| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kde je ta hranice?

 Celkem 171 názorů.
 8.5Yettynkaa12 


ahoj 

(7.4.2008 7:54:35)
Já si sama za sebe myslím, že dítěti dávám hranice velmi jasně stanoveny. Pak ale taky důsledně vyžaduju jejich dodržení. Někdy ale samozřejmě člověk nemůže jet podle tabulek. Musí se chovat trochu intuitivně. Podle dané situace. Jinak jsem ale spíš přísnější než benevolentnější matka, nicméně si myslím, že mají moje děti dostatek lásky a životní jistoty a ví, že u maminky můžou "ocud pocud" . Jinak je mi úplně jedno, jak to kdo má, jestli spí s dítětem v posteli, či ne. Já bych to nedělala, protože by mi to vadilo. Budu se dětem věnovat, ale v noci chci mít ždibínek toho soukromí. Děti spávají od miminka ve vedlejší místnosti, tak jsou tak naučené, a problémy s tím nemáme.
 Juldafulda 


Re: ahoj 

(7.4.2008 12:14:16)
Majdalenko nemyslim to doslovne ja taky malemu necpu jogurt ,kdyz ho zrovna nechce ze:))). Myslim to tak, ze co se tyce nejakych cinnosti atd. nemuze clovek diteti umetat cestu. Musi vedet, ze v zivote to neni jednoduche a nikdo se s nim mazlit nebude. A taky si myslim, ze rvat na dite a rvat je veliky rozdil.

U nas je problem snad vsechno, krmeni, nechce sedet v zidlicce, kdyz ho tam chci jenom posadit strasny rev, piti je schopny nepit cely den, proste se sekne a proste pit nebude, sceny, kdyz je pokakany a potrebuji ho prebalit a musim jedine ve vane, protoze by mi utekl a hovinka by byly vsude, rev nechce do vany a zacne se tam valet vzteky, oblekani taky rev, kdyz ho davam do kocaru taky rev, propina se a nejde ho tam usadit, neco mu nejde udelat s hrackou a rev, kdyz mu reknu, ze na to co ukazuje dostane az v momente, kdy udela prosim prosim rukama tak se na me podiva, ze to teda ani nahodou a zase rev, a proste mu to nedam a smitec za pet minut je klid. kdyz vam dite takhle cely den u vseho rve, vali se po zemi, a raeguje takhle i venku a manzel prijde domu az vecer tak abych nervala tak se ze me stane alkoholik. ano souhlasim s tim, ze nektere matky jsou hystericke a opravdu si vybiji emoce na detech mela jsem tu moznost videt nektere priklady, ja takova nejsem a presto na sve dite rvu!!!
 majdaleenka +07+11 


Re: ahoj 

(7.4.2008 12:53:03)
terezko, a co zkusit hlídání, nebo se domluvit s někým, kdo má taky děti, hraje si rád s ostatními? Já vím, mně se to říká, jen se snažím něco vymyslet...
 Jana + Ondra a Aduš 
  • 

Re: ahoj 

(7.4.2008 14:54:47)
Hurááááááá, tak to takhle není jen u nás doma!! Ondra, za týden 2 roky, je hroznej. Jednu chvíli jsem si dokonce myslela že je hyperaktivní - jako diagnoza. Je to s ním fakt na budku. A taky na něj řvu. Je to přesně tak jak se psalo níže. Manžel celý den v práci, já už šest let doma s dvěma dětmi, Ondřej je neskutečně vzteklý, kvůli všemu řve, přebalit ho je nadlidský výkon. Nechce chodit na nočník a to mu budou dva roky. Všude leze, všechno bere, všechno ničí....pomooooc....a to jsme si říkali, že byla dcera zlobivá...prdlačka, ta byla zlatá...teď má sice taky nějaké své obdoí....kolikrát už toho mám fakt až až....Adéla (5,5) má teď období, něco jako puberta, všechno je blbý, nic není o.k., taky kvůli všemu bulí....Navíc děti nemůžou, nebo nejsou schopný být spolu - furt se řežou. Divím se, že na nás ještě nikdo neposlal sociálku, protože od nás se furt jen ozývá řev....poslední dobou bohužel i ten můj.
 Peda z depa, 3 krysy 
  • 

Re: ahoj 

(7.4.2008 19:32:53)
A co ho prostě plácnout přes zadek?
 foxyna 


Re: ahoj 

(9.4.2008 0:26:45)
Chápu a sou-cítím :). Můj malej je ještě malej, ale už asi měsíc příšerně řve, kdykoliv od něj udělám krok ... takže už mi taky ruply nervy a ječela jsem pro změnu já na něj. Také si na něm nic nevybíjím, moc ho miluju ... jen se to prostě občas téměř nedá vydržet, že? :))
 Juldafulda 


Re: ahoj 

(7.4.2008 12:15:11)
Majdalenko nemyslim to doslovne ja taky malemu necpu jogurt ,kdyz ho zrovna nechce ze:))). Myslim to tak, ze co se tyce nejakych cinnosti atd. nemuze clovek diteti umetat cestu. Musi vedet, ze v zivote to neni jednoduche a nikdo se s nim mazlit nebude. A taky si myslim, ze rvat na dite a rvat je veliky rozdil.

U nas je problem snad vsechno, krmeni, nechce sedet v zidlicce, kdyz ho tam chci jenom posadit strasny rev, piti je schopny nepit cely den, proste se sekne a proste pit nebude, sceny, kdyz je pokakany a potrebuji ho prebalit a musim jedine ve vane, protoze by mi utekl a hovinka by byly vsude, rev nechce do vany a zacne se tam valet vzteky, oblekani taky rev, kdyz ho davam do kocaru taky rev, propina se a nejde ho tam usadit, neco mu nejde udelat s hrackou a rev, kdyz mu reknu, ze na to co ukazuje dostane az v momente, kdy udela prosim prosim rukama tak se na me podiva, ze to teda ani nahodou a zase rev, a proste mu to nedam a smitec za pet minut je klid. kdyz vam dite takhle cely den u vseho rve, vali se po zemi, a raeguje takhle i venku a manzel prijde domu az vecer tak abych nervala tak se ze me stane alkoholik. ano souhlasim s tim, ze nektere matky jsou hystericke a opravdu si vybiji emoce na detech mela jsem tu moznost videt nektere priklady, ja takova nejsem a presto na sve dite rvu!!!
 katka+katka 
  • 

Re: ahoj 

(7.4.2008 13:03:24)
Terezko, co zkusit zajít k doktorce, jestli je všechno v pořádku - pro jistotu? Podle tvého popisu mi připadá, že pláče pořád (resp.při všem). Nevím, jakého máte pediatra, ale přeci jenom dnes a denně vídá hromadu dětí, třeba poradí.
 8.5Yettynkaa12 


Re: ahoj 

(7.4.2008 13:11:48)
To znám!!!
 Juldafulda 


Re: ahoj 

(7.4.2008 13:59:01)
Kdyz u Kuby je problem, ze on se pred cizima chova jinak nez pred nami. vite co nam to dalo vysvetlovani, nez nam i vlastni rodice uverili co mame doma? Dr .je z Kuby cela paf, rikala, ze se to potom resi u detskeho psychologa, ale ze tam ty deti nerada posila.

JInak u nas to bylo taky jo ze budou hlidat atd. a narodil se nam kluk, oni si spis mysleli, ze se narodi holka..... no a je po zajmu. nemam tchyni jenom tchana uz parkrat hlidal, jenze je to chlap a v nekterych vecech dost nezodpovedny.
 Klára,2 děti 
  • 

Re: ahoj 

(7.4.2008 14:07:49)
Můžu se zeptat kolik je Kubíkovi let?
 katka+katka 
  • 

Re: ahoj 

(7.4.2008 14:11:44)
pokud vím, můžeš psychologa vyhledat i sama. Nemám s tím zkušenosti, ale kamarádka nedávno byla u psychologa s klukem kvůli odkladu a nejednalo se prý o "klasické vyšetření", ale spíš takový rozhovor.
 Baba Jaga 


Re: ahoj 

(7.4.2008 20:33:39)
Jo jo, u nas je to totez.. Leoskovi je 14 mesicu a jeci kdyz ma jit do kocarku, jeci kdyz chce jit ven a zrovna prsi, jeci u prevlekani ci prebalovani, prska jidlo aniz by ho poradne ochutnal, vsechni nici i kdyz vi, ze se napriklad v kvetinacich hrabat nesmi... a taky na nej obcas rvu. Proste mi rupnou nervy. Rodicum, co maji klidne deti, se to tezko vysvetluje, nepochopi to, pokud to nemaji doma 24 hodin denne. Nikdy bych ho asi nebyla schopna uhodit, ale tim, ze na nej zarvu si aspon trosku upustim paru, i kdyz jemu je to jedno a nic si z toho nedela, ale ja jsem proste z toho vseho uz dost frustrovana.
 Raduza 


Re: ahoj 

(7.4.2008 20:49:50)
Ríšovi je 15 měsíců a je to fakt děs. Dneska jsme brečeli oba, on v postýlce trochu a já na gauči hodně. Už jsem fakt hotová, nesnáším řvaní a on mrčí od ráno do večera, často i v noci, ale ze spaní, řevem to prokládá. Do půl roku to bylo zlatý miminko, do roku celkem hodný kluk a teď je to poděs první kategorie. Už jsem totálně na dně. Rostou mu snad všechny zuby, tak si říkám, že je to možná tím, spíš se uklidňuju. Nejhorší na tom je, že jak psala už jedna pisatelka, že venku je zlaté, roztomilé dítě a nikdo mi nevěří. Jen zavřu dveře, už mrčí. Přiznám se, že po něm taky řvu, většinou "neřvi", "proč řveš" :-). Nevím, proč mrčí, pořád se mu věnuju, hraju si s ním, všechno ...
 Klára,2 děti 
  • 

Re: ahoj 

(7.4.2008 20:58:22)
Promiň,ale musela jsem se smát.Hlavně tomu "mrčí":-) Teď už se můžu smát,protože toto období jsme ve zdraví přežili.Já jsem vždycky před řvoucím dítětem musela odejít do jiné místnosti.Jinak bych vybuchla a řvala i já.
 Baba Jaga 


Re: ahoj 

(7.4.2008 23:35:20)
Tak u nas jsou nastesti aspon ty noci v pohode, cely den tak lita, ze v pul osme padne a do osmi rano o nem nevim. Ale pres den jsem z nej fakt na nervy, ted zacal byt i dost agresivni, kdyz neni po jeho, tak taha za vlasy a kouse. A taky mi nikdo neveri, protoze kdyz jsme venku, tak je sice dost aktivni, ale roztomile dite, ale doma des a hruza. A ted se mi ma kazdym dnem narodit dalsi, je mi uzko kdyz si predstavim, ze nezvladam jednoho a za chvili to budu mit stereo.
 kvitecko 


Re: ahoj 

(15.4.2008 15:10:48)
Z vlastní zkušenosti můžu říci, že je lepší napočítat do tří a lupnout výlupkovi na zadek. Křičení nemá kýžený efekt.. Ale samozřejmě taky mi nervy utečou nebo bít ho za všechno se mi taky nechce.... Je důležité najít rovnováhu
 severanka 


Re: ahoj 

(7.4.2008 23:21:21)
tvůj chlapeček mi hodně připomíná mého synovce, říkali jsem mu dítě na baterky, opravdu tak působil, nedal se zastavit až večer se zničeho nic zlomil a spal. a druhý den znova..jeho výchova byla opravdu oříšek. Neustále vyžadoval pozornost, jakmile nebylo po jeho, provedl něco co neměl, v 9měsících vyskočil z postýlky při ,,uřvávání" , postýlka byla už na poslední příčce u podlahy. Níž už to nešlo. Klučina je neskutečně chytrý, bystrý, ale teď mu jsou 4 roky a má strašné problémy s chováním, psycholog říká že je hyper + má inteligenci předškolního dítěte. A že mu mají rodiče už teď hledat školu pro děti s vysokým IQ ale alternativní výchovou, jinak to bude hodně zlé. Neuznává autority a ve školce si dělá co chce. Učitelky už rezignovaly, ale minulý týden se sněma popral když ho potřebovaly sundat z něčeho nebezpečného...tak držím palce ať nedopadnete stejně. Je těžké posuzovat co bylo špatně ve výchově a co mělo být jinak aby to nedopadlo takhle. Sestra dělala co mohla, klučina je hodný, není agresivní, ale neposlouchá, řídí se jen svým rozumem.
 olsche 


Re: ahoj 

(8.4.2008 8:53:20)
tak tohle sedne přesně na mého syna. Teď už je mu 11, ale pořád jsou ty problémy veliké. Jenom se průběžně malinko mění. V půl roce stál v postýlce, v roce jsme mu koupili normální, protože z té miminkovské stejně vylezl. Ve školce byl poděs, vždycky se mi pro něj nechtělo, bála jsem se,co mi zase ty učitelky řeknou,že provedl. Diagnóza je ADHD s poruchou soustředění.Ve škole má samé jedničky, asi díky tomu, že má IQ 130,takže tu svou nepozornost kompenzuje tím. Ale klasický styl výuky je pro něj opravdu nevhodný. 45 min sedět a koukat na učitelku nevydrží ani náhodou.Jenže u nás bohužel jiná škola s jiným stylem výuky není;(( Poznámky typu nedává pozor při vyučování ani neřeším. Teď bude přecházet na druhý stupeň,tak se toho děsím do předu. Hyperaktivní je pořád, chodí na kroužky,kde se vyřádí a pak na půdě má pytel boxovací,tak když má potřebu,jde si bouchnout. Teď v tomhle věku se s ním už i dá domluvit, ale zase....ta jeho inteligence...nemám ani náhodou šanci mu říct:prostě to tak je,tak to tak ber.Všechno musíme rozebrat,musí mu to dávat smysl,občas mě ubíjí svými opravdu logickými argumenty, proč tak a ne jinak.....je to teda běh na dlouhou trať.
 katka+katka 
  • 

Dobré ráno 

(7.4.2008 7:55:35)
Majdo, v prvé řadě je jen na tobě, jak si to doma zařídíš. Taky jsem proti mlácení, bití apod. - myšleno tak, že rodič bezhlavě chytne dítě a tříská a tříská. Jinak my používáme buď plácnutí přes zadek nebo přes ruku (oboje tak, aby Katka nepřišla o ledviny nebo neměla zlomenou ruku:-) prostě jen jednou plácnem. Ale hlavně se snažíme komunikovat, ptát se - proč si to udělala a skutečně pochopit proč udělala to, co udělala. Křičení taky moc neuznávám, četla jsem, že dítě pak vnímá to, že křičíte, nikoli co na něj křičíte. Jinak já patřím k maminkám, které nechávají vyřvat a to už od miminka.
Pokud jde o hranice zavedla jsem je radši brzy nebo pozdě. Mám v okolí dvě rodiny, které díky tomu dopadly dost špatně. Jedni mají holčičku, kterou neuvěřitelně rozmazlily a zatím žádný psycholog si s ní neví rady, z normální školky jí poslali do speciální, tam jí řekli, že se zaměřují na děti s vadami, ne na rozmazlence. Druhá rodina má kluka a holku, nejdříve pořád tvrdili, že děti jsou na výchovu malé, jenže než se rozkoukali děti byly na výchovu velké. Naposledy jsem je viděla s maminkou v obch.centru, kde dostala od holčičky skoro pár facek, protože mamka potřebovala nakoupit a ne stát u regálu s hračkama, tak se alespoň dozvěděla, že je p***a - holce je necelých šest. Nemusím podotýkat, že vztahy rodičů jsou "v háji" (převážně díky tomu). Takže my raději začali s výchovou hned než později (abychom nepropásli ten správný okamžik. Jinak mě taky překvapuje, že některé matky označují rozmazlenost nebo nezvladatelnost dětí pojmy : je temperamentní, je silná osobnost. Přitom být silnou osobností rozhodně neznamená, že si můžu dělat co chci a nic a nikoho nerespektovat.
 Zuzka M. 
  • 

Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 8:18:49)
Katko, s těmi pojmy, myslím si, že se to spíš snaží ty rodiče sami před sebou a ostatními obhájit, ael přesto všechno ví co mají doma za "zlatíčko" :)
 madlenka07 


Majdo 

(7.4.2008 8:36:39)
...mluvíš mi z duše.Nechat dítě od malička řvát v postýlce mi nepřipadá zrovna skvělé.A pak,až dítě začne vnímat víc a víc,najednou někteří rodiče chtějí,aby se s nimi dítě začalo mazlit.No a u některých případů,které znám,to dítě prostě dělat nechce.Možná má v podvědomí to,že když ONO se chtělo mazlit,rodiče ho šoupli do postýlky,nechali ho samotné plakat a šli se dívat na televizi.
Až přijde ten čas,dojdeme s Magdalenkou koupit postel a věřím,že sebevědomé a spokojené dítě bude spát ve svém.Ale až to budeme obě cítit.
 Apolena. 


