Audrey77 |
|
(25.5.2007 10:26:26) Ahoj, bydlení věnujeme hodně energie:-)) miluju přestavby, úpravy, stěhování...(tedy ne z bytu do bytu, apíš v rámci místností). Přestavujeme nábytek, malujeme na různé barvy...stačí drobná změna a charakter místnosti se změní. A nemusí to vůbec být o penězích. Známí se nám až smějou - například deštivý víkend a šup - máme jeden pokoj v jiné barvě:-)
|
Róza | •
|
(25.5.2007 13:14:03) :-)))))))))))) to jste teda fakt prdlouši
|
LENKA, Alešek, Lucinka |
|
(25.5.2007 13:39:28) Když je to baví, tak proč ne? Taky mám ráda změnu, ale s našima raubířema je to zatím zbytečné, neboť vše pomalují a zničí. Jestli na to mají čas, tak je to náhodou výborné vyplnění volného času. Lepší, než když někdo stále čučí na TV.
|
Róza | •
|
(25.5.2007 14:20:25) No vždyť právě, mě se to taky líbí :-))).
|
Mery72 |
|
(25.5.2007 15:45:22) A já jsem si myslela, že jsme jediní cvoci:-) Rodiče praktikovali něco podobného, pravda v menší míře, ale čas od času jsme překopali celý byt. A manžel, když se to dověděl, šel do vývrtky, protože u nich se zase nic nikam nepřesouvalo 20 let :-))) Teď bydlíme 7 let v domku a občasné přesuny jsou nutné, protože stále po troškách zařizujeme. To je potěcha mé stěhovavé duši:-)
|
DitaB |
|
(26.5.2007 11:31:30) jsem na tom podobně. Až na ty barvy :-( Jinak nejpozději jednou za rok mě chytne stěhovavá a šoupu nábytkem - v rámci místností, či dokonce prohodím funkce... Teď jsme v bytě, který mi nesedne. Leda bych třetinu přebourala, na čemž se neshodnem s manželem (tady už jde o peníze :-(). Problém je, že podobně jako autor článku nezvládám udělat si pořádek ve svých věcech a pak ho mám i v té hlavě.
Jinak jsme už v bývalém bytě zrušili členění typu obývák, ložnice - spíš ty funkce přeléváme dle potřeby. Ale je fakt, že momentálně jsem ve fázi, kdy bych chtěla zkusit účinek samostatné ložnice - prostě mít místnost, kde se fakt jen spí...
Mějte se fajn!
PS: Nejste taky Blíženci jako já? :-))
|
|
|
|
|
|
petrida |
|
(25.5.2007 16:11:57) Taky mě baví malovat, pokaždé jinou barvou, ale je pravda, že moje dvě zlatíčka všechno hned zničí, takže to hezké vydrží tak týden:-(. To pak většinou maluju přes jejich fleky a čmáranice různé ornamenty a květinky. Už se těším, až trošku odrostou a budu moci přestěhovat do obýváku zpátky kytky, necháme opravit zdevastovaný nábytek, vyměním potrhané záclony, flekatou sedačku a nebudou se všude válet tuny hraček...To pak možná nebudu mít deprese z nečekané návštěvy!
|
Gréta |
|
(25.5.2007 20:00:32) Mám tři děti. Všude se válí hračky nejpozději do půl hodiny po úklidu. Dojem z našeho bydlení nemám už skoro žádný, protože přemýšlet o tom znamená uklidit - perpetuum mobile. Představa, že vezmu nějaký předmět a umístím ho do prostoru - no to je k smíchu. Nic nemůže vyniknout vedle kolejí pro vláček, domku pro panenky, lega a kostek. A to máme celkem dost místa. Máte někdo zkušenost, jak udělat hezké prostředí pro rodinu s dětmi, aniž by se stále uklízelo?
