| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku V ohrožení života

 Celkem 84 názorů.
 Rapiti 


Přesně totéž si myslím 

(25.2.2008 8:43:42)
už delší čas. Ale neuměla bych to takhle výstižně napsat. Pokud hodláš rozjet nějaký konkrétní projekt, ráda ho podpořím.
 Juldafulda 


Re: Přesně totéž si myslím 

(25.2.2008 11:10:54)
Teda já nevím, ale ve většině případů takto zabije či těžce zraní své dítě většinou osoba mužského pohlaví!!!!!! Podle mě je to dáno hlavně tím, že muž prostě nerodí a nemá takový vztah k děcku jako ho má matka. Ano, existují vyjímky co se týče ženského pohlaví, ale myslím, že problém spíš bude u mužů. Přijde mi, že chlap si ten pláč hůř spojuje než žena a pokud má nějaké problémy atd. tak je k takovému excesu jenom kousek. Tím se chlapů rozhodně nezastávám, ale přijde mi, že dnešní doba klade na obě pohlaví velké překážky. Myslím, že jednou z nich je práce. nevím jak je to u Vás, ale můj manžel vidí malého cca hodinu denně. Tlak na to, že by žena měla být dokonalá matka, ten si klade žene sama na sebe, ne její okolí. Já nevím, ale mně je celkem ukradené jestli mají u Novaků vždycky naklizeno a uvařeno. Malý řval prvních šest měsíců neustále a věřím, že se opravdu najde slabší jedinec, který to nevydrží a dítě "praští" . Občas mi taky přijde, že se dítě bere jako věc, a pokud člověk musí na mateřské prostě klesnout na nižší sociální úroveň pokud zrovna manžel nevydělává sto tisíc, někteří to třeba nesou těžce a jsou deprimováni tím, že kamarád si koupí super auto a on musí jezdit v blbý ˇojetině. Na druhou stranu mám někdy pocit, že lidé, kteří nejsou co se týče peněz na vyšším žebříčku tak se chovají ke svým dětem daleko lépe než rodiče, kteří se snaží uplácet vlastní děti. Občas mi z nich je na zvracení. Ukončila bych to tak, že je hlavně na nás abychom pořádně koukali kolem sebe a netočili se k něčemu takovému zády. A pokud něco za zdmi bytu uslyšíme tak nesklopíme uši, ale klidně i zbytečně přivoláme pomoc. Protože zoufalý pláč děcka rozezná dle mého názoru každá matka.
 Cita 


Re: Osobní zkušenost 

(25.2.2008 13:40:20)
Tak tohle je opravdu jeden z těch hodně dobrých nápadů.

Musím říct, že sem byla u prvního syna zaskočená tím, jak může být péče o miminko náročná. Malý mě několik měsíců (víc jask dva roky)nenechal spát víc jak hodinu v kuse, pořád brečel, navíc jsme se přestěhovali do místa kde jsme nikoho neznali (bez internetu, babičky nefungovaly a manžel byl pořád v práci..a ano, zažila sem situaci, kdy sem mlátila pěstma do polštáře jen kousek od hlavičky malého a řvala na něj co po mě chce a pak se válela na zemi a bulela...musím říct, že chápu lidi, kteří v takové situaci provedou něco strašného...je to smutné, ale je to tak (samozřejmě s tím nesouhlasím, to je doufám jasné)...

...co bych dala za to, aby mi tenkrát někdo poradil (a stačilo by vážně jenom naťuknout, já byla ve stavu, kdy už sem nebyla schopná ani normálně myslet a pomoct si sama), že existují taky paní na hlídání a že ty tři stovky týdně není zas tak moc...a vůbec, že je to NORMÁLNÍ...až později sem zjistila, že spousty holek, co všechno tzv. "zvládají samy", jsou obklopené úplně jiným sociálním prostředím..

..Jak jiné je všechno teď, kdy sem si na manželovi vymohla aspoň trochu času denně, který věnuje dětem (a já sobě), mám (2x týdně po 3 hodinách) paní na hlídání a několik dobrých kamarádek v okolí, malého ve školce a holčičku, která je tak "bezúdržbová", že sem si zpočátku myslel, že snad ani není zdravá...Teď moje mateřská vypadá úplně jinak neř před třemi lety...

..musím říct, že pokud by v okolí byla nějaká dobrovolnická organizace, která by pomáhala přetaženým maminkám, přihlásím se hned...
 Jíťa 
  • 

kdo týrá děti? 

(25.2.2008 15:10:12)
Nechápu, jak jsi přišla na to, že většinou zabíjí děti otcové?

Já bych řekla, že to bude tak půl napůl. A podle toho, co se dozvídáme z televize, se mi spíš zdá, že matky jsou to daleko častěji (ale nějakou seriozní statistiku jsem nehledala). Viz: Kuřimská kauza, Honzík Rokos, Terezka Čermáková a další kauzy. Do popelnic apod. také děti odkládají většinou matky.
 Cita 


Re: kdo týrá děti? 

(25.2.2008 17:10:44)
To nebylo na mě, že ne?
 Míša 
  • 

Re: kdo týrá děti? 

(26.2.2008 8:50:31)
určitě ne

 Bumbi&05,08,10 


Re: Přesně totéž si myslím 

(26.2.2008 12:36:36)
Terezokubo,
nejsem si jista, že to muži usmrcují děti...

Sama si pamatuju první měsíce doma, kdy jsme byla smrtelně unavená, dítě řvalo a já toužila po tichu... V ty chvíle jsem chápala, že matka může být schponá dítěti na pusu přitisknout polštář, že ho může vyhodit z okna... O příčetnosti se fakt nedalo hovořit.
 Tara zelená 


Re: Přesně totéž si myslím 

(27.2.2008 14:04:33)
Krásně napsané! Souhlasím a mám pocit, že Klokánek pomáhá i v těchto případech. jen se o tom asi moc neví a navíc FOD má i tak práce nad hlavu... Četla jsem v jejich zpravodaji, že tam přišla zoufalá maminka, která hned svému miminku (nebo batoleti?) nerozuměla a tety jí pomohly se na něj "naladit" a vše skončilo happyendem.
 janaj85 


psychika človeka 

(25.2.2008 8:54:50)
To či tie deti mohli žit my už vediet nebudeme,ale určite to závisí od situácie kde ten človek-matka,otec vyrástali a aký vplyv malo na nich prostredie.Na dietati si možu vybíjat zlost,pretože dieta sa nevie bránit a čítala som že ludia so slabších sociálnych vrstiev sa menej ovládaju..ktovie...mám dve deti.Pri staršom som bola vystresovaná,sama,lebo manžel pracoval v zahraničí.Bola som smutna,v strese...viem že na nom sa odzrkadlil moj stres no on za moju situáciu nemohol.Ked sa narodil mladší už som bola s manželom a je to spokojné dieta.Práve včera som rozýmšlala,že straší mohol byt aj spokojné usmiavave babo keby som možno na neho nepreniesla moj stres,bolest smutok.Snažím a to napravit.Neríešim starostí tak že si to vybíjem na nom,ale snažím sa vcítít do deti a vraviet si aj my sme boli malí a mali sme svoje potreby a mame aj teraz.Niekedy je to tažke ak sme vyčerpaní a deti pláču a vtedy je dobre mat niekoho pri sebe ak nemáme,sme dospelí a my sa už vieme ovládat hoci je to niekedy náročne no 2ročne dieta alebo aj staršie či mladšie nevedia ešte ovládat svoje emocie,no my už ano...Je to smutno a do pláču z takých vecí.Manžel je zo 4 deti a matka ich nakoniec opustila-alkoholička a neviem čo ešte.Mal to štastie že vdaka nevlastnemu ocovi a babke neskončil v detskom domove a vychovali z neho citliveho človeka...nie každi ma nakoniec po tolkých utrapach to štastie:-(Jeho babka vychovala svojich synoch tak 4 vnučata a kedže bola už stará a vyčerpana trpela zdravotnými problemami a pred pár mesiacmi zomrela.Nie každí by sa tak obetoval.
 janaj85 


Re: psychika človeka 

(25.2.2008 8:56:28)
asi to vyznelo zle,že som na staršieho preniesla svoj stres ale nemyslela som bitkou ale tým že som sa snim možno tak vela a často nehrala a neusmievala na neho akoteraz:-)
 Jíťa 
  • 

Linka "Rodič v nouzi" 

(25.2.2008 10:08:40)
Vždycky, když někde vidím reklamu na různé krizové linky na pomoc dětem, napadá mě, že by nebylo marné zřídit i podobnou linku pro rodiče. Možná by pak ubylo dětí volajících na tyto krizové linky.

