| IvanaJ | 
 |
(10.8.2007 9:55:59)
nejdříve by mě zajímalo v jaké nemocnici v Ově jsi rodila.
celý ten článek mi hnul žlučí ne tak popis porodu , ale tvé podání. pro mě představuješ matku , která jediná má pravdu a je až fanaticky přesvědčená o své neomylnosti. určité zásahy u porodu jsou nutné mě kdyby nepodali oxytocin tak si syna udusím, ale ten tvůj popis no nevím. život se neřídí příručkama, knížkama není nalinkovaný je v něm plno kompromisů a já když jsem rodila tak jsem především myslela na své dítě a ne na sebe a měla jsem porod v porodnici s milujícím mužem po boku a příjemnými lidmi a start do života našeho syna byl neuvěřitelný zážitek pro všechny zůčastněné. bohužel nedokážu přesně napsat jaké pocity jsou ve mě z tvého příběhu, ale aspon to něco málo jsem napsat musela.
|
| Zdena, 3 děti | •
|
(10.8.2007 10:10:48)
Jsem ráda, že nejsem jediná, na koho tento popis působil hystericky. A jsem ráda, že autorka nikdy nebude učit moje děti.
|
| Jana, 5 deti | •
|
(10.8.2007 11:21:47)
Skutecne nejste jedina, taky bych rekla, ze autorka je pekna hysterka... Nejsem si jista, jestli jsem v clanku cetla neco, co by skutecne, nejenom emocionalne poukazovalo na neprofesionalni a nelidske chovani se personalu.
|
| Draci mamka 4+1 | 
|
(10.8.2007 11:25:22)
Jano, opravdu???
a slyšela jsi už o informovaném souhlasu pacienta? O tom, že se má každý z personálu představit a říct, kdo je zač? Vždyť s ní zacházeli jak s přepravkou.
|
|
| Vlaďka+Daniel 3/05 | 
|
(10.8.2007 12:20:59)
Když člověk bezmezně nevěří doktorům a snaží se zjistit si informace i odjinud, je najednou hysterický? Hleďme, tak to jsem hysterka už teď. Když chce maminka rodit přirozenou cestou, není to v pořádku? To je mi taky novinka. Já jsem se s porodem v porodnici smířila s tím, že v každé době žena nějak trpí, takže holt ten porod skousnu, ale budu se bít co mi budou zbytky sil stačit, aby mě nepřipojovali na monitor, nestrkali na kozu a abych mohla s miminkem okamžitě po poporodním vyšetření domů. Můj první porod byl "ideální a přirozený" jak jen to v nemocnici jde, protože zrovna byli strašně vytížení a nikdo na mě neměl čas. Navíc mi vždycky řekli, co se se mnou bude dít. Ale ano, pokud jsem nesouhlasila, nastoupily výhružky. Protože jak jinak se dá nazvat to, jak zacházeli s Lucií, a jak doktoři zacházejí se spoustou rodiček, které se odváží nesouhlasit. Máme právo na vlastní volbu a většinou, když se rozhodujeme jinak, než lékaři, jsme si plně vědomy rizika, které to obnáší. Není nic hysterického na tom, chtít vědět, co se s člověkem dějě, a mít možnost to odmítnout. Proto budu vždycky fandit "hysterkám". Není nic obtížného podřídit se doktorům a jít s proudem, daleko obtížnější je stát si za svým názorem.
|
| Boudicca | 
|
(10.8.2007 12:22:53)
A ty máš pocit, že autorka si vůbec zjišťovala nějaké informace ?????
|
| Vlaďka+Daniel 3/05 |
|
(10.8.2007 12:58:19)
No minimálně toho Odenta si přečetla:) On zas tak tragický není, i když já k němu přistupuju trochu podezřívavě už proto, že to je chlap, nemohl prožít, idealizuje. Nevím, proč neměla PA, ale těžko říct, jestli ji vůbec mohla najít, ona se blbě hledá i v Brně, natož pak v Ostravě. Ale jinak si myslím, že bez informací rodit doma je blbost. Právě proto přece nakonec odjela do nemocnice. Kdyby se nestalo nic nečekaného, myslím, že by to sami doma zvládli. Stalo se něco nečekaného, od toho tu ty porodnice jsou.
|
|
| Šarkyy | 
|
(10.8.2007 14:14:15)
Presne tak, ja mam z clanku pocit, ze se Lucie nebyla vubec v porodnici podivat. Ja kdyz jsem byla tehotna, tak jsem si zjistovala od kamaradek, jak to v porodnici probiha, na co se mam pripravit.
|
| Babyna,Patricie07,Michael10 | 
|
(10.8.2007 20:29:49)
Pokud není paní Lucie hysterka, tak je přinejmenším značně přecitlivělá. Ne vše u ní proběhlo tak, jak mělo. Jak ale píše, zdá se mi, že byla tak trochu mimo a možná k tomu přispěla svých chováním i ona.
Rodila jsem docela nedávno, takže mám vše v živé paměti a docela mě překvapuje, jak často se setkávám s tím, že maminky ani neví jméno PA či lékaře, kterého měly u porodu. Mně se při hospitalizaci, v poradně v porodnici i při porodu samotném vždy lékař, sestřička, PA, kteří se mi věnovali představili. Mám zkušenost s nemocnicí ve Vyškově a Brně Bohunicích. Představení považuji za základ, který by se měl dodržovat všude - a neměl by to být problém.
Jinak rada, aby paní Lucie netlačila, nebo že dojde k natržení mi přijde jako dobrá rada a přirovnávat to ke ztrátě panenství? Nevím, nevím...
Holení a klystýr bývá spíš doporučován, než vnucován či dokonce proveden bez ptaní!
V Bohunicích miminko k ošetření neodnášejí pryč, vše se děje v porodním pokoji. Do inkubátoru se také nedává, není-li to potřeba. Hned po první, kratičké kontrole dostane miminko do ruky tatínek a v podstatě se už miminko a maminka nemusí vůbec rozdělit, když nepočítám chvilku při převozu na oddělení šestinedělí.
O kojení a manipulaci s miminkem jsem se ráda nechala poučit. Já jako prvorodička asi těžko můžu všechno vědět. Naopak mi moc pomohlo, když mi sestřička poradila s polohou při kojení atd.
Vizity s celým zástupem taky nemusím, ale vždy to proběhlo jakžtakž decentně. Dokážu pochopit, že porodům, operacím, vizitám,... jsou medici přítomni, kde jinde by se měli naučit, co potřebují?
Očekávat, že sex po porodu bude stejný jako dřív - to snad ani nejde. Myslela jsem si ale, že to bude ještě horší.
|
|
|
|
|
| Samarlu | •
|
(10.8.2007 12:22:35)
Tak to se mi snad jenom zdá, že mi někdo bude tvrdit, že jsem hysterka, protože mě s..e, že se mi cizí lidi nepředstaví a aspoň stručně a rychle nezeptají, jestli na mě/do mě moho sahat, co to asi udělá (může zabolet, zatlačit...) a že mi někdo vyhrožuje neexistujícím zákonem. Copak to, že mám pár písmen před jménem, mě zbavuje povinnosti se slušně chovat, zdravit, představovat se, prosit, děkovat? Lékař nesmí udělat nic proti mé vůli, v situaci, kdy jsem třeba v bezvědomí apod. je povinen podle svého nejlepšího vědomí a svědomí udělat to nejlepší pro mé uzdravení. A každý zdravotník s mozkem v hlavě a kapkou zkušeností ví, že vůle a pocity pacienta jsou pro úspěch celé léčby velmi důležité. A když to neví nebo nechce vědět, tak ho opravdu nemám za odborníka na svém místě.
Můj porod vyžadoval naprosto jednoznačně a relativně rychle silný zásah - přímo císařský řez. Přesto na mě paní doktorka mluvila klidně, vlídně a víceméně srozumitelně, dokonce mi to ochotně dvakrát zopakovala, manžela nevyháněla, počkala na náš souhlas a po operaci, která proběhla v noci, za mnou sama od sebe přišla hned ráno (asi těsně před koncem své služby), a klidně a vlídně (zároveň stručně) mi řekla, jaká přesně komplikace nastala a že opravdu nebylo jiné cesty než operace. Tu noc jsme se tam sešly min. 3 rodičky, ona sloužila sama + kolega na telefonu pro případ akutní operace, a přesto stihli zdravit (představování si nepamatuju, ale asi něco povídali, měli na sobě viditelné cedulky s titulem a jménem, takže nebyl problém se zorientovat), mluvit stylem "prosím, teď bychom Vás potřebovali vyšetřit" a děkovat. Sestry rovněž - a miminko přinesly hned ráno, co nastoupily dvě na denní službu - v noci tam byla na všechny jen jedna.
Hysterické by podle mě bylo na klidnou věcnou doktorku/sestru ječet, že tomu nerozumím a sahat na sebe nenechám a dítě nechat zadusit a volat policajty na porodní sál.
Všichni zdravotníci, kterým jsem v porodnici přišla pod ruku, byli slušní, ba i zdravili, a byli přesvědčení o tom, že porod není nemoc, a tudíž se do něj má zasahovat jen v případech, kdy se objevují příznaky něčeho nezdravého. Jo, a papíry jsme vyplnili předem při kontrolním monitoru (aneb jak účelně využít dvacet minut, v této porodnici je to standard), a při kontrakcích jsem nemusela řešit nic!!! Jen manžel vystál s mou občankou frontu na příjmu. Když se chce, tak to jde, a myslím, že si tím nervy s rodičkami, které už jsou mimo sebe ušetří i samotní zaměstnanci. Tímto všem dotyčným pracovníkům děkuji za odborné i lidské kvality, ač musím přiznat, že základní principy slušného chování jsem dodneška považovala za samozřejmost.
P.S. Náš syn přišel na svět v okr. nemocnici v Táboře.
|
| magdusa | 
|
(10.8.2007 17:02:47)
Milé dámy - všechny ty, jež jste Lucii označily za hysterku. Troufam si řict, že Vy samy se potýkáte s jistou dávkou hysterie nebo z Vás samotných promlouvá stud, ponížení aj. Připouštim, že některá slovní spojení jsou zarážející, ovšem podstatou vystihují JEJÍ pocity. Ženu, která se potýkala s manželovou nemocí, strachem, že nebude mít děti...
S manželem na dítě čekáme více než rok a pul, zatím nepříchází. Zřejmě vy všechny, které jste měly tu odvahu soudit a přilepit nálepku hysterka jste otěhotněly jako mávnutím kouzelného proutku. Nepoznaly jste stud, nezažily jste onen pocit, že s vami lekaři jednaji jak na běžicim pasu, dlouhe měsice, roky..., než jste byly obdarované. Pak byste dítě vnímaly opravdu něco jako návštěvu, nejvzácnější na celém světě. A toužily byste ji přivítat co nejintimněji. Uznávám, že lékaři mnohdy jednají tak proto, aby dítě zachránili před ev. smrtí, postižením aj. To je však neopravňuje k tomu, aby při tom ztratili a odložili lidskou úctu a šlapali po důstojnosti druhého člověka. Jsou-li v řadách těch, které se takto vyjádřily ty, jež také dlouho čekaly na ten dar, pak je vlastně nechapu...
|
| Jíťa | •
|
(11.8.2007 23:09:02)
Tak já osobně si taky myslím, že autorka přehání i když bych ji asi nenazvala přímo hysterkou.
A na dítě jsme čekali 5 let (2 roky jsem byla nemocná a brala léky a dr. nedoporučil se o těhotenství pokoušet a následující roky se nedařilo a skončili jsme až v poradně pro neplodnost. Teprve po 2. IVF jsme měli úspěch).
Osobně bych si nikdy netroufla rodit doma v obavě především o své dítě, aby nenastaly nějaké komplikace, které by mu mohly ublížit.
A stejně tak v případě porodnice jsem byla rozhodnutá plně důvěřovat lékařům a ostatním pracovníkům a to i přes to, že jsem si o porodech a možných komplikacích nastudovala všechno, co mi přišlo pod ruku - a nebylo toho málo. A pokud by se mě někdo v porodnici zeptal na porodní plán, moje odpověď by zněla asi v tomto smyslu: "Udělejte to nejlepší pro mě a HLAVNĚ pro mé dítě, ať už je to cokoliv." Jsem přesvědčena o tom, že pro to, aby mé miminko bylo v pořádku bych byla ochotná vydržet i císař bez anestezie (vím, že teď přeháním, že se to nedělá) a asi bych z toho taky potom měla trauma, ale hlavně aby miminko bylo v pořádku!
Pokud paní Lucce dali miminko do inkubátoru, určitě pro to měli důvod a udělali to aby mu pomohli a ne aby se jí pomstili, že nebyla ochotná spolupracovat. A že se jí někdo snažil pomoci a poradit s kojením, chováním dítěte apod. mi taky nepřipadá jako důvod se zlobit. Ne každý si s tím ví hned rady a skutečně některé maminky mohou být po porodu trošku mimo - jednak se na tom může podílet vyčerpání z náročného porodu, nebo třebas ještě můžou být pod vlivem nějakých léků, a hlavně i když si o tom nastudujete tuny literatury, tak vás obvykle realita stejně zaskočí.
Paní Lucce bych doporučila, aby se obrátila o pomoc k nějakému psychologovi, protože má skutečně problém a tím nemyslím, že je hysterka (já nejsem psycholog a tudíž nemůžu stanovit její diagnózu), ale minimálně má problém se vyrovnat se svým zážitkem z porodu a zcela jistě to přenáší i na dítě, které se potom chová tak jak popisuje.
|
| 10.5Libik12 | 
|
(11.8.2007 23:42:15)
tak není úplně férové dávat do protikladu svá zachráněná těhotenství s požadavkem na důstojné zacházení s člověkem v nemocnici.
Doktoři jsou dobří, nicméne, ruku na srdce, přeorganizovanost a procedurální postupy v chorobinci mnohdy tak zdržují, že si myslím, že pokud by PA od domácího porodu, který se komplikuje, zavolala a doktoři byli ochotni s ní spolupracovat(vyslat sanitku a připravit se), rizika by byla minimální.
Já si nemyslím, že nárůst alternativního porodnictví je uminutostí šílených divoženek, ale legitimní nárok velice informovaných ženských na to, aby jim zdravotníci neházeli klacky pod nohy.
Já osobně doktory obdivuji, ovšem běžela-li jsem v 42 týdnu uřvaná do porodky, že necítím pohyby(byla jsem starší hysterka), dostalo se na můj problém po pěkných dvou hodinách a že by se ten doktor kór moc tvářil, to tedy ne. Tak mi řekněte, kde by asi tak bylo moje dítě, kdyby fakt byl problém. Nepřeceňovala bych rychlost a akceschopnost.
|
|
|
| Peta77 | 
|
(12.8.2007 7:23:40)
já sice autorku označila za hysterku s otazníkem, ale stejně reaguji na tvůj příspěvek...Patřím totiž zrovna do kusipiny, o kterou jsi se "otřela":-) Se svým manželem nemohu mít dítě a absovovala jsem několik pokusů o IVF, takže se dzravotní péčí, lepší či horší, mám bohaté zkušenosti...Neříkám, že v oné nejmenované nemocnici proběhlo vše dle nejnovějších směrnic a etických zásad, ALE...pravdu určitě mají holky, co psaly, že přednostně jde vždy o život a zdraví dě´tátka, ne o dobrý pocit matky...i když i ten asi není k zahození...pakliže lékaři dělají určitá vyšetření, dávají dítě do inkubátoru apod., asi vědí proč. A autorka jakožto laik jim nemusí rozumnět...Věřím, že pro ni jako pro pravděpodobně silně věřící osobu (soudím dle panenství do stavby) nebylo asi příjemné, když ji vyšetřovali cizí lidé, ale s tím se snad musí počítat?
|
| Peta77 |
|
(12.8.2007 7:24:59)
Omlouvám se za překlepy:-)
|
|
|
|
| Sonic | 
|
(11.8.2007 9:35:46)
Ženské,
myslela jsem, že tyhle stránky trochu nahrazují starodávné postávání u studny s ostatními ženami, či povídání si u jiné práce.... A taky si myslím, že pořád platí, hlavně o porodu, že se z něj musíme každá vypovídat, a s povídáním to máme každá jinak (každá jsme jinak upovídaná a každá máme jiné vyjadřovací schopnosti).
Připadá mi to úplně normální, že mluvíme (píšeme a čteme) o našich porodech, je to způsob, jak se s tímto emocionálním zážitkem vyrovnat, zpracovat jej....
Dejme si navzájem příležitost se svobodně vyjádřit....a nesuďme!!!!!
PS: taky mám vystudovaný pajdák, taky jsem často zasněný filosof, rodila jsem dvakrát, jednou doma, a o porodech mluvím taky dost často..
Krásný den všem.
Soňa
|
|
|
| Shayla a 3 kluci | 
|
(10.8.2007 13:54:15)
Ne Jano, kde by se vzalo, jenom každá druhá věta. Nebo možná úplně každá věta.
|
|
|
| Evka | •
|
(13.8.2007 0:24:58)
Ale Zdeno, Jano, prosím! Vaše reakce mi připomínají reakce muslimských žen na souvěrnici bez závoje. Budou to první ony, které si hodí kamenem...
Podívejte se na to Vlaďčiným pohledem, a přejme Lucii, Stázce a Patrikovi jen to nejlepší! Smutné je, že jejich odchod z porodnice asi vyšel naprázdno, pochybuji, že se někdo z personálu zamyslel nad tím, proč odešli. Kupříkladu ta nedovtipná lékařka vymýšlející si neexistující zákony, Vám takové zastrašování nepřijde trapné?
|
| Grainne | 
|
(13.8.2007 0:27:11)
Lékaři rádi zastrašují a manipulují, ovšem když zjistí, že se orientujete, vycouvají a dělají, co mají, takže doporučuji informovanost.
|
|
| Zdena, 3 děti | •
|
(13.8.2007 21:58:55)
Právě proto, že nejsem muslimská žena, používám k myšlení svou hlavu a nepřidávám se do hejna, které jediné má pravdu. Pokud je rodina server, na kterém lze psát pouze ódy na porody doma a v některých vybraných porodnicích, a o ostatních se vyjadřovat negativně a to co nejexpresívnější formou, měla by si to dát do záhlaví, pak bych to respektovala a nečetla.
Jsem už dost odolná, šest potratů a tři porody člověka naučí. Po druhém potratu, kdy jsem měla sklony k bolestínství, mi nepomohly soucitné duše (které si navíc v duchu gratulovaly, že to nepotkalo je), ale pořádné nakopnutí od kamarádky. Dodnes jí jsem za to vděčná.
|
|
|
| ladka,3 děti | •
|
(14.8.2007 19:38:35)
Absolutně souhlasím, i co se pedagogické praxe autorky týká.
|
|
| _Marcelka_ | 
|
(15.8.2007 4:39:55)
Ono se rika,ze nejhysterictejsi u porodu jsou prave ucitelky,zdravotnici a pak ciganky.A ja verim,ze na tom neco opravdu bude.:o)
|
|
|
| Myš | •
|
(10.8.2007 10:19:13)
Nevím z čeho usuzujete na fanatičnost a neomylnost autorky. Taky si myslím, že podsouvat někomu že nemyslí při porodu na své dítě ale na sebe jen proto, že ji vadil přístup a postupy lékařů je nefér.
Pokud vám vyhovoval medicínsky vedený porod, tak to neznamená že jiné ženy z toho budou stejně tak nadšené a neznamená to že jsou to sobci, které nemyslí na své děti. To by takové musely být všechny, které rodily ve Vrchlabí právě proto aby se vyhnuly té klasické a odlidštěné porodnické mašinérii, jak zažila autorka.
Někdy jsou zásahy nutné, někdy jsou naprosto zbytečné, třeba to byl i případ autorky. Vy jste měla štěstí na příjemný personál a porod byl pro vás skvělým zážitkem, někdo to štěstí nemá... a navíc každý máme jiné představy o tom jak rodit a existují na to i různé názory mezi lékaři, takže je to často i o toleranci k jinému názorui a pohledu.
|
| Insula | 
|
(10.8.2007 11:29:40)
Proto má každá z nás možnost a právo vybrati si porodnici, kde budou respektovat přání pacientky na přirozený porod.
|
| Sylvie | 
|
(10.8.2007 14:23:45)
Proto má každá z nás možnost a právo vybrati si porodnici, kde budou respektovat přání pacientky na přirozený porod.
