cizinka1 |
|
(18.4.2007 11:04:10) "Na druhé straně se prosazují i trendy jdoucí proti institucionální péči i přílišnému individualismu. Ještě před příchodem dítěte na svět se orientují na přirozený porod, po jeho narození odmítají perfekcionalistické materiální zabezpečení kojence od přebalovacích pultů po elektronické chůvy monitorující pláč v dětském pokoji.
K matkám programově vzdorujícím konzumním tlakům patří například „šátkařky“."
Pani citovana psycholozka zrejme nevi, ze prirozeny porod ve velkym kusu vyspeleho sveta je velmi dobre institucionalizovany, a nazyva se porodem normalnim, odehrava se v porodnicich a v porodnich centrech a take doma s oficialnou a institucionalizovanou ochranou zdravotnickeho systemu. Za rozhodnuti rodit prirozene kazda zena by mela byt pochvalena (a normalne byva pochvalena), totiz je to nejzdravejsi zpusob porodu. Samozrejme zena tak porodit musi chtit a moct, pokud nechce anebo nemuze epidural a CS je take pro nej nejlepsi cesta. Pokud cesky zdravotnicky system vzdoruje doporucenim pro vedeni normalniho (prirozeneho) porodu, vypracovanym podle vedeckych vyzkumu, a matky si ho musi vydupat, divne jsou ne ty matky ale cesky porodnicky establishment.
Nerozumim postoju vuci satkum a "satkarkam". Ja sice mela kojence v satku a jinych pomuckach a blizko sebe celou dobu, ale hodne jsem pracovala a pracovne cestovala, a tak vazne nevim jestli idealizuji, anebo spise jsem se podstate moc nelisila od tech Indianek a jeste k tomu kocovnych Indianek. Kdo si udelal cas a precetl si tu satky propagujici literaturu, jiste vi, ze nejde ani o propagaci bezvyhradnemo zasviceni se diteti, ale spise pohodlnou pomucku, ktera dovoluje naplnit psychicke potreby kojence a zaroven dava matce svobodu pohybu a prace. Nevim proc moje sympatie k satku by mela mi prekazet se poridit pohodlny prebalovaci pult (Fakt jsem ho mela pohodlny) anebo treba auto, mycku a jine konsumni dobrutky, ktere jsou dobrutky, kdyz jsou porizene a pouzivane s rozumem a mirou: stejne jako ten satek.
|
Rapiti |
|
(18.4.2007 12:07:22) Mě ten článek taky připadá jako chaotický mišmaš.
Já teda patřím mezi matky šátkařky a zároveň jsem dost ráda využívala elektronickou chůvičku. To jako patřím do dvou různých kategorií??
Tyhle teoretické články o výchově nemám ráda, nenajde se v nich žádná použitelná rada, někdy je opravdu lepší méně číst a řídit se zdravým selským rozumem.
|
|
Xantipa. |
|
(18.4.2007 12:09:43) Cizinko, možná autorka myslela, že není třeba být za každou cenu matkou znalou posledních trendů výzkumů ve výchově a výživě. Já nenosila dítě v šátku, vlastně jsem o tom nebyla nějak informovaná, takže jsem ani tuto možnost nevyzkoušela. Ovšem už jsem se setkala s ženou, která měla v šátku snad už batole a říkala, že se strašně těší, až dítě odloží. Divila jsem se, proč tedy nevyužije kočárek a ona mi řekla, že četla, že šátek je lepší než kočárek, takže proto. Možná je nejlepší si přečíst obecná doporučení a zbytek přizpůsobit dítěti. Například - pokaždé jsem se u lékaře rozčilovala, když se moje děti snažila lékařka nacpat do té tabulky - v x měsících má umět to a to a jíst to a to. Konkrétně šlo o sezení, neboť moje děti z nějakého důvodu odmítaly sedět a lezly mnohem dříve, než seděly, nebo naprosto odmítaly ovocné a zeleninové příkrmy a kašičky. Asi bude nejlepší se řídit instinktem, jenže mají dnešní matky ještě nějaký instinkt, když mám pocit, že se v nich instinkty potlačují a ta matka, která nepřečetla nejméně jednu knihu o péči o dítě a o porodu je nazývána nezodpovědnou? Starost o děti hodně náročná, vlivy zvenčí nepřehlédnutelné, je strašně těžké určit hranice tak, aby dítě "nezvlčelo" a na druhou stranu aby hranice byly ne příliš těsné. Navíc je to velmi individuální. Pořád přemýšlím, kdy poznám, zda to všechno dělám správně a zda pak už nebude pozdě. Protože při výchově dětí není moc času a nikdy se nedá začít znovu.
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(18.4.2007 12:22:30) Nojo, ale to byl fakt její problém :)) Já jsem od přírody lenoch, takže šátek nebo nosítko je pro mě velká úleva, protože nemusím řešit, jak uklidnit "nesmyslně" řvoucí dítě v kočárku, látkovky mi ulevily od cest do hypermarketů ... a svým dětem stanovuji hranice, protože jsem líná řešit situace, kdy by mi přerůstaly přes hlavu :)))
Ono je to těžké. Rozumná ženská si přečte pár inspirujích článků, knih a debat a zkusí to, co jí sedí. No a jiná půjde proti vlastní srsti, ať už proto, aby byla "in" nebo protože ji to nenapadne jinak než jak je zvyklá z okolí nebo dětství, třebaže jí to jako dítěti třeba vadilo. A zatímco ty první obvykle píšou smířlivým tónem a nevyčítají, jen se třeba snaží jiné inspirovat, ty druhé se obvykle zakopou na obou stranách linie a vztekle po sobě hážou "argumenty" :)))
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(18.4.2007 18:49:39) Což je ta největší hloupost.Podle mého ovšem. Dělat věci,když je tak necítím,jen proto,že jsme někde něco četla.nesnáším kočárky.Vadí mi při cestování v MHD a vadí mi jak mi v nich děti ječí. Tak nosím šátek...ted už ne,protože i to nejmenší už v kočáru přestalo plakat Nejlepší je podle mě dělat věci,jak je cítím.Když dělám věci jinak děti to cítí a jsou pak protivný a zlobí.
