| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

 Celkem 140 názorů.
 Bety 
  • 

Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 9:17:58)
Tak příhod, kdy se člověk chce pochlubit se svým dítkem a ono to tak nějak nevyjde, mám také dost. Dám k lepšímu pouze jednu, která vešla do zlatého fondu naší rodiny. Nastal první školní den a my s našňořeným prvňákem šli do školy. Paní učitelka je přivítala a po všeobecném seznámní žáčků se školou, dětičky vyzvala, aby se jí pěkně představili a mohou všem říci básničku. Byla jsem v naprostém klidu, protože syn bojkotoval všechny školní besídky a nikdy z něho nikdo před obecenstvem nic nedostal. Když přišla řada na mého miláčka postavil se, představil se a prones: PRŠÍ, PRŠÍ JEN SE CÁKÁ PIKAČŮ SI HONÍ PTÁKA.
Co dodat? Někd by si přál být člověk menší a ještě menší, až by byl nejmenší na celém světě.
 Phoebe1 


Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 10:01:39)
Tyyyyy jooooo, tak tohle je bomba!!!!! Takhle už jsem se dlouho nenasmála....
I když věřím, že v té chvíli by se člověk nejradši propadl 100 m pod zem.
 Nux 
  • 

Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 11:24:58)
MOC hezké! :o)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 11:39:05)
tak to je teda fakt huuustýýý! ještě se tu řežu smíchy!
 Larinka+3svišti 


Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 11:55:04)
Tak jsem se taky docela nasmála-až mi zaskočilo kafíčko :o)
Ale je fatk,že v takový chvíli by se člověk propadl hodně hluboko.Někdy mi i připadá,že ty děti to dělají naschvál.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 13:43:57)
můj otec kdysi jako dítě v tramvaji pronesl báseň: "Máme doma bejka s dvouma rohama, když mu jednu vrazim, plete nohama." Babička se zhrozila (ona byla vždycky přecitlivělá) a povidá: "Ale no tak, to je ale ošklivá básnička, kdopak tě to naučil?" a vzápětí jí došlo, že to nebyl moudrý dotaz, jelikož se pravděpodobně ozve "Přece tatínek!" - ale synáček se místo toho rozhlídl, ukázal na cizího chlapa a povídá na celou tramvaj: "Tamhleten pán!"
 Jitule 
  • 

Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 13:00:21)
Tak tohle fakt nemá chybu :-)
 Marti 


Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 18:38:25)
Tak to je super. Směju se tu jak blázen.
 Helča+3svišti 


Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 20:35:08)
Super! Dceruška zatím tohoto věku ještě nedorostla. Ale mám příhodu ze své učitelské praxe. Na zápisu do první třídy nám jeden budoucí prvňáček zazpíval krásnou písničku. S jednotlivými jejími verši se nám začala dotyčná maminka tak nějak ztrácet před očima... :-)))

Skákal pes přes oves
přes minové pole,
šel za ním myslivec,
řekl mu "ty vole".
Já jsem vůl, ty jsi vůl,
my jsme oba voli,
protože chodíme
po minovém poli....

Inu, zapsali jsme ho...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(5.10.2007 21:21:04)
jejej, tahle byla jednu dobu u nás doma taky hit! a co tahle, tu znáte:

Vyletěla holubička ze skály,
nabrala to pětistovkou do skály...
Nebyla to holubička ani pták,
ale byl to americkej bombarďák...

 Natalie 
  • 

První školní den 

(5.10.2007 22:34:05)
Když jsem se dosytosti nasmála příhodě s Pikaču, tak jsem si připomněla o něco méně drsnou, ale pro mě legrační příhodu z nedávného začátku školního roku. Bydlíme v Rakousku a náš dvoujazyčně vychovaný syn se hned první školní den přihlásil k pravé identitě. Paní učitelka dětem a nám přítomným rodičům po úvodním proslovu oznámila, že dnes pouze pro kontrolu přečte jména, náboženství a adresy dětí. Přečetla několik údajů k rakouským a tureckým dětěm a přišla řada na našeho Nica. Paní učitelka řekla: Nico Leon... , římsko-katolické, adresa... Načež se Nico zamračil, vstal a ptal se přes celou třídu (pěkně v němčině, aby všichni rozumněli): Mami, jaký římsky, česky mluvím!
 sara 
  • 

Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(7.10.2007 1:23:09)
Super!!!! Dlouho jsem se tak nezasmála....
 Martina, 1 dítě 
  • 

Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(8.10.2007 9:13:55)
Dneska jsem dala poprvé syna do školky a tak mi je smutno. Ale po přečtení příspěvku, jsem se opravdu zasmála a pobavila.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Dost dobrý ! 

(8.10.2007 12:23:34)
Moc hezký...Byl u toho taky pan starosta, jako to bývá u nás na venkově ? To by se totiž synek proslavil!! Náš se jenom přihlásil, když se pí.ředitelka ptala, jestli je mezi dětmi někdo,kdo se do školy netěšil - no a odpoledne už to se mnou se smíchem řešily ženské v sámošce.
 Linda7 


Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(9.10.2007 14:46:12)
Betynko, díky !!!! :-))))) To vážně nemělo chybu :-))))) Nemám dnes zrovna dobrý den a něco tady hledám, čtu příspěvky a tenhle Tvůj = DĚKUJU za něj, pobavila jsem se a zasmála jako už dlouho ne... Přeju Ti hodně trpělivosti a radosti :-))),ahoj.
 PajaMM 


Re: Jsou to zkrátka miláčkové 

(9.10.2007 15:03:14)
Lindi,
ahojda, to teda mrkam, ze jsem tu na tebe narazila!!! Jen zdravim....a preju, at je nalada lepsi!!!!
 Kačka + Áďa 
  • 

plurál 

(5.10.2007 9:26:43)
Celkem milý článek, každá máma si v něm najde něco, co sama zná....Jen ten plurál, to je peklo. Zajímalo by mě, co vede některé matky k tomu, aby používaly při popisování činností, které umí jejich dítě, plurál ( uměli jsme 60 slov, slovní zásoba nám vydržela, chodili jsme bez plen). Pisatelka samozřejmě není jediná, slyšela jsem totéž od svých kamarádek i od jiných matek na pískovišti. Působí to ale fakt směšně.
 Mortadela 


Re: plurál 

(5.10.2007 10:22:14)
Ja plurál sice nepoužívám, ale směšné mi to nepřipadá. Vždyť je to pravda - matka se prostě s dovedností dítěte ztotožňuje, žije tím, co je na tom divného? A že řekne "chodíme bez plín"? A ne snad? Opravdu chodí matka s dítětem bez plín. Chodí společně bez plín. :-) Když řekne: "My už chodíme na nočníček", tak má zase pravdu - rodiče chodí na nočníček s dítětem, prožívají to s ním, opravdu na něj chodí společně. :-)
 Jíťa (dcera 16 l. syn 2,5 m.) 
  • 

Re: Souhlasím 

(5.10.2007 11:02:53)
Plurál používám a dost často u věcí, které děláme spolu. Takže: Koupeme se, přebalujeme se, chováme, papame, chodíme na procházku atd,

Jindy naopak zase: váží..., měří..., spinká, dumlá si paleček atd.

No a pak jsou věci, které někdy děláme společně a někdy sám: hraje/hrajeme si, směje/smějeme se, povídá/povídáme (tedy spíš žvatlá), a další.

A výraz "umíme" je taky na místě, protože jsme ho to přece naučili. A jmse na to patřičně hrdé!
 gabi 
  • 

Re: Souhlasím 

(7.10.2007 13:38:31)
naprosto souhlasím,taky to používám
 gabi 
  • 

Re: Souhlasím 

(7.10.2007 13:38:31)
naprosto souhlasím,taky to používám
 Samara76 


Re: plurál 

(5.10.2007 15:54:54)
Nejhorší je dotaz jiné matky:"Tak jak kakáte?"
 Zdenka 
  • 

Re: plurál 

(5.10.2007 22:22:49)
Právě, záleží jak co, když mi kamarádka (která má asi 5 vysokoškolských titulů získaných ve 3 různých zemích a tím i 3 různých jazycích) hlásí: máme 4 zuby, máme 7 zubů, už sedíme ... já jí nechci urazit (na tohle by asi byla dost vztahovačná), ale rve mi to uši. Akorát někdy mám chuť říct, že my máme 33 zubů ;-) Což momentálně znamená 29 + 4 :-) Ale třeba před týdnem to bylo taky 33, jenže to bylo 30 + 3 :-|
 10.5Libik12 


Re: plurál 

(5.10.2007 10:34:15)
Plurál používají jako zkratku.
Naše Magdalena už má zub x Máme zub. Někdo používá zkratky označující ( BTW , rp., sekáč) někdo gramatické.
Vysmívání se tomu je určitý druh pozérství, nic ve zlém:)
 Ssilvie, Kubík, Domi a Maty 


Re: plurál 

(6.10.2007 11:48:49)
Článek je super a ty další básničky taktéž, do ted jsem se smála, ale hledat v článku "chyby"? Pardon,... ale pokud mne pamět neklame, tak i paní učitelka říká dětem ve škole: Tak to jsme se to pěkně naučili!
Nevím, co je na tom směšného. Navíc, dle mého to ukazuje na velmi blízký vztah dítěte s matkou!
Což já mám a plurál také používám!!:o))
 VítězSlávek 


Re: plurál 

(9.10.2007 21:57:15)
Já v tom asi nějak kličkuju - do hrníčku u nás "kaká Dominička", ale nemám problém říct "jsme těhotní".......
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: plurál 

(5.10.2007 11:47:51)
já plurál taky moc nemusim, resp. nevadí mi, když se mluví o miminech... většinou jsem tak sama mluvila (i když ne pořád) tak zhruba do jednoho roku, než jsem přestala kojit. Protože do té je dítě psychicky s matkou "jeden člověk", ale pak už se osamostatňuje a je myslím dobré i v mluvě oddělovat TY a JÁ a MY. Nebudeme s našima miláčkama přece splývat navěky...
 EvaA 
  • 

Re: plurál 

(5.10.2007 11:56:13)
Článeček pěkný...milý.

S tím plurálem naprosto souhlasím. Je to peklo. Já to také neříkám, těm dotyčným maminkám se nevysmívám, ale nelíbí se mi to. Dítě je samostatná lidská bytost a umí samo chodit, mluvit, atd. ...takže my nemluvíme, ale J. mluví a zná tolik a tolik slov apod. Tyto matky to říkají i u dospělých dětí, netýká se to jen batolat. Je opravdu úsměvné, když člověk slyší říkat: "Budeme dělat přijímací zkoušky na vysokou školu." Tam už snad to dítě, resp. dospělý člověk, dělá ty zkoušky opravdu sám.

Pro autorku jen malá poznámka. Dětská paní doktorka nemá stetoskop, ale fonendoskop. Stetoskop mají porodníci na poslouchání ozev miminka. Dnes už ho používá málokdo.
 Ivana Procházková 


Re: plurál 

(5.10.2007 13:55:54)
Plurál mi působil směšně jen do chvíle, než jsem měla vlastní dítě :). Nejpozději do konce šestinedělí jsem plurál statečně zvládla. Jo, uznávám, že to zní občas směšně, ale mně to k tomu miminu tak nějak patřilo. Stejně jako jsem při miminu četla Betynku a podobně, tak jsem mluvila plurálem. A co.
 Linda 
  • 

Dětské výrazy 

(5.10.2007 14:27:42)
Co se týče plurálu, chápu, že to celkem svádí ho v běžné řeči použít - i když v psaném projevu by to opravdu být nemělo. Nijak to nesouvisí s tímto článkem (omlouvám se), ale já zase nechápu, co vede některé matky k tomu, aby používaly dětské výrazy jako papat, bumbat, hapat, atd....? Ne že bych vůbec žádné dětské výrazy nepoužívala, někdy je dětské slovo jednodušší nebo jiný ekvivalent nemá (bum, bác, udělej "papa"...), ale proč např. říkat "bumbat" místo "pít", to jsem vážně nepochopila.
 Peta77 


Re: Dětské výrazy 

(7.10.2007 7:26:07)
Ach jo,
tak marně přemýšlím, co vede některé jedince k tomu, aby se snažili "shodit" pěkný, úsměvný článek tím, že v něm hledají "chyby". Ať už se to týká stetoskopu, plurálu či dětské mluvy - bumbů apod...
Jak už tu někdo psal, nejvíc radikální bývají ty, které ještě vlastního potomka nemají...Přiznám se, že mi bylo také divné, proč ty maminy mluví plurálem, obzvláště to "už chodíme na nočník" zní docela úsměvně:-) Ale jak už tu bylo psáno přede mnou, jde o určité ztotožnění se s dítětem. Opravdu všechny věci zpočátku vykonáváme společně a tak také mluvíme. Mé dcerce budou 2 roky a tak nějka plynule přecházím k jednotnému číslu, aniž bych si to uvědomovala. Takže "budeme maturovat" fakt nehrozí a myslím, že ani u většiny maminek, jen to kdosi měl potřebu nafouknout:-(
No a dětská mluva? Myslím, že se asi všechny shodneme na tom, že nejhorší je, když se na dítě šišlá, logopedi by potvrdili. Ale proč nepoužívat zástupné výrazy, které se navíc dětem dobře vyslovují? V mém případě to přišlo tak nějak samovolně...Vlastně jsem vůbec nepřemýšlela, jak s dcerkou mluvit a onen kritizovaný slovník mi sám "naskočil". Takže jsem plynule od vzdělávání puberťáků, se kterými se hovoří podstatně jinak, přešla k "bumbání, papání"...Dětem se určitá slova vyslovují podstatně lépe a prvořadé je, aby se s maminkou a ostatními domluvili. Chtěla bych vidět batole, které v počátku říká "jíst, pít" místo "papá, bumbá":-)))
Nakonec prosím ty, které tu pouze kritizují, zkuste si napsat nějaký článek a hoďte ho sem v plén:-)
 Jíťa 
  • 

Re: Maminkovština 

(7.10.2007 8:21:33)
Kdysi jsem kdesi četla moc prima článek na téma "Maminkovština". Vyznělo to asi v tom smyslu, že prostě po narození se musí maminky s miminem nějak domluvit a tak se přepnou na tzv. "Maminkovštinu", která na rozdíl od češtiny používá především plurál, aby se mimi prozatím nezatěžovalo nějakou gramatikou (nehledě k tomu, že v prvních měsících skutečně dělají všechno spolu a to nejen čůrají, kakají a papají ale také vaří, uklízí a já nevím co ještě - většinu prací dělají maminky s dítětem na ruce nebo je dítě alespoň pozoruje), dále spousty citoslovců, kterými se dají jednoduše vyjádřit několikaslovná spojení, a především zjednodušená slovíčka, krerá se dítěti lépe vyslovují, nejlépe se stejnými slabikami (dítě snáze vysloví máma než maminka a stejně tak i jiná slova) A než se dítě naučí vyslovovat sykavky, opravdu trvá delší dobu, takže na slovíčko jíst, spát a jiné si musíme hodně dlouho počkat.