Pomáháme různým lidem, kteří si to kolikrát ani nezaslouží a pro rodiče vychovávající další generace není nic. Snad jen pedagogicko-psychologická poradna, ale ne každý problém je tak, závažný, aby se řešil přes poradnu, o dlouhých objednacích lhůtách ani nemluvě.
 Bara 
  • 

Re: Linka "Rodič v nouzi" 

(1.3.2008 20:54:44)
Jojo, já jsem měla místo nouzové linky pro rodiče perfektní sestřičku na pohotovosti,krafala jsem s ní co to šlo... i se všemi lidmi okolo mě - při nákupech,procházkách, u doktora... a stejně jsem depresi neunikla, ale na syna jsem ruku nevztáhla, byl nemocný - ae zato jsem si přála, aby nás přejelo auto, přemýšlela jsem, ze kterého patra bych musela skočit, aby to vyšlo... Nakonec jsem se z toho dostala postupně - malého jsme začli přikromovat a zbavovat nemocí, ale NIKDY na to nezapomenu a tyk bych klidně šla do nějaké dobrovolnické organizace - proč třeba nějaká charita za malý poplatek nehlídá děti??
 MartinaNov (dva rošťáci 


podaná pomocná ruka 

(25.2.2008 10:16:17)
zajímavý nápad se záchytným střediskem pro potřebné rodiče. Je fakt, že o "morální" spodinu se postarat umíme a o ty ostatní ne. Sice si nedovedu představit funkčnost takového střediska, ale rozhodně by to každé mamince občas "píchlo". Na druhou stranu existují i školky, dětské koutky, u nás třeba miniškolička při Kenny klubu (dětské plavání). Je to samozřejmě otázka pár hodin, ne několika dní. Myslím si ale, že i v případě velké psychické nouze by se šlo domluvit v Klokánku, když tam umí ubytovat třeba děti, o které se nemůžou rodiče starat třeba kvůli plánované operaci.
Otázka je zneužitelnosti (to někteří umí velmi dobře) takového zařízení. Pro určitou skupinu matek by to bylo velmi pohodlné odkládání dítěte. Druhá věc je financování. Bylo by to dostupné i pro potřebné, ale sociálně slabší matky???

To jsou ale otázky pro matky, které chtějí řešit svou momentální indispozici. Co ale matky, které se staly matkami, aniž by chtěly??? Aniž by měly zájem být matkami, starat se o dítě, mít ho ráda a vychovávat jej.
Nedávno jsem četla článek o novém filmu "O život". V diskusi tam naráželi na podobnost s poslancem, který velmi rád brojí proti potratům. Možná se vám bude zdát, že to k tématu nepatří, ale pro mě ano. Jsou lidé, kteří prostě nemají na to, vychovávat dítě. Ani chuť, ani city. Myslím si, že je hodně důležité, aby měli v krajním případě i možnost potratu. Musím totiž myslet právě na ty ubité, týrané miminka, které nikdo nedokázal ochránit před "milujícími rodiči".
Sama jsem matka a vím, že bych s největší pravděpodobností nikdy na potrat nešla. Je to ale proto, že mám zázemí, do kterého bych mohla přivést libovolný počet dětí. Vím ale, že ne každý toto má. Nejde jen o finance, ale také o bydlení, a to nejdůležitější - milující rodina.
Pokud toto není, pak ať se miminko raději ani nenarodí. Protože pak vznikají přesně ty problémy, o kterých Maceška psala v úvodu - lidé bez citu, kteří neumějí milovat - protože je to nikdo nenaučil.

Pokud nám mužští poslanci předdůchodového věku budou takhle ovlivňovat životy a svobodu rozhodnutí, vzniknou ještě větší problémy, než jsou dosud. Potrat není morální, ale je morální týrat dítě???? V určitých případech mi to příjde jako mnohem menší zlo.
 katka+katka 
  • 

Re: podaná pomocná ruka 

(25.2.2008 10:49:38)
myslím si, že na potratu není nic špatného - v případě, že se žena chrání a nebere ho jako antikoncepční metodu. Souhlasím, že jsou lidé, kteří prostě na výchovu nemají nebo děti nechtějí a rozhodně proto nejsou horší než ti, kteří děti mají
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: podaná pomocná ruka 

(25.2.2008 11:02:00)
potrat jako antikoncepční metodu může používat jenom opravdová husa, a tam je to už skoro i nutnost, aby neplodila další podobně inteligentní děti 8-)))))).

Ano, děti pláčí i bez důvodu, hlavně malinké miminka, které se tak vyrovnávají se zážitky uplynulého dne (hodně se to pak plete s prdíky - to byl třeba náš případ). Příjemné to teda není, na druhou stranu, když matka ví, co se děje, tak se to i lépe zvládá.
Je ale fakt, že když je třeba dítě déle nemocné a je protivné a člověk nemá kde vypadnout aspoň na hodinku, aby se trošičku zregeneroval, pak je to zlé. Ne všude může zaskočit tatínek nebo babička. Já jsem si třeba "jenom" zajela v klidu nakoupit, dostala se zase do jiného světa a byla jsem v pohodě. Když je ale někdo na dítě pořád sám a ještě třeba i má takové to protivné, co pořád fňuká a brečí a nehne se od maminy ani na krok, nejlépe pořád nosit, to musí být fakt záhul.

Na druhou stranu je fakt, že (zatím!) má každý svobodnou volbu, jestli mít mimiko nebo ne a tomu by měl i přizpůsobit podmínky. Pokud se rozhodnu mít miminko "natruc celému světu", pak se musím také o miminko umět postarat. I tohle je dospělost, nefňukat a poprat se s problémem. Zase spojeno s "odkládárnou" dětí - kolik lidí by tam dítě dalo jenom kvůli krátkému oddechu a kolik by si je tam dávalo jako do školky...
 Hanka 75 


Re: podaná pomocná ruka 

(25.2.2008 11:36:39)
Málokdo si asi pořizuje dítě "natruc celému světu". Ale stejně mi uniká co tím světem autorka myslí ? Myslí tím, partnera ženy, její, jeho rodinu a zázemí ? Myslí tím maminku, která nemá žádné zázemí, nebo jí zázemí říká, nenechávej si to dítě a ona si ho přece nechá ? To je ale právě ta situace, že maminka pak může mít problematičtější miminko a potřebuje pomoc. A když jí nedostane od svých blízkých (to je asi ten svět, proti kterému přivedla na svět dítě), tak by byla dobrá alespoň pomoc od širšího okolí. Státu, charity.
Snad jste to tak ani nemyslela, ale podle mne je nesmyslný požadavek, když žena přivedla "dítě natruc všem na svět", tak se o něj musí umět postarat. Ono také se to nemusí dařit a ve svém důsledku by to odneslo to děťátko. Na místě je pomoc.
Nápad Macešky se mi líbí, jen zneužitelný (jako spousta věcí v soc. oblasti) a v tomhle státě se ještě nenosí, že zneužívat soc. systém je neslušné, ale naopak, je člověk chytrý. Zajímalo by mě jak to dělají v cizině.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: podaná pomocná ruka 

(25.2.2008 12:16:47)
ano, opravdu málokdo. A taky málokdo své dítě mučí a zabije. Teda doufám, že MÁLOKDO. Pokud se takhle vyřeší aspoň jeden problém, má to smysl.
 Hanka 75 


Re: podaná pomocná ruka 

(26.2.2008 17:08:30)
Nevím jestli jsem se dobře vyjádřila, mě šlo hlavně o tu souvislost, že když si žena pořídí dítě natruc celému světu měla by se pak postarat. Že to tak nevidím. Že právě i taková žena má právo na pomoc, a možná právě proto, že nemá podporu svých blízkých.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: podaná pomocná ruka 

(27.2.2008 10:13:53)
ano, souhlasím, každý má právo na pomoc. Ale znám spoustu matek, které nepřemýšlejí, pořídily si mimi protože chtěly (žádná náhoda, neplánované otěhotnění) aniž by měly na výbavičku, aniž by měl tatínek práci (aniž by vůbec třeba byli svoji, měli kde bydlet). Prostě já chci miminko, teď ho mám - a vy se starejte. A stěžovala si mi, jak nemá ani 50 korun na dupačky se sekáče.
A čí je tohle problém????? Tohle přece není "nouze". Tohle je normální lidská blbost. Mít miminko je známka dospělosti, že jsem schopna se nejen starat o sebe, ale i o dalšího človíčka. A už proto, kolik všechno stojí, bych si tohle měla trošku naplánovat. Našetřit, udělat miminku zázemí. A ne se stát maminkou, protože se mi to zrovna hodí.
S miminkem jde ruku v ruce ODPOVĚDNOST! Za to, že jej uživím, že se o něj budu umět starat, že jej budu milovat, že udělám vše pro to, aby bylo šťastné.
Bohužel, financemi to začíná.
Podotýkám, tento případ se týká nezodpovědného úmyslného otěhotnění!
Jenomže v dnešní době, díky snadno dostupné antikoncepci, by mělo být každé otěhotnění plánovatelné. A i těch 9 měsíců těhotenství je docela dost dlouhá doba na vytvoření jakéhosi zázemí pro miminko. A pokud to maminka a tatínek nezvládnou - tak to mi promiňte, jak potom chtějí mít dítě??? To budou celý život chodit a nedospěle škemrat o pomoc???? To u nich bude normální stav???
Jde právě o to, že na pomoc má každý nárok. Ne na neustálé vydržování společností. A vidíme to kolem sebe denně.
 Hanka 75 