Re: Majdo 

(7.4.2008 9:43:56)
Madlenko07,
každé dítě zatouží někdy po své vlastní posteli. My jsme taky nechali rozhodnutí na dítěti, kdy se od nás přestěhuje do svojí postýlky - a kupodivu to nebylo v pubertě :-), ale někdy ve 3 letech.
Taky jsem nikdy dítě "vyřvat" nenechala - a mám úplně normální, nerozmazlené, samostatné dítě, které nemá problém usnout i jinde, než ve své posteli a usne i bez jakýchkoli rituálů.
 madlenka07 


Re: Majdo 

(7.4.2008 10:06:05)
Ano,já to nechám na malé,zatím je jí necelých 10 měsíců,tak na její vlastní postel máme čas...zatím po ní evidentně netouží.:-)
 majdaleenka +07+11 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 8:34:29)
Katko, nelze než souhlasit (až na to uřvávání, to nepraktikujeme). Myslím, že domluva může vyřešit spoustu problémů, stejně jako snaha podívat se na věc dětskýma očima (proč to udělal, kde mohl vidět tohle řešení? - myslím, že děti nás (jiné známé dospělé) často napodobují;))
 8.5Yettynkaa12 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 9:02:47)
Taky s Katkou souhlasím, až na to uřvávání, to jsme sice taky občas praktikovali, ale s mírou. Jen, když už bylo dítě tak přetažené, že by stejně jinak neuslo. Jinak souhlasím - někteří lidi rozmazlenost svých dětí maskují nálepkou silná osobnost.
 kveta19 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 9:52:31)
Ahoj Katko :-),tak holku jsem obcas nechavala jecet taky,vedla jsem firmu(letni koupaliste) a proste obcas nebylo zbyti.Tim myslim,ze jecela max 10 minutek,nez jeji uricena matka priklusala.Ale zase mi do roka obcas usnula v naruci,ja ji rada chovala.Dneska na me kasle,protoze to je "slecna",jak ji rika babí.O stanoveni hranic jsme se nikdy doma nebavili,je jasne,ze nesmi tyrat zvirata(obcas prozene babiciny kocky a psy),ale nevzteka se,necha si vsechno vysvetlit a necha se prekecat k jine cinnosti,nez je zrovna vhodna.A ze si sama neuklizi hracky?Nahazeme to do velke krabice a kdyz neco nutne potrebuje,tak si to vezme,nebo najde.Ja nejsem pes,abych stopovala jeji hracky..Domluvit si nenecha,pomahat pri uklizeni nechce.Trestat ji za to nebudu.;)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 10:45:39)
Nevylučuju, že je moje dítě rozmazlený spratek, ale jako mimino bych ho fakt vyřvávat nenechala - právě proto, že to mimino NECHÁPE, na rozdíl od (např.) čtyřletého dítěte. Moje dítě ovšem nikdy neřvalo, asi k tomu nemělo důvod. Dneska, když řve a vzteká se, klidně ho pošlu do pokoje "vyvztekat" a požádám ho, aby se vrátil, až bude v klidu, protože to ve svých pěti letech už je schopen rozumem pochopit. Kdybych ho nechala řvoucího někde o samotě jako pětiměsíčního, asi bych si připadala jako Herodesova rodná sestra. A to fakt nejsem prototyp mateřský ženy. ;)
 rybushka 


Re: Dobré ráno 

(8.4.2008 22:41:13)
Monty, já bych taky vyřvat nenechávala, kdyby neřvala :-D jenže když máš dítě, který nechce nic, jen se chovat, tak jsem prostě nic moc jinýho dělat nemohla. Když řvala do cca tří měsíců neustále, tak jsem chovala a kojila a chovala a kojila a v noci vstávala a uspávala chovala a kojila

pak si cca měsíc až dva zvládla hrát, ležet a sem tam i přes den spát (prostě řev měl výpadky)

v pěti měsících vypukl teror, kterej jsem v osmi měsících nevydržela a vyřvat nechala
od té doby spí v noci, spí dostatečně i přes den, hezky si hraje a hlavně - usmívá se, řehní se a je v pohodě
já jsem vyspalá, usmívám se a nemám chuť jí zahodit
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 10:45:58)
Nevylučuju, že je moje dítě rozmazlený spratek, ale jako mimino bych ho fakt vyřvávat nenechala - právě proto, že to mimino NECHÁPE, na rozdíl od (např.) čtyřletého dítěte. Moje dítě ovšem nikdy neřvalo, asi k tomu nemělo důvod. Dneska, když řve a vzteká se, klidně ho pošlu do pokoje "vyvztekat" a požádám ho, aby se vrátil, až bude v klidu, protože to ve svých pěti letech už je schopen rozumem pochopit. Kdybych ho nechala řvoucího někde o samotě jako pětiměsíčního, asi bych si připadala jako Herodesova rodná sestra. A to fakt nejsem prototyp mateřský ženy. ;)
 Martina, 2 kluci 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 19:07:05)
No, já jsem zase docela "mateřská" matka :-)), ale zachovala jsem se jako Herodesova setra.
Synové oba (10 měs. a 4 roky) měli současně salmonelózu - starší v nemocnici (dehydratace a komplikace - zánět slepáku, došlo k akutní operaci)...doma mimi, které se neustále kojilo, aby k jeho dehydrataci nedošlo...s manželem a babičkami jsme se střídali 24 h denně v nemo, starší syn je úzkostný...do toho já stále kojila a kojila - týden 40 st. horečky mimi, denně k pediatričce, zda je to UŽ na nástup do nemo nebo ještě NE...já měla stálé poruchy vidění, byla na Brufenu, jsem migrenik a tohle byla dobrá zátěž.
Pak to po 14 dnech skončilo, oba byli se mnou doma, starší vyzáblý, vyděšený, počůrával se...mimi zvyklé na neustálé kojení ve dne v noci, ale už zdravé a plné energie...a já už prostě nemohla.
Tak byly 2 noci bez kojení, ležela jsem s mimi vedle sebe a jen hladila a nekojila. Řval, pak usnul, zase za pár hodin řval, zase usnul...takhle dvě noci a pak byl klid - začal spávat od večera do rána.
Jen chci říct, že i Herodesova sestra nemá občas na vybranou - druhá možnost byla, že od nich uteču nebo se nechám hospitalizovat na psychiatrii - to jsem nechtěla, mám je dost ráda a ráda s nimi jsem.
 Tuliša 


Re: Dobré ráno 

(8.4.2008 14:25:24)
Marti, to je v pohodě, já myslím že není "vyřvat" jako "vyřvat", to jak jsi to udělala ty je dobrý. Zavřít dítě do pokoje, jít pryč a nechat ho tam samotné vyřvat, to je fakt drsný a může si nést psychické následky /odmítnutí atd./, ale to jak jsi to udělala ty, doporučuje i psycholožka Špaňhelová - ležet vedle dítěte, dělat mrtvého brouka a počkat, až usne - prostě jsi ho tak odnaučila kojení. Udělala jsem to tak ve dvou letech se synem a teď to zrovna odnaučuju malou -máme za sebou druhou noc a už byla o moc lepší než ta první.
 Insula 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 11:27:36)
Zkoušela jsem nechat syna "vyřvat" a už bych to NIKDY neudělala. Výdržel opravdu dlouho a nakonec jsem ho stejně musela vzít do náruče, pak usnul. Ale ze spaní škytal a vzlykal ještě dvě hodiny. Děkuji, ale toto teda opravdu NE.
 Juldafulda 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 11:45:58)
Insulo ted necham svoje dite klidne vyrvat, protoze uz sama vidim, ze u nej jde o vylozene "vydirani". Ale do roka veku jsem to tak teda nenechavala. I pres reci ostatnich.
 Insula 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 12:04:27)
Já si prostě myslím, že dítě nebrečí jen tak pro nic za nic. A ani nemůžu říct, že bych měla děti rozmazlené. Navíc si říkám, že můžu být ráda, když chtějí pochovat, pomazlit. Hrozně to uteče a přijdou doby, kdy už to chtít nebudou. Bude mi to chybět.
A to s tím vyřváním jsem zkoušela po roce věku. Dřív by mě to vůbec nenapadlo.
 Ilca a kluci 6/06 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 22:13:47)
Insulo také jsem to jednou zkusila a dopadlo to stejně jako u Tebe, skončil u mně v náručí, kde vzlykal a celý se třásl.
Jednou jsem četla v jednom nejmenovaném časopise pro maminky,že matka učila holčičku ( nebyl jí jěště rok )spinkat tím způsobem, že si dala do uší špunty a lehla si s knížkou:( Bylo to tam jako tip ~k~
 Ilca a kluci 6/06 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 22:15:46)
Insulo také jsem to jednou zkusila a dopadlo to stejně jako u Tebe, skončil u mně v náručí, kde vzlykal a celý se třásl.
Jednou jsem četla v jednom nejmenovaném časopise pro maminky,že matka učila holčičku ( nebyl jí jěště rok )spinkat tím způsobem, že si dala do uší špunty a lehla si s knížkou:( Bylo to tam jako tip ~k~
 sojka+07+09 


jak to dělá psycholog 

(12.4.2008 21:32:03)
tak my nevyřváváme. Teda opravím se, dávám dítě do postýlky a ono pokaždé řve, ale já jsem u něho dokud neusne. Mazlím, chovám, líbám a postupně se uklidňuje a uklidňuje. Do osmi měsíců jsem uspávala na míči a teď zavádím tenhle režim a funguje to. Dávám ale spát až když je unavená, protože sama taky nejdu spát když se mi nechce. Samotnou bych ji nenechala, protože chci aby anička věděla, že svět je bezpečné místo. V prvním roce života je to strašně důležité. Nemyslím si, že by se mantinely pro děti měly zavádět brzy jen proto, aby s tím potom nebylo pozdě. Je to nesmysl, dítě na to musí být zralé. Půlroční dítě absolutně nechápe že se vrátíte když jdete pryč. Když si představím co se takovým dětem asi honí hlavou, když chudinky řvou samy v postýlce. Ani to nechci vědět. Jako psycholožka radím všem maminkám: normy ano ale až když je děťátko zralé, pomalu a postupně, nic neuspěchat. Nemyslete si, že když náhodou nezavedete něco včas, tak už se to nikdy nepovede, to je taky nesmysl. Strašně nemám ráda když maminky generalizují,- historky typu sousedovic dítě chodí k psychologovi, protože ho nenechávali vyřvat apod.
 Áňa + 2 


Re: jak to dělá psycholog 

(13.4.2008 11:23:11)
Měla bych na tebe jeden dotaz, když jsi psycholožka. Co si myslíš o pevném objetí, když se dítě vzteká - jak o tom píše Prekopová. Díky
 sojka+07+09 


Re: jak to dělá psycholog 

(13.4.2008 21:55:42)
mně se metoda pevného objetí moc líbí, ale v praxi mi připadá dost nemožný vztekající se dítě udržet. Teda to moje když se vzteká, tak se klidně vykroutí a rozčiluje ho to ještě víc. Ale skoro vždycky se jí pokouším alespoň políbit nebo pohladit a pak honem převést pozornost někam jinam.
 sojka+07+09 


Re: jak to dělá psycholog 

(13.4.2008 21:56:36)
mně se metoda pevného objetí moc líbí, ale v praxi mi připadá dost nemožný vztekající se dítě udržet. Teda to moje když se vzteká, tak se klidně vykroutí a rozčiluje ho to ještě víc. Ale skoro vždycky se jí pokouším alespoň políbit nebo pohladit a pak honem převést pozornost někam jinam.
 sojka+07+09 


Re: jak to dělá psycholog 

(13.4.2008 21:56:37)
mně se metoda pevného objetí moc líbí, ale v praxi mi připadá dost nemožný vztekající se dítě udržet. Teda to moje když se vzteká, tak se klidně vykroutí a rozčiluje ho to ještě víc. Ale skoro vždycky se jí pokouším alespoň políbit nebo pohladit a pak honem převést pozornost někam jinam.
 Ilca a kluci 6/06 


Re: Dobré ráno 

(7.4.2008 22:16:42)
Insulo také jsem to jednou zkusila a dopadlo to stejně jako u Tebe, skončil u mně v náručí, kde vzlykal a celý se třásl.
Jednou jsem četla v jednom nejmenovaném časopise pro maminky,že matka učila holčičku ( nebyl jí jěště rok )spinkat tím způsobem, že si dala do uší špunty a lehla si s knížkou:( Bylo to tam jako tip ~k~
 magda + anča06/06 
  • 

Re: Dobré ráno 

(8.4.2008 14:25:04)
stejná zkušenost, zkusila jsem jedinkrát, navíc se pak začala zalykat při pláči opakovaně - jako by se teprve naučila něčeho se bát. Jak se zdá, maminky se dělí na dva typy - na ty, co jsou podle nich děti mrchy už od narození a musí se na ně drsně (tak vychovali nás, a ted se diví, že jsou vztahy v rodinách narušený) a na ty, co tomu nevěří a nechtějí narušit přirozenou důvěru dítěte v přítomnost a existenci mámy.
Ted už je velká, a když se vzteká, tak ji nechám, nemůžu to bohužel prožít za ni.
 Markéta 
  • 

respekt 

(7.4.2008 9:35:54)
nemyslim, ze by dite bylo maly dospely. stejne spatne je ovsem myslet si, ze deti jsou jiny zivocisn druh a muzeme s nimi jednat jinak nez s dopelymi. tj. ze ucel sveti prostredky.
kdyz dite nedodrzi dohodu,neco rozbije atd. dela se z toho katastrofa a mluvi se o tom buhvi jak dlouho.
k detem se mluvi vetami:
kdy uz se to KONECNE naucis?
to ti to musim PORAD DOKOLA vysvetlovat?
musim ti to rikat STOKRAT?
jak dlouho ti to jeste budu opakovat, nez se to naucis?
ty jsi ale NESIKA (BORDELAR, ...)
delas to schvalne nebo z blbosti?
kdo si myslis,ze to bude po tobe uklizet?
...
je NAM prijemne kdyz s nami nekdo takhle mluvi?
jak reagujeme (at uz vnitrne nebo nahlas)?

deti takove jednani ponizuje stejne jako dospele, ale mohou se branit jen odsekavanim a ignorovanim nasich pozadavku, coz je presny opak toho, co ceho chceme dosahnout.

pokud chceme, aby nas deti braly vazne, musime je my brat vazne. nesmime merit dvojim metrem.
 Markéta 
  • 

respekt 

(7.4.2008 9:38:15)
nemyslim, ze by dite bylo maly dospely. stejne spatne je ovsem myslet si, ze deti jsou jiny zivocisn druh a muzeme s nimi jednat jinak nez s dopelymi. tj. ze ucel sveti prostredky.
kdyz dite nedodrzi dohodu,neco rozbije atd. dela se z toho katastrofa a mluvi se o tom buhvi jak dlouho.
k detem se mluvi vetami:
kdy uz se to KONECNE naucis?
to ti to musim PORAD DOKOLA vysvetlovat?
musim ti to rikat STOKRAT?
jak dlouho ti to jeste budu opakovat, nez se to naucis?
ty jsi ale NESIKA (BORDELAR, ...)
delas to schvalne nebo z blbosti?
kdo si myslis,ze to bude po tobe uklizet?
...
je NAM prijemne kdyz s nami nekdo takhle mluvi?
jak reagujeme (at uz vnitrne nebo nahlas)?

deti takove jednani ponizuje stejne jako dospele, ale mohou se branit jen odsekavanim a ignorovanim nasich pozadavku, coz je presny opak toho, co ceho chceme dosahnout.

pokud chceme, aby nas deti braly vazne, musime je my brat vazne. nesmime merit dvojim metrem.
 Luckaaa 


Re: respekt 

(7.4.2008 10:45:03)
přesně
 majdaleenka +07+11 


Re: respekt 

(7.4.2008 12:06:59)
však jsem to psala, ne?;)
 Vlaďka a Dáda 


Re: respekt 

(11.4.2008 23:32:06)
Tak já jsem měla dokonale hodné dítě které spalo jak jsem ho položila, někdy se mnou v posteli, když jsem chtěla, od mala celou noc, a dvě h přes den..- do doby než jsem ho odnaučila plínky a proto odepřela kaši na noc ve flašce(na poučování o usínání s flaškou nejsem zvědavá), aby se nepočůral v důsledku toho, že před spaním vyžahnul skoro půl litru mlíka s kaší. Od tý doby teror. Lže že chce čůrat-nemůžu ho nevyndat a nedat čůrat, schválně ječí co já na to a myslí si že dosáhne svého, schválně leje mlíko z hrnku na zem, sahá na věci co ví že nesmí, pořád dělá vzteklý scény a dělá to naschvál, já to vim! Je to hajzlík! Nemyslim si od narození že je to vychcánek co chce jen terorizovat, naopak byl zlatý dítě, jaký si přeje každá máma. Ale teď mu budou tři a moc dobře ví, jak mně nas...e, ale pořád má potřebu zkoušet jak moc a směje se mi do očí. Když ho zavřu v pokoji ať přijde až se uklidní, začne mně mlátit a vřískat, takže ho plácnu a ono je to ještě horší, takže ho seřežu protože si nenechám od dvoj a něco letého dítětě fyzicky ubližovat-podotýkám že když mu nařežu, vždycky začně nejdřív ubližovat on mně. U dětské dr. jsem se rozbrečela že jsem myslela že když se mu budu věnova, mít ho ráda a dám mu to najevo, bude se ke mně taky chovat hezky.....poradila mi že mám být důsledná. O to se snažím už tři měsíce a jsem neoblomná, ale efekt veškerej žádnej.
-Jasně, taky je strašně roztomilej, tulí se a slibuje jak už nebude zlobit, ale převážnou část dne tráví tím, že přemýšlí jak mně nasrat. Pardon ty slova, ale jsem vyřízená a když mi někdo poradí "plácnout", smála bych se hystericky, až by se to rozlejhalo! To, co u nás probíhá je boj o pozice.Já dělám co můžu, zkoušim všechno možný, omluvim se, uznám chybu, nejsem autokratická, ale vyžaduju řád a slušnost, nebaráním se improvizacím a inovacím, jsem ochotná zkoušet kde co, ale když např. klouzačku opouštíme po dvou hodinách navzdory vysvětlování a x upozorněním, že za chvíli půjdeme domů a přijdeme zas zítra, končí tím že mi dítě dá hlavou do nosu, řve jak paviján a nesu ho nohama napřed, příp. táhnu za ruku a on se bezvládně válí po chodníku za jekotu, tak co mám už dělat?"" Opravdu ač je to hnus, dokážu pochopit že některé matky své děti ošklivě uhodí protože se prostě už neovládnou a protože potřebují upustit páru, jinak by je asi klepla pepka. Já ho nebiju, jen mu naplácám a řvu na něj, ale ne proto, že bych si vybíjela emoce z ostatního. Nemám důvod. Vše ostatní je fajn, tohle jsou emoce z něj a to s ním sakra souvisí!To on mi pije krev. Sice je pár hodin u babičky a už se mi stýská, - prostě ho miluju, vždyt je můj! Ale přece se sebou nenechám manipulovat tříletým děckem! U nás probíhá normální boj o pozice. Doufám že ho to brzy už unaví a pochopí že si fakt nepomůže-ba naopak když mně rozčílí k nepříčetnost nebo do beznaděje..Ach jo, je to smutný, ale nejde to řešit tak liberálně, jak tu naivně mnohé popisujete. To bych musela brát SEDATIVA!!!!!!!
 Kamila B+ Honzík10/04 


