| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře

 Celkem 262 názorů.
 majdaleenka +07+11 


pohlazení po duši 

(29.2.2008 9:16:04)
Žlababo, děkuju za milý článek, přes smutný začátek je krásný, Ríša vyhrál na celé čáře a jistě Vám lásku dokáže i vracet, "spolubydlící" v porodnici odmítla amniocentézu při vysokém podezření na DS, malý ho opravdu má, ale ona byla stejně šťastná jako ostatní maminky... to mi připomíná, že bych jí mohla zavolat:o) Ta paní dr se asi snažila pomoci, ale moc se jí to nepovedlo, třeba jhednou budou medici mít povinné kursy empatie;-)
krásný den, majda.
 katka+katka 
  • 

Re: pohlazení po duši 

(29.2.2008 9:48:05)
jojo, kurzy empatie nebo respektu k rozhodnutí pacientky by se hodily zvlášť v ČR, tyhle kurzy by mohly být zaměřeny i na to, aby lékaři uměli v klidu vysvětlit pacientovi jeho stav a možnosti léčby bez toho, aby pacient měl pocit, že obtěžuje a vyžaduje úplně nesmyslné informace. Naštěstí moc nemocní nejsme, lékaře, ke kterým chodíme, máme skvělé. Ale na jednání na pohotovosti jen tak nezapomenu.
Pokud jde o testy v těhotenství a případné interupce je to jen rozhodnutí rodičů a nikdo by do toho neměl mluvit, protože starat se pak budou právě ti rodiče. Já jsem třeba všechny testy podstoupila a naštěstí v dobrým výsledkem, chtěla jsem vědět, jestli je Katka v pořádku. Pokud by nebyla, je pravděpodobné, že bych interupci podstoupila. Samozřejmě, že péče a výchova handicapovaných dětí je náročnější, mě spíš děsilo, co by se stalo, až bych tady já s manželem nebyla (nejsme nejmladší rodiče).
 Ewulka& 


Re: pohlazení po duši 

(21.3.2008 14:07:35)
Krásný článek. Děkuji. Na amniocentézu jsem byla štvaná při obou svých těhotenství, že je tam podezření na "něco". V obou případech jsem odmítla, také jsem byla za tu nezodpovědnou, špatnou...Ani jedno z mých dětí nebylo postižené a já svého rozhodnutí nelituji. Ušetřila jsem si spoustu stresu a nervů, píchance do břicha, jen nemocnici jsem nedopřala těch asi 100 tisíc, které by si za dvě amniocentézy pojišťovně vyúčtovaly (za každou 40-50tis. Kč. Holt, i tu je byznys:(. Maminky, prosím řiďte se svým citem a intuicí a nenechte se nikdy do ničeho tlačit! Pěkný den všem.:-D
 arsiela, 


Re: pohlazení po duši 

(29.2.2008 14:17:45)
díky za pěkný článek.Sama mám dítě s vrozenou vadou srdíčka.Vytáčelo mě,když doktorka v porodnici konstatovala,že je škoda,že se na to nepřišlo dřív.Že jsem se mohla rozhodnout,rozhodnout o čem?Prostě je to moje dítě,je to můj "pan brambůrka" jak mu důvěrně říkám.Kromě srdíčka,má neurologický nález,v bříšku opačně orgány.Ale žije,směje se na svět i na přístrojích kouká po sestřičkách a pusu od ucha k uchu.
Často slýchám,já bych to nezvládla.Ale zvládla,prostě jiná možnost,než to zvládnout neexistuje.
Patent na zdraví nemá nikdo.První syn se nám narodil zdravý a problémy s ním začali až ve škole,sice ne fyzického rázu,ale specifické poruchy učení a lehká mozková dysfunkce - to dokáže taky pěkné věci a rodiče zaměstnává.
Ale prostě jsou to oba moje děti,které miluji bez jakýchkoli podmínek.Kdo jiný by je měl milovat takové jaké jsou, než rodiče.
Jsem šťastná za "pana brambůrku"raduju se z každého byť nepatrného pokroku,z každého deka,které přibere.Pro ostatní jsem občas cvok.
Jediné co mi chybí je podpora manžela,ale asi nemůžu mít všechno
 Darja 
  • 

Re: pohlazení po duši 

(29.2.2008 21:07:58)
Je smutné, že nemáte podporu manžela, protože kde potom jinde čerpat tu energii, kterou tak nutně potřebujete? Snad máte tu podporu někde jinde, přeji vám jen to nejlepší.
 veverka 
  • 

Re: pohlazení po duši 

(2.3.2008 23:01:21)
Milé maminky,jsou to opravdu krásné články, příspěvky!!dokážu se sama vžít do vašich situací.Jsou to cca 2roky,kdy mi oznámil pan doktor,že čekáme dětátko s DS.Bylo to pro mě hrozné zjištění,ale bylo to moje děťátko!O to horší to bylo,když mi dr.řekl,že každé takové mamince říká,že je jediná možnost,dát jej pryč!!hrůza.vždyť každý má právo na život.Ptáte se jestli bych jej dala pryč??NE!I kdybych měla zůstat sama,neudělala bych to.Ten pocit,mít jej v bříšku je prostě úžasný!
Držíme Vám palečky a jsme s Vámi.
pa pa Veverka,Jiřík 20m. a Ela 5,5m.

 Belatrix+A(10/09)+J(09/11) 


Re: pohlazení po duši 

(29.2.2008 16:31:38)
Hezký článek i zajímavé reakce. Vzpomněla jsem si při jejich čtení na jednu povídku. Je od autorky Ermy Bombeckové, napsala několik knížek rodinných příhod, tak si ani nepamatuju, z které to je.
Bůh v ní rozděluje děti. Jedné matce dá veselé dítko, druhé introvertní a pak tam má jednu sobeckou matku a rozhodne se jí dát postižené dítě. Anděl se ptá, proč zrovna sobecké matce dává postižené dítě. A Bůh odpoví, aby se naučila vděku, protože bude vděčná za každý úsměv, za každé slůvko, které je u zdravých dětí běžné. Tím nechci říct, že matky postižených děti jsou sobecké :-)
 Bellana 


Re: pohlazení po duši 

(29.2.2008 17:26:30)
Belatrix, já jsem ten příběh od Ermy Bombeckové (mmch moc pěkný) pochopila tak, že Bůh dal postižené dítě sobecké matce, protože ta "sobecká" se dokáže aspoň na chvíli od svého dítěte odpoutat, a vyhne se přílišnému sebeobětování :-)

Každopádně držím palce všem silným a úžasným maminkám jako je Žlababa.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: pohlazení po duši 

(29.2.2008 17:51:24)
Přesně tak.
 Kohnova 
  • 

Re: pohlazení po duši 

(29.2.2008 20:49:51)
Bela.: take se ale rika, ze cesty H.........y jsou nam skryty, temi cestami jsou mineny Jeho zamery. Cili vyvody te pani Erny, co a jak B.h zamysli, jsou prinejmensim sporne. Podle mne dokonce nemoudre.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: pohlazení po duši 

(29.2.2008 21:03:35)
Kohnová, já myslim, že to nebylo psáno jako informace, že takhle to funguje.

Ale bylo to napsáno opravdu dobře pro matky handicapovaných dětí - na diskusi "děti s poruchou komunikace" si to tu a tam rádi připomínáme :-)
Ona spousta lidí řekne, že matky postižených dětí obdivuje jak to zvládají, ale ty matky moc dobře vědí, že to taky leckdy nezvládají. A přečíst si jednou za čas, že když je člověk tu a tam sobec, nemusí si to vyčítat, protože to je dobrej způsob jak nevyhořet a fungovat i pro dítě dál, je balzám na duši.
 Kohnova 
  • 

Re: pohlazení po duši 

(1.3.2008 10:26:32)
Jena: ale jo, to nic proti, ja akorat jsem celkem hakliva, pokud se nekdo v ramci osobni volne tvorby ohani B..i vuli, nebo dokonce interpretuje uradky vecnosti. Zrejme je to asi tradicni vychovou, nevim, ale opravdu mi to vadi, citim to jako ukrutnou zpupnost, ano, nestydim se to rict, hrich :). Proste vzdycky muzes rict nap.: "podle mne se zenska, ktera umi myslet i jen sama na sebe, postara o hendikepovane dite lepe, nez sebeobetujici natura". Netreba si brat nebesa na pomoc, akorat to potom uz nema ten "transcendentalni" smak, oko se pritom neorosi. Jasne, o duse bychom si meli pecovat, jenze ne takhle. Muj osobni nazor, kdo ma Ernu rad, neberte me vazne.
 Bellana 


Re: pohlazení po duši 

(1.3.2008 11:17:50)
Kohnova, chápu, ale je to Erma ~j~
 Kohnova 
  • 

Re: pohlazení po duši 

(1.3.2008 12:22:25)
Nojo, fakt, pardon. Jsem ji mela za Ernu. To je aspon videt, jak ji nemuzu prijit na jmeno :).
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: pohlazení po duši 

(1.3.2008 18:22:17)
Kohnová, já v žádnýho boha nevěřim, takže to v tomhle směru beru jenom jako vytvoření literárního rámce pro to zásadní sdělení, který je tam uložený.

A je fakt, že to sdělení na mě působí hodně dobře. Zmiňovaný slovo "máma" jsem od našeho staršího slyšela poprvé když mu bylo 5 a i když jsem to nenazývala zázrakem jako autorka, prožívala jsem to hodně :-)

Když mám sama o sobě pochybnosti, uklidňuju se tim, že si nás syn vybral, protože právě takový nás chtěl, ale je fakt, že v sovislosti s našim zdravym dítětem jsem takhle nikdy nevažovala. Člověk asi potřebje mít pocit, že to má nějakej smysl. Že to naučilo spoustu věcí mě a manžela vidim denně, ale jakej význam to má pro dítě (krom toho, že to naše se viditelně načilo pokoře) ještě tápu :-(
 Kohnova 
  • 

Re: pohlazení po duši 

(2.3.2008 15:56:26)
Jeno: mne se to proste nelibi (uprimne, pripada mi to velmi slabe i literarne, ale hlavni vyhradu jsem psala v predchozim prispevku). Tim ale nehanim nikoho, komu se to libi, pokud ti to poskytlo neco hezkeho, je to daleko dulezitejsi, nez moje vyhrady. Znas Axel Munthe, Kniha o zivote a smrti? Zkus.
Zivot s hendikepovanym ditetem znam jen neprimo z pribuzenstva a pak jeste mam pritelkyni, ktera vyrostla jako sourozenec hendikepovaneho, netroufnu si vubec se k tomu vyjadrovat, jak je to pro me slozite.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: pohlazení po duši 

(2.3.2008 16:08:09)
Tak já od ní nic jinýho nečetla, čili co se týká literární úrovně, považuju zkopaný uvozovky apod. za chybu v překladu či přepisu a jsem v klidu :-)

Na rozsáhlejší filosofii nemám nervy - mam pocit, že věci jsou samy o sobě komplikovaný dost, a tudíž není důvod to komplikovat ještě víc.
 Kohnova 
  • 

Re: pohlazení po duši 

(2.3.2008 18:19:36)
Jena: Munthe neni filosofie, je to roman a myslim, ze pekny. Prave me to napadlo proto, ze pokud te takove veci oslovuji, ta knizka nabizi zpracovani podobnych temat, ale na podstatne vyssi (a hlubsi:) urovni.
 Stáňa a dva kluci 


Re: pohlazení po duši 

(29.2.2008 23:40:50)
TAky si myslím, že je to dost zjednodušené a mohlo by se to někoho i dotknout...
 & 


Pro upresneni clanek Erny Bombeck 

(1.3.2008 6:46:00)
Taky jsem spc. matka a clanek se mi moc libi. :o]

http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=298


Seciální matka
Vaše příběhy



Většina žen se stavá matkami spíše náhodou, některé si to zvolí, malá část výsledkem sociálního tlaku a pár z nich z tradice.

V tomto roce se jen ve Spojených státách stane téměř 100.000 žen matkou dítěte s postižením. Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak jsou tyto matky ke svým dětem vybírány?

Já si představuji Boha, který se toulá světem a vybírá si nástroje pro propagaci své velké péče a rozvážnosti. A zatímco vše pozoruje, dává pokyny svým Andělům, kteří je zapisují do obrovské knihy:

„Armstrong a Beth – syn. Patron – dáme jí Gerarda. Je zvyklý na světské věci.“

„Forrest a Marjorie – dcera. Patron – Cecílie.“

„Rutledge a Carrie – dvojčata. Patron – Matiáš.“

A pak řekne Andělovi jedno jméno a usměje se: „Dej jí dítě s postižením.

Anděl vyzvídá: „Proč téhle? Je tak šťastná.“

„Právě,“ usmívá se Bůh. „Copak bych mohl dát dítě s postižením matce, která se neumí smát? To by bylo kruté.“

„A má dost trpělivosti?“ ptá se Anděl.

„Nechci aby měla příliš trpělivosti, protože by se mohla utopit v moři sebelítosti a zoufalství. Jakmile šok a zlost pominou, zvládne to.“

„Dnes jsem jí pozoroval. Je si vědomá svého Já a je samostatná – to je tak vzácné a tak důležité pro každou matku. Víš, dítě které jí chci dát bude mít svůj vlastní svět. A ona jej bude muset vpustit do svého světa a to nebude jednoduché.“

„Ale pane, myslím, že ve Vás ani nevěří.“

Bůh se usmívá: „To nevadí, to se spraví. Tahle je ta správná – je tak akorát sobecká.“ Anděl nevydrží: „Sobeckost? Je to snad nějaká ctnost?“

Bůh vrtí hlavou: „Když se nedokáže čas od času odpoutat od svého dítěte, nezvládne to. Ano, tohle je žena, kterou požehnáme dítětem které není dokonalé. Ona si to zatím neuvědomuje, ale bude mít něco, co jí budou lidé závidět. Slova pro ní nebudou vším. A žádný krok pro ní nebude obyčejný. Až její dítě řekne poprvé „máma“, bude svědkem zázraku a bude si toho vědoma.

„Dovolím jí jasně vidět věci které sám vidím….. nezájem, krutost, předsudky.. a povznést se nad ně. Nikdy nebude sama. Budu po jejím bohu každou minutu každého dne jejího života, protože ona vykonává mojí práci tak jistě jako by byla zde, po mém boku.“

„A kdo bude patronem?“ ptá se Anděl, připravený s knihou.

Bůh se usměje: „Zrcadlo jí bude stačit.“




Autor: Erma Bombeck
 mysty 


Re: Pro upresneni clanek Erny Bombeck 

(2.3.2008 9:45:32)
Dobrý den. I já jsem se osobně setkala s lékařem,který se ke mě zachoval,z mého hlediska,velmi nemorálně.Mám syna s VVV srdíčka,o vadě jsem se dozvěděla ve 20tt a rozhodla jsem se tomu drobečkovi dát šanci.Snažila jsem se celé těhotenství myslet positivně,abych nepřenášela strach a negativní pocity na miminko a těhotenství jsem si užila,bylo to nádherné období mého života.Těsně před porodem,když mě lékař vyšetřoval,se mě zeptal,proč jsem nešla na potrat,když jsem to věděla a že tyto děti stejně nepřežívají,že prostě není šance.Byla jsem z toho tak v šokuů,že jsem nedokázala ani brečet,ani se zlobit,ani mu na to nic říct.....Za osm hodin,se narodil Tomášek.A i přes to,že pan doktor po dobu porodu chodil a kroutil hlavou,mě se to nelíbí,jdeme hlavou proti zdi,porod nepostupuje,plodová voda je zakalená,díttě s těžkou srdeční vadou.....Tomášek vykoukl díky Bohu na svět,má za sebou dvě náročné operace,další ho ještě čekají,ale je to náš život,náš poklad,naše láska a my bychom ho nevyměnili za nic na světe.Milujeme ho takového jaký je a jsme šťastni,že ho máme a udělali bychom pro něj cokoliv.
Moc mě mrzí,že někteří lékaři dokážou být tak necitliví,ale naštěstí je jich málo,já osobně jsem se setkala jen s jedním a věřím,že žádného takového už nepotkám.Ostatním lékařům,hlavně z dětského kardia v Motole,jsem velice zavázána děkuji jim za vše,co pro nemocné děti dělají a za lidský a citlivý přístup.Moc je obdivuji.~s~~s~~s~
 Veronika Jírová 
  • 

Re: pohlazení po duši 

(23.1.2010 19:31:58)
V červenci se nám narodila dcera Lea s Downovým syndromem.I kdyz mi vyšel podezřelý tripl test na amniocentézu jsem nešla,potrat je proti mému přesvědčení. Doufala jsem,že výsledek testu je omyl stejně jako u mnoha známých a po porodu zažila šok(za který si podle některých můžu sama).Dnes po půl roce života s Leuškou můžu říct,že jsem se rozhodla dobře a udělala bych to znovu.Je to sluníčko,stále dobře naladěná,usměvavá a vděčná za každou pozornost.Miluje legraci.Někdy je to náročné,musíme často k doktorům,cvičíme denně Vojtu a nekdy me přepadá obava,co jí všechno v životě čeká,ale je naše a milujeme ji stejně jako zdravou dceru Emu.Všem maminkám přeji hodně sil a radosti z dětí ať už jsou zdravé nebo ne.Veronika
 Ela 3 a 1 rok 
  • 

poklona 

(29.2.2008 10:30:28)
Vážím si Vás a přeju hezké jaro.
 Veronika + Viktorka 03/07 
  • 

Jste statečná 

(29.2.2008 10:52:00)
Dobrý den, dovoluji si reagovat na Váš článek. Určitě to chce velký kus odvahy nechat si mimi s postižením, ale myslím si, že by se neměli odsuzovat matky, které jsou na potrat pokud zjistí že je mimi postižené. Já bych si třeba nepokládala otázku, zda se dokážu postarat, ale spíš jaký život moje dítě čeká, bude šťastné, samostatné, bude mít kamarády.... je to určitě velmi těžké rozhodnutí, ale chápu všechny maminky, které se rozhodnou pro interupci, asi bych na ni taky šla, ale nemohu soudit, v té situaci jsem naštěstí nebyla. Nemyslím to nijak zle nebo nějak proti Vám.

Přeji Vám i celé Vaší rodině hlavně spokojenost a štěstí.
 Simča 
  • 

Re: Jste statečná 

(29.2.2008 11:04:58)
Já bych se taky chtěla přidat k obdivu,autorka je moc statečná a zaslouží si úctu svého okolí,narovinu ale říkám,já bych to nezvládla.Nejen kvůli tomu nemocnému dítěti,které se více či méně trápí,ale i kvůli sobě,kvůli dalším dětem, kvůli celé rodině.Nechtěla bych udělat nešťastnou svou rodinu,vím,že by to těžce nesli,snažili by se pomáhat ze všech sil,asi až na hranici vlastního vyčerpání- a to je to,co by mě celý život provázelo a trápilo.

Milá autorko,přeji vám hodně sil a hodně krásných a slunečných dnů v životě, zasloužíte si to!
 ostrezka 


Re: Jste statečná 

(29.2.2008 11:21:32)
Milá Žlababo,
mám velmi těžce postiženého bratra, dnes je mu už 24 let. Rodiče se o něj celý život starali doma, maminka ho nikdy nedala do ústavu a i když to vždy nebylo jednoduché říkala, že by bráchu nikdy nevyměnila. Přestože už tu maminka 4 roky není, táta se o něj stará dál.Brácha nám všem otevřel v životě nové obzory.

Přeju Vám ať se Vám všem moc daří. Luca
 Ladka 
  • 

Viktorko, 

(29.2.2008 15:07:34)
ale v článku snad není nic, co by odsuzovalo ženy, co se rozhodly pro potrat! Nebo ano?
Spíš se mírně ozývá proti obecné kultuře v ČR, která je velmi nakloněna potratům ze zdravotních důvodů dítěte/plodu.

Mně osobně také velmi tato "kultura zdravotních potratů" vadí. A to především proto, že ji vnímám jako diskriminaci žijících postižených lidí. Píšu o tom, že mi vadí tato obecná kultura, ne že odsuzuju někoho!
Vzhledem k tomu, že má sestra je vážně těl. postižená (po nehodě ve 2 letech), v prostředí různě postižených lidí se pohybuji a vím, že jim většinou uvažování směrem potrat vadí.
I v časopise Vozíčkář jsem četla již hodně úvah na podobné téma. Kromě toho ale především o tom, jak můžeme postižení překonávat, čeho všeho jsou postižení lidé schopni dosáhnout, jaké instituce pomáhají (i třeba "jen" odlehčit rodičům při denní péči).

Naposled mě zaujal článek: Nové metody léčby Downova syndromu.
Nejdřív jsem myslela, že se zase někdo ohrazuje proti potratům v těchto případech. Ale článek psal vážně o tom, jaké metody práce a jaká rehabilitace vhodně rozvíjí takto postižené děti. Co všechno jsou schopny se nově naučit apod.


A také bych řekla, že i v ČR je v posledních letech přístup k různě postiženým lidem mnohem příznivější. Konečně. Lepší než kdy v historii. Ale obecný přístup: raději měli jeho rodiče zvolit potrat tomu nepomáhá.
 matka 
  • 

nebojte se maminko 

(29.2.2008 11:02:11)
Mám postižené dítě,jen lehce,miluji je.Mám ale pořád strach,co s ním bude až já tady nebudu a nebudu moci řídit jeho kroky.Co když skončí jako bezdomovec,okradená zneužitá troska..
Jsme smrtelní a naše děti nás přežívají.Pisatelka přenechá starost svým zdravým dětem..
 Tvoje horší já 


Re: nebojte se maminko 

(29.2.2008 11:38:08)
Ano, je to moc smutná otázka.
Mám postiženého strýce, je mu přes padesát let. Doteď žil se svou maminkou, mou babičkou. Jenže babička těžce onemocněla, nemocí, která se většinou vyléčit nedá.
Co teď bude se strýcem? Moje maminka se o něj nepostará, je sama psychicky nemocná a má co dělat sama se sebou. Teta by si jej možná i vzala, ale naráží na silný odpor svého manžela a rodiny. Ani se jim, popravdě řečeno, nedivím, strýc je závislý na lécích, silný kuřák, i alkohol mu chutná, pokud se k němu dostane. Nedodržuje osobní hygienu, v poslední době se dokonce pomočuje. Prostě, soužití s ním je těžké.
Takže strýc skončí zřejmě v nějakém ústavu.
 Bumbi&05,08,10 


Zdravého dospělého vám ani testy v těhotenství nezeručí... 

(29.2.2008 11:37:51)
na to často zapomínáme. Je spousta nemocí, po kterých mohou zůstat trvalé následky, spousta úrazů, nehod... A co pak? "maminko, utopíme to dítě, protože není perfektní?"

Zvládnu to? Nezvládnu? Nevím. Zkusím to? Nezkusím?

 Linda 
  • 

Re: Zdravého dospělého vám ani testy v těhotenství nezeručí... 

(29.2.2008 15:11:33)
Zkusím? Nezkusím? No ne všichni mají na to, aby to zkusili. Existují tragické situace, se kterými se ne každý dokáže vyrovnat a opravdu bych se nedivila, kdyby si někdo raději přál ukončit trápení svého dítěte, než jeho živoření (pokud nemá na výběr jeho uzdravení). Jako třeba ta rodina Němcových, jejichž syna vytáhli z vody ještě živého, ale s tragickými následky. Určitě bych se zachovala jako oni a zkusila riskantní operaci v JAR: buď uzdravení, nebo nic. Ne živoření do konce života, jak jim doporučují naši lékaři (=raději riskantní operaci nepodstupovat).
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Zdravého dospělého vám ani testy v těhotenství nezeručí... 

