| Mateřídouška1 |
 |
(31.5.2007 10:38:07)
Možná je to dáno tvým stavem, chápu, že pokud máš za pár termín porodu, že jsi asi trochu přecitlivělá. Já mám úplně jiné zkušenosti. Nesnáším zatrpklé a navtekané staré lidi, které děti rozčilují a pořád jen kritizují. Naopak projev sympatie k mému dítěti nebo ke mně , je mi spíš milý a nemám z toho depku tak jako z lidí negativních, rezervovaných a uzavřených.
Promiň, ale připadá mi to trochu jako diskriminace starých lidí, pokud se o nich takhle někdo vyjadřuje. Představa, že jednou budu taky stará a bezmocná a budu mladým lidem takto odporná i když budu přátelská, je pro mě hodně tristní. To snad aby se člověk vysokého věku raději nedožíval a mrsknul si to v pravý čas, dokud se ještě na něho dá koukat a má prachy. Mám totiž starou babičku, která je hodná a má ráda malé děti, představa, že je takto odporná nějaké cizí ženské jen proto, že chválí jejího synka a komunikuje s nimi, tak to je mi fakt líto.
|
| ronniev | 
|
(31.5.2007 11:01:04)
Mateřídouško, ona je komunikace a komunikace. Nemyslím, že by někomu vadilo, když stará milá paní osloví dítě nebo se na něj usměje. Pokud má dítě chuť si s ní povídat, proč ne? Ale když je zjevné, že dítěti to vadí, a ona se pořád vnucuje, hladí ho apod. ... dovolila by si to stejná paní k dospělému? Asi těžko. Tak proč to klidně dělá dítěti? Proč ho bere jako pejska, kterého si může prostě podrbat? Nebo možná ani pejska ne, protože ten by ji mohl kousnout. Nedostatek respektu k dítěti jako k osobnosti, od malička, mi vadí a jsem na to taky alergická. Samozřejmě ani nemluvím o tom, když zjevně kazí matce výchovu ("tak mu to kupte, když tak pláče").
|
| Boudicca | 
|
(31.5.2007 11:05:35)
Babičky jsou tu přece od toho, aby děti rozmazlovaly a ne vychovávaly, nebo ne ???? :-)))))))
|
| ronniev |
|
(31.5.2007 11:07:20)
Babičky ano, ale vlastní, ne cizí!!! :-))))
|
| Boudicca |
|
(31.5.2007 11:14:33)
Ronnie, babička jako babička :-))))
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(31.5.2007 11:26:04)
No, je vidět, že jste nikdy nebyli v situaci, kdy - hrdost nehrdost - jste tak strašně sám a opuštěnej, že se dáte do řeči s posledním bezdomovcem na Hlaváku, jen aby vám nehráblo.
Na rozdíl od toho, co píše Zuzka - v nemocnici jsem pravda vydržela dělat necelej měsíc, ale prošla jsem tak či onak dost různých ústavů a zařízení, kde se nalézají staříci, duševně nemocní či kombinace obojího.
Před měsícem mi zemřela babička. Bylo jí 80 let. Ovdověla v 54 letech. Postupně se odstěhovaly děti, vnoučata, zůstala v podstatě sama. Moje máma (dcera) ji odvezla k doktorovi, 2x týdně jí nakoupila, ale když se viděly, v podstatě se jen hádaly. Babička přede mnou někdy i brečela, jak je to hrozný, když se ráno probudí a může akorát tak čučet z okna nebo na TV (z toho jí bolely oči, poslední roky, takže ani nečetla, měla snad zelený zákal, tuším) a je pořád sama. Vím, že se bavila s cizíma dětma - čípak jsi, jak se jmenuješ, kolik je ti let? A vím, že z toho měla radost. A to zas tak úplně sama nebyla, jsou staří lidé, kteří jsou na světě ÚPLNĚ sami. Mají se zastřelit, podle vás? Nebo mluvit do zdi? Co vám vadí na tom, že něco - s prominutím - melou? Ubude vás nebo vašeho dítěte?
Nevím. Tohle mi přijde hnusný. Asi jsem trochu přecitlivělá. Mě obecně hodně bolí vidět starý zkřivený babičky a dědečky, i ty smradlavý, protože cítím hroznou bezmoc z toho, že jim nemůžu pomoct, že příroda (Pánbůh) prostě tohle dělá a já se můžu třeba stavět na hlavu. Neštítím se jich a nepohrdám jima. Nebudu je na ulici objímat, to ne; ale když se se mnou budou chtít dát do řeči, tak je nepošlu do prdele, protože to je to JEDINÝ, co reálně udělat můžu. Dát jim pocit, že ještě existujou, že je někdo vnímá.
Nečekám, že mě pochopíte. Ale měla jsem vnitřní potřebu to napsat. :o)
|
| Boudicca |
|
(31.5.2007 11:33:24)
No, Monty, jenom nechápu, proč jsi tenhle příspěvek připojila zrovna pod mou konverzaci s Ronnie. Já jsem se pouze snažila Ronnie upozornit, že staří lidé tady nejsou od výchovy... Trochu humornou formou.... Jinak s tvými názory souhlasím, užila jsem si 10 let života v bytě po mé babičce, v domě bylo dohoromady 8 bytů, v každém jeden osamělý 70 - 80 letý člověk, který mě znal už jako miminko a taky se mnou podle toho komunikoval - pořád jsem pro ně byla malé dítě a můj muž (pro ně cizí člověk) jakbysmet. Ale brala jsem do s nadhledem, otázky typu: "A kde jste včera večer zase lítali, že jste přišli tak pozdě?" mě nemohly rozházet, nosila jsem tašky do schodů atd. atd.
Všichni jednou budeme staří a kdo ví, jak se budeme chovat my. Pro staré lidi jsou malé děti jako doušek čisté vody, prostě je milují a snaží se jim dát najevo svou přízeň. Samozřejmě i mezi nimi se najdou výjimky, tzv. protivní důchodci...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 11:45:30)
Boudicco,
sorry, mám pomalý připojení, lípla jsem to pod poslední příspěvek na stránce. :o)
|
|
|
| Vanda1 | •
|
(31.5.2007 12:08:01)
Já celkem chápu, že to může někomu vadit... sama jsem člověk který nikdy nevyhledával kontakt s velkým množstvím lidí, a už vůbec ne s cizími. Nicméně pro důchodce a jejich samotu mám pochopení, žila jsem deset let v jedné místnosti se svojí babičkou. Důchodci mne celkem často oslovují, už tedy ne skrze dítko, ale protože mám velmi dlouhé vlasy v copu... a babky s fialovou trvalou nostalgicky vzpomínají na své mládí, na maminky které takovéto vlasy mívaly. K takovým lidem jsem slušná a obzvláště přívětivá, vyslechnu je, ale mojí přirozeně samotářské povaze to prostě po chuti moc není, i když proti starým lidem z principu nic nemám a chápu jejich potřebu kontaktu a jsem ráda, že jim takto třeba pomůžu. Myslím, že za předpokladu, že se člověk ke komunikativnímu starouškovi zachová slušně a přívětivě (a třeba i asertivně, všechno si nemusí nechat líbit), a tím mu "zlepší den", může si pak klidně pro sebe pomyslet "tak sis bábo ulevila" a jít dál... Není asi nutné si to brát osobně, je to třeba můj styl humoru, kterým si udržuju psychické zdraví :o)
Jinak mnohem horší než dotěrní důchodci mi přijdou dotěrní muži (v Praze se občas nějaký potká, na otázku jestli bych s ním šla na večeři odpovídám otázkou jestli může jít i můj manžel), dotěrní tazatelé otravující mne denně cestou do práce a z práce otázkami jakého mobilního operátora preferuji, dotěrní "agenti s teplou vodou", kteří mi volají a nabízejí převratný žehlicí systém za pouhých 56 tisíc který prostě musím mít, a všelijaké spamy, o které nemám zájem (dobrý den, já vás vítám v našem obchodě, když si koupíte troje kozačky, dostanete čtvrtý pár zdarma; dobrý den, vidím, že si z regálu vybíráte vložky Libresse, chtěla bych Vám nabídnout účast v našem dnešním slosování o zajímavé ceny; dobrý den, máte problémy se spaním? Chtěl bych vám nabídnout bezplatnou konzultaci v našem studiu Zdraví...)...
