Zuzana+Terezka |
|
(12.4.2007 18:48:18) Zdá se mi, že kromě Toranoko, jste četli úplně jiný článek než já.... K Martinovi... já v článku žádný extrém nevidím, naopak nabízí právě tu zlatou střední cestu, nutí k zamyšlení nad věcí, nad kterou v každodenním shonu nepřemýšlíme a odbýváme jí a podceňujeme. Odpověď Petře se dvěma dětmi.... určitě bys děti bez informací vychovala a postarala se o ně, ale tohle je pravý opak cesty, kterou se vydávám já. Já se snažím číst a číst a číst a když mám o tématu co nejvíce dosažitelných informací, tak pak s klidným svědomím můžu říct, že nějaký článek je blbost a že se bez něj rozhodně obejdu. Nejdřív si prostě přečtu vše dosažitelné a pak použiju selský rozum a vyberu tu zlatou střední cestu vhodnou pro mně, mé dítě a naši rodinu. A k té diskusi dole (Reya, Lora X atd.)... K tomu bych chtěla říct, přečtěte si ten článek znovu. Tam se přece jasně píše, že děti žalují i proto, že někdo jiný porušuje jasně daná pravidla a mantinely. A dítě pokud je nevyslyšeno, je ve zmatku. Neví, proč ostatní porušují pevná pravidla, když se to nemá. Přestává věřit svým rodičům, kterým je to fuk. Protože neměnná pravidla jsou pro něj neviditelný zdroj bezpečí. Takhle jsem článek pochopila já. A taky je důležité, že v článku jde zřejmě hlavně o děti školkového věku, ve škole už bych povahový rys "bonzáček" připustila. Takže vás všechny zdravím, snad jsem to nenapsala moc zmateně, musim furt vybíhat za mrňetem.
|
HelenaPa |
|
(12.4.2007 20:05:23) Ve škole se jako učitelka se žalováním setkávám dost často. Pro některé děti je to jediný způsob, který znají, jak si to vyřídit s tím, kdo se mu posmívá, nebo mu ubližuje. Nebo jak zaujmout učitele i něčím jiným než svou neznalostí. A otevřeně přiznávám, že toto bonzování (ne bonzáka) často shazuju, protože to nepovažuju za dobrý způsob řešení problémů.
Ale někdy se neovládnu a schytá to i bonzák - např. Pepíček se mi na začátku hodiny omluví, že si neudělal DÚ v pracovním sešitě, tak mu řeknu, ať si to dodělá, až si to budeme společně kontrolovat. V okamžiku, kdy to začneme kontrolovat, mi Pepíčkův soused z prava hlásí, že to Pepíček nemá hotový, v zápětí mi to tajně přijde pošeptat i sousedka z leva a když jsme u konce s kontrolou, tak mi ten, co sedí za Pepíkem hlásí, že to Pepa dělá až teď. No nezabili byste je? :-)) Ani jeden z těch bonzáků nedával pozor, když se Pepča omlouval a já mu odpovídala. Bohužel, toto pro mě byla realita, když jsem jako uč. 2. stupně vyfasovala pár hodin u mrňat na 1. stupni. Trvalo mi dlouho, než jsem mohla hodiny věnovat jejich plánované náplni a ne neustálému řešení žalovníků.
|
Vážný | •
|
(12.4.2007 22:21:08) Máme hyperaktivního synka 3. tř. (a dceru). Je nepozorný, zapomětlivý, protože žijem ještě v poměrně maličkém prostředí, tak nemá ani svůj stůl, prakticky jen šuplík - knihy mají naštěstí ve škole. A manželka je trochu moc ochranářská, takže mu dodneska kontroluje tašku atd. Ale je docela pravdomluvný.
Ale občas se v poslední době stává, že se mu ztratí stránka s domácím úkolem a druhý den ji najednou má a neví vůbec o tom, nebo se mu ztratí žetonky za které dostávají jedničky z angličtiny (a druhý den byly v penále, který žena den předtím kontrolovala), jindy zmizela peněženka s tramvajenkou... Včera karty na Bang, které mají dovoleny na přestávky, (aby se neprali).
Děti si nechávají přes oběd věci v otevřených učebnách (jídelnička je malinká), už se stalo, že byl přistižen zloděj... Jak tyhle věci řešit se školou?
|
HelenaPa |
|
(13.4.2007 7:53:42) Pokud jde o zmizelé a znovuobjevené věci, mohlo by se jednat o znak ikany. To bych zkusila řešit s třídním učitelem. On si třeba všimne dalších náznaků a tím se může přijít na problém, který se pak může vyřešit.
