Názory k článku V ohrožení života

Myslím si a určitě ne sama, že na výchovu dětí neexistuje žádný jednotný recept, jen je možné něco poradit z vlastních zkušeností - a to ještě třeba neplatí pro každé dítě a pro každého rodiče. Samozřejmě je nutné dětem se věnovat, o tom určitě nikdo nemá pochyb! Dítě není hračka, kterou lze někam položit a odložit...některé dítě vyčerpá veškeré síly rodičů, jiné se vychová snadno. Někdy je nejhorší období po narození, jindy naopak puberta. Já osobně jsem prvních šest měsíců po narození dcery byla totálně vyčerpaná, neboť stále plakala, měla střevní koliky, byla kojená, já jsem měla pocit, že buď mám málo mléka, nebo je slabé, ale dětská lékařka říkala, že dítě přibývá, i když ne moc a ať nepřestávám kojit. Dceru jsem pořád chovala, nevydržela jsem ji nechat plakat. Nebyly šátky, tudíž jsem ji držela na boku, zhoršila jsem si tím i stávající skoliózu atd. Pokud ji nebolelo bříško (což bohužel bylo po větší část dne), tak to bylo krásné usměvavé miminko - které přímo ze smíchu přecházelo rovnou v křečovitý pláč. Přesto, že v podstatě jsem byla odjakživa spíš neurastenická, tak jsem to vydržela, s dítětem neklepala, zkrátka jsem si říkala - někdy ten pláč snad přejde. A přešel...A když se narodila moje vnučka, bylo to totéž... Muselo se to vydržet.

Pokud si projdete diskuse na některých "mateřských" diskusních webech, tak zjistíte, jaké detaily péče o dítě jsou schopny české matky řešit, jistěže v dobrém úmyslu zajistit tu nejvzornější péči o dítě.Snadno pak nabýváte dojmu, že česká matka je nesamostatně uvažující tvor neschopný samostatného úsudku, zda může dát do dětské polévky cuketu nebo zeleninu z pytlíku.Naprostou dokonalostí si vzorné matky a hospodyně zadělávají na vyčerpání, vděku se však nedočkají.Ač matka, která své dnes už téměř dospělé dítě velmi miluje, musím konstatovat, že dnešní trend kultu mateřství, výrazně komerčně využívaný / co byste pro svého broučka neudělali, nekoupili, nepojistili...?/se obrací proti samotným ženám a tlačí je do obrazu dokonalé matky .K tomu se pojí i dědičný obraz české maminy / naprosto nesnáším tento módní výraz subjektivně mně asociující jednoduché stvoření u plotny/, jejíž tradiční dědičnou úlohou je pečovat o blaho těch ostatních,obětovat se duševně i finančně atd.Týráme se dokonalostí a sebeobětováním dobrovolně ?Pokud ano, není nám pomoci.

Měla jsem to uplně přesně,manžel super ,babička fungovala,jen já to jaksi zvládala nejmín ze všech,srovnala jsem se s tím po čase,pa ted je to super,ale kdo je sám musí to být děs,taková služba by byla výborná

NĚCO NA TOM JE, ZÁKLAD POVAHY A TEMPERAMENTU JE VROZENÝ, VÝCHOVOU JEN Z MENŠÍ ČÁSTI VLIVNITELNÝ A MEZI DĚTMI JSOU OBROVSKÉ ROZDÍLY. MÁM KAMARÁDKU, KTERÁ MÁ PRVNÍ DÍTĚ POHODOVÉ, NENÁROČNÉ, POVAŽOVALA TO ZA ÚSPĚCH SVÉ VÝCHOVY A PŘÍSTUPU, BOHUŽEL DRUHÉ DÍTKO JE PRAVÝ OPAK A PODSTATNĚ HŮŘE "ZVLADATELNÉ" TAKŽE UŽ I SAMA VIDÍ, ŽE PŘI STEJNÉM PŘÍSTUPU JE VÝSLEDEK RŮZNÝ. NAŠI KLUCI JSOU TAKY BOHUŽEL DOST ČASTO POVAŽOVÁNI ZA NEVYCHOVANÉ. a TO ROZHODNĚ VYCHOVÁVÁNI JSOU, BOHUŽEL JEJICH TEMPERAMENT JE OBROVSKÝ A K NAŠÍ LÍTOSTI / A NĚKDY SKORO AŽ VZTEKU - PROTOŽE VYSVĚTLUJTE TO NĚKOMU, KDO TO NEMÁ DOMA/ ÚSPĚCHY JEN ČÁSTEČNÉ.

Hlídání dětí pro totálně vyčerpané matky je super nápad, možná by někdy stačila nějaká krizová linka, kde by se člověk mohl někomu vypovídat. Třeba mě by stačilo v situaci, kdy syn brečel několik hodin v kuse a už jsem z něj opravdu byla zoufalá (chodila jsem počítat za dveře do 10, abych mu ve zkratu neublížila - manžel jako na potvoru nebyl doma) kdyby mi někdo řekl, že to bude dobrý, že chápe, že jsem unavená a že určitě nejsem úplně nemožná matka. V tu chvíli by mi stačila nějaká vrba, která ba mě vyslechla a přidala pár rad jak na něj, na prevítka:).