ahoj Vlaďko, 

(12.4.2008 7:03:24)
tohle moc dobře znám,asi ti moc neporadim,jen tě chci podpořit,že v tom nejsi sama,prožívala(a někdy ještě prožívám)to samý,synovi bude 3,5,zhruba od 2 let začlo všechno to,co popisuješ ty,já taky už nevěděla kudy kam,zkoušela rady kámošek,odborníků,ale nic platný,snažila jsem se být důsledná,nikam to nevedlo,z procházky jsem chodila pravidelně spocená,rudá vzteky se vztekájícím se dítětem v náručí-pro lidi ohromný halo,taky měl období,kdy mi klidně jednu vlepil,kousnul mě,když se mu něco nelíbilo,prostě hrůza.Ale postupně ho to přešlo.Na každý dítě platí něco jinýho,budeš muset sama na něco přijít.Já pak přišla na to,že když nechtěl domů,řekla jsem ahoj,jdu sama a fakt jsem šla klidně za roh baráku a nenápadně šmírovala co dělá,tak za chvilku přilítnul sám.Když se v krámě vztekal,že chce koupit to a to,tak jsem ho z krámu vyvedla(nechala jsem tam i nákupní vozík s nákupem),prodavačky už nás znaly a buď se venku uklidnil a šli jsme nazpátek nebo ne a šli jsme domů,bohužel bez nákupu-ale časem se to nějak srovnalo,bála jsem se s ním už vůbec někam chodit,protože všude jen ostuda,řev a vztekání,ale jedna dr mi řekla,že se těmhle situacím nesmim vyhýbat,tak jsme dál chodili na procházky a vracely se s řevem,dál chodili nakupovat,někdy byl hodnej,jindy řev.Hodně u něj dělá i únava,jak je nevyspalej,vim,že s nim nikam nemůžu.Nástupem do školky se dost zklidnil,já chodim do práce,jsme si vzácnější ale občasný úlety má pořád.On je provokatér a zkouší taky jak mě vytočit ještě víc a taky nevim proč,dělá to i při hře,celý den se mu věnuju,vymýšlim program,aby se nenudil,chodíme hodně ven,aby byl "vylítanej",ale někdy má prostě svý dny,kdy už vstane s protivnou náladou a to je konec.Jen tě chci podpořit,že bude líp,jako u nás,vyroste z toho.Chodili jsme k homeopatičce a ta mi řekla,že mi tohle všechno dělá z přemíry lásky,že ho dusim svojí láskou,že mám ubrat,když jsem se nad tim zamyslela,tak měla docela asi pravdu,protože jak jsem na něj přestala mít tolika času(nástup do práce)tak se změnil hodně k lepšímu.
No moc jsem ti asi nepomohla,to já jen,aby jsi věděla,že v tom nejsi sama,držim palce,vydrž,bude líp
 Vlaďka a Dáda 


Re: ahoj Vlaďko, 

(12.4.2008 18:41:25)
Děkuju ti, je to od Tebe moc hezký a hřejivý. Taky doufám že bude líp, a ono určitě bude, jen aby to už bylo brzy.Je mi líto nás obou - mně i malýho, zbytečně jsme na sebe hnusní..
 Zdenka 
  • 

Re: respekt 

(7.4.2008 22:15:46)
Teda já když celý den s dítětem nemám čas v kuchyni poklidit a večer už na lince skoro není kam postavit hrnek, tak taky říkám, že na té lince mám hrozný bordel. Tak když kluk rozkrámuje tolik věcí, že není kam šlápnout, tak proč bych mu neřekla, že je bordelář? Když něco rozliju a pak to uklizím, taky pořád opakuju, jaké jsem čuně a nešika, tak když on rozpatlá jídlo všude kolem, tak proč bych mu neřekla, že je čuně? Vždyť to je stejný metr.
A když vymyslí nějakou lumpárnu, která je mi dost proti srsti, tak je postup asi takový, že cca 10x postupně přísnějš mu vysvětluju, že se to nedělá. To s ním hne tak natolik, aby zkoušel, jak moc vážně to myslím. Pak přijde výhrůžka "ještě jednou a ..." a pak houknu "tak dost" přijde to "a ..." To bývá tak 1-2x do měsíce. Zrovna včera vyvrcholilo asi 3denní plivání jídla, prostě jen tak otevřel plnou pusu, nechal to jídlo vypadnout a pak se v tom patlal. Tak došlo na "a jdeš od toho a nic jiného nedostaneš". Z jídelní židličky jsem ho vyndala takovým stylem, že se židlička skácela :-( Nechala jsem jeho i tu pokácenou židličku a (za jeho řevu) jsem klidně dojedla. Pak jsme se usmířili a dneska baštil (na jšho poměry) tak vzorně, že jsem ho u každého jídla mohla pochválit :-)
Někdy to bez toho houknutí prostě nejde, ale snažím se dodržovat postup: několikrát vysvětlit, pak varování "ještě jednou ..." a pak se naštvat. To mi přijde fér.
A nevím proč dítěti neříct "jsi bordelář" nebo "říkala jsem to už 10x", když to prostě je pravda?
 Áňa + 2 


Re: respekt 

(8.4.2008 7:12:58)
Zdenko, možná je rozdíl v tom, že ty si to říkáš sama a on to slyší od autority-od tebe. To je rozdíl. Tobě nevadí, když si to řekneš, ale kdyby přišla třeba tvoje matka a řekla ti to, tak by tě to určitě taky mrzelo nebo naštvalo. Když dítěti řekneš, že je bordelář, tak si třeba řekne-no tak jsem, tak co bych se snažil, když jsem přece ten bordelář.;)
 Markéta 
  • 

Re: respekt 

(8.4.2008 12:20:08)
nevim, jak stary je tvuj syn, ale predpokladam, ze mu nebudou vic nez dva nebo tri roky. tak male dite nevi co je to (ne)poradek. a pojem uklizeni uz vubec nezna. jedine co rozumi je, ze ty se na nej zlobis a mracis se kvuli veci, kterou jeste neni schopen sam resit.
jasne ze je to neprijemne porad uklizet, ale on za to prece nemuze,je to nad jeho sily! tak proc mu nadavat?
vis, kdyz mu budes neustale opakovat, ze je bordelar, neschopny, nepozorny atd. tak tomu bude sam verit, opravdu. a co se stane potom? prestane se snazit, stejne je bordelar tak co. :-(
je tezke tomu verit, ale je opravdu lepsi bud jen chvalit, nebo kdyz k pochvaleni nic nenajdes, nerikat nic. ono diteti staci, ze te vidi smutnou z toho, ze neco provedlo. ver, ze mu je to vetsinou mnohem vic lito, nez tobe.
zkus se obrnit trpelivosti a "nenadavat" diteti. k nicemu to nevede.
jasne, ze jsi nastvana a musis to ventilovat. ale proc nerict (klidne i zvysenym hlasem) zlobim se, je tu neporadek a ja jsem unavena. nebavi me to uklizet. (+ zamracit se a treba si dupnout, abys ze sebe ten vztek dostala).
a treba si pak sednout na zem vedle synka, ukazat mu tu spoust a rikat, maminka je nastvana a unavena sama to nezvladne uklidit. pomuzes mi? vezmi tohle auticko a dej ho do tamte krabice.
 Zdenka 
  • 

Re: respekt 

(8.4.2008 21:34:14)
A kde jsem psala, že mu nadávám? Já to jen konstatuju a samozřejmě s tím, že to musíme uklidit. Stejně tak, to že jsem nadělala nějaký nepořádek já, to říkám před ním a úplně stejným tónem, jako to konstatuju o tom jeho bordýlku. Ještě mu zdaleka nejsou ani ty 2 roky a už je občas vidět jeho snaha sem tam něco uklidit.
U dětí v okolí vidím, že jejich vztah k (ne)pořádku je hodně daný tím, k čemu byly vedené jako hodně malé. Ty, co už jako mrňata viděly, že se nepořádek musí uklidit, ho jako větší nějak víc vnímají a i když tam leží delší dobu, tak si uvědomují, že to není to pravé. Ty, co byly dlouho moc malé, aby se zatěžovaly uklízením, tak to i později považují za otravnost, kterou je jen někdo buzeruje. Někde hluboko mají zafixované, že je normální udělat nepořádek a nechat ho tam.
 Áňa + 2 


Re: respekt 

(8.4.2008 22:06:45)
Zdenko, tím "zlobením" tě provokuje a zkouší, kam až může. Je to taková jeho hra. A když mu ty hranice určíš (né že někdy může a jindy ne), tak se mu v podstatě uleví. On na to čeká. Takže proti tomu nic nemám. (navíc z tvého příspěvku vyplývá, že to taky takhle vidíš).
Jen jsem narážela na to oslovení. Tím, že mu řekneš, že je bordelář, tak dáváš najevo, že problém je v něm. Když ale řekneš, že tam je bordel a že byste s tím měli něco udělat, tak není problém v něm, ale někde mimo. A to se daleko lépe přijímá a dá se s tím něco dělat. Tvé dítě tak ještě asi nepřemýšlí, ale už to vnímá a brzy o tom takhle přemýšlet bude.
 Markéta 
  • 

pro zdenku 

(11.4.2008 23:23:32)
mila zdenko,
ve sve reakci na tvuj prispevek pisu, ze nejlepsi zpusob, jak dite naucit poradkumilovnosti je jit mu prikladem a zaroven ho pozadat (uz v utlem veku), aby ti pomahalo, napriklad tim, ze ti podava konkretni veci.

kdyby me nekdo dospely rekl, ze jsem bordelar a cune, povazovala bych to za nadavani a urazku i kdyby to bylo receno a ne kriceno. deti si take nezaslouzi, aby jim nekdo nadaval.
rikat nekomu (i diteti) slovy, ktera sami nechceme od jinych na svou adresu (notabene od svych nejblizsich!) slyset, je nadavani a ne vychova.

jsem si jista, ze dite se nauci poradku z toho, ze mu ukazes, jak se poradek dela a budes ho podle jeho sil zapojovat do akce.
neni nutne doplnovat to komentarem typu: ty jsi ale bordelar, kdy se to konecne naucis, proc ti to musim stokrat rikat, nechas toho konecne ... tyto vety jsou pro tebe stejne urazlive, jako pro dite a predevsim neucine - dite nebude lepe uklizet, protoze mu rikas, ze je bordelar.

hezky vecer

Markéta
 Eliška, 3r,1rok 
  • 

víš proč křičela? 

(7.4.2008 10:30:57)
Majdo,

a víš proč ta paní křičela?Třeba je totálně nevyspaná, domácnost na ni padá, manžel na ni kašle a chlapeček je v období vzdoru a už několik týdnů dělá jednu scénu za druhou. Stále ještě mám výchovné zásady, ale křičící matky už neodsuzuju. Když jsem byla na dně, ruply mi párkrát nervy a ječelo to samo:(.
 myš 
  • 

Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 10:59:49)
Eliško, a třeba taky ne....třeba jen tuhle řvací výchovnou metodu zažila sama jako dítě a tak to praktikuje dál a nebo je prostě fůrie, i takové se najdou. Ono je to prostě nemožné jen tak posoudit, pokud tu dotyčnou člověk nezná osobně.
 myš 
  • 

Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 11:47:13)
Chtěla jsem tím říct že se prostě zase nedá paušálně všechny omlouvat, že na děti křičí proto, že to mají v životě těžké. Ale z jednoho setkání na ulici to člověk nepozná....
 Juldafulda 


Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 11:00:02)
Elisko musim s Tebou souhlasit. Holky uvedomte si, ze kazde dite je jine, vubec nevite co ta matka s tim deckem cely den proziva. Treba ma opravdu zive dite a tomu i kdybyste rekli nedelej to tisickrat tak proste neposlechne. Ja se obcas musim smat, kdyz tu nektera z Vas napise, ze napotreti uz da dite pokoj. Jenze jsou takove deti a nemusi byt rozmazlene, ale jsou proste takove, ze nedaji pokoj ani napodesate. Ja si troufam rict, ze i kdybych nechala sve dite vyvalet v bahne desekrat ani to s nim nehne. vyrvat jsem ho teda nenechavali, do pul roka veku by se zadne dite nemelo nechat vyrvat, narozdil od nas, on si nemuze prijit a obejmout nas. Takto se snazim k nasemu Kubovi pristupovat. Nikdy jsem si nemyslela, ze budu na sve dite rvat, bohuzel opak je pravdou.
 Juldafulda 


Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 11:29:11)
a brat veci jako co se nelibi dospelemu no tak to nemyslite vazne, dite neni dospely, dite se musi vychovavat. Rodice za nej nesou zodpovednost a take se neda michat chovani holcicek a chlapecku. Kluci jsou vseobecne agresivnejsi nez holky a maji jinou mentalitu.
 majdaleenka +07+11 


Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 12:02:04)
ano, ale rajsou mu cpát nebudu, když ji nebude mít rád a třeba by po ní i tvracel, že ne? (měli jsme v MŠ chlapečka, co po sladkých jídlech opravdu zvracel a nikdo mu je necpal), Teri, četla jsi, co jsem psala o té výchově, nebo reaguješ na polovinu první řádky odstavce?;)
 majdaleenka +07+11 


Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 12:02:04)
ano, ale rajsou mu cpát nebudu, když ji nebude mít rád a třeba by po ní i tvracel, že ne? (měli jsme v MŠ chlapečka, co po sladkých jídlech opravdu zvracel a nikdo mu je necpal), Teri, četla jsi, co jsem psala o té výchově, nebo reaguješ na polovinu první řádky odstavce?;)
 Markéta, syn 6 l. 
  • 

Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 13:09:57)
Jestli reaguješ na příspěvek, jak komunikovat s dítětem, mě naopak přijde vhodné s ním komunikovat dospělým (slušným) stylem, nikoli peskováním a shazováním - jestli tedy reaguješ na příspěvek, který obsahuje několik ukázek toho, jak se s dětmi běžně hovoří (ty nikdy, ty pořád, ty jsi bordelář, už jsem ti stokrát říkala atd.)Není to jednoduché, dítě k tomu přímo svádí, protože se nemůže tomuhle osočujícímu stylu nijak významně bránit. Ale jde to a mimo jiné se dítě už od malička učí slušné komunikaci, se kterou jsme tedy všeobecně dost na štíru.
 klaros 


Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 11:02:03)
Eliško, já to mám také náročné, mám zaměstnání, muž mi s ničím nepomůže, je také stále v práci, doma to na mě padá, že bych si někdy od dcerky (19m) odpočinula, nepřipadá v úvahu. Všude ji s sebou musím vodit, ať prší, sněží, fouká a občas musím přiznat, že jsem na ni houkla a jednou i zařvala, a pak jsem si to moc vyčítala a pak ten její pohled, a jak se ke mně přišla přitulit, slíbila jsem si, že už to nikdy neudělám, fakt mám kolikrát hroznou chuť pořádně zakřičet a dostat to napětí ze sebe, ale už raději počítám do deseti:-))
 Aja 
  • 

Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 11:09:29)
Vzdycky jsem nechapala, proc svagrova na deti obcas krici a litovala jsem je. Ted jsem paty rok doma(ne ze bych byla frustrovana, chodila jsem i rok do prace a v tom to neni), resim neustale dve deticky a uz nedokazu snaset synovy hystericke zachvaty, at si jakkoliv rikam, ze to vydrzim, posledni dobou to nevydrzim a jecim taky. Pak toho hrozne lituju, ale nedokazu se ovladnout, v te chvili se mnou clouma des bes. Mam doma REspektovat a byt respektovan, mam i jiste pedagogocke vzdelani, vsechno je mi k nicemu, obcas proste tyhle emocionalne vypjate situace nezvladnu.Co s tim?
 Maruška 
  • 

Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 11:53:29)
někdy to člověk prostě nezvládne.Zrovna včera se mi to stalo taky.Mám syna 10.měsíců a někdy mi příjde že je u nás všechno problém.Svádím s ním strašné souboje u pití, převlíkání, cesta kočárkem je utrpení a to nemluvím o cestě autem řve a řve....A zrovna včera jsme zkusily bačkůrky
no strašný utrpení.A prostě sem to už nezvládla naštěstí si uvědomuju že malý mi zrovna moc nerozumý a tak sem se vykřičela na tatínka.Ten si mě poslechl a pak mě objal a to byla ta nejlepší náplast.Mě se strašlivě ulevilo a mohla jsem zase fungovat.Ono se vykřičet někdy není od věci.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 12:28:03)
Ajo, mluvíš mi z duše. Plus to, že já doma frustrovaná jsem (zítra jdu s malou na zápis do školky a doufám, doufám, doufám, že mi ji od září vezmou). Když byla Terezka sama, tak to ještě šlo, ale teď jsou dvě - mají převahu, občas se škorpí, občas radují (zvukově to vychází na stejno) a docela často se mě snaží ignorovat - snažím se, ale i já jsem jen člověk - a když je toho na mě moc, tak pak jsem schopná ječet, jako siréna. Téměř je neplácnu, stačí mi jaksi to verbální vybití. Jsem si jistá, že kdybych měla co já vím jedno odpoledne v týdnu hlídání, k celé situaci bych přistupovala klidněji, ale takhle se v té situaci docela plácám. (momentálně se to tady složím vložit po třetí, tak třeba to vyjde Rv)
 Juldafulda 


Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 12:33:24)
Holky je taky rozdil pokud mate hlidani. u nas je to s hlidanim docela mizerne, a myslim si, ze hodne holek hlidani ma, vzhledem k tomu kolik vidim babicek a dedecku s deckama v kocarku.
 Insula 


Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 13:44:51)
Taky vidím všude babičky i dědečky s dětma, ale u nás jaksi nic. A to je už tchýně od ledna s tchánem doma (mamku už nemám). To bylo řečí, jak bude hlídat a pomáhat a nic. Je fakt, že jednou si děti vzala na dva dny. Jinak si vezme jenom dceru, kluka ne. A to mi moc nepomůže. Kdyby to bylo opačně, tak ano. Holka je starší a klidná. Když mi pak vypráví, jak vozí kamarádky po doktorech a tak, tak mám jenom vztek. Holt cizí jsou milejší než vlastní.
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Nejsi sama 

(7.4.2008 12:41:29)
Nejsi sama, já někdy řvu jak tur, ba i k tělesným trestům jsem se (ooo hrůzo)snížila.A mám poselství maminkám holčiček, na něž se stačí zle podívat a rozklepou se a rozpláčou upřímnou hrůzou: fakt je zde určitý rozdíl (mám na mysli výchovu holek a kluků)....
 kveta19 


Re: Nejsi sama 

(7.4.2008 13:19:38)
Asi mas pravdu,ja na holku nesmim ani zakricet,ona se od malinka boji hluku.Staci rict jen "ale uz se zlobim" a je klidek.Tedy ,ne by nikdy placnuto nedostala,ale resim to v klidu a trochu zvysenym hlasem.Poradne jsem na ni jeste nezarvala-treba to prijde u druheho ditka,az se proti matince spiknou :-D;)
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: Nejsi sama 

(7.4.2008 13:33:47)
No, přesně to jsem měla na mysli - znám to od kamarádky, co má holku. Zato moji raubíři by se mi na "já už se zlobím" upřímně vysmáli. Neřvu na ně, abych je donutila sníst špenát, to opravdu ne :) Ale když se do sebe pustí tak, že hrozí úraz, nebo když ten starší zlomyslně ublíží tomu mladšímu - tak pak už se někdy neovládnu a i ten pohlavek přistane.
 kveta19 


Re: Nejsi sama 

(7.4.2008 17:58:32)
Presne tak,to uz se ZLOBIM,je kdyz zdrha a nechce se oblikat-treba.Ja ji ted se 7.mesicnim pupkem proste nedobehnu a kdyz jo,tak me boli bricho.Ona ma samozrejme srandu z toho,jak je matinka udychana a funi;).Kdy dostala na zadek?Kdyz mi prebehla silnici a malem vlitla pod auto,tak mi ruply nervy..A pak kdyz kopala do babicinych kocek,me to proste rozzuri,kdyz dite (ktere VI,ZE SE TO NEDELA) trapi zvirata.Takze pres opakovany zakaz do nich cutala dal,tak po ni babicka (tchyne)skocila a od ty doby to neudelala.Jinak mame hodny dite.Nevzteka se,ale treba to casem prijde..a pokuid bude mit pubertu po me-mame se na co tesit:-D:-D:-D
Manzel byl zlate hodne dite..
 Nervík, 2 kluci 
  • 

Re: Nejsi sama 

(7.4.2008 18:43:33)
Katko se dvěma kluky,
přesně tak je to u nás. Mám kluky 6,5 a 4 roky a rvou se pořád. Kolikrát večer řvu jak tarzan. Plácnutí na zadek u nás znamená: "Mě to nebolí, heč." To je celkem na nic
Bohužel, ten řev u nás funguje. Jak začnu řvát, tak se to začne hýbat. Děcka stoji s kartáčkem v koupelně a čistí si zuby apod. Tak zkuste neřvat, když na normální řeč vůbec nereagují, ani na legraci.
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Nejsi sama 

(8.4.2008 11:58:16)
"maminko, proč křičíš, já se pak bojím" "A proč jsi mě neposlechla, když jsem ti to říkala několikrát normálně?" "nevím" No a Matěj by třeba i poslechl, ale když vidí, že jeho velká sestra neposlouchá, tak to dělá podle ní. A naopak. Ona už by třeba šla udělat, co se po ní požaduje, ale když to nedělá brácha, tak proč by se ona namáhala. Pokud jsou sami, tak to zvládnu nekřičet, ale když se do mě "pustí" oba, tak jdou všechny předsevzetí stranou. A hlavně si dávám pozor, abych chválila za to, že něco šli udělat HNED nebo mi odpověděli, že to neudělají teď, protože ...
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: Nejsi sama 

(8.4.2008 13:54:07)
Já mám pocit, že kluci si tak nějak posunuli práh slyšitelnosti od té doby, co chodí do školky (školy)...Nemám to školce za zlé,asi to jinak nejde, je tam 20 dětí ve třídě a děti když chtějí být slyšet, tak řvou. A potom doma na mě taky nemluví normálně, mluví hrozně nahlas a překřikují se (někdy mám hlavu jako střep).No a zase naopak - na normální, klidně vyslovenou větu prostě nereagují.Řeknu něco 3 x , pak zvýším hlas, pak zakřičím a (už to tady někdo psal): "pozornost je upoutána, můžeme začít komunikovat". Jenže co s tím ? Samotnou mě štve, že na ně musím každou chvíli ječet, aby mě vůbec zaregistrovali.....
 Markéta 
  • 

Re: Nejsi sama 

(8.4.2008 15:14:58)
kamaradka to resila (velmi uspesne) tak, ze naopak zazla v odpoved septat a nekolkrat zopakovala, ze je slysi velmi dobre, ze neni treba kricet. naucili se to (ma kluky a vubec ne utapnute)
 majdaleenka +07+11 


Re: víš proč křičela? 

(7.4.2008 11:57:05)
Eliško, kopíruju sama sebe z diskuse pod Jak matky...: dnes jsem viděla paní s kočárkem a tak 2/3letým klukem, kluk asi nekoukal na cestu (světe div se, když jdou okolo stavby - předělávají nám fasádu a je okolo toho spousta legrace), já chápu, že to asi dělá pořád, že ji to štve, ale ona na něj tak ječela ... ještě když už nebyli vidět pod kopcem, byla slyšet pevně doufám, že tohle se mi nikdy nepodaří, já vím, nikdy neříkej nikdy, ale stejně doufám

ona na něj řvala opakovaně a fakt hnusně/zle, chlapeček se pak zastavil, ona k němu přiklekla, myslela jsem, že ho jde pohladit, pomazlit, ale ne, něco mu pokutila u boty, zase vstala a do minuty řvala zas a pak hned zase, říkám, už nebyli vidět, ale pořád ji bylo slyšet, bylo mi ho fakt líto, tohle je totiž ten moment, kdy si člověk (byť nechtěně) už vylévá svůj vztek a frustraci na dítěti, protože se nemůže bránit (bohužel vím, o čem mluví, protože jsem se toho sama dopustila, ne na svém dítěti a dodnes mě to mrzí)
 václav 
  • 

Re: víš proč křičela? 

(13.4.2008 21:33:01)
Protože jí kousla kočka.
 majdaleenka +07+11 


Re: víš proč křičela? 

(18.4.2008 18:44:42)
Václave, máš bodR^
 Markéta, Beruška 03+Cvalda 08 


Také nejsme 100% 

(7.4.2008 12:10:31)
My jsme nechali dceru vyřvat v postýlce asi 2x, a pak jsme to vzdali. Neměli jsme to srdce jí tam nechat. Už teď vím, že našemu Cvaldovi to neuděláme, chybama se člověk učí. Zrovna tak jsem dcerku nikdy nebrala spát k nám do postele (maximálně když usnula u kojení), mrňous tam se mnou spal do dvou měsíců, a pak se bez problému přestěhoval k sobě do postýlky.

Také jsme přišli na to, že někdy je jednodušší a hlavně účinější, plácnout dítko přes ručičku nebo po prdelce a říct mu to nesmíš, než pořád dokola vysvětlovat, že na horké věci se nesahá, z kytek se nevyhrabává hlína, za vlasy se nikdo netahá...

Musím se přiznat, že na Berunu jsem také občas ječela, hlavně, když měla období vzdoru, prostě už jsem nevěděla jak dál. Je pravda, že mě to pak mrzelo a umiňovala jsem si, že příště vydržím, ale holt ten nahromaděný stres občas vyplul na povrch.

Hranice jsme se snažili vytyčit co nejdřív, takže malá nemá problém s tím poslechnout bez řečí, že má jít spát, uklidit si hračky, zdravit a poděkovat...

Co se jídla týče, když něco nejí, tak jednoduše dostane třeba jen vařené brambory a přílohu žádnou, prostě tu část jídla, kterou bez problému pozře :-) a rozhodně není žádná vyžle. Z jídla se zkrátka u nás věda nedělá a myslím, že je to jen dobře.
 lucie 
  • 

Jak matky přicházejí o zásady 

(7.4.2008 14:02:21)
Majdo, já taky o jednu zásadu přišla a to - na děti nebudu nikdy křičet, je to úplně zbytečný a k ničemu to nevede... no tak před pár lety bych ti dala asi 100% za pravdu, dnes už to vidím jinak. Příklad: věta "Jdi se učit", postrádající jakýkoliv emoční náboj, má stejný účinek jako věta vůbec nevyřčená. Takže "Jdi se učit" poprvé - nic, "Jdi se učit" podruhé - opět velké nic, tak můžeme pokračovat až k "Jdi se uči" poxté - pořád nic. "JDI SE UČIT!!!!!" - ječím, ha, zabralo - "Co na mě ječíš??" - pozornost je upoutána a můžeme se začít bavit.
A na ulici - tam mám jednu zásadu kdy naopak ječím i kdyby se mi nechtělo - "VLEZL JSI NA SILNICI A NEROZHLÍDL SES!? CO KDYBY ....".
A v neposlední řadě ječím prostě proto, že jsem jen člověk a některé situace jinak řešit neumím. A moje děti to vědí, vědí, že i maminka je jen člověk, a má svoje nálady, tak jako je mají i ony. A když ječí, asi přestřelily...
Majdo, ještě o spoustu zásad přijdeš...
 majdaleenka +07+11 


Re: Jak matky přicházejí o zásady 

(7.4.2008 14:09:41)
Lucie, já tohle chápu, někdy to jinak nejde, ale pak jsou chvíle, kdy to jinak jde, taky jsem nemluvila o tom, že zaječíš v momentě, kdy se něco stane/je to třeba, ujedeme všichni, mluvím o tom, že někteří lidi si na dětech vzlévají svůj vztek a svou frustraci (byla na to hezká "reklama" v TV mimochodem) a to je špatně. A ještě to zopakuju: já sama jsem to udělala, ne na svoje dítě, moje máma byla v nemocnici, řekli nám, že je to asi nádor, běhěm týdne šla z normální neuro na JIP, pak zjistili, co to je, ale pozdě na vyléčení... křičela jsem na malou holčičku, se kterou jsem pracovala, mrzí mě to dodnes, věříš mi to? Ona mě sice má stejně ráda, ale fakt mě to mrzí.;((
 lucie 
  • 

Re: Jak matky přicházejí o zásady 

(7.4.2008 14:40:00)
Věřím ti, že tě to mrzí. Taky by mě to mrzelo, i když křičím na své děti, tak mě to mrzí, ale když ony umí člověka tak úžasně vytočit :-). Jen doufám, že snad nepřekročím tu hranici, kdy to je jen občas, a kdy pravidlem, někdy mám pocit, že ječím v jednom kuse. A to jsem si fakt myslela, že na děti nikdy křičet nebudu.
 Jane 
  • 

Hranice 

(7.4.2008 14:31:05)
My jsme také hranice vytičili poměrně brzy. Myslím že jsem celkem přísná a snažím se být i důsledná a malý stejně neposlouchá! Myslím že nejvíc rad mají maminky které mají hodné, klidné a snadno zvladatelné děti a mají pocit jaké jsou úžasné matky a vychovatelky ale přitom vůůůůůůůůůbec neví která bije. Určitě dělám chyby jako kterákoliv jiná matka. Ale rozhodně nejsem ve výchově o nic horší. A stejně to nefunguje. Ono holt některé děti jsou opravdu silné osobnosti a nemusí to být rozmazlení spratci!! Ale ono se to dobře soudí pokud mám doma stvoření kterému stačí říct "a už se zobím". Hahaha
 Juldafulda 


Re: Hranice 

(7.4.2008 14:32:08)
Kubovi je 16 mesicu. a jak pise posledni pisatelka asi je to proste silna osobnost.
 Klára,2 děti 
  • 

Povzbuzení 

(7.4.2008 14:47:14)
Mě tyhle diskuze vždycky hrozně pomůžou.Momentálně má dcera problém se spaním,je vzhůru každou noc tak 2-3 hodiny.Nic nepomáhá,žádné "rituály",známí mě s ní posílají k doktorce,navrhují prášky na spaní!Když jsem si tady přečetla,kolik stejně "postižených" je maminek(dětí),tak mě to hrozně uklidnilo.
Tak bych tě taky chtěla trochu povzbudit.Přesně to co popisuješ,jsem zažívala s dcerou.Vše co jí nějakým způsobem omezovalo v pohybu-autosedačka,kočárek,dětská židlička,nesnášela.Řev,řev a zase řev,do toho prohýbání,abych jí nemohla zapnout.Měla jsem pocit,že píšeš o nás:-)U autosedačky se nedalo nic dělat,dokonce jsme přestali jezdit na návštěvy k rodičům,protože jsem odmítla jezdit bez autosedačky a ten řev a svíjení se v sedačce se nedalo vydržet.Do židličky jsem jí prostě nedávala.Můžu tě uklidnit,že to přejde.Kolem druhých narozenin se to zlomilo a teď když jdeme jíst,tak si sama říká,že chce do židličky.Řvaní už neprobíhá,protože už si nechá spoustu věcí vysvětlit.Takže vydrž a neměj strach,že s Kubíkem je něco v nepořádku.Za chvíli jste z toho venku.
 MM, 2 kluci 
  • 

Markéto, líbí se mi...  

(7.4.2008 22:31:18)
... co Tu píšeš, je mi to blízké a snažím se o podobný přístup. Je to tak nějak můj ideál vztahů obecně a tak proč by se vztah s dětmi měl nějak zásadně lišit? Mám i řadu knížek o výchově, mj. českou "Respektovat a být respektován" a mluví mi z duše.
ALE bohužel k tomu mám přece jen často dost daleko, prostě v praxi se najednou zachovám jinak než jak by to bylo správné a jak bych i já chtěla aby se mnou druhý mluvil... :-/
Jsou to myslím fakt ty automatismy co má člověk v sobě ještě z vlastného dětství a pak má sklon je u svých dětí opakovat, i když půvdně nechtěl :-(.
Přitom já mám celkem fajn rodiče a měla jsem opravdu hezké dětství, ale přece jen ten přístup byl tehdy prostě "autoritativnější", víc "mocenský" a to se holt projevovalo... Jak tohle prosím tě řešíš - abys neupadla do těchto stereotypů chování, které vlastně nechceš? Někdy si říkám že to snad jde jenom s pomocí zvenčí, tj. terapie apod. (?) - na druhou stranu jsem takový "svépomocný typ" ;-) a ráda bych to dokázala sama! Máš nějaký tip, jak na to? Dík, zdraví M.
 Markéta 
  • 

Re: Markéto, líbí se mi...  