(29.2.2008 15:12:23)
Přesně tak - mentální retardaci, autismus, epilepsii, DMO, hluchotu, afázii apod... ultrazvuk nezjistí a nemožnost samostatného života (či strach o život dítěte při záchvatech) tu hrozí úplně stejně.
A rodiče, kteří třeba taky říkali, že by to nezvládli, protože první rok, tři nebo šest let považovali svoje dítě za zdravé, najednou zjistí, že to zvládají.
 Meta 


Nikdo neví, jak se věci vyvinou 

(29.2.2008 11:40:23)
Chtěla bych ti napsat, že se nikdy neví, jak co dopadne. Kdyby moje matka věřila doktorům, kteří můj porod zbabrali tak, že jí nakonec během něj tvrdili, že už se beztak narodím mrtvá a když mě po těžkém klešťovém porodu přece rozdýchali, tak jejich prognóza byla, že by pro mě bylo lepší, kdybych ten dech nechytla, neboť mozek bude těžce poškozen, tak by se musela zbláznit, či mě taky utopit rovnou. No a vida, příroda je mocná. Sice ze mě udělali "falešného" leváka, trošku disgrafická taky jsem, jsem trochu nemotorná, ale mám levou zadní udělanou VŠ... Možná si tvůj synek nezaváže tkaničku, ale je zrovna tak možné, že se budeš divit, jak mu to jde. A taky znám geniální holku, která vypadá jako "Down", chová se jako "Down", ale v učení je naprosto bezkonkurenční. Školstvím prošla sa samýma jedničkama(kromě tělocviku:)) až navrchol. Není to zvláštní?
 Baruschka 


Testy 

(29.2.2008 12:00:50)
Žlababo, moc krásně napsané!

A naprosto s tebou souhlasím, že odběrů plodovky je zbytečně mnoho. Je to opravdu těžký byznys. Když jsem odmítla jít na plodovku, protože podle tabulek mi vyšly testy dobře, ale když se přihlédlo k věku (bylo mi v době porodu 36), tak najednou to riziko strašně stouplo.

Takže jen kvůli tomu, že jsem otěhotněla o půl roku později než vyžadují tabulky bych měla podstoupit tohle vyšetření?? Ani náhodou! A taky mi to pan doktor v Gennetu při ultrazvuku nechal pěkně sežrat, až jsem si na něj stěžovala. Choval se velmi neprofesionálně.

Nicméně, pokud bych věděla, že to postižení je opravdu velké, asi bych potrat zvolila. Jsem ráda, že jsem tohle dilema řešit nemusela, opravdu je úplně něco jiného rozhodovat se "od stolu" než když se tě to bytostně týká..

Držím palce moc palce celé vaší rodině!
 Hanka 75 


Re: Testy 

(29.2.2008 12:07:31)
Ahoj, můžu se zeptat jaký p. doktor, protože do Gennetu chodím. Díky
 GLT 


Re: Testy 

(29.2.2008 21:12:31)
Já obdivuji maminky, které si nechají dítě, přestože vědí, že bude postižené. Samozřejmě nikdo dopředu neví, jak velké postižení bude. Ale sama jsem byla v situaci, že se nevědělo, co bude. Testy mi nevyšly úplně dobře, ale naštěstí ty další ano a i ultrazvuk byl o.k., takže amniocentéza nebyla nutná. Pokud ano, šla bych, i přes riziko potratu. Mimochodem- byla jsem také v Gennetu a byla jsem tam velmi spokojená, všichni byli milí a hodní a vše nám vysvětlili. Nechtěla bych přivést na svět dítě, které bude odkázané na cizí péči. Co když mě přežije? Kdo se o něj postará? Bude šťastné? Vím, že bych na to psychicky, a bohužel ani finančně, neměla a všechno by se přenášelo i na dítě. A chlapi takové situace většinou neustojí. A nepíšu to jen proto, že bych byla pohodlná. Kdyby taková situace nastala nečekaně, postarala bych se, nedala bych dítě do ústavu.Ale pokud mám možnost volby včas, neváhala bych...Každý si musí sám ujasnit, co je schopen zvládnout a co už ne.
 vevík +Verča 5 roků+mimi 3měsíce 
  • 

Re: Testy 

(1.3.2008 15:02:50)
Já mám geneteickou vadu, která se může přenést na moje děti, na obě pohlaví, ale nemusí. Takže když jsem čekala svoje druhé dítě (u prvního jsem to ještě nevěděli), tak jsme věděli, že jestli chceme vyloučit zdravotní komplikace našeho budoucího dítěte nic jiného než odběr plodové vody nám nezbývá (mám špatný karyotyp a ten se zjistit jen z plodovky). Už předtím jsme si s manželem museli ujasnit, zda si miminko při nějaké komplikaci necháme nebo ne. Nakonec jsme se rozhodli, že ano, kromě jedné varianty (45,X0). Bylo to těžké rozhodování, ale bylo to jen a jen na nás. Já osobně nejsem tak silná abych měla postižené dítě a velmi obdivuji ty, které to zvládnou. Ale opravdu je to tak, jak tady někdo říkal. Člověk se přizpůsobí i nemožnému.
Mimochodem testy jsem absolvovala v Gennetu u Dr. Kulovaného a jsem s jejich péčí naprosto spokojena. Absolvovala jsem u nich i dvě umělá oplodnění a i když se žádné nepovedlo, nakonec jsem přece jen otěhotněla přirozeně (při posledním IVF jsem prodělala malou mrtvici).
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


To je otřesné! 

(29.2.2008 12:12:06)
"Nebojte se maminko, Vaše dcerka nebude žít dlouho" - copak to může doopravdy někdo vypustit z úst?
Já si autorky vážím - protože je to tak, že nikdo nevíme, co nás v budoucnu čeká a s čím vším se budeme muset vyrovnat. A říct, já bych to nezvládla - to je vlastně to nejjednodušší, co může člověk udělat. Nevím, naprosto nevím, jak bych se s danou situací vypořádala já - představy jsou představy, ale realita je pak úplně někde jinde.
A nelíbí se mi ani některé příspěvky v diskuzi, říkající, co bude potom.... protože, aby bylo nějaké potom, tak musí být i nějaké teď! Snad pochopíte, co jsem tím chtěla říct.
 Simča 
  • 

Re: To je otřesné! 

(1.3.2008 16:09:01)
Jano,já jsem právě ta,která ví,že by to nezvládla.Můj příspěvek výše je vyjádření hluboké úcty a obdivu k mamince-autorce článku,nikoli opozice,do které se tady stavíš ty.Já chápu obě strany, i tu třetí,která neví,jak by se v dané konkrétní situaci zachovala.Já už jsem před podobným případem,který je zde popisován stála a vím,že na to bych konkrétně já neměla.Mám další děti,rodinu a vím,že by taková situace bolestně zasáhla všechny z nás,nejen teď,ale i potom....A nepovažuji to za zjednodušování situace.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: To je otřesné! 

(2.3.2008 9:29:19)
Jenže já tady nemluvím o tom, nechat si postižené dítě, když se o tom ví, já jsem spíše myslela, postavit se k tomu čelem ve chvíli, kdy se něco podělá až v běhu.
 Simča 
  • 

Re: To je otřesné! 

(2.3.2008 11:36:00)
O.K., tak to je jasný, k tomu se vyjadřuji níže,někdo tady ty dvě věci bohužel pořád míchá dohromady.Hezký den.
 čaroda 


Re: To je otřesné! 

(1.3.2008 22:34:53)
Někteří lékaři dokážou vypustit z úst cokoliv-jsou to lidi jako jiní, všude najdete citlivé i necitlivé, ba cynické...moje máma byla v době mého pokročilého těhotenství (8měs) na JIP a když jsem se šla zeptat doktorky jak na tom je, tak mi řekla: "je to obtížný pacient a pro všechny (tím myslela i nás-rodinu) by bylo nejlepsí kdyby to zkončilo (smrt)". No zkoro jsem omdlela..tak projevila trochu soucitu a dala mi napít vody a nechala mě si sednout. Fakt jsem nevěřila že takoví lidé ve zdravotnictví jsou, ale je to tak...prostě jako všude, doktoři nejsou výjimky.;((
 Peta77 


Re: To je otřesné! 

(4.3.2008 6:27:17)
"Nebojte se maminko, Vaše dcerka nebude žít dlouho" . Na rozdíl od tebe, si dovedu představit situaci, kdy to lékař rodičům řekne. Např. u dítěte, jehož zdravotní stav je neslučitelný se životem. Musí to být strašně těžké, ale dovedu si předtsvit, že byhc si přála, aby mé děťátko odešlo rychle a netrpělo, musí-li to tak být, než aby tu s námi bylo třeba měsíc v bolestech. Nelze takto kategoricky něco odsoudit
 Vercza 


A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(29.2.2008 12:15:25)
(Předem ještě jednou děkuju Žlababě za moc hezký článek!!! ;) )

Dámy! Jedna věc je přijít na problém už v těhotenství a být v roli soudce přemýšlejíc, jestli palcem otočit nahoru nebo dolů...
Ale co když naprosto bezproblémové těhotenství např. skončí komplikovaným nebo předčasným porodem??? Ale taky třeba zdravý člověk v průběhu života může po úrazu, po nemoci skončit všelijak. Pak si nemůžete vybrat, jestli chcete nebo ne! Prostě to tak je a basta. Pak můžou jít řeči typu "já bych to nezvládla" do kelu, jelikož už to nevrátíte! Já si to kdysi myslela taky... jako že si to neumím představit, že to musí být hrozné a že nic takového nemůžu zvládnout. Inu, osud mi asi chtěl dokázat opak. Teda ne že bych to bůhvíjak zvládala, pochybuju o sobě víc než dost. Ale zkuste si prosím uvědomit, že matky dětí s postižením si svůj osud nevybraly! Prostě se Vám najednou nečekaně a neplánovaně (jak jinak) narodí dítě s problémem, načež zalomíte rukama a řeknete "já bych to nezvládla"? Prdlajs, plivnete do dlaní a budete něco dělat, jelikož Vám nic jiného nezbývá. Samo, že je u některých dětí jednodušší a u jiných nesrovnatelně těžší, složitější. Ale princip je stejný. Až už vyčerpáte všechny možnosti i sebe, pak nezbývá než složit ruce do klína. Ale do té doby... to nejde.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(29.2.2008 12:27:43)
To je velká pravda!
Teď jsem si vzpomněla, známé mojí maminky se narodila holčička, která při porodu dostala mozkovou obrnu - do té doby bylo těhotenství bezproblémové. Lékaři jí sdělili, že dítě patrně nikdy chodit nebude - poprali se s tím a holka chodí - prostě cvičení, rehabilitace atd.
Druhé těhotenství bylo hlídané, nic se prý nemůže stát a ejhle, před měsícem se narodilo druhé děvčátko a opět postižené, v pondělí ho převáželi na nějakou genetiku do Prahy, aby se prokázalo, proč k tomu došlo.
A co ta maminka nadělá? NIC. Ale mezi námi, osud je někdy svině! Protože teď péčí o novorozenou postiženou holčičku nezbývá čas na tu druhou - ale já jim hrozně držím palce a věřím, že to zvládnou, přesto, že nedostali na výběr!
 jalinka 


Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(29.2.2008 12:33:41)
Verczo, naprosto souhlasím s tvým názorem, líp bych to nenapsala. Člověk nikdy neví, co no čeká, a jak věci nakonec dopadnou. Nikdy nevíte, co zvládnete, to vám ukáže až život.

Možná je to od věci, ale vzpoměla jsem si na něco, co jsem kdysi četla v jedné studentské eseji o potratu (nikdo jsem si to neověřovala fakticky).

"Než uzavřu svou diskusi, chci se s vámi podělit o něco, co mi kdysi řekla jedna kamarádka. Odpovězte si v duchu na tuhle otázku: Kdybyste znali těhotnou ženu, která už má doma osm dětí, z nichž tři jsou hluché, dvě slepé, jedno mentálně zaostalé a věděli, že ta žena sama má syfilis, snažili byste se ji přesvědčit, aby šla na potrat? Prosím zamyslete se a rozhodněte se, než budete číst dál.

Jestliže jste odpověděli ANO, může to být výrazem vašeho soucitu a lidskosti. Ale také by se možná nenarodil slavný hudební skladatel Beethowen."
 Bellana 


Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(29.2.2008 12:37:24)
Žlababo, díky za krásný článek, už dlouho jsem si říkala, že po všech těch "teoretických" článcích na téma "nechala nebo nenechala bych si dítě s postižením" by bylo fajn přečíst si něco od matky, která takové dítko má. Přeju tobě i tvým dětem všechno nej!

Verczo, tobě díky za příspěvek, jsi úžasná žena ~s~
 watanaki 
  • 

Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(29.2.2008 14:25:29)
Taky děkuji za krásný článek i za příspěvky maminek, které by své dítě nedaly, ať je jaké chce. Je to pro mne úplným pohlazením po duši, zvlášť když vím, že ČR bezkonkurenčně ve světě vede v počtu potratů prováděných v pozdějších stadiích těhotenství z lékařského hlediska. A přitom stačí si jen uvědomit, že žádný těhotenský test mně stoprocentně nezaručí, že se dítě narodí zdravé a už vůbec ne to, že z něj bude i fyzicky a psychicky bezproblémový zdravý dospělý člověk.
 IvanaJ 


Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(29.2.2008 12:38:28)
Verczo,
napsala jsi to moc krásně.
já sama jsem matkou dvou kluků starší je postižený má DMO je narozený předčasně a jeho zdraví poznamenala poporodní "péče". nevěděli jsme co bude podle prognozy neměl chodit tehdy jsem se zařekla, že ten kdo jednou bude na vozíku budu já ne syn, který má život před sebou. dnes chodí na osmiletý gympl učí se výborně a mě hrozí operace páteře. přesto můžu říct stálo to za to vyhrála jsem bitvu, ale stejně mám obavy co mu život přinese. víme, že nemůže dělat manuální práci , protože by se prostě neuživil, je hodně omezení a ač to snad zvládáme je to tězké. když jsem čekala druhého syna i přes dobré výsledky triple testů jsem chtěla podstoupit amniocentézu nakonec po rozhovoru s dr jsem od toho odstoupila. chtěla jsem mít jistotu, že malý bude v pořádku i když jsem věděla, že dokud se nenarodí tak není vyhráno. zkrátka já kdyby testy vyšly špatně bych zvolila potrat i když z těžkým srdcem, ale vědomě bych nešla do toho, že se mi narodí postižené dítě. s tím co přijde v průběhu života se člověk musí naučit žít a bojovat, ale to co můžu ovlivnit sama tak ovlivnit chci.

každopádně před všemi maminkami nemocných dětí smekám, protože je to běh na dlouhou trat a mnohdy s nejistým výsledkem.
 Simča 
  • 

Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(1.3.2008 16:20:06)
Ivano,velká pravda.Jsou to dvě neslučitelné věci-děTátko,o kterém už v těhotenství vím,že v životě bude mít víc problémů a bolesti než radostí a postižení,které vznikne vlivem porodní nebo poporodní péče nebo onemocnění v průběhu života.Taky jsem se třásla,jak dopadnou výsledky AC a vím,že pokud by se prokázalo postižení,šla bych na potrat.Samozřejmě by mě to obrovsky bolelo,trápila bych se,ale postižené dítě bych vědomě přivést na svět nechtěla.Hezky to řekla herečka Veronika Žilková-kdyby věděla a prokázalo se v časných stadiích těh. postižení jejího chlapečka,nikdy by mu tak bolestný osud,jaký měl,vědomě nepřipravila.
Je to můj názor,má volba- a co ovlivnit mohu,to ovlivnit ve svém životě chci.
 Líza 


Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(29.2.2008 15:10:35)
Verczo ~s~R^
 Dana J. 


Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(1.3.2008 21:42:56)
Verczo,máš jako vždycky obrovskou pravdu a tím, že se alespoň maličko známe z diskuzí tak vím, že opravdu víš o čem mluvíš. Žlababa to napsala strašně krásně, až jsem to musela číst pomaličku a znovu a znovu si její slova vrývat do mozku. Ono skutečně někdy nejde než si jen plivnout do dlaní a bojovat. Já jsem léta pracovala s dětmi a zajímala jsem se o speciální pedagogiku a psychologii. A chtěla jsem být dětskou lékařkou, to sice nevyšlo, ale s dětmi jsem moc chtěla být, a to vyšlo. A čeho jsem se bála u svých dětí? Aby byly zdravé. Snažili jsme se pro to udělat s manželem co se dalo, první dítě, dcera, měla svalovou hypotonii a stočené nožičky. Cvičilo se, nosily se spec.botičky, a zvládlo se to. Druhé dítě, chlapeček, při porodu zkalená voda a 2x šňůra kolem krku, zlomená klíční kost, prostě ho nechali dlouho trápit. A pak hrozící DMO, cvičení od pár týdnů, Ty asi ani nebudeš pořádně chodit...no a chodí, lítá, tedy lítá...on už je to puberťák, takže s úctou.... Je tam ale mentální defekt, sice ne tak výrazný, ale je tam a pro nás i jeho je to běh na dlouhou trať. Navíc prý hypoxie způsobila horší produkci růstového hormonu,a tak si už skoro rok píchá růsťák.
No a třetí prcek...chlapeček...i na AMC jsem šla, abychom věděli, přesto jsme pár týdnů po narození skončili tam, kde žádná máma nechce ani prstíček vstrčit, na onkohematologii, naštěstí nezhoubná záležitist, ale přesto dobu kortikoidy. Dítě se vám mění před očima, ale je stále pro vás to nejkrásnější pod sluncem a lidi ať si říkají co chtějí. Léčba bohužel bez účinku, takže další léčba, která mě donutila píchat vlastnímu dítěti injekce. Není o žádná statečnost, je to hrůza, ale musí se. Léčení sice zabralo, ale kdybych neuporňovala doktory, že malý začíná zakopávat nožičkama a padá, tak by možná přestal chodit. Takhle má jenom paraparézu, periferní neuropatii a nikdo neví co bude dál. Cvičíme, doufáme, ale ten lék už takhle malým dětem přestali dávat, protože by prý mohly přestat chodit. No tak my jsme na to přišli. Tohle prvenství rozhodně nemusíme mít, ale je to. A co naděláme? Nic. Máme svoje děti rádi takové jaké jsou, jsou naše a vždycky to tak bude.
 maja 
  • 

Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(2.3.2008 13:09:01)
moje druhé těhotenství, bylo bezproblémové. Ale v 35. týdnu začal porod, ten proběhl taky v pořádku, ale chlapeček byl nemocný a nikdo nevěděl co mu je.
zažila jsem otřesný měsíc v porodnici plný beznaděje a naděje. Chlapeček neplakal, nepolykal, a skoro se nehýbal. Nutili mě, dát ho do ústavu, ale já jsem nechtěla, tak mě začali učit jak ho krmit sondou atd.
Těsně před propuštěním byl na magnetické rezonanci - fatální poškození mozku, hypoxickoischemická encefalopatie. Při propouštění nám bylo řečeno, že nemáme čekat žádné pokroky, jenom jeho smrt.
Bylo to strašné a nikomu to nepřeju.
Drobeček mám po měsíci umřel, mně do rána v náručí.....
 anavel + 3 


Re: A co když to nemůžete ovlivnit??? 

(2.3.2008 23:05:19)
To je podle me uplne to nejhorsi,co se muze stat,nechtela bych si tim projit.Z takovychle prizpevku vzdycky brecim.
 majdaleenka +07+11 


máte štěstí 

(29.2.2008 12:45:48)
ještě musím napsat, že je skvělé, že máte podporu partnera, to je taky moc důležité, muži bohužel často před postiženými dětmi prchají, což ale není Váš případ. Moc Vám to přeju, rodina je dar:o) majda.
 Viktorie 
  • 

Těžko soudit 

(29.2.2008 14:00:47)
Zajímavý článek...Musí to být těžké rozhodování, pokud víte, že výsledky krevních testů jsou takové, že Vaše dítě bude postižené )je jedno jestli neurologicky či fyzicky). Sama děti ze zdravotních důvodů mít nemohu, ale článek mě přiměl k zamyšlení se nad tím, co bych v takovém případě dělala. Jsem proti potratům z nezávažných důvodů, ale toto by byl důvod vážný, zdravotní takříkajíc. Vím, že to dítě za to, že jej někdo zplodil němůže, ale myslím, že je třeba zvážit, že jako rodič tu nebude člověk věčně a kdo se pak o Vaše dítě postará, až tu nebudete. Dnešní společnost se bohužel k takovým lidem nechová zrovna laskavě a oni se pak stávají rukojmími vlastního osudu. Měla bych vážné obavy z toho, v jakých podmínkách a s jakou péčí se po mém odchodu z tohoto světa by se moje dítě setkalo, když by samo mělo velmi sníženou možnost vlastní obrany vůči lidem, jež by se snažili jeho zdravotního stavu zneužít....opravdu to není černobílé...
 Ladka 
  • 

Re: Těžko soudit 

(29.2.2008 15:16:42)
A myslíte, že u zdravých dětí by takto rodiče uvažovat měli taky?
To bych asi žádné děti nikdy neměla. Protože fakt netuším, kdo by se nám postaral, kdyby se nám snad něco stalo. Nebo dětem v dospělosti úraz...
(Ony i některé ústavy jsou velice dobré: především ty vedené řeholními sestrami: tam mají postižené děti i dospělí nejen dobrou péči ale i velkou lásku.)
 Pole levandulové 


Re: Těžko soudit 

(29.2.2008 19:27:48)
Ladko, predstavy o peci v ustavech jsou bohuzel pomerne scestne.Mam bratra s DMO, je mu 31 a prestoze mu matka obetovala cely zivot, nyni uz ho proste neunese a tak musi byt v ustavu. Chce pro nej samozrejme to nejlepsi, takze hleda ruzne stacionare a podobne, ale VZDY nejdele do tri let nadejde nejaky problem a ona ho nema kam dat. Bracha neni problematicky, je jen vozickar, ale jinak je samostatny v tom, ze se zabavi, rekne si na zachod, neni nijak narocny, neni epileptik, duchod vcetne prispevku pro invalidy mu dela cca 19.000, ale presto je problem ho nekam umistit , i kdyz ty penize odevzdava cele do mista, kde se o nej staraji. Ted byl v peknem stacionari v Petrovicich, bohuzel majitel objektu, mimochodem taky vozickar, udelal velky podraz a vsichni klienti se do mesice octnou na dlazbe. Mama hleda jak silena, kam s nim, ale dozvida se, ze o vozickare neni zajem, neni jejich cilova skupina a podobne.Jeptisky uz nejsou, co byvaly,taky koukaji jen na penize a jsou vybirave, daji prednost chodicim klientum, pro ktere nemusi budovat bezbarierove prostory:-(
Takze kdyz to vidim, tak sama za sebe musim rict, ze jsem v tehotenstvi hodne hlidala, aby mi udelali veskera dostupna vysetreni, abych co nejvic zamezila tomu, mit postizene dite. I kdyz pochopitelne vim, ze brachovo postizeni se stalo pri spatne vedenem porodu. Za sebe muzu rict, ze bych to opravdu nezvladla a hlavne nechtela zvladnout. Nikoho neodsuzuju, ale absolutne nechapu, jak si nekdo muze dobrovolne nenechat udelat amnio a Downa planovane privest na svet.
 petluše 


Re: Těžko soudit 

(2.3.2008 14:16:58)

ale není DMO jako DMO, mě na VŠ učil profesor, který v dětství prodělal tuto nemoc, je tedy zkroucený jako "paragraf" ale hlavu má úplně v pořádku
 Pole levandulové 


Re: Těžko soudit 

(2.3.2008 21:47:21)
A nepletes si nahodou DMO a virovou obrnu? Pri detske mozkove obrne je postizeni zpusobeno nedostatecnym prisunem kysliku do mozku, takze vyse postizeni zalezi na delce bez kysliku, ale hlava je postizena vzdy. Pri virove obrne jsou napadeny svaly, ale hlava ne - ted uz se v CR nevyskytuje, protoze jsme vsichni povinne ockovani. Takze po virove obrne muze byt clovek univerzitni profesor, ale po DMO tezko.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Těžko soudit 

(2.3.2008 22:20:00)
Skramuško, to není pravda, je spousta dětí s DMO s neporušeným intelektem, ale fyzickými problémy - nedostatek přísunu kyslíku přece nemusí zasáhnout kognitivní oblast mozku, ale části zodpovědné za jiné činnosti ano. Konkrétně jedna vrstevnice (s DMO) mojí starší dcerky mluvila ve větách v době, kdy moje objektivně zdravé dítě dalo dohromady asi tak 30 slov ...
 Líza 


Re: Těžko soudit 

(3.3.2008 6:15:51)
Skramuško, když máš při DMO postižena pouze centra řízení hybnosti v té hlavě, tak může být člověk s DMO tím univerzitním profesorem. Že je intelekt postižen vždy, je naprostej nesmysl.
 Vercza 


Re: Těžko soudit 

(3.3.2008 9:32:22)
Skramusko, jsi vedle jak ta jedle... ~f~~f~~f~
 Pole levandulové 


Re: Těžko soudit 

(5.3.2008 0:47:48)
Tak to se omlouvam za mystifikaci a diky za vysvetleni, protoze vsechny co s DMO znam, tak jsou na tom mozkove lip ci hur, ale nikdo z nich neni normalni. Ale je fakt, ze jsou to ruzni brachovi "kolegove", takze znam asi jen uzkou skupinu, protoze se v kontaktu s nimi nijak nevyzivam. Ty co znam, umi maximalne v tom lepsim pripade cist, v tom horsim ani to ne, o studiu nemuze byt ani rec. Bracha mel dokonce uzasnej posudek od jedne psycholozky, ktera o nem psala ze: "umi cisla od jedne do sesti, cislice tri, ctyri,pet a sest si plete" - tato formulace pobavila i soudkyni pri soudu o urceni opatrovnictvi v 18 letech, ktera mela co delat, aby ji jenom cukaly koutky.
 Alena  
  • 

Re: Těžko soudit 

(6.3.2008 18:02:29)
Zdravím... mám DMO a k tomu vystudované dvě vysoké školy. Univerzitní profesor tedy nejsem, to je fakt, ale DMO neznamená automaticky poruchu intelektu.