A že se ta maminkovština občas dostane i do projevu mezi dospělými se není co divit. Zkusil si někdo z kritiků žít dvojjazyčně? Myslím třeba pracovat ve firmě, kde se po celou pracovní dobu mluví třeba anglicky a pak doma se zase přepnout na češtinu. Někdy to může chvíli trvat, nemyslíte? U matek s dětmi je to stejné, většinu dne používají tu tzv. maminkovštinu a pak najednou po nich někdo chce aby se vyjadřovali správně česky a hlavně dospěle.
 Linda 
  • 

Re: Dětské výrazy 

(7.10.2007 14:17:03)
Omlouvám se, článek jsem nechtěla shazovat a (však taky moje poznámka je od tématu, což jsem přiznala).

Trvám ovšem na tom, že je jednodušší říct "pít" než "bumbat", "spát" než "hajat" a "jíst" než "hamat" (nebo přinejmenším stejně obtížné). Moje dítě v 10 měsících říkalo "pi" (asi v roce začla říkat "pití") a nevidím důvod, proč by mělo říkat "bumbání"...? Děti se učí říkat to, co slyší a nevidím důvod mluvit na ně jinak než na ostatní - proč by maminka měla tátovi říkat "Chceš napít?" a dítěti "Chceš bumbat?" - proč žít v dvojjazyčném prostředí, když druhý jazyk je nanic? Je to praktičtější pro dítě, že aspoň rozumí běžné řeči, i pro matku, která se neztrapňuje ve světě dospělých (chápu, že "přepínání" pak musí dělat problém). Stejně tak mi přijde směšné, nazývat při komunikaci s dítětem u všeho zdrobněliny (nosánek, očička, ouška, bla bla bla). O šišlání ani nemluvím, tam je to snad všem jasné, že to už opravdu vyloženě škodí.
 EvaA 
  • 

Re: Dětské výrazy 

(7.10.2007 15:58:28)
Radikální nejsem, jen jsem si dovolila věcmnou poznámku. kdo tohle neumí přijmout, je to jeho problém. Bylo to pro autorku, ta se neozvala, věřím, že to pochopila tak, jak to bylo myšleno. V dobrém.

Mám pět dětí, jsem na mateřské víc let než kterákoliv maminka zde na Rodině a plurálem nemluvím. Nelíblo se mi to předtím, než jsem měla děti, ani teď. Po paunácti letech na mateřské mluvím normálně, dětské výrazy používám přiměřeně. Tzn. některé ano, některé ne.

Nic nenafukuji, věty typu : "Budeme maturovat.", "Půjdeme do tanečních." jsem opravdu slyšela a to mnohokrát
 EvaA 
  • 

Re: Dětské výrazy 

(7.10.2007 15:58:58)
Oprava: věcnou
 Cindule (1 ještěrka, 10 m) 
  • 

Re: Dětské výrazy 

(7.10.2007 22:59:39)
Tak to bych asi měla používat. Otevři tu pusu, dítě a koukej to sníst. Asi jsem špatná (či infantilní) matka, když říkám: Kočičko, maminka ti dá baštu, udělej ham...Přesto, když vidím to naše maličký roztomilý stvořeníčko, tak se tomu asi neubráním. Alespoň nyní, když je malý 10 měsíců... Myslím, že NÁM TO VYDRŽÍ asi tak ještě 3-15 měsíců :-)))
 lenka 
  • 

Re: Dětské výrazy 

(16.10.2007 16:47:38)
Souhlasím a přijde mi, že jsem se tímto nikdy nezabývala jak mluvím na dítě. Mám 4 děti a všecky mluví normálně, i když jsme taky bumbali kakali hajali a mluvili plurálem. k těm dětem to prostě patří a když to tak někdo pociťuje, tak v tom nevidím žádný problém. Přijde mi to kravina se zabývat takovými maličkostmi a přemýšlet jak co komu říct. Myslím si, že tyhle kraviny řeší matky, který mají houby co na práci. Tak se mějte a běžte něco dělat, abyste nepřemýšleli o kravinách.
 Janka, Mety 09/05 
  • 

Souhlasím 

(8.10.2007 13:28:42)
Zcela souhlasím,
nejvíce mi vadí výraz tchýně ,,bak". Malý to nikdy ode mne neslyšel, tudíž nechápe, co se od něj chce. Nevím, proč toto slovo vzniklo, stejně tak poslouží ,,Ne + jednoslovný (u malých dětí)důvod "Např. ,,Ne, pálí". Poučnější, důstojnější.
 ujinka 


Re: Dětské výrazy 

(14.4.2010 10:46:19)
Lindo, mám stéjný názor jako vy. Děti se musí naučit hodně slov a my jim to ještě komplikujeme slovama navíc. Já říkám malé sedni si, manžel na ni hačíí~q~ a já jsem na vývrat. Ta holka neví, co se poní chce ~6~.
 Helča+3svišti 


Re: plurál 

(5.10.2007 20:40:10)
Souhlasím, na mě působí stejně směšně, ale ať si každý mluví, jak mu libo jest. Z počátku jsem ten plurál používala taky, ale poté, co jsem slyšela tchýni, jak říká: "My jsme se pokakali..." apod., jsem s tím velmi rázně přestala. Já vím, že to maminky (včetně mě) s dítětem všechno prožívají, ale to dítě je přeci samostatná bytost a osobnost, ne?
Dodneška si pamatuju, jak nechápavě jsem hleděla na známou, která mi bez předchozích souvislostí hrdě oznámila: "Už máme 2 zuby...!" Fakt jsem tehdy asi 2 minuty přemýšlela, jak to vlastně myslela....
 marla77 
  • 

Re: plurál 

(6.10.2007 23:31:06)
...no ja myslím, že to souvisí s tím, že v době těhotenství je matka a dítě jedno tělo, pak se mimčo narodí, je stále plně závislé na matce a té může trvat dýl, než plně pochopí, že dítě je opravdu samostatná bytost, a proto je normálni používat pro něj jednotné číslo... všichni víme, že zvyk je železná košile... a za 9 měsíců se ten zvyk krásně zocelí ;)

 Evka 
  • 

Re: plurál 

(6.10.2007 17:22:28)
Me to taky prijde trochu zvlastni, ale u tech maminek a miminek to jeste pochopim. Horsi je to u nasi sousedky, ktera plural pouziva, kdyz mluvi o svem psu - taky se oba chodi vencit, zakousavaj ptacky, maj prujem... :-)))
 Lucka, 1 pes 
  • 

Re: plurál 

(9.10.2007 11:32:50)
Nic proti, ale mezi pejskaři se normálně mluví v pluláru. Někomu to může přijít směšný, ale u nás je to normální..... prostě vyhráli jsme výstavu, měli jsme průjem... nevidím na tom nic špatnýho
 štěpánka 
  • 

Re: plurál 

(7.10.2007 15:47:25)
Nevím, zda je to taky plurál, ale já si zase hlídám, abych furt neříkala: oni dělají, oni už umí(nebo umějí, ani nevím), jedli to a to, na nočník se už naučili, apod...... Mám totiž dvojčata. Jdou-li oba se mnou, je jasné o čem mluvím. Ale když jdu jen s jedním a používám výše uvedené věty, koukají se po mě lidé divně a když si to uvědomím, já sama si připadám jako b...c. A povedlo se mi tím vyvést z míry i doktora na pohotovost v Motole, když jsem vysvětlovala vznik zlomeniny - "oni se honili, pak upadli a tohle je výsledek" a ukazovala jsem na jediného syna. Ten nezraněný zůstal doma s tátou.
 Helena 
  • 

Re: plurál 

(7.10.2007 21:22:56)
Vaše starosti na moji hlavu...
 Mu+2kluci 


Re: plurál 

(10.10.2007 18:36:46)
No, já myslím, že je to každého věc, jak mluví, pokud tím někoho nenapadá, neuráží apod... Tohle určitě není ten případ. Je to běžné. Co pak nářečí apod? Nemůžete bý tolerantnější?
 piraela 
  • 

Taky... 

(5.10.2007 9:29:32)
Jako kdyby to bylo o našem prvním synovi :-)Co jsme si s ním všechno užili! Někdy se divím, že jsme to všechno přežili a neskončili v blázinci. Ale mělo to výhodu. Když jsem čekala druhého syna, byli jsme připraveni s manželem na všechno a ono to nepřišlo... Byli jsme v šoku, že naše druhé miminko je tak hodné, v noci spinká, nevříská...
 Jíťa (dcera 16 l. syn 2,5 m.) 
  • 

Re: Taky... 

(5.10.2007 9:51:44)
Možná to bylo tím, že už jste byli připravení. Taky mám ten pocit, že malej je něco docela jinýho, ale, když se nad tím skutečně zamyslím, tak až zas tak jinej není. Jen asi člověk už má nějaký zkušenosti a ví, jak na to.
 Mery72 


:-)) 

(5.10.2007 9:34:02)
Tohle nás má za sebou víc. Dobře míněné rady kolemjdoucích (převážně důchodkyň) zvládám se zaťatými zuby, abych, slovy Jana Wericha, neřekla něco, co nechci slyšet. Asi dvakrát zuby povolily.
Válení kdekoli, v čemkoli... Teď už nás čeká dvouletý vzdor naštěstí naposledy.
Osobně se raději "poperu" s živým děckem, ale myslím si, že to dost záleží na povaze rodičů. Totální krize je, když se živouš narodí kliďasům:-) No, ono naopak to taky není nic moc.
Podle psychologů je prý důležité, aby dítě, které neustále naráží a překračuje hranice, je mělo od rodičů pevně a jasně stanovené. Rodič by měl stát na svém, když jde o vážnou věc (přes silnici za ruku), má čas prožít s děckem jeho nevoli (ukliď si hračky, pak bude večeře) a rodič nevyteče. Fakt to funguje, jen to chce čas a neuhnout.
Tak hodně sil a pevné vůle.
 Jíťa (dcera 16 l. syn 2,5 m.) 
  • 

neboj, bude hůř 

(5.10.2007 9:47:07)
Milá Markéto,
dítě máš docela obyčejné, jako většina. To že jiné spí celou noc není třeba hned závidět, určitě má jiný mouchy. Náš malej spí taky celou noc od 21 do 6 hod (dr. říkala, že budit na krmení netřeba) jenže naopak přes den téměř vůbec a co víc chce se chovat. Když ho ukolíbám tak se stejně nejpozdějc do 1/2 hoďky vzbudí (průměr je tak 15 min.) a zas je tak ty 2-3 hoďky vzhůru. To jen tak mimochodem.

A skutečně bude hůř, až začnete chodit do školy a nastanou povinnosti. A potom ještě hůř, až přijde puberta ... Tím nechci strašit, je se snažím naznačit, že i dítě je osobnost se svými vlastními názory a postoji, které někdy prostě neodpovídají našim. A jak jsem zjistila i velmi malé miminko je chytré, až vyčůrané!

Ještě si neodpustím poznámku k tomu učení na nočník: U dcerky to proběhlo celkem bez problémů. Učila jsem ji to v létě, když je teplo. Na zahradu chodila jen v tričku a spoďárkách. Hlídala jsem čas a po určité době (teď už nevím, jaké má takový dítě intervaly) jsem ji dala vyčurat. Někdy úspěšně, jindy ne. Zpočátku se stávalo často, že se počurala, ale ty mokrý kalhotky byly mepříjemný, takže brzy pochopila, že má čurat na nočník. Ovšem sedala si na něj zásadně v těch kalhotkách - Mluvit ve svých 2 letech skoro neuměla, takže jsem ji musela hodně hlídat a jakmile zamířila k nočníku, tak přiskočit a svléknout. Jakmile pochopila smysl nočníku, chodila na něj automaticky i doma a já ji konečně mohla nechávat přes den bez plín. Ovšem, potřebovala jsem hooooodně náhradního prádla, protože říct si se naučila až za dlouho. Stačila chvilka nepozornosti a jakoby to nějak vycítila a už seděla na nočníku oblečená!
 Helča+3svišti 


Re: neboj, bude hůř 

(5.10.2007 20:48:05)
Jejda, no to je přesně teď náš problém. Dominika už docela obstojně chodí doma na nočník, ale zaboha jí nemůžu přinutit sundat si před tím kalhoty! Kdybych jí je chtěla stáhnout já, tak se rozčílí jak starý chlap a už si na nočník nesedne (no, je tvrdohlavá po mě, takže to docela chápu). Na všechno si musí přijít sama, nesnáší asistenci. Jen nevím, jak jí mám pomoci pochopit, že se ty kalhoty sundávájí? Oba jí to s mužem zdůrazňujeme, po vyčůrání jí hned převlíkáme, což nemá ráda, ale stejně jí to neodradí od toho, aby si příště zase sedla oblečená! Kdyby bylo tepleji, nechám jí běhat nahatou, ale teď už to nejde. No, řeknu vám, kolikrát už nemám náhradní oblečení, ani místo na sušení...
Neznáte někdo nějaký trik?
 janaka7 


Re: neboj, bude hůř 

(6.10.2007 14:43:37)
Ahoj, vyzkoušejte ji v tom počůraném oblečení chvíli nechat. Vím, zní to hrozně, ale u nás to fungovalo.
 Helča+3svišti 


Re: neboj, bude hůř 

(22.10.2007 19:10:08)
Na tohle Domi bohužel vůbec nereaguje. Naopak se vzteká, že jí chceme převlékat :-( Teď už je to ale lepší, většinou si kalhoty sundá :-) Ale samozřejmě si na to musela přijít sama :-)))
 Dáša 
  • 

matka i macecha v jedné osobě 

(5.10.2007 9:52:16)
Možná to tak nebylo myšleno, ale asi je už nejvyšší čas přestat jakkoli "nemateřské" chování nazývat macešským. Dnes se rozvádí každé druhé manželství (cca 30 tis ročně) a cca 400 tis dětí žije v neúplných rodinách. Samozřejmě ani já bych případnou novou partnerku nijak neadorovala, ale rozhodně bych své dítě nestrašila macechou. Se svým současným partnerem jsme spolu sedmý rok, máme 2,5 letého chlapečka. Když jsme se seznámili, jeho dětem bylo 5 a 6. Částečně z pohádek a částěčně z domova byli informováni o krutostech, které zlé macechy páchají na malých nevinných dětičkách... Celých sedm let na našem vztahu klidně a pečlivě pracujeme s dnes je vztah všech 3 dětí a nás dospělých - troufám si říct - výborný. Jako macecha jsem děti nikdy nikam nevlekla, nezavírala a ani jinak netrápila ..... Abych to shrnula - nikdy nevíte, zda se třeba Vy nestanete macechou a určitě nebudete chtít, aby dítě vašeho partnera trpělo pohádkovo-lidovými předsudky... pro případné rýpalky a lingvistky - ano, autorka psala "jako nějaká macecha" - mělo to být přirovnání a článek o tomto není - ale právě proto to píšu - jak nevědomky můžeme dítěti vnutit předsudek - vždy""t dnes je opravdu každá x-tá žena macechou, stejně jako je každý, kdo má byt v OV milionářem...
 Anna 
  • 

Re: matka i macecha v jedné osobě 

(5.10.2007 10:41:42)
Nechápu k čemu se vyjadřuješ. Trochu od tématu,ne?
 Petr 
  • 

Re: matka i macecha v jedné osobě 

(5.10.2007 10:49:39)
Reaguje na predsudky, ktere se tim vytvari. Je dobre, ze se na takove veci upozornuje.
 MM, 2 kluci 
  • 

vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 15:02:16)
No nevím, článek je sice docela zábavně napsaný, ale to chlubení se "vařečkovými metodami" v klíčových situacích vývoje dítěte (období vzdoru, chození na nočník/záchod) vidím dost kriticky.