|
Mery72 |
|
(25.5.2007 20:36:52) :-)))Nebydlíte náhodou u nás? My jsme zavedli (teda snažíme se:-), že hračky mají děti v obýváku. Máme dům situovaný tak, že je to spíš herna, spíme nahoře, kuchyně s jídelním koutem je na druhé straně domu. Když donesou hračky jinam (mimo návštěvu, to si hrají i v té kuchyni nebo ve svém pokoji s tím, co si tam přinesou), požádám je se vší slušností, aby si to odnesli. Pochopili celkem rychle, že nezvládám při třech dětech tancovat mezi hračkama... Jasně, že ne vždycky to jde tak hladce, ale opravdu mám dojem, že to chápou. Obývák uklízíme před návštěvou: děcka, velký úklid, večer máme spolčo. Když k nám chodí kamarádi s maminkama, je zbytečné uklízet předem:-D Tolik od nás.
|
|
sally |
|
(25.5.2007 23:50:38) Gréto, podle mě jde o to trošku ten prostor vymezit... v obýváku máme hračky a je z něj v podstatě herna. No a co? Přes den si děti hrají na zemi, večer si můžeme my sednout na sedačku a koukat na televizi - v tom nám hračky pod úrovní našeho pohledu nebrání. V knihovně mají (už tři) police na svoje knížky. Myslím, že našim knihám ty dětské nijak nevadí - patří k nám. Obývák je prostě obývácí, je to prostor, který sdílíme s dětmi. ALe třeba z kuchyně neustále lifruju hračky pryč - před večerní pohádkou mi musí děti uklidit všechna autíčka a potvory, co "se" přes den nastěhovali do kuchyně a jídelního koutu. Když nad tím přemýšlím, tak kuchyně (a přilehlá pracovna) jsou místa, kde se nejčastěji ocitneme s návštěvou. Na rozhraní kuchyně a pracovny je přebalovák a (kdysi kojící) křeslo - protože to je takový střed domu. V pracovně mají děti také svoje pracovní šuplíky - omalovánky, vodovky, modelíny (je tam linoleum)... když nad tím přemýšlím, nepřijde mi to špatný systém - v pracovně se pracuje, v kuchyni vaří a jí a v obýváku se odpočívá (hraje, kouká na televizi, čte)... nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela, ale docela se nám to osvědčilo... děti jsou součástí naší domácnosti. Nedílnou. Nedokážu si představit, že bych měla "sterilní" obývák "jen pro návštěvy"... i když čekám že až udeří období puberty, tak z obýváku zmizí vláčky a leporela - a dětské propriety (pravděpodobně co největší repráky a plakáty naprosto nemožných kapel :-)) se přestěhují do dětského pokoje...
POslední čtyři roky také neustále stěhujeme... ne proto, že by nás to nějak extra bavilo, ale mění se naše potřeby (napřed dva pracující lidé, pak jedno dítě, druhé dítě, děti rostou, mají jiné nároky na prostor...)
|
Lassie | •
|
(26.5.2007 10:14:11) Také nechci sterilní obývák...mě vůbec představa obýváku s obývací stěnou a hlubokou pohovkou, kde se mi rozvalují(a usínají :-)návštěvy spíše děsí. Proto jsme z obýváku udělali jídelnu, probourali jí s kuchyní a máme útulné místo, kde se scházejí návštěvy, s pořádným dubovým stolem. Až(jednou)dostavíme a uděláme patro, z našeho pokoje bude obývák, ale zatím se bez něj krásně obejdeme.
