| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku O řidičáku a mytí nádobí

 Celkem 79 názorů.
 Pavla a 2 kluci 
  • 

řidičák 

(4.4.2008 10:31:39)
Já jsem také do začátku března tvrdila, že řidičák nepotřebuju, že přece pořád jezdí autobusy, na zastávku to mám 3 minuty. Ale s rostoucími dětmi, manželem věčně v práci a značně sklerotickou babičkou jsem pochopila, že si ten řidičák asi budu muset udělat. Včera jsem měla 5-tou jízdu, přestala jsem se bát, začalo mě to bavit. Jen ty křižovatky... Ale věřím, že se to poddá, protože si věřím a řidičák udělám! Už jen kvůli tomu, kolik to stálo. A budu víc samostatnější, mobilnější, odvezu si děti do škol, nakoupím si a nemusím sledovat hodinky, jestli ten autobus stihnu nebo ne apod. Tak vám všem držím palečky. Pavla
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Držím palce 

(4.4.2008 10:37:20)
Holky držím Vám palce, já si upřímně nedovedu představit, že bych byla někdy bez auta....Uvidíte, že až si zvyknete jezdit, budete na tom stejně.Jen se nenechte odradit od pravidelného ježdění, mám hromadu kamarádek a kolegyň, které mají řidičák ale jezdily naposledy v autoškole.A jak přestanete, pak už se bojíte znovu sednout za volant. Jo a k té myčce : já už ji mám i na chalupě - vařím tam víc než v týdnu doma a nechce se mi trávit víkendy u dřezu.Prostě zdar čemukoliv, co nám usnadní život!
 & 


Re: Držím palce 

(4.4.2008 11:02:59)
Katko,

To je presne muj pripad ridicak mam, ale neridim. uz mi to zicina otravovat zivot. Auto stoji pred barakem, mazel jezdi do prace na kole. A ja jedu v desti na kole s ditem na sedacce dva kilaky do skolky... Syn ke vsemu potrebuje spec. peci. V budocnu dovazeni na krozky mozna i do skoly... Ke vsemu jsem si poridili o dost vetsi auto nez jsme meli pred tim s tim uz se vubec bojim vyjet... Ale rada o myti nadobi je dobra, ja zacnu vzdycky moc premyslet co by se mohlo stat a jsem v ....
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: Držím palce 

(4.4.2008 11:12:03)
Tak to zkus - nemáš nějakého známého, kamaráda, který by s tebou párkrát jel? Také se dají zaplatit kondiční jízdy v autoškole ..
Mě kdysi hodně "rozjezdil" tchán - zatímco manžel rostl a vykřikoval nepublikovatelné výrazy, tchán byl daleko klidnější a jezdili jsme. Už je to spousta let, ale jsem mu moc vděčná.
 MM, 2 kluci 
  • 

Já osobně... 

(4.4.2008 16:25:36)
... bych dala přednost tomu, vyzkoušt si to napoprvé v klidu sama, bez doprovodu (třeba ze začátku na klidnějsím místě). Reaguji na ty rady vyzkoušet si to např. manželem tchánem apod. Ne že by to nemohlo být taky fajn, ale já jsem ten typ co nemá rad, když mu nědkdo stoji za zadkem (resp. sedí vedle nohy ;-)). Spíš mě to znervózňuje, navíc když je to chlap, i ti hodná mají bohužel často sklon k "machrování"... Když už, tak s kamarádkou!
 MM, 2 kluci 
  • 

Myslela jsem " i ti hodní" - sorry za chyby! 

(4.4.2008 16:26:31)
M.
 katka+katka 
  • 

Držím Vám palce  

(4.4.2008 10:32:46)
Držím Vám palce, ale obdivuju, že jste to zvládla bez auta až dneška. Já dělala řidičák hned v 18. Důvodem nebyl jen prostý fakt, že já budu moct řídit auto, ale už tehdy (hodně dávno:-) byl řidičský průkaz skupiny B součástí prakticky skoro každého inzerátu práce. Když to povím ošklivě bez si člověk ani neškrt. No doba se změnila řidičák je pořád součástí požadavků zaměstnavatele, ale na rozdíl od "dávných dob" ho v práci skutečně použijete:-)
 Maruška Z. 


Já ho mám a nejzdím 

(4.4.2008 10:47:48)
Tak tenhle článek mě oslovil. Velká rodina je můj největší sen, ale pokud bude, asi si budu stejně muset poradit bez auta. Jsem podobný případ jako autorka, ale bohužel jsem asi nenapravitelná. Řidičák jsem udělala na potřetí, a to ještě z milosti. Nikdy jsem se nenaučila jet ve správné vzdálenosti od obrubníku, když jsme ještě měli auto, tak mě manžel trénoval a já jsem byla schopná zcela zastavit provoz na nejrušnější křižovatce, nikdy jsem nedokázala sledovat zároveň zrcátka, značky, chodce a další auta, a hlavně každá jízda pro mě představovala potenciální smrtelné nebezpečí. A to ani nemluvím o tom, že sama bych stejně nikam nedojela, protože naprosto postrádám orientační smysl. (Ale jinak jsem normální, některé věci mi dokonce i jdou.):-) Teď auto nemáme, což ladí k našemu ekologickému založení, ale je fakt, že robátko máme zatím jenom jedno. Pokud budou přibývat, auto by se asi hodilo, problém je, že já asi fakt nejsem způsobilá k řízení. Někdo je holt dyslektik, dysgafik nebo dyskalkulik, já jsem asi "dysřidič".:-)
 Maruška Z. 


Re: Já ho mám a nejzdím 

(4.4.2008 12:32:42)
Jo, a jednou mě trénoval tatínek a mně to chcíplo na kolejích od tramvaje. Tramvaj právě přijížděla a já jsem jenom hleděla na blížící se světla a místo, abych zařadila jedničku a nastartovala, tak jsem v duchu začala: "Otče náš..." Prostě jsem si myslela, že do minuty bude po nás. No, tramvaj má naštěstí taky brzdu...
 Jíťa 
  • 

To mi připomíná... 

(4.4.2008 13:32:51)
Taky mám řidičák a taky nejezdím.
Zatímco všichni v AŠ měli strach z testů, já z jízd (taky jsem si připlatila asi 3 jízdy navíc).

Ještě jsem chvíli po AŠ jezdila, ale neustálý kibicování spolujezdce=manžela, mě totálně odrovnalo.
- tam nemůžeš jezdit, tam je moc zatáček, já ti to projedu...
- jedeš moc rychle (jela jsem asi 80)
- jedeš moc pomalu (opět jsem jela asi 80 - byla to moje normální rychlost na rovné cestě mimo obec)
- jedeš moc uprostřed a překážíš
- jedeš moc ukraje a píchneš kolo
- pozor, je tam stopka
- ty ses zbláznila, chceš projet kruháč?
- už ten traktor konečně předjeď
... (můžete doplňovat dál)

No skončilo to tím, že jsem zastavila tam, kde jsem zrovna byla, vystoupila, vyndala z dokladů řidičák a hodila ho do příkopu, že už ho nechci a už nikdy řídit nebudu, dokud nebudu mít své vlastní auto.
(pokud k tomu někdy dojde asi si ty kondiční jízdy zaplatím)
 Vranecka 


Re: Já ho mám a nejzdím 

(4.4.2008 14:10:34)
Úplně mi mluvíte z duše. Bydlíme na vesnici. Málá dojíždí do města do školy. Já jsem teď na MD. Potřebovala bych auto jako sůl, ale strašně se bojím. Přijde mi hrozné sledovat značky, lidi, auto, ve stresu se mi plete levá a pravá strana. Umírám hrůzou, že bych mohla někomu ublížit. Manžel je pořád pryč. Snad se někdy odhodlám řidičák udělat.
 sary+2děti 
  • 

Re: Já ho mám a nejzdím 

(4.4.2008 22:48:05)
Jako bys mi mluvila z duše.Moje představa jak budu jezdit vzala brzo za své,když vedle seděl manžel a dával hlasitě najevo jaká jsem "schopná" řidička,takže jsem toho nechala.Hodně mě odrazují časté nehody a hlavně když vidím fotky! Když sedím vedle spolujezdce tak si říkam že to zvládnu že na tom nic není,ale jak mám volant v ruce tak se rozklepu.A když už náhodou řidím, tak nestíham sledovat takové prkotiny jako jsou díry na silnicích(i ty hodně hluboké) a to manžela málem trefí.Tak si říkam jestli mi to fakt stojí za ty nervy.Hlavně obdivuji frajerky které v klidu zvládají trasu Opava-Praha:-)
 Mapik+Betka+Fili 


...z donuceni 

(4.4.2008 11:22:29)
Ridicak sice mam, ale uz jsem za volantem pekelne dlouho nesedela a kdyz uz si za nej musim sednout, stavam se mensi a jeste mensi. Lec s odstahovanim se na venkov a blizicim se terminem narozeni miminka to vypada, ze mi nezbyde nic jineho, nez znova kousnout do toho osobniho horkeho jablka a dat si nejakou tu kondicni jizdu (predem je mi lito instruktora), abych pak s mimi mohla - bez ohledu na manzela ci IDOS - vyrazit, kam nam bude libo - na cviceni, do bazenu, za kamaradkami. Zivot na vesnici je sice naaaaadnerhy, ale bez auticka to bohuzel nepujde. Doufam, ze bude sv. Krystof hodne v pozoru:-))
 MSteflova 


Re: ...z donuceni 

(4.4.2008 11:41:22)
Mapiku, jdi do toho a rozhodně to neodkládej. Já si dělala řidičák ve 28 letech(do té doby jsem ho nepotřebovala)a neumím i představit, že bych ho neměla. Věděla jsem, že se blíží stěhování na malé město a plánovali jsme rodinu. Učit se až s dítětem za zády se mi nechtělo. Kdybych teď neřídila a nemohla odtud sem tam zdrhnout, asi bych se zbláznila :-)
 Zuzik,Kubajs 05/05, Gugí 12/07 