Když jsem byla malá, doktoři si mysleli, že nikdy nebudu chodit. Neměli pravdu. Chodím. Těžko, ale chodím. Paní z posudkové komise doporučovala učební obor, nejlépe dvouletý. Rodiče mě nedali a já jsem se taky bránila. Výsledek je vysokoškolské vzdělání a na školu jsem se dostala bez protekce - pravda, povedlo se až napodruhé, ale to je u oboru, který mám vystudovaným docela běžné. :-)

 Žlababa (Postižené Děti cz) 


Re: Těžko soudit 

(29.2.2008 15:25:43)
Holky díky za reakce. Okopíruju tady, co jsem ještě dovysvětlovala v diskuzi ke článku na jiném serveru. Vaše reakce jsou totiž hodně podobné maminkám tam.
Předně souhlasím, že každý se musí ohledně potratu rozhodnout sám. Já jsem jen chtěla sdělit jak to vidím já poté, co postižené dítě doma mám. Před prvním těhotenstvím, před touto zkušeností bych se zachovala jako většina, prostě bych zřejmě šla na potrat, nebo minimálně na to amnio. A to proto, že jsem tehdy neměla informace, které mám teď. To proto, že ve společnosti panuje názor, že Downův syndrom je ta nejhorší nemoc na světě a ještě že ji umíme diagnostikovat dopředu. Nechci toto postižení nijak zlehčovat, ale vím, že jsou daleko horší nemoci, které prostě dopředu nikdo nezjistí . Nechci v žádném případě mluvit za matky dětí, které nikdy nebudou chodit, samy se ani neotočí v posteli a téměř nekomunikují. Já sama nevím jestli bych něco takového unesla a jak bych to celé hodnotila. Ale ani jim prostě nezbývá nic jiného než se s tím vším vyrovnat. Dost přesně to vystihla Verzca.
Hlavně chci zdůraznit, že co se týče nemoci našeho prvního syna jsem se nijak nerozhodla, nám se to prostě stalo. Nevím kolik toho víte o dětské mozkové obrně, ale všechny děti, které se při porodu nějak přidusí a mají nedostatek kyslíku, které se narodí předčasně a postihne je krvácení do mozku, kterým třeba vypoví službu placenta, ty všechny jsou dětskou mozkovou obrnou ohroženy. A často po porodu ještě není jasné vůbec nic a jen se čeká jak se to vyvine. A pak tyto děti musí cvičit a cvičit a snad se jim trochu podaří rozhýbat tělo, které jejich mozek nedokáže ovládat. Někdy to zabere a někdy ne. Takže pak můžete potkat venku ty šťastnější, kteří třeba chodí o holích s nohama do X a celé tělo mají tak trochu pokroucené. No a někteří třeba nechodí vůbec a sami třeba ani nesedí a jsou odkázáni na pomoc druhých do konce života. A ti úplně nejšťastnější jako je Ríša, chodí celkem dobře a na první pohled na nich nic moc nepoznáte.
Co se týká té lékařky a její památné věty, že se dcerka nedožije vysokého věku. Já ji chápu, chtěla maminku vlastně potěšit. A přesně to vystihuje to, jak spousta lidí nechápe, že postižené děti jsou pro jejich matky co se lásky týče stejnými dětmi jako děti zdravé.

 radana4568 


Re: Těžko soudit 

(3.3.2008 17:45:06)
já sama mám 3 zdravé děti,ale moje babička měla 1 dceru postiženou,mojí tetu.babi ani děda už nežijí a já se stala jejím poručníkem.má dva bratry ,mého tatku a ještě jednoho,ale ani jeden nemají zájem se o ní starat.babi byla asi předvídatelná a od 12let ji dala do ústavu,ale pravidelně si ji brali a navštěvovali.i já jsem ji zařídila ústav v kroměříži BARBORKU,je to ústav pro dospělé a klobouk dolu,starají se úžasně.v rámci možností si ji beru a navštěvuji.mé děti ,když vidí někoho postiženého tak na něj nehledí s otevřenou pusou,ale berou,že i takový lidé jsou mezi námi a mají právo žít,ale osobně po této zkušenosti,bych asi dítě pokud by mi vyšli špatné testy dala pryč,pokud by se 100% nenašel v rodině člověk který by se chtěl postarat např po mojí smrti o mé postižené dítě.
 brebera, 3 holky,15tt 
  • 

Společnost 

(29.2.2008 15:18:41)
Nedá mi to, musím reagovat. Já za sebe vím, že bych na potrat nešla, a vím, že bych (bysme dohromady) všechno zvládla. Kde je vůle, je i cesta. Porod 3. dcery se po naprosto pohodovém těhotenství zkomplikoval, zkončila na JIRP na nejrůznějších přístrojích, mozek poškozený, prognoza v podstatě žádná, prostě se nevědělo. My se jen modlili, aby nám zůstala na živu, akorát jsme si řekli, že to každopádně zvládneme. Dcera byla od půl roku v naprostým pořádku. Když druhá dcera měla poprvý epileptický záchvat (ted"" už vím, co to je a že to "nic není";), myslela jsem že nám umírá a šílela hrůzou, chtěla jsem jen at"" to proboha přežije a o nějakých následcích jsem nepřemýšlela. Rozhodně bych to nevzdávala předem.
Ted"" jsem počtvrté těhotná, a to v Holandsku, kde mají k těhotenství, testům a postiženým úplně jiný přístup. (Píšu JINÝ, ne LEPŠÍ, to at"" si každý posoudí sám) Tady se krevní testy nedělají, jen na výslovné přání maminky. Každé těhotné se nabídne UZ vyšetření na Downův syndrom (já ho odmítla), jen 15 % žen to podstoupí. Protože, jak říkla moje PA, když máte výsledek, tak si s ním musít i poradit. A kdo bude ne sebe brát tu morální zodpovědnost? Tady se s postiženými prostě počítá, rodina se vždycky postará, drží pohromadě, i stát pomůže. Tady jsou vidět všude, na ulicích, v obchodech, v zábavných parcích...Někdo přede mnou psal něco v tom smyslu, že naše společnost handicapovaným zrovna nepomůže. Já sosobně bych místo hromadných testů a případných následných potratů a "odsunů" do ústavů radši viděla snahu naší "vyspělou" společnost posunout dál, vytvořit občanskou společnost, kde si lidé budou pomáhat, včetně vládních institucí a úřadů, kde se nikdo (kromě samotných rodičů, kterých se to osobně týká) nebude odvažovat povyšovat se soudit, kdo je hodný života a kdo ne.
 Linda 
  • 

Re: Společnost 

(29.2.2008 15:26:04)
Jenže ta společnost musím mít nejen ochotu na to dávat peníze, musí je taky mít. Obávám se, že ten komfort, jaký mají hendikepovaní třeba v Holandsku nebo ve Skandinávii, je v celosvětovém kontextu opravdu nadstandardní. Společnost musí nejdřív dosáhnout nějaké životní úrovně, aby se dokázala postarat i o své neproduktivní členy.
 Mery72 


Re: Společnost 

(29.2.2008 15:30:58)
Bezva! Takže dokud nebude mít společnost dostatečně vysokou "úroveň", budeme dál rozhodovat, kdo se smí narodit a tvářit se, jak vysoce humánní je to počin?
 Ladka 
  • 

Re: Společnost 

(29.2.2008 15:34:22)
Lindo, to nemyslíte vážně, že ne?
Neproduktivní členy... Víte vůbec, kolik handikapovaných vydělává více než Vy? A kolik z nich zaměstnává ještě další lidi? Jenom k tomu potřebují jinou pomoc než Vy.

A i ti, co si nevydělají... ČR je snad již natolik bohatá, že si je může dovolit zajistit. Když už si může dovolit platit např. za rutinní testy v těhotenství a potraty, kdy ani není jisté, zda se jedná o postižené dítě.
 Linda 
  • 

Re: Společnost 

(29.2.2008 15:54:30)
Asi jsem se špatně vyjádřila. Nemyslela jsem to tak, že naše společnost nemá na to, aby zajistila život hendikepovaným. Ale není schopna zajistit tak kvalitní život, jako třeba v Holandsku. Třeba všudypřítomné bezbariérové vstupy, bezbariérové WC, atd. atd. Tady se nejedná jenom o hendikepované, ale třeba o seniory a vlastně o všechny. Prostě nemáme takovou životní úroveň jako v západní Evropě, takže se to odráží na životech nás všech. Nemůžeme si ze svých platů dovolit totéž, co oni, nemáme tolik čistých a bezpečných hřišť pro děti, naši senioři mají nízké důchody a ani nemáme takové služby pro hendikepované, které jinde mají. Na to, abychom toto všechno měli, musí společnost nejdřív VYDĚLAT. Ono je hezké říci, že se o každého postaráme na úrovni, že si každý zaslouží kvalitní život, ale to bez peněz opravdu nejde a na mě se nezlobte, já si to nevymyslela.
 Lenelka 


Re: Společnost 

(29.2.2008 20:13:44)
Lindo, to je typicky pohled cloveka, ktery nikdy nezil jinde nez v jedne zemi. Za hranicemi opravdu neni trava zelenejsi, detska hriste cistsi a duchody vyssi;) Myslim, ze si neuvedomujete, jak dobre na tom CR je.
 Hanka 75 


Re: Společnost 

(29.2.2008 20:49:47)
Souhlasím. Máme se skvěle. Kde v zahraničí mají rodičovskou do třech let věku dítěte ? V USA nejsou ani všichni zdrav. pojištěni. Ano někde nakládají se svými financemi lépe a také jich mají více, ale to neznamená, že u nás by nebyli změny k lepšímu možné, protože na ně není. Ony finance by uričtě byli, jde spíše o to jak se s nimi nakládá. Např. náš městský úřad dal 1,5 mil na propagaci svého loga. Velice užitečné ! Ročně dává jeden milion za pořádání vánočních slavností na náměstí ! Za prvné jsou to zřejmě zkorumpované akce, za druhé se tím zviditelnují před voliči a kupují si je. Hodně lidem se líbí, že se před Vánoci něco děje, málokoho zajímá, kolik to stálo a že by za to šli pořídit užitečnějí věci. Jen o nedostatku peněz to rozhodně není, spíše o jejich využití.
 Linda 
  • 

Re: Společnost 

(1.3.2008 8:34:45)
Omyl, já jsem žila také v zahraničí. Ovšem v USA, které tady z hlediska humánnosti za vzor nedávám. V Evropských zemích jako v Holandsku či Dánsku jsem byla jen na návštěvě a i tak jsem si všimla, že tráva je zelenější (zrovna v těchto zemích ano :-))), WC čistější (a nechybí WC papír :-), dětská hřiště na každém rohu, přebalovák a židlička běžnou součástí restaurace a rovněž hendikepovaní součástí běžného života. Samozřejmě v celosvětovém kontextu jsme na tom lépe než většina zemí, ale já jsem reagovala na ten příspěvek, kde bylo řečeno, co a jak je v Holandsku, jak tam hendikep skoro není hendikep atd. Taky neříkám, že není co zlepšit, ale pouze to, že sociální péče u nás bude na úrovni Holandska, až bude životní úroveň na úrovni Holandska. Ještě otázka: znáte tedy nějakou zemi, která má nižší životní úroveň než ČR a zároveň lepší soc. služby???
 Hanka 75 


Re: Společnost 

(1.3.2008 10:43:47)
Já zase nejsem autorka příspěvku, na který zčásti reagujete, ale nevadí.
Nesouhlasím s vámi v tom, že úroveň naší péče o handicapované občany souvisí zásadně s financemi, s tím jak je stát bohatý, ale v našich evropských poměrech spíše s tím, jak se s finančními prostředky nakládá. Na co jsou vynakládány.

K vaší otázce:
Ještě otázka: znáte tedy nějakou zemi, která má nižší životní úroveň než ČR a zároveň lepší soc. služby???

Nejsem bohužel takový odborník, abych skutečně mohla uvést příklady a pokud bych se pokusila dohledat, aby to bylo skutečně data a ne pocity, tak je třeba definovat a upřesnit si pojmy. Čím měřit životní úroveň v jednotlivých státech ? A čím úroven soc. služeb a jaké konkrétně příp. máte na mysli. Protože např. rodičovská, mateřská odovlená je u nás podle mne víc než komfortní, péče o handicapované naopak často velice problematická. Tj. jaké soc. služby srovnávat. A opravdu nevím jak se jejich úroveň měří.

Pro srovnání mě ale přesto napadá následující. Kritiku klecových lůžek jsem zaznamenala u nás, ČR bylo kritizovano za používání klecových lůžek, nikoli Madarsko, které bychom myslím mohli považovat za stát s nám srovnatelný, s podobnou životní úrovní. Dále uvažuju, že kdyby se používali též v Maďarsku, naši představitelé by se tím také ohrazovali. Zřejmě tedy právě zde zaostáváme a je vidět, že to není jen záležitost financí, ale též systému a způsobu vynakládání financí. Zrovna tak máme prý jeden z nejvyšších počtu dětí umísťoaných do ústavní péče. Není přitom pochyb, že jsou země s životní úrovní nám podobnou (Španělsko, Řecko, Polsko, Maďarsko..) a přece vedeme. Samozřejmě jde to zase vysvětlit i tím, že např. ve Španělsku se o děti stará širší rodina a také tam proto nejsou téměř děti volné k adopci. To jen tak, že souvislosti jsou často složitější a pokud jste volala po tom srovnání, tak musíte upřesnit co srovnávat. Jinak jsem pro diskusi.

Jsem stále přesvědčená o tom, že pouze o financích to není. Přesně je to vidět na hospodaření městské části v Praze. Financí je opravdu hodně, ale kam ty finance jdou ? Korupce a pak to, že voliči se kupují takovými věcmi jako propagací loga, drahými vystupeními pochybných umělců, tisknutím zbytečných letáků a propagačních materiálů, zbytečně drahou údržbou zeleně (i když je pěkná) až po rozdávání sušenek a čepicí před školou. Dokud nás (voliče) bude víc brát tohle, tak se to bude měnit pomalu. A politici nám budou dál klidně nakukávat, to se nedá nic dělat, to by bylo všechno hezké, ale nejde to, na to si musíme nejdříve jako stát vydělat. Na to nemáme. Není to pravda !
Finance jsou, jde jen o to kam jdou, co je pro tento stát priorita. Zda např. výstavba neekologických dálnic, kde se utápí za podivných okolností miliardy nebo péče o naši spoluobčany.

 lenka 
  • 

Re: Společnost 

(29.2.2008 21:16:59)
....obávám se, že tráva zelenější leckde je, ČR není zrovna nejhumánnější a nejprávnější zemí, na světě!
 Lenelka 


Re: Společnost 

(29.2.2008 21:32:41)
Lenko, ale rozhodne neni tak spatna, jak si toooolik obyvatel CR mysli. Zname rceni:""To se muze stat jen v CR"" opravdu neplati;) Stejne jako Cesi nadavaji i obyvatele jinych statu, kteri si take mysli, ze jejich politici jsou ti nejspinavejsi, duchody nejmensi a soudy nejnespravedlivejsi.
 Hanka 75 


Re: Společnost 

(29.2.2008 20:41:52)
Žijeme pořád v jednom z nejbohatších států na světě. Dávají se u nás peníze na vytunelované banky, dostavbu Temelína, stavbu dálnic... přitom bují korupce, takže spousta financí jde mimo. A v našem státě není na lepší péči o postižené ? Nemáme na nic jiného než na klecová lůžka ? To snad ne.
Náše společnost na lepší péči o handicapované spoluobčany i na výraznější pomoc třetímu světu podle mne rozhodně má, jen se tak bohužel neděje.
 Hanka 75 


Re: Společnost 

(29.2.2008 20:43:14)
Žijeme pořád v jednom z nejbohatších států na světě. Dávají se u nás peníze na vytunelované banky, Temelín, gripenny, stavbu dálnic... přitom bují korupce, takže spousta financí jde mimo. A v našem státě není na lepší péči o postižené ? Nemáme na nic jiného než na klecová lůžka ? To snad ne.
Náše společnost na lepší péči o handicapované spoluobčany i na výraznější pomoc třetímu světu podle mne rozhodně má, jen se tak bohužel neděje.
 amálka 
  • 

Díky za odvahu 

(29.2.2008 15:51:44)
Moc,moc, díky za Tvou odvahu to tady takhle hezky napsat. Je to dobře, když si to lidé mohou přečíst.
Přeju hodně sil a radosti z dětí.
 Jaromír, žádné dítě 
  • 

Potěšilo mě 

(29.2.2008 17:48:20)
Tento článek mě velice potěšil, to by si měla přečísta ta osoba, která se soudí, že se u ní před lety nepovedla interrupce a že má nyní dítě. Takže nyní křičí a dovolává se jakýchsi svých práv. Měl jsem z toho úplnou depresi a jsem moc rád, že svět je ještě stále plný i správných lidí, jako je paní, která psala tento článek o svém synovi.
 Róza 
  • 

Re: Potěšilo mě 

(29.2.2008 18:07:38)
Je to lehce mimo, ale zajímalo by mě, jak se může nepovézt interupce? To miminko z těla buď vyjde nebo nevyjde ne? Pokud nevyšlo, proč se zákrok neopakoval?
 Sylvie 


Re: Potěšilo mě 

(29.2.2008 18:11:06)
Protože paní čekala dvojčata a lékaři jedno zabili, druhé ne a už se to nějak nezkontrolovalo.

http://www.novinky.cz/clanek/134356-za-nepovedeny-potrat-priznal-soud-zene-odskodneni-80-tisic.html
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Potěšilo mě 

(29.2.2008 18:36:34)
MMCH ta žena chce odškodný za to, že nechtěla dítě žádný a když už teda stejně nakonec jedno dítě vychovává, tak už mohla rovnou mít dvě.

V tomhle ohledu se jí nedivim - taky bych se těžko smiřovala s tim, že udělam tak zásadní rozhodnutí (nechám umřít dítě) a ukáže se, že to bylo zbytečný, protože sitaci, že se stane matkou musela stejně řešit a navíc narozený dítě muselo zažívat její stresy i odsátí sourozence :-(
 DENISA 
  • 

Re: Potěšilo mě 

(29.2.2008 20:10:40)
Velice trefnou reakci na tento clanek jsem cetla na Seznamu. "Ted, kdyby to dite tu maminku zabilo, tak by ho musel kazdy soud osvobodit, protoze to bylo v sebeobrane".
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Potěšilo mě 

(29.2.2008 20:50:43)
Ještě teda dodám, že jsem četla jen jeden článek a pochopila jsem to tak, že to je v podstatě odškodnění za to, že ve výsledku to druhý dítě přišlo o život zbytečně.
A ted koukám na novou diskusi na Rodině a je tam řeč o nějakých prohlášeních v televizi, o kterých jsem nic nevěděla.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Potěšilo mě 

(29.2.2008 21:33:02)
žlababko
krásný článek.Tvůj syn.. vlastně oba dva synové mají úžasnou maminku.
 Tvoje horší já 


Tu paní s nezdařenou interrupcí neodsuzuji 

(1.3.2008 9:10:49)
Byla hodně mladá a ve špatné životní situaci, bez podpory partnera. Nyní lituje toho, že nemá dcerky obě. Mimochodem, dnes žije v manželství s jiným mužem a kromě té zmíněné dcerky mají další dvě děti.
 Hanka 75 


Také neodsuzuji, odsuzuji média 

(5.3.2008 19:39:52)
Tu paní také vůbec neodsuzuji. A podle mého názoru má plné právo na fin. odškodnění toho za špatně provedený lékařský zákrok. Nesouvisí to naprosto a vůbec s tím, jaký má vztah ke svému narozenému dítěti. Ani si nemyslím, že tím, že se domáhala odškodnění svému dítěti ubližuje. Nebýt médií, její dítě by to ani nemuselo vědět, a finance máma od rodiny zřejmě použije ne na svou zábavu, ale ve prospěch celé rodiny a všech svých dětí.

Muselo to pro ni být tehdy těžké rozhodování, pak opět se vyrovnávat s tím, že je přesto těhotná, bude rodit, muset se starat a vychovávat. Dostala se do situace, do které se dostane málokdo, vidí sourozence a ví, že druhé dítě se na základě jejího (naprosto legitimního) rozhodnutí nenarodilo. Už to může být zatěžující. Kdyby toto předem věděla, dá se předpokládat, že její rozhodnutí by bylo jiné, tj. dostala se vinou ostatních do situace, kterou si naprosto nezvolila. Za to jí přece patří omluva a fin. kompenzace.

A také jí dle mého soudu velice poškodili senzacechtivá média a nakonec ublížili i jejímu dítěti. Nepochybuju, že se v jejím okolí najde hodně lidí, kteří budou mít potřebu jí sdělit nebo dítěti co si o tom myslí. Je mi líto v jaké je teď situaci. Fin. kompenzaci bych jí moc přála, mnohem vyšší, a aby měla možnost s ní vklidu naložit jak uzná za vhodné bez zájmu okolí.
 Rapiti 


To je drsné 

(29.2.2008 18:36:38)
Chápu, že doktoři časem díky své práci trochu otupí, ale mohli by si hlídat, co vypustí z pusy.


Vzpomněla jsem si na hezkou příhodu. Byla jsem na přednášce o životě s postiženým dítětem. Přednášející měla velmi těžce postiženého chlapečka - ve 3 letech na úrovni sotva půl roku, ale byl velmi milý a po dobu celé přednášky naprosto zlatý. Své vyprávění zakončila slovy: "Svoje postižené dítě bych nevyměnila ani za 4 zdravé." Na to hbytě reagovala jedna z posluchaček, její kamarádka, maminka 3 dětí: "A nevyměnila bys ho za 3 zdravé děti? Aspoň na víkend..." Myslím, že všichni přítomní si toho úžasného, i když trochu jiného, chlapečka rychle zamilovali.