Ano, také mi už v některých situacích "ujela" ruka (ale ne vařečka!), ale vidím to jako svoje selhání, jako něco co jsem nezvládla a na čem musím pracovat, aby se mi to nestávalo. Zatím co u autorky mám pocit, že se tím (byť s nadsázkou ;-)) chlubí jako by šlo o zcela legitimní výchovný prostředek :-(.

A ohl. nočníku atd. bych měla nějaké postřehy i dotazy na ostatní tady:

Hodně čtu i na německých fórech typu Rodina a tam je převládající názor (podpořený i odborníky - pediatry, psychology přes dětský vývoj...) na otázku učení se na nočník/záchod, že jakýkoliv "trénink" je zbytečný, ba i může škodit a že se má počkat až dítě samo řekne (dá jasně najevo), že už plínu nechce a chce na záchod (nočník). Prý to pak často umí ze dne na den a nebývá to prý ani později než kdyby se to "trénovalo". Uvádí se, že většina dětí zvládne být bez plínky tak do 3 let, v noci ji často potřebuje i do 4 a více. Píše se tam také, že to kdy to dítě zvládne, není zásluha rodičů ani "tréninku", nýbrž přirozený vývoj jako třeba chození, které člověk také neurychlí tím, že bude dítě tahat za ručičky, strkat do chodítka apod.

Celkem mi to zní logicky, ale zas mi přijde že to trochu přehánějí, že je to jejich "nezasahování" trochu extrémní (někdo např. vyloženě píše že se dítěte nemáte ani ptát zda chce čůrat, aby se na ně nevyvíjel nátlak!). Ale na druhou stranu asi na těch studiích něco bude, ne? Tady v ČR mi zas přijde, že někteří s tím "vyšilují" až moc brzo, strkají děti na nočník už někdy v roce... atd. Jak to vidíte Vy tady? Jaké jsou Vaše zkušenosti?

Já myslím. že pokud vůbec, tak to má smysl začít "řešit" někdy mezi rokem a půl (od toho věku prý dítě nejdřív umí ovládat svěrače) a dvěma lety. My jsme to se starším začali trénovat právě kolem dvou let a ve 2 a čtvrt už plínu přes den neměl, v noci ji ještě měl do necelých tří let.

U malého zatím nevím, teď v 17 měs. pomalu začínáme zkoušet nočník, přičemž on chce spíš na záchodové prkénko, tak tedy jo, a už tam i často něco "vyrobí" ;-). No uvidíme...

Jsem zvědavá na Vaše příspěvky! M.
 Hana (2děti) 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 15:34:13)
No tak moje dcera začala chápat, že se jí chce čůrat kolem jednoho roku. Bylo teplo, běhala po zahradě nahatá a sama začala hlásit že "čůlá" a za pár dnů "ci čůlat". Že chce na velkou věděla o pár týdnů dřív v podstatě díky pravidelné stolici, protže vždycky ráno po dopití mléka kakala, takže jsem ji začala posazovat na nočník. Takže kolem 1,5 roku potřebovala plíny jenom na noc. A od dvou let vůbec ne. Synovi to bylo úplně jedno ještě ve dvou letech. Když mu moč tekla po nožičkách,tak se divil, že je politý... Sice už začal hlásit velkou potřebu, ale o co jde s močením pochopil až tak v 2,5 letech.
Ani jedno dítě neprocházelo nějakým nátlakem (malá močení zvládla v podstatě sama), ale bylo jasně poznat, když na nočník "dozrály".
 jandyk+Jiřík04/06+Káťa 11/08 


Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 15:44:51)
Ahojky, mocpěkný článek. Jako kdyby jsi byla u nás doma. Jen vařečku jsem ještě nepoužila. Ale co není může být. Synovi je rok a půl a do nočníku se vyčůral jednou. Velmi úspěšně ho bojkotuje. Vztekání řeším tím, že si ho nevšímám a ono ho to po chvilce přestane bavit. Záchvaty jsou čím dál méně.

Když jsem ještě byla svobodná a moje kamarádky používali plurál, fpřišlo mi to opravdu pitomý. Vždyť to dítě má zub, to dítě chodí bez plen a tak. Od té doby, co mám dítě, jinak než v plurálu nemluvím. :))
 pezule 


Re: vařečka, nočník atd. 

(6.10.2007 20:57:54)
Mám dcerku téměř 21měsíců starou a na nočník ji prakticky pravidelně dáváme již od osmi měsíců. Začali jsme vždy po probuzení a před spaním a časem rozšířili i na častěji. Malá si na nočník zvykla a nemá problém si na něj kdykoli sednout, i když né vždy si řekne sama. Skoro od začátku ale pravidelně dělá bobky na nočník a né do plenek. Jelikož ale hodně pije - až 2litry denně, tak to prostě občas nestíhá na nočník, ale "okecat" to už umí dokonale. Snad nám to brzy půjde bez plenky... Chce to trpělivost a vydržet!
A ty tělesné tresty občas asi dítka potřebují, protože z vlastní zkušenosti vím, že to někdy jinak řešit nejde. Takže to určitě neodsuzuji!
 .Žaba 


Re: vařečka, nočník atd. 

(7.10.2007 14:17:59)
Nedá mi nereagovať.

So starším synom som začala skúšať nočník okolo 15.-16. mesiaca, keď mal 21 mesiacov, bol už cez deň bez plienky. Vy to "trénujte" od 8. mesiaca, a stále plienky máte. Naozaj ste presvedčená, že to je o tom včasnom tréningu? Naozaj to nemoze byť o tom, že každé dieťa na to proste skor či neskor dozreje?
 Radka (kluci 11 a 13let) 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 15:40:44)
dobrý den,problém s nočníkem jsem řešila již před mnoha lety a tehdy bylo docela normální, učit dítko na nočník jen co umělo sedět. Nedělala jsem z toho žádnou vědu, pokud se povedlo, byl synáček pochválen či ve vyšším věku odměněn lentilkou. V roce byli oba kluci přes den bez plen, musela jsem to být samozřejmě já, kdo je vyzíval k použití nočníku, ale zcela jasně věděli, co po nich chci a cíleně se do nočníku vyprazdňovali. Tenkrát jsem používala převážně obyčejné bavlněné plínky,což pro dítko nebylo nijak komfortní, takže i jemu se ulevilo, když je nemuselo nosit. Myslím si, že je vpodstatě mnohem jednodušší naučit dítě na nočník v 10 měsících než ve dvou letech. Mladší syn se dlouho počůrával v noci, bylo to dáno kombinací tvrdého spánku a malého močového měchýře, od dvou let už plíny nosit nechtěl, tak jsme ho v noci dávali vyčůrat, ani o tom nevěděl, asi tak od pěti let vydrží celou noc. Myslím, že časné vysazování na nočník nezechalo na mých dětech žádné následky, a pro nás pro všechny to bylo mnohem pohodlnější.
 Linda 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 15:53:36)
K tomu nočníku tedy rozhodně pochybuji, že dítěti nějak pomůže nařezat vařečkou :-(
Na druhou stranu čekat, až dítě samo přestane chtít nosit plíny, to mi taky přijde poněkud přehnané (jasně že v 18ti letech nebude nikdo dobrovolně nosit plínu :-)))). Mám 2 letou dceru a s trénováním na nočník jsme začly pořádně před měsícem. Začla jsem jí dávat tréninkové kalhotky místo plenek a cíleně ji učit, že se potřeba dělá do nočníčku. Nijak neprotestuje, na výzvu je ochotna se vyčůrat (z čehož je evidentní, že svěrače už ovládnout dokáže), občas si sama řekne a občas holt převlíkáme. Kakání máme zvládnuté na 100% a do WC. Nevím, jestli je tedy ten pravý čas, není to tak, že by byla ze dne na den bez plen, ale když už to částečně chápe, myslím, že jo. Na druhou stranu musím konstatovat, že za dopoledne čůrá tak 6x a myslím, že u třeba ročního dítěte je to ještě častěji - proto pochybuju, že to může někomu zjednodušit život, dávat dítě na nočník tak brzo (pokud za zjednodušení nepočítá denní úsporu cca 10 Kč za ušetřené pleny).
 Linda 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 16:42:23)
Existujou různé druhy, my máme látkové značky Imse-vimse. Jsou to kalhotky ze silnějšího froté, které sice nefungujou jako plína, ale přece jen toho dost zachytí. A úplně super jsou v situaci, kdy malá jen trochu učůrne (stává se jí, že začne čůrat a pak to teprv "nahlásí" - zbytek vyčůráme do nočníčku, ale půlka už je v kalhotkách). V tomto případě to ty vrchní kalhoty uchrání. Koupila jsem je proto, aby si malá uvědomila počůrání=mokro v kalhotkách=nepříjemné (obávám se, že papírové pleny způsobujou, že si děti dlouho vůbec čůrání neuvědomují). Kdybych bydlela na venkově a s malou chodila jen po zahradě a po lese, vůbec bych to neřešila. Ale tady v Praze - v hernách, v MHD, na výstavách, atd. - si nedovedu představit, že by malá dělala loužičky...
 LU,2děti 
  • 

Tréninkové kalhotky 

(6.10.2007 9:29:26)
Dají se taky koupit Huggiesky Pull-Ups. Jsou to plenky s nižším množstvím absorbentu, takže dítě cítí mokro. Oblékají se jako normální kalhotky a dítě si je většinou dokáže samo stáhnout. A taky je na nich vepředu obrázek, který se rozmaže, když se dítě počůrá. Jinak jsou dvě velikosti a zvlášť pro kluky a holky.
Jinak já dávala děti na nočník brzo, oba měli sklon k zácpám a v sedě se jim kakalo líp, občas se vyčůrali. A něměli z nočníku žádná traumata - dostali napít(aby se spíš vyčůrali) a hračku (aby je to tam bavilo) Bez plen byl syn od roku a půl, dcera je lenoch - odložila je ve dvou letech. Na spaní je malé ještě dávám a také při delším cestování a velkých nákupech, ale bývá většinou suchá.
 huhu, holky 4.5 a 2.5 
  • 

treningove kalhotky 

(6.10.2007 9:58:02)
madelaine, my mame papirove - je to jako tenci plina, ale je to natahovaci jako obycejne kalhotky, neoblika se to pres suchace zboku jako plina (i kdyz v pripade nutnosti se to po stranach rozdelat - podle me nevratne - da). Ja to davala male, kdyz jsem si nebyla 100% jista, ze se venku nepripocurne, coz kdyz byla zima bylo moooc sikovny. Nebo na noc, kdyz se obcas sla vycurat sama, tak aby se mohla sama obslouzit a obcas kdyz to nevyslo, tak jsem nemusela menit prosteradlo. Hm..taky ""pro jistotu"" do auta na delsi cesty - ja jsem horsi ridicka a jen tak najit misto na rychly parkovani neumim.

Ja to povazuju za moc sikovnou vec. Balik je sice drazsi, ale zase dyl vydrzi.

Mladsi, ktera nastoupila do skolky ve 2.5 a dost casto se pripocurava, jsem to chtela davat do skolky, ale to me hnali :-). Treningove kalhotky jsou pro ne plina :-). Tak je durazne zadam, at ji posilaji curat - no, nejak se to dari - i kdyz predevcirem jsem zjistila, ze se naplno pocurala do kalhot na ven, nemam tuseni jak dlouho v tom byla :-(.
 Linda 
  • 

Re: treningove kalhotky 

(7.10.2007 16:00:32)
Tak to zkus ty látkovky, uvidíš, že si to začne uvědomovat. Naše malá si to taky v papírových plenách neuvědomovala a od té doby, co má ty látkové tréninkové kalhotky, začla říkat věci jako: Mokrý, svlíknem! Nebo: Počůrala kalhotky. Vyperem. A nese je do pračky...:-)
 zuzkasim 


bavlněné x papírovky 

(7.10.2007 23:15:39)
Nevím, jestli na některé děti funguje ten velmi propagovaný fígl dát jim bavlněnou plenku, aby cítili mokro, ale na mého syna vůbec. Od narození používáme bavlněné plenky, papírovky jen na cesty, nikdy mu bohužel nevadilo být mokrý. Nenamáhal se ani ohlásit, že je pokakaný, prostě mu to bylo naprosto jedno. Na nočník se naučil chodit pár dní před druhými narozeninami, ale nešlo to samo, museli jsme trénovat (čekala jsem druhé a neměla jsem zájem přebalovat dvě děti naráz). Kdybych čekala na to, až začne chtít sám, nevím, kdy bych se dočkala. Přes den zvládá nočník bez potíží, horší je spaní. Když mu dám na odpolední spaní plenku (je jedno jakou), tak to bere tak, že do plenky se může dělat cokoliv (i v době, kdy je vzůhru). Má možnost vylézt si z postýlky, ale to se mu nechce ani před tím než usne ani po probuzení, takže suchou plenku nemá téměř nikdy. Jednou jsem se pokusila mu plenku nedat, převlékala jsem pak celou postýlku. Snažím se o pozitivní motivaci (na nic), když jsem si na 100% jistá, že nešlo o nehodu ve spánku, ale lenost vylézt z postýlky před usnutím, tak se i zlobím, ale taky zbytečně. Je mu 2 a čtvrt roku.
 huhu, holky 4.5 a 2.5 
  • 

Re: treningove kalhotky 

(7.10.2007 18:21:28)
madelaine, mala je uplne v pohode. Davam ji vzdy na tyden z mesice v kuse, od ledna po narozkach na dopoledne. Ale je to dany i tim, ze chodi do jednotridky, kde je i starsi dcera, pry si spolu hodne hrajou. Jinak nevim, jestli by to bylo v poho. Se starsi jsem si nebyla jista ani v tech 3.5 letech. Hodne to zavisi na charakteru ditete a asi i na ""prilnavosti k matce"" :-)
 Radka 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 20:53:00)
Pokud jedno naplácání vařečkou stačilo na to, aby se dítě zbavilo záchvatů vzteku a pak stačilo jen vytáhnout ... tak na tom nic špatného nevidím. A plácnutí rukou bych taky neviděla za své selhání.
Obdobím vzdoru dcera prošla od 18 - 28 měsíců a byl na zabití :)
Po 4 hodinovém řevu pro nic za nic, kdy nepomohla žádná z metod uklidnění doporučovaná moderní literaturou, jsem jí šoupla oblečenou do sprchy s vlažnou vodou a začala normálně komunikovat. Od té doby se tak příšerný řev už nikdy neopakoval a když s tím chtěla začít, stačilo říct že půjde do sprchy a hned byla v pohodě.