Re: ...z donuceni 

(4.4.2008 11:46:54)
taky mám řidičák z donucení mých rodičů, furt do mě šili, udělej si ho budeš ho potřebovat, jenže já se bála a bojím pořád jízdy jsme uděla na potřetí, kdy se mi konečně podařilo napoprvé zacouvat mezi dvě stojící auta, zkušební komisař si mě opravdu vychtnával, byla jsme spocená uplně všude a to byl prosinec a v autě se skoro netopilo. Autem jsme pak jela jednou pro tátu do práce, dodnes mám před sebou scénu, jak jsem poslušně zastavila na stopce před přejezdem, ikdyž jsem věděla, že poslední vlak jel před hodinou( kvůli němu jsme pro tátu jela, protože mu ujel), pomalinku se rozjížím a škub, skok auto mi chcíplo mezi šraňkama, máma vybíhá a jde mě roztlačit ( panikařila ona,já s ledovým klidem otáčela klíčkem a nastartovala), od té doby jsem za volantem seděla jen jednou, když mi manžel dával kondiční jízdu, ale pořád se bojím, mám dva kluky, teď s mladším musím k doktorvi mimo město (a nejspíš tam budu muset jezdit často, takže budu muset objednávat termíny, kdy je manžel doma) už jsme si tisíckrát říkala, že prostě sednu do auta, dám tam děti a jedu, ale ten vnitřní pocit, mi říká ne ne. Teď se mi stěhuje brácha do jiného města do domečku se zahrádkou ( my bydlíme v paneláku)a já tam chci s dětmama jezdit, ale jak??? Sice tam jezdí autobus, ale tím jezdím nerada a už vůbec ne s dětmi..asi se opravdu budu muset donutit a zaplatit si kondiční jízdy a konečně se přestat bát, jinka budu pořád sedět doma na zadku a s dětma chodit jen na hřiště, žádná ZOO bez manžela, žádný výlet za kamarádkama a to je to, co mě na tom štve, jen nevím jestli ten pocit strachu překonám, třeba to kvůli klukům udělám, aby jsme mohli do té ZOO kdykoliv a né jen o víkendu...
 *Aida* 


Automat 

(4.4.2008 11:40:03)
Ridicak jsem si udelala, kdyz mi bylo 21. Po tritydennim rychlokursu. Jizdy jsem udelala nevim jak (pani od policie uz byla silne podnapila, jela jsem jako posledni, nekonalo se ani couvani ani nic...). A pak jsem za volant nesedla.
Narodilo se prvni dite, narodilo se druhe dite. Prvni dite je postizene, druhe nosi naslouchatka. Jizdy autobusem obcas staly za to. Jak jsem se zarikavala, ze po Londyne v zadnem pripade jezdit nebudu, tak kdyz jsem byla 7 mesicu tehotna s ditetem cislo 3, sedla jsem za volant. Predstava zmitajiciho se ditete cislo jedna, novorozenete v kocaru, a prostredni dcery v autobuse precpanem pubertakama dve hodiny do skoly a de ze skoly byla tak silena, ze jsem musela pripustit, ze ridit budu muset.
Dokopala me kamaradka, ze me nauci v jejim aute. Mela stareho golfa v automatu. Po peti jizdach jsem si koupila staricke Clio a vyrazila do ulic. Automat MILUJU. Dneska je nejmladsi dceri 15 mesicu, ja mam na konte pres 11 000km a ridim manual, momentalne porizujeme vetsi auto, tak jsem zvedava. Ridim rada, muj zivot je opravdu o hodne jednodussi.
 brzobohatka 


auto-noční můra 

(4.4.2008 11:48:28)
přiznám se bez mučení, že auto je moje noční můra.připadá mi, že auta zahlcují celý svět.řidičák mám, ale nepoužívám, možná mi už i propadl.podle mého názoru, kdyby se vylepšila hromadná doprava-mhd by byla čistá, nepřeplněná a jezdila by často, vlaky kdyby byly o polovinu levnější a spoje častější-hodně lidí by auto nepotřebovalo.svět by se zpomalil, ubylo by splodin, přibyly by cyklostezky...tak to je moje fantazie!:-)
 margaritah 


Kniha "Ja ridim" vam mozna trochu posviti na cestu 

(5.4.2008 15:40:02)
Existuje na toto tema vyborna knizka Ja ridim od pani Jordanove. Krasne tam popisuje hluboke priciny ruznych strachu,proc neridime. Ale stejne jsem se jeste neodhodlala. Vim, ze jednou to ale bude muset prijit (uz jsem zacinala nekolikrat, i nekolkrat kondicni jizdy se super instruktorem,ale cim vice krizovych situaci v centru Prahy,tim vic jsem se bala :(. Nicmene vizitku z autoskoly v prostejsim vchode na kondicni jizdy uz mam :)
 Barka 
  • 

Taky jsem DYSŘIDIČ :o)) 

(4.4.2008 11:53:31)
To jste mě ale všechny potěšily, že v tom nejsem sama :o)) Okolí na mě kouká skrz prsty, že neřídím,ale já vím svoje – mě ani ostatním řidičům to prostě nemůžu udělat :o))

Po jedné z prvních jízd jsem se totiž dozvěděla, že když se neumím zklidnit, nemám sedat vůbec do auta - prostě se mi klepaly ruce, no......
Pak mi nešlo rozjíždění - prostě mi to furt chcípá, no....
Zapomínám řadit.... no jo, no....
Nevím jak zabrzdit, když naskočí červená - můžu hned šlápnout na brzdu?? nebo musím podřadit?? Prostě fakt nevím, co mám najednou rychle udělat :o)))

Řidičák jsem dostala asi nejspíš z milosti - aby už se mnou pan inspektor NIKDY nemusel do auta sedat :o)) Odnesla jsem to týdenní nevolností a průjmy, jsem totiž strašná trémistka :o))

S přítelem vedle sebe jsem řídila jen párkrát - jednou jsem spálila spojku, párkrát nedala přednost... a naposledy jsem zastavila a řekla mu, ať si to zase vezme, kdo to má pořád poslouchat?? Jednou jedu moc rychle,pak zase moc prostředkem, pak zase moc u kraje,tak abychom nesjeli do příkopu …. Takže dokud to šlo, bez auta jsem vydržela. Ale - nouze přišla i na mě a jezdit prostě potřebuju. Takže teď sháním malé ojeté autíčko s automatickou spojkou (a nejlíp s autopilotem) a trénovat jízdy budu sama o půlnoci, aby mě nikdo neviděl a budu doufat, že policajti budou spát nebo budou někde zalezlí :o))).

Jo a URČITĚ si budu muset koupit navigaci, protože mám absolutní orientační nesmysl a klidně projedu 3x stejným místem a nepoznám to :o)))

Ale taky trošku povzbuzení – nedávno mi kamarádka vyprávěla, jak se asi 10 minut pokoušela zaparkovat – až jí z toho obě děti v autě usnuly :o))

Druhá kamarádka zase umí zaparkovat jen jedním způsobem – zajet mezi aute, ale neumí parkovat v řadě. Takže když není místo, krouží s autem a krouží….

Jo a je to nějaký ten pátek, co si můj přítel klepal na hlavu, protože ho nějaká paní prosila, aby jí obrátil na silnici auto, že to prostě neumí (já to nebyla, ale tipuju, že i já takhle budu brzo žebrat, aby mě někdo vysvobodil :o)

 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Taky jsem DYSŘIDIČ :o)) 

(4.4.2008 12:14:24)
Barko nejsi náhodou "moje druhé řidičské já"? Řidičák mám, ale už jsem několik let neřídila.
Za volantem si připadám jako úplný "imbecil" , VŠ a nějaký ten další titul je najednou k ničemu...
Rv
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Taky jsem DYSŘIDIČ :o)) 

(4.4.2008 12:14:26)
Barko nejsi náhodou "moje druhé řidičské já"? Řidičák mám, ale už jsem několik let neřídila.
Za volantem si připadám jako úplný "imbecil" , VŠ a nějaký ten další titul je najednou k ničemu...
Rv
 Jíťa 
  • 

Zážitek z Luhačovic 

(4.4.2008 13:50:20)
Trošku něco pro zasmání:
Leli jsme do Luhačovic a manžel tvrdil, že to tam dobře zná, že nemusím navigovat. Jenže ono to dnes vypadá trošku jinak než před X lety, kdy tam byl naposled, takže jsme skončili na kruháču, kde jsme jezdili pořád dokola, než jsem našla mapu a v ní, kudy z něj máme vyjet - udělali jsme tam asi 4 kolečka :-D
 pavla 2 deti 
  • 

Re: Taky jsem DYSŘIDIČ :o)) 

(4.4.2008 16:49:54)
HURAAAAAAAAAAA...a ja myslela,ze jsem jedina co ma ridicak a nejezdi :)moc by mi to ulehcilo zivot,ja vim,ale mam z toho proste desny strach..ze nekoho zabiju,prejedu ,vybouram se..nemam absolutne zadny odhad vzdalenosti a ac spoustu veci zvladam najednou(varit,delat zaroven domaci ukoly a veset pradlo..)tak v aute proste nevim, co driv..radit,blikat ,kroutit volantem,sledovat cestu za sebou i pred sebou..proste bych byla postrach pro vsechny kolem..

A jedna historka na zaver.S cerstvym ridicakem mi bylo pujceno auto rodicu,ale zaprakovat pred domem mi teda neslo..okolo prochazel nejaky kluk a ptal se,zda nechci pomoc..s radosti jsem ho nechala nasednout do auta rodicu cca 3 mesice noveho a teprve pak mi dosla,ze jestli s tim ujede,tak nevim,jak to nasim vysvetlim,ze ukradli auto bez ridice.Nastesti to dobre dopadlo,ale i sam kluk mi rikal,at uz to priste nedelam a auto cizim nesveruju .)
Takze MHD zdar!!a kolum taky :)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Taky jsem DYSŘIDIČ :o)) 

(4.4.2008 16:58:44)
Holky, nebojte se, fakt jde jen o cvik. Zkuste jezdit nějakou dobu třeba s kamarádkou, která řídí, nebo samy někde, kde není moc provoz. Ono se to ochodí, žádnej učenej z nebe nespadl a řízení není žádnej zázrak.