A co se týká ztracených věcí, tak škola by měla být povinně pojištěna. Pojistka se ale nevztahuje na věci nesouvisející s vzučováním nebo nějaké nepřiměřené částky peněz. Takže dětská peněženka s řádově stokorunami a tramvajenkou je v pořádku, ale když së někomu v TV ztratí např. diamantový přívěšek na krk, asi by se pojišťovna kroutila. Rozhodně každou krádež hlašte řediteli. A přes zástupce rodičů v Radě školy bych se snažila tlačit na zřizovatele (obec), aby uvolnil škole nějaké finance na lepší zabezpečení dětských věcí (např. zamykatelné skříňky). Z normálního rozpočtu na to většinou škola finance prostě nemá.
|
Vážný | •
|
(13.4.2007 19:58:03) Zřizovatelem není obec, ale církev, a ty narovinu na své školy kašlou. Zamykatelné skříňky na chodbě mají, ale jen na šaty (víc se tam nevejde), ale po dvou a ten spolužák už potolikáté ztratil klíček, že už jeho maminka rezignovala na nákup dalšího. Tady jde o věci dětí, které zůstávají ve třídě při obědě. Navíc jak poznat co ztratil a co bylo ukradené...
|
|
|
|
zuzkasim |
|
(12.4.2007 23:36:46) Je dost těžké si na začátku s dětmi udělat určitá pravidla, aby člověk opravdu v hodinách a o přestávkách neřešil jen samé žalování a zároveň, aby děti byly schopné rozlišit věci, které je potřeba nahlásit. Ale pokud se s dětmi jedná férově, jejich problémy se řeší a nebagatelizují (tím se naučí je postupně řešit sami, např. otázkou - co myslíš, že by se s tím dalo dělat?), není to za pár týdnů zas taková práce. Jsou děti, které si žalováním říkají o pozornost, řešila jsem to tak, že prostě při žalování jsem jim tu pozornost nevěnovala (např. jsem dělala, že nic neslyším), naopak jsem se jim víc věnovala při řešení úkolů, zeptala se na novinky o přestávce apod. Jsou typy, které prostě k tomuto způsobu chování tíhnou, ale takoví jsou přece i dospělí. Mám zatím zkušenosti jen jako pedagog, syn ještě nemluví, takže nemůže žalovat:-)
|
|
Toranoko | •
|
(13.4.2007 13:18:48) Ja to spis nez shazovanim, at uz "bonzaka" nebo "bonzovani" resila jasnym prohlasenim "to se mi nelibi" - prislo mi, ze vetsina deti zalovala kvuli tomu, aby oni sami vypadali lip, dostali pochvalu, a tak [ nikdy vam neprijde zalovat nekdo, kdo ukol neudelal, ze ho jiny nema taky]. Snazila jsem se spis potom o porozumeni te situaci - treba jsem se i ptala "a proc vam vadi, ze Pepa ten ukol nema?", ocenila jsem, pokud se nekdo priznal sam, apod - a taky si myslim, ze po par tydnech dusledneho dodrzovani pravidel si deti zvyknou a v idealnim pripade i na to, ze mohou oznamit svoje neuspechy, to, co se jim nepovedlo a realne zhodnotit proc.
|
HelenaPa |
|
(14.4.2007 10:32:10) To bystese divila. Když u někoho až dodatečně zjistím, že nemá úkol, dost často se stává, že požaluje, kdo všechno ho taky ještě nemá.
|
Toranoko | •
|
(16.4.2007 7:28:04) To jo, ale az kdyz se to zjisti...rozhodne neprijde sam od sebe... :-]
|
|
|
|
|
Reya | •
|
(13.4.2007 9:26:44) Poslední dobou se strašně rozmáhá neustále někoho upomínat, aby si něco důkladně přečetl - zní to poněkud nabubřele a kdybych byla vztahovačná, mohla bych si třeba i myslet, že je mi naznačováno, že jsem si tuto dovednost důkladně neosvojila. Bez urážky, úplně stejně trapně bych mohla poukazovat na kohokoli, kdo nějakou věc chápe jinak než já. A přitom paradoxně vůbec nemám pocit, že by zrovna můj příspěvek nebo příspěvek Lory X byl nějak výrazně v rozporu s článkem nebo s Tvým názorem. Právě se mi naopak zdá, že Lora X to vyjádřila moc pěkně - že je prostě třeba dítě naučit odlišovat situace, kdy se "něco hlásit musí" a kdy dítě jen "opruzuje". Určo souhlas, že žalovníček žaluje z nějakého "freudovského" důvodu. Ovšem výchova je podle mě primárně o tom, připravit dítě na život ve světě, kde se s ním nikdo nemazlí a nikdo neztrácí čas tím, aby neustále analyzovalo podvědomé příčiny jeho chování. Osobně bych nechtěla - a určitě nikdo tady - a na tom se shodneme, aby moje dítě bylo kýmkoli šikanováno, ale zároveň nechci, aby ono šikanovalo jiné nebo se stalo neoblíbeným v kolektivu jen proto, že si nemůže pomoct strkat nos do cizích věcí.