Už jsem to tu psala víckrát, mám dítě s genetickou vadou, při které se běžně navrhuje potrat, ačkoli se jedná pouze o nosičství vady. Moje dítě je tedy zdravý nosič. Jsem ráda, že jsem měla čas se o tom trochu něco dovědět a netrnula jsem celou dobu, jestli budu mít postižené dítě. Ale leze mi mráz po zádech při představě, kolik zcela zdravých dětí se nenarodilo jen kvůli takové diagnóze.
 Boba+3 
  • 

preji hodne stesti 

(29.2.2008 20:22:58)
I s hodne spatnyma kartama se da uhrat skvela partie. Risa se z toho vybabra
 ali36 


Re: preji hodne stesti 

(29.2.2008 21:17:26)
velmi pěkně napsané a Ríšovi držím palec.
Přesto mi to nedá a musím se pousmát nad některými názory. Někteří říkáte, že by jste to nezvládli. Nevěřte tomu. Mám 2děti. Dceru 15,5let - zdravou. A syna, který byl do 5let také zdravý, ale pak onemocněl. Má jen DM I.typu, celiakii a LMD. Naštěstí jsou to sice nevyléčitelné nemoci ( zatím ;) ), ale dá se s nimi žít! A to je pro mě důležité! Není to vždy lehké, ale snažíme se mu to usnadnit ( teď má téměř 9let) aby byl šťastný jako ostatní děti.
Jen si dovolím nesouhlasit s názorem, že se stát dobře stará. Kdybychom s manželem oba nepracovali, nevím kdo by financoval jeho léčbu. Přitom, když se nad tím zamyslíte: není lepší dobrou léčbou předejít pozdním komplikacím ( jakékoli nemoci) a vychovat člověka, který bude v dospělosti schopen sám se o sebe postarat a chodit do práce ? Ale to už je asi na jiné téma........
 DENISA 
  • 

Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 2:08:38)
Myslim, ze se v debate u tohoto neveseleho tematu michaji dve veci dohromady a to - cekam zdrave dite a potom se neco stane (pri porodu, ve 3 letech, v dospelosti, kdykoliv, cokoliv) a cekam postizene dite a mam se rozhodnout co dal. Ty, ktere tu pisi - postizene dite bych si nenechala, bala bych se, ze to nezvladnu urcite nejsou spatne jenom proto, ze si to priznaji. A myslite si, ze kdyby se jim s ditetem stalo neco pri porodu ci pozdeji, ze by se nepostarali, ze by dite "flakly" do ustavu a prdeli by na to? Nektere mozna ano, stejne jako nektere, ktere si vedome postizene dite nechaly a pak teprve prisly na to, ze to nezvladnou. Ale myslim, ze vetsina tech, ktere osud postavi pred hotovou vec, tak proste bojuji, protoze nic jineho jim nezbyva a nektere z nich se s tim i dokazi tak skvele vyrovnat jako autorka clanku. Ale nemichejme to s uplne jinou situaci, kdy testy ukazi ze dite bude postizene a zena se musi rozhodnout. Myslim, ze to je vec kazde zeny a my, ktere jsme (Bohudik) nezazily, bychom nemely soudit. Bohuzel veda neni na takove urovni, aby dokazala vyjadrit miru postizeni, takze to rozhodovani musi byt peklo, protoze u spousty pripadu vam lekar nemuze rici "nebojte, postizeni nebude tak velike" nebo "postizeni bude tak velke, ze vase dite bude v bolestech a trapeni nekolik mesicu umirat". Takze nesudme, nevyjadrujme soudy, jenom prejme Risovi a jeho mamince spoustu stesti a lasky.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 8:22:08)
Deniso, on v tom moc rozdíl není, pouze jsou v důsledku testů postaveny "před hotovou věc" o pět měsíců dříve, a mají tu pochybnou možnost dítě zabít. Ty, které na testy nejdou, prostě akorát tuto variantu zruší a rozhodnou se čelit "hotové věci" až po porodu.
 KristAlex 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 12:27:57)
Marketo,myslim,ze se opravdu jedna o dve odlisne veci.Jedna vec je kdyz se ti narodi zdrave dite,ktere pak onemocni a jina vec je,kdyz dopredu vis ze dite bude postizene a mas se rozhodnout co dal.Ja jsem si vzdycky rikala ze bych na potrat nikdy nesla,ale ted uz si tim nejsem tak jista.Nas syn se narodil jako zdrave miminko a pak jsme zjistili ze vlastne zdrave vubec neni a nebude a ze vubec nevime co muzeme ocekavat od budoucna.Jedna mila doktorka mi rekla ze je pravdepodobne ze nebude ani chodit ani mluvit.Byli jsme postaveni pred hotovou vec,ze mame nemocne dite a snazime se s tim bojovat jak se da a doufat ze se bude vyvijet co nejlip.jeho nemoc je ale geneticka,takze u kazdeho dalsiho tehotentstvi mame 25% sanci ze budeme mit dalsi stejne nemocne dite.Da se to zjistit amniskopii.Takze ja ted stojim pred otazkou,jestli doufat ze budu mit dalsi dite zdrave a cekat az se narodi a zjistit to az po porodu nebo jit na amnio,zjistit to behem tehotentsvi a rozhodnout se co dal,podle vysledku testu.Ja na potrat opravdu jit nechci,ale taky nechci mit dalsi stejne nemocne dite a znova si projit tim cim jsme si prosli a stale prochazime.Proto si myslim,ze pujdu na amnio a pak se rozhodnu.Radsi budu vedet co me ceka,nez cekat az se to stane at uz to bude cokoliv.
 Petra-4děti(15,12,8let a 3roky 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 13:30:28)
Můj názor se s vámi zcela ztotožňuje.Vy jste nevěděla, že vaše dítě má genetickou vadu,ale nyní již vítě, že u dalšího je 25%možnost, že bude opět nemocné. Já bych se nad tím vůbec nerozmýšlela a ve vašem případě bych podstoupila amnio.A jak naložíte s výsledkem je na vás.Už jedno dítě postižené máte a tak už budete vědět jaká péče je potřeba a jaká je jeho budoucnost.Často jsem četla příběhy matek s postiženými dětmi, které psaly, že by své dítě za jiné zdravé nevyměnili.To je samozřejmé.Dítě, které se vám narodí je vaše, milujete ho,i přesto jaké je. Není matka, která by si nepřála mít zravé dítě.
Jde převážně o dítě,ale jde i o matku, ta bude ta co se o něj bude starat a to většinou 24hod. denně, 365dní v roce po mnoho let.To je velmi náročná psychická a fyzická činnost.Proto dle mého názoru je volba vždy na matce a v žádném bych ji neodsuzovala ať už se rozhodne jakkoliv.Nemluvím ze zkušenosti matky(mám 4 zdravé děti).ale spíše dětské zdravotní sestry.Je moc dobře, že je zdravotnictví na takové úrovni, že může zjistit vady dítěte.A popřípadě zachránit i ty maličké, které se na svět vydali dříve a ještě na to nebyli 100%připravené.(i když se měli narodit zdravé).
 & 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 13:43:53)
Kristlex,

Myslim, ze jsem uplne ve stejne situaci. Taky jsem "prenasec" chromozonalni vady. Mne nabidli jit na umele oplodneni, s tim ze se da vypestovat embrio, ktere tuto vadu nema. My nebydlime v CR. Zkus se zeptat na Gennetu, jestli je toto mozne i v CR. Ja ted nevim presne, jak se tato metoda jmenuje, ale mam pocit, ze jsem o ni cetla i na strankach Gennetu..
 PajaMM 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 14:02:47)
Ahojda.
Pardon, ze se vam do toho pletu, ale myslim, ze metoda se jmenuje PGD...ovsem u nas se hradi a neni to malo...
 PajaMM 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 14:03:59)
Ahojda.
Pardon, ze se vam do toho pletu, ale myslim, ze metoda se jmenuje PGD...ovsem u nas se hradi a neni to malo...
 & 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 14:11:38)
Danielo,

prosim te a nemas predstavu, kolik to zhruba stoji? My zatim o tom jenom uvazujeme, mozna si to tu budu muset, take hradit... Dekuji.
 PajaMM 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 14:13:34)
H&M,
mam pocit, ze kamaradka rikala, ze 30 tisic...oni to maji blbe z obou stran, mozna i na tom zalezi, fakt nevim. Ale ted jsou po druhem IVF, prvni se nepovedlo, ale maji od listopadu krasna dvojcatka - parecek :-)
Tak moc drzim palecky!!!
 & 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 14:17:36)
Danielo,

Diky za informaci. Cetla jsem tvuj pribeh a oplakala, hl. tobe drzim palce at vam to vsem ted vyjde R^
 PajaMM 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 14:29:15)
H&M,
moc a moc dekuju!!!! A ty nemas zac, neni to zarucene info :-)
Snad uz to tentokrat vsechno dobre dopadne...za necele 4 mesice by se nam mela narodit Aninka...vsechna vysetreni jsou zatim ok, podle vseho by mela byt uplne v poradku.
Obcas do tehle diskuse nakouknu, ale uz se nezucastnuju...jsem rada, ze existuji lide jako ty, kteri neodsuzuji. A souhlasim s tebou, ze v CR neni dobra atmosfera, ze maminky, ktere chteji porodit postizene dite nemaji moc podpory atd....
Ovsem i druha strana se docka casto odsouzeni...a casto od tech, kteri to nikdy nezazili a neumeji si to vubec predstavit. Jen presne vedi, ze oni by nikdy nic takoveho....no reci, no :-)
Ale dost o tom. Drzim palecky, at u vas vse dobre dopadne a jeste jednou moc dekuju!!!
 & 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 20:44:26)
Holky tak se moc opatrujte :-)
 PajaMM 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 21:38:35)
Moc diky, snazime se :-)
 KristAlex 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 14:18:47)
Tak o tomhle jsem nevedela,koukala jsem na ten Gennet a pisou ze uhrada je cituji:Na základě indikace dle dohody se zdravotní pojišťovnou.Prijde mi to dost sileny,ale je fajn ze neco takoveho existuje.
 eli 
  • 

Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 18:21:33)
Já v tom teda rozdíl nevidím - je to vždycky hotová věc - mé dítě je nemocné. Jenom je tam rozdíl v tom, že když ho mám v břichu, tak ho můžu zabít a když už je narozené zabít ho nesmím. jinak je to snad stejné, ne?
 Dana J. 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 23:06:26)
Plně souhlasím, i já jsem šla na AMC z důvodu postižení postižení prvního/ tedy u nás už druhého dítěte/. A taky do té doby, než jsme věděli výsledky, tak jsme nikomu ani dětem neřekli, že mají mít sourozence. Chtěli jsme se rozhodnout až bude třeba. A taky víme, že péče o dítě, které potřebuje něco navíc, není nijak lehká a je plná zvratů a nejistot. Jak bychom reagovali v případě horších výsledků ...nevím. Nechci na to ani myslet, a ani jsme se to nesnažila si připouštět, že by něco mohlo být v nepořádku. Ono v době vyšetření je ten brouček už dost velký, u nás už kopal, prostě je součást mě a našeho života a rozhodovat se potom jak dál, je asi to skoro nejhorší, co může mámu potkat. Proto nikoho nesoudím, ať se rozhodne jak chce, protože vím, že je to hrozně hrozně složité a ať se rozhodnete tak nebo tak, vždycky je to na celý život.
 eli 
  • 

Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 11:00:09)
NO, jenže v tom je u nás (ČR) právě problém. Znám několik žen, které šli na potrat v 5! měsíci, protože jim lékaři vylíčili, jaká hrůza to jejich postižené dítě bude. V podstatě neměly šanci se rozhodnout - víte, jak člověku v těhotenství je, jak je přecitlivělý atd. a když od LÉKAŘE dostane takové informace, bezmezně mu věří. Někde jsem četla, že u nás je jako známka kvalitního zdarvotnicvtí bráno nejen to, kolik se nám narodí zdravých novorozenců, ale i to, kolik se nám z těch nemocných podaří "ukončit" (neříká se zabít) než se narodí. No a proč tedy neuzákonit, že ukončit by se mohlo i trochu později - řekněme tři dny po porodu? Víte kolik žen by si vyslechlo - no paní, to vaše děťátko bylo x-minut bez kyslíku, to je fakt velikáááánská pravděpodobnost že bude postižené, my mu jen píchnem včeličku a máte pokoj, kdo se o něho bude starat až budete stará, a ještě byste mohla mít krásné zdravé děti, a těch peněz...... Stačilo by pár let takových masáží a spousta matek by to začala brát jako normální - vždyť to říkají lékaři. A myslíte, že je takový rozdíl mezi dítětem ve 20 týdnu těhotenství v břiše a dítětem den po porodu v postýlce? V čem?
 Markéta 
  • 

Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 12:56:57)
mas pravdu, hezky jsi to napsala. me obchazi mraz z predstavy, ze nekdo dokaze "ukoncit" tehotenstvi v patem mesici. Vzdyt deti predcasne narozene v 25 tydnu se dnes uz bezne zachranuji a rozhodne neni pravda, ze jsou vzdy vselijak postizene. muze se to stat, ale i tak dorostou vetsinou do samostatnych, normalnich svepravnych lidi, kteri nejsou odkazani na pomoc sveho okoli, nebo jen minimalne (treba spatne slysi apod.).
nevim, jak bych se zachovala v prvnich dvou mesicich, kdyby mi nekdo rekl, ze moje dite bude asi tezce postizene ... ale v patem mesici bych na potrat uz nesla.
 DENISA 
  • 

Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 15:08:07)
Marketo, a kdyby ti lekar rekl, ze to dite bude mit zavaznou vadu, bude zit nekolik dni az tydnu v bolestech a pak v bolestech umre?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 18:33:30)
To by asi rozhodování nebylo tak těžký, jenže většinou se to takhle neví...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 18:36:26)
A teď mi došlo, že konkrétně tohle se asi člověk nedozví na začátku těhotenství, takže ber zpět...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Hrusky s jabkama 

(1.3.2008 18:36:36)
beru
 anavel + 3 


Re: Hrusky s jabkama 

(2.3.2008 23:12:31)
A jak to ten lekar vi? Chapu,ze lekari toho vi hodne,ale snad nevi uplne vsechno.Zadny lekar neni Buh a nemel by si na nej hrat a urcovat,ktere dite bude jak postizeno a ma-li pravo na zivot nebo ne.
 Simča 
  • 

Souhlas s Denisou 

(1.3.2008 16:25:29)
Deniso,konečně to tady někdo rozdělil,pořád se ty dvě odlišné strany postižení míchají dohromady.Mám pocit,že ale někteří tu neslučitelnost vidět nechtějí.
 llenicka 


Jiný názor. 

(1.3.2008 12:27:19)
Ahoj všichni. Nechci nikoho nazlobit svým názorem, je to jen můj názor a každý má na svůj názor právo. Nedávno jsem řešila v těhotenství problém se špatnými výsledky, rozhodla jsem se jít na plodovku. Pro rodiče a všechny okolo je to neuvěřitelný stres, ale jsem za to ráda, že jsem šla. Výsledky naštěstí dopadli dobře a kdyby ne, tak bych asi na potrat šla.
Znám totiž postižené děti z jiné stránky, pracovala jsem na dětském odd., kde jsme je měli velice často. Jak tady někdo psal, bohužel žádný doktor neřekne jak velké bude postižení. Psali jste tady o tom jak jsou některé děti skoro normální, a já tomu věřím, že to tak je, ale je jich opravdu hodně, co se věkem ještě zhoršují, neskutečně trpí, krmený sondami, dusí se vlastními hleny, celodenními křečemi, atd. Péče o ně začne být většinou doma nezvladatelná a často skončí v nějakém ústavu a nakonec v nemocnici, kde dlouho a v bolestech umírali. Jsem toho názoru, že příroda ví co dělá, většinou když se narodí dítě, tak mu dává příroda spoustu šancí odejít v klidu z jeho utrpení, to jen mi do nich cpeme další a další léky, né kvůli dítěti, ale kvůli nám, kvůli vlastní sobeckosti a závislosti na dítěti.(mluvím o dětech doopravdy hodně postižených a ne o lehkých vadách, které jdou s pomocí lékařů zvládat) Vím, že se mě to lehce říká, kdyby to bylo moje dítě, asi bych mluvila jinak, a možná taky ne.
A diskuze o downech, bohužel, tam si taky nikdo nevybere jakého bude postižení rozsahu, může mít IQ 90, ale tak jenom 30, bohužel to je zase jen na přírodě a zase jsem se setkala ze spoustou, kde ta příroda nebyla rozdavačná a dost šetřila, a pak příjdou zase lékaři a nacpou je opět lékama, jdou na operace srdce, aby chudáci skomírali v plenkách někde v ústavu ještě ve 40 letech.
Asi hodně lidí naštvu, ale bohužel jsem u těchto dětí viděla mnoho utrpení a bolesti, které bych nepřála nikomu, natož vlastnímu dítěti.
 KristAlex 


Re: Jiný názor. 

(1.3.2008 12:31:32)
Naprosto s tebou souhlasim, ja tohle videla taky a je to neco priserneho,horsi nez potrat,kazdopadne.A jakou tyhle deti maji kvalitu zaivota?Zadnou.A mi je z tzv.lidskosti drzime pri zivote.
 majdaleenka +07+11 


Re: Jiný názor. 

(1.3.2008 12:44:45)
ač nerada, musím v tomhle s Vámi souhlasit, nevím, jak bych reagovala já, ale tohle bych nepřála nikomu... vidět trpící děti je strašné a nemoci jim pomoci ještě horší
 & 


Re: Jiný názor. 

(1.3.2008 13:37:24)
Elile,

To mas take pravdu. Je dulezity znat i tenhle pohled na vec. U kolika z tech deti bylo predem jasne, ze na tom takhle budou? Muj syn vzacnou chromozonalni vadu, Ja jsem rada ze jsem o tom dopredu nevedela. Nevim co bych si s tou informaci pocala. Syn ma podle testu IQ 56 {ja si samozrejme myslim, ze je na tom lip;o}. Protoze se nemame kam zaradit, chodime na ruzne terapie s detmy s DS a mnoho z nich je sikovnejsich nez muj syn.
Ja jsem rada, ze jsou potraty legalni a nikdy bych se na matku, ktera se rozhodla pro potrat nedivala skrz prsty. Ale vadi mi atmosfera v CR, kdy matka, ktera privede na svet postizene dite, o jehoz postizeni predem vedela, je povazovana za nezodpovednou, protoze ma preci myslet na rodinu a na spolecnost atd...
 llenicka 


Re: Jiný názor. 

(1.3.2008 15:00:12)
Máš pravdu, že na matky, které se rozhodnou porodit dítě i s postižením se asi společnost dívá skrz prsty. Když mají tu odvahu, tak proč ne.
Ale právě proto, že vím jak to chodí, bych to svému dítěti neudělala. Dnes už bohužel není zvykem, nechat dítě v klidu v náručí rodiny odejít z tohoto světa, a většinou i rodiče nejsou smířený s postižením svého dítěte a chtějí ho za každou cenu držet při životě. Když jsem viděla ty miminka o které jsem se musela denodenně starat, připojené na ventilátorech atd. Měli neskutečně smutné oči a když konečně odešli z tohoto světa i když jim v tom bylo všemožně bráněno, bylo jim vidět v obličejích úleva. My (personál) jsme to obrečeli. Teď mluvím o konkrétním případu holčičky, kde mamince řekli, že má srdeční vadu neslučitelnou se životem a ona se přeci jenom rozhodla dítě donosit, pak, jelikož, dítě přeci nenecháme v klidu odejít, následovala operace, ventilátor, atd. Zemřela až v půl roce "života", celou dobu s vážnými komplikacemi, bolestí, a dýcháním na ventilátoru. Maminka ze začátku chodila obden, pak jednou za týden a když se blížil konec tak už nechodili vůbec (nemohli se na ní koukat - vůbec maminku nesoudím, myslím, že to muselo být hrozný pro ni ,tak pro celou rodinu, sama jsi to nedovedu představit). Dodnes vidím oči té maličké a jsem ráda, že už má klid. To si pak člověk řekne jestli by tohle udělal svému dítěti. Je to hrozný rozhodování, sama, když jsem se rozhodovala jestli jít na plodovku nebo ne a cítila jsem už pohyby malého, tak mě napadalo spousty věcí a i když nejsem věřící, tak mě napadali myšlenky, že jestli budu muset jít na potrat, tak mě určitě stihne nějaký trest. A takovéto blbosti, pak jsem si vzpomněla na ty oči a měla jsem jasno.Někdy je zkrátka těžké nesoudit maminky pro jejich rozhodnutí, když člověk ví, co pak to dítě čeká. (zase mluvím o těžkých postiženích).
 DENISA 
  • 

Re: Jiný názor. 

(1.3.2008 15:16:22)
Diky Elile za tvuj nazor, je dobre, ze tu zazni i nazor osetrujiciho personalu. Ja taky zastavam nazor, ze pokud lide dopredu vi, ze dite bude mit vadu neslucitelnou se zivotem a nechaji si ho, vubec nevi co cini, jako tato pani. Urcite pak prozrela, ale bylo pozde. Je mi lito predevsim toho ditete, ale i tech doktoru a sester, kteri tohle musi videt. Rodicu mi az tak lito neni, co cekali? Zazrak?
 arsiela, 


Re: Jiný názor. 

(1.3.2008 15:53:39)
Eli právě to co píšeš,je podle mě ta křehká hranice.Dle mého názoru není ultrazvuk a gen.vyšetření natolik všemocné aby odhalily nakolik bude dítě postižené.Mám na mysli nakolik bude postižení zvládat.Jsem taky zdrav.sestra sice u dospělých,ale taky jsem zažila případy kdy lékaři tvrdili,že dítě bude hrozně postižené,na umření a ono bylo relativně v pohodě.Mělo vadu,ale zvladatelnou a žilo v podstatě kvalitní život bez bolestí.
A naopak zas dítě co mělo mít drobnou vadu skončilo tak jak popisuješ a bylo to pouhé čekání na smrt s bolestmi a utrpením.
Problém je dle mě i v komunikaci těhotné s lékaři.Mě osobně se stalo že vada byla diagnostikována,ale už mě nikdo nepřipravil na to co nás vlastně čeká.Kdybych aspoň kapku tušila na co si dát pozor,co bude dál jistě bych i na první hypoxický záchvat a následný pobyt v nemocnici reagovala vyrovnaněji a nedošlo k tolika kolizím mezi mnou a ošetřujícím personálem.Ten bohužel předpokládal,že jsem o všem naprosto plně informována a podle toho se mnou jednal.Až když jsem se pohádala s lékařkou tak teprve vyšlo tohle najevo.Lékařka sama přiznala že došlo k velké chybě v komunikaci.Ale to už nastalé problémy nesmazalo.Lékaři i sestry jsou taky jenom lidi,tohle se stát samozřejmě může,ale nemělo by.
 llenicka 


Re: Jiný názor. 

(1.3.2008 16:09:41)
Sama jsem se stala svědkem mnoha zázraků, mozek a zvláště mozek dítěte je nevyzpytatelný a často nás dětičky překvapí, jak se pěkně uzdraví, aniž by to kdokoliv čekal. Např. již zmiňovaná DMO - tam si žádný lékař nedovolí stanovit, jaký to dítě bude mít život, tam hodně záleží asi na štěstí a na práci rodičů.Ale bohužel některé vady jsou zkrátka neslučitelné se životem, ví se to o nich a nejde s tím bohužel nic dělat, jen uměle prodlužovat bolest dítěte i celé rodiny.Starce i dospělé lidi, ty všichni mají právo si říci, a nepokračovat v léčbě, dítě tuhle volbu nemá, ale to už jsem zase asi někde uplně jinde a daleko od tématu.
 Zasjaj. 


Re: Jiný názor. 

(5.3.2008 3:12:18)
elile,
naprosto s tebou souhlasim, umele udrzovani pri zivote a bolestech je silena zrudnost.

Zaroven ale fakticky nevim, jak to realne aplikovat v nekterych pripadech - konkretne ta vyziva sondou.

Ano, souhlasim s tim, ze pokud neni clovek schopen prijimat potravu a neni ani mentalne natolik pri smyslech, aby rekl, ze CHCE prijimat potravu jinak, nemel by byt umele vyzivovan. Ale prakticky, jak to bude probihat? Sondou jsou krmeny deti, ktere maji potize s prijmem potravy usty jako duseni, spatne polykani, neschopnost snist a vypit dostatecne mnozstvi, takze sonda je vlastne ulehcenim prace pro pecovatele. Dobre, sondu nechci, ale to se budu divat jak moje dite poalu ale jiste den ode dne chradne a hladovi, zacina byt stale vice nemocne v dusledku oslabeni organismu, neco tekutin a vyzivy preci jen prijme, takze to neskonci ze dne na den dehydrataci, ale i takova smrt by byla desiva! Fakt nevim :O(
 llenicka 


Re: Jiný názor. 