Já mám řidičák od 18, a táta byl strašně rád, že má do rodiny dalšího řidiče na vystřídání - máma neřídí, bojí se i na kole. Tak mě nechával od začátku jezdit, a vyplatilo se to. Jo, a taky jsem začínala s trabantem, to náhodou bylo príma vozítko :-D Pak druhej trabant, forman, stará audina (vééééliký a těžký auto, ale jezdilo krásně), favorit, no a teď jen půjčený. Předminulý léto jsem si to užila, na dovolený jsem si odřídila asi 2000 km Alfou Romeo :-D
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Taky jsem DYSŘIDIČ :o)) 

(5.4.2008 19:43:24)
To je fakt. Můj tatka je klidas a nutil mě do jízd - největší radost měl, když napadl sníh, že bude škola smyku. Každodenním ježděním do práce jsem se myslím docela vyjezdila.
Moje kamarádka zdědila staré autíčko a ačkoli měla 7 let řidičák, řekla mi, že do práce budu řídit já. Odmítla jsem, ale slíbila jí, že jí budu radit. Je pravda, že mi trochu zatrnulo, když se mě ptala, jak pozná, že je na hlavní silnici, ale o 2 roky později už jezdila sama i do Prahy...
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Taky jsem DYSŘIDIČ :o)) 

(4.4.2008 19:49:38)
To jsem ráda, že nejsem sama....
Řidičák jsem udělala sice napoprvé, ale v 18 letech. Pak jsem neměla v čem jezdit (rodičovské auto mi nebylo svěřeno na samostatné jízdy, jen s otcem, ktarý od nasoupení lamentoval: Kam to jedeš, jak to jedeš, co vás to v té AŠ učili, pozor, vrazíš do něho atd..... ZKusila jsem to 2x a pak to vzdala.)
Roky letěly a já auto nepotřebovala.
Pak jsem se vdala a po 3 letech začala podnikat. Pokud jsem chtěla všechno vyřídit okolo podnikání v okresním městě, musela jsem začít jezdit. Zaplatila jsem si 2 kondiční hodiny a začala v 26 letech jezdit. Měli jsme škodu 100 a později Renaulta a s oběma jsem to zvládala. Pravda, 2x jsem odřela plechy a nikdy nezkoušela podélně parkovat, ale jezdila jsem i do Prahy či do Brna....
V 33 jsem otěhotněla (po 8 letech snažení a IVF) a přestala jsem jezdit ze strachu, že případný ťukanec by mohl miminu ublížit. "Mimino" má letos 11 let a ještě jsem za to nesedla. Je to i tím, že Š100 i R18 dojezdily a máme starý Wartburg s řazením u volantu a já se toho bojím. Ale vloni v létě jsem před kamarádkami na chatě pronesla, že "Za rok přijedu autem".
Léto se blíží a já se opět chystám na kondiční jízdy. :-)
Jenže je mi 43 a člověk má s věkem asi větší strach, horší postřeh a tak. Takže se toho dost bojím...
Takže pokud mohu radit: začněte jezdit co nejdřív a NEPŘESTÁVEJTE!!!! ~k~
Simča :-D
 Radka,Honzik-20mesicu,pupik-3mesice 
  • 

to rizeni... 

(4.4.2008 12:13:32)
Tak jak si tak procitam prispevky,jsem trochu jinde. Ridicak mam od 18let,ale 7let po nem jsem neridila - nemela jsem moznost,nasi nemeli auto. Ridit bych ale chtela,po 2 zkusebnich jizdach s manzelem me to bavi. Sice pravda,rozjedu se na podruhe,parkovani taky neni nejpresnejsi. Ale manzel si uvedomil,ze bych asi byla moc "svobodna",takze me ridit nenecha. Jednou je moc mokro,podruhe moc sviti slunicko,pak spechama nebo ...proste ridi on. Takze me jednou nezbyde,nez auto doma "ukrast" a odjet. Ted,kdyz bude jeste druhe mimi,budu se muset do toho oprit. I kdyz to bude nova vymluva manzela - nebudu moct ridit,protoze jsem tehotna,pak budu mit "nalita prsa"... uz to slysim....
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: to rizeni... 

(4.4.2008 13:50:20)
No, to co popisuješ je přesně to, na co "dojela" většina ženských, co by řídily, ale manželé je prostě řídit nenechají.Mě to hrozně rozčiluje, nedejte se holky !! Budou z Vás nesvéprávné pipinky, co čekají, až je drahá polovička někam s dětmi odveze.Pokud to Vaše ekonomická situace jen trochu dovoluje, ideálním řešením je auto jen pro tebe (ojetinka, nemusí stát majlant...).Uvidíš, jak bude život jednodušší.
 MSteflova 


Re: to rizeni... 

(4.4.2008 13:57:06)
Katko, problém je, že i do té ojetinky se musí narvat dost peněz - povinné ručení + opravy. Já jezdím starým favoritem a co už nás to stálo....teď ho musím pochválit, jelikož opravdu šlape. Ale co oprava, to několik tisíc a to při 1 platu + rodičáku není nic příjemného.
Ale auto je svoboda a pokud nejet = sedět doma, pak si raději něco odpustím a pojedu :-)
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: to rizeni... 

(4.4.2008 14:13:34)
O tom cpaní peněz do aut mi ani nemluv.....!! Mě to vytáčí maximálně, ale tak jako ty volím pro mě to menší zlo a mám svoje auto k vlastnímu použití a předevší cestám do práce.Kdybych měla od nás cestovat MHD, tak strávím každý den minimálně 1,5 h v autobuse a to opravdu nehodlám obětovat.
 MSteflova 


Re: to rizeni... 

(4.4.2008 14:23:24)
Nečekané opravy mi vždycky připomenou Murphyho zákon peněžní dynamiky: Nečekaný náhlý příliv peněz(přítelovy prémie)je provázen stejně nečekanými náhlými výdaji(teče olej). :-)
 Katka 
  • 

Re: to rizeni... 

(4.4.2008 14:48:11)
Strašně mě štve, že když jsou v rodině dvě auta, tak to lepší (dražší a větší) používá manžel a pro ženskou stračí dotlučená ojetina, nejlépe malinkatá. Přitom je to velmi nelogické, žena vozí děti, nákup, často zvěř, a přitom má to horší auto. Asi to tak není všude,ale vídám to kolem sebe často. Taky si chlapi myslí, že mají monopol na řízení a auto je jejich. Strašně mě vytočí, když můj otec řekne mému manželovi - já bych jí (jako mě) to (auto) nepujčil. Jak nepůjčil? Je nás obou, tak co on má co půjčovat? To jako kdybych já řekla manželovi - já ti nepůjčím sporák, ještě ho rozbiješ. Taky moje máma chudák v životě neseděla za volantem, i když řidičák má, protože jí auto nepůjčil.
 Winky 
  • 

Re: to rizeni... 

(5.4.2008 18:20:30)
Jj, tak to bývá......
Měli jsme taky jedno pěkné velké poměrně nové auto, které ráno manžela odvezlo do práce, tam stálo 8-10 h na parkovišti a pak ho zase přivezlo..... a já seděla s miminkem doma.
Takže jsem udělala lehké dusno (podpořené argumenty) a jedno hezké a poměrně nové auto jsme prodali, a pořídili jedno velké, ne tak staré a docela slušné a druhé malé a poměrně "odrbané". Světe divse, auto č. 2 měl manžel na to jeho "stání u práce" a auto č. 1 mám já na vožení dcery, mě, nákupů a spousty jiných věcí. Super věc. Teď dokonce mi manžel nabízel že bychom ho mohli vyměnit za novější, ale já moc nehci, přeci jen kupovat ojetinku je vždycky trochu sázka do loterie a můj fordík je moje zlatíčko, nikdy mě nenechalo ve štychu, krásně se řídí a přestože je to kombík, vždycky jsem se vešla na jakékoli parkovací místo....
Opravdu musím doporučit těm, co mají obavy z řízení, aby si prost+ě "vydupaly" svoje auto, protože pak odpadne strach, že když s tím "rodinným" něco provedou, partner se nedostane do práce atd atd. Ano, nejspíš to není úplně eko a ekono :-D ale strachu z řízení to zbavuje celkem podstatně. (pamatuju si na dobu ještě se "stříbrňákem" jak jsem přezdívala našemu velkému zánovnímu, kdy jsem se dostala nechtěně do slepé ulice, kterou jsem neznala a až na konci jsem zjistila stav věcí a musela ji celou vycouvat, po obou stranách zaparkovaná auta, asi 20cm sněhu a vyjeté zledovatělé koleje...... nejdřív jsem asi čtvrt hodiny brečela že to nezvládnu, pak jsem jela jak připo... a celá operace trvala skoro půl hodinu....prostě jsem se o to auto moc bála).
 Líza 


Re: to rizeni... 

(6.4.2008 14:13:08)
Katko, není to trochu jinak? Přijde mi, že spousta lidí, kteří mají opravdu slušná auta, je má služební - to ovšem dost dobře nemůže doma nechat manželce a jezdit k zákazníkům a do firmy s manželčiným favoritem.

Nebo žiju někde jinde, ale sakra lidi, co to máte doma za -píp-? Jaký - já ji k tomu nepustím, jaký - je moc mokro, je tam moc zatáček? Neměli by se partneři VZÁJEMNĚ podporovat? Co to je, nechala jsem řízení, protože mi do toho tak kecal, že mě otrávil?