|
Dajenka, 1 dítko |
|
(25.4.2007 17:40:46) Taky chodím se šátkem, protože představa, jak se ve špičce snažím prodrat do šaliny s kočárem je šílená. Lidi se vždycky na nástupišti rozprchnou, jak když střelíš do vrabců a v tramvaji nás nikdo nepustí. Dokonce ani s miminem v šátku a batohem na zádech mě nepouštějí sednout s výjimkou staších džentlmenů. Ale se šátkem se to dá...
|
|
|
Lenka Nová,tři dospívající dcery | •
|
(30.4.2007 14:13:11) Já bejt tak líná,tak se někde v koutku stydím.
|
|
|
cizinka1 |
|
(18.4.2007 12:37:41) Xantipo, pokud by autorka by chtela rict to, co jsi napsala ty, tak bych nemela nic zasadne proti. Jasne, ze vychova ditete neni peceni buchty, kde potrebujes vedet ten spravny predpis, a to i sikovny pekar rekne, ze se hodne ridi intuici.
Jsem reagovala na divnou a jasne zaporne hodnotici vetu o prirozenym porodu a opravdu divnych predstavech o satkarkach. Ja totiz satek vyuzila a to jsem docela emancipovana aktivni zena, ktera idealizujicimu kouzlu minulosti nema sklon podlehat.
No a o te cetbe... Mne cteni nefrustruje, ja myslim, ze hodne take zalezi na tom, jak clovek je zvykly s textem pracovat. Treba ja rada ctu tu citovanou Prekopovou, ale jsem zatim matkou jeji kritizovaneho jedinacka, nemuzu se ridit jeji predpisem do posledni tecky, ale je to inspirativni autorka s hlubokym postrehem. Rozumis co chci rict? Vlastne ta holka, ktera tahala to batole mela problem ne tak se satkem a se satkarstvim, jako spise se svym vztahem k textu: jinak nez predpis ona cist neumela.
A jestli cist vubec? Je nezodpovedne necist? Kdyz nekdo na techto strankach se stezuje, ze s nim nejaky odbornik jednal nespravne a mu velice ublizil, hned se stavi nekolika zodpovednych obcanek, ktery mu zdeli, ze pokud byl zodpovedny, tak by predem vedel ze .... a to nedovolil by. Ja mam spise sklon se ho zastat, totiz z legalneho hlediska on je v pravu. Clovek ma pravo byt ulne blbec a ridit se predpisami, co mu prislusna osoba rekne. Z PRAVNEHO hlediska, zodpovednost ma ta prislusna osoba, to jest odbornik. Ja jsem byla na strane i te slavne babky, ktera zazalovala vyrobce mikrovlnky, ze ji v letaku nevarovala, ze v mikrovlnce nesmi susit kocku. No ale z PRAKTICKEHO hlediska, zijeme ve svete, kde lidi z ruznych komercnich a politickych zajmu muzou lhat, ze bezpecne jsou veci, ktere bezpecne nejsou (treba jako ten citovany Svajcar, anebo lekar, ktery ma v ordinace UTV a tvrdi, ze bezpecne vi, ze 5 UTV v tehotenstvi neskodi). A tak proto je praktictejsi pouzivat svoje vlastni kompetence ziskavat se informace a ridit se nejen tebou zminenou intuici ale i rozumem a cetbou. Vzdyt nam nejde o kocku:-).
|
|
Reya | •
|
(18.4.2007 13:31:11) Přesně takhle jsem to pochopila. Samozřejmě, kdybych ten článek pitvala, tak určitě narazím na něco, s čím nesouhlasím. Je ale nesmysl zase zabíhat do nějakého sporu na téma kočárek nebo šátek. Ale článek jako celek se mi zdá v pohodě a podle mého názoru docela výstižně popsal situaci dnešní doby. Vnímám to tak, že v duchu moderní doby se buď totálně zavrhují staré modely a s "vaničkou se vylívá i to dítě". Na druhou stranu se pak zase lidi někdy až fanaticky navrací k věcem, které se dřív používaly (např. právě ty šátky), aniž by si zase byli vůbec ochotni připustit, že to má taky svoje mínusy. Je to zase o té zlaté střední cestě a o schopnosti věřit nejen tomu, co se kde dočteme, ale hlavně sami sobě, vlastní intuici a úsudku.
|
cizinka1 |
|
(18.4.2007 13:56:18) Reyo, ja si spise myslim, ze dnesni doba v Evrope postmoderni ci liberalni demokraticka je doba, kde nejvetsi hodnotu ma pristup k informacem a svobodna volba z nekolika plnohodnotnych moznosti. Je ovsem otazkou, kolik dosavadni skolsky system ruznych evropskych zemi vycvici kompetence pracovat s informacemi a volit, ale je to jedina uroven, kde vidim problem.
Co se tyka tech satkarek, kolik znas mezi nemi fanaticek? Ja se priznam ze zadnou. Nejde ani o jednu, ktera by se se satkem nebo nositkem "vratila do minulosti" anebo obtezovala by matky s kocarkem. Nevim o kom je tenhle stereotyp. Ale nevim proc bych jako negativum priznavala takovou blbost, ze dite ve satku ma mene stimulujicich predmetu nez to v kocarku? Pokud odmitla to uznat byla bych u tebe uz fanaticka, nebo ne? A proc bych musela vubec se bavit o negativech neceho, co mi vyhovuje, je celkem bezpecne, pokud pouzivane podle jistych pravidlech a ja i moje dite jsme v pohode? Ja prece vim, ze se satkem musim se pohybovat opatrneji a musim umet ho primerene veku ditete vazat, a take ze obcas ho musim vypoustet ven:-). A pokud mi bolely zada, tak jsem to dite netahala:-).
