| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

 Celkem 145 názorů.
 Miko1 + 2 


Kojit jsem zacala v 7 tydnech veku dcery 

(23.2.2007 9:38:41)
Moc s vami souhlasim a vykrikuju do sveta "Maminky, nebojte se kojeni, nenechte se odradit, znechutit at uz nejakymi neuspechy, nebo pristupen sestricek a chytrych knizek"! Ano, kojeni je tak trochu veda, je treba se to "ucit", ale podle me je nejdulezitejsi presvedceni a vira sama v sebe, ze JA a MOJE MIMI to zvladnem. A na druhou stranu si rict, ze kdyz se nezadari, neni to konec sveta.
Moje beruska se narodila extremne nedonosena, ani ne kilco. 7 tydnu jsem udrzovala laktaci odstrikavanim a mala dostavala mlicko sondou az do zaludku. Kdyz mela asi 1600g, zacaly jsme prikladat. Asi si dokazete predstavit toho lenocha se slabouckym telickem, kterymu dosud jidlo teklo samo az do briska! Jeje, a ted najednou musi delat neco pro to, aby mlicko teklo.... Trvalo asi 10 dni, nez jsme zacaly kojit plne. Dceri jsou 4 mesice ma pres 3 kg, je stale plne kojena a je to peknej zrout. Ja jsem jak mlikarna, mrazak plnej odstrikanyho mlicka.
Kdyz premyslim, co mi pomohlo nejvic si mlicko udrzet, tak to opravdu bylo presvedceni, ze JA to proste zvladnu.
A verte mi, psychika maminky, ac se to vubec nezda, je hrozne moc silnaa nema smysl se trapis tim, ze byste kvuli psychice o mlicko prisly.
 Hanka 
  • 

Zrušit fanaticko LL............... 

(23.2.2007 9:51:58)
..........a všem se uleví. Hlavně ubude vystresovaných matek a poporodních depresí.
 10.5Libik12 


Re: Zrušit fanaticko LL............... 

(23.2.2007 13:34:14)
Holky, já jsem asi blbá, ale kde a jak působí ta fanatická LL?
I kdyby fanatická byla, nevšimla jsem si, že by byly nějaký demonstrace či útoky na naše domácnosti. Maxinmálně tak vyvěsí letáček s tel číslem, kam lze brnknout a to tam ještě většinou nejsou.Autorka tedy zmiňuje silnou formu fanatického nátlaku, který popisuje jako:"dostalo se mi do rukou několik čísel časopisu, který vydává LL".. no, to je na pováženou, zvlášť pokud čekala, že LL bude oslavovat náhradní formy výživy, musela být logicky úplně šokována. Jestliže je skupina lidí, která tvrdí, že MM je pro dítě nejlepší, je to stejně fanatický jev, jako,že druhá skupina říká, že je to jedno. Takže prosím vás, nebuďme nikdo fanatický.
 cizinka1 


Zlato,  

(23.2.2007 20:08:32)
Zlato,

Musim ti napsat, ze mi je opravdu lito, vsech maminek, ktere musi zazit peklo z kojenim, at to skonci dobre a nebo spatne.

Ale zaroven musim zastat se LL jako organizace, ktera podporuje vyzkum o kojeni a snazi se zformulovat rady. Ja treba jsem byla v porodnici, kde informovanost sestr byla opravdu spatna, nicmene, to, co jsem mela nacteno velmi mi pomohla rozkojit se bez pocatecnych nesmyslu a zmatku.Dozadovala jsem se sveho, delala jsem vse podle }sve vedomosti, verila jsem ve svoji prirozenou schopnost a normalitu procesu a bylo to fajn:-).Ne vsecko na zacatku vyslo podle prirucky: ale prece kazde doporuceni je formulovano velkych statistickych vyzkumu. Jde pouze o vetsi nebo mensi pravdepodobnosti, jestli maminka bude kojit i presto, ze mimino je prikrmovano, ci nebylo prilozeno hned po porodu. Ale ty doporuceni jsou fajn a pokud bys se podivala na stranky LL, dozvedela bys se ze take docela velky ohled se bere na psychickou pohodu matky a na jeji sebejistotu.

Kampan proti reklame UM se zacala v dobe, kdy se zjistilo, ze to melo velky vliv na ubyvani kojicich matek. Znas tu dobu, v Cesku tehdy radil dr. Svajcar, kdy kojeni bylo prohlasovane za nehygienicke a nezdrave. Pak on se za to omluvil, a otocil se na 180 procent ke stejne fanaticke propagaci kojeni. Jinde totez provedla reklama. Opravdu reklama, ktera by rekla, ze UM je stejne dobre jako materske byla by lziva. A ze reklama casto lze, to je prece dobre znamo:-].

Co podle tebe musela odpovedet LL poradkyne te matce v casopisu? Ze je to jeji vina, nebo ze nebyla dost dusledna, ze nebojovala? Mohla jen souhlasit, ze jeji neuspech mohl byt podminen spatnym pristupem. To je vyzkumem prokazatelne, ze u deti kojenych podle hodinek delka kojeni klesa. Jina odpoved byla by opravdu kruta.

Samozrejme vsechny projevy fanatizmu ci necitlivosti, neucty pro rozhodnuti nekojit individualnich poradkyn LL maji se hlasit jejich organizaci. Stejne tak jako pochybeni sester z porodnic Baby friendly (totiz svuj titul dostavaji od LL). Je to prace pro citlive zeny, ktere maji lide radi.
 cizinka1 


Re: Zlato,  

(23.2.2007 20:19:48)
pardon, 180 stupnu...:-)
 10.5Libik12 


Re: Zlato,  

(23.2.2007 20:33:34)
Cizinko, říkáš-li mě Zlato, tak já musím říct, že jsem se pokusila o ironii a to na základě příspěvku předchozího, tedy:"zrušit LL"

Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale já bych o ní nic nevěděla, kdybych nechodila čas od času na Rodinu, chci tím říct, že si nemyslím, že právě LL je ten, kdo může za průběh kojení a jeho vnímání matkou (kojící i nekojící) a celou společností.
 cizinka1 


Re: Re: Zlato,  

(23.2.2007 20:39:43)
Libiku, Zlata je autorka. To nebylo pro tebe. S tebou skoro souhlasim, jen s tim, ze toho fanatika v porodnici opravdu se da potkat. Jestli to bude poradkyne LL - nemusi, byt, ta se vola se souhlasem matky, ale fanatizovana sestra muze byt. Vis, jak by mohla se citit nekojici zena, ktere se precita seznam nemoci, ktere budou hrozit jeji miminkovi s vetsi pravdepodobnosti...
 Eva K, Lucie 11m 
  • 

Re: Zlato,  

(4.3.2007 18:38:04)
Ahoj,
musím se také zastat laktační ligy. Minulý týden jsem tam volala kvůli nočnímu kojení. Dali mi několik typů, paní byla VELICE příjemná a na závěr mi nabídla, že pokud chci, může mi dát kontakt na psycholožku, která mi pomůže s šetrným odstavením, když to bude pro mě příliš náročné. Jakože odpočinutá nekojící matka je lepší než vyčerpaná kojící.
Volala jsem tam již potřetí a vždy byly příjemní a dívali se na věc z více pohledů. Takže já jim fandím.
Eva
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Kojit jsem zacala v 7 tydnech veku dcery 

(23.2.2007 13:09:01)
Máš můj obdiv. Krásně jste to spolu zvládly. A držím palečky, ať je mlíčka dost a dost. Nedokážu si to představit, jestli bych tohle zvládla. Můj Ondra se narodil přesně v 39. týdnu a od první chvíle to byl velký jedlík, takže žádné problémy. Mějte se hezky a hodně zdravíčka :)
 petule a niki)) 
  • 

Re: Kojit jsem zacala v 7 tydnech veku dcery 

(25.2.2007 23:00:39)
ahojky-taky sme začali kojit až ve třetím týdnu...krmili sme přes prstík stříkačkou-odstříkávala sem.. Doktorce se zdálo, že málo přibírá(2.25kg-byla o tři týdny narozená dřív) a dala mi do ruky Nutrilon..takže-nervy na pochodu, že málo přibíráme, mlíčka sem měla čím dál míň a v ruce umělou výživu...nakonec sme odstříkávali jen ráno a večer-já přestala brečet a uklidnila se..poprvé dala Nikolce flaštičku-spokojeně se napapkala a poprvé!!se přitulila a přes triko hledala sama prso..přiložila sem jí a ona je od té doby kojena-je nám už 14 měsíců. Další paradox je, že od osmého měsíce kojím jen na levé prso...všechno jde...a není v tom vůbec problém)
 nicota 
  • 

