| Helča+3svišti | 
 |
(5.10.2007 21:03:03)
Opět slova maminky, která má asi dítě trošku jiného ražení. Myslím, že autorka článku nevypadá na nebezpečnou sadistku, která si libuje v tom, že svému dítěti naplácá vařečkou. Samozřejmě, je to trest, který stojí trošku dál v řadě, než pohrození "ty, ty, ty!", ale věřím, že někdy je to velmi účinné a rozhodně bych nad autorkou nekroutila hlavou.
Mé skoro dvouleté zlatíčko je někdy pěkně vyčůrané, dobře ví, že udělá něco, co nemá, opakuje to schválně znovu, aby věděla, kam až to povede. Vařečku jsem zatím nevytáhla, ale na zadek rukou dostala vícekrát a rozhoodně to neberu jako své selhání. Například dostala na holou, když si nechtěla nechat dát plínu na noc - teď stačí říct: Dostaneš na zadek! - a dceruška se umoudří.
Prostě některé děti hledají mantinely rodičovské výchovy poněkud intenzívněji. Pokud máte doma klidnější dítě, nemusíte ještě kritizovat matky těch živějších.
Navíc, myslím, že na příspěvku bylo čitelné, že ta vařečka asi byla "tím pravým v té pravé chvíli", když si to dítě pamatuje a je to na něj metr. Nejsem zastáncem bití dětí, ale někdy je to prostě daleko více účinné a pádné, než stokrát okecávané vysvětlení. Kdyby mi dcera utíkala pod auto, taky jí nebudu vysvětlovat, že se to nesmí...
|
| Cucaracha+Daniela 5let+// | 
|
(5.10.2007 22:02:34)
Naprosto souhlasím s tímto příspěvkem. Moje sestra též vychovala pomocí ukázání vařečky své dva kluky, myslím, že se to na nich nijak nepodepsalo.
Já jsem ještě nikdy nepoužila u své dcerky vařečku, ale rukou už jsem jí na zadek párkrát naplácala. Dcerka je neslyšící (v lednu jí budou 3 roky) a v případě přecházení silnice mi nic jiného prostě nepomáhalo. Prý si neslyší děti prožívají období vzdoru intenzivněji, někdy jsem si říkala že asi výchovu nezvládám a selhávám, ale od jedné hodné pedagožky jsem se dozvěděla, že vysvětlování někdy nepomůže a tak vzít za ruku a rázně přejít silnici je prostě to nejvhodnější co můžu v tu chvíli provést.A s užaslými pohledy spolucestujících v MHD se setkávám denně, protože nechápou co pořád mávám rukama a proč to moje dítko nějak líp neusměrním, to už jsem taky překonala. Co budu každému vysvětlovat o postižení mé dcery. Možná budu někomu připadat jako hrozná máma, ale kdo nezažije - nepochopí...
|
| 10.5Libik12 | 
|
(5.10.2007 23:50:04)
Já mám dvouleté dítě a nedovedu si představit, že ho fláknu, fakt ne.
Mohu si trvat na svém, zkrátka mu tu plenu dát, ale mlátit? Nejsem úplně nejvyrovnanější, ale tak velký mindráky, abych pacifikovala bolestí dvouletého tvora zaplaťpánbůh nemám.
|
| huhu, holky 4.5 a 2.5 | •
|
(7.10.2007 8:51:45)
Libiku, tohle si zazivam denne :-). Maminky tech stastnych deti, se kterymi je mozne se dohodnout se divaji spatra, kdyz moje mladsi dcera se vali po zemi a rve jak zjednana (staci pronest NE na cokoliv. Nemusim byt vytocena, staci proste normalne rict NE, nekoupim to nebo NE, to nemuzes). Mou starsi dceru jsem si nedovedla predstavit, ze ji placnu, proste to vzdycky slo dohodou a bez problemu. A jak JA byla pysna jaka jsem matka a jak jsem se spatra divala na ty matky-zoufalkyne, jejichz deti jeci a vali se po zemi :-) No - uz se na ne spatra nedivam, uz jsem i prisla na to, ze jednoduche placnuti ve spravnou chvili ma spravny efekt. Nepredstavuj si to, ze beze smyslu zbavena matka vezme varecku a sereze detatko do modra :-). Hm..i kdyz musim priznat, ze kazdy den si nekolikrat zazit nekolik vystupu + pul hodiny revu jak na lesy psychicke rovnovaze dobre nedela. Manzel tvrdi, ze si to do vanoc sedne, tak snad :-).
