tinas 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:09:40)
Libíku,
soudím tak podle reakcí spoludiskutujících. Většina lidiček tady je pro lhaní a podvádění.


 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:11:55)
Není vinou těchto diskutujících, že to tak vidíš. Já to zas vidím tak, že většina tady je pro to - hlavně neubližovat. Někteří prostě zas nechápou tu tvou snahu - tzv. pravda bez ohledu na důsledky a oběti.
 tinas 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:17:25)
Jak neubližovat? Copak mu neublížila už tím,že z něj udělala paroháček a lhala mu? Neřekla mu,že spala s jiným chlapem neřekla mu,že to dítě co čeká je cizího chlapa. To ti nepřipadá jako ubližování?Slávka podváděla a podvádá dál a to ti připadá správné? Proč jste ochotné omlouvat takovou sprostotu,kterou udělala vůči tomu chlapovi? K čemu je potom manželství,když si stejně můžeme lhát a spát s kde kým? Není to všechno přežitek?

Jak už jsem tu psala Nemáme dělat druhým to co nechceme,aby oni dělali nám!
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:20:14)
ty vole, já ten projekt nedokončím:))
Tinas, polopaticky,

JAK MU UBLIŽUJE, když on TO SAKRA NEVÍ. Miluje jí, miluje kluka, nic mu neschází, kde je ten jeho úkor? CO SE MU DĚJE?
 tinas 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:33:29)
Třeba tím,že ho využívá k dosažení svého cíle.

To ti opravdu nepřipadá ani trochu neetické to co udělala a dělá?

Podle tvého vidění je to jako ,když se řekne,že vlk se nažral a koza zůstala celá. Slávka sice podvádí a lže,ale nic se neděje,protože otec o tom neví a dítě potřebuje rodinu.

Jak tedy vidíš Slávku ty?
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:42:18)
Pro ni by bylo daleko jednodušší to vybalit, ona trpí, svědomím, nejistotou. On ví prdlajs. Kdo neví o nevěře, logicky jí nemůže trpět.

Já si nedtroufám soudit jaká je Slávka, já ji neznám.
Ale jistě prožívá blbé pocity v souvislosti s tím, že to udělala.
Její manžel je v klidu. Můžeš mi říct, jak konkrétně trpí tím, že z něho, jak ty říkáš, udělala paroháče, když o tom nemá tušáka?
Ale konkrétně.
Co mu je?
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:49:28)
Jak trpí tím, že ho využívá?
Trpět rovná se: sedět s hlavou v dlaních, mít bolesti břicha, nechutenství, úzkost, strach, pocit frustrace, zklamání, obavy, nespavost, beznaděj, milion symptomů.

Řekni mi, prosím tě, jeden, který má Slávkovec a je zapříčiněn tím, že vychovává a miluje dítě, které možná vzniklo při pohlavním styku u něhož nebyl, aniž tuto skutečnost ví.

Chtěla bych vědět, jak ten pán trpí a jak přestane trpět, až mu Slávina řekne: "Ferdo, to je fajn, že máš rád malýho, ale hele, tvůj není"

Chtěla jsem se včera bavit o pravdě, ale vidím, že nechápeme ani slovo utrpení.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:26:14)
Tinas - souhlasím - a proto - rozhodně pokud by manžel ujel a měl bokovku, nechci, aby mi to věšel na nos ve jménu čehokoli, byť Ty to nazýváš pravdou.
Slávku soudíš a neznáš, vůbec nepřipouštíš, že by tam bylo něco v článku nevyřčené. Ale ve fungujících párech je mezi nimi něco, co se vlastně nedá popsat. Takže článek je krátký a nikdo, kromě Slávky nemůže s jistotou říct - proč to udělala tak, jak to udělala. Je tam mnoho možná a kdyby. Ale máš pravdu - odsoudit někoho je strašně jednoduché. Já jsem ten správný a pravdivý a pravdomluvný člověk, ať to stojí, co to stojí. Ostatní jsou slaboši, v lepším případě. Ale to nic. Jednou Ti to všechno třeba dojde. Jen aby jsi svou pravdou za každou cenu až příliš neztratila.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:27:57)
Libiku - ale jdi. Už voluješ?~k~
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:33:15)
Měla bych se toho nešvaru zbavit, znám ale lidi, co v nebeském údivu volají "ty pi*o", byť mají vzdělání a možná ani nezahýbají protějškům:)
 tinas 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:39:03)
Xantipo,

fakta poskytla Slávka sama.

- Vlítla do postele s nějakým chlapem,přestože má manžela? ANO

- Pořídila si s ním dítě? ANO

- Vyřešila to tak,aby nikomu neublížila,když už byla tak nezodpovědná ? NE

Myslíš,že řešením partnerských konfliktů je nevěra? Já ne,takže pokud tím Slávka chtěla řešit svůj partnerský nesoulad moc si nepomohla.
Pokud byl sex jenom tak pro potěchu taky si moc nepomohla. Snad si alespoň užila. :-)
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:49:27)
Tinas - jak můžeš tvrdit - vlítla do postele s jiným a pořídila si s ním dítě. Prostě se to stalo - tak se to někdy schruje. Netvrdím, že to je super a běžná věc, ale když se to stane, je nejlepší to udělat tak, aby člověk dál neubližoval. Slávka se prostě rozhodla z nabízených možností řešení celé situace vybrat tu, která je dle jejího mínění nejlepší. Teď je na ní se s tím popasovat. Ostatně - paroháč je chlap, jehož manželka si prostě odskočí jinam /je jedno, jestli jednorázově, nebo častěji ze sportu/ a z nějakého důvodu to vyslepičí - třeba kamarádce. Když nechci ubližovat, tak snad sakra mlčím.
 petluše 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:52:25)
Tinas jak tohle chceš řešit bez toho abys někomu ublížila? Potratem...zabiješ dítě. Říct pravdu, v lepším případě bude následovat krize vztahu, v horším rozchod, rozvod.Lhát... manžel vychová kukačku.

Pokud bych byla tchyně, tak bych se hlavně zamyslela nad tím jaké je synovo manželství, pokud je spokojené a on je šťastný tak bych to neřešila a nechala si to pro sebe. Protože Pokud bych mu to řekla, rozvedl se bude nešťastný, bude platit alimenty (těch se i když není otec nezbaví). Ovšem ovlivnilo by to můj vztah ke snaše, to určitě.
 petluše 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:54:15)
Tinas a ty víš že Slávka spala s "kdekým"? Co když to byla jednorázová něvěra Neomlouvá jí to ale já v tom vidím rozdíl.
 tinas 


Pánové vyjádřete se !!! 

(11.7.2008 12:07:37)
Škoda,že sem píše tak málo chlapů. Moc by mě zajímalo,jak by to viděli oni. Jestli by jim bylo jedno jestli jejich manželka spala s někým jednou nebo x krát. :-)
 10.5Libik12 


Re: Pánové vyjádřete se !!! 

(11.7.2008 12:30:14)
Tinas, pobíráš nebo ne?

Muži ti nemohou odpovědět, jestli by jim vadila situace,kdy by nevěděli, že jim žena spala jinde.

Logika je báječná věc.
 tinas 


Re: Pánové vyjádřete se !!! 

(11.7.2008 12:46:56)
Libíku,
možná nepobíráš ty. Ptala jsem se na to jestli je rozdíl mezi tím,když jejich žena zahne jednou nebo víckrát a ne na to jestli jim vadí to,že nevědí,že je žena podvídí a strká jim cizí dítě. :-)
 Xantipa. 


Re: Pánové vyjádřete se !!! 

(11.7.2008 12:52:27)
Tinas, já myslím, že pokud je to často /ze sportu/, tak je dost velká šance, že se to provalí. Pokud je to jednorázovka, tak manželovi nemusí vadit nic,protože se to prostě nemusí dozvědět. Záleží na manželce. Ale já osobně /jako žena/ bych po těch letech jednorázovku - resp. jednonocovku - překousla a odpustila, kdyby z toho měl být sport, tak bychom už spolu nebyli dávno.
 Xantipa. 


Re: Pánové vyjádřete se !!! 

(11.7.2008 12:53:26)
Tinas - co je to zahnout víckrát? 2x za život?, 3x, každý rok, každý měsíc, každý týden? Toť otázka.
 Martina, 2 kluci 


Re: Pánové vyjádřete se !!! 

(11.7.2008 15:27:11)
Jsem dáma, přesto se vyjádřím :-)
Kdyby mi zahnul 1x, přejdu to - úlet.
Kdyby vícekrát, přemýšlím, proč to dělá, co je mezi námi špatně.
Já měla taky přestavu, že co nechci, aby se dělo mě, nedělám ostatním - to funguje v 95% situací, ale v těch zbývajících 5% asi to tělo na mozek vyvíjí nátlak, aby PODLEHL :-))
 Evka 
  • 

Re: Strach 

(11.7.2008 13:37:34)
Mila Tinas,

nejsme primárně pro lhaní a podvádění. Nicméně, pokud tato situace nastala (článek kupříkladu není cvičení, jak zjistit postoje českých žen k nevěře :-)), pak se ta naše polovička "pro lhaní a podvádění" snaží vzít v potaz situaci toho kluka a toho táty. Všimni si, že Slávčino štěstí, nebo zajištěnost nezohledňujeme. Jde o ty dva, co byli do této situace natlačeni. Jak k tomu přijdou, když se teď dozvědí pravdu? Tatínek se rozhodne a klukovi zbydou oči pro pláč.
 SnowWhite 


Re: Strach 

(11.7.2008 22:39:08)
Kluk bude mít možná oči pro pláč, ale to by měl stejně, kdyby se situace řešila hned jak vznikla. Možná by ani žádný oči neměl.... Tatínek nebude po zbytek života za vola, neboť dostane šanci se svobodně rozhodnout o něčem, o čem by se rozhodnout měl zejména on sám. (Nechápu jak to, že vám nedochází, že byl totálně podveden a teď se budete ohánět očima pro pláč toho kluka) Kluk za to sice nemůže, ale je to dítě a má prostě smůlu, neboť pro dítě se v normálních vztazích rozhodují vždy oba dva.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 22:44:20)
Proč by měl být za vola. Naopak - získá. Neustále se ptám - kde bereš jistotu, že otec dítěte chce nějaké potvrzení něčeho. Stále říkám, že pokud má pochybnosti, s kterými se nemůže srovnat, mohl jít na test. To bylo jeho rozhodnutí - nešel. Rozhodl se sám. Předpokládám, že Slávka si vše nechá jen a pouze pro sebe~j~
 Xantipa. 


Re: Strach 

(11.7.2008 22:47:25)
Kluk za to sice nemůže, ale je to dítě a má prostě smůlu, neboť pro dítě se v normálních vztazích rozhodují vždy oba dva. - no krása, jak ohleduplné k dítěti, které ovšem na rozdíl otce na výběr nemá. A jsi si jistá, že vždy rozhodují oba dva? Ehmehm - dost často ne. Nikdy jsi neslyšela o normálních párech, kde budoucí otec byl poněkud překvapen, když mu partnerka oznámila, že čeká dítě?
 Martina, 3 synové 
  • 

Re: Strach 

(12.7.2008 9:26:57)
Někdy bývá neméně překvapena i budoucí maminka... Představa, že se děti rodí z rozhodnutí rodičů je poněkud naivní.
 SnowWhite 


Re: Strach 

(12.7.2008 14:58:15)
Nevím proč by měla být naivní. Pokud jsem překvapena, že čekám dítě, oznámím to potenciálnímu otci, ten je překvapen také - patrně jsme úplní blbové, ale co pro vás neudělat. Ovšem potom následuje možnost reakce OBOU stran a dohoda o dalším postupu. Pokud budu překvapena a nebudu se cítit na to být matkou, mohu to řešit, stejně tak jako otec. Pokud mu narvu dítě, které není jeho dost jsem ho v jeho právech obešla. Zato jsem ohleduplná - spíše bych to nazvala nezodpovědná a příliš posraná strachem, aby mě náhodou neopustil, takže ho radši podvedu a budu mu do smrti tvrdit, že to bylo tak jak by se to normálně mělo stát. Moje děti se obě (brzy všechny tři) narodily z rozhodnutí rodičů - vždy bylo sice početí neplánované více či méně, ale po zjištění, že tomu tak je chtěné. Tedy u prvního překvapující, u druhého chtěné, ale radši později než dřív a až u třetího chtěné (zejména ze strany manžela) - já bych byla spokojená s tím, co mám.....ale vždy jsme se rozhodli společně. Připadá mi to běžnější forma než někoho podrazit. O TOM CELOU DOBU diskutujeme. Pokud (a již je zcela patrné že ano) vy volíte formu podvodu jako běžný postup v životní situaci asi nemáme šanci najít společnou řeč.
 Xantipa. 


Re: Strach 

(12.7.2008 15:19:48)
Snow - takže, aby nedošlo k mýlce, všechny mé 3 děti jsou počaty po vzájemné dohodě, žádná náhoda v tom nebyla, přesto bych nikdy netvrdila, že pokud je početím dítěte překvapena žena, muž či oba partneři, že jsou to blbci. Vidím, že přes svou dokonalost nedokážeš vidět, co se taky všechno může stát. Jestli se Ti zdá, že lepší řešení je jít na potrat, tak v tom se taky budeme rozcházet. Já sama bych v Slávčině kůži na potrat nešla, protože osobně s potratem z důvodu, že dítě se zrovna nehodí, nesouhlasím. Ale respektuji právo druhé ženy takto se rozhodnout. Slávka to třeba cítí jako já. Další už jsem několikrát opakovala, takže je to zbytečné. Jen Tě žádám, abys laskavě nenazývala druhé blbci - já jen, aby Ti třeba někdo nenapsal, že než tohle napíšeš o lidech v poměrně běžné situaci, tak ať se nejprve podíváš do zrcadla.;((
 SnowWhite 


Re: Strach 

(12.7.2008 17:29:51)
Xantipo, máš pravdu. Dobře, omlouvám se za expresivní výraz použitý nevhodně. Nejsem dokonalá a ani si to o sobě rozhodně nemyslím. Jistě se taková situace, kdy jsou partneři zaskočeni neočekávaným těhotenstvím může stát a patrně je i dost běžná. V čem se neshodneme je věc přerušení těhotenství, ale ta je tak zásadní, že vůbec nemám potřebu přesvědčovat, že moje řešení je to správné. Každý má jiné pocity, priority...atd. Neříkám ani, že bych šla na potrat já a rozhodně to nedoporučuji ani Slávce, JE to ovšem jedna z možností řešení. I já beru potrat v životě jako krajní řešení nicméně jako řešení.
Jen jsem se snažila celou dobu vyjádřit svůj názor a tím je nesouhlas s řešením - spíše neřešením nastalé situace. Rozhodně v teoretické rovině, neboť nikdo nemá právo jinému podsouvat řešení. Diskuse z mého pohledu byla po dlouhé době z těch podnětnějších, ukázala, že opravdu každé z nás záleží na jiných hodnotách. Podle mě je třeba ne zcela důležité, co to dítě - z pohledu některých z vás, je to ode mě nepochopitelné. Já to beru jako diskusi nad nadneseným tématem, nikoliv jako odsouzení autorky. Slávce opravdu přeji, aby jí to dopadlo dobře. Článek podle mého názoru napsala proto, že jí z celé situace není hezky a že ví, že to nebylo tak úplně košer a trápí se tím. Nebo možná netrápí, ale už tím vším prošla a prochází a ví tedy přesně nad čím vším se v tomto případě dá uvažovat......Od ní to bylo opravdu podnětné, protože jít s vlastní kůží na trh (navíc jako je tento) vyžaduje opravdu odvahu.
 Teraza Horáková 


Re: Strach 

(12.7.2008 18:17:13)
a mně připadá přehnané, že z tohohle článku zavedete celou debatu k někdejší možné existenci či neexistenci dítěte.

Zase taková tragédie to ve své podstatě není. Jak jsem psala, já bych nevydržela a manžel by to dávno věděl, buď by to ustál nebo ne..... (a ne, nejsem se vším v životě rychle hotová a nejsem dokonalá ani trochu - takhle prostě funguje náš vztah a myslím, že bych se hodně trápila atd). Ale je i hodně jiných možností.

V tomhle případě bych asi pokračovala v zatloukání a vyzpovídat bych se došla do kostela.... Zní to asi blbě, ale nemyslím si, že sdělit to v tomhle věku a po takové době je řešení. Svědomí nás trestá tvrději, než je nutné a pro nás by to rozvrat určitě znamenalo.

 SnowWhite 


Re: Strach 

(12.7.2008 14:51:00)
Samozřejmě jsem o nich slyšela, taky podobné záležitosti nejsou nic chvályhodného. Jenom nechápeš, že se mi příčí udělat podraz a pak za něj být ještě chválena. Ohleduplnost k dítěti? Co tím jako myslíš? O stejnou ohleduplnost se v mnoha rodinách jedná když se rozhodnou, že se rozvedou!
 Evka 
  • 

Oči toho kluka 

(11.7.2008 23:49:35)
SnowWhite, my ale neříkáme, že ta situace je OK. Není. Ale stejně jako Xantipa si myslím, že ten tatík může mít toho kluka rád, i když je to kukaččí mládě. Pro Slávku je to život ve lži, ale Tvoje řešení, jak jsi naznačila, že by kluk třeba žádné oči neměl, mi přijde děsivější. Lež ne, ale zabít děcko ano?
 SnowWhite 


Re: Oči toho kluka 

(12.7.2008 15:06:16)
Já jsem též přiznala, že bych v kůži Slávky být nechtěla a nevím, jak bych se zachovala tváří v tvář celé situaci (nikdo nezná celé pozadí). Na druhou stranu o zabití kluka by se jednalo v případě, že by Slávka teď přišla a praštila ho do hlavy sekerou. V případě, který naznačuji, se o zabití nejedná. Ale to je jiná debata a vůbec jí tu nechci začínat.
Šancí na řešení měla mnoho, vybrala neomylně tu nejhorší - chránila sebe (nikoliv dítě!) prostě se bála, že ulítla a zůstane sama a na novou situaci bude zcela sama odkázaná jen a jen na své schopnosti (je na každé z nás jak se v této situaci zachová, jedna odvážně přivede dítě na svět, jiná volí formu přerušení těhotenství) Nemluvím ani o tom, že mohla této situaci předejít (někdo tu zmiňoval ochranu, dobře dokážu si představit, že při neplánovaném úletu, není hned po ruce, ale existují i jiné formy, případně postkoitální pilulka.....) Já zde ale neřeším, nemám na to právo, co všechno mohla Slávka udělat a neudělala. Já jen znovu a opakovaně říkám, že je úlet žít ve lži, kterou zničíš vztah, jež by měl být založen na vzájemné důvěře, lásce a bůhvíčem ještě......... Asi toho necháme, protože evidentně se to zde rozdělilo na dva tábory, z nichž ani jeden není ochoten uznat argumenty toho druhého.
 Evka 
  • 

Re: Oči toho kluka 

(13.7.2008 0:05:25)
Já myslím, že svoje argumenty docela uznáváme. Jenže tahle siruace je naprosto patová. Žádné řešení není správné. A oba tábory se snaží najít řešení, které z toho svého pohledu vidí jako menší zlo. Třeba život ve lži, kontra potrat. Asi jim všem třem popřejme, ať to nějak zvládnou a my se potkejme v nějaké další diskuzi.
P.S. A doufám, že Tinas někdy nepíše článek o těch svých perníčcích...!
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(11.7.2008 11:15:08)
Ivánku, nic jsi nepochopil:)

(Dědeček Hříbeček, připomenut nedávno Monty:))

Aneb milá děvčata, ta debata je vytěžena a já jdu něco pracovat, papa
 Zubatac 


Re: Strach 

(13.7.2008 21:30:36)
Tinas, a jak víš, že chtěla být Slávka zajištěná, možná vydělává tolik, že by dítě zvládla v pohodě sama.. proč jí podsouvat něco, o čem nic nevíme....Důvodů, proč se tak rozhodla, může být milion... a peníze to vůbec být nemusí.
 Zubatac 


Re: Strach 

(13.7.2008 21:14:31)
Tinas, promiň, ale kdyby náhodou ujel tvůj muž - čistě hypoteticky samozřejmě, pak by ti to řekl, tak hnedka spálíš mosty, protože tě podvedl? Všichni jsme omylní a jak k tomuhle přijdou děti? Potrestáš viníka, ok, ale co všichni ostatní, kterých se to také týká... a co ty, byla bys šťastnější? Sama s dětmi? Já jenom doufám, že pokud můj muž někdy ujede, nedozvím se o tom. A pokud ano, tak se s tím prostě budu muset vyrovnat... Kvůli nevěře partnera bych se nerozvedla. Teda pokud by samozřejmě nechtěl on, protože ta druhá "je prostě báječná a nemůžu bez ní žít...". Jinak pro mě manželství a především rodina stojí výš, než fakt, že můj partner jednou někde ulítl...
 tinas 


Re: Strach 

(14.7.2008 7:53:57)
Já bych se rozvedla a manžel můj postoj v tomhle ohledu zná už z dob,kdy jsme se seznámili. Nechci být s někým,kdo mě podvádí. Chci být s někým,kdo stojí o to být se mnou.
S manželem bych se rozvedla já a ne děti! Rozhodně neuznávám vyřizování si účtů prostřednictvím dětí. Děti nejsou náš majetek a mají právo mít otce i matku. Manžel k nim má naprosto stejná práva i povinnosti jako já.Když jsem byla těhotná chodil manžel se mnou i na gynekologické prohlídky o tom,že bude u porodu není potřeba ani diskutovat. Ty děti jsou prostě od začátku jeho stejně jako moje a oba máme stejná práva v rozhodování o výchově.
Nejsem zastáncem slepování vztahů za každou cenu. CO je z musu nemá podle mě valnou hodnotu,tak proč si dělat násilí?
Prostě nevěru neuznávám a nejsem ochotná jí tolerovat.
 Líza 


Re: Strach 

(14.7.2008 9:07:10)
Tinas, jak bys to udělala, rozvést se tak, aby se "nerozvedly" i děti? Přinejmenším děti přijdou o společnou domácnost, a ať už by je měl v péči jeden z vás nebo byste měli střídavou péči, tak je dost naivní si myslet, že děti rozvodem nepřijdou o rodinu a že je to nijak nepoznamená.
 tinas 


Re: Strach 

(14.7.2008 9:25:31)
Víš Lízo,
já si myslím,že někdy je pro děti lepší,když se rodiče rozvedou a děti mají dvě domácnosti,než,když jsou rodiče spolu,hádají se a děti jsou toho svědky. Moji rodiče se taky rozvedli a já jsem ráda,že to udělali.
Já bych byla pro střídavou péči a nebo bych byla i ochotná v zájmu dětí nechat je u manžela. Je to o tom,že on jim dokáže zajistit vyšší životní standard než já. To je prostě fakt a navíc tím,že se s ním rozejdu já nepřestává on být milujícím otcem. Naše děti miluje a já vím,že se v tomto směru na něj můžu spolehnout. Nejsou to moje nebo jeho děti,ale naše děti.
 Líza 


Re: Strach 

(14.7.2008 9:27:18)
Jenže tady se rodiče nehádají...
 tinas 


Re: Strach 

(14.7.2008 9:33:11)
Lízo,
odpovídala jsem Zubatac,na to jestli bych se rozvedla,kdyby manžel ujel. Napsala jsem,že ano a,že můj muž tenhle můj postoj zná vlastně od seznámení.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(14.7.2008 10:14:07)
Tinas,
co je něvěra, je to jakési selhání jednoho ze dvou. Ty jsi k nevěře nekompromisní a netoleruješ jí.
No vidíš, moje sebejistota ve vztahu k případným vlastním chybám není tak nadprůměrná, jsem člověk. Někdy se vztekám, někdy blbě parkuji, většinou nestíhám, pořád dělám nějaký věci, které dosvědčují to, že se peru s emocemi a vlastním špatným odhadem situace.