Ale ne :o) Přání rodičky na přirozený porod MUSÍ RESPEKTOVAT v KAŽDÉ PORODNICI. Ono to tak jaksi vyplývá ze zákona, podle kterého může být pacientům proveden pouze takový zákrok/ošetření/vyšetření, se kterým předem souhlasí. Nesouhlasí-li, nesmí být zákrok provedený. Tzv. přirozený porod je právě o minimalizaci zásahů do porodu, není na něm nic nijak extra zvláštního. Pokud personálu porodnice dělá problém právě nesouhlas se zásahy, na které sice jsou oni zvyklí, které ale jinak nejsou nezbytné (a v jiných porodnicích se třeba ani rutinně nedělají) asi by se měli odborně dovzdělat. Nevím, proč by mělo být považováno za normu, že personál porodnic je nedostatečně vzdělaný a nerespektuje zákony a komu se to nelíbí, nechť jde laskavě jinam (he, ne že by tedy nebyla rozumná volba ;o)... ale ideálním stavem by nemělo být, že těhotná hledá nemocnici, ve kterých dodržují zákony, ale že v nemocnicích pracuje vzdělaný personál dodržující zákony).
--------------------------
|
| kaMyš | 
|
(10.8.2007 15:12:56)
Sylvie, sto bodů! Výborně jsi to napsala
|
|
| Insula |
|
(12.8.2007 11:03:24)
Nic proti tomu Sylvie, ale nikdo z nás neví, jak to DOOPRAVDY probíhalo. Je tady jen výpověď jedné strany. Je možné, že porod nepostupoval nebo postupoval pomalu (i mám z toho článku takový pocit) a tak se lékaři snažili miminku pomoci. Je pravda, že o tom měli rodičku informovat, ale nevím, co by rodička říkala, kdyby se její miminko narodilo s doživotním postižením kvůli přidušení. Netvrdím, že všechno bylo správně, ale důležitý je výsledek. Také jsem zažila u prvního porodu naprosto příšernou a necitlivou porodní asistentku, která mi nic nevysvětlila a zacházela se mnou jako s kusem masa, ale oklepala jsem se z toho a důležitý byl pro mě výsledek, zdravá dcera, i když nakonec narozená císařským řezem. A mimochodem i u druhého porodu jsem měla "štěstí" a měla jsem tam stejnou porodní asistentku. Rodila jsem ovšem plánovaně císařem, takže mě jen kontrolovala na pooperačním po porodu.
A zažila jsem i další nepříjemné situace na oddělení šestinedělí. Někdo byl super, někdo naprosto hrozný. Ale přesto mě nic z toho nepřivedlo k napsání takhle negativního článku, který kritizuje naprosto všechno. Nenašla jsem snad nic pozitivního.
|
| .. |
|
(12.8.2007 11:14:44)
Take mi pripada, ze se kolem porodu delaji zbytecne ciraty. Zensky rodily vzdycky, v praveku, ve stredoveku, za valky, za komousu...ale asi nikdy se tim nikdo nezabyval tak detailne jako dnes. Pokud je pro nekoho porod ciste prirozenou zalezitosti, at neleze do porodnice, kdo chce slusne zachazeni, at si plati extra zdravotni pojisteni a ne tu almuznu co ted, kdo chce vse podle sebe, at jde na soukromou kliniku...a komu nevadi obycejny prostredi porodnice, ne vzdy usmevavy personal a veri doktorum, ze plni Hippokratovu prisahu, at rodi v normalni porodnici. Pochybuju, ze by si nektera z nasich pra pra, ktera rodila v oddelene casti chalupy, aby nerusila ostatni, pak nesmela do skonceni ocistek ven, protoze byla necista a mohla se spolehnout jen na pomoc porodni baby a bylinek, si stezovala na necitlivy pristup lekaru. Zeny se driv nejvice baly porodu, urco vite kolik jich pri tom zemrelo, kolik deti neprezilo...myslite si, ze se driv rozmazlovaly, uvolnovaly se, soustredily na porod a byly z toho auf?? tezko..
|
| Hanka | •
|
(12.8.2007 11:33:39)
Kdo platí almužnu zdravotní pojištění ? Můj manžel odvádí na zdravotním pojištění ročně pěkně velkou sumu. Vyčerpá z toho naprosté minimum. Ano je tu princip solidarity a v zásadě proti němu nic nemám, ale ať mi nikdo nepíše, že naše rodina chce slušné zacházení od doktorů a přitom platíme do rozpočtu směšný příspěvek. Manžel svůj příspěvek s největší pravděpodobností osobně nikdy nevyčerpá. Jsou to pro něj daně a ne směšné, ale pěkně velké ! A já mám brát, že se na mě bude sestřička nebo doktor utrhovat. Proč se tomu říká pojištění ? To je pěkná blbost. Kdyby se skutečně pojištoval platil by mnohem méně.
A k té radě, že mám jít na soukromou kliniku. Průser tohohle systému zdr. péče je, že se vším nemůžu jít na soukr. kliniku. Nevím ani o soukromé porodnici. Ráda si připlatím za nadst. péči v porodnici, ale také vždycky nejde mít nadst. pokoj. Na druhou stranu vím o tom, že lékaři svým známým ten nedsta. pokoj v porodnici zařídí. A nevezmou si za to nic do rozpočtu nemocnice, ale úplatek do své kapsy. Je směžné vidět v lékařích romanticky plniče Hippokratovy přísahy. Ostatně s tím ani nejde moc dohromady, to, že po nás chcete, aby mi nevadily nepříjemné sestry (za tu almužnu co platím !). V duchu Hip. přísahy jistě není: budu nepříjemný na nemocného.
A kdo věří tomu, že doktoři plni Hippokratovu přísahu ? To mi věř, že ani sami lékaři to všem svým kolegům nevěří. Znám doktory, kteří jsou úplně mimo, nezodpovědní, neznalí. Vědí to o nich i jejich kolegové. Nepochybuji, že pokud se jim nestane, nějaký vyložený prošvih, za pěkný plat si své "doktorování" užijí až do důchodu. A Hippokratova přísaha je podle mne takový folklor. Lékaři jsou lidé jako my, nedávejme jim auroelu kolem hlavy.
Součástí původní Hip. přísahy je (možná i té dnešní), že lékař nepomůže ženě k vypuzení plodu, ale v současné době ve většině států se dělají interrupce (i v případě, že není ohrožen život ženy).
Je dobré doktorů slepě nevěřit a podle mne se z toho vyléčí každý, kdo zažije na vlastní kůži nebo kůži svého blízkého, že se lékaři také mýlí a dělají chyby.
|
| Líza | 
|
(12.8.2007 11:59:47)
Hanko, ne, to rozhodně není součástí dnešní lékařské přísahy ;-)
|
|
| Insula |
|
(12.8.2007 19:09:48)
Asi bych netvrdila, že manžel "nikdy" svoje odvody na zdravotním pojištění nevyčerpá, protože to nikdo z nás nemůže říct. Nikdy nevíš, s čím budeš nemocná, jak dlouho a jak drahá léčba to bude. Přeji manželovi pevné zdraví.
Jinak mi nedávno moje dětská doktorka říkala, že jeden rozbor krve stojí 600,-. Nevím přesně, o který šlo, to už jsem zapomněla, ale bylo to něco poměrně běžného. Bavili jsme se totiž o rozboru klíštěte na boreliózu a jeden poskytovatel na internetu ho nabízel něco přes dvě stovky. Tak mi říkala, že je to levné a uváděla tuhle cenu u jednoho rozboru krve.
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(13.8.2007 0:04:02)
Hanko,
na Univerzitě Karlově lékaři nikdy - ani v historii - neskládali Hippokratovou přísahu.
To jen tak na okraj :-)
|
|
|
| Míša | •
|
(13.8.2007 8:28:40)
Já jsem naopak ráda, že se okolo toho ty ciráty dělaj. Jak jinak donutit zdravotníky aby se chovali slušně, aby dodržovali základní práva pacientů, aby ženám umožnily rodit tak jak chtějí ony a ne jak se to naučili z 30 let starých knížek. Pokud vy jste se vším smířená a je vám jedno jak se k vám chovaj, fajn, ale některý třeba chtějí něco víc.
Navíc ten výběr o jakém píšete prostě není. Ne každý má na to zaplatit si drahou soukromou péči a 100% slušné a profesionální zacházení. Pojištění si platíme a zdravotnictví je služba jako každá jiná, tak snad nemusím každýmu doktorovi strkat kilo navíc, aby se choval slušně a profesionálně. Jde to v bankách, obchodech, službách atd, tak nevím proč ne ve zdravotnictví.
A argumenty, že dřív to bylo mnohem horší tak máme bejt rády za to co je neberu, s takovýmto pasivním a odevzdaným přístupem by se tady nezměnilo nikdy nic.
|
|
|
| Sylvie |
|
(12.8.2007 12:25:00)
Insulo, jasně, taky se mi zdá, že porod nepostupoval - ostatně, proto přeci jeli do porodnice. JENŽE to nic nemění na tom, že lékaři nemají právo prostě někoho jen tak "zachraňovat" bez ohledu na jeho názoru. Oni jsou POVINNI ho poučit o aktuální situaci, oni jsou POVINNI mu vyložit, jaké jsou možnosti řešení a jaká s sebou nesou rizika, oni jsou POVINNI vyčkat souhlasu, jinak zákrok provést NESMÍ. Kdyby zdravotníci s paní zacházeli jako se SVÉPRÁVNOU OSOBOU, dost možná by si tady vůbec nestěžovala, protože by to byla ONA, kdo by se rozhodoval o tom, co se bude dít a neviděla by v zákrocích zlovůli personálu. Pokud nedostane potřebné informace, je logické, že nemůže pořádně zhodnotit situaci, byť by třeba jinak s lékaři souhlasila, pokud by ty informace měla. A nezlob se na mne, ale pokud jí i přes její nesouhlas oholili a nastřihli, tak to je zneužití momentální převahy lékaře, kdy spoléhá na to, že se ženská v dané situaci nemůže bránit. Pokud si žena přeje se radši natrhnout než být nastřižená, je to její volba a lékař to musí respektovat. Ta žena je svéprávná a má tudíž právo rozhodovat o svém těle. Těhotné chválabohu nejsou soudem zbavovány svéprávnosti, nemusí odevzdávat občanku a jejich poručníky nejsou ustanovováni lékaři.
Výsledek je nepochybně důležitý, ale nezlob se na mne, já jsem přesvědčena, že stejně důležitý je i průběh. Hele, třeba modelová situace:
Žena se rozhodne, že dojde nakoupit, oblékne se, nalíčí se a před odchodem jí uvidí manžel. Dá jí přes držku a přinutí ji, aby si umyla obličej a převlékla se do jiného oblečení. Zmlátil ji s tím nejlepším úmyslem - žena působila příliš vyzývavě a ještě by ji mohl cestou nějaký chlívák znásilnil. Ale co už, žena si nakonec nakoupit došla, takže je vše OK, důležitý je výsledek, nákup má, ta si nemá nač stěžovat...
Připadá ti to přitažené za vlasy? Mne ne. Chceš namítat, že ale autorce článku v nemocnici nikdo neubližoval? Ale ubližoval. V první řadě psychicky, tím, že ji nikdo nerespektoval jako svéprávnou osobu - nevím, jak tobě, ale mně osobně to přijde dost ponižující. Ale ono jí ubližovali i fyzicky - proč trvali na ležení na zádech, když jí to způsobovalo zbytečné bolesti? Proč jí lékař poranil hráz? Autorka se dost možná může domnívat, že zbytečně - pořád tu je šance, že kdyby nestřihl, mohla se obejít bez poranění nebo mohla mít poranění menší. Jistě, mohla mít poranění stejné nebo větší - ale už by vycházelo z její volby, takže by ho nejspíš nepřijímala jako zbytečné, ale jako dané osudem (nebo vůli Boží, pokud je věřící). Konečně, větší poranění mohla mít i po nástřihu, to se stává, že lékař nedokáže nástřih uhlídat a ten se navíc ještě roztrhne (a třeba i pravděpodobně víc, než kdyby nástřih předem provedený nebyl).
MMCH hezký článek je tady:
Souhlas s lékařským zákrokem
------------
|
| Insula |
|
(12.8.2007 19:31:19)
Ale já jsem psala, že jí měli doktoři informovat a také jsem psala, že určitě všechno neproběhlo správně. Přečti si to znovu.
Co se týče oholení a nástřihu, máš určitě pravdu. I když co se týče ochlupení, tak to bez problémů doroste a s nástřihem a natrhnutím má zkušenosti moje kamarádka. Poprvé jí nastřihli a v pohodě a podruhé ne a natrhnutí jí bolelo ještě 4 roky po porodu (dál nevím, už jsme se o tom nebavili), takže všechno má něco. Ale pokud to nechtěla, neměli to dělat. Ale to vše mohla uvést ve svém porodním plánu. Já s tím v zásadě souhlasím (co jsi napsala). Tady evidentně nefungovala komunikace mezi rodiči a personálem a to oboustranně. Navíc mi připadá, že rodiče chtěli porodit doma a nebyli připraveni na případné komplikace a nutnost dojet do porodnice a ani na porod doma (nebo jsem možná ten začátek špatně pochopila). Na porod doma se přece dá najít porodní asistentka nebo dula, která k porodu přijede. Když přijdou komplikace je dobré mít porodní plán, vybranou porodnici, o které vím, že mi vyhoví v mých přáních (pokud nějaká mám). Opět je možné mít domluvenou PA nebo dulu. A vzít s sebou porodní plán.
Někde jsem tady viděla příspěvek od Patrika o tom, kde rodili a někde pod tím příspěvek od jiné maminky, která rodila ve stejné porodnici a její porodní plán byl respektován a byla spokojená. Chápu, že vše je o lidech a nikdy nevíš, kdy narazíš na "blbce", ale myslím si, že kdyby autorka článek napsala s větším časovým odstupem, tak by se na některé věci dívala jinak, i když nepříjemný pocit z porodu by asi zůstal. Některé výroky mi opravdu připadají "trochu přehnané". Také jsem si užila svoje a měla různé komplikace, ale taková silná slova bych nepoužila. I můj lékař a porodník mi řekl, že jsem si vybrala samé "lepší" komplikace. Ale zvládla jsem to a jsem šťastná. Čas spoustu věcí uhladil a největší odměnou je smích mých dětí.
Co se týče problémů po porodu, které autorka má, tak bych určitě vyhledala psychologa. Všechno nemusí být spojeno jen se zážitkem z porodu, ale poporodní deprese není žádná zvláštnost a neměla by se podceňovat. Z toho, co bylo napsáno, neumím posoudit, jak je to vážné či nikoliv. Ale to už jsem psala někde výše. A za pomoc se nikdo stydět nemusí.
|
| Insula |
|
(12.8.2007 19:35:25)
Jo a nevím, jestli ty citace z těch knih tam vložila autorka článku (předpokládám, že ano), ale všimla jsem, že je tam uveden i rok a od těch dob se opravdu hooooodně změnilo. Tedy pokud je to rok vydání. Kdyby autorka měla rodit v té době (z které pocházejí citace), tak by mě zajímalo, co by o svém porodu napsala, protože tehdy by se s ním vůbec nikdo o ničem tuplem nebavil.
|
|
| Sylvie |
|
(12.8.2007 20:22:07)
Insulo, ty se oháníš tím, že neměla porodní plán. Ale co to je porodní plán? Že má sesumírované svoje požadavky a ty evidentně měla. Pokud je ve stavu vyslovit je ústně, není nejmenší důvod, aby je měla sepsané na papíru. Pokud lékaři nerespektují její vyslovená přání, proč by je měli respektovat založená v dokumentaci? Pro ně závazné, aby získali souhlas s výkonem - ten nezískali, neměli to zákrok provádět. Já taky neměla nic sepsaného a pro personál nebyl problém se mi přizpůsobit. Ba dokonce když se ke mně blížili s injekcí na podporu vypuzení placenty a já s děsem v očím zařvala, že do mne nikdo nic píchat nebude (ehm, čistě reflexní chování ;o)), tak než mi pak PA injekci dala, tak se lékařka opakovaně ujistila, že s ní opravdu souhlasím na základě vlastního uvážení a ne jenom proto, abych jí udělala radost :o)))
S tím, že nejspíš neměli zajištěný domácí porod, to se mi taky zdá. Nicméně nesdílím tvoje přesvědčení, že by sehnali PA - netuším, jaká je aktuální situace, ale co jsem se zajímala naposledy, tak veřejně se k tomu hlásili asi 3-4 PA z celé republiky, z toho tuším 2 z Prahy. Dulu já osobně nepovažuji za dostatečně školenou, aby u porodu byla něco platná k rozpoznávání komplikací. MMCH v ČR je tak zoufalá situace kolem porodů, že i lidé, co chtěj rodit ambulantně, si často předávají radu, aby svůj úmysl v porodnici zatajili a zdravotníky o něm informovali až ve chvíli, kdy budou chtít jít domů a před tím se ujistí, že s rodičkou i dítětem je vše v pořádku. Vychází to ze strachu (snad kdysi kdosi udělal takovou zkušenost? nebo možná jenom proto, že předem lékaři často vyhrožují, že dítě prostě nepustí), že kdyby řekli předem, tak jim pediatři dítě seberou, že není v pořádku a oni pak nebudou vědět, na čem jsou - jestli se opravdu něco děje, nebo jestli jenom blafují, aby je v porodnici zdrželi (no, konečně, scéna popsaná v tomhle příběhu je taky lahůdka). KDyby porody doma i ambulantní porody u nás byly běžně dostupné, na žadatele o ně by se lékaři nedívali jako na sociální případy, na které je třeba volat policajty a sociálku (taktéž zkušenost nedávno probíraná v diskuzi o porodu doma), tak by třeba taky bylo všechno jinak. Ono by možná v tomto případě stačila třeba i možnost, aby soukromé porodní asistentky mohly samostatně vést porody v porodnici. T.j. aby si těhotná vybrala svoji porodní asistentku, ke které by celé těhotenství docházela do poradny (ta možnost legálně lze i v ČR) a ta by ji potom vyprovodila do nemocnice, se kterou má smlouvu, že si tam bude vodit svoje rodičky (ono i tohle u nás funguje - pro lékaře). Pokud je porod v pořádku, odvede ho daná porodní asistentka a po porodu žena odchází domů, kam za ní opět PA chodí na kontroly. Pokud porod v pořádku není, nastoupí na místo PA lékař z nemocnice. Nemůžu si pomoct, ale z toho návalu emocí myslím, že takové řešení by mohlo autorku uspokojit. Je to moje spekulace vycházející z mých zkušeností :o))) ale kdoví, jestli bolesti v domácích prostředí bez postupu porodu autorce netrvaly tak dlouho třeba proto, že podvědomě cítila, že to prostředí není OK. Prostě že doma rodila nikoli z přesvědčení, že porod doma je pro ni to pravé, ale prostě proto, že (ze svého pohledu) mohla volit ze dvou zel - porod v místní porodnici (jak jsem pochopila, byla závislá na odvozu sanity, takže to si tak nějak moc vybírat nemůže) nebo nezajištěný porod doma. Vybrala si, co v dané chvíli považovala za lepší (menší zlo), ale podvědomě by dala přednost třetí variantě, která pro ni neexistovala, takže se nedokázala pořádně uvolnit, což se na porodu samozřejmě odrazilo.