|
Toranoko | •
|
(13.4.2007 13:29:23) V tom je prave ten hacek ... pokud ty sama budes s ditetem [ nebo dospelym ] analyzovat jeho chovani, ono se ho casem nauci analyzovat samo a nebude potrebovat podporu okolniho sveta - bude si schopne uvedomit priciny a nasledky jak jeho pocitu, tak treba i nevhodneho chovani ostatnich. Pokud s nim kazdou "kravinu" analyzovat nebudes, vyrovna se s tim po svem...jakkoli. Nekdo spolecenksy prijatelne, nekdo ne. Podle meho nazoru je detstvi ten nejvhodnejsi vek k temhle analyzam, jednak ty spolecenske prohresky byvaji vnimany daleko mene negativne - jsou to deti a uci se, jednak je to zaklad pro cely dalsi zivot a jde tak predejit spouste problemu, ktere nastanou, pokud se tak budes chovat v pozdejsim veku - najde jen o "zalovani" - ja sama jsem treba najake problemy s komunikaci mela - a krome toho, ze me to dost emocionalne zranovalo, to ode me odrazovalo spoustu lidi,...narusuje to podstatu vztahu jako takoveho. Podotykam, ze nejdem zadne zanedbavane dite, ze se mi nasi venovali hodne, meli jsme spolu do=bre vztahy, nebyly to zadne patologicke problemy, ale problemy, ktere ma vetsina lidi. A ted, kdyz jsem se je naucila resit velice podobnym zpusobem, jaky je popsany v clanku, bych uz nikdy nemenila...neskutecne mi to vsechny vztahy obohatilo, neni to omezujici....casem jste schopni tak jednat automaticky a nei to pro me zbytecnost. Ale samozrejme je to jen muj nazor a moje cesta.
|
Reya | •
|
(13.4.2007 14:37:35) Což o to, já ho můžu analyzovat až do smrti, ono samo sebe taky, ale dost pochybuju, že bude mít zájem jeho okolí. Například v jeho třiceti. No a jinak tu zaznělo docela dobře, že se dítě musí naučit řešit si své problémy i samo, zvyknout si, že není vždy středobod vesmíru. Opravdu mu celý život někdo nebude stát za zadkem. Obecně se o tom těžko píše, protože některé dítě skutečně třeba může mít dobrý důvod, proč poukazuje 15x na to, že jeho sourozenec nebo kamarád něco dělá, ale některé ne a opravdu jen opruzuje. Je to právě o té konkrétní situaci. Jestli lidi nemají dost vlastního rozumu, aby konkrétní situaci vyhodnotili, nebo si tak vážně nevěří, že rodičovství zvládnou i bez příruček a pouček z mnohdy dost pochybného zdroje INTERNET, pak mám obavu, že články jsou jim stejně k ničemu a možná měli zvážit, zda bylo moudré se do rodičovství vůbec pouštět.
|
Toranoko | •
|
(13.4.2007 15:46:44) No vidis, a ja zastavam nazor, ze i k tomu opruzovani ma dite nejaky duvod....mimochodem, me je tricet a jsem rada, ze moje okoli ma zajem me vyslechnout a pomahat mi moje problemy resit....stejne jako ja mam zajem o to, pomahat svemu okoli s jeho problemy...neni to stani za zadkem, je to pomoc v situaci, se kterou si dotycny nevi rady...a jsem rada, ze mam moznost se obratit na lidi, kterym duveruju i s tim, co vetsina lidi vnima jako "kraviny" a "blbosti"
Tou analyzou se nekam posouvas, uvedomujes si sam sebe, svoje vnimani a svoji pozici vzhledem k okoli...a opravdu nevidim spojitost mezi vyslechnutim nejen ditete a tim, ze mu bude cely zivot "stat nekdo za zadkem" Ale pokud pomoct potrebuju, nestydim se rict si o ni, byt jsem dospela...takovehle a podobne clanky pro me znamenaji podnet k premysleni - to je vsechno.