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 11:43:27)
A ještě tohle. Z tý nemocnice jsem tehdy utekla proto, že bych se zřejmě uchlastala, kdybych tam měla zůstat; přesto to byl jedinej úsek v mým životě, kdy jsem byla přesvědčená o tom, že dělám něco, co má smysl. Že můžu bejt užitečná konkrétním lidem, na který ostatní kašlou. Já na jedný straně chápu, že personál to vidí denně, že otupí, ale já bohužel nejsem typ, co by otupěl tak, aby se ho to vnitřně nedotýkalo. Proto jsem každej večer chlastala, abych měla sílu tu bolest nějak umlčet. Aspoň na chvíli. Nemám naprosto žádný idealizovaný představy sama o sobě, ale fakt si strašně vážím toho, že ty starý a nemocný lidi díky mně zažili něco hezkýho, že k nim byl někdo lidskej. I po téměř 15ti letech si pamatuju tu starou paní, která se nemohla dovolat dceři z ucpanýho telefonu na mince v mezipatře. Dala jsem jí ty dvě koruny, co tam hodila a vzala jí na sesternu, i když sestry ječely jak šílený, že to pacienti nemaj dovolený (já nebyla pacient a ten hovor jsem jim zaplatila), aby dceři zavolala, protože sice byla po otřesu mozku, ale na sanitku neměla nárok. Ta stará paní mně pak pohladila po tváři a řekla mi - slečno, vy jste anděl, takovejch lidí už moc není, přeju vám, abyste byla v životě hodně šťastná.
Zaplať Pánbůh, že takovejch lidí moc není, protože přes její upřímný přání jsem většinu života dost nešťastná. Ale pořád jsem na tom líp než ty stařenky a stařečkové, co vstávaj a lehaj v bolestech, co maj málo peněz a nemají kolem sebe živou duši, která by je vyslechla. Takže to cítím jako lidskou přirozenost, nebejt k nim krutá, protože si to prostě podle mýho názoru nezasloužej. I kdyby byli v minulosti estébáci, komunisti, zločinci, TEĎ jsou to bezbranný a zoufalý chudáci, do kterej si, jak vidno, každej rád kopne. Já ne, protože bych si pak musela přestat vážit sama sebe...
|
| Mateřídouška1 |
|
(31.5.2007 12:10:58)
Naprosto chápu. Taky bych asi každý večer chlastala, protože na to nemám...Já obdivuju lidi, kteří takovou práci dělají, nezatvrdí se a ten soucit pořád mají. Je to taky svým způsobem poslání. Teď trochu odbočím mimo diskuzi, omlouvám se. Moje kamarádka pracovala v nemocnici na dětské onkologii jako sestra. Ještě jako bezdětná. Po dvou letech musela odejít, protože by se uchlastala. Nedokázala brát svojí práci jen jako profík. Nemá smysl to tady víc rozebírat.
|
| Zuzana+Terezka | 
|
(31.5.2007 12:19:07)
No, vydržela dva roky. Tohle já bych nevydržela. Já bych byla srab a do tohohle bych v rámci zachování sama sebe ani nešla. Ach jo. Pro mně by život asi totálně ztratil smysl. Nebudem to rozebírat. Člověku se pak chce asi taky umřít.
|
|
|
| Zuzana+Terezka |
|
(31.5.2007 12:13:40)
Holky, já nevim, co blbnete, já jsem tak nějak pročetla celou diskuzi a nepřijde mi, že by tady někdo vyloženě nesnášel starý lidi. Skoro nikdo tady neřeší, že zapovídání se se staršími lidmi je nějak obtěžuje. Řešilo se sahání na děti a pak takový každodenní příhody, které někdy přejdeme mile s úsměvem, někdy není den, tak nás to otravuje a chceme se dotyčného důchodce zbavit. Ale vy tady píšete (Kudla, Monty), jak kdyby každá druhá z nás byla ochotná ležícího důchodce na zemi ukopat. Trošku optimismu do toho života !
Jasně, postěžujeme si, jak jsou někdy ty babči otravný, ale pak stejnak půjdeme a vynesem jim tašku do schodů.
Jo a P.S. pro Monty. já taky zatím tak dlouho po ústavech či nemocnicích nepracovala, ale zdá se mi, že "otupět" není tak jednoduché. Myslím, že nejsnáze otupí lidé, kteří tuto oblast studovali a prostě už od mládí se na ní připravovali. Možná si to pak tak neberou. A pak jsou lidé, jako já nebo ty, kteří to dělají, protože jim to přináší nějaký smysl. I mně se dotýká každý příběh, každý osud... Nejdřív jsem v tom taky plavala. Ale pak jsem se naučila, že svět nespasím (i když stále mívám takové záchvěvy :-))), pro ty lidi udělám, co je momentálně v mých silách a pak půjdu domů a budu žít svůj život. Nešlo mi to hned, ale pomáhalo mi v tom zrovna to, když mě nějaký "dědoušek nebo blázen" fakt naštval. A pak jsem taky časem zjistila, že si člověk ty jejich špatné osudy někdy idealizuje. Že i ti staří bezmocní lidé, mohli být za mlada pěkný svině.
No, takže shrnuto, myslím, že každý tady z nás tak nějak v rámci možností starým lidem pomáhá, nic proti nim extra nemá a klíďo je nechá pokecat si se svým dítětem. Ale je jasné, že jak ten cizí člověk překročí hranice, musí se mamina bránit. Nejlíp úprkem :-)) Zdravím, Zuzana
|
| Babička, 3 děti, 5 vnuků | •
|
(5.6.2007 2:39:17)
Holky - maminky, je mi Vás opravdu moc líto, vždyť ani nevíte co mluvíte!!!!!
|
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(31.5.2007 16:17:22)
mONTY DÍKY ZA TO CO PÍŠEŠ:-)jo taky moje roky v nemocnici kde byli převážně stařečkové patřily k těm létům,kdy jsem si připadala užitečná a s láskou pěčovala o ty bábinky a dědoušky na které se jejich blízcí vybodli:-(
připomněla jsi mi,jak dobře mi s nimi v práci bylo
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(31.5.2007 11:51:27)
Monty,
já s Tebou naprosto souhlasím. Mě zájem důchodců o mé děti ani v nejmenším neobtěžuje, moje dítka jsou komunikativní a tak se na ně smějou a spokojenost je asi na obou stranách.