NO, asi píšu trochu zmateně :o)
---------------------
|
| Líza |
|
(12.8.2007 20:45:04)
Sylvie, jen jedna drobnost. Existuje něco jako taxík, takže určitě při včasném odjezdu do porodnice není matka bez auta odkázána na spádovou, kam ji doveze sanitka... (To nemluvím o přátelích, s nimiž se třeba je možné na odvozu domluvit a tak...)
|
| Sylvie |
|
(12.8.2007 21:24:47)
Lízo, jistě. NIcméně třeba já u prvního porodu byla v situaci, že jsme byli bez auta. Resp. měli jsme starou dodávku Š 1203, kterou jsem ovšem musela roztlačit, pokud jsem se chtěla svést a která těsně před termínem do věčných lovišť odešla úplně. Moji rodiče a brácha jsou neřidiči, manželovi rodiče auto mají, ale velice neradi půjčují - nabídli mi odvoz, ovšem jak tchyně, tak tchán mají vyježděnou trasu garáž-chata a jedou-li jinam, je to děs běs... no a já jako těhotná jsem se s nimi bála o život :o))) Ehm, hormony... Jak manžel, tak já, nejsme zrovna společenští, z toho vyplývá i omezené množství přátel - já měla jednu kamarádku v záloze, která by mě mohla do porodky hodit... pokud by zrovna nebyla v práci nebo nemusela zaobstarat svoje děti. A pokud bych si vzala taxíka, tak opět jenom na nějakou dojezdovou vzdálenost, rozhodně bych s ním při porodu nejela trasu Praha - moje oblíbené Vrchlabí :o/ už jen z ohledu k řidičovi ;o) Ostatně, jinam než do nejbližší porodnice by mě nehodil ani tchán, to mi řekl zcela jasně (původně jsem u prvního porodu na doporučení kamarádky jeden čas uvažovala o porodnici kousek za Prahou). Njn, pokud je někdo společenský, určitě se mu i auto shání líp, než když to spolu táhnou dva samotáři :o)
Určitě máš pravdu, já to posuzovala podle své situace z pozice oněch "samotářů" a vyhovující porodnicí přes půl republiky :o/
-----------------------
|
| Gabiš+Bětulka 03+ Rozárka01/06 | 
|
(13.8.2007 9:22:08)
Jen bych se chtěla vyjádřit k odvozu do porodnice.
I sanitka a dokonce i sanita RZP vás k porodu odveze kam si řeknete, tedy do porodnice v daném městě- asi by mě nevezli z Ostravy do Vrchlabí :o).
V tomto případě v rámci Ostravy- jsou to 3 porodnice. Takže pokud by paní chtěla rodit v jiné porodnici než na Fifejdách a v sanitce by to řekla tak by ji tam odvezli. Pokud by daná porodnice neměla STOP stav, což třeba ve FN Ostrava je naprosto běžný jev.
Mluvím z vlastní zkušenosti, rodila jsem v lednu 2006 a ve 23:50 mě a mého manžela- po dohodě s řidičem- odvezla sanitka RZP do porodnice ve Vítkovicích. S přítomností manžela v sanitce musel souhlasit řidič, protože v ten okamžik přebíral zodpovědnost i za něj.
Nebrala jsem jako samozřejmost, že manžel pojede se mnou v sanitce, prostě jsem se jen slušně zeptala a zdravotník mi zdělil, že si to musí rozhodnout řidič. Vzhledem k pozdní hodině a sněhovým kalamitám, řidič námitky neměl tak jsme jeli oba. Jinak by jel manžel normálně buď MHD nebo taxíkem. Mimochodem v porodnici se dost divili, že jel manžel se mnou v sanitce.
A kam chceme jet rodit se ptal zdravotník hned jak mě vyzvedával u dveří bytu.
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 11:05:31)
Gabiš, jistě. Mně, když v těhotenství sbírala sanitka, protože jsem zkolabovala, tak mi taky dali vybrat, do které PRAŽSKÉ porodnice chci odvést. PRoblém je v tom, že v Praze máme porodnic šest, ale já bych si nevybrala ani jednu. I při posledním porodu před dvěma lety v té, která nejvíc vyhovovala mým představám, byla spousta potenciálních třecích ploch a to i ve věcech, které jsem považovala za důležité. Takže pokud si někdo (třeba) nemůže vybrat ze třech porodnic, tak ho plně chápu ;o)
-----------
|
|
|
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(12.8.2007 20:55:01)
Já si myslím, že doma PA měla, vždyť věděla, že stojí na 4 prstech delší čas.
|
|
| Insula |
|
(13.8.2007 8:31:02)
Už se k tomu nebudu dále vyjadřovat. Jen se budu opakovat. Jedna uživatelka tady pod článkem napsala, že rodila nedávno ve stejné porodnici a její porodní plán nebo chceš-li její přání byla respektována a ona sama byla spokojena, dle svých vlastních slov.
|
| Insula |
|
(13.8.2007 8:31:52)
Nevím, proč v tomto případě tomu tak nebylo. (Omlouvám se, nestihla jsem to dopsat, dcera mi to odklikla).
|
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 11:00:34)
Jedna uživatelka tady pod článkem napsala, že rodila nedávno ve stejné porodnici a její porodní plán nebo chceš-li její přání byla respektována a ona sama byla spokojena, dle svých vlastních slov.
Insulo, ale to nic neznamená. Pokud její porodní plán byl v souladu s děním v nemocnici, tak určitě není problém, aby ho lékaři dodrželi. Problém obvyle nastává tehdy, pokud má žena "neobvyklé" přání. A z vlastní zkušenosti vím, že se lehce může stát, že je pak onálepkovaná jako ta "problémová" a podle se k ní chovají. Mně se to stalo jenom proto, že jsem odmítla klystýr, vzala si vlastní noční košili a odmítla si nechat dát kapačku jenom proto, že rodím, tudíž nesmím pít. Že jsem navzdory zákazu pila vodu z rovnou kohoutku na záchodě, to ani personál nevěděl. MMCH bylo to o hodně míň důstojné, než když jsem u dalších dvou porodů dostala vlastní skleničku a džbánek s čajem.
-----------
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Babsi+2 | 
|
(10.8.2007 12:09:31)
taky mám pocit, že je hysterka. Jestli studuje pajdák, ani se nedivím, to bude asi takový ten typ-zasněný filozof.
Dotaz na autorku: napadlo vás někdy zeptat se jiné ženy, jak probíhá porod? Jaké formuláře musí mít člověk s sebou? Proč občas řvou netlačte a vám se chce (mmch je to jen pro vaše dobro)? Proč jste jeli do porodnice až ve stavu "bezvědomí"?
Pak by jste se dověděla třeba to, že dvě hodiny po porodu je dítě v inkubátoru (ty dvě hodiny nemusí bezprostředně následovat; první dítě nám nechali dvě hodiny na sále, druhé brali asi po hodině-uvolnil se ink.a očekávali další příval rodiček, takže jsem jim vyhověla), aby zjistili, jestli je v pořádku, jak mu funguje srdce, plíce a jestli vám ho s klidným srdcem mohou dát na pokoj.
A nebo taky to, že některé děti jsou po porodu unavené a vyčerpané a nechtějí vůbec jíst, klidně i celý den!
|
| PajaMM | 
|
(10.8.2007 12:15:24)
Babsi,
ja se nechci vyjadrovat k tomu, jestli autorka je hysterka nebo neni, rozhodne je potreba, aby se ceske porodnictvi menilo a rozhodne je potreba vedet, co chci a muzu, pripadne mit s sebou u porodu nekoho, kdo to v pripade nutnosti obhaji misto me...
Chci jen rict, ze odnaseni ditete do inkubatoru rozhodne neni bezne. Ja si tedy na svuj prvni porod nemuzu stezovat, byl rychly, bezbolestny a berusku jsem mela u sebe, do zadneho inkubatoru mi ji nedali. Jen prvni noc jsem za ni jezdila vytahem o patro vys, protoze jsem lezela na prijmu, nikde nebylo volno a miminka tam s nami byt nemohla. Druhy porod byl neco jineho, bylo to ukonceni tehotenstvi ve 23tt z duvodu velmi vaznych VVV, byl to porod vyvolavany a bolest byla opravdu velka. Protoze to proste neni pro telo prirozene, musi delat neco, co nechce. Nastesti i to bylo rychle. Ale to uz je neco jineho.
Takze je potreba, aby s rodickami bylo zachazeno slusne, nebyly jim provadeny procedury, ktere jsou nepotrebne a jejich ucinnost a nutnost sporna, atd. atd. A myslim si, ze pokud se k rodicce personal chova slusne a vstricne, mnoha komplikacim a rozeprim se tim predejde...
|
| Boudicca |
|
(10.8.2007 12:21:10)
Bůh to zařídí - to je zřejmě krédo této věřící přecitlivělé matky, která se rozhodla přivést na svět dítě zřejmě s těžce nemocným člověkem a ještě ke všemu bez prostředků - stejně lehkomyslně přistupovala i k porodu a ono se to zvrtlo.... Bůh to prostě nezařídil a ona, navzdory svému vzdělání, není zralá a schopná si ani zjistit základní informace, jak porod v porodnici probíhá. Hrůza mě jímá z toho, že tato žena studuje pedagogiku, která je podle mě v úzkém spojení se schopností vyhledávat informace.....
K postupu a chování lékařů a porodních asistentek se vyjadřovat nebudu, těchto diskuzí už zde proběho X
|
| Beéli | 
|
(10.8.2007 12:38:39)
Myslíš že autorka nemá právo na vlastní názor a pocity rozdílné od těch tvých?
Je nechutné, jak je tu ihned napaden každý "jiný" názor.. nejde podle mě o diskusi ale o takové "kopnutí si" do někoho kdo nesedí proti vám, tváří v tvář byste takhle mluvili? Nebo byste se zamysleli nad tím, proč ten druhý takhle mluví.. co vám chce sdělit.. myslíte, že autorka by vám tvrdila, že vy nemáte právo na jiný názor? Jiný názor -proč ne- ale prosím bu´dte k sobě slušní...
|
| Boudicca |
|
(10.8.2007 12:45:08)
Nejsem neslušná, konstatuji svůj názor na věc a řekla bych ho autorce klidně i do očí... Nebyla připravená ani na porod doma, ani na alternativu v nemocnici, její "článek" emocemi doslova přetéká, je to ryze její subjektivní názor na věc a já mám stejné právo projevit svůj názor stejně jako ona....
|
| Boudicca |
|
(10.8.2007 12:47:43)
Mimochodem, díky takovýmhle lidem se na ostatní, racionálně uvažující maminky, které se rozhodnou rodit doma, nahlíží obecně jako na "bláznivé nezodpovědné fanatičky"
|
| Beéli |
|
(10.8.2007 12:54:19)
to všechno beru...
chápu.. :)) diskuse je jedna věc,
ale! opatrně prosím.. autorka jistě všechno čte, čeká podporu, spřízněné duše, ten zážitek je pro ni "skutečný" a "sama pro sebe" jistě nepřehání..
|
| Boudicca |
|
(10.8.2007 12:56:15)
Ale jdi ty, tak naivní, aby si myslela, že se tady dočká jenom slov útěchy, snad opravdu není.... Dala se všanc na server, na kterém mnoho jedinců nejde pro sprosté slovo daleko, musí počítat s rizikem....
I když podle reakce pana Patrika dole asi skutečně tak naivní jsou....
|
| SendyWendy | 
|
(10.8.2007 17:48:42)
jsi zlá.
Za naprosto nevhodné považuju jakékoli formulace týkající Lucčiny víry, pedagogického vzdělání a hlavně Patrikovy nemoci.
Tím, že bys jí to "řekla klidně do očí", není potřeba se chlubit; svědčí to jen o tvé necitlivosti a potřebou si cosi dokázat.
|
| Boudicca |
|
(10.8.2007 18:50:06)
Milá soucitná osobo, nejsem zlá, jsem racionálně uvažující, což v životě nemůžete pochopit....
|
| Lenka | •
|
(11.8.2007 18:51:45)
jsi krááááva!!!!
|
| Peta77 |
|
(12.8.2007 7:33:35)
Krávou bych asi nazvala někoho jiného:-)
Myslím si, že Boudicca to vystihla velmi výstižně. Nebrala si servítky, ale ono je to někdy potřeba, aby dotyčný procitl a ze svého obláčku za snesl na zem. Vzít si postiženého člověka, proč ne? Mít spolu děti? Taky žádný problém! Ale přivést na svět dítě, když se o něj nedokážu hmotně postarat? (nevím, jak na tom jsou Lucie s Patrikem, jen filozofuji) To už mi přijde nezodpovědné! Stejně tak rodit doma bez pomoci PA či duly.
|
| Dana | •
|
(12.8.2007 8:02:47)
Naopak, já si o Boudice myslím, že je sobecká a hloupá nána, možná se také špatně narodila a za její "racionalitou" se skrývá nedostatek lásky v dětství a vůbec v životě. A vůbec nevím, co by dle její životní filozofie měl dělat její manžel, kdyby nedej bože třeba oslepla, nebo se octla na vozíčku, asi by ji měl vyhodit někam za zdi ústavu, aby někde nestrašila, když už je teď postižená a asi by neměla právo na normální hezký život. A přitom spousta lidí jsou takoví duševní mrzáci až to bolí - jen to na nich není na první pohled vidět. Co se týče Lucky, já jsem pro informovanou volbu porodu doma, ale myslím, že zrovna ona toho měla zjištěného málo a navíc neměla žádnou pomoc, ani tu dulu, kterou by tam určitě sehnala! A taky mne trochu mate, že se nešla předem do porodnice podívatm nedomluvila si porodní plán a tak - i když rodím doma, musím přece počítat s tím, že může nastat situace, kdy to nezvládnu a nebo budou skutečné problémy a do porodnice budu muset!
|
| Boudicca |
|
(12.8.2007 8:52:04)
Dano, co se týče mých rodinných poměrů, hluboce se mýlíš... Také jsem nikdy nehovořila o tom, že by měl někdo někoho odkládat do ústavu, mluvila jsem o tom, že autorka mi (dle údajů uvedených v článku) připadá nezralá, nezodpovědná a sobecká - ne svým vztahem s manželem (nebo partnerem), ale rozhodnutím, přivést do těchto podmínek dítě a přístupem k dalšímu vývoji okolnosti.
A mimochodem, JÁ nikomu nenadávám, tak nevím, proč TY ???
|
| Dana | •
|
(12.8.2007 16:58:22)
Přesně tak - z jakého titulu jí budeš mluvit do toho, jestli má, nebo nemá přivést děti na svět? Její dítě může být lidsky i inteligenčně a já nevím jak daleko kvalitnější člověk a může toho vykonat daleko víc, než děti rodičů pro naši společnost (i pro tebe samotnou) "zdravých" a tudíž jaksi "plnohodnotných". Ale i kdyby ne, oni jsou rodiče, kteří čekali s láskou dítě a s láskou je vychovají. Kde je hranice toho, co je zodpovědné a co ne? Kdo je podle tebe plnohodnotný? Ten kdo má všechny smysly a všechny končetiny a určitou inteligenci? To je trochu málo, ne? Dívala ses někdy na pořady co uvádí Honza Potměšil? Jakpak by bylo všem těmto skělým lidem, kteří se nebojí těžkostí, kdyby ses mezi ně postavila a začala jim kázat něco o zospovědnosti přivádět děti na svět, když jsou fyziologicky trochu jinde než ty? A kdo rozhoduje o tom, že ty jsi mezi nimi ta lepší?
|
| Boudicca |
|
(12.8.2007 19:41:25)
Vkládáš mi do úst něco, co jsem nikdy neřekla... S tebou diskuse na původní téma nepřichází v úvahu, odvádíš pozornost někam úplně jinam. Mysli si co chceš, jsi demagog....
|
| Beéli | •
|
(12.8.2007 20:03:20)
Přestože jsem tu "diskusi proti Boudicce nejstpíš začala,
"diskuse" jako ...jsi krááva... jsou úplně na stejné úrovni jako ten 1. Boudiccin
nechte jí právo na názor a nechovejte se uboze
|
| Elle | •
|
(13.8.2007 8:13:04)
No, jak si to takčtu, tak nechám Boudicciny názory tak jak jsou - ať si je má. Ale jsem ráda, že tak zlé lidi jako je ona ve svém okolí nemám a své ěti vychovávám k otmu, aby zlé a sobecké a nevážící si života nebyly. Spíš se přikláním k Daně a předchozím - přestože bych nikdy nikoho takhle natvrdo emotivně nenapadla, je to spíš o domluvě, co takové lidi vede k jejich smýšlení, ale to by bylo nadlouho.
|
|
|
|
| Iva, 3 děti | •
|
(17.8.2007 0:35:42)
Přečetla jsem si článek a hodně mi to připomnělo zejména mé pocity (konkrétní věci byly samozřejmě jiné) po mém druhém porodu, shodou okolností taky na severu Moravy, kousek od Ostravy, ale zato před patnácti lety.
Před rokem a půl jsem rodila potřetí a předtím jsem si dopřála předporodní kurs, který byl pro mě vělmi prospěšný. Dozvěděla jsem se kromě strategií jak rodit ( v podstatě jsem si ověřila že mé instinky jsou zcela v pořádku a pro hladký průběh porodu stačilo se jich držet, prohloubit je a nenechat si je vymluvit) také strategie kterak si v porodnici vymoci slušné zacházení a rodičovská práva.
Musela jsem tedy překousnout fakt, že mi tyto věci nedají dobrovolně sami od sebe, i když jsem měla pocit, že na to mám právo. Smiřovala jsem se s tím špatně, ale jinak to dnes bohužel nejde. Možná (snad) se to časem zlepší.
Kromě písemné formy porodního plánu (spíš aby jsem si to já sama líp uvědomila) jde o pomoc partnera a hlavně dotazování. Zjednodušeně řečeno jsem se já (nebo pokud jsem toho momentálně nebyla schopna tak manžel) ptala Proč?. S manželem jsme samozřejmě měli probrané co si jak představuju, chtěla jsem co nejpřirozenější porod, i když rodit doma jsem se neodhodlala. Takže když mi chtěli udělat nějaký zákrok, dát čípek, protrhnout vodu atd, ptala jsem se proč to chtějí udělat, co by se mohlo stát kdyby to neudělali a co by se mohlo stát kdyby to udělali. Současně jsem vždy zopakovala jak si to přeju já (nerodí ten den jen mě a mohli to zapomenout) a dala najevo svou ochotu nést riziko rozhodnutí na sobě. Například jsem si nepřála nastřižení ani v pžípadě velkého rizika natržení, pouze pokud by to bylo nutné pro zachránění dítěte. Některé věci se mi vybojovat povedlo, jiné ne.
Nejvíc jsme zabodovali v oblasti řodičovských práv. Jakmile se dítě narodí jsou to tímto okamžikem rodiče, kteří o něm rozhodují, tedy musí dát souhlas s veškerými zákroky. Bez souhlasu rodičů lékaři jednají jen pokud na to není čas a prodlením by byl ohrožen život dítěte. Takže není možné, aby vám ho někam odnesli, neřekli proč atd., protože vy jako rodiče jste za dítě zodpovědní a nikdo vás nemůže obcházet. Navíc máte právo být u něj při jeho ošetřování, pokud tomu nebrání nějaké důvody. Takže po narození našeho miminka se můj muž velmi detilně zajímal o to, co s ním dělají a proč to dělají. Když chtěli dítě odnést na dětské oddělení,( důvod, proč chodí hora k Mohamedovi, tedy proč doktor jednoduše nepřijde na porodní pokoj k miminu byl vysvětlen Tady se to takto dělá) šel na dětské s dítětem a potom zase zpět. Dítě si chtěli na dětském nechat s odůvodněním, že ho budou zahřívat, ale on se vyptal jak to hodlají dělat, ujistil se že dítě je v pořádku a když zjistil že se zahřívá zabalením do deky prohlásil, že si ho budeme zařívat sami. Zkrátka byls srále s děťíátkem a nedovolil aby sd ním cokoli dělali bez jeho věcomí. Musím říct, že jeho dotazy, zdvořilé, ale neodbytné, uváděly sestry i lékaře do rozpaků, protože často odpověď na to proč musí něco nějak být neměli, šlo jen o zvyk bez pádného důvodu. Po chvilce dohadování obvykle ustoupili, udivení, bylo vidět že zejména mladé sestřičky přemýšlí o tom, proč se věci vlastně dělají takto a ne jinak. Kupodivu se nám za náš odpor nikdo z personálu nijak "nerevanšoval", čehož jsem se trochu bála, byli na nás ale i potom milí a slušní, ale je pravda, že se mi poté na pokoji sestřičky ani lékaři už ani nepokoušeli radit, asi jsem získala pověst té co ví všechno líp, nevím. Což mi právě vyhovovalo, dítě jsem měla celou dobu u sebe v posteli, nikdo mi nic neřekl, (spíme spolu dosud, pořídila jsem si kvůli tomu 120 cm širokou postel, je to super a k tomu pohodlíčko!) samo že u hlavy a ne dole kde hrozí zašpinění od krve, nikdo mi dítě zaručeně nevyměnil a pokaždé když s ním něco dělali udělali mi předtím přednášku co se bude dít a proč.
