| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Žalobníček žaluje, po nose si maluje

 Celkem 63 názorů.
 annna 
  • 

prosím o radu 

(12.4.2007 13:07:36)
Milé maminky, prosím Vás o radu. Mám přítele, který má osmiletého syna ve střídavé péči. Máme k sobě hezký vztah a tak se mi občas svěřuje, že ho kluci ve škole zlobí, bezdůvodně mu rozvazují tkaničky u bot, kopou do něj apod. Mám obavu, že to už "zavání" šikanou. Nevím, co s tím mám dělat. Učitelky ve škole vstřícné nejsou, jeho vlastní maminka to neřeší a jeho otec je stejně bezradný, jako já.
S tím, aby to klukům vracel stejnou měrou, nesouhlasím. Je mi ale jasné, že když bude žalovat, stane se neoblíbeným v celé třídě. Vždycky mu říkám, ať si jich nevšímá, že je to přestane bavit, ale oni tu jeho "nejistotu" stejně vycítí, takže to také nikam nevede. Prosím, prosím, máte někdo podobnou zkušenost?
Anna
 Radka (kluci 10 a 12let) 
  • 

Re: prosím o radu 

(12.4.2007 13:31:57)
Milá Anno, tohle znám velmi důvěrně, a přestože jsou kluci už velký, nenašla jsem správné řešení. Zvláště proto, že je mi jasné, že tak " bezdůvodně" většinou nikdo nikomu neubližuje, ani paní učitelky nerozdávají poznámky, když"vlastně nic neudělal", se snažím vždy kluky přinutit, aby se zamysleli, jestli nezavdali příčinu. Vycházím totiž z toho, jak rozdílně presentují potyčky mezi sebou.To, že se dětem zase nesmí všechno zas tak věřit, jistě dobře znají maminky početnější rodiny.Většinou tak vlastně jejich problémy bagatelizuji a tak asi podkopávám jejich důvěru. na druhou stranu těch sebevědomých dětí, co je ve všem rodiče podporují je nyní až přespříliš.
 annna 
  • 

Re: Re: prosím o radu 

(12.4.2007 13:49:53)
Mylím si, že příčinu nezavdává. Asi jsem ještě mela napsat, že je v nové škole a tak trochu "vyčnívá z řady". Je o dost rozumnější (dospělejší), než jeho spolužáci, v některých věcech zase naopak velmi dětinský, trošku při těle... Ve staré škole měl také problémy, ale rozhodně menší. Také se začal hůř učit. Zkrátka z toho nemám vůbec dobrý pocit...:-(

Anna
 Míša 
  • 

Re: Re: Re: prosím o radu 

(12.4.2007 16:19:33)
Ahojky, zkusím ti napsat malou radu. Nejdříve by jste měli mluvit s třídní učitelkou - domluvit si schůzku a zajít společně na kafe nebo aspoň do školy. Promluvit si s ní v klidu o tom. aby vás neodbyla zkuste k ní rovnou s tatínkem chlapce přistupovat jako k odborníkoví,že víte, že ona určitě ví, jak synovu situaci zlepšit. Třeba obměkne. Vpodstatě můžete navrhnout sami nějaké věci, že na tom chcete pracovat. Musí se zlepšit pozice vašeho syna ve třídě a to nejlépe nějakými společnými aktivitami. Zkuste navrhnout třídní výlet o sobotě - pro celou vaši třídu - jestli by do toho třídní šla - a vy s nimi? Atd. Pokud se vám zdají učitelky ve škole nepoužitelné, stejně to zkuste, třeba to vyjde. nebo se zeptejte syna, který učitel je podle něho ve škole nejlepší a zkuste zajít za ním a poprosit ho o pomoc. Pokud nevyjde ani toto, tak zkuste to samé u výchovného poradce a u metodika prevence (oba na škole musí být) Pokud by selhaly i tyto možnosti, můžete si s klidným svědomím říct, že jste se školou spolupracovat chtěli. (je dobré mít schůzky i zapsané, v případě že by se něco - což se ale asi nestane-zhoršilo, pro argumentaci). Pokud tedy v tomto selže škola, obraťte se na pedagogickopsychologickou poradnu, případně středisko výchovné péče. Co ale můžete dělat docela jistě i jen vy, je zvedat dítěti sebevědomí. Protože obětí i jen hloupého pošťuchování a dožgabování nemohou být všichni, ale to dítě má něco v sobě, proč má riziko stát se obětí. takže určitě taky začněte u něj a učte ho jak má reagovat v různých situacích - modelově. Nevím, víc by vám poradil specializovaný odborník. Určitě bych to ale tak jako vy nepodceňovala, zvláště za podmínek, které popisujete.
 Itica 


Re: prosím o radu 

(13.4.2007 14:03:34)
My máme podobnou zkušenost, leč horší v tom, že šikanovat začala i učitelka, repsektive přistoupila k trestu přivázání k židli a zalepení pusy izolepou. Bohužel se někde stala chyba (asi jsme taky nějak zrazovali od žalování) a syn se nám nesvěřil. Dozvěděli jsme se to až po několika měsících od jeho spolužáka. Podali jsme stížnost u ředitelky školy a ta sjednala nápravu. Bohužel pro nás i syna, učitelka učí stále a kdo ví, jestli mu zase neubližuje. Zvažujeme přeřazení na jinou školu a já osobně bych radši podala trestní oznámení. U vás to bude asi trochu horší, protože se děti budou vykrucovat, že se bránili. Určitě bych chlapci věřila a donutila přítele, aby zašel do školy si o tom promluvit s učitelkou. Ona má právo tyhle věci řešit a řešit by je měla. Pokud to řešit nehodlá a i to řekne, že ne, tak bych si šla stěžovat. Přece nemůžete čekat, až ho někdo kopne do hlavy a zabije ho. Pokud by matka namítala, že to řešit nemáte, tak ať to vyřeší ona a jestli nemá zájem, ať se do toho neplete. Pokud mají s exmanželem střídavou péči, tak mají i oba zodpovědnost, tudíž stejná práva řešit problémy ve škole. Držím moc palce, ať se to podaří a chlapec má konečně klid.
 Martin (syn 6, neco na ceste) 
  • 

Pri cteni soucasny clanku 

(12.4.2007 13:45:22)
Ahoj,

pri cteni soucasnych clanku, nejka vubec nedokazu pochopit jak jsme jako deti vubec mohli prezit, a nebyly z nas dementni, zamindrakovani, prostredim otraveni, jidlem otraveni - zivota neschopni jedinci. A obecne prezit vsechna ta rizika, ktera muzou nechat ty strasne nasledky na psychickem a fyzickem stavu - tak jak nas vsechny densni media a jine IN zdroje informuji.

Ted schytam vlnu kritiky za to jak jsem zpatecnicky apod., ale tento clanek jako mnohe jine ukazuje naprosto druhym extrem situace pred x desitky let, a je v nem velmi malo receno, ze jedine a spravne reseni je VSEHO S MIROu - tj. ne automaticky dite odbit, ale ne taky kazdou situaci resit za nej.

Proste primereny stredni pristup je nejspravnejsi cestou uplne ve vsem, a vsechny extremy jsou dopredu predpokladem neuspechu.


 Toranoko 
  • 

Re: Pri cteni soucasny clanku 

(12.4.2007 13:54:53)
Jiste, ale tady se nejedna o extrem, autorka sama pise, ze za deti nemaji rodice problem resit... a projevit pochopeni prece neznamena prevzit reseni...
Ono je to s tim, jak jsem mohli prezit trochu slozitejsi...driv se takhle neresilo skoro nic, dneska zase nekteri resi az prilis. Ale celkove prece spolecnost jako takova prochazi vyvojem, a podle me zrovna tohle je znakem toho, ze v dnesni spolecnosti se smeruje k daleko vstricnejsimu, otevrenejsimu a citlivejsimu jednani - na druhou stranu jsou lide, kteri si s tim nevi rady, jsou zmateni, treba i z premiry toho, co se doporucuje, a potom prave maji pocit, ze se vsude se vsim moc nadela...