Jen nemám ráda, když na děti někdo sahá (protože se je snažím učit, že nikdo cizí by na ně sahat neměl), a to se ohradím a pokud to nefunguje, tak dost důrazně, ale snažím se taky s úsměvem - je mi jasné, že ten starý člověk to nemyslí nijak zle.
Cíleně nepříjemná jsem byla snad jen dvakrát - poprvé, když mi pošťačka (statná čtyřicátnice) chtěla sahat na prvorozené miminko v sedačce, právě přivezené z porodnice (měla jsem pěkně rozházené hormony, ale i teď si myslím, že na cizí dítě, natož takhle malé, se NESAHÁ), podruhé, když sousedka (čiperná důchodkyně mladistvého vzhledu, žádná chudinka, a děsná jedovatice) měla už po několikáté jedovaté poznámky na starší dítko, jaká je ostuda, že pláče (přijeli jsme odněkud autem a děti v sedačce skoro vždycky usnou a to starší po probuzení pravidelně řve jak tur.
Tolik zloby proti starým lidem taky moc nechápu :o((((
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 12:07:09)
Kudlo,
mně nevadí, když na syna někdo sahá, to si už ve svým věku musí řešit sám, jestli se mu to líbí nebo ne. A on není typ člověka, kterej by trpně snášel něco, co se mu nelíbí.
Když byl miminko, bylo mi to úplně jedno, kdo na něj sahá nebo nesahá, a jemu asi taky, nikdy neprotestoval. :o) Dneska, když vidím, na co všechno venku (v tramvaji, v metru, na návštěvě, v parku...) sahá SÁM, tak opravdu nebudu řešit, jak je na tom ten který důchodce s hygienou.
Já sama nesnáším, když na mě lidi sahají. A hodně. Nikdy jsem nebyla kontaktní typ, nejsem zvyklá z dětství na žádný mazlení a cicmání, když jsem se snad už někdy v pětadvaceti letmo otřela o vlastní matku, tak jsem ucukla, jako kdyby mě popálila. Mám někdy problém i s tím, že na mě sahá syn.
Naštěstí na mě lidi nesahají, asi nemám krásný kudrnatý vlasy a faldíčky. :o)
Nicméně všechno se podle mne dá řešit slušně, bez afektu, bez předpojatosti. Každý jsme nějaký, někomu dotěrní senioři vadí, někomu ne, ale hnusný na ně podle mého názoru nemusí být nikdo. Sprostota a křij jsou známkou... no, řekněme nižšího stupně kultivace osobnosti. :o)
|
| Konvalinka | •
|
(6.6.2007 19:57:18)
Ne Monty,
nejvíc tady řveš Ty.
Jak jsi sama přiznala, tak na Tebe nesmí sahat nikdo. A na cizí děti se smí? Tady nikdo, zdůrazňuji NIKDO, neřekl, že důchodci patří do hrobu. Tady se mluvilo o tom, že někomu vadí, když na jejich dítě sahá cizí člověk a ani po několikátém upozornění není schopen pochopit, že maminka nechce, aby na její dítě sahala cizí paní. Takže se maminka nějak snaží tomu zabránit. Ty se smíš oklepávat a chvět, když na Tebe někdo sáhne? Sama jsi napsala, že to děláš. A ony nesmí? Protože v té chvíli je označíš za grázly a nevychovance? Ty s nikým moc mluvit nechceš, takže Ty máš právo nechtít s lidmi mluvit a být introvertní, ale ostatní to právo nemají? Musejí za každou cenu podat svoje dítě komukoli, kdo si jen zamane? O tom totiž ten článek je, že někdo se z maminky snaží vyrvat laskavost, na kterou třeba nemá sílu, takže se jednoduše brání. Nebo jim závidíš, že jsou asertivní tam, kde to Ty nedokážeš? Pozor, jestli jsi alespoň trochu vzdělaná v oblasti psychologie, tak víš, že asertivní neznamená hrubý nebo otravný nebo nezdvořilý.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.6.2007 20:01:43)
Konvalinko,
ony smí. Každý smí. Jenže ony odtahují děti, kterým to třeba nevadí. :o)
Nevím jak tvoje děti, ale můj syn dokázal dávat najevo, že se mu něco nelíbí už od narození. :o)
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.6.2007 20:02:13)
Konvalinko,
ony smí. Každý smí. Jenže ony odtahují děti, kterým to třeba nevadí. :o)
Nevím jak tvoje děti, ale můj syn dokázal dávat najevo, že se mu něco nelíbí už od narození. :o)
|
| Kubula K. |
|
(6.6.2007 23:20:14)
Monty, já jsem třeba jako dítě nelibost při doteku starších příbuzných (jééé, ty jsi vyrostlaa! pocem! mlask, mlask! a už máš ženicha? :-OOO) najevo nedávala, protože do mě rodiče nějak vpravili myšlenku, že kdo je mladý, nemá nárok na nic (ani aby se mu něco nelíbilo), kdo je starý, má nárok prakticky na cokoliv. Ty pocity, co jsem z toho měla, byly pěknej humáč:-(((, takže jsem pak měla dlouhý období vzdoru a "dokazování", že mám taky svá práva. No a to, že jsem dneska k důchodcům (i těm míň příjemným) laskavá, pramení z toho, že VÍM, ŽE NEMUSÍM, že to záleží na mé úvaze a když nebudu, jsem pořád řekněme v právu (i když je to v tohle situaci takový přiblblý termín). Chci tím jen říct, že pokud dítě nedává najevo hlasitý odpor, není záruka, že ho uvnitř necítí. Než jsem syna naučila říkat "mně se nelíbí, když na mě saháte", taky v té situaci nic neřekl, ale když jsme poodešli, prskal ještě půl hodiny a happy rozhodně nebyl:-(.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(7.6.2007 9:48:01)
Kubulo,
ono to zřejmě vypadá, že tady propaguju, aby děti útrpně "podržely" důchodcům a nechaly se drbat na hlavičkách, jen aby náhodou nedaly najevo, že se těch starejch špinavejch chudáků štítí a neuvrhly je do sociální izolace.
Nic takovýho jsem ale nenapsala. :o)
Já jenom nejsem příznivec řekněme elitářství a předposranosti z toho, že za každým bukem číhá zloděj nebo pedofil a proto radši budeme ke každýmu odměřený a nepřístupný. Nelíbí se mi trend uzavřenosti v buňce vlastní rodiny, kdy všechno zvenčí je špatný a potenciálně ohrožující, zatímco ti "naši" jsou super a fajn, i kdyby každej den zkopali na ulici psa a ukradli v práci dva balíky kancelářskejch papírů.
Syna prostě vedu k tomu, že lidi jsou dobrý i špatný, že nikdo není jen dobrej nebo jen špatnej, že nemusí bejt k nikomu servilní, ale neměl by bejt k nikomu ani hrubej. Nebudu s ním utíkat před každým bezdomovcem, aby na něj náhodou nesáhl eanou ručičkou. On bude žít ve světě, kde bezdomovci s eanejma ručičkama běžně existujou a bude k tomu stejně dřív nebo později zaujmout nějakej postoj. Ovšem pokud v něm budu od dětství pěstovat důchodcofóbii nebo homelessfóbii, tak to podle mne není dobře. Nechci, aby posuzoval lidi podle vnějších znaků. On si sám rozhodne, s kým bude nebo nebude kamarád. Je to jeho život a jeho hlavička, kterou by eventuelně někdo toužil drbat. :o)
|
| Kubula K. |
|
(7.6.2007 21:04:18)
Monty,
já jsem z toho teď trochu zmatená, co vlastně propaguješ:-). Nedokopu se to dohledávat, ale na začátku jsi psala něco, co jsem pochopila jako že ti, co se "štítí", se chovají krutě a necitelně. Já s tím (mimo tenhle kontext) i částečně souhlasím, ale tys myslím reagovala na něco, v čem jsem tu krutost fakt neviděla... No a pak jsi psala, že nemáš problém usadit důchodce, když se chová jako hulvát (mmch by mě zajímaly detaily:-) ), což je dost v souladu s tím, co jsem psala já. Tak se mi zdá, že krom toho tvého prvního mega-soucitného příspěvku se shodneme prakticky na všem:-).