|
Reya | •
|
(18.4.2007 14:10:50) Cizinko, nikde jsem v neoznačila žádnou "šátkařku" za fanatičku. Jinak ohledně té výchovy souhlasím, skutečně je třeba vychovávat lidi k tomu, aby si uměli vybrat z přehršle informací. V tomto spolu nejsme jakkoli vepři.
|
cizinka1 |
|
(18.4.2007 14:17:03) Reyo, jsem reagovala na tuhle tvoji vetu: "Na druhou stranu se pak zase lidi někdy až fanaticky navrací k věcem, které se dřív používaly (např. právě ty šátky), aniž by si zase byli vůbec ochotni připustit, že to má taky svoje mínusy." Proste nevim o kym mluvis, nikoho takoveho neznam. Asi take tim, ze znam se se vzdelanymi a premyslivymi lidma, ktery netrati cas na takove debaty, kdo ma nejlepsi predpis na materstvi a co je jedina spravna cesta. Ale mezi nemi je hodne satkarek, ver mi. Jinak jsem samozrejme rada, ze v podstate se rozumime.
|
Reya | •
|
(18.4.2007 16:59:55) Jasně rozumíme si, ale snad rozumný čtenář pochopí, co jsem chtěla tou citovanou větou říct. Ten nerozumný mě naštěstí nazajímá.
|
cizinka1 |
|
(19.4.2007 10:43:23) Reyo, formulovat svoje myslenky je jedna z nejvetsich dovednosti inteligentniho cloveka, pak se nemusi spolehat na jakysi neobvykly rozum ctenare. Pokud neni nejaka znama skupina zen "satkarek", ktera obtezuji kocarky v meste, odhlasily se od klientstvi v CEZu a Telekomu, prebaluji deti zasadne na parezu a proto odmita opustit les, odmitam dat za pravdu autorce, a i tobe. Jasne, ze i mezi matkami se satkem se najde netaktni a fanaticke jedince. Ale je to problem cele spolecnosti, ze takovych lidi je hodne, se satkem to nema nic spolecneho. Stejne nesnasenliva muze byt jinak zcela konformni odpurkyne domaciho porodu ci zastankyne vseobecneho kojeni. Spojovat satek, fanatizmus a navrat k minulosti je prapodivna myslenkova konstrukce. A to ti se snazim rict. Dekuji za rozumny pokus o pochopeni.
|
Lassie | •
|
(19.4.2007 11:05:32) Cizinko, mám toto číslo časopisu Psychologie na klíně, zírám do něj a hledám, kde je napsána Tebou zmiňovaná kritika šátkařek....a hledám a hledám, už mě bolí oči, ale stále hledám....Nikde není přímé rovnítko mezi matkou-šátkařkou a fanatismem, jsou tu zmíněná pro i proti. Já používám šátek i kočár, malá teď spí na zahradě v kočáru, naštěstí se tam ještě vejde, v šátku bych jí na zahradě uložila dost těžko. Na druhou stranu třeba berounské keramické trhy jdou projít s kočárem dost obtížně, s šátkem jsem se dostala všude a malá byla také spokojená. Článek beru jako takové všeobecné shrnutí, nijak mě nepobouřil ani mi nic nového neřekl. S lecčíms souhlasím, např.odstavec o důslednosti, jinak věřím, že obsáhlejší literatury týkající se výchovy dětí je u nás dost, stačí si jen vybrat.
|
cizinka1 |
|
(19.4.2007 11:15:24) Lassie, prece ten odstavec jsem okopirovala ze clanku tady a to jeste ne cely, o satkarkach to pokracovalo dal. S tistenou verzi jsem neporovnavala. Precti si muj vstupni prispevek (s konkretnim citatem z textu, o kterem se bavime), a pak se ozvi. Pokud v tistene verzi neni, pak zahadna otazka je, jak vznikl v netove.
Clanek obecne neni sikovne napsany, ale k celku nechci se vyjadrovat a o tom uz napsano bylo a trefne.
|
Lassie | •
|
(19.4.2007 11:33:26) Četla jsem i článek na netu i všechny příspěvky, včetně Tvých.
|
|
cizinka1 |
|
(19.4.2007 11:40:10) Lassie, nekteri lidi ctou selektivne jen aby meli svoji pravdu (i kdyz asi nebude tvuj pripad). Konkretne na prezentaci satkarstvi mi vadily vety, ze jde o zeny ktere odporuji konzumnym tlakum (jsou i takove, ale satek je zbozi jako kazde dalsi, kupuje se casto v Cesku pres internet, tak je to levnejsi:-)), obecne o nech se zminuje mezi zenami, ktere odmitaji si poridit prebalovaci pust (????) a ze pry "idealizuji minulost". Znas nejakou takovou viditelnou skupinu?
Co je prilisny individualismus, a proc vadi (kdyz uz pise o nim jako prilisnym), rada bych se zeptala autorky.
V prispevku Reyi, na ktery jsem si dovolila reagovat kriticky, satek, fanatizmus a minulost stoji v jedne vete v primem spojeni. Muzes si to vsechno proverit:-).
|
Lassie | •
|
(19.4.2007 11:52:30) Cizinko, ale Reya také použila ve své větě slovíčko "někdy" psala o tom, že, jak bylo zmíněno i ve článku, že je dobré brát v potaz pro i proti.