Nočník: Trénovali jsme cca od 18 měsíců a přes den to docela vycházelo. Být bez plen mi nepřišlo vůbec pohodlné, protože hodně cestujeme a prakticky jsme pořád stavěli kvůli pár kapkám. Po narození sourozence se opět vrátila do plenek. Čůrat do nočníku chtěla jen když jsem kojila.
Srovnalo se to asi ve 2 a půl letech. Mladší dítě občas ráno posadím na WC, večer před koupáním taky a skoro nikdy to nevyjde, je to spíš hra. A přiznám se, že mi plenky opravdu zatím vyhovují, vzhledem k cestování i jiným aktivitám. Sundavat v zimě dítěti kombinézu taky není nic moc.
 Katka 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(6.10.2007 9:32:33)
Můj starší syn nechtěl chodit bez plín, případně , když byl bez nich, nikdy se nevyčural ani na nočník, ani do WC. Zkoušela jsem ho trénovat od roku a půl, zkoušeli jsme různé rady a fígle, ale plín se nechtěl zbavit do třech let. Všichni kolem (matka, tchyně, matky na pískovišti, důchodkyně v domě, atd. vrtěli hlavou nad tím, že tříletý má plíny, a dávaly mi najevo, že chyba je ve mě. Tehdy se mi zdálo, že syn to dělá již schválně, měl navíc období vzdoru a ještě jsem měla druhé miminko... Byla jsem na dně, a jednou , po jeho tříletých narozeninách, kdy se na mě vítězoslavně koukal, že se počural a pokakal do kalhot, jsem dostala hysterický záchvat, zbila ho po zadku (rukou), řvala na něj a následně se sama nahlas rozbrečela. Brala jsem to samozřejmě jako selhání, "nechlubím se tím", ale prostě se to tak stalo, vzorné matky nechť hodí kamenem. Je však pravda, že od té doby syn "pochopil", a do čtrnácti dní uměl chodit jak na záchod, tak bez plín, kompletně, bez mého většího přičinění.
Proto mamince - autorce článku velmi rozumím. U druhého syna jsem se vybodla na okolí, nestresovala jsem již ani sebe, ani syna, netrénovala jsem ho od roku, jak ostatní, a on se naučil chodit bez plín skoro sám, také ovšem až kolem třetího roku. Nočník oba synové přeskočili. Matky, jejichž děti umí v roce na nočník, to ovšem asi nepochopí.
 Lilly, 4+1 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(6.10.2007 20:11:40)
To same u me - tedy maly ma plinky a jeste dlouho mit bude. Nemam naladu kazdou pulhodinu vysazovat na nocnik tak male dite... Ziju v Nemecku a tady je to proste normalni, spis se tu divaji jako na exoty na dvoulete deti uz bez plinek. Babicky sice maji reci, ale... jsou to moje deti a nakonec muj stres, porad za detmi litat a kontrolovat, jestli proboha nepocuraly kalhoty. Muj starsi syn byl kolem tretiho roku suchy, ale kakal jenom do plinky, kdyz ji nemel, tak klidne do kalhot. Kdyz jsem videla, ze opravdu musi, posadila jsem ho na zachod, ale drzel, opravdu se velice namahal, aby v tom zachode nic neskoncilo. Sundala jsem ho dolu - za minutu to bylo v pline, resp. kalhotach. Pomohl az Mikulas - darky od nej dostal jen za slib, ze uz bude chodit na zachod - a od toho dne opravdu chodil...
 Helča+3svišti 


Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 21:03:03)
Opět slova maminky, která má asi dítě trošku jiného ražení. Myslím, že autorka článku nevypadá na nebezpečnou sadistku, která si libuje v tom, že svému dítěti naplácá vařečkou. Samozřejmě, je to trest, který stojí trošku dál v řadě, než pohrození "ty, ty, ty!", ale věřím, že někdy je to velmi účinné a rozhodně bych nad autorkou nekroutila hlavou.
Mé skoro dvouleté zlatíčko je někdy pěkně vyčůrané, dobře ví, že udělá něco, co nemá, opakuje to schválně znovu, aby věděla, kam až to povede. Vařečku jsem zatím nevytáhla, ale na zadek rukou dostala vícekrát a rozhoodně to neberu jako své selhání. Například dostala na holou, když si nechtěla nechat dát plínu na noc - teď stačí říct: Dostaneš na zadek! - a dceruška se umoudří.
Prostě některé děti hledají mantinely rodičovské výchovy poněkud intenzívněji. Pokud máte doma klidnější dítě, nemusíte ještě kritizovat matky těch živějších.
Navíc, myslím, že na příspěvku bylo čitelné, že ta vařečka asi byla "tím pravým v té pravé chvíli", když si to dítě pamatuje a je to na něj metr. Nejsem zastáncem bití dětí, ale někdy je to prostě daleko více účinné a pádné, než stokrát okecávané vysvětlení. Kdyby mi dcera utíkala pod auto, taky jí nebudu vysvětlovat, že se to nesmí...
 Cucaracha+Daniela 5let+// 


Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 22:02:34)
Naprosto souhlasím s tímto příspěvkem. Moje sestra též vychovala pomocí ukázání vařečky své dva kluky, myslím, že se to na nich nijak nepodepsalo.
Já jsem ještě nikdy nepoužila u své dcerky vařečku, ale rukou už jsem jí na zadek párkrát naplácala. Dcerka je neslyšící (v lednu jí budou 3 roky) a v případě přecházení silnice mi nic jiného prostě nepomáhalo. Prý si neslyší děti prožívají období vzdoru intenzivněji, někdy jsem si říkala že asi výchovu nezvládám a selhávám, ale od jedné hodné pedagožky jsem se dozvěděla, že vysvětlování někdy nepomůže a tak vzít za ruku a rázně přejít silnici je prostě to nejvhodnější co můžu v tu chvíli provést.A s užaslými pohledy spolucestujících v MHD se setkávám denně, protože nechápou co pořád mávám rukama a proč to moje dítko nějak líp neusměrním, to už jsem taky překonala. Co budu každému vysvětlovat o postižení mé dcery. Možná budu někomu připadat jako hrozná máma, ale kdo nezažije - nepochopí...
 10.5Libik12 


Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 23:50:04)
Já mám dvouleté dítě a nedovedu si představit, že ho fláknu, fakt ne.
Mohu si trvat na svém, zkrátka mu tu plenu dát, ale mlátit? Nejsem úplně nejvyrovnanější, ale tak velký mindráky, abych pacifikovala bolestí dvouletého tvora zaplaťpánbůh nemám.
 huhu, holky 4.5 a 2.5 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(7.10.2007 8:51:45)
Libiku, tohle si zazivam denne :-). Maminky tech stastnych deti, se kterymi je mozne se dohodnout se divaji spatra, kdyz moje mladsi dcera se vali po zemi a rve jak zjednana (staci pronest NE na cokoliv. Nemusim byt vytocena, staci proste normalne rict NE, nekoupim to nebo NE, to nemuzes). Mou starsi dceru jsem si nedovedla predstavit, ze ji placnu, proste to vzdycky slo dohodou a bez problemu. A jak JA byla pysna jaka jsem matka a jak jsem se spatra divala na ty matky-zoufalkyne, jejichz deti jeci a vali se po zemi :-) No - uz se na ne spatra nedivam, uz jsem i prisla na to, ze jednoduche placnuti ve spravnou chvili ma spravny efekt. Nepredstavuj si to, ze beze smyslu zbavena matka vezme varecku a sereze detatko do modra :-). Hm..i kdyz musim priznat, ze kazdy den si nekolikrat zazit nekolik vystupu + pul hodiny revu jak na lesy psychicke rovnovaze dobre nedela. Manzel tvrdi, ze si to do vanoc sedne, tak snad :-).
mmch - tvoje prispevky mam jinak rada :-)
 Jíťa 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(7.10.2007 9:41:06)
Je vidět, že tvoje dítě se ještě nedostalo do stavu, kdy se vztekalo tak moc, že nebylo schopné vnímat nic okolo. V takové situaci prostě plácnutí, nebo omytí obličeje vlažnou - až studenou (tím nemyslím ledovou)skutečně pomůže vrátit dítě do reality. Druhá možnost je nechat je vztekat tak dlouho, až ho to samo přejde, ale to chce asi silnější povahy, obzvášť pokud takhle vyvádí na veřejnosti.
 Linda 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(7.10.2007 16:09:36)
Hele, a vám na ty hysteráky plácnutí ZABERE? Nám totiž ne. My musíme jedině počkat, až to samo přejde (zejména manžel je zoufalý, že fakt nic nepomáhá). A na veřejnosti je to extra hustý, jednou jsem ji musela vzpouzející, kopající, rudou vzteky přenést asi 500 m domů a bylo to hrozný, lidi si asi mysleli, že ji kradu :-( Ta studená voda by asi zabrala (jakožto moment překvapení), ale zejména venku a na podzim mi to přijde trochu nepraktické.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(7.10.2007 17:25:43)
nám teda studená voda nezabírala ani omylem, řev se ještě zhoršil. jediné, co bylo možné, bylo izolovat v jiné místnosti a čekat, až ji to přejde...
 huhu, holky 4.5 a 2.5 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(8.10.2007 18:20:44)
Lindo, ono jak kdy. Doma ji odvedu do vedlejsiho pokoje, at se zklidni o samote (kdyz trebas nici hru te starsi), na verejnosti kdyz to fakt prehani tak dostane na zadek - to sice jeci dal, ale prestane odporovat. Obcas to ale opravdu konci tak, ze ji vzpouzejici se narvu do auta a rve celou cetu domu a pak jeste 20 minut doma. Je to fakt o nervy. Stava se ze me roztresena troska, ktera kalkuluje, co moje detatko rozhodi a vztekne a snazim se tomu predchazet, protoze vim, ze dalsi naval vzteku neunesu. Vim kuprikladu, ze by bylo hezke ucit sourozence se o veci delit, ale jeste lepsi je mit doma klid za cenu 2 identickych hracek. Kdo nezna, nepochopi :-(. Je prima umet se s ditetem dohodnout, vysvetlit...bohuzel vsechny takovy nejsou.
 .Žaba 


Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 22:49:02)
No, mňa podobne ako pani MM zarazilo, s akou samozrejmosťou autorka hovorí o plieskaní vareškou. Nesúhlasím s tým, myslím, že sa dalo nájsť iné riešenie. A plesnúť dieťa za to, že nechce na nočník, mi pripadá naozaj zbytočné. Inak je to článok milý, tiež som so starším zažila váľanie sa na chodníku, a s mladším ma to zrejme tiež čaká... :-)

Helčo – je zaujímavé, ako v jednom príspevku obhajujete plácanie v takých situáciách, ako pokus o vbehnutie pod auto – čiže v situácii, kde z časových dovodov nepoznáte efektívnejšie a rýchlejšie riešenie pre dieťa nebezpečnej situácie. Zároveň ale v tom istom príspevku popisujete, ako plácate dieťa “na holú” len preto, že si nechce dať plienku... kde je v tomto prípade časový stres spojený s vážnym ohrozením zdravia dieťaťa, a teda dovod pristúpiť k “ručnému” vysvetľovaniu?
 MM, 2 kluci 
  • 

@Helčo... (aj.) 

(6.10.2007 15:42:24)
... nemám díte "jiného ražení", alespoň u druhého synka se zatím zdá, že bude pěkně paličatej až vzteklej (býk, pokud na to člověk věří...).

Ale PRÁVĚ PROTO se snažím na sobě pracovat (nevím jak moc úspěšně), abych takové situace zvládala i jinak. Člověk se musí občas trochu zamyslet nad různými "výchovnými prostředky", nemyslíš?

Vždyť co se dítě naučí, když dostane na zadek, nebo pak už stačí mu tím pohrozit? Uposlechne ze strachu před bolestí, nic víc. Chci mít k dítěti vztah založený na strachu? Nechci.

RESPEKT je něco jiného než strach. Respekt si musím zasloužit (tím že jsem vzorem, díteti v něčem imponuji, dokážu zaujmout, snažím se ho chápat, ale zároveň mu ukazovat cestu i ty mantinely...atd.), zatímco šířit strach umí každý, na tom nic není. Tedy každý kdo je silnější (tj. v podstatě každý dospělý vůči každému dítěti).

Snažím se vše zdůvodňovat (i když u těch malých dětí to ještě moc nejde, ale aspoň si už zvyknou) a případně následuje nějaký důsledek, který má logiku - např. blbnul jsi při oblékání/obouvání, tak už to před nákupem nestihneme na hřiště. Samozřejmě pokud to jinak nejde nebo se jedná o bezprostřední nebezpečí, tak také rázně zasáhnu, dítě prostě čapnu a protestního řevu si nevšímám. Uklidňovat a vysvětlovat můžu potom v klidu.

A co se týče nočníku atd. - tam si myslím, že tresty apod. už nemají vůbec co dělat. Ano, také mě to někdy vytočilo, když se synek počural těšně potom co mi řekl že se mu čůrat nechce - ale zpětně vím, že zrovna tuto věc tím stějne neovlivním (leda k horšímu, tptiž že se začně bát a "zasekne" se).
V autorčině případě si myslím, že to byla nejspíš shoda okolností a on by i bez vařečky zvládnul být bez plen. Nejpíš prostě dozrál čas, ale autorka si myslí že je to její "vařečková zásluha" ;-).
 Linda 
  • 

Re: @Helčo... (aj.) 

(6.10.2007 16:17:47)
Naprosto s tebou souhlasím! Jasně že některé děti jsou "hodnější" než jiné, ale asi všechny mají momenty, kdy jsou fakt na zabití. Přesto fyzické tresty nebo třeba sprosté řvaní na dítě mi přijde jako to nejhorší řešení, jakkoliv zoufalost rodičů v dané chvíli chápu.

Když se dítě řítí pod auto, v časové tísni ho přece nejprve chytím a když už je pak čas, důrazně vysvětlím, že se musí rozhlídnout. Ale bít ho za to, že zapomnělo???

A nařezání vařečkou v případě chození na nočník - jakkoliv to v případě autorky zrovna "zafungovalo" - tam si myslím, že fakt šlápli vedle. Protože každé dítě, i to, které už na nočník chodí, se ještě x-krát za život počůrá a jsem zvědavá, jak to ta jejich holčička ponese a jak s jakou ochotou se jí bude svěřovat s jinými drobnými průšvihy rodičům...
Naše dvouletá holčička se taky umí úžasně vztekat a k mému úžasu už i prokazatelně ZLOBIT = dělat naschvál věci, o kterých VÍ, že se nemaj. Párkrát už jsem ji plácla (vždy jen symbolicky, nikdy ne tak, aby ji to mohlo bolet), a vždycky jen v situaci, kdy jsem byla sama vyčerpaná a zoufalá a už jsem neměla sílu na nic jiného. A vždycky jsem se akorát zastyděla, protože ta naše opice to po mně zopakovala a plácla se rukou na zadek sama...:-(
 ZuziP 


Re: @Helčo... (aj.) 