Jo a taky mi přijde, že na to, kolik tu toho lidi napsali, se tu popsalo hrozně málo konkrétních situací, takže mám podezření, že kdyby se lidi bavili konkrétněji, možná by se nakonec skoro všichni shodli:-), když ne úplně, tak určitě víc než teď:-).
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hryzalka, 2 myši | 
|
(31.5.2007 12:24:15)
tvůj příspěvek neměl být schován ve spleti těch ostatních, měl být na samostatném místě, aby si jej všichni přečetli. Takhle přesně a přitom krásně bych to nenapsala. Bydlím ve věžáku velkého města, často mě i děti oslovují sousedé i neznámí lidé. Pokud jsou slušní, ráda jim "obětuji" trochu svého času. Jsem na mateřské a práce v domácnosti neuteče, tak proč bych se nepobavila se starší sousedkou. Co na tom, že jí dokonce někdy už špatně rozumím anebo že malý chvíli jančí - i on se musí naučit, že trpělivost (a ochota) růže přináší. Kolikrát už mi na oplátku pomohly právě staré sousedky: jedna přišla se zeleninou ze své zahrádky, jiná přihlídla dítko na pískovišti, nedávno jsem dostala nádherný exemplář fialky a v neposlední řadě i dvě odrážedla pro děti.
Ve výchově dělám sama seky a nejsem dokonalá, takže neřeším, že mají někdy tendenci se mi do ní plést. Zároveň se ale natolik tolerujeme (ale to jsem si získala svým chováním k nim), že mi nikdy staroušci nelezli do kočáru a nesahali na miminko. Jestli pohladí dvouletého kluka, tak to mi teda nevadí. Jaká matka - takový syn, takže je společenský a komunikativní (měl příklad).
Jsou jediné vyjímky, kdy jsem se setkala s hrubostí důchodců, a to např. v MHD anebo v hypermarketu, ale i tam se najdou jak sprostí, tak i slušní starší lidé, asi tak jako mezi námi maminkami ...
|
| Hryzalka, 2 myši |
|
(31.5.2007 13:38:14)
že náš vztah s důchodci v našem věžáku není jen o tom, že oni mi nosí dárky (odrážedla po svých vnucích, zeleninu, atd.) a já s nimi jen klábosím :-))) Je v tom něco více a samozřejmě i pomoc z naší strany, naposledy před měsícem spravil manžel sousedce třebas poškozený mobil anebo naladil TV stanice apod.
|
|
|
| Lavanda | 
|
(31.5.2007 13:07:23)
Musím s tebou souhlasit, Monty. Mě staré babičky už odmalička dojímaly, kolikrát skoro k pláči. Když si představím, co se v životě nadřely, co si zkusily, manžel už jim zemřel, děti jsou daleko...
Tady v okolí nadšeně konverzuju se všema babičkama, které se do řeči dají. Zatím jsem na mateřské, nikam moc nespěchám, tak co.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 13:17:31)
budilko,
se mnou se teda do řeči babičky nikdy moc nedávaly. Možná to někomu přijde úsměvný, ale já věřím na to, že v lidech existujou určitý instinkty, který třeba děti "ještě" nemají zanesený civilizačníma výdobytkama a starý lidi "už" nemají, protože mají sklerózu (Alzheimera apod.).
Ode mne ti starý lidi vždycky chtěli pomoct. Reálně a konkrétně. Přitom naprosto nepůsobím jako veselej, bezprostřední a přátelskej člověk, léta jsem chodila ve výstředních hadrech, nebo celá v černým, na lidi se neusmívám, dost známých mi říká, že "koukám jako vrah". Ale odjakživa mne babičky prosily o pomoc při přecházení silnice, převedení přes náledí, přečtení datumu na plechovce apod. Mohly si vybrat někoho, kdo nevypadá tak moc jako exot, ale vybraly si mne, protože asi cejtily, že je nepošlu do háje. Takhle to mám odjakživa, povídací nejsem, zřejmě je to na mně i vidět. :o)
|
|
|
| Gábina, 2 děti | •
|
(31.5.2007 13:29:05)
Také je mi moc líto starých lidí, připadá mi, že tato společnost je k nim krutá. Vždyť kolik péče se věnuje např. těhotným ženám, porodnictví, kde se situace oproti letům minulým určitě výrazně zlepšila (sama jsem podruhé čerstvá maminka) , ale staří a bezmocní lidé jsou na okraji zájmu. Já sama pokud se se mnou dá nějaká babička do řeči, snažím se jí trpělivě vyslechnout, protože si představím jak je sama a má prostě potřebu s někým komunikovat. Takže doufám, že rozpoložení pisatelky článku je dáno jejím stavem. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jí chování "důchodkyně" rozčílilo natolik, že měla potřebu se svěřit napsáním článku.
Gábina
|
|
| Bellana |
|
(31.5.2007 13:35:24)
Monty, díky za tvůj příspěvek.
Chtěla jsem ještě něco napsat ... ale pak jsem si uvědomila, že bych jenom opakovala, cos psala ... :-)
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(31.5.2007 15:00:14)
Já jsem vyděšeně už z titulku článku, potom z obsahu, projížděla diskusní příspěvky, jestli je tu alespoň někdo.. a naštěstí jo:)
Zdravím všechny holky, co se zastaly babek, dědoušů a kohokoliv, kdo je sám.
Monty, škoda, žes to nedala na titul..
|
|
| Bob the Ghost | 
|
(31.5.2007 15:59:13)
No nevím, Madelaine,
chápu, že nějaká stařenka cítí potřebu pohladit si dítě - akorát mi přijde divné na ukojení její potřeby použít vlastní dítě.
Je vysoce pravděpodobné, že kdejaký stařeček cítí zase potřebu pohladit si tvoje ňadra - jak by ses zachovala, kdyby se na tebe obrátil s požadavkem tohoto druhu, případně se ani neobtěžoval s otázkou?
|
| Bob the Ghost |
|
(31.5.2007 16:13:51)
OK,
co bys tedy dělala, kdyby tě cizí stařeček náhle objal a políbil na tvář?