|
Reya | •
|
(19.4.2007 12:49:07) Lassie, děkuji za zastání, snad aspoň někdo pochopil, co jsem měla na mysli. S cizinkou se už hádat nebudu, protože se mi zdá, že asi každá chápeme věci poněkud jinak (dost možná obě dvě správně), a mě nebaví neustále uvádět na pravou míru, co jsem napsala. To už je osud internetových diskuzí, že někteří pisatelé si libují v překrucování toho, co napsali jiní, vyhledávání skrytých útoků proti vlastní osobě,... zkrátka, že ventilují na netu svou potřebu se s jinými hádat. No a pak se debata posouvá úplně někam jinam. Pro ty, co to tedy nepochopili (za kvalitu svého psaného projevu se samozřejmě zaručit 100% nemohu): Já proti šátkům ani "šátkařkám" nic nemám, ať si každý dělá, co je pro něj vhodné. Šátek jsem uvedla pouze jako PŘÍKLAD něčeho, co se již v minulosti používalo a k čemu se dnešní doba vrátila. Z velmi obsáhlých diskuzí na internetu vyvozuju, že mají svá pozitiva i negativa, pro někoho se to hodí, pro jiného ne... Co víc dodat? Platí to o spoustě jiných věcí, ale to jsou detaily, jednotlivosti, a o nich původní článek vůbec nebyl. Můj názor prostě je, že vždycky v každé době je nějaký trend, ten se po nějaké době může ukázat jako mylný. Proto je opuštěn a nahrazen zase něčím jiným. Osud současných trendů je proto aspoň podle mě nejistý - kdo ví, jak budou psát naše dcery... Jak už tu někdo napsal, ani mě se nelíbí přístup "ode zdi ke zdi".
|
cizinka1 |
|
(19.4.2007 19:48:52) Reyo a Lassie, ja si toho "nekdy" vsimla. Ale o co mi jde, (zda se, ze Reyi take}, ze problem neni v satkach, ale neumeni lidi pracovat s textem ci informacemi. Reyo, chtela bys vice kritickeho mysleni? Ale to, co jsi tou vetou predvedla, bylo hodne nekriticky. Prijala jsi v clanku insinuuovanou predstavu, ze satek se nosi proto, ze se to delalo v minulosti. Od sebe jsi pridala jeste slovo "fanaticky". Vazne znas nejakou knihu ci brozuru o satcich, kde se propaguje satek jako navrat k minulosti? Cire z toho duvodu, ne proto, ze je to pohodlna pomucka, ktera pomaha vyvarovat se nekterych nevyhod kocarku, ktera nekomu sedi prilezitostne a jinemu staci uplne? Znas nekoho takoveho osobne?
A obecne, proc priklad neprimysliveho chovani musi byt nejaka nikomu neznama satkarka-extremistka? Proc si nevybrat nekoho vetsinoveho, s vlivem, opravdu fanatickeho a nesnasenliveho, nekoho kdo nejenom prebira bez premysleni rady odborniku nebo novinky na trhu , ale jeste i rad keca do osobnich veci jinych lidi? Takovych znam hodne, na rozdil od tech "satkarek".
A jeste dodam proc mi vadi stereotypizace "satkarek", jakou predvedla autorka, a proc vubec na to tratim cas ( ne zeby mne bavila DISKUSE, a uz vubec ne HADKA s Reyi). Jde o to, ze autorka predvedla typicky cin cloveka, ktery je frustrovan z plurality ve spolecnosti (prave proto ji vadi asi ten individualizmus). Pani byla linna si vyhledat ty informace o satku, a tak si vytvorila bubaka, nejakou karikaturu extremistky, kterou je snadny kritizovat. Tak tez se chovaji lidi, kteri si radi pohorsuji nad porodami doma (pry to je navrat do stredoveku, a domorodky nenavidi lekare), anebo psychologickymi knizkami (pry je to propagace sklenikove vychovy, kdy rodic resi vse za dite a jeste k tomu do dospelosti). A pak uz je svoji frustrace bylo vyventilovat lehky, ani nemusela na to zapnout se mozek a uz vubec neni treba poslouchat lidi, kteri tyto nazory prezentuji ve skutecnosti.
|
Marta | •
|
(20.4.2007 11:54:18) Hele, já třeba argument o tom, že šátek se používal dřív,aby ženy mohli pracovat, brala jako argument pro manžela, aby si to taky vyzkoušel. Vzal si ho a šel i se staršími dětmi ven. Pak mi ale starší syn žaloval, že tatínek s měsíčním miminem se slovy "prý v Africe taky nemají kočárky" vyndaval těžké šutry s potoka a pod vrata (v únoru) a nakonec prý s prckem frézoval cestu od sněhu . Už jsem ho pustila s malým jenom s kočárkem. :-)))
|
cizinka1 |
|
(20.4.2007 16:47:38) Marto, :-)). No prave, volnost prace a pohybu, v ramcich rozumu, samozrejme:-). To beru. Ne duvod navratu k idealizovane minulosti.