Re: podaná pomocná ruka 

(25.2.2008 11:41:59)
Málokdo si asi pořizuje dítě "natruc celému světu". Ale stejně mi uniká co tím světem autorka myslí ? Myslí tím, partnera ženy, její, jeho rodinu a zázemí ? Myslí tím maminku, která nemá žádné zázemí, nebo jí zázemí říká, nenechávej si to dítě a ona si ho přece nechá ? Nezasloužila by si ale právě taková maminka pomoc ? Takovou ženu bych spíš obdivovala, a to že bude potřebovat podporu od širšího okolí neodsuzovala. Vždyť tu i někdo psal, že maminka se zázemím a plačitým miminkem s těžkým porodem, říkala, že sama by to asi těžko zvládala.
I maminka bez zázemí, pak může mít problematičtější miminko a potřebuje pomoc. A když jí nedostane od svých blízkých (to je asi ten svět, proti kterému přivedla na svět dítě), tak by byla dobrá alespoň pomoc od širšího okolí. Státu, charity.
Snad jste to tak ani nemyslela, ale podle mne je nesmyslný požadavek, když žena přivedla "dítě natruc všem na svět", tak se o něj musí umět postarat. Ono také se to nemusí dařit a ve svém důsledku by to odneslo to děťátko. Na místě je pomoc.
Nápad Macešky se mi líbí, jen zneužitelný (jako spousta věcí v soc. oblasti) a v tomhle státě se ještě nenosí, že zneužívat soc. systém je neslušné, ale naopak, je člověk chytrý. Zajímalo by mě jak to dělají v cizině.
 E va 
  • 

sama ses husa-sorry 

(25.2.2008 19:31:56)
Kdyz mi bylo 16 znasilnili me dva chlapy-mela jsem si to dite nechat ??????? DIKY NE!!!!
nehazej vsechny do jednoho pytle-pani moralistko.
 Lenka 
  • 

Re: sama ses husa-sorry 

(26.2.2008 18:13:42)
Já to chápu tak, že myslela že husa je ta žena která používá běžně potrat jako antikoncepci. Znám takovou - nic nebere protože nemá prý peníze, tak chodí zhruba dvakrát do roka na mini. Nevymýšlím si. Je to opravdu blbka s IQ tykve, protože ta antikoncepce by ji vyšla rozhodně levněji. Ona na to argumentuje tím, že potrat jí manžel zaplatí ale na prášky nemá. To je husa, určitě ne ty, u tebe to bylo naprosto pochopitelné.
 Marol + 5 rarášků 


Re: sama ses husa-sorry 

(26.2.2008 20:08:41)
Dost mě zaráží hodnocení ona má IQ tykve a jen chodí na potraty. Nevím jak dalece pisatelka zná dotyčnou, ale určitě to není jen otázka inteligence, co třeba prostředí ve kterém ta paní vyrůstala, jaké je rodinné zázemí a i kdyby to byla ta otázka inteligence, tak každý se rodí jinak rozumově vybaven. Ale zrovna tato uváděná rodina mi přijde jako dokonalý příklad toho, že kdyby se jim dostalo nějaké pomoci, měl je kdo vést, ukázat jim i jiné možnosti než jen opakované potraty tak by to určitě mělo smysl.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: podaná pomocná ruka 

(26.2.2008 8:28:05)
MartinoNov, tak tohle teda nechápu. Vážně máš pocit, že jsou v naší zemi potraty málo dostupné?! A dostupný byl samozřejmě i pro matky, které pak své dítě utýraly či zabily jako již narozené. Takže potraty asi daný problém skutečně neřeší.
Taky mi prosím tě ukaž nějakého poslance (a je mi jedno, zda to bude muž či žena a kolik mu bude, protože nejsem sexcista ani ageista), který tvrdí, že "Potrat není morální, ale je morální týrat dítě" Nezlob se, ale tohle je fakt demagogie.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: podaná pomocná ruka 

(27.2.2008 23:19:07)
tím poslancem myslím např. pana Karase.
Potrat není morální, je morální týrat dítě - to bylo s otazníkem, ne že to je v pořádku.
Měla jsem tím na mysli, že se někteří starají více o "potenciálně nenarozené" miminka, zatímco ta již narozená trpí.
Jen jsem tím chtěla říci, že ať už se rozhodnu pro potrat nebo ne, je to jenom mé rozhodnutí a neexistuje, aby o mém životě takhle rozhodoval cizí člověk, poslanec, který žije v úplně jiném světě.
Věřím, že žen, které potrat používají běžně jako antikoncepci, je velmi mizivé procento.

 katka+katka 
  • 

problém bych spíš viděla někde jinde 

(25.2.2008 10:47:07)
připadá mi, že dnes panuje názor, že spokojené miminko nepláče a pokud miminko pláče je všechno špatně. Dost najevo se to dává už v porodnicích. Přitom miminka můžou plakat jen tak - vážně. Katka doopravdy někdy brečela jen tak, jindy zase že byla mrzutá.V těchto situacích (si myslím) nemá cenu děti utěšovat. Možná by ani tak nebyla potřeba linka pomoci rodičům, ale spíš dát najevo, že plačící miminko nic nenormálního a jeho matka není neschopná.
 Jíťa 
  • 

Re: problém bych spíš viděla někde jinde 

(25.2.2008 11:26:34)
Já si myslím, že skutečně velmi málo miminek pláče "jen tak". Něco je trápí, jenže my rodiče nejsme schopní zjistit co. A spousta miminek pláče tzv. "jen tak" právě proto, že rodiče jsou nervózní z jejich pláče - miminko prostě vycítí, že je něco vnepořádku. Potom je skutečně zbytečné je utěšovat, protože pokud rodič sám není klidný, nemůže uklidnit miminko. A v tom případě by se nějaká pomoc od někoho jiného hodila.

Náš malý taky občas pláče "jen tak, bezdůvodně". Většinou v okamžiku, kdy mám moc práce a nemám na něj příliš čas, nebo jsem tak unavená, že ho utěšit nedokážu. Je zajímavé, že pokud ho v takové chvíli vezme tatínek, je takřka okamžitě po pláči.
 majdaleenka +07+11 


Re: problém bych spíš viděla někde jinde 

(26.2.2008 15:58:33)
to je přesné, živě si vzpomínám na chvíle, kdy mi kamarádka brala z ruky plačícího novorozence a on najednou spal. Já ho předtím houpala, drndala, nejrůzněji utišovala v náručí a prostě ne a ne. Byli jsme sami a nebýt Katky, nevímnevím, nikdy jí to nemůžu dost vrátit, byla s námi pořád, od rána do večera denně celé šestinedělí. Takové centrum by bylo báječné, i jen na pár hodin, i jen v doprovodu maminky, ale za přítomnosti hodné tety, která umí poradit, naučit maminku jak dítě pochovat v klubíčku... nebo která nechá maminku v klidu vyspat na kanapi;)
 Lenka 
  • 

Re: problém bych spíš viděla někde jinde 

(26.2.2008 18:14:52)
Údajně pláče třetina dětí jen tak, má to souvislost např. s předčasným narozením nebo nějakou lehčí mozkovou disfunkcí.
 Taodvedle 


matky 

(25.2.2008 11:03:38)
Manzelova prvni dcere nervala dva roky, ona vylozene vriskala, byli oba hotovy, a rikal mi ze jeden clovek by to s takovym ditetem nezvald. Tohle mi potrvrdila jedna znama, kdy jeji miminko melo tezky porod a vriskalo skoro dva roky nonstop, diky bohu mela skveleho partnera, matku , sestru, jinak pry by za sebe nerucila. Vstava se ze dite z totalni bezradnosti zatrepou aniz by vedeli jake to ma hrozne nasledky. Pak jsou samozrejme matky, jako treba jedna nemecka, ktera maleho chlapecka nechala vyhladovet a potom schovala v mraznicce, 3 roky ho nikdo nehledal. To je pak zrudnost, jenze v tomhle pripade selhala socialka, kde byli nahlaseni a kontroly delala sporadicky, ani si nespocitali deti. Matka byla psychopaticka osobnost a mela tezkou depresi.
 SnowWhite 


Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 13:37:25)
Zdá se, že ubití dítěte svalovat na přístup v porodnici je dosti neadekvátní. Proč by se mělo proboha narušit pouto (které ani neexistuje, toto pouto nevzniká porodem, ale soužitím) když odnesou v porodnici dítě od matky? Tyhle šmahem odsuzující články vypovídají jen o klapkách na očích a snaze rychle něco vymyslet a napsat.
 Rapiti 


Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 14:05:17)
Něco o hormonech jsi nikdy neslyšela? Hormony ovlivňují naše instinkty.
U všech savců odloučení mláděte od matky narušuje mateřský pud natolik, že matka pak mládě často odmítne. Nevím, proč by to u lidí mělo fungovat jinak. Naštěstí, my lidi, máme kromě mateřského pudu, i pud, který nám velí chránit i cizí děti. Díky tomu matky to odloučení od svých dětí celkem dobře překonají. Ale jistě nejsem jediná, kdo ti potvrdí, že svoje dítě vnímal jako cizí, když ho viděl až třeba druhý den po narození.
 SnowWhite 


Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 18:47:32)
Máš pravdu - ta souvislost se savci mě nenapadla, nicméně já osobně jsem své děti měla hned po porodu u sebe a vnímala jsem je jako "cizí" teda ne, jako, že jsou někoho jiného, ale že nejsou moje. Sžívání a zvykání si na ně trvalo nějakou dobu a v podstatě jsem byla vždy "překvapená", že ten uzlíček má se mnou cokoliv společného. A to jsem rodila "při vědomí" a asociální nejsem (aspoň doufám :-)). Nicméně každopádně mám pocit, že dočasné odloučení (např. přes noc) mít vliv na budoucí vraždu potomka nemůže.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Přehnaný úsudek 