(6.10.2007 17:09:23)
Mna "ovladat ruku" naucil najlepsie prave ten mensi, "horsie zvladatelny syn". Tiez by som sa dovtedy bila za to, ze to inac nejde. Ale ono to ide.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: @Helčo... (aj.) 

(6.10.2007 20:15:48)
ZuziP, už jsem ti někde poděkovala, jak mi tvé názory v podobné diskusi před dvěma a půl lety pomohly nasměrovat se k nejprve neplácací a posléze snad i k netrestací (respektující) výchově? Jestli ne, tak moc děkuju! Je to teda fuška, občas ještě ujedu, ale lepší se to :)
 ZuziP 


Re: @Helčo... (aj.) 

(6.10.2007 22:08:59)
Helco, to ma velmi velmi tesi. Je prijemne to citat. A fajn aj pre mna vediet, ze to funguje aj inym.
 Monca, dva kulihrasci 
  • 

Re: @Helčo... (aj.) 

(7.10.2007 0:02:18)
Ahoj, tak tady musim nesouhlasit, MM, s tim co vidis jako respekt! Zvlaste mesi ditkem a rodicem. Jsem presvedcena, ze to co popisujes je obdiv, ne respekt. Jestli tvym detem budes imponovat, budou si myslet, ze ty ses jednicka a chtit delat vsecko jako ty, at uz ted nebo ve triceti, to jo, to je opravdu uspech. Jestli te deti budou jednou obdivovat a vzhlizet k tobe a chtit nasledovat tvuj priklad. To si totiz musis zaslouzit, a v to teda taky jednou doufam :).

Ale myslim si, ze to nema nic spolecneho s respektem. Deti se musi naucit respektovat rodice (a jine podstatne dospele) proste proto, ze jsou to jejich rodice. Jako rodice a dospeli jsme za ne zodpovedni. Tim padem mame prirozenou autoritu a pravo jim porucit, prikazat a zkratka je vest. Nemusime si to zaslouzit. Je to dano. Je to respekt k urcite hierarchii, ktera existuje v nasi lidske spolecnosti. (Propana vzdyt i v te zvireci)
Pokud se to deti nenauci, budou mit vazne problemy respektovat autority taky pozdeji v dospelosti mimo domov. Jako ucitele, policii, nadrizene v praci...
Ja jsem teda milovala a obdivovala radu lidi a dodnes me ""ovlivnujou"". Zato jednu sefovou v praci jsem neobdivovala, ale rozhodne respektovala. Nemysleme si, ze to deti nechapou a jsou malicke...chapou a bedlive sledujou. A prvni roky jsou kriticke. Tot muj nazor.
 MM, 2 kluci 
  • 

Madelaine, přesně... 

(8.10.2007 14:53:09)
Já také nechci vést děti k tomu aby jaksi "automaticky" respektovaly tzv. "autority".

Takových až moc poslušných "oveček", resp. lidí kteří věří všemu jen proto, že to řekl "pan profesor" či nějaký politik nebo to četli v novinách apod., je přece až moc! Mně se v demokratické společnosti zdá důležitá taková ta "občanská odvaha" - všímat si věcí kolem sebe a případně i zasáhnout když se děje bezpráví, byť by to bylo ze strany někoho s funkcí (policista, úředník, učitel)... Ta by ale nefungovala, pokud všichni budou mít už od dětství zafixované, že lidé s vyšším postavením v hierarchii se "musí respektovat" a jsou tudíž vlastně nedotknutelní!

Přece není podstatná především ta "funkce" či pozice v hierarchii (tj. paní učitelka, pan policajt, paní šéfová...), ale zejména to jak se tito lidé konkrétně chovají. A když se chovají špatně, tak si ten respekt třeba ani nezaslouží.

Uvedu extrémní (hypotetický) příklad: Když paní učitelka bude ve školce/škole děti mlátit a seřvávat, pak už je přece jedno, že je svou funkcí "výš" - respektovat ji pak rozhodně nebudu ani já ani moje dítě. Přece svému dítěti nebudu říkat že ji ale respektovat musí, jen proto že je učitelka!
 Zuzana+Jony, 2 roky 
  • 

Re: @Helčo... (aj.) 

(7.10.2007 7:50:55)
Dovoluji si pronést také svůj názor - já byla jako dítě bitá jako žito. Nechtěla jsem tuto křivdu na svém synovi opakovat - vařečku tedy neaplikuji a už vůbec ne za to, že by se třeba počural.... Ale na druhou stranu si teda nedokážu představit, že bych ho občas neplácla po zadečku za něco, co udělal zcela úmylsně....
Naopak spíš nechápu maminky, které se ztrapňují (např. v mateřském centru, v MHD) tím, že svému potomkovi ve chvíli, kdy udělal něco nepřidloženého, domlouvají klidným hláskem a dítě z nich evidentně má "dobrý den". JE to každého věc, ale štve mě to, pokud nějaké zvlášť agresivní dítě ubalí mému, maminka toho agresora přijde a začne: miláčku, to se přeci nedělá atd.... Ještě děťátko pohladí a nakonec si připadám jako blbec já, že mám takového bambulu, že se nechá.... Přitom ani náznak toho, že by přiměla dítě omluvit se nebo svou chybu napravit. Takže podle mě není nad včasné plácnutí (ne teda nářez).
 Helena 
  • 

Re: @Helčo... (aj.) 

(7.10.2007 15:02:17)
souhlasím s každým slovem Tvého příspěvku, taky si myslím, že občas plácnout po zadku je lepší, než půl hodiny domlouvat dítěti, že se to nedělá. Moje kámošma mi dokonce vynadala, že používám slovíčko "NE a NESMÍŠ". Tak teda nevím, jak bych to jinak měla dcerce vysvětlit. Po zadku jí taky někdy plácnu nebo po ruce, ale jen trošku. Nikdo tu přece dítě nemlátí hlava, nehlava. Tak proč tolik řečí o selhání ve výchově. Nemyslím si, že jsem nějaká macecha. Uvidíme, co se vyklube z našich dětiček za 10let. To budou daleko horší situace a nebudeme mít čas řešit na diskuzích jedno plácnutí, že?
 MM, 2 kluci 
  • 

@Zuzasno... 

(8.10.2007 22:11:02)
neexistují přece jen dva extrémy. Ty maminky o kterých píšeš (co líbezným hláskem naprosto nepřiměřeným situaci špitají "miláčku, to se ale nesmí" a dítě se jim očividně smějě) mě štvou taky. Ale to ještě neznamená že musím být zastáncem bítí/plácnutí jako údajně "jediného rázného řešení"!
Já třeba v situaci kdy můj synek někomu ubližuje apod. neb překročí moje hranice (se kterými byl seznámen), zvýším hlas, podle situace ho odtáhnu pryč nebo i odejdeme úplně - každopádně z mého celkového chování je vždy pozná, že to co udělal nebyla žádná legrace!
 MM, 2 kluci 
  • 

Omlouvám se za to opakovaní... 

(8.10.2007 22:15:12)
...nějak mi to při tm vkládání příspěvku blblo :-( ! M.
 MM, 2 kluci 
  • 

@Zuzano... 

(8.10.2007 22:12:12)
neexistují přece jen dva extrémy. Ty maminky o kterých píšeš (co líbezným hláskem naprosto nepřiměřeným situaci špitají "miláčku, to se ale nesmí" a dítě se jim očividně smějě) mě štvou taky. Ale to ještě neznamená že musím být zastáncem bítí/plácnutí jako údajně "jediného rázného řešení"!
Já třeba v situaci kdy můj synek někomu ubližuje apod. neb překročí moje hranice (se kterými byl seznámen), zvýším hlas, podle situace ho odtáhnu pryč nebo i odejdeme úplně, pak si promluvíme "vážné slovíčko" - každopádně z mého celkového chování vždy pozná, že to co udělal nebyla žádná legrace!
 MM, 2 kluci 
  • 

@Zuzano... 

(8.10.2007 22:12:46)
neexistují přece jen dva extrémy. Ty maminky o kterých píšeš (co líbezným hláskem naprosto nepřiměřeným situaci špitají "miláčku, to se ale nesmí" a dítě se jim očividně smějě) mě štvou taky. Ale to ještě neznamená že musím být zastáncem bítí/plácnutí jako údajně "jediného rázného řešení"!
Já třeba v situaci kdy můj synek někomu ubližuje apod. zvýším hlas, podle situace ho odtáhnu pryč nebo i odejdeme úplně, pak si promluvíme "vážné slovíčko" - každopádně z mého celkového chování vždy pozná, že to co udělal nebyla žádná legrace!
 MM, 2 kluci 
  • 

@Zuzano... 

(8.10.2007 22:13:35)
neexistují přece jen dva extrémy. Ty maminky o kterých píšeš (co líbezným hláskem naprosto nepřiměřeným situaci špitají "miláčku, to se ale nesmí" a dítě se jim očividně smějě) mě štvou taky. Ale to ještě neznamená že musím být zastáncem bítí/plácnutí jako údajně "jediného rázného řešení"!
Já třeba v situaci kdy můj synek někomu ubližuje apod. zvýším hlas, podle situace ho odtáhnu pryč nebo i odejdeme úplně, pak si promluvíme "vážné slovíčko" - každopádně z mého celkového chování vždy pozná, že to co udělal nebyla žádná legrace!
 MM, 2 kluci 
  • 

P.S. @Zuzano... 

(8.10.2007 22:29:24)
Ještě mě napadlo:

Zrovna v situaci kdy jde o to, že Tvé dítě někomu ubližuje (strká, plácá, jednu mu "ubalí") je přece obzvlášť absurdní řešit to plácnutím, nemyslís? Je to paradox - co se z toho naučí? "Máma mě plácla, abych neplácal(a) děti. Já tedy děti plácat nesmím, máma mě ale plácat smí...?!" Pěkný zmatek! Pak ještě může dojít k závěru "Teď nesmím, protože jsem malý, ale až budu velký jako máma, budu taky smět plácnout někoho, kdo je menší a kdo se podle mě chová špatně". A tak se bude věčný koloběh opakovat... :-( POkud s tím někdo neskoncuje.

Když chci aby dítě určité prostředky k řešení konflitků nepoužívalo, měla bych se jich logicky vyvarovat také. Vím že to někdy skoro nejde, ale nejvíc se dětí učí příkladem! Odkoukají kdeco, a právě i to jak se máma i táta chovají ve vypjatých či konfliktních situacích...
 zuzkasim 


Fyzický trest 

(7.10.2007 23:41:40)
Přecházení silnice jsme trénovali od chvíle, kdy synek prostě po venku začal chodit po svých. Dobře ví, že před silnicí se mě chytne za ruku (jinak za ruku nechodí, vždy to odmítal) a pak spolu přejdem, obvykle ještě nahlas komentuju, jestli auto jede, jaké a odkud, aby taky měl povědomí o situaci. Nespoléhám na naučený zvyk, ale vždy nahlas připomenu, že mi teď dá ruku a spolu přejdeme. Když na mou výzvu ve svých dvou letech kašle, nechytí se mě ani po důraznějším zopakování a ještě ani nepočká, do vozovky vběhne přede mnou, tak je to obrovská lumpárna, která může mít ošklivé následky a vůbec se nestydím mu za to vynadat a k tomu pořádně lupnout přes zadek (žádné symbolické plácnutí). Samozřejmě se to nestává denně, ale sem tam se podobná příhoda stane. Fyzický trest tu podle mě může mít své místo.
Nikdo už nezjistí, jestli dítě autorky článku v ten okamžik samo dozrálo nebo opravdu pomohla vařečka. Je ale pravdou, že v době trénování na nočník jsem taky využila plácnutí. Synek už jakž takž na nočník chodil, ale ještě se občas stalo, že nedoběhl úplně včas a část skončila ve slipech, teprve pak zahlásil EE a úkon pak dokončil na nočníku. Jenže se stalo, že naproso v klidu se vyčural na křeslo či koberec, hrál si dál a nic neřekl. Poprvé jsem ještě vysvětlovala, ale podruhé už plácla, protože se mi nelíbilo, že ani nic neřekl. Nehoda se stát může, ale musí se to nahlásit, aby se odstranily následky. Je zajímavé, že žádné potřetí už nepřišlo, takže plácnutí podle mě zabralo.
 Annapp 


Re: nesouhlasím 

(10.10.2007 10:04:53)
Předem zdravím všechny v této diskusi, nepřečetla jsem ještě úplně všechny příspěvky, ale pamatuju si to, co už jsem četla. Odpovídám právě tobě MM, tvoje názory jsou zvláštní, řekla bych, že až přehnané. Skoro každá matka sem tam ujede, ani maminky nejou ty nejdokonalejší a nic se nestane, že to ty dětičky pochopí hned. Mám dvě děti, jedno je ještě malý - 10 měsíců a už teď se seznamuje s nočníkem, nečůrá tam ani nekaká, a ani to neni pro mě teď to důležitý, ale prohlíží si ho, zkouší na něm sedět, aby jednou neměla z něj divnej pocit. Mojí starší dceru jsem naučila na nočník už 16 měsících a v roce a půl neměla plenu ani na noc. Sem tam se počůrala, ale nikdy jsem to nevzdala a plenu nevrátila. Taky je každá jiná. Ta starší byla hodně chytrá, rychlejší než průměr, vše hned pochopila a přesto jsem jí naplácala a rozčílila se než u té druhé. Dnes jí je 5 a přesto, že upřednostňuji metodu vysvětlování, občas jednu slízne, vařečkou nikdy nedostala a přesto z ní má respekt a co? Každá maminka alespoň jednou prohlásí: Ty dostaneš na zadek, jestli toho nenecháš! Já jsem taky od svojí maminky občas jednu slízla, jsme dnes nejlepší kamrádky, zastává se mých dětí, když nadávám a nikdy by mě nenapadlo říct, že v něčem dělala chybu, že mi nasekala. Neuznávám fyzický tresty typu chytit a zmlátit, ale takový to plácnutí za zlobení, který ani tak nebolí jako, že si ho prostě uvědomujou, není na škodu. A vrátim se k nočníku, je to věc každé z nás, kdy začneme s nočníkem a jak toho docílíme, nemusíte Annu odsuzovat ani kritizovat, její článek byl úsměvnej a pravdivej a myslim si, že se s tak živým dítětem poradila skvěle, mě se takhle začít vztekat někde na ulici se válet a pod., tak bych se taky neudržela.
 Atislava, dcera 4 roky, syn1rok 
  • 

Re: vařečka, nočník atd.-nemecka fora 

(5.10.2007 21:26:48)
Prosim o sdeleni, alespon jednoho nemeckeho fora typu rodina. Dlouho jsem tam zila, obcas neco o vychove pochytila, ale nemohu nalezt nic konkretniho. Dekuji
 MM, 2 kluci 
  • 

@pro Atislavu - německé forum 

(6.10.2007 15:15:51)
Ahoj,
tak já nejvíc čtu tohle:

http://www.rund-ums-baby.de/kleinkind/

Nahoře jsou i další "podfóra", kde si také zajímavě počteš, jako "KIGA (=Kindergarten-)Kids", "Erziehung"... atd.