Ani nepocitam kolik cest do knihovny, na konference nebo na hory anebo pracovne do zahranici bych nemohla absolvovat ja nebo moje zname zeny, kterym klokanky nebo satky take se osvedcily. Samozrejme, to vse mohla jsem podniknout jen proto, ze memu diteti tak bylo dobre, coz v kocarku by nebylo (hrozne rad je v centru deni). A rozhodne bych nerekla, zeby mu chybela stimulace:-))) Tolik normalne komunikujich a ruznymi cinnostemi zanepraznenych lidi videlo vzacne dite. Co mi vypada v clanku jako nesmysl, ze duvody Indianek jsou prezentovane jako realne duvody v minulosti, zatim co soucasne matky pry "idealizuji" minulost (citat satkarky, kde prevazne se zduraznuje prekonani frustrace]. Ale to u Indianek prece take existovalo: jinak ony pravovat by nemohly. No a nevim, jak autorka prisla na to, ze satkarka je zena, ktera sedi doma, a satek k volnosti prace (treba i te domaci) nepouziva, takze za prvnim diteti indianske vyhody satku ani nepociti. Takze volnost prace (duvod Indianek) a moznost telesneho kontaktu bez nutnosti odlitat k odlozenemu frustrovanemu diteti to je nerozdelitelna jednota. Jaka pak idealizace? Snad jsem uz to rekla dost jasne:-))
|
cizinka1 |
|
(20.4.2007 22:24:14) Jeste mne napadlo, ze je nutny vysvetlit pro kontextu neznale o jake prekonane frustraci te citovane satkarce slo. Aby bylo jasneji, proc tento fragment se mi jevi jako docela komicka slatanina o necim, cemu autorka moc nerozumi, a take proc tam se vyskytuji ty pracujici Indianky z tretiho sveta. Pokud v Cesku nekdo se poridi satek inspirovan nejakou psychologickou teorii, tak zrejme to bude teorie pani J. Prekopove. (Netvrdim ale, ze ji cetly a ji veri vsechne majitelky satku: muzou to byt take zeny, kterym se to zda jako prakticka vec v nekterych dopravnich situacich a socialnich situacech (urady, skola), zminena volnost pro prace a pohyb a t.d.) Ale ta prekonana frustrace bude urcite termin J. P. Jde o to, ze Prekopova je kritickou moderniho materstvi, to jest matky maleho poctu deti ze strednich vrstev, ktera nema nic jineho na starost nez ty deti. Podle ni, nektere patologie detskeho chovani vznikaji z dobre zname situace: dite nema svuj den (rostou mu zuby, boli brisko a pod.), a tak place. A ted nastava situace volby ze dvou spatnych moznosti: nechat ho plakat nejde, totiz dite neni na to zrale. Vystartovat za nim po kazde je take nebezpecny, totiz dite muze najit zalibu vriskanim ovladat rodice (syndrom maleho tyrana, take termin J.P). Proto Prekopove libily se satky jeji klientek z tretiho svetu - knourajici dite v satku se necitilo opustene, ale nemuselo se reagovat na kazde zaknourani, mohlo se konejsit vedle jinych aktivit. Proto naprosto nechapu, jak se to mysli, ze za prvniho ditete satek jako prostredek prekonani frustrace ve stavu tesneho telesneho kontaktu nemuze fungovat:-).
|
Zuzana+Terezka |
|
(21.4.2007 9:37:05) Ahoj, k článku se vyjadřovat nebudu, je to blábol. Ale k tvému příspěvku bych jen chtěla doplnit, že paní J. Prekopová také důrazně varuje maminky, aby si z nich jejich baby neudělalo fajn nosítko. Dává tam za příklad maminku, která své řvoucí dítě nosí v šátku po bytě a chodí sem a tam a když chce dítě vyndat, tak ono ječí a ječí, tak maminka zase nosí a nosí... Takže se v jejích knihách připomínají ty pracující indiánky. Dítě v šátku ano, ale musí se přizpůsobit nám, naší práci, našemu programu, našemu rytmu těla. A né, že se přizpůsobujeme dítěti my a děláme mu nosící atrakci. Možná o to autorce článku šlo, nevím. Takže to bylo jen doplnění tématu "šátky, indiánky, frustrace, J. Prekopová". Ahojky.
|
|
cizinka1 |
|
(21.4.2007 9:54:56) Zuzano, presne tak. Abych to rozvila jeste vice: presto ze moje prvorozene zustalo jedinym na dlouho a nejsem povalnim selka, J.P. pro mne byla velmi inspirativni autorka, ktera mne podporila v intuici chovat se tak, jako by dite nebylo stredem sveta, podle ktereho se ridim, a kterym se necham prevalcovat, ale neodkladat ho od sebe podle zpusobu moderni doby (jesle, oddeleny pokojicek, osamocena postylka od utleho veku). Ale to neznamena, ze jsem se vratila k jakesi "idealizovane" minulosti do sveta Indianu, fascinovana predstavou pravekych matek:-))). Co autorka chtela rict, je stale pro mne zahadou, ja ji spise podeziram z hluboke inkompetence v dovednostech cteni a psani.
|
|
|
|
|
LenkaS | •
|
(23.4.2007 9:53:49) Cizinko,z nezávislého čtení této diskuze mám dojem, že právě tvoje reakce záčíná být trochu už trochu hysterická a připomíná fanatické obhajování šátkařek a přitom se jedná o pouhé slovíčkaření. Vůbec dle mého názoru nešlo o otázku šátkování nebo kočárkování, ani o fanatismus jako takový, ale obecné shrnutí dnešních trendů a jeho názor na něj a uvedení příkladu.
Já sama jsem měla podobný problém s kojením, s věcí zcela přirozenou a naprosto skvělou. Ale od začátku jsem byla ve stresu, zda všechno dělám tak jak mám a co když se mi kojit nepodaří, že budu ztracená, svému dítěti nedám to nejlepší atd. A to pro to, že trend je teď takový, že se až """""fanaticky""""" všude kojení prosazuje. To znamená, že se například tvrdí, že "rozkojit se musí každá", což úplně vždycky neplatí. Co ženy, kterým to prostě nejde a tu umělou výživu prostě, proti dnešnímu trendu, nasadit musí. A takových příkladů by se dalo uvést jistě více.
Člověk opravdu musí brát všechno, co se píše v odborných i neodborných článcích, s rezervou a týká se to i takovýchto sporných vět, jako "fanaticky navrací k věcem, které se dřív používaly (např. právě ty šátky)", kde tě právě zřejmě nejvíce popudilo spojení fanaticky-šátky, pokud by se jednalo o jiný příklad, zřejmě by to takovou diskuzi ani nevyvolalo.
|
cizinka1 |
|
(23.4.2007 10:16:21) LenkoS. pises:
"nezávislého čtení této diskuze mám dojem, že právě tvoje reakce záčíná být trochu už trochu hysterická a připomíná fanatické obhajování šátkařek a přitom se jedná o pouhé slovíčkaření."
LenkoS, ale jsi vubec nepochopila o co mi jde. Ja "neobhajuji" satkarsky, neni proc ani proti komu, ale se ptam, na zaklade ceho vznikl ten blabol od autorky, a proc Reya ho neprimyslive prebrala jako priklad fanatizmu. Pokud nekdo chce vice kriticnosti, rezervy, odstupu od literatury, musi to take predvadet sam, ze? A kdyz bavime o textech, vzdy jde o slovech a vetech, jak jsou formulovani. Podle niceho jineho clanek posoudit nemuzeme, fotka autorky neni, abychom posoudili, zda je sympaticka.