Co se tyce clanku, ja sama si uvedomuju, ze treba nemam stoprocentni duveru k mamce, citim tam pozustatky nejruznejsich situaci z detsvi, ale snazime se to resit...a jde to. Mezilidske vztahy jsou opravdu dost slozite a kolikrat si clovek ani neuvedomi, jak zdanliva "blbost" pro nas muze byt dulezita a tim padem zranujici pro ostatni...urcite to kazdy zna. Tak proc se nepokusit o tom mluvit? Na tom nevidim nic spatneho.
 Petra (2děti) 
  • 

Re: Pri cteni soucasny clanku 

(12.4.2007 14:42:18)
Taky si myslím.Docela jsem ráda, že když se mi před čtyřmi lety narodil první syn, neměli jsme internet. To bych asi měla mindrák z toho, co všechno dělám špatně, čím vším mohu svému dítěti do budoucna ublížit a zbytečně bych si přidělala k těm svým další starosti. Teď jsem ráda, že internet máme, některé články tady na Rodině jsou zajímavé, hlavně ty "neodborné", co píší normální mamči(mohli by psát i taťkové!). Nelíbí se mi ale, když se dělají "z komárů velbloudi". Nejlepší je řídit se vlastním rozumem, dělat všechno tak, jak si myslíme, že je to nejlepší. Vždy
 Zuzana+Terezka 


Re: To si teda nemyslím 

(12.4.2007 15:00:28)
A já si teda rozhodně nemyslím, že je nejlepší vše dělat podle vlastního rozumu. Rozum je vám nahouby, pokud nemáte dostatek dílčích i doplňujících informací. Mně se článek velmi líbil, zdá se mi, že řešil hodně důležité téma , o kterém se jen tak někde nedočtu. A reakce vaše a Martina mi přijde fakt přihlouplá.
 Petra(2 děti) 
  • 

Re: Re: To si teda nemyslím 

(12.4.2007 15:19:23)
A myslíte si, že bych bez těch dílčích a doplňujících informací děti nevychovala a nepostarala se o ně?
Jak jsem už psala zkušenosti a rady ostatních maminek vítám, ale bohužel na mé děti většinou nefungují a stejně se většinou musím řídit tím svým "selským" rozumem.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: To si teda nemyslím 

(12.4.2007 15:53:27)
No, ja zastavam nazor, ze je nejlepsi pouzivat srdce a intuici, a zaroven byt otevreny tem novym informacim...ale v zasade myslim, ze ty informace jsou potrebne...tim, ze reknu "my jsme taky prezili" se vuci nim uzaviram...prece nejde delat veci porad stejne...a stejne tak nejde beyhlave aplikovat vsechny moderni rady..
 Martin (syn 6, neco na ceste) 
  • 

Re: Re: Re: Re: To si teda nemyslím 

(12.4.2007 16:05:38)
Ahoj,

neda mi to, abych jeste jednou nezareagoval.

Jak jsem psal vyse, nerikam DELAT veci po staru, ale delat je s mirou, a prijde mi, ze vetsina modernich clanku od vyzivy po vychovu je hnana do desnych extremu, ktere ve vysledku neprinesou nic dobreho - a to same tento clanek - je nevyvazeny - kazdy INTELIGENTNI rodic svemu ditety NASLOUCHA - pokud neni inteligetni tak ani tento clanek mu nepomuze, aby naslouchal - a kazdy rodic zvazi to, jestli se jedna o proset "zalovani", nebo o neco do ceho by mel v zajmu ditete a spravedlnosti zasahnout.

Jako je nesmysl napsat, ze kazda povzdechnuti ditete nad tim co mu nekdo udelal/neudelal, nebo co nekdo udelal neudelal je zalovani - tak opak je take nesmysl.
A to same plati o vsem ostatnim nakriz obory.

Je to jako extrem s fyzickymi tresty - sam jsem odpurce fyzickych trestu dost velky - ale nezmaneta ze dite neplacnu pres ruce kdyz po 5tem upozorneni saha na neco na co nema. - udelat zase extrem jako v nekterych zemich ze jakykoliv fyzicky podnet je spatny, vede jen zase k tem dusledkum viz. Velka Britanie a je jen skodlivy extrem.

 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: To si teda nemyslím 

(12.4.2007 16:38:31)
Tak mi treba uved nejaky extrem z tohohle clanku...ja tam zadny extrem nevidim...a krome toho si myslim, ze naslouchani nema s inteligenci celkem nic spolecneho...
 Martin (syn 6) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: To si teda nemyslím 

(12.4.2007 21:20:37)
Ahoj,

mas pravdu, ze nic absolutne konkretniho nemuzu citovat, jde o to spise jak na mne clanek zapusobil. Pusobi na mne ve stylu mnoha i jinych odbornych clanku ve stylu: "Hlavne, aby jsme te "krehke" dusi ditete neublizili, aby jsme nerekli neco z ceho bude mit trauma...." apod.

Jinak schopnost naslouchat ma se socialne/empatickou inteligenci velmi mnoho spolecneho. Samozrejme, ze napriklad s inteligenci logickou nema spolecnoho nic.

 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To si teda nemyslím 

(13.4.2007 13:42:48)
No, s tou inteligenci mas asi pravdu...ja nejak neuvazovala nad druhy inteligence...:-]

Jinak, na me to takhle nepusobi, mozna i proto, ze vim ze zkusenosti, ze ona opravdu bezvyznamna veticka muze napachat spoustu skody. A aouhlasim s tim, ze nejde o to, abysme skodu nenapachali...spis o to, aby tam byla ta primarni duvera, se kterou to potom jde vyresit, vysvetlit...ta duvera se taky neztrati jednim pripadem, takze jde spis nez o "abysme nerekli" o "abysme nerikali". Stokrat nic umorilo osla...
 Andrea 
  • 

Re: Re: To si teda nemyslím 

(12.4.2007 23:05:19)
Proč hned přihlouplá? To je trošku zbytečný, ne? Já mám zase z celého článku přesně ten samý pocit, že moc řeší "aby náhodou někdo neublížil té křehké dušičce....". Například vůbec neřeší, co je důvodem žalování. Něco jiného je naslouchat, když dítě "žaluje", že se mu něco vážného stalo a když už po patnácté za minutu přijde s nějakou kravinou, kterou řeší se svým sourozencem, kamarádem....Myslím, že naopak někdy se "nežaluj" dost hodí a odkáže dítě do patřičných mezí, tj. aby si "problém" vyřešilo samo. A tady se přesně hodí cit a selský rozum než nějaké kecy o citlivé duši a celoživotním traumatu. Veskrze odborný přístup k dítěti mi připadá směšný a ubohý....aby nakonec chudák dítě, k němuž takhle matka a okolí přistupuje nemělo trauma, na celý život, že všechno, každý prd, s ním někdo dopodrobna rozebral, očuchal a nabídl sedm variant řešení.... to by nakonec asi dost narazilo.
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Kravina ? 