Fakt nechápu tyhle postoje (jako chápu že si to pak člověk nechá zhnusit, ale nechápu ty chlapy - to jsou tak nesebevědomí, že potřebujou mít doma někoho, kdo nedojede ani na nákup?).
Taky mám za sebou léta neřízení, protože jsem se bála něco udělat cizímu autu. Můj muž mě ale celou tu dobu řídit nutil - já se nedala ;-). Až když jsem koupila svoje. Teď jsem v tý kategorii, která najezdí desítky tisíc za rok a je to v pohodě, baví mě to, není problém.
Jakmile člověk za to sedne a začne řídit, nejlépe v Praze, denně, bez výjimek, prostě se to zlomí - strach přejde a řízení je pohoda.
 MM, 2 kluci 
  • 

Co to je s prominutím za blbost... 

(4.4.2008 16:12:18)
... že bys údajně nemohla řídit těhotná či s "nalitými prsy"??? To jestli žena může řídit či ne, záleží jen na tom jak se cítí! To on Ti nemá co diktovat!

A ohl. toho počasí, to snad nemyslíš vážně - jak to že určuje ON, že svítí sluníčko či naopak prší příliš na to, aby TY jsi mohla řídit??? POkud jste domluveni že jsi s říením na řadě Ty, měla by sis určovat TY, zda Ti ty povětrnostní podmínky vadí či ne! Pokud by TOBÉ nevyhovovaly, můžeš ho požádat zda to vezme za Tebe - ale přece ne naopak, aby on Ti to řízení pod nějakými záminkami jakoby "zakazoval"!!! (Já už jsem taky řekla manželovi, zda to neche vzít on, nechtělo se mi řídit po tmě, nemám to moc ráda - ale v životě by mi nediktoval, že ve tmě řídit NESMÍM. To bych si rozhodně nenechala líbit!!!)

Sorry za ten emocionální příspěvek, ale teda něco takového mě dokáže vytočit!!!

Prosím slib nám tady, že si to už nenecháš líbit :-), jo?! Držím palce!
 Katka kluk 11 let a holka 7 le 


Řízení musíte mít alepson v základech v srdci. 

(5.4.2008 19:11:25)
Ahoj holky, prostě mi to nedá a musím reagovat i když to normálně nikdy nedělám!!Já si udělala řidičák už v 19 letech. Jenže muj přítel a momentálně i muj manžel mě tkzv učil řídit, kdy jsem vždycky uplně vyklepaná vyšla z auta, že teda nikdy už řídit nebudu, že na to nemám. Řval na mě že všechno dělám špatně a nenechal mě at si najdu svuj styl řízení!!!!Řidičák jsem udělala na poprvé a prostě jsem neřídila. Když nepočítám párkrát sednutí za volant řev mého přítele a vynervovaná tak že jsem ani nevěděla kde je volant!!! Ale pořád mi to léta nedalo spát. Všichni v mé rodině jsou jako ženský velmi dobrými řidičky. Já jsem naprosto technický typ ...tak jsem si pořád říkala hergot jaktože to nejde!!!!!!A pak jsem na to přišla. Po prvním dítěti jsem raději jela autobusem...hruza do ted to nechápu a autem si vozil zadek muj manžel(který mi ho samozřejmě kdykoliv by pujčil kdybych neříkala že ho nechci, protože jsem se bála) Když se narodilo druhé dítěPOCHOPILA JSEM že takhle teda ne!!!! Nejdřív jsem to zkusila vedle svého manžela A TO PROSTĚ FAKT NEŠLO NEMOHL POCHOPIT ŽE PROSTĚ TU TROJKU TAM DÁM O VTEŘINU POZDĚJI NEŽ ŘEKNČE ON, ŽE BRZDÍM DŘÍV NEŽ BY BRZDIL ON ŽE TU ČERVENOU VIDÍM A NEMUSÍ I TAHAT ZA RUČNÍ BRZDU, ŽE UMÍM SE ROZJET JEN JEDU LEHCE atd atd atd atd atd. bylo to mnoho co mě nervovalo tak že jsem se jenom při pomyšlení sednout do auta se rozklepala. Nakonec jsem si řekla že to musím zvládnout že pro to mám předpoklady. SAMA UPOZORNUJU SAMA JSEM SI VZALA AUTO a začla jsem jezdit. V klidu pomalu a lehce. Byla jsem závislá jen sama na sebe nikdo na mě neřval prpostě paráda. Stačilo pár týdnu samotné jízdy a získala jsem sebevědomí. Ted už jsem řídila snad 20 aut a nedělá mi to problém. Dokonce i transportního forda a 4x4. Ale problém si sednout vedle manžela a řídit mám do ted. Vozím děti jezdím sto kilometru pomalu denně, ale jakmile ho mám někam vézt tak mám nervy i po 7 letech. Nedávno mi nic nezbylo než ho odvezt a dostala jsem pochvalu že už řídím jako on!!!!!No po 17 letech to byl fakt uspěch. ale z druhé strany jsou prostě lidi(chlapy i ženy) , které NIKDY řídit nebudou umět a prostě na to nemají!!!!!Poznala jsem jich pár a tak těm radím nezkoušejte to !!!!!!!Protože řízení musíte mít v srdci A HOLKY PRO VÁS OSTATNÍ POKUD CÍTÍE ŽE TO ZVLÁDNETE ZAČNĚTE SAMI!!!!!!a UVIDÍTE JAK VÁM TO UŠETŘÍ ČAS A BUDTE SAMI SEBOU A NE SE NEUSTÁLE DOPROŠOVAT!!!!!Ale pozor at zase nejste otrok jsou i takový chlapy kteří jakmile začnte řídit už nedělají nic a vy v tu chvíli začnete mít práci na víc. Držte se a držím Vám palce!!!
 watanaki 


Milá Lucko, i ostatní řidičky i neřidičky, 

(4.4.2008 12:16:18)
moc Vám všem přeju, abyste zvládly zkoušky a jezdily a jezdily o sto šest. Mým přáním by bylo, aby na silnicích ubylo mladých nezdravě sebevědomých mladíků, kteří berou auto jen jako prodloužení svého přirození a rychlou jízdou se prostě předvádějí ve prospěch mladých i straších žen - matek od dětí, jejichž jízda je statisticky dávno vyhodnocena jako daleko bezpečnější. Věřte mi, že i když neumíte zacouvat přesně a na milimetr (spíše ženská specialita), nevadí to tolik, jako by vadilo nedodržování předepsané rychlosti a předjíždění v nepřehledném úseku (typicky mužská specialita). A také mně věřte, že po absolvovaání autoškoly nejste horšími řidičkami, než oni sebevědomí mladíci, naopak. Vaši nejistotu a doměnku, že Vám to prostě nejde působí možná nižší sebevědomí, ale hlavně velký pocit zodpovědnosti za ty, které budete vozit. Ne nadarmo dávají v zahraničí nejdražší pojistky a ručení na auta právě mladým mužům a nejlevnější ženám-matkám malých dětí.
 LENKA, Alešek, Lucinka 


Dneska jsem najela na kameny, když jsem couvala, 

(4.4.2008 15:14:57)
to ještě neumím. Jinak už strach nemám. Jen to parkování je děs, běs. Auto znamená pro mne svobodu a zvláště s dětma. Ale strášně dlouho jsem se bála řídit. Měla jsem z řízení panickou hrůzu. Už naštěstí ne. K tomu parkování, taky mi jednou jeden pán zaparkoval. Byl tak moc hodný a nevypadal, že by si potom říkal hloupá ženská. A i kdyby, v tu chvíli mi moc pomohl.R^
 MM, 2 kluci 
  • 

Watanaki, mluviš mi z duše! 

(4.4.2008 16:04:53)
Někdy níž jsem k tomu také něco napsala... Zdraví M.
 Bara, 2 (10, 7)+ 1 na cestě 
  • 

Hlavně se nebát 

(4.4.2008 13:25:22)
Řidičák jsem si pořídila ve 30 - věděla jsem kde je v autě volant, a že jsou tam pedály. Z každé jízdy jsem chodila zpocená a a řidičák mi instruktor předal se slovy: manžel bude mít ještě hodně práce. Dnes řídím už tři roky (jezdíme z vesnice do školy 20 km, nákupy, kroužky, manžel do večera v práci - cestu vlakem jsem absolvovala s dětma 2x a ještě dnes se klepu). Bála jsem se, ale zvykla jsem si, jsem doma dřív, klidná, děti stíhají všechny aktivity a nemusí vstávat ráno v 5 a ještě si odpoledne užijí lítáním po venku. Kdybych nemusela -neřídím, kdybych byla sama - neřídím, ale vím, že vlastně řídím kvůli dětem. Není to jen proto, abych si ulehčila život, ale, aby ho měli jednodnušší oni.Takže držím palce a nebojte se (přinejhorším vždycky se najde chlap, který vám rád vyjede z parkoviště nebo otočí auto na malém místě či zaparkuje - já to praktikuju dodnes - když si na to netroufnu, tak někoho požádám a vždy mi bylo s úsměvem vyhověno...)
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


Nebát se a jet... :-) 

(4.4.2008 13:33:26)
Pamatuju si, když jsem dělala řidičák, bylo mi 21 (jó, to je už tak dávno), na krku jsem měla neustále ožralého Francouze a zadek v autě neustále stažený, jak jsem se bála, abych nenabourala. Moje první auto - no auto, spíš přesnější označení je trabant - jezdilo jako divý. Ovšem řadící páka pod volantem byl opravdu pro nezkušenou řidičku pocuc. Druhé auto po pár letech - Oltcit - už to šlo cca po měsíci lépe, i když stále se staženými hýžděmi. Třetí auto - Suzuki Swift - to už byla pohodička a když se nám náhle stalo, že jsme vyhráli další, třetí auto do rodiny, tak muselo Suzuki z domu. Moje máma autičko litovala a aby nešlo z domu, udělala si v 55 letech ridičák. Pravda, písemné zkoušky napoprvé, ovšem jízdy na potřetí. Nicméně teď jezdí s tím autíčkem broučkem a s pejskem naprosto v pohodě. Pravda, už jsem ji viděla jet i na červenou, ale to bylo hlavně ze začátku. Teď už to zvládá docela dobře. Takže, dámy, nebojte se toho, ono to časem půjde, jen to chce jezdit, jezdit a jezdit :-)
 Barka 
  • 