(11.4.2008 23:47:48)
ahoj,
promin, nevsimla jsem si tveho prispevku, takze nevim, jestli si to jeste prectes.
diky za kladnou odezvu, nekdy mam pocit, ze kdyz rikam co rikam lide si o me mysli, ze jsem z marsu. "deti se prece musi vychovavat! prerostou ti pres hlavu, jestli s nimi budes jednat takhle!"

tu knihu "respektovat a byt respektovan" mam take, prave ji ctu, ale nemuzu toho cist moc naraz. vzdycky me to desne rozhodi, vybavi se mi vety a formulace mych rodicu. myslela jsem si vzdy, ze jsem mela krasny detstvi a ted zjistuju, ze vlastne ne tak docela. myslim tim, ze rodice se sice snazili, ale spise chteli vychovat dite poslusne v domeni, ze poslusne=zodpovedne a pouzivali take mocensky pristup, jen to bylo "po dobrem", meli stesti, velmi rychle jsem pochopila, ze kdyz rychle a bez odmlouvani vyhovim, bude pokoj :-(, ale o nejakem vychovnem efektu se neda mluvit. jsem vlastne "nevychovana".
ted cise moji trpelivost pretekla a ja se na svoji maminku nekdy utrhuju, protoze mam tech patologickych frazi az po krk. no a pak je mi to samozrejme lito, mam ji moc rada a mela bych vedet, ze ona uz to asi nezmeni a ja bych to mela proste nechat byt.

ptas se, jak to delam ja? jasne, ze mi to vetsinou moc nejde, ale pro zacatek se snazim nektere formulace skrtnout ze sveho slovniku.
pomaha mi, ze manzel je na vety typu : musim ti to rikat stokrat. kdy uz to konecne pochopis atp. velmi velmi alergicky a kdyz se ho pokusim poucit, tak se mooooc zlobi, takze jsem se dost odnaucila. take je manzel cizinec a nez neco reknu, musim si to "prelozit", a tak mi nekdy vcas dojde, co to placam driv, nez to ze mne vypadne (ale zdaleka ne vzdy).
take me manzel naucil se omluvit i za zdanlive malickosti. tj ze jsem na nej nekdy protivna a pouziji nektere z tech patologickych jedovatosti. i on se omlouva a moc t nasemu vztahu pomaha.
ne ze by se mi do toho omlouvani nejak extra chtelo, ale kdyz se pak usmirime, tak se mi taaaak ulevi, ze to za to stoji, kousnout do citronu.

na terapie nemam povahu a ani cas, takze me to vubec nenapadlo. snad to zvladnu sama.

nekdy se ozvi

ahoj

marketa
 katka+katka 
  • 

Re: Hranice 

(7.4.2008 14:39:36)
já bych to neviděla jen v tom, jaké je dítě, spíš tak 50 na 50. 50% vlastnosti dítěte a 50% jaký si to uděláš, takový to máš
 Jane 
  • 

Re: Hranice 

(7.4.2008 14:43:35)
Samozřejmě! Tak to taky bylo myšleno :-)
 lucie 
  • 

Re: Hranice 

(7.4.2008 15:21:53)
někde jsem četla článek (i ho mám někde schovaný), že je asi 25% dětí, které se vychovávají snadno a zbytek ty ostatní. Maminky, které mají děti z první kategorie, si neprávem přisuzují zásluhy za vzorně vychované dítě, maminky z druhé kategorie se zbytečně trápí výčitkami, že ony to nedokázaly. Když jsem ten článek četla, hodně se mi ulevilo (určitě nepatříme do první kategorie). Moje kamarádka měla opravdu hodnou holčičku, u druhé se nestačila divit, že děti můžou i neposlouchat.
 petishee 


Re: Hranice 

(7.4.2008 16:32:48)
A to já zas myslím, že nejde říct jenom - ty máš hodné dítě, ty máš ale štěstí, my štěstí nemáme. Jasně, že každé dítě má jiné vlastnosti, temperament atd. atd., a nejde to říct takhle obecně, ale za spoustou "hodných" dětí se skrývají důsledně nastavené hranice a důslednost - a to už od miminka, my vidíme už jenom výsledek.

Ale zase chápu, že je těžké si přiznat, že jsem špatný rodič a dítě vychovávám blbě (a to nemyslím na nikoho z přítomných či nepřítomných - to jen tak pro pořádek ;))
 lucie 
  • 

Re: Hranice 

(7.4.2008 17:00:03)
akorát že u někoho to jde jaksi samo, a u někoho je to "vydřený" :-)
 H. 
  • 

Re: Hranice 

(7.4.2008 18:28:40)
Tak s tímhle nesouhlasím - máme holky dvojvaječná dvojčata, k oběma se chováme úplně stejně, stejná výchova a každá se chová ÚPLNĚ jinak. Na jednu stačí zvýšit hlas a je vše vyřešeno, s druhou si nevíme rady... Jen o přístupu, stanovení hranic a výchově to není, toť můj názor.
 Markéta 
  • 

katkoakubo 

(7.4.2008 14:47:14)
deti jsou zrcadla, jak se k nim chovas, tak se budou chovat k tobe ... nebo se tak uz chovaji, kdyz na syna kricis, krici i on na tebe.
jak se ma naucit respektovat, ze po nem neco chces, kdyz ty sama neberes vazne jeho prani?
trvam na tom, ze se musime k diteti chovat slusne, stejne jako k dospelym.
 Markéta 
  • 

terezoakubo 

(7.4.2008 14:51:07)
spletla jsem se v nicku, sorry
 Jane 
  • 

Re: katkoakubo 

(7.4.2008 14:55:58)
Jasně! Slušně mu stokrát řeknu že něco nesmí. Sice neposlechne ale to asi nevadí! Ale jeho přání musím brát vážně. Hmmmmmmmmmmm
 Juldafulda 


Re: katkoakubo 

(7.4.2008 15:15:58)
Marketo mas ty vubec deti? na sve dite rvu pouze v pripade, kdyz mu stokrat zopakuji, ze nesmi neco udelat. pokud se vzteka tak na nej zasadne nervu. kdyby melo byt moje dite obrazem me, tak je usmevave a nerve kvuli kazde kravine.
 Markéta 
  • 

Re: katkoakubo 

(7.4.2008 15:36:23)
sama pises:
cely den u vseho rve, vali se po zemi, a raeguje takhle i venku a manzel prijde domu az vecer tak abych nervala tak se ze me stane alkoholik.

navic popisujes, ze tve dite rve vicemene u vsech cinnosti.
z vety, kterou cituji, jsem usoudila, ze ani ty ke kriku nemas daleko.

mam dite jen o malinko mladsi nez ty a navic ve svem okoli mnoho pratel s detmi stejne starymi nebo starsimi. vychovavaji je tak, jak popisuji a funguje to.
myslim, ze clovek ma hledat chyby predevsim nejdriv u sebe nez zacne tvrdit, ze ostatni jsou spatni, nevychovani, nezodpovedni ...
kdyz tve dite porad rve, treba neni chyba jen na jeho strane, ale i na tve. proc se nezamyslet a nezkusit neco zmenit?
pokud budes zkouset zlomit jeho charakter, tim, ze s nim budes jednat z pozice moci a ne jako jeho partner, jednou se ti to vymsti.

jinak netvrdim, ze ja vychovavam sve dite lip nez nekdo jiny (treba nez ty), jen se pokousim k nemu pristupovat jako k rovnocenne bytosti, za kterou mam zodpovednost a kterou musim naucit, jak se chovat. kdyz budu sama davat spatny priklad, niceho nedosahnu.
i me nekdy povoli nervy, i moje dite se nerado upina do sedacky a nechce se nechat prebalit apod. ale kdyz uz na nej treba nekdy zakricim, protoze jsem sama unavena a mam nervy v kyblu, tak se za to aspon omluvim. ja totiz take mimo jine chci, aby se naucilo jednou omluvit me, az neco provede.
 Jane 
  • 

Re: katkoakubo 

(7.4.2008 15:42:41)
Markétko! Já zásadně našeho mladého o většinu věcí prosím za většinu děkuji a taky se omlouvám!! Ale je zajímavé že se přesto vzteká, je v opozici, neposlechně, atd.!! Ale to bude tím, že já to dělám špatně narozdíl od tebe! A nebo že by to bylo tím že každé dítě je jiné?! Ale ne to není možné, určitě máš pravdu ty!
 Juldafulda 


Re: katkoakubo 

(7.4.2008 15:47:49)
Marketo to co pises je sice strasne moc hezke. Kuba je vymodlene dite tudiz neni pro me zadnou pritezi a je to pro me dar. Kdo z nas dvou zacal prvni kricet je Kuba. On je takhle urvany uz od narozeni. U nas vse co ty pises je boj pokazde. Navic s nim jednam jako rovny s rovnym, ale nema to odezvu. Ja tu navic sve dite nepomlouvam nybrz me zajima zda ma nekdo taky takovy problem. Ty mas zrejme "hodne" dite, protoze kdyby jsi zazivala to co ja a jine maminky v podobne situaci tak by jsi nedavala rady, ktere jsou sice moc krasne napsane jako z ucebnice, ale jaksi skutek utek. Nechci rozhodne vyvolavat zadne konflikty. Ale nejsi v me situaci tak laskave nesud.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: katkoakubo 

(7.4.2008 17:55:49)
Markéto, za sebe a v mojí situaci - jedno dítě, žádné dítě. Až když jsou dvě, tak to občas také nezvládám....
 luthienka 


Re: katkoakubo 

(7.4.2008 18:51:12)
Tak to já to mám obráceně. S jedním dítětem jsem měla větší nervy, častěji jsem "vybuchla". Manžel se mi divil, že mám náladu se hádat s dvouletým dítětem:-). Teď jsem nějak vychladla a zvládám to s oběma téměř bez nervů. (A to na syna přichází pomalu puberta) Obě děti jsou od mala hodné, jen občas mají své nálady. Ale to já taky:-)

Jinak, aspoň podle mě- je dobré dítě zas až tak moc nezatěžovat volbou. Spíš ho nenápadně nasměrovat. Příklad: chci jít s dítětem ven. Aby se nazačalo vztekat, tak mu ukážu venku kočičku. A ejhle, ono samo chce jít ven a rádo se obleče
.
Jinak nechápu, že se děti vztekají v sedačce, židličce,...Já je tam dávala ještě před tím, než se uměly vztekat a ony si na to tak zvykly, že jim to nepřijde divné. A nebo mám divné děti?
 Klára,2 děti 
  • 

Re: katkoakubo 

(7.4.2008 19:20:13)
Ohledně autosedačky,židličky....V autosedačce jela dcera samozřejmě už z porodnice,ale ani dnes v ní není ráda.Snaží se z ní dostat.Teď už je to trochu lepší,protože se trochu zabaví,kouká z okýnka,prohlíží si knížku atd.Židličku jsme koupili hned jak začala sedět,aby se ne mě mohla dívat,když vařím a taky se jí v ní hodně dlouho vůbec nelíbilo.Takže tak.
 Klára,2 děti 
  • 

Re: katkoakubo 

(7.4.2008 19:30:15)
Ještě jsem chtěla dodat,že syn tohle vůbec nedělal.V autosedačce jezdil rád,pokaždé klidně usnul.Židličku měl taky rád,protože měl hezký výhled.Vychovávám je stejně,ale jak už jsem tu psala,každý je úplně jiné povahy.
 Klára,2 děti 
  • 

Re: katkoakubo 

(7.4.2008 19:20:59)
Ohledně autosedačky,židličky....V autosedačce jela dcera samozřejmě už z porodnice,ale ani dnes v ní není ráda.Snaží se z ní dostat.Teď už je to trochu lepší,protože se trochu zabaví,kouká z okýnka,prohlíží si knížku atd.Židličku jsme koupili hned jak začala sedět,aby se ne mě mohla dívat,když vařím a taky se jí v ní hodně dlouho vůbec nelíbilo.Takže tak.
 babi_ 


každé dítě je jiné, nemůže proto být tvým zrcadlem 

(7.4.2008 16:26:54)
Markéto, jsem rozumná racionální důsledná matka, klidná neřvoucí. Mám dvě děti. S první - dcerou - se dalo celkem snadno domluvit, ze respektování její osobnosti se s ní dalo vyjít. Druhý - syn - vztekloun a provokatér, na respektující výchovnou metodu rozhodně nereagoval, pomohla často jen hrubá síla. Pak řev, ale za chvíli se oklepal a bylo zase sluníčko. Dcera když jsme se nedohodly: řev, uraženost na celý den (ve dvou letech). Chovat se k oběma stejně bylo nemožné. Teď jsou na gymnáziu, takže ten úvod jsme nějak přežili všichni čtyři. Netroufala bych si nikomu tvrdit, že jeho dítě řve, protože na něj řve on(a), jelikož já jsem zakřičela na své děti celkem asi osmkrát, kdežto ony na mne-přede mnou - nesčetněkrát.
 petishee 


Re: katkoakubo 

(7.4.2008 16:43:10)
Souhlas, myslím, že to samé je to se zdravením, děkováním, prosením... A ne jen směrem k dítěti, ale i k dalším lidem (od manžela až třeba po prodavačku v obchodě). Nevěřím tomu, že když budou nejbližší dítěte ZA KAŽDÝCH OKOLNOSTÍ, ne jen jako "divadýlko" pro dítě, aby vědělo, že "se to má", děkovat, prosit, zdravit...(doplňte), že mu to nebude připadat přirozené a nebude to dělat taky.

Jsem připravena na vlnu příspěvků "my zdravíme, ale naše dítě stejně nezdraví". R^
 Jane 
  • 

Re: katkoakubo 

(7.4.2008 16:54:05)
Ono mu to přirozené určitě přijde, ale možná ne hned. Možná se to projeví až bude starší nebo třeba až bude pospělé. Některé děti jsou třeba stydlivé nebo nesmělé a proto nepozdraví i když jejich rodiče zdraví úplně normálně. Víš?! A o tom to je. Každé dítě je prostě jiné a to že něco nedělá nebo dělá jinak ještě nic nesvědčí o jeho rodičích. I když samozřejmě může! Asi tak. Třeba já jsem jako děcko byla děsně stydlivá. Nebyla jsem schopná poděkovat ani pozdravit prostě proto že jsem se hrozně styděla mluvit s cizími lidmi. I přes to že mě k tomu zdravení a děkování atd. rodiče vedli. Ale teď zdravím, děkuju a omlouvám se na celé kolo jako blázen :-). Ale jako dítě mě spousta lidí pomlouvalo že jsem nevychovaná a rozmazlená i když to absolutně nebyla pravda protože rodiče byli vždy na tyto věci přísní. A teď je to konečně pořádně vidět :-)))
 severanka 


Re: katkoakubo 

(7.4.2008 23:02:54)
já čtu knížky a moje dítě nečte:-)je jí 14 měsíců, sestra je hodná a její syn se pere ve školce i s učitelkama...
 Lizzie 


Já ti nevím... 

(7.4.2008 16:56:07)
..Markéto, existovali (existují a pravděpodobně i existovat budou) rodiny, kde by na děti nezvýšili hlas, absolutní (sebe)obětování se...a jací zmeťouři nakonec z dětí vyrostou.
Abych pravdu řekla..odmala to občas slýchám: Za svý dítě bych ruku do ohně nedala, což myslím takový to: ,,On by něco takového...vůči rodičům, partnerovi..určitě neudělal". Můžu maximálně věřit a doufat, že děcko je dobře vychovaný toť vše - a jistý mantinely třeba jsou.
 Juldafulda 


povzbuzeni 

(7.4.2008 15:19:13)
Klaro diky moc za povzbuzeni. opravdu jak rikam, kdo tohle nezazije tak to nemuze pochopit. My jsme museli omezit jezdeni s K. na "verejna" mista na minimum, protoze on nevydrzi minutu v klidu a musi vsude litat. rozhodne bych si nedovolila radit lidem s problemy, se kterymi jsem se nikdy nesetkala.
 Jane 
  • 

Re: povzbuzeni 

(7.4.2008 15:25:57)
Terezko, je mi to moc líto! Já to tak trochu znám a nejvíc mě vždycky vytáčí řeči maminek těch "hodných" dětí. Ale neboj. Není všechno zlato co se třpytí. Dítě které sedí hodné v rohu a půl dne si hraje, udělá pomalu všechno co chceš a je vyvalené jen na něj hukneš, mě moc normální nepřipadá. To se mi víc líbí raubíř, který poletuje a vymýšlí :-). I když na výchovu je to teda pěkný mazec!! Možná je hyperaktivní. Jedna psycholožka mi říkala že některé děti nejsou schopné sedět ani minutu. Potřebují pak trochu jiný režim a přístup. A není to tím že by byly nevychované! Tak pevné nervy!! Ono se to věkem většinou trochu srovná. Ale zase přijdou jiné věci :-)
 Klára,2 děti 
  • 

Re: povzbuzeni 

(7.4.2008 15:29:26)
Myslím,že naše děti jsou ze stejného těsta.Taky nevydrží minutu v klidu,když může,okamžitě odchází.Nedávno jsme byli u doktorky,asi 4x odešla dcerka z čekárny na chodbu.Maminky v čekárně,jejichž děti si spořádaně hrály u stolečku s kostičkama, už koukaly,jedna dokonce prohodila "ona vám pořád utíká,co?".Jako kdybych si toho nevšimla:-)Nemám jí to za zlé,opravdu kdo nezažije,nepochopí.Třeba ZOO jsme proběhli,protože v kočárku být nechce a zvířátka jí nezajímají.Bylo to fakt o nervy,ale kvůli staršímu synovi,kterému se tam líbilo, jsme to absolvovali.Jeden honil a druhý chodil se synem koukat na zvířátka.Ono se to jednou taky zlomí.Jsem hlavně strašně šťastná,že jsou oba zdraví.
 MSteflova 


Re: povzbuzeni 

(7.4.2008 15:33:56)
Kláro, přesně tak. Lámat děti neustále tresty mi nepřijde nejvhodnějším řešením a to především proto, že hodně malé děti nemusí vědět, za co jsou trestány. Mám dceru pěkného draka, do nedávna se s ní nedalo domluvit vůbec - ale poslední dobou rozumí v pohodě větám typu: "Počkej, maminka ti to dá, až tohle dodělá" nebo "nejdřív sněz polívčičku, pak dostaneš koko". Neříkám, že to vždy vezme na vědomí, ale už vím, že rozumí a mohu na ní zvýšit hlas. Mlátit jí třeba přes prsty před pár měsíci jen kvůli tomu, že si vzala něco, o čem nevěděla, že si vzít nemůže, je úchylné.
 Lizzie 


Rodiče nejsou nadlidi... 

(7.4.2008 16:43:57)
Chci jednou bejt máma, kterou má své dítě rádo (a která má ráda své dítě), ale neříkám, že budu skvělá. I své vlastní rodiče už dlouho vnímám ,,jako lidi", kteří mají své starosti, udělali chyby, na druhou stranu pro mě udělali, co mohli a velice mě (dodnes) milují.
To, jestli mámě občas ruply nervy a zakřičela na mě, hádaly jsme se (a hádáme) nebo mi nevyvářela dvě jídla denně (byť to, co nemám ráda dodnes nevaří - alespoň ne, když jsme spolu) je pro mě nepodstatné. Jsem na ně hrdá..v rodinách bývají horší věci, čím jsem starší tím víc jich (u přátel i známých) vídám.
 Siddhártha 


Re: Rodiče nejsou nadlidi... 

(7.4.2008 21:19:02)
Diskuzi jsem celou nečetla. Ale při čtení těch pár příspěvků mě napadlo, jak chcete donutit děcko, aby dodržovalo Vámi stanovené hranice???