(26.2.2008 8:32:37)
No, vidíš SnowWhite - měla jsi je u sebe a přesto to nebylo jednoduché se sladit a zvyknout si na sebe... natož, kdyby dítě s tebou nebylo.
Odloučení po porodu není jediným faktorem, který byl v článku uveden, beru to jako jeden z dalších, tkeré k situaci mohou přispět.
 SnowWhite 


Re: Přehnaný úsudek 

(26.2.2008 10:55:50)
Tak já se vzdávám - snažila jsem se sdělit, že přímá úměra mezi krátkodobým odloučením a ubitím neexistuje. Co by potom dělaly matky, které porodí těžce nedonošené nebo děti se zdravotními komplikacemi? To by je dle této teorie musely umlátit při předání po několika měsících v inkubátoru. (Toto je nadsázka) Myslím, že do procesu, v němž na konci je mrtvé dítě vstupují JINÉ faktory než odloučení....ale asi se vyjadřuji špatně. A s tím odloučením - když mi odnesli druhou dceru na noc, jelikož porod nebyl nic moc, spíše fakt peklo, byla jsem za toto odloučení vděčná jak blecha. (podotýkám, že dcera stále ještě žije :-) -ale nic ve zlém už jsem sarkastická, neboť mám pocit, že nechápete můj názor, toť vše.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Přehnaný úsudek 

(26.2.2008 13:18:41)
klídek :-) prostě odloučení může být jedním s faktorů, rozhodně to není to jediné a nejpodstatnější. Já jsem na první dvě noci své děti klidně "odkládala" k sestrám, protože jsem byla totálně vyčerpaná - a přežily se mnou dodnes :-)
I když zvlášť u třetího, kde ta vazba z různých důvodů vznikala nejnáročněji (přesto, že to bylo vymodlené miminko), jsem v době jeho největších nočních řevů (tak kolem 4. měsíce) vždy po hodině marného úsilí ho uklidnit odcházela spát do dětského pokoje a nechala ho v ložnici s manželem, ať si poradí, jak umí. Byla jsem totiž tak vyčerpaná a na nervy, že jsem měla obavu, že bych mu snad i něco udělala. Trvalo to několik týdnů. Teď je to teda pěknej mazánek a v porovnání s ostatními dvěma dětmi velmi nenáročné dítě :-)
 Boďka 


Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 14:59:14)
A ja som si doteraz myslela, že puto medzi dieťaťom a matkou vzniká už počas tehotenstva. Hmmm, človek sa má vždy čo učiť.
 klaros 


Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 15:34:20)
Boďko, je to tak, ALE miminko v bříšku nebrečí, je stále s námi, nechá nás vyspat, v klidu najíst, odpočinout, po porodu nastává obrovská změna, změna, na kterou maminka nemusí být připravena. Jsou dětičky, které více pláčí, mé dcerce také velice dlouho trvalo, než se vyrovnala s tím, že už není v bříšku, a lásce se postupně učíme, láska dle mého názoru roste spolu s děťátkem. Své dítě jsem také milovala a opečovávala, ale to, co k ní cítím nyní v jejích 18ti měsících se nedá ani popsat. Přesto jsem byla od dcerky odloučena na 12 h po těžkém porodu a veliké krvácivosti, kvůli které jsem nemohla vstávat. Pak nastaly problémy s kojením, se špatně se hojícím poporodním poranění, stálé nevyspání, atd. Dle mého názoru má maceška naprostou pravdu. Ta služba by byla skvělá. Někam zavolat, přijela by sociální pracovnice a zhodnotila situaci, poradila, vyslechla, pomohla. Ne každému může pomoci babička, manžel....a pak je toho na novopečené maminky ukřičených děťátek hodně.
 janca11+3 
  • 

Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 16:01:38)
Holky a dovedete si představit jak by to pak vypadalo při případném rozvodu? "Slavný soude, zatímco já vydělával peníze na montáži(třeba), tak moje manželka nebyla schopná se postarat o dítě, byla s ním doma, já všechno platil a ona měla na starost JENOM to dítě a odložila ho na chvíli.Co je to za ženskou, která se psychicky hroutí, když je doma a nemá žádný starosti?Proto žádám dítě do své péče, viz zápis od psychologa a ze sociálky, že moje dítě bylo na dva dny odloženo do Klokánku...."atd, dosadte si tam jakýkoliv jiný chlapský kecy, které oni umí použít jenom aby ženský ublížili.
A neříkejte mi že by se tohle nestalo.Ale sama bych občas na chvilku tu svojí tříměsíční ukřičeninku někomu na hodinku nebo dvě denně "pronajala"
 janca11+3 
  • 

Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 16:03:05)
Holky a dovedete si představit jak by to pak vypadalo při případném rozvodu? "Slavný soude, zatímco já vydělával peníze na montáži(třeba), tak moje manželka nebyla schopná se postarat o dítě, byla s ním doma, já všechno platil a ona měla na starost JENOM to dítě a odložila ho na chvíli.Co je to za ženskou, která se psychicky hroutí, když je doma a nemá žádný starosti?Proto žádám dítě do své péče, viz zápis od psychologa a ze sociálky, že moje dítě bylo na dva dny odloženo do Klokánku...."atd, dosadte si tam jakýkoliv jiný chlapský kecy, které oni umí použít jenom aby ženský ublížili.
A neříkejte mi že by se tohle nestalo.Ale sama bych občas na chvilku tu svojí tříměsíční ukřičeninku někomu na hodinku nebo dvě denně "pronajala"
 JiBi* 


Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 18:28:54)
No ja bych obraceni se o pomoc v dusledku naprosteho vycerpani videla naopak jako zaodpovedne jednani. Dotycny se otec z tveho "pribehu", ktery o dite nikdy dlouhodobe nepecoval, by se asi nemel cim vychloubat, kdyz se v takove situaci nikdy nenachazel. Myslim, ze kvuli tomu, ze matka pozada o pomoc v pripade nouze by ji nikdo za spatnou matku neoznacil, spise naopak.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 21:28:03)
pokud ještě před rozvodem maminka nechá tatínka s takovým dítětem jedno jediné odpoledne, tak toto tatínek u soudu nikdy nepoužije. Důležité ale je, dobře vybírat tatínka ještě před početím.
 Lenka 
  • 

Re: Přehnaný úsudek 

(26.2.2008 18:17:47)
To souhlas, chlapi umí být hrozná hovada - já vydělávám a ty se tu celé dny válíš, že.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Přehnaný úsudek 

(27.2.2008 10:24:42)
a zase tady jde o nějakou předběžnou selekci: chlapa tohoto typu já si prostě nevyberu jako svého otce. A s tím to všechno stojí a padá. Vidím, že je to (s prominutím) hovado, tak jdu o dům dál. Pokud jsou ale dámy, kterým imponuje rádoby chlapáctví, frajeřiny, silné řeči, pak nemůže očekávat doma citlivého chápajícího muže. Pak se nemůže divit, že takový týpek jí nechce dát na miminko peníze, že jí ho nikdy nepohlídá, nepřebalí......
A čí je to potom problém??? Pořád jsme na začátku. Trošičku myslet, dobře si partnera vybrat, chránit se před početím, dokud dítě (a sebe na mateřské) nemůžu slušně zajistit. Vím, že se někdy něco z toho nepovede, ale proto je třeba mít nějaký záložní záchranný plán. Když ale někdo žije dneškem a zítra: po nás potopa, nemůže se divit, že má problémy.
A není to přece zase tak těžké.

Tímto se ale omlouvám všem ženám, které měly fajn chlapa, kterému ale bohužel najednou "hráblo" a přestal být fajn. I to se bohužel stává.....
 Boďka 


Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 16:03:48)
Claros, ja som reagovala hlavne na pôvodný príspevok, kde pisateľka vehementne tvrdí, že puto medzi dieťaťom a matkou po pôrode !!!neexistuje!!! a ešte navyše obviňuje ostatných z klapiek na očiach.
Puto medzi matkou a dieťaťom existuje, okrem iného dieťa predsa pozná z bruška mamin hlas a tlkot srdca a tak podobne. Isteže, vinou mnohých okolností sa toto puto na chvíľu preruší, ak je to nakrátko, matka to väčšinou akosi zvládne a dokáže si to aj vedome zdôvodniť (nedalo sa inak, bolo to v záujme záchrany matky či dieťaťa...). Často je toto odlúčenie dlhšie a mnohé matky si to odnášajú ťažším hľadaním vzťahu k dieťaťu, popôrodnými depresiami a podobne, čo je vraj "normálne" (povedzme radšej že "bežné", t.j. stáva sa to často).
Pre dieťa toto prerušenie však nie je "normálne", nedokáže to vedome spracovať a čas bez matky je pre neho časom beznádeje, ktorá trvá večnosť - nedokáže sa totiž uspokojiť nádejou budúcej prítomnosti matky - nemá pojem o čase. Ak matka príde, je znova všetko v poriadku, na minulosť bez si nepamätá. A tak to ide stále dokola, matka prichádza a odchádza. Až oveľa neskôr sa dokáže uspokojiť vedomím, že mama príde. Medzitým však získalo jednu skúsenosť: JA som ten, kto po niečom túži, SVET je to, čo mi túžbu (lásku) odopiera.
Nečudujme sa, že naše deti plačú...
 SnowWhite 