Re: Nebát se a jet... :-) 

(6.4.2008 20:48:39)
Hmmm, tobe a ostatnim se rekne, sednete si a jedte - ale pro nas to je to same, jako kdybyste vy, zkusenme ridicky, mely ridit najednou vrtulnik nebo letadlo, vis?? Tak asi tak :o)))
 bagetka 


nebojte se 

(4.4.2008 14:08:55)
Chtěla bych povzbudit všechny nejisté, váhající a manžely deptané řidičky - fakt se nebojte. Já dělala řidičák hned v 18, ještě za hluboké totality, instruktor byl naprostý macho a šovinista, který mne dokázal vydeptat do bezvědomí. Doma mi auto rodiče nepůjčovali, takže nastala dlouhá přestávka.Vdala jsem se do Dánska, kde jsme bydleli v podstatě na okraji malého městečka, jen louky a krávy - všude daleko. Mimi na cestě a manžel pořád na služebních cestách. Začal mne trénovat - ve vojenském prostoru v lesích, kde se opravdu nemohlo nic stát. Já před pupík už skoro nedosáhla na volant, ale věděla jsem, že musím zlomit strach, jinak budu v každodenním životě zcela nemožná. Povedlo se, začala jsem jezdit - výhoda byla, že dánští řidiči byli - tenkrát- velmi ohleduplní. Postupně jsem zvládla i zajíždění ve šňůrách na trajekty apod. Po návratu do Čech/Prahy jsem se nestačila divit tomu bezohlednému hukotu na silnicích, ale i na to se zvykne. Kamarádku deptal manžel podobným způsobem,jak jste tu některá popsala. Začala jsem jezdit s ní a hodně ji povzbuzovat - dnes je z ní řidička-suverén a je skvělá. Já jezdím skoro denně a stále mne to velmi baví. Věřte si a pilně trénujte bez ohledu na nějaké řeči. Třeba se Vám to začne i líbit :-) a rozhodně Vám ježdění velmi usnadní život. (P.S. syn dnes už také řídí a jen se mi směje, že jako spolujezdec šlapu na svém místě na imaginární pedály - nemohu si pomoci).
 watanaki 
  • 

Re: nebojte se 

(4.4.2008 16:10:00)
Jo, taky to znám. Když jsem v autoškole poprvé v osmnácti vlezla do auta a zkusila zařadit jako na trenažéru, tak mne "učitel" (bývalý horník a tlama sprostá) seřval, že to držím jako vocas a měla jsem se radši držet plotny! D8 rozum, že v osmnácti jsem z brekem utekla z auta a pak kvůli tomuto hňupovi první zkoušky neudělala - teprve když jsem si zaplatila prá hodin navíc a s jiným, klidnějším učitelem, najednou to šlo a jízdy byly v pohodě. Stres dělá fakt hodně a tak mladý člověk si většinou na hulvátské chování nestěžuje. Pak jsem se odstšhovala do města a tam jsem auto dlouhých deset let nepotřebovala. Až předloni jsme kvůli pohodlnějšímu cestování s dítětem a zvířaty pořídili starší auto. Moc mně pomohlo, když jsem si před opětovným usednutím za volant udělala pět kondičních jízd a naučila se jezdit v městské dopravě. Sem tam nějakou kondiční jízdu všem vřele doporučuju, je fajn si poprvé, bez rodiny a ještě se zkušeným učitelem vyjet do nějakých frekventovaných míst, zorientovat se ve značení, podívat se, kde se eventuálně dá zastavit - když v autoškolovém autě člověk náhodou udělá botu, nic ho to nestojí.
 bromelie 


Re: nebojte se 

(12.4.2008 21:18:39)
TAky po mně instruktor po zařazení trojky místo dvojky řval "Moravcová vy jste magor, vy se to nikdy nenaučíte". Nakonec mi pomohl u zkoušek a řekl, že ví u koho si to může dovolit :-)). Řízemí mě moc baví, ale v zimě po jednom uklouznutí na ledě a několika hodinách mám strach :-(. Už je to deset let, ale ta památka je snad živější než byla tehdy. Možná je to tím, že vozím dva poklady. Nejvíc jezdím u rodičů na vesnici, ve městě auto moc nevytahuji, neboť většinou pak není kde zaparkovat :-(, to je na tom největší stres, že budu s děckama jezdit kolem dokola a pak stejně zaparkuju dva km od domu a ještě doma dostanu nadaný :-(.
 Molly. 


Řídila bych ráda... 

(4.4.2008 14:40:09)
Máme auto, kterým můj muž jezdí do práce. Já to mám do práce 200 metrů, bydlím v malém městě, pohybovat se můžu pěšky i s budoucími dítky. Řidičák mám tři roky, tři roky jsem za volantem neseděla. Proč? Udělala jsem jízdy až napotřetí, ale i tak si myslím, že jsem nebyla úplně strašná. Každopádně mého muže to vyděsilo a rozhodně mi auto nechce půjčit. Prý že je naše jediné, na nové nemáme, potřebujeme ho. Chce mi koupit nějaké staré za pár tisíc, které můžu rozbít (nejsem typ, který by sám od sebe rozbíjel auta) a které bude menší než naše dvoutunovka. Musím se prý naučit reagovat na provoz a podobně. Já ale další auto nechci! Znamenalo by to další investice, povinné ručení, zbytečný benzín...no hrůza.
Jednou se ale opravdu naštvu, chytnu chlapa pod krkem a rozkážu mu, ať mě zaveze na prázdné parkoviště, kde bych mu mohla ukázat své umění :-) Nejsem blbá, jenom se do řízení potřebuju po té době zase dostat...a nikdo nemá odvahu mi půjčit vůz.
 Katka 
  • 

Re: Řídila bych ráda... 

(4.4.2008 14:52:34)
Už sem to napsala výše, ale jakým právem ti tvůj muž nechce půjčit váš společný majetek? To není o tom že by se bál že ho rozbiješ, ale spíš nechce abys uměla řídit. Kdyby chtěl, bude tě do toho povzbuzovat a pomůže ti. Chlapi v čechách jsou na tohle fakt jetí, myslí si že auto je "jejich" a prostě ho "nepůjčí". Řekni mu, že mu nepůjčíš ledničku a jídlo v ní.Já sama mám chlapa skvělého, auto si bere kdo potřebuje a není problém, naučil mě jezdit. Ale někteří macho fakt stojí za to.
 Molly. 


Re: Řídila bych ráda... 

(4.4.2008 15:02:01)
No, ono to auto je opravdu jeho, ještě nejsme manželé :-) Nicméně si nemyslím, že by mi nechtěl dopřávat svobody. Já to auto nepotřebuju k běžnému životu vůbec, chtěla bych řídit třeba sem tam když pojedem na nákup nebo na dovolenou. A proto chci znovu řídit. Párkrát za rok, když vyrazíme někam dál, bych se i projela na nějaké rovné silnici, aby si muž odpočinul.
Nevím, jak bych to napsala srozumitelně. :-) Já auto nepotřebuju, ale když už mám řidičák, ráda bych ho někdy využila a třeba k rodičům jela jednu část cesty. Není to nutné, ale chtěla bych :-)
 MSteflova 


Re: Řídila bych ráda... 

(4.4.2008 14:54:13)
MollyW, pokud by manžel chtěl, vezme tě jezdit někam za město a s řízením ti pomůže.
Připomíná mi to mého tchána - nechtěl tchýni půjčovat auto, ale teď jí ho půjčuje syn a tchýně se rozjezdila. Samozřejmě k nevoli tchána, který jí tu svobodu dopřává jen velmi nerad. I malé dítě si dovede představit, že jezdit se člověk nenaučí bez řízení. Bohužel je spousta chlapů, kterým dělá dobře, že na ně ženušky čekají doma u plotny a nikde netrajdají.
Pouze inteligentní(či vypočítaví)muži si dokáží domyslet, že pokud jejich protějšky řídí, tak i oni na tom vydělají. Zařídíme si nákupy, doktory a odtrpíme rodinné návštěvy i bez nich :-
 DENISA 
  • 

Re: Řídila bych ráda... 

(5.4.2008 0:19:53)
Tvuj prispevek mi pripomina me rodice. Kdyz se pred 35 lety brali, otec me matky jim koupil auto. Mama v te dobe umela dobre ridit, deda ji to naucil, ale jeste nemela ridicak. Muj otec ji ho zakazal udelat a to auto ji nikdy nepujcil, co kdyby ho rozbila, ze?. Dobry co? Doba se snad za tech par let zmenila, ale jak vidno, stale se najdou pobodni "silaci", ach jo.
 Kačislava 


A co kondiční jízdy? 

(6.4.2008 15:25:22)
Manžel mi také nechtěl půjčovat auto, tak jsme si v autoškole zaplatila kondiční jízdy. Jednak je to bezpečnější (auta z autoškoly mají druhou brzdu i spojku), jednak instruktor viděl už leccos a je za to placený, takže se nerozčiluje. Trénovat na parkovišti se dá maximálně couvání, s opravdovým provozem to nemá nic společného - fakt kondiční jízdy vřele doporučuju!
 macerno 


Jezdit, jezdit, jezdit 

(4.4.2008 15:06:50)
Řidičák mám od 18 a pak sedm let pauza, protože můj otec i bratr jsou přece muži a muži řídí rádi a lépe. Pak jsem potkala svého muže, který nedovedl pochopit, proč si od něj nepůjčím auto a nezajedu za mamkou do druhého města, proč se bojím vyjet s autem zaparkovaným mezi dvěma jinými s třiceti centimentry na každé straně (kam ho předtím zaparkoval on), proč ho na dovolené v noci (uprostřed opuštěné krajiny Sicilie) nenechám vyspat kvůli takové hlouposti, že z ničeho nic končí silnice srázem a dál už je kolem jen jakési bahno a bagr, nebo už hodinu jedu na jedničku a stále zastavuji a rozjíždím se v poledním parnu v koloně v tříproudu... Dnes vozím dvě berušky a ta tříletá mi při parkování radí a vtipně komentuje, když zajíždím na více pokusů, a má radost, když mi to jde hned. Nejsem skvělý řidič, ale jezdím bezpečně a vím, že z bodu A do bodu B prostě dojedu:-)
 MM, 2 kluci 
  • 

Zaráží mě... (několik úvah) 

(4.4.2008 15:56:09)
...pokaždé znovu, jak mnoho žen má řidičák, ale neřídí!