(5.3.2008 19:43:54)
Já jsem vůbec nemluvila o dětech které jsou vyživovány sondou, těchto dětí je hodně a nijak netrpí, viděla jsem jich řadu relativně spokojených. I tzv. apalici (děti které jsou v bezvědomí a jen koukají), pokud je o ně řádně postaráno, tak nemusí trpět.O nich jsem v žádném případě nemluvila.
Já jsem mluvila o dětech, které mají většinou o hodně větší potíže a vyživování sondou je to nejmenší a hlavně je to vůbec nebolí, něco jiného je dýchání s pomocí přístroje, spousty operací, které se dělají i když všichni ví, že zase nějak nepomůžou, atd. Mluvím o dětech které mají po narození prokazatelně vývojovou vadu neslučitelnou se životem, které by se nechali v dřívějších dobách v klidu a pokoji odejít ihned po porodu, dnes bohužel následují operace, přístroje a krutá smrt většinou v nepřítomnosti rodičů po měsíci utrpení. Ale jak jsem již psala, to je hrozně těžká otázka a mě nepřísluší to tady nějak hodnotit, jen říkám jaké mám zkušenosti a to, že někdy si ještě po letech vzpomenu na některé dětičky, které si toho za svůj život museli protrpět hrozně moc.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jiný názor. 

(5.3.2008 21:12:36)
elile,
trpět nemusí, ale... nějak si nejsem moc jistá, jestli jim ten život na vegetativní úrovni něco přináší. ;((
 hexe 
  • 

Re: Jiný názor. 

(2.3.2008 1:34:44)
Myslím, že jsi to vystihla přesně. Kdybychom neměli tak panický strach ze smrti a nechali lidi, ať už postižená miminka nebo stařečky, odejít, kdy to příroda zamýšlí, ušetřili bychom jim spoustu bolesti. Slyšela jsem o německém dokumentu Moje malé děťátko. Žena se dozví, že se jí narodí postižené dítě (vada neslučitelná se životem, nevím bohužel přesně jaká), které se ale rozhodne donosit. Porodí ho doma se spřátelenými gynekology a nechá v klidu umřít. Řekla bych, že když to proběhne takhle, dá se s tou bolestí ze ztráty vyrovnat mnohem líp než když dítě několik měsíců trpí na přístrojích.
 eli 
  • 

Re: znám takovou mámu. 

(2.3.2008 11:03:35)
Přesně takovou maminku znám. Miminko donosila, vykládala si s ním a měla ho ráda. Chodila cvičit, jedla zdravě a snažila se myslet pozitivně, i když věděla, že dítě hned po porodu umře. Ale byla u něj, s manželem, prarodiči. Všichni ho pochovali, popusinkovali a miminko v klidu, obklopeno láskou svých blízkých umřelo, mělo normánlní pohřeb, má svoje jméno a celá rodina na chlapečka vzpomíná. S těmi bolestmi a bolestivým umíráním to není pravda. Skutečně se dá léky bolest dobře utlumit. A kdo jste někdy viděli potracený čtyř - pětiměsíční plod... - takové miminko umíralo v bolestech, opuštěné, nemilované, polámené :-( Ale chápu ty maminky, které se takto rozhodou. Ten tlak je opravdu velký a podpora často minimální.
 Markéta 
  • 

Re: znám takovou mámu. 

(2.3.2008 13:58:58)
pribeh tve kamaradky me dojal k slzam, moc ji obdivuji, muselo byt tezke presvedcit okoli, ze tohle je spravne reseni.
 hexe 
  • 

Re: znám takovou mámu. 

(5.3.2008 9:57:53)
eli, a můžu se zeptat, jestli ta maminka žila v Česku? Já mám totiž pocit, že kdyby se matka takhle postiženého dítěte rozhodla rodit v české porodnici, tak lékaři její dítě "zachrání", napojí na přístroje a jeho umírání prodlouží, jak to půjde...
 Vercza 


Re: Jiný názor. 

(3.3.2008 9:39:12)
Ten dokument jsem tuším taky viděla. Pamatuju si to dost matně, ale myslím, že jednou z hlavních myšlenek bylo dát dítěti jméno, pochovat si ho, rozloučit se s ním jako s člověkem, pohřbít ho, prostě personifikovat. Nenechat ho odejít jen tak a dále se tvářit jako by vůbec nebylo (ať po potratu nebo zemřelým před, při nebo krátce po porodu). Celá rodina se s ním (z psychologického hlediska?) potřebuje rozloučit, aby mohli její členové jít dál... ~s~
 Katka 
  • 

Obdiv 

(1.3.2008 13:27:27)
Obdivuji všechny tyto velmi statečné maminy. Mám zdravé dítě a když čtu takovéhle články je mi úzko od žaludku. Chtěla bych vzkázat těmto statečným maminkám s velkým M že si jich vážím za odvahu a jak to vše zvládají protože sama nevím jak bych se v jejich situaci zachovala. Moc si vás vážím a přeji všem mnoho štěstí a sil.
 Vypet 


Volba 

(1.3.2008 17:39:14)
Obdivuji Vás, za Váš nadhled. Není snadné si nestěžovat a naopak podporovat ostatní, třeba úvahou:-)
Jen bych se chtěla zastat lékařů. Mě nikdo k amniocentéze nenutil. Naopak. Vysvětlili mi celkem podrobně možná rizika. Upozornili mě na to, že pokud bych si i přes potvrzení postižení dítě nechala, nemá pro mě tento zákrok smysl. Já se rozhodla, že pro moje dítě je určitě důležitá i vyrovnaná a klidná matka.Všechno dopadlo nakonec dobře a tak jsem přesvědčená, že jsem se rozhodla správně. Ale to neznamená, že je to jediné možné správné rozhodnutí. Je skvělé, že se můžeme rozhodovat podle svého vlastního uvážení. Přeju Vám hodně síly a pokroků:-)
 J 
  • 

Re: Volba 

(1.3.2008 18:32:42)
Bude to asi znít v této diskusi kacířsky, ale nejsou pro společnost děti s nějakým druhem handicapu obohacením ? Představte si tu odporně dokonalou společnost 100% zdravých, předem geneticky otestovaných jedinců. Taky jsem pracovala v různých zařízeních od ústavů sociální péče, před dětské domovy, domovy pro seniory atd. a viděla jsem děti a dospělé s různě závažnými druhy postižení. Ano, na pohled je top fakt děsivé, ale kdo z nás ví a zná, jaký je jejich skutečný vnitřní svět (mluvím teď o nejvážněji postižených, ležících, zdánlivě nevnímajících...)?
 majdaleenka +07+11 


kdo z nás ví... 

(2.3.2008 10:05:04)
to je právě ono, kdo to ví, kdo může říci, že netrpí, že jim je dobře? Mluvím samozřejmě o těžkých případech, kdy děti opravdu nemohou nijak komunikovat.
A pak jsou taky děti/lidé, kteří si své postižení uvědomují a reakce okolí je zraňují, na Vinohradech jsem znala holčinu, co byla jen pomalejší, ale vnímala všechno, pravda, mne si děti dobíraly zase pro tloušťku a obrečela jsem to milionkrát, já z toho vyrostla, ale co ona? Tímhle se nezastávám ani potratů ani jejich odpůrců, jen chci říct, že prostě jedno správné řešení neexistuje, do hlaviček se ji nepodíváme, abychom si byli jisti, že jim je fajn.
 Jitka + 2děti 
  • 

názor 

(1.3.2008 19:27:09)
Tak já jsem před toto rozhodnutí byla také postavena , dítě s rozštěpem rtu a patra jsem si nechala a čelila obrovskému tlaku ze strany lékařů, kteří nás nutili k potratu a následně znepříjemňovali pobyt v porodnici. Čelila jsem tlaku okolí, které přesně vědělo, jak můj syn bude trpět. Ale dceři, která onemocněla ve třech letech malabsorpčním syndromem, nesnášenlivostí lepku a mléka, ekzémem a epileptickým nálezem na mozku pomoci nikdo nedokáže, lékaři si nás přehazují jako horký brambor a při pohledu na mého syna červenají.Každý má právo volby a podle mne lékaři tím, jak vše vědí o nenarozených děti zakrývají vše, co vlastně něvědí.Každý máme něco v životě a pokud bychom to měli jen lehké a stoprocentní, tak to není život. A mluvit o kvalitě života někoho jiného? Co to je kvalita života? Navíc každá společnost má svoje. Jsem ráda, že mám obě děti a okolí ať si myslí co chce.








 Andrey 


Re: názor 

(1.3.2008 19:41:04)
ahojky, tak jsem si článek celý přečetla a zavpomínala...před časem mi taky nedopadly krevní testy-tripple dobře, bylo to 1:50, že se nám narodí děťátko s Edwardsovým syndromem...jsem dost mladá maminka, tak mě to velmi zaskočilo, vyděsilo...nastalo šílené zoufalství, hledání informací o tomto syndromu...nakonec jsem podstoupila amniocentézu..dopadlo to dobře..mám krásného chlapečka..ale musím uznat, že jsem byla rozhodnuta, pokud by se toto potvrdilo těhotenství ukončit..nedokázala bych se srovnat s tím, že by miminko se buď vůbec nedožilo porodu, trpělo by...nebo že by po porodu žilo jen pár hodin..proto neodsuzuji maminky, které se rozhodnou pro potrat ale ani ty, které se rozhodnou miminko si ponechat...každý člověk je jiný a každý vše vnímáme jinak, jsme jinak citlivý
 Kashka 
  • 

Re: názor 

(4.3.2008 6:32:21)
Dr tě nutil na potrat kvůli rozštěpu rtu a patra? to přeci není VVV neslučitelná se životem.
Mám zkušenost z moc "dobrým" dr. z genetiky v Pze. Jsem přenašečka hemofylie, tedy nemoci která je celoživotní, nicméně neohrožuje přímo na životě.
A porodila jsem chlapce který tuto chorobu má, to co jsem si v těhotenství zažila ze strany dr. který mě upozorňoval na to co všechno mému synovi bude (vím to až moc dobře, stejnou chorobou trpí můj otec). Podle mě je problém v tom že se víc "straší" než objektivně informuje o tom jaká je prognoza při té a té VVV. Dokonce mi řekl,že mu zkazím "průměr" "dobrých" dětí.
 Martina,2kluci-3,5Ds a 1,5roku 
  • 

Proc? 

(1.3.2008 19:36:06)
Dekuji Vam za krasny clanek :-)
Me tehotenstvi probihalo bez problemu a vsechny vysetreni dopadli v poradku.
Porodila jsem chlapecka,az 4 den nam rekli,ze nase miminko ma downuv syndrom.Mezitim jsem se krasne rozkojila a zzila se s miminkem a faktem,ze jsem mama!!V tom pripade uz se Vam asi tezko bude davat miminko pryc..
Kdyz jsem byla tehotna,premyslela jsem o tom co bych delala kdyby se zjistilo,ze je miminko postizene-rozhodnuti bylo jasne-sla bych na potrat,nemela bych silu vychocavat postizene dite....A jak vidite,tu silu mam.Osud to tak chtel..Jsem dokonce i,troufnu si rict,velka bojovnice,vseho se lehce nevzdavam...
Kdyz jsem byla tehotna s mym druhym synem,sla jsem dobrovolne na odber plodove vody a kdyby bylo i druhe dite postizene,tak bych sla asi nejspis na potrat..Nastesti se na nas osud usmal a narodil se nam zdravy syn...
A to je mi teprve 24let...
Preji Vasi rodine a hlavne Vasemu synovi,hodne zdravi a lasky :o)
Martina
 Martina,2kluci-3,5DS a 1,5roku 
  • 

Proc? 

(1.3.2008 19:36:20)
Dekuji Vam za krasny clanek :-)
Me tehotenstvi probihalo bez problemu a vsechny vysetreni dopadli v poradku.
Porodila jsem chlapecka,az 4 den nam rekli,ze nase miminko ma downuv syndrom.Mezitim jsem se krasne rozkojila a zzila se s miminkem a faktem,ze jsem mama!!V tom pripade uz se Vam asi tezko bude davat miminko pryc..
Kdyz jsem byla tehotna,premyslela jsem o tom co bych delala kdyby se zjistilo,ze je miminko postizene-rozhodnuti bylo jasne-sla bych na potrat,nemela bych silu vychocavat postizene dite....A jak vidite,tu silu mam.Osud to tak chtel..Jsem dokonce i,troufnu si rict,velka bojovnice,vseho se lehce nevzdavam...
Kdyz jsem byla tehotna s mym druhym synem,sla jsem dobrovolne na odber plodove vody a kdyby bylo i druhe dite postizene,tak bych sla asi nejspis na potrat..Nastesti se na nas osud usmal a narodil se nam zdravy syn...
A to je mi teprve 24let...
Preji Vasi rodine a hlavne Vasemu synovi,hodne zdravi a lasky :o)
Martina
 Nandini 


Úžasné 

(1.3.2008 20:07:53)
Vy byste si zasloužila metál za to jak nádherně pečujete o Ríšu. Já mám syna Jakuba a ten je naštěstí zravej ale máte můj velikááánský obdiv já bych to asi zhroutila...je vidět že jste hodně silná žena a máte chuť se o byť postiženého synáčka starat...Jste opravdu moc dobrá maminka!Oli a Kubík z Plzně
 Stova, kluk V/07, holka XI/05 


A co třeba snížená imunita? 

(1.3.2008 22:32:40)
Mám hodně často nemocné děti. Mají sníženou imunitu, sklony k zvětšené nosní mandli, problémy s oušky, laryngitidy, týdny trvající virózy s teplotou, která ne a ne zmizet, mají ekzémy, jsou bledé, unavené... Jsou to proti problémům z článku asi "jen" drobnosti. Jen trvají permanentně. Strašně často v noci nespíme nebo vstáváme po 15 minutách. Trvá to měsíce. Pak 2-3 měsíce klid a znova se z toho půl roku hrabeme. Pořád někdo bere nějaké sirupy, čípky, kapičky, už to nezvládám bez harmonogramu. Jsem nešťastná za děti, chci, aby jim bylo dobře a měli sílu na normální život. Neberu je nakoupit, neberu je nikam, když nemusím. Děsím se každého sebemenšího zakašlání kohokoliv v blízkosti mých dětí. Vše chytnou. Bojím se, když foukne vítr, bojím se, když zjistím, že voda na koupání je studenější než by měla. Bojím se jim dát ovoce, že se osypou. Přitom jsem si říkala, jak budu děti otužovat, jak budou jíst zdravě, jak budou pořád venku. Jen si to teď nějak nemůžu úplně dovolit. Těžko vysvětlovat někomu, kdo neví, co vše jsem zkusila. Řešit, neřešit, koupat, nekoupat, chodit ven, nechodit ven, chodit mezi lidi, nechodit mezi lidi, vitamíny, bez vitamínů, otužovat, neotužovat... Vše bez jakékoliv známky zlepšení, někdy spíše zhoršení. Omezuje to celou rodinu. Možná stejně, jako postižení ze článku. Já jsem v enormním stresu. Také toto onemocnění nepatří do screeningu v těhotenství. ALE! I kdyby tisíckrát patřilo a já věděla, co mě čeká, také bych je neměnila. Ani za nic!!! Jsou skvělé, veselé, chytré, vnímavé, mají mě rádi, obejmou mě, když je mi smutno. A až budou větší, najdou si cestu, jak snížené imunitě čelit a jak si život uspořádat, aby to zvládali a přitom se cítili fajn. Stejně jako jinak omezené děti, např. vozíčkem apod.
 Světla a moje 4 holčičky 
  • 

Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře 

(2.3.2008 7:03:03)
Váš úžasný článek se mi moc líbil.Já mám naštěstí zdravé děti,a proto se opravdu skláním všem takto odhodlaným a milujcím rodičům nemocných dětí.S vašima názorama plně souhlasím a přeji Vám a Vašim dětem mnoho štěstíčka a radosti.S pozdravem Světla
 Lenka 
  • 

Třetí říše 

(2.3.2008 10:03:25)
Smýšlím tak jako autorka. Doktoři se tady ohánějí vyspělou vysokou péčí v těhotenství, ale upřímně řečeno, po porodu sem si uvědomila, že všechny ty krevní testy a ultrazvuky byly zbytečné, služí jen k tomu, aby žena mohla na potrat v případě podezření na postižení, což já bych nešla. Připadá mi to jako za třetí říše, kdy se testovalo sperma a právo na život měla jen vyvolená rasa.
 eli 
  • 

Re: Třetí říše 

(2.3.2008 11:19:54)
A víš jak musí být těm, kteří "unikli". Kdyby se na ně, potvory, přišlo včas, mohlo být hned míň problémů v celé rodině, že? Kolik jen stojí peněz a energie těch "zdravých" Navíc určitě nejsou šťastní - takoví chudáci. No musíme ty testy zlepšit, aby byl záchyt nepodařených kousků vyšší. A samozřejmě bychom měli více působit na ty nezodpovědné matky, které si myslí, jak to všechno zvládnou a pak se stějně hroutí a vyžadují pomoc od státu. Omlouvám se, ale strašně mě rozčiluje jak se tu pořád píše - když už se narodí, tak ho samozřejmě miluji, ale kdybych to věděla "včas", tak neváhám. Jak včas? To bychom měli uzákonit možnost odstarnit i narozené nezdravé děti, jinak to nemá logiku. A to odstarňování by mohlo být mnohem humánější než je u běžného potratu.
 KristAlex 


Re: Třetí říše 

(2.3.2008 12:04:05)
Eli,ja o tobe teda nic nevim,ale zajimalo by me to,kdyz o vsem pises tak zasvcene a vsechny ostatni nazory odsuzujes. Ano,mas pravdu,potrat v 5tem mesici neni humamni,jedna se vlastne o umele vyvolany porod,zena ma pak laktaci,sestinedeli atd,proste vse co k porodu patri.Co ja vim,tak to probiha tak,ze se mimcu-plodu,da injekce k zastave srdce a teprve pak se vyvola porod,tedy urcite nedochazi k nejakemu lamani jak pises.To je interupce,kdy se dite roztrha na kusy,nad tim se ale nikdo nepozastavi,to se bere za normalni,potrat do tri mesicu. A miminka citi bolest velmi velmi intenzive, pravdepodobne vic nez dospeli.Nehlede na psychicky stres kteremu jsou vystaveny kdyz lezi na JIP.Muj syn stravil 3tydny na ventilatoru a se stoprocenti jistotou ti muzu rict, ze trpel.Celou tu dobu co tam lezel trpel a nezmenily to ani leky proti bolesti.A predstava ze tam zustane takhle lezet,tak jako par jinych deti vedle nej,ktere tam takhle lezeli cely zivot, byla naprosto priserna a desiva. V tu chvili nam doslo,ze mi jako rodice nemame zadna prava,kdyz je dite v nemocnici,i kdyz je tak moc nemocne,ze se vi ze nema sanci na zivot bez pristroju,tak stejne nikdo nedovoli,aby mohlo dustojne odejit v naruci rodicu,ale necha se tam tak dlouho trpet,dokud to nevzda a lekarum se uz nepodari resuscitovat.
Ja doufam,ze nikdy nebudu pred takove rozhodnuti postavena,jestli jit na potrat nebo ne,ale prosim,neodsuzuj ty ktere se pro to rozhodnou,protoze at uz se rozhodnou jakkoliv tak to s nema bude po cely zivot.A urcite sve nenarozene dite budou v srdci milovat naveky.
 eli 
  • 

Omluva 

(2.3.2008 14:02:05)
Já fakt neodsuzuji, omlouvám se všem kteří by to takto mohli vnímat. Jen mi to připadá strašně pokrytecké - že když to vím "včas" nedá se vlastně nic dělat. Ale maminky opravdu neodsuzuji,sama jsem to nikdy řešit nemusela a určitě bych ani nechtěla, musí to být pro maminku i ostatní rodinu moc a moc těžké. Spíš mě rozčiluje celkový přístup, hlavně lékařů. tak ještě jednou promiň všem, kterých jsem se dotkla.
 llenicka 


Re: Omluva 

(2.3.2008 19:04:33)
Celkový přístup!!!!! To mě fakt naštvalo. Každý zdravotník je taky jen člověk, a lidi jsou různý. Lékaři mají taky děti a osobně znám lékaře kteří je mít nemohou nebo vychovávají postižené dítě, tak ať mi tady nikdo nemluví o celkovém přístupu. Lékaři mají jen zkušenosti a leckdy si velice živě dokážou představit co se bude dít, bohužel. Léky na bolest, u dětí je to hrozně těžký, daleko rychleji si na ně tzv. zvykají, musí mít čím dál větší dávky a hodně léků co mohou mít dospělí dítě nesnese. A navíc, dítě většinou neřekne, že ho něco bolí. My to můžem jen předpokládat a tišit taky podle sebe, jak mi si představujem, asi, že ho to bolí. Potrat z genetických důvodů je podle mého názoru pořád lidštější než pár měsíců v bolestech na ventilátoru. A rodiče ani zdravotnici většinou nemají šanci nechat dítě v klidu odejít. To, že tyto děti netrpí může říci jen člověk který to nikdy neviděl na vlastní oči a pak by jsme si o tom mohli popovídat.
 PajaMM 


Re: Omluva 

(2.3.2008 19:10:19)
Elile,
souhlasim. Navic utisujici leky novorozencum - to je strasne slozite, poradne se nevi, jak davkovat, takze se dava radeji mene, aby je to nezabilo, tudiz zase radne netisi, atd. atd.....
Taky mam za sebou zkusenost, prodelala jsem UPT ve 23tt pro VVV neslucitelne se zivotem. Nas chlapecek umrel ve mne den pred vyvolanim porodu...
 Vladan 


A Ty jsi zdravá??? 

(3.3.2008 8:52:38)
Eli, když tak bojuješ za právo na život - Ty jsi zdravá? Bez fyzického postižení? Ano? A určitě Ti nevadí postižení v Tvém okolí, že? A co kdyby Tě takový chlap s fyzickým postižením, nebo částečným mentálním, pozval na rande? Šla bys? Určitě bys skákala radostí, že? NEVÍŠ, JAK JE POSTIŽENÝM. JAKÉ TO JE, KDYŽ SE LIŠÍŠ.
 Zasjaj. 


Re: A Ty jsi zdravá??? 

(5.3.2008 3:22:24)
co tim chces rict?
ja se lisim i jen jako matka odlisne ditete, ze jo. Nekdy si pripadam jako prasiva a jindy se zas lisim rada.