Také jsme jisté hranice stanovili, docela dlouho je dcera bez problému dodržovala (spíše se v nich cítila bezpečná), ale ted se zabejčila a nic s ní nehne. Poslední týden už taky řvu a ano, ventiluju si tím nervy, protože když ji (22 měsíců) něco v klidu vysvětluju i s důvody a ona to udělá znova, protože jí to prostě baví...

A taky nechávám dítě vyřvat, co jiného mám dělat, když si usmyslí, že na ten záchod nepůjdu a snaží se mě vydírat pláčem. TAkže scéna pro sousedy báječná a to ještě nevidí, jak týrám dítě tím, že vůbec neberu ohledy na to, že mi visí na nohavici (snažíc se mě tak zastavit) a na ten záchod jdu.

Samozřejmě striktní dodržování zásad je blbost. Např. v tom jídle to nechápu. Dnes jsem třeba poprvé malé po mytí vlasů nevytřela uši, protože nechtěla. Šila sebou tak, že to bylo nebezpečné.
 Siddhártha 


Re: Rodiče nejsou nadlidi... 

(7.4.2008 21:20:00)
Diskuzi jsem celou nečetla. Ale při čtení těch pár příspěvků mě napadlo, jak chcete donutit děcko, aby dodržovalo Vámi stanovené hranice???

Také jsme jisté hranice stanovili, docela dlouho je dcera bez problému dodržovala (spíše se v nich cítila bezpečná), ale ted se zabejčila a nic s ní nehne. Poslední týden už taky řvu a ano, ventiluju si tím nervy, protože když ji (22 měsíců) něco v klidu vysvětluju i s důvody a ona to udělá znova, protože jí to prostě baví...

A taky nechávám dítě vyřvat, co jiného mám dělat, když si usmyslí, že na ten záchod nepůjdu a snaží se mě vydírat pláčem. TAkže scéna pro sousedy báječná a to ještě nevidí, jak týrám dítě tím, že vůbec neberu ohledy na to, že mi visí na nohavici (snažíc se mě tak zastavit) a na ten záchod jdu.

Samozřejmě striktní dodržování zásad je blbost. Např. v tom jídle to nechápu. Dnes jsem třeba poprvé malé po mytí vlasů nevytřela uši, protože nechtěla. Šila sebou tak, že to bylo nebezpečné.
 Jíťa 
  • 

Moje děti nezlobí 

(7.4.2008 21:45:29)
Tím ale nechci ani říct, že jsou hodné. Jsou jen NORMÁLNÍ. Dělají to, co dělají normální děti v jejich věku.

Dcera (16 l) si neuklízí v pokojíčku, neučí se a místo toho se poflakuje povenku s vrstevníky, doma pomůže jen na vyslovenou žádost-rozkaz, odmlouvá a hádá se s námi, už zkusila kouřit i jít za školu, neustále něco ztrácí... Přesto nemám pocit, že by se nějak vymykala běžnému standartu. Myslím, že je úplně NORMÁLNÍ, což však neznamená, že jí všechno jen tak projde.

Syna (8 m) nemůžu nechat ani vteřinu bez dozoru. Dveře jsou k tomu, aby se jimi procházelo; jakýkoliv nábytek je k tomu aby se mohl postavit; nejlepší hračky mají rodiče; jakýkoliv papír (vč. knih, složenek a důležitých dokladů) je určen k roztrhání a následnému rozžvýkání; nejlepší věci se nacházejí v odpadkáči; svlékání je prima - oblékání ořveme a přebalování zabere někdy i 1/4 hodiny; cokoliv v dosahu musí být důkladně ožužláno a několikrát se s tím musí třísknout; ta mazlavá hmota v květináčích se nejlépe vyjímá na koberci a jiných textiliích; tlačítka jsou k tomu aby se zmáčkla; při každém koupání je nutné ověřit, zda voda taky podléhá gravitaci; proč sedět v židličce, když na stole je to taky prima; a dnes jsme objevili, že skříňky se dají otevřít a uvnitř jsou skutečně ty nejbáječnější věci na hraní... K tomu nutno ještě připočíst, že občas nechce jíst a občas v noci prokňourá-prořve i několik hodin. Přesto tvrdím, že NEZLOBÍ. Jen prostě objevuje svět.
 majdaleenka +07+11 


Re: Moje děti nezlobí 

(8.4.2008 0:02:00)
to jsme na tom podobně, jen malý se ještě nestaví, ale doleze všude a když vidím, jakou z toho má radost, copak se jde zlobit? kromě toho zatím nedělá nic, co by mě fakt štvalo. Jo a ještě jsem přišla na to, že když na mne jde blbá nálada, je dobrý si zpívat, mně to funguje, neříkám, že to bude fungovat ještě někomu;)
 majdaleenka +07+11 


Re: Moje děti nezlobí 

(8.4.2008 0:02:25)
to jsme na tom podobně, jen malý se ještě nestaví, ale doleze všude a když vidím, jakou z toho má radost, copak se jde zlobit? kromě toho zatím nedělá nic, co by mě fakt štvalo. Jo a ještě jsem přišla na to, že když na mne jde blbá nálada, je dobrý si zpívat, mně to funguje, neříkám, že to bude fungovat ještě někomu;)
 katka+katka 
  • 

Re: Moje děti nezlobí 

(8.4.2008 8:02:56)
Jíťo, pokud jde o tvou dceru - ani my jsme nebyli jiní:-) V 15 jsem kouřila (v 16 jsem dostala rozum), za školu jsem chodila (bohužel skoro mě tehdy za to vyhodili z gymplu, tehdy to byla běžná praxe, kdyby ředitelka nebyla známá rodičů, skončila bych se základním vzděláním). Možná to bude znít otrle, ale když Katka dopadne "takhle", budu ráda, mnohem víc mě v dnešní době děsí drogy.
 Juldafulda 


Re: Moje děti nezlobí 

(8.4.2008 8:47:20)
Tak já své dítě podle knih nevychovávám, holky došlo Vám, že ty knihy jsou psané subjektivním názorem daných autorek? Vždy je to jen subjektivní názor, jak to vidí svýma očima. Na každé děcko platí něco jiného. Moje dítě "nezlobí" taky zkouší všechny věci, které jsou pro něj nové a musí je prozkoumat. Má doma naprostou volnost, nejsem pro dávaní dětí do ohrádek atd. Ale nějaké hranice děcko mít musí. Spoustě holek se to vychovává a je v pohodě, když kolem nich poletují babičky a dědečkové. Nemyslím to zle, ale každá z nás je v jiné situaci a dle toho se taky chová. Je fajn číst, že je někdo tak dokonalý, že všechno naprosto zvládá s bravurou, ale ....... mám z dotyčných pisatelek dojem, že si myslí, že mají naprosto dokonalé děti a už ted mám hrůzu z toho ,že s takovýma setkám jednou při nějakém konfliktu ve školce nebo ve škole..... protože přeci jejich dítě má tak skvělou výchovu, že by nikdy nic špatného neudělalo
 katka+katka 
  • 

Re: Moje děti nezlobí 

(8.4.2008 8:56:16)
já podle knih taky nevychovávám, v těhu jsem si koupila 3, přečetla jsem první, pak druhou, přitom v té první odsuzovali, to co bylo v té druhé a naopak, při čtení třetí knihy jsem zjistila, že ta odsuzuje způsoby v obou prvních. Vychovávám spíš podle intuice, taky se snažím nedělat to, co mi vadilo na výchově mých rodičů, dívám se na výchovu ostatních v okolí, co se mi líbí převezmu, ale zároveň se dívám i na špatné příklady a těch se snažím vyvarovat. A hlavně si uvědomuju, že žádné dítě není ani hodné, ani dokonalé. K tomu, čeho se Terko bojíš, jde říct jen to, že na "debily" narazíš všude a ani to nemusí být maminky s dětmi nebo důchodci:-)
 Juldafulda 


Re: Moje děti nezlobí 

(8.4.2008 10:16:06)
Katko asi tak nějak. Na debila narazím naprosto všude. Senioři měli na mě a mé dítě nemísté poznámky, že je hrozně nabalený...... a kdyby jsi je slyšela, myslela jsem ,že je asi praštím. Jenom si myslím, že rodičovství je ta nejtěžší věc na světě, ve které musí člověk obstát a každý z nás vychovává své děti dle svého svědomí a dle svých možností a podmínek. Já se řídím intuicí a Kuba je na to zvyklý. A snažím se nedělat chyby , které nedělaly moji rodiče, ale třeba zase dělám jiné. A vzory si beru pouze z lidí, kteří jsou ve stejné životní situaci jako já.
 Jíťa 
  • 

Doplnění 

(9.4.2008 13:53:41)
Jen chci doplnit: To že se dcera poflakuje po ulici ještě neznamená, že já s tím souhlasím. Slovy klasika: "můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak asi všechno, proti tomu můžeme dělat." Pokud holku nachytám, že kouří, dostane domácí vězení a nějakou práci navíc, ale to mi stejně nezaručí, že příště nebude kouřit zase - jsem realista. Vychovávám, ale v některých případech je úspěch dosti nejistý.

Stejně tak neznamená, že když se mi lezúně hrabe v odpadkáči, tak se na ně s láskou dívám, jak pěkně objevuje svět. Prostě mu řeknu, že to nesmí a protože je mi jasné, že to stejně nepochopí, odpadkáč pro jistotu zavřu do koupelny. To přece není jeho chyba! On nezlobí, jen zatím nechápe, že ty báječné věci by mu mohly třebas ublížit.

Jen jsem tím příspěvkem chtěla říct, že mám živé dítě a NE HADROVOU PANENKU, kterou když položím do postýlky tak tam tiše leží, dokud ji zase nevezmu, a když ji posadím ke stolu, tak způsobně sedí. Jsou to prostě děti a dělají zcela normální věci, jako všechny děti v jejich věku. Já se je dle svých zkušeností a možností snažím jen usměrňovat. A řekla bych, že se mi to celkem daří.

 Tatramelka+3 


Díky Majdě 

(8.4.2008 11:58:26)
Ahoj Majdo,

díky za pěkny članek. Myslím, že mame stejny pohled na výchovu. Náš kluk s námi také v posteli nespinká, ale když jsem ho kojila v noci, tak tam někdy prostě zůstal, ted´ když se mi nechce vstávat v 7 ráno, tak se taky dospíme spolu. Večer ho dáváme do postýlky a prvotně se po pohádce a písničce na dobrou noc nechat ho zabrat samotného. Někdy se podaří někdy ne. Někdy courám do ložnice každých 5 minut třeba hodinu a někdy tam s ním zůstanu dokud neusne. Prostě podle toho jak to cítím. Ale také si myslím, že dítěti by se měly vymezovat hranice už od útlého dětství, protože pak prostě nechápe, proč to do ted´ šlo a najednou to nejde. Chtěla bych naše dět´átko naučit respektovat to, že i maminka s tatínkem potřebují svůj čas. Po celý den se mu věnuji i když nejsem z těch, do by si dítě tahal i na záchod a nebo se nenajedl, když je vzhůru. Ale zkrátka jsou činnosti ktré zatím v jeho přítomnosti dělat nemůžu a nechávám si je na večer (vaření, žehlení atd.). Mám ráda rodinnou harmonii a i můj muž chápe, že někdy prostě nestihnu uvařit nebo vyštosovat prádlo do komůnků a založit ho do skříně, aby si tam ráno mohl vyzvednout čisté a voňavé a nemusel v koši přehrabávat kopu opuštěných ponožek, ale kdyby byl doma denně bordel, nebylo co jíst a taky co na sebe, asi by ho to taky moc nebavilo. Asi tak jako mě, kdyby byl raději někde v hospodě než s námi doma, nebo nenosil peníze a já musela chodit někam somrovat. Tak že se o to, abychom měli pěkný domov a pěstovali pěkné vztahy musíme všichni zasazovat a to bych chtěla toho našeho tvorečka nenásilně učit a věřím, že se mu to bude hodit i až mu jednou bude náš domov malý... .

Díky Majdo!
Manžel protože včera přišel domů z práce až v 7.30 se hnedle chopil odříhávání a uspávání Jáchyma. A hned jak se s ním začal hemovat do naší postele jsem jen do PC zahlásila, tohle je ale pěkný článek, chtěl bys ho přečíst? ....kluk si pěkně odříhnul, pomazlili se, popovídali si a Jáchymek krásně usnul v 8.15 ve své postýlce:-)
 majdaleenka +07+11 


Re: Díky Majdě 

(8.4.2008 12:32:14)
není za co přece, to já ráda;)~s~
 elce pelce 
  • 

hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ?  

(8.4.2008 16:13:59)
Je to moc hezký, když si to takhle přečtu, ale přiblížím vám, co se nedávno stalo mě v čekárně u doktora. Naštěstí jsem tam byla s manžou a malej(1 rok) v kočárku spal a dcera (4 roky)V čekárně bylo poměrně těsno a teplo tak jsme s manžou zůstali v chodbě před čekárnou s tím, že vím kolik lidí bylo přede mnou. Přišla maminka, měla dvě děti jedno celkem velké třeba 5 let a druhé menší ale už drandilo na odrážedle. Dělali v té chodb fakt celkem hluk, no to se stane děti zloběj je to normálka, ta větší holčička dělala tygra maminka jí na to neřekla nic, to jsme pořád byli oba v klidu, protože jsme věděli, že půjde do čekárny a že na tý chodbě bude relativně klid. V čekárně se ale moc dlouho neohřála, protože prcek aniž by se vysvlíkl aspoň z bundy si to štrádoval po chodbě kamsi ...... a jeho matka nikde....telefonovala .... No po asi 6ti minutách vylezla a zeptala se mě jestli jsem neviděla holčičku..... už tento fakt byl pro mě obtěžující, protože pustit takhle malý dítě z dohledu v cizím prostředí mi nepříjde normální.....no ale story pokračuje .....to dítě zpátky moc nechtělo a tak se vztekalo a řvalo a dupalo asi po 5ti minutách se trochu zklidnilo ale manža to nevydejchal a se synem v kočáru odjel, aby se nevzbudil. Já mezitím s dcerou zajela do čekárny, paní s dětma pochvilce taky s tím že malou svlíkne ... a opět řev a ječení kopání a dokonce bouchání mámy do obličeje, ta matka ale asi byla pod sedativy nebo co protože jediná její reakce bylo " PROČ TO DĚLÁŠ " No tak to mě teda fakt rozesmálo..... ale byla jsem zticha... ale co jsem teda nevydejchala když maminka tu vztekající holčiku vzala položila ji na lavici V ČEKÁRNĚ !!!!!a řekla at se TAM vzteká ..... Takže moje reakce byla trochu drsná ,ale houkla jsem na tu malou, že tady teda bude klid že mi vzadu na chodbě spinká mimi a že jestli bude pokračovat tak jí zklidním studenou vodou z kohoutku.
Co na to její matka? Pokračování za chvíli a tipujte :)
 Jíťa 
  • 

Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ?  

(8.4.2008 16:36:18)
Myslím žes to pěkně schytala.

Asi jako já, když jsem kdysi jakési asi 4leté holčičce pohrozila, že jí nařežu, pokud mi bude mlátit tu moji 2letou. Maminka se do mě taky pěkně pustila: Že mlátit její dítě nebudu, ovšem sama dceři ani neřekla, aby to nedělala. A dále: jakže to svý dítě vychovávám, když se ho zastávám! Přece se musí naučit bránit samo! Jo 2leté sotva stojící na nohou proti dvakrát tak starému. Jak by asi reagovala při podobém poměru a 8-leté dítko mlátilo to její 4leté?
 katka+katka 
  • 

Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ?  

(8.4.2008 19:06:44)
Taky vychovávám tím, že se nezastávám, ale je situace a situace. Když třeba Katku nějaké dítě kousne, čekám, jak to vyřeší sama. V případě, že jí bude nějaké jiné dítě zběsile mlátit hlavou o stůl, tak rozhodně nebudu čekat, jestli si to vyřeší sama nebo dřív upadne do bezvědomí. Je blbost za dítětem běhat pokaždé, když se na něj někdo jen špatně podívá, ale pokud ho někdo starší bije, nevidím na tom nic špatného - naopak něco nutného.
 Juldafulda 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ?  

(8.4.2008 17:16:47)
Tohle je ale priklad bezohlednosti uz tech rodicu vuci druhym.
 elce pelce  
  • 

hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 9:15:50)
Tak jo tipovaly jste matky docela dobře ......

Takže reakce matky
1) zeptala se mě jestli nejsem "trochu drsná" na to jsem jí odpověděla, že jsem , ale evidentně to zabralo, protože bylo ticho a klid což je v čekárně docela príma.
2) řekla mi, že mi miminko vzadu na chodbě nespí, protože manžel s ním odjel ...........hihi fakt absurdní, protože odjel asi kvůli komu a to sobectví a neohleduplnost je viditelný, ale maminka těchto dětí měla evidentně tu "hranici" někde jinde. Na tohle jsem se teda nezmohla na nic, přestože jsem jí zklidnila dítě a lidem v čekárně se ulevilo a
3) se mě zeptala jestli "NEJSEM NA NERVY" ??? Tak to bylo už fakt moc a já odvětila že ZATIM ne, ale kdybych doma měla jí tak mě asi vezou ..........

Takže moje otázka zní.... Když sami rodiče hranice nemají jak je chtěj stanovit dítěti?????
Moje stanovisko je, že dítě HRANICE POTŘEBUJE !! Nechci potlačovat dětskou hravost , kreativitu a bezelstnost, ale tvrdím, že dítě POTŘEBUJE vědět, co se smí a co ne a je potřeba ukazovat ano - to je ošklivé, ano - tohle je hezké a správné, a to už od nejútlejšího dětsví.