"Vůbec dle mého názoru nešlo o otázku šátkování nebo kočárkování, ani o fanatismus jako takový, ale obecné shrnutí dnešních trendů a jeho názor na něj a uvedení příkladu."
No prave, a proc to ma byt trefny priklad? Proc ne to kojeni, kde fanatizmus uz i mezi sestrami se siri, a je vlivnem spolecenskym fenomenem? Stava se hodne co, jiste v Cesku jsou i nasledovniky Indianu, a co je na tom spatneho a fanatickeho? Obtezuje to nekoho? Proc se musime bavit o pisecnych bourech, kdyz tema jsou prirodni katastrofy ve Stredni Evrope? Uz chapes o co mi jde? Proc marginalni jev, o kterym nevime, zda existuje a nekomu ublizuje, musi byt priklad jevy fanatizmu, ktere existuji bez pochybnosti?
"Člověk opravdu musí brát všechno, co se píše v odborných i neodborných článcích, s rezervou a týká se to i takovýchto sporných vět, jako "fanaticky navrací k věcem, které se dřív používaly (např. právě ty šátky)", kde tě právě zřejmě nejvíce popudilo spojení fanaticky-šátky, pokud by se jednalo o jiný příklad, zřejmě by to takovou diskuzi ani nevyvolalo."
Presne tak, jestli by se jednalo o fanatickou obhajobu vetsinoveho chovani, nepopudilo by. A pokud jde o tu rezervu, tak od me odpovedi Xantipe po celou diskusi nic jineho netvrdim. Chci vice kritickeho vztahu k textu, a to i po Reyi:-).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Monika,dcery 8 a 12 let | •
|
(22.4.2007 16:02:37) Tak já nějak nepochopila o co jde? Mám dvě dcery,první jsem porodila v 19-ti letech. Vše co jsem dělala jsem dělala v dobré víře,že je to tak správně mnohé jsem přebrala od své mámy nebo tchýně. Když se narodila druhá dcera tak jsem z hrůzou postupně zjišťovala kolik chyb jsme z pohledu dnešních chytrých poznatků udělaly.Ale s pýchou zjišťuji, že dcery jsou vychované dle mého nejlepšího vědomí a svědomí.Jsem hrdá na sebe i na dcery.Není nic lepšího než se snažit dělat to jak to jde a hlavě jak říká starší dcera"NIC NEHROTIT"tak snad z těch chytrých rad nezblbnete. Dělejte jak to cítíte a půjde to.
|
Líza |
|
(22.4.2007 17:23:38) Moniko, se vší úctou, že máš dobře vychované dcery, můžeš říct za deset let. V tuhle chvíli jedna začíná koketovat s pubertou a druhá k ní ještě ani nepřičichla, myslím, že si vysvědčení vystavuješ trochu brzo ;-)))
|
Monča | •
|
(23.4.2007 9:59:56) No proč hned někomu nekazit radost, že. Oponovat za každou cenu, jen aby byl příspěvek v diskusi.
|
|
|
|
|
Hryzalka, 2 myši | •
|
(18.4.2007 13:08:16) Po přečtení článku jsme neměla pocit,že je útokem proti ženám s dětmi v šátku,ale proti výchově bez důsledných hranic,kdy je dětem vše a bezvýhradně povoleno,což začínám vnímat na každém kroku.Klasické jsou pobyty na pískovišti,kdy jedno dítko mlátí lopatkou druhé a jeho matka tím protivně konejšivým hlasem sděluje,že "to se, Denísku,přece nedělá" (přesně tak,jak je to uvedeno v úvodním článku).Jsem si na 100% jistá,že to Denísek udělá příště znovu a brutálněji.Naposledy shodil např. jednu holčičku z vyšší skluzavky.Možná,kdyby jeho matka přehlídla dnešní "kult dítěte,které se zásadně netrestá", pár mu jich vrazila na zadeček,pak by Denísek pochopil,že ubližovat druhým se nejen nemá, ale třebas i nevyplácí (...navíc to bolí,což by sám u svého zadečku snad pocítil).
|
cizinka1 |
|
(18.4.2007 13:14:11) Hryzalko, ten clanek je o hodne cim (a to je castecne jeho problem, ciste ze stylistickeho hlediska a moznosti v ramci jednoho clanku probrat tolika zavaznych tematu). Ty jsi reagovala na jeden odstavec, ja zase na druhy. Tvoje pocity o textu jsou samozrejme dulezite ale ten text, jak je napsany, existuje objektivne, pouziva pejorativne oznaceni, vyzira se v stereotypech. Nezapomen nikdy sve pocity konfrontovat s realitou, v tom pripade textem cili jeho fragmentem, pokud uz reagujes na muj postreh:-).
|
Hryzalka, 2 myšky | •
|
(18.4.2007 15:25:40) Nedá mi to a na svou obranu se ještě ozývám, i když nemám tolik času (věnuji ho dětem), jako matky,které mi zde spílají a pak podle odkazů pozoruji,že snad neodešly od PC. Nejsem zastánkyní fyzických trestů,ale ani je neodmítám (nemluvím tady o tyranském násilí).Vyznávám zlatou střední cestu - tzn. snažím se s dětmi komunikovat, vysvětlit jim proč a jak, ale pokud selžou domluvy i nefyzické tresty, pak se nerozmýšlím. Pokud několikrát vysvětlím, že se musí při přecházení vozovky rozhlédnout (a vysvětlím i důsledky), pak po x-tém vstoupení bez rozhlédnutí následuje trest fyzický. Nechci, aby mé dítě přejelo auto ani, aby z něj byl nadosmrti mrzák! Jsou prostě situace, kdy se za své jednání nestydím, ale zároveň podotýkám,že netrestám ráda. Závěrem jen dodávám, že vysvětlovat výraz fragment opravdu nepotřebuji a nejen já (troufám si tvrdit, že vzdělanost žen i mužů čtoucích Rodinu je dost vysoká).
|
cizinka1 |
|
(18.4.2007 15:46:28) Hryzalko, kdo ti vysvetloval vyznam slova fragment:-)))???. Precti si znovu, co bylo psano.