mmch - tvoje prispevky mam jinak rada :-)
|
|
| Jíťa | •
|
(7.10.2007 9:41:06)
Je vidět, že tvoje dítě se ještě nedostalo do stavu, kdy se vztekalo tak moc, že nebylo schopné vnímat nic okolo. V takové situaci prostě plácnutí, nebo omytí obličeje vlažnou - až studenou (tím nemyslím ledovou)skutečně pomůže vrátit dítě do reality. Druhá možnost je nechat je vztekat tak dlouho, až ho to samo přejde, ale to chce asi silnější povahy, obzvášť pokud takhle vyvádí na veřejnosti.
|
| Linda | •
|
(7.10.2007 16:09:36)
Hele, a vám na ty hysteráky plácnutí ZABERE? Nám totiž ne. My musíme jedině počkat, až to samo přejde (zejména manžel je zoufalý, že fakt nic nepomáhá). A na veřejnosti je to extra hustý, jednou jsem ji musela vzpouzející, kopající, rudou vzteky přenést asi 500 m domů a bylo to hrozný, lidi si asi mysleli, že ji kradu :-( Ta studená voda by asi zabrala (jakožto moment překvapení), ale zejména venku a na podzim mi to přijde trochu nepraktické.
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(7.10.2007 17:25:43)
nám teda studená voda nezabírala ani omylem, řev se ještě zhoršil. jediné, co bylo možné, bylo izolovat v jiné místnosti a čekat, až ji to přejde...
|
|
| huhu, holky 4.5 a 2.5 | •
|
(8.10.2007 18:20:44)
Lindo, ono jak kdy. Doma ji odvedu do vedlejsiho pokoje, at se zklidni o samote (kdyz trebas nici hru te starsi), na verejnosti kdyz to fakt prehani tak dostane na zadek - to sice jeci dal, ale prestane odporovat. Obcas to ale opravdu konci tak, ze ji vzpouzejici se narvu do auta a rve celou cetu domu a pak jeste 20 minut doma. Je to fakt o nervy. Stava se ze me roztresena troska, ktera kalkuluje, co moje detatko rozhodi a vztekne a snazim se tomu predchazet, protoze vim, ze dalsi naval vzteku neunesu. Vim kuprikladu, ze by bylo hezke ucit sourozence se o veci delit, ale jeste lepsi je mit doma klid za cenu 2 identickych hracek. Kdo nezna, nepochopi :-(. Je prima umet se s ditetem dohodnout, vysvetlit...bohuzel vsechny takovy nejsou.
|
|
|
|
|
|
| .Žaba | 
|
(5.10.2007 22:49:02)
No, mňa podobne ako pani MM zarazilo, s akou samozrejmosťou autorka hovorí o plieskaní vareškou. Nesúhlasím s tým, myslím, že sa dalo nájsť iné riešenie. A plesnúť dieťa za to, že nechce na nočník, mi pripadá naozaj zbytočné. Inak je to článok milý, tiež som so starším zažila váľanie sa na chodníku, a s mladším ma to zrejme tiež čaká... :-)
Helčo – je zaujímavé, ako v jednom príspevku obhajujete plácanie v takých situáciách, ako pokus o vbehnutie pod auto – čiže v situácii, kde z časových dovodov nepoznáte efektívnejšie a rýchlejšie riešenie pre dieťa nebezpečnej situácie. Zároveň ale v tom istom príspevku popisujete, ako plácate dieťa “na holú” len preto, že si nechce dať plienku... kde je v tomto prípade časový stres spojený s vážnym ohrozením zdravia dieťaťa, a teda dovod pristúpiť k “ručnému” vysvetľovaniu?
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(6.10.2007 15:42:24)
... nemám díte "jiného ražení", alespoň u druhého synka se zatím zdá, že bude pěkně paličatej až vzteklej (býk, pokud na to člověk věří...).
Ale PRÁVĚ PROTO se snažím na sobě pracovat (nevím jak moc úspěšně), abych takové situace zvládala i jinak. Člověk se musí občas trochu zamyslet nad různými "výchovnými prostředky", nemyslíš?
Vždyť co se dítě naučí, když dostane na zadek, nebo pak už stačí mu tím pohrozit? Uposlechne ze strachu před bolestí, nic víc. Chci mít k dítěti vztah založený na strachu? Nechci.