(13.4.2007 8:27:04)
Ano, původně jsem se chtěla omluvit za výraz "přihlouplý". Já se vždycky namíchnu a nechám se unést. Ale přečtení vašeho příspěvku mě úplně zvedlo ze židle. Takže : "...Článek například neřeší, co je důvodem žalování..." Z článku jasně vyplývá, že na tom nezáleží. Dále : "Něco jiného je naslouchat, když dítě žaluje, že se mu něco vážného stalo, a když už po patnácté za minutu přijde s nějakou KRAVINOU..." Vaše dítě by za vámi přeci nechodilo 15X, kdyby mělo pocit, že jde o KRAVINU. Vaše dítě si přijde zřejmě nevyslyšené a hledá u vás pomoc, radu, útěchu. Když mu věnujete 2 minuty intenzivní pozornosti, nejspíš vám odpadne dalších 14 opakovaných "žalování". To, že ho odkážete do "PATŘIČNÝCH MEZÍ", může být další heřebíček do pomyslné rakve jeho důvěry k vám. (Promiňte mi to přirovnání, lepší mně nenapadlo).
Ale hlavně mám výhrady k tomu, že článek, který normálně, srozumitelně a lidsky poukazuje na každodenní problém skutečně "křehké dětské dušičky" nazýváte "odborný přístup" a "kecy o celoživotním traumatu". No kde to jsme Andreo ? V roce 1980 ? Je to prostě obyčejný článek a zdá se mi, že vás trošku zasáhl tam kam měl a proto jste tak vylítla.
(Další reakci ke článku a příspěvkům mám níže. I vy byste si ho měla přečíst znovu).
 Andrea 
  • 

Re: Re: Re: Kravina ? 

(13.4.2007 12:23:22)
Ano přesně, co jsem chtěla říci jsem řekla! Považuji to za rýpání se v něčem, co ne vždy je tak závažné, jak se zde snažíte lidstvu sdělit. Mám dvě děti a obě se mi přiměřeně věku (4 a 9 let) svěřují - buď hned nebo po určité době (to spíše ta starší), když je vhodná doba nebo to považují za vhodné nebo prostě jen přijde řeč na dané téma. Obě dvě slýchávají "nežaluj" - nemám pocit, že by je to nějak traumatizovalo. Prostě žalovat se nemá - přesně jak bylo uvedeno dále v příspěvcích - malí bonzáci to v životě daleko nedotáhnou. Něco jiného je ovšem svěřit se s negativním zážitkem a něci jiného je 15x za minutu přijít s "mami, ona mi nechce dát na počítači Barbie". Prostě i tím, že jim člověk řekne "nežaluj a vyřeš si to sama" je vybavuje do života - a to nikoliv traumatem, ale radou a zkušeností, že ne vždy jim bude stát za zadkem maminka, která jako kvočna vyřeší (mimo jiné neřešitelné, pokud máte 2 a více dětí). Což vy evidentně nemáte. Pochopíte možná pozdji jako já pochopila spoustu věcí.....život s jedním dítětem je jiný než život s 2, 3 či více dětmi. A stejně jako vy "se vždy namíchnete", namíchnutá jsem byla i já. Prostě váš přístup a obranářský postoj, který signalizuje jsem vždy ve střehu, mi nesedí. Nerada bych vás potkala nedej bože někde na písku, kde se děje tolik věcí a spousta dětí žaluje.....co děláte vy? Nakonec se za své dítě perete, aby trauma nemělo? Ale to je fuk, je mi to jedno. Váš příspěvěk byl zlý, tak jsem reagovala, to je vše.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Kravina ? 

(13.4.2007 13:11:07)
A proc asi 15x prijde s tim, ze "ona mi tam tu Barbie nechce dat?" Jasne, ze to neni adekvatni chovani, ale clanek doporucuje [ne nuti] takovehle chovani neignorivat a zjistit jeho proconu a pripadne ji nasledne odstranit. Ja osobne mam pocit, ze pro me dite bude v zivote jednodussi, kdyz se odstrani [ne potlaci vseobecnym vyrokem "to se nedela" ] pricina toho, proc ono se tak chova a ono to chovani nebude prenaset do jinych kolektivu, ve kterych kvuli nemu bude neoblibene. Protoze pokud to dela, zrejme nema prostredek k tomu, aby tu situaci zvladlo jinak {napr. se se sourozencem domluvilo, jak a co bude fungovat]. Ja za nej ten problem nevyresim, jen poukazu treba na neco, co napadlo me, co by mohlo zkusit, atd. Ale hlavne ho vyslechnu - no, jen musim rict, ze to funguje i u dospelych, nejen u deti...

 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: Re: Kravina ? 

(13.4.2007 16:59:15)
Já z vás fakt vykvetu. Tím, že říkáte 4-letému dítěti "nežaluj a vyřeš si to sám" mu dáváte radu a zkušenost ? Ách jo.
Jinak jste dost překroutila, co jsem napsala. Já se zastávám článku a jeho obsahu a vy jste to vztáhla ke mně a mému dítěti. Dítě mám zatím jedno, ale to co píšu, čerpám z práce. Článek se mi líbil, poučil mě, poradil mi a nechápu, proč ho všichni kritizujete. Ale o tom, jak vychovávám své dítě, mé příspěvky mnoho neříkají. Dokonce si myslím, že jste se v popisu mně a mé výchovy netrefila v ani jedné věci. Spíše jste popsala můj opak. To ale rozebírat nechci. My dvě se prostě neshodnem a tečka. Každopádně díky za diskuzi, člověk aspoň nevyjde ze cviku v argumentaci. Mějte se hezky a doufejte, že mě nepotkáte nikde na písku :-)) Zdravím, Zuzana
 Andrea 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Kravina ? 

(14.4.2007 12:06:11)
Máte pravdu, mě už to též nebaví, neboť to nikam nevede. Takže doufám :-) S pozdravem Andrea
 Olina 
  • 

To se lehko řekne 

(12.4.2007 14:56:46)
náš malej si stěžoval (4r), že mu ve školce říkají blbečku. Tak jsem ho instruovala, aby si nezačínal, ale bránit, že se může a kdesi cosi, cintala jsem si pentli a pak jsem ho, viděla, hajzlíka jednoho, jak se ve frontě na Matějskou přitočil k jednomu většímu, ale zjevně nemocnému chlapečkovi a vyplazuje na něj jazyk, aby to nikdo neviděl. To se ani moc nedivím, že mu tak říkají, když je tak iniciativní.
Považuju za naprosto přirozené, že si miláček svou historku přibarví ve svůj prospěch, tak se snažím se zas tak moc nevzrušovat a důvěřuju paní učitelce. Ona mi říkala, že našeho mladýho nikdo tajně trápit nemůže, protože on strašně ječí, když se mu něco děje, což je pravda.
 Helča+3svišti 


Ocenění 

(13.4.2007 14:32:43)
Milá Oli, moc se mi líbil Tvůj příspěvek! Jsem učitelka a nesmírně si vážím všech matek, které své dítě vidí realisticky!!! Je jich bohužel čím dál méně. Své dítě přeci můžeme mít rádi i když sami vidíme jeho chyby. A je rozhodně mnohem lepší jeho chyby nepřehlížet a nedělat, že nejsou, ale snažit se napravit co se dá, ne se bezhlavě svého miláčka zastávat vždy za všech okolností, i když víme, že to zase takový svatoušek není. Děkuji za všechny realistické a spravedlivé rodiče!!!
 Janka.o 


Re: To se lehko řekne 

(14.4.2007 16:23:55)
Mluvíš o svém dítěti jako o "hajzlíkovi"? To je tedy síla. Doufám, že tě jednou uslyší, to pro něj bude úžasné, když jej jeho vlastní matka takto tituluje. :-(
 SnowWhite 


Re: Re: To se lehko řekne 

(14.4.2007 19:10:07)
No a proč ne? Vždyť je tím jen vyjádřeno s notnou mírou nadsázky jak nepěkně se zachoval. To ty bohužel asi mezi ty realisticky smýšlející rodiče patřit nebudeš :-). Já si naopak vážím každého, kdo je schopen se i na své vlastní dítě podívat očima okolí (i když tady to tak míněno nebylo a myslím, že okolí by právě nikdy zmíněné dítě "hajzlíkem" nenazvalo, neboť jeho matka je natolik soudná, že ho do stadia "opravdu hajzlík" nenechá dospět. Tvůj příspěvek přímo čpí svatouškovstvím. To je na druhou stranu to, co člověka v klidu nenechá. Proč si to jen nemyslet (když už tu potřebu máš) ale hned hnát do boje? Moje děti se občas též jako "hajzlíci" zachovají - důležité je to nenechat jen tak a netitulovat je miláčku, zlatíčko a nepohlížet na ně i v situacích, kdy nejsou právě nejzlatější jako na výlupek všech ctností ale vysvětlit, že takto se prostě nechová.
 Janka.o 