|
|
|
MirkaEyrová |
|
(26.5.2007 20:37:20) V novém bytě jsem řekla, že obývák má být víceméně prost hraček. Syn má poměrně velký dětský pokoj, a pravda, nejvíce se obvykle zabaví různými dobrodružnými hrami na vysoké posteli v sousedství žebřin a houpacího pytle:-). Trvám na tom, že v obýváku nebude rozdělaná žádná dráha a že se v něm nebude jezdit velkým autem, aby se nezničilo lino. Přesto občas v obýváku brkám o nějaká autíčka nebo kostky... Nicméně k té hluboké pohovce jsme koupili obrovský stolek s velkou policí: tam jsou schované hry, ty "dospělejší" jako Medina a Trans Europa, a obývák je takové naše "hrací doupě":-))). Rovněž jsem si víceméně vymínila, že v tomto bytě už chci, aby každá místnost nějak odpovídala svému účelu, aby měla svoji vlastní atmosféru. Sice to zatím pořád není "ono", protože nějak nestíháme dodělávat resty ze stěhování, ale už jsem si uhájila, že ani v ložnici, ani v chodbě, ani v kuchyni nebudou žádné dětské kresby, žádné magnetické nástěnky a podobně. Ložnice, až bude komplet dodělaná, bude takovým trochu romantickým koutem - v "mém" koutku mám toaletku se svými "poklady", spoustu šuplátek se zápisníčky, přáníčky a zpěvníčky, a hned vedle je knihovna se značnou částí mých nejoblíbenějších knih (protože je knihovna velká, jsou tam i oblíbené manželovy knihy). Manželovo království je v obýváku - psací stůl s jeho poklady, téměř celá nová komoda, kam schovává své tajnosti, a poličky v obývací stěně jsou tady víceméně zaplněny knihami (různé své slovníky a encyklopedie má hezky při ruce u pracovního koutu). Chodba má být taková mírně decentní místnost - chtěla bych na jediné volné zdi nějaký obraz, anebo, což mi přijde možná ještě lepší, zarámované extra krásné pohlednice z pár nejvýznamnějších míst našeho života. Kuchyň jsem mínila jako mírně exotické místo upomínající na Angeličin pobyt ve Středozemí:-), nicméně praxe je taková, že plocha na nízké skříňce se místo ozdobných objektů honosí televizí, CD přehrávačem a různými předměty denní potřeby, které není kam vhodně odložit a přitom je chceme mít "po ruce"... Je to pro mě obrovský posun, protože předchozí byt byl daleko chaotičtější (byl hůře rozvržen - místnost u kuchyně, obecně ideální co obývák, zároveň nejmenší místností bytu, kuchyň maličká, takže v tomto "obýváku" ještě i jídelní kout, chodba příliš úzká, takže ji nebylo možno využít k běžnému odkládání drobností typu pošta či klíče, a podobně), a navíc značná část bytu byla neustále obsazena dětskými nástěnkami a výtvory. Na druhou stranu bychom potřebovali se vzchopit a konečně dodělat resty; nemá to zatím ten správný šmrnc. Jinak souhlasím. Asi jsem taky trochu ulítlá:-) - rovněž mám děsnou potřebu pořád něčím někde postrkovat a něco někde vylepšovat. Bydlíme spolu ve třetím bytě, a v tom prostředním jsme měli tři různé varianty využití místností. Současný byt se mi zdá takřka ideální; nemyslím, že bych měla nějaký důvod zgruntu měnit účely místností. Jen mám obavy, že si nevystačím třeba dvacet let se stále stejným vybavením nebo obrázky. Ale po kom jsem svůj neklid zdědila, to vážně nevím - mamčin byt vypadá pořád dost podobně, prováděla vlastně jen změny podmíněné funkčními úpravami v bytě...
|
|
Lada D. dvě dcery | •
|
(2.6.2007 14:01:42) Také u nás respektive v našem dětském pokoji hrozilo zavalení lavinou hraček. Vše poskládat a urovnat byl úkol téměř nadlidský. Doporučuji Trofast (IKEA) a barevné krabice. Roztřídila jsem hračky do krabic a světe div se, zatím to funguje. Od února letošního roku mají naše děti uklizeno.
|
|
|
|
LEPE | •
|
(25.5.2007 16:34:09) Míšo, tak to bychom si rozuměli.... :-)
|
|
LEPE | •
|
(25.5.2007 16:34:24) Míšo, tak to bychom si rozuměly.... :-)
|
|
|