RESPEKT je něco jiného než strach. Respekt si musím zasloužit (tím že jsem vzorem, díteti v něčem imponuji, dokážu zaujmout, snažím se ho chápat, ale zároveň mu ukazovat cestu i ty mantinely...atd.), zatímco šířit strach umí každý, na tom nic není. Tedy každý kdo je silnější (tj. v podstatě každý dospělý vůči každému dítěti).
Snažím se vše zdůvodňovat (i když u těch malých dětí to ještě moc nejde, ale aspoň si už zvyknou) a případně následuje nějaký důsledek, který má logiku - např. blbnul jsi při oblékání/obouvání, tak už to před nákupem nestihneme na hřiště. Samozřejmě pokud to jinak nejde nebo se jedná o bezprostřední nebezpečí, tak také rázně zasáhnu, dítě prostě čapnu a protestního řevu si nevšímám. Uklidňovat a vysvětlovat můžu potom v klidu.
A co se týče nočníku atd. - tam si myslím, že tresty apod. už nemají vůbec co dělat. Ano, také mě to někdy vytočilo, když se synek počural těšně potom co mi řekl že se mu čůrat nechce - ale zpětně vím, že zrovna tuto věc tím stějne neovlivním (leda k horšímu, tptiž že se začně bát a "zasekne" se).
V autorčině případě si myslím, že to byla nejspíš shoda okolností a on by i bez vařečky zvládnul být bez plen. Nejpíš prostě dozrál čas, ale autorka si myslí že je to její "vařečková zásluha" ;-).
|
| Linda | •
|
(6.10.2007 16:17:47)
Naprosto s tebou souhlasím! Jasně že některé děti jsou "hodnější" než jiné, ale asi všechny mají momenty, kdy jsou fakt na zabití. Přesto fyzické tresty nebo třeba sprosté řvaní na dítě mi přijde jako to nejhorší řešení, jakkoliv zoufalost rodičů v dané chvíli chápu.
Když se dítě řítí pod auto, v časové tísni ho přece nejprve chytím a když už je pak čas, důrazně vysvětlím, že se musí rozhlídnout. Ale bít ho za to, že zapomnělo???
A nařezání vařečkou v případě chození na nočník - jakkoliv to v případě autorky zrovna "zafungovalo" - tam si myslím, že fakt šlápli vedle. Protože každé dítě, i to, které už na nočník chodí, se ještě x-krát za život počůrá a jsem zvědavá, jak to ta jejich holčička ponese a jak s jakou ochotou se jí bude svěřovat s jinými drobnými průšvihy rodičům...
Naše dvouletá holčička se taky umí úžasně vztekat a k mému úžasu už i prokazatelně ZLOBIT = dělat naschvál věci, o kterých VÍ, že se nemaj. Párkrát už jsem ji plácla (vždy jen symbolicky, nikdy ne tak, aby ji to mohlo bolet), a vždycky jen v situaci, kdy jsem byla sama vyčerpaná a zoufalá a už jsem neměla sílu na nic jiného. A vždycky jsem se akorát zastyděla, protože ta naše opice to po mně zopakovala a plácla se rukou na zadek sama...:-(
|
| ZuziP | 
|
(6.10.2007 17:09:23)
Mna "ovladat ruku" naucil najlepsie prave ten mensi, "horsie zvladatelny syn". Tiez by som sa dovtedy bila za to, ze to inac nejde. Ale ono to ide.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(6.10.2007 20:15:48)
ZuziP, už jsem ti někde poděkovala, jak mi tvé názory v podobné diskusi před dvěma a půl lety pomohly nasměrovat se k nejprve neplácací a posléze snad i k netrestací (respektující) výchově? Jestli ne, tak moc děkuju! Je to teda fuška, občas ještě ujedu, ale lepší se to :)
|
| ZuziP |
|
(6.10.2007 22:08:59)
Helco, to ma velmi velmi tesi. Je prijemne to citat. A fajn aj pre mna vediet, ze to funguje aj inym.
|
|
|
|
|
| Monca, dva kulihrasci | •
|
(7.10.2007 0:02:18)
Ahoj, tak tady musim nesouhlasit, MM, s tim co vidis jako respekt! Zvlaste mesi ditkem a rodicem. Jsem presvedcena, ze to co popisujes je obdiv, ne respekt. Jestli tvym detem budes imponovat, budou si myslet, ze ty ses jednicka a chtit delat vsecko jako ty, at uz ted nebo ve triceti, to jo, to je opravdu uspech. Jestli te deti budou jednou obdivovat a vzhlizet k tobe a chtit nasledovat tvuj priklad. To si totiz musis zaslouzit, a v to teda taky jednou doufam :).