Re:sestry tvrdily:rozkojíte se 

(27.2.2007 18:03:45)
Když se narodil syn,tak neustále brečel a já tvrdila,že hlady mléko prostě nemám,ale sestry mi tvrdily to se rozkojíte,musím říct,že byl neustále dokrmován.Musím říct,že ten den kdy jsem se rozkojila byl až 5den do té doby ani slza mléka,na pouhé 3měsíce,pak zmizelo definitivně a hlavně ho bylo málo.Když se mi po pěti letech narodila a já zase nic,tak jsem řekla o mé první zkušenosti,ale pacient je blbej a nic neví,dceru mi odmítly dokrmovat s tím,že se rozkojím za dva dny měla dcera z 3660g pouhé 3005g dostaly sestry vynadáno už i od primáře a došlo na má slova mléko se objevilo až 5den.Jenom ještě dodám,že dcera měla neustále průjem (sestra mě skoro obvinila,že kradu pleny a když viděla,že mám svoje z domova,tak mi laskavě dala nové balení) a brečela,ale nikdo nehledal příčinu.Dodnes jsem na jejich chování naštvaná a na doktory ještě víc neboť příčina pláče byla ta,že dcera měla od porodu zlomenou klíční kost na to přišla dětská doktorka a průjem byl počátečný projev alergie na kravskou bílkovinu,která je podobná té lidské,tak přestože jsem tentokrát měla mléka na rozdávání dceru jsem kojit nemohla.
 Nasuada 


dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(23.2.2007 10:17:12)
Milá Zlato, už jsem si na rodině přečetla dost názorů na kojení a nikdy jsem neměla potřebu reagovat, ale ty jsi mě dostala. Je dost maminek, které kojí i navzdory tomu, že z počátku to nešlo. Je ale také dost maminek (a články na rodině jsou toho důkazem), které nekojí jen díky chybám, které udělali ony samy z neznalosti, ze stresu a díky radám dětských sestřiček nebo laktačních poradkyň. Já sama jsem měla pozdní nástup laktace a jsem přesvědčená, že jen díky tomu, že jsem neobhájila své právo mít své naprosto zdravé dítě u sebe od prvních minutek, s něčím takovým jsem totiž vůbec nepočítala a je smutné, že v některých porodnicích si maminka musí obhajovat svoje práva na dítě. Vybojovala jsem si roaming-in až čtvrtý den a jako zázrakem se mlíčko spustilo. Takže budoucím maminkám prvorodičkám bych poradila aby si přecejen nějaké informace o kojení přečetli z nějaké kvalitní literatury. Rady, které propaguje laktační liga jsou ve své podstatě správné jen se nesmí brát tak úplně jako, že všechno musí být tak předpisové. Vždyť kojení je malý zázrak a není potřeba si odškrtávat bod po bodu od laktační ligy jestli jste ho splnili. Hlavní je podle mě mít své dítě u sebe, mít na kojení klid a čas, bez stresu o tom přemýšlet, zda by se to nedalo dělat lépe, užívat si to jako součást péče o dítě. S tím dudlíkem - brát ho do porodnice je vážně blbost a to nejen kvůli kojení, naučte se maminky uklidnit své dítě jinak, nebuďte líné, což takhle o tom popřemýšlet a zkusit co by potřebovalo. Berte to jako radu od maminky co dudlík nepoužívala. Moje dítě taky dost brečelo a víte co potřebovalo - zkrátka fyzický kontak s maminkou. Je to časově náročné, ale vyplatí se vám to.
 Havranpírka 


Otázka 

(23.2.2007 10:23:28)
Článek na stejné téma a s obdobným postojem tu byl už před několika dny. Je to náhoda nebo ses, Zlato, inspirovala?
 lalia+kníkla(6mes) 
  • 

k clanku 

(23.2.2007 10:53:37)
tiez mi trosku neda nevyjadrit sa k clanku. myslim si, ze autorka si vylieva zlost na nespravnom mieste. rovnako logika, v mene ktorej vynechavala citanie literatury o kojeni, lebo je to nieco prirodzene, je scestna. ved aj porod, vychova deti a kopec inych veci je prirodzenych, co zaroven neznamena, ze pojdu bezproblemovo a netreba sa na ne pripravit. takze o co com je tento clanok? o nezodpovedne nepripravenej mamicke, ktorej sa kojenie nastastie aj napriek "humbugu" podarilo a je velka hrdinka? o tom, ze nic o kojeni nevedela, neslo jej to, sestricky jej poradili zle, lakt. poradk. c.1 dobre, lakt. poradk. c.2 zle a nakoniec ten cumlik predsa len dava a nie je to ziaden problem? suhlasim s predoslym sprispevkom, ze nic netreba brat ako pismo svate, teda ani navody a materialy LL, na druhej strane keby sa nezacalo s renesanciou kojenia a tlakmi na celu problematiku okolo rodenia, tak by sme dnes nemali mnoho veci, kt. berieme ako samozrejmost, ako rooming-in, pomoc pri kojeni atd., ktore nase matky nemali. takze este raz, bezduchy clanok o nicom.
 Mary 
  • 

Rozum a cit, i zkušenost 

(23.2.2007 12:13:13)
V textu autorky mě zaujaly dva momenty:

Také mám nedobrou zkušenost s nabádáním sester k odstříkávání (ať už ručně nebo odsávačkou) už asi tak 48 hodin po porodu v momentu natékajících prsou, které ještě nejsou znakem přebytku mléka, ale zduření mléčných žláz na počátku tvorby méka oproti předchozímu mlezivu. Nestranně však tvrdím, že je těžké v každém individuálním případě, aby sestra vše analyzovala a vyřešila, at už její zkušenosti sahají kamkoliv. Takže se mi taky vyplatila trpělivost i přes určitý diskomfort, a po jedne noci už miminko spokojeně sálo a i počáteční malinké objemy vypitého mléka přinášely ohromnou rovnoměrnou úlevu pro prsa.

Také si nejsem jista, zda přílišné čtení o kojení v době, kdy to není možné prakticky zkoušet, je tak přínosné. Sama si vzpomínám na všeobecné rady vztahující se na určitý počet hodin po porodu, kdy prsa chladit , kdy nahřívat, a byla jsem tehdy zmatená, jak já to pak poznám. Teprve po porodu jsem pochopila, že chvíli chladit je možné ve výše popsaném případě, pak po rozvinutí tvorby mléka před kojením nahřívat. A takových příkladů by bylo víc.

Na závěr také musím říct, že při narození prvního miminka jsem byla ve stresu a zmatku ze střetu teorie a praxe kojení. U druhého miminka to bylo zcela jiné, už jsem znala průběh u sebe, víc jsem vnímala potřeby miminka, rady sester jsem vyslechla ne jako povel k nejakému činu, ale jen jako názor a všechno šlo tak nějak přirozeně. Takže zároveň nabádám třebas i maminky, které neuspěly při prvním kojení, aby se nenechaly stresovat a nebály se, protože s druhým dítkem vše půjde líp!
 Martina 
  • 

Re: Rozum a cit, i zkušenost 

(24.2.2007 20:50:43)
Reaguji na to, že uvádíte, že máte nedobrou zkušenost s odstříkáváním mlíka hned po porodu. Mě se to tedy na sto procent vyplatilo. Dvě hodiny po porodu jsem se zavřela ve sprše a tam pobyla asi 10 hodin :) - samozřejme s přestávkami na jídlo a odpočinek a kojení. Prsa jsem JEMNĚ masírovala a ručně odstříkávala to co bylo uvnitř - zprvu mlezivo a pak se plynule začalo tvořit mléko. Díky masáži, teplé vodě a pohodičce (žádná sestra o mě ani nezavadila - všechny jsem vykázala hned po porodu, jsem nezažila pocit bolestivě nalitých prsou. Prostě od porodu dítě pilo(jak dlouho chtělo - většinou po pár minutách u prsu usnul, ale někdy pil i 1/2 hodiny - intervalově)a když nepilo tak jsem ve sprše masírovala a odstříkávala (zpočátku toho bylo pár kapek). Celé to bylo o tom, že jsem měla potřebu se takhle chovat, něco jsem měla o kojení načteno, ale chovala jsem se podle toho co mi říkalo mé tělo. No a myslím si, že o tom to všechno je. Poslouchejte svůj organismus, ten vám poradí nejlépe a nenechte se vmanipulovat ostatními do situací které jsou Vám nepříjemné. Rozepsala jsem se strašně, snad to někdo bude číst. Ale napíšu ještě jeden příklad, když jsem byla v momentě, kdy jsem měla zašlou branku a porod měl začít - sestra mi řekla, že dítě bude na světě do 20minut. Řvaly na mě ať tlačím, mačkaly mi břicho - no co Vám budu líčit. Trvalo to hodinu, protože jsem cítila, že musím tlačit tak jak potřebuji já a ne tak jak na mě řvou oni. Tzn. někdy silně, někdy zlehounka. A bylo to, byl by to nádherný okamžik nebýt těch rušivých vlivů. Dítě bylo v pořádku, apgary mělo všechny 10, doktor říkal, že je růžové jak selátko. Na poporodním mi bylo dáno najevo, že jsem nespolupracující rebel, protože to mohlo být za 20 minut venku...(měla jsem pocit, že je zdržuji - asi od kafe :) ). Ale mě bylo jasné, že jsem dělala vše správně, takže na závěr má rada - nechte si poradit odborníky (od toho tam jsou), ale zkonzultujte to se svým tělem a to konečné rozhodnutí učiňte sami.
 Tina, dve deti 
  • 