Pokud bych(čistě teoreticky) podlehla nějakému muži, tak ve jménu svého výsostného vztahu k manželovi, nikdy nedopustím, aby byl on ponížen a zaskočen, aby to musel řešit. Nemůže za to, že já občas ovařím knedlíky, stane-li se mi to, vyhodím je a uvařím mu něco jiného. Nezatahuji ho do svých průserů, nezaslouží si to. Totéž očekávám od něj.

Nechápu konkrétní výluku z jednoho druhu chyby a nevěřím, že neděláš (neděláte) naprosto žádné.;)
 tinas 


Re: Strach 

(14.7.2008 11:29:24)
Víš Libiku,
já to mám takhle.Myslím si,že manželství-partnerství má býti založeno na důvěře a na té je pak důležité stavět vše ostatní. Pokud tam ta důvěra není je to podle mého soudu špatně.

Oproti tomu třeba ty špatně uvařené knedlíky,nebo špatně zaparkované auto rozhodně nestavím na stejnou úroveň tomu,že mi manžel bude zahýbat. Sorry,ale tam fakt rovnítko nemám. Knedlíky jsou hovadina,nad ,kterou každý soudný člověk mávne rukou,ale to jestli můj partner spí s někým jiným je pro mě rozhodně věc důležitějšího významu.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(14.7.2008 21:03:40)
Tinas, já jsem to myslela tak, že při nejlepší vůli někdy prostě udělám chybu a pokud ji udělám, snažím se ji uklidit manželovi z cesty a ne mu ji naservírovat:), protože naše vzájemná důvěra je založena na tom, že se máme hodně rádi a přejeme si to nejlepší

;)
 Jíťa 
  • 

Re: Strach 

(15.7.2008 10:26:59)
jen mě tak napadá: Jak si můžeš být jistá, že ti je manžel věrný? Pokud zná tvůj nekompromisní postoj k nevěře, byl by blázen, aby se ti s tím, v zájmu důvěry mezi partnery, přiznával. On vlastně má možnost si ze dvou zel vybrat to, které se mu bude zdát menší - buď ti bude lhát, čímž ochrání vaše manželství, nebo se ti přizná (přece pravda je pro tebe tak důležitá) a odejde od vás. Jinou možnost nemá.
 Líza 


Re: Strach 

(14.7.2008 10:41:53)
Tinas, já nevím. Nevěru na jednu stranu odsuzuju, na druhou nemůžu ani sama říct, že se mi to nikdy nemůže stát, stejně jako věřím svému muži, ale taky nemůžu vyloučit, že by se mu to někdy mohlo stát. Nevěru ale nepovažuju za definitivní důvod k rozvodu.
 tinas 


Re: Strach 

(14.7.2008 11:34:36)
Lízo,
ale já přece taky nemám nikde psáno,že manžel za pár let nezblbne do nějaký 20-ti letý sekretářky. To nevím ,ale za sebe můžu říct,že já prostě nevěru neuznávám a netoleruji a tudíž jí sama nevyhledávám.Soudě podle manželova chování a řečí usuzuji,že i on je s námi šťastný a spokojený.
 Teraza Horáková 


Re: Strach 

(14.7.2008 20:19:44)
Lízo, já už teď taky nevěru nepovažuji za definitivní důvod k rozvodu. Čas sebere iluze a otupí hroty radikálnosti (samozřejmě i společné děti, zážitky, majetek). Ale myslím, že náš vztah by na ni dojel..... důvěra, opora, pohoda, to celé by se asi vytratilo. Takže ne apriori kvůli nevěře, ale následně kvůli tomu, že ač dospělá, nedokážu být natolik tolerantní, abych to schroupla snadno.

Někteří lidé zvládají i tohle, závidím jim to. Na straně druhé, ono je to oboustranné, vím zcela jistě, že můj muž by to bral stejně. Nevím, jakými pokušeními prochází on, já potkávám hodně zajímavých mužů, ale pokušení se nekoná..... asi pro mne sex nebude prioritní a nic jiného hledat nepotřebuji.

Ten případ, o kterém se tu bavíme, je ale o jiném problému. Kdyby přišla domů hned, sdělila "jsem těhotná a stalo se tohle....." byl by bugr a manžel by dostal příležitost se s tím vyrovnat. Tady už došlo k citové vazbě mezi tátou a dítětem a asi bych neměla na to, tohle rozbít a všem ublížit. Vůbec nejde o ten hřích jako takový, ale o to, co mezi nimi existuje a pro oba je důležité.
 Jíťa 
  • 

Re: Strach 

(15.7.2008 10:19:19)
tinas, přeji ti, aby ti život nikdy nenafackoval a tys nemusela svoje radikální názory nikdy revidovat.

Promiň, připadáš mi strašně naivní. Čistě hypoteticky: Manžel ti ublíží nevěrou, ty ho stále ještě miluješ, přesto zachováš chladnou hlavu a v klidu se rozejdete, aniž by to nějak výrazně poznamenalo děti...
Buď jsi absolutní stoik, kterého nic nerozháže, nebo neskutečná naivka!
 tinas 


Re: Strach 

(10.7.2008 19:41:02)
Evko,
které perníčky myslíš?
 SAROSKA 


Re: Strach 

(5.8.2008 10:12:37)
ANO SOUHLASÍMR^
 dahu 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 19:53:28)
Libiku, nechápu... ať se těší na co? To jako, že každý musí při sebemenší sexuální choutce skočit na prvního chlapa, kterého potká??? Já sama jsem zatím takovou hormonální bouři ve svém životě nezažila (a nejsem už nejmladší) a i stereotypu (o kterém jsi se zmínila o pár příspěvků výše) si myslím své! Považuju to od tebe za poněkud slabošské a vůbec se mi nelíbí, že podle sebe soudíš taky ostatní. Ale jinak ti přeju spokojený sexuální život, pokud možno se stabilním partnerem.
 tinas 


Re: Strach 

(8.7.2008 19:59:18)
Stereotyp ve vztahu je zcela individuální a je každého věc,jestli na vztahu pracuje nebo ho nechává ustrnout.
Jak už jsem psala pořád mi stojí za to do vztahu investovat,protože se mi to bohatě vrací. Snažím se dávat všechno,ale taky všechno chci dostávat. Nedělá mi problém udělat mu laskavost protože vím,že mi to rád oplatí a dobré slovo a úsměv nic nestojí. Stačí si najít pár společných zájmů a chuť být spolu a pak žádný stereotyp nemá šanci. :-)
 Jíťa 
  • 

Idealismus 

(8.7.2008 20:20:19)
V 35 znáš všechna tajemství života. Víš, že budete spolu šťastní až do smrti. Nikdy už se ti nerozbuší srdce při pohledu na jiného chlapa. A pro jediné šlápnutí vedle (ať už tvoje nebo partnerovo) bys byla ochotná váš pěkný vztah zahodit.
 tinas 


Re: Idealismus 

(10.7.2008 11:31:25)
Jíťo,
ale já jsem netvrdila,že se ráda nekouknu na hezkého chlapa nebo manžel na hezkou holku. Tvrdím,že si musíš uvědomit co je v sázce. Jestli ti ta chvilka potěšení stojí za to ztratit to co máš. Mě tedy ne a podle toho co mi manžel říká soudím,že ani jemu to za to nestojí.
Co mi život přinese opravdu nevím a proto se snažím užívat si každou chvilku,kterou jsme spolu. Dostala už jsem lekci v tom,že jeden den můžeme být v pořádku a druhý den mi oznámí,že manžel má rakovinu. Život není spravedlivý a i když u nás to byl prozatím bod pro nás nikdy nevím co se bude dít do budoucna a proto prostě žiju na plný pecky.
 10.5Libik12 


Re: Strach 

(8.7.2008 20:08:22)
Že se ještě jednou zamiluje, bude jí bušit srdéčko a bude na někoho myslet od rána do večera.

V inkriminovaném příspěvku jsem se ohrazovala proti ztotožnění mého nicku se sexuální choutnicí, jak vidím marně.

Dobrá, milá děvčata hysterická. Zrovna teď si zapiště za uši a do notýsku, že pokud někdy (jednou) v životě ujedete, protože to bude hezké a bude to mít smysl, tak to hóoonem vyblijete mužíkovi.

Protože, co je vám do toho, že je to fér dobrej chlap, jen mu nandejte svou svatou pravdu o své sebestřednosti, ať se práší za kočárem.

(tento příspěvek není určen TINAS)

 Lizzie 


Re: Strach 

(8.7.2008 23:18:27)
Dahu,

není to o stereotypu..občas máš prostě jen pro jistou osobu slabost, třeba:)
 Cow :-) 


Re: Strach 

(8.7.2008 23:25:38)
Lizzie, když máš pro jistou osobu slabost, jak říkáš, tak máš ale dost rozumu to utnout, nebo ne?
Podle mě je to věc rozhodnutí. Buď člověk chce nebo ne.
 Lizzie 


Re: Strach 

(8.7.2008 23:42:39)
Cow,

to je právě to...nevím, kdy k tomu dostatku rozumu dojdu, jestli někdy vůbec. Se mnou je to těžký,jsem hodně impulsivní a potřebuju se hodně zaláskovat...třeba zmoudřím, doufám.
Kdysi jsem si říkala...nevěru nikdy..ani odpustit..teď na to koukám jinak..os. i rodinné důvody. Proto neodsuzuju.

 Cow :-) 


Re: Strach 

(9.7.2008 0:11:26)
Lizzie, být impulzivní a "nemít rozum"...to snad lepší se nevdávat a neplánovat rodinu??? Mít děti si přece jen vyžaduje dávku zodpovědnosti.;)
 Lizzie 


Re: Strach 

(9.7.2008 0:13:23)
Cow,

kdyby všechno bylo tak jednoduchý...,-)
 werity 


Re: Strach 

(9.7.2008 19:55:35)
souhlasím
 Lizzie 


Re: Strach 

(10.7.2008 9:42:26)
Jsem ráda, že to někdo pobral..
 +++zuzee 


Re: Strach 

(9.7.2008 11:17:29)
Souhlas, rozum by měl zvítězit
 Zdenka 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 23:38:58)
Já taky souhlasím.

Ale některé Tvoje odpůrkyně asi nepřesvědčíš, když je někdo frigidní, tak snáz vydrží být věrný celý život :-) Žila jsem 5 let s chlapem, byla jsem jeho první partnerka, začal se mnou chodit ve svých 30 letech z rozumu ... I když jsem se všemožně snažila náš vztah udržovat, tak se to prostě nedalo. Před koncem našeho vztahu jsem mu byla nevěrná, to že se to stalo byl pro mě jeden z hlavních signálů, že ten vztah už je opravdu o ničem. On se o mojí nevěře nikdy nedozvěděl, proč bych mu to měla říkat?
Kdyby mě byl stálý partner nevěrný, tak bych rozhodně nechtěla, aby za mnou z ničeho nic přiběhl a všechno na mě vysypal. Ale kdybych měla vážné podezření, tak bych se ho zeptala a chtěla bych slyšet pravdu. Nejsem idealista, vím že se to stává, odpustila bych mu a snažila bych se nevyčítat.

Já jsem v trochu jiné situaci než autorka, v něčem lehčí v něčem těžší, ale chápu jí, stalo se a teď s tím prostě už musí žít. Podle různých statistik je těch kukaček opravdu až desítky %. Jednou byl na tohle téma pořad v rádiu a to jsem koukala, kolik lidí tam volalo a psalo SMS. I tací, kteří velmi dobře tušili a dokonce i tušili, čí to jejich dítě je, a přesto říkali, že ty kukačky mají stejně rádi jako své biologické děti :-)
 Cow :-) 


:-))) for dne:-) 

(9.7.2008 0:08:22)
Zdeno, můžeš mi sdělit, na základě čeho tvrdíš, že kdo je frigidní, ten je snáz věrný celý život?
Ona je nějaké rovnítko mezi věrností a frigiditou???

Co když je to jinak? Např. tak, že spokojená ženská se nebude ohlížet jinde? A ta nespokojená bude řešit problém nespokojenosti se svým partnerem???

 Tatchud 29 let, syn 2roky+3měsíce 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 9:54:28)
Taky mi ten začátek komentu přijde trochu ujetý - já jsem chlap a rozhodně se nedá tvrdit, že bych byl sexuálně málo aktivní (nebo bych spíš přesněji řečeno byl rád mnohem aktivnější, ale manželka má chuť podstatně méně často). Ačkoli bych tedy doma řádil rád a bez problémů denně - mám smůlu a nerad, ale musím se přizpůsobit. Jsem s partnerkou (dnes již manželkou) přes 15 let a nikdy jsem nic neměl s jinou (v dnešní době už asi úchylka - že by "furtmonofilie";). Přestože nízká frekvence sexu mi (asi jako většině normálních "zdravých" chlapů) vůbec nevyhovuje, tak jsem se s tím holt musel smířit. Osobně si neumím představit odskočení si z nadrženosti bezdůvodně jinam a pár mých známých, kteří to klidně praktikují v mých očích klesli o pěkných pár příček právě proto, že jsou tak uboze slabí, že neumí udržet "ptáka v kleci" - přestože doma jim to funguje a nemají rozvrácené rodiny a frigidky s permanentní bolestí hlavy a únavou. Dosud jsem to bral jako tradičně mužskou záležitost - je vidět, že emancipace je všudypřítomná i v ne zrovna lichotivých vlastnostech.
Nevím, jak bych se přesně zachoval při zjištění nevěry mé manželky a matky mého dítěte. S největší pravděpodobností bych ji neopustil, ale už bych jí rozhodně nikdy nevěřil - podrazy neodpouštím a proto je sám nedělám. A nevěra není chyba (pochybuji, že se někdo splete a omylem vleze do postele k někomu jinému) - nevěra je podraz.
Já jako malý dostával největší výprasky se slovy: "To není za to, žes to udělal, ale za to, žes mi lhal". Mí rodiče nesnášeli lhaní a u mne je to dnes stejné.
Ale nikoho neodsuzuji - každý, ať si žije po svém (pokud se mne to ovšem netýká).
 Luki 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 10:47:18)
jééé, Tatchude, po přečtení tvého příspěvku mám pocit, že jsem ho psal sám :)
Je to vůbec možný aby existovala taková shoda? Jsem jen o trochu starší a věk dítěte se liší, ale jinak všechno úplně stejné do puntíku.
 +++ Zuzee 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 11:13:14)
jsem ráda, že aspoň někdo je věrný. Neboj nejsi sám - manžel taky nevěru odsuzuje. Jeho bývalá ho podvedla a byl to pro něj okamžitý důvod k rozchodu. Taky se mi nevěra příčí. Proč bych měla manžela podvádět - jsem spokojená a když se mi někdy něco nelíbí, tak si spolu promluvíme. A že bych byla frigidní jak bylo psáno výše.... to určitě ne. Byl to pěkně hloupí názor a já věřím že je více odpůrců nevěry a lidí co byly vždy věrní.
 Luki 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 11:27:51)
Mně podváděla moje bývalá přítelkyně, proto jsem k ní neměl důvěru.
Jsem asi citlivější muž, když jsem to vycítil, pak jsem se jí zeptal a ona to přiznala.
Dnes si myslím, že mezi náma láska nebyla, jinak by mi nebyla schopná nic takového udělat. Byla v sexu nadprůměrná, jak v četnosti tak ve výkonu. Leckerý muž by o takové snil. Jenže já jsem poznal, že to byla asi její jediná silná stránka.
Charakterově se mi příčila, lhala a podléhala svým pudům s mužem který byl zrovna nablízku. Stále jsem z ní cítil podlost při rozhovorech, uhýbala očima a nedokázala se rovně a zpříma dívat do očí při diskuzi.
Dnes jsem rád, že jsem se s ní rozešel, ikdyž to chvíli bolelo.
 +++zuzee 


Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 11:43:23)
Teď mi připadá, že mluvím se svým manželem. ty jeho bývalá ho podvedla s jeho kamarádem .O to víc ho to muselo bolet. Manžel to těžce nesl, chtěli se brát - ale už ho mohlo napadnout jaká je - v 16 otěhotněla, byla vdaná, 2 děti, opustila manžela i ty děti. Jaká matka a ženská toto vše může udělat?
 +++++ Zuzana 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 11:15:07)
A opravdu jsi se svou ženou už od svých 14 let jestli dobře počítám? Jestli jo tak máš mé sympatie.
 Luki 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 11:21:52)
chichi, tak to nejsem, to jsem teda přehlíd :)
 Tatchud 29 let, syn 2roky+3měsíce 
  • 

Víc jak 15 let (ale věří tomu jen Ti, co nás znají) 

(9.7.2008 14:04:18)
Ve skutečnosti jsme spolu už od mých deseti let (takže skoro 20let) - ale jednak tomu nikdo nechce věřit a navíc v mých deseti se ještě nedalo mluvit o lásce jako takové. Byly to jen hodně velké sympatie k holce, kterou jsem si jako jedinou ze všech pustil k tělu (naháněla mne ona) a nechal si kvůli tomu ze sebe dělat od ostatních srandu - no a nakonec to dopadlo tak, že jsme spolu dodnes a nikoho jiného jsme nikdy neměli a vůbec nám to nechybí. Šlape nám to samo od sebe - prakticky vždy už dopředu víme, jak by rozhodoval ten druhý, takže se ani celkem o ničem nedohadujeme a tím, že jsme vedle sebe vyrůstali pomalu jak sourozenci, tak jsme se vychovali sami sobě navzájem a nemůžeme před sebou nic tajit a nemile se překvapit - vždycky bychom to na sobě poznali. Máme odjakživa společný téměř vše - koníčky, kamarády, zájmy atd. a neumíme si představit situaci, kdy bychom to svévolně chtěli měnit. U nás by to bylo trhání od sebe siamských dvojčat srostlých mozkem.
 Insula 


Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 22:52:29)
No vidíš, a u nás je to obráceně. U nás "bolí hlava manžela". :-D :-D :-D
 Insula 


Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 22:53:01)
A přesto to pro mě není důvodem, hledat "to" jinde.
 Jíťa 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 11:24:19)
Aha, tys u nich tehdy byla, takže 100% víš, že i tehdy byli spokojení a nebyl tedy žádný důvod k úletu.

Píšeš správně: SPOKOJENÁ ŽENSKÁ NEMÁ DŮVOD.

Nespokojená by měla problém řešit s partnerem. Ale co když partner problém nechce vidět, nechce řešit, případně bagatelizuje apod. To má ženská hned sbalit kufry?
Co když prostě jen ve slabé chvilce ulítla a díky tomu zjistila, že vlastně ten její vztah je vlastně to, co od života chce? A teď se snaží za to všemi prostředky
(i nečestnými) bojovat.
 Škrpál 


Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 20:57:49)
Zdena nepsala, že mezi věrností a frigiditou je rovnítko, to sis vybájila.
Na tom, co psala Zdena je dost pravdy. Potom taky s věrností mají menší problémy ti, které nikdo nechce svést :-) Kdo ví, jestli sem Luki, Kravěnka a Tinas nepatří :-)
 Insula 


Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 22:57:46)
Tak to je taky dobrý. :-D :-D :-D Prý koho, nechce nikdo svést... :-D :-D O tom to přece vůbec není.
 Ivana Procházková 


Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 5:47:24)
Insulo,
pokud se bavíme o nevěře, která se přihodí protože "tělo chce" přestože rozum říká ne,
tak to je především o tom, aby se holka v takové situaci nejprve ocitla.

 Zdenka 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(9.7.2008 23:19:39)
Jako jediná jsi to pochopila správně :-) Někteří zde diskutující jsou trochu moc vztahovační ;-) I když Tatchud je zase trochu jiná kategorie, lidé, kteří svůj vztah založili už jako kamarádství ještě v dětství, ti si opravdu obvykle nevěru ani nedokážou představit. Já docela závidím těm, kterým vyšel jejich první vztah, že neznají to rozčarování a bolest z rozchodu. Každý rozchod člověka nějak poznamená, připraví ho o nějaké iluze a naopak přidá trochu cynismu :-( Mezi mými kamarádkami a spolužačkami vím o třech, které svůj dlouhodobý vztah založily už jako kamarádství v době základní školy. Všechny vztahy trvaly řadu let, ale ani jeden nevydržel, naštěstí tam nikdy nebyly děti. Bohužel všechny jsou teď přelétavé, neschopné někde zakotvit, možná až na jednu, která byla (možná stále je, nemám o ní moc informací) dlouhodobě milenkou o 30 let staršího ženatého pána. Jak často se v životě něco zdá dokonalé a pak se to zvrtne v úplný opak ... Tatchudovi jen přeju, aby jemu to vydrželo. (PS: V těch případech, co znám, se vždycky rozešla holka a pro kluka to byl blesk z čistého nebe.)
 +++++ Zuzana 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 9:45:00)
Taky bych nikdy manželovi nevěrná nebyla a to jsem příležitosti měla. Jestli ty jdeš do postele s chlapem který po tobě vyjede tak jdi děvka.
 TřebaJana 


Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 12:33:30)
Nikdy neříkej nikdy...
 Škrpál 


Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 12:37:31)
Zuzko, a co na tebe a tvé reakce říká tvůj psychiatr? Bereš prášky správně? Neměl by ti zesílit dávky? :-)
 petishee 


Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 16:08:15)
Nevím, jestli je nutné Zuzku urážet, vždyť má pravdu. Akorát tu teď slyším nějaké potrefené husy ;-)
 Škrpál 


Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 16:33:23)
Potrefené husy? Nebuď na sebe se Zuzkou tak tvrdá...:-) Zuzka a Angua to bude asi pořád jedna a tatáž rozumbrada, že?
 petishee 


Re: :-))) for dne:-) 

(11.7.2008 13:18:48)
Mně se zdá, že tady rozumuješ jenom ty - jak to tak pročítám. A ne, opravdu nejsem se Zuzkou jedna a tatáž osoba. Víš, ono někdy se to tak stane, že má i víc lidí jiný názor než ty, na to si zvykej.

Fakt je, že pokud jdeš s každým, kdo má zájem, tak jsi prostě děvka, ať se ti to líbí nebo ne. A to, že tady budeš někoho osočovat, na tom vůbec nic nezmění. R^
 Kashka 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(11.7.2008 13:20:55)
Jen poznámka ...děvka za to inkasuje platbu, pokud s někým jdu můžu být všelicos ale pokud za to nebudu brát peníze tak děvka nejsem...ne?
 Xantipa. 


Re: :-))) for dne:-) 

(11.7.2008 13:24:02)
Taky bych takovou nenazvala děvkou, ale osobou vysoce promiskuitní. Napsalas to dřív a je toR^
 petishee 


Re: :-))) for dne:-) 

(11.7.2008 15:11:02)
Já myslím, že tohle je slovíčkaření. Alespoň podle mých zkušeností se pojem děvka běžně užívá i pro osobu vysoce promiskuitní, která za "akt" nebere peníze, stejně tak prostitutka by mohla namítat, že ona přece není žádná děvka, ale osoba samostatně výdělečně činná, podnikající v oblasti erotických služeb (akorát teda neplatící daně, že jo... :-) ), popř. společnice, masérka nebo já nevím co.

To, jak věci nazýváme, na jejich podstatě nic nemění.
 Škrpál 


Re: :-))) for dne:-) 

(11.7.2008 17:50:04)
Holčičko zlá a hloupá, Zuzko alias Anguo, už se prosím dál neztrapňuj. Někdy možná budeš mít tolik štěstí, že dosáhneš normální lidské a slušné úrovně, a pak by ses za sebe určitě styděla. Tak ať potom nepláčeš...
 +++++ Zuzana 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 17:58:41)
Ne nejsme stejné osoby. Podle tvých názorů vidím že patříš mezi lehčí ženy. Chudák tvůj muž nebo přítel. tedy jestli se svým přístupem někoho máš.
 Škrpál 


Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 20:16:51)
Zase vedle, moudrá Zuzko. Žiju 9 let v harmonickém manželství. Jen se snažím být tolerantní, protože už takhle je to na světě těžký se zahořklými, zapšklými hysterkami, co všechno ví a nic je nezaskočí. Na takovou přihlouplou útočnou chytrolínu vypadáš i ty.
 +++++ Zuzka + 2 děti 9/2005 a 5/2007 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(11.7.2008 9:46:48)
Já si jako zapšklá hysterka nepřipadám.Mám kamerádku, která svému manželovi nevěrná je a pomáhala jsem ji s tím aby to neprasklo. Kdybych byla zapšklá hysterka asi toto pro ni nedělám. Jenom se mi nevěra příčí a už vůbec nechápu jak se může někdo vyspat s někým bez kondomu. Určitě se stane že manželé mají problémy, ale jde to řešit i jinak ne hned nevěrou.
 TřebaJana 


Re: :-))) for dne:-) 

(11.7.2008 13:51:22)
...a kdes přišla na to, že to řešila hned!? a hned nevěrou???
 Jíťa 
  • 

Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 15:00:49)
Nejde o příležitost, tu snad má každá a každý.