Když to shrnu, musím říct, že hodně věcí by se změnilo kdyby si je rodící matky víc vyžadovaly, a nebo spíš jejich doprovod, protože když rodíte, nemáte sílu si něco vynucovat, to je pravda. Kupodivu nebylo ani tak těžké si některé věci prosadit, pro mě bylo například mimořádně důležité aby mi dítě neodnášeli, a i když jsem viděla že na nás trochu divně tváří, kupodivu nám vyhověli docela ochotně, a bylo toho víc.
K článku: Je mi líto že i 15 let poté co jsem to prožívala já se něco podobného děje (kdo tu napsal jak vám může vadit, že vás jen (!) oholí když nechcete neví o čem je lidská důstojnost,) Chci tímto jen dát radu jak na to, aby to příště bylo lepší. Jde o komunikaci, aby matka byla u porodu rovnocenný partner. Ne tedy slepě trvat na tom: Nechci oxytocin, ale Proč mi ho chcete dát? Aby se porod urychlil? Proč musí být porod rychlejší? Podle čeho usuzujete, že je třeba porod urychlit? Co to udělá s dítětem? atd. Pokud vám totiž řeknou, že třeba porod urychlit protože se dítě dusí, rozhodnete se asi jinak než když se dozvíte že mají málo porodních boxů a vy tu zavazíte už nějak moc dlouho. (což porodní asistentky přiznaly při prohlídce porodnice před porodem že se zcela běžně děje, a ani jim to nepřišlo jako něco špatného!)
Omlouvám se za délku příspěvku a přála bych si aby tak smutný popis svého porodu už nikdo nemusel napsat. A hlavně nebojte se zeptat!!!!!
|
|
|
|
|
|
|
|
| petra | •
|
(13.8.2007 15:35:22)
Markytko,
myslím, že Boudicca na Patrikovu nemoc vůbec nenaráží. Napsala, že by to řekla autorce do očí. Pokud vím, tak autorka má oči v pořádku a myslím si (ovšem nemohu soudit), že ve chvíli, kdy to Boudicca psala, tak ani nepomyslela na to, že v souvislosti s Patrikovou oční chorobou to může vyznít dvousečně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| kaMyš |
|
(10.8.2007 15:17:42)
Babsi:
1) kdyby se Lucie ptala mě, jak probíhá porod, tak by se určitě nedozvěděla to, jak probíhal porod její
2) z článku někde vyplývá, že by autorka nevěděla, jaké má mít s sebou formuláře? to jsem si nevšimla.
3) vyplňování dokumentů při porodu opravdu není nutné! Mě v porodnici řekli, že když se na to už nebudu cítit, vyplní se formuláře po porodu.
4) Lucie jela do porodnice v době, kdy měla pocit, že má jet do porodnice. Proč by tam měla jezdit jindy?
5) rodila jsem 3x, ve třech různých porodnicích, ani jednou nebylo dítě po porodu v inkubátoru (nepřáli jsme si ho tam dávat, tak tam nebylo)
6) i "zasněný filozof" má právo na to, aby s ním jednali jako s člověkem.
|
|
| Markéta | •
|
(10.8.2007 15:32:31)
to je pekna blbost, ze dite musi do inkubatoru. pouze nemocne miminko ve stavu ohrozeni nebo nedonosene, aby byla moznost regulovat teplotu. jinak je mu MNOHEM LIP U MAMINKY na brisku a oba zachumlani do deky a dostatecne zatopeno v pokoji jako to bylo umozneno nam.
|
|
| Monika + Honzík 2 roky | •
|
(10.8.2007 15:40:50)
Mám pocit, jakoby autorka článku byla buď emocionálně nevyrovnaná nebo až do porodu izolovaná od okolního světa. Chodila jste na kontroly k lékaři? Přece jste nemohla být tak šokovaná postupy a vyšetřením během porodu. Pokud si odmyslím tu emocionální stránku Vašeho vyprávění, tak to vypadá že jste prodělala normální porod. Taky jsem měla oxytocin, nástřih apod. Pokud si zjistíte jak to chodí v běžné porodnici, toto Vás nemůže překvapit a rozhodit. A to že lékaři kontrolují při vizitě i jak se hojí rány, je samozřejmé. Někdy je potřeba některé procedury prostě přijmout jako nutné, já si totiž myslím, že zdraví rodičky i dítěte je důležitější než představa přírodního člověka. Velmi brzo po porodu (tak 2 dny) někdy je potřeba lékař, a ne jen pohoda. i když ta je taky důležitá, stejně jako lékaři, kteří jsou ochotní a zdvořilí.
|
| Markéta | •
|
(10.8.2007 16:02:50)
jde o to, jak kontroluji. muzes to udelat pri velke vizite, tj. tri doktori, par mediku a min dve sestry, stahnout z zeny deku roztahnout ji nohy a nechat ji tam takhle v plnem svetle zarivek naodiv, zatim co si ctes zpravu, pak vsem medikum postupne ukazes detaily a odejdes aniz pozdravis ...
nebo pride doktor sam, hned rano, dokud je klid, v pokoji necha pritmi a deku jen trochu odhrne a posviti si silnou baterkou, pak te zase prikreje a ujisti te, ze se to pekne hoji, ze nemas zapomenout jit za sest tydnu na kontrolu a pri zhorseni nebo teplotach hned prijit. nezapomene poblahoprat k miminku a zeptat se jestli mas dotazy. pozdrav pri odchodu i prichodu a predstaveni se je uplna samozrejmost.
|
| Honza Bl. (3holky+1kluk) | 
|
(10.8.2007 16:13:28)
Neodvazil bych se jako chlap diskutovat o porodu (sice jsem u dvou byl, ale prece jen trochu jinak, nez moje zena), nicmene ta individualni vizita mne opravdu privodila usmev na tvari. Obovam se, ze na neco takoveho pri dnesnim preplneni porodnic by nemel cas ani ten nejobetavejsi doktor.
Jinak ale lidsky pristup ma dnes cim dal mene lidi z lekarskeho personalu. Dokonce jsem to zaregistroval i u drive jinak velmi prijemnych lekaru i sester. Asi clovek casem otupi... Neni to ale zadna omluva...
|
| Hana (2děti) | •
|
(10.8.2007 16:29:20)
Tak já jsem dvakrát rodila a ani jednou jsem nemusela roztahovat nohy na pokoji. Pokud mne lékař chtěl vyšetřit,tak mne pozval na vyšetřovnu. Stejně tak na vložku sestra koukla vždycky velice diskrétně. A pokud mne měl vyšetřit medik, tak jsem byla dotázána předem (!!!), jestli s tím souhlasím a to ještě než ten dotyčný vešel. Stejně tak i když šlo o žákyňky, nebo o přihlížení studentů atp.
Podotýkám že šlo o velkou porodnici, kde je opravdu hodně narváno a občas ani nemůžou přijmout další rodičku.
I u porodu jsem byla velice překvapená slušností a šetrností personálu. I ve chvíli, kdy jsem zpanikařila a na chvíli nejednala racionálně, i ve chvíli kdy šlo o vteřiny dokázali všichni jednat rychle a přitom i lidsky. Mmch. když jsem se lékařce po porodu omlouval aza svůj zkrat a děkovala jí za život svého dítěte, tak mi řekla, že téměř každá maminka, která prožívá takový porod jako já má slabou chvilku a že je na nich, aby ji dokázali uklidnit a dodat jí odvahu.
|
| Honza Bl. (3holky+1kluk) |
|
(10.8.2007 16:47:03)
Ale jo, Hanko, se vsim, co jsi napsala, souhlasim. Jen me zaujala predstava doktora, ktery pred vyzitou (dokud je klid???) obiha vsechny maminky a se silnou baterkou jim nahlizi pod prikryvku. Pri vizite na ne uz pak jen ockem mrkne a rekne sestre, co napsat do chorobopisu.
Myslim, ze takoveho doktora by pak brzy propustili bud za sexualni obtezovani a nebo pro nesvepravnost.
|
| Markéta | •
|
(10.8.2007 21:22:00)
doplnuji, ze to v mem pripde byla lekarka, takze sexualni obtezovani ... nejukala s baterkou pod deku tu samozrejme sundala, ale proste nechala pritlumene svetlo, bylo sest rano ...tak me tim mile prekvapila. jeste ted si pamatuji, jak jsem ve dvanacti byla tyden na detskem a v pet tricet vtrhli do pokoje nemocneho ditete, tedy mne, rozsvitili, narvali mi teplomer do zadku, prevlikly postel a pri odchodu nezavreli ani dvere, a ze by zhasli ... a snidani az za dve hodiny. probrecela jsem je a mela strach. mobil neexistoval, tak jsem ai nemohla zavolat mamince. a to jsem vlastne zazila uplne normalni zachazeni, urcite bylo jinym i hur.
|
|
|
|
| Markét | •
|
(10.8.2007 21:13:14)
nepisu o teorii, ale o svem vlastnim zazitku. tedy, aby bylo jasno, mluvim o te idividuali vizite. netrvala dele nez pet min. na to je cas i v preplnene nemocnici!
mozna by byl cas, kdyby doktori nechodili v tlupach na vizitu, ale individualne a v tlupe jen k problemu. siti hraze neniproblem, ale rutina a kontrola siti, no...
|
|
|
|
| myš | •
|
(14.8.2007 20:51:06)
Moniko,
Vy asi přijímate tak trochu pasivně vše co s vámi dělají jako nutné a běžné.
Někdy je oxytocin, nástřih atd nutný, ale někdy ne. Právě to se mnoha ženám nelíbí, že je to rutina, která je může i negativně ovlivnit, nemá to nic společného s nějakými přírodními lidmi, kteří to naprosto odmítají, ale chtějí jen aby pokud to jde, měli možnost rodit bez všech těchto někdy zbytečných procedur. Ve většině porodnic je to zatím jen sázka do loterie, jestli vám umožní přirozený porod, nebo ne.
A k těm vizitám, mluví se tu o velké vizitě, kdy na vás kouká několik doktorů naráz. Je to ponižující, nedůstojné a zbytečné. Stačí 1 doktor, který vás prohlédne pořádně (což u vělké vizity snad ani nejde) a diskrétně.
|
|
|
|
| Hryzalka, 2 myši | 
|
(10.8.2007 12:26:30)
Souhlasím s Ivanou,
celý ten popis mi připadá skoro jako z jiného světa, nejsem si vlastně vůbec jistá, jak si Lucka porod dítěte vlastně představovala.
Nevím, jestli budeme mluvit o té samé porodnici, ale rodila jsem v O.-Porubě - personál vstřícný, sestřičky velmi ochotné, vyholení nebylo nutné - provedla jsem si ho sama již doma, klystýr není příjemný, ale také není bolestivý ... a tak bych mohla pokračovat dále. Sama jsem měla těhotenství rizikové, oba porody vyvolávané, což každý ví, že podstatně více bolí, ležet na zádech jsem u druhého porodu také musela, včetně všech těch "hadiček" (jak se Lucka zmiňuje)ale ... na to jsem byla připravená, podstoupila bych pro své děti prakticky cokoliv.
Prostě mi připadá, že začínáme být zhýčkanou generací (když vzpomeneme, jak rodily naše mámy nebo nedej bože naše babičky - třebas i nedaleko zákopů s melodií min padajících na město).
Nedávno jsem potkala známou, ruku měla zavěšenou v šátku a tvářila se zrovna jakoby měl přijít její konec. S účastí jsem se optala, copak se jí stalo ... no představte si, ta tragédie - BYL TO ODBĚR KRVE! Podotýkám, že proveden precizně, bez žádné velké modřiny. Nejsme zhýčkané?
|
| PajaMM |
|
(10.8.2007 12:43:54)
Hryzalko,
ale napriklad holeni a klystyr nejsou vubec nutne a jejich "nutnost ci potrebonost" nebyla nikdy dokazana...aspon podle toho, co vim ja. Ja je napr. nechtela a nebyly mi tyto ukony provedeny.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(10.8.2007 13:12:27)
Přesně tak.
Navíc personál je leckdy vstřícný, pokud si holení a klystýr necháš provést a pokud ne, najednou jsi nespolupracující rodička a podle toho s tebou začnou jednat.
Jedna věc je, že autorka to celý napsala dost dramaticky, druhá věc, že např. to, že dítě nedostala hned na přisátí a po dvou hodinách k sobě na pokoj, je fakt, ať už to popíše jakkoli.
Já u prvního porodu taky musela ležet na zádech, ale ne proto, že by to bylo třeba, ale proto, že jsme k tomu byla donucena (a za každý posazení a pokus vstát jsme dostala vynadáno, ale už vzhledem k síle kontrakcí nebyl prostor, abych jela jinam).
Někdo tu radil zjistit si předem kam člověk jde - no tak já to zkoušela. Když jsem se do porodnice osobně zašla podívat, naslibovali mi všechno, na co jsem se zeptala, bohužel většina z toho nebyla pravda.
Druhej porod už jsem absolvovala jinde a ač byl objektivně trošku horší, než první, subjektivně byl mnohem lepší.
Pro srovnání:
Říkala jsem vám, že nemáte vstávat, lehněte si na záda a nastavte ruku, teď vám musíme dát kapačku.
Co to je?
To musíte mít, aby to bylo rychle.
Ale já bych chtěla chodit.
To nejde.
X
Otevíráte se pomalu, nechcete oxytocin? Mohlo by to urychlit průběh porodu.
Ne, já radši budu chodit.
Tak kdybyste si to rozmyslela, stačí říct.
Nebo při vyšetření rukou:
Teď mám kontrakci.
No bóže, budete dnes muset absolvovat mnohem horší věci.
X
Teď mám kontrakci.
Chcete zvednout? .... Už dobrý?
Jo, už můžem.
A pak se tady dočtu, že chtít slušný chování je hysterie...
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(10.8.2007 14:14:16)
DanieloŠ, u holení a klystýru byla spíš dokázána jejich potenciální škodlivost... jen naši porodníci to jaksi zatím neráčili vzít na vědomí.
|
| terapeutka | 
|
(11.8.2007 11:54:12)
Tak to teda nevím nevím.... sestřenka klystýr neměla (ani jí ho nenabídli) a měla velké zábrany při porodu tlačit, protože se bála, že se s odpuštěním pokadí...
Já měla klystýr i holení a nebylo to nic, co by se mi vrylo do paměti, nebála jsem se tlačit a holení mi taky přišlo logigké (v případě šití by stehy přes chlupy bolestivě "tahaly" jak mi řekla PA), navíc se holí jen jen okolí vagíny, nikde vás (snad) nevezmou "dohola".
|
| Sylvie |
|
(11.8.2007 13:07:38)
Evelinko, ale i při klystýru je dost velká šance, že se ti "zadaří" a navíc jak je to naředěné vodou, tak se to víc rozpatlá :o/ Já osobně klystýr neměla a tlačit jsem se nebála, ale pro změnu bych se bála tlačit, kdybych byla po klystýru  (že se při porodu můžu po, s tím počítám, ale byla by mi nepříjemná představa toho, co z těla vychází po klystýru) Lidé jsou holt různí ;o)
----------------
|
|
|
|
| lenka+terezka11.06.lucka11.99 | 
|
(11.8.2007 21:52:13)
Klystýr mi u prvního porodu dávali automaticky,ale stačilo říct že jsme se z větší části vyprázdnila doma a dostala jsem poloviční dávku a při druhém porodu mi už na příjmu při vyšetření lékařka řekla že mi ho dávat nebudou,že není potřeba,a to jsem doma na záchodě nebyla.A ohledně holení,radši at mě oholí,protože tahat mě za ochlupení jak při porodu tak při šití si radši odpustím,není to nic příjemného.Úplně dohola to není,tak co.
|
|
| zuzana | •
|
(12.8.2007 0:11:08)
To snad ani nemůžete myslet vážně, to je snad příjemnější při porodu vyprázdnit komplet střeva?????
|
| Sylvie |
|
(12.8.2007 0:52:41)
To snad ani nemůžete myslet vážně, to je snad příjemnější při porodu vyprázdnit komplet střeva?????
Rodila jsem třikrát bez klystýru a střeva jsem si při porodu opravdu vyprázdnila - na počátku první doby porodní doma na WC. Kamarádka klystýr dostala a "zadařilo se" jí na sále. A co - PA to setřela ubrouskem a rodilo se dál. Dítě, matka, PA, lékař i otec přežili ve zdraví ;o)
-------------
|
| zuzana | •
|
(12.8.2007 18:26:24)
A může mi někdo vysvětlit co tak hrozného a traumatizujícího na klystýru je???? Ovšem, že to PA utře a taky i přez klystýr se někdy zadaří, ale snad né tolik. Tak si položme otázku, co je teda příjemnější? Pokuď někoho klystýr traumatizuje natolik, je samozřejmě možné si ho udělat doma a v nemocnici odmítnout, neudělají ho nikomu násilím.Takže oholit, vyprázdnit doma a je klid, co tolik caviku kolem toho??? A nikdo mi nevymluvý, že nástřih je horší než natržení to by potom třeba autorka článku na sex nemyslela možno sedům měsíců a né sedům týdnů. Udivuje mě, že je tak nešťastná z nevydařeného sexu po sedmi týdnech(to snad není jediná, které to v tu dobu ještě není příjemné), taky existuje snad jiná forma sexu, než samotná penetrace??? Ale na článku mi není pochopitelných spousta věcí, tak co se pořád divím? Jo a ještě k nástřihu, že by opravdu místo hráze nastřihnul stydké pysky???? To snad teda dělal asi sanitář a nepředstavil se.
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(12.8.2007 20:38:46)
1. porod - nástřih bez toho, aniž by se mě kdo ptal - výsledek: měsíc jsem si nesedla a sedm měsíců jsem neměla nic ze sexu
2. porod - nástřih jsem odmítla - výsledek: byla jsem natržená a stehů spousta, sedla jsem si ovšem první den
3. porod - nástřih jsem odmítla - výsledek: neměla jsem ani steh
hmmm... takže ta tvoje teorie moc nesedí. Další důkaz, jak ta doktorská propaganda dokáže oblbovat! A ona ta WHO je asi naprosto padlá na hlavu, když klystýr při porodu považuje za škodlivou praktiku, že ano?
|
| zuzana | •
|
(12.8.2007 23:01:12)
Takže není to moje teorie snad jen názor, to snad ještě můžu??? Nikdo mě neoblboval byla jsem nastřižena, upozornili mě díky bohu provedli. Opravdu je to můj názor, že čistý řez se šije a snad i hojí lépe ale asi jsem úplně blbá, nebo ty seš výjimka. Kamarádka se natrhla jak příčně, tak podélně samozřejmě až po konečník, neseděla dlouho opravdu dlouho. Já tak tři dny, sex zhruba po osmi týdnech. To samé jsem absolvovala ještě dva krát a seděla jsem už druhý den jak podruhé, tak po třetí. Díky bohu za nástřih, moje děti mají opravdu velkou hlavičku 38, 39, 40cm. Tak snad to nebude jen propagandou a oblbováním. Nikdy bych nezpochybňovala WHO, takovej frajer nejsem, sama se držím některých doporučení a to hlavně co se kojení týče. Nepochopím jen pokuď je klystýr tak nebezpečný, proč se provádí??? To opravdu nevím a jen svůj pocit jsem psala, že bych nerada přivedla dítě na svět mezi výkaly. Porod se mi vyvolával, teda jsem se spontánně nevyprázdnila a i přez klystýr něco uniklo a uvědomovala jsem si to i přez pekelné bolesti. Bylo mi to zdaleka nepříjemnější než samotný klystýr(naštěstí to bylo opravdu jen trošičku). A v čem je nebezpečné holení? Opět opakuji, každá se může oholit doma sama, nebo může pomoct partner. Stále mi nikdo tady nedal dostatečné vysvětlení, proč je potřeba dělat hysterii z klystýru, holení a nástřihu. Mělo by se to asi zvažovat a né aplikovat samozřejmě paušálně, ovšem holení mi nikdo nevymluví, je problém se oholit doma? Ptám se po několikáté, já myslím, že není a taky opravdu stačí v okolí hráze.
|
| Kudla2 | 
|
(12.8.2007 23:09:52)
Zuzano, myslím, že na nástřihu ani na holení jako takovém samozřejmě nic nebezpečného není, u toho nástřihu versus natržení je to IMHO hodně věc názoru (a kliky).