Myslím, že jak zaznělo v příspěvku nad mým, jde o to prostě jezdit bezpečně (což myslím že je můj případ) a přitom nedělat z toho takovou "vědu". Vím ale naprosto přesně, o čem tu píšete, sama to znám, tu nejistotu a všechno... - ALE:

Došla k závěru, že to je také hodně o tom, že my ženy jsme často až přehnaně sebekritické, řešíme taková ta "co by kdyby" (což je na druhou stranu samozřejmě dobře - mít pocit zodpovědnosti, ale všeho s mírou - když to člověka zablokuje, je to už moc), necháme se sekýrovat... atd.!

Všimly jste si někdy, že spousta mužů také neumí kdovíjak řídit? (A to te´d nemyslím jen ty hulváty na silnicích, jejichž neschopnost a nezpůsobilost sedět za volantem volá do nebe.)

Ale oni to ti chlapi prostě neřeší, naopak ještě "machrujou" , tváří se suverénně a proto nám přijde jak jsou dobří! Ve skutečnosti často vůbec nejsou, jak jsem zjistila. Schválně si na to někdy dejte pozor a všímejte si jak kdo řídí! Zjistila jsem, že opravdu často to není nic moc, ale většinou chlap nebere to, že např. nezaparkuje na poprvé, jako nějaké své selhání, prostě to srovná a hotovo - zatímco žena si hned myslí jak je hrozná řidička a hroutí se jí svět.

Neznám chlapa s řidčákem, který by jen kvůli tomu, že nějakou dobu neřídil, prohlásil že už řídit nikdy nebude, a spoléhal by se v této věci už jen výhradně na manželku/partnerku. Tak proč to naopak děláme my ženy?!?

Jen příklad: Můj manžel opravdu není žádný "macho", ale i u něho jsem zaznamenala tendenci k machrování a to v situaci, kdy jsme na tom oba byli fakticky stejně - začali jsme znovu řídit po letech, co jsme neměli auto, a já jsem na tom zpočátku byla dokonce líp (asi protože jsem občas řídila u našich) a byla jsem si jistější než on. Rychle mu ale otrnulo a brzy se choval, jako by nidky nic jiného nedělal a ještě mohl ostatním (mně) radit. Ale už jsme si to vyjasnili ;-).

Myslím že bychom si my ženy neměly nechat líbit takové to "kafrání" mužů do toho, jak řídíme. My máme pravidlo, že kompetence je u toho kdo řídí, komentáře jsou přípustné jen na vyžádání ;-). Občas si to musíme navzájem připomenout ale celkem to jde. (Ale já bych ho při nejhorším klidne vyzvala ať si vystoupí, a on to nejspíš ví...)

Já nemám v řízení žádnou velkou praxi, neřídím moc často, po Praze jezdíme raději MHD (je to rychlejší, žádný problém s parkováním, máme kupony), zato na výlety a na dovolené jezdíme autíčkem - a vždy si to užijeme oba, manžel i já. Střídáme se napůl a někdy se vyloženě těším, jak to na dálnici rozjedu (i když to samozřejmě nepřeháním(e) - ale od té doby co už nemáme škodovku 105, ale jen 5 let "mladého" Nissana, je to prostě parádě jet tam, kde to jde, těch 130, v Německu i 140-150 a vychutnat si to :-))...

Řidičkám zdar!!!
(Možná by poměrům na našich silnicích prospělo, kdyby řídilo vič žen - každopádně trochu toho citu pro zodpovědnost a ohledy na druhé by nebylo od věci... :-))
 watanaki 
  • 

Re: Zaráží mě... (několik úvah) 

(4.4.2008 16:30:40)
Ještě mne napadá: moje máti jezdí docela dobře a můj otčím taky. Přesto řídívá spíš máti. Důvod je, že máti je prakticky abstinent, kdežto otčím si rád dá jedno pivečko nebo pár deci vínka a ještě se vychechtává kamarádům, kteří řídí sami, jak jsou blbí, že si nedají s ním. Kdyby prý měli ženskou co k čemu a nepodělávali se strachem o kus blbýho plechu, tak by si aspoň to pivo mohli dát.
 Blanimour 


Jinak neznamená hůř 

(5.4.2008 23:33:22)
Když jedu s jakýmkoliv chlapem v autě, často slýchám hlášky typu "ten teda jede, to určitě musí být ženská". A ona je to většinou pravda! My ženy prostě od přírody řídíme jinak než chlapi. Jenže proč by zrovna ten náš způsob měl být špatný? Jenom proto, že řidičů je víc než řidiček?
Mužům například často vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když ženská ručkuje po volantu. Já se to sice snažím trochu eliminovat, ale jen do určité míry. Připadá mi to totiž mnohem jistější, než takové ty mužské "výkruty a překruty", kdy volant drží značnou dobu jen jednou rukou. Nebo mi manžel často vyčítá, že když se dostanu do problematické dopravní situace, tak zpomalím. Asi je to typicky ženská reakce. Ale co je na tom proboha špatně?! Chlap možná zrychlí, aby z problému ujel. Pravda, nebrzdí tím tolik provoz, ale podle mě riskuje mnohem víc.
Moje máma si dělala řidičák v 56 letech. Z mužského pohledu řídí příšerně. Ale jezdí. Pomalu a bezpečně. A bojím se s ním mnohem méně než s otcem.
Pro všechny, které mají s řízením problém, je tu tedy jedna rada: nebojte se jezdit po svém. Proč by zrovna chlapi měli určovat, který styl řízení je ten správný?
 Petra Neomi 
  • 

Re: Jinak neznamená hůř 

(6.4.2008 0:28:56)
Mno, když jedu a někdo se přede mnou chová divně, tak je to v 90% chlap :) To ostatní jsou takové kraviny.. každej ručkuje, když má staré auto a slabý posilovač, nebo posilovač chybí a přijet do složité situace a zrychlit? To bys v Praze udělala jen jednou a už by se mačkaly plechy. Nevím, všechny tyhle věci mi připadají jako buzerace pro buzeraci. Vedle kohokoli si sedneš a začneš mu do řízení mluvit, za chvíli znervozní. Taky mám ten sklon, třeba mám pocit, že přítel blbě řadí, ale je to nesmysl. Nervozní řidič to spíš někam práskne.
 Radka,Honzik-20mesicu,pupik-3mesice 
  • 

to rizeni... 

(4.4.2008 17:20:06)
diky vsem za reakce, vymluvy meho manzela uz me taky stvou..ale mam ted pocit,ze uz mam naladu na to se "nedat". On nevi,jake je to jet sice jen obcas s kocarem vlakem a autobusem. Takze si dupnu. Ale predstavte si,ze on radsi pojede k tchyni na navstevu,nez aby me nechal ridit samotnou - coz na jednu stranu ocenuji - ne ze bych mela mamku "neprijemnou" tchyni. Ale kazda me neco do sebe. Diky moc za podporu
 Lizzie 


Řidičák 

(4.4.2008 17:55:10)
Řidičák dosud nemám, ale plánuju si ho pořídit - až bude čas a peníze. Pochybuju, že bych se bez něj později obešla..
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Řidičák 

(5.4.2008 13:23:46)
Obešla, pokud nebydlíš v Dolních Kotěhůlkách. ;)
Mám řidičák od 17ti let (napoprvé, ale přiznám se, že ani neznám vyhlášku) a nejezdím. Ne že bych se bála řízení jako takového, ale ad jedna fakt nemám důvod a ad dvě velice špatně vidím - v řidičáku mám pochopitelně "brýle nutné" a brýle nenosím - a s nemocnou nohou bych v některé dny ani neumáčkla brzdový pedál. :-)
 Lizzie 


Re: Řidičák 

(5.4.2008 21:20:30)
Monty,

já mám takový hloupý pocit (přestože na vsi bydlet nechci a už vůbec ne v nějakém zapadákově), že by mi ten řidičák chyběl, ale je fajn, že se bez něj obejdeš..tedy, že ho nepotřebuješ akutně k životu. A to působíš dost akčně.
Vyjma času trochu řeším i autoškoláky - někteří jsou pěkní prevíti a představa, že budu sedět v autě s nějakým pakem (jo, působí to expresivně..ale znala jsem jednoho velkého trotla) se mi vůbec nezamlouvá.
 olin 
  • 

bez auta je těžké žití 

(4.4.2008 21:02:23)
na konci radvanic ve stoletém domě s výhledem do lesa a se 4 dětmi ,je opravdu těžké žití i pro ty nejzarputilejší romantiky,takže ještě jedna gratulace k úspěšným zkouškám a mnoho štastných a hlavně bezpečných kilometrů přejí iveta a olin
 Věra 
  • 

Díky 

(4.4.2008 21:55:53)
Děkuji za přispěvek, taky se na to chystám a mooooooc se bojím. Tohle povzbudí.
 Petrajda 


Taky váhám, co s tím mým řízením 

(4.4.2008 22:50:40)
Tak já se hlásím do klubu dysřidiček a těch, kteří se dlouho obešli bez auta. My ještě s prvním děckem první rok a půl jezdili všude vlakem. Teď máme druhé dítě a manželovi nedávno dali auto služební, takže zase nemáme potřebu kupovat další auto vlastní. Na delší cesty se vozíme autem - jen mi nejde do hlavy, co máme vždycky věcí, jak se nám to dřív všechno vešlo do batohů. Na zádech batohy, před sebou kočárek, ale v pohodě.