Re: Re: Re: To se lehko řekne 

(15.4.2007 9:12:18)
Nevšimla jsem si, že bych se vrhala do boje. Pouze jsem se pozastavila nad tím, že se někdo takto vyjadřuje o svém dítěti. Myslím, že vidím chyby svého dítěte celkem realisticky, ale to přece neznamená, že i přes to, že není svatý, o něm budu tak mluvit. A nevidím na své reakci nic "svatouškovského".
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: To se lehko řekne 

(16.4.2007 14:19:56)
Jé tak to mám doma něco podobnýho. Např. přišel ze školky a řekl mě, že ho paní učitelka zapomněla v šatně a odešla s dětmi na procházku. No to víte hned jsem to druhý den řešila a dozvěděla jsem se něco trošku jiného - že můj syn (nepraktický) se strašně loudal a tak šel na procházku (ještě se 4dětmi - loudaly) s druhou paní učitelkou asi o 4min. později. Bylo to v zimě a uznávám, že děti které byly už oblečeny tak musely jít ven s vyhřáté šatny. Takovýchto příhod bylo více, prostě cítil křivdu, ale vina vždy byla na ostatních, přece on je ten hodný a vzorný. Naštěstí paní učitelky to braly normálně asi takovýchto dětí je více.
 Allmighty 


Ten článek trošku zkresluje... 

(12.4.2007 15:11:22)
Už za mých mladých let se považovalo, mezi námi dětmi, za žalování především to, když někdo chodil učitelkám „bonzovat“ to, co se ho přímo netýkalo
(paní učitelkó, kluci házeli přestávce houbou...)

Jinak svoje děti se samozřejmě snažím vést k tomu, aby, pokud by jim někdo ubližoval, se to nebáli říct jak nám tak učitelce.
 Reya 
  • 

Re: Ten článek trošku zkresluje... 

(12.4.2007 15:23:18)
Vidím, že to vnímáme stejně, allmighty. Taky já znám to rčení "žalovníček žaloval..." spíš jako varování pro bonzáky, kteří iniciativně, často a s úmyslem dělat peklo (ne pomáhat) podávají podněty za jiné. Podobně souhlasím s Martinem a jeho zlatou střední cestou, jehož příspěvek byl označen podle mě zcela neprávem za přihlouplý. Jenže nalézt v praxi zlatou střední cestu je asi docela ořech. Stejně tak souhlas s tím, že se člověk MUSÍ řídit hlavně SVÝM rozumem. Internet a jiné knihy jsou pěkná věc, ale lepší gram praxe... Teoretické poučky jsou často úplně nanic. Nemyslím si, že by autorka článku řekla něco, co žádného z nás nikdy nenapadlo - ale tím ho nijak nechci shodit, spíš to myslím tak, že v životě se všechno musí řešit případ od případu.
 Klára (2děti) 
  • 

Re: Ten článek trošku zkresluje... 

(12.4.2007 15:29:46)
Přesně tak, pokud někdo někomu ubližuje a ten si jde stěžovat, to pak není žalování, které by se "zakazovalo". Ale svoji dcerku odesílám ho háje, pokud chodí s bonzováním typu:"Petra bere do ruky špinavý kámen." A nebo když si chodí stěžovat evidentně s myšlenkou "a teď dostane XXX sprďáka" a náramně se těší, jak ona bude ta nevinná a ten druhý ten špatný. Prostě nevidím důvod, proč bych měla litovat děcko (byť vlastní), když sice dostalo šťouchanec, ale moc dobře vím, že si ho taky pořádně zasloužilo. Asi jsem divná,ale je to tak.
 Toranoko 
  • 

Re: Ten článek trošku zkresluje... 

(12.4.2007 16:14:30)
No jo, ale proc to to dite dela? Proc takhle zaluje? Prave to ma nejaky duvod a ja si myslim, ze ani takovehle zalovani neni dobre odbyt...protoze i takovehle jednani ma prave puvod nekde v nizsim sebevedomi nebo nejake nejistote..a na to clanek taky upozornoval. Vetsinou jsem se snayila s deckama resit i tyhle pripady - uz jen proto, ze jsem se snazila i ty "zalobniky" zaclenit do kolektivu - a to jde prave dost tezko, pokud se pricina tohohle chovani nevyresi...
 Lusík 


Re: Re: Ten článek trošku zkresluje... 

(13.4.2007 11:56:55)
A nepripada ti, ze to je spis tvoje prace pohlidat mladsiho synka, aby nesahal na kabely a podobne? Rozumim tomu dobre, ze ti "leze na nervy", ze te upozornuje tvuj starsi syn na to, ze je mladsi synek je napr. v nebezpeci?. Tohle je podle meho prace maminky, ohlidat si mladsiho a ne prace starsiho. Pokud na me vola muj starsi syn, ze holcicce tece nudle, trha cosi, atd. , tak mu pekne podekuju, ze si toho vsimnul a jdu to resit ja. Nedovolila bych si chtit to po starsim, at to nejak vyresi, tohle preci neni jeho starost. Nebo ti pripada ze je?
 Mery72 


Promiň 

(14.4.2007 1:21:03)
Fakt promiň, Lusíku, asi Tě pěkně nadzvednu. Kolik máš dětí? Bydlíš v paneláku? Totiž ve větší rodině a v domku k tomu se tohle (starání se o mladší sourozence) stává samozřejmostí. Nevidím důvod, proč by 6leté dítě si nemohlo na chvíli pohrát s ročním, když má máma nutnou práci. Záleží samozřejmě na povahách dětí, to je jasné.
Náš nejstarší v 6 letech hlídal tehdy ani ne roční dceru, abych mohla uspat prostřední 3letou. Za časů našich babiček a prababiček by se nad tím nikdo nepozastavoval.
 Lusík 


Promiň 

(17.4.2007 8:26:34)
Ahoj Mary, ja s tebou souhlasim, strasti dite si urcite muze pohrat s mladsim. Ja jsem nepsala nic o tom, ze by nemohlo. Reagovala jsem na neco uplne jineho.
 SnowWhite 


Re: Ten článek trošku zkresluje... 

(14.4.2007 12:38:34)
Ano, stejně tak vnímám "žalování" já. Bonzovat něco, co se mě přímo netýká za účelem dosažení trestu (minimálně nepříjemností) pro někoho dalšího.
Dále je též třeba rozlišovat žalování a žalování - určitě naslouchat, ale odtud potud..... sourozenecké žalovačky mohou vést až k infarktu naslouchajícího :-)
 Zuzana+Terezka 


Odpovědi pro vás 

(12.4.2007 18:48:18)
Zdá se mi, že kromě Toranoko, jste četli úplně jiný článek než já.... K Martinovi... já v článku žádný extrém nevidím, naopak nabízí právě tu zlatou střední cestu, nutí k zamyšlení nad věcí, nad kterou v každodenním shonu nepřemýšlíme a odbýváme jí a podceňujeme. Odpověď Petře se dvěma dětmi.... určitě bys děti bez informací vychovala a postarala se o ně, ale tohle je pravý opak cesty, kterou se vydávám já. Já se snažím číst a číst a číst a když mám o tématu co nejvíce dosažitelných informací, tak pak s klidným svědomím můžu říct, že nějaký článek je blbost a že se bez něj rozhodně obejdu. Nejdřív si prostě přečtu vše dosažitelné a pak použiju selský rozum a vyberu tu zlatou střední cestu vhodnou pro mně, mé dítě a naši rodinu. A k té diskusi dole (Reya, Lora X atd.)... K tomu bych chtěla říct, přečtěte si ten článek znovu. Tam se přece jasně píše, že děti žalují i proto, že někdo jiný porušuje jasně daná pravidla a mantinely. A dítě pokud je nevyslyšeno, je ve zmatku. Neví, proč ostatní porušují pevná pravidla, když se to nemá. Přestává věřit svým rodičům, kterým je to fuk. Protože neměnná pravidla jsou pro něj neviditelný zdroj bezpečí. Takhle jsem článek pochopila já. A taky je důležité, že v článku jde zřejmě hlavně o děti školkového věku, ve škole už bych povahový rys "bonzáček" připustila. Takže vás všechny zdravím, snad jsem to nenapsala moc zmateně, musim furt vybíhat za mrňetem.
 HelenaPa 