Ale myslim si, ze to nema nic spolecneho s respektem. Deti se musi naucit respektovat rodice (a jine podstatne dospele) proste proto, ze jsou to jejich rodice. Jako rodice a dospeli jsme za ne zodpovedni. Tim padem mame prirozenou autoritu a pravo jim porucit, prikazat a zkratka je vest. Nemusime si to zaslouzit. Je to dano. Je to respekt k urcite hierarchii, ktera existuje v nasi lidske spolecnosti. (Propana vzdyt i v te zvireci)
Pokud se to deti nenauci, budou mit vazne problemy respektovat autority taky pozdeji v dospelosti mimo domov. Jako ucitele, policii, nadrizene v praci...
Ja jsem teda milovala a obdivovala radu lidi a dodnes me ""ovlivnujou"". Zato jednu sefovou v praci jsem neobdivovala, ale rozhodne respektovala. Nemysleme si, ze to deti nechapou a jsou malicke...chapou a bedlive sledujou. A prvni roky jsou kriticke. Tot muj nazor.
|
| MM, 2 kluci | •
|
(8.10.2007 14:53:09)
Já také nechci vést děti k tomu aby jaksi "automaticky" respektovaly tzv. "autority".
Takových až moc poslušných "oveček", resp. lidí kteří věří všemu jen proto, že to řekl "pan profesor" či nějaký politik nebo to četli v novinách apod., je přece až moc! Mně se v demokratické společnosti zdá důležitá taková ta "občanská odvaha" - všímat si věcí kolem sebe a případně i zasáhnout když se děje bezpráví, byť by to bylo ze strany někoho s funkcí (policista, úředník, učitel)... Ta by ale nefungovala, pokud všichni budou mít už od dětství zafixované, že lidé s vyšším postavením v hierarchii se "musí respektovat" a jsou tudíž vlastně nedotknutelní!
Přece není podstatná především ta "funkce" či pozice v hierarchii (tj. paní učitelka, pan policajt, paní šéfová...), ale zejména to jak se tito lidé konkrétně chovají. A když se chovají špatně, tak si ten respekt třeba ani nezaslouží.
Uvedu extrémní (hypotetický) příklad: Když paní učitelka bude ve školce/škole děti mlátit a seřvávat, pak už je přece jedno, že je svou funkcí "výš" - respektovat ji pak rozhodně nebudu ani já ani moje dítě. Přece svému dítěti nebudu říkat že ji ale respektovat musí, jen proto že je učitelka!
|
|
|
|
| Zuzana+Jony, 2 roky | •
|
(7.10.2007 7:50:55)
Dovoluji si pronést také svůj názor - já byla jako dítě bitá jako žito. Nechtěla jsem tuto křivdu na svém synovi opakovat - vařečku tedy neaplikuji a už vůbec ne za to, že by se třeba počural.... Ale na druhou stranu si teda nedokážu představit, že bych ho občas neplácla po zadečku za něco, co udělal zcela úmylsně....
Naopak spíš nechápu maminky, které se ztrapňují (např. v mateřském centru, v MHD) tím, že svému potomkovi ve chvíli, kdy udělal něco nepřidloženého, domlouvají klidným hláskem a dítě z nich evidentně má "dobrý den". JE to každého věc, ale štve mě to, pokud nějaké zvlášť agresivní dítě ubalí mému, maminka toho agresora přijde a začne: miláčku, to se přeci nedělá atd.... Ještě děťátko pohladí a nakonec si připadám jako blbec já, že mám takového bambulu, že se nechá.... Přitom ani náznak toho, že by přiměla dítě omluvit se nebo svou chybu napravit. Takže podle mě není nad včasné plácnutí (ne teda nářez).
|
| Helena | •
|
(7.10.2007 15:02:17)
souhlasím s každým slovem Tvého příspěvku, taky si myslím, že občas plácnout po zadku je lepší, než půl hodiny domlouvat dítěti, že se to nedělá. Moje kámošma mi dokonce vynadala, že používám slovíčko "NE a NESMÍŠ". Tak teda nevím, jak bych to jinak měla dcerce vysvětlit. Po zadku jí taky někdy plácnu nebo po ruce, ale jen trošku. Nikdo tu přece dítě nemlátí hlava, nehlava. Tak proč tolik řečí o selhání ve výchově. Nemyslím si, že jsem nějaká macecha. Uvidíme, co se vyklube z našich dětiček za 10let. To budou daleko horší situace a nebudeme mít čas řešit na diskuzích jedno plácnutí, že?