Ostatně, nejen stařeček - jakýkoli cizí člověk. Cizí je prostě cizí. Cizí lidé se k sobě chovají podle určitých pravidel, a pouhý fakt, že je někdo starý, ho neopravňuje k tomu, aby tahle pravidla porušoval.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 16:42:32)
No, Bobe, ono když přijdeš do ústavu mentálně postižených nebo do psychiatrický léčebny, taky si můžeš říct, že pouhý fakt, že má Láďa IQ 50 ho neopravňuje k tomu, aby se ti vrhl kolem krku nebo si před tebou stáhl trenýrky a ukazoval ti svou mužnou ozdobu... jenže on to klidně udělá, protože o tvých normách chování nemá ani "ánung"... :o)
|
| uhugo | •
|
(31.5.2007 17:05:51)
Dobre, ale tady prece nejde o samotny fakt, ze se najdou lide nerespektujici normy chovani, ale o to, jak s nimi jednat. Pricemz autorka clanku to vicemene trpne snasi (coz podle mne neni optimalni, ja bych preferoval zdvorile odmitnuti, pripadne opakovane mene zdvorile) a kdyz si tu pak postezuje, tak se docka napriklad od tebe reakce "Co vám vadí na tom, že něco - s prominutím - melou? Ubude vás nebo vašeho dítěte? Nevím. Tohle mi přijde hnusný."
Zaprve - jestli nekomu neco vadi, to posoudi jenom on sam. Ale rozhodne jeste nema povinnost to snaset a pokud se ohradi, nezaslouzi si odsouzeni tohoto typu.
Zadruhe - oni se nekteri duchodci popsani v clanku neomezovali na nevinne vybavovani se - myslim tu pani, ktera vystrasila dite na autobusove zastavce a tu situaci se vztekajicim se deckem.
A zatreti - ja si dovedu predstavit, ze je na tom spousta duchodcu mizerne. A vis, ze v Africe umiraji deti hladem? Neni to jeste horsi? Delas s tim neco? Ja ne, ani s jednim. Svuj zivot mam pro sebe, pak taky pro svoje blizke a az co zbude, muze byt pro ostatni. Cely svet spasit nemuzu. Pokud muzu a neobtezuje me to, pomuzu. Pokud me to obtezuje, nestydim se rict ne. A myslim, ze ani neni duvod se stydet.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 17:34:27)
Ale to je prostě můj názor. :o) Autorce článku neříkám, jak se má nebo nemá chovat. Napsala jsem, co si o tom myslím já. A že mi přijde nějaké chování hloupé, trapné, povýšenecké, netolerantní... OK, a co?
Jak říkal v Básnících Rudolf Hrušínský: "Mladý muži, já nejsem nikde organizován, takže si můžu malovat co chci a jak chci." :o)
|
| uhugo | •
|
(31.5.2007 17:53:56)
Ale jo, ja tady te diskuzi pomalu zacinam rozumet. Lide nechteji diskutovat, lide maji Nazory :). Ono se tim hodne zjednodusuje. Mam Nazor, ze mam Pravdu. Mam nazor, ze autorka clanku je v pravu a jeji kritici ji nepochopili. Strucne, jasne, vystizne, a zadna ztrata casu s argumentaci. Tak fajn.
Mam pak taky nazor na tohle vsechno, ale mam taky nazor na verejne ventilovani nazoru tohoto typu. Tak prijemnou diskuzi :)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 18:14:09)
Diskutovat?
O něčem tak - řekněmě vágním jako přístup k důchodcům?
A jak, proboha? Jak se dá argumentovat v případě, že jednomu něco vadí a druhému ne? Budeme DISKUTOVAT o tom, jestli je lepší zpěvák Karel Gott nebo Walda Matuška? A podle čeho to asi tak budeme hodnotit? :o)
|
| uhugo | •
|
(31.5.2007 18:44:15)
Ma smysl diskutovat i o takto subjektivnich vecech. Jednak kvuli upresneni postoju, jednak kvuli porozumeni nazorovym vychodiskum, jednak kvuli vzajemnemu pochopeni a respektu.
Ty jsi v jednom prispevku spojila projev lidskosti vuci jedne skupine lidi (duchodci) spolu s projevem naprosteho nepochopeni vuci jine (autorka+dalsi s podobnym problemem, par se jich tu v diskuzi ozvalo). Me zajima proc. Zajima me to proto, ze rad rozumim. Navic je to vec osobni, tudiz na probirani pri primem setkani dost citliva, v internetove diskuzi nic neriskuju, maximalne nick Monty nebude mit rad nick uhugo. Domnivam se, ze tvuj nazor vychazi z toho, ze jsi spatne cetla, ale treba taky ne, coz, kdyby jsi byla ochotna diskutovat, by se mozna ukazalo. Treba by z tebe vypadl i nejaky zivotni pribeh a ja bych vecer nemusel kupovat blesk :). Takhle jsem si aspon uspokojil sve ego, naplnil potrebu socialniho kontaktu a nejak vyplnil cas, ktery travim cekanim, nez budu zase moct pracovat. Jasne?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 19:01:51)
uhugo,
tak to ber tak, že studiem pochopení obecných principů lidského chování jsem strávila už dost času a mám teď už trochu jiné koníčky. :o)
Nemyslím si, že je tak těžké pochopit, proč někomu žoviální důchodci vadí.
1) Narušují intimitu jedince či skupiny (matka + dítě). Ať už příjemnou či - jako v případě autorky - momentálně poněkud "vyhrocenou".
2) Pokud nelibě páchnou, vzbuzují dojem "nezdravosti", "špinavosti", obavu z možné nákazy (ušpinění).
3) Přímý kontakt se starým (zejména páchnoucím, špatně oblečeným, viditelně postiženým/nemocným) člověkem ošklivě připomíná lidem jejich vlastní smrtelnost a zranitelnost.
4) Kontakt s žoviálním důchodcem, který je dejme tomu vizuálně a pachově "akceptovatelný" vyvolává v lidech jakousi "vynucenou povinnost" věnovat mu čas, protože JE zjevně opuštěný, nešťastný, ale každý má svých starostí dost a nechce se tím zabývat, neboť stejně ví či aspoň tuší, že nemůže naplnit neuspokojené potřeby všech osamocených důchodců světa. Ne každý dokáže ovládnout a "tvárně využít" soucit, raději před ním uteče nebo jej promění v agresi.
5) Někteří lidé mají sociální fóbii nebo určité morálně volní vlastnosti, které jim brání navazovat kontakty i s jinými a společensky "uznávanějšími" skupinami.
To jsou dle mého soudu nejzákladnější modely, znáš další?
|
| uhugo | •
|
(31.5.2007 19:21:03)
Naprosto souhlasim, ze neni tezke pochopit, ze nekomu zajem (kohokoli) vadi. Tim spis je zajimave, ze to nechces respektovat ("Mají se zastřelit, podle vás? Nebo mluvit do zdi? Co vám vadí na tom, že něco - s prominutím - melou? Ubude vás nebo vašeho dítěte?"). Z meho pohledu ma kazdy pravo na stesti, ale nikdo nema povinnost mu to stesti zajistit. Je ale dobre, kdyz se lidi chovaji jako lidi, to znamena v ramci svych moznosti vyjdou vstric. A svoje moznosti musi zhodnotit kazdy sam. Rekl bych, ze v cele diskuzi nenajdes vyrazne odlisny nazor, ale presto tu je dost konfrontacnich prispevku.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 20:04:30)
uhugo,
ale já odlišný názor respektuju, pouze přidávám svůj - možná používám expresivní výrazy, omlouvám se, holt profesionální deformace. :o)
Bobe,
no, výborně - a víš, jak je složité dostat se do domova důchodců, kde by si tihle staroušci mohli vlásky osahávat navzájem a nebyli by až tak osamělí? Docela dost. Proto se snažím k nim být v rámci svých možností... vlídná, řekněme... protože je mi jich prostě líto. Že to má někdo jinak - OK, jeho volba. :o)
|
| Bob the Ghost |
|
(31.5.2007 20:13:43)
Monty,
chceš tím říct, že staří lidé by měli být izolovaní od společnosti tak, jako jsou izolovaní těžcí mentálové?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 20:56:24)
Bobe,
nechci a ty to dobře víš. :o)
Chci tím říci, že starý člověk, který je osamělý, má zdravotní potíže, často ne již zcela příčetný se velice problematicky "dostane" do péče státu, která by mu mj. částečně saturovala potřebu sociálního kontaktu.