Re: Přehnaný úsudek 

(25.2.2008 18:41:09)
Tak moment. Už to tu opět vykazuje známky "mateřské hysterie". Já nijak VEHEMENTNĚ netvrdím, pouze jsem konstatovala, že pouta vznikají až soužitím matky, ale i celé rodiny s dítětem nikoliv okamžikem porodu a že nevidím nic špatného na odloučení, které jistě pramení vždy z potřeby matky nebo dítěte (zdravotní stav atp. nikoliv, že jde matka na cígo a zatím dítě odloží). Je to věc názoru a mohly bychom samozřejmě diskutovat o tom, zda se má "dítěti" již od jeho zárodečných stavů pouštět Mozart, neboť ho to uklidňuje. Tento přístup považuji za pokrytecký a myslím, že usuzovat z dočasného odloučení dítěte a matky v porodnici na přímou souvislost mezi ubitím dítěte mi připadá přehnané. Ovšem reakce, které hystericky překrucují normálně míněnou větu, plodí vždy jen vášně. Mám svoje děti moc ráda ale na druhou stranu nesnáším ty, co se usírají naprosto ze svých potomků a nejsou schopny připustit, že se okolo nich vše netočí. Toto jen tak na okraj v odpověd na reakci výše zmíněnou, nikoliv k článku.
 Líza 


Maceško, 

(25.2.2008 16:54:26)
co tohle? http://www.ranapece.cz/Strep/
Sice stránky vypadají staře a já jsem pro své klienty už dlouho těchto služeb nevyužila, ale vím, že tato střediska někde fungují - nevím, jak je jejich síť rozsáhlá ani jak velké mají finanční problémy...
 maceška 


Re: Maceško, 

(25.2.2008 17:42:45)
Máš pravdu, Lízo, existují rané péče, Klokánky, Střep, HoSt, a různé jiné neziskovky, které nabízejí nějaké služby. Potíž je v tom, že tyto služby nejsou dostupné každému, kdo to právě potřebuje, a že je poměrně nesnadné se k nim probojovat.

Co se týká zneužívání: ano, vím, že by bylo možné tuto službu zneužít, ale stále se mi to zdá lepší než nechat děti někde samotné ve strachu nebo používat násilné prostředky. Někdo prostě nemá tolik možností nebo osobních schopností. Když to zkouším rozebírat z různých stran, tak mi vychází, že:
-zakázat těmto lidem rodit děti je nehumánní a fašistické
-odebrat jim děti čistě z principu, že by se mohlo něco stát, rovněž
-nechat je řešit krizové situace po svém, tj. často s použitím násilí či opouštěním dětí, má příliš negativních dopadů na vývoj dítěte

Pořád mi tedy jako nejúčinnější vychází nabízet pomoc tak často, jak to bude potřeba, ale aby splnila svůj smysl, musí být snadno dosažitelná a především NEREPRESIVNÍ. Tím pádem by, Jano, neměla být zneužitelná ani při přípaných soudních sporech o dítě - což je zřejmě utopie, tak daleko v našem právním státě nejsme. V okamžiku, kdy bude riziko jakéhokoliv záznamu v "sociální kartě rodiny", přestane být tato služba účinná, protože mnoho potenciálních klientů si to radši rozmyslí. Čili i krizová centra by musela být vázána mlčenlivostí.

Bude-li existovat jedno číslo jako okamžitá pomoc pro rodiče, kteří nezvládají pláč dítěte, stejné v celé republice, a bude o něm informace před večerními pořady v televizi, v dopravních prostředcích, v novinách, tak to časem bude každý brát něco normálního - stejně jako pitný režim, třídění odpadu, nebo preventivní mamografie. Péče o plačící dítě by byla poskytována podle potřeby maximálně na 24 hodin, a při převzetí dítěte zpět by maminka (rodiče) dostala informace o možnostech další následné pomoci v tom daném regionu (tj. o zmíněné rané péči atd.). Teprve pokud by si dítě nepřevzala, následovalo by hlášení na sociálku.
Teď to jenom umět zařídit :-)


 Grainne 


Re: Maceško, 

(25.2.2008 21:58:06)
ano, tudy asi vede cesta. Je snadné kohokoliv odsoudit, ale zamyslet se nad tím, PROČ někdo udělal něco tak hrozného a především zamyslet se nad tím, jak tomu předejít, je už mnohem těžší a ještě těžší je hledat cestu, nebo dokonce tou cestou jít. (Jen ten boj kolem Baby - boxů).
Takové snahy vždycky doprovázejí komentáře proč a jak by to nešlo, ale důležité je naopak přemýšlet o tom, jak by to šlo.

Sebrat dítě lidem, které nikdo nenaučil, to co považujeme za určitou normu - hygiena, zacházení s penězi, péče o kojence...spoustu věcí, nutných pro normální život, je přece tak jednoduché.
 Taodvedle 


Re: Maceško, 

(26.2.2008 7:45:45)
Kazdy budouci rodic by mel slozit nejake zkousky, a mit rodicovsky kurs. Na vsechno je potreba nejake papiry ale na to nejdulezitejsi ne!
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Maceško, 

(26.2.2008 9:49:44)
:-D. Dobrý postřeh. Taky někdy mívám ten pocit. A taky by měl doložit finanční schopnost pro zajištění dítěte. Tak, jako když musíte mít minimální finanční hotovost při cestě do zahraničí. Kolik by tohle vyřešilo problémů. Sice to už moc neodpovídá směrnicím pro demokratický stát, ale někdy mi připadá, že pod demokracií si někteří představují: Já mám svobodu a vy mi tu mou svobodu sponzorujte.
Teď ještě, jak to uvést do praxe.... :-D;)
 Lenka** 


Re: Maceško, 

(27.2.2008 19:15:59)
to je velké téma na dlouhatánskou diskusi... Především o tom, jak má fungovat sociální systém. Rozumím tomu, že bys chtěla, aby se klienti nemuseli obávat záznamů, zároveň ale i tebou navrhovaná služba by nějak byla začleněna do jiných služeb, takže ta obava by zůstala.
Souhlasím s tím, že důvodem, kvůli kterému rodiče tak tragicky selhávají, že zabijí své dítě, není ten pláč samotný (to je poslední kapka), ale to, že často sami bývají "bývalými" obětmi, zažili zneužívání či týráni atd. Raději bych, aby podobná služba byla začleněna do systému pomoci, zajímalo by mne, zda někde ve světě existuje. Bohužel - pomohla by jen části těch dětských obětí, ale každý zachráněný život má samozřejmě smysl. Rodiče často potřebují odlehčení, takové služby jsou (pravda, těžko dostupné). Pak, pokud by nešlo o nějakou vážnou psych. poruchu, která by vyžadovala hospitalizaci rodiče (matky), jednoznačně bych byla pro intervenci, která by se odehrávala vůči jednotce rodič+ dítě. Tzn. minimálně aby to bylo tak, že matka a dítě budou v jednom objektu (i když navrhuješ, že by to mělo být JEN odloučení na 24 hodin). Pomoci mamince odpočinout si, pomoci s péčí, ale zároveň nenabízet odloučení jako řešení. Některé neziskovky by mohly nabízet pobyt matka + dítě, některé by mohly nabízet službu pečovatelky + samozřejmě dlouhodobou práci (vč.třeba videotréninku interakcí:-). A sociální služby co nejvíce provádět tak, aby budily důvěru, zároveň ale vždycky bude přítomná i nutná kontrola. Pak se ovšem můžeme bavit také o tom, jak ta kontrola má vypadat, aby papírově nebyla v pořádku, reálně však znevažující důstojnost a nebo jen zcela bezzubá.

Takže pokud by mělo fungovat něco takového, cos navrhla, umím si představit centrální telefonní číslo, které vede v jednotlivých okresech či krajích na pověřené organizace, jež nejprve provedou první telefonickou intervenci, budou případně napojeny na LD a zdravotníky (pro případ akutních psych. krizí), a pak nabídnou konkrétní pomoc s péčí.
 maceška 


Re: Maceško, 

(27.2.2008 21:42:55)
Vždyť tak nějak by to mělo následně fungovat. Do jednoho článku nelze vsunout všechno, ale jestli máš chuť, zvu tě na naše stránky www.detipatridomu.cz, záložka Články, je tam návrh šestistupňového systému nerepresivní pomoci rodinám.
 Lenka** 


Re: Maceško, 

(27.2.2008 19:17:49)
to je velké téma na dlouhatánskou diskusi... Především o tom, jak má fungovat sociální systém. Rozumím tomu, že bys chtěla, aby se klienti nemuseli obávat záznamů, zároveň ale i tebou navrhovaná služba by nějak byla začleněna do jiných služeb, takže ta obava by zůstala.
Souhlasím s tím, že důvodem, kvůli kterému rodiče tak tragicky selhávají, že zabijí své dítě, není ten pláč samotný (to je poslední kapka), ale to, že často sami bývají "bývalými" obětmi, zažili zneužívání či týráni atd. Raději bych, aby podobná služba byla začleněna do systému pomoci, zajímalo by mne, zda někde ve světě existuje. Bohužel - pomohla by jen části těch dětských obětí, ale každý zachráněný život má samozřejmě smysl. Rodiče často potřebují odlehčení, takové služby jsou (pravda, těžko dostupné). Pak, pokud by nešlo o nějakou vážnou psych. poruchu, která by vyžadovala hospitalizaci rodiče (matky), jednoznačně bych byla pro intervenci, která by se odehrávala vůči jednotce rodič+ dítě. Tzn. minimálně aby to bylo tak, že matka a dítě budou v jednom objektu (i když navrhuješ, že by to mělo být JEN odloučení na 24 hodin). Pomoci mamince odpočinout si, pomoci s péčí, ale zároveň nenabízet odloučení jako řešení. Některé neziskovky by mohly nabízet pobyt matka + dítě, některé by mohly nabízet službu pečovatelky + samozřejmě dlouhodobou práci (vč.třeba videotréninku interakcí:-). A sociální služby co nejvíce provádět tak, aby budily důvěru, zároveň ale vždycky bude přítomná i nutná kontrola. Pak se ovšem můžeme bavit také o tom, jak ta kontrola má vypadat, aby papírově nebyla v pořádku, reálně však znevažující důstojnost a nebo jen zcela bezzubá.