Jsou tam i poradny různých lékařů apod., nejzajímavější je asi Dr.Posth, je to hodně o psych.vývoji atd.

Zdraví M.
P.S. Zvědavý dotaz ;-): Jsi taky dvojjazyčná jako já?
 Cucaracha+Daniela 5let+// 


Re: vařečka, nočník atd. 

(5.10.2007 21:47:56)
No já mám se svojí dcerkou takovou zkušenost, že si k chození na nočník tak nějak dospěla okolo 2.narozenin. Pomohlo neustálé chválení, až přehnaná radost z úspěšného výsledku. Bojovala jsem však s chozením na záchod venku od jara - malá vůbec nechtěla chodit na travičku, což jsem nechápala, z písku jsme musely vždy utíkat domů(do 3.patra po schodech)na nočník, který jsme už později raději nosily s sebou.Pak se to zlomilo a malá začala chodit i venku - letos v létě.Na noc plínku ještě nosí, protože večer dost vypije a i když se už párkrát povedlo, že byla ráno plínka suchá, stejně v poslední době se to zase nevede.Ale nedělám si s tím hlavu, protože důležité pro mne bylo, že se to tak dobře zvládlo s chozením přes den. Takže souhlasím s názorem, že si k tomu dítě jaksi "dozraje". I když pokusy od věku asi 1,5 jsou samozřejmě taky dobré. Někdo mi řekne, že je dcera šikulka, že už to takhle zvládá, někdo naopak - že od roka už by to dítě mělo být naučeno,že je to jen selhání rodiče. Myslím, že u nás se to hodně řeší a jsou přeci důležitější věci, no ne?
 sally 


Re: vařečka, nočník atd. 

(6.10.2007 0:37:49)
Musím říct, že mateřský plurál a šišlání a zdrobňování v ČLÁNKU mi opravdu přijde... pitomé. A dotazy typu "a kolik máte zubů" či "a jak kakáte" mi přijdou podobně... pitomé.
Plácání vařečkou mi přijde docela brutální trest. MOje děti se teda s rodičovskou pravicí už taky seznámily, lae myslím, že v té ruce má člověk aspoň cit - a dokáže jen tak třepnout bez toho, že by dítě seřezal...

Chození na nočník - v ČR mi přijde že je jeden extrém - zažila jsem situaci v hračkářství, kdy rodiče sotva chodící holčičce nechali vybírat hračky - ona se samozřejmě zaujala natolik, že se počůrala - a protože byla bez plíny, tak udělala louži - a to jste měli slyšet ten jek. Myslím, že jí neseřezali jen proto, že to bylo na veřejnosti, ale opravdu mi to přišlo děsné. Roční dítě trestané za to, že jej rodiče dostali do situace, kdy prostě na čůrání zapomělo.... Druhý extrém vidím tady v Kalifornii, kde už jsem zažila u dvou případů, že se rodiče začali vůbec zajímat o "nočník" až ve chvíli, kdy dítě mělo nastoupit do školky (v obou případech se jednalo o skoro čtyřleté kluky). Prostě oni pořád čekali že ty děti nějak osvítí duch svatý a na ten záchod začnou chodit proto, že si jednoho dne rozumově uvědomí, že tak se to dělá...
Myslím, že dobrá je nějaká zlatá střední cesta - když jsem synovi sebrala plíny před druhým rokem, počůrával se mi co dvacet minut - takže jsem usoudila, že prostě na to není zralý a plíny vrátila - a zkoušela to vždycky znovu po cca měsíci, šesti týdnech. Ve dvouapůlletech při jednom takovém pokusu už zůstal bez plen a s minimem nehod. Dcera to má jednodušší, jako mladší dítě vídávala bráchu chodit na záchod, ale před druhým rokem byl pokus o sebrání plen stejný - čůrala jak křepelka, kolikrát jsem na to přišla, až když jsem někde šlápla do loužičky, protože jí nevadilo ani být počůraná. KOlem druhého roku se to zase zlomilo, takže je bez plínek - ale má občas nehody - nějak jsem vyšla ze cviku a pokud nepřipomenu, tak si kolikrát sama nevzpomene.
Tréninkové kalhotky opravdu doporučuji - právě takové to na poslední chvíli zachytí a nemusí dojít ke kompletnímu převlíkání včetně ponožek a botiček. A taky obvykle nevznikne loužička, čímž se člověk nemusí zuřivě omlouvat na návštěvách a veřejných místech - o šetření vlastních koberců a zařízení bytu ani nemluvě. Syn navíc nechtěl nosit normální slipy, protože ho při sezení na zemi (u věčných autíček a vlaků) "studila prdelka" - byl zvyklej na izolaci od plíny. Takže tyhle kalhotky mu byly ze začátku příjemnější než tenké slipy. Dceři občas dávám navlíkací plínky - třeba když vím, že budeme dlouho v autě - protože vím, že ona nedokáže hlásit dostatečně dopředu, abych zvládla třeba na dálnici najít místo k zastavení, zastavit, vystoupit, odpoutat jí ze sedačky a dát čůrat. Většinou jí vydrží suché - ale prostě pro tu jistotu mi to přijde jako dobré řešení.
 MM, 2 kluci 
  • 

@Sally, přesně... 

(6.10.2007 15:21:37)
Mluvíš mi z duše! Taky nejvíce preferuji tu střední cestu, co se nočníku/záchodu týče. U nás to u prvního snyka taky před 2.rukem nemělo smysl, ale pak to šlo rychle!

S tím "duchem svatým" ;-) si to vystihla - to je totiž přesně doporučovaný postup i v tom Německu, akorát pak tam houfně na internetu píšou rodiče, kteří začnou panikařit před nástupem do školky (i když právně vzato prý školka nesmí odmítnout dítě proto, že má ještě plíny - ale praxe zřejmě bývá jiná?).

Zdraví M.
 Elzina 


Re: vařečka, nočník atd. 

(6.10.2007 22:44:10)
Podle mě je to strašně individuální. Můj nejstarší syn ve třech letech, kdy se pořád pokakával, už taky musel dostat na zadek - a najednou to šlo. Druhý syn se to naučil bez problémů po druhém roce a dcerka začíná už teď (rok a pět měsíců), ale v roce měla období, kdy jí to taky šlo - pak si na pár měsíců dala pauzu.
Co se vařečky týče - nejsem pro žádné omlacování, ale prý je lepší dát dítěti neutrálním předmětem než rukou, protože ruka hladí a když zároveň trestá, může to být pro dítě vnitřní konflikt. Vařečku sem tam použijeme, v dnešní době se to sice už nenosí, ale naši kluci jsou sebevědomí, hodní a empatičtí a dokonce (!!!) poslušní. Takže jsem pro zlatý střed. Dítě prostě potřebuje znát své hranice a jsou situace, kdy je fyzický trest zcela nevhodný, ale jsou i situace, kdy je to to nejlepší a jediné, co může být. Ale jen sporadicky (!).
 ZuziP 


Re: vařečka, nočník atd. 

(6.10.2007 22:53:57)
Moji chlapci su tiez sympaticki a dobri a v zivote dostal len starsi a aj to som sa mu za to ospravedlnila.
Vychovane deti nie su vychovane preto, ci niekedy dostali na zadok alebo nie. Ale preto, ci boli vychovane. Bitka toho moze a nemusi byt sucastou, je to len o tom, s cim sami suhlasime a co sami povazujeme za spravne.
 Lí 


Re: vařečka, nočník atd. 

(7.10.2007 12:27:37)
Milé dámy, myslím si přesně to co MM. Vychvávat dítě "zastrašováním" (vařečka, výprask, sprcha studenou vodou), nejsou ničím jiným než zastrašováním fyzickými tresty. Výchova zastrašoiváním vede k následkům, které nejsou třebas až tak viditelné, ale rozhodně následky tam jsou - byť by to bylo jen snížení sebevědomí vašich dětí...

Říci NE dvou (tří) letému dítěti je jasná výzva ke konfliktu - jednou ze zlatých pravidel praví - vyhýbejte se přímým střetům s batoletem!

Dcera se též ráda válela po zemi a dělal krásné scény, též mi okolí dokázalo vždy "poradit".. ale nikdy bych na ni nevztáhla ruku i když by to mnohdy bylo daleko jednodužší. POužití fyzického trestu je skutečně PROHRA a zvláště pak, použijete-li ho v afektu. Tím jste to u dítěte prohrály... prohrály jste ten souboj nervů. To že "to" už dítě neudělá protože se vás bojí... no a co až ta "vařečka" nebude v dosahu? budou jak urvaní z řetězu??? CO si s nimi pak počnou třebas učitelky ve školce, které jim nemohou hrozit sprchou či výpraSKEM.. o tomhle už tu bylo nadiskutováno hodně. Ale jsou dva tábor - jedni si hájí své plácací metody a libují si v tom jak fungují a jek jejich dětem neubližují a nikdy je nic nezvyklá v tom, že je to jinak. a Potom ty, které nebijí anebo občas ano, ale ví sami v sobě že je to špatně. Ty si prostě už daly říct a pochopily že výsledky všech těch psychologických výzkumů a že všechny ty moudré knihy o výchově mají pravdu. že pro dítě je rozhodně lepší pokud je vychováváno demokraticky a vy jako rodič mu jen pomáháte jak proplout životem. Ony ty mantinely lze nastavifr i jemně, nemusíte je z nich nutně vymlátit.

Jsme se rozepsala..pardon. Ale tohle téma je fakt docela žhavé :o)

A o nočníkování už bylo hodně napsáno pod tímto článkem (pochlubím se vlastním peřím) http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=5134

 Jana, 3 dospělé děti 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(8.10.2007 14:51:33)
Zdravim vsechny prispevatelky. Zejmena ty, co jsou na dne z toho, ze dite nespi neji a nechodi na nocnik. Na dne jste tehdy, kdyz zjistite, ze dite ma epilepsii, neslysi nebo tak. Dale nechci byt za kantorku, ale NEZVIKLA, od slova viklat, na rozdil od vyjm,. slova zvykat, coz je snad z kontextu jasne.
Ano, taky jsem jako mlada matka vedela, ze JA NIKDY, OPRAVDU NIKDY nevztahnu na dite ruku, natoz varecku. A pak prisel ten den, kdy uz nebylo mozno demokraticky vychovavat, dobra vule selhala a do hry vstoupila hruba sila. Ano, je to moje selhani, vztahla jsem ruku i s vareckou, polila studenou vodou, zavirala samotne do mistnosti. Vyrostli jsme z toho vsichni.
MMCh, na nocnik se jednou nauci kazde dite, spat celou noc taky jednou bude, dokonce i jist bude. Verte tomu
Zdravi
Jana
 Jana, 3 dospělé děti 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(8.10.2007 15:12:32)
No prave ze ne. Proste jsem se zarekla, ze to NIKDY neudelam a PRESTO nastala situace, ze po laskavem lec duraznem ne holt prisla na radu ta hruba sila, v nasem konkretnim pripade ruka s vareckou(pres kalhoty, ne na holou), studena voda do obliceje, vleceni jeciciho potomka(ja tu zmrzlinu musim mit a ne ze ne)po cukrarne a doma zavreni do mistnosti. Nekdy to jinak nejde, no. Proste clovek jako vychovatel selze, jasne? SELZE, nikoli denne tluce. Ono to je fakt selhani. Male dite objevuje svet a NEROZUMI reci velkych. Pokud jde o me dospele deti, maji slovni zasobu velkou a muzeme se domluvit, i kdyz nekdy bych dala prednost polevani studenou vodou. Moje deti jeste zadne svoje deti nemaji(alespon mi o nich nerekly)
Jeste neco?
Jana
 Janka 
  • 

Re: vařečka, nočník atd. 

(9.10.2007 11:20:27)
Jano na dně může být člověk i když se dlouho nevyspí(spánková deprivace má velký dopad jak na lidskou psychiku, tak i na zdraví), když děti nejí a chudnou taky to rodiče trápí a stejně tak když své dítě neco učíte, vysvětlujete, vychováváte a ono jakoby stejně nic neslyšelo...takže dno každého člověka je někde jinde a proto si každý zaslouží pochopení a případnou pomoc.
 Autorka Markéta 
  • 

Pro MM a spol. Nevím proč mě napadáte. 

(8.10.2007 13:35:55)
Ruka s vařečkou mi ujela jen jednou, a to po té co malá měla během necelých dvou hodin cca 10 záchvatů vzteku. Myslím, že by nějaký "tvrdší trest" ujel i otrlejším jedincům.

Na nočník jsme malou učily až když jí bylo 28 měsíců. A tentokrát "ujela" ruka, upozorňuji RUKA, ne vařečka, manželovi. NE mně.

Myslím, že nejsme žádní sadisti malé je skoro 4,5 a za tu dobu dostala na zadek jen dvakrát. Což se myslím stane i v "lepších" rodinách.

Jinak jsme NIKDY žádné fyzické tresty nepoužily.

Odpovídám až teď, jelikož jsme odjeli na víkend pryč.
 MM, 2 kluci 
  • 

Já nikoho nenapadám... 

(8.10.2007 14:32:32)
... jen jsem podotkla že to s tou vařečkou vidím kriticky.
Sama jsem napsala že mi už ujela ruka :-(, ale že to vidím jako svoje selhání, zatímco v článku to vyznělo trochu jako něco "normálního". Možná je to ale nedorozumění (?)...

A k nočníku jsem už vůbec nikoho nenapadala, jen jsem vznesla dotaz, jak to taky všichni vidíte s tím chozením na nočník, protože mi holt ten "německý" způsob přijde trochu extrémní, ale ten "český" v některých rodinách taky. Prostě mě to zajímalo a děkuji za všechny odpovědi.
Toť vše.

"Napadání" je něco zcela jiného než věcná kritika!
 Mu+2kluci 


Re: vařečka, nočník atd. 

(8.10.2007 22:28:09)
Milá MM!
Můj názor k nočníku:
U prvního syna jsem po přečtení knihy "Dítě a já", která je překlad z angličtiny, zkusila poprvé posazení na nočník v 8měsících. Věděla jsem, kdy kaká, takže jsem vychytávala ranní a poobědové bobky. Měsíc to fungovalo krásně, rozhodně nebylo žádné násilí (chraň Bůh!!!), to je v tomto případě opravdu tristní. Po měsíci odmítl se na nočník posadit, opakovalo seto, tak jsme přestali. Byla jsem pod nátlakem ze strany manželových rodičů, že děti chodily na nočník v 1 roce, ale odolala jsem. Opatrně jsem občas zkoušela, jestli už by nezačal, pořídila jsem i redukci na záchodové prkýnko, ale dlouho bez výsledku. Opakuji, že vše probíhalo opatrně a v případě odporu jsme hned přestali. Postupně začal spolupracovat kolem 2.roku a během 3měsíců byl zcela bez plen. Dozrál. Občas dojde k nehodě a nepeskujeme ho, je to vyjímečně. Jen jednou jsem mu ve stresu vyhubovala za pokakání u bazénu našich přátel a výsledkem byl týdenní problém, kdy se bál kakat, takže varuji všechny, bacha na nucení a kritiku!!!