 LenkaS. 
  • 

potrat je vražda 

(2.3.2008 14:51:14)
Mám zdravé dítě a chci otěhotnět podruhé. Na krevní testy půjdu, na odběr plodové vody ne. Věřím, že mě případný nepříjemný doktor nevystresuje. Už jsem toho v životě zažila mnoho /viděla jsem umírat blízké/ jednání s nepříjemným člověkem snad bude proti tomu doufám brnkačka.
Myslím, že právo na potrat nepatří do demokratické společnosti. Tato společnost umožňuje jednomu člověku zabít beztrestně jiného člověka. Dítě se nemůže rozhodnout - tato matka mi nevyhovuje, já ji nechci, zabíte ji. Bez matky by nepřežilo, takže jaké je to právo? Právo silnějšího a to patří možná do diktatury, ale ne do demokratické společnosti.
Věřím, že dítě při potratu trpí fyzicky /roztrháno zaživa/ i duševně/musí se vyrovnat s faktem, že ho vlastní rodiče nechali zabít/. Věřím v posmrtný život a nedovedu si představit, že zemřu a setkám se se svým vlastním dítětem, které jsem nechala zabít.
Mé možná nemocné dítě stejně jako moje "stará matka" musí vědět, že je nenechám nikdy zabít.
Mám pocit, že se tady leckdo bojí na plná ústa odsoudit potraty. I já jsem dost váhala, zda napsat. Ale proč by některou z Vás měl pohoršovat můj názor? Vždyť Vám může být lhostejný. Myslete spíš na to, že se svým svědomím musíte žít dnes, za 20 let a taky na smrtelné posteli.
 Pájec 


K Lence 

(2.3.2008 15:07:01)
Lenko, taky tohle nikomu necpu, ale souhlasím s tebou, nemohla bych se ani tomu svému zdravému dítěti podívat do očí a říct mu, že kdyby bylo nemocné, dala bych ho pryč...nicméně si myslím, že v životě se naskytnou situace, kdy opravdu není jiná možnost...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: potrat je vražda 

(2.3.2008 15:43:31)
Lenko, a jakej význam mají krevní testy? Já myslela, že podle nich se rozhoduje zda jít nebo nejít na plodovku a pokud někdo na plodovku nechce, tak pro něj nemají smysl.
 šudla 


Re: potrat je vražda 

(2.3.2008 15:46:36)
Lenko, děkuju, vyjádřila jsi to úplně přesně. Myslím, že zákaz potratů není řešení, ale společnost, která schvaluje zabíjení dětí je minimálně velmi nekulturní. Nechápu rozdíl mezi dítětem ještě nenarozeným a už porozeným. Je to pořád jedno a totéž. Dítě.
 Saskia 
  • 

Damy, vyjadrily jste to zcela presne!!!!DIKY 

(2.3.2008 19:47:48)
Kdyz jsem byla tehotna,na zadne testy jsem nesla.Krevni a dalsi testy by rozhodne neovlivnily moje rozhodnuti. Nase spolecnost mi prijde jako z dod nacistu, kdy se spolecnost deli na zdrave, blond a pokudmozno modrooke a skupinu druhou , tj. podlidi a tim padem do plynu...proste selekce.Pokud zena otehotni, neni podle me samozrejmost, ze dite zdrave bude, i kdyz si to samozrejme kazda preje. Pokud jsem se rozhodla, ze otehotnet chci, jeste to dlouho neznamena, ze dite zdrave bude na 100% a tim padem beru na vedomi, ze by se eventualne mohlo stat, ze dite zdrave nebude.Proste do toho jdu s tim rizikem.
 mirka 
  • 

Re: potrat je vražda 

(2.3.2008 18:29:29)
Souhlasim s Tebou,a děkuji za tvuj nazor,dobře se o tom mluvi,ale huře se to proživa .Otěhotněla jsem ve45 letech.Těhotenstvi bylo velmi těžke.Ale o to větši radost ze zdraveho dětatka.Dnes jsme slavili 3 narozeniny a ja jsem vděčna,že mame velke potěšeni.Všem maminkam,ktere maji ditka s nějakym postiženim přeji hodně sily,a opravdu si jich moc važim.
 10.5Libik12 


Re: potrat je vražda 

(2.3.2008 22:50:37)
Tož Leni, hezky to máš v sobě a nemá smysl vést diskusi k tomu, co je potrat. Jenom ti přeji, abys nebyla v situaci, kdy bys o tom přemýšlela (zdravotní stav, věk ap.) Viděla jsem totiž plačící ženu, která byla v 54 letech těhotná a dost nemocná a pokud je potrat vražda, je vražda za všech okolností, znásilnění a ohrožení života nevyjímaje.
Tak ti jenom držím palce.
 Hanka + 2 kluci 
  • 

Re: potrat je vražda 

(3.3.2008 10:59:31)
Co jsem pročetla tuhle diskusi - v podstatě každá z vás je zdravá, některé mají postižené děti. Já to mám trochu z jiného konce - já jsem ta postižená a moje děti jsou zdravé. Měla jsem vykloubené nohy, do dvou let jsem byla ve fixačním strojku, nesměla jsem sportovat, školy v přírodě a dětské tábory pro mě byly tabu- kolikrát jsem to obrečela. V současné době jsem po 4 operacích, čeká mě náhrada kyčelního kloubu. Můj manžel je diabetik - od 6 let. 4x denně si píchá insulin. Takže oba víme jaké je to být postižené dítě. Už jsme o tom debatovali, chceme dítě, ale zdravé.....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: potrat je vražda 

(3.3.2008 12:08:46)
Hanko, nevim jak tvůj problém, ale ten manželův se v těhotenství nezjistí.
Takže jak se vaše přání mít dítě bez diabetes projevuje v reálu?


Já mám jen atopickej ekzém, ale mám ho od batolecího věku a budu ho mít zřejmě až do smrti aktivní. Přirozeně se hlavně v dětství našli lidi, kteří by se mě štítili dotknout, v pubertě jsem jeden čas nechodila plavat, protože jsem se styděla a pohledy lidí, který se zřejmě báli, že ode mě v tom bazénu něco chytnout mi byly hodně nepříjemný, do školy jsem i v létě nosila dlouhej rukáv a dlouhý kalhoty.

A když jsem byla těhotná a dozvěděla se, že je velká pravděpodobnost, že to můžou kluci zdědit, tak jsem si přirozeně přála, aby to nezdědili. Ale to je tak všechno :-)

Nakonec má jeden z nich problém, kterej po nikom nezdědil a kdyby se dal vyměnit za ekzém, neváhám ani minutu. Ale to je fuk, jen vysvětluju, proč se ptám jak chcete realizovat přání, aby se vám narodilo zdravý dítě.

 LenkaS. 
  • 

Potrat je vražda- pro JENU 

(2.3.2008 16:50:40)
Jeno,
rodila jsem před 2 lety, v době porodu mi bylo 34 let. Můj gynekolog se nikdy se mnou nebavil o odběru plodové vody, vlastně až ke konci těhotenství jsem si vzpomněla,že se něco takového přece navrhuje a tak jsem hledala v těhotenském kalendáři - v kterém týdnu se to provádí. Prostě můj lékař to nepovažoval za nutné se o tom zmínit.
Co se týká krevních testů - až tady jsem se dočetla, že jsou ženy, které je odmítají. Tím, že samotný odběr krve nenese žádné nebezpečí, tak jsem o tom více neuvažovala. Asi jsem si myslela, že případný problém by se dal léčit během těhotenství nebo by to byla dobrá informace pro porodníka. S odběrem plodové vody nesouhlasím z důvodu rizika /byť malého/ potratu.
 KristAlex 


Re: Potrat je vražda- pro JENU 

(2.3.2008 17:28:26)
Lenko,behem tehotentsvi muzes odmitnout cokoliv,nejen odber krve.Je jen na tobe s cim souhlasis.Muzes odmitnou i ultrazvuk,ten se taky dela jen proto aby se zjistilo,jestli je s miminkem vsechno v poradku. Ostatne vysledky tripl testu jsou sporne a to ze vyjdou bud negativni nebo pozitivni neznamena,ze dite bude bud nemocne nebo zdrave.Dobrym prikladem je Downuv syndrom,ktery tripl test ma odhalit,ale ne vzdy odhali.Uvaha na okraj,jak by jsi lecila pripadne onemocneni zjistene tripl testem???
 PajaMM 


Re: Potrat je vražda- pro JENU 

(2.3.2008 18:18:22)
Samotne krevni testy vyjadruji jen pravdepodobnost rizika, ze dite bude nebo nebude nejak postizene, mit VVV atd. Pokud je to riziko vyssi, nabizi se rodickam AMC, ktera vse bud potvrdi ci vylouci.
Tripple testy jsou opravdu velmi nepresne, zalezi na dni odberu, na veku matky atd.
Na zjisteni DS se ale provadi test jiny a daleko drive nez tripply. Ovsem v drtive vetsine pripadu si ho rodicka musi hradit a stoji az 1500Kc. Je to biochemicky screening krve a UTZ specialisty(meri se sijove projasneni, kontroluje se pritomnost nosni kustky, zjistuji se pripadne jine malformace plodu). Kdyz se vysledky obojiho spoji a posoudi, vychazi pak opet "pravdepodobnost", ale mnohem presnejsi nez u tripple testu.
Co vim, tak zachytnost tripplu je kolem 65% a vychazeji velmi casto falesne negativni ci pozitivni. Zachytnost NT screeningu je pres 85%.
Takze opravdu samotny krevni test je celkem k nicemu....pokud zena nechce podstoupit AMC, neni nic jiste a nemuze se nic delat. Teda ano, vice UTZ, na kterych se mohou pripadne VVV hledat a vylucovat...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Potrat je vražda- pro JENU 

(2.3.2008 20:15:53)
Lenko, já netvrdim, že triple testy dítěti ublíží. Jen se ptám jakej má smysl je absolvovat, pokud víš předem, že jso nepřesný a že bez ohled na výsledek nemáš zájem o AMC.
 llenicka 


Re: Potrat je vražda- pro JENU 

(5.3.2008 19:52:53)
Tripl testy zjišťují i rozštěpové vady a ty se na plodovku neposílají, ale jen na podrobný ultrazvuk. A mají smysl už jen v tom, že rodiče můžou být připravený, jak vypadá péče o takhle postižené děťátko.
 Iva a Michálek (9měsíců) 
  • 

Užasné 

(2.3.2008 19:31:15)
Jste hodně statečná a zasloužíte si velký obdiv!!!Sama nevím jak bych takovou péči a starost zvládala.Musíte být opravdu silná osobnost s pevnou vůlí a věřím,že máte i podporu celé rodiny.Přeji hodně štěstí a ať se Ríša má čím dál líp a dělá pokroky :-)).Ivča
 Lenka 
  • 

Mně testy pomohly 

(2.3.2008 19:56:28)
Skláním autorce poklonu. V mnoha věcech s ní souhlasím. Jen musím trochu oponovat, co se týká testů. Letos v září jsem přišla o miminko. Díky kombinaci včasných testů + podrobného ultrazvuku, se na velmi těžké postižení - miminko nemělo mozek - přišlo včas a já jsem mohla jít "jen" na potrat - i když na začátku 4. měsíce. Nebudu tady psát jak moc mi to bylo líto, to je asi zbytečné. Ale chci tím říct, že včasné testy mě ušetřily porodu v pátém měsíci, kdy už bych já vědomě musela porodit miminko, na které jsme se moc těšili. Jsem znovu těhotná a znovu podstoupím všechny testy. Opravdu si myslím, že jsou případy, kdy spíše lidem pomáhají než že jsou zbytečnou záležitostí.
 DENISA 
  • 

Re: Mně testy pomohly 

(3.3.2008 3:11:15)
Lenko, je mi te moc lito, co te potkalo. A tvuj pribeh je opet prikladem toho, jak tu nekteri nevedi co pisou o zbytecnosti testu. Kdyz je vysledek tesu nejisty, tak ma dalsi rozhodovani mnoho variant, ale kdyz je to jednoznacne jako u tebe, tak at se prihlasi ty, ktere by radeji misto potratu donosily dite, porodily a pak se divaly jak pomalu dny, tydny, ci mesice, umira. Dite bez mozku by umrelo hned, ale existuji dalsi vady neslucitelne se zivotem, pri kterych dite umira a trpi daleko dele. Tak ja nevim kdo by toto chtel dopustit.
 Lenka 
  • 

Re: Mně testy pomohly 

(4.3.2008 16:17:13)
Nám by to malé taky prý žilo - nanejvýš 2 dny a mudr. mi řekla, že v hrozných bolestech. prostě mělo obličejovou část a za ní rozštěp hlavy s minimem mozku:-(. Pro testy opravdu jsem, protože nechci, aby se žádné moje dítě muselo trápit, když tomu můžu zabránit, nechci aby zbytečně trpělo bolestí.
Jinak moc děkuji za podporu a přeji hezký den.
 DENISA 
  • 

Re: Mně testy pomohly 

(4.3.2008 16:36:52)
Mela jsi svym zpusobem stesti, ze se na to vcas prislo, ze ti do Dr. jasne vysvetlila a ty jsi se rozhodla spravne. Mit cely zivot pred ocima tu hruzu dvou dnu, to by vetsine zen znicilo psychiku. Bohuzel znam pripad, kdy zena na ammnio nesla z duvodu nizkeho veku, takze nic nevedela, rozhodnout se nemohla a pak se na to trpici dite musela divat daleko dele nez dva dny, to je opravdu hruza. Tobe preju vbrzku krasne a zdrave miminko, coz urcite mit budes, tyto vady jsou velice vzacne, takze pravdepodonost na zdrave miminko u tebe je skoro 100 procent. Autorku velice obdivuju, preju ji i malemu stesti, aby se vse vyvijelo dobre a hlavne lasku a podporu rodiny a blizkych.
 Lenka, 16 měsíců syn 
  • 

A co až rodiče nebudou...? 

(2.3.2008 20:14:00)
Dobrý den, jste statečná a srovnaná žena, nevím sama, co bych dělala, jak bych se rozhodla, bylo by to hádání...kdyby, ale jediná věc a strach, který mne od Vašeho činu odrazuje je nezodpovězená otázka, co s dítětem bude, až rodiče nebudou...bude taky tak šťastné, veselé, opečovávané? Možná Váš klučík je šikula, který bude soběstačný nebo se o něj bude starat sourozenec, ale ostatní, jedináčci, kteří soběstační nejsou a nakonec skončí sami a tak si říkám, jak to zvládnou, zda to stojí za to, dát jim půlku spokojeného života a pak doufat, že se o ně někde postarají. Z toho bych měla strach největší..
 Lenka, 16 měsíců syn 
  • 

A co až rodiče nebudou...? 

(2.3.2008 20:14:00)
Dobrý den, jste statečná a srovnaná žena, nevím sama, co bych dělala, jak bych se rozhodla, bylo by to hádání...kdyby, ale jediná věc a strach, který mne od Vašeho činu odrazuje je nezodpovězená otázka, co s dítětem bude, až rodiče nebudou...bude taky tak šťastné, veselé, opečovávané? Možná Váš klučík je šikula, který bude soběstačný nebo se o něj bude starat sourozenec, ale ostatní, jedináčci, kteří soběstační nejsou a nakonec skončí sami a tak si říkám, jak to zvládnou, zda to stojí za to, dát jim půlku spokojeného života a pak doufat, že se o ně někde postarají. Z toho bych měla strach největší..
 Vladan 


Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(3.3.2008 8:15:59)
Jo, jsem pro to, aby se nepřiváděly na svět postižené děti. Dětství takového dítěte může být krásné, dospívání je naprostá katastrofa a v dospělosti se od něj PŘEDPOKLÁDÁ, že se přece MUSÍ se svým postižením vyrovnat a nedej Bože, aby propadalo depresím nebo muselo chodit k psychiatrovi. Je mi z toho na nic. Jak jsou ty maminky všechny statečné, že si nechají postižené dítě - pro mě je to sobeckost. Dávají dítěti od začátku špatné karty do života a předpokládají, že dítě se s tím prostě vyrovná.
 šudla 


Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(3.3.2008 9:05:19)
Takže je radši rovnou utratíme, aby se netrápily. A s nimi i spoustu těch, u kterých jsme se spletli. Pro jistotu. Když se kácí les...
Neodsuzuju nikoho, kdo se rozhodl pro přerušení těhotenství z důvodu vrozené vady. Ale sama jsem si prošla tím, jak mě odsuzoval lékař a sestry když jsem odmítla odběr plodové vody při špatném výsledku tripltestu. Asi měl starost, o ty postižené jako ty.
 Vladan 


Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(3.3.2008 9:13:55)
Hele, tohle nemá cenu. Betty MacDonaldová napsala ve svém románu Morová rána hezkou větu. Vložila ji do úst své japonské spolupacientce: Radši budu mít dvě krásné děti, které budu moci vidět jednou za čtvrt roku, než nějakého ošklivečka, kterého můžu vidět denně
Víš co? Jestli sama nemáš žádné postižení, tak se zkus setkat s někým, kdo má tělesné postižení od narození. A zeptej se ho nebo jí, jestli je se svým životem spokojený či spokojená a jak prožíval dětství, dospívání a dospělost, jak si hledal partnera...a až si tohle všechno zjistíš, tak buď radikální.
 šudla 


Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(3.3.2008 9:23:05)
Nejsem radikální, a souhlasím, že je to těžké. Ale jsem pro to nazývat věci pravými jmény. Je to zabití dítěte, i když si můžeme stokrát obhajovat své nároky a důvody, které nás k tomu vedou. A znovu říkám, neodsuzuju nikoho, kdo se tak rozhodne.
Ale tvůj argument, je trochu mimo. Je spousta vrozených vad, které se neodhalí, psychických poruch, s kterými se nedá normálně žít a taky ty lidi nepopravíš, aby se netrápili.
 Vladan 


Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(3.3.2008 9:28:42)
Moje kamarádka se zhroutila, když za ní přišel syn, který má postižení - velmi nepatrné - v obličeji. Přišel za maminkou, v ruce nůž a bezelstně požádal "Maminko, udělej, abych vypadal normálně"....
Potrat není vražda. Kecáme do rozmnožování zvířatům a když se nám narodí dítě, které taktak přežije, tak utrácíme miliony, aby se prodloužila doba života aspoň na deset nebo dvacet let - vždyť bude žít, že... Nikdo se neptá, jak kvalitní ten život bude.
 10.5Libik12 


Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(3.3.2008 9:43:34)
Vladane, ty vycházíš z toho, že život nepostiženého je jeden radostný tanec, který byl tobě a postiženým dětem schválně odepřen z nějakých pseudohumánních důvodů. Jenže ty nevíš jak těžce či lehce se žije takzvaně normálním, jestli jejich frustrace jsou horší nebo lehčí. Postižení mají pojmenovatelný problém, to je znevýhodňuje nebo naopak jim umožňuje se připravit. Životy všech jsou zapeklité složité, nepředvídatelné a mnohdy na ránu mezi oči. Máme snad všichni skočit z Nuseláku?
Nebudeme se přece bavit o tom, co je horší nebo lepší, když pro každého je nejhorší jeho vlastní špatná zkušenost.
Možná, že nejhorší je, pokud jsou dle tvého karty dobře rozdány a jedinec s tím stejně naložit nedokáže.
 šudla 


Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(3.3.2008 9:52:04)
Naprostý souhlas.

A s tou vraždou. Tak co to podle tebe teda je. Jaký je rozdíl mezi dítětem u mámy v břiše a mezi dítětem, co se zrovna narodilo? Je to pořád jedno a to samé dítě.
A potom, co se narodí mu nešlápneš na krk, když zjistíš, že není v pořádku. Tak kde bereš tu jistotu, že na to máš právo předtím. A říkám to s plným vědomím toho, do jakých strašných životních situací se člověk může dostat. Nikoho za to nemůžeme odsoudit, každý si to musí sám se sebou srovnat.
 Grainne 


Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(3.3.2008 9:53:20)
Vladane, kamarádka se zhroutila a potom udělala co? Přestala milovat své dítě, utratila milostrdně své dítě, nebo jak?
Mezi námi, co je to vůbec "normální"? Dokáže vůbec někdo odpovědět na tuhle otázku? Je normální být podle šablony, povoleny budou pouze drobné odchylky (vešel by se syn kamarádky, nebo nevešel), šablona se bude vztahovat pouze na vnější vzhled, nebo bude rozšířena i v oblasti duševní?
Uvědomuješ si, cos vlastně napsal za nesmysl?
 Michelle, 3 kluci 
  • 

Potrat je vražda, ale já to neodsuzuju 

(3.3.2008 14:32:00)
Objevuje se to v téhle diskusi často - potrat pokládáte za vraždu, ale nikoho neodsuzujete, že se pro ni rozhodl? To nechápu.
Když chcete být radikální a zásadové, tak se všemi důsledky. Řekněte v téhle diskusi na rovinu holce, která se rozhodla pro potrat kvůli Downu: Jsi vrah, nepatříš do slušné společnosti. Kdyby zabila už narozené dítě, řekly byste jí to taky, ne?
A nebo si to moralizování odpusťte.
(Asi je jasný, že patřím k těm, které by na potrat v případě postiženého plodu šly. Postižení už narozeného dítěte bych čelila, seč by mi síly stačily, ale nepokládám to za odvahu, ale za povinnost, kterou máma plní z lásky a s láskou.)
 Bumbi&05,08,10 


Re: Potrat je vražda, a já to odsuzuju 

(3.3.2008 15:36:10)
Ano,
já si myslím, že ten kdo dobrovolně nechá usmrtit svoje dítě, je vrah. To, že to naše společnost toleruje, a to že se o moje vyvíjející se dítě stará "lékař", který se podílí na těchto vraždách, je pro mě těžko akceptovatelné. I to, že ten, kdo bude mému dítěti pomáhat na svět, pomáhal ze světa jinému dítěti. Nechápu to, ale nebojuju s tím. Nevím jak. Snad jen tak, že svoje děti nechám narodit se a žít a úctu k životu se jim budu snažit vštípit.

Vraždy našich dětí se nám vrátí, tím jsem si jista. Třeba na našich dětech, na těch perfektních, kterým jsme dovolili žít - ty budou pak vraždit nás, až budeme staří a neproduktivní a nepřijde jim na tom nic divného. Protože nedokonalé nové človíčky už přeci vraždíme dávno a nikomu to nevadí. Proč tedy nevraždit i nedokonalé neperspektivní staré člověky??? K tomu svým jednáním směřujeme.
 šudla 


Re: Potrat je vražda, a já to odsuzuju 

(3.3.2008 21:28:29)
Ve starých Athenách házely postižené děti ze skály. Bylo to tam tehdy bráno jako normální jednání, nikdo se nad tím asi nepohoršoval.
Zrovna tak je to u nás dnes s potraty. Z mého pohledu je to vražda a pohoršuje mne to.A pohoršuje mne hlavně ta jistota, že na to máme jako společnost právo.A to se snažím změnit. Ale neodsuzuju ty, kteří se v blažené nevědomosti chovají "normálně". Já myslím, že ani netuší, jak strašný čin to je.
Ale nikdo z vás obhájců potratů mi zatím nedokázal vysvětlit rozdíl mezi potratem a zabitím.
 Michelle, 3 kluci 
  • 

Re: Potrat je vražda, a já to odsuzuju 

(3.3.2008 23:23:06)
Nemyslím, že je v tom nějaký závažný rozdíl. To bychom se ale dostali třeba až k eutanazii a to asi není téma této diskuse.
Jen jsem si představila, kdyby se tu objevila žena, která zabila své již narozené dítě. Sotva by se s ní tolerantně diskutovalo, a říkalo se: no víš, já myslím, že se to nedělá, ale neodsuzuju tě, každá si musí zvážit, na co se cítí...
Myslím, že na odsouzení není nic špatného (kdyby společnost neodsuzovala zloděje, násilníky a vrahy, jak by to tu vypadalo). Jsou, myslím, věci, kdy bychom se neměli snažit být za každou cenu tolerantní.
 Petulina, kluci 11 a půlroční mimi 
  • 

Re: Rozdíl mezi potratem a vraždou 

(4.3.2008 10:03:39)
Tuto křehkou hranici má medicína zhruba vytyčenou: Plod se vyvíjí jako parazit v těle matky - pokud je na ní závislý a neschopný sám přežít mimo její tělo, jde o potrat. Pokud se narodí a je schopen již sám (s jistou podporou) žít, jeho usmrcení je vražda. Tato hranice je někde kolem 25. týdne těhotenství. Do té doby mimo dělohu nemá šanci se vyvýjet. Potrat se proto také dělá nejvýše do 20. týdne těhotenství
Mimochodem - co svět světem je, se ženy vždycky snažily zbavit se nechtěných těhotenství. Dělá se to a dělalo se to ve všech kulturách na celém světě nejrůznějšími způsoby. Mechanickými tlaky, byliny, drogy, krvavé zákroky atd. Je to právo ženy rozhodnout se. Ještě že dnes máme svobodu jít na potrat legálně a neumřít v rukou andělíčkářky. Což se zhusta dělo. Potrat není výdobytek civilizované společnosti. Patří k člověku odjakživa...
 Petulina, kluci 11 a půlroční mimi 
  • 

Re: Rozdíl mezi potratem a vraždou 

(4.3.2008 10:09:46)
Pardon vyvíjet je samozřejmě s měkkým I. Leze po mně mimino.
Jinak na potrat bych šla také jen v krajním případě. Nepotkalo mě to a doufám, že nepotká.
 Líza 


Re: Rozdíl mezi potratem a vraždou 

(4.3.2008 10:21:21)
Petulino, potrat ze zdravotní indikace se skutečně dělá do 24. týdne, ne do 20., takže ve 24 plus 6 ještě lze, a ve 25 plus 0 už jde o přečasný porod...
 Petulina, kluci 11 a půlroční mimi 
  • 

Re: Rozdíl mezi potratem a vraždou 

(4.3.2008 10:35:27)
Jo, jo, máš pravdu. Ty týdny jsem nenapsala dobře. Šlo mi spíš o to napsat ten rozdíl a vymezení...
 Bumbi&05,08,10 


Re: Rozdíl mezi potratem a vraždou 

(5.3.2008 0:59:13)
Ano, medicína má hranici, ale je to hranice umělá.

Ano, potrat tu byl vždy. Dnes je bezpečný, pod dozorem lékařů, kteří v jednom sále děti zabíjejí, v druhém jiným dětem ti samí lékaři pomáhají na svět...

I kdysi byl potrat vraždou a byl postaven mimo zákon...