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(8.10.2007 22:11:02)
neexistují přece jen dva extrémy. Ty maminky o kterých píšeš (co líbezným hláskem naprosto nepřiměřeným situaci špitají "miláčku, to se ale nesmí" a dítě se jim očividně smějě) mě štvou taky. Ale to ještě neznamená že musím být zastáncem bítí/plácnutí jako údajně "jediného rázného řešení"!
Já třeba v situaci kdy můj synek někomu ubližuje apod. neb překročí moje hranice (se kterými byl seznámen), zvýším hlas, podle situace ho odtáhnu pryč nebo i odejdeme úplně - každopádně z mého celkového chování je vždy pozná, že to co udělal nebyla žádná legrace!
|
| MM, 2 kluci | •
|
(8.10.2007 22:15:12)
...nějak mi to při tm vkládání příspěvku blblo :-( ! M.
|
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(8.10.2007 22:12:12)
neexistují přece jen dva extrémy. Ty maminky o kterých píšeš (co líbezným hláskem naprosto nepřiměřeným situaci špitají "miláčku, to se ale nesmí" a dítě se jim očividně smějě) mě štvou taky. Ale to ještě neznamená že musím být zastáncem bítí/plácnutí jako údajně "jediného rázného řešení"!
Já třeba v situaci kdy můj synek někomu ubližuje apod. neb překročí moje hranice (se kterými byl seznámen), zvýším hlas, podle situace ho odtáhnu pryč nebo i odejdeme úplně, pak si promluvíme "vážné slovíčko" - každopádně z mého celkového chování vždy pozná, že to co udělal nebyla žádná legrace!
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(8.10.2007 22:12:46)
neexistují přece jen dva extrémy. Ty maminky o kterých píšeš (co líbezným hláskem naprosto nepřiměřeným situaci špitají "miláčku, to se ale nesmí" a dítě se jim očividně smějě) mě štvou taky. Ale to ještě neznamená že musím být zastáncem bítí/plácnutí jako údajně "jediného rázného řešení"!
Já třeba v situaci kdy můj synek někomu ubližuje apod. zvýším hlas, podle situace ho odtáhnu pryč nebo i odejdeme úplně, pak si promluvíme "vážné slovíčko" - každopádně z mého celkového chování vždy pozná, že to co udělal nebyla žádná legrace!
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(8.10.2007 22:13:35)
neexistují přece jen dva extrémy. Ty maminky o kterých píšeš (co líbezným hláskem naprosto nepřiměřeným situaci špitají "miláčku, to se ale nesmí" a dítě se jim očividně smějě) mě štvou taky. Ale to ještě neznamená že musím být zastáncem bítí/plácnutí jako údajně "jediného rázného řešení"!
Já třeba v situaci kdy můj synek někomu ubližuje apod. zvýším hlas, podle situace ho odtáhnu pryč nebo i odejdeme úplně, pak si promluvíme "vážné slovíčko" - každopádně z mého celkového chování vždy pozná, že to co udělal nebyla žádná legrace!
|
| MM, 2 kluci | •
|
(8.10.2007 22:29:24)
Ještě mě napadlo:
Zrovna v situaci kdy jde o to, že Tvé dítě někomu ubližuje (strká, plácá, jednu mu "ubalí") je přece obzvlášť absurdní řešit to plácnutím, nemyslís? Je to paradox - co se z toho naučí? "Máma mě plácla, abych neplácal(a) děti. Já tedy děti plácat nesmím, máma mě ale plácat smí...?!" Pěkný zmatek! Pak ještě může dojít k závěru "Teď nesmím, protože jsem malý, ale až budu velký jako máma, budu taky smět plácnout někoho, kdo je menší a kdo se podle mě chová špatně". A tak se bude věčný koloběh opakovat... :-( POkud s tím někdo neskoncuje.