Re: k clanku 

(25.2.2007 16:43:50)
Ahojky, naprosto s tebou souhlasim!!Taky si myslim, ze k prikladani k prsu matky by melo dojit v prvnich minutach po porodu. A ne, jak pise autorka, ze ji dite prilozili a dite nepilo a tak to proste nechali... je jasne, ze ji sestry a porodni as., nebo kdo za to je v CR zodpovedny /ziji v zahranici/, mely pomoct , ale to neomlouva skutecnost, ze se maminka mela v prve rade informovat... kdyz jdete na nejaky zakrok tak snad taky necekate, ze vam vse bude vysvetleno az na operacnim stole ale budete se informovat predem, abyste vedela, do ceho lezete. Podle me autorka kojeni dost podcenila a tim i v mych ocich jistou merou uskodila miminku.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(23.2.2007 12:48:01)
Naprostý souhlas. Já jsem o kojení přečetla něco málo, hodně věcí jsem řešila s kamarádkama, které už děti měly a hlavně jsem si z každé rady vzala něco a něco třeba ne. Naprosto nesmyslné při připadá tvrzení, že kojit se má po x hodinách a jen x minut z jednoho prsu. Kdybych tak kojila já, tak bychom pravděpodobně skončili na flašce ani né měsíc po porodu (Ondra byl nenažranec a byl schopen pít i třeba 45 minut - byly to ale minuty, které jsem si užívala - obložila jsem se nějakýma mňamkama, koukala na tv a prcek bumbal a bumbal). Dudlík jsem nepoužívala a jsem proti nim. Nevím, ale můj rozum mi velí, že přeci není normální dítěti zacpat pusu, když něco potřebuje. Hodně jsem si prcka odnosila, ale bez dudlíku a pak jsme neřešili problém, že v roce a půl není dítě schopno usnout samo. Kojení není "jen tak", má svoje úskalí a informovanost je důležitá. Hlavně mamky musíte dělat to, co cítíte (u nás to vždy fungovalo) a když ne, tak se poradit, vstřebat hodně informací a s chladnou hlavou si pomalu vybrat to, co funguje zrovna na to vaše dítko. Někdy je to těžké, ale vyplatí se to.
 Zuzka a Anežka 05 
  • 

Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka - pro Kocíka 

(23.2.2007 14:19:08)
Malá měla dudlík jen párkrát - bylo to fajn uspávadlo, ale jen v prvních týdnech, pak už ho nechtěla. A ve svých skoro 20. měsících tedy sama neusne ...
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(24.2.2007 11:27:54)
Kocíku, jaká je podle tebe souvislost mezi dudlíkem a dítětem, které v roce a půl usíná či neusíná samo? Ptám se proto, že můj syn byl dudlíkář, a sám usínal do dvou a půl, než se začal bát na chalupě, kde, na rozdíl od Prahy je tma jako v pytli. Tam jsme ho pěkně naučili na uspávání a pak jsme se s tím mordovali dalšího půl roku. Problém s usínáním o samotě měl taky třeba před půl rokem, kdy ho pěkně postrašilo divadelní představení o strašidlech a pověrách, ale zdráhám se uvěřit, že to mělo něco společného s dudlíkem.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(24.2.2007 12:23:02)
Některé děti jsou zvyklé usínat a spát s dudlíkem v puse. My bez dudlíku v klidu spíme, i když v době kojení do synových cca 6 měsíců neusnul téměř jinak než u prsa. Prsa se prostě pustil a jal se usínat sám, ale mnoho dětí z dudlíkem z mého okolí prostě nebylo schopno usnout bez něj. Tak takhle to bylo myšleno.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Re: Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(24.2.2007 12:33:17)
Aha. Vlastně jsem možná taky měli problém, jenže dudlíka jsme odebrali v tom "strachovém" uspávacím období, takže jsme trčeli večer u postýlky tak jako tak.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Re: Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(24.2.2007 13:36:08)
My sice nemusíme trčet u postýlky (synovi řeknu dobrou, otočí se a prostě spí), ale zase si tak nějak zvyknul se k nám v noci stěhovat. A to jsem měla takovou radost, když asi před půl rokem tohle přestal dělat. No nic, zase se naučím spát na cca 20 centimetrech postele, akorát asi začnu chodit spát hodně brzo, abych si do těch třech ráno trochu narovnala záda :) Ono je vůbec strašná sranda, jak je u těch dětí všechno v takových cyklech. Když si člověk řekne hurá máme už tohle a tohle období za sebou, tak šup a to období je zase zpět (jako například já nechci a na všechno ne - to už máme asi potřetí).
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(24.2.2007 14:10:21)
Případně propukne období něčeho úplně nového, většinou hrozného. Jsou to prostě roztomilé potvůrky. Přeji hezký víkend. Markéta
 Monča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(24.2.2007 17:02:21)
Malému je 14 měsíců a přesně to stěhování nás před dvěma měsíci postihlo. Jak se v noci vzbudí, musí k nám do postele, nebo je schopen řvát / nevím, jak dlouho, dýl než půl hodiny jsme to nevydrželi/. Jen ho donesu do postele, usne dřív než ho přikryju. Je to naše třetí dítě, ale ty starší k nám do postele chodily až ráno. Taky bych se už ráda vyspala alespoň jednu noc na celé posteli.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


jiné libůstky našich malých 

(25.2.2007 10:58:12)
Jo, jo, celá postel, sen každé maminky. Jinak ten náš prťous má momentálně další věc, která nás velice překvapila. Před týdnem se rozhodl, že neumí smrkat :) Má nudli a ať děláme, co děláme, smrkat prostě najednou neumí. Můžu vyhrožovat čím chci, odsáváme nudli vysavačem, při čemž řve, jako když ho trhají na kousky, ale stejně ne a ne smrkat. Doufám, že se umoudří a neskončíme s ušním na píchání uší.
 mamina,už POPÁTÉ :-)) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(25.2.2007 15:13:53)
Nic si z toho nedělej...Nejmladší spí s náma dodnes celou noc(kojím),holčičce je 4,5 roku a chodí k nám téměř každou noc úderem desáté a občas(hlavně o víkendu) se ráno přiloudá i devítiletý kluk,aby si mohl s námi popovídat a pomazlit se,takže o společnost v posteli taky rozhodně nemáme nouzi.A když se někdy omylem přidá i nejstarší a začnou polštářové války,je vůbec vyhráno!! Takže-máš v posteli jedno dítě?To se máš!Máš pro sebe místa jako královna.Nás je tam někdy i šest!!!A je to super,i když záda bolí opravdu pořád. :-))
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


společná postel 

(26.2.2007 9:51:19)
Taky počítám, že by nás do budoucna mělo být víc, potom přichází na řadu začet přemýšlet o větším lůžku :) Mám vlastně moc ráda ty chvíle, kdy mě malý ze spaní obejme a ráno nás probouzí jeho obvyklé mámo vstávej a ihned mi vlepí pusinku. Sice je to poslední dobou kolem půl sedmé, ale myslím, že se ještě v životě naspíme snad i dost.
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: dudlík - pro Limonu 

(23.2.2007 13:05:54)
ahoj,

nemyslím si, že dát dítěti dudlík už v porodnici je jen z důvodu lenosti maminek, jak píšeš. Já jsem ho například do porodnice nebrala, jako skalní odpůrce jsem byla pevně rozhodnutá ho nepoužívat.
Jenže! Malý se narodil zdravý v 9.15 ráno, přes den se pěkně vyspinkal, zatímco já s manželem jsme telefonovali posílali sms všem příbuzným a známým. Díky euforii jsem necítila únavu z předchozí probdělé noci (kontrakce začaly večer kolem 20.00). Večer jsem se těšila, jak si pospím a ejhle. Miminko se probudila a plakalo celou noc. Přiložení k prsu nepomáhalo - nabumbalo se a spustilo další křik. Celou noc jsem prochodila po pokoji s mrňouskem v náručí. Oči se mi zavíraly i ve stoje, ale bála jsem si byť jen sednout na křeslo s dítkem na rukou, měla jsem strach, že usnu a miminko upadne. Když jsem si se zdánlivě spinkajícím miminkem zkusila lehnout do velké postele, okamžitě se ovalo uááááááááá!
Přes den se mimi trošku prospinkalo, já ale ne, neboť moje sousedka z Tuniska měla velmi početné příbuzenstvo a ve Francii se návštěvní hodiny moc nedodržují, takže na pokoji bylo neustále asi 5 dalších lidí.
Druhá noc se nesla v duchhu té předchozí. Za zoufalství jsem zavolal sestru a požádala o radu. Nabídli mi, ať dám miminko na pokoj pro novorozence (francouzsky nourserie, nevím, jak je to česky), prý to tak dělá spousta matek. Odmítla jsem. Chci mít mimnko u sebe. Tak prý zkuste dudlík. Nemám, povídám. Tak mi donesla savičku z lahvičky. Dali jsme ji broučkovi a okamžitě usnul. Díky tomu jsem se po více než 48 hodinách 3 hodiny vyspala :-))))
Mimi mělo samozřejmě nejraději kojítka, ale mělo silnou tendenci se přepíjet a pak ho bolelo bříško, tak jsme v pauzách dávali dudlík. Žádný závislák se z něj ale nestal, v 6 měsících dudlík vyplivl a už ho nevzal do pusinky. A kojení použitím dudlíku taky ohroženo nebylo, plně kojený byl brouček do 6 měsíců, pak s příkrmy. Myšák má už 18 měsíců a stále kojíme.