Dnes se tváříme, že lékařsky vedené potraty jsou přirozenou součástí života. Jaký protimluv...
 šudla 


Re: Potrat je vražda, a já to odsuzuju 

(3.3.2008 21:30:55)
Ve starých Athenách házely postižené děti ze skály. Bylo to tam tehdy bráno jako normální jednání, nikdo se nad tím asi nepohoršoval.
Zrovna tak je to u nás dnes s potraty. Z mého pohledu je to vražda a pohoršuje mne to.A pohoršuje mne hlavně ta jistota, že na to máme jako společnost právo.A to se snažím změnit. Ale neodsuzuju ty, kteří se v blažené nevědomosti chovají "normálně". Já myslím, že ani netuší, jak strašný čin to je.
Ale nikdo z vás obhájců potratů mi zatím nedokázal vysvětlit rozdíl mezi potratem a zabitím.
 Xaram, 2 děti 
  • 

Re: Potrat je vražda, a já to odsuzuju 

(22.3.2009 18:52:11)
Ahoj Bumbi a ostatní,
moc mě tato diskuse potěšila. Já se začalo o tématiku potratů zajímat před pár měsíci. Ty roztrhané děti na obrázcích a příběhy žen po potratu, které prožívají obrovské výčitky a litují svého rozhodnutí, mně ponoukly k tomu něco dělat. Existuje projekt www.stopgenocide.cz , kde může kdokoli pomoci. Jedná se o výstavu billboardů, kterou můžeš uspořádat ve svém městě na pár hodin a ukázat tak, co to vlastně potrat je a jak umírají tyto nenarozené děti. Neagrasivní a pravdivé. Ty obrázky alespoň pro mě mluví více než slova. Kdybyste chtěli někdo pomoci a tato forma Vám vyhovovala...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(3.3.2008 9:42:55)
Vladane, pokud se někdo jen liší, tak to žádný testy v těhotenství neodhalí.

My jsme se diagnozy a prognozy svýho dítěte dobrali ve čtyřech a půl. Je to odlišnost na celej život, kterou nelze diagnostikovat před třetím rokem. A je to odlišnost závažnější, než ta Tvoje.

A podobně je to s většinou postižení - jen v mym okolí se diagnostika odlišností neohrožujícíh život odehrála ve čtyřech letech, v jednom roce, v šesti letech, dva dny po narození. Dřív ten konkrétní problém nelze odhalit.

Mám jen jednu kamarádku, který lékař řek po odběru plodové vody, že bude mít vážně postižený dítě ohrožený na životě, ale že to bude řešitelný jedno,maximálně dvěma operacema.. Tak milá kamarádka nastudovala vše co mohla a po narození se postižení nepotvrdilo. Zato o rok později se objevilo jiné, naprosto nesouvisející - bylo zřejmě způsobeno zástavou dechu dva dny poporodu a o rok později se k němu přidala epilepsie.


Takže můj dotaz zní: jak si tokonkrétně představuješ? Připomínám,že likvidace narozených dětí je naštěstí protizákonná.
 ladka 
  • 

Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(17.3.2008 14:13:28)
A nebudeme třeba na svět přivádět jen blonďáky? Nebo aspoň raději zrovna zabíjet zrzavé? Ti si taky často od ostatních vytrpí!!!
Kdy se konečně naše společnost smíří s tím, že jsou mezi námi lidé, kteří se vymykají průměru?

Apropos, přečti si občas některý časopis pro postižené (např. Vozičkář). Mnoho z těch, co by lidé odsoudili k smrti jsou skutečně šťastní.
Naopak jsou mezi námi i zdraví lidé, kteří jsou nešťastní: že bychom jim radši něco píchli?

Současný stav ČR, kdy většina souhlasí se zabíjením plodů "ze zdravotních důvodů" je neskutečně diskriminační. I pro živé dospělé s vrozeným postižením.

A otázky: bude mít kamarády? A co sourozenci? Vždyť bude trpět... Jsou jen plné předsudků. Proč by nemohl mít člověk postižený DS kamarády? Jen budou rodiče dbát na to, jací kamarádi to budou - stejně jako na to dbám u zdravého dítěte. Třeba jich bude mít více, než dítě otylé.
(moje těžce tělesně postižená sestra má více kamarádů než já: protože je extrovert, zatímco já introvert)
 Vladan 


Re: Zase si to slíznu, že jsem Hitler... 

(4.3.2008 7:48:50)
Milá Milado, je mi skutečně líto, ale můj názor na tuto věc se nezměnil. Spíš se mi to potvrdilo. Tohle je diskuze a každý má právo projevit svůj názor. Ty, stejně jako já. O tom asi je demokracie.
 Jana (Kuba, Zuzanka) 


UTZ 

(3.3.2008 11:54:01)
Stručně můj příběh. Zdraví syn... moc si přeji druhé mimi, konečně se zadaří, testy 16tt OK, mám radost nemusím na plodovku... UTZ 20tt Vrozená vývojová vada plodu sekvestrace plíce - šok pravděpodobnost že to přežije 50%, další komplikace pravděpodobné... hledám v literatuře na netu... ženou mne na plodovku pro zvýšené riziko další vady u této diagnózy... není mi veselo... ale plodovka OK ...mám rozhodnout zda si přeji ukončit těhu nebo ne - manžel mě moc podržel, rozhodli jsme se odmítnout interrupci... Magnetická rezonance +UTZ v 30tt - sekvestrace se zmenšuje... lékaři vstřícní... ještě jedna rezonance... vypadá to že mohu rodit spontánně, raději v Motole... mám zdravou holčičku... po narození na UTZ nic vidět... jezdíme na konroly a doufáme že všechno zvládnem... je to naše sluníčko


Tak jsem přemýšlela.. kdybych nechodila na kvalitní UTZ, nikdo by nic nenašel, já bych byla v klidu... může se to projevit až v pubertě... nebo se to "úplně vstřebalo"...
Ale jsem ráda za to, že vím, co by jí mohlo působit zdrav. problémy a sledují ji odborníci...

Dobré zprávy všem...
 Jana (Kuba, Zuzanka) 


Re: UTZ - drobný dodatek 

(3.3.2008 11:59:59)
Nezapomenu větu paní doktorky na rizikovce... co mi měla dát razítko na odběr plodovky...
"Nemyslete si, teď Vám přijde hrozný jít na potrat, ale až Vám to dítě bude v roce umírat v náručí, tak mi sem nechoďte brečet..."
Síla ;((
 PavlaQ 


Trochu jiný názor 

(3.3.2008 16:05:12)
Možná to bude znít příliš tvrdě, ale všechny tyto děti budou později dospělé a my staří, kdo se postará o ně a kdo o nás?
V přírodě by to tak daleko nikdy nemohlo dojít (a to se neustále dovoláváme návratu k ní).
Položte si otázku a zkuste si na ni upřímně odpovědět: Kdyby jste veškeré náklady spojené s péči o své postižené dítě měli hradit ze své kapsy, šli byste do toho??!!
Já vím, že když se ten malinký uzlíček narodí, tak už ho žádná matka prostě nedá, ale nemyslím si, že donosit postižené dítě je hrdinství. Možná právě naopak.
PavlaQ
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Trochu jiný názor 

(3.3.2008 17:32:48)
Pavlo, odpověd na tohle může bejt různá podle charakteru postižení.
Třeba moje dítě je dost empatický, šikovný a pálí mu to, kdyby žilo někde mezi indiánama, se svou komunitou by komunikovalo neverbálně stejně jako se svojí rodinou a zřejmě by v dospělosti bylo i dobrym lovcem, sběračem, partnerem a otcem.
Jenže žije v Evropě, takže od září ho čeká spousta problémů se školou, protože má poruchu porozumění mluvenýmu slovu a v jejím důsledku navíc mluví jako ani ne tříletý dítě (auto je týtýt apod.), komunikuje se s nim do značný míry neverbálně, pomáháme si znakovkou. Prognoza je, že během pár let mezi nim a jinýma dětma bude minimální rozdíl (i když nová slova si bude osvojovat těžko až do konce života), ale základní docházku jde odložit jen jednou a těžko říct, zda se zvládne udržet na základce pro zdravý děti tak dlouho, aby je stihnul dotáhnout.
 & 


Re: Trochu jiný názor 

(3.3.2008 17:58:56)
Pavlo nezni to tvrde zni to pitome. :-©
 Růža13 


Re: Trochu jiný názor 

(8.4.2008 16:23:34)
:-)Krásný sluníčkový den a ~s~ Všem.
 PavlaQ 


Trochu jiný názor 

(3.3.2008 16:06:42)
Možná to bude znít příliš tvrdě, ale všechny tyto děti budou později dospělé a my staří, kdo se postará o ně a kdo o nás?
V přírodě by to tak daleko nikdy nemohlo dojít (a to se neustále dovoláváme návratu k ní).
Položte si otázku a zkuste si na ni upřímně odpovědět: Kdyby jste veškeré náklady spojené s péči o své postižené dítě měli hradit ze své kapsy, šli byste do toho??!!
Já vím, že když se ten malinký uzlíček narodí, tak už ho žádná matka prostě nedá, ale nemyslím si, že donosit postižené dítě je hrdinství. Možná právě naopak.
PavlaQ
 Draci mamka 4+1 


Re: Trochu jiný názor 

(3.3.2008 22:49:09)
Pavlo, až nebudeš moct pracovat a ani o vnoučata se postarat, ozvi se mi, naložím Tě do vozíku a odvezu do lesa abys mohla nerušena a v klidu v přírodě zemřít...;)
 PavlaQ 


Re: Trochu jiný názor 

(5.3.2008 8:50:11)
Klidně, ale na to abys mě tam odvezla, musíš být zdravá, že? ;)
Nebo si myslíš, že je lepší 10-20 let ležet někde na LDN ?
Pavla
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Trochu jiný názor 

(5.3.2008 8:57:38)
Na LDN bych pořádala povinně exkurze, kdyby to vůči těm staříčkům nebylo sprostý. I když je jich dost už tak mimo, že by o tom ani nevěděli.
Za život krásnější!
:-)
Jdu si hrát s jehňátkem nad kobří noru. Věřím kobře, dopadne to dobře.
 Gianna2 


Díky 

(3.3.2008 16:07:32)
Díky za krásný článek opravdu milující maminky s velkým M. Po otřesném otvíráku v sobotní MF Dnes mám díky tomu naději, že ještě existují matky, které mají rády své děti se vším všudy - i s jejich nemocemi.
Co si dovolí zdravotníci je opravdu hrozný - mně zrovna nedávno jistá paní oční doktorka po pohledu na mojí holčičku (má albinismus a zjevný nystagmus) prohlásila: "Ona taky špatně vidí, že?" Já na to, že ano, že obě chodíme do Centra zrakových vad. A ona mi na to v klidu odpověděla: "To vám to na té genetice neřekli? Že by se to vědělo ještě včas..." Fakt jsem nevěděla, co jí na to říct a zhnuseně odešla. Že někdo vraždí děti před narozením, je smutnej fakt, ale že by chtěl někdo zabíjet i kvůli vcelku banální oční chorobě, to je......
Ještě jednou díky moc za váš článek.
 Sonic (2 raubíři 2,5 a 5,5) 
  • 

proti přírodě? 

(3.3.2008 16:42:42)
Dobrý den všem u téhle zajímavé diskuse,
co to je proti přírodě? Co to je kdo se o ně postará? Co to je co s nimu bude? Nemají přicházet na svět človíčkové, kteří se nehodí do katalogů a barevných časopisů? A pro na něj přicházejí?
Kdyby neměli, tak by nepřicházeli, ale oni přicházejí a vážení mám pro vás zajímavou informaci (utkvěla mi v hlavě na studiích - jsem speciální pedagog tj. učím právě tyhle děti), navzdory lékařskému pokroku screeningu a vyšetřením je procento postižených v populaci stále téměř TOTÉŽ!!! (např. Downův syndrom)
Vykopávky ukazují, že v době kamenné se tito lidé těšili jisté úctě ostatních, byli považováni za vyvolené bohů.
A dnes, bojíme se nemoci, neúspěchu stáří a všeho co s tím souvisí, proto jsou lidé, kteří uvažují tak, že by bylo lepší nepřivádět na svět postižené děti.
Každý má na světě své místo i postižení, a nebýt jich bylo by třeba méně lásky...ale k tomuto poznání si musíme dospět každý sám. Přeju vám to dobré i ve špatných chvílích života.
 Draci mamka 4+1 


dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 21:07:12)
ale teď podobné poznámky zažívám na vlastní kůži a to se naše dítko ještě nenarodilo...jeho postižení se dá sice korigovat sérií operací, ale přesto si určité obtíže ponese celým životem. A to mluvím o situaci, že jde pouze o postižení, o kterém víme. Je dost možné, že se po porodu dozvíme o dalších dg...
Myslím, že je to hlavně hloupost a neinformovanost zdravotníků a "kamarádů" či kibiců, když vypustí takové a podobné věty. Ze strany zdravotníků navíc nevhodná intrevence, kterou možná někteří považují za pozitivní komunikaci s klientem...
Společnost, která nutí matky opouštět (nebo zabíjet=potrácet)svoje děti proto, že se nějak liší, je krutá.
Ať už se dneska matka/rodiče rozhodne pro UPT nebo pro život svého dítěte, vždycky se najde skupina, která ji odsoudí, takže vždycky bude mít pocit vyloučení ze společnosti. Takže maminky odvahu a sílu!!!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 21:53:26)
Nezlobte se na mne, ale já se taky nestačím divit.
Společnost není krutá. Společnost je na určitý druh humanity prostě příliš chudá. Navíc nevím o žádné historické éře nebo společenském uspořádání, kde by postižené vítali s otevřenou náručí a láskyplně o ně pečovali na úkor zdravých nebo svůj vlastní.
Třeba to bude znít hnusně, ale kdo chce být humánní, měl by být humánní za své. Proč by měla společnost doplácet na to, že si nějaká žena - potenciální ekonomická jednotka nebo i dejme tomu vychovatelka zdravého dítěte/dětí, z čehož společnost bude mít užitek - umane strávit život péčí o těžce postižené dítě, které té společnosti nikdy nic reálně nepřinese? Na jedné straně je to tu samá biomatka a přírodní žena, tak se do té přírody podívejte, jak to funguje tam. Slabé kusy jsou odsouzené k záhubě. Ano, nikdo nemá právo nikoho nutit k potratu. Na straně druhé - má matka, která odmítne potrat kvůli vážnému zdravotnímu postižení plodu právo chtít od společnosti, aby její postižené dítě udržovala při životě a neustále do něj investovala prostředky, které mohou chybět jinde?
Aby bylo jasno, já nejsem stoupencem potratů místo antikoncepce. Na straně druhé zcela otevřeně přiznávám názor, že kdo se s plným vědomím rozhodne přivést na svět těžce postižené dítě s nulovou prognózou na alespoň částečně snesitelný a vědomý život by s ním měl hrdě odkráčet z porodnice a čekat na jeho smrt doma, aniž by od státu cokoli chtěl nebo očekával.
 eli 
  • 

Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:04:31)
Tak z toho mě mrazí. Ekonomika je ale jasná. Je jen otázka času, kdy to stejné bude platit pro lidi, kteří onemocní později - po porodu, v roce, v deseti letech ... Kdo by do nich strkal peníze a udržoval je při životě, když je můžeme dát pryč (utratit). A co terpve staří a neproduktivní, kteří této společnosti už nic nedají, to je taky zbytečné si je tu vydržovat. Proč? Ano, jde o peníze a pohodlí všech - nejen příbuzných. Je ale pokrytecké to neříct rovnou a na plnou pusu - nemá smysl strkat peníze do těch, kteří nám to nemohou vrátit - rozuměj nevyprodukují hmotné statky a proto je budeme včas odstraňovat. Jenže právě kvůli tomu kdysi vzniklo všeobecné zdravotní pojištění - zdraví přispívají nemocným.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:17:53)
eli,
nemocný je člověk, který se může (nemusí) uzdravit. Péče o nemocného je z ekonomického hlediska investice. Péče o dítě, které je od narození fatálně postižené bez sebemenší naděje na zlepšení stavu je vyhazování peněz. K čemu je to probůh samotnému tomu dítěti? Vy byste chtěli takhle žít? Třeba slepí, hluší, nehybní, v kómatu? Já ne. A rozhodně bych ani nechtěla, aby takhle "žil" kdokoli z mých blízkých. Kdybych někdy měla obsedantní potřebu někoho milovat a starat se o něj, fakt bych si nevybrala ležící a nevnímající objekt. Radši bych si pořídila psa. Případné srdceryvné poznámky o tom, jak nikdo nemůže vědět, jak postižení vnímají - to sice pravda nemůže, ale kdo zkusí se zlomenou nohou tancovat, možná taky brzy zalituje, že nedůvěřoval mnohokrát v praxi ověřeným poznatkům lékařské vědy. Nulová nebo minimální činnost mozku prakticky vylučuje vnímání. Jak jsem skeptická vůči některým nositelům titulu MUDr., medicíně jako vědnímu oboru docela dost věřím. Tohle například rozhodně ano.
 Modřinka 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:17:40)
Hm a od určitého stupně nemohoucnosti by se lidem už neměly poskytovat léky a lékařská péče, aby zbytečně nezatěžovali ekonomiku, že...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:27:52)
To se ale docela normálně děje a nevím, co tě na tom překvapuje. Např. kvalitní (a tím pádem) drahá psychofarmaka tuším páté generace se předepisují převážně osobám mladším 50ti let, u kterých je ještě předpoklad nějaké ekonomické "návratnosti". ;)
 Líza 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(4.3.2008 6:12:51)
Monty, s těmi psychofarmaky plácáš nesmysly, prosím, nešiř tu nepravdy, děkuji.
 & 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:27:24)
Monty,
ja myslela, ze nesnasis fasisty, ale v nekterych nazorech jste za jedno, vid.
 10.5Libik12 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:27:48)
Společnosti, které v dějinách měřily reálný užitek svých potřebných ekonomickou výnosností, šly po právu vždycky do kélu, protože jim chybělo to základní, smysl.
Monty, tvé názory poslední doby jsou názory rozkoukaného rádoby manažera ve fialovém sáčku, nic pěkného. Pokud pomyslím, že jsi to napsala do fóra, kde se vyskytují i matky, které prošly cestou péče o nemocné a dokonce i umírající dítě, skoro se mi chce, ve vší úctě, blejt.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:34:39)
Libiku,
moje názory jsou poměrně konzistentní a měla jsem je vždycky, takže nevím, co tě na tom zrovna teď nutí k vrhnutí. Jestli ti připadají jako od manažera ve fialovém sáčku, tvoje věc. Mně zase bývá blivno z lidí, kteří než by vzali kus šutru a dali umírajícímu, trpícímu zvířeti ránu do hlavy z milosti, aby mu ukrátili trápení, budou kolem něj klást sněženky růžové lístky a přitom plakat, jak je ten svět zlej a ošklivej. Pokud má někdo - z mého úhlu pohledu zvrácenou - radost z pohledu na utrpení a ještě se vyžívá ve spoluúčasti, fajn. Já ti na rovinu řeknu, že když jsem stála u postele svý umírající babičky a viděla, v jakým zoufalým je stavu, v duchu jsem se jí omlouvala za to, že ji nemůžu toho utrpení zbavit. Smrtí, víš. Ono to jinak nešlo. Vůbec mne to nedojímalo. Nepotřebovala jsem se realizovat prostřednictvím bolesti jinýho člověka, nota bene člověka, kterýho jsem měla ráda. Přála jsem si jenom, aby to co nejdřív skončilo. Nejsem masochista a uvažuju pragmaticky. Pokud s tím má někdo problém, je to JEHO problém, ne můj. :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:35:41)
Libiku,
moje názory jsou poměrně konzistentní a měla jsem je vždycky, takže nevím, co tě na tom zrovna teď nutí k vrhnutí. Jestli ti připadají jako od manažera ve fialovém sáčku, tvoje věc. Mně zase bývá blivno z lidí, kteří než by vzali kus šutru a dali umírajícímu, trpícímu zvířeti ránu do hlavy z milosti, aby mu ukrátili trápení, budou kolem něj klást sněženky růžové lístky a přitom plakat, jak je ten svět zlej a ošklivej. Pokud má někdo - z mého úhlu pohledu zvrácenou - radost z pohledu na utrpení a ještě se vyžívá ve spoluúčasti, fajn. Já ti na rovinu řeknu, že když jsem stála u postele svý umírající babičky a viděla, v jakým zoufalým je stavu, v duchu jsem se jí omlouvala za to, že ji nemůžu toho utrpení zbavit. Smrtí, víš. Ono to jinak nešlo. Vůbec mne to nedojímalo. Nepotřebovala jsem se realizovat prostřednictvím bolesti jinýho člověka, nota bene člověka, kterýho jsem měla ráda. Přála jsem si jenom, aby to co nejdřív skončilo. Nejsem masochista a uvažuju pragmaticky. Pokud s tím má někdo problém, je to JEHO problém, ne můj. :-)
 10.5Libik12 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:55:00)
Monty, literárně se rozmachuješ k tématu jakou hodnotu má život postiženého. Nejsem Bůh, ani Klaus ne, myslím, že dokonce ani ty ne, nevíme to tedy. Je otázka vkusu teoretizovat o tom z pozice zdravých matek zdravých dětí, ale prosím.

Ty jsi ale napsala, že by společnost neměla na úkor zdravých o děti narozené s postižením (když se to ví předem, abych ti nekřivdila) pečovat. A to je, děvče, ten fašismus.

 16.5Salám&Lajka14 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 23:00:06)
Libiku,
ale prosím tě. Cituji z Wikipedie:

Charakteristika fašismu
Nadřazuje zájmy celku (národa, státu) nad zájmy jednotlivce
Usiluje o totalitní stát (nikoliv však ve všech svých formách), proklamuje snahu o udržení disciplíny a plynulého chodu státu
Vše je podřízeno jedinému zájmu: stát musí fungovat „jako hodinky“ (cit. Mussolini)
Stojí v opozici vůči demokracii a liberalismu, spolu s cizinci a přistěhovalci je považuje za původce všeho špatného
V čele státu požaduje silného vůdce (vůdcovský princip)
K potlačení opozice využívá násilí a moderní metody propagandy a cenzury
Zavádí korporativismus

Nějak v tom pořád nevidím mnou prezentovaný názor, že lidské bytosti přežívající ryze na vegetativní úrovni nemají ze své existence samy nic, společnost už tuplem ne a pokud si je někdo chce doma odchovávat, měl by tak činit na vlastní náklady.
 Stáňa a dva kluci 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 23:05:47)
Monty já nevím, nejsem odborník, ale u nás se potrácejí i děti, které nebudou zrovna na vegetativní úrovni, ne? Navíc se doktoři sem tam pletou, jak tady často zaznělo...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 23:13:08)
Nepsala jsem o tom, jaké děti se u nás potrácejí nebo nepotrácejí. Psala jsem pouze o svém názoru na udržování života v případě dětí, které de facto nikdy žádný "život" mít nebudou. Kdyby s tím někdo hodlal polemizovat a interpretovat si moje příspěvky jinak, usnadním vám práci s vyhledáváním - v těhotenství mi vyšly špatně tripple testy na DS, odmítla jsem AMC právě z důvodů, že DS nepovažuji za důvod k přerušení těhotenství. Takže asi opravdu mluvím "o něčem jiném", že.
 aranka19 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(4.3.2008 1:07:11)
Opravdu jsem se nestačila divit. Děkuju za možnost číst vaše názory, bohužel se opravdu netýkají nadepsaného tématu. Asi máte důvod, alespoň si to myslíte. To je tak když nechcete dodržovat pravidla. A přitom diskutovat můžete v RODINĚ kdekoli jinde, stačí opravdu jenom chtít. A vy ale nechcete... Možná že někoho nadepsané téma zajímá, ale ten má bohužel smůlu. Agresivita a nezájem vždycky vyhraje. Já vám tleskám. Je třeba všechno zničit. Aranka
 *Aida* 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(7.4.2008 0:38:44)
Monty,
no tak ja nikde vyhledavat nemusim, protoze ja si to pamatuju:-D. V te dobe mely vsechny tehotne jednu jedinou diskuzi (povazte!), takze ac nemame uplne stejne stare deti, potkaly jsme se tam. Ty uz tedy v pokrocilejsim stadiu.
A musim rict, ze do dneska si pamatuju jeden Tvuj prispevek, kdy jsem se Te ptala, jestli mate tusim koupene dudliky. Tys mi na to odpovedela, ze ne, protoze nevite, jestli bude maly zdravy. Kdyz jsem to nemohla pochopit, tak jsi napsala, ze jestli bude zdravy, koupite mu dudliku treba deset, ale jestli ne, tak si ho nenechate (pujde do ustavu). Takze opravdu, Tvoje nazory jsou vseobecne konsistentni. Ja s nekteryma nesouhlasim, tenhle opravdu ani nedokazu pochopit. Na jine veci mam nazory podobne, ale v tehle diskuzi se mi Tvoje prispevky zdaji az nemistne.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 23:13:52)
Nepsala jsem o tom, jaké děti se u nás potrácejí nebo nepotrácejí. Psala jsem pouze o svém názoru na udržování života v případě dětí, které de facto nikdy žádný "život" mít nebudou. Kdyby s tím někdo hodlal polemizovat a interpretovat si moje příspěvky jinak, usnadním vám práci s vyhledáváním - v těhotenství mi vyšly špatně tripple testy na DS, odmítla jsem AMC právě z důvodů, že DS nepovažuji za důvod k přerušení těhotenství. Takže asi opravdu mluvím "o něčem jiném", že.
 Stáňa a dva kluci 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 23:44:49)
Monty už ti rozumím, ale nevím, jestli ti někdo může stoprocentně říct, že toto dítě bude žít pouze vegetativně a pouze na přístrojích.

