Názory k článku Výchova dítek v Čechách

Asi se budeš divit, ale podle odborníků to normální je. Samozřejmě že jí dáváme najevo, že to dělat nesmí. Máš nějakou konkrétní radu?

Já bejt tak líná,tak se někde v koutku stydím.

Taky chodím se šátkem, protože představa, jak se ve špičce snažím prodrat do šaliny s kočárem je šílená. Lidi se vždycky na nástupišti rozprchnou, jak když střelíš do vrabců a v tramvaji nás nikdo nepustí. Dokonce ani s miminem v šátku a batohem na zádech mě nepouštějí sednout s výjimkou staších džentlmenů. Ale se šátkem se to dá...

Madelaine, strcit to fuj. Moje tchyne praktikovala umyti tvaricky vlaznou vodou a to bez zadneho nasili (i rozvstekany syn ji vice jako cizi osoby poslouchal a nechaval se odvest za ruku do koupelny). Proti tomu nic zasadne nemela jsem, ale sama jsem to nedelala.

Ted premyslim a nemohu se vzpomenout odkud mela jsem svuj postup ja, asi z nektere britske prirucky, ktere nejvice zeru, ale nebyla to zadna vznesena vypracovana teorie, spise neco jako moznost postupu. Co mi pripadalo pozoruhodne, ze dite respektovalo "izolaci" s tim, ze dvere se nezaviralo, a rikavali jsme, ze az bude chtit se smirit, at nas zavola ci prijde, pokud se cpal zpatky se revem, vracili jsme ho s "ne ne" zpatky (Ufff, jeste ze uz je to za mnou:-)) . On je takovy tvrdohlavec vytrvaly, 1-3 minuty by mu nestacili. To probirani s ditetem, ma vice smyslu uz s dobre mluvicim. To jsem na rozdil od Karpovych doporuceni delala, a faktem je ze obcas to byvalo jako dalsi duvod rozvztekani se. Z druhe strany u starsiho ditete ma to i tu vyhodu, ze dite se muze vyjadrit i samo. Kolikkrat vlastne se dozvime, ze dite rozhodilo neco, co jsme se neuvedomili, pak se na to da davat pozor, a i tak jako nacvik reseni konfliktu domluvou je dobry. A to durazne smireni (objeti, "uz nebudeme na sebe zlobit" a t.d.) nam s manzelem se libilo, totiz oba dva si pamatujeme z ranniho detstvi ten blbi pocit, ze nevime, zda uz na nas se rodice nezlobi. A musim rict za sebe, ze mi take to symbolicke nastaleni miru ulevi nervove napeti:-). Nam to zkratka sedelo. Tak pevne nervy, a at nejdete ten spravny eektivni postup.

ano, je to něco podobného jak popisuješ. Je to z knížky Nejšťastnější batole v okolí, autor Harvey Karp. Metoda je vhodná pro děti od 1 do 4 roků. Pokud na nežádoucí chování nezabere empatie, humor, rozptýlení, odvedení pozornosti, snaha o kompromis, následuje trest v podobě ignorování, ztráty privilegií a jako opravdu poslední možnost izolace.
Napřed se má vážným hlasem s přísnou tváří počítat do tří - což má být varování, že přijde izolace.
Pokud dítě neposlechne, dá se na oddělené místo. Dítě do 2 let do postýlky nebo ohrádky, starší dítě do svého pokoje. Nikdy ne do koupelny nebo do sklepa!
Pro malé dítě stačí 1 minuta, u větších max. 3 minuty.
Trestem je v tomto případě odepření pozornosti a lásky, což jsou hodnoty, o které dítě nejvíc usiluje.
Po uplynutí doby trestu je třeba se dítěti zase intenzivně věnovat, být pozitivní, ale k problematickému chování se už nevracet, případně rozebrat s plyšákem :).

Samozřejmě je to složitější, hodně jsem to zjednodušila. Myslím, že tutu metodu uplatňují i v pořadu Chůva v akci, viděla jsem to jen jednou.