Takže pokud by mělo fungovat něco takového, cos navrhla, umím si představit centrální telefonní číslo, které vede v jednotlivých okresech či krajích na pověřené organizace, jež nejprve provedou první telefonickou intervenci, budou případně napojeny na LD a zdravotníky (pro případ akutních psych. krizí), a pak nabídnou konkrétní pomoc s péčí.
 metty, 3 kluci 


Někdy by stačilo, kdyby se měl člověk komu svěřit 

(28.2.2008 12:30:00)
Hlídání dětí pro totálně vyčerpané matky je super nápad, možná by někdy stačila nějaká krizová linka, kde by se člověk mohl někomu vypovídat. Třeba mě by stačilo v situaci, kdy syn brečel několik hodin v kuse a už jsem z něj opravdu byla zoufalá (chodila jsem počítat za dveře do 10, abych mu ve zkratu neublížila - manžel jako na potvoru nebyl doma) kdyby mi někdo řekl, že to bude dobrý, že chápe, že jsem unavená a že určitě nejsem úplně nemožná matka. V tu chvíli by mi stačila nějaká vrba, která ba mě vyslechla a přidala pár rad jak na něj, na prevítka:).
 Lenka 
  • 

morálka 

(25.2.2008 22:30:21)
Můj osobní názor je ten, že pokud budou děti žít se svými rodiči bude těchto otřesných případů méně. Dnes je spousta dětí nucena žít s milenkou/milencem/ jednoho z rodičů. Asi se vám budu zdát šílená, konzervativní /doplňte si každý, co chcete/, ale já nechci nikdy zažít, aby moje děti viděly, že v mé posteli leží někdo jiný než jejich otec. Tohle jim nikdy nechci udělat.
 Mery72 


Re: morálka 

(26.2.2008 8:11:27)
Vnímám to podobně. Kdyby byly zdravé rodiny - tedy vztahy a hodnoty - měli bychom míň problémů.
Ono na tom desateru něco je...
 majdaleenka +07+11 


Re: morálka 

(26.2.2008 15:46:38)
souhlasím, ale co když to prostě nejde a ten "milenec" je lepší tatínek než biootec? co když s biorodičem by zrovna mohlo dojít k průšvihu? tohle se přece nedá jen tak odsoudit, buďte rády, že to nemusíte řešit, ale nesuďte. Koneckonců, i kdyby se rodiče rozešli "jen z nudy" je to pro dítě lepší než žít v rodině, kde se nenaučí mít rádo, protože to nemá, od koho odkoukat... (neplatí ve 100%, ale to nikdy nic)
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: morálka 

(27.2.2008 10:33:02)
ono je to taky hodně spojeno s tradičními hodnotami, jako třeba sňatek rodičů před porodem dítěte. Když mají rodiče pocit, že svatba není důležitá (na co bychom potřebovali na naši lásku papír), pak se velmi snadno rozcházejí, protože je to bezproblémové. A nejdříve miminko, pak se možná někdy vezmeme. A pak se maminky diví, že tatínek jim třeba nechce dávat peníze. Jakožto vdaná žena by to třeba neřešila, měla by zákonný nárok na výživné.
Jak jsem už psala výše, nedělají zrovna velké štráchy s výběrem partnera. Jak mi potom můžete vysvětlit domácnost, kde lítají vulgární nadávky, kde je normální dát facku, nepřispět na domácnost - a to už v začátcích vztahu... A do takového prostředí "inteligentní" maminka klidně přivede i dítě. A pak už se jenom diví.
Známá má 3 letého chlapce, otec je opustil prakticky ještě před porodem. On ale chtěl miminko!!! (vzít se jaksi nestihli). Pak se ale rozhodl, že ho nechce, řekl jí, že to má určitě s jiným. Proběhl soud o otcovství. Dnes má malý 3 roky, ona ještě nedostala ani korunu výživné (soudy prostě pracují pomalu). Je mi jí líto, protože to je hodná holka, krásná štíhlá, jenomže vinou problémů musela brát antidepresiva, díky kterým přibrala snad 30 kilo. Takže totálně zničený život, zdraví v háji, iluze v háji, vzhled v háji... zůstal jí jenom chlapeček....
A přitom stačilo říci - chceš miminko, dobře, vezmeme se, jinak nic. A už tam by se to možná rozštíplo, protože kdyby řekl, nechci svatbu, tak já bych třeba řekla: nechci tebe.
 MSteflova 


Re: morálka 

(27.2.2008 10:42:27)
Myslíš, že kdyby se vzali, věci by vypadali jinak? Tohle je vyloženě případ, kdy otec dítěte nebyl asi nijak zvlášť charakterní - svatba by to nezměnila. V případě, že se dva lidé vezmou aniž by se pořádně poznali, je také jedno, zda jsou či nejsou sezdaní. Když to nebude klapat, rozvedou se či rozejdou.
A také nesouhlasím s tím, že se dnes nedělají "štráchy" s výběrem partnera. Naopak bych řekla, že dnes jsou lidé zodpovědnější než v dobách, kdy se lidé brali v 18, rodinu měli hned po svatbě a pak teprve zjišťovali, že to jaksi není ono.
Jsem "bez papíru" spokojená, partnera si velmi vážím a věřím mu. Jsme spolu 5 let a za tu dobu prokázal, že je to zodpovědný a milující partner, který ve složitých životních situacích nebere nohy na ramena ani nebrečí v koutě.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: morálka 

(27.2.2008 23:27:44)
netvrdím, že všechny nesezdané páry nemají vztah v pořádku. Pouze jsem podotkla, že dneska se žije hodně "nezávazně". Nic není problém. Argument: "my na lásku nepotřebujeme papír" mi osobně zní dost trapně. Když se máme rádi, tak proč na to nemít i ten papír??? Jaký je opravdický důvod?? Že se po svatbě vztah zkazí??? A proč by měl, když se máme rádi....
Mi můj muž prokázal čest, že mě požádal o ruku a já mu prokázala čest, že jsem jeho nabídku přijala. Svatbu jsme pojali jako nejkrásnější den naší lásky. A tak to i bylo. Dodnes na ni vzpomínáme (6 let). Když si to chceme udělat hezké, tak to tak i máme.
Já totiž nevidím reálný důvod, proč se nevdat. Jaké máte třeba vy??? (Jistě, chápu pár, kde jsou oba dvakrát rozvedeni.... to ale asi není běžný případ lidí ve věku 20-30 let).

Já bych naopak, kdyby můj partner nechtěl svatbu, dávala ruce pryč. Chce totiž vůbec mě?? Nebo jenom chce zabít čas, než najde něco jiného. Já jsem totiž vždycky chtěla rodinu. V jednom bytě, pod jedním jménem. Aby všichni věděli, že my patříme k sobě.
Myslím si, že když jsou rodiče nesezdaní, tak pak i ty děti vidí, že to jde dělat "lajdácky", že vše je nezávazné, že od všeho jde lehce utéct. Ano i z manželství jde utéct, ale už je to složitější a hodně sezdaných párů říká, že kdyby nebyli svoji, tak už spolu dávno nejsou. Že to manželství je "nutí" o vztah více pečovat.
A to nemluvím o finanční stránce věci. Na diskusích často narážím na maminky, jimž partner nechce dávat peníze s více či méně blbými výmluvami. Jakožto manžel by si to nemohl dovolit, že...
 SnowWhite 


Re: morálka 

(2.3.2008 20:57:39)
No nemámpocit, že fakt že jsem manžel, mě donutí dávat peníze na rodinu, pokud nebudu chtít. To je hodně provdavkové a alibistické. Myslím, že pokud se někdo nechce ženit a vdávat a OBA s tím souhlasí, pak je to v pořádku. Je to spíše otázka vyváženého funkčního vztahu než nějakého papíru..... Ten opravdu nic nezaručí.
 Martina, 2 kluci 


Re: morálka 

(26.2.2008 16:50:36)
No já jsem z fungující takřka dokonalé :-) rodiny, manžel též, oba máme svoje děti dost rádi, spolu fungujeme opět takřka ideálně...přesto jsem po obou porodech měla dojem, že někdo zkouší mou trpělivost a že to dost přehání!
Máma mi pomáhala, tchýně nás zvala na obědy a vozila poo kočárek - měla jsem všechny předpoklady pro dokonalý pocit klidu a stěstí...ale prostě se NEDOSTAVILY! Vadilo mi, že mě v noci budí, vadilo mi, že nikdy nevím, co a kdy bude chtít, vadilo mi, že si nemůžu naplánovat vůbec nic...tak jsem to vážně cítila, ač jsem realisticky věděla, že nám nic nechybí. Když jsme začala péči o mimi brát jako práci a přestala se obviňovat za to, že necítím bezbřehou lásku, dost se mi ulevilo.
Takže moc lituju holky, co mají dítě a nefunguje žádná pomoc nebo nemají odkoukáno od mámy, jak se o mimi starat nebo se jim rozpadá něco (manželství,...), to teprve musí být nápor na nervy!!
 Lenka 
  • 