Re: Odpovědi pro vás 

(12.4.2007 20:05:23)
Ve škole se jako učitelka se žalováním setkávám dost často. Pro některé děti je to jediný způsob, který znají, jak si to vyřídit s tím, kdo se mu posmívá, nebo mu ubližuje. Nebo jak zaujmout učitele i něčím jiným než svou neznalostí. A otevřeně přiznávám, že toto bonzování (ne bonzáka) často shazuju, protože to nepovažuju za dobrý způsob řešení problémů.

Ale někdy se neovládnu a schytá to i bonzák - např. Pepíček se mi na začátku hodiny omluví, že si neudělal DÚ v pracovním sešitě, tak mu řeknu, ať si to dodělá, až si to budeme společně kontrolovat. V okamžiku, kdy to začneme kontrolovat, mi Pepíčkův soused z prava hlásí, že to Pepíček nemá hotový, v zápětí mi to tajně přijde pošeptat i sousedka z leva a když jsme u konce s kontrolou, tak mi ten, co sedí za Pepíkem hlásí, že to Pepa dělá až teď. No nezabili byste je? :-)) Ani jeden z těch bonzáků nedával pozor, když se Pepča omlouval a já mu odpovídala. Bohužel, toto pro mě byla realita, když jsem jako uč. 2. stupně vyfasovala pár hodin u mrňat na 1. stupni. Trvalo mi dlouho, než jsem mohla hodiny věnovat jejich plánované náplni a ne neustálému řešení žalovníků.
 Vážný 
  • 

Re: Re: Odpovědi pro vás 

(12.4.2007 22:21:08)
Máme hyperaktivního synka 3. tř. (a dceru). Je nepozorný, zapomětlivý, protože žijem ještě v poměrně maličkém prostředí, tak nemá ani svůj stůl, prakticky jen šuplík - knihy mají naštěstí ve škole. A manželka je trochu moc ochranářská, takže mu dodneska kontroluje tašku atd. Ale je docela pravdomluvný.

Ale občas se v poslední době stává, že se mu ztratí stránka s domácím úkolem a druhý den ji najednou má a neví vůbec o tom, nebo se mu ztratí žetonky za které dostávají jedničky z angličtiny (a druhý den byly v penále, který žena den předtím kontrolovala), jindy zmizela peněženka s tramvajenkou... Včera karty na Bang, které mají dovoleny na přestávky, (aby se neprali).

Děti si nechávají přes oběd věci v otevřených učebnách (jídelnička je malinká), už se stalo, že byl přistižen zloděj... Jak tyhle věci řešit se školou?
 HelenaPa 


Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(13.4.2007 7:53:42)
Pokud jde o zmizelé a znovuobjevené věci, mohlo by se jednat o znak ikany. To bych zkusila řešit s třídním učitelem. On si třeba všimne dalších náznaků a tím se může přijít na problém, který se pak může vyřešit.

A co se týká ztracených věcí, tak škola by měla být povinně pojištěna. Pojistka se ale nevztahuje na věci nesouvisející s vzučováním nebo nějaké nepřiměřené částky peněz. Takže dětská peněženka s řádově stokorunami a tramvajenkou je v pořádku, ale když së někomu v TV ztratí např. diamantový přívěšek na krk, asi by se pojišťovna kroutila. Rozhodně každou krádež hlašte řediteli. A přes zástupce rodičů v Radě školy bych se snažila tlačit na zřizovatele (obec), aby uvolnil škole nějaké finance na lepší zabezpečení dětských věcí (např. zamykatelné skříňky). Z normálního rozpočtu na to většinou škola finance prostě nemá.
 Vážný 
  • 

Re: Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(13.4.2007 19:58:03)
Zřizovatelem není obec, ale církev, a ty narovinu na své školy kašlou. Zamykatelné skříňky na chodbě mají, ale jen na šaty (víc se tam nevejde), ale po dvou a ten spolužák už potolikáté ztratil klíček, že už jeho maminka rezignovala na nákup dalšího. Tady jde o věci dětí, které zůstávají ve třídě při obědě. Navíc jak poznat co ztratil a co bylo ukradené...

 zuzkasim 


Také jedna učitelka 

(12.4.2007 23:36:46)
Je dost těžké si na začátku s dětmi udělat určitá pravidla, aby člověk opravdu v hodinách a o přestávkách neřešil jen samé žalování a zároveň, aby děti byly schopné rozlišit věci, které je potřeba nahlásit. Ale pokud se s dětmi jedná férově, jejich problémy se řeší a nebagatelizují (tím se naučí je postupně řešit sami, např. otázkou - co myslíš, že by se s tím dalo dělat?), není to za pár týdnů zas taková práce. Jsou děti, které si žalováním říkají o pozornost, řešila jsem to tak, že prostě při žalování jsem jim tu pozornost nevěnovala (např. jsem dělala, že nic neslyším), naopak jsem se jim víc věnovala při řešení úkolů, zeptala se na novinky o přestávce apod. Jsou typy, které prostě k tomuto způsobu chování tíhnou, ale takoví jsou přece i dospělí. Mám zatím zkušenosti jen jako pedagog, syn ještě nemluví, takže nemůže žalovat:-)
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Odpovědi pro vás 

(13.4.2007 13:18:48)
Ja to spis nez shazovanim, at uz "bonzaka" nebo "bonzovani" resila jasnym prohlasenim "to se mi nelibi" - prislo mi, ze vetsina deti zalovala kvuli tomu, aby oni sami vypadali lip, dostali pochvalu, a tak [ nikdy vam neprijde zalovat nekdo, kdo ukol neudelal, ze ho jiny nema taky]. Snazila jsem se spis potom o porozumeni te situaci - treba jsem se i ptala "a proc vam vadi, ze Pepa ten ukol nema?", ocenila jsem, pokud se nekdo priznal sam, apod - a taky si myslim, ze po par tydnech dusledneho dodrzovani pravidel si deti zvyknou a v idealnim pripade i na to, ze mohou oznamit svoje neuspechy, to, co se jim nepovedlo a realne zhodnotit proc.
 HelenaPa 


Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(14.4.2007 10:32:10)
To bystese divila. Když u někoho až dodatečně zjistím, že nemá úkol, dost často se stává, že požaluje, kdo všechno ho taky ještě nemá.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(16.4.2007 7:28:04)
To jo, ale az kdyz se to zjisti...rozhodne neprijde sam od sebe... :-]
 Reya 
  • 