Přesto na mě tvůj názor působí dost chladně a odcizeně...třeba ta dotyčná, o které polemizuješ, má nějakou třeba malou šanci, že dítě nebude tolik postižené a pokud ano, "maminko máte smůlu, neposlechla jste, tak si to hraďte sama, jste potencionální ekonomická jednotka, která už této společnosti nic nedá, pže se budete do smrti starat o postižené dítě", brrr
 ladka 
  • 

Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(17.3.2008 14:32:45)
Pokud vím, tak nepřítomnost mozkové činnosti je označována za smrt. A udržování životních funkcí takového těla je opravdu považováno za neetické.

Ano, jako velký problém vnímám, že se pacienti - nebo rodiče - u nás těžko mohou rozhodnout pro ukončení léčby. To je třeba řešit.
Ale toto už nesouvisí s potraty ze zdravotních důvodů. Ale s péčí o nevyléčitelně nemocné pacienty.
 10.5Libik12 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 23:08:45)
Když to cituješ, tak to zkus i pochopit.
 Draci mamka 4+1 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:35:41)
Pokud budeme mluvit o těžce postižených dětech, které nemají šanci na "život" bez přístrojů, pak já osobně bych odmítala takový život pro své dítě, protože mi to přijde naprosto nehumánní. Jsem přesvědčená o tom, že je pro to děťátko lepší, když může zemřít v rodičovské náruči.
Sama jsem byla vystavena nátlaku k UPT, přestože moje dítě nebude vyřazené ze společnosti, bude mít stejné fyzické i mentální schopnosti, jen bude jinak vypadat...dokud nebude mít dokončené operace. To co jsem zažívala, byla velká touha ochránit život ve mně. Dítě bylo chtěné a plánované a někdo mi řekl do očí, že bude ošklivé a že ho mám raději dát pryč. To bylo krutější, než dozvědět se tu dg. Alespoň já to tak cítila.
Ne všichni postižení jsou pouze přítěží pro společnost. Je /byla/ spousta velkých mozků, kteří by se v dnešní době pravděpodobně ani nenarodili, díky těm úžasným testům...co mě taky dokáže nadzvednout, je fakt, že si tu spousta lidí myslí, že podstoupí nějaké krevní odběry, USG, případně amniocentézu a pak mají záruku zdravého dítěte. Odhalit se dá jen několik málo vad v porovnání s tím, kolik jich je. A ne vždy výsedky odpovídají pravdě. Nepřijde Ti, že tedy ty které odhalíme už v prenatálním období jdou na smrt jakoby za trest za to, že nemůžeme odhalit např. těžké alergie, autismus, mentální retardace..., přestože jejich prognoza není tak závažná? Není Ti divné, že jsou dg. které v západních civilizovaných zemích nejsou primární indikací k UPT a u nás jde takový človíček lidově řečeno "do kýblu"? Mně připadlo na mysl, že vlastně tento způsob eutanazie se u nás zneužívá při každém sebemenším náznaku, že život s tímhle dítětem nebude tak lehký...šla bys snad na UPT jen proto, že Tvoje dítě bude přespříliš inteligentní a všechny ty pomůcky, kroužky, školy, dojíždění budou stát až moc peněz???
A ano, i kdyby systém zdravotní péče u nás neproplácel péči o moje postižené dítě, nechala bych si ho.
A na druhou stranu si myslím, že testy a přespřílišnou péči v těhotenství, tak jak je nastavená v ČR, by se též neměla proplácet z tohoto systému.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: dřív jsem se nestačila divit... 

(3.3.2008 22:46:16)
Mám za sebou umělé přerušení těhotenství z důvodů vysoce pravděpodobného kombinovaného postižení (mentální i fyzické) dítěte. Přestože nejsem zrovna vzor mateřské ženy a šlo o dítě nechtěné, které by na 99% skončilo v DD, dodnes jsem se s tím úplně nevyrovnala. Ne proto, že bych toužila přivést na svět debilní dítě bez rukou a nohou, které by celý život vegetovalo po ústavech. Proto, že jsem nečekala na sérii testů v pozdějším těhotenství (mluvím o roce 1996) a ukončila těhotenství hned. Určitá procentuelní šance, že by NEMUSELO být až tak těžce postižené tu byla. Malá, ale byla.
Otázka není "máme právo brát někomu život", otázka je "co ještě lze nazvat životem". Dítě s DS jistě může prožít v rámci možností hezký vědomý život. Anencefalické dítě ne. Nemluvím o postižení, které zhoršuje kvalitu života. Mluvím o postižení, které vědomý život víceméně vylučuje.
 maminka a 2 krásné dětíčky 
  • 

Kdo to nezažil,nemůže soudit 

(7.3.2008 10:59:42)
Patřím mezi maminky,které neměly možnost volby a jsem za to ráda.Taky jsem si říkala,že bych nezvládla postižené dítě,narodila se nám krásná zdravá holčička a čekali jsme chlapečka.Kdyby nám tenkrát někdo řekl,že mému synovi chybí prstíky a část dlaně na levé ručičce,asi bych si řekla,jaký ho čeká život?Nevzdáme to radši a nepřivedeme na svět lepšího človíčka?Dneska vím,že člověk s postižením může žít kvalitnější život než kdokoliv jiný,záleží jen na něm,jakou chuť do života bude mít a na nás,jakou cestu mu ukážeme.Samozřejmě není postižení jako postižení,ale já věřím tomu,že náš syn si jednou zaváže tkaničku,zapne zip a když bude chtít,může hrát i na piano.Spousta lidí říká,to je smůla,že to nebylo vidět na UZ.Smůla je to,co se stalo našemu synovi,ale ne to,že je tady s námi.
 LenkaS. 
  • 

Potrat je vražda - pro BUMBI 

(3.3.2008 21:26:56)
Bumbi,
sdílím tvůj názor. Také jsem přesvědčena, že eutanázie je trest za potraty.
Někde jsem četla, že když jsme přežili těhotenství své matky, takže máme vyhráno. Tolik lidí, kolik zemře při potratech, prý nezemře ani při válkách.
Takže máme vyhráno a nebo nás čeká eutanázie? Co takhle právo na přirozenou smrt?
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Potrat je vražda - pro BUMBI 

(4.3.2008 9:45:06)
Proč tu neslyším i odsouzení žen, které "nevyužijí" pri umělém oplodnění všech enbrií a ty se (samozřejmě se souhlasem) zničí nebo použijí "jinak".
To je také vražda né?
Já na potratu nebyla, nešla bych bez důvodu - myslím zdravotního, ale protože jsem v té situaci naštěstí nebyla tak nemůžu vědět jak bych se zachovala, proto nějaké moralizování (moje) je jako prázdné plácnutí do vody.
Je radost vědět, že je na u nás tolik "morálně čistých" žen bez poskrvny, které samozřejmě neodsuzují jen tak trošku kydnou špíny.
Předem se omlouvám těm, které píší z vlastní zkušennosti ať jakékoliv.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Potrat je vražda - pro BUMBI 

(4.3.2008 19:21:04)
Můj příspěvek zní trochu tvrdě, ale nechci odsuzovat ty, které na potrat šly a vůbec né ty, které si děti s "postižením" nechaly. Obdivuji - opravdu - matky, které se o postižené děti starají a myslím si, že zrovna naše společnost jim to moc neusnadňuje. Nemyslím si, že tyto matky chtějí být obdivovány nebo vyzdvihovány, ony chtějí jen pochopení a přiznání společnosti, že i tyto děti mají právo na život. Odsoudit by se měli právě ti, kteří ve své neomalenosti ještě takové matce vmetou pohrdání do obličeje. Místo toho, aby se zamysleli nad tím kolik lásky a síly tyto matky mají a právě to by se mělo obdivovat. Moje děti jsou zdravé (mladší syn je chronicky nemocný, ale proti opravdovému postižení prkotina) a nemůžu opravdu říct, jak bych se při špatných testech zachovala. Vadí mi jen to jednostranné odsouzení - jdeš na potrat jseš špatná - nejdeš a bohužel máš postižené dítě jseš taky špatná, není to trošku pokřivené vidění světa?
Co se týká zdravotní péče, tak mi nevadí, že "moje peníze" jsou použity pro tyto handicapované děti - lidi, mnohem víc mě vadí, že jsou mrhány pro narkomany, alkoholiky apod. Ještě malý dodatek, kde je psáno, že zrovna to moje zdravé dítě bude ekonomickým přínosem pro společnost. Co když z něj bude narkoman, který bude krást, zabíjet - to společnosti taky moc nedá.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Potrat je vražda - pro BUMBI 

(4.3.2008 9:45:41)
Proč tu neslyším i odsouzení žen, které "nevyužijí" pri umělém oplodnění všech enbrií a ty se (samozřejmě se souhlasem) zničí nebo použijí "jinak".
To je také vražda né?
Já na potratu nebyla, nešla bych bez důvodu - myslím zdravotního, ale protože jsem v té situaci naštěstí nebyla tak nemůžu vědět jak bych se zachovala, proto nějaké moralizování (moje) je jako prázdné plácnutí do vody.
Je radost vědět, že je na u nás tolik "morálně čistých" žen bez poskrvny, které samozřejmě neodsuzují jen tak trošku kydnou špíny.
Předem se omlouvám těm, které píší z vlastní zkušennosti ať jakékoliv.
 Modřinka 


Zodpovědné řešení... 

(3.3.2008 22:14:08)
Nechci vstupovat do diskuse o potratech, nic nového bych nepřinesla. Jen chci protestovat proti vnucování potratů jako zodpovědnému chování. Čekám druhé dítě, první přišlo až po několika letech čekání a tak jsem byla opravdu šťastná, že druhé šlo "samo". První reakce sestřičky na gyndě-"no jo, to jsou ty matky, co neberou antikoncepci, co... To si to tak blízko sebe necháte?" Pak mi vyšlo v tripple testu vysoké riziko Downa. První informace když mi volali, že se mám objednat na amniocentézu-"Jen klid, kdyby něco, tak se to nechá ještě přerušit." Na plodovku jsem šla, abych věděla co mě čeká, ne abych si dítě nechala přerušit. Jeden lékař v příbuzenstvu mi řekl, že nechat žít dítě s Downem je čiré sobectví matky... Takže vážení zastánci potratů, až budete příště chtít s nejlepším úmyslem radit nějaké těhuli, zkuste myslet i na to, že ne každému přijde potrat jako vhodné a zodpovědné řešení. A neštvěte mě.
 DENISA 
  • 

Bojovnice proti potratum 

(3.3.2008 23:40:05)
Samozrejme jsem take proti potratum, zavedla bych z fleku potratove komise jako byli driv za komancu, aby dnesnim tricatnicim vysvetlili, ze ty tri vysoke skoly a kariera k tomu, opravdu nejsou duvodem pro potrat a tem nezodpovednym osmnactkam, do kterych se vsudypritomna reklama na antikoncepci nedotkla a ted sedivi, tem taky. Ale tem fanatickam, co by zakazaly potraty uplne, prosim vzpamatujte se, budete tvrdit, ze takovy Honzik pani Staskove prozil krasnych 5 let zivota, takze ta kruta smrt co mu maminka pripravila, mu za to stala, protoze jeho dvoum sourozencum tak dlouho sanci nedala? Opravdu si myslim, ze nekterym zenam a v nekterych situacich (prave zde diskutovana diagnoza vady neslucitelne se zivotem), by moznost potratu mela byt zachovana.
 Peta77 


Trochu si protiřečíš 

(4.3.2008 6:19:28)
Promiň, ale trochu si protiřečíš. Nejdřív píšeš, že jsi odmítla jít na testy sloužící ke zjištění vývojových vad v těhotenství a pár řádků na to píšeš, že bys také šla na potrat, kdyby tvému děťátku hrozilo, že bude žít pouze krátce a ve velkých bolestech.
 Žlababa (Postižené Děti cz) 


Pro Peta77 a Monty 

(4.3.2008 10:30:28)
Peťo, problém je v tom, že těmi krevními testy žádné opravdu vážné postižení nezjistíš. Jak jsem psala, jsem přesvědčená, že s Downovým sydromem se dá vést celkem šťastný život ve srovnání s jinými hrůzami, které mohou naše děti potkat i když se narodí zdravé.
A Monty vysoká pravděpodobnost má k jistotě daleko, možná jsi měla mít zdravé dítě. Z toho, co píšeš o nároku na zdravotní péči je mi fakt úzko. Netušila jsem, že někdo s názory jako máš ty, by mohl vůbec existovat. Ale díky za lekci.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(4.3.2008 19:27:47)
Téměř všechno je možné a téměř všechno nemožné. Představa, že se mi narodí dítě, které bude do smrti živořit někde v ústavu - no, nic moc. Ono to sice někdy na diskusích Rodiny.cz vypadá, že je to tu samý ryzí altruista se srdcem na dlani, takže by se ve frontě na adopci Mirky Dušínové vyloženě předbíhaly, ale v reálu by to až taková idylka nebyla. :-)
 MSteflova 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(4.3.2008 19:47:23)
Monty, v tomhle ti dávám za pravdu. Stačí se mrknout na diskuzi o důchodcích a každý uvidí, že na tom s tím dobrým srdcem nejsme zase až tak dobře. Většina lidí by klidně odkývalo limitovat život maximálně do 60. Pak házet ze skály.
 Veru+2 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(5.3.2008 10:14:23)
Taky souhlasím s Monty.Je to smutné,sama jsem si něčím podobným prošla(to čekání na výsledky z plodovky bylo strašné),ale jsem rozhodnutá,že bych dítě dala pryč.
 eli 
  • 

Pro Veroniku 

(6.3.2008 23:18:51)
Promiň, ale kam "pryč" bys to dítě dala?
 Veru+2 


Re: Pro Veroniku 

(7.3.2008 13:01:13)
Takové děti končí v biologickém odpadu nemocnice a pak ve spalovně.
 & 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(5.3.2008 7:18:18)
No ja mam zase pocit, pri cteni diskuzich na rodine, ze je normalni mit milence, rikat svym petiletym detem, ze jsou nechteny a jit na potrat jenom pri podezreni na mozne postizeni.. Na stesti to v realu je jinak ;)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(5.3.2008 7:40:45)
A proč by to nemělo být normální? V kašírovaným světě plným zářivých barev, kde si dítě hraje s jehňátkem nad kobří norou za bedlivého dohledu starostlivého vlka ala jehovistická věčná blaženost předpokládám nežijeme. Nebo alespoň já ne. Proto mám kolem sebe - např. - poměrně dost lidí, kteří jsou nechtěné děti, vědí o tom, nic si nepodřezávají, nikam neskáčou a nemají díky tomuto faktu ´zničený život´. Ono je totiž naprosto normální, že tomu tak je. Nenormální by dle mého soudu byl opak. ;)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(5.3.2008 7:57:32)
Ono je to totiž celé o úhlu pohledu, víš. Každý vidí to, co vidět chce, zvlášť když do toho zapojí emoce. Většina lidí třeba vidí v Petru Zelenkovi mnohonásobného vraha... ale jeho otec to zřejmě bude mít "hozený" jinak. Pes, který je pro tebe úžasný parťák a domácí mazlíček může být pro tvýho souseda nesnesitelná vyjící bestie, kterou by nejradši kopnul do zadku nebo rovnou zabil.
Pravda je povětšinou velice subjektivní. Ovšem, namlouvat si, že všechny děti světa jsou chtěné, plánované a vítané s otevřenou náručí, bez ohledu na jejich zdravotní stav mi fakt přijde úsměvný. ;)
 & 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(5.3.2008 8:30:33)
Ano, pravda je velice subjektivni. Proto myslim, ze pri tvem respektu k individulismu nemuzes vypustit do sveta, ze by si rodice postizenych deti meli hradit lecbu sami.
Ted se pohybuji v prostredi rodin s detmy s postizenim, vetsina z nich na zadnych testech nebyla {tady se plosne nedelaji}. Oni se jenom snazi celit tomu co jim osud postavil do cesty. Nedelaji to z nejake potreby se obetovat. Vubec nestoji o to, aby je nekdo opevoval, jako hrdiny. Nadruhou stranu si absolutne nesaslouzi ironicke poznamky o Mircich Dusinech. To ze to ty nechapes jeste neznamena, ze je muzes zesmesnovat.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(5.3.2008 8:46:21)
H&M,
a co když je chápu? To, že mám na něco nějaký názor přece nutně neznamená nemoci chápat jiný nebo opačný.
Ať je to jak chce, při všech možných důvodech a argumentech, které by bylo možno udat "pro" starání se o vlastní postižené dítě trvám na tom, že cizí postižené dítě z ústavu by si drtivá většina rodičů postižených dětí domů nevzala.
 & 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(5.3.2008 9:26:33)
Monty to mas asi pravdu to by si nevzela, ikdyz je par vyjimek viz. Daniela ma tady par clanku na Rodine. Taky neznam zadne, kteri by se tvarili, ze maji nejakou moralni prevahu. Jediny o co, myslim, jde je respektovat, pravo porodit a starat se o sve dite at se narodi jakekoliv za pomoci soc. a zdravotniho pojisteni, jehoz jsou oni take soucasti.
 & 


Re: Pro Peta77 a Monty 

(5.3.2008 8:15:35)
Presto, ze jsme podle toho co si vybavuji stejne stare, bydlely jsme ve stejne cvtrti, pracovne se pohybujeme ve stejnem prostredi a mame mozna podobny vkus, mam pocit ze zijeme "nastesti" uplne v jinem svete. :-)
 Fiffi 


Nadherne 

(4.3.2008 9:12:30)
Dekuji moc za povzbuzujici a krasny clanek. Uplne souhlasim a moc Vam fandim. Az mi pri cteni ukapla slzicka ...
 starlenka 


držím palečky 

(5.3.2008 8:58:35)
Máte to moc krásně napsané.Setsřenka má taky postiženého chlapečka.Přišli na to až při porodu a záhy po něm.Má jen tu smůlu, že v 7letech je odkázán jen ležet .Ani sedět neumí.Je tak n avývoji 7měsíčního miminka.
Myslím,ale že tím se nic nemění na lásce jeho rodičů.
Začal chodit do školy.Ano slyšíte dobře. I takhle postižená děcka musí mít základní školu.
Učí ho tam držet tušku v ruce,ale nějak mu to nejde.Přijde mi to trošku jako mučení dětí.Zvláště pokud mají takovéti postižení.

Držím vám palečky ať Vám Váš chlapeček dělá jen samou radost. Lenka
 starlenka 


Re: držím palečky 

(5.3.2008 8:58:54)
Jejda ne tušku,ale tužku
 EvaMal 


Držím palce 

(13.3.2008 11:09:50)
Držím palce všem maminkám, nemocných dětiček. Denně děkuji za to , že moje 3 děti jsou zdravé. Maminky nemocných a postižených dětiček si zaslouží obdiv a podporu všech ve svém okolí,protože to jistě nemají jednoduché. A jejich dětičky si zaslouží pocítit, že jsou vítány všemi lidmi na které v životě narazí. A toleranci lidičky.
 Ivan 


Reakce na článek 

(27.3.2008 9:53:50)
Srdečně Vás všechny zdravím a děkuji za upřímnou výpověĎ.Sami jsme rodiče 9 leté autistické dcerky,která zatím nemluví a je hodně živá a neustále v pohybu.Maruška je pro nás ,ale jedinečná a NAŠE.I když jsme na vše sami a letos jsme byli ze ženou na 2 hodinky poprvé po 9 letech si někde sednout.S Maruškou máme domácí vyučování,založili jsme občanské sdružení a máme stránky,kde můžete naší dcerku vidět ve videosekci.www.jan-olomouc.estranky.cz 2 dubna letošní rok byl OSN navržen jako Světový den autismu.Zkratka sdružení Jan znamená Jdeme autistům naproti.Přeji Všem rodičům,kteří se o takovéto děti starají hodně lásky,trpělivosti a optimismu Srdečně zdravím Ivan Jandek
 Katka/ dcera 2roky 
  • 

Reakce na článek 

(6.4.2008 17:23:47)
Moc děkuji za tento článek,má holčička má několik vývojovích vad.A první půl rok byl promě dost těžký ale vím ,že bych jí nikdy nevyměnila za zdravé dítě.Máme krasný vztah i když je namě dost fixovaná.
 Martina, 5,5-letý syn 
  • 

Nebojte se maminko.... 

(17.4.2008 13:30:11)
S paní, která tenhle článek psala souhlasím a chápu. Já sama mám postiženého syna a taky vím, co to všechno obnáší. Těhotenství jsem měla v pořádku a stejně se můj syn narodil s postižením. Jeho diagnózy jsme se dozvídali postupně. Můj syn má autismus, DMO, epilepsi a mentální postižení. A taky vím, že bych nešla na potrat /nejsem věříci/. Je to můj syn a já budu pečovat o syna pokuď budu moct. Je to náročné a pořád musíme překonávat různé překážky, ale jdeme pořád dál. Máme ho rádi takový, jaký je a to je pro dítě to nejdůležitější.
 Zuzka 
  • 

Nezodpovědnost 

(20.8.2008 9:01:39)
Myslím, že vědomě přivést na svět postižené dítě je velice nezodpovědné. Ne kvůli světu, ale kvůli tomu dítěti. Uvědomme si, že nikdo z nás rodičů nebude žít na věky. A co potom? Zatížíme svoje zdravé dítě péčí o to nemocné? Copak nemá také právo na to, prožít svůj život? Nebo se spolehneme, že nemocné dítě nás nepřežije? Nebo že půjde někam do ústavu? Myslí všichni ti, co plkají o vraždách roztomilých a optimistických dětí ( navzdory jejich postižení) na to, co s těmi dětmi bude, až tu nebudou jejich rodiče? Nebo budou, ale budou natolik slabí, že už se o svoje dítě nedokáží postarat? Přemýšlejte.
 Zawgat_Mohammed 
  • 

Re: Nezodpovědnost 

(19.12.2008 16:37:31)
Dokazala bys nechat sveho postizeneho bratra jit do ustavu? Ja nikdy! Nikdy bych nedovolila, aby se memu sourozenci darilo spatne.

 MISKYNK 


RADOST 

(20.3.2009 20:39:38)
aHOJ ŽLABABO, MOC DĚKUJI ZA TVUJ KRÁSNÝ ČLÁNEK. OBDIVUJI TĚ JAK SI NAD VĚCÍ A MÁŠ VE SSVÉM ŽIVOTĚ JASNO. JE JASNÉ, ŽE NAŠE DĚTI JSOU JINÉ, ALE OPLÁCÍ NÁM NAŠÍ STAROST SVOU JEDINEČNOSTÍ. NÁŠ MÍŠA KONĚČNĚ DNES SE OTOČIL Z BOKU NA BŘÍŠKO A ZAŽÍVÁM TO JAKO NEJKRÁSĚJŠÍ DÁREK OD NĚJ. PŘEJI HODNĚ SIL A LÁSKY V RODINĚ. VĚRA.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.