 Áňa + 2 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 9:46:28)
Dítě hranice potřebuje a v určitém věku by mělo mít vytvořeny své vlastní vnitřní hranice, podle kterých se bude řídit. A to je právě problém například dětí z dětských domovů. Ty vnitřní hranice si málokdy vytvoří a stále je potřebují "z venku". K tomu, aby si vytvořily vnitřní hranice je potřeba cítit bezpečí, cítit, že je má někdo rád, prostě matčina láska. Proto děti tak často "zlobí"-zkoušejí, jestli má o ně matka zájem, upoutávají její pozornost. Takže pokud si člověk tyto vnitřní hranice vytvoří chybně nebo nevytvoří vůbec, tak v době, kdy jeho chování přestává být regulováno zvnějšku, nastává problém. - to je asi odpověď na to, proč někteří dospělí ty hranice nemají.

Ale je těžké tuto situaci hodnotit. Co my víme, co má ta matka za sebou? Třeba její nemocné děti proplakaly celou noc a ona se vůbec nevyspala? A některé děti jsou tak temperamentní, že vydržet sedět na jednom místě je pro ně velký problém,...
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 10:10:58)
Nedalo mi to a musim reagovat.Mám 3,5 letého syna a jít s ním k Dr.je naprostý očistec,schválně utíká z čekárny,řve,zlobí-protože se bojí.Vyjdem z nemocnice a je jak mílius.Cgodíme pravidelně na orl,kde je spousta lidí-dospělých,i miminek,je mi moc líto,když můj syn svým řevem vzbudí miminko co spí vedle v kočárku,ale co mám dělat???vyvětluju-nesmíš křičet,jsou tu miminka,nesmíš utíkat,ztratíš se mi,nesmíš bouchat autama o sedačky...a co je mi to platný???je to prostě jeho rekace na nemocnici,snažim se ho všemožně zabavit,beru sebou omalovánky,hračky,ale v tu chvíli ho to prostě nezajímá,dostal tam i na zadek a reakce??řve ještě víc,dělá naschvály......já zase každýmu říkám,počkejte až se vaše děti dostanou do tohohle "telecího"věku,tak si na nás vzpomenete.Hranice má jasně daný,ví co může,nesmí,ale je to osobnost co se takhle projevuje,kor když má u toho "diváky"co k tomu mají ještě průpovídky.
Když byl miminko a byli jsme v čekárně a zlobilo tam nějaký starší dítko,taky mě to štvalo,ale chápala jsem maminku,protože co má probůh dělat?jít s ním domů a přijít další den a podstoupit ten stres znova?Uvědomte si,že pro děti je to velký stres a každý dítě reaguje jinak,jedno sedí mámě na klíně,druhý prostě řádí...

k reakci tý maminky:neměla telefonovat,měla si dětí všímat,ale opradu z vlastní zkušenosti vím,že u nás nezabere vůbec nic,jen to prostě musíme přežít a bohužel lidi v čekárně s námi,nedá se nic dělat
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 10:39:39)
ještě jsem chtěla reagovat na tu studenou vodu z kohoutku:-)Kolikrát se mi stane,že mi opravdu cizí člověk prcka sklidní a jsem mu za to vděčná,třeba nějakej hodnej pán,co si s ním posílá auto,nebo mamča co se ho ptá na různý věci a on "zapomene"zlobit...i já jsem kolikrát na "druhé straně" a "domlouvám"cizímu dítěti,ale mile a většinou to zabírá..ale to co jste řekla vy,se mi nelíbí
 elce pelce  
  • 

Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 11:00:06)
Kamilo: děkuji za reakci, která je oponentní.
I já jsem matka dvou dětí, a naprosto souhlasím s tím že někdy je s dětmi k nevydržení, pořád ale tvrdím, že i když děti zlobí (považuju to za normální a dokonce to i svým dětem zdůrazňuju)tak hodně ale opravdu hodně záleží na rodičích,

Jinak ještě k tomu co jsem řekla, možná to nebylo zrovna hezké, a i dceři která u toho byla jsem řekla že to moc hezké nebylo ale matka který své dítě nechá vyvztekat v čekármě plné lidí a ještě mu řekne vztekej se tady .... čimž podnítí ještě daleko bouřlivější jekot ...... to opravdu není normální. Myslím že v danou chvíli to zabralo a moc pyšná na to nejsem, daleko radši upřednostním např: odvedení pozornosti, nebo změnu tématu a doma např: zkusím i zakřičet stejně jako dítě.... je to teda skoro na palici ale zabírá : )
 Tatramelka+3 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 11:28:22)
Elce pelce: já si naopak myslím, že jsi to vyřešila dobře a nezdá se mi, že by tvá reakce byla tak hrozná, že by si se za ní musela stydět. Nemluvě o tom, že se z toho mohlo poučit i tvé starší dítko, jak je to nepříjemné, když takhle někdo hlučí a že maminka by to rozhodně netolerovala.

Jáchym je dítě, které nevzbudí ani výstřel z Aurory, ale když jsem byla u doktora a jedna maminka napomínala své dítě, aby neřvalo, že vedle spí miminko a to dítě začalo řvát ještě více. Tak mě to teda taky trochu vytočilo. Né kůli dítěti, to klidně spalo, ale mě to bylo nepříjemné a maminka jen zkonstatovala, že je nezvladatelný. No, když je už zkrátka takový, tak asi potřebuje speciální prostory a nemůže být mezi lidmi, když se neumí ovládnout! Taky jsem jí navrhla, že třeba by klukovi bylo venku líp. I moje miminko, když u dorktora pláče, ale tomu to opravdu moc nevysvětlím. Tak prvotně zkontroluji jeho potřeby, hlad, plínku a tepelný komfort;)a pak jdeme čekat někam, kde nás nikdo neslyší.

Elce pelce: jednou by to taky mohlo dopadnout tak, že zbytek naplněné čekárny se sebere, tak jako tvůj manžel a odejde ven, aby nemuselo poslouchat výlevy nějakého nezbedníčka:-). To by Vám maminky přišlo normální?
 Juldafulda 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 22:01:05)
Tatramelko docela me fascinuje jak muzes kritizovat matky 2-3 letych deti, kdyz mas sama 3 mesicni miminko, ktere "umi zatim jenom plakat a jenom lezi" Ja se priznam, ze jsem nikdy nejak nelplela na to, kdyz nejake dite zajecelo a nedejboze by mi vzbudilo dite. Ja beru deti, ze jsou deti. Proste to tak je a hotovo. Myslim si, ze deti ve veku 2-3 let je pro matky asi to nejhorsi obdobi potom az "puberta". Muj syn se takhle chova bohuzel uz od roka a je mu 16 mesicu. Nastesti na lidi pusobi "sympatickym" dojmem takze se nikterak netvari, ze by je obtezoval. Kdyby me zacala kritizovat maminka se stejne starym deckem jako mas ty, tak ji toho sveho vrazim do ruky a at si s nim poradi, kdyz je tak chytra. Ja si osobne myslim, ze v posledni dobe se klade moc veliky duraz na pohodli miminek a deti vseobecne. Mne kdyz je spatne a bavi se nahlas duchodci jak je boli nohy tak je taky v cekarne neokrikuji.
 Áňa + 2 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 10:39:41)
Kamilo, mám podobné problémy. Ne zrovna v čekárně,ale jinde. Dítě dělá naschvály, protože ví, že to matku vyprovokuje. A protože ví, že v té čekárně to matka jen tak nenechá, zlobí tím víc. A nějaké nadávání by vůbec nepomohlo, ale jen to zhoršilo. Když ale nechám dítě vyřádit, pohrát si, vyběhat na zahradě nebo v lese, tak je pak hodné a vydrží mi hezky sedět na místě. Jenže to vždycky nejde, někdy se musí nakoupit, jít támhle něco zařídit a támhle a dítě jen sedí a poslouchá a má toho dost, takže jak může tak zlobí. Je to přirozené. Jen jsou děti, které vydrží sedět dlouho a děti, které mají větší potřebu aktivity. A snažím se to řešit tak, že dítě nechám před takovouhle situací někde vyběhat, pokud to jde.
A když v té čekárně běhá a "zlobí" jiné dítě, tak to moje se dívá a je moc hodný-má to jako divadlo.:-)
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 10:51:36)
Áňo to je přesně naše situace,taky se snažim když jdem k Dr,nakoupit,na úřady.....aby byl "vyřáděnej",jdem třeba pěšky,nebo ho předtim vezmu ven,aby se vylítal atd atd,ale je to přesně jak píšeš,prostě to vycítí a jsou jak vyměněný.Prcek je živel,osobnost,paličák,ale je to na druhou stranu strašnej cíťa a miláček,ale jen pokud nevlezem do krámu nebo k doktorce,to se mění v tyrana:-)vylezem a je to zase zlatíčko.
Kdo má klidný děti,tohle nemůže pochopit,mám kamarádku,co má opravdu moc hodnýho kluka,až tak,že mu nevadí odběry krve,ještě si pokecá s paní dotorkou,klidně sedí dvě hodinky v čekárně na klíně aniž by pípnul...my jsme bohužel opak a nehnu s tim.Taky vidim,jak na mě lidi v čekárně blbě koukaj,že už by ho dávno asi "seřezali" a že já jsem klidná a mluvim na něj tiše,ale kdybych tam udělala točo,tak je to tisíkrát horší,to mám ozkoušený


a ještě k těm puberťákům jak se psalo výše....já byla naprosto šílená puberťačka....hrála jsem volejbal,v 15 s tím sekla kvůli klukovi,doma jsem se moc nezdržovala,málo pomáhala,byla jsem drzá jak opice,dělala jsem různý seky,chodila za školu,naši se snažili,ale nezmohli se mnou nic a vyrostla ze mě slušná ženská,v 18 jsem našim z první výplaty nakoupila dárky s velikou omluvou za moje nesnesitelný chování:-)To já jen pro uklidnění maminkám puberťáků,že ne každej puberťák končí na drogách nebo v nějaký partě,sektě,každej tu pubertu prožívá jinak,moje byla bouřlivá,dodnes je mi našich líto,ale jak jsem psala v 18 se ze mě stala normální holka ze dne na den
 Tatramelka+3 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 11:10:18)
Ahoj holky,
nedá mi to nereagovat a doufám, že nestrhnu nějakou vlnu nevole.
Víte, moje ségra zkrátka byla hyperaktivní dítě a taky byla hodně nemocná. 7 x operace uší to 8 let, tak že se doktorů náležitě bála. V ordinaci dělala cirkus, že by jeden nevěřil. Řvala, vzpírala se, rozbíjela věci a prala se. Ale nepamatuji se, že by kdy byla uječená a nezkrotitelná v čekárně. Prostě věděla, že by mohla někoho rušit, že tam sedí lidi, co je něco bolí a potřebují klid a né se dívat na nějaký "rozmazlený uječený dítě". Je jasný, že je tam dětem dlouhá chvilka. Ale my měly vždy s sebou nějako knížku a nebo jsme si prohlíželi nástěnky a nebo když čekání bylo opravdu na dlouho tak nás šla mamaka zkrátka preventivně vyvenčit ven a požádala člověka co byl před námi, aby nám držel místo. Jak maminky, tak staří lidé to pochopí spíš než když budou muset hodiny poslouchat výlevy "caparta".

Jedna věc mě ale fakt irituje a to když má někdo temperamentní dítě. Třeba mě to taky čeká:-), ale říkat tomu "on je osobnost nebo on cítí svojí osobnost a nebo je silná osobnost". To jako dítě, které je klidné a i třeba je mamině za sukní není osobnost?:-). Řekneš si o člověku, který je někde na ulici hluční až nepřehlédnutelný "to je ale osobnost!" :-). Nebo bandě pubert´áků hlučící v autobuse, to jsou taky všechno osobnosti s velkým O?
Bud´me mamky trochu kritické:-)
 elce pelce  
  • 

Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 11:24:17)
Pod to se Vám podepíšu .......

Já jsem minimálně jednou týdně se dvěma malými dětmi v čekárně dvě hodiny ( chodíme s manžou k zubaři a nemá nám kdo hlídat ) a taky s sebou nosím batoh věcí a myslím úplně na všechno mám tam knížky, jídlo omalovánky, když už to nejde vypadneme ven na procházku..... a to nejsm taková máma co trvá a by dítě sedělo na jednom místě, ale chci aby si hrálo, povídalo si se mnou a musím na něj vidět .... i na tu skoro čtyřletou.
Je to ale o tom, aby si maminky uvědomovaly, že pokud to nechají jen tak a budou se usmívat jako že nic, tak to dítě opravdu NEVÍ že by to mohlo někomu vaditže to není v pořádku takovéhle chování.
A někdo někdy řekl něco o tom že moje svoboda končí tam kde začíná svoboda druhého.
Takže pokud je to takhle vychovávají další bezohledné sobce.




 Kamila B+ Honzík10/04 


Přečtěte si pořádně můj článek!! 

(9.4.2008 11:34:48)
Psala jsem,že do čekárny beru omalovánky,hračky,snažim se ho zabavit....a nepomáhá to!!!!co udělat víc???Když ho vezmu ven z čekárny,aby se proběhnul,tak mi uteče,nebude chodit venku kolem čekárny,nemocnice,to už bych ho tam nedostala vůbec!Kritická jsem dostatečně,to mi věřte,jen ho prostě chápu,že se bojí a zlobí,je nervozní,nedá se zabavit.A nikde jsem nepsala,že děti co jsou hodné a sedí na klíně nejsou osobnosti.Myslela jsem to tak,že v tomhle věku se "osobnost"projevuje,utváří a on má asi dáno do vínku být živel,kdežto jiná "osobnost"má do vínku dáno být kliďas.
Podle vás tedy všechny děti co v čekárně zlobí,brečí,utíkají jsou rozmazlené???nebude to tím,že mají strach????
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: Přečtěte si pořádně můj článek!! 

(9.4.2008 11:43:46)
...a mému 3,5 letému synovi nedochází,že musí být potichu,aby nerušil ostatní,je tak nervozní,že se třese,aby to měl už všechno za sebou,natož brát ohledy na druhý v jeho věku.Tak mám doma asi marťana.Takovýhle věci přece dochází dětem mnohem později


a pro elce pelce-sobce z něj rozhodně nevychovávám...možná bych z něj pod tvým dohledem vychovala zakřiknutýho ňoumu,co by se bál,že ho příště zase strčim pod studenou vodu
 elce pelce 
  • 

Re: Přečtěte si pořádně můj článek!! 

(9.4.2008 13:01:44)
Kamilo :) klid......

to co jsem napsala nebylo myšleno na tebe.... t vůj syn zřejmě ještě jenom nedozrál, ale myslím že tvůj přistup je OK..... já poukazuji na matky které svým dětem dostatečně nevysvětlují a nevěnují pozornost.... ale jinak moje dcera není o tolik starší než tvůj syn je (07.04) a pár návštěv i na hnusném ORL taky máme..... .Ale vždy když měla strach ubezpečovala jsem že budu u ní a bude moct křičet, jak bude chtít ... vydržela to vždycky

Dále se mi nelíbí tvoje reakce na to že bych vychovala
" zakřiknutýho ňoumu"

Buď ubezpečena ,že pokud potřebuji tak si pořádek sjednám, i kdybych měla pohrozit vařečkou, nebo studenou vodou....... mmch pokud je dítě vzteklé až nepříčetné je to doporučeno ... já to teda nikdy nepoužila. Ale zároveň to neznamená, že nenechám prosadit dítě svůj názor.

Tvoje reakce je nepřiměřená ..... myslím že syn pokud je mu už 3,5 roku by se mohl v čekárně zklidnit, i s tím že bys mu třeba řekla že přímo u lékaře se bránit a vztekat může že tam na to budete připraveni....

Co člověk to jiný pohled, přeju pevné nervy a spíš asi zdraví, aby jste do čekáren zavítali co nejméně .
 Jíťa 
  • 

Re: Přečtěte si pořádně můj článek!! 

(9.4.2008 11:45:57)
1. před návštěvou lékaře mu neříkat, aby se nebál. Věty typu: "Neboj se, pan dr. udělá jenom to a to ..." apod. vyvolávají strach. Stačí vynechat to "neboj se"

2. vzít mu něco nového=neokoukaného, u nás stačil časopis, nebo omalovánky. Pokud ho takové věci nebaví, koupila bych mu nějakou hračku, kterou by měl JEN K DOKTOROVI" a jindy bych mu ji nedávala.
 Jíťa 
  • 

ještě jeden tip 

(9.4.2008 11:58:52)
Už si nevzpomínám, co všechno umí 3,5leté děti, ale taky jsme s dcerkou (když už ji časopis omrzel) hrávali hru "Na pozorování"
Jednoduchý pravidla:
Řekla jsem např. "vidím medvídka, vidíš ho taky?" nebo "vidím paní v červeným svetru..." a dcerka to pohledem hledala a vesele ukazovala prstem. A tak jsme se střídali.
 Áňa + 2 


Re: Přečtěte si pořádně můj článek!! 

(9.4.2008 13:53:08)
Jíťo - vzít něco nového nebo neokoukaného je dobrá rada. Tímhle způsobem to řešili mí rodiče, takže jsem to zkoušela taky. Ale vždycky to nejde nebo možná až bude mé dítě starší. Teď je spíš problém v tom, že nevydrží sedět na místě, potřebuje pohyb. Ale jak to řeším jsem už psala, jen to někdy nevyjde.
 Tatramelka+3 


Re: Přečtěte si pořádně můj článek!! 