To není vše.

Mám druhého 4měsíčního syna a ten už na nočník chodí taky. Jmenuje se to bezplenková kontaktní metoda. Předtím jsem o ní nevěděla. Není to drezůra, je to přirozené. Dítě od narození přirozeně dokáže poznat, že se mu chce a do určité míry to ovlivňovat vůlí. To jen my to v něm pomocí plen (obzvláště těch, co jsou "suché i když mokré") postupně potlačíme, vytvoříme z něj inkontinentní bytost, která se později vše musí učit znova. Existují signály, pomocí kterých lze poznat, že má dítě potřebu, pokud na ně budeme reagovat, dítě je nepřestane dávat, naopak budou čím dál srozumitelnější. Vzájemná komunikace pomáhá matce líp dítěti porozumět a dítěti dává možnost vykonat potřebu mimo plenku a věřte mi, že je moc rádo, když tu možnost má. Dalšími pomocníky je znalost, kdy asi tak dítě potřebu má (po jídle, probuzení, ráno častěji atd...) a pak přirozená intuice, která v láskyplném poutu matka-dítě funguje úžasně.
A jak se to dělá??? Dítě se v klubíčku podrží nad nádobou, záchodem, umyvadlem, vanou, travičkou...co si vyberete. K tomu je vhodné používat vždy stejný doprovodný zvuk, který si dítě zapamatuje a při komunikaci pomůže.
Bezplenkové děti nejsou (většinou) bez plen. Mohou mít klidně i jednorázovky, i když v nich nelze poznat s jistotou, jestly se nepočůraly. Ideální jsou látkové pleny, existuje i tzv. "minimální plena", která funguje jako taková pojistka.
A proč to všechno? Je to nejhygieničtější, nejpřirozenější, nejekologičtější...
 Buracci 


Re: vařečka, nočník atd. 

(17.10.2007 20:18:46)
Ahojky, starší syn se naučil bez plínek ve 20 měsících, a to tak, že jsem mu je prostě vzala a měl je jen na spaní. Nosila jsem v baťůžku troje náhradní oblečení a každou chvíli se ptala, jestli chce čůrat či kakat. Trpělivost se vyplatila a během týdne jsme nosili jen jedno náhradní oblečení a vesměs jen pro jistotu. V noci byl bez plen ve 22 měsících, došly nám plínky, zrovna pršelo a nechtělo se mi v lijáku ven, tak jsem si řekla, že to zkusíme a v noci se nepočůral, tak už jsem pro nešla :-), no a od té doby (jsou mu 4 roky) se počůral v noci asi jen 2x. Každé dítě je jiné, to je jasné, se Štěpánkem máme tohle před sebou, je mu 13 měsíců, tak uvidíme. Každopádně si myslím, že ve čtyřech letech by dítě mít plenu nemuselo ani v noci, aspoň si tedy nedokážu představit, že bych tomu "klackovi" Fífovi plenu dávala :-)). Chce to prostě jen trpělivost.
 Maru+Terezka04 + Adámek08 


Re: vařečka, nočník atd. 

(19.10.2007 20:12:09)
ahoj,

no ja jsem mela velikou zasadu ze na dcerku nesahnu, ze ji neuhodim, a ted zacinam svuj nazor menit, je to totiz velice zive, vzdorovite a vztekle dite, nic na ni neplati, jsem zoufala a zacinam si myslet ze metoda nasich babicek - na zadecek - asi k necemu je... i kdyz mam taky porad ty pocity viny a selhani, ale mam taky pocit ze pujdu bzro do blazince. Jsou ji tri roky a ty tri roky jsem byla jen ta hodna a vedlo to jen k tomu ze je desne rozmazlena a jak neni po jejim tak me bouchne nebo stipne atd... tak teda nevim...
 Maru+Terezka04 + Adámek08 


Re: vařečka, nočník atd. 

(19.10.2007 20:12:31)
ahoj,

no ja jsem mela velikou zasadu ze na dcerku nesahnu, ze ji neuhodim, a ted zacinam svuj nazor menit, je to totiz velice zive, vzdorovite a vztekle dite, nic na ni neplati, jsem zoufala a zacinam si myslet ze metoda nasich babicek - na zadecek - asi k necemu je... i kdyz mam taky porad ty pocity viny a selhani, ale mam taky pocit ze pujdu bzro do blazince. Jsou ji tri roky a ty tri roky jsem byla jen ta hodna a vedlo to jen k tomu ze je desne rozmazlena a jak neni po jejim tak me bouchne nebo stipne atd... tak teda nevim...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: vařečka, nočník atd. 

(19.10.2007 20:51:00)
Maru, nejde totiž o to být hodný nebo zlý, jde o to být důsledný ... i kdybys ji třískala hlava nehlava kdy tě napadne, hranice se tak taky nenaučí ... Zkus mrknout do diskuse, padlo tam pár zajímavých tipů.
 Maru+Terezka04 + Adámek08 


Re: vařečka, nočník atd. 

(21.10.2007 13:36:04)
duslednost mi bohuzel moc nejde, snazim se v tom zdokonalovat, ale vim ze mam veliky mezery... ale dulezity je ze si to aspon clovek uvedomi a snazi se to zmenit nez aby jen nadaval a nezacal od sebe,takze o problemu vim a pracuju na tom...ale jde to tezko....ted se musim pochvalit, vydrzla jsem ji 5 dni zakazovat pohadky jak jsem slibila, a vypada to ze to trosku zabralo, a ze skemrala....
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: vařečka, nočník atd. 

(21.10.2007 13:46:55)
Ty jo, pět dní? To si nedovedu představit, že tříleté dítě bude stále chápat jako trest za nějaký prohřešek - mám dcerku o pár měsíců starší a všechny takovéhle důsledky nevhodného chování musím volit celkem okamžité, jinak už to nefunguje (resp. nespojuje s tím nevhodným chováním).
 Maru+Terezka04 + Adámek08 


Re: vařečka, nočník atd. 

(22.10.2007 14:23:53)
ja uz jsem fakt zoüfala, totiz kdo nema takove dite tak nepochopi, chtela jsem aby si uvedomila ze uz skoncilo ze mi prijde dat pusinku a ja vymeknu....
JInak to byl trest i pro me, nebylo cim ji zabavit abych se mohla treba obliknout atd.
 Maru+Terezka04 + Adámek08 


Re: vařečka, nočník atd. 

(22.10.2007 14:24:11)
ja uz jsem fakt zoüfala, totiz kdo nema takove dite tak nepochopi, chtela jsem aby si uvedomila ze uz skoncilo ze mi prijde dat pusinku a ja vymeknu....
JInak to byl trest i pro me, nebylo cim ji zabavit abych se mohla treba obliknout atd.
 Maru+Terezka04 + Adámek08 


Re: vařečka, nočník atd. 

(22.10.2007 14:26:00)
a jak ji treba trestas? Me pripada ze na malou vubec nic nefunguje....
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: vařečka, nočník atd. 

(22.10.2007 15:13:25)
No, v první řadě se po ní nesnažím chtít nic, co by nemohla zvládnout, tím vlastně předcházím tomu, abych ji trestat musela. To občas zabere nějakou dobu, než si to ujasníme, teď jsme to měly třeba s oblékáním ven, už vím, že jí musím dát nejméně 20 minut. Pak jí třeba dávám vybrat, co si obleče jak první atd, aby to pro ni bylo zajímavé a aktivně se účastnila. Podobně se snažím třeba s uklízením. No a teď jsem zavedla, že například večer v osm odcházím z pokojíčku, to je až bude ručička nahoře, to je za půl hodinu, a je potřeba uklidit, dát si pyžamko a vyčistit zuby. A že když to stihne rychle, tak budeme mít spoustu času na pohádku. A po pár minutách to připomenu, protože půlhodina jí nic neřekne, takže jak se blíží termín, zdůrazňuji, že na dopuhou pohádku už nebude čas, ale na krátkou možná ještě ano atd. No, včera šla spát bez pohádky, ke konci už jí došlo, že by měla rychle uklízet, ale holt čas nezbyl.

Když něco provede (hraje si s cukrem, i když ví, že nesmí a podobně), tak se domluvíme, že to se mnou uklidí, a dbám na to, aby u toho vydržela, aby viděla, že to není lehká práce. Když se perou se sestrou a ječí na sebe, tak si je vezmu na klín a pomáhám jim interpretovat, proč se na sebe zlobí a že je lepší se navzájem omluvit. Když fakt ošklivě ubližuje, třeba natruc, tak jí obvykle pošlu do pokojíku, aby si rozmyslela, že takhle se mezi námi chovat nemůže.

Nejsem dokonalá, ale snažím se, tohle jsou věci z polední doby, co se mi daří vymyslet a zavádět.

Ale já nevím, jaké potíže máš s dcerčiným chováním, co je třeba nejčastější kámen úrazu, kdyžtak mi napiš (třeba i na mail).
 dydysek 
  • 

bezva clanek 

(5.10.2007 21:59:41)
taky bych mohla pridat zažitky s klukem (4roky) - výměnný obchod se psem (rohlík za oslimpanou žvýkací kost), ochutnávka slimáka (to by jeden nevěřil jak blbě se pak to dítě umývá),ucpaný bublátor při výrobě vína ( a následné malování), vyteklý fritovací olej (kam se hrabe vyleštěná klouzačka), mince narvané do PC (opravář měl radost, my už menší) atd. Ale pravda, do doby než se nám malý narodil a hlavně rozchodil ,jsme s manželem ani netušili jak nudný život jsme vedli. Brácha když se ptá na malého, tak zásadně slovy "Co dělá vrah?"
 8.5Yettynkaa12 


Uřvanec 

(6.10.2007 12:05:30)
My máme nyní 9 měsíců, ale ty začátky jsme měli podobné. Mám ze svého okolí to nejuřvanější dítě, prvních asi 4 až 5 měsíců pokud nespal, tak řval. Nic mezi neexistovalo, vydržel v klidu tak max. 5 minut a pak zase řval. Kojení v noci taky po 2, přes den jak kdy, někdy i po hodině a půl. Teď už je to lepší, ale stále je hodně uřvaný, je společenský, chce se bavit, doma hračky a hrát si sám ho nebaví, ideálně by si to představoval: já ho budu stále nosit, a ukazovat mu nové podněty. Vražedné. Položím-li ho, dá mi to patřičně najeve. Líbí se mu na návštěvách a v dětských kavárnách. Tam je náhle od něj i hodinu klid. Má tam společnost a vjemy. Doma prostě nuda. Ještě ho baví kočár - jezdit. Od porodu a návratu domů z porodnice mám 10 kg dole. Není divu.
 olga 
  • 

Re: Uřvanec 

(6.10.2007 13:57:40)
Tak konecne neco,k cemu muzu taky prispet,nas chlapecek od narozeni naprosty urvanek,hracky,lezeni v postylce ho naprosto nechavali chladnymi,chtel furt nosit,kazde rano jsem se malovala tak,ze jsem melakluka v lehatku,postupne mu podavala vsechny potreby z koupelny,(kazda vec mu vydrzela minutu..,nikdy ho nezajimali moc hracky,NIKDY si nesedl na nocnik,mel z toho amok...(nakonec se naucil curat az ve stoje na zachod..Rady typu:nech ho vyrvat ,vyzurit..to neplatilo nikdy,rval tak dlouho az jsme to psychicky neunesli a jeste jsme ho museli uklidnovat...
kdo nezna,nepochopi...taky bych nechapala,protoze mam jeste 2 starsi holcicky,vzorne,hodne,vse umely o vse se zajimaly...nas chlapecek dava zabrat do ted(bude mit 5let)doted se nechce ucit zadne pisnicky,basnicky,kdyz uz ho pozadame aby neco odrecitoval schvalne smota 3 basnicky do sebe,jen aby to nerekl tak jak to ma byt...je to fakt nekdy tezke,presto ho samozrejme milujeme...jen jsem chtela napsat ze kazde dite je osobnost a ja se uklidnuji ze to ti nasi zlobivci treba aspon s tou svou palicatosti nekam dotahnou...
 Olina 
  • 

Héézky 

(6.10.2007 19:06:20)
Náš mladej se taky plížil za návštěvama na záchod. Když mu byly dva roky tak se vždycky hezky hluboko předklonil a bouchal vzteky hlavičkou do země. Z čůrání jsem byla na psychologa až mi máma řekla, že jsem měla stejný blok jako mladej. Do dvou let jsem náhodně bez odporu nočníkovala, ale jak jsem pochopila o co jde tak ani za boha. A on to samý. Teď mu bude pět a uvažujeme, že mu zalepíme pusu leukoplastí nebo se zcvokneme.
 Marie, syn 13měsíců  
  • 

máme stále pauzy 2hodiny a méně i v noci 

(7.10.2007 11:35:23)

Zdravím... asi zažíváme něco obdobného, i když je nám teprve 13 měsíců a období vzdoru je ještě před námi.... náš drobeček, ačkoli nemá ani jeden zub, mluví plynule a kupodivu srozumitelně, slov jsem napočítala určitě přes 80... vlastně je všechno úžasné až na to, že se budí v noci tak po dvou hodinách ke kojení - i častěji, přes den se snažím kojit max.3x - 4x denně, synek jí už vše s námi, takže pozornost od kojení se mi daří maskovat jídlem... už nevím, jak mám malého přesvědčit, že má v noci hlavně spát... poradíte někdo? ( ikdyž si myslím, že rada neexistuje )
Děkuji, Marie
 Linda 
  • 

Re: máme stále pauzy 2hodiny a méně i v noci 

(7.10.2007 16:25:18)
Myslím, že v tomhle věku už je to noční kojení jen zvyk (zlozvyk :-), nikoliv hlad. Zkus ho místo kojení jenom pohladit a ukonejšit, třeba si dá říct :-) Mojí malé jsem noční kojení uťala asi v 11 měsících (i když se zdaleka nebudila tak často - spíš jen 2x za noc). Měla jsem nejdřív obavy, aby dlouho neřvala, ale vždy tak po 5 min. protestů usla a od té doby spí většinou celou noc. A když už se probudí, stačí fakt jen přijít, pohladit, ukonejšit. Přijde mi, že spíš chtěla blízkost mámy a ujistit se, že tam není sama, než že by měla hlad/žízeň.
 janri, EL 18mes. 
  • 

Re: máme stále pauzy 2hodiny a méně i v noci 

(8.10.2007 11:05:40)
ahoj, ja som mala tento "zavislacky" problem s nasou EL az do 15.mesiaca... budila sa na kojenie 3-5krat za noc, co som ja uz fyzicky nezvladala, lebo to vyspatie sa v noci pri hyperaktivnom dietati dost chyba... asi to poznas.. cez den sa to takisto u nas lahsie obmedzilo, kojila som uz len 2krat. Vyuzila som pestry program co sme mali naplanovany v priebehu asi 4 dni aby mala o com rozmyslat pred spanim, nakojila som ju vecer a povedala, ze budeme spinkat celucicku noc a budeme mat pekne sny.. zatala som sa, lebo som sa fakt chcela vyspat.. zle boli prve dve noci, kedy to este skusala vyplakat a dostat "am", ale hladkala som ju a maznala sa s nou a nejako sme to prezili... tretia noc to bola uz len raz ci dvakrat hore a to uz rychlo po pohladeni zaspala, stvrty den sme boli na svadbe, tak sa aj vytancovala a prespala prvykrat celu noc! to sme boli stastni! doteraz to este ma vykyvy, budi sa, vacsinou ked jej idu zubky, ale uz nikdy nechce papat, uz jej davam len pred spanim a aj to dufam nejako v najblizsom case vymenime za nieco ine, lebo cakame dalsie babo, tak nech sa to trochu zregeneruje... drzim palce! /uf, ja dufam, ze to druhe bude trochu pokojnejsie../
 Autorka Markéta 
  • 

Díky za ohlasy 

(7.10.2007 17:59:49)
Děkuju za ohlasy na můj článek. Šlo mi hlavně o to vás pobavit. Mrzí mě, že to někdo pochopil jinak.