A co se tyka tve debaty s Monty, (snad te neurazi opacny nazor) ja telesne tresty take nepouzivam, a moje dite (mozna prave proto) nikdy nikoho lopatkou nemlatilo. Agrese totiz ma hodne pricin, ale jedna z nich je take v telesnych trestech. Nemela jsem problem ho naucit bezpecne se chovat na silnici ci cokoliv jineho.
|
kj. | •
|
(18.4.2007 17:23:59) Nechci se plést do debaty, ale když už tady jsem: tak ji trošku bijte(myšleno, semtam ji to oplaťte a plácněte), aby věděla, jak se cítí ostatní, když je bije ona sama.
|
|
Mirka a Kubík necelých 20 měs. | •
|
(18.4.2007 22:01:54) Já jsem taky byla tvrdou zastánkyní fyzických trestů... a to mě ta moje malá piraňa od 4 měsíců (to vyrostly první zoubky) kousala jak divá. Na něj totiž nezabíralo vyjeknutí bolestí a podobné hlasové projevy:(...Vydrželo mi to cca do roka - do té doby jsem ho uhodit jednak ani nedokázala a jednak, dle mého, to bylo zhruba období od kdy, tedy podle mne, začal chápat akci a reakci. U něj totiž kousání v podstatě podle mne znamenalo projev lásky (znáte to přede: Tak moc tě miluji, že bych tě sněd!:) - u nás tedy doslova! a také i vedlejší projev růstu zubů - kousátek měl asi 6, ale mamina je mamina!)Když v podstatě jakékoli pomazlení a láskyplný kontakt z mé strany skončil bolestivým kousnutím kamkoli - nikoho jiného nekousal - pak už se skoro bojíte na dítě sáhnout....
Zhruba od té doby jsem tedy prostě začala:
- na jeho kousání (upozorňuji, že v roce měl Kubča už kompletní chrup, tudíž já vypadala jak týraná manželka- opravdu všude samá modřina v různém stupni hojení) jsem ho začala lehounce třepat přes pusinku - ne žádnýho facáka, ale opravdu lehké třepnutí - spíš se lekl toho nečekaného pohybu spojeného s dotekem - a samozřejmě jsem do doprovodila důrazným: "Maminka se nekouše, jenom pusinku!" a to docela zabralo. Už dlouho stačí, pokud ucítím jeho pusinku kdekoli po těle slovní: "Maminka se nekouše, jenom pusinku!" a přistávají zaplaťpánbůh jenom pusinky:). Taky pomohlo předstírat pláč - myslím že je velice důležité, aby i takhle malé dítě vědělo, že i maminka může mít bolest a plakat stejně tak, jako on...To začal vždycky nabírat, já ho pak k sobě přivinula a vysvětlovala, že maminku to moc bolí, proto pláče a že Kubíček nesmí mamince dělat bebí, jinak by plakala - ať jí na bebí dá pusinku aby to přestalo bolet.... Samozřejmě v ždycky moc pochválkit, jaký je šikovný chlapeček, dal pusinku a bebí už nebolí...T tomhle tedy nevidím žádné citové vydírání!
- na opakové důrazné slovní zákazy (typu: Koš je ee,fuj, neotvírat! atd.) následovalo v případě neuposlechnutí třepnutí přes ručičky - z počátku to sice zkoušel znovu, ale pokud jsem byla důsledná a opravdu reagovala na všechny pokusy, úspěch byl...
- dál se mi velice osvědčilo cca od 14-ti měsíců vyžadovat po Kubčovi, pokud něco chce (zpočátku zejména u jídla), aby poprosil, naučil se to velice brzy a doufám že to nezakřiknu, ale v podstatě nás zřejmě díky tomu dosud míjejí i téměř jakékoli projevy vzteku. Pokud něco chce a začne to hlasitě vyžadovat, stačí říct: "Chceš např. okurku, kočičku, atp.? Tak udělej prosim prosim!" on okamžitě přestane, krásně se uculí, ručičkama naznačí prosím prosím a dostane po čem touží. U něj totiž prošení mělo i zajímavý sociální efekt, tedy v případě, že vezme cokoli, co nechci aby měl, např. krém, ovlatač na TV, mobil... přijdu k němu a řeknu a naznačím: Kubíčku, prosím prosím, dej mamince telefon... a on opravdu žádanou věc, sice po kratičkém zaváhání, vrátí. Tzn. že když např. vyřaduje zmiňovaný telefon a já nechci, aby ho měl v rukou, půjčím mu ho a v zápětí ho o něj poprosím a on mi ho vrátí... Toho si tedy na něm velice cením, nevím, možná je to proto, že jsme s tímhle začali poměrně brzy. V mém případě ale šlo totiž o nutnost, abych se s ním alespoň nějak domluvila. On je totiž velice velice živé dítě, které hračky moc neberou a navíc potřebuje minimum spánku.
Výše uvedené byla pro mne opravdu nutnost, jinak bych skončila v Bohnicích....manžel v práci od rána do noci a hlídácí babičky a tetičky nemáme...
Ze začátku jsem si tyhle v podstatě miminální fyzické tresty vnitřně protrpěla, ale dnes vidím, že na něm nezanechaly pražádné neblahé následky, spíš naopak - téměř se nevzteká (doufám, že to nezakřiknu a období vzdoru nepřijde později), rámcově na jeho věk poslouchá a i přes to jak je živý a temperamentní, nebojí se lidí je láskyplný a neubližuje...