Re: morálka 

(26.2.2008 18:24:10)
Tak to sem byla přesně já, nasraná na celý svět že mi skončil život, v depresi z dost hrozných zážitků v porodnici a strašně sem byla zlá a nenáviděla manžela že on si žije dál svůj život v klidu a nerušeně si buduje kariéru, přátele, koníčky, a já jak dub trčím doma a poslouchám vřískot. Vypadá to hrozně, ale malého sem začala mít ráda až tak po prvních třech měsících a pak už se to zlepšovalo a teď je to fajn. Ale nedokážu jen tak někoho odsoudit za to, že ve zkratu praští mimčo. Když je dítě dlouhodobě týrané nebo jak ho jeden chlap osprchoval vřelou vodou, to není zkrat, to už je svinstvo.
 Martina, 2 kluci 


Re: morálka 

(26.2.2008 19:39:19)
Přesně tak :-)
Máš pravdu - nenávist k manželovi, že si dál chodí do práce (máme oba svou práci hodně rádi), že si tam může povídat s dospělými, kteří na něj pouze mluví a nebrečí, má pracovní dobu, že chodí ven i sám...toho bylo :-))
 pupava bezlodyžná 


Re: morálka 

(26.2.2008 20:56:06)
Tyto situace také znám, mám 2 kluky rok po sobě. Od narození u obou celkem velké zdr. problémy, u jednoho do roka 2 velké operace, strach o život, následky... když toto jakžtakž tak celé období podzim - zima po 3 roky opakované bronchitidy, antibiotika i 7x za sezonu, kluci i při obyčejné rýmě značně nevrlí, peroucí se, nezabavitelní. Hyperaktivní. Od roka opakovaně úrazy. Už jsem byla zoufalá, na dně, manžel furt v práci, i víkendy, babičky pracující, hlídání do 3 let kromě hospitalizací O. První hlídání první můj týden v práci skončilo zásahem záchranné služby - jeden kluk náhle skočil ze židle a přerazil si nos. Nikdo z okolí podobnou zkušenost neměl, mám pocit, že to ani nikdo moc nechápal nebo chápal, ale byl bezradný jak já. Pokusy o návštěvu MC končily katastroficky - vždy jsme dotáhli novou nemoc. takže pořád doma, sami ...
Teď už chodím do práce a jsem za to moc ráda, doslova si tam chodím odpočinout a 6 hodin denně myslím na něco jiného. Děti marodí dál, asi to u obou bude astma, máme čerstvě nadsazené kortikoidy. Ve školce byli naposledy v půli prosince, měsíčně od září tam byli v průměru 4 dny za měsíc kvůli nemocem / Naštěstí !!! babička odešla do předč. důchodu a 6 hod denně nám hlídá. Jinak nevím , nebýt té změny, asi bych už vyhledala pomoc psychiatra. Doskrát jsem měla pocit naprostého zmaru a totální bezvýchodnosti, bylo mi i jedno, kdybych v té chvíli měla umřít.
manžel - původně jsme byli domluvení po roce- dvou na prohozu na MD - o tom přes / možná právě pro ně ? /tyto problémy nechtěl ani slyšet. Nezažil s dětmi jedinou hospitalizaci z té celé řady. U nich ve firmě se prostě očr zásadně nevybírá. Kéž bych mu to nikdy nebudu moct odpustit, vztah se mezi náma od té doby změnil.
Musím napsat, že jsem zažila okamžiky, v nichž jsem se musela hodně držet, odejít do jiné místnosti, abych zkratkovitě nejednala. Chápu, že prudší povahy, dominantní tipy by s tím asi měli velký problém.
Sem si vylila srdénko. Podotýkám, že já i manžel jsme z úplné a funkční rodiny, oba své dětství považujeme za velmi šťastné.
 pupava bezlodyžná 


Re: morálka 

(26.2.2008 21:10:07)
přesně tu otázku jsem si kladla, na vše v téhle společnosti je potřena papír, studium, příprava, ale jak se stát dobrým rodičem a jak v tom zvládat nečekané nástrahy - to se nikde neučí, moc se o tom nemluví.
Přitom mi přijde, že fungující rodina je jev čím dál tím méně častý.
A ještě k MD - přijde mi na ní hrozné to najednou totální vyřazení ze společnosti, zvlášť teď v době nukleárních rodin, kdy manžel je celé dny pryč, prarodiče a zbytek rodiny žije odděleně. Dřív na to matka přeci jen nebyla tak totálně sama, rodiny žily pohromadě, baičky, švagrové, tety ... existovala vzájemnmná rodinná pomoc mladí stařým a nemocným a opačně a teď když už toto není, žijeme pokud možno samostatně a na 100% dokud to jde, a když to nejde, se vše musí řešit uměle - pečovatelské domy pro seniory, jesle školky pro děti, mateřská centra pro matky na MD ... krizové linky pro děti, rodiče by si je zcela jistě také zasloužili ... nevím, ale kde je ten zakopaný pes ? Nepřijde mi úplně normální a přirozené.
 Stáňa a dva kluci 


Re: morálka 

(26.2.2008 21:18:01)
Pupavo, často mě tohle napadá...a dobře to asi není.
 DENISA 
  • 

Re: morálka 

(26.2.2008 23:28:16)
Velice dobre jsi to vystihla. Taky si rikam, jak je mozne, ze ve skolach nam do hlavy cpali od rana do vecera rovnice o 10ti neznamych, chemicke vzorce dlouhe kilometry, obcansou vyuku o prostesnosti komunismu a co takhle rodinna vychova, ci psychologie? Nemyslim, ze dnes je to ve skolach lepsi, sexualni vychova mozna, ale partnerstvi neni jen o sexu. V praci sice travime dnes uz vetsinu casu, takze vzdelani pro svoji profesi potrebujeme, ale ostatni cas je tabu? Nebo si snad vsichni mysli, ze partnerskemu a rodinnemu zivotu se mame naucit v detstvi odkoukanim od rodicu, no to ne zrovna vsude funguje. A ta druha pripominka k modelu rodiny dnes a drive, ta je taky naprosto pravda. Nesmim si pred matkou ani trochu postezovat, okamzite slysim "co si stezujes, mas papirove pleny, jidlo v konzervach, to ja....... latkove, zehleni, strouhani mrkvicky atd. Ano ma pravdu, prace nam strasne ubyla, ale je taky pravda, ze ona zila pod jednou strechou s moji babickou a prababickou a ja ziju naprosto sama, za rok zivota ditete mi, krome manzela, nepohlidal vubec nikdo ani na minutu. Bohuzel v mem pripade je jedno jaky model rodiny mame, i kdybych zila v dome mych nebo manzelovych rodicu, tak by mi nepomohl ani jeden.
 DENISA 
  • 

Re: morálka 

(27.2.2008 0:04:35)
Jo, taky jsem o tom zaslechla. Akorat by me zajimal pomer matematiky vuci rodinne vychove. Ja si moc dobre pamatuju, ze na intru jsme meli cas od casu besedu s pravnikama, psychologama, lekarema apod. a mohli jsme se ptat na ruzne otazky ze zivota. Ac ucast nebyla povinna, vsechny jsme tam rady chodily. A spoustu veci si pamatuju dodneska, coz se o znalostech z vyuky rict neda.
 Martina, 2 kluci 


Re: morálka 

(27.2.2008 10:24:42)
Holky, obě víte, jak to ve školách chodí - dokud se budou děti brát na SŠ podle výsledků přijímaček z MATIKY A ČEŠTINY, bude na školách 4-5 h M a Čj týdně...a pouze 1-2 h Rv týdně.
Výchova je na ZŠ dle mě klíčová a ještě docela včasná...ale moje dítě taky bude chtít na SŠ a tam se ho budou ptát na trojčlenku, sínus a souvětí.
Až to někdo ve školách nastaví jinak, budu nadšená.
 Martina, 2 kluci 


Re: morálka 

(27.2.2008 10:27:28)
mělo být 1-2 h Rodinné výchovy týdně...zřejmě jsem použila nějakou zkratku pro znak "palec dolů"...ale je výstižný :-))
 jana 2dcery 
  • 

Re: morálka 

(29.2.2008 16:07:20)
Měla jsem to uplně přesně,manžel super ,babička fungovala,jen já to jaksi zvládala nejmín ze všech,srovnala jsem se s tím po čase,pa ted je to super,ale kdo je sám musí to být děs,taková služba by byla výborná
 lenkala 
  • 

Re: morálka 

(26.2.2008 20:58:04)
clovek by nikdy nemel rikat nikdy... stat se muze komukoli cokoli
 MiladaL  
  • 

Někdy si za to rodiče můžou sami, někdy ne 

(27.2.2008 15:36:58)
Znám několik lidí s takzvaně zlobivými uřvanými dětmi. Člověk by myslel, že ty děti chtěli, tak se podle toho budou chovat. Ale ne. Myslím, že malé dítě určitě nejméně do půl roku potřebuje prakticky stálý kontakt s mámou A TO I V NOCI (jsem za společné spaní, šátky, vaky a proti kočárkům a postýlkám), kojení kdykoli si zamane a skoro stále zábavu. Celkem chápu, že je nebude bavit ležet v kočárku nebo samotné v postýlce s několika plyšáky. Kde jinde si má dítě opatřit podněty než v interakci s rodiči, kde má získat počáteční jistotu, když ne v téměř stálém tělesném kontaktu s mámou.