Jde o momentální stav těla a mysli. Prostě jednoho dne se s manželem pohádáš, dáš si pár panáků na uklidnění a do toho ti nějakej sympaťák zašeptá, jak jsi úžasná a už v tom lítáš...

Ale nepohádáš se s manželem, jen si dáš z nějakého důvodu pár panáků a osloví tě sympaták... a normálně jdeš domů uvařit manželovi večeři aniž by se cokoliv stalo. Chybí prostě to psychický vypětí po hádce.

Nebo se sice s manželem pohádáš, ale nedáš si pár panáků, sympaťák tě osloví ... zase jdeš klidně domů ... Chybí prostě těch pár panáků, které trošku otupí mozek.

Třetí varianta: Pohádáš se, dáš si pár panáků, ale ten sympaťák vedle tebe je stydlín, kterej tě neosloví ... jdeš tedy domů....

Teď už je to snad srozumitetlnější!
 Lizzie 


Re: :-))) for dne:-) 

(10.7.2008 16:03:41)
Bl*ej názor...

...ale vtipný to bude, až se ti to stane třeba;)
 Ferry 
  • 

Strach 

(8.7.2008 11:00:54)
...a počítáš, že může být i hůř? Dítě může mít úraz, havárii, bude potřebovat transplantaci atd.,atd.Budou se dělat biologické zkoušky- aje to venku.Proč jen pro to, že jsi zatoužila po dítěti, má být partner obelháván.On Ti slíbil věrnost, dal Ti důvěru.....Nepřeji nic zlého Tobě a už vůbec ne tomu malému dítěti, ale ten strach si vychutnej se vším všudy!!!
 huhu, holky 5 a 3 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 11:11:09)
ferry, on zivot neni bohuzel zas tak cernobilej jak si myslis. Ja si to driv taky myslela, ale zestarla jsem a jsem mnohem shovivavejsi nez driv. Mozna na to take casem prijdes, az te zivot kapku otluce...
 Ferry 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 11:45:52)
...myslím, že to tak černobíle nevidím-život mě "tluče" dost a vypadá to, že to hned tak neskončí-manželka po telefonu "jen " oslovila svého milence z dřívější doby-měli jste vidět, jak se hned "chytil"-tokal jak tetřívek.Já sám jsem pak od maželky obdržel vysvětlení, že když se toto obecně děje tajně, nikdy to nespěje k dobrému.Chtěl jsem jen říci, že žádat po někom pochopení a sám(sama) se chovat neupřímně mně přijde při nejmenším tak trochu z cesty.Když tu nevěru způsobí muž tak se řekne"....no jo chlapi.bla,bla,bla...!"Když to způsobí žena, tak se to všemožně omlouvá mateřským pudem, sexem - no prostě samé "rozumné" důvody.
 huhu 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 12:01:54)
no, ferry, autorka nemuze za to, ze ty mas problemy s manzelkou, to uznej. Prije mi, ze ji to davas sezrat , protoze to nemuzes/nechces dat sezrat sve manzelce ;-)
 Ferry 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 11:47:29)
...myslím, že to tak černobíle nevidím-život mě "tluče" dost a vypadá to, že to hned tak neskončí-manželka po telefonu "jen " oslovila svého milence z dřívější doby-měli jste vidět, jak se hned "chytil"-tokal jak tetřívek.Já sám jsem pak od maželky obdržel vysvětlení, že když se toto obecně děje tajně, nikdy to nespěje k dobrému.Chtěl jsem jen říci, že žádat po někom pochopení a sám(sama) se chovat neupřímně mně přijde při nejmenším tak trochu z cesty.Když tu nevěru způsobí muž tak se řekne"....no jo chlapi.bla,bla,bla...!"Když to způsobí žena, tak se to všemožně omlouvá mateřským pudem, sexem - no prostě samé "rozumné" důvody.
 Kashka 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 11:29:25)
Ferry, no já doufám,že se udržuje lékařské tajemství?? Takže pokud přijdou na to že otec prostě není otec neoznámí mu to (proč by to dělali?) ale prostě se zjistí že na transplantaci není vhodny (krevní skupinu může mít i vlastní dítě jiné než jeden rodič). A jinak statisticky je 20% dětí vychováváno jiným otcem než biologickým (a ten vychovávající otec o tom neví).
Problémy s nemocí bych řešila až přijdou, vždycky si může maminka "vzpomenout" na tetu s padesátého kolena.
 Kashka 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 11:32:25)
Ferry, no já doufám,že se udržuje lékařské tajemství?? Takže pokud přijdou na to že otec prostě není otec neoznámí mu to (proč by to dělali?) ale prostě se zjistí že na transplantaci není vhodny (krevní skupinu může mít i vlastní dítě jiné než jeden rodič). A jinak statisticky je 20% dětí vychováváno jiným otcem než biologickým (a ten vychovávající otec o tom neví).
Problémy s nemocí bych řešila až přijdou, vždycky si může maminka "vzpomenout" na tetu s padesátého kolena.
 Kashka 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 11:33:34)
Ferry, no já doufám,že se udržuje lékařské tajemství?? Takže pokud přijdou na to že otec prostě není otec neoznámí mu to (proč by to dělali?) ale prostě se zjistí že na transplantaci není vhodny (krevní skupinu může mít i vlastní dítě jiné než jeden rodič). A jinak statisticky je 20% dětí vychováváno jiným otcem než biologickým (a ten vychovávající otec o tom neví).
Problémy s nemocí bych řešila až přijdou, vždycky si může maminka "vzpomenout" na tetu s padesátého kolena.
 Ivča 
  • 

Re: Strach 

(8.7.2008 12:55:06)
Napadá mě jediné - kdo jsi bez viny, první hoď kamenem...
 Jana Kotková 
  • 

Re: Strach 

(18.7.2010 23:22:25)
Panečku, to je ale přísnost, tipuju že jsi mladej, nebo čerstvě zklamanej. Mimochodem...přej a bude Ti přáno....
 Dulcinea  
  • 

souhlasím s tvým jednáním 

(8.7.2008 11:39:45)
Slávko,
myslím, že jsi se zachovala správně. Ne s tou nevěrou :-), ale s řešením následků. To dítě se ti narodit mělo, jinak bys neotěhotněla. Jasně, že se to může kdykoli provalit, ale nemusí. A když se to provalí, myslím, že to ustojíte. Už má tvůj muž dítě rád, je jeho. Mám nevlastní děti (z partnerova předchozího manželství), nejsem jejich matka a nikdy nebudu. Ale přesto je moc miluju. A kdybych se někdy s ním rozešla, nedovedu si představit, že bych ty děti už nikdy neviděla...
Kdybys mu to řekla, budeš se snažit akorát uklidnit svoje svědomí, bylo by to sobecké. Udělala jsi chybu (kterou může udělat každý - a bacha na moralisty, ti mívají největší máslo na hlavě :-)), ale následky si neseš sama. Kdybys to řekla, zatížíš celou rodinu velkým stresem. Ono to známé zatloukat, zatloukat, zatloukat má něco do sebe. Dokud se to neprovalí, můžete žít relativně klidně a tvůj muž, i když to podle mne tuší, může mít pořád nějakou naději (nebo jak to nazvat), že je syn jeho.
Přeju ti spokojený vztah.
Držím moc palce...

Dulcinea
 Škrábalka 
  • 

...čípak že to dítě je... 

(8.7.2008 11:43:39)
Ahoj, Slávko, myslím si, že záleží na úhlu pohledu...V 18 jsem se vdala, pořídila si miminko a stejnym fofrem se ve 20 rozvedla...Pak přišel ON a chtěl nás oba..."bio" otec, blonďatej prcek s 42 nožkama, současnej - takovej normální chlap, necelý 2 metry, 120 kilo a poslední číslo bot...Synek sám se rozhodl, že jeho táta je ten člověk, kterej se o něj stará... poněkud přezrálé rozhodnutí na 4 roky, ale litoval jen když něco vyvedl. Dnes má synek 16 let, 190cm, 90 kilo a poslední číslo bot...mmch je na fotkách z dětství neuvěřitelně podobnej malýmu bráchovi - vlastně nevlastnímu...po mně nejsou, já jsem nosatej prcek...
Dnes už naši současní přátelé ani nevnímají, jak to bylo, je "vidět", že OBA kluci jsou po TÁTOVI...Tvůj safr bude asi z hlediska zkreslený anamnézy, ale to si nakonec můžeš pořešit sama. Možná se zbytečně přeceňuje touha po VLASTNÍM dítěti, chlapi to spíš maj jako měření pinďourů (pardon...)že se chvástaj, jak je jim malej podobnej...ale nakonec je jejich ten syn, kterýmu umyli pokaděnej zadek, vytrhli kleštěma první zoubek, zamáčkli modřinu z první jízdy nakole, nebo mu naplácali za zmalování zdi kuchyně novýma fixama...Kdyby šlo do tuhýho, zeptej se choťánka, jestli by chtěl JINÝHO syna...nebo jestli tenhle je ten JEHO...
Držim palce, jo a nejsi srab, jsi LVICE :-))
 +++zuzee 


Re: ...čípak že to dítě je... 

(8.7.2008 14:02:22)
Nechápu jak ještě v dnešní době mohou lidé posuzovat, jestli je či není dítě manžela podle podoby dítěte. Já jsem tmavovlasá (matka je blondýna) a manžel je tmavší typ. Syn byl tak do roku a půl blonďáček, pak mu začali vlasy tmavnout. Dcerka má taky světlé vlásky, ale ne tak jak měl syn. To jste měli slyšet těch narážek. A to byl jinak syn celý tatínek - dlouhý v obličeji podobný.
Ty lidi co takhle uvažují jsou snad blbí...
 Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06 


Říct pravdu 

(8.7.2008 11:45:57)
Nikde jsem v takové situaci nebyla, ale na tvém místě bych řekla pravdu. Nechci nic přivolávat, ale co když se jednou stane, že syn bude potřebovat krev nebo cokoliv a pomůže mu pouze jeho otec a co v tu chvíli? Teď je syn ještě malý a myslím si, že když se třeba poradíš u nějakého psychologa nebo v manželské poradně, že ti určitě poradí, jak šetrně mu to říct a vše mu vysvětlit. Přeci jen už uplynulo pár let a z malého má radost, jak píšeš. Neváhala bych.
 10.5Libik12 


Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 11:49:48)
pomůže mu "pouze jeho otec"

už jsem se k tomu vyjadřovala, možná mu pomůže i Arnold Schwarzeneger:)
 Kaci 
  • 

Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 16:32:15)
Libik, díky za inteligenci, nadhled a vtip. Autorce přeji vnitřní klid a štěstí.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 11:50:19)
Zuzano,
s tou krví je to bobost. Krevní skupinu má dítě jako výsledek (náhodné) kombinace od obou rodičů. ZDALEKA ne vždy po otci.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 11:54:08)
Ostatně když se dítko dostane do špitálu po havárce, tak dostane transfúzi příslušné krev. skupiny z krevní banky, nebudou po světě nahánět zrovna otce a brát mu krev (mimochodem může být z důvodu nějakého prodělaného onemocnění taky jako dárce nepřípustný).
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 12:00:04)
Ajtakrajto, ale některé kombinace krevních skupin u rodičů a dětí jsou nemožné. Například pokud mají oba rodiče skupinu A, nemůže mít dítě skupinu B nebo AB.
No, jednomu z našich dětí nemůžu dát krev ani já, ani MM - dítě má skupinu 0.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 12:17:24)
Lído,
já jsem se vyjadřovala k tomu, že ve velkém množství případů dítě prostě nemá krev kompatibilní s (kterýmkoli vlastním) rodičem. Z toho plyne, že úvahy o tom, že zrovna otec to má vždy vytrhnout, jsou liché.
Mimochodem načti si něco o tzv. bombay antigenu, zjistíš, že když ten je ve hře, jsou možné i docela zajímavé výjimky a nemožné se stává realitou :o) Jako např. že rodiče, kteří mají oba krev. skupinu 0, mohou mít potomka s krev. skupinou A (nebo B). Nebo by rodiče s krev. skupinou 0 a A mohli mít potomka s krev. skupinou B. Je to vzácnost, ale stává se to (na Rodině jsem několik takových případů potkala).
Některé kombinace nemožné jsou, některé ne :o)

Ostatně co kolem sebe vidím, tak v těch krevních skupinách většina populace tak "plave", že by jim ani nemožná kombinace divná nepřišla... a naopak. Vyšilují při úplně normálních regulérních kombinacích, jako když mají rodiče "písmenko" a dítě je nula atd.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 12:33:53)
To ano, o těchhle vzácných případech vím, ale mně spíš šlo o to, že občas nemůže být dárcem (čehokoli) ani jeden z rodičů, že.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 12:48:58)
Přečti si znovu můj příspěvek a zjistíš, že přesně to jsem tam psala.
 +++zuzee 


mám pocit... 

(8.7.2008 12:52:08)
já mám pocit, že Vám snad nevěra přijde úplně normální. Jak můžete žít s vědomím že jste byla nevěrná. Já bych tedy nemohla. manželovi jsem nevěrná nebyla, a myslím, že ani nebudu. Nevidím důvod.
A to, že žena nepřizná, že dítě nemusí být jeho, mi připadá že z chlapa dělá blbce.
 huhu, holky 5 a 3 
  • 

Re: mám pocit... 

(8.7.2008 12:59:47)
zuzee, nastuduj si diskusi "miluji zenateho muze", trebas to pochopis ;-)
 +++zuzee 


Re: mám pocit... 

(8.7.2008 13:11:38)
Nic studovat nemusím. Je to prostě můj názor. Nesouhlasím s nevěrou, ale neodsuzuji ji. Taky mám známou, je vdaná ale našla si přítele kterého miluje. Ale to potom nechápu, proč je stále s manželem.
 luthienka 


Re: mám pocit... 

(8.7.2008 13:56:09)
Také nesouhlasím s nevěrou a přece jsem to udělala. Dneska z odstupu několika let už to beru jen jako zkušenost. Zkrátka chemie mozku, příležitost a krize v manželství udělala své. Ale pořád jsem věděla, že od rodiny ani jeden z nás neodejdeme. navíc právě po tom svém úletu jsem pochopila, jak je ten můj chlap vlastně úžasnej. Beru nevěru jako chybu, ale ne jako tragedii.

A autorku článku chápu a držím palce, ať čas věci urovná.
 Insula 


Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 13:20:19)
Přesně tak Lído, a navíc, kdo zná krevní skupinu svého dítěte??? Já třeba ne. Pokud pro to není nějaký důvod, tak to většinou neví ani dětský lékař. :-) Třeba já jsem RH pozitivní a krevní skupinu mých dětí doktoři po porodu prostě nezjišťovali. :-)
 HaH 


Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 20:50:32)
No ono je to s tou genetikou o neco slozitejsi.prestoze mate oba sk.A vase dite muze mit treba B,AB, ale i O proc?Je to dano dominatnimi a recesivnimi geny.Je to složité ale mí rodice maji oba A+ a muj bratr 0 ...protoze moje babicka ji ma taky.proste genetika je zapeklita.Takže podle krevni skupiny opravdu nezjistite zda je ci neni gen.otec.v tomhle pripade si muze byt autorka jista ze takhle to nefunguje.Preji ji at to dopadne co nejlepe :-))
 Zdenka 
  • 

Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 23:49:25)
Tohle je úplně normální kombinace, to s babičkou nemá nic společného. Oba rodiče budou evidentně mít kombinaci genů pro skupinu A i pro skupinu 0, to se pak ta 0 neprojeví, A je dominantní. Bratr pak dostal od obou rodičů ty 0.
 Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06 


Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 13:51:58)
To s tou krví byl jen příklad (bohužel blbej). Ale při leukémii, se hledá nejdříve vhodný dárce kostní dřeně v rodině. Nejdříve sourozenci a rodiče, a pokud se nenajde vhodný dárce, tak se hledá jinde. A důvody proč nejsou vhodnými dárci, lékaři říkají ( i když asi jak který).
 10.5Libik12 


Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 14:07:48)
Žije vedle nás jeden letitej leukemik, podstoupil mnohé léčby včetně transfuze a fakt to není taková romantika, jakože přímej příbuznej věnuje dřeň a je vymalováno.

A i kdyby, tak v této extrémní situaci, by asi autorka vytloukla stres z blbého svědomí daleko horším stresem a nedělalo by jí potíže prakticky v zájmu děcka komunikovat, navíc by mohla kontaktovat druhého hráče inkognito, aby se případné záchrany děcka účastnil.
 kashka 
  • 

Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 11:57:31)
No, osobně bych nezpoléhala na to, že až pokud se autorka svěří "otci" že není otec tak on mávne rukuo a řekne...ale to nevadí, je můj,žiju s ním čtyři roky. Myslím, že se s tím muž nevyrovná a rodina to neustojí.
 Insula 


Re: Říct pravdu 

(8.7.2008 13:16:20)
S krví to problém není a orgány??? Ani rodiče nejsou kolikrát vhodnými dárci pro svoje vlastní děti. A lékař v takovém případě jen řekne, že není vhodný a ne, že to není vaše dítě.
 Jíťa 
  • 

na takovouhle pravdu je vždycky času dost 

(8.7.2008 14:08:19)
na takovouhle pravdu je vždycky času dost, až se skutečně vyskytne nějaký problém a nebude už možné to ututlat. Nebo až manželství dospěje do bodu, kdy oba budou hledat důvody, proč se rozejít.

Komu ta pravda pomůže? Manželovi? Dítěti? Ostatním příbuzným? Pomůže jen autorce, protože svůj problém přehodí na ostatní. Jí se konečně uleví a ostatní ať si s tím nějak poradí, že!

Už vás všechny vidím, jak nadšeně odpouštíte svým manželům nevěru a adoptujete jich děti! Protože do takové situace chcete postavit manžela autorky.

Manžel možná tuší, ale myslím, že jistotu mít nechce. Kdyby chtěl, tak si dávno nechal udělat testy DNA sám!
 jedna 
  • 

z tech, pro ktere jsi to psala 

(8.7.2008 16:12:30)
Díky. Je to úlevné vědět, že s tím člověk není úplně sám. Rozhodla jsem se tenkrát stejně jako Ty - přijmout zodpovědnost a to sama. Lež však ve mně zůstala, časem se ztlumila ostrost její výtky, ale je tu pořád.
Myslím, že se s tím dá žít.
Myslím, že jsem udělala dobře.
Je to nejhorší věc, kterou jsem komu udělala, ale cítím to tak, že jsem musela.
Můj vztah to tajemství neustál, držím palce, aby Tvůj ano.
 Lenka Nová, 2 malé děti 
  • 

taky jedna z těch... 

(15.7.2008 0:04:09)
I já jsem z těch, co před časem museli volit. Ze začátku mi to přišlo jasné a jednoznačné, občas zahryzalo svědomí ve smyslu - a co když se stane nějaký úraz a já nebudu dost vhodný dárce(nebo nebudu zdravotně schopná) dát dítěti šanci žít dál??? Nakonec si ale říkám jen to, co tu už zaznělo: Kdyby se to stát nemělo, nestalo by se to, zaplať pámbůh, že je v pořádku, co by jiní dali za tak skvělé a úžasné dítko? Jsme na něj hrdá a ať je čí je a měl by takový být i manžel - šťastný a spokojený s tím co má.

A podle jakých si studii je prokázáno, že otců co vychovává nevlastní dítě a neví o tom je asi 10% - takže holky netrapte se víc než je nutné!! S kým by byli nevěrní muži, kdyby nebyli nevěrné ženy?

Držím vám všem takovým palce, ať je život co nejkrásnější a užijte ho na plno se vším, co vám dal a nenechte si nic vzít!!!
 Efka 


Re: Říct pravdu 

(9.7.2008 0:31:05)
I ja si myslim, ze by autorka mela rict pravdu. Nejradeji pokud se ji jeste nekdy naskytne vhodna prilezitost. Napriklad kdyz otec neco nadhodi. Vypada to, ze to stejne tusi. Mela by se na tu situaci pripravit, rict mu to, poprosit o odpusteni.. bude to tezke, ale vypada to, ze on tusi a zustat chce.. Lez je podle me vetsi ublizovani nez kruta pravda.
 Kamila + Michalka 26.6.07 


Slyšela jsem dva podobné příběhy 

(8.7.2008 12:18:12)
Slyšela jsem dva podobné příběhy, kdy maminka měla 18ti letou dceru s "milencem" a manžel ani dcera o tom nevěděli. Všichni jim radili, ať to neříká, že jim oběma ublíží. A druhý příběh je ten, že syn (cca 30ti letý) se dozvěděl, že jeho otec není "bio" otec, pohádal se s maminkou a našel si svého pravého tátu.
Takže těžko radit, záleží jaký máte spolu vztah, ale tvůj příběh a tvoje rozhodnutí vůbec neodsuzuju, asi bych jednala stejně.
 Hanka 
  • 

Re: Slyšela jsem dva podobné příběhy 

(8.7.2008 12:25:18)
Autorku naprosto chápu, nevím, jestli bych to zvládla neříct, ale asi bych musela. Myslím si, že většina partnerů a hlavně zbytek rodiny to neustojí. Když už se rozhodla dítě přivézt na svět, měla by mu zajistit co nejlepší podmínky k životu jako správná máma a podle toho asi tak jednala.
Držím palce na pěkný život.
 Katarina 
  • 

Bio otec? 

(8.7.2008 12:31:59)
V žádném případě bych manželovi pravdu nepřiznala. Je malá pravděpodobnost, že by se něco stalo, aby syn potřeboval manželovu krev nebo orgán. Není důvod aby se manžel nebo syn dozvěděli, že nejsou vlastní. Já bych to neudělala mohl by ti to jenou vyčítat jak manžel tak syn. Jendnou jsem četla odborný článek na toto téma od psychologa tuším, že to byl pan doktor Šmolka a ten rovnou té dané mamince řekl ať to nepřiznává. Rozhodně nic nepřiznávej tvůj manžel je otec dítěte a hotovo. Přeji vše dobré.
 Aquarius77 


Re: Bio otec? 

(8.7.2008 13:28:19)
No jo, Katarino, ale dr. Šmolka asi mluvil o situaci, kdy otec absolutně nic netuší. Z článku se mi zdálo, že otec tuší ba dokonce ví od samého začátku a teď si jen hrají s manželkou na schovávanou. Osobně mi tahle situace přijde naprosto šílená. Že někdo podvádí manžela je celkem běžná věc, ale že ho někdo podvádí bez antikoncepce je věc druhá - myslela jsem, že jenom puberťáci si ještě občas myslí, že "se nic nemůže stát". Na to lhaní bych já osobně neměla žaludek, nemohla bych z toho spát, trápila bych se, nemohla bych se manželovi ani podívat do očí. Pokud na to autorka má, tak ať v té komedii pokračuje, zvládla to několik let, zvládne to i nadále. Ovšem myslím si o ní své a velice lituju jejího manžela.
 Abigail* 


Re: Bio otec? 

(8.7.2008 13:35:54)
E-lectro, i antikoncepce může selhat. Není to zase nic tak výjimečného
 Katka 
  • 

Re: Bio otec? 