Když chci aby dítě určité prostředky k řešení konflitků nepoužívalo, měla bych se jich logicky vyvarovat také. Vím že to někdy skoro nejde, ale nejvíc se dětí učí příkladem! Odkoukají kdeco, a právě i to jak se máma i táta chovají ve vypjatých či konfliktních situacích...
|
|
|
|
| zuzkasim | 
|
(7.10.2007 23:41:40)
Přecházení silnice jsme trénovali od chvíle, kdy synek prostě po venku začal chodit po svých. Dobře ví, že před silnicí se mě chytne za ruku (jinak za ruku nechodí, vždy to odmítal) a pak spolu přejdem, obvykle ještě nahlas komentuju, jestli auto jede, jaké a odkud, aby taky měl povědomí o situaci. Nespoléhám na naučený zvyk, ale vždy nahlas připomenu, že mi teď dá ruku a spolu přejdeme. Když na mou výzvu ve svých dvou letech kašle, nechytí se mě ani po důraznějším zopakování a ještě ani nepočká, do vozovky vběhne přede mnou, tak je to obrovská lumpárna, která může mít ošklivé následky a vůbec se nestydím mu za to vynadat a k tomu pořádně lupnout přes zadek (žádné symbolické plácnutí). Samozřejmě se to nestává denně, ale sem tam se podobná příhoda stane. Fyzický trest tu podle mě může mít své místo.
Nikdo už nezjistí, jestli dítě autorky článku v ten okamžik samo dozrálo nebo opravdu pomohla vařečka. Je ale pravdou, že v době trénování na nočník jsem taky využila plácnutí. Synek už jakž takž na nočník chodil, ale ještě se občas stalo, že nedoběhl úplně včas a část skončila ve slipech, teprve pak zahlásil EE a úkon pak dokončil na nočníku. Jenže se stalo, že naproso v klidu se vyčural na křeslo či koberec, hrál si dál a nic neřekl. Poprvé jsem ještě vysvětlovala, ale podruhé už plácla, protože se mi nelíbilo, že ani nic neřekl. Nehoda se stát může, ale musí se to nahlásit, aby se odstranily následky. Je zajímavé, že žádné potřetí už nepřišlo, takže plácnutí podle mě zabralo.
|
|
| Annapp |
|
(10.10.2007 10:04:53)
Předem zdravím všechny v této diskusi, nepřečetla jsem ještě úplně všechny příspěvky, ale pamatuju si to, co už jsem četla. Odpovídám právě tobě MM, tvoje názory jsou zvláštní, řekla bych, že až přehnané. Skoro každá matka sem tam ujede, ani maminky nejou ty nejdokonalejší a nic se nestane, že to ty dětičky pochopí hned. Mám dvě děti, jedno je ještě malý - 10 měsíců a už teď se seznamuje s nočníkem, nečůrá tam ani nekaká, a ani to neni pro mě teď to důležitý, ale prohlíží si ho, zkouší na něm sedět, aby jednou neměla z něj divnej pocit. Mojí starší dceru jsem naučila na nočník už 16 měsících a v roce a půl neměla plenu ani na noc. Sem tam se počůrala, ale nikdy jsem to nevzdala a plenu nevrátila. Taky je každá jiná. Ta starší byla hodně chytrá, rychlejší než průměr, vše hned pochopila a přesto jsem jí naplácala a rozčílila se než u té druhé. Dnes jí je 5 a přesto, že upřednostňuji metodu vysvětlování, občas jednu slízne, vařečkou nikdy nedostala a přesto z ní má respekt a co? Každá maminka alespoň jednou prohlásí: Ty dostaneš na zadek, jestli toho nenecháš! Já jsem taky od svojí maminky občas jednu slízla, jsme dnes nejlepší kamrádky, zastává se mých dětí, když nadávám a nikdy by mě nenapadlo říct, že v něčem dělala chybu, že mi nasekala. Neuznávám fyzický tresty typu chytit a zmlátit, ale takový to plácnutí za zlobení, který ani tak nebolí jako, že si ho prostě uvědomujou, není na škodu. A vrátim se k nočníku, je to věc každé z nás, kdy začneme s nočníkem a jak toho docílíme, nemusíte Annu odsuzovat ani kritizovat, její článek byl úsměvnej a pravdivej a myslim si, že se s tak živým dítětem poradila skvěle, mě se takhle začít vztekat někde na ulici se válet a pod., tak bych se taky neudržela.
|
|
|
a já jsem na vývrat. Ta holka neví, co se poní chce 
.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)