Vím ze svého okolí o starých lidech, kterým to "už tak úplně nemyslí", s hygienou jsou na štíru, z bytu si dělají skladiště odpadků apod. a právě díky osamělosti na jejich případ ani nemá kdo upozornit - sousedé se obvykle ozvou, až když to v domě smrdí jako na kompostu. Ať už z odpadků nebo z mrtvoly problematického nájemníka.
Jistě dobře víš, že není starý člověk jako starý člověk. Jsou staříci relativně zdraví, aktivní, čistí, činorodí. A jsou také ti druzí. Společnost nedokáže zcela uspokojit jejich potřeby, klubů seniorů je málo, pečovatelská služba nefunguje všude a vždy, dobrovolníků je málo. Nejde o izolaci těchto lidí - jde o jejich začlenění do společnosti na té úrovni, jaké jsou sami schopni. Pokud pro to já jako jedinec můžu udělat pouze to, že si občas vyslechnu nějaké "pindy" (byť to není můj případ - mne opravdu hovorné stařenky neoslovují), tak to udělám, protože to cítím jako správný. Pokud to někdo vnímá jako nepatřičný zásah do svého soukromí, je to zase jeho přístup a jeho rozhodnutí.
Stačí takhle? :o)
|
| Bob the Ghost |
|
(31.5.2007 21:37:13)
Monty,
nepochybuju, že ti lidé mají subjektivně vážný důvod, aby se pokoušeli komunikovat s jinými lidmi.
Ale - a to už se trochu opakuju - neopravňuje je to k tomu, aby někoho vysloveně obtěžovali.
Bez dovolení sahat na jiného člověka je prostě v téhle civilizaci nepřípustné. A dvojnásob, pokud jde o dítě, které se tomu neumí bránit.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.5.2007 21:42:34)
Bobe,
ale jistě, to s tím vůbec nepolemizuju.
Jenom jsem si dovolila napsat svůj názor, proč to mně osobně nevadí a proč bych byla opatrnější ve volbě výrazů - resp. vytváření stanovisek - než některé pisatelky.
Každý má pochopitelně právo se k tomu postavit podle svého.
Já doufám, že mne nějaký dobrý kamarád včas odstřelí, než začnu být senilní a vynucovat si kontakt s cizími lidmi, kteří mne budou mít zcela na háku. :o)
|
|
| cizinka1 |
|
(31.5.2007 21:54:20)
Vis Bobe, ta generace, ktera neumi nesahat, leze do cizich veci a nerespektuje odstup v nase casti sveta uz starne, je prilis stara aby se zmenila, a neda se nic delat i presto, ze mi samozrejme take vadilo, kdyz nejaky dedek mi v parku vykladal, jak dlouho smim kojit.
Deti musime bez pochyby chranit, ale je jeste i jina stranka veci: musime jim predvest priklad socialne inteligentniho a citliveho chovani. Sice doufam, ze obcas predvadim slusne ale take asertivni jednani, ale zaroven si preji, aby moje deti se naucily s privetivym ksichtem snaset kus lidskeho smradu, adekvatne reagovali na nektere sceny lidske mizernosti a proste o relativite lidskych hodnot a neco o filantropii se naucili od nas, to jest rodicu. Je silene tezke najit rychle ten spravny elegantni postoj v kazde situaci, a nejsem dokonala v tomhle ohledu. Jen chci rict, ze nevychovat socialniho bubaka je stejne dulezite, jako ho chranit od neprijemnych a skodlivych vlivu.
|
| Bob the Ghost |
|
(31.5.2007 22:01:24)
Cizinko,
příliš tomu, co říkáš, nerozumím.
Mohou tedy podle tebe báby sahat na cizí děti, nebo nemohou?
|
| cizinka1 |
|
(31.5.2007 22:07:18)
Bobe, pokud tem detem to nevadi, samozrejme mohou. Pokud jim to mohlo vadit anebo ublizit podle meho usudku, zakrocim. Ale nemam s tim casto problem, moje dite je spise taktilni po mne. Jen nesmi videt, jak se nekoho evidentne stitim, chovam se povysene a hrube.
|
| Ivana Procházková |
|
(31.5.2007 22:36:18)
To pro změnu moje dítě se schovává za mě, jakmile na něho cizí člověk jen mrkne.
Nemohu zakazovat cizím mrkat nebo dělat ksichtíky na moje dítě, ale považuju za omezování svobody mého dítěte, pokud se cizí člověk po něm třeba sápe rukou. Protože to pro moje dítě znamená, že nemůže zůstat stát kde zrovna je, ale utéct na druhou stranu za mě a tam se schovat.
Příspěvky prosazující schovívavost vůči starouškům sice dokážu pochopit, ale nesouhlasím, že by moje dítě mělo platit za to, že stařenku potěší pohladit ho po hlavičce. Moje dítě zase potěší, když ho nikdo cizí po hlavičce hladit nebude. :)
|
| cizinka1 |
|
(31.5.2007 23:07:04)
Ivule, nevim, jestli to jsi psala jako odpoved na muj prispevek. Pokud ano: ja nechci rict, ze dite musi snaset neco, co je mu proti srsti, pokud to potesi babicku. Kazdy ma jinou toleranci telesneho kontaktu, a jinou stupen otevrenosti k novym znamostem, to je jasny.
Spise chtela jsem rict, co podle meho letmeho cteni diskuse nebylo receno: ze pri obhajobe a chraneni potomku nesmime zapomenout, ze deti maji i jeste dulezitejsi potrebu, a to jest model socialniho chovani. Mne treba by prislo krajne nevhodne jednoznacne dat vedet ci vysvetlit diteti, ze ta pani se chova hrozne, kdyz na nej saha, spise bych mu predvedla neco z postoju Monty o pochopeni pro osamelost, chudobu ci nemoc. S tym, ze samozrejme nemusi se nechat libit osahovani. Deti jsou schopni pochopit i slozitejsi svet, nez ten jednoznacnych pravidel chovani. To jest, s vekem jsou stale schopnejsi chapat svet v jeho slozitosti, pokud jsou tak vedeni:).
|
| Ivana Procházková |
|
(31.5.2007 23:34:26)
Cizinko,
možná bych nebyla v tak silné opozici, kdyby toto nebyl právě ten výchovný model uplatňovaný mojí maminkou:
vyjadřovat empatii vůči všem ostatním okolo (ty zmiňuješ pochopeni pro osamelost, chudobu ci nemoc) a v rámci toho upřednostňovat vše ostatní nad zájmy moje jakože dítěte.
Ještě se mi ježí kůže dnes, prsk :).