PS. vařečku jak píšu jsme použili jen jednou. Při učení na nočník malá dostala jen trochu naplácáno rukou.
 Petra+Mišák 
  • 

Re: Díky za ohlasy 

(8.10.2007 14:26:44)
Markétko, neomlouvej se, není za co. Fascinují mě tu některé maminky s jejich patentem na moudrost - jsou to ještě mámy nebo už plně vyškolený dětský psycholog? Zajímalo by mě, jestli ta jejich zlatíčka třeba v pubertě budou poslouchat jejich klidné a rozumné vysvětlování "víš, miláčku, ale to éčko ti opravdu škodí". Nebo jak budou respektovat autoritu učitele, nadřízeného, když učitel bude hysterik, nadřízený blb atd. Jsou děti, s kterými je možné se domluvit po dobrém, to jsou ta zlatá, klidná miminka, z kterých rostou klidné, lehko zvladatelné děti. Jiné dítko si musí takzvaně "natlouct nos" - ať už se spálí o horká kamna, protože si nedalo říct, nebo dostane na zadek, protože opakování "to se nedělá" na něj prostě nezabralo.
Můj syn mi tak perné chvilky, jako tvoje hočička tobě, nikdy nepřipravil, přesto to není "neplácnuté" dítě. Díky tomu ví, že je to pro mě ten krajní prostředek argumentace a pokud k němu jednou za uherský rok dojde, je mu jasné, že opravdu přestřelil. A to mluvím o bezbolestném plácnutí!
 turbinka + 3 


Re: Díky za ohlasy 

(8.10.2007 16:32:04)
Markéto,článek byl milý a mám dojem, že tvůj vztah k fyzickému trestu v něm byl taky znát-že to bereš spíš jako že došly nervy.

nedá mi to a písnu sem svůj vztah k trestům i praxi. Byla jsem přesvědčená, že uhodit byť jen symbolicky je špatné.Chci pro své dítě respektující a partnerskou výchovu s hranicemi, které prostě určuju jinak něž plácnutím.Syn nebyl hodné a lehce ovladatelné dítě a záchvaty čehokoli míval velmi často- ještě občas se zadaří.Na jasné NE reagoval ještě rychlejším a opakovaným ano! Přesto jsem neměla potřebu ho plácat, prostě mi to přišlo blbé jak tu psali přede mnou- způsobovat bolest, ukazovat tím svou převahu kterou stejně mám jako dospělý a pod.Za nějákou dobu jsem se cítila pod tlakem prarodičů, chytrých známých- tak proč ho neseřežeš? Bude z něj americký spratek, moc to prožíváš. Přitom jsem si teď jistá, že jsem hranice ve výchově měla,jenže tenkrát jsem si říkala, tak co, zkusím to. Tak jsem při naschválech a po několikerém napomenutí plácla- nepomohlo to vůbec, nebo jen někdy- mě to šlo čím dál líp, ale nepřipadalo mi fajn, plácat několikrát denně ( to byl stav výchovy po návštěvě paní psycholožky, která si myslela, že na plácnutí ve správnou chvíli nic není a pomáhá) Zkrátím to- teď jsem se zase uklidnila A vrátila se k sobě- ale během té cesty se přece jen něco změnilo: Myslím si, že pro mě je lepší děti neplácat- ponižuje to především mě- když se mi to stane nemám ale výčitky ani si nemyslím, že jsem to nezvládla. Někdy to je jednodušší řešení, ale rozhodně není lepší -možná ani horší, prostě jiné a patří do výchovy jiné matky. Nemyslím si, že občas plácnuvší matky je horší nebo bude mít do budoucna s dítětem horší vztah(nemluvím o bití) myslím si, že když se plácne jednou je daleko snažší plácnout znovu a dřív když to tak zabírá. Víc než plácnutí mě osobně vadí vyhrožování trestem- to zmiňované ukázání vařečky- ne, že by to dítě poškodilo, ale je v tom hodně ten strach a pro mě jako dospělého je to ponižující(jako by si užíval svou moc).KOnec anylýzy.

Jen chci říct, že to rozhodně není o hodném nebo živém dítěti,nebo o tom, že na někoho to platí a na jiného ne, ale o rozhodnutí rodiče, nebo spíš o tom jak to cítí. Ani ty psychologové v tom totiž nejsou zajedno.



 Janka 
  • 

Re: Díky za ohlasy 

(9.10.2007 11:27:12)
Turbínko souhlasím s tebou a moc se mi líbí hlavně názor na zastrašování. Mám velmi divoké a tvrdohlavé dítě, vždy nejdříc domlouvám, odvádím pozornost, jen v situacích které jsou nebezpečné pro něj, nebo pro druhé plácnu (ikdyž konflikt já plácnu a on ne, v sobě mám), ale za mnohem horší považuju zastrašování, počkej doma si to vyřídíme, zavírání do místnosti apod.
 Zdenka 
  • 

Re: Díky za ohlasy 

(8.10.2007 21:52:42)
Já teda nečetla celou diskuzi, ale s tímhle souhlasím, sleduju v okolí, že největší patent na rozum mají matky nejmírnějších dětí :-) A naopak čím náročnější a problémovější dítě, tím míň jeho máma poučuje ostatní, když už zmíní nějakou svoji zkušenost, tak většinou stylem: "ono záleží jak u koho, ale nám v tomhle pomohlo ... " :-) Nedávno jsem na porodnici.cz četla dotaz nějaké těhulky, které se nelíbilo, jak některé maminy říkají, že mají doma vzteklounka, a že je to o přístupu a rozumném vysvětlování :-) Tak jsem si vzpomněla na moje miminko cca ve 3 týdnech, fialové dávící se, kterému nechybělo nic než že se chtěl chovat :-) Rozumné vysvětlování, že teď musí chvilku počkat, kupodivu nezabíralo :-)
Já jsem docela flegmatik, ale na moje miminko asi ne dost flegmatický :-) On dost systematicky zkouší, co si může dovolit. Asi před měsícem (tj. cca v 7 měsících) mi docela nepříjemně vrazil palec do oka, myslela jsem že to bylo z neopatrnosti, tak jsem mu jen trochu přísně řekla, že to nesmí. Snad za pár vteřin to zopakoval, tak už jsem ho trochu sprdla. A vzápětí to zopakoval, a tvářil se u toho vysloveně stylem: tak schválně, jak moc vážně to myslíš? Tak dostal pořádného sprďáka i nějaké to třepnutí přes plínu, a byl pokoj. Teď už má 4 zuby, všechny jedničky a s chutí leccos kouše, dneska v noci došlo i na mě :-( Poprvé to bylo - sebrat prso, trochu sprdnout, po chvilce breku utišit. Podruhé - sebrat, pořádně sprdnout, nechat brečet skoro 1/4 hodiny :-( Stejně následovalo potřetí - sebrat, fakt naštvaně sprdnout, pár plácnutí přes plínu a spacák (to mu fakt vadilo jen proto že to bylo s tím sprďákem) a řev skoro 1/2 hodiny. Vypadá to, že bude zase chvilku pokoj. Poprvé na mě to kousání zkoušel tak ve 3 měsících, taky na třikrát, ale prve stačilo jen sebrat, sprdnout a chvilinka breku :-(
Zatím je vidět, že reaguje na mojí náladu, zkouší to, dokud mě opravdu nenaštve. To symbolické plácnutí na zadek tomu jen dodá důraz, že tohle mi fakt hodně hodně vadí a on si na to pak dost dává pozor. Přitom když s ním blbnu, tak ho morduju mnohem víc i na ten zadek ho plácám, ale když si z toho dělám legraci, tak se tomu taky řehtá na celé kolo :-)
Já jsem zasáncem toho maximum řešit po dobrém, rozumně vysvětlovat, ale poučování od lidí, kteří mají doma mírné poddajné děti, mi občas leze na nervy :-( Jsou jak kozel zahradníkem, jejich rady jsou u divočejších dětí naprosto nefunkční. Podle takových rad už bych dneska měla vydloubané oči a za pár dní ukousnuté bradavky :-(
 Annapp 


Re: Díky za ohlasy 

(10.10.2007 10:39:45)
Markét, tvůj článek byl super, vůbec nic si nedělej z těch, co kritizují, že plácneš nebo tak. Mě taky ujede ruka, mám svá pravidla a své nároky a ty se musí dodržovat, až je budou moje děti zvládat a respektovat, tak jako já respektuju jejich pocity a potřeby, potom to možná půjde i bez plácnutí.Do tý doby ale prostě někdy jednu slíznou.Přesně jak už se některé tady vyjádřily, nejvíc kritizují ty, co mají doma klidné děti. My jsme dceru sundavali ze střechy ve 2,5 letech, vylezla po žebříku během několika vteřin.Těch případů je mnohem víc, má sice pud sebezáchovy, ale někdy se přecení. dnes jí je 5, je k tomu všemu ještě drzá a umíněná, tak prostě taky občas jednu slízne.Kolikrát jí nadávám a ona se směje, protože si myslí, že se budu smát taky, musíme jim ukázat, že musí poslouchat. Já se snažím být důsledná, když něco řeknu, tak si zatim stojím, do poslední chvíle, takže řeknu jednou, podruhý, potřetí upozornim, že už bude zle a pak prostě je zle, když neposlechne. Takže přeji hodně štěstí s výchovou děťátka, pevný nervy a stůjte si za svým - je to přeci vaše dítě.
 Mu+2kluci 


Váš p?íb?h m? ni?ím nep?ekvapil...:-) Nemáte doma beránka? 

(8.10.2007 21:58:30)
Milá Markéto,
mírn? jsem se vyd?sila tím, že popisujete Vaší dcerku jako náro?né dít?. Samoz?ejm? Vás pln? chápu, neberte to jako kritiku. Jen mám doma n?co podobného, ne, mám asi n?co horšího :-). A vytrvale si ?íkám, že je to normální...
V porodnici jsem se se svým synem cítila úpln? stejn? jako Vy. A pokra?ování bylo také velmi podobné.... V p?l roce sed?l, stál a lezl. Je velmi muzikální a pohybov? nadaný... Ale...
Nap?íklad metoda "va?e?ka" u nás rozhodn? nikdy nic nevy?ešila, když, tak jen krátkodob?. Naopak, když se synovi nelíbí, že n?co nesmí, k?i?í "Zlobím se!!! Zlobíš!!! Bacibaci, maminko!!!" A klidn? mi jde dát na zadek. Vyzkoušeli jsme vše možné, ale naše dít? je neuv??iteln? houževnaté. M?žeme d?lat, co chceme, ale, pokud se rozhodne, že nechce bundu, bude vytrvale opakovat a vztekat se "Ne, bundu ne." A bude to opakovat t?eba hodinu. Když se rozhodne nejít do mate?ského centra na 3hodiny bez mámy, se?ve "tety" tak, že se na n?j ani neodváží sáhnout. a mohla bych donekone?na pokra?ovat...
Je to prost? osobnost. Vychováváme ho úpln? normáln?, snažíme se o laskavý p?ístup s vyty?ením hranic a je to každodenní velmi tvrdý boj. Ale postupné výsledky snad máme.
Ano, i s takovým dít?tem je možné si po?ídit další miminko. My už ho máme. Je úpln? jiné. Hodné, klidné, usm?vavé.
A co víc: Starší syn svého brášku miluje, je na n?j hodný. Jen maminku "terorizuje" svými neustálými nároky a aktivitou. A maminka se t?ší, že z n?j t?eba vyroste výrazná osobnost, že všechna trp?livost, kterou se s ním te? ze všech sil snaží mít, bude dob?e zúro?ena. Ale ob?as jí holt rupnou nervy, je to prost? taky jenom ?lov?k :-)))
 hanka 
  • 

Re: Váš p?íb?h m? ni?ím nep?ekvapil...:-) Nemáte doma beránka? 

(9.10.2007 9:44:10)
Jsem ráda, že je to i u někoho horší, než se píše v ůvodním příspěvku. U nás to je navíc zdvojnásobeno - dva kluci, 5 a 3/5 roku. Doufám, že naše Anička, která má teď 3 týdny, bude trochu klidnější. Jinak kam přijdeme s našima chlapečkama, tak tam bychom mohli vybírat na vstupném, protože většinou kluci ztropí krásné divadýlko. Někdy mám strach, že si fakt něco udělají. Vařečku občas vytáhneme, ale spíše ji používáme pro výstrahu.A až po tom, co vyzkoušíme všechno možné - snahu o kompromis, vysvětlení situace, odpoutání pozornosti,... Musím přiznat, že párkrát dostali, ale většinou kvůli tomu, že se pokousali nebo jinak ublížili - většinou dost zákeřně - nevím, kam na to chodí - snad školka?
Přeji všem pevné nervy!
 teta 
  • 

Ještě k plurálu atd. 

(9.10.2007 9:17:53)
Používání plurálu mě taky překvapuje - co ale vůbec nechápu, je označování dítěte jako "malého"..."malá sedí na nočníku"..."malej rozbil hračku"..."malinká se učí chodit"...
To ta malá nebožátka :-)) nemají jméno, nebo nejsou aspoň syn či dcera? Když tak bych se přimlouvala aspoň za přezdívku - moc se mi líbil dotaz strýčka "Co dělá vrah?" :-)))
 Peti+2 (12/99,05/04) 


:o)) 

(9.10.2007 16:30:54)
Markét,
hezky si to napsala, že jsem začala doufat, že i nás čekají klidné chvilky :o).
(Mám doma 3 letou uřvanou a pořádně zabejčenou Markétku.)
 Packa2 


To mi něco připomíná 

(12.4.2010 22:18:00)
Tak mám pocit, že tu píšeš o naší Danielce, prožili jsme si něco podobného, ale je pravda, že teď ve 3,5 letech je to už docela dobré. Ale to jen díky tomu, že chodí do školky. Protože když je doma, tak jen čekám, co zase provede, co vyleje, kde spadne a co se rozbije. Nadruhou stranu je velmi chytrá a bystrá a když řekne to svoje prosím, je neodolatelná. V listopadu se nám narodil chlapeček a to je úplný andílek, tedy hlavně oproti malé. Doufám,že mu to vydrží a Danielka z toho vyroste.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.