| Ester, Elijáš 3r, Samuel 7m | •
 |
(5.8.2007 11:46:15)
Chtěla bych se s vámi podělit o svou zkušenost. Prvního syna jsem kojila do dvou let a byla to úplná pohoda, kojila jsem všude (v tramvaji, kavárně..) a byl to doslova všelék. Připadala jsem si jako kojící profík a možná jsem na to byla i pyšná. Druhý porod proběhl doma s porodní asistentkou bez jakýchkoli problémů a moje mateřské sebevědomí bylo nebezpečně vysoké (Jaké problémy s porodem a kojením, vždyť to jde samo?!). No a tak přirozeně přišel pád. Možná protože to až dosud šlo všechno tak snadno, naplánovala jsem rekonstrukci bytu, manžel odjel pracovně pryč, a já se začala nervovat. Samíček plakal, ale mě by ani ve snu nenapadlo, že má hlad. Přičítala jsem to prdíkům. Už od narození taky spinkal celou noc. Přestože ze začátku přibýval královsky, po měsíci za týden ubyl 200g a tak jsme šupajdili do nemocnice.Byli jsme na dětském ve Vinohradech, kde se potvrdilo, že nemám mléko a okamžitě mu chtěli dát lahev. Já jakožto šílená matka jsem chtěla dál kojit a měla jsem štěstí na mladého doktora, který sice ze začátku manželovi (v mé přítomnosti!) schovívavě
vysvětloval, že ženy po porodu mají změněnou psychiku a jsou příliš fixované na kojení, ale když viděl, že máme jasný názor, ustoupil a začal si zjišťovat o alternativních způsobech příkrmů (stříkačka, lžička atd.), dokonce volal na Laktační ligu a nechal si to vysvětlit. Vrchní sestra evidentně neschvalovala novoty, když jí doktor vysvětloval techniku příkrmu ze stříkačky, tak odvětila, že jí samozřejmě zná (ale celou dobu až do této chvíle mi to nedala nijak najevo, naopak mi vnucovala lahev). Takže přístup ne zrovna profesionální, ale rozhodně vstřícný. Boje pokračovaly i doma, asi měsíc jsem každou hodinu až dvě i v noci odstříkávala, malý přes všechnu snahu odmítal pít z prsu. V Laktační lize jsem si půjčila obrovskou elektrickou odsávačku na obě prsa (ze všeho nejvíc jsem si připadala jako dojnice), od medely koupila suplementor (lahvička s odstříkaným mlékem se zavěsí na krk a hadička přilepí k prsu, dítě tak pije a zároveň stimiluje prso). Odstříkání trvalo 15min a následné kojení se suplementorem hodinu a mohla jsem začít znovu. Někdy jsem přidávala nutrilon, ale potom strašně plakal, měl divnou stolici a problémy s kakáním. Z jedné dávky nutrilonu se dostával minimálně dva dny. Takže jsem se na to nemohla vykašlat ani kdybych chtěla. Bylo to strašné období plné výčitek, že jsem selhala, neustálé vážení, malý byl taky na nervy, a mléka bylo pořád málo. Nechodila jsem ani ven. Zajímavé je, že množství mléka bylo přímo úměrné mé náladě. Třeba jsem na to na chvilku přestala myslet, a někým si popovídala a najednou mléko přibylo. Potom jsem zase podlehla strachu a víčitkám a kde nic tu nic. Po měsíci se situace začala zlepšovat a teď je Samuelovi 7 měsíců, plně kojím, on odmítá příkrmy a je to vysloveně tlusté dítě. Když se poprvé přisál a vypil svojí dávku, nikdo si neumí představit to štěstí. Štěstí, že nemusím odstříkávat a složitě ho krmit, ale hlavně výraz na jeho tváři. Po krmení z lahve se sice zaplnilo jeho bříško, ale ustaraný výraz nikdy nezmizel. Celkově byl neklidný a náročný. Když jsem začalo kojit, vždycky se celý uklidnil a rozzářil, měla jsem pocit, že kojení je vyjádření lásky, kterému rozumí a které potřebuje jeho duše. Takže zdaleka ne jenom výživa. Kojením se změnil ve spokojené a klidné dítě. A proto i já ve vyrovnanou matku s dostatkem mléka. Byl to boj a nejhorší období v mém životě, ale stálo to zato. Vždyť co jiného jsem mu mohla v tomhle věku dát?