Já řidičák mám (napodruhé:-), ale nikdy jsem neřídila a ráda bych začala, jenže to manželovo služební nesmí řídit nikdo mimo určité zaměstnance firmy. A manžel sice pořád říká, že se tomu stejně nevyhnu a budu muset začít, ale tohle služební auto mi půjčit nechce, to by radši koupil něco dalšího. A já nevím, jestli si to další auto pořizovat, jednak nevím, jestli toho řízení budu vůbec schopná (navíc s dětmi za zády), i když bych ráda, jednak ho až tolik nepotřebujem, když můžem jezdit tím služebním, tak abychom do dalšího auta jen necpali peníze.
 Darka 4+1 
  • 

Moje auto 

(4.4.2008 22:53:42)
Naše auto je napsané na mne. Původně jsme ho nikdy nechtěli, protože jsme (hlavně manžel) zaměřeni spíše ekologicky. I se čtyřmi dětmi jsme vždy jezdili všude vlakem, v nejnutnějším případě autobusem. Na dovolenou pak patřičně ověšeni batohy, spacáky apod. Ale nikdy neříkej nikdy. Stalo se, že k nám do rodiny přibyl tříletý prcek s dost těžkým tělesným postižením a já s ním musila jezdit po lékařích, do spec. pedag.centra apod. Vlaky a autobusy vždycky nejezdily podle našich potřeb a kočárek překážel, kluk špatně chodil a byl dost těžký a tak jsem se rozhodla udělat si v 45letech řidičák a koupit auto. Manžel říkal: Udělej jak myslíš! V autoškole se na mě dívali jak na babičku (kterou jsem se již brzy měla opravdu stát), co se na stará kolena zbláznila. Zkoušky proběhly bez problémů, ale já se i potom tak strašně bála! Nevěděla jsem nikdy, kde na té silnici přesně jsem a když se proti nám řítilo nějaké auto, měla jsem panický strach a chuť zastavit a skočit i s klukem do příkopu. Manžel byl věčně v práci a za volant se mu moc nechtělo, tak se mnou zprvu jezdil můj zeť nebo kamarád, někdy z nouze i tatínek, který měl řidičák jen na motorku. Ale jen když jsem v tom nebyla sama. Vždy, když jsem potřebovala jet dopoledne někam, kde jsem ještě autem nebyla, byli jsme si to vpředvečer spolu projet. To, že jezdím, se nejvíce líbilo prckovi. Hrozně to prožíval, radil mi, když jsem se rozjížděla se zataženou ruční brzdou a hlavně chtěl, abych předjížděla každého, kdo se octl před námi. Někdy jsem na něj musela i křiknout, jak mně to jeho hecování nervovalo. Pak šel do školy, a protože ho v našem městě nechtěli na základku přijmout, musila jsem ho denně vozit do sousední vesnice do malotřídky. V zimě jsem se v noci někdy budila s hrůzou a koukala oknem, kolik toho nachumelilo. Ale protože nebylo zbytí, vyjezdila jsem se. Kromě školy to byl i pravidelný plavecký trénink, koně a později i cesty za kamarády, protože to všechno jsme u něj chtěli podporovat. A dnes, přestože to není žádné moje hobby, mám už najeto hezkých pár kilometrů. Jen do velkých měst bych si asi netroufla. A když někam jedeme s manželem, sedá si on automaticky na stranu spolujezdce, i když má řidičák od mládí a v práci měl volant v rukou denně. Jestli se má koupit plyn, nebo kdy se budou měnit pneu, olej a pod, mám na starosti já, protože on to auto přece nepotřeboval ani nechtěl.
Tak jen odvahu, všechno se to poddá!
 Lucie 
  • 

Re: Moje auto 

(5.4.2008 10:22:08)
Při pročítání všech těch milých příspěvků mi to nedá,abych nezmínila jednu malou modrou knížečku s názvem JÁ ŘÍDÍM -aneb "cesta životem ve svém vlastním autě" od Zdeňky Jordánové.Mě osobně knížka velice pomohla uvědomit si některé věci.Zkuste se na ní podívat a uvidíte jestli osloví i vás.
Krásné cesty autem...i životem.:-)
 DENISA 
  • 

Autofobie 

(5.4.2008 0:36:56)
Mam na vas dotaz: Je mezi vami nekdo, kdo se strasne boji v aute? Tim neminim jen jako ridic, ale i kdyz se veze. Predesilam ze mam ridicak 15 let, v 18 to byl muj nejvetsi sen vlastit auto,jezdim dobre, musim jezdit temer denne a nikdy jsem nezavinila nehodu a nikdy jsem nebyla ucastnikem vazne nehody, a nikdo z nasi rodiny se na silnici nezabil. Presto se na silnici posledni dobou strasne bojim. Pripada mi to tu jako dzungle, pripada mi, ze polovina naroda nema pud sebezachovy a kdyz si rano prectu pri snidani noviny a doctu se, jak je to uzasne ze za prvni 3 mesice tr. se zabilo JEN 200 lidi, tak jsem z toho na prasky. Pripada mi, ze za chvilku se svoji fobii nebudu jezdit na vylety, k rodicum, za prately, kdyz nekam jede sam manzel, tak jen doma sedim a bojim se, jestli se vrati. Dite s nim radeji ani nikam nepoustim a kdyz jedu sama, tak vidim v kazdem aute nebezpeci a celou cestu myslim na to, co se muze stat. Jsem jenom ja nenormalni, nebo je na tom nekdo obdobne?
 Irena Fialová 


Re: Autofobie 

(5.4.2008 23:50:18)
Tak ti musím napsat, že bohužel tohle je přesně můj problém s tím, že já prostě neřídím. Já si představuji, že svoje milované šputny můžu vážně zranit, nebo je nadosmrti udělat nepohyblivými, mrzáky apod. Takže jsem tak vystresovaná, že raději vymyslím jiný "plán dne", kam se dostaneme pohodlně pěšky. Navíc manžel, ten z kategorie "macho", mi dává patřičně pocítit jaký je pán důležitý,a jakjsem na něj odkázaná. Náš velký rodinný vůz jej vozí pohodlně do práce, občas někoho sveze, aby ten chudák nemusel chodit pěšky...Já se musímdoprošovat o jeden nákup za týden, kdy ale se 100procentní jistotou nikdy nepřijde v domluvenou hodinou. Pokaždé je to iná výmluva, já vytočená, naštvaná. Samotné nakupování - horor. Je otrávený, neustále je mu horko, ptá se proč a co kupuju, a hlavně a%t už jedem, protže je tam blbej vzduch. Mluvím pouze nákupu potravin. Bydlím na vsi, takže jsem zcela na něj odkázaná jak ta pipina. Zatím spíš než o řízení auto přemýslím o rozvodu, ale to je jiná kapitola. Jisté je, že mě se auto kupovat nebude, je to drahé, a navíc já potřebuju rodinné auto - 3 autosedačky, a prý nám jedno stačí. Vždyt nás stejně všude vozí...
No, držte mi palce, zatím si opakuji vyhlásku:(
 DENISA 
  • 

Re: Autofobie 

(6.4.2008 0:14:46)
Fialinko, jses jiny pripad, ty se bojis ridit, ja se bojim na silnici. Bojim se, kdyz ridi manzel, do autobusu, kteri casto ridi 19ti leti debilove, bych kor nevlezla, takze ja ridim proto, ze se bojim ostatnich ridicu jeste vic. U sebe si porad rikam, ze jezdim pomalu a opatrne, mam hodne najezdino a jsem ostrazita. Ale samozrejme jezdim a jeste k tomu casto, protoze bych nemohla vylezt z baraku a umreli bychom hlady (manzel je treba mesic na sl.ceste). Jestli chces opravdu neco ve svem zivote zmenit, tak zacit ridit je jeden z prvnich kroku. Kdyz se divam kolem sebe, tak vidim, ze kazda zena co neridi ma doma autoritativni typ muze. Auto je moc dobra cesta k emancipaci a protoze ja jsem to videla u nasich (viz muj prispevek vyse, jak otec matky nasim koupil auto a muj otec ji ho nikdy nepujcil), tak jsem uz v 18 z nasetrenych penez koupila popelnici, protoze jsem to povazovala za prvni velky krok k nezavislosti. Mela jsem doma doslova peklo a hodne jsem si davala pozor pri vyberu partnera i na jeho nazor na tuto vec. Ale nemuzu rict, ze by mi do toho manzel nekecal a na silnici me nevytacel svyma radama. Zacni ridit a to HNED a upozorni manzela, ze auto je ve spolecnem jmeni manzelu, takze on pojede zitra do prace busem, protoze ty musis na nakup.
 macerno 


Řidičky vs řidiči 

(6.4.2008 8:32:34)
Muži, kteří tvrdí, že ženy řídí hůře než muži, používají berličku o rozdílnosti mužských a ženských mozků při jakékoliv činnosti, kde by rádi dostali "více bodů" bez ohledu na své schopnosti. Vždy totiž budou vypadat jako velcí šikulové, když za nimi budou ještě téměř všechny ženy:-). Takoví pánové pak masírují sebevědomí žen v okolí hláškami na jejich "nedovednosti" a ony jim pak vytočené a znervozněné nahrávají tím, že se hůře soustředí a odvádí svou pozornost jinam místo toho, aby přemýšlely nad řízením (případně jinou činností) a řádně vyhodnocovaly pro danou činnost potřebné informace. Znám málo žen, které vynaloží tolik energie na to, aby muže nebo jiné ženy přesvědčily o tom, že něco (všechno) dělají lépe než oni.
 Fandan 


Re: Řidičky vs řidiči 

(7.4.2008 7:56:33)
"Vždy totiž budou vypadat jako velcí šikulové, když za nimi budou ještě téměř všechny ženy" - to je docela vtipne :-D. Jinak ja osobne nemam rad takove to deleni na muze vs. zeny za volantem. Moje mama je bez diskuze mnohem lepsi ridic nez tata a rekl bych, ze i mnohem lepsi ridic nez 90% ridicu na silnici. Moje zena jezdi kazdy den a rozhodne neni spatny ridic. Pravda, moje sestra je traged, ale to ma po tatovi :-). Ono to chce tak rok, dva jezdit a potom clovek uz neco za tim volantem umi. Jinak, jestli se nemylim, tak na tom malem obrazku na zacatku clanku sedi ta slecna na Porsche. Tak s tim bych prvni jizdy moc nezacinal ;).
 Kotrmelec 


řidičák 

(6.4.2008 13:49:48)
Já řidičák taky mám,ale už nikdy jezdit nebudu.Při své druhé jízdě jsem auto obrátila na střechu,jen zázrakem se nikomu nic nestalo.Raději půjdu 100 km pěšky než sednout za volant.Bojím se i jako spolujezdec.Sobě bych možná věřila,ale děsí mě ostatní piráti silnic,co si dělají za volantem co chtěj.Autobusem nebo vlakem je to časově náročnější,ale všechno se dá když se chce
 Dana a Viki ( 01/04) 
  • 

Ženský nevzdávejte to!! 