Takže tolik asi u nás.
|
Mirka a Kubča | •
|
(19.4.2007 0:23:39) ... bože! fakt je to se mnou už fakt špatný - hned v první větě chyba!!! samozřejmě jsem byla odpůrkyní fyzických trestů!!!! ale život mne naučil:)
|
|
|
cizinka1 |
|
(19.4.2007 10:51:45) Madelaine, myslim ze tohle zkousi spousta deti. Jestli to odkoukali, nebo prisli na to samo, obcas je tezko dopatrat se. Ale v zadnem pripade, myslim, rodic nesmi dat na jevo, ze je to normalni chovani, a on sam to smi jako vudce smecky, ze jako "trest" to je OK. Mi se libila reakce Monty, kdyz ji ulitla ruka. Jinak vysvetlovat a nabidnout si bouchnout sama sobe, take zabira:-)A opakovat do umoreni "my to nedelame".
Jinak k tem trestum obecne (v zadnem pripade nemirim to osobne nikomu v diskusi), si myslim, ze netolerance k biti deti je dobra prevence. Pokud nekomu "ulita ruka" prilis casto, spolecensky natlak by mohl pomoct vyhledat se rodinnou poradnu vcas. Ne zeby trest traumatizoval po kazde a kazde dite. Ale nekdy to, co ze zacatku pripada normalni chovani k "agresivnimu" spratkovi, konci zmrzacenou osobnosti.
|
|
Jana, 3 dospělé děti | •
|
(19.4.2007 16:56:19) Plácnutí přes neposlušnou ruku: Která ručička to udělala? není bití. Jinak radím: Zkus vodu, milá M... Jana
|
cizinka1 |
|
(24.4.2007 21:46:38) Madelaine, je to ta metoda, kdy jako trest za asocialni chovani dite se vykaze pryc z pokoje, nebo proste se ignoruje, pokud dej je venku, ale dvere se nezaviraji a se smiruje pak pote, co dite prestava brecet a vyvadet a samo zada o smireni? Nam se tohle moc osvedcilo v tom obdobi mezi 2 a 4 rokem. Zajmave je, ze syn docela rychle pochopil vyhody vzajemneho vysvetleni toho, co bylo spatne a definitivniho odpusteni a smireni. To nam vlastne zustalo, po konfliktu se smirujeme doposud, je to hezky a obem stranam se ulevi.
|
cizinka1 |
|
(25.4.2007 15:26:00) Madelaine, strcit to fuj. Moje tchyne praktikovala umyti tvaricky vlaznou vodou a to bez zadneho nasili (i rozvstekany syn ji vice jako cizi osoby poslouchal a nechaval se odvest za ruku do koupelny). Proti tomu nic zasadne nemela jsem, ale sama jsem to nedelala.
Ted premyslim a nemohu se vzpomenout odkud mela jsem svuj postup ja, asi z nektere britske prirucky, ktere nejvice zeru, ale nebyla to zadna vznesena vypracovana teorie, spise neco jako moznost postupu. Co mi pripadalo pozoruhodne, ze dite respektovalo "izolaci" s tim, ze dvere se nezaviralo, a rikavali jsme, ze az bude chtit se smirit, at nas zavola ci prijde, pokud se cpal zpatky se revem, vracili jsme ho s "ne ne" zpatky (Ufff, jeste ze uz je to za mnou:-)) . On je takovy tvrdohlavec vytrvaly, 1-3 minuty by mu nestacili. To probirani s ditetem, ma vice smyslu uz s dobre mluvicim. To jsem na rozdil od Karpovych doporuceni delala, a faktem je ze obcas to byvalo jako dalsi duvod rozvztekani se. Z druhe strany u starsiho ditete ma to i tu vyhodu, ze dite se muze vyjadrit i samo. Kolikkrat vlastne se dozvime, ze dite rozhodilo neco, co jsme se neuvedomili, pak se na to da davat pozor, a i tak jako nacvik reseni konfliktu domluvou je dobry. A to durazne smireni (objeti, "uz nebudeme na sebe zlobit" a t.d.) nam s manzelem se libilo, totiz oba dva si pamatujeme z ranniho detstvi ten blbi pocit, ze nevime, zda uz na nas se rodice nezlobi. A musim rict za sebe, ze mi take to symbolicke nastaleni miru ulevi nervove napeti:-). Nam to zkratka sedelo. Tak pevne nervy, a at nejdete ten spravny eektivni postup.
|
|
Zuzana+Terezka |
|
(26.4.2007 11:00:25) Myslím, že pan "odborník" byl idiot. Jinak knihy Harveyho Karpa jsou super, malé je 15 měsíců a začínáme metodu izolace praktikovat. Ale je to třeba jen ve vyhrocených případech, zatím si vystačíme s batoletštinou. A že malá je sakra vztekloun. Tříská sebou na zem v obchodě, kavárně, venku, ječí, teatrálně si dává hlavičku do dlaní a kvílí mamááááá mamáááááá. Ale batoletštině rozumí a po chvíli (sice po delší chvíli, než Dr. Karp uvádí :-) je to O.K. A i v tomhle věku už chápe usmiřování a vždycky se nám po tomhle vodopádu emocí hrozně uleví, když i téměř beze slov víme, že už se na sebe nezlobíme a nic se na našem vztahu nezměnilo. Jak psala Cizinka, ten pitomej pocit z dětství (maj mě rodiče pořád rádi ? Zlobí se ještě ?) bych svým dětem tedy "dopřávat" nechtěla.
|
|
|
|
|
|
|
Ati | •
|
(2.5.2007 19:18:56) Nezlob se,že ti to napíšu tak narovinu,ale nezdá se mi to normální,aby dítě někoho bilo.Ani mámu,ani zvířátko.Přece už to musí chápat(psala jsi,že má dva roky),že nesmí nikomu ubližovat.A dělej s tím něco hned,nebo si bude myslet,že je to normální a bude to zkoušet(protože děti zkouší)nejen na vás doma.
|
|
|
|