|
| zuzana | •
|
(6.8.2007 14:02:53)
Jsem moc ráda, že mmezi příspěvkama typu bláboly a hysterie kolem kojení, že děti krmené uměle jsou snad zdravější než ty kojené a taky snad jistě chytřejší se objevil konečně jeden příspěvek, který dokazuje, že když se chce to opravdu v 90%případů jde! Tá takzvaná hysterie kolem kojení je ve většině vyspělých států, včetně USA, kde jsou také laktační poradci. Proč teda WHO pořád prezentuje důležitost kojení, když to vlastně tak nic moc není??? V živote bych si nemyslela, že matka co nekojí z jakéhokoliv důvodů je matka horší a ani jsem se s tím přístupem nikdy nesetkala, spíš naopak. Naše první paní doktorka nám ho nutila při každé kontrole(a to syn krásně prospíval) a málem mě při jeho odmítání vinila z podvýživy dítěte.Díky bohu za informace všude v časopisech i na internetu, díky bohu za laktační poradce a HYSTERII kolem kojení, ani bez jednoho bych nekojila ani jedno ze svých tří dětí ani po dobu šestinedělí. Taky jsem si bláhová myslela jak je to jednoduché a přirozené kojit a proto myslím, že je dobře matky informovat nejen o výhodách ale také neskutečných nesnázích při kojení, co může předejít hroznému zklamání. Moje první dítě se narodilo po indukci mělo 4500g, 56cm, bylo hned přiloženo a nic, žužlalo a nic. Tak to šlo dál, prsa se neskutečně plnila, bradavky samá ragáda a krev, bolest šílená, dítě řvalo a nepřibývalo. Já jsem díky pomoci babiček vše nakonec zvládla a ve 4měsících drobečka měnila doktorku, pro věčné dohady. U druhého dítěte jsem byla přesvědčena, že je to jasná věc kojit už umím a hotovo! Dva dny po porodu 4,5kg a 57cm cvalíčka jsem se osypala neštovicema, dostala horečky. Štvrtý den mi vzali dítě a poslali mě s tekutým pudrem pryč. Jak mi asi bylo snad moc popisovat ani nemusím, to že jsem měla vysoké horečky, pupínky na nástřihu i bradavkách, ale moje dítě bylo najednou pryč a já ani nevěděla co přesně mu hrozí, že snad může i umřít bylo pro mě už opravdu moc. Opět díky radám a taky neskutečné podpoře laktační poradkyně(jednají s matkou velice opatrně a vstřícně) jsem vše zvládla. Pomoc a podpora manžela a babiček je neodmyslitelná. I v tomto stavu a s malým dítětem jsem odsávala každé dvě hodiny ve dne i v noci, protože pro drobečka byli protilátky důležité. Manžel 2x denně mléko vozil do dětské nemocnice, já tam nemohla, potřebovala jsem být už neinfekční, ale tekutý pudr nezabíral. Návštěva pohotovosti, konečně léky a postupné hojení. Zvládli jsme to a synka mám naštěstí zdravého i když ekzematika a alergika(kojení samozřejmě nezabrání ale třeba jen zmírní, či oddálí a podle mě vše stojí za to). Po třetím porodu jsem byla opravdu přesvědčena, že horší už to nebude nikdy a kojení levou zadní. Po nesnázích v porodnici, kde jiné děti přibývali 50-100ml za 20min. moje dítě spavé se žloutenkou za 45min. 10ml a to jsem mlíko měla, protožě jsem nepřestala kojit to prostřední. Jak broučka vzali na "svícení" jsem veděla, že bude zle, nehlásil se, spal a netahal. Sama jsem začala odstříkávat a mlíčko mu nosit. Propustili nás jen pro nedostatek místa a ujištění, že už jsem zkušená matka, ale s výkřičníkem sledovat váhovou křivku! Doma jsem si dovolila 3 dny nedonést váhu, přesvědčená, že je vše v pořádku. Dítě jsem zvážila po třech dnech a mělo o 150g méně!!! Díky tolerantní paní doktorce a opět pomoci laktační poradkyně, babiček co se mi staraly o domácnost a dvě malé děti jsme vše opět zvládli. Za ty tři dny už se mlíčko trošku ztrácelo, tak jsme týden byli zavřeni v ložnici, kojili, važili, psali, odstříkávali, budili, stimulovali..... Povedlo se díky bohu. Chtěla bych jen všem říct, že to téměř vždy jde, ale cesta je často velice složitá a buď to někdo je ochoten podstoupit, nebo ne. A pokuď to nevyjde nikdo by neměl nikoho samozřejmě soudit, ale aby se probagace kojení nazvala hysterií a tvrdit, že laktační poradci musí taky z něčeho žít(telefonických konzultací a taky rad přez icq a mail neskutečně moc, vše bez poplatků!) je trochu odvážné. Pokud by byla výhoda kojení jen v těch protilátkách, které mi snad nikdo nevyvrátí a v poutě matka-ditě, myslím to stojí pořád za všechny útrapy. Určitě jsou v dnešní době aj sušené mlíčka velice kvalitní a matku rozhodně nedegradujou, ale od mamky je prostě ještě lepší. Chtěla bych na závěr napsat, že stojí za to udělat vše, je to nádherný pocit a nezapomenutelný zážitek a navíc asi jediná věc kterou můžeme dělat jen my maminky, vše ostatní zvládnou šikovní tatínci i babičky:-). Někdy to jde samo, ale mě to ani jedno dítko nedarovalo vždy to byl a je boj a žádné tabulkové hodnoty, ale samozřejmě už vím, že to vůbec není nutné. A takových případů znám mnoho a dokonce i matky hrdinky co plně kojili 6měs. tak, že odstřikávaly. Omlouvám se za chyby, žiju tady už 10let a mám i VŠ(snad něco děti aj zdědí ať nedoufám jen v to kojení:-)), ale gramatika je můj velký nepřítel:-(.
|
|
| barča | •
|
(6.8.2007 14:07:41)
rozhodně souhlasím
|
|
| barča | •
|
(6.8.2007 14:08:49)
rozhodně souhlasím
|
|
|
),zatímco ti bez vysoké do testu nešli a jejich děti mají taky vysokou.Koneckonců,i středoškolák,či vyučený může mít vysoké IQ a je dost vysokoškoláků,co mají problém se vyznat v jízdním řádu 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)