(9.4.2008 11:56:03)
Chápu, že děti mají z dorktorů strach. Ani neříkám, že dítě musí sedět u doktora v čekárně jako přikované. I děti které si hrají, tak hlučí, přeci, ale to je trochu jiné hlučení a zpravidla nikomu nevadí a jak maminky tak stařečci se nad tím i pousmějí. Já hovořím o tom, když dítě dělá nejapný bordel, že Vám nepomůžou špunty do uší. Navíc si myslím, že to může mít i vliv na práci samotného lékaře.
Je to zkrátka Váš problém, jak se zachováte, tak jako to že Vám Vaše dítě utíká, i to že si o Vás lidi v čekárně myslí kdo ví co. Předem upozorňuji, že to není o tom co si lidé myslí, ale jak se ve vaší společnosti cítí. A já jsem třeba ten typ, že by mi vadilo, kdyby měl někdo z naší rodiny špatné pocity.

Jaký máte pocit z pankerů, fet´áků atd.? ...víte, to jsou taky většinou děti, co se něčeho bojí. Nebo třeba bezdomovci... :-) Jak byste se cítila, když by si vedle vás zasedl v autobuse? ... a on se chudák tak bojí, zodpovědnosti. Fet´ák nebo panker, že se jeho rodiče rozvedou nebo rozvedli, že ho nikdo nemá rád nebo já nevím čeho.
...no, myslím, že věčině z nás je to svým způsobem ukradený, né? ...tedy dokud nás,nezačnou nějak omezovat. Např. hlučením, ničením věcí atd..
...no, ale to už sahám k extrému.

Prostě jsem napsala svůj názor na to, jak se cítím, když některé děti v čekárně vyvádějí, a možná je tu pár takových, co jsou na stejném břehu jako já a možná je tu pár takových co jsou na břehu druhém. A proto tady ta diskuse je, abychom se bud´ utvrdili ve svém názoru, nebo se nechali třeba trochu zlomit, našli jinou cestu, či se nad sebou zamysleli;).
 Kamila B+ Honzík10/04 


tatramelko 

(9.4.2008 12:10:53)
kdybych se nad svým chováním a chováním syna nezamýšlela,tak na týhle diskuzi nejsem,přišla jsem si pro radu a taky reaguju na to,co se mi nelíbí a jak píšeš,je to správný,od toho tu ta diskuze je.Srovnávat náctiletý s tříletýma je blbost,ty už vědí,jak se mají chovat u doktora,to si odbočila na úplně jiný téma.Až budou Jáchymovi 2-4 roky,napiš mi prosím na mail,jak to chodí u vás,možná se obě zasmějem:-)

Jíťo tuhle hru hrajem v autě(nesnáší jízdu autem):-)a funguje,tak u Dr.taky vyzkoušim:-)

bohužel musim odejít,tak už nebudu reagovat,ale třeba večer juknu

hezký den všem
 Tatramelka+3 


Re: tatramelko 

(9.4.2008 12:36:36)
Tak už se těším a pevně věřím, že se ti budu moci pochlubit, že moje dítko je tak vzorné, jak jsem já sama byla. A že nebudu ztrácet své iluze, nebo takový ty zásady. Já jsem prostě taková. Řekla jsem si, že budeme používat látkový pleny, a spousta holek mi říkalo "to jsem si říkala taky!" a já to ale opravdu dělám. A taky jsem říkala, že je nemožné, aby dítě řádilo do půl noci, jako černá ruka a naše dítě chodí opravdu "zatím":-) spát v 7.30, ale to už jsem tu někde psala. Nejsem kdo ví jaká borka, třeba jsem si říkala dneska, že si nesednu k internetu, dokud nevyžehlím a co? Já u toho dokonce i obědvám a hltám, což je absolutně hrozný! Ale já sama mám ráda pohodičku a respekt a to se snažím učit i to svoje dítko, tak jak to jen jde.
Vím, že ty to děláš taky! Taky se snažíš dělat to jak jak nelépe to dovedeš nebo si myslíš, že je správné. Ale každý jsme jiný a naštěstí máme takové báječné diskuse, kde si můžeme předávat zkušenosti.

V časopise GEO vyšel článek "Která je lepší matka" bylo to velmi zajímavé nebot´ reportér zachycoval matky z různých zemí a kontinentů a hodnotil vztahy jak v dětství, tak v dospělosti a celkový vztah výchovy na rodinu. Budete li mít zájem, zkusím to někde vyhledat;), abyste viděly, že všechny máme pravdu a děláme to dobře a že nás naše děti prostě milují~k~
 Tatramelka+3 


Re: tatramelko 

(9.4.2008 12:58:57)
PS: ještě než mi dítě umře hladem.
Než mě stihnete napadnout za dokonalost. Tak ten oběd mi manžel přinesl z jejich báječné fabrické kantýny. V týdnu zkrátka dělám jen večeře, ale někdy vyseknu i teplou. A nákupy u nás taky dělá jen tatínek:-).~j~
 Jíťa 
  • 

Kamilo 

(9.4.2008 13:32:53)
jsem ráda, že jsem mohla aspoň radou pomoci. Snad to zabere.
A z ostatních si nic nedělej. Nejlíp kritizovat umí ty, kterým děti do takovýchto problémů ještě nedorostly. Viz. diskuze pod mým příspěvkem výše "Moje děti nezlobí", kde se k chování mé pubertální dcery a mojí výchovy kriticky vyjadřují především maminky miminek a předškoláků. A z jejich příspěvků je cítit: "Moje děti nikdy takové nebudou!"
 Jíťa 
  • 

Re: Přečtěte si pořádně můj článek!! 

(9.4.2008 13:13:29)
až na to, že zamyslet nebo zlomit se mají vždycky ti druzí.

Já sem chodím především proto, že tu hledám rady a tipy, když si s něčím nevím rady. A na druhou stranu se obvykle snažím přispět radou, co se mě osvědčilo. Nemám chuť se tu s někým přít, jestli mám pravdu, nebo ne. Nemám chuť po každém svém příspěvku vysvětlovat, že chápu, že každé dítě je jiné a že tedy to, co se osvědčilo mě, druhému nemusí, ale může to vyzkoušet, pokud už tak neučinil.

Na druhou stranu si myslím, že většina dětí zvládnout jde, tedy lze je udržet v přijatelných mezích. To, že to někteří rodiče nedokážou, ještě není důvod k výrokům typu: "jsou neschopní". Prostě jen neobjevili, co na jejich dítě v té problematické situaci platí.
 Tatramelka+3 


Re: Přečtěte si pořádně můj článek!! 

(9.4.2008 11:56:16)
Chápu, že děti mají z dorktorů strach. Ani neříkám, že dítě musí sedět u doktora v čekárně jako přikované. I děti které si hrají, tak hlučí, přeci, ale to je trochu jiné hlučení a zpravidla nikomu nevadí a jak maminky tak stařečci se nad tím i pousmějí. Já hovořím o tom, když dítě dělá nejapný bordel, že Vám nepomůžou špunty do uší. Navíc si myslím, že to může mít i vliv na práci samotného lékaře.
Je to zkrátka Váš problém, jak se zachováte, tak jako to že Vám Vaše dítě utíká, i to že si o Vás lidi v čekárně myslí kdo ví co. Předem upozorňuji, že to není o tom co si lidé myslí, ale jak se ve vaší společnosti cítí. A já jsem třeba ten typ, že by mi vadilo, kdyby měl někdo z naší rodiny špatné pocity.

Jaký máte pocit z pankerů, fet´áků atd.? ...víte, to jsou taky většinou děti, co se něčeho bojí. Nebo třeba bezdomovci... :-) Jak byste se cítila, když by si vedle vás zasedl v autobuse? ... a on se chudák tak bojí, zodpovědnosti. Fet´ák nebo panker, že se jeho rodiče rozvedou nebo rozvedli, že ho nikdo nemá rád nebo já nevím čeho.
...no, myslím, že věčině z nás je to svým způsobem ukradený, né? ...tedy dokud nás,nezačnou nějak omezovat. Např. hlučením, ničením věcí atd..
...no, ale to už sahám k extrému.

Prostě jsem napsala svůj názor na to, jak se cítím, když některé děti v čekárně vyvádějí, a možná je tu pár takových, co jsou na stejném břehu jako já a možná je tu pár takových co jsou na břehu druhém. A proto tady ta diskuse je, abychom se bud´ utvrdili ve svém názoru, nebo se nechali třeba trochu zlomit, našli jinou cestu, či se nad sebou zamysleli;).
 Juldafulda 


Re: Přečtěte si pořádně můj článek!! 

(10.4.2008 12:52:27)
Včera jsem jela tramvaji a jela tam maminka s 3 letou holčičkou asi. A bylo volné místo tak si s ní maminka sedla. no a začal cirkus, holčička začala "ječet",že to místo bylo pro ní a že si má maminka stoupnout a pustit ji sednout:))). A celou dobu to tam do ní takhle hustila a bylo vidět, že maminka byla totálně psychicky zničená:))). Mně jí bylo hrozně líto. Tatramelko já si myslím, že ty až moc řešíš co si kdo o Tobě myslí a že jsi až moc slušná. Kdybych měla řešit, jak se na mě kdo dívá v čekárně v tramvaji atd. tak se asi propadnu do země. Další věc je ta, že když člověk čeká v čekárně tak jaksi musí dávat bacha, aby ho někdo nepředběhl, jak to lidé hrozně rádi dělají. A co se týče dětského lékaře, myslím si, že pediatři jsou pediatři, protože jaksi počítají s tím jak budou děti vyvádět a nevyvádět. A pokud se děcka bojí u lékaře a dělají "scény" tak za to nemůže dítě ani rodič ,ale právě ten dr. Mám dost drsné zkušenosti z ORL. Ordinují tam dva lékaři a jeden lepší než ten druhý. Syn je hodně veliký bojovník a dr. místo ,aby začal nejdřív na malého mluvit usmívat se na něj atd. a mezi řečí se mu šťourat v uchu, tak místo toho rovnou vzal to svoje nářadí a začal ho mučit. Měl zánět ucha, takže mu ho píchali. Mám skvělou dětskou dr., která to s dětma tak úžasně umí, že se u ní nemůže bát žádné dítě.
 Ilona (kluk, 1 rok) 
  • 

Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(12.4.2008 22:51:20)
podepisuju v plným rozsahu :-)
 Áňa + 2 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 13:46:05)
Tatramelko, v období dvou až tří let se opravdu v dítěti začne projevovat ta osobnost. Je to o tom, že si chce dokázat, že může ovlivňovat okolí. Proto taky "zlobí" a dělá naschvály.Dobrý lék na to, jak předejít nepříjemnostem je, že matka nechá dítěti vybrat "chceš dělat to nebo to? Vezmeš si to a nebo tamto?..." Dítě má pocit, že je to jeho volba a maminka je spokojená, protože obě varianty, které mu nabídla jsou přijatelné a dítě si nevymyslí něco nevhodného.Je to normální, jen někdo to prožívá bouřlivěji a někdo méně. Říká se tomu někdy první puberta. Naštěstí i tohle období někdy končí.Do té doby dítě většinou poslouchá, dělá, co se mu řekne a pak skoro ze dne na den se to změní. Vím, že pro okolí vypadá jako nevychovanec, ale naštěstí existují i lidé, kteří to chápou. A je mnohem příjemnější, když se na matku druhý chápavě usměje a začne třeba s tím dítětem komunikovat, než když má akorát řeči o nevychovanosti.
 Tatramelka+3 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 14:28:46)
Áňo, tomu všemu co píšeš, věřím a i vím, že i moje dítě může být takové. Moje prvotní myšlenka ale tkvěla v tom, že i mě, bez ohledu na to, jestli jsem matka nebo ne, zkrátka taková, podle mě bezohlednost, obtěžuje.

Nemám představu, jak Vaše děti řičí v čekárně, v obchodě,na ulici, nebo né.Jestli je to míra mě ještě únosná či nikoliv.

Mě je to zkrátka nepříjemné a proto když brečí moje dítě u doktora, jdu s ním ven. Bez ohledu na to, kolik mu je. Taky byste to mohli tolerovat, když je to přeci miminko. Já bych miminko asi taky tolerovala. Ale například si myslím, že když jsme u dětské doktorky, mají i ti malý pacienti nekdy takové bolístky, že by jim vadilo uřvané mimino a maminka by jim asi taky těžko vysvětlovala, že je to jen miminko, tak at´ jsou tolerantní...:-)
 Tatramelka+3 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 14:28:47)
Áňo, tomu všemu co píšeš, věřím a i vím, že i moje dítě může být takové. Moje prvotní myšlenka ale tkvěla v tom, že i mě, bez ohledu na to, jestli jsem matka nebo ne, zkrátka taková, podle mě bezohlednost, obtěžuje.

Nemám představu, jak Vaše děti řičí v čekárně, v obchodě,na ulici, nebo né.Jestli je to míra mě ještě únosná či nikoliv.

Mě je to zkrátka nepříjemné a proto když brečí moje dítě u doktora, jdu s ním ven. Bez ohledu na to, kolik mu je. Taky byste to mohli tolerovat, když je to přeci miminko. Já bych miminko asi taky tolerovala. Ale například si myslím, že když jsme u dětské doktorky, mají i ti malý pacienti nekdy takové bolístky, že by jim vadilo uřvané mimino a maminka by jim asi taky těžko vysvětlovala, že je to jen miminko, tak at´ jsou tolerantní...:-)
 Áňa + 2 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 15:24:38)
Tatramelko, mě připadá, že ty máš na mysli už větší děti, co se jim dá spoustu věcí vysvětlit. Já mám ještě mladší dítě než Kamila a když má "svou chvilku", tak žádné vysvětlování nepomůže. Ale radši ji nechám pobíhat(když se nepodaří zaujmout jinak), protože když jí budu nutit sedět na místě, tak se akorát začne vztekat a to potom ostatní obtěžuje. Ale jestli někoho obtěžuje, že tam takhle malé dítě pobíhá, tak je to jeho problém: Mě to připadá normální a chápu i ostatní.
 Tatramelka+3 


Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 17:14:26)
No, taky jsem nechtěla vysvětlovat svoje příspěvky, ale zdá se, že je tu toho tolik, že si pak asi nerozumíme.
Nikde jsem nepsala, že se děti mají přivazovat nebo přilepovat k židlím. Psala jsem o řvaní,vztekání a ječení či destruktáži.
Možná se budete divit, ale moje dítě teda taky brečí a někdy i řve:-)
 lucie 
  • 

Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 22:36:55)
teda mě nikdy nenapadlo pozastavovat se nad tím, že miminka brečí, nikdy mě nenapadlo odcházet s miminkem z čekárny jen proto, že brečí, to bychom se pak k té doktorce také nemuseli vůbec dostat, že :-). A protože mi to nepřipadá divné, dokážu to bez problémů vysvětlit i svému dítěti.
 Jíťa 
  • 

Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2  

(9.4.2008 11:39:36)
Dcerka (výše popsaná puberťačka) byla taky vždycky hodně temperamentní. Hračky ji nikdy příliš nezajímali, jen všude vylézt, všechno prozkoumat a hlavně hodně lítat. Ale u dr. vždycky seděla jako pěna. Můj fígl byl v tom, dát jí něco nového=neokoukaného, takže když jsme šli k doktorovi, koupila jsem jí nějaký dětský časopis nebo nové omalovánky a věnovat se jí, bez ohledu na to, jestli jsem tím ostatním trapná.
 Kamila B+ Honzík10/04 


Jíťo 

(9.4.2008 11:45:52)
díky za radu,to mě nenapadlo,konečně normální reakce a praktická rada,místo "kázání"o výchově sobců.....

díky,příště vyzkoušim:-)
 Tatramelka+3 


Re: Jíťo 

(9.4.2008 12:16:03)
Kamilo, promiň. Ale tvoje reakce mi příjdou trochu nepřiměřené.

...a jak psala Jít´a, myslím že každému bude milejší, když se budeš dítě snažit zabavit, pitvořit se u toho a povídat mu básničky, zpívat si, než když budete dělat cirkus a ty budeš koukat jako t´uňt´a, že to dítě nezvládáš;).

A zakřiknutý ňouma se z tvýho dítěte může stát spíš tehdy, kdy Vás oba musí rázně napomenout jiný člověk za nesnesitelné sžití s vámi než když to uděláš ty jako maminka.

Ale na některé děti metoda cizího napomínače taky platí. Taky jsou přeci maminky, co říkají. "Paní se bude zlobit, když tu budeš takhle křičet." A je fajn, když pak taková paní pochopí, že maminka potřebuje trochu pomoct, tak že místo toho aby povídala, že jí to vůbec nevadí, že dítě vřeští, je fajn, když zareaguje tak jako že třeba jemně pohrozí a pak si s dítětem chvilinku povídá. Jsou děti, které se stahnou a nebo si začnou povídat. A při tom dnešním zpravodajskem ráji, kdy víme i o tom, kde si kdo uprdnul, jsem zatím nezaregistrovala, že by nějaké dítě dostalo trauma z toho, že ho umravnil někdo cizí, když to rodiče nemají v moci;)
 Kamila B+ Honzík10/04 


tatramelko 

(9.4.2008 12:25:32)
ty vůbec nečteš moje příspěvky pořádně!!!
kde jsem psala,že vše přehlížim,dělám jako že nic???Já psala,že se syna snažim všemožně zabavit a nic nezabírá!Já nepatřím k těm maminkám,který dělají jako že nic,usmívají se nebo jsou potichu,já jen napsala,že "seřezat" ho nemá smysl,domluvy nepomáhaj,omalovánky,hračky taky ne..příště vyzkoušim Jíťi rady,myslim si,že zaberou.

Vemte prosim na vědomí,že to jsou malý děti a děti JSOU hlučný a když jsou navíc k tomu nemocný,tak jsou prostě protivný a je jim jedno,že ruší okolí

mě přijde,že ty mluvíš z cesty,máš ještě mimíska,nevíš co tě čeká,opravdu by mě zajímal tvůj názor k věci za pár let

a letim,nebo mi ujede autobus:-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.