Iva
 Helena + Domi15měs. 
  • 

Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(23.2.2007 13:46:06)
Milá Limono!
Miluji matky, které se ohánějí tím, že ty macechy, které dávají svému dítěti dudlík, jsou líné krkavčí matky, které chtějí svým nebohým drobečkům zacpat pusinku a dělat si v klidu co se jim zlíbí. Že miminko touží po přítomnosti matky a podobné kecy. Samozřejmě, miminko touží po fyzické přítomnosti matky, cítí se osamělé, chce se pochovat - to všechno je pravda. Jenom si konečně uvědomte, že každé miminko má jinou potřebu sání (což je jeho naprosto přirozená potřeba!!!)
Má dcera je slušný jedlík, byla ke mě přisátá téměř neustále, žádné přesné intervaly mezi kojením, přesná doba přiložení, nic takového. Dávala jsem jí kdykoli chtěla a jak dlouho chtěla. Pokud chtěla být se mnou, nosila jsem jí v šátku, bylo to naprosto spokojené miminko. První 2 měsíce dudlík nechtěla. Pak ale nastala změna - stávalo se velmi často, že chtěla pít, napila se, ale potom jenom dudlala bradavku a spala. Pokud jsem jí vyndala prso z pusy, spustila jekot. Opravdu si myslíte, že používat matku místo dudlíku je správné? Co by na to asi řekly vaše bradavky? Dudlík jsem jí musela vnutit - a rázem byl klid. Ona prostě neustále potřebovala dudlat - a když by neměla dudlík, dudlala by prso. Žádné problémy s přisátím nikdy neměla, dudlík jí rozhodně neublížil, její hlad by neutišil, nebyla hloupá, aby se jím nechala uchlácholit, když měla hlad. Jen jí pomáhal uklidnit se a být spokojeným miminkem.
Zkuste někdy připustit, že každé dítě je jiné!!!!!!!!!!!!!!!!!
Samozřejmě asi není správné používat dudlík u dítěte, které je třeba nedonošené, spavé, má problémy s přisátím... souhlasím. Může ho splést. Ale není to tak vždy!!!
S názorem autorky článku na kojení souhlasím i nesouhlasím. Myslím si, že je zbytečné důkladně studovat všechnu literaturu o kojení, když nemáte možnost to vyzkoušet, kojení si nelze představit. Ale je dobré vědět základní zásady, abyste se nenechali splést chytrými tetičkami a babičkami, které nikdy nekojily. A hlavně je třeba vždy používat selský rozum...
To především - ať se to týká kojení nebo dudlíků...
 Helena + Domi15měs 
  • 

Doplnění 

(23.2.2007 13:51:31)
Jen pro doplnění - tu svou "dceru s dudlíkem" kojím ještě teď, asi od 6 měs. se nechce moc nosit, spíš se chce hýbat sama - asi si užila dost té fyzické přítomnosti matky v prvních 3 měsících života - i když měla přitom i ten dudlík.
Dudlík má pořád, spí s ním, v zimě ho má v kočáru, aby dýchala nosem. Uznávám, je to závislačka. Ale ona je prostě prototyp dítěte, které POTŘEBUJE dudlat, a radši ať dudlá dudlík, než paleček, ten bych jí neuřízla... :-)
Věřím, že do školky s dudlíkem nepůjde :-)))
 Bumbi&05,08,10 


Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(23.2.2007 17:16:52)
Heleno,
i můj syn byl závislák a měl velikou potřebu sání. Kojila jsem 10x i víckrát denně, na 3 hodinách se to ustálilo cca ve 3 měsících.

A ano, já jsem mu svoje prso poskytla jako dudlík... A že když mu rostly zoubky, byl u prsa často celou noc... Bradavky to zvládly, měla jsem asi kliku (nebo byly dost otužilé, těžko říct).

Dudlík jsme nabídli - ale dělal, že se dáví. Nebyli jsme jeho příznivci, tak jsme to víckrát nezkoušeli... A zvládli jsme to bez dudlíku.

K lenosti matek "dudlíkářek". Není to o lenosti, dudlík je prostě jeden ze způsobů, jak dítě utišit. Když řvalo kamarádky dítě, dala mu dudlík. Když moje, vzala jsem ho do šátku. Obě jsme tak získali volné ruce k udělání potřebných věcí a ticho.

Rozdíl je snad v tom, že moje nošené dítě je totální pohodář, její je stále ukňouraný prosič o fyzický kontakt...

Může samozřejmě jít i o povahové a temperamentní rozdíly, krom jiného. Ale mě to utvrdilo, že dudlíkem si to opravdu neulehčím, naopak mám pocit, že bych se na dítěti provinila. (Jakkoli jsem milionkrát toužila, aby se moje dítě taky dalo utišit dudlíkem. Jak já si to přála!!!)

Usínat samo (mmchodem, co to je, usínat samo? Položím dítě do posltele a spí?) umí dítě cca od roka - po pohádce. Teď je mu 20 měsíců, před spaním čteme pohádky, pak následuje mlíčko (už UM, kojení jsme ukončili "dohodou" v 15 m, naprosto v pohodě a klidu) a pak si kluk ještě povídá, někdy se chce tulit, tak se s ním jeden z nás (nebo oba) ještě tulíme v naší posteli...

Do porodnice si ale ani příště dudlík rozhodně nevezmu... a nechci ho nabízet ani později.

Bumbi
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


stejný případ 

(24.2.2007 12:28:54)
Naprostý souhlas. Já jsem synovi zkusila dudlíka ze zoufalství, když trpěl na večerní koliky cca v 3. měsíci a pořád plakal, ale prostě dudlík vyplivával, tak po pár zkouškách šel dudlík do koše. Holt je odnošené dítko já se tomu dneska už směju, když jsem jela z procházky kočár před sebou, dítko v šátku, protože to prostě jinak nešlo a nebo vzpomínám na momenty ticha, kdy byl Ondra přisátej - och to byla pohoda. Jediné, kdy byl v klidu, bylo, když měl kontakt.
 Lenka -kluci 9 let a 6 měs. 
  • 

Re: každé dítě potřebuje něco jiného 

(26.2.2007 10:18:17)
Prvního kluka jsem kojila do 14 měsíců a měl i dudlíka až do 2 let, trpěl kolikou,chtěl být neustále u prsu,tak jsmě ho naučili na dudlík, on ho přijal, problémy se spaním jsme měli do čtyř let, chodil za námi do postele, nechtěl večer usínat. Druhý syn je jiný,předpokládala jsem, že s kojením nebudou problémy, ale byly, snad jsem si málo věřila, po 10 dnech přestal přibývat na váze,spíš ubral, měl žloutenku,u kojení usínal, pak jsem odstříkávala a přikrmovala stříkačkou, ale stejně nepřibral,tak jsme ke kojení přidali Bebu, sice se najedl a přibíral, ale brečel pořád kvůli bolení bříška, na dudlíka si nezvykl,tak jsme pořídili šátek asi od 2 měsíců a byla to úleva pro moje záda a krk, v šátku se naučil usínat, v postýlce spí jen v noci, ve dne tam neusne a i když usne v šátku,tak při položení se vzbudí, zato od dvou měsíců spí téměř celou noc a je schopný usnout sám v postýlce, což první syn bez křiku nedokázal a mohla jsem dělat všechno možné. První dobře spal v kočárku, druhý kočárek přímo nesnášel,taky jsme ho nesla v náručí a kočárek tlačila před sebou, až teď je to lepší, spí v něm někdy i dvě hodiny. Takže každé dítě je jiné, je jenom třeba najít řešení, které vyhovuje jak dítěti tak matce, protože jsou děti, které jenom jí a spí a jiné které hodně brečí. /To někteří lidé z mého okolí nemohou pochopit,hlavně tchýně, že ho pořád chovám,že nechce spát v kočárku, kdyby to nepotřeboval,tak to asi nedělám, je zvyklá,že děti její dcery byly hodné,jedly a spaly, a myslí si,že já je rozmazluju, při kojení prvního syna,který trpěl kolikou přišla v šesti týdnech s krajícem chleba,že prý ho trápíme hlady,to už mi došla trpělivost a vyhodila jsem ji,potřebovala jsem povzbudit a ne tohle, možná proto, že jsem si podruhé nevěřila,tak jsme kojení nezvládli,byla jsem dost ve stresu, ale kojíme pořád, i když dáváme Bebu a příkrmy a dost těžko jsem se s tím vyrovnávala./
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: každé dítě potřebuje něco jiného 

(26.2.2007 11:26:41)
Tak řeči typu kojíš moc často, nenoste ho pořád, rozmalíte si ho jsem rovněž milovala (také moje milá tchyně). Nakonec jsem se nad všechno povznesla a prostě jsem ty řeči nevnímala. Každé dítě je jiné a já doufám, že druhé bude klidnější. Moje kamarádka měla první holčičku takovou tu uřvanou potvůrku, kterou opravdu do konce 5. měsíce museli odnosti (a to doslova odhoupat), protože jinak jen brečela a z toho měla bolavé bříško. Když měla kamarádka druhé dítko, tak k němu přistoupila stejně. Nezapomenu, jak mi vyprávěla, že když začala syna uspávat v náručí a poskakujíc s ním v obýváku (takhle byla uspávaná holčička - jinak neusla) a malý začal řvát jak tur, tak s sebou málem sekla při myšlence, že je to tu znovu = uřváně. Nakonec celá vynervovaná vrhla chlapečka do postýlky a zavřela za ním dveře, aby se uklidnila a ejhle on se zachumlal do plýny a usnul. Neusne jinak, než sám a v postýlce, musí mít plenku, nebo jakýkoliv kus hadru, který si muchlá k obličeji a prostě usne. Kamarádka málem omdlela radostí, když zjistila, že syn je opravdu úplně jiný, než dcerka :)
 Helena + Domi15měs 
  • 