(8.7.2008 22:07:13)
Také jsem ten článek četla: tam byla situace ještě jiná, žena měla dítě s manželem, a POTOM dítě s milencem, (manžel nic netuší). Tam prostě šlo o víc lidí, o víc dětí, v případě "vyzrazení" by se rozpadla větší rodina. Navíc, tazatelka nevyloučila, že by dítě mohlo být přece jen manželovo, i když spíše tušila, že je milencovo. Dr. Šmolka tehdy tuším psal, že každý rok, kdy se otec s láskou stará o své - byť ne pokrevně _ dítě, je dobrý. I kdyby se později mělo vše provalit, pro dítě je to nejlepší, zachovat rodinu. (O prvním dítěti nemluvě.)
 VdSunny 


Re: Bio otec? 

(9.7.2008 13:04:13)
Zdravím všechny,
prolítla jsem jen část všech příspěvků k této diskuzi a já osobně stojím za autorkou.I v dobře fungujícím vztahu jsou období,přicházejí krize no a když se zrovna v takové špatné životní fázi objeví ON,který nám přímo nabízí alespoň na chvíli na všední starosti zapomenout,najednou dá pocit jak jsme krásné a přitažlivé.......neříkám že všechny,ale většina žen po tom jistě zatouží.Nemusíme pálit mosty a okamžitě se rozvádět.Je to paradox ale já osobně jsem si právě po takovém románku začala svého muže ještě víc vážit a náš vztah se poté velmi utužil.
Vím že kdybych otěhotněla,svému muži bych to nepřiznala.Kdo je opravdový otec,ten který Vám po letech najednou zvedne na pár týdnů sebevědomí,vodí Vás po restauracích a otvírá dveře u auta?Nebo ten,který Vás miluje,čeká na Vás a bojí se,když se neohlášeně vracíte z práce dýl?Uvaří večeři a umyje nádobí když Vás zrovna bolí hlava?Ten je tím pravým tátou pro TO DÍTĚ,a když miluje Vás,miluje i Vaše dítě.Proč mu ubližovat,když situace se nedá změnit.A v neposední řadě je toho v sázce moc-babičky,dědečci,tetičky,strýčci....hrozně moc velká daň za pravdu,která všem jenom ublíží.
 Ledule 


Zatloukat, zatloukat, zatloukat... 

(8.7.2008 13:21:08)
Tak to vidím já.
To, že by tvoje dítě potřebovalo od otce orgán, nebo krev je tak malá pravděpodobnost (některé osoby zde by neměly tolik stedovat TV a baštit přitroublé filmy a seriály), že bych držela být tebou jazyk za zuby. Držím palce ať to ustojíš. :-)
 anettka 
  • 

Re: Zatloukat, zatloukat, zatloukat... 

(8.7.2008 13:59:38)
Myslím si, že pokud chce manželství udržet, tak neříkat. Jednou "ujela", byla nevěrná, tak ať se se všemi důsledky popere sama. Bylo by nefér teď honem říkat manželovi pravdu...
Buď to mělo proběhnout hned na začátku, nebo vůbec.
Sice to manžel podle všeho tuší, ale pokud sám nepátrá, tak asi tak moooc pravdu slyšet nepotřebuje a nechce.
A podobné pránýřování stylem: jestli to autorce stálo za to.... kdo jsi bez viny, hoď kamenem.
Já jsem dosud nevěrná nebyla, ale nevím, co mi život ještě přinese a jak se zachovám.
 Holubice,1dospělák 
  • 

Re: Zatloukat, zatloukat, zatloukat... 

(8.7.2008 14:05:47)
a ještě jednou zatloukat!
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: Zatloukat, zatloukat, zatloukat... 

(8.7.2008 14:08:53)
Mám stejný názor. Když už se to neřešilo v době těhotenství, měla by autorka ustát tu touhu ulevit vlastnímu svědomí. Te´d už by přiznání všem jen ublížilo.Manžel to asi stejně ví, přiznání by ho postavilo do pozice, kdy by byl nucen buď nadále něco předstírat před svými rodiči a dalším příbuzenstvem, nebo by se to muselo celé zveřejnit a manžel by pak možná (nevím) musel čelit určitému tlaku a blbým poznámkám....A ačkoliv sám o sobě by třeba chtěl zůstat, tohle by ho mohlo nalomit. Nedělala bych to,
ohrozí to fungující rodinu.
 vitek 
  • 

není to fér 

(8.7.2008 14:05:29)
běhá mi z toho mráz po zádech to se nedá odpuistit a kdo odpustí a přijme je hodně velká bačkora a slaboch, ale vždycky ve slabé chvilce, tam bude něco co tam nikdy nemělo být.....takovou ženu poslat k čertu
 anettka 
  • 

Re: není to fér 

(8.7.2008 14:18:04)
Vitku - poslal k čertu - to ti věřím, ale aby ses pak třeba po letech nedivil, kolik let jsi vychovával "kukaččí mládě". :-D
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: není to fér 

(8.7.2008 14:19:28)
souhlasim
 Zuzka 
  • 

Re: není to fér 

(8.7.2008 14:19:57)
Tohle nedokážu pochopit taky. Ano, může se stát, člověk zahne, selže antikoncepce a průšvih je na světě. Pak ale by měl řešit situaci pokud možno čestně. Přiznat se a odejít, v případě že by partner chtěl, tak zůstat. Neumím si představit, tolik let jenom lhát a lhát a nepřetržitě se klepat, co se kde provalí. To přece není život, pro nikoho z nich. Navíc to neustálý dusno v rodině, kdy ona tuší, že on tuší, a on ví, že ona tuší že on tuší. Děsný. Takhle potlačovaný emoce můžou vést taky k tomu, že to co se leta neřešilo, se bude jednoho pěknýho večera, kdy to přeteče, řešit sekyrou. No, hlavně že má malej "tatínka".
 Jíťa 
  • 

proč tak katastrofický scénáře? 

(8.7.2008 14:31:20)
Napřed, že nemocný dítě bude potřebovat orgán otce...

Teď zas, že se to může po letech řešit sekyrou...

Přestaňte koukat na přitroublý telenovely a zkuste žít vlastní život! A hlavně přestaňte radit ostatním, jak by měli žít podle vašich představ!

Ó vy dokonalé, vy jste nikdy nešláply vedle. Nikdy jste manželovi nezalhaly ani v maličkostech? Skutečně říkáte manželovi pravdu o tom, kolik stály vaše šaty, kadeřnice apod. Nebo o tom s kým máte pracovní schůzku? Nikdy jste nezatajily, že děti něco provedly?
 anettka 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(8.7.2008 14:34:13)
Jíťo - v podstatě s Tebou souhlasím, jen přirovnávat otcovství dítěte k ceně šatů mi připadá ...nevhodné? nebo jak to nazvat...nepoměřitelné.
Každý nechť si žije svůj život podle sebe se všemi jeho radostmi, strastmi i důsledky...
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(8.7.2008 14:50:50)
Tady nejde o přirovnávání. Jen reaguju na výkřiky, že některé svým manželům nelžou.

Lež je lež vždycky. A kdo dal komu právo soudit, že tahle je vpořádku a tamta už není. A přitom pravda o ceně šatů manželovi ublíží mnohem méně než pravda o dítěti.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(8.7.2008 14:45:34)
Jíťo, ty musíš být hodně free - když ti přijde stejné neříct, kolik jsi dala za šaty a neříct manželovi, že dítě jaksi není jeho Rv
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(8.7.2008 14:58:17)
nepřijde mi to stejné! Už jsem psala výše: Pravda o ceně šatů manželovi ublíží daleko méně než pravda o dítěti.
Zřejmě pro vás je přijatelné lhát ve věcech, kdy pravda druhému příliš neublíží. Ale v případě, když víte, že to druhého zraní, tak je pro vás důležitější vaše vlastní svědomí.
 Zuzka 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(8.7.2008 14:52:05)
Hahaha, teď jsem se zasmála Jíťo :-))) Zajímalo by mě, jak by na tvůj liberalismus typu - lhát o ceně kabelky je to samý jako lhát o otcovství dítěte - reagoval tvůj manžel. Asi by byl nadšen, že jeho žena není takový škarohlídský mravokárce jako někdo. Heleď, v pohodě, já jsem ani nechtěla radit dotyčné, aby to teď zabalila. Jen si myslím, že by se to mělo řešit. Tohle je záležitost, která hnije a smrdí, a oba tím mají otrávený život. A věř, že když přijde nějaká krizovka, a jemu dojde trpělivost, kterou si za ta leta vyplácal jinde, tak může dojít přinejmenším na facky. Ale jak říkám, její věc, já osobně bych na to prostě neměla, celej život lhát a mít výčitky svědomí a chodit kolem manžela jako kolem časovaný bomby. Vytrestala se až až. A nejenom sebe.
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(8.7.2008 23:16:06)
Neví jak dokonalé, ale já mám pocit, že je lež a LEŽ. A tady mluvíme o lži jako věž, lži která ovlivňuje životy lidí, kteří jsou v tom naprosto nevinně. CHápu tu hrůzu se rozhodnout co udělat, musela to být pakárna. Docela taky chápu nejjednodušší řešení zatloukat a doufat, že to vyjde, nicméně s ním nesouhlasím, protože ten chlap má přece právo o svém životě rozhodovat sám. Když tak strašně nevěděla, taky mohla zvolit cestu potratu - přinejmenším by to bylo čestnější. Nebo mu to říct a nechat ho ať si vybere...... ale srovnávat to s tím, že děti něco provedly, nebo kolik stály moje nové šaty, to je zde tak rozšířená demagogie, kdy si některé z vás nevidí do huby a v rámci toho, aby se hlavně vyjádřily, melou nesmysly.
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(9.7.2008 11:32:26)
Aha už chápu:

Lhát v případě že se tím zabrání jen drobné rodinné bouřce, nebo dokonce jen kyselým ksichtům se smí!

Ale lhát v případě, že přiznáním pravdy hrozí i definitivní rozpad rodiny, se nesmí.

Tohle není demagogie?
 Insula 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(9.7.2008 8:34:16)
Jíťo, promiň, ale tohle teda rozhodně není "maličkost". Jsem ráda, že mám čisté svědomí a nic takového nemusím řešit. Autorku neodsuzuju, je to její rozhodnutí.
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(9.7.2008 11:38:50)
Já netvrdím, že je to maličkost. Mě jen s..ou ty moralistky, které mají plno keců o pravdě a důvěře, ale jiné lži jim nevadí, ty jsou vpořádku.

Proč se smí lhát o ceně šatů? Co by se mohlo stát, když řeknou pravdu? Co takovou lží chrání? Zabrání taková lež snad rozpadu rodiny?
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(9.7.2008 12:33:37)
Mě zas s... zabejčenci, kteří dokola opakují jen to svoje bez možnosti připustit názor ostatních. A když už neví kudy kam pomohou si demagogickým výkřikem. PROČ proboha srovnáváš cenu šatů a zda se k ní někdo přizná či nikoliv. Přesně jak jsi řekla, je to natolik závažné, že to způsobí rozvrat rodiny? Ale podvod už prostě závažný je. Mě je úplně fuk, jestli Slávka žije ve lži nebo ne - jen ze svého pohledu nechápu, jak může žít s někým koho si neváží natolik, aby se mu svěřila se svým průšvihem - a že se jedná o růšvih pořádný. Je mi jen líto, že z toho chlapa dělá hovado a nedá mu šanci se s tím poprat a rozhodnout se sám. I když přiznávám, že přiznání mělo přijít o dost dříve než teď. Ale stejně moje svědomí se s tímto neslučuje a nevím, proč sem taháš cenu šatů. Navíc vůbec nechápu proč někdo musí lhát, že si koupil levnější šaty :-)
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(9.7.2008 13:47:10)
Já se jen ptala, jestli všechny ty moralistky říkají svým partnerům vždycky pravdu. Těch oblastí, kde se občas partnerům zalže je víc - přečti si můj první příspěvek.

A najednou se tu ozývají hlasy, že malá lež (např. o ceně šatů) nevadí, ale velká (o původu dítěte) vadí.

Každá druhá by zalhala, aby se vyhla nějaké nepříjemné výměně názorů nebo kyselýmu ksichtu partnera, ale v tak závažné věci, kdy partnerovi a nejen jemu dost ublížíte a možná hrozí i rozpad rodiny byste asi všechny mluvily pravdu.

Jen proto, že vy byste se svou vinou nedokázali žít, tak byste ji klidně hodili na partnera! Vy aspoň můžete klidně žít a partner ať si s tím nějak poradí, ať se užírá, kde udělal chybu, že vy jste měli potřebu zahnout, ať se trápí, co se děje, že mu to teď po letech vykládáte, ať ztratí veškeré jistoty, které dosud měl... A to všechno jen pro jeho dobro, aby se mohl svobodně rozhodnout, jestli chce to dítě, které dosud chtěl a vychovával s láskou.
Mě to přijde jako domácí násilí - normální psychický teror partnera.
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(9.7.2008 15:23:05)
Uznávám, že hodit "to" po letech na partnera je taky síla, nicméně má pořád možnost volby - stejně jako ji měl na začátku. Nepoměrně těžší volby, ale jedná se o jeho svobodné rozhodnutí. Neuznávám nevěru jako věc, která se dá přejít, ale budiž každý to má jinak. Nicméně pokud z toho vzejde dítě, už se nejedná o nevěru, která by pouze ublížila ale o celý nový život celé rodiny. Jistě pokud by se partner rozhodl, že stejně chce zůstat a dítě vychovávat, jedná se o jeho volbu.....a tak pořád dokola. V tomto případě se jedná o podvod na partnerovi a vědomé zatajení skutečností s tím, že je v mých rukou možnost ovlivnit budoucí osud rodiny. Ale rodina jsou přece na začátku dva se svým svobodným rozhodnutím....je to stejný jako když budu tvrdit, že jím antikoncepci ale vysadím a budu dělat tajně všechno pro to, abych otěhotněla. (v tomto případě se navíc bude jednat o dítě obou rodičů :-)), takže to považuji za menší sviňárnu než je zde popisovaná, i když ani k tomu bych se nikdy nesnížila.
A opakuji že v otázce platby za šaty nelžu. Milosrdnou lež třeba spatřuji v tom, že manželovi neříkám, že jeho matka je zasraná kráva a že jí nenávidím.... v tomto případě mlčím i když se též jedná o zatajování pravdy - ovšem ta by nikomu nepomohla. Jedná se pouze o můj názor nikoliv fakt (z mého pohledu samozřejmě fakt nezpochybnitelný :-))
 tinas 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(9.7.2008 16:49:06)
Jíťo,

nechápu,proč bych měla manželovi lhát o ceně šatů? Co je to za blbost? Proč bych mu vůbec měla lhát. Ja to pořád nechápu. My jsme přece jeden tým a kopeme na stejnou branku. Oběma jde o stejný cíl,tak proč bychom se měli oblbovat lhaním?
Přece s ním nemusím být nikdo mi nedrží pistoli u hlavy. Kdybych mu musela lhát,tak bych s ním asi nemusela být ne?
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(9.7.2008 19:48:32)
Ani v jiných věcech mu nikdy nelžeš?

Já o ceně šatů taky lhát nemusím, ale zase mu neříkám pravdu o tom, kolik dávám dceři kapesného. Manža se totiž domnívá, že když jemu v 16 stačila na měsíc 50, tak naší 16-tileté dceři musí dnes taky stačit. Nebaví mě každý měsíc vést diskuzi, která stejně nikam nevede, skončí hádkou a jeho uraženým prohlášením, ať si teda dělám co chci! Prostě mu to neříkám a pokud se přímo zeptá, tak mu to zapřu.

Jo a taky občas vezmu za děti něco na sebe (samozdřejmě aby děti nevěděly), protože vím, že na mě se zlobit nebude. Já už jsem si to s dětmi vyřídila, případně je potrestala a je (alespoň dle mého názoru) zbytečné se v tom znovu rejpat a násobit jim tresty, což ten můj obvykle dělá.

Jestli opravdu nikdy nezalžeš ani manželovi nic vědomě nezatajuješ, tak jsi skutečná světice a zřejmě i tvůj manžel!
 tinas 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 11:38:25)
Jíťo,
asi ti to bude připadat divné,ale opravdu si doma nelžeme. Nevidím důvod,proč před manželem něco tajit. Domácnost je jeho stejně jako moje,děti jsou taky jeho,takže má právo spolurozhodovat o jejich výchově,trestech i odměnách. Kolik co stojí v obchodech,kolik platíme za nájem a služby tak ví,tak co bych asi tajila.No a cena mého oblečení ho fakt nechává v klidu spíš mě nabádá,abych si něco koupila.
 MM, 2 kluci 
  • 

Vidím to jako Tinas a nechápu... 

(13.7.2008 18:10:54)
...jak může někdo tajně a za zády partnera dávat dítěti vyšší kapesné? Proč se nedohodnou na vhodné výši kapesného, popř. i za účasti dcery? Nebo ho přece může argumenty přesvědčit, resp. on ji, nebo se dohodnout na kompromisu, ne? To by mi přišlo normální!
V jiných věcech ohl. dětí a výchovy se partneři přece taky domlouvají, ne? Teda aspoň my...!

Nebo takové věci co ty zazněly, jako lhát ohl. ceny šatů - co je to za blbost (sorry)? Občas si tu říkám, ve kterém století žíjeme - jako by se žena musela muží ospravedlňovat za (společné!) výdaje ?!

K tomu lhaní obecně: Pro nás je lhaní také jedna z nejhorších věcí a (zatím malým) dětem vysvětlujeme, že kdyby si lidé lhali, nemohli by být kamarádi a všechno hezké by se tím zkazilo. Učímě je, že vždy je lepší se přiznat, než lhát...

Jinak situaci autorky si nedokážu moc představit, přijde mi to úplně hrozné už od začátku - to že k nevěře vůbec došlo (a proč) a jak k tomu potom autorka přistupovala...a všechno. Mělo se to kdyžtak řešit hned, teď je to těžké :-(! Ale manžel má podle mě právo dozvědět se pravdu - tedy pokud o ni stojí - možná už to stejně ví (?)...
 Jíťa 
  • 

Re: Vidím to jako Tinas a nechápu... 

(15.7.2008 16:01:56)
Budeš se divit, ale my se kdysi na výši kapesného dohodli a to na 200,- Kč. Dcera to utratí za ptákoviny, manžela to štve. Pak remcá, že je to moc a že on v 70. letech vystačil s padesátikorunou.

Máš nějaký tip, jak to řešit, když ani jeden nechce ustoupit? A dceru zvát k diskuzi nemá smysl, jakákoliv částka je málo.
 Insula 


Re: Vidím to jako Tinas a nechápu... 

(22.7.2008 22:11:14)
Nechápu, proč manžel nechápe, že 50 korun v 70. letech a dnes je rozdíl. Napiš mu nákup za 200 a dej mu 50 a pošli ho do krámu. :-D Dceru bych k takové diskuzi nezvala. Dohoda je na vás dvou. Za co utratí svoje kapesné bych neřešila, je to její věc (pokud nekupuje drogy a to asi za takovou sumu těžko).
 petishee 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 17:08:09)
Noooo, tak tomu říkám opravdu příkladná výchova. Abyste se pak nedivili, v čem všem vám děti lžou a co vám tají, když jim takhle dáváš najevo, že lhaní, podvádění a zatloukání je úplně normální Rv
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 19:28:26)
Lež je zcela normální a přirozený lidský obranný mechanizmus. Pokud by nebyl, tak by všichni ti, co po listopadu 89 vraceli průkazky KSČ, museli strávit většinu života v base. A nejen oni! Stačí se podívat kolem sebe.

Vím, že to není správné, ale nejsem světice (jako někteří) a tak si taky normálně usnadňuju život.

A jen tak na okraj. Aby ses jednou nedivila, že ti
děti lžou, zatajují a podvádí, když vy to doma nikdy neděláte.
Proč třeba děti fetují? Snad mi nechceš namluvit, že jen napodobují rodiče.
Nejste s partnerem jediní, kdo ovlivňujete povahu svých dětí.
 tinas 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 19:40:36)
Lež je zcela normální.....?!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

To nemyslíš vážně,že ne? Copak ty učíš svoje děti lhát a říkáš jim,že je to normální obranný systém? Nebo schvaluješ jedno lhaní a jiné zase ne?

Lhaním si usnadňuješ život? Co to jako je to usnadňování,jak to vypadá v praxi? Podle čeho určuješ,v čem zalžeš a co můžeš pustit ven? Ví tvůj manžel,že mu lžeš a v klidu se mu díváš do očí? Proboha proč? Copak je tak těžké říct pravdu? Co tak závažného můžeš provádět,abys o tom nemohla doma říct? To e večer sejdete u stolu povídáte si a tobě neustále v hlavě šrotuje co nesmíš říct a co jsi mu o té ,které věci už napovídala? Musí být dost únavné pořád hlídat,aby ses neprokecla ne? Není to zbytečné? Tvůj partner ti taky takhle lže?
Nesoudím tě,jenom jsem prostě lidsky zvědavá,proč si takhle někdo komplikuje život a proč si myslí,že lhát je normální.
 Tvoje horší já 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 19:52:11)
Četla jsem někde výzkumy (asi ve stoplusce) o lži a lhaní. Všichni lžeme, mnohokrát za den. Ani si to neuvědomujeme. Je to společenská nutnost. Kdo o sobě tvrdí, že nikdy nelže, určitě lže.
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:03:46)
Budilko, půvabná věta a jasná pravda:)

Tinas, Miruno Dušínová, tak se zamysli.
1) když se ti 80 kg těžká kámoška ptá, jestli je tlustá anebo jestli může mít tu sukni (trapnou) co má na sobě, lžeš nebo nelžeš
2) když se ti hostitelka ptá, proč ti nechutnají ty hnusný chlebíčky, lžeš nebo nelžeš
3) když se ti šéf ptá, jestli ti nevadí, že tam jsi přesčas, lžeš nebo nelžeš
a mohla bych tu sedět do rána, jenomže koupu dítě:)
 tinas 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 7:35:29)
Kámošce stejně jako sobě klidně řeknu,že jí to nesluší. Nebudu jí oblbovat,že jí to sekne,když to tak není.

Šéfa nemám a chlebíčky nejím. :-D
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 9:55:02)
Tinas, slušení a neslušení je přesně ten případ, kdy pravda není. Kdo kodifikoval normu, že slušivé je štíhlé tělo v kvalitním materiálu s vkusnými doplňky?
A navíc jsou dle mínění ideálu slušení typy, který kdyby se zblázníly, budou ve finále takzvaně nehezké. Já bych tedy své kamarádce obavu, že v tom má ránu, nepotvrdila, jednak se to může někomu líbit a druhak, co ona asi tak udělá, když sedíme v kavárně uprostřed města? Shodí sukni, aby jí to slušelo?

Pochválit alespoň formálně hostiteli jeho snahu mě uctít zase pokládám za elementární slušnost.

U šéfa jde o vlastní pozice, ale také o to, že někdo, kdo dělá mozek, taky trošku pochybuje, váhá a potřebuje podporu.
 tinas 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 16:19:26)
Libíku,
pokud se mě kamarádka zeptá,ptá se na můj konkrétní subjektivní názor. Neptá se na názor celého obchoďáku ,zda jí to sluší nebo ne.