Podstatný rozdíl je ovšem v tom, jestli Ti doktor řekne - teď to musíme střihnout, protože (a uvede důvod,) nebo jestli Ti to udělá rovnou bez řečí. Jasně, že někdy na to není čas, jasně, že nejdůležitější je přežít, ale Tobě se zřejmě dostalo toho, čeho autorce ne - mluvili s Tebou a nevzbudili v Tobě pocit, že tam jsi páté kolo u vozu.
|
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
(12.8.2007 23:18:37)
Zuzano, holení je pro mě přinejmenším otravné a hodně nepříjemné. Kvůli možnosti, že by se někomu blbě šilo, se mi nechce znovu absolvovat celou řadu dní nepohodlí - hnusně píchající a škrábající, případně zarůstající chloupky. Doktor stráví šitím řádově minuty, kvůli kterým mám mít mnohokrát delší dobu velmi nepříjemné pocity. Navíc ve spoustě případů se nic šít nemusí - dva porody jsem absolvovala bez nástřihu nebo natržení (ty první dva bohužel s rutinním nástřihem).
|
| zuzana | •
|
(13.8.2007 0:19:49)
Tak nevím je to teda dost individuální, já si totiž myslím, že třeba 2, 3 nebo 5x v životě se dá vydržet vyholení kousíčku místa jako je hráz a to dorůstání a píchání netrvá tak dlouho, pokuď by to mělo být jen kvůli šití, kterému se někdy vyhnout nedá tak myslím se to dá vydržet. Oholím se sama, předejdu holení personálem, někdo se holí pravidelně, někdo vůbec je to každého věc, ovšem kvůli malinko dyskomfortu dělat z holení takovej problém to fakt nechápu. A chcete mi tvrdit, že pokuď s tím nesouhlasíte vám to udělají násilím?
|
| Grainne |
|
(13.8.2007 0:25:32)
Ono jde především o to, aby člověk musel vydržet v případě sporných úkonů, pouze to, co chce vydržet a holení rozhodně není život zachraňující úkon. Ono platí, že co si nevyhádáte a nevykřičíte, nemáte. Ne každý je toho totiž schopen, takže trauma si odnesou vždy jen ty citlivé a "hodné" bytosti.
|
| zuzana | •
|
(13.8.2007 0:36:36)
Rozhodně to není život zachraňující úkon. Trauma bych asi neměla ani kdyby mě holili bylo by mi to velice nepříjemné asi pro to, že celkem citlivá a možná i hodná jsem:-)). Proto opakuji, je tak těžké to udělat doma a pak vydržet chvilku nepříjemného píchání(netrvá to měsíce), nebo budeme radši tvrdit, že holení traumatizuje a vede snad k poporodní depresi? A opravdu myslím pokuď se srozumitelně vyjádříme, že s tím úkonem nesouhlasíme, pochybuju a ani si neumím prakticky představit, že ten úkon opravdu provedou. Taky bych podotkla, že výkonů, které nezachraňujou život a jsou velice nepříjemné je nezpočet!
|
| zuzana | •
|
(13.8.2007 1:04:37)
Chtěla bych ještě dodat, že si opravdu myslím, že spousta věcí by snad vadilo každé z nás nejenom autorce článku, ale myslím, že reakce není adekvátní a opravdu může zbytečně vydesit spoustu nastávajících maminek. Nástřih, klýstýr ani holení není nic příjemného a dá se všude odmítnout. A pokuď to někdo absolvuje není možné tvrdit, že zrovna to vede k pocitům znásilnění atd....Opravdu jsem to vydržela ve zdraví jak psychickém, tak fyzickém a to opravdu jsem jak citlivá, tak stydlivá! Každé z mojích dětí se mnou spávalo už v porodnici a doma taky, žádné z nich jsem nikdy nezalehla a jsem si vědoma infekčnosti očistků, proto jsem na tohle obvzvlášť dávala pozor. Pokuď by mi sestra tvrdila, že tam u sebe dítě mít nemůžu, prostě bych neposlechla. Nejsem ani nijak asertivní ani drzá, ale co se týče mého dítěte to se bránit umím. A co by mi jako udělali, kdybych si ho k sobě vzala? Můžou mi snad za to vzít dítě???? Chci tím jen říct, že by autorka neměla jen pasívně trpět a pak se z toho hroutit a ničit si krásné chvilky s miminkem, ale chovat se trochu racionálně a umět komunikovat. Nebo si taky myslíte, že by pro ní a její čerstvou rodinku nebylo lepší se s tím zkusit vyrovnat a né třeba tvrdit, že holčička díky nešetrnému koupání v nemocnici pláče a nesnese na sobě ani žinku? Podle mě to není důvod k tomu aby byl někdo totálně zničenej a nechal si ujít chvíle největšího štěstí se zdravým děťátkem.
|
|
|
|
|
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 10:45:00)
Opravdu je to můj názor, že čistý řez se šije a snad i hojí lépe ale asi jsem úplně blbá, nebo ty seš výjimka.
No, tak abych se přidala já :o) U prvního porodu jsem se natrhla, střihnout mě naštěstí nestihli (rodila jsem v porodnici, kde lékaři když vidí, že by tkáň mohla roztrhnout, tak radši střihnou). Kdyby mě střihli, měla bych velkou ránu, kterou je potřeba sešít (takový prostě nástřih je). Natržení ovšem bylo tak malé, že nakonec se mnou lékař dohodl, že to ani nebudeme sešívat ;o) U dalších dvou porodů jsem se ani nenatrhla ani mě nestřihli - rodila jsem v porodnici, kde udávají asi dvě nebo tři procenta nástřihů (nebo tak nějak). Natržení dávají přednost z jednoduchého důvodu - nechávají ženy rodit v takové poloze, v jaké se jim rodí nejpříjemněji a v takové poloze kolikrát nástřih udělat nemohou, ani kdyby chtěli. Např. u mého třetího porodu mi zcela jistě PA mezi nohy neviděla, protože já klečela na patách na zemi a ona mi stála za zády ;o) Konečně, údajně (neověřovala jsem si to tvrzení) klasická poloha na lůžku má za následek nejvíc poranění (ať už natržení nebo nástřihů), protože hlavička na hráz tlačí v takové poloze, že se hráz nemůže správně roztáhnout. Ale jak píši, tohle tvrzení jsem si neověřovala :o)
Jinak z dokumentu WHO vyplývá, že statisticky vzato velké poranění až ke konečníku ti může jak při spontánním natržení, tak při nástřihu, a to stejně často (u nástřihu tehdy, pokud lékař nedokáže nastřiženou tkáň pohlídat, aby se ještě navíc neroztrhla). Nástřih určitě má své opodnostatně, třeba když když hrozí poranění větší, než by způsobil nástřih (riziko takového poranění je asi půl procenta) nebo třeba když je potřeba rychle vybavit dítě. KDysi do obdobné diskuze na Rodině přispěl jeden dr z Bulovky a ten uváděl jejich statistiky - CAPové, kde radši nechali natrhnout než by střihli a sálové, kde radši stříhali. U CAPových rodiček uváděl lehčí stupně poranění hráze, než u rodiček sálových ;o) WHO uvádí, že dle studií není rozdíl mezi hojením či následným vlivem na únik moči u žen, které byly nastřižené a které se natrhly. Takže ono má všechno svá pro a proti a hráz je moje, já s ní budu dalších iks desítek let sexuálně žít, já bych si tedy měla rozhodnout, čemu dávám přednost. Příspěvek pana doktora se mi vyhledat nepodařilo :o( doporučení WHO si můžeš přečíst tady:
http://www.iham.cz/prirucka_who_4.php#4.7.2
Porod se mi vyvolával, teda jsem se spontánně nevyprázdnila a i přez klystýr něco uniklo a uvědomovala jsem si to i přez pekelné bolesti. Bylo mi to zdaleka nepříjemnější než samotný klystýr(naštěstí to bylo opravdu jen trošičku).
No a o tom to je ;o) Klystýr sám o sobě NEZABRÁNÍ úniku stolice, jenom pravděpodobnost sníží. I po klystýru je pořád velká šance (co jsem kdysi dohledala jednu studii, na kterou se WHO odvolává, tak cca 25% oproti cca 50% bez klystýru), že k úniku stolice dojde. Proto mi přijde vyloženě kontraproduktivní neustále klystýr omílat. Co třeba se v rámci přeporodní přípravy zaměřit na to, že při porodu prostě MŮŽE DOJÍT k pokálení, počůrání, pozvracení... a je to zcela normální a nic tomu nezabrání, tak si z toho netřeba dělat těžkou hlavu. Klystýr mně osobně by nepříjemný byl, konečně i v této diskuze jedna obhájkyně klystýru zmiňovala, jak krom porodních bolestí měla ještě "klystýrové" bolesti... no,tak já se jim ráda vyhnu. Nechat si dělat zbytečně další bolesti, i když vím, že pokálení tím stejně nezabráním... na co? U klystýru nebyl prokázaný žádný vliv na délku porodu či na následné infekce u matky nebo dítěte.
A v čem je nebezpečné holení?
Proč by mělo být nebezpečné? Je NEPOTŘEBNÉ a to stačí. Kdyby si porodníci usmysleli, že každé rodičce vyholí hlavu, taky bys s tím souhlasila, protože to není nebezpečné? :o/
Jak klystýr, tak holení, patří mezi praktiky, které WHO nedoporučuje paušálně provádět - protože u porodu nemají význam.
http://www.iham.cz/prirucka_who_2.php#2.2
----------------
|
| zuzana | •
|
(13.8.2007 11:53:11)
WHO doporučuje paušálně neprovádět, ale mám pocit, že někomu jde o to aby se neprováděli vůbec. Já opakuji, to jsou moje pocity, nikomu je nevnucuji! Mě byl únik minima stolice nepříjemný a vím, že úplné vyprázdnění by mi bylo prostě mnohem víc nepříjemné a to nemyslím, že by se dítě nějak nakazilo, prostě by mi to bylo velice nepříjemné pokuď by k tomu došlo. Klysýru jsem se před prvním porodem velice obávala, stejně jak nástřihu, čekala jsem to mnohem horší a kdybych nedej bože četla článek podobného typu asi bych se rozhodla nerodit a čekala, že se mimi vstřebá:-)).Je vám opravdu nepříjemné se oholit doma? Mě vůbec a je mi príjemější i následné udržování hygieny při masívním krvácení a odchodu očistků. Ráda bych věřila, že bych se natrhla méně u těch mojích obřích hlaviček, asi nemám tu odvahu to zkoušet. Opravdu jsem neměla ani jednou ze tří porodů problémy, téměř žádné. Děkuji za všechny vědecké studie WHO a jiné, nezpochybňuji je, celou dobu se jen snažím říct, že né vždy je to možné bez těch úkonů. Já z toho trauma nemám, větší bych měla z úplného vyprázdnění, spíše než z vyholení doma a taky bych se děsila natržení víc, než nástřihu. Nikdo mě nezblbnul a nezmanipuloval. Jsem přesvědčena, že je v dnešní době možnost vše odmítnout. Zarytě se bránit vyholení, jen pro to, že je to trošku nepříjemné, když to dorůstá??? (jedná se o kousíček místa kolem hráze)
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 12:13:06)
Zuzano,
ja se tedy holim doma take, i pred obema porody jsem to udelala.
Ale predstav si, jsou zeny, ktere to nedelaji a nechteji. Tak proc by to mely delat jen proto, ze "se to tak dela" a hotovo? Proc by mely delat neco, co neni nutne a nicemu to nepomaha???
|
| Reya | •
|
(13.8.2007 12:51:03)
Já myslím, že právě o to jde. Umět otevřít pusu ve správný čas a na správném místě. Slušně říct nebo požádat. Když doktoři nevyhoví, upřímně si nedovedu představit, jak by tu pacientku donutili, kdyby opravdu nechtěla. Možná by se chovali nepříjemně, ale s tím každý musí počítat. Je pravda, že dnesní zakony moc účinné prostředky obrany nedávají, ale neco by se naslo. Napriklad stíznosti vedoucímu zařízení, v případě nevyhovění zřizovateli (nejcasteji kraj, mesto nebo univerzita). Není vyloučena občanskoprávní žaloba, vznikne-li chováním lékaře škoda.
Ideální by samozřejmě bylo, kdyby byli milí a chápaví, ale všichni víme, jaké to naše zdravotnictví je, že hodně doktorů studovalo ještě za komunismu a jejich ideálem byl doktor Sova a Štrosmajer. Chce to čas, ale i to, aby si lidi stěžovali tam, kde se má. Diskuze na netu doktoři nečtou, nemají na to čas. A ani je to myslím si moc nezajímá.
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 12:55:25)
Reyo,
ano. Jenze ne kazdy ma povahu na dohady a tak. Proto by i to, ze to reknu neprubojne melo byt brano vazne. Vubec nejlepe by se me na to meli zeptat, ze.
A stiznost at Lucie urco napise - pozdeji, az ji bude lepe. Primari oddeleni, vedeni nemocnice, zrizovateli, ministerstvu....ja myslim, ze kdyz to udela kazdy, kdo neni spokojeny, hne se to kupredu.
|
| Reya | •
|
(13.8.2007 14:00:53)
Hm, co to je průbojně? Já myslím, že stačí úplně klidně. Je nanic, když si někdo stěžuje, že ho někdo nutil dělat to nebo ono nebo mu naopak nevyhověl, když o něco žádal, ale přitom sám byl líný hubu otevřít. Nebo být tak trochu "neodbytný". V případě Lucie ten pocit mám. Máš pravdu, že každý se se schopností asertivní komunikace nerodí a většina z nás se tyhle dovednosti musíme naučit v průběhu života, bohužel... Někdo na to stačí sám, někomu pomůže třeba nějaký psycholog, někomu nikdo...
V případě Lucie by bylo smysluplnější fakt zamakat na sobě - místo psaní dopisů a očekávání lítosti a kývání hlavičkou, jaká je strašná chudinka a co se jí stalo za příkoří. Jenže já nejsem ten "litovací" typ a raději jí říkám: Jo holka, buď sis měla stěžovat hned a na správných místech, nebo už nebreč, vstaň a vschop se. A nepiš nesmyslné subjektivní dopisy, nerýpej se ve svém neštěstí, které ostatně žádným neštěstím není, ale čas věnuj třeba četbě vhodné literatury o asertivní komunikaci a hlavně navštiv psychologa, který tě trochu rozebere. Ale ono je to taky o tom, že pomoct se dá jen tomu, kdo o to stojí. Z vlastní zkušenosti vím, že je hodně lidí, kterým stačí, že je někdo polituje. Ale pokud oni sami nebudou ochotni pochopit, že něco v životě dělají špatně a že by to měli dělat jinak, pak je každá rada drahá. Budou stále narážet - akorát ty problémy přijdou vždycky v trochu jiném balení.
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 14:05:45)
No Reyo, jenze ne vzdy je clovek schopen si hned stezovat. Podle me bude dobre, kdyz si bude stezovat, az toho bude schopna. A ze tu napsala svoji vypoved? No a? Tohle prece neni o vedeckych clancich, ale drtivou vetsinu jich tu pisou zeny, maminky...o svych¨pocitech, zkusenostech a tak, ne? Tak beru i tenhle clanek.
A treba necekala politovani, ale zkusenosti ostatnich. Mozna i radu a tu tvou si treba vezme k srdci.
Ale to, ze se tim zabyva a, jak rikas, rype se v tom, to podle me neni zas az tak spatne...ja o tom taky potrebovala mluvit, kdyz jsem mela za sebou ukonceni tehu ve 23tt. A cim vic jsem o tom mluvila, tim vic to bolest ve mne otupovalo. Je pravda, ze ja nemam pocit, ze by nekdo neco udelal spatne nebo mi ublizil, ale mozna o to horsi to je, protoze nikdy nenajdu vinika. Proste se to stalo a my prisli o to nejcennejsi, po cem jsme touzili. Ale je fakt, zijeme dal. Prezili jsme a neplaceme na kazdem kroku... Ale plakali jsme, kdyz nam to rekli a kdyz jsem se vratila z nemocnice, plakali jsme hodne. A to mluveni a rypani se v tom - to pomahalo...a pomaha doted.
|
| Reya | •
|
(13.8.2007 14:13:37)
Ano, nebývá hned schopen. Ale Lucie tam přeci nebyla sama. Byl tam s ní manžel, nebo ne? Já beru, kdyby se jim stalo opravdu něco strašného, např. dítě umřelo, tak pochopím, že jsou oba mimo. Ale takhle? Jasně, řešit to hned nemusím, ale důkazní hodnota mých výpovědí potom může taky dost rychle klesat, už třeba jen proto, že paměť má svoje limity... Prostě je lepší dřív než později.
A s tím povídáním. Jó, ať klidně povídá. Ale problém je, že jestli bude pořád dokola mluvit takhle zaujatě, tak ji za chvíli i ti lidi, co jí chtěli pomoci, pošlou někam. I ti přátelé a rodina mají svoje limity. Můžeš se mnou nesouhlasit, ale teď zase mluvím já o své zkusenosti. Osvědčilo se mi, že se musím co nejdřív schopit a řesit svůj problém. Že nemůžu být ostatním lidem "balvanem kolem krku" a prehnane je zatezovat svými problémy. A že pomocnou ruku najdu na konci svého ramene.
Anebo taky jinak: kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 14:17:34)
Kazdy mame zkusenost jinou....je jasne, ze clovek to nakonec svechno musi zvladnout sam se sebou, ale mne nejvice pomaha muj muz. Mame toho ted za sebou hodne, takze drzime jeden druheho. A i kdyz je jasne, ze ty narky druheho uz nas nekdy unavuji, vzdycky si pomuzeme...Proto jsme spolu.
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 14:35:01)
no, já teda nevim, můj manžel je skvělej chlap, ale v takovejch situacích není prostě moc schopen se dohadovat...
|
|
|
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 14:18:09)
Reyo, já měla nervy v pytli z prvního porodu, též mi tady na Rodině některé čtenářky předhazovaly totéž co autorce tohoto článku - totiž že problém je ve mně, že mám nereálná očekávání, že se neumím ozvat, že kdovíjak jsem se s personálem bavila, ono totiž na hrubý pytle hrubá záplata a bla bla bla prostě jsou lidi, kterým se nikdo nezavděčí, protože si budou stěžovat všude.
No vidíš to a já mám za sebou dva další porody a ty byly naprosto v pohodě. Pokud jsem něco chtěla nebo nechtěla, stačilo to ŘÍCT - nemusela jsem svůj požadavek OBHAJOVAT, VYSVĚTLOVAT, OPAKOVAT, TRVAT SI NA SVÉM... což jsem u prvního porodu musela. A stejně jsem byla ta divná, snažili se mně "přečůrat", lékař mě oblboval tím, jak strašně moc svým chováním ubližuji dítěte (a já byla strachy po*raná až za ušima, než jsem pochopila, že od něj je to jenom rétorické cvičení, nikoli informace o aktuálním stavu), na mou adresu personál pronášel posměšné poznámky, na šestinedělí mi k úkonům odnášeli dítě, když jsem spala (jestli to byl na oddělení normální postup nebo jenom reakce na to, že pokud jsem byla vzhůru, tak jsem chtěla být jednak informovaná o tom, co s děckem dělaj a jednak u toho přítomná, to nevím)... Zkrátka pobyt v nemocnici u prvního porodu byl pro mne záhul na nervy, protože jsem tam cítila jak hadr na podlahu. Pobyt v porodnici při druhém a třetím dítěti byl naprosto v pohodě a ráda na něj vzpomínám, protože se ke mně personál choval jako k svéprávné bytosti.
|
| Reya | •
|
(13.8.2007 15:21:45)
Ale dyť jo, já ti to neberu. Možná byl opravdu pan doktor u Tvého prvního porodu hulvát a zpátečnický magor. Ale možná jsi taky podruhé a potřetí věděla, co tě čeká a líp jsi dokázala reagovat... Ale Tvůj příběh neznám a ani jsem se k němu nevyjadřovala - důležitý tady byl problém Lucie, ke kterému jsem hovořila obecně (Život je tak pestrý a situací, které nás mohou potkat, nekonečno.), jinak ani mluvit nemůžu. Jak jsem už napsala na jiných místech, článek na mě působil hodně subjektivně až subjektivisticky a zrovna tady by mě hodně zajímal názor druhé strany. Jen jsem chtěla svým příspěvkem říct:
1. lína huba, holé neštěstí
2. není dobré na všechny okolo apriori koukat jako na zlé vlky chystající se mi ublížit
3. lítost je nanic
4. když si nevím rady sama se sebou, je dobré navštívit dobrého psychologa
5. možná ne všechno, ale hodně věcí jde, když se chce.