Re: Odpovědi pro vás 

(13.4.2007 9:26:44)
Poslední dobou se strašně rozmáhá neustále někoho upomínat, aby si něco důkladně přečetl - zní to poněkud nabubřele a kdybych byla vztahovačná, mohla bych si třeba i myslet, že je mi naznačováno, že jsem si tuto dovednost důkladně neosvojila. Bez urážky, úplně stejně trapně bych mohla poukazovat na kohokoli, kdo nějakou věc chápe jinak než já. A přitom paradoxně vůbec nemám pocit, že by zrovna můj příspěvek nebo příspěvek Lory X byl nějak výrazně v rozporu s článkem nebo s Tvým názorem. Právě se mi naopak zdá, že Lora X to vyjádřila moc pěkně - že je prostě třeba dítě naučit odlišovat situace, kdy se "něco hlásit musí" a kdy dítě jen "opruzuje". Určo souhlas, že žalovníček žaluje z nějakého "freudovského" důvodu. Ovšem výchova je podle mě primárně o tom, připravit dítě na život ve světě, kde se s ním nikdo nemazlí a nikdo neztrácí čas tím, aby neustále analyzovalo podvědomé příčiny jeho chování. Osobně bych nechtěla - a určitě nikdo tady - a na tom se shodneme, aby moje dítě bylo kýmkoli šikanováno, ale zároveň nechci, aby ono šikanovalo jiné nebo se stalo neoblíbeným v kolektivu jen proto, že si nemůže pomoct strkat nos do cizích věcí.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Odpovědi pro vás 

(13.4.2007 13:29:23)
V tom je prave ten hacek ... pokud ty sama budes s ditetem [ nebo dospelym ] analyzovat jeho chovani, ono se ho casem nauci analyzovat samo a nebude potrebovat podporu okolniho sveta - bude si schopne uvedomit priciny a nasledky jak jeho pocitu, tak treba i nevhodneho chovani ostatnich.
Pokud s nim kazdou "kravinu" analyzovat nebudes, vyrovna se s tim po svem...jakkoli. Nekdo spolecenksy prijatelne, nekdo ne. Podle meho nazoru je detstvi ten nejvhodnejsi vek k temhle analyzam, jednak ty spolecenske prohresky byvaji vnimany daleko mene negativne - jsou to deti a uci se, jednak je to zaklad pro cely dalsi zivot a jde tak predejit spouste problemu, ktere nastanou, pokud se tak budes chovat v pozdejsim veku - najde jen o "zalovani" - ja sama jsem treba najake problemy s komunikaci mela - a krome toho, ze me to dost emocionalne zranovalo, to ode me odrazovalo spoustu lidi,...narusuje to podstatu vztahu jako takoveho.
Podotykam, ze nejdem zadne zanedbavane dite, ze se mi nasi venovali hodne, meli jsme spolu do=bre vztahy, nebyly to zadne patologicke problemy, ale problemy, ktere ma vetsina lidi. A ted, kdyz jsem se je naucila resit velice podobnym zpusobem, jaky je popsany v clanku, bych uz nikdy nemenila...neskutecne mi to vsechny vztahy obohatilo, neni to omezujici....casem jste schopni tak jednat automaticky a nei to pro me zbytecnost. Ale samozrejme je to jen muj nazor a moje cesta.
 Reya 
  • 

Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(13.4.2007 14:37:35)
Což o to, já ho můžu analyzovat až do smrti, ono samo sebe taky, ale dost pochybuju, že bude mít zájem jeho okolí. Například v jeho třiceti.
No a jinak tu zaznělo docela dobře, že se dítě musí naučit řešit si své problémy i samo, zvyknout si, že není vždy středobod vesmíru. Opravdu mu celý život někdo nebude stát za zadkem. Obecně se o tom těžko píše, protože některé dítě skutečně třeba může mít dobrý důvod, proč poukazuje 15x na to, že jeho sourozenec nebo kamarád něco dělá, ale některé ne a opravdu jen opruzuje. Je to právě o té konkrétní situaci. Jestli lidi nemají dost vlastního rozumu, aby konkrétní situaci vyhodnotili, nebo si tak vážně nevěří, že rodičovství zvládnou i bez příruček a pouček z mnohdy dost pochybného zdroje INTERNET, pak mám obavu, že články jsou jim stejně k ničemu a možná měli zvážit, zda bylo moudré se do rodičovství vůbec pouštět.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(13.4.2007 15:46:44)
No vidis, a ja zastavam nazor, ze i k tomu opruzovani ma dite nejaky duvod....mimochodem, me je tricet a jsem rada, ze moje okoli ma zajem me vyslechnout a pomahat mi moje problemy resit....stejne jako ja mam zajem o to, pomahat svemu okoli s jeho problemy...neni to stani za zadkem, je to pomoc v situaci, se kterou si dotycny nevi rady...a jsem rada, ze mam moznost se obratit na lidi, kterym duveruju i s tim, co vetsina lidi vnima jako "kraviny" a "blbosti"

Tou analyzou se nekam posouvas, uvedomujes si sam sebe, svoje vnimani a svoji pozici vzhledem k okoli...a opravdu nevidim spojitost mezi vyslechnutim nejen ditete a tim, ze mu bude cely zivot "stat nekdo za zadkem" Ale pokud pomoct potrebuju, nestydim se rict si o ni, byt jsem dospela...takovehle a podobne clanky pro me znamenaji podnet k premysleni - to je vsechno.




 SnowWhite 


Re: Re: Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(14.4.2007 19:20:21)
Klobouk dolů, fakt! Toto zní jako čistá demagogie. Reya se snažila o mě celkem jasné odpovědi, ale tvoje odpovědi na její příspěvky jsou mistrně překroucené a odpovídají na úplně jiné věci, nabízejí jiné pohledy s podsouváním názoru nestrannému publiku, že tvůj názor a cesta je správná, zatímco ona se katastrofálně mýlí a v podstatě to celé vede špatně..... :-). Kdyby to člověk se zájmem nepřečetl celé, klidně by si řekl "no ta Reya, to je teda síla, jak je nezodpovědná..." .... ale naštěstí jsem to přečetla a myslím, že Reya má hlavu i srdce na správném místě a je schopná vlastního úsudku na úkor odborných publikací :-))
 KK 
  • 

Prototyp ideálního žalobníčka 

(15.4.2007 18:53:08)
Žila byla žalobnice Žaneta. Její maminka, vedena duchem doby, ji vychovávala tak, aby malá Žanetka neutrpěla jakoukoli újmu, ať již psychickou nebo fyzickou. A tak nabádala Žanetku odmala, aby vše žalovala, neboť jen tak lze zaručit, že všechno zlo na světe bude spravedlivě potrestáno.

Žanetka dospěla a našla si kamarády: Karla, Karolínu, Kubu a Kláru, ženaté s Manželkami a vdané s Manžely. Jenže jednoho dne si Karel něco začal s Karolínou. Žanetka začala trpět jistou psychickou újmou. Ona si ji však vyanalyzovala sama a nikomu o její podstatě nic neřekla, takže nám nezbývá, než se domýšlet sami:
a) v partičce nastala podivná hustá atmosféra, vlivem níž šlo kamarádství vniveč
b) Žanetka měla strach, že to praskne a způsobí újmu Manželovi a Manželce
c) Žanetka v sobě měla zafixovaný ideál monogamního manželství, a ten ji nutil zakročit
d) záviděla Karolíně, protože na Karla měla už dlouho zálusk
e) záviděla Karlovi, protože chtěla Karolínu
f) Karolína jí už dlouho ležela v žaludku, protože měla o deset kilo míňˇ