(6.4.2008 22:16:57)
Tak za prvé Vám všem držím palce, abyste jednou ten řidičák zvládly. Teprve pak pocítíte "tu volnost a neomezenost" před neustálým dožadováním, že někam potřebujete. Já to znám naštěstí jen z doslechu. Řidičák mám od svých 18ti let a jezdím a jezdím. Původem z Prahy, již 8 let spokojenou "vesničankou", která prostě nastartuje vlastní auto ( manžel má svoje), naloží dítě ( případně další....psa, kocoura) a jedeme: nakoupit, na plavání, na výlet, do města..... ještě na MD kdykoliv a kamkoliv. Teď se to kdykoliv trochu omezilo, ale zase jezdím autem do práce. Ne, že by se tam nedalo dostat vlakem, ale finančně to vyjde stejně a jsem "pánem svého času". Nedovedu si představit, že bych čekala, až se manžel vrátí z práce a pak někam cestovala.
Takže ženský vydržte, jde to, trénujte a nebojte se. Držíme palečky.
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: Ženský nevzdávejte to!! 

(7.4.2008 9:56:40)
Tak jsem si přečetla pár příspěvků,jsem ráda,že v tom nejsem sama,ale na druhou stranu mě to ani nepovzbudilo sednout do auta a jet.Já bych totiž potřebovala vjet do ulic,ale bez žádnýho provozu:-)bez aut,bez chodců:-)a celej den trénovat rozjezdy,parkování,jak tu některá z váspsala,že najednou neví co udělat dřív,když vjíždí na křižovatku:-)atd atd...ženský jsou dobrý opravdu v tom,že zvládaj dělat milion věcí najednou(vařit,prát,krmit dítě,žehlit,u toho dělat domácí úkoly třeba se starším dítětěm,mezitim uvařit kafe manželovi,telefonovat kamarádce..no znáte to,tak proč probůh to takhle nefunguje i v autě????mě by vážně zajímal názor odorníka na tohle.Jak jsem psala o příspěvek výš,při kondičkách katastrofa,vyhozený peníze,byla bych na tom líp,kdybych sedla do auta a jela sama..řekl mi,že tak do dvou let ze mě bude průměrnej řidič,když teda budu řídit denně....povzbuzující co?:-)a že si sice zničim spojku,ale dostanu se z místa na místo:-)


jinak jsem jednou musela poprosit souseda,aby mi zaparkoval,ten se usmíval,jako že to chápe(prostě ženská no:-)a u benzínky jsem místo za 200 natankovala za 20 a ten chlápek se mohl potrhat smíchy,když jsem se dvila,že chce jen dvacku:-)

plno kamarádek se mi nabízí,že bude jezdit se mnou,ale to já nechci,mě spolujezdec-řidič znervozňuje


a taky se bojim dost parkování,jak jste se to probůh naučily?????tady není místo a když,tak je to na milimetry a to nezvládnu ani náhodou,auto přede mnou a za mnou by byly zdemolovaný:-)

no nic,dál budu jezdit mhd,dál budem chodit se synem všude pěšky(je jaro:-)a další výmluvy a další výmluvy......:-)

hezkej den
 Fandan 


Re: Ženský nevzdávejte to!! 

(7.4.2008 10:53:52)
To s tim tankovanim nic neni, to se muze stat. Moje znama si koupila diesel a kdyz sla poprve tankovat tak si stoupla tam, kde normalne tankuji jenom nakladaky. No a nez prisla na to, ze ta pistole je jaksi trosku vetsi a u osobniho auta to proste do te dirky na tankovani nedas tak si postrikala pulku auta naftou :-D. Myslim, ze kdyz za tu naftu platila byla to vetsi sou. Jinak neves hlavu. Spojku u prvniho auta zhuntuje spousta lidi (muzes koupit automat) a rok, dva je opravdu potreba na to, aby se clovek stal prumernym ridicem. Ono jak se rika, zadny uceny z nebe nespadnul.
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: Ženský nevzdávejte to!! 

(7.4.2008 11:12:41)
Františku díky za povzbuzení:-)já ani nevěděla,že je vyhrazený místo na tankování jen pro náklaďáky:-)))takže by se mi to časem stalo určitě taky....:-)
Můj problém je hlavěn v tom,že jak se mi v autě nevede(chípne mi to,hned se nerozjedu)tak zmatkuju,znervoznim a je to v pr....chybí mi ten klídek a nadhled.Taky se mi stalo několikrát,že parkuju a za mnou kolona troubícíh aut,no a pak v klidu zaparkuj....takže jsem znova objela celej blok,vrátim se na původní místo a znova parkuju a znova kolona aut za mnou:-)nebo už je to místo zabraný....takže vlastně hodinu nedělám nic jinýho,než že parkuju:-)absolutně vyřízená,zdrcená,spocená,nervozní.Když mám čas,koukám z balkonu jak ostatní parkujou(hlavně na ženský)a prostě pro mě je tohle asi nad mý možnosti:-)Nejsem technickej tip,nechápu souvislosti v autě,jak se co děje a proč.Zaráží mě,že dřív jsem v pohodě jezdila a teď mám asi nějakej blok nebo co.Automat je o kolik dražší?uvažujem,že koupíme pro mě nějaký autíčko,který by sneslo všechny ty moje začátečnický chyby,chci něco malýho,nejlépe angličáka,abych zaparkovala:-)ne dělám si srandu,ale jaký auto je pro mě asi tak nejvyhovující?jestli se teda k tomu dokopu,tak budu hlavně vozit syna,tak mi jde i o to,aby bylo co nejbezpečnější,díky za rady
 Margot+1 


Re: Ženský nevzdávejte to!! 

(7.4.2008 16:43:57)
Byla jsem na tom podobně - potily se mi dlaně jenom při pomyšlení, že mám někam jet a všemožně hledala důvody, jak se řízení vyhnout... A pak jsem se prostě rozhodla - koupili jsme auto jenom pro mě a od té chvíle jsem si autobus zakázala. Tak čtyři, šest týdnů to bylo opravdu sebepřekonávání, před každou cestou jsem si v duchu prošla všechny křižovatky i možnosti parkování, ale pak se to najednou zlomilo a šlo to - řekla jsem si prostě "nějak si poradím". Ta svoboda, kterou člověk získá, je opravdu obrovská - a navíc - piju teď mnohem míň alkohol, protože jsem pořád někde autem, což má pozitivní vliv na zdraví! ~k~
 Dana a Viki ( 01/04) 
  • 

Re: Ženský nevzdávejte to!! 

(7.4.2008 17:57:13)
Kamčo, já jsem naštěstí problém s parkováním nikdy neměla, ono to ani ve velkoměstě jinak nejde, to bys nazaparkovala nikde, ale kamarádka se učila parkovat mezi dvě plastové popelnice, které jí její milý manžel ještě barevně natřel, aby je lépe viděla. Dalo jí to práci, ale natrénovala to. I když je pravda, že když může, neparkuje do řady, ale tzv. popředu. Jde opravdu jen o trénink. Já měla roky Renault 5, což je prcek se kterým bys i do řady zaparkovala popředu, teď mám rok Ford Focus kombi, který je o dost delší a taky jsem chvíli neměla odhad. Držím palce, snad máš i doma "podporu".
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: Ženský nevzdávejte to!! 

(9.4.2008 9:18:45)
Dano díky za radu,to mě nenapadlo:-)je to dobrej nápad.U nás se parkuje opravdu špatně,skoro vždycky musíš zacouvat a to je pro mě nejhorší,ale budu trénovat.Doma mám podporu až moc,dá mi klidně klíčky a řekne jeď:-)dokonce ho podezřívám,že se mě chce tímhle způsobem zbavit:-))
díky za podporu všem,dám vědět až se do toho pustim,aby jste v ten den nevyjížděli do ulic:-)pa Kamila
 Věra 
  • 

Já také řidičák mám a nemám odvahu řídit 

(7.4.2008 11:09:15)
Já také mám řidičák a nemám odvahu řídit.Dlouho jsem měla řidičák bez auta.Teď je obojí.Připlatila jsem si jízdy.Abych molha na silnici.A stejně nejezdím.Když slyším manžela nabo tchána,jak nadávají za volantem na ostatní řidiče.Nebo když vidím,jaké jsou situace.Tak fakt nemám odvahu.Asi budu muset přehodnotit situaci.A začít uvažovat,jako když syn se učil jezdit sám do školy přes celou Plzeň.To jsem si myslela,že na něj nebude vloženo víc,než svými zkušenostmi zvládne.Tak to bude asi i se mnou!

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.