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 16:04:18)
Reyo, jistě :o) K prvnímu porodu jsem šla s důvěru ve zdravotnictví - přímo v porodnici jsem si zjistila základní věci, které mě zajímaly, ty důležité dopadly OK, o ostatních jsem si řekla, že nějak se to vyvrbí, však jsme lidi a proti mé vůli si mi nikdo netroufne nic dělat. Kdybych se musela doslova o každém prdu dohadovat jenom s lékařem, bylo by to ještě OK. Já se ale musela dohadovat pomalu s každým.
K druhému porodu jsem šla s vědomím, že ve zdravotnictví jsou zlí vlci chystající se mi ublížit :o) a s ohledem na tuto skutečnost jsem si vybrala porodnici, kde se nebudu muset HÁDAT o základních věcech. Slovo HÁDAT používám záměrně, protože stejně jako autorka článku jsem získala zkušenost, že ŘÍCT nestačí. Dohadování se a hádaní u porodu se nemalou měrou promítlo právě na mé poporodní depresi - nevidím důvod, proč bych to měla považovat za samozřejmou formu komunikace. Asertivní trvání na tom, že dítě po mém příchodu na šestinedělí zůstane u mne, nakonec sice slavilo úspěch, ale já v tu chvíli už mlela z posledního a jenom o trochu víc počítat s takovou situací, tak jsem v tu chvíli sebrala svoje dítě, zavolala manželovi a práskla za sebou dveřmi. Stejně, jako to nakonec udělala autorka článku (která narozdíl ode informace nejspíš měla, když chtěla rodit doma). Byla to jenom důvěra ve zdravotnictví, díky které jsem si řekla, že ono to v porodnici ty čtyři dny vydržím, tak mě ani ve snu nenapadlo zjišťovat si, co a jak s čerstvým novorozencem, který neprošel obvyklými vyšetřeními. A když už jsme u těch snů - ta scénka, jak já stojím uprostřed pokoje, naproti mne ve dveřích sestra a dohadujeme se, jestli jako matka mám právo mít u sebe svoje zdravé dítě, nebo jestli prostě bude na dětském pokoji, protože oni jsou na to tak zvyklí, tak to byla scénka, která se mi vryla do podvědomí tak, že při druhém a třetím těhotenství jsem na toto téma měla noční můry. Byť jsem to v tu chvíli sama považovala za nepodstatné, protože dítě jsem k sobě získala a trápily mě naprosto jiné věci. Byly věci, na kterých jsem si taktéž trvala a bylo to k ničemu, protože lékař nade mnou prostě má převahu - pokud mi nepodá dostatečné informace nebo pokud je podá záměrně zkreslené, jsem odkázána na jeho rozhodnutí, pokud nechci ublížit dítěti. Byť bych se třeba rozhodla jinak, kdybych informace měla pravdivé.
Takže - souhlasím s tebou, umět si říct, že něco chci či nechci, by žena měla umět. Autorka článku si řekla a bylo jí to k ničemu. Že by byla její chyba, že si na svém neuměla trvat, s tím nesouhlasím. Neměla by být situace taková, že si rodička MUSÍ TRVAT na něčem, aby lékaři vzali na vědomí, že má taky nějaká práva.
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 16:12:38)
Sylvie, naprostý souhlas. Já před prvním porodem navíc ukázněně prošla předporodní přípravou v dané porodnici... no, pak jsem se ovšem nestačila stejně divit :) To hádání se je fakt úmorné... Moje švagrová, která ve stejné porodnici rodila pár měsíců přede mnou, tak ta byla teda frajerka: na to jejich lehátko si jim prostě klekla na čtyři s tím, že jinak rodit nemůže a hotovo a nikdo s ní ani nehnul :) Jak já bych chtěl vidět ty jejich kyselý ksichty... Ale ona je fakt dost odolná povaha. Nicméně mi nikdy neřekla nějakou takovou blbost jako "mělas být ostřejší" nebo "tak se přes to přenes", jak tady zaznívá...
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 16:21:29)
Hmmm, tak to měla štěstí :o( Mně z boku lékař se sestrami přetahovali na záda, i když jsem vší silou držela manžela :o( Mno, ale já tlačila jak o život a v závěru mi ještě sestra skočila na břicho (to už jsem byla na zádech), takže jsem jednak děcko vytlačila na jednu kontrakci, jednak mě lékař nestihl stříhnout, neb měl plné ruce práce ;o)
--------------
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 16:29:18)
Aha a ještě mě napadlo - tehdy psala na Rodinu i jedna holčina, která v téže nemocnici měla štěstí, že na prohlídce sálu potkala lékaře, který jim rozverně sdělil, že neposedné maminy si k lůžku přivážou. No, kdybych toho lékaře při prohlídce porodnice potkala já, tak bych taky zděšeně prchala pryč - byť polohu na vytlačení miminka jsem v prvním těhotenství nepovažovala za důležitou (to jsem začala až po mé první zkušenosti).
|
| Lizzie | 
|
(13.8.2007 16:54:44)
Sylvie, jako pomsta rozvernému lékaři by stačil rozverný kopanec při porodu, ne?:-)
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 17:06:00)
S přivázanejma nohama? :o/ Leda by to stihla včas ;o)
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 22:10:14)
Sylvuš no právě, ještě než jí přivážou:-)
Jako varování, pak už se neodváží přiblížit déle než na dobu nezbytně nutnou:-)
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 18:51:57)
no, já si pamatuju jednoho rozverného gynekologa, který mi před vyšetřením (nebylo to u porodu) se širokým milým úsměvem řekl: "A kdyby vás to náhodou bolelo, tak řekněte, hlavně mě nekopněte do hlavy." No smála jsem se, uvolnila a vyšetření bylo v pohodě... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Zuzana | •
|
(13.8.2007 13:35:35)
Proboha ženy! Já jsem psala, že si já myslím, že to tak hrozné není, omlouvám se všem, které tím trpěly a měly trauma. Opravdu to bylo nepříjemné, ale vydržely jste to bez následků, nebo jste měly trauma? Když už jste si tím některá prošla?To celou dobu řeším.Samozřejmě akceptuji, že u některých je to značný problém, ale mluvit o znásilnění??? Nejsem zástancem toho aby se to dělalo paušálně, proto jsem psala, že pokuď někdo nesouhlasí, neudělají mu ani jeden ze zmiňovaných zákroků, to mi prosím netvrďte!To už opakuju po stopadesáté, nikdy jsem netvrdila, že je to nutné a hotovo! Zatím jenom jeden dotaz reagoval na to, co tady tvrdím, že to prostě jde odmítnout. Nevěřila bych, že někoho tak nadzvedne můj komentář, že oholit se doma snad není takový problém. Ještě jednou se všem, kterým to problém dělá omlouvám. Mě by třeba hodně vadilo, co už jsem jednou zmiňovala, ale ani kdyby mi klystýr neudělali a já se totálně vyprázdnila, natrhla křížem- krážem III.stupněm, otřepala bych se a dejme tomu se stěžovala. Není ideální se v tom takhle utápět a snad alespoň v tom, že to nepůsobí dobře ani na mimčo se mnou souhlasíte, nebo? Já si taky zažila docela trauma po porodu a z velké části za to může personál, možná jsem měla chuť se i stěžovat, možná jsem měla, ale to, že to se mnou a díťetem nakonec vše dobře dopadlo mě ze všeho dostalo. Já myslela, že je to přirozené.A to taky nikomu nevsouvám. Co mi opravdu trošičku vadí je, že si článek přečte trošičku citlivější nastávající maminka a opravdu jí z toho nebude zrovna nejlépe. Je napsaný podle mě zbytečně přehnaně expresívně a věřím a doufám, že spousta žen by to tak špatně nenesla, jen se zbytečně vydesí předem. Už mě nebaví se bránit různým vyhlášením a prohlášením, když nikomu nic nevnucuju, jen mám pocit, že mě se tady vnucuje, že jen tak a tak je to správně.
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:45:54)
Zuzano,
ale tady jde o to, aby se tomu zadna z nas nemusela branit. Aby stacilo rict nechci. Aby se vubec nekdo zeptal a neudelal to bez optani jen proto, ze se to tak dela a vetsine je to jedno....
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 14:32:05)
Zuzano, píšeš: Proboha ženy! Já jsem psala, že si já myslím, že to tak hrozné není, omlouvám se všem, které tím trpěly a měly trauma. Opravdu to bylo nepříjemné, ale vydržely jste to bez následků, nebo jste měly trauma? - opravdu ti nerozumím. Omlouváš se tedy těm, kdo tím trpěly a měly trauma, nebo jejich pocity zpochybňuješ, protože tys to prožila jinak? Poněkud si protiřečíš.
Já třeba nerozumím tomu, proč tak moc stojíš o klystýr a proč ti tak moc vadí případný únik stolice, ale budiž - pokud ti klystýr přidá na klidu, proč ne. Ale nepohoršuj se nad těmi, které to prostě "mají jinak". Článek Lucie je opravdu dost expresivní, nicméně tón tvých příspěvků a tvé kategorické soudy si s ním až tak nezadají.
|
| zuzana | •
|
(13.8.2007 23:20:52)
Pokuď jsem se špatně vyjádřila, opravdu jsem se ptala, jestly to byl prostě špatný zážitek, nebo to může spůsobit trauma takových rozměrů? Ptám se a nehledejte v tom nějaké útoky. Já vynáším soudy, a co teda děláte milé dámy vy? Málem mě tady kamenujete za můj názor a vlastně zesměštňujete mě, že stojím o klystýr. Ano opravdu mi velice vadí únik stolice ano vadí a pokuď vám né v pořádku, já nesoudila psala jsem, že třeba pro mě je klystýr menší zlo. Nevidím důvod proč zbytečně děsit takovým článkem, budiž každý má na to právo. Stále trvám na svém, že autorka měla možná dát srozumitelně na vědomí co ano co né, já z článku nabyla dojmu, že byla ze všeho tak šíleně vystresovaná a překvapená, a spíše pasivně trpěla, než reagovala. Ptala jsem jestli vás to traumatizovalo, nebo jste se otřepaly a čerpaly sílu z miminka, hroutit se sedům týdnů, považovat všechno za zlé, je to v pořádku?
|
| Sylvie |
|
(14.8.2007 0:14:51)
Zuzano, já nevím, tebe tu někdo zesměšňuje, že stojíš o klystýr? Čím tě tu zesměšňujeme?
Jestli klystýr může nebo nemůže způsobit trauma, to netuším, já ho neměla ;o) Ale jinak samozřejmě, že chování personálu u porodu může způsobit trauma. Já sedm týdnů po prvním porodu zcela jistě byla ještě dost vyšinutá. Já vlastně i po půl roce, když jsem jednou seděla v autobuse, který měl výluku a neplánovaně to vzal kolem oné porodnice, tak mne v tu chvíli úplně oblilo horko a v autobuse mě kdosi pustil sednou, neb jsem vypadala na omdlení - a to jsem si myslela, že jsem už psychicky OK. Noční můry z porodu jsem měla ještě po dalších 4 letech v těhotenství, ačkoli jsem mezitím měla další porod, na který vzpomínám velmi ráda a ačkoli jsem po druhém porodu začala být buranskému lékaři vděčna, protože nebýt jeho, nejspíš bych se neodhodlala k porodu podle svých představ a i u dalších porodů bych přistupovala na kompromisy... a to by byla škoda, neb bych se o hodně ochudila :o) (neberte si to nikdo osobně, je to moje zkušenost, můj zážitek, já bych se ochudila... nevím, jak to máte vy ostatní, třeba jinak)
|
| Melinda | 
|
(14.8.2007 9:31:25)
Tedy - článek jsem přečetla jedním dechem...I když si nemyslím, že by mě přímo "znásilnili", přesto jsem v duchu prožívala svůj porod, jako posledních 5.5 roku opět znovu.....
Zuzano, ano, mám takové trauma, že to způsobilo, že mám panickou hrůzu z druhého porodu.....a ano - já jsem taky měla hrůzu z toho, že by mi něco "uniklo" a o klystýr jsem hodně stála..a nevadil mi, naopak...
Taky mi přikurtovali nohu a taky jsem ji odepnula...taky mě neposlouchali, a to jenom protože jsem byla hlasitá rodička...taky mě neinformovali co, proč a jak... manžel taky nevěděl co se děje a co chtít a jak se bránit....
a proč? Protože prvorodička ( hlavně prvo..) NEVÍ co se děje, bolest nás ( mě) zaskočí, nevíme, jestli teď neubližujeme dítěti ( sobě), protože lékař většinou říká " bububu, pokud budete dělat tohle, ublížíte si/jemu"...
Dneska už sice něco malinko vím.... vím, že bych chtěla "svoji" PA nebo dulu k porodu ( nikdy další nebude!)ale kdyby se stalo, a já rodit musela, řešila bych to takto...
Načíst o porodu dopředu sice lze, ale mě teda mozek naprosto nepracoval...proto je dobré mít někoho "svéprávného" - ale i někoho, kdo ví, že rodičce(mě) se musí opakovat 5x než bude vnímat, že to pokračuje dobře/špatně/ že dýchat musí tak nebo tak...že se může napít/pohnout atd. - vždyť všechny víte, o čem mluvím...
Pravda je, že číst toto před porodem, asi bych se bála...moc...pravda je, že by mi ale bliknul varovný majáček, a asi bych hledala cesty, aby se mě tohle nestalo....a dějě se to dnes a denně...
A Silvie - díky tobě ( a i vám ostatním), že vyhledáváte informace, které mají hlavu a patu - pro mě super!!!!!
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(14.8.2007 8:18:41)
Zuzano, ptáš se: Pokuď jsem se špatně vyjádřila, opravdu jsem se ptala, jestly to byl prostě špatný zážitek, nebo to může spůsobit trauma takových rozměrů?
Odpovídám: z mého pohledu zbytečné procedury jako klystýr, holení a další, zkombinované s hnusným chováním zdrav. personálu a hormony u mě způsobily nejen špatný zážitek, ale trauma, ze kterého jsem se dostávala asi rok. Podotýkám, že mám milující rodinu a přátele a asi jine díky tomu jsem se z toho dostala tak rychle. Dodnes mám ale pocit, že mě tehdy v porodnici "okradli".
Asi bych to nepsala tak dramaticky jako Lucie, nicméně kdoví, v těch prvních týdnech to se mnou pěkně mlátilo
Jinak já nezesměšňuju tvou potřebu klystýru - to, že to nechápu, neznamená, že to nerespektuju. Každá jsme prostě jiná. Nám, co klystýr nechceme, spíš vadí to, že nám byl vnucen a nikdo se nás na nic neptal.
|
|
|
|
| Hryzalka, 2 myši |
|
(13.8.2007 15:00:31)
Souhlasím s Tebou , Zuzko. Nacházím se ve stadiu, kdy mám pocit, že vše na světě způsobí mě jako ženě, rodičce, matce, manželce , ... nebo mému dítěti/dětem nějaká traumata. Jen to počítejte se mnou (porod, klystýr, vyholení, necitlivý personál atd. už vynechávám), ale co nástup do školky, školy, tábory, celkově výchova. Nesmíme dítěti plácnout po zadku (trauma na celý zbytek života), nesmíme mu říct, že snad přibralo (pozor - navádění k anorexii), nesmí se na něj ve škole škaredě mluvit (ježíši - šikana zaujaté učitelky), nesmíme přivést domů čerta s Mikulášem (to už je na rozebrání psychologem), a co se děje křivd na dětském pískovišti! Pro takto "vyzbrojené" děti, především dívky, bude v budoucnu porod opravdu hororem, jenž nebudou chtít podstoupit. Považtě, ono to totiž bolí a s tím se dnes v době, kdy se vše děsně rozebírá, nepočítá.
Vím, že mě za tohle ukamenujete, ale já na rozdíl od Lucky nečekám jen kladné a láskyplné ohlasy a to můj život taky nebyl lehký, taky jsem přišla o nenarozené děti, taky mě v porodnici nenosili na rukou, ale vylížu si rány a hledím dál k určitě skvělým zítřkům. Jsem vděčná za své zdravé děti a nepitvám se v jednom jediném dni. Život je krutý, je potřeba se s tím vypořádat.
|
| Reya | •
|
(13.8.2007 15:25:22)
Hryzalko, vstyčuju palec, cítím to stejně. Někdy mě napadá, že ti, co jsou dnes tak překvapení tím, jaká traumata zažili a zažívají (v souvislosti s porodem, školou, výchovou, atp.), si asi mysleli, že dítě je panenka. Asi by bylo pro takové lidi lepší, kdyby si děti nepořizovali. Mohli by si žít ve svém snovém ideálním světě, kde by jim nikdo nerušil kruhy.
|
| Hryzalka, 2 myši |
|
(13.8.2007 15:32:50)
Díky, Reyo. Četla jsem tvůj předposlední příspěvek (vlastně i všechny ostatní:-), a taky jsem si povzdechla, že konečně nějaká normální ženská se zdravým selským rozumem, která se nebojí ho použít a netrpí stihomamem a traumaty.
|
| 10.5Libik12 |
|
(13.8.2007 15:52:13)
Holky, klidně si ordinujte traumata jaká se vám zlíbí, když myslíte, že budete otrkané a připravené pro život s dětmi či bez nich, hultvátství zdravotníků nevyjímaje.
My ostatní halt budeme psát příspěvky tom, že slušnost nic nestojí a měla by být v civilizovaném světě naprosto normální.
O tom je totiž autorčin článek, já si nemyslím, že je zvědavá na něčí rady, že si se svým traumatem poradí, ale zkrátka vydala svědectví o tom, jak to chodí v Ostravě, jde-li rodit ženská, co se zajímá o přirozený porod.
|
| -Majda | 
|
(14.8.2007 17:34:08)
V Ostravě se rodí skvěle!!!
Já rodila ve Vítkovické porodnici dvakrát.Veškerý personál byl milý,veselý,každý pozdravil,ale nikdo se mi nepředstavil (mě je úplně jedno jak se kdo jmenoval),ale kdybych chtěla vědět jména,měl každý na sobě jmenovku.
Klystýr mi nestihli dát ani u jednoho porodu,ale nebyla bych proti.
Nastřižená jsem byla u prvního porodu kvůli použití kleští,ale nepoužívají nástřih rutinně.
Někdo tady argumentoval,tím,že komplikace při porodu nastávají kvůli umělým zásahům do porodu,ale mi nikdo nepíchal vodu ani mi nepíchali do žíly žádné chemikálie.
Kleště použily,proto aby rychle vytáhli dítě,kterému nebezpečně klesly ozvy.A to by nevěděli,kdybych nebyla napojena na pásy.Po porodu,musel být chlapeček 8hod v inkubátoru,aby se okysličil mozek.A za to jsem jim VDĚČNÁ!
Jsou zvyklí pracovat i s porodním plánem.Já toho měla kolem porodu načteno taky spostu,ale ono se nedá porod paušalizovat.Nechala jsem si během porodu poradit.Vše se mnou probírali.Já si na spodek při porodu nevidím a neposoudím jetli potřebuji nástřih.Věřím zdravotníkům a jejich skušenostem.
No a porod bolí a jak,ale přesto na oba porody moc ráda vzpomínám a i na pobyt na šestinedělí a perfektní péči dětské lékařky Lukavské(to jediné jméno mi utkvělo v paměti).
Milé dámy,mějte se hezky!
Přeji vám hezké těhotenství,krásné porody a zdravé děti!
Vám Lucko přeji ať se rychle ze zlého zážitku oklepete a Stázinka vám dělá jen radost.Mimochodem,vybrali jste ji moc hezké jméno.
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 16:05:33)
no ano, život je krutý... je smutné, když nás to vede k tomu, že místo toho, abychom měli k druhým soucit, jsme na ně krutí také...
|
|
| zuzana | •
|
(13.8.2007 23:23:12)
Děkuji! Mám pocit, že někdy jen napsat svůj názor je už odvážné a já myslela, že o to tady jde.
|
| 10.5Libik12 |
|
(14.8.2007 0:14:18)
Zuzano,
já jsem ortodoxní porodnicová rodička, o klystýru pomlčím, nebudem se bavit o ho*ně. Nepřeceňuji dílo M. Odenta a pokud čtu někdy články Vl. Marka, tak se i trošičku směju. Přesto si myslím, že pokud se někdo upíná k vizi přirozeného porodu, nepotřebuje nic jiného než klid a základní lidskou slušnost, tu požaduji i já vyznavačka uklízeček na porodním boxu.