Když jdu na nějakou společenskou akci,podává se tam vícero druhů občerstvení. Je na výběr od ovoce,sýrů,jednohubek,sushi,teplé šunky až po sladkosti,takže si vybere úplně každý a nikdo nemusí nahlas vytrubovat,jak moc mu chutnalo nebo nechutnalo. Nebo,alespoň ve společnosti,kde se pohybuji já to nebývá zvykem. :-)

No a co se šéfů týče to máš těžké. Já jsem si s nimi většinou hned na začátku vyjasnila svůj styl práce,takže k žádným třenicím nedocházelo. Jako produkční jsem měla většinou volnou ruku jenom jsem musela dodržet předepsané parametry a termíny.
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 16:21:01)
Tinas, já bych někdy jindy než dneska začala od začátku, třeba tím, že mám obě krátká i v nicku, k němuž mám vřelý vztah, i když se někomu nelíbí:)
 tinas 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 16:23:25)
Pardon Libiku,
nebylo to záměrně. :-)
 sunsung 


Re:  

(15.7.2008 17:09:16)
škoda, že nemám čas si všechny příspěvky dočíst, ale pro zakladatelku: chci se zeptat, jak přesně můžeš vědět, že to dítě není manželovo? někdy se člověk trápí tím, co ani není pravda, jinak pokud ses rozhodla neříct, tak neříkej - je to Tvé právo, a ke lhaní to je skoro filosofická otázka, pochopitelně, že někdy člověk lže...i dítěti, "mami bude to bolet"? dokonce i umírajícímu se lže...akorát radím neříkat fakt nikomu, dostala jsi největší dar v životě a zároveň docela trest, budeš se každou chvíli bát, že to praskne-to fakt nezávidím, ale obdivuji Tě, že si se rozhodla i tak přivést dítě na svět...jinak muži dokážou být výbornými otci i dětem, které nejsou jejich a děti jim tuto lásku vrátí a to je to o čem život je...

jinak hlášky mužů na této stránce o nevěře žen neberu naprosto vážně, protože jinak je celá "rodina" plná příběhů o mužích co zahýbaji o sto šest, takže si já skoro neumím představit věrného muže /fakt takoví někde jsou???/, ale znám dost věrných žen...
 Teraza Horáková 


Re: Lhaní dětem. 

(15.7.2008 18:05:25)
Dětem v tomhle nelžu - Když se ptají, jestli něco bude bolet, nelžu. Řeknu že ano, ale že to zvládneme, nebo že ne. Prostě bych neměla na to jim sdělit, že určitě injekce nebude, když vím, že bude... ale čekám, až se zeptají. Myslím, že kdybych jim lhala, budou se bát mi věřit.
 jana 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(22.7.2008 0:27:27)
Tvůj manžel očividně tuší,že chlapec není jeho, což ho určitě mrzí. Tebe zase štve, že jsi mu zahla. Bejt tebou, nedělám to ještě horší a neřeším to. Kluk má oba rodiče, a je mu putna jestli je otec který ho vychovává ten pravý nebo ne. a jde především o dítě, takže se s tím nějak smiř a neřeš to.
 petishee 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 13:32:47)
1) Ne, nelžu, řeknu jí pravdu. Sice s tím v tu chvíli nic nenadělá, ale příště si ji nevezme nebo do ní zkusí zhubnout. Já taky nesnáším, když mi někdo tvrdí, jak v něčem vypadám báječně a přitom si myslí, že mám šlehu. Nevím, co je krutější - říct jí, že tahle věc jí nesluší, ona to zváží a nějak s tím naloží, nebo jí říct, jak v té sukni vypadá naprosto úúúúúúúžasně a bude pro smích celému městu - jo, vlastně, ale nebude to vědět a o to jde, že jo...

2) Určitě je důvod, proč mi ty chlebíčky nechutnají - nejím uzeniny, plísňové sýry, rajčata. Takže neřeknu - ty chlebíčky jsou fakt úplně hnusné. Řeknu, že mi nechutnají, protože nemám ráda rajčata. Tečka. Hostitelka jistě nabízí i něco, co mi chutná, zde je na místě tuto jinou pochutinu pochválit. Teda: Chlebíčky mi nechutnají, nemám ráda rajčata, ale jím tady ty jednohubky, ty jsou úplně super.

3) Šéf není debil (většinou), takže cpát mu, jak moc jsem nadšená, že jsem mohla zůstat přesčas je asi celkem blbost. Řeknu tedy: Sice se mi to zrovna nehodí / Nechtěla bych, aby se to stávalo pravidlem / "nějaký rozumný důvod", ale vím, že tu práci je třeba udělat, takže jsem ochotná tady čas od času zůstat dýl.

Nemyslím si, že v některém z těch případů lžu, ale říkám pravdu přijatelnou formou. Nesnáším totiž pokrytce. :-©
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 14:53:42)
Jo ono tady jde především o to, aby někdo nebyl pro smích celému městu, aha.
no já myslela, že se bavím s dospělými, tedy zralými lidmi.

ve Slávčině příběhu navíc není zmínka o tom, že je to veřejné tajemství, takže i tato pubescentní potřeba by neměla převážit nad ohleduplností k druhejm, zvlášť k nejbližším (dítě, manžel)
 petishee 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 15:15:26)
Ne, Libiku, ty jsi samozřejmě v této diskuzi jediná zralá osoba, všichni ostatní jsou ještě neopeřená mláďata bez životních zkušeností. :-)

Samozřejmě nejde o to, komu nebo čemu bude pro smích, jen si myslím, že to, že jí řeknu, aby si tu sukni víckrát nebrala, popř. zhubla, jí ublíží mnohem míň, než když zjistí, že jí půl města (nebo celé, jak budeš chtít) za jejími zády přezdívá mašina a posmívá se jí. Proto bych jí řekla pravdu.

 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 22:20:15)
Prosím mohla bys mi objasnit co je na tom ohleduplnýho? Nějak mi to do sebe nezapadá
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 23:42:30)
SW, já ti odpovídám nerada, protože jsi agresivní a ani náznakem nediskutuješ směrem k vyjasnění si názorů, naopak se necháš nést vlastní širokou schopností verbálního sdělení prdu.

Takže jaká ohleduplnost k člověku, který spokojeně žije a má rád tvora, který se učí jezdit na kole a počítat do deseti, že?
Proč mu to nevzít ve jmému archetypálního úzu, že vlastní sperma je jedinou zárukou kontinuy, co vývoje, jedinou zárukou přežití..
Proč nevzít zázemí děcku, které má z prdele štěstí, že jeho matka nic neřekla a porodila ho.

Já vlastně nevím, co ti odpovědět .
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(12.7.2008 15:13:49)
Fajn,
i když si agresivní nepřipadám, beru to jako tvůj názor. Zajímavé je, že jsi schopna neustále opakovat jedno a to samé, ale pokud to dělá "protistrana" jedná se o "verbální sdělení prdu".
Baví mě zastávat funkci svině, jež v tvém pojetí usiluje neúnavně o zničení jednoho nebohého dítěte. Jak dojemné vypočítavat, zda se právě učí jezdit na kole, nečúrat do plen či počítat do deseti.
Já se jen snažím vcítit do postavení, do kterého byl zcela záměrně vmanipulován jeho rádobyotec. O toho už se nejedná, jelikož už do deseti počítat umí, co?

 Xantipa. 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(12.7.2008 15:23:46)
Ježiši - vmanipulován nebo ne - co to má být? Přeci Slávka psala, že manžel se jí ptal a ona odpověděla. Pokud měl pochybnosti /a asi měl, proto se ptal/, tak mohl chtít testy. To, že je nechtěl, znamená, že to prostě od Slávky přijal a nehodlal dál pátrat. Tak jakápak manipulace. Proč nehodláš připustit možnost, že třeba tuší, ale kvůli sobě, Slávce a dítěti nechce mít jistotu. Je to tak nepochopitelné?
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(12.7.2008 18:26:09)
Nedokázala mi to říct Tinas, nedokážeš to ani ty.

Přesto.

Když jsi do něj tak vcítěná, co tedy cítí otec, který se domnívá že je i bio otcem a žije normální rodinný život?


 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(12.7.2008 19:23:24)
Já netvrdím, že jsem do něj "tak vcítěná". Prostě mi jen přijde nefér, do jakého postavení se dostal.
Tvrdíte, že "vše ví nebo tuší", což jste usoudily z otázky zda je dítě jeho. Ale já bych tam spíš viděla snahu o sebeujištění, že je vše tak jak má být. A jelikož není, tak mi přijde, že se jedná o tak zásadní věc, že by měla být oběma partnery prodiskutována a odsouhlasena : Ano, sice nejsem otec dítěte, ale jsem ochoten se chovat po celý svůj život se všemi právy a závzky, jako že jeho otec jsem. Taky znovu opakuji, že to už dávno mělo proběhnout a ne to nechat vyhnít do doby, kdy je klukovi 4 nebo kolik let.
Takže pokud nic netuší a tenkrát se nechal ukolébat a slyšel to, co slyšet chtěl - nyní se asi cítí jako bio otec se vším všudy. Nikdy jsem netvrdila, že syna nemiluje, Slávku jakbysmet - o tom to přece není. Nemůžu mluvit o něčem, co neznám a jejich vzat ani je neznám, nesoudím ho tedy. V teoretické rovině se snažím nastínit, že vzniklá situace je nefér a rada "zatloukat" mi nepřipadá vhodná. Nic víc, nic míň. A jaké pocity by měl otec při zjištění, že otcem vlastně vůbec není, to si opravdu netroufám odhadout - moje myšlenky jen směřují k tomu, že kdyby se dozvěděl coby budoucí otec, že otcem není, měl šanci se rozhodnout. Nyní ji má také a nemyslím, že by mezitím byl velký rozdíl. Tenkrát mohl zvažovat nevěru v poměru se svou láskou ke Slávce, ovšem nevěru čerstvou a s následky, s kterými nepočítal. Nyní by mohl zvážit nevěru dávno vyčpělou v poměru k lásce ke Slávce a synovi. Tenkrát nevěděl, do čeho jde, nyní už má ke zvažování dostatek zkušeností z rodinného života.Ovšem podraz bolí vždy a velmi dlouho.
Připadá mi, že to tu stejně přestává být o snaze se vcítit, jako spíš se pohádat....takže děkuji za popovídání a loučím se.
 Teraza Horáková 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(12.7.2008 19:34:27)
Snowhite, osobně bych se hádat nechtěla...... a souhlasím s Tebou naprosto v tomhle

Nemůžu mluvit o něčem, co neznám a jejich vzat ani je neznám, nesoudím ho tedy

Osobně to beru tak, že nejde o to, co být mělo, jak to být mělo, ale o situaci, jaká je....

a vidím to tak, že nechat, jak je, protože ač má autorka hromadu výčitek, o pravdu nestojí ani ten táta (táta je u mne ten kdo vychovává a věnuje se), ani to dítě.

A to, že má autorka problémy s pocity viny je prostě logický, i když myslím, že je pár těch, které by to neřešily ani náhodou, nicméně tím, že se pochlubí pravdou a pokusí se to své svědomí vyčistit, tady může způsobit fakt jen nejspíš malér. Takže tady by dle mého měla autorka vypít svůj kalich hořkosti do dna, modlit se, aby se nic nestalo, co by ji donutilo vyjevit pravdu a jestli se potřebuje vypovídat, pak kostel, nebo studna........ nééé, kamarádky...... pokud už to vyžvejkala v okolí, udělala obr chybu, pak je manžel za blbce a tam se to zákonitě dozví....

Jak jsem psala, podle pár vět, co napsala, osobní dojem, pocit, jsem ráda, že ne zkušenost.
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(12.7.2008 22:50:27)
Není tu nikdo schopný pochopit, že on má problém, který existuje jedině ve vaší, případně Slávčině hlavě, že ne.

Znovu a trpělivě.

co se děje člověku, který je spokojený v rodinném životě a neví, že syn nevzešel z jeho spermatu? Co se mu konkrétně děje?

 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(13.7.2008 0:46:33)
Děje se mu to, že byl podveden. Nic víc, nic míň. Jelikož to nehodláš uznat a připadá ti OK žít ve lži, nemá cenu do toho pořád dál a dál šťourat. Nežije život, který si vybral, ale který mu byl vybrán. Není to jeho svobodná volba, ale rozhodnutí jeho partnerky, která ve strachu o to, co s ní bude a že by musela řešit celkem nepříjemnou situaci, se rozhodla, že ho prostě oblafne. Jinak se mu patrně neděje nic. Nebo taky jo - třeba se trápí pochybnostma a při každém letmém pohledu se ptá, je to dítě moje??? To přece žádná z nás (ani Slávka) neví a o tom to není!
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(13.7.2008 15:27:28)
Mně už ani nezajímá Slávka a její story, ale popis strádání.Když na otázku, co se mu konkrétně děje, odpoví protistrana: "Byl podveden a žije život, který si nevybral", mám pocit, že babylonské zmatení jazyků nastalo teprve teď.

To je jako bych se tě zeptala: "co obědváš" a ty bys mi řekla, že středozemní kuchyně není až tak bohatá na jód.

Všichni žijeme nějaký životy, který jsme si nevybrali, tento člověk si vybral život se svou ženou, pohlavní život se svou ženou a zřejmě se choval i vyjadřoval ve smyslu, že potomky nevylučuje. Co si nevybral?
Pokud tedy přistoupím na argumentaci já vo voze, ty vo koze.
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(13.7.2008 21:19:15)
Nezlob se ale mě už nebaví snažit se o vysvětlení mého vnímání situace. Nikomu to nic nepřináší a ty se stejně točíš furt na jednom fleku. Přínos, který tato diskuse mohla mít, se už dávno vytratil. Já jsem se upřímně snažila přednést svůj názor, beru, že s ním nemusí všichni souhlasit. Stejně jako já nesouhlasím s tím, co říkáš ty. Nesejdeme se ani na půli cesty, tak to nechme být.
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(13.7.2008 22:17:38)
Tvý vnímání?

Nikdo by neměl být tak sebestřednej, aby se nedokázal soustředit na objektivní věci, jako je třeba přechod pro chodce, horká polívka nebo chlap, který je v poho, páč NIC NEVÍ a NEMUŽE tímpádem být úkornej.

Takové vykořenění může vést až k úrazu:)
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(13.7.2008 22:44:57)
Ano - moje vnímání. Moje vnímání toho, co bylo napsáno a o čem se zde mluvilo. O sebestřednosti to přece není, když o něčem mluvím ze svého pohledu, dá se to nazvat "mým vnímáním". Pokud ty máš pocit, že jsi objektivní, fajn, nerozumím ti vůbec.
Tímto se s tebou loučím, protože mi začínáš být neskutečně protivná.
 10.5Libik12 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(13.7.2008 23:31:01)
Já bych přijala nějaký vysvětlení v duchu toho, že sis jistá, že pravda jako taková je určitá energie, takže osud nevědomého nemůže být plnohodnotný. Nebo bych i připustila argumentaci o jeho očekávané sebevraždě, až se to v duchu telenovely dozví. Cokoliv, co by naznačovalo to, že při použití českého jazyka mluví 2 lidé týden o tomtéž. Tedy o tom, že existuje člověk, který neví, že nepředal sperma a žije tedy jako kdokoliv z nás.
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 20:31:24)
Ano lež je normální. Všichni lžeme, ale někteří si to přiznají a jiní ne.

Možná nelžeš partnerovi, ale nevěřím ti že nelžeš nikdy nikomu.

Co např. řekneš svojí mámě, když ti zavolá těsně po hádce s manželem a zeptá se tě, jak se máš? Vlastně ty nelžeš, takže mámě vylíčíš celou hádku do detailů i s tím, že jsi byla na manžela např. sprostá...

Nebo co uděláš, když potkáš sousedku, se kterou jste si zrovna nepadli do oka? Ale když nelžeš tak jí místo pozdravu (nepřeješ jí aby měla dobrý den, že?) řekneš: "To mám zas po náladě, jen jsem vás potkala."

Co řekneš manželovi, když náhodou zkazíš oběd a uvaříš něco jiného? Jasně ty přece nelžeš, takže manželovi naservíruješ topinky s prohlášením: "Promiň miláčku, ale řízky jsem dneska připálila."

Pořád ještě nelžeš? Jestli ne, tak já můžu vymyslet 1000 dalších situací, kdy normální lidi lžou a třeba společně na něco přijdeme.
 Cow :-) 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 20:35:24)
Aha, tak protože tohle někdo-nvím kdo napsal, tak mám být v klidu a brát to uplně normálně, že všichni lžou kdykoli, kdekoli a komukoli?
Ten kdo takovou ptákovinu splodil se zřejmě držel hesla: "podle sebe soudím tebe"
Ach jo.:-©Rv~f~
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 20:47:07)
Zkus si někdy přečíst něco od nějakého psychologa. Něco o tom, jak to skutečně je a proč.

Ne jen jak by to mělo správně být.

Nebo ty, když na něco nechceš odpovědět říkáš po vzoru politiků: "No coment."?

Těch situací, kdy lžeme je skutečně spousta, v práci kolegům se kterými si nejsme blízcí, sousedům v ulici, rodičům, tchýni, občas i dětem (Ty snad řekneš dětem, že ti není dobře protože máš menzes? Nebo si raději vymyslíš, že tě bolí hlava?)....
 Cow :-) 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:39:34)
Jíťo, psycholog a psycholog je veliký rozdíl.
Už jsem některé slyšela plácat takové nesmysly, že je nevyhledávám a takové ty všeobecné informace od nich beru s rezervou.

Než bych měla lhát, opravdu raději nekomentuju. Když zajdeme k jádru věci...musím vždycky všechno komentovat? Nemusím.

Ad konkrétní přiklad s periodou.
Kdyby mi nebylo dobře, tak co je lživého na tom, že mi není dobře????????
To musím vysvětlovat, že mám spastické bolesti hladce pruhovaného svalstva s nucením na nauzeu a z důvodu poklesu hladiny hormonů mám migrenu?
A ještě bych měla dodat, že jsem to tak měla na jaře, v zimě, na podzi, trvá to x let?
Co je to za nesmysl?
Představuji si to takhle.
Mami, co ti je?
Neními dobře. Neboj, za chvili to přejde, potřebuji chvilku klidu.

A ted mi ukaž, kde jsem lhala?????
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:50:41)
Mami a proč ti není dobře?
 Cow :-) 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:56:35)
...aby lépe jahoda....s tím svatořečením jsem slyšela že to není tak jednoduché.
Nedávno jsem nechtěně vyslechla, jaká procedůra předchází tomu, než někoho katol. církev prohlásí za svatého. Šlo konkrétně o pátera Pia.

p.s.nejsem stoupenec KC, čili se nehrnu ani do svatořečení, ani na hranici, ani na popraviště.

lhát a nelhat je opěc věc rozhodnutí.

Chorobné lhaní patří do rukou odborníků.
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:41:37)
a co říct, že mě bolí břicho? Není nutné rozvádět kolik vložek jsem ten den spotřebovala, ale proč hned hlava?
 Cow :-) 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:46:09)
SnowWhite....a ty svou MS nekomentuješ?:-D:-D:-D Asi bychom měly přiznat i značku hygien.potřeb, které používáme, ne?~k~

Hele, nemám vložku a nemám tampon. Lžu?????
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:56:02)
No buďto se ti od huby práší a nebo jsi v pořádným průšvihu protožes to nedostala. A dobře ti tak dopadneš jako já (termín pol. září) :-)
 Cow :-) 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:57:34)
hahaha, tiše závidím a gratulujiR^

a co mestr. kalíšek:-D???
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 22:07:27)
Jejda coby zpátečnice se silným sklonem ke klasice jsem nezvážila všechny možnosti. No nevadí svůj nízký intelekt jsem zde již stejně odhalila
 Cow :-) 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 22:17:06)
...ale s tím nízkým intelektem si to tak neber....
"Komu bylo hodně dáno, od toho bude hodně požadováno";)

Člověče, když tak nad touto diskuzí přemýšlím, pomalu z toho plyne závěr, že lež nemá tak krátké nohy, jak nám v dětství říkali, naopak je má dlouhé až do Tramtárie a ještě k tomu lžou všichni....je to naplosto nomální Uďo, tak lhaní zdar~j~
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 22:23:06)
Stejně se ještě radši pokusím o to svatořečení - nerada bych aby mi děti lhaly s odůvodněním, že je to běžná praxe a proč se teda rozčiluju. Ale to už jsme se dostaly dost daleko :-).
 Cow :-) 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 22:28:35)
...tak to ti držím palceR^

ted jsem zjistila, odkud byla načerpána některá moudra ze zdejší diskuze:
http://www.mesicnikzdravi.cz/vztahy/diagnoza.htm....tohle si přečíst děti staršího šk. věku, tak mají dost dobré záminky, proč vlastně lhát a jak si to ještě zdůvodnit a omluvitRv:-©
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 22:32:16)
Fajn jdu se dovzdělat. A děti budu radši preventivně tajně mlátit :-)
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:38:14)
Na uvedené příklady odpovím za sebe:

1) své matce řeknu, že se mám na hovno, neboť jsme se doma pohádali. Není nutné jí sdělovat detaily a když nemám chuť se jí svěřovat, ona to pochopí. Na druhou stranu, když se cítím pod psa, proč říkat, že se mám skvěle, když stejně pozná, že lžu?

2) pozdrav Dobrý den vnímám jako ustálené úsloví, zdvořilostní obrat, který použiju bez ohledu na své sympatie či antipatie vůči dané osobě, prostě jen zdravím. To že jí neřeknu Nazdar krávo - to není lež. Je to moje věc co si o ní myslím. Navíc už se mi dlouho nestalo, že by sousedka, s kterou jsme si nepadly do oka stála za tak hluboké přemýšlení, zda jí přeji dobrý či špatný den, prostě pozdravím

3) pokud připálím řízky, metnu je do koše a s klidem řeknu, že jsem kopyto a řízky jsem připálila. To je fakt legrace!

Takže tyto příklady jdou opravdu mimo mě. Netvrdím, že nelžu, naopak umím lhát jako když tiskne, ale proč to používat když se dá většinou říct pravda.

Jo té kamarádce, pokud to bude opravdu kamarádka, řeknu, že bych tu sukni vyměnila, pokud to bude známá řeknu něco neutrálního nebo se jen nějak zašklebím..... Jsem asi divná, ale nepamatuji si kdy jsem naposledy lhala nějak zásadně. Moje poslední lež se týkala sádrového trpaslíka, kdy jsem nakecala 3 leté holčičce, že možná přijdou i ty ostatní a nakonec Sněhurka. Teď ovšem cítím jako svojí povinnost ty ostatní dodat včetně sádrové Sněhurky.

A NENÍ TO O LHANÍ, ale o lži, zda naše dítě jen naše nebo jen málem.
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:48:23)
Tahle část diskuze je o lhaní jako takovém. Jsou tu totiž světice, které NIKDY nelžou. Skutečně si zaslouží svatořečit podobně jako jiní, kteří se nechali pro pravdu popravit.
 SnowWhite 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 22:03:15)
Tak tam já bohužel nepatřím, lžu. Ale na druhou stranu se fakt poctivě snažím vzpomínat, kdy a o čem. Spíš mám problém se zatajováním informací než s lhaním jako takovým. Třeba neřeknu kamarádce, co o ní říkala jiná.... Nebo jsem vlastně lhala (ale taky nelhala jen jsem neřekla), že dcera rozflákala jistou vychytávku v novém autě. Takže přiznávám v tomto případě jsem se zachovala jako Slávka. Dcerka rozflákala žaluzii, oprava bude stát 30 tis. a já to neřekla, aby nebylo dusno kvůli roletě. Stejně to řeknu, ale jde o to, že jsem to neřekla ihned poté, co jsem to zjistila a teď manipuluji svým mužem neboť on neví, že já vím, že roleta je rozflákaná a navíc ani netuší, c to bude stát a nemůže se svobodně rozhodnout, zda dcerku zmlátit nebo bez řečí roletu nechat spravit nebo se na roletu vykašlat, jelikož jsme jí nikdy nepoužili. Jsem hnusná, ale stejně mám pocit, že moje lež je nesrovnatelná s tím, zda někomu zahnu a zbyde mi dítě, které někomu hodím na krk a nebo se zatajenou 30 za roletu. Svatořečená ale nebudu, teď je mi to jasný.
 Jíťa 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 22:56:14)
Dík, že to veřejně přiznáš. Jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Taky lžu. Manželovi hlavně o dětech, když něco provedou (tu žaluzii bych vzala na sebe - mě manžel ani nezmlátí, ani neseřve. Bohužel dcera není jeho a manža má občas problém pochopit, že to nerozbila schválně.).