Re: Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(25.2.2007 22:54:19)
Milá Bumbi,
já byla také rozhodnutá dudlík nedávat - situace se vyvrbila jinak a nelituji toho. Moje dítě je také nošenec - jen k tomu, aby byla ÚPLNĚ spokojená potřebovala nejen šátek a fyzický kontakt se mnou, ale taky ten dudlík. Je to také naprostý pohodář - i s dudlíkem, rozhodně není "ukňouraný prosič o fyzický kontakt" (to jsem se málem urazila). Dokonce jsem tak otrlá, že necítím ani žádné "pocity provinění", že jsem jí ten dudlík dala, taková já jsem...
Apropo, nejdřív ho Domča taky nechtěla, museli jsme vyzkoušet jiný tvar dudlíku, u toho prvního se taky dávila. Možná kdyby jste to zkusili taky, dalo by si říct i Vaše dítě a měli jste potom doma nošeného naprostého pohodáře s dudlíkem jako my... :-)
Ale do porodnice bych dudlík taky nebrala, to máš pravdu. Nejdřív se dítě musí naučit pít a nemělo by se dudlíkem plést.
 Nasuada 


Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(23.2.2007 17:19:41)
Milá Heleno,
můj syn byl přesně takové dítě jak popisuješ - tedy u prsa chtěl spát. S tím rozdílem, že to tak chtěl už od narození. Jde o to, že si během těch pár dní v porodnici zvykl, že to tak prostě nebude. Ani prso ani náhražka v podobě dudlíku. Máme prostě jiné uspávací rituály. Fakt je, že do dneška (1,5 roku) spíme přes den spolu. Tak je to pro mě časově náročnější než s dudlíkem.
Uznávám, že jsem to přehnala s tím apelem na maminky. Byla jsem docela vytočená tím článkem. Stejně ale trvám na tom, že brát si dudlík do porodnice je.... jak bych to řekla jemněji. Asi to jemněji neumím. Stejně jako pro tebe je moje povídání o tom, že dítě potřebuje především maminku kecy tak pro mě je používání dudlíku v prvních dnech života prostě hloupost. Vzpomínám si, že v porodnici brečely děti ve dne v noci, když zrovna celý pokoj spal (tedy ta dětská část) a nebylo nic slyšet ani z vedlejších pokojů byly jsme u vytržení jaký je klid. Nikdo nikomu nic nevyčítal. Prostě se s tím počítalo, že děti brečí.
Takže na závěr: prostě jsem tím povídáním o dudlíku chtěla říct, že dávat mu ho proto, že se za to brečení v porodnici stydím nebo že jsem se jednu-dvě noci nevyspala mi připadá přinejmenším předčasné a u některých dětí to může snahu o kojení kazit.
 Helena + Domi15měs. 
  • 

Re: Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(25.2.2007 22:45:21)
Tak to beru, Katko. Ostatně - ani já jako příznivkyně dudlíku, bych ho rozhodně do porodnice nebrala. Myslím si, že se dítě nejdřív potřebuje naučit techniku kojení a ten dudlík by některé děti opravdu mohl zmást. Až když je zřejmé, že pít umí, uvažovala bych o dudlíku. Nedávala bych ho ale vůbec automaticky. Jen v případě dítěte, jaké mám doma - prostě "savce", který potřebuje neustále sát a neskutečně ho to uklidňuje. Apropo - já byla před porodem také zastányně názoru, že dudlík nedám. Ale pak se to vyvrbilo jinak a nelituji toho. Takže ještě jednou - myslím, že nejdůležitější je postupovat S ROZUMEM, a podle toho JAKÉ JE DÍTĚ.
 mamina,už POPÁTÉ :-)) 
  • 

Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(25.2.2007 14:59:37)
Mohu jenom potvrdit!Dudlík je blbost a pohodlnost matek.Jestli chcete dobře a dlouho kojit,na dudák zapomeňte!!Místo dudlíku vždy a všude bradavku!Já našeho(zatím) nejmladšího kojím už 15 měsíců kdykoliv a kdekoliv si řekne už od porodu a kašlu na nějaké časové úseky.Malej měl v roce plně kojenej 12 kg.A k problémům se začátkem kojení:některé maminky(patřím mezi ně),mají problém s pozdějším nástupem laktace.Prostě se jim pravé mléčko začne tvořit třeba až 4.,někdy až 7. den po porodu.A děti do té doby nepřibívají.Stává se to,pokud máte v těle nižší hladinu hormonů.Takže na to je nejlepší nenervovat se,uprosit sestřičky(až po tom 3. dnu,dřív ne),aby si mimi vzali na pár hodin v noci k sobě,aby jste se dospaly(budete to potřebovat a když vynecháte 1 kojení zase tak moc se neděje).Ráno budete odpočatá,klidná.Dejte si horkou sprchu(co nejvíc snesete) a masírujte si tím proudem vody prsa.GARANTUJU VÁM,že se rozkojíte,ani nebudete vědět jak! :-))Já s tím měla problém pokaždé a vždy to zabralo!!Prvního jsem kojila rok,druhého 5,5 měsíce,třetí bez týdne 11 měsíců a malého dodnes.Držím palečky!!!
 hanah 
  • 

Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(25.2.2007 17:16:31)
...musim se zastat maminek dudlikarek, vzdy jsem byla naprosta odpurkyni dudliku, nez jsem ale porodila sveho syna...vydrzeli jsme bez nej 14 nekonecnych dni, syn jecel, nebyl k utiseni, a kde je ta pohoda ditete? myslite, ze tohle je nestresuje? povezte mi to!!!...utisil se jen s mym prstem v puse, bradavky mam ploche, kojim pres kloboucky, ale i presto uz 8. mesicu!!!...a kdyz usnete a vase ditko dudla vas prst, dost jsem trnula strachem, abych ho neudavila, dudlik byl dokonale reseni, pouzivame ho sice stale, ale po usnuti ho sam vyplivne...a pro maminku, ktera tvrdi, ze nejlepsi je satek- taky ho mam a pouzivam, ale syn je v nem schopny vydrzet dyl nez 15 min az od 6. mesice!!! jinak velmi kontaktni dite, rad se nosi, ale v satku byt nechtel, ucili jsme se spolu intervaly postupne prodluzovat, nyni v nem i usne...chci titmo jen rict, ze kazde dite je proste jine, zadne rady neplati u kazdeho a ani zadna maminka by nemela byt souzena, pokud dela neco s nejlepsim umyslem, vzdycky to totiz neplati, ze je pohodlna!!!!
 Helena + Domi15měs. 
  • 

Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(25.2.2007 22:36:39)
Kojím také 15 měsíců - naprosto úspěšně - a dcera má dudlík. Pohodlná rozhodně nejsem.
 Jana 4 kluci ,nejstarší 5roky 
  • 

Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(25.2.2007 21:43:03)
Nenapsala bych to lépe, je to jak říkáš, také jsem měla spoustu komplikací, ale díky literatuře, sestrám a dobrým radám jsem kojila všechny své kloučky a ještě teď kojím nejmladší dva.Je to opravdu skvělé, že jsem se připravovala, všechny rady se mi hodily. K tomu dudánku -no do té doby než začnou růst zoubky nic proti tomu, ale pak to dělá předkus, později se dítě učí i špatně mluvit, protože si opírá jazýček o dudánek a mnohdy je po odebrání nahrazen prstíkem ,kde vznikají zase jiné plísňové kouplikace prstíku i dutiny ústní.
 Jana 4 kluci ,nejstarší 5roky 
  • 

Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(25.2.2007 21:43:48)
Nenapsala bych to lépe, je to jak říkáš, také jsem měla spoustu komplikací, ale díky literatuře, sestrám a dobrým radám jsem kojila všechny své kloučky a ještě teď kojím nejmladší dva.Je to opravdu skvělé, že jsem se připravovala, všechny rady se mi hodily. K tomu dudánku -no do té doby než začnou růst zoubky nic proti tomu, ale pak to dělá předkus, později se dítě učí i špatně mluvit, protože si opírá jazýček o dudánek a mnohdy je po odebrání nahrazen prstíkem ,kde vznikají zase jiné plísňové kouplikace prstíku i dutiny ústní.
 Zdena 4 děti  
  • 

Re: Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(26.2.2007 7:52:47)
Tak já mám 4 děti ve věku 22,19,12 a 2 roky.Jen díky laktační lize pomoci poradkyně a všem informacím kojím svoje nejmladší ještě v 26 měsících(už tedy končíme).Měl dudlík od porodnice a domů jsme šli s flaškou jinak by mne nepustili domů.Rozkojila jsem se až doma 8 den po porodu císařským řezem.Nejstarší syn měl při narození 4kg a tenkrát se kojilo po 3,5 hodinách v přesně stanovených intervalech jasně že měl málo.Při kontrolním kojení ve 3 týdnech vypil jen 70 tak dostal láhev.Tak se to tenkrát dělalo-žádná LL nebyla a maminky co kojili plně měli prostě jen štěstí.Mám veliká prsa tak doktorka říkala že se to stává prý se tam mléko už nevejde :-(
Jasně žo do třech týdnů byl odstavený a měl jenom láhev.Dudlík dostal už v porodnici rooming nebyl jen nám je nosili po 3,5 hodinách na půl hodinky a když zrovna spal měl smůlu.
Další syn podobně dopadl v 6 týdnech.Zvláštní je že dnes vím že jsem procházeli laktačními krizemi a vše se dalo zvládnout častějším přikládáním.
Dceru té je dnes 12let jsem už měla u sebe na pokoji i když se narodila císařským řezem a byla kříšená(doktor tvrdil že když jsem porodila dvě porodím i třetí:-( )Tu jsem přestala kojit ve 3 měsících opět podele LL laktační krize.
Když jsem čekala své 4 dítko už jsem sháněla informace o kojení.Je pravda že mé okolí reagovalo tipu moje děti taky vyrostli na flašce a podívej jak jsou zdravé a pěkné ale já kojit chtěla a moc !!!Díky časopisu miminko kde jsem našla tel.číslo na laktační poradkyni a ta po telefonu uklidnila a poradila jsem mohla kojit dodnes.Syn začal v roce a půl sám usínat v postýlce není závislí křikloun jak někdo zmiňuje je to pohodové a velmi hodné dítě.A dudlík má syn od porodnice i ostatní moje děti.Předkus mají dědičný po mě a mluvili velmi čistě.
 Dana, Kubík 4/05 
  • 

Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(26.2.2007 10:36:18)
Nedá mi, abych nereagovala na dudlík. Každé mimi je jiné, některému dudlík pomůže, jiné ho ani nevezme do pusinky, některému mimi dudlík může zkazit kojení.
Nám dudlík pomohl. Kubík měl reflux, už v porodnici se pěkně napil, zvážila jsem ho (třetí den už pil 70) a po pár minutách většinu mlíčka vyblinkal. A rozeřval se, protože měl hlad. Rozeřvaného jsem se ho snažila uklidnit kojením, nacucnul se, jak měl řevem (to nebyl brekot, to byl skutečně řev) rozhoupané bříško, zas všechno vyhodil a šlo to dokolečka. Takže třetí den po porodu mě sestřička přesvědčila, že jsem mu ten dudlík dala. Kubík se zklidnil a po půl hodině byl schopen se nakojit s už ne tak rozhoupaným bříškem a už nevyblinkal všechno... Také jsem byla masírovaná ohledně kojení ze všech stran, doma jsem neměla ani dudlík ani láhev. Kvůli refluxu (a bohužel i kvůli dětské doktorce, radu kojit každou chvíli a jenom po malých dávkách jsem dostala, až když jsem nekojila, takže jsem ji ani prakticky nemohla vyzkoušet) jsem přikrmovala zahuštěným UM (naštěstí malý Nutriton snášel dobře) už od 7.týdne a ve 2,5 měsících jsem musela přestat kojit kvůli svému zdravotnímu stavu.
Přesto na dudlík nedám dopustit. Přes dudlík jsme techniku kojení měli výbornou, Kubík rozlišoval rychle, co je šidítko a co je prso. Jen se teď dudlíku nemůžeme zbavit, dostává ho na spaní, bez něj neusne...
 Romana, dvě holčičky 
  • 

Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(27.2.2007 11:53:32)
Mé první dítě jsem nekojila rodila jsem císařem a ten se nějak nepovedl a musela jsem do nemocnice po týdnu doma. Zapracoval strach a stres a malá musela dostat Nutrilon. Je zdravá a spokojená je jí dnes už 8 a sportuje je moc šikovná a není postižená nekojením. Druhou dceru jsem chtěla kojit a taky ze začátku kojila dělala jsem vše co bylo třeba hodně pila, zdravě jedla, ale malá nepřibírala a pořád plakala nasadili jsme Bebu a byla velmi spokojené miminko dnes je jí 1,5 roku nemocná skoro nebyla. Znám spoustu kojených dětí, které jsou víc nemocné než moje dcery. Vůbec se nestydím za to, že jsem nekojila a myslím si, že to záleží na spoustě okolností jestli bude matka kojit nebo ne. Samozřejmě, že kojení je nejlepší pro miminko, je to příroda, ale je špatné stresovat maminky a miminka tím, že jiná možnost není.
 markéta 
  • 

Re: dudlík - nejdůležitější potřeba miminka 

(27.2.2007 15:35:15)
No, já si tedy myslím, že když dítě uklidní dudlík, neznamená to, že potřebuje kontakt, nýbrž že potřebuje něco dudlat v puse.

Pořád mi není jasné, proč by měl dudlík negativně ovlivňovat kojení (oproti krmení z lahve chápu, že jde o jinou techniku sání a dítě pak může být líné tahat z prsou).
 Anouk 


dovolím si nesouhlasit 

(23.2.2007 11:46:33)
Milá Zlato,
nechci s Vámi polemizovat, ale opravdu nemohu souhlasit s tím, že je dobře, že jste o kojení
nic nevěděla. Nerozumím Vašemu závěru, že kdybyste „to“ věděla, nekojila byste…
Pokud byste totiž o kojení měla informace již před porodem, mohla jste si naopak spoustu starostí ušetřit.
Věděla byste, že ani interval, ani délka kojení se nemají omezovat… může pak dojít k Vámi popisovanému bolestivému nalití prsů. Také může dojít k tomu, že laktace se následně rozjíždí pomalu či s problémy.
Věděla byste, že se jedná o otok a ten lze mírnit studenými obklady mezi kojením. Že je zbytečné prsa v tomto případě trápit jakýmkoliv typem odsávačky.
Věděla byste, že některé děti dudlíček bravurně zvládnou již od porodnice a pro druhé může po jeho podání opravdu dojít k „zmatení“ a miminko pak opravdu má problémy s kojením. Některá miminka se pak pokouší kojit se s málo otevřenou pusinkou a některá se hlásí méně k prsíčku. Jelikož se však nikdy nedá předem zjistit kterého druhu bude právě Vaše miminko, LaLi nedoporučuje dudlíček v šestinedělí.
Věděla byste, že v průběhu šestého týdne může maminka pozorovat u miminka větší nespokojenost při kojení a častějšího dožadování se přiložení. Tomuto období se říká růstový spurt.
Příčinou menšího přibývání může být i nabízení obou prsů během jednoho kojení, kdy miminko vypije více předního mlíčka a nedostává se mu pak místa na tučnější zadní mlíčko. Příliš předního mlíčka z důvodu většího obsahu mléčného cukru navíc přispívá k nadýmání a následného neklidu miminka.
K uvolnění dvorce před kojením lze šetrnou odsávačku samozřejmě použít, pokud je to pro Vás pohodlnější, než ruční odstříkávání, které opravdu trošininku cviku chce a někdo Vám ho nejlépe musí ukázat.

Je mi líto, že Vám laktační poradkyně nepomohla a vyvolala ve Vás navíc tolik negativních emocí, nejen vůči ní, ale i vůči LaLi. Já bych se na Vašem místě možná spíše zlobila na personál porodnice, který se zásadami doporučovanými WHO v žádném případě neřídil.

A Vámi zmiňovaná reklama na náhrady mateřského mléka v některých maminkách skutečně vyvolává pocit, že její vlastní mléko přeci nemůže být lepší a snad ani stejně dobré jako to v krabici s podrobně rozepsaným složením a obsahem jednotlivých prvků. Já osobně si myslím, že například v čekárnách a ordinacích pediatrů nemá reklama na umělé mléko co pohledávat, cítím za tím spíše ohromné farmaceutické lobby. V případě potřeby je to pediatr, kdo by měl moc dobře vědět, které mléko mamince pro to které konkrétní miminko doporučit.

Pod Vaše dvě poslední věty se mohu jen podepsat. Každá maminka je jiná, někdo kojí, někdo nekojí. Každá maminka má právo se i rozhodnout jakým způsobem a čím bude její miminko krmeno. Mateřská láska v prsu nesídlí. A chápu, že někteří propagátoři kojení, mohou být ve svém snažení tak zaslepeni „touhou po kojených dětech“, že jejich práce je pak vskutku spíše kontraproduktivní

Omlouvám se za případné chybky, děti mne tahají za fusekli, ale musela jsem reagovat.
Loučím se s pozdravem a přáním spousty zdravíčka.

 Kamila, Kačka 2 roky 
  • 

Re: dovolím si nesouhlasit 

(23.2.2007 12:25:37)
Naprosto s Vámi souhlasím, s každou větou ve Vašem příspěvku. Před porodem jsem absolvovala kurz kojení vedený laktační poradkyní, načetla spoustu knížek. Kojení se naštěstí rozběhlo celkem bez problémů. Ale není to o tom, že to jde samo od přírody a není třeba o tom nic dopředu vědět.
 Rút 
  • 

Re: dovolím si nesouhlasit 

(23.2.2007 12:34:17)
Je fajn, že vám to nakonec dopadlo dobře, ale s některými věcmi také nesouhlasím. Rozhodně s POMADem. Od A-Z jsem tam měla nepříjemné zkušenosti. To, co nazývají těhotenskou masáží je okrádání peněz. Vyhodíte kolem 150Kč za 10min. ničeho. Když jsem chtěla platit předem, řekla mi recepční, že záleží na tom, kolik mi borka rozmasíruje spasmů:)))ani tam neměli uvedenou časovku, jak jsem si pozdějc uvědomila. /člověk automaticky počítá s min. půlhodinkou/. Při jednom cvičení jsem sestře oznámila, že mám skoliosu, přičemž mi doporučila cvik, který mi doktor v minulosti zakázal, a protože jsem nemohla být už přítomna relaxaci a tichounce odešla, vlítla mi do převlíkací kabinky, kam to jako jdu. Těsně po porodu mě pí. ředitelka tak vystrašila jinak úplně normální věcí, že se tomu gynekolog později normálně smál, ale že já jsem měla nervy v pr... to nic. POMAD u mě nebodoval-vidím tam nedostatečnou profesionalitu a přebytek reklamy a hlavně "hodně si vydělat". Opravdu si nejsem jistá kvalitou, proto varuju všechny maminky.
Své obavy jsem směřovala rovnou do kterýchkoliv pražských nemocnic a vždycky někdo ochotný poradil co a jak.
Další věcí je dudlík. Pro nás je to spása, ale v prvním měsíci nám opravdu rušil kojení, a to nám nikdo neřekl, přišli jsme na to sami. Starý komančovský dudel má totiž kulatý tvar-všimla jsem si, že u něj malý používá úplně jiný typ pohybu a vždycky když jsem ho dala přisát se zpočátku vztekal, jaktože to nejde stejně. Lepší byl dudlík ortodontický - u nás se osvědčily ty měkké, silikonové jsme nasaili až později. Pamatuju si, že jsem z toho byla taky v pasti, protože nás krom všeho trápili neustálé koliky. Takže jsem někdy byla vzhůru co hodinu /jednou jsem už myslela, že ho fakt hodím z okna.../ až v 6.nedělí to ustalo a přišla na výměnu laktační krize. Prá dní si pořval/člověk už byl zvyklý:)/ a často jsem přikládala - vše se upravilo. To samé přišlo kolem 3.měsíce. Teď už budeme s kojením končit, protože ty zvýšené hormony mi nedělají až tak dobře. Vymysleli jsme kompromis, aby mělo dítě zadost, a abych byla v poho i já. Protože nejdůležitější je ze všeho nejvíc matka v pohodě. Kolikrát jsem zpozorovala, že když jsem byla nervozní, za chvilku mrčelo i dítě. Taky jsem vysledovala ještě jednu maličkost, téměř vždy se moje nenasytné a netrpělivé dítko vzteká,k dyž jej přiložím k prsu. Dá se říct, že rve bradavku:) Je to proto, že než z prsa začne mléko opravdu téci /můžete to některé poznat pícháním/, nějakou dobu se maličký musí snažit a poctivě sát. A to se některým nelíbí a mají z toho nepřekonatelný amok.. buďte trpěliví, všechno jde, jen trpělivost
 Rút 
  • 

Re: Re: dovolím si nesouhlasit 

(23.2.2007 12:59:47)
jo, ještě jsem si vzpomněla, jak mi pí.ředitelka Pomadu prašila do telefonu, jací jsou tady ti češi magoři, že mé dítě musí nosit na plíně ještě další dvě plátěnky /kvůli kyčlím/, že z toho bude akorát tak pajdavé... :) k tomu chci dodat,maminky, nezapomínejme, že přes všechen komunizmus, česká republika je světová špička v dětské ortopedii. I když pravda, né všem to může vyhovovat. Děti ve Francii mají abych tak řekla trochu jiné nohy-rovné. Italové krátké...germáni jsou hold antropologicky odlišná rasa než slovani. Amíci mají zase kulaté hlavy. chci demonstrovat, že se nedá uplatnit něco všude, ale nemá se také zpochybnovat prokázaná účinnost na konkrétních věcech, jak to vyloženě laicky zahanbila pí. Kopřivová. Dneska máme kyčle v pořádku, kdybych dala na ni, možná by k tomu nosil doteď ještě třmínky. Přemýšlela jsem v souvislosti s témou i o někteřích lékařích. MOje obvoďačka mě umlčela tím, že s kojícíma matkama nemá nic společného:)jiná lékařka mi tvrdila, že nejlepší, co mohu v šestined. jíst je např. sezam,já jí odvětila, že si nejsem jistá, jelikož český výzkumný potravinový ústav stanovil sezam mezi 9největších alergenů....tož mlčela, komunistka./tím myslím, že dost starších lékařů se už prostě nemíní dále seznamovat s novou vědou-ale asi to myslela dobře../. naštěstí jsem narazila na dobrou pediatričku. Názory se různí, ale především se člověk musí bít. HOdně lékařů vás bere jako "dalšího" na jezdícím pásu a neopřeje vám nejen příjemný přístup-jako ke klientu,jako k matce- ale i dostatek odborné kvalifikace. Naposled mne zklamala právě má pediatrička, která mi doporučila pro 4.měs.dítě pšeničnou nemléčnou kaši /má alergii na kravskou bílk./, jelikož rýže ho nepříjemně stavila. Koukala jsem jako zjara a optala se, jestli nevadí, že mu budu podávat kaši určenou pro děti s ukonč.6.měs. Ale prý ne. pohoda. nemusím mít žádné obavy. PO třech proskučených nocích jsem zavolala její sestřičce, ta mne ujistila, že si na to musí zvyknout. Pak se vše upravilo, dokonce ji měl rád. Naštěstí 14.dní nato jsem si přečetla v jedné chytré knize, že děti do 8.měs. nesmí lepek. chacha....paní doktorka mně odbyla s tím, že mi takovou kaši nepředepsla,nikdy!!!načež mám ovšem doma důkaz- reklamní leták, s jejím podtržením a popiskou... člověk ztrácí tu chuť se bít velmi rychle-mám chuť mlčet a lékaře nejlépe vůbec nepotřebovat. došly síly. v chytré knize jsem si přečetla, že k rýži stačí dodat švestkovou šťávu :) můj děravý mozek mi to sám bohužel neřek, ale některé lékárenské magistry to taky nějak prošvihly...kdyby to některou z vás taky trápilo, netrapte se:-)
 Mary 
  • 

Re: Re: Re: dovolím si nesouhlasit 

(23.2.2007 14:47:17)
Zcela souhlasím s Rút, co se týká její nespokojenosti s kurzy a cvičeními v POMADu. Absolvovala jsem tam za 500,- Kc přednášku o kojení, kterou vedla pí Kopřivová, která mi dala rozhodně míň než brožura o kojení z Ligy, která byla k dispozici v porodnici na pokoji v Krči. Ale předporodní kurz, na který přišla porodní asistentka z Krče byl zajímavý, takže je potřeba za ty peníze alespoň něco nabídnout. Lepší alternativou než cvičení v POMADu pro mě byly cvičení ve vodě v Juklíku. Určitě existuje spousta možností ... všechna jsou asi za dost peněz ... ale budou asi lepší alternativou oproti POMADu.
 Leny, 2 děti 
  • 

Re: dovolím si nesouhlasit, ale souhlasit s Anouk 

(23.2.2007 21:23:25)
Jen bych si ještě dovolila doplnit, že před odstříkáváním je vhodné prso nahřát - buď teplým obkladem nebo ve sprše (a pokud nechceme odstříkané mléko uchovávat, tak se v té sprše odstříkavá pohodlně - nevadí kam mlíčko stříkne a co vše bude mokré :-)).
 Martina 
  • 

Re: Mate naprostou pravdu. 

(25.2.2007 13:01:52)
Taky moc nechapu clanek autorky.Po porodu se prsa naliji snad kazdemu a neni to zadny fenomen. Ja jsem trpela taky bolestmi...kdyby autorka vedela, ze se prsa maji rozmasirovat opatrne specielni technikou.... (pred kojenim je dobre ve sprse masirovat pod teplou vodou)... pak mleko strika skoro samo a po kojeni prikladat studene obklady.( nejlepe hlazeny tvaroh mezi dvema kusy gazy) a tak porad dokola... az se mnozstvi mleka upravi na individualni potrebu ditete. Ja jsem rodila v zahranici a odsavacku mi i pri mych obrich rozmerech prsu nedoporucovaly! Tim se produkce mleka jeste zvysi.Rodila jsem ted nedavno podruhe a udelala jsem stejnou zkusenost.U kazde rodicky by mela byt laktacni specialistka pritomna... u nas to tak funguje vyborne.Je normalne zamestnana ve spitale a stara se jen o maminky a kojeni.Pokud by mel nekdo zajem muzu schema masirovani nalitych prsou poslat.
 Pavlína a Brečoun 


Padesát na padesát 

(23.2.2007 12:24:02)
No já myslím, že 50% tvoří rady a pomoc sester na porodním a lakt. poradkyň a 50% vůle a informovanost maminky. Já si spostu informací dozjišťovávala až po návratu z porodnice a nejvíce mi pomohly archivy různých poraden, kde se maminky dotazovaly na podobné problémy. Moje vlastní mamča nás s bratrem kojila sotva pár týdnů, pak šup Sunar, byli jsme rychle po sobě a měla takový zápřah, že si z těch prvních let s námi nic nepamatuje, tak bych to teda nechtěla...
K problematice umělé výživy...já jsem vděčná za renesanci kojení, protože Brečoun umělé mléka nechtěl bez ohledu na značku, ani to nebyly hypoalergenní(jsou hořká) a ještě jsem mu je (v zoufalství)doslazovala, prostě to nechtěl...tak kojím a UM jsem mu mixovala do příkrmů sladkých i slaných. Od 10m pije kravské (vím že se to nedoporučuje) a to mu jede...
 Maky 
  • 

Re: Padesát na padesát 

(2.3.2007 20:28:29)
Souhlasím s autorkou článku. Já sama se dostala do spárů "baby-friendly-hospital" porodnice a už bych to zažít taky nechtěla. Myslím, že fanatismus na kojení je tam způsobený i tím, že procento rozkojených matek je určitým ukazatelme při hodnocení - možná personálu? možná i právě při získání a udržení tohoto titulu pro nemocnici.
Každopádně taková věda, jaká se teď dělá z toho, jestli se kojení povede nebo ne...příšerné...vzato selským rozumem - je důležitější, aby se kojilo za každou cenu - přes bolest matky, hubnutí a koliky dítěte, jeho celkového neprospívání, stres a pláč obou - nebo je důležitější, aby dítě prospívalo v pohodě a matka byla taky v pohodě?? Někdy mám dojem, že MOMentálně u nás v republice vládne fanatismus - at se radši matka úplně vydeptá a vyčerpá do dna a dítě řve nespokojeností, hlavně když se nepoužije UM.

Přitom v nemocnicích přístup při kojení od sester je naprosto opačný, než jak by to mělo jít podle přírody. Dříve - šestinedělka odpočívala, sousedky pomáhaly, nosili i jídlo, ona polehávala, bez stresu, věnovala se dítěti, domovské, bezpečné prostředí, nikdo jí nestresoval dotazy - už máte mlíko? Natož aby jí tahal za bradavky atd..byla zachována přirozená intimita.Taky bylo samozřejmé, že matka byla s dítětem v kontaktu už od počátku a že si ho přikládala podle potřeb dítěte...ne podle harmonogramu..

Dneska? šestinedělky si v nemocnici neodpočinou /pokoje po dvou, třech, řev více dětí, tzv. rooming-in, který je sice snesitelný po normálním porodu, ale ne po komplikacích, nebo císaři, kdy se žena sotva plazí, natože aby se byla schopná postarat o dítě, neustálé vyrušování personálu, alespoň v nemocnici, kde já byla, chodily třeba jen uklízečky 3-4 denně, protože každá měla na starosti něco - jedna koše, druhá podlahu, třetí poličky..., taky v nemocnici dávali nadýmavá jídla, takže děti a matky bolení břicha - to je taky podpora kojení... - tedy odpočinek a zotavení veškerý žádný, o bezpečném prostředí nelze mluvit. Pokud je dítě v inkubátoru nebo matka po císaři, ne všude je samozřejmostí, že personál zprostředkuje kontakt s dítětem třeba i od začátku, ale podle aktuálního stavu matky - jak se cítí - často dítě ženě po císaři není nošeno na přikládání, o tříhodinových intervalech v krmení ani nemluvě - nepřirozené, proti přírodě...

A tak si myslím, že veškerá informační masáž směřuje k tomu, aby se žena, která zatím nemá mléko z toho skoro psychicky zhroutila. Všechno je tak odlidštěné a neladící s přírodou.
Já jsem za to kojení zkusit - přirozenou cestou, bez násilí /ne nadarmo spousta žen říká, že se rozkojily až po příchodu z porodnice/, ale pokud to má být za cenu velkého utrpení matky nebo dítěte, tak radši přejít na UM. Mimochodem kojení je fantastické hlavně kvůli pocitům - hormony, sepětí matky a dítěte, ale i UM má výhody - děti nemají tolik koliky atd...
 Maja 
  • 

Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 12:47:15)
Prosím poraďte, jak je to s tím dudlíkem?
Malý má 3 týdny a při usínání vyžaduje dumlat prso (nepije). Myslím že dudlík by to řešil, ale bojím se ho dát. Na stránkách Laktační ligy jsem nic nenašla, tady v diskuzi je zmínka o 6 týdnech. Netušíte někdy, kdy už je bezpečné dítěti dát dudlíka? Nechci nic pokazit nebo způsobit zbytečné komplikace, ale s dudlíkem by ho mohl po nakrmení uspat i manžel (což by mi občas v noci dost pomohlo) Díky.
 Rút 
  • 

Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 13:20:10)
ahoj májo,
nám takto brzo dudlík kojení rušil. tedy techniku. dávali jsme ho tedy zpočátku jen po kojení.před kojením ne, aby nebyl popletený. sám si zvolil, který chce, ale snažili jsme se mu nutit ortodontické tvary časem-když se zdokonaloval v papání- jsme na nějaké časování přestali myslet. pamatuju si, jak js taky všechno v těch prvních týdnech prožívala-jen abych něco neudělala špatně. Buď v pohodě/já vím,že se to lehko řekne, když má člověk tři lokty hormonů navíc/, až bude mít půl roku, tak bude všechno úplně jinak;)a budeš se tomu možná i smát.snaž se to brát s nadhledem.
 Kopretin@ 


Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 13:23:19)
Moje dítko dudlík odmítalo,ale byla jsem na bááječném předporodním kurzu,kde radili,že dudlík klidně,ale pokud možno nechat pár dní na ustálení stylu kojení a pak klidně a vzít,až jsme schopné to dítěti vysvětlit :o)
Toť jeden názor :o)
 Miladka 
  • 

Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 13:27:30)
Ahoj,

já jsem na tom byla úplně stejně. Asi ve třech týdnech jsem zjistila, že dcera jen tak cucá a nechtěla přestat. A já jsem se bála, že když jí dám dudlík, tak že bude problém s kojením. Ale nakonec jsem si řekla, že dobře prospívá, takže asi už ví, jak správně pít. A fungovalo to. Nejhorší pro mě teda ze začátku byl pocit, že jí dávám nějakou "náhražku", ovšem myslím si, že přece jen matka má taky svoje práva:)

Ale někde jsem četla příspěvek matky, která dala cumel svému celkem starému dítku a ono ho to tak zblblo, že opravdu najednou mělo problém s kojením. Ale dalo se to zase spravit. Takže bych ti doporučila, ať to prostě riskneš:)

A ještě trochu mimo k té LL: Myslím, že je lepší říct, že se dudlík NEDOPORUČUJE (ne ZAKAZUJE), když to třeba 15% dětem může způsobit problém. Matky snad mají vlastní rozum a dokážou vyhodnotit, jak to v jejich konkrétní situaci vypadá. A pokud ne, tak to není problém LL...
 Anouk 


Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 13:28:40)
Majo,
pokud chcete, zkuste dát místo dudáčku malíček s nakrátko ostříhaným nehtem, omytý a jen oklepaný (neutírat do ručníku). Miminku ho nabídněte nehtem směrem k jazyku. Tohle dudání techniku nekazí a mimča jsou spokojená i proto, že mají k cumlíní jako bonus ještě přítomnost člověka na konci prstu:-)
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 13:43:50)
ahoj,

jestli chceš, koukni na můj příspěvek výše. psala jsem tam o našich zkušenostech s dudlíkem

Iva
 Helena + Domi15měs. 
  • 

Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 14:01:26)
Ahoj Majo!
Také jsem své zkušenosti popsala výše. Myslím si, že pokud Tvé dítě pěkně pije a přibývá na váze, už se pít naučilo a nemělo by mu používání dudlíku uškodit. A Tobě pomůže. Moc se mi nelíbí ta rada s malíčkem - nevím, pokud máš doma takového "savce" jako já, mohlo by se stát, že mu ten malíček do pusy budeš muset strkat i později :-))) Nebo ještě hůř - strčí si tam svůj palec... Zkus to, uvidíš. Jo, taky si naše mladá zpočátku dost mezi dudlíky vybírala - některé vůbec nechtěla, takže počítej s tím, že jich možná budete muset zkusit víc :-) Oblíbila si zkosený ortodontický tvar. (Babynova) A pak MAM.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 15:09:02)
Můj názor na dudlík už jsem uvedla. Někdo ho dává, někdo nechce. Já nechtěla a vyrostli jsme bez něj. Nakonec jsem neměla problém jako moje kámoška, které chlapeček neusnul bez dudlíku ani za nic. Dudal i v noci a když měl rýmu, tak se vůbec nevyspali, protože nemohl dýchat a tak nemohl mít dudlíka. Tak tohle jen k dudlíku z té horší stránky. Někde jsem slyšela, že dudlík ano, ale po 6. měsíci sebrat,aby nevznikla závislost. Jo a s tím, že počkat na sebrání dudlíku, až to dítěti můžete vysvětlit? Tak to bych chtěla někoho vidět, jak to vysvětluje třeba mému synkovi (kdyby dudlíka měl). Je to tak tvrdohlavý mezek, že stejně jakékoliv vysvětlování je téměř nad lidské síly a na hódně dlouho. U někoho fungovalo sebrat dudlíka v souvislosti, s tím, když se narodí další dítko, nebo jen mímo někomu z kamarádů - dudlík se slavnostně předá miminku, které ho potřebuje víc :)
 Luci+Luk 


Re: Re: Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 15:12:45)
Kocíku já měla dudlík do 3 let,jednoho krásného prosincového dne přišel čert a dudlík si odnesl s tím,že pokud ho budu chtít zpátky,tak si pro něj mám přijít do pekla...No a já prý měla z dudlana od toho dne panickou hrůzu :o)))))))))
 sarmi 


Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 16:38:43)
synovi jsme dudlik davali zhruba od jeho 14dnu (puvodne jsme si mysleli, ze to bez dudliku zvladneme, ale... :-)) a to pouze na vecerni usinani a od te doby usinal krasne, neplakal a navic jej pres den nevyzadoval, takze si na nej proste nenavykl. techniku kojeni to neovlivnilo vubec a kolem 5mesice jej zacal vyplivovat a odmitat a od te doby dudlik nepotreboval.
 Lenelka 


Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 17:58:13)
Majo, moje dite dudlik dostalo asi 3. den po porodu a techniku