Takže jestliže byl někdo jako klient či pacient vlečen jakýmkoliv úkonem výše popsanýcm způsobem, je to hanba.
|
| Lizzie |
|
(14.8.2007 0:18:36)
Libiku, ono asi všude platí, že nejhorš je srážka s blbcem a buranem..
Ovšem někde je to výrazně citelnější, no..
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 12:42:18)
mě to dorůstání nebolelo trošičku, ale opravdu hodně. záleží totiž také na typu ochlupení, když už jdeme teda do takových detailů. A také na tom, jak skvěle tě ten odborník, co provedl nástřih, zašije. Trpěla jsem velmi a dodnes jsem přesvědčená, že zbytečně, zvláště po zkušenostech z dalšíh porodů.
|
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 14:28:40)
WHO doporučuje paušálně neprovádět, ale mám pocit, že někomu jde o to aby se neprováděli vůbec.
Mno, tak já znám docela holčin, které se angažují ať už debatami na netu nebo v reálu besedami v porodnicích či stížnostmi všudemožně. Nevím o nikom, kdo by chtěl holení či klystýr úplně zrušit :o) Jenom chceme, aby bylo dodržováno doporučení, že se nemají provádět rutinně. Tedy - proč potom, když žena přijde do porodnice, tak se jako jedna z prvních řečí (hned po vyplnění dotazníku) zavede na klystýr a holení? Proč je mnohdy stále ještě v porodnicích či nekvalitních kurzech prezentován tak, že urychluje porod, zabraňuje pokálení a snižuje riziko infekce (což ani jedno z toho nebylo věděcky potvrzeno)? Pokud se nemá jednat o rutinní záležitost, tak proč ho žena musí ODMÍTAT? Proč se nenabízí rodičkám pouze v ODŮVODNĚNÝCH PŘÍPADECH a nikoli RUTINNĚ každé, která vleze do porodnice?
Proč vůbec ženy samy shazují ty, které tyto procedury nepodstoupily nebo podstoupit nechtěly, řečmi - a kde je problém, oholit se přeci může každý doma, když mu to vadí od zdravotníků...
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 14:41:00)
Ano, Sylvie, přesně tohle:
Proč vůbec ženy samy shazují ty, které tyto procedury nepodstoupily nebo podstoupit nechtěly, řečmi - a kde je problém, oholit se přeci může každý doma, když mu to vadí od zdravotníků...
- mě na tom všem udivuje asi nejvíc...
|
|
| zuzana | •
|
(14.8.2007 0:24:48)
proč berete za schazování to, že by se mohla každá žena oholit sama doma nechápu. Co jsem tak hrozného řekla, že jste nabyly dojmu, že tím chci někoho schazovat??? Nikoho jsem tím schodit nechtěla jenom jsem se prostě tak divila, ale nevadí vám náhodou, že tak křečovitě bránite svoje "pravdy" až úplně odmítáte ty "pravdy" ostatních? Každý příspěvek, který né zrovna soucitně spolutrpí s autorkou je napadající, útočící soudící. Spousu věcí opravdu na článku nechápu a prostě bych třeba pochopila, že né každý je schopen nemocniční přístup překousnout, ale to co je v článku popsané mě jako normální reakce nepřijde! Některé situace jsem konkrétně vypsala, opakovat se mi je už nechce, ovšem na ně nikdo nereagoval. Řeší se tady dookola jen nástřih, klystýr, holení. Co tak hrozného na pokálení je? Proč tak toužíš po klystýru? Řeknu to asi tak, pokuď by mi ho nedali a já se úplně po...., bude mi to nepříjemné ale nezhroutím se! Jo kdyby mě někdo holil bylo by mi to taky moc nepříjemné, ale nezhroutím se. Vadilo by mi hodně, kdyby mi vzali dítě, ale proč si myslet, že mu chtějí ublížit? Pokuď už teda Lucka nebyla schopná se bránit u porodu, myslím, že se měla sebrat a o děťátko se informovat a netvrdím, že je správné, že ji personál ty informace nepodal. Bylo to pro Lucku vše určitě nepříjemné, ale trpět a popisovat věci takovou formou, nevím. Snad bych si myslela, že zdravé dítě člověka naplní strašnou sílou a energií, aby to nebral až tak tragicky. Snad jsem nikoho nenapadla.
|
| Kudla2 |
|
(14.8.2007 0:41:18)
Zuzano, třeba proto, že někdo se prostě normálně neholí a holit se nechce. Jde to i bez toho, já jsem oholená nebyla a všechno bylo OK.
|
|
| Sylvie |
|
(14.8.2007 8:04:58)
proč berete za schazování to, že by se mohla každá žena oholit sama doma nechápu. Co jsem tak hrozného řekla, že jste nabyly dojmu, že tím chci někoho schazovat???
Zuzano, ale PROČ podsouváš ženě, která se neholí a holit nechce, že by se měla oholit doma? Z lékařského hlediska k tomu neexistuje důvod (nebylo prokázáno, že by oholení u porodu mělo nějaký vliv na infekci nebo hojení) a z estetického důvodu je každého věc, jakou úpravu si tam dole zvolí? Proč ji stavíš do role někoho, kdo touží dělat problémy za každou cenu, i když je přece tak jednoduché, oholení zvládnout sama?
Nikoho jsem tím schodit nechtěla jenom jsem se prostě tak divila, ale nevadí vám náhodou, že tak křečovitě bránite svoje "pravdy" až úplně odmítáte ty "pravdy" ostatních?
Ale tady přeci nikdo neodmítá tvoji právo se oholit. VždyŤ my tu jenom bráníme právo těch, co se holit nechtějí a je jim podsouváno, že by se holit měly, jenom proto, že ty si to myslíš. Nebo se tu někdo podivoval nad tím, že proč se doma před porodem holíš, když přeci není žádný problém ten poslední měsíc na žiletky nesáhnout a nechat se hezky zarůst?
-----------------------
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(14.8.2007 8:30:41)
Sylvie, smekám před tvou trpělivostí
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(14.8.2007 8:33:07)
Sylvie, smekám před tvou trpělivostí
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(14.8.2007 8:23:28)
Zuzano, ptáš se: Co jsem tak hrozného řekla, že jste nabyly dojmu, že tím chci někoho schazovat???
Odpovídám: Asi nám vadí (nebo tedy mně alespoň) tvůj tón. Pokud nejsi schopna nahlídnout, že mají tvé příspěvky agresivní nádech, tak pak se asi jen těžko domluvíme...
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 12:37:10)
Sylvie, díky za tvůj příspěvek, já neměla sílu to takhle podrobně vypisovat!
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 12:40:19)
Sylvie,
pridavam se k Rachel. A diky za to, ze jsi :-) Ze jsi to jeste nevzdala a jsi chopna porad dokolecka vse vysvetlovat, dohledavat a obhajovat....
Cizinka tu chybi, to je fakt.
A taky SylvaŠ.....
|
|
|
|
|
|
| Hana | •
|
(12.8.2007 23:09:07)
Ať Luciin zážitek z porodu je sebeotřesnější,přijde mi vůbec divné, že v jejích pocitech převládá sebelítost nad radostí ze zdravého miminka. Její vybásněné představy jsou tytam a teď je třeba hledat viníka.Co se týká například toho nástřihu, připadá mi, že si představuje nástřih hráze jako řez vedený rovně přímo přes hráz ke konečníku. Už jsem četla ten článek 3x a vždycky mě na něm zarazily další a další věci. Nechci se Lucii smát, ale připadá mi jako velké dítě. Na porod se možná důkladně připravovala po stránce duchovní, ale z praktického hlediska je úplně mimo, což mi u sedmadvacetileté ženy, která se na porod údajně připravovala, nepřijde normální. Co se týká zdravotníků, spousta věcí mi taky vadí, ale v tomto případě si myslím, že s Lucií už na příjmu nebyla rozumná domluva a pak se nabalovaly problémy jeden na druhý. Je mi jí svým způsobem líto, ale jejím lékařem ani PA bych tedy být rozhodně nechtěla.
|
| Lizzie |
|
(12.8.2007 23:12:28)
Hani, já myslím, že Lucie má určitý psychický problém, snad se nemůže vyrovnat s realitou, až příliš se upíná k vlastnímu ,,pojetí" života. Ať byl přístup zdravotníků jakýkoliv, právě tohle to ještě zhoršilo..Takže, jak již jsem zmínila, byla by vhodná psychologická pomoc, neboť pokud bude vychovávat dcerku v podobném duchu a přenášet na ní všechny své obavy..no, ublíží tím akorát právě své rodině..
Ano, rodily i mladší maminky, zdaleka ne v ideálním prostředí a přijaly to pragmatičtěji, klidněji (byť hormony také dělaly své), opravdu převládla radost nad miminkem..
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(12.8.2007 23:41:13)
Hm, Lizzie, přála bych ti, abys z porodu neměla trauma.
Mám dvě kamarádky, obě normální, žádné extrémačky pro porod doma, ale naopak - jedině v porodnici, s lékařem, epi atd... A z porodu v Podolí mají dost děsivé zážitky. Jedna se z hrůzou kolem roka dítěte začala v noci budit a trpět nočními děsy, druhá pokaždé, když se dostane na téma porod, rozbrečí vztekem (má 4 měsíční dítě).
Těhotenství a porod a stát se matkou je něco velikého, něco tajmného, něco posvátného. Když ti to někdo pošlape a pošpiní, vzpamatováváš se z toho dlouho...
|
| Lizzie |
|
(12.8.2007 23:55:00)
No a právě proto jsou tu ti psychologové..
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 0:02:41)
Bumbi, já sama jsem neurotická, ač bordelář, štítím se špíny, bojím se krve a toho, že ta špína mi nějak ublíží.
Takže o psychice žádná...i ta mě dokáže pěkně potrápit.
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 0:14:18)
šálí mne zrak, nebo snad chceš skutečně říci, že je v pořádku, když buranští lékaři "vyrábějí" klienty pro psychology? to snad ne...
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 0:16:08)
Ráchel, to reaguješ na mě?
Mě se nezobrazuje celá diskuse, trochu ztrácím přehled..
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 0:24:05)
Lizzie, pokud myslíš toto: "šálí mne zrak, nebo snad chceš skutečně říci, že je v pořádku, když buranští lékaři "vyrábějí" klienty pro psychology? to snad ne...", tak ano, to je má reakce na tvůj výrok o tom, že "od toho tu jsou psychologové", což byla tvá reakce na příspěvek - viz níže. Podle mne tohle právě dokazuje tvou nedostatečnou empatii. Ale co, asi se dál v tomto hovoru nedostaneme.
Hm, Lizzie, přála bych ti, abys z porodu neměla trauma.
Mám dvě kamarádky, obě normální, žádné extrémačky pro porod doma, ale naopak - jedině v porodnici, s lékařem, epi atd... A z porodu v Podolí mají dost děsivé zážitky. Jedna se z hrůzou kolem roka dítěte začala v noci budit a trpět nočními děsy, druhá pokaždé, když se dostane na téma porod, rozbrečí vztekem (má 4 měsíční dítě).
Těhotenství a porod a stát se matkou je něco velikého, něco tajmného, něco posvátného. Když ti to někdo pošlape a pošpiní, vzpamatováváš se z toho dlouho...
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 0:26:29)
Ráchel, promiň, ale tos mě špatně pochopila. Nebo jsem se spíš špatně vyjádřila.
Já chtěla napsat (vyjádřit), to že právě v tomto případě jim nic než ta psychologická pomoc nezbývá.
Myslíš, že by bylo normální, abych pochválila lékaře za buranství???
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 12:20:15)
no, to by normální nebylo... ale vyznělo mi to v kontextu tvých dalších příspěvku jako "život je boj, holt nějakej ten buran v porodnici se musí přežít, a když už má někdo slabší povahu, tak od toho tu jsou psychologové". Jsem ráda, žes to ta nemyslela, ale na mne to tak skutečně působilo... jen jsem tomu nechtěla věřit. Jsem zpět u té empatie - pokud jí máš, jak píšeš, možná by stálo ji tu tam nějak zřejměji projevit, abys nevyznívala ta jednostranně - to je jen přátelská rada... to víš, jsem prorozená s přehnanou touhou poučovat druhé :)
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 12:31:40)
Ráchel, já jsem prvorozená také, takže střet dvou podobných povah:-)
Víš jak, to, že je něco špatně samozřejmě nechválím, lidé mají svá práva, ale někdy je nutné se po špatném zážitku, s kterým už teď málo uděláme (přiznávám, že v porodnici bych si asi pustila pusu na špacír, když by se mi něco nelíbilo)otřepat a jít dál.
Ať už s pomocí psychologa, manžela apod..
A jak již tady zaznělo, je velkým štěstím, že dítě je živé, zdravé..tak ať i to rodiče těší.
Jinak - již poněkolikáté - přiznávám, že na článku mi prostě něco nesedí..
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 12:39:22)
Lizzie,
jenze zena pri porodu a po nem a prvorodicka obzvlast nema zrovna moc sil a odvahy nekomu neco rikat a vyminit si neco jineho, nez je ji nuceno. Ja nevim, jak bych pri prvnim porodu reagovala, kdyby nekdo delal neco jinak, nez jsem chtela. Ale nastesti se tak nestalo.
Treba ted vim, ze jsem schopna bojovat - za svou holcicku kdykoli. I za sebe asi, ale tam ten pocit neni tak silny, nevim proc.
A jinak s tim radovat se z toho, ze maji zdrave dite....je to presne tak, jak psala Grainne (doufam, ze nekomolim jeji nick) - prodelala jsem to stejne, co ona, jen o tyden pozdeji, tedy ve 23tt. A to, ze mam doma zdrave krasne dite me sice tesilo, tesi a vzdycky tesit bude, ale neda se tim utisit bolest z proziteho...to se proste musi prezit, presne, jak to Grainne napsala. Chce to cas. U me je to dnes presne 5 mesicu...utika to jako blazen. A zrovna vcera to na me padlo a brecela jsem. Ze mame nadhernou dceru pomaha, ale neutlumi to bolest. Proste to tak nefunguje...
Preju ti, at tvuj porod i zivot jsou krasne a vicemene bezstarostne....A vim, ze vis, co mam za sebou. Jen jsem mela potrebu to napsat znova, aby si to treba precetly i jine zeny, co Lucii odsuzuji....ony ji jen proste nechapou, protoze neprozily to, co ona. A kazdy z nas vnima ruzne veci jinak....
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 12:44:15)
Ahoj, jo, tuším, že při porodu budu mít všeho plné kecky, ale mám na mysli spíš tu dobu poporodní (další dny).
Bolest nepochopím, neboť toto jsem nezažila a doufám, že ani nezažiju, ovšem u Lucie by měl už opravdu nastoupit psycholog..hlavně proto, že má doma holčičku, která potřebuje stálou péči a hlavně mámu v pokud možno co nejlepším psychickém stavu..nehledě na to, že právě Lucie je v hodně náročném období, jestli se její stav ještě hůř prohloubí..zadělává si na pěkný průšvih..
Já jen mám pocit, že Lucie tak trochu žije v něčem nereálném, což občas bývá docela nebezpečné..
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 12:47:31)
Lizzie,
ani tech par dni po porodu neni moc lehkych. Hormony delaji sve, hladiny se meni. Ja jeden den probrecela kvuli cemukoli, co se stalo a nebyly to zadne tragedie :-)
A ze Lucie potrebuje pomoc...asi ano. Ale vime my, zda uz nejakou nevyhledala?
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 12:59:19)
jo, hormony... mně v těhotenství rozbrečela i reklama na Panadol, jak tam slonice chobotem pomáhá slůňátku do kopce... no děs! manžel se vždycky válel smíchy, když mě viděl! :-)))
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:02:08)
Rachel,
ja v tehu brecela tehdy u serialu Dr.Quinn :-) No sileny :-) Hormony jsou holt hormony :-)
Ale ten jeden den v porodnici jsem vazne prorvala cely - at uz dojetim nad beruskou, nebo proto, ze jsem stale nemela mliko, nebo proto, ze jsem chtela domu, proto, ze se na me sestra krive podivala nebo proste jen tak :-)))
|
|
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:04:53)
No, Danielo, já mám pocit, že v době, kdy psala článek jí ještě asi nevyhledala..
Každopádně by jí měl k psychologovi dovést její manžel..když už tam nedojde sama.
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:06:24)
Lizzie,
jenze nevime, jak to je...
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:11:57)
Takže můžeme jen doufat, že už v zájmu svém i svojí rodiny nějakou pomoc vyhledala..
Její manžel je vychovatel..tam je psychologie důležitou položkou..tak snad..
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 13:14:09)
je známo, že lidé z pomáhajících profesí mají větší p=roblém vyhledat odbornou psychologickou/psychiatrickou pomoc než ostatní lidé... také častěji páchají sebevraždy... no, to mám teda perspektivu : )
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:15:25)
Ráchel, já též, a už jsem něco podobného slyšela, my o tom hodně víme, ovšem ehm..dokopat se někdy k něčemu.
Nicméně ten manžel má snad přece jen trochu odstup a ví, že Lucie tu pomoc potřebuje..
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 14:23:25)
když se jedná o naše nejbližší, tak je odstup to poslední, co máme. Právě proto nemají např. psychologové poskytovat péči ani svým přátelům, natož příbuzným.
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 15:10:30)
Ráchel, Patrik by neměl Lucii psychologickou pomoc poskytnout:-) On by jí tam měl jen dovést..
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 15:58:19)
Lizzie, to já pochopila, že to takhle myslíš. Ale to by mu muselo dojít, že pomoc potřebuje. No a to nám právě u blízkých lidí nemusí dojít tak snadno - protože nemáme ten potřebný odstup. To poskytování terapie byl jen paraelní příklad toho nedostatku odstupu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 12:58:04)
Ahoj, jo, tuším, že při porodu budu mít všeho plné kecky, ale mám na mysli spíš tu dobu poporodní (další dny). - hahaha, tos mě teda rozesmála! Poporodní doba byla u mého prvního dítěte, které jsem rodila požehnaných 35 hodin, ještě mnohem hrůzostrašnější, než porod samotný! Rozjela se poporodní deprese, nalévala se mi prsa, byla tvrdá jak kámen, kojit v leže mi nešlo a v sedět jsem díky "odbornému" nástřihu a "odbornému" šití jsem nemohla, no hrůůůza! Ještě, že tam byli na mě na novorozeneckém oddělení milí. U druhého dítěte jsem po 15ti hodinovém porodu (ach, jak závidím některým kamarádkám ty jejich dvě hoďky!) byla v pohodě, poporodní deprese žádná, naopak euforie na půdu, takže jsem ty jezinky na novorozeneckém oddělení na Bulovce odpálkovala a bylo.
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:00:34)
No vidíš, ale je to individuální.
Já znám ženské, co noc po porodu stály a obsakovaly nemohoucnější kolegyně na pokoji, takže je to individuální.
Nedělám si iluze, zažiju, uvidím, ovšem, kdybych si měla brát příklad právě s Luciina článku a nechat se jím nějak ovlivnit, tak snad dobrovolně přistoupím k adopci..
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:06:02)
Lizzie,
prece jako tehotna si neprectes jen jeden clanek, ze :-)
A ja taky po porodu mohla delat cokoli. Rodila jsem vsehovsudy 20 minut, mirne jsem se natrhla, siti chvilicka a v poho, sedela jsem temer hned u vecere a nic mi nebylo. Jen neprichazelo mleko (prislo az po uklidneni starsi zenskou sestrou, proste psychika je hrozne dulezita) a hormony si delaly, co chtely :-)
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 13:10:57)
20 minut? och, jak ti závidím! :)
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:13:41)
Jj, a to jsem si do posledni chvile myslela, ze to neni ono, ze nas poslou domu. Jela jsem do porodky hodku s kontrakcemi po 2 minutach - jeli jsme ve ctyri odpo a pres Brno spicka a sama cervena :-)))
A nic me nebolelo....
Podruhe to bolelo, ale i na to, proc a co probihalo, to cele trvalo "jen" 5 hodin. Pridora po tom vsem byla nastesti milosrdna...
|
|
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:11:08)
No, jasně, jak už jsem zmínila, jsem mírně neurotická, takže budu mít načteno kdeco, i když to člověka možná ještě někdy znervózní víc, navíc to není záruka absolutní pohody, ale víš jak. Lépe větší aktivita než žádná:-))
Nicméně ten článek působí hodně děsivě..byť i přes ten otřesný zážitek můj názor je, že autorka - už vzhledem k svému založení a povaze - vlastně měla štěstí, že do té porodnice dojela..