Ať je to jak chce, Žanetka zasáhla. Žalovala. No a jak si myslíte, že to dopadlo?
Ideální scénář: Žanetka šla za Kubou a Klárou a požádala je, ať sjednají ve věci nápravu.
Reálný scénář:
a) Kuba a Klára jí nejprve sdělili, že tato záležitost není a ani být nemá v jejich kompetenci. Podruhé tito sdělili, že ani nechtějí, aby byla v jejich kompetenci. Potřetí poslali Žanetku někam, i s její psychickou újmou.
b) Žanetka žalovala všude možně, dosáhla jen spouště na všech stranách a ztráty všech kamarádů, zejména Karla a Karolíny.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(16.4.2007 7:37:33)
No, ja v tom zadnou demagogii nevidim, jen mam na tohle jiny nazor, ..nikde jsem nepsala, ze je to jedina spravna cesta...leda pro me. Ani jsem nepsala zadne hodnoceni Rey - psala jsem o tom, co pro me znamena naslouchani.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(16.4.2007 7:37:58)
No, ja v tom zadnou demagogii nevidim, jen mam na tohle jiny nazor, ..nikde jsem nepsala, ze je to jedina spravna cesta...leda pro me. Ani jsem nepsala zadne hodnoceni Rey - psala jsem o tom, co pro me znamena naslouchani - i vecem, ktere mohou vypadat jako "kravina"
 Reya 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(16.4.2007 7:53:10)
Akorát já jsem nikde nepsala o svěřování se kamarádům. Nad příspěvkem KK jsem se nasmála a přesně vyjadřuje, co jsem chtěla říct. Svěřovat se kamarádům, rodičům, příbuzným, ano, proč ne... Ale automaticky čekat, že tito lidi za mě vyřeší vše, co je mi trnem nebo trnečkem v oku, ... to asi ne, že?
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpovědi pro vás 

(16.4.2007 12:19:51)
No, ja jsem taky nikde nepsala, ze automaticky cekam, ze za me vyresi, to, co je mi trnem v oku...je rozdil mezi pomoci a vyresenim...psala jsem, ze jsem rada, ze jsou ochotni mi naslouchat, a ze totez jsem ochotna delat ja pro ne.
 Margot+1 


Teorie žalování ;-) 

(12.4.2007 19:46:23)
Žalování je vynikajícím komunikačním nástrojem řešícím mnohé konflikty. Důležité je ale správně pochopit jeho význam a během vývoje jedince projít třemi následujícími stádii:
Stádium 1: žaluje o sto šest; hlasitě se tak dovolává ochrany dospělých, přiznává tím svou podřízenost jejich vůli
Stádium 2: nežaluje za žádných okolností; dává tím najevo svou nezávislost a autonomii v řešení konfliktů, které jsou v jeho kompetenci
Stádium 3: žaluje sám na sebe; pokud například v práci něco tzv. pohnojí, neotálí a osobně se nabonzuje šéfovi.

Podmínkou přechodu do vyššího stádia je přitom zvládnuté stádium předcházející. Pokud tedy dospělí dětem říkají "nežaluj", domnívají se obvykle, že jedinec by se už mohl posunout do Stádia 2.
Co vy na to? ;-)
 Reya 
  • 

Re: Teorie žalování ;-) 

(13.4.2007 8:24:47)
Fakt dobrý :-D
 Toranoko 
  • 

Re: Teorie žalování ;-) 

(13.4.2007 13:33:39)
Ja taky souhlasim...az na jednu drobnost..rozdeluju stadium na dve varianty...jedna je opravdu autonomni zvladnuti problemu, jedinec nema vnitrni potrebu zalovat, druha je situace, kdy je jedinec zajety ve variante jedna, ale pod tlakem dospelych nebo autorit [ kterym se prave dle varianty jedna chce zavdecit] toto jednani potlaci... a pak se to casem stejne nekde projevi
 nicota 
  • 

Je žalovat a žalovat 

(13.4.2007 13:02:03)
Všichni tu řešíte co je v článku a co ne,ale to jste nejdůležitější vynechaly.Je rozdíl mezi žalováním jestli někdo někomu ubližuje a je rozdíl,když některé děti jsou takový že žalují,že je někdo strčil,že na ně někdo kouká a on nechce aby na něj koukal,že mu něco řekli a pod.Myslím si ,že k té první skupině:je potřeba to řešit a dítě uklidnit.K druhé skupině:rostou z nich neuvěřitelní rozmazlení spratci,kteří otravují a chtějí na sebe upozňovat,ale to by se měli zamyslet rodiče nad sebou,kde dělají chybu a neustupovat dětem a nerozmazlovat a ne je učit že si všechno prosadí.Zažila jsem mockrát,že se dítě válelo a vztekalo na zemi a výsledek,aby měli rodiče klid daly mu tu věc aby bylo ticho.Pak si dítě zvykne budu dělat rámus a oni mi to dají ,následek toho je to žalování.
 Toranoko 
  • 

Re: Je žalovat a žalovat 

(13.4.2007 13:38:08)
No, to je prave to, takovyhle rozdil v tom je, ale to dite ho treba nevnima. A i v druhe situaci...asi je potreba resit, proc je dite nejiste, kdyz na nej nekdo houkne? Jinak, ja znam spoustu deti, ktere "nezaluji" prave ze strachu, ze je to zalovani...ona ta hranice nekde mizi "pani ucitelko, on mi vzal sesit" a "pani ucitelko, on mi bere sesity pravidelne, kazdou prestavku" je rozdil, v druhem pripade se z toho klidne vyvine sikana...a co asi udelas, kdyz za tebou dite prijde a bude ti kazdou prestavku rikat, ze "on mi vzal sesit"? .... dite nema takove vyjadrovaci schopnosti, aby jasne vystihlo, ze ta mez uz je prekrocena, i kdyz to vetsinou citi...
 SnowWhite 


Re: Re: Je žalovat a žalovat 

(14.4.2007 15:03:01)
To je právě to.... nesutále se tu řeší, jak správně naslouchat, ale ve finále jsou i jiné indicie toho, jak rozeznat žalování od žalování. Jiné je to ve škole, jiné v domácím prostředí, jiné venku kde se děti potkávají ať už pravidelně či nepravidelně, znají se více či méně....jako obvykle se tu míchají hrušky s jablky. Sourozenecké žalování, kdy matka či otec, babička...přesně znají situaci v rodině a vztahy (a navíc podprahově stejně vnímají, zda se jedná o vážný či nevážný problém) mám pocit, že je naprosto s přehledem možno vyřešit slovy "nežaluj". Učitelka ve škole taky většinou zná své žáky a orientuje se v problematice (samozřejmě do mě můžete začít šít s případnou šikanou a proč se tedy objevuje...apod.)Ale vždy je více možností, kde se svěřit - NIKOLIV žalovat. Žalování je prostě zavrženíhodný způsob chování a myslím, že slova "nežaluj" by měla zaznít častěji a ne řešit, řešit a řešit stejně nevyřešitelné.
 nicota 
  • 

Je žalovat a žalovat 

(13.4.2007 13:03:10)
Všichni tu řešíte co je v článku a co ne,ale to jste nejdůležitější vynechaly.Je rozdíl mezi žalováním jestli někdo někomu ubližuje a je rozdíl,když některé děti jsou takový že žalují,že je někdo strčil,že na ně někdo kouká a on nechce aby na něj koukal,že mu něco řekli a pod.Myslím si ,že k té první skupině:je potřeba to řešit a dítě uklidnit.K druhé skupině:rostou z nich neuvěřitelní rozmazlení spratci,kteří otravují a chtějí na sebe upozňovat,ale to by se měli zamyslet rodiče nad sebou,kde dělají chybu a neustupovat dětem a nerozmazlovat a ne je učit že si všechno prosadí.Zažila jsem mockrát,že se dítě válelo a vztekalo na zemi a výsledek,aby měli rodiče klid daly mu tu věc aby bylo ticho.Pak si dítě zvykne budu dělat rámus a oni mi to dají ,následek toho je to žalování.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Ale no tak, 

(20.4.2007 13:33:03)
každý přece ví, že žalobníček si maluje POD NOSEM a ne po nose! :-D
 Gabča a Filípek 5,5 let 
  • 

... nestačím se divit :o) 

(29.5.2008 14:49:14)
Ahoj maminy,

hledala jsem více informací o Kataríně Kuňové, a dostala jsem se přes vyhledávač i na tento článek a nestačím se divit. Sice je článek již rok starý, ale nedá mi to abych na něj také nezareagovala.