A taky lžu tchýni, ale je to její vina. Neustále se vyptává na věci do kterých jí nic není. Nějak ji nedokážu slušně poslat do pr... Tak lžu: Nevím, kam jel manžel. Vrátí se brzo. Neležím v posteli, protože jsem nemocná, jen jsem si potřebovala narovnat záda. K doktorovi taky nechodíme, chodíme si něco vyřídit. Všechno kromě potravin byla výhodná koupě...
 tinas 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 7:32:38)
Jíťo,
se sousedy vycházím úplně normálně. Na chodbě se pozdravíme a jdeme dál. S těmi,které znám lépe normálně pokecáme a je to. Nikdo,koho bych nesnášela v domě nebydlí.
Ještě se mi nepovedlo zkazit jídlo,tak,aby se nedalo snís . Neříkám,že se mi všechno jídlo povedlo ideálně to teda ne,ale jíst se to dalo. Navíc se vždycky dá skočit do restaurace něco koupit nebo je v lednici něco studeného. A pak manžel se sice rád dobře nají,ale netrvá na denně teplé večeři a ani mě nebuzeruje za to,že něco není na 100%.

No a pokud zavolá máma,tak jí klidně řeknu,že mě manžel prudí. Samozřejmně,že jí nevyprávím detaily,protože do těch nikomu nic není,ale klidně jí dám najevo,že zrovna nejsem ve své kůži.

Ty pořád hledáš nějaké malichernosti a dokazuješ na nich,že lhát se může,ale proč proboha? Proč bys manželovi nemohla dát k večeři třeba chleba ve vajíčku a nebo mu prostě normálně říct,že jsi spálila jídlo?
 Cow :-) 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 21:44:07)
Mad, nesleduju vývoj celé debaty....ale nějak mi není jasné, proč by Tinas měla komentovat sousedovic dítě???

Vnitřně kdyby si myslela co chtěla, tak MUSI komentovat, co vnímá v každé chvíli kdy není v bezvědomí?
 Cow :-) 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 9:55:20)
Mad, překrucuješ a ty to víš...
Komentování či nekometování se týkalo menstruace, sousedovic děcka a jiných uvedených příkladů.
Jinak jsi nikdy neslyšela, že i mlčení znamená souhlas. Pravděpodobně kdyby Slávka nekometovala, manžel by si myslel své...třeba by si nechal udělat vyšetření o otcovství, tak jako to bylo v případě pochybností jednoho z otců v kauze vyměnění novorozenci...
To by byl docela trapas, co? Manžel by mohl celý život vědět, že dítko není jeho, ženě nic neřekl, vzal to tak, jak to je....jen ji v tom nechal a přitom potichu sledoval, jak mu celý život zatloukala v tak zásadní věci~j~
Možná někdy na smrtelné posteli ji řekl, že to celou dobu věděl.

Jinak podle moji logiky, když už na to narážíš, by tahle lež opravdu neexistovala, páč by se nestala.
 tinas 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 7:38:26)
Mad,
mě do sousedovic děti nezajímají. Mám sama svých doma dost. :-) A jestli si v duchu řeknu,že to dítě je ošklivé nemusím to komentovat nahlas. Navíc většina dětí je hezká.R^
 petishee 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 14:02:35)
Přece to, že nekomentuju každého na potkání neznamená, že furt lžu. Podle tvojí teorie zřejmě jdeš po ulici a povoláváš na lidi: "Haló, pane, vy máte ale kráááásnou kravatu! A vy tam, paní, ne vy, vy vypadáte hrozně, ale ta v tom modrém svetru, kde jste se nechala stříhat, ten váš účes je báááječný!!!" Takhle to přece nechodí.

Něco jiného by bylo, kdyby se tě sousedka zeptala přímo: "Líbí se vám moje miminko?" (což asi není moc reálné) Nebo "Že vypadá v té čepičce roztomile?" Tady to asi nějakou tou lží zavání, ale vždycky se dá říct třeba "No to je ale krásná čepička" (pokud bude), popř. pochválit něco jiného na miminku - že dítě vypadá jako opička asi neřekneš nikomu. Nejde o to sdělovat pravdu tím nejdrsnějším možným způsobem, ale pokud možno hezky.
 JaninaH 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 20:20:42)
Madelaine,
je to sice off topic, ale když už ses s tou hádankou vypisovala, tak jsem si ji zkusila vyřešit a vyšlo mi, že vlevo seděla Moudrost, uprostřed Lež a vpravo Pravda.
J.
 JaninaH 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 20:33:49)
Dík :-D
 Beebie+Honzík 09/07+Luci 06/10 


Podpora 

(12.7.2008 14:30:40)
Chtěla bych podpořit zakladatelku, když psala takovýto článek a doslova šla s "kůží na trh", článek je napsán hezky, jistě není první ani poslední a sice jsem nečetla všechny příspěvky, ale připadá mi, že se do ní většina pustila -jako vždy:-)
My máme syna z umělého oplodnění, manželovi jako by z oka vypadl, přesto má celkem často řeči "o sousedovi" atd., myslím, že pro spoustu chlapů je to prostě sport dělat si z toho legraci i když jsou přesvědčení, že je dítě jejich. 100% jistotu by ale měli, jen kdyby si všichni nechali udělat DNA testy!!! A tak jsou raději nad věcí, myslím, že většina by pravdu ani vědět nechtěla:-) Protože jak by s ní naložili, že...

Mám kamaráda, který si po letech od rozvodu (má dvě děti) nechal dělat z nějakého důvodu spermiogram - přišel na to, že je sterilní a lékař mu řekl, že od příušnic v dětství!! A co on na to? Vždyť já je stejně miluju, jsou to přece moje děti!!~k~
 Adelka80 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(16.7.2008 9:33:39)
Jíťo,souhlasím do puntíku.
 petishee 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 17:00:36)
No já nevím, já lhát neumím, takže radši nelžu, minimálně ne blízkým osobám, které by to na mně stejně poznaly a už vůbec ne manželovi. Neříkám, že jsem nikdy nic nezatajila, nepřekroutila nebo něco podobného, ale vždycky to bylo v situaci, kdy na tom byla beztak víc než půlka pravdy a nejednalo se o osobu blízkou :-) Rodiče mě prostě svou výchovou naučili, že je výhodnější nelhat. Tak jsem asi jedna z těch dokonalých nebo co... :-)
 +++++ Zuzana 
  • 

Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(10.7.2008 18:03:19)
Ve většině názorech s tebou souhlasím. Nevěru odsuzuji a neopouštím ji.
 petishee 


Re: proč tak katastrofický scénáře? 

(11.7.2008 14:08:22)
Dík :-) Zjišťuju, že já s tebou většinou taky.

Co se týče nevěry, možná bych byla schopná ji časem odpustit, ale hodně by záleželo na okolnostech. Určitě by to musel být jednorázový sex bez citů, žádné půlroční aférky. Ale i tak si myslím, že člověk má mozek proto, aby ho používal a že prostě není možné nechat se vláčet nízkými pudy, aniž by člověk domýšlel důsledky svého jednání. Od toho se považujeme za vyšší formu života, ne? :-)
 Luka 
  • 

Re: není to fér 

(8.7.2008 21:42:22)
Nedokázala bych s tím žít. Myslím, že Slávka je slaboch bojící se případné samoty s dítětem.Slaboch který se bojí pykat za svou blbost.Možná kdyby přiznala barvu hned, žilo byse jí líp. Nechápu jí, vůbec jí nechápu a je mi líto tatínka, kterého takovou dobu tahá za nos. Styď se Slávko!
 10.5Libik12 


Re: není to fér 

(8.7.2008 21:54:12)
To je trochu protimluv, ty bys NEDOKÁZALA s tím žít, Slávka možná jo, takže rozhodně není slaboch ona, ne?

pardon, už jdu
 Marta J. 
  • 

Re: není to fér 

(17.5.2011 23:00:24)
myslím, že Slávka za svou blbost dávno piká trumbero!
 mak 
  • 

Re: není to fér 

(8.7.2008 15:40:02)
dobře nevěrnici tak, teď bude pykat celý život špatnám svědomím
 Lizzie 


Re: není to fér 

(8.7.2008 23:05:09)
Vítku,

vy muži máte jednu strašně velkou výhodu...neotěhotníte.
Tvůj názor nekomentuju, každý máme právo na ten vlastní..
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Tak nevím 

(8.7.2008 14:25:38)
Se zájmem jsem přečetla celou diskuzi, protože jsem včera byla napadena z moralizování, když jsem reagovala na diskuzi, kde zakladatelka čekala dítě, které neví, jestli je tchánovo nebo manželovo .... a mě to přišlo, no přinejmenším zvláštní ...
K dnešnímu článku musím říct znovu - nesouhlasím - nevím, jak bych se zachovala já, to člověk dopředu nikdy neví - nebudu tvrdit, že nikdy nebudu manželovi nevěrná, sice v to doufám, ale víte jak to je ... ale co si myslím z dnešního pohledu, buď bych si dítě nenechala nebo bych to manželovi řekla - protože to je sakra podraz ... a pokud manžel něco tuší, rodinné štěstí se může zvrhnout ve zlomku vteřiny - a ačkoliv předtím by to manžel možná ustál, teď, když bude vědět, že jsi z něho, s prominutím, dělala vola, tak to nevím ...
Každopádně přeju vám - hlavně tedy synovi a manželovi - aby se to nikdy neprovalilo.
 Jíťa 
  • 

Nebýt sobec 

(8.7.2008 14:45:03)
Pokud se pravda neřekla hned na začátku, tedy ještě během těhotenství, teď po 4 letech by to bylo dost sobecké.

Je potřeba myslet na to dítě. Ne, na to, že potřebuje otce a tenhle je fajn. Ale na to, jak by pravda zatřásla celou rodinou. Autorce by se ulevilo od svědomí. Ale co dalšího tím celá rodina získá?
1. Manžel získá jistotu, že mu manželka byla nevěrná a že dítě není jeho
2. Manžel bude muset zaujmout nějaké stanovisko a na něm najednou bude zodpovědnost za další osud rodiny - kdo ví, jestli o to stojí.
2. V případě rozvodu dítě přijde o otce, kterého miluje a který miluje je a spolu s ním přijde i o prarodiče a další příbuzné

Pokud autorka nenašla dost odvahy k pravdě v době těhotenství, tak by teď měla v sobě najít dost síly to tajemství chránit.
Následky jsou dnes daleko horší, než by byly před lety. Tenkrát by jen porodila dítě bez otce. Dnes by to znamenalo říct dítěti, že sice 4 roky nějakého otce mělo, ale od teď už žádného nemá!

 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Nebýt sobec 

(8.7.2008 14:51:22)
Já jen nevím, kde se v tobě bere ta jistota, že to nemůže být ještě horší - víš, jak se to říká, lež má krátké nohy - čímž nechci tvrdit, že jsem v životě nelhala ....
 Jíťa 
  • 

Re: Nebýt sobec 

(8.7.2008 15:01:30)
Ale jistěže to může být i horší. Ale nemyslím si, že by pravda v tomhle okamžiku přinesla nějaký výrazný zlepšení.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Nebýt sobec 

(8.7.2008 15:08:27)
Já jsem taky nemluvila o pravdě teď - ta měla přijít před čtyřmi roky - teď už jsem jim jen přála, ať se to neprovalí ... ale spíše synkovi a tatínkovi ... autorka si za vše může sama, promiňte, ale cítím to tak
 zuzkasim 


Re: Nebýt sobec 

(8.7.2008 19:49:46)
Vidím to taky tak. Ublížit manželovi teď by znamenalo mu to říct. Někdy je lepší nevědět a to myslím platí pro tento případ. Přeju autorce aby byla hodně silná a zvládla to.
 Ivana Procházková 


Re: Tak nevím 

(8.7.2008 21:44:16)
Jano, píšeš:

"buď bych si dítě nenechala nebo bych to manželovi řekla - protože to je sakra podraz"

A jít na potrat ti nepřipadá jako "podraz" na to dítě? Mě tedy jo a větší než ten případný podraz na manžela.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Tak nevím 

(9.7.2008 7:23:30)
To je věc názoru - myslím, že je zbytečné se pouštět do diskuze pro a proti potratům. Já nejsem nějakým jejich zastáncem - ale jsou určité situace, kde si to dovedu představit - tohle je jedna z nich ... pokud bych ovšem nedokázala říct manželovi pravdu ... jsou to z mé strany čistě teoretické úvahy ...
 Ivana Procházková 


Re: Tak nevím 

(9.7.2008 22:23:23)
Já nejsem žádný fanatický odpůrce potratů, ale tohle je zrovna situace, kdy by pro mě nebyl přijatelným východiskem - považovala bych to za větší zlo, než lhát manželovi.
 SnowWhite 


Re: Tak nevím 

(10.7.2008 22:40:38)
Mám pocit, že na potrat by nikdo nikoho nenutil jít. Jde o to, že pokud se rozhodneš říct pravdu manželovi - on se může rozhodnout, zda s tebou a tvým dítětem bude, nebo zda půjde o dům dál. Rozhodnutí o tom jít na potrat připadá v úvahu pro ty, kteří by preferovali variantu zůstat s manželem, přičemž by on neakceptoval cizí dítě. Tyto dvě věci nejsou staveny na rovinu, ale vedle sebe, není tedy menším zlem lhát než jít na potrat.
 Marie 
  • 

rodič 

(8.7.2008 14:39:13)
Dobrý den,
jsem přesvědčená o tom, že rodič ( ať už otec či matka) je ten kdo dítě s péčí a láskou vychovává. Dle článku to vypadá, že otec ví, že otcovství je nejisté ( či dokonce jisté, že to není on), ale explicitně to slyšet nechce ( k čemu by to pomohlo, on to ví (svým způsobem - asi nikdo nemůže říci na kolik si to přiznal a na kolik to vytěsnil)).
Pokud se všichni máte rádi, je to to hlavní. Dalším může být ponaučení pro příště, zda se něvěra vyplácí (osobně si myslím, že nevěra se vždy krutě nevyplatí). Optimistické na to všem je, že máte krásné dítě, které má v tuto chvíli dva milující rodiče ( což se může časem změnit v každé rodině a u Vás rozhodně není větší pravděpodobnost rozchodu, že tam, kde nevěra nemá tyto následky).
Přeji lásku,
Marie
 zuzkasim 


Re: rodič 

(8.7.2008 19:51:29)
Moc hezky napsané a pravdivé.
 Dana, Kubík 4/05 
  • 

Pro i proti 

(8.7.2008 14:41:51)
Já si myslím, že by stálo za to si napsat všechna pro i proti. Asi to zní v takové situaci divně, ale na chvíli bych emoce nechala stranou.

Např. pro (přiznat se) - uleví se svědomí, vyjasní se situace mezi rodiči, oba rodiče můžou rozhodnout o tom, kdy se to synovi řekne nebo neřekne (nebude rozhodnutí jenom na matce), když se tatínek chová celé čtyři roky k chlapečkovi tak dobře, je možné, že to přijme (třeba mu to celou dobu vrtá v hlavě)

proti (zatloukat) - tatínek může rodinu opustit, syn může ztratit tátu a všechny příbuzné z jeho strany

Teď jde o to, jestli převažují pro nebo proti. Přiznám se, že nevím, jak bych se sama zachovala. U mne by asi převažovalo pro a to z důvodu, že bych se asi zbláznila celý život to tajit. Na druhou stranu, pokud by mě manžel opustil, celý život bych si vyčítala, že jsem to nezapřela... To musí zvážit pouze a jen autorka, ona zná povahu svého manžela, svou povahu, jestli to snese nebo nesnese zapírat.

V každém případě držím všechny palce. :-)
 Yattes 
  • 

Táta neví 

(8.7.2008 15:09:05)
Jsem muž a dívám se na tuto situaci trochu jinak.Každý normální chlap chce určitě potomka(vlastního) a tve unfair jednání mu tuto možnost bere.Možná,kdybys nebyla zbabělá(nebo podlá?)a řekla mu pravdu,že by s tebou zůstal a měli byste spolu jestě dítě vlastní,pak by vše bylo ok.Kdyby se tohle stalo mi,možná bych dítě bral za vlastní dál(po letech bych k němu měl určitě rodičovský vztah),ale s tebou bych nechtěl nic mít.Nejde o nevěru,ta lze i odpustit,ale lhaní v tak zásadní otázce bych neodpustil nikdy.Podotýkám,že kdyby se mi stalo,že z nějakého románku bych měl dítě,nikdy bych to partnerce nezatajil,nechal bych na ni,jestli se mnou může a chce být dál.A závěrem,mám tříletou dceru a představa,že bych třeba za pět let zjistil,že nejsem biologický otec je úděsná.Ale jsem přesvědčen,že charakter mé partnerky je jiný než tvůj.Nic ve zlém,ptaš se na názory,tak tady jeden máš.Hodně štěstí.
 Nerida 


TATINEK VI 

(11.7.2008 0:49:26)
Autorko, manzel s nejvetsi pravdepodobnosti vi, ze syn neni jeho. Jak casto se stava, aby se manzel zeptal svoji zeny jestli dite, ktere ceka je opravdu jeho? Kolik z vas ma tuto zkusenost? Mas stesti, ze ma velke srdce a nepatra po detailech. Popravde receno autorce nerozumim. Nevim proc byla neverna, nevim proc se rozhodla lhat, nevim jak zije sama se sebou.

Necetla jsem celou diskuzi, je fakt dlouha, ale k par prispevkum mam poznamky. Nelibi se mi srovnavat tento pribeh s pribehy, kde potomek vznikl pomoci darce. Tam to chapu tak, ze obe strany o darcovstvi nejen ze vedeli a i s tim souhlasili a to mi prijde fer. Totez pokud si chlap vezme zenskou s ditetem, taky dopredu vi, ze zena ma zavazky a pokud ji bude chtit tak se vsim vsudy. To je taky fer.

Jednani autorky fer nebylo, ted uz je to tezke resit. A jeste jedna poznamka na konec. Ne vzdycky jsou detmi obdarovani ti potencionalne nejlepsi rodice. Staci vzpomenout treba Kurimskou kauzu.
 Yattes 
  • 

Táta neví 

(8.7.2008 15:09:16)
Jsem muž a dívám se na tuto situaci trochu jinak.Každý normální chlap chce určitě potomka(vlastního) a tve unfair jednání mu tuto možnost bere.Možná,kdybys nebyla zbabělá(nebo podlá?)a řekla mu pravdu,že by s tebou zůstal a měli byste spolu jestě dítě vlastní,pak by vše bylo ok.Kdyby se tohle stalo mi,možná bych dítě bral za vlastní dál(po letech bych k němu měl určitě rodičovský vztah),ale s tebou bych nechtěl nic mít.Nejde o nevěru,ta lze i odpustit,ale lhaní v tak zásadní otázce bych neodpustil nikdy.Podotýkám,že kdyby se mi stalo,že z nějakého románku bych měl dítě,nikdy bych to partnerce nezatajil,nechal bych na ni,jestli se mnou může a chce být dál.A závěrem,mám tříletou dceru a představa,že bych třeba za pět let zjistil,že nejsem biologický otec je úděsná.Ale jsem přesvědčen,že charakter mé partnerky je jiný než tvůj.Nic ve zlém,ptaš se na názory,tak tady jeden máš.Hodně štěstí.
 Laďa; 1 dcerka 
  • 

hlavu vzhůru 

(8.7.2008 15:10:29)
jsem chlap, živitel, otec, manžel..
beru to jako alfa omega mého života bez výjimek.

nevím co je tvuj chlap zač. ale myslím že pokud vše co je v prvním řádku dělá naplno, nepobere tvoje přiznání. pravda je pravda, ale fungující svatá trojice (otec, matka, dítě) je nade vše a nikdy nic jinýho takhle silnyho neprožiješ.

mě kdyby se moje žena přiznala k něčemu jako bys chtěla ty, nevim, upřímě - asi bych ji slabošsky zbil, rozhodně bych ji s přesvědčení opustil. a jestli bysme se ukecali ze to dáme dohromady, byl bych okradenej o tu sílu čistýho vztahu.

já jsem nikdy nepodvedl a nikdy to neudělám. moje žena je mi královnou mezi ženami.

ale CHCI ŘÍCT
HLAVU VZHURU!! VZCHOP SE!! nic si nevyčítej, hlavně buď dobrou matkou, ženou, milenkou svýho muže a nenech na sobě znát pochyby, nedělej oči, nedávej žádné indicie.. udělej si tlustou čáru. smiř se s fakty a žij! dál. to smíření je tvůj trest! a zároveň vykoupení

on vás miluje a rozdává se jak jen nejlíp umí. zničíš-li i ho (a tím pádem i dítě), zasloužila bys 100x víc


 10.5Libik12 


Re: hlavu vzhůru 

(8.7.2008 15:33:19)
Čeče, Ládíku,

to je tak hezký vyjádření, že bych se zrovínka domnívala, že to mužskej napsat nemohl.
Gratuluji tvé ženě k tomu, že máš jasno. Tak nějak to fakt je.
 H 
  • 

Re: hlavu vzhůru 

(8.7.2008 23:38:00)
Chlape!!! tak pod tohle se podepíšu. Napsal jsi to skvěle.....
Helena
 MiladaL 
  • 

Re: hlavu vzhůru 

(9.7.2008 2:03:22)
Laďo, myslím, že Tvůj příspěvek je úžasný. vystihl jsi to naprosto dokonale. Zakladatelka by se měla Tvá slova naučit zpaměti jako mantru. díky.
 Jíťa 
  • 

Vy byste chtěly slyšet pravdu? 

(8.7.2008 15:12:38)
Skutečně byste chtěli od manžela slyšet, že vám byl nevěrný?

Já teda rozhodně ne!
Chápu sice, že člověk může udělat chybu, a pokud bych se to náhodou dozvěděla, asi bych mu odpustila. Ale v žádném případě si nepřeju, aby se mi k něčemu takovému přiznal sám!
 Myška(tři děti) 
  • 

A co dítě až bude v pubertě 

(8.7.2008 15:57:30)
Nevím, ale mám dojem, že dítě pokud se takovou informaci nezdoví jako malé, ale třeba v pubertě tak se ho to dotkne tak citelně, že to může narušit jeho budoucí partnerský život. Nehledě na zklámaní důvěry v rodiče.
 Jíťa 
  • 

Re: A co dítě až bude v pubertě 

(8.7.2008 18:13:25)
Já myslím, že dítěte se to dotkne vždycky. Jediný správný okamžik k pravdomluvnosti byl ještě před jeho narozením, nejpozději krátce po jeho narození.
 huhu 
  • 

Re: A co dítě až bude v pubertě 

(8.7.2008 19:39:45)
a nepletes si to spis s adopci? Tohle je trochu jinej problem. Co trebas darcovstvi vajicka/spermie? Melo by dite vedet, ze je z darovanych bunek, prip. jit hledat prave rodice...?
 Lenelka 


Re: A co dítě až bude v pubertě 

(8.7.2008 20:13:41)
Huhu, tak takovy zakon, o tom, ze dite pocate z darovanych spermii/vajicek ma pravo na to, aby znalo jmena svych bio rodicu, byl pred par lety uveden v platnost v UK. Vysledkem je pomerne znacny ubytek darcovskych spermii. Vajicek neubylo, zenskym nevadi, ze je muze bio dite kontaktovat. Chlapi se toho desi...
 Ledule 


Re: A co dítě až bude v pubertě 

(8.7.2008 20:06:00)
A proč by se to dítě mělo dozvědět?
 ClaireD 


Kdo jste bez viny...  

(8.7.2008 15:51:11)
...buď hoďte kamenem, a nebo prosím mlčte. Soudit je opravdu hrozně jednoduché a snadné...

Já jsem se svým mužem jedenáct let. Nevěrná v tom pravém slova smyslu (jako že bych měla sex s někým jiným) jsem mu nebyla. Ale nějaký ten úlet před tím, než jsme se vzali, nebo měli děti, tak to se stalo. A sama vím, jak je to snadný. Jsem ráda, že se to tehdy ustálo v nějakých hranicích, že nedošlo k ničemu zásadnímu a nemusela jsem nic řešit. Přesto mi to stačilo, bohatě... k tomu abych přemýšlela. Ale znám tolik lidí, kteří prostě v době, kdy doma to neklape, jsou starosti, není to úplně lehký, tak prostě v té době někde podlehli kouzlu a tajemnu toho zakázanýho ovoce... Nikdy bych nesoudila lidi za takovouhle nevěru. Mám sklon soudit za takový ty dlouhodobý vztahy, který jsou vědomě udržovaný a partner je dlouhodobě oklamáván, obelháván a podváděn... to neuznávám... to není fér. Ale ulítnout může fakt každej, to není plánovaný a cílený, to se prostě někdy může stát. A opravdu jsem si jistá, že se to může stát i těm, kteří si myslí a jsou přesvědčeni, že se jim to nikdy stát nemůže....