Moje maminka by totiž v takové situaci, kdy dítě utíká před pohlazením stařenky, pravděpodobně dítěti domluvila a paní se ještě omluvila zato, že se dítě pohladit nechce nechat. :))
K tvému příspěvku: snahou zde diskutujících v popsaných situacích přeci není vysvětlovat dítěti, že se paní chová hrozně, když na dítě sahá. Snahou je vysvětlit té paní, že to nemá dělat, resp. zabránit jí v tom sahat na dítě, kterému to je evidentně velmi nepříjemné.
|
| cizinka1 |
|
(1.6.2007 8:16:49)
Ivule,
Ja ani nemuzu byt v opozici, protoze to, o co mi jde, je, ze dulezitejsi je JAK ten rodic provede obranu ditete (pokud to dice neni schopno se obranit samo) a jak mu pripadne situaci vysvetli. A tyhle veci o zadnem diskutujicim nemuzu videt ani vedet. To, co pisu, je takovy parkovy postreh, ze nekteri lidi pod vlivem strachu ze zloutenky nebo proste v ortodoxni obrane sve ulity se chovaji "tem babam" tak klackovite, ze pak nemuzou se divit, ze nemaji socialne inteligentni dite. Vychova totiz neni o tom, "Jiricku pozdrav, Jiricku, pust pani se sednout, jak to se mnou mluvis????"
Ja sama jsem byla spise zvedave dite a muj syn je jeste vetsi extravert, takze mi nejak obzvlast zajem lidi nevadil. Pokud syn nekomu utece, ja se mu neomlouvam, samozrejme, ze dite je v pravu, a v tom ho nesmim znejistovat:-). Ale z druhe strany, svym zpusobem ta zkusenost s pestrosti sveta je prinosna, a pri trose duvery v inteligenci ditete, nemam starost, ze slysi neco jineho, nez rikam ja. Ale samozrejme nemam problem pochopit, ze na svete chodi i intraverti. Mne zarazi ne intravertnost, ale bezohledna obhajoba prostoru sveho a svych deti v praxi. (Ale to nevycitam nikomu konkretne).
|
| Lassie | •
|
(1.6.2007 9:25:37)
Cizinko, souhlasím s tebou. Stále platí, že chování rodičů je pro dítě vzorem a pokud před dítětem projevím despekt a odpor ke starým, postiženým či sociálně slabším, nemohu se pak divit, když mé dítko bude jednat stejně.
|
|
| Ivana Procházková |
|
(3.6.2007 0:13:47)
No, to je Cizinko o tom, co klasifikuješ jako tu "bezohlednou obhajobu svého prostoru", kterou vidíš v praxi.
To, že dceři dovolím, aby se před nežádoucím zájmem schovala mně za zadek a zůstala tam, jak dlouho bude chtít? :))
Nebo že když dcera uteče před důchodkyní, která na ní pomrkává, tak že "uteču" s ní?
Ona jedna strana mince je učit děti slušnosti vůči druhým a druhá strana ta, že ta slušnost není bezbřehá. Že končí tam, kde nějakým nepříjemným způsobem narušuje moje vlastní teritorium a potřeby.
Víš, já mám pocit, že když byla naše generace dětmi, nikdo si s "obhajobou našeho prostoru" moc vrásky nedělal. Naopak, byli jsme vychovávaní, že dospělí se musí poslouchat, protože to jsou dospělí:)). Tak se to teď nejspíš zhouplo na druhou stranu, i když já opravdu žádné extrémy v obhajování práv a prostoru svých dítěte kolem sebe nevidím.
|
| cizinka1 |
|
(3.6.2007 0:46:46)
Ivule,
"To, že dceři dovolím, aby se před nežádoucím zájmem schovala mně za zadek a zůstala tam, jak dlouho bude chtít? :))
Nebo že když dcera uteče před důchodkyní, která na ní pomrkává, tak že "uteču" s ní?"
Tohle prece, uz jsem odpovedela a ne jednou:)). Nepovazuji za vhodne nastrcit dite na pohlazeni, za nej se omlouvat ci jakkoliv dat na jevo, ze neni v pravu, kdyz se brani kontaktu, ktery neni pro nej prijemny. Za nevhodne povazuji prozrazeni znameni stiteni se, povysene ci hrube chovani. "Utect" se da take slusne a prirozene s nejakou tou frazou slusnosti. Za zadouci povazuji vysvetleni pote, ze pani tak divne se chova a vypada (saha, smrdi, je spinava) proto, ze je osamela, je ji smutno, je stara, chuda, nemocna a pod. Nevim, myslim, ze synovi nekrivdim, doposud jevi docela vrelou empatii "chudym dedeckum a babickam" s vlastni iniciativy, takze snad vnitrni odpor k tomu videni sveta nema.
S tema generacemi urcite neco bude, asi opravdu jde o velmi prudkou kulturni zmenu, prave v tom sahani a respektovani jakychsi hranic soukromi a intimity. Ale je spousta smysluplne prace, jak tu individualni sferu hajit od statu ci od vrstevniku (viz. casty mravokarny vlezly duch nekterych diskusi na Rodine, kdy kazdy te rad pouci, jak mas byt tou pravou matkou:)). Senior uz je ta neprevychovavatelna kategorie lidi, ke kterym patri spise soucit a odpusteni. Na tohle bych rada pak narokovala za tri desitky let, nebo kdy to na mne prijde, obcas mam pocit ze uz jde:).
|
| Ivana Procházková |
|
(3.6.2007 1:28:14)
Já jsem si nevšimla, že by tu někdo obhajoval jako normu v jednání vůči chování důchodců, které je mu nepříjemnému, prozrazení štítění se, povýšené nebo hrubé chování (kromě Lůci, která do důchodců najíždí vozíkem - ta ale v místní diskusi nevystupuje).
Odmítavý či nevstřícný postoj, to jo. Ale víc jsem tu neregistrovala.
|
| cizinka1 |
|
(3.6.2007 8:30:28)
Ivule,
Ja jsem take psala, ze nemirim to nikomu konkretne. Vychazela jsem spise z "teoretickeho ramce" diskuse. Totiz diskutery se rozdelili na dva tabory. Monty a co. mluvila z filantropickeho hlediska, ze duchodnum patri pochopeni, a to i ve pripade, kdyz jejich jednani je mimo, Bob a co. o tom, ze musime chranit deti, kteri take maji svoje city a prava. Jsem chtela dodat neco, co v pohledu Monty bylo uz obsazeno ale nezdurazneno: ze kdyz se nejaky starsi obcan se odbyva neprilis citlivym zpusobem, ublizujeme ne jen jemu, ale svemu diteti a potencialne i sami sobe. Jiste ze jsou hranice, co si mame nechat libit, a vlastni prostor je neco, co patri k moderni mentalite, ale zaroven existuje potreba naucit deti umeni elegantne pohybovat se v socialne pestrym svete a v nim prezit jako zrale socialne citlive bytosti. Ze to casto se tak nedeje, je muj postreh ze zivota.
|
| Ivana Procházková |
|
(3.6.2007 9:27:39)
Ok, Cizinko, s tím souhlasím.
Já jsem chápala, že se diskuse nese v duchu: slušným způsobem seniorům nedovolit, aby narušovali naše teritoria způsobem, který nám vadí (Kubula, Monty) kontra mít pro staroušky (bezbřehé) pochopení (Monty).
Tak jsem moc nerozuměla tomu, co tu zdůrazňuješ.
Ale nečetla jsem diskusi celou, možná mi něco uniklo.