Mám 5ti letého syna. Nikdy jsem ho nějak nebila, vždy jsem se snažila se s ním domluvit. Do dvou a půl let to bylo náročné, to samozřejmě občas moje ruka lehce na jeho zadečku přistala, vůbec mne neposlouchal, byl velmi živé dítě a dělal si co chce.

Jen trochu začínal pobírat rozum (tj. mezi 2,5 - 3 lety) tak už jsem ho vedla k různé domácí práci. Třeba jsem věšela prádlo a on mi ho hrozně rád podával. Třeba podal tři kusy ponožek a pak zdrhnul, protože ho to přestalo bavil. To bylo samozřejmě v pořádku. Nebo když jsem utírala prach, musel mít taky svůj hadřík, ošmrdlal pár kusů nábytku a šel od toho. Vždycky jsem ho pochválila a poděkovala mu, někdy i pogratulovala (to měl nejradši a byl hrozně pyšný na to, že jeho práce byla uznaná).

Když začal víc mluvit, hodně jsme si povídali. Pokud na to nebylo doma tolik času, využili jsme chvíle, po cestě do školky. Radši jsme vstali trošku dřív, abychom nemuseli spěchat a po cestě do školky (ze školky) jsme si povídali. Vždycky vyprávěl, co se ve školce přihodilo, co jedl (často jsem vůbec nerozuměla, co mi to vypráví, protože to nemělo hlavu ani patu, ale vždycky jsem mu říkala: Opravdu? No, to je zajímavé. A co jste ještě dělali?). Vždy jsem pozorovala, jak rád vypráví a má radost, že mu naslouchám).

Dneska je mu pět a půl let. Nemám s ním téměř žádné problémy. Nepořádek v jeho pokojíčku neznám, hračky si uklízí nebo příjde požádat, jestli bych mu s tím nepomohla.

Občas příjde bonzovat, ale takovým milým způsobem. Říká maminko, dneska mě kluci ve škole zlobili. Já se ptám. Jo, a proč? A on na to, brali mi hračky, ale mě to nevadí, já jsem je včera taky zlobil, takže mi to dneska oplatili, ale jsme kamarádi. A směje se tomu.

Asi před rokem mi přišel říct, že ve školce za plot, když si hrají venku, chodí dva velký páni, a že se s nimi baví (Filípek, soused a ještě jeden chlapeček ze školky), a že jim říkali, aby přelezli plot, že jim něco hezkého ukážou, a že ještě ten den tam byla paní, která jim dávala bonbónky. Když jsem se ho ptala, co učitelky, tak on říkal, že oni nic nevědí, protože lezou za křoví a tam že je učitelky nevidí a ty dva pánové, že za nimi chodí každý den.

S manželem jsme se vylekali. Nejdřív jsem letěla k sousedce. Hned byl výslech souseda, který se tvářil, jako když má největší tajemství na světě. Sousedce se samozřejmě nesvěřil a trvalo to dost dlouho, než z něj vylezlo, že tam ty dva páni opravdu chodí, a že opravdu nějaká paní přinesla bonbónky.

Se sousedkou jsme nemohly dospat do druhého rána a hned jsme letěly do školky. Učitelky, že to prověří. Nakonec z toho vypadlo, že za plot chodí dva kluci z protější školy (asi 10 let). Dělají si z nich srandu a navádějí je, aby přelezli plot. Takže to si učitelky ohlídali a těmto klukům vynadali, ať už k tomu plotu nechodí. A z paní s bonbónkami se vyloupla jedna maminka holčičky, která si do školky přišla dřív vyzvednout své dítě a ostatním dětem také nabídla bonbony.

Jinak, když malý chodil s nějakým problémem, tak jsem ho vyslechla. Jeho problém (asi věk 3,5 let) byl v tu chvíli pro mne důležitý, ač ve skutečnosti primitivní. Už jsem ho z dálky očekávala. Hrál si na písku a jiné dítě mu vzalo lopatičku. A on si přišel postěžovat. Vyslechla jsem ho, ačkoliv jsem přesně věděla, co mi chce říct. A dítě napráskal: On mi bere lopatičku. Zeptala jsem se ho, zda nemůže ditěti lopatičku půjčit, nemůže si hrát s něčím jiným, popř. nemůže dítě požádat, aby mu lopatičku vrátil. Malej si rady vyslechl, na první dvě třeba odpověděl ne. U třetí rady řekl: Mami, řekni mu to ty. Na to jsem mu řekla: Filípku, jseš velkej kluk. Dojdi si za tím dítětem, řekni mu, ať ti jí vrátí, že mu jí třeba potom půjčíš. Běž to zkusit. Pokud by to nepomohlo, ještě jednou za mnou dojdeš a zkusíme dítě požádat společně. A on šel a většinou něco dítěti nakecal a lopatičku dostal. Z dálky jsem viděla, jak se vítěznoslavně usmívá. Někdy i přiběhl a hrdě řekl: Mami, dokázal jsem to, a nebylo to tak těžké.

Dneska nějaké zvláštní bonzování od něj neznám. Když má problém, příjde se poradit. Příjde mi někdy něco říct. Já mu dám radu a on s ní odejde a vyřeší si to.

Do dětského kolektivu vždy perfektně zapadne, hned se skamarádí. Hodně jsem se malému věnovala. Stálo mě to 2 roky neustálého mluvení a vysvětlování, ale pomohlo to. Dneska mám hodně času na sebe, na manžela i na syna. Nemusím se otravovat nějakým stálým brečením, řešením pitomostí. Tohle jsem řešila v počátku, když malý ještě nevěděl, jak si má v tom životě poradit. Vím, že příjde víc a víc starostí, čím bude starší, ale také vím, že vždy příjde s problémem, se kterým si opravdu neví rady.

Takže maminky, věnujte se svým dětem a vysvětlujte. Pořád. Vím, je to úmorné. Hlavně když těch dětí máte víc. Ale všechno tohle se vám jednou vrátí.

Moje sestra má děti tři (17, 4 a 1). Své děti opravdu nikdy v životě neplácla. Trpělivě vysvětlovala a vysvětluje. Vždycky se jí svěřovali, nejsou zakřiknuté, s dětmi se rychle skamarádí, ta nejstarší nelítá nikde po nocích aniž by mohla, pokud chce zůstat déle volá své mamě, aby se o ní nebála, nejsou rozmazlené, nevztekají se, když v obchodě nedostanou hračku nebo zmrzlinu. Každý argument, proč to či ono nemůžou mít si vysvětlí. Všechna ta její péče a trpělivost se jí několikanásobně zúročila.

I moje ségra i já jsme své děti naučily, že dneska v metru či tramvaji poslouchají už na to, jak se zatváříme. Naučili jsme je to, abychom v MHD nedělaly scény. Doma klidně zvýšíme hlas, ale proč dělat divadýlko lidem v tramvaji? Jak jedu se synem v tramvaji a on si není jistý tím, co udělal, jestli je správné či nikoliv, tak se mi podívá do obličeje a do očí. A hned ví, či to nevadí nebo jestli je zle.

Tuhle komunikaci pouze gestem jsem ho naučila tak, že když byl ještě malý, a občas byl hlučnější nebo křiček v metru, tak jsem nikdy na něj nemluvila nebo nekřičela. Ale naopak jsem mu začala do ouška něco šeptat. Buď jenom Pšššš nebo jsem mu říkala: Vydrž, už tam budeme. Není to můj nápad. Poradila mi ho moje sestra :o)

Funguje absolutně skvěle a v budoucnu se 1.000x tato metoda vrátí.

Takže držím palce. Naslouchejte svým dětem, oni se vám pak budou také svěřovat, nebudou žalovat, příjdou časem na to, co se hlásit raději musí, protože by to mohlo být pro někoho nebezpečný. Pokud nemáte čas, vyslechněte své děti na procházce, v MHD nebo v čekárně. Tam je času dost.

Ahoj Gabča a Filípek (5,5 let)

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.