I když ten revers se mi jeví poněkud nešťastným řešením..nevím, ale jít domů s denním miminkem bych si netroufla..
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:15:30)
Lizzie,
ja bych si to poprve taky netroufla. Ale jen proto, ze jsem o tom nic nevedela. Ted uz bych sui to troufla. A uvidim, jestli jeste otehotnim a co zvolim. A co bude mozne...
Kamaradka rodila pred rokem v UK a te se divili, proc nechce 6 hodin po porodu odejit s mimi domu, kdyz jim nic neni :-) Ale prala si zustat 24 a umoznili ji to. Vsechno v klidu a pohode...
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:21:19)
Vážně? To, že v cizině je doba v porodnici výrazně kratší vím, ale zatím jsem slyšela, že je pustili tak po 2 - 3 dnech.
No nevím, zdá se mi, že tak brzy po porodu jsou přece jen ta mimča tak maličká, ještě nerozkoukaná..doufám, že víš, jak to myslím:-))
Jak už jsem tu zmínila, možná bych volila menší, ale dobře vybavenou porodnici, také by bylo fajn, mít tam svého gynekologa - porodníka, ale to je asi příliš velký ,,luxus".
Jinak nevím, jestli jednou budu rodit v Čechách, Británii..kdoví, kde budu žít..i když Čechy miluju..
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:25:28)
Lizzie,
v UK je dokonce uplne normalni rodit doma. Existuje tam k tomu vsechno. A ambulantni porod tam taky neni nic vzacneho a nenormalniho jako v CR. Ani mit u sebe vlastniho porodnika. Coz je v CR opravdu velky luxus a nahoda.
A proc ti miminka po porodu pripadaji nerozkoukana a tak? Doma jim poskytnes vse, co v porodnici. Tak si dojdes na nutne ockovani a hotovo. Pokud nejsou zadne komplikace a mas zajisteneho pediatra, neni proc zustavat v porodnici. Jen to tu neni zvykem...
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:29:46)
No, možná je ve mně zakořeněn ten názor, že alespoň po těch několika dnech jsou ty miminka taková..ehm..,,větší", byť přiznávám, že malou dcerku kamarádky jsem odmítala asi do měsíce pochovat, no u vlastního je to asi jiné, když už jsou větší, to je hej..
Jinak s tím gynekologem u porodu..existuje to i v Čechách, dokonce podobný ,,luxus" měla moje máma před x lety, ovšem to byla spíš vzácnost..
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:33:58)
Jenze Lizzie, je to hodne velka vyjimka. Neni to obvykle a vetsina gynekologu to delat nemuze - pokud nema svou praxi a zrovna nepracuje v porodnici, kterou si rodicka vybere....
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:36:24)
No právě, je to hodně velká výjimka..
|
|
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:37:17)
No nevim, o kolik jsou miminka vetsi 2-3 dny po porodu....ale rekla bych, ze o nic :-)
Ja se treba bala, ze nebudu umet berusku vzit, prebalit....a vsechno to slo najednou samo a nebala jsem se niceho. A spaly jsme spolu v posteli....
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:39:15)
Jo, taky myslím, že pak už to budu brát jinak..i když to je ještě hudba budoucnosti..
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:43:20)
Lizzie,
tak at je to pak vsechno podle tvych predstav!!!!
Ja mela berusku planovane v necelych 24. A kdyby to vsechno slo tak, jak jsme chteli, uz davno jsme meli broucka dalsiho...ale bohuzel, nevyslo to. Ale nevzdavame to, jeste ne :-)
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:47:18)
Danielo, přeji ti hodně štěstí, nic se nemá vzdávat:-)
Jestli budu mít dítě jednou plánovaně nebo neplánovaně to nevím, a ono je to v podstatě asi jedno, byť s tím neplánovaným těhotenstvím je všechno komplikovanější - sama jsem tzv. nechtěná, byť je to hodně blbý výraz:-)
Zatím se měj hezky, pěkný den:-)
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:48:49)
Lizzie,
diky moc.
A ono neplanovane neni vzdy nechtene, na to pozor :-)))) A beruska je sice planovana, ale i tak trvalo 8 mesicu, nez se to povedlo...a ted to trvalo 15 mesicu, takze ono to planovani neni vzdycky dobre :-) Uz radeji neplanuju nic...
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:52:33)
Danielko, také pravda:-)
Já mám pocit, že i pak se skoro každá máma musí na to své dítě těšit..:-)..
Paa
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:53:16)
tak tak :-)))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:29:46)
No, možná je ve mně zakořeněn ten názor, že alespoň po těch několika dnech jsou ty miminka taková..ehm..,,větší", byť přiznávám, že malou dcerku kamarádky jsem odmítala asi do měsíce pochovat, no u vlastního je to asi jiné, když už jsou větší, to je hej..
Jinak s tím gynekologem u porodu..existuje to i v Čechách, dokonce podobný ,,luxus" měla moje máma před x lety, ovšem to byla spíš vzácnost..
|
|
|
|
|
| Lassie | •
|
(13.8.2007 13:22:25)
Lizzie, mít načteno vždy nestačí, někdy to spíše věci zhorší. Já načteno měla, ale personál porodnice zřejmě ne :-) Představovala jsem si co nejpřirozenější porod, na což v porodnici nebyli zvědaví a já pak byla zklamaná. Některé knihy, zvláště přeložené ze zahraničních originálů, popisují věci a možnosti, na které české porodnictví ještě není připraveno.
A souhlasím s tím, že ne vždy je prvorodička dost silná, aby si něco prosadila...já měla načteno a, ač jsem běžně dost od rány, před PA jsem téměř necekla.
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:24:10)
Lassie, vždyť píšu, že ne vždy to zajistí dobrý průběh.
Ale spíš jsem měla na mysli to, že právě ty odborné informace (aspoň si zjistit, co se při tom porodu vůbec děje), tě trochu uklidní..
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:25:18)
I když mám v živé paměti celkem úsměvnou příhodu, kdy při pouhém promítání porodu (normální průběh, tuším, že britská produkce), na střední odpadli oba spolužáci..takže se nabízí otázka, kdo a v čem je silnější pohlaví:-)
|
| PajaMM |
|
(13.8.2007 13:28:15)
:-)))))
Ale ja se taky na porody nedivam rada....sice neomdlivam, nepripadami to nijak hrozne, ale nevyhledavam to :-) Ani ten svuj bych nechtela mit zdokumentovany a nafoceny :-) A muzicek - no ten mi bude sedet nebo stat u hlavy, to vime dopredu :-))))
|
|
|
| Sylvie |
|
(13.8.2007 14:36:16)
Ale spíš jsem měla na mysli to, že právě ty odborné informace (aspoň si zjistit, co se při tom porodu vůbec děje), tě trochu uklidní..
Lizzie, ani ne :o) Já před prvním porodem (skoro 7 let nazpátek) měla načteno z překladů zahraničí literatury, a pak jsem kvůli manželovi u porodu šla na předporodní kurz. TEHDY jsem se začala porodu bát. On celý problém je v tom, že "odborné informace" pro české rodičky a pro zahraniční rodičky se kolikrát poněkud liší :o/ Viz třeba přístup k porodům doma nebo k ambulantním porodům. No, ono za těch 7 let se situace v pražském porodnictví (mám-li o porodnicích, o které jsem se v průběhu těchto let zajímala) zlepšilo směrem k těm "zahraničním informacím", ale i tak to pořád není ono.
|
|
|
|
|
|
| manon | •
|
(13.8.2007 22:02:44)
Lizzie, Ty znáš prostě všechny, všechny tvé kamarádky všechno zažily. Na mě Tvoje příspěvky působí stylem: Pějme píseň dokola.......
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 22:05:38)
Manon, ne všechny mé kamarádky všechno nezažily.
Ale když něco zajímavého vidím, slyším nebo znám, uchovám si to v hlavě..
Jinak tady také mnoho názorů padlo xkrát:-)
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(13.8.2007 12:51:30)
možná ti ten článek nesedí mj. právě proto, že dotyčná píše (s největší pravděpodobností) pod vlivem poporodní deprese, kterou si neumíš představit. Z toho se nedá "otřepat", dá to dost práce se z toho dostat a může trvat dost dlouho. Psychologa Lucie podle mě skutečně potřebuje a myslím že hlavně (nebo přinejmenším mj. proto), že se na ní podepsal buranský personál. O její připravenosti nebo nepřipravenosti na porod nemůžu spekulovat, ale připouštím, že mohla něco zanedbat. Také připouštím, že to může být celkově spíš emočně labilní žena (to není nadávka, jen konstatování), nicméně zdravotnický personál si musí umět poradit i s takovými pacientkami, jinak to nejsou odborníci, i kdyby měli já nevím jaký školní glejt, ale diletanti.
Teď máš třeba dojem, že by ses v porodnici dokázala bránit - a je to možné (moje švagrová to třeba dokázala), nicméně se ti taky může snadno stát, že díky vyčerpání, rozjetým hormonům a kdoví čemu ještě se nezmůžeš ani na slovo obrany. A pak si budeš vyčítat, proč jsi nebyla schopná se rychle otřepat a ozvat se... Kdo nezažije, bez zančné dávky empatie neuvěří :)
|
| Kudla2 |
|
(13.8.2007 13:11:47)
Ráchel, ano, přesně tak, mluvíš mi z duše.
Zažili jste někdy člověka v depresi (nedejbože depresi vlastní)? Takový člověk je - nazíráno zvenku - občas únavný, otravný, ubrečený, prostě objektivně děsně protivný. Ale potřebuje pomoc jak odbornou, tak svého okolí, ne nad ním mávnout rukou, že co vyvádí, když se mu nic neděje, má zdravou rodinu... to je sice všechno hezké, a je skutečně pravda, že ten dotyčný se chová a reaguje divně, ale uvědomte si, že v téhle situaci vnímá jen tu svoji bolest a to, že všechno ostatní je vlastně OK, vnímat není schopen. Lucii bych také doporučila psychologa, ale bez jakéhokoli postranního pošklebování typu "jsi blbá, potřebuješ na to doktora", protože ta rána v její duši existuje a ji opravdu bolí, a pokud ji nevyléčí, těžko bude moci normálně fungovat.
Některé příspěvky mi opravdu připadají, jako když si někdo zlomí nohu, křičí bolestí a ten druhý mu řekne - nevymýšlej si, že nemůžeš chodit, koukej, jak já tady běhám jak křepelka, jsi jenom hysterický, mysli na to, jak venku svítí sluníčko a bla bla bla.
|
| Lizzie |
|
(13.8.2007 13:12:34)
Kudlo, psychologa dneska potřebuje kdekdo..někdy jsme na něj zralé všechny..
|
|
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(13.8.2007 2:24:26)
No, já rodila v Podolí před necelými třema lety, nepláču ani nemám trauma :) Dokonce, i přes to, nebo možná právě proto, že se takřka profesionálně zabývám esoterikou, nepovažuju porod za nic tajemného. Je to fyziologická věc, zrovna tak jako to, že bolest a vyčerpání mění psychiku a vnímání věcí. Myslím, že to, o co by rodičky primárně měly své bohy/ně, ať už jsou jacíkoli, žádat, je uchování zdravého rozumu. Porod je práce, nemá smysl spoléhat na to, že všecho bude dokonalé. Pravděpodobnost je příliš malá. Je naopak dost pravděpodobné, že rodička bude potřebovat pomoc druhých a v takovém případě je rozumné s nimi komunikova tak, aby pomáhali rádi, což rozhodně nebyl případ Lucie. Pokud mě někdo a priori bude podezírat, že mu chci uškodit, tak ho já, vzhledem k tomu, že nejsem zdravotnice, odmítnu léčit. Pokud bude vyžadova maximální ohledy a žádné neposkytne, nezaslouží si je, všecho má dva konce a při všem tom horování pro přirozenost, myslíte, že báby na vesnici, ve druhém, čtvrtém, desátém a klidně i sedmnáctém století, u rodičky doma, přirozeně, byly zvědavé na vypjaté citové scény? My se rozhodně nevracíme ke kořenům, naopak. Vyhledáváme hry a vyžadujeme, aby je ostatní hráli s námi. Každý porod, kdy matka a dítě jsou naživu a zdraví, je úspěšný. Tady cesta není cílem a zážitek, který si odneseme, vychází převážně z nás samotných. A mimochodem, myslím, že jeden mystický zážitek si autorka při porodu přece jen opatřila. Zážitek mučednice. Možná o něj tak úplně nestaála,ale na cestu k němu vkročila sama.
|
| Reya | •
|
(13.8.2007 9:58:47)
Mám stejný názor. Velká očekávání jsou předzvěstí hlubokých pádů. A tady navíc ještě cítím (nemůžu si pomoct) silné apriorní negativní naprogramování vůči perzonálu nemocnice. Celý příběh (kromě dramatického líčení a podle mého názoru nevhodných příměrů) je navíc pohledem jen jedné strany. Ač rozhodně nejsem příznivec českého zdravotnictví (které považuji za mnohem víc korupční prostředí než celou státní správu), tady by mě opravdu zajímal názor sester a doktorů.
Příměry k hysterkám se mi taky nelíbí, ale i tak bych bez jakéhokoli pokusu o urážku Lucii doporučovala návštěvu psychologa. Nejen proto, aby jí pomohl překonat pro ni traumatický zážitek, ale taky aby ji naučil lépe komunikovat. Ono to na mě totiž působilo jako neschopnost formulovat svoje přání a potřeby jednak VČAS, když ještě o něco šlo, jednak VHODNÝM ZPŮSOBEM - pokud možno racionálně a bez zbytečných emocí a zaujatosti. Jasně, mohla bych Lucii litovat, o což jí pravděpodobně jde, ale obávám se, že to jí v dlouhodobějším horizontu vůbec nepomůže a nikam neposune. Pravda bolí a ne vždy ji chceme slyšet. Ale z většiny příspěvků prostě vyznívá jedno: chyba byla na všech stranách. Lucie může nadávat (a pokud má opravdu pocit, že byla porušena její práva, nechť si stěžuje - nejprve u ředitele nemocnice, posléze u zřizovatele, pokud její stížnosti nebude vyhověno nebo na ni nebude reagováno), ale pokud chceme změnit svět, musíme začít sami u sebe. Naučit se asertivně komunikovat asi Lucie sama nezvládne, podle mě je to ale klíč ke všemu.
Jinak jsem ale názoru, že se význam porodu kolikrát přeceňuje. Je to začátek života, ale během něho je tolik času nasbírat jiná traumata, že se nakonec stejně nedá říct, co nás ovlivnilo. Prostě život není peříčko a přežijí jen silní :-). Nemá smysl rýpat si ukřivděně do vlastních bolístek, už jen proto, že to okolí časem začne hodně otravovat a můžeme přijít nejen o známé, ale i o opravdové přátele. Lucie, co se na ten zážitek podívat jinak: Nešla jste do nemocnice s nějakou vysloveně špatnou a neléčitelnou prognózou, vše dobře dopadlo, vy jste v pořádku, dítě taky. Lidé chodí do nemocnice s rakovinou a kolikrát mají velmi malou šanci, že se z toho vyhrabou. Staří lidé leží v celé dny na postelích, nacévkovaní nebo v plenách, sami se neumyjí a nikdo neumyje je. Dopadneme tak možná taky. Budete taky řešit, že vám někdo viděl přirození? Myslíte si, že toho doktora to zajímá? Myslíte si, že je na této části těla něco špatného? Zvlášť, když nás Bůh stvořil k obrazu svému (a tedy má pohlaví asi taky? - ovšem které???? :-) ) Z pohledu křesťana mi vaše úvahy připadají jako rouhání.
|
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(13.8.2007 0:14:36)
no, trochu mě děsíš... Myslím, že po porodu bys neměla potřebovat psychologa... Porod by neměl být traumatickým a traumatizujícím zážitkem.
Netvrdím, že porod byl procházka růžovou zahradou - trval dlouho a byl náročný. Přesto na něj mám velmi hezké vzpomínky a vzpomínám na něj ráda. I manžel.
Pravděpodobně, pokud bych rodila v Podolí (kde to znám), skončila bych na buď císaři, nebo s kleštěma a nástřihem až ke kotníkům. A s traumátkem jako hrom...
A dítě by mi po porodu sebrali a dali do inkubátoru "na prohřátí" (standardní postup ÚPMD Podolí).
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(12.8.2007 23:44:22)
Hm, domluva s ženou, která má 10 hodin kontrakce po 5 minutách, prostě z principu asi nebude zrovna na výši.
Já jsem při vstupním pohovoru ze začátku žertovala, po hodině jsem ale už nebyla schopná odpovídat...
|
|
|
|
|
|
| Myss | 
|
(12.8.2007 13:32:41)
Oholena chodim porad,takze nechapu,a klystyr jsem nemela nikdy,takze take ne
|
|
|
| Hysterka | •
|
(10.8.2007 17:44:24)
Taky mi vadilo chování personálu při porodu - neosobní prostředí, do "díry" se mi koukalo během porodu víc chlapů něž za celý život, rutinní nástřih bez toho aby mi to vůbec řekli apod. Strašně sem byla naštvaná, taky sem si připadala jako znásilněná a po nástřihu se necítím být ta žena jako dřív. Klidně mě označte za hysterku, tak třeba sem, no a co. Mám také práva jako ty, co vstanou z kozy a jdou okopávat brambory. Můj manžel mi na to řekl něco podobného - zhýčkané rodičky, jak to měly naše chuděry maminky a ještě přidal povídání o ubohých černoškách v Africe, jak by byly vděčné za takovou péči. OK. Asi po dvou měsících si objednal auto, novou Octavii combi, v super výbavě. Když si pro ni chtěl jet, zeptala sem se ho, jak by mu bylo, kdyby místo vysněného nového krasavce dostal rezavou 100 z roku 1970.Napadlo mě to jako přirovnání, proč on nejezdí starou 100,když jeho tatínek s ní taky jezdil a černoch v Africe by byl strašně vděčný? Je rok 2007, je tu nějaký pokrok, pohodlí, vyvíjíme se a jdeme dál. Máme stále lepší auta, baráky a všem to přijde normální.Když chce ale někdo slušné zacházení a co nejlepší možný porod, tak je hysterka? Samozřejmě srovnání porodu s autem je nadsázka. Kupodivu manžel pochopil.
|
| Alzbeta | •
|
(11.8.2007 23:11:51)
Dooost dobrý:)))
|
|
|
| Šárka 35+ Terinka 4 roky | •
|
(11.8.2007 21:59:02)
Já si myslím,že Lucka na tom nebyla psychicky dobře už před porodem,jak v článku ostatně sama dala najevo.Docela určitě má problém,který by měla konzultovat s psychologem a účastnit se nějakých psychoterapií.Měla celých 9 měsíců na to,aby se na porod připravila,zjistila si informace o porodnicích a porodech v nich,mohla už mít předem nějakou porodnici vybranou.Ačkoli mi celý její článek skutečně připadá značně hysterický,neznamená to že musí být hysterka i Lucka,avšak když si přečtu že se cítila psychicky poškozena z toho že jí přišel lékař zkontrolovat vaginu,nezbyde mi než si poklepat na čelo.Co jí asi tak měl vyšetřovat jiného?Jestli nemá plesnivé nohy?Ještě k porodům doma,já porody doma neuznávám,sama jsem připravila lékařům při mém porodu velmi horké chvíle,kdy jsem téměř vykrvácela,na velmi silné krvácení,které se jim jen tak tak podařilo zastavit.Neumím si představit,že bych rodila doma a toto se stalo.Jinak rodila jsem v Prachaticích a nemohu než chválit,chválit,chválit.
|
|
|
, vypadlo jim čidlo a furt to ukazovalo teplotu v boxu 27°C, manžel za ním šel a když se nad malého naklonil, tak ten sy úlevou oddychl a manželovi se to nezdálo a tak koukal co se děje, proč je uvnitř takové horko a zjistil to vypadlé čidlo, které nesadil a box hned začal houkat, bylo v něm 40°C, byli z toho pěkně vyplašení a moc se nám omlouvali (no na mém břiše by mu bylo nejspíš líp 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)