I.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(31.5.2007 22:05:41)
Já myslím, že většinou není potřeba zasahovat, ale na druhou stranu ani nechat si "líbit" něco, co nám nesedí.
Prohodit pár vlídných slov v běžné situaci myslím nikomu neublíží, na tom se asi všichni shodneme. Pokud by chtěl někdo na dítě (v dobré vůli) sáhnout, lze mu v tom zdvořile a s úsměvem, ale jednoznačně zabránit. Z hovorů, na které nemáme náladu, se taky dá většinou vcelku elegantně vycouvat poukazem na to, že ještě musíme běžet tam či onam. Nevyžádané rady - když si vezmete, že to, jestli se podle toho zařídíte, je čistě jen na vás, tak se to bude možná snášet líp - taky se dá s úsměvem odpovědět - ano, tak to asi jde také, ale mně to vyhovuje takto.
Tak co tady vlastně řešíme ;-)))?
|
| Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) | 
|
(3.6.2007 1:44:14)
Kudlo, diky. Zrovna jsem chtela neco podobneho napsat. Tak vyhorcene situace jak popisovala autorka jsem nezazila ani s jednim klukem - takze nemuzu soudit.
Zrovna vcera se mi stalo pri nakupu. Martin se desne vztekal u kasy (v golfacich), nez jsem zaplatila, mluvila na nej stara pani, co uz mela zaplaceno. Chtela mu sahat na ruce - stacilo s usmevem rict: "To se mu moc nelibi ani od mamy...". Zaplaceno, uffff... tak jsem pani podekovala a kdyz jsem videla, ze se chce dal bavit (ja nemela moc naladu), tak rikam: "Taaaak, Martinku, jeste pojdeme do lekarny, do...., udelej pani papa"...
a vsechno v klidu a s usmevem a jde to...
a jak uz tady bylo mnohokrat receno: Nevime, jake(jaci) budeme my, tak radsi nesudme...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bob the Ghost |
|
(31.5.2007 19:31:49)
Přesně tak, Monty,
proto jsou taky lidé, kteří takovýmhle způsobem normy porušují, zavření v těch ústavech, které jmenuješ.
|
|
| Zuzana, 2 vnoučata | •
|
(4.6.2007 9:17:40)
Mám dvě vnoučata, malá, ale jinak se za "babičku" moc nepovažuji. Ráda tančím, i rychlé tance jako je samba, jive apod.a jezdím na běžkách a na kole. Mé matce, která je tudíž prababička, je 78 let. Myslím, že se též do kočárků nevrhá a matky neotravuje, i když občas s nějakou promluví, ale protože pořád ještě jí to docela myslí, tak se žádné vysloveně nevnucuje. Já se maximálně na cizí dítě usměji, ale hovory nezapřádám. Maximálně někde na pískovišti a to většinou jen v případě, že třeba ta mladá maminka začne sama, když si moje vnoučata a její děti hrají apod. Jsem sice hodně komunikativní, ale s cizími lidmi prostě hovory zásadně sama od sebe nezačínám. Naprosto chápu, že je velice nepříjemné, pokud se cizí lidé vrhají na děti, sahají do kočárku apod. Vzpomínám si, když byla moje dcera miminko,tak na každou cizí babku, která se naklonila nad kočárkem, se smála, všichni říkali - to je roztomilé miminko. Ale nevzpomínám si, že by na ni někdo sahal. To bych taky asi zarazila. Jinak ale nikdy bych nebyla hrubá na nějakého starého člověka, který by jevil zájem o děti, byť by mě to už obtěžovalo nebo rozčilovalo. Vše to chce s citem, jemně, na starou opuštěnou babku či dědu bych se určitě neutrhla, ale třeba bych s úsměvem rychle ukončila rozhovor a odešla apod. Prostě vyřešit situaci s citem. Všichni budou jednou staří a někteří i opuštění...Já jsem z hlediska těch třicetiletých už samozřejmě taky stará, i když se tak nepovažuji. Ale staří a opuštění, to mám na mysli tak věk začínající kolem 70. Posuzuji to podle svých rodičů, kteří do 75 let jezdili na kole a na dovolené, i k moři a teprve když otci přišla osmdesátka, stal se z něj skutečně starý vetchý dědeček, z mámy se tedy stala babička o pár let dřív, kolem těch 75.A teprve nyní, když je mámě 78, občas od ní slyším, jak si povídala s nějakou maminkou s kočárkem, tak jen doufám, že to bylo "dobrovolné" z obou stran..Oni ti staří lidé se fakt občas cítí opuštění, i když mají rodinu, jenže ta rodina bydlí jinde, členové chodí do práce a nemohou tam být každý den, je to prostě těžké.
|
|
|
| Bob the Ghost |
|
(31.5.2007 19:23:05)
Přesně, chce to chovat se podle konkrétní situace.
Ale v té konkrétní situaci není podstatné, co chce a potřebuje bába, ale co se líbí dítěti.
A málokterému se líbí, že se na něj hlučně sápe člověk, kterého nikdy předtím nevidělo.
|
|
|
|
|
|
|
| Lassie | •
|
(31.5.2007 20:11:32)
Monty, souhlasím s tebou. Všechny nesmrtelné a nestárnoucí přispěvatelky s jejich super extra krásnými dětmi tímto zdravím a přeji jim, aby je i za 80 let všichni obdivovali a obletovali. Pracovala jsem s lidmi mladými, starými, bezdomovci, alkoholiky i s postiženými, do budoucna se prostě jen modlím, abych ještě alespoň nějaký čas nebyla odkázána na péči druhých.
|
|
| Monika, 3 synové | •
|
(4.6.2007 9:55:27)
To je ono, nečekáš, že tě pochopíme? Já tě chápu, nutné je ale pochopit i jiný názor, jiný postoj k věci, který vyplývá z naší povahy. Já jsem typická samotářka, nestojím o žádné kontakty s lidmi, působím asi velice nepřístupně a trvá mi dlouho, než se s někým sblížím. Jsem ovšem velice zdvořilá, někdy až přehnaně. Můj syn je naopak velice komunikativní, takže většinou zapřede rozhovor, já počkám až ho dokončí, nechci ho učit nedůvěře.Na druhou stranu ho důsledně učím, že pokud je sám, s cizími lidmi se bavit nesmí. Bohužel nemohu žít v iluzi, že vtéto době a v tomto místě je pro něj bezpečno. Nechci, aby se stal snadnou kořistí pro kohokoliv, zloděje, nebo úchylného člověka. Článek v úvodu byl asi zaměřen proti komukoliv, kdo obtěžuje, je fakt, že osamělí důchodci to dělají dost často, ale je fakt, že i oni musí umět respektovat přání a postoj matky, která je odpovědná za výchovu a bezpečí svého dítěte a nikdo nemá právo jí něco vyčítat, protože jen a jen rodiče ponesou důsledky své výchovy.
|
|
| Jaroslava | •
|
(4.6.2007 17:54:51)
Monty, poprvé vidím, že máš duši, srdce, cit...
promiň, ale doteď jsem to u tebe neviděla.
přišla jsi mi chladná, odtažitá, protože nevnímáš mateřství, jako většina matek...ale nejsi chladná, máš srdíčko. Hezké. :o)
|
|
| Dana | •
|
(5.6.2007 20:09:40)
Toto je opavdu moc pěkně napsané...věřte, nikdy nezůstanete sama, opuštěná, míte srdíčko na pravém místě....
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)