Moji známí s uřvanými dětmi praktikují jen velmi málo z toho, co jim podle mého názoru může zajistit spokojené dítě - když pláče v noci, nechají ho chvíli řvát, ukládají ho do postele, i když dítě nechce, chování jen občas. není se pak čemu divit, že dítě není klidné.

 Kudla2 


Re: Někdy si za to rodiče můžou sami, někdy ne 

(27.2.2008 17:20:11)
A nemyslíš, že ti rodiče nejsou roboti a že si taky někdy potřebujou odpočinout? Ve dne v noci kontakt, zábavu a nevím co ještě - ne že by se člověk dětem nevěnoval, ale sám taky potřebuje občas spát nebo vypnout, a půl roku je dost dlouhá doba, aby úplně bez toho vydržel.

 Marie 
  • 

Re: Někdy si za to rodiče můžou sami, někdy ne 

(27.2.2008 21:24:57)
Takovouhle diskusi bych si bývala potřebovala přečíst před 7 lety. Pro mě byl problém v tom, že jsem zabředla do poporodní deprese, neměla jsem žádné sociální kontakty a nevěděla, že můj stav a téměř nepřetržitý 8 měsíční pláč dítěte, je do jisté míry "normální". Okolo mě nebyl nikdo, kdo by mi mohl poradit a pomoci. Dětská lékařka později naznačila, že tušila, že se mnou asi není něco v pořádku, ale nikdy neřekla ani slovo (myslím, že právě pediatři by měli být jedním ze záchytných bodů). I kdybych věděla o možnosti nějaké "institucionalizované" pomoci, neobrátila bych se na ni. Nedovolila by mi to rodina, a měla bych strach, že se o mě bude někdo zajímat, a mohla bych o dítě přijít. Kdo to nezažil nepochopí. Bohužel, ani po těch 7 letech nemám se svým dítětem vztah, jaký bych si přála mít.
 MiladaL  
  • 

Re: Někdy si za to rodiče můžou sami, někdy ne 

(27.2.2008 23:23:20)
Kudlo, ale já jsem taky matkou 13 M dítěte. když je moje dítě spokojené a často se směje (což bohužel nelze zajistit nijak jinak než je jej intenzivně bavím), mám pocit, že jsem udělala svoji práci dobře. cokoli jiného,jako třeba udrncávání dítěte v kočárku, kterému jde jen a jen o to, aby ho máma z kočárku vyndala, považuju za selhání.
navíc od 6 M jeho věku docela dost pracuju, většinou po nocích. dítko mi chodí spát v 22.00 (aby na sebe měli čas s tátou, navíc se mi příčí jej lámat do postele, když nechce). jde to zvládnout
občas si ale představuju, že jsem android. ale hlavně chci vší silou zabránit tomu, co popisuje jako Marie nebo co se stalo mě a mojí matce - věřím tomu, že vztah důvěry s dítětem se vytváří od nejútlejšího věku. jo a s tou prací chci zabránit tomu, abych byla po pár letech mateřské více či méně mimo.
 Ajanika 


Re: Někdy si za to rodiče můžou sami, někdy ne 

(28.2.2008 14:31:32)
Mám kamarádku,která se dětem věnuje naprosto do posledního dechu,tzn. odmalinka šátky,vaky,ležení v posteli,nepřetržité chování atd. Má obě děti extrémně zlobivé a protivné. Myslím,že všechno je jen ve zlaté střední cestě a v povaze člověka,která se výchovou ovlivní jen minimálně.
 pupava bezlodyžná 


Re: Někdy si za to rodiče můžou sami, někdy ne 

(28.2.2008 20:12:50)
NĚCO NA TOM JE, ZÁKLAD POVAHY A TEMPERAMENTU JE VROZENÝ, VÝCHOVOU JEN Z MENŠÍ ČÁSTI VLIVNITELNÝ A MEZI DĚTMI JSOU OBROVSKÉ ROZDÍLY. MÁM KAMARÁDKU, KTERÁ MÁ PRVNÍ DÍTĚ POHODOVÉ, NENÁROČNÉ, POVAŽOVALA TO ZA ÚSPĚCH SVÉ VÝCHOVY A PŘÍSTUPU, BOHUŽEL DRUHÉ DÍTKO JE PRAVÝ OPAK A PODSTATNĚ HŮŘE "ZVLADATELNÉ" TAKŽE UŽ I SAMA VIDÍ, ŽE PŘI STEJNÉM PŘÍSTUPU JE VÝSLEDEK RŮZNÝ. NAŠI KLUCI JSOU TAKY BOHUŽEL DOST ČASTO POVAŽOVÁNI ZA NEVYCHOVANÉ. a TO ROZHODNĚ VYCHOVÁVÁNI JSOU, BOHUŽEL JEJICH TEMPERAMENT JE OBROVSKÝ A K NAŠÍ LÍTOSTI / A NĚKDY SKORO AŽ VZTEKU - PROTOŽE VYSVĚTLUJTE TO NĚKOMU, KDO TO NEMÁ DOMA/ ÚSPĚCHY JEN ČÁSTEČNÉ.
 MiladaL 
  • 

Re: Někdy si za to rodiče můžou sami, někdy ne 

(29.2.2008 8:30:44)
bezvýhradně souhlasím s Aneli a pupavou bezlodyžnou. děti, které neznají ne (což je tedy případ mého dítěte, ale já zatím nemůžu jinak :-) neznají ani hranice a můžou být nevycválané. bezvýhradně souhlasím s tím, že ať si my maminky myslíme, že svojí dokonalou péčí nebo tím či oním přístupem způsobíme, že z dítěte bude sebevědomý, asertivní a nevímco dospělý, že s naším přístupem po pravdě zas tak moc nezměníme. dítě je víceméně naprogramováno být takové, jaké je - můj názor, ale nejsem psycholog. ahoj, mějte se, Milada
 Eva 
  • 

Otročení matek a přehnaná péče o dítě 

(2.3.2008 14:11:37)
Pokud si projdete diskuse na některých "mateřských" diskusních webech, tak zjistíte, jaké detaily péče o dítě jsou schopny české matky řešit, jistěže v dobrém úmyslu zajistit tu nejvzornější péči o dítě.Snadno pak nabýváte dojmu, že česká matka je nesamostatně uvažující tvor neschopný samostatného úsudku, zda může dát do dětské polévky cuketu nebo zeleninu z pytlíku.Naprostou dokonalostí si vzorné matky a hospodyně zadělávají na vyčerpání, vděku se však nedočkají.Ač matka, která své dnes už téměř dospělé dítě velmi miluje, musím konstatovat, že dnešní trend kultu mateřství, výrazně komerčně využívaný / co byste pro svého broučka neudělali, nekoupili, nepojistili...?/se obrací proti samotným ženám a tlačí je do obrazu dokonalé matky .K tomu se pojí i dědičný obraz české maminy / naprosto nesnáším tento módní výraz subjektivně mně asociující jednoduché stvoření u plotny/, jejíž tradiční dědičnou úlohou je pečovat o blaho těch ostatních,obětovat se duševně i finančně atd.Týráme se dokonalostí a sebeobětováním dobrovolně ?Pokud ano, není nám pomoci.
 Zuzana, dvě vnoučata 
  • 

Re: Otročení matek a přehnaná péče o dítě 

(7.3.2008 13:44:17)
Myslím si a určitě ne sama, že na výchovu dětí neexistuje žádný jednotný recept, jen je možné něco poradit z vlastních zkušeností - a to ještě třeba neplatí pro každé dítě a pro každého rodiče. Samozřejmě je nutné dětem se věnovat, o tom určitě nikdo nemá pochyb! Dítě není hračka, kterou lze někam položit a odložit...některé dítě vyčerpá veškeré síly rodičů, jiné se vychová snadno. Někdy je nejhorší období po narození, jindy naopak puberta. Já osobně jsem prvních šest měsíců po narození dcery byla totálně vyčerpaná, neboť stále plakala, měla střevní koliky, byla kojená, já jsem měla pocit, že buď mám málo mléka, nebo je slabé, ale dětská lékařka říkala, že dítě přibývá, i když ne moc a ať nepřestávám kojit. Dceru jsem pořád chovala, nevydržela jsem ji nechat plakat. Nebyly šátky, tudíž jsem ji držela na boku, zhoršila jsem si tím i stávající skoliózu atd. Pokud ji nebolelo bříško (což bohužel bylo po větší část dne), tak to bylo krásné usměvavé miminko - které přímo ze smíchu přecházelo rovnou v křečovitý pláč. Přesto, že v podstatě jsem byla odjakživa spíš neurastenická, tak jsem to vydržela, s dítětem neklepala, zkrátka jsem si říkala - někdy ten pláč snad přejde. A přešel...A když se narodila moje vnučka, bylo to totéž... Muselo se to vydržet.
 HanaČ 
  • 

poradna pro nadměrně plačící kojence  

(27.1.2009 10:35:20)
funguje při FN Motol
http://www.fnmotol.cz/centrum-komplexni-pece-pro-deti-s-poruchami-vyvoje.html?pracoviste=4

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.