|
SnowWhite |
|
(14.4.2007 19:20:21) Klobouk dolů, fakt! Toto zní jako čistá demagogie. Reya se snažila o mě celkem jasné odpovědi, ale tvoje odpovědi na její příspěvky jsou mistrně překroucené a odpovídají na úplně jiné věci, nabízejí jiné pohledy s podsouváním názoru nestrannému publiku, že tvůj názor a cesta je správná, zatímco ona se katastrofálně mýlí a v podstatě to celé vede špatně..... :-). Kdyby to člověk se zájmem nepřečetl celé, klidně by si řekl "no ta Reya, to je teda síla, jak je nezodpovědná..." .... ale naštěstí jsem to přečetla a myslím, že Reya má hlavu i srdce na správném místě a je schopná vlastního úsudku na úkor odborných publikací :-))
|
KK | •
|
(15.4.2007 18:53:08) Žila byla žalobnice Žaneta. Její maminka, vedena duchem doby, ji vychovávala tak, aby malá Žanetka neutrpěla jakoukoli újmu, ať již psychickou nebo fyzickou. A tak nabádala Žanetku odmala, aby vše žalovala, neboť jen tak lze zaručit, že všechno zlo na světe bude spravedlivě potrestáno.
Žanetka dospěla a našla si kamarády: Karla, Karolínu, Kubu a Kláru, ženaté s Manželkami a vdané s Manžely. Jenže jednoho dne si Karel něco začal s Karolínou. Žanetka začala trpět jistou psychickou újmou. Ona si ji však vyanalyzovala sama a nikomu o její podstatě nic neřekla, takže nám nezbývá, než se domýšlet sami: a) v partičce nastala podivná hustá atmosféra, vlivem níž šlo kamarádství vniveč b) Žanetka měla strach, že to praskne a způsobí újmu Manželovi a Manželce c) Žanetka v sobě měla zafixovaný ideál monogamního manželství, a ten ji nutil zakročit d) záviděla Karolíně, protože na Karla měla už dlouho zálusk e) záviděla Karlovi, protože chtěla Karolínu f) Karolína jí už dlouho ležela v žaludku, protože měla o deset kilo míňˇ
Ať je to jak chce, Žanetka zasáhla. Žalovala. No a jak si myslíte, že to dopadlo? Ideální scénář: Žanetka šla za Kubou a Klárou a požádala je, ať sjednají ve věci nápravu. Reálný scénář: a) Kuba a Klára jí nejprve sdělili, že tato záležitost není a ani být nemá v jejich kompetenci. Podruhé tito sdělili, že ani nechtějí, aby byla v jejich kompetenci. Potřetí poslali Žanetku někam, i s její psychickou újmou. b) Žanetka žalovala všude možně, dosáhla jen spouště na všech stranách a ztráty všech kamarádů, zejména Karla a Karolíny.
|
|
Toranoko | •
|
(16.4.2007 7:37:33) No, ja v tom zadnou demagogii nevidim, jen mam na tohle jiny nazor, ..nikde jsem nepsala, ze je to jedina spravna cesta...leda pro me. Ani jsem nepsala zadne hodnoceni Rey - psala jsem o tom, co pro me znamena naslouchani.
|
|
Toranoko | •
|
(16.4.2007 7:37:58) No, ja v tom zadnou demagogii nevidim, jen mam na tohle jiny nazor, ..nikde jsem nepsala, ze je to jedina spravna cesta...leda pro me. Ani jsem nepsala zadne hodnoceni Rey - psala jsem o tom, co pro me znamena naslouchani - i vecem, ktere mohou vypadat jako "kravina"
|
Reya | •
|
(16.4.2007 7:53:10) Akorát já jsem nikde nepsala o svěřování se kamarádům. Nad příspěvkem KK jsem se nasmála a přesně vyjadřuje, co jsem chtěla říct. Svěřovat se kamarádům, rodičům, příbuzným, ano, proč ne... Ale automaticky čekat, že tito lidi za mě vyřeší vše, co je mi trnem nebo trnečkem v oku, ... to asi ne, že?
|
Toranoko | •
|
(16.4.2007 12:19:51) No, ja jsem taky nikde nepsala, ze automaticky cekam, ze za me vyresi, to, co je mi trnem v oku...je rozdil mezi pomoci a vyresenim...psala jsem, ze jsem rada, ze jsou ochotni mi naslouchat, a ze totez jsem ochotna delat ja pro ne.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|