Autorce článku bych napsala tolik... tvůj muž jistě tuší, z toho prvního rozhovoru, kde se ptal jestli je dítě jeho, to je patrný. Ve chvíli, kdy manželé dítě chtějí, plánují, vše klape jak má, tak se takhle muž asi nezeptá. Nebo aspoň můj se neptal, ani jednou... bylo to jaksi samozřejmé, že jsou děti jeho. Ale asi v té době u vás všechno nebylo OK. Být tebou, sama sebe přesvědčím, že syn je jeho. Zapomenu, jak napsal Láďa (mimochodem, krásně napsáno). Zapomenu co se stalo, a postarám se o to, abychom byli šťastná rodina, v rámci daných možností. Já sama bych asi vzniklou situaci řešila jinak, asi bych riskla, řekla pravdu hned a doufala že zůstane manžel se mnou, nebo si možná i přes svou averzi k potratům miminko nenechala (kamenovat mě můžete...nevím, co bych udělala) nebo si ho nechala a zůstala radši s ním sama, nevím... Ale teď, po čtyřech letech, bych už neřešila nic. Nikdy bych už neřešila nic. Doufej, že nikdy nebude nutné to řešit.

Není to dlouho, co se v televizi řešilo, kolik otců vychovává nevědomě cizí dítě... překvapuje mě, že se tady nenajde jediná ženská, která to prostě taky zažila...

Drž se.
 1.3Magráta13 


Slávko 

(8.7.2008 16:10:59)
Nečetla jsem diskusi pod článkem, protože v žádném případě o tomto tématu nechci diskutovat.
Vám chci ale Slávko napsat, že z mého pohledu nejste slaboch. naopak jste statečná ženská, která na začátku selhala a pak se rozhodla následky svého selhání nést jen a jen sama. Musí být ve vás velká síla a sebezapření, když dokážete tohle všechno ustát. Vím, že vám to z hlavy nikdy nezmizí. Dost možná manžel taky "ví" nebo alespoň tuší, ale ta vámi popíraná pravda, nebo přiznávaná lež je pro něj lepším řešením než čestná pravda.
Důsledkem toho je, že ač s jednou velkou lží, žijete hezký vztah a váš syn má prima rodiče.
Kdyby na začátku byla čestná pravda, možná už by ten následující příběh nebyl tak spokojený.
Možná i pro tohle všechno máte svého manžela raději než dřív. protože je ve vás pocit viny a dělá to z vás paradoxně lepší manželku, než jste byla dřív.
Přeji celé vaší rodině hodně zdraví a štěstí. Ať žijete spokojeně jako rodina dál a ať už vás žádné životní selhání nepotká.
Kdo nezažil, nemůže pochopit, ale ani soudit.
Vy i váš manžel jste pro mě moc stateční, protože svou rozvahou a dospělým přístupem dáváte jednomu dítěti dobrý domov.
 Tragika 


Re: Slávko 

(8.7.2008 16:42:04)
je fakt zajímavé, jak tady čtí oheň matky, které o podobné situaci maximálně četly v Blesku, nebo ji viděli na Nově.
Já jsem bohužel v takové šlamastice byla a možná i proto bych jednámí Slávky neodsuzovala.
Ještě horší mi přijde známý případ zaměněných holčiček, kdy otec jedné z nich, šel na testy otcovství.
Co se pak rozpoutalo, vědí v téhle republice asi všichni. Být já jeho partnerka, dám mu kopačky a dceru, kterou kojím nikomu nedám, i kdyby stokrát nebyla má krev.
Dodnes nemůžu pochopit, že si matka nechá vzít dítě, je vláčena tiskem a přítel z toho ještě vyjde jako mediální hrdina.
 Paluška 


Re: Slávko 

(8.7.2008 17:33:52)
ahoj slavko, moc ti drzim palce, abys tuhle situaci ustala. Priklanim se k tomu, nic manzelovi nerikat. Co se stalo, stalo se. Podle me je nejdulezitejsi, ze vase manzelstvi funguje a tvuj syn ma otce, ktery jej i tebe miluje a chce s vami byt.
docela me zarazily nektere odsuzujici prispevky, ale vzdycky mezi nami budou lidi, kteri maji hned ve vsem jasno a kterym by se nic takoveho prece nemohlo stat!
chyba se stala, ale je nutno se tomu postavit celem a jit dal, znicit fungujici vztah jen proto, abych ulevila svemu svedomi, je podle me sobecke, protoze to sice tobe mozna pomuze, ale odskacete to vsichni, ty, tvuj manzel a zejmena vas syn. jak uz tady psal Lada, proste zapomen a jdi dal, uz kvuli sobe!
 Jana 
  • 

Je to ve vzduchu... 

(8.7.2008 17:11:21)
a spini ho mezi Vami.
Diteti se takovy veci maji rict a vysvetlit: tata je kdo se o tebe stara, ten jiny jen darec semene.
Ten pravy okamzik na "vycisteni" urcite prijde, v pohode!
Drzim palecky!
 a je to? 


Chápu tě :-) 

(8.7.2008 18:59:29)
Znám to a chápu tě.I já to prožila.Řekla jsem pravdu oběma stranám a pak jsem to nechala na osudu.Narodila se mi krásná holčička - žiju s otcem miminka.Měla jsem asi kliku - jsem nesmírně šťastná - zatím ...
 a je to? 


Chápu tě :-) 

(8.7.2008 19:00:01)
Znám to a chápu tě.I já to prožila.Řekla jsem pravdu oběma stranám a pak jsem to nechala na osudu.Narodila se mi krásná holčička - žiju s otcem miminka.Měla jsem asi kliku - jsem nesmírně šťastná - zatím ...
 huhu 
  • 

nic nerikej.... 

(8.7.2008 19:22:57)
slavko, premyslim nad tim od rana - manzelovi nic nerikej. Co tim ziskas? Jen to, ze se ti ulevi od pocitu viny. A co ziskaji ostatni? Manzel se k tomu bude muset nejak postavit (ted nemusi, muze si rikat "co kdyby";), budete resit jestli to rict synovi.... Kdyby to chtel manzel resit, mohl si uz davno udelat testy DNA a ani bys o tom nemusela vedet. Ale neudelal to, nechce to resit, evidentne chce byt tvuj manzel a otec vaseho syna. Udelej tlustou caru a zijte dal.

Nenech se zviklat od moralistu, co sem pisou. Neprozivas standardni situaci - ale tak uz to proste v zivote chodi. Ty uz nejsi v oblasti spravne/nespravne, ty jsi spis v oblasti "mensi zlo"/"vetsi zlo". Jedno zlo je, ze budes zit se svym svedomim, ale druhe zlo je, ze to hodis na manzela a na syna. Nehazej to na ne. Kdyby o to manzel stal, resil by to.

Na tvem miste bych si ho velmi vazila. Za to, ze s tebou je pres to vsechno, ze nepatra po puvodu ditete a je mu skvelym tatou. Na to by kazdej nemel silu.

Mela jsi to rict pri zjisteni tehotenstvi - a nebo vubec. Ted uz to nerikej.
 Dulcinea 
  • 

presne 

(9.7.2008 9:42:25)
neco takoveho jsem sem uz psala...
 Alicee 


Taky to nemusí skončit katastrofou... 

(8.7.2008 19:47:04)
Mám velmi podobný případ v příbuzenstvu - dítě je očividně milencovo, jako by mu z oka vypadlo. Navíc tam nešlo o žádný hormonální úlet, kvůli dotyčnému se po několika letech manželství stejně rozpadlo.
Ale přestože spousta lidí tuší, nikdo to nikdy nerozmazával a manžel tehdy prostě nic neřešil a je tomu tak dodnes kdy je "dítěti" skoro čtyřicet. Jeho táta byl prostě ten člověk s kterým vyrůstal a komu říkal celý život táto, krev a geny nejspíš nebyly pro zúčastněné tak důležité.
Nevím kolik osobního sebeovládání je to muselo stát, nemyslím si, že pravda byla kdy vyřčena...prostě celý život tuhle otázku zahrávají do autu.
 :-) 
  • 

Jiný příběh, ale podobnost tu je 

(8.7.2008 20:26:20)
Můj manžel se narodil tělesně postižený. Takového jsem si ho vzala a takového ho miluji. Když jsme se brali, odložili jsme citlivé téma "děti" stranou s tím, že si zatím budeme trošku užívat.

Když dozrál čas a oba jsme zatoužili po dítěti, hodně jsme to probírali ze všech stran. S vědomím, jak je můj muž úžasný, by mi vůbec nevadilo dítě úplně stejné jako on. Jenže on se svým postižením žije několik desítek let a v žádném případě nechtěl podobný život připravit i svému dítěti. Tak jsme řešili: risknout to a v případě špatných testů jít na potrat, nebo genetickou anomálii dál nepřenášet a nechat se oplodnit dárcem.
Nakonec jsme zvolili dárce. Narodilo se nám krásné, zdravé miminko. To, že není manželovo je tajemství jen nás dvou. Nikomu jinému do toho nic není. Ale jednou to budeme muset říct i našemu dítěti. Má právo to vědět, aby bylo ušetřeno obav, až bude samo čekat rodinu, aby nemuseli podstupovat aminocentézu apod.

Kdy říct je jen na nás. Já si myslím, že je zbytečné s tím spěchat. Spíš se přikláním k tomu, počkat až do dospělosti. I tak to bude pro nás všechny dost těžké, ale snad pochopí, proč jsme se tak rozhodli i to, že jej otec miluje ač není jeho vlastní krev.
 tinas 


Re: Jiný příběh, ale podobnost tu je 

(8.7.2008 21:24:51)
Gratuluju je vidět,že jste rozumní lidé. Jde o to,že ve vašem případě je to se souhlasem obou a nikdo z nikoho nedělá blbce. Nikdo nikomu nelže a tudíž mezi vámi neleží žádné podvody a lži.R^
 :-) 
  • 

Re: Jiný příběh, ale podobnost tu je 

(9.7.2008 11:53:34)
Ale prožíváme podobné pocity jako autorka! Jen jsme na ně dva.

Komu je to dítě podobné?
Co když na to někdo přijde?
Co bude, až chlapi v hospodě žertem nadhodí, že není manželovi podobné? To ho 100% zabolí!
Jak by takovou pravdu ustála manželova rodina? Měli by to dítě dál rádi?
Je toho hodně!
 nordica 


Re: Jiný příběh, ale podobnost tu je 

(8.7.2008 22:32:09)
Nebudu zde zde míchat do diskuze, protože opravdu nevím, co bych v takové situaci udělala. Odpovídám jen na výše uvedený příspěve - jiný příběh. Jsem přesně případ, který zde pistelka popisuje. Moji rodiče se brali v r.1944 a dlouho rozvažovali, zda mají mít dítě kvůli genetickému zatížení z otcovy strany, Nakonec se kvůli obavám, rozhodli, že moje matka otěhotní s někým jiným (domnívám se z náznaků, že to byl otcův dobrý známý). Bylo to v r.1955, takže možnosti vědy/genetiky byly tenkrát velmi omezené. Řekla bych, že v té době to byl i docela odvážný postup. Celý život jsem považovala za svého otce toho, kdo mne vychovával a moje matka mi řekla pravdu až když jsem já sama otěhotněla. Nic se nezměnilo - ten, kdo mne vychovával pro mne byl stále můj otec a kupodivu - nikdy jsem se na svého biologického otce nezeptala. Někdy toho ted´přece jen lituji - bohužel pozdě, oba rodiče jsou již mrtví. Takže - určitě říct dítěti pravdu, ale nejlépe až v dospělosti.
 :-) 
  • 

dík 

(9.7.2008 12:00:45)
Trošku jsi mě uklidnila.

Dost se toho dne s manželem bojíme, ale pro dobro dítěte bychom mu to měli říct.
 Verka 
  • 

Re: Jiný příběh, ale podobnost tu je 

(11.7.2008 8:33:35)
A kdy to oznámit manželovi?
Je to opravdu jiný příběh.Vy jste se rozhodli oba dva,manžel s tím,že nebude jeho souhlasil.Ale paní Slávce se narodilo dítě z nevěry a podstrčila ho manželovi tajně.
 tulisa 
  • 

Nezávidím 

(8.7.2008 20:32:29)
Nečetla jsem příspěvky v diskuzi, nechci nikoho odsuzovat, protože "nikdy neříkej nikd", ale normálně tohle se mi stát, tak to asi nepřežiju :-( Prostě bych neunesla to manželovi neříct, myslela bych na to kudy bych chodila... No a říct mu to - chudák manžel...
 Kirkland 


syn meho manzela 

(8.7.2008 21:47:16)
Manzel ma z prvniho manzelstvi syna. Se svou "ex" spal pred otehotnenim jen jednou. Kirk je synek z velice dobre situovane rodiny, ona servirka. Po rozvodu vysoudila miliony.
Kirk je takovej italskej typ, syn je blondak.
A vis co? Kdyz jsme se na to tema jednou s manzelem bavili, rekl mi, ze si nekde hluboko obcas kdysi myslel, ze neni jeho. Ale od te doby, co ho nekolikrat jako malinkatej pocural, je jeho se vsim vsudy. A nikdy patrat nebude. A nikdy zadnym pripadnym testum neuveri.
Kvuli tomu si manzela nesmirne vazim.
Mozna je to u vas stejne. Tvuj muz "sveho" syna miluje a na minulost proste zapomel. Priznanim by jsi mu jen ublizila. Mlcela jsi doted, mlc dal a ber to jako svuj trest.
 Verka 
  • 

Citát 

(8.7.2008 22:11:55)
Mluviti stříbro-mlčeti zlato.
 Verka 
  • 

Re: Citát 

(8.7.2008 22:29:16)
S takovým tajemstvím bych žít nedokázala.Nedokázala bych se podívat partnerovi do očí,smát se na něj i na ostatní lidi v rodině,říct partnerovi MILUJU TĚ.K této větě potřebuju čistou duši.
Máme s partnerem dvouletou holčičku a je mu podobná.Jsem na to moc hrdá,protože se mi líbí i partner.Jsme s polu už deset let a doufám,že spolu prožijeme ještě spoustu let v lásce.Neřikám,že něco nezaskřípe,ale moje rodina stojí na důvěře.
Jestli stojíš o partnera a o synovu lásku tak už nic neříkej a vem si tajemství do hrobu.Měla jsi jít hned na miniinterupci a dát partnerovi jeho dítě.
 Lizzie 


Cože? 

(9.7.2008 8:45:27)
Cože? ,,Měla jsi jít na miniinterupci a dát partnerovi jeho dítě..?!" Skvělý...pro abstraktní dojem ctnosti (když už s ním chce zůstat..) radši půjde na potrat a pak si pořídí další, jako by se nic nestalo. V žádném případě nejsem proti potratům, ale tohle je humus...!
 Lizzie 


Nevěra 

(8.7.2008 23:01:40)
Autorku chápu - také bych neřekla. Ze současného pohledu...v reálu bych třeba zareagovala jinak, impulsivně, zazmatkovala. Ale mám pocit, že pokud neodešla,udělala to nejlepší, co bylo možné.
A co určitě vím - nevěra se prozrazovat nemá. A pokud je bez následků, není co řešit. Tak teď jsem za těžkýho cynika...,-)
 jitucha 
  • 

jak víš,  

(8.7.2008 23:26:16)
že je dítě milencovo? čeho si manžel "nebyl vědom"? dávali jste si s mužem pozor a s milencem jsi na to hupla bez ochrany? přeju tobě a tvému muži, ať vám dítko dělá jen radost a tobě speciálně přeju pevné nervy, abys mu to v nějakém afektu nevykdákala, byla by to škoda pro všechny.
 Jíťa 
  • 

Být v podobné situaci 

(9.7.2008 12:06:42)
asi bych si nechala tajně udělat test DNA. Aspoň bych věděla na čem jsem a jestli se netrápím úplně zbytečně.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Být v podobné situaci 

(9.7.2008 13:27:11)
Ale to by byla jobovka, kdyby se nakonec zjistilo, že dítko je manželovo ... samozřejmě příjemná ...
 Jíťa 
  • 

Re: Být v podobné situaci 

(9.7.2008 14:04:10)
To jo :-)

Ale ať by byl výsledek jakýkoliv, myslím, že by to hodně pomohlo. Alespoň Slávka by se mohla uklidnit, když by věděla, jak to skutečně je.

Pokud je dítě manžela, snad by mohla i přiznat nevěru manželovi a říct mu, že dítě je skutečně jeho, což by mu asi udělalo takovou radost, že by nevěru odpustil.
 Insula 


Jak??? 

(9.7.2008 22:25:38)
A jak bys to udělala tajně???? Je na to speciální sada a "vzorek" se získává z úst (resp. z vnitřku tváře). U dítěte jasné, ale u manžela???? Chápu, že to jde udělat třeba z vlasů, ale to se snad dělá jen na kriminálce. ;)
 Jíťa 
  • 

Re: Jak??? 

(10.7.2008 15:10:22)
A co třeba ve spánku? Myslíš, že by protestoval?
Pokud vím, tak většina lidí spí tak tvrdě, že je nějaký dloubanec do tváře skutečně nevzbudí. Chce to jen pevné nervy.
 Insula 


Re: Jak??? 

(10.7.2008 22:49:49)
:-D :-D :-D :-D Už vidím svého lekavého manžela. Buď by mi ukousnul ruku nebo dal pěstí. :-D :-D :-D Myslím, že moc koukáš na televizi. ;) Kdyby mi někdo ve spánku něco strčil do pusy, tak jsem okamžitě vzhůru a to by mě nevzbudila ani rána z děla, ale tohle jo.
 Jíťa 
  • 

Re: Jak??? 

(10.7.2008 22:59:29)
A představ si, že já musím manželem pěkně dlouho třást, aby se probudil protože se něco děje.
 Josef 
  • 

správné rozhodnutí 

(9.7.2008 5:18:11)
pravdou nepomůžeš nikomu, dítěti, ani manželovi. Otcem je ten, kdo se o dítě stará. Vůbec už na to nemysli, otcem je Tvůj manžel a hotovo. Hlavně ať je malý zdravý, užij si každého krásného dne s ním i s manželem! Buď na oba hodná ! Držím palce !
 Jana Kotková 
  • 

Re: správné rozhodnutí 

(18.7.2010 23:18:21)
Souhlasím a děkuju za moudrý příspěvek. Mravokárných soudů tu bylo skutečně až až! Je prima, že je tu tolik žen tak čestných, ale přikláním se naprosto k Tvému názoru. Komu by asi tak to velkolepé přiznání prospělo, že?
 Olga F. 
  • 

Držím Ti palce!! 

(9.7.2008 7:43:04)
Držím Ti palce. Rozhodla jsi se tak jednou a za tím si stůj. Máš krásného syna a fungující vztah, teĎ bych rozhodně nikomu pravdu neříkala. Nechápu přispěvatelky, které šmahem vědí, že jsi měla podstoupit interupci a mít s partnerem dítě jeho - to je podle mě lež daleko větší a závažnější - bez úcty k životu.
Postavila jsi na první místo dítě a já si myslím, že to je moc dobře.
Odsuzujících příspěvků si nevšímej - odsoudit někoho je velmi snadné, většinou by ses pak u takových odsuzovatelů nestačila divit, jak fungují oni ve svých životech :-).
Za nevěru jsi potrestala především sama sebe - doživotními pocity viny, není potřeba doznáním traumatizovat ještě syna a manžela. Ale kdyby to náhodou prasklo, stejně si myslím, že by Ti odpustili...
Kdo jsi bez viny, ať hodí kamenem...
S pozdravem Olga F.
 katka+katka 
  • 

rodič vs. rodič 

(9.7.2008 8:37:26)
Nečetla jsem celou diskuzi, nicméně v životě zastávám názor, že je velký rozdíl mezi rodičem myšleno biologickým a rodičem skutečným. Stát se rodičem biologickým je daleko jednodušší než stát se rodičem skutečným (kolikrát stačí jen jedna noc). Jenže pro dítě je daleko důležitější rodič skutečný, to je ten, který dítě miluje, stará se o něj, vychovává ho, je tady pro něj v těžkých chvílích, dítě se na něj může spolehnout... a pak je podle mě jedno, jestli ten rodič je současně i biologický. Celkově si myslím, že matkou jsem nestala jen díky tomu, že mi dítě rostlo v břiše a pak ho z něj vyndali, ale díky každodennímu společnému životu, péči, radosti a i starosti:-)
Katka je (resp. byla) moje vajíčko a manželova spermie, nicméně jen proto ji rozhodně nemiluju, miluju jí jako človíčka, který se na mě směje, se kterým se tulíme a prožíváme řadu dalších věcích. Takže z mého pohledu manžel autorky je otcem jejího syna. Nyní (po 4 letech) bych mu to na místě autorky již neříkala, ublížila by tak jak otci, tak synovi a to asi nechce ani jeden z nich.
 Evča 
  • 

Vydrž, nic jiného ti nezbývá! 

(9.7.2008 9:08:33)
Ahoj, díky za upřímný článek. Podle mnoha průzkumů je prý asi každé páté dítě "kukačkou", nejsi tedy ani zdaleka sama. Tvůj případ je spíš ojedinělý v tom, že o tom hodně přemýšlíš. Myslím, že hodně žen, které jsou v podobné situaci, to moc "neřeší", resp. vyřešily to kdysi, když se rozhodly dát tomu dítěti život - a tím je pro ně rozhodnuto.

Nebudu přemýšlet o morální stránce; moralistů je tu i tak dost a ze tvého článku vidím, že tě tvé svědomí trápí i tak dost. Jasně že tvoje situace není zrovna "košer". Ale STALO SE TO a čas nevrátíš. Do blbé situace jsi se dostala v okamžiku oplodnění. Potom už ti stejně nezbývala žádná správná možnost, měla jsi jen různě špatné možnosti. A je těžké odhadnout, která je ta nejméně špatná. Pokusím se ty možnosti nastínit.

a) Potrat a zabití toho maličkého zárodku - budoucího človíčka - to jsi nechtěla a já ti to schvaluju.

b) Odnosit dítě a dát jej k adopci - to bys asi nedokázala. I kdyby ses pro to rozhodla, musela bys vysvětlit všem okolo, proč adopce... a co bys tak asi říkala, když by tě viděli chodit s bříškem.

c) Říct na začátku těhotenství příteli, co se stalo, a dohodnout se s ním, co dál... ano, tato možnost vypadá jako čistá, spravedlivá, správná, morální atd. Ale co by se stalo?

c1) Přítel se naštve, rozejdete se - a ty bys řešila, jestli potrat ano nebo ne, případně jestli teda budeš svobodná matka.

c2) Přítel se po prvotním šoku rozhodne, že tě chce i s tím cizím dítětem. To vypadá idylicky - jenže na váš (jinak hezký a kvalitní) vztah by tím padl stín, který by už nikdy nezmizel... syn by toho byl živoucí připomínkou dnes a denně. A kdo ví, jak by to ovlivnilo vztah otce a syna - i podvědomě. Každé zlobení by mohlo znamenat myšlenku "kdoví po kom je takovej, kdyby byl můj, dělal by toto a nedělal by tamto". Odhaduju, že pravděpodobně bys nebyla šťastná ani ty ani přítel ani synáček, žili byste v napětí, stresu - a nejspíš by se vše časem rozpadlo. Ano, bylo by to nejmorálnější a nejlepší, ale abyste to zvládli bez následků, tak to chce velmi vyzrálé a tolerantní osobnosti - jak u přítele, tak u tebe.

d) Možnost neříct nic a dělat jakoby nic. Tuto možnost jsi zvolila. Nesoudím, jestli je to dobře nebo ne. I v Bibli se praví "Nesuďte, abyste nebyli souzeni" nebo "Kdo je bez viny, ať hodí kamenem."
V této situaci žiješ a já si myslím, že teď už je na přemýšlení pozdě. Prostě nějak ses před lety rozhodla - a teď tu hru musíš hrát dál - v zájmu syna a vlastně v zájmu vás všech. Když už jsi nic neřekla tehdy, tak teď už musíš být zticha navěky.
Jste rodina, fungujete jako rodina, přítel má syna rád. Ano, je to i jeho syn. Otcem ani matkou není "zploditel", ale hlavně ten, kdo to dítě vychovává, kdo ho má rád, kdo se o něj stará, ke komu se dítě přitulí, komu věří.
Maceška by mohla vyprávět daleko víc... má tady na rodině krásné články o adopci a napsala o tom i úžasnou knížku.

Filozofovat o vině a trestu mi teď přijde poněkud mimo mísu. Prostě stalo se - a je potřeba, abyste mohli a dokázali žít dál. Ty jsi myslím dost potrestaná výčitkami svědomí. A myslím, že díky těm výčitkám se chováš k příteli ještě o něco lépe, než kdyby se to bývalo nestalo. Možná jsi k němu laskavější, tolerantnější atd. Přítel získal prima syna, má ho rád, máte fungující rodinu.

Můj názor tedy je: Zatnout zuby, nepodlehnout nějaké slabé chvilce a vydržet! Neboli - zatloukat, zatloukat, zatloukat! Není to dobrá volba, ale další varianty jsou ve tvé nynější situaci ještě horší. Takže vydrž! Pokud bys mi chtěla napsat soukromě, můžeš na jestrabnik - zavináč - centrum - tečka - cz
Přeju hodně síly a hlavně hodně lásky a radosti celé vaší rodině. Protože vy JSTE RODINA!
 xxx 
  • 

dodatek 

(9.7.2008 11:13:40)
A už vůbec bych s problémem nelezla sem.tady si to může přečíst kdokoli a manžel se to může dovědět od dobré duše,nebo si to přečte sám.
 Irena + 3 


Přiznáním pravdy by se jen hodila zodpovědnost na manžela, to by bylo velmi SLABOŠSKÉ ! 

(9.7.2008 11:52:23)
Já vidím celý problém ohledně svatosvaté pravdy a jenom pravdy přesně opačně, než Tinas, Cow a další.

Stalo se, co se stalo. Nesoudím, chápu. A teď co dál. Jedna možnost je, že to Slávka "udrží" v sobě navždy. Nikoho tím neohrozí, není nejmenší důvod, proč by se to to dítě či manžel v budoucnu měli dozvědět. Zapomeňte na seriály a telenovely, čistě pravděpodobnostně je ta možnost mizivá.

Drhá možnost je, že to Slávka řekne. A to je dle mého velká chyba! Nebudu teď mluvit o Slávce, kterou neznám, ale obecně: žena neunese tíhu "svědomí", nedovede nést svůj trest za věc, která nebyla správná, nicméně stala se. A co udělá? Svalí svou vinu na svého manžela. On má jen dvě možnosti, jak se zachovat:
1/ smíří se s chybou své ženy, miluje dítě, odpustí jí, dá jí rozhřešení. Pro ženu to dopadne skvěle, její hřích je jí odpuštěn, spadne z ní veliká tíha, rodina zůstane zachována. Logicky se jí uleví, bude mít pocit čistého stolu. Manžel se bude více či méně trápit. Rozhodně ale více, než když nic nevěděl, nebo jen tušil. Či-li úleva manželky je vykoupena trápením či pochybnostmi manžela, jestli se rozhodl správně. Jenže kdo se dopustil chyby? Tak proč by měl manžel mít teď "špatný spánek" a jeho žena "čistou mysl"?
2/ manžel se s tím nesmíří, rodina se rozpadne. Že to celé bude mít dosah na dítě je jasné. Ale co dál? Žena bude mít stejně "špatné svědomí", pochybnosti, jestli jí vyřčená pravda stála za rozbití rodiny a připravení syna o tátu a také připravení táty o syna. Přibudou jen další výčitky, že ublížila manželovi podruhé. Do toho manžel bude mít výčitky, jestli se měl či neměl takto zachovat. Pokud synka miluje, tak navíc stesk, smutek, reakce okolí by byla asi taky nepříjemné.Trápit se budou oba a navíc i dítě.

Je tohle cena, kterou by milující matka a milující manželka chtěla "vykoupit" špatné svědomí? Myslím že ne, že pouze slaboch by takto přehodil svou chybu, své výčitky a svou zodpovědnost na partnera.
Něco ve stylu - když mi odpustíš, mám klid a ty se s tím nějak smiř a když mi neodpustíš, tak jsi zlý, že mě se synem, který tě miluje, necháš na holičkách??? To ne, to je příliš vysoké cena za vlastní klidný spánek.
 Jíťa 
  • 

Vidím to stejně 

(9.7.2008 11:57:25)
jen to neumím tak výstižně napsat.
 Jíťa 
  • 

Vidím to stejně 

(9.7.2008 11:57:52)
jen to neumím tak výstižně napsat.
 huhu 
  • 

Re: Přiznáním pravdy by se jen hodila zodpovědnost na manžela, to by bylo velmi SLABOŠSKÉ ! 

(9.7.2008 12:25:01)
dobre napsany, plny souhlas.
 Luki 
  • 

Re: Přiznáním pravdy by se jen hodila zodpovědnost na manžela, to by bylo velmi SLABOŠSKÉ ! 

(9.7.2008 12:48:02)
Naprosto nesouhlasím!
Nechápu tvůj názor, proč by přiznáním měla žena házet odpovědnost na muže?
On se s tím bude muset srovnat, nic jiného mu nezbyde.
Ale bude ten vztah pak mnohem čistší než teď, ikdyž nějakou dobu to bude bolet.
Bude se mu moct rovně podívat do očí, nebude se muset bát odhalení, takhle žije pořád ve strachu, ve STRACHU! Hrůza, nezávidím, brrr.
 Irena + 3 


Re: Přiznáním pravdy by se jen hodila zodpovědnost na manžela, to by bylo velmi SLABOŠSKÉ ! 

(10.7.2008 10:40:50)
Luki - myslím, že žena odpovědnost za další zachování rodiny, za další vztah dítěte a otce, tímto hodí na manžela. To je velice logické, nevím, co je na tom k nepochopení. Pokud člověk něco udělá, nějak se rozhodne (byť třeba chybně), měl by si za tím rozhodnutím stát a svou cestu dojít až do konce. Ne své břímě hodit na záda někomu, kdo za to nemůže, kdo se takto nerozhodl.

Příklad ze života: můj strýc měl krizi v manželství a jedno dítko, v té době teta částečně bydlela jinde a otěhotněla. Zůstali spolu, ačkoliv do něho rodina i kamarádi hučeli, na jeho ženu nacházeli samé neslušné výrazy. Takto má strýc teď 2 děti (teď už dospělé). Přesto na žádné testy nešel, určitě si je jistý minimálně nevěrou, takže o otcovství není stoprocentně přesvědčen, přesto toto dítko miluje. Jistotu ovšem mít nechtěl. Po několika dalších letech se stejně rozvedl, poctivě se o dítko staral a sotva "možná kukaččí" dítko dosáhlo 15 let, rozhodlo se žít s ním, zatímco starší "nekukaččí" zůstalo u mámy. Jak je dnes strýc na své děti pyšný. Určitě měl pochybnosti, třeba kvůli alimentům mohl jít na testy, ale prostě nešel.

Asi nejsou všichni chlapi stejní jako ty. Nevím, kolik je ti let, jak moc jsi protřelý životem. Ale v době, kdy je taková rozvodovost, že téměř každý druhý chlap žije se ženou a vyženěným dítětem, kdy jsou děti "ze zkumavky", kdy je (úžasné a chválihodné) zvýšené množství adopcí a osvojení, v takové době se ohánět "vlastní krví" mi přijde poněkud mimo. Tím neříkám, že je to tvůj případ. To jen na vysvětlenou ostatním.

A než budu nařčena či hrubě uražena - žiji spokojené manželství už 17 let, dítka jsou manželova, nevěru odsuzuji. Jen prostě nahlížím na život a osudy jiných tak, jak bych sama chtěla, aby oni nahlíželi na mé slabosti a chyby. :-)
 Jíťa 
  • 

Re: Přiznáním pravdy by se jen hodila zodpovědnost na manžela, to by bylo velmi SLABOŠSKÉ ! 

(10.7.2008 15:16:41)
Vyvedu tě z omylu. Na testy otcovství sice jít mohl, ale alimentů by ho to nezbavilo.
U nás platí (alespoň donedávna tomu tak bylo), že dítě, které se narodí za trvání manželství a ještě několik (nevím, jestli celých 9) měsíců po rozvodu je prostě manžela a může se ohánět testy otcovství jak chce.

Dokonce před nějakou dobou bylo v občanském judu, že manžel nějak bránil rozvodu, žili už dlouho každý zvlášť, žena otěhotněla s přítelem a oba chtěli aby v rodném listě byl zapsán ten přítel jako otec dítěte a neuspěli s tím.
 xxx 
  • 

na okraj 

(9.7.2008 9:46:08)
zenske kdyz se uz kurvite, alespon se chrante
kdyz nemate moralku, mejte alespon rozum
 vrabečci 


Mě tedy dost zarazila autorčina věta o tom, 

(9.7.2008 10:39:05)
že manžel se jí zeptal,jestli je dítě vůbec jeho.To jako běžně předpokládal,že mu manželka zahýbá?To moc nevypovídá o dobrém vztahu mezi nimi.
 Lenka 
  • 

Re: Mě tedy dost zarazila autorčina věta o tom, 

(9.7.2008 13:11:41)
srocení pipek jako vyšité...

takové výroky "nemohla bych z toho spát...nemohla bych se manželovi podívat do očí..." - tak bych se honem běžela přiznat - v podstatě by se přiznala, aby se ulevilo JÍ...a udělalo pak špatně manželovi, na kterého svojí vinu shodí...a to si ještě troufnete prezentovat jako hrdinství a morálnost? ne, to je zbabělost, která pomůže akorát od hlodajících výčitek svědomí ženě, ale odnese to muž i dítě...kdyby totiž muž pravdu chtěl skutečně vědět, tak by po ní pátral...

a čím to je, že ani jedné tady z těch moralistek to její "přiznám se a hrdě odejdu..." nevěřím...kdyby tohle bylo běžné řešení, nebylo by tolik "tajných kukaččích mládat", což přiznávají i statistiky

a že by se ženská zbytečně hnala do toho bořit to, co funguje dobře pro všechny zůčastněné včetně finanční stránky a hnala se to pozice samoživitelky? taky nevěřím

tady na rodině je to samá superžena, supermáma a superhospodyně...ale myslím, že skutečnost je hodně, hodně odlišná od toho, co o sobě tady ženské prezentují

ono se taky radí dobře radikálně, když se to týká někoho jiného...to samé jsou tady třeba debaty o potratech - tady taková super běsní "já bych nikdy..." a možná má nějaký ten potrat za sebou...přinejmenším, kdyby byla v roli té, co žádá radu, tak by určitě nebyla tak radikální a rozhodnutá...to jen dokládá, že si taková hyper super pipka ani nedovede představit, jak může být těžká situace druhého, protože se v ní neoctla - at už v roli uklouznuvší nevěrnce, nebo bezradné těhotné v blbé situaci


stydte se!!! a hledejte je svém oku ten biblický trám, když ukazujete na třísku v oku bližního...třeba jste byly mnohé nevěrné, akorát že vám to "prošlo" ....s kým by asi tak byli nevěrní ti chlapi, kdyby ženské byly takový výlupek ctnosti?
 petishee 


Re: Mě tedy dost zarazila autorčina věta o tom, 

(10.7.2008 17:43:50)
....s kým by asi tak byli nevěrní ti chlapi, kdyby ženské byly takový výlupek ctnosti?

Třeba ses svobodnýma nezadanýma? (jen možnost) :-)
 Jíťa 
  • 

Chtěla bych se zastat autorky 

(9.7.2008 11:01:49)
Autorka se vás neprosila o žádnou radu!

Napsala o své životní zkušenosti pro jiné ženy, které se dostanou do podobné situace. Chtěla jim říct, co je čeká a jaká je to zátěž pro psychiku. Aby měly informace na jejichž základě by se mohly třebas rozhodnout jinak než ona.

Nikdy jsem nebyla nikomu nevěrná, přesto mám za sebou pár úletů jako svobodná. Skutečně někdy stačí málo: pocit osamění, pár skleniček vína, romantická hudba, do toho vám někdo zašeptá něco, co vás v tu chvíli pohladí po duši... A už v tom lítáte, ani nevíte jak!

A ty co tu tak plamenně vykřikují NIKDY, bych chtěla slyšet až budou mít život víceméně za sebou. Jestli skutečně NIKDY a v pokud někdy přece, tak jestli to manželovi řekly, stejně jak tu radí ostatním.
 +++++ Zuzana 
  • 

S nevěrou nesouhlasím 

(9.7.2008 11:06:18)
Nevěru odsuzuji!!! Stojí vám to za pár možná pěkných chvilek. Jestli milujete jiného muže, máte to manželovi říct na rovinu a ne z něj dělat blbce.

Já bych nikdy nevěrná být nemohla, už jen při té představě je mi blbě. Mám štěstí, že manžel s nevěrou taky nesouhlasí - něco takového zažil, podvedla ho bývalá přítelkyně, a ty pocity bych zažít nechtěla. Je to pro něj důvod k ukončení vztahu, a proto i kdyby mě někdo náhodou přitahoval, nechám si raději zajít chuť. nechci o manžela přijít.
 Badulka 


Re: S nevěrou nesouhlasím 

(9.7.2008 12:48:55)
Proč pleteš do nevěry lásku ? Nevěra bývá o sexu,ne o tom že by jsi milovala jiného muže.
 Badulka 


Re: S nevěrou nesouhlasím 

(9.7.2008 12:49:21)
Proč pleteš do nevěry lásku ? Nevěra bývá o sexu,ne o tom že by jsi milovala jiného muže.
 Ferry 
  • 

Re: S nevěrou nesouhlasím 

(9.7.2008 14:46:18)
Badulko, Badulko.Pokud chceš oddělovat sex od toho ostatního-no budiž Tvůj názor.Pak ale ten vztah dostává trhliny.Proč slibuješ lásku až za hrob, snášet všechno v dobrém i zlém...Pokud tyto hodnoty neuznáváš Ty nebo někdo jiný,řekněte to hned a ne až je průšvih "na cestě".Jste jak moje manželka-stále chce lásku, sex, věrnost, upřímnost atd., ale když to má sama dát, tak se hystericky rozláče a začne vyčítat.Dále to asi nemá cenu komentovat.Ferry
 Aluše 
  • 

Re: S nevěrou nesouhlasím 

(9.7.2008 17:18:56)
A proč promítáš vlastní partnerské problémy do životů ostatních? Myslím, že máš dost co dělat sám se sebou...
 +++++ Zuzana 
  • 

Re: S nevěrou nesouhlasím 

(9.7.2008 19:48:47)
Tak to já sex a vztah neodděluji. Asi jsem nemoderní, ale nikdy bych se s chlapem kterého nemiluji nevyspala. Příčí se mi to.
 Cow :-) 


Re: S nevěrou nesouhlasím 

(9.7.2008 21:56:46)
Badulko, tys nikdy neznala někoho nebo aspoň neslyšela o tom, že fyzická nevěra může být doprovázená emocemi, náklannností, větším porozuměním-souzněním s milencem, že si můžu být blíž kulturou, vzděláním, ekonom.situací a pod.????

Tomu teprve říkám průser. Tady totiž zpravidla nehrozí náprava jako u fyzické nevěry /úletu/....Páč ti dva milenci jsou zamilovaní a málokdy se chtějí vztahu vzdát.
 SnowWhite 


Jiný pohled 

(9.7.2008 11:09:58)
Ráda bych znala názor těch, co obhajují mlčení a nepřiznání se, jak by se zachovaly v případě, že by se jednalo o jejich syna, který by byl takto obelhán svou nastávající či ženou. Upřímně myslíte, že by vaše odpovědi byly stejné- tedy zatloukat....? Byly byste též takto solidární a jednalo by se vám jen a jen o dítě? V tomto případě však hned o dvě děti - nejprve to vlastní a pak to jeho "nevlastní"....

Navíc ze svého okolí znám 2 podobné situace. V jednom případě se dotyčná přiznala, taky cca po 5 letech, její muž to celou dobu věděl (což ona ani náhodou netušila). Dnes spolu nežijí (přiznala se až když ho opouštěla), ale on se se synem stýká a chová se dál včetně plateb jako vlastní otec. Tolik o charakteru některých mužů.....

Druhý je podstatně delší a patrně zůstane nerozluštěn. Před cca 19 lety se dotyčná během scházení a rozcházení spustila s jiným, otěhotněla (i když není jistévlastně s kým) a vzala si toho původního......nebyla ovšem natolik chytrá, že by se přiznala, zato hubu si pouštěla na špacír, z čehož vyplynulo, že polovina jejích kamarádek,(které to zase řekly svým kamarádkám a ty dalším) o tom ví, většina včetně matky dotyčného nepochybuje, že se jedná o kukačku, ale tajemnství chrání......Dávno spolu nežijí, on má svou rodinu a ta je zatížena tímto naprosto zbytečným úletem..... Taky budete tak vroucně přát aby se to neprovalilo? Představte si, že jste ta "nová" žena, která s ním žije 15 let, má s ním rodinu (ta původní se s ním rozešla do roka od narození dítěte a navíc ho opustila ona). V tomto případě on nic neví, stará to rozhlásila kde se dalo, takže vola z něj udělala totálního a nová si to vyžírá, ptorože to ví, ale nechce mu ublížit a tuší, že po tolika letech by se stejně nic nezměnilo.... No a potomek? Psychicky labilní...myslíte, že pro něho by bylo fajn vědět, proč ze svého otce nemá ani chlup? Myslím geneticky! Neustále přemýšlí jak je možné, že se tak "odrodil"
To jsou dva příběhy - jako odpověď na příspěvek, že se tu nenajde ani jedna, která se s tím setkala.
 anettka 
  • 

Re: Jiný pohled 

(9.7.2008 12:29:43)
Co oči nevidí, to srdce nebolí. Takže - možná, že můj syn bude ve stejné situaci, Tvůj třeba taky, ale pokud o tom kromě snachy nebude mít nikdo tucha, tak nenaděláš nic... A že takových případů v reálu je.
Netvrdím, že je nejšťastnější pořídit si dítě s milencem a tvářit se, že je manželovo.
Jen myslím, že když se manžel čtyři roky stará, dítě miluje, tak by přiznání nejvíc odskákalo dítě a manžel.
A proč? Za co mají být potrestaní? Když už si to tak autorka zařídila, tak holt si to musí sníst až do dna.
Myslím, že pyšná na sebe není a klidné noci nemívá. Takže potrestaná je až dost.
 Wilma 


Re: Jiný pohled 

(9.7.2008 14:39:13)
Můj pohled na biologické otcovství je asi tento: muž udělá to, co už udělal dříve mnohokrát, zcela stejně, prostě vypustí své spermie na špacír. Dál se neděje nic, tedy z jeho strany. O svém otcovství se nemusí nikdy v životě dovědět, pokud mu to žena neřekne.
Otcovství v reálu znamená pečovat o svou těhotnou ženu, smontovat postýlku a zaplatit kočárek, pomáhat u porodu, nosit dítě po hodiny nočního řevu, nechat se od něj počůrat(i hůř), divočit s ním v peřinách, na koloběžce, stavět kostky a lego, závodit kdo bude první, nosit ho za krkem, kopat si s míčem nebo oblíkat stále dokola pannu, házet šiškama, učit ho plavat, zpívat si písničky, a plno dalších věcí, a nebo aspoň některé z nich.
Biologický (pouze) otec podle mě nemá žádná práva, protože si je nezasloužil, neudělal pro dítě vůbec nic. Skutečný otec je naopak všechna má, protože pro něj vše dělá.
Navrhuju abys naprosto zapomněla, jak se ty spermie dostaly k tvým vajíčkům. TO NENÍ DŮLEŽITÉ. Tvůj manžel JE OTCEM TVÉHO DÍTĚTE, TEČKA. Přestaň přemýšlet kdo je komu podobný. Přiznáním bys ublížila svému muži a synovi, tím, že nad tím bádáš ubližuješ sobě. Asi to tak mělo být. Přesvědč sama sebe, že je vše v pořádku. Utvrzuj se v tom, že jsi udělala pro všechny to nejlepší cos mohla. Uvidíš, že za nějakou dobu si sama nebudeš jistá, jak to tehdy vlastně bylo. Tedy budeš, budeš vidět svého muže jako tátu svého syna, a právem. Přeju hodně štěstí.
 Wilma 


Re: Jiný pohled 

(9.7.2008 14:39:42)
Můj pohled na biologické otcovství je asi tento: muž udělá to, co už udělal dříve mnohokrát, zcela stejně, prostě vypustí své spermie na špacír. Dál se neděje nic, tedy z jeho strany. O svém otcovství se nemusí nikdy v životě dovědět, pokud mu to žena neřekne.
Otcovství v reálu znamená pečovat o svou těhotnou ženu, smontovat postýlku a zaplatit kočárek, pomáhat u porodu, nosit dítě po hodiny nočního řevu, nechat se od něj počůrat(i hůř), divočit s ním v peřinách, na koloběžce, stavět kostky a lego, závodit kdo bude první, nosit ho za krkem, kopat si s míčem nebo oblíkat stále dokola pannu, házet šiškama, učit ho plavat, zpívat si písničky, a plno dalších věcí, a nebo aspoň některé z nich.
Biologický (pouze) otec podle mě nemá žádná práva, protože si je nezasloužil, neudělal pro dítě vůbec nic. Skutečný otec je naopak všechna má, protože pro něj vše dělá.
Navrhuju abys naprosto zapomněla, jak se ty spermie dostaly k tvým vajíčkům. TO NENÍ DŮLEŽITÉ. Tvůj manžel JE OTCEM TVÉHO DÍTĚTE, TEČKA. Přestaň přemýšlet kdo je komu podobný. Přiznáním bys ublížila svému muži a synovi, tím, že nad tím bádáš ubližuješ sobě. Asi to tak mělo být. Přesvědč sama sebe, že je vše v pořádku. Utvrzuj se v tom, že jsi udělala pro všechny to nejlepší cos mohla. Uvidíš, že za nějakou dobu si sama nebudeš jistá, jak to tehdy vlastně bylo. Tedy budeš, budeš vidět svého muže jako tátu svého syna, a právem. Přeju hodně štěstí.
 Wilma 


Re: Jiný pohled 

(9.7.2008 14:40:28)
Omluva, že je to dvakrát, jede mi to nějak pomalu....:-)
 Ledule 


Re: Jiný pohled 

(9.7.2008 14:43:13)
A co bych mohla dělat? Bylo by to synovo rozhodnutí, že chce s jeho ženou zůstat i po té co ho podvedla. Mně by nezbylo nic jiného, než to dítě přijmout jako vlastní.

Ostatně, co se dá očekávat v dnešní době, kdy většina společnosti hltá různé televizní slátaniny, kde nevěra je úplně normální záležitost a kdo je věrný je pokládán za hňupa. Podívejte se okolo sebe jakou máme "elitu" národa. Kdo náš stát vede, jaká je to banda nemorálních kratur. Nebo si vezměte různé takzvané celebrity. Někteří se tím dokonce ještě chlubí. Je mi z toho nanic, ale je to tak. Bohužel žijeme v konzmní společnosti a to i v oblasti sexu.

Jako příklad mohu uvést to, že když jsem své 23 leté kolegini v práci řekla, že jsem nikdy neměla žádného jiného chlapa než mého manžela, tak se začala smát a řekla mi ať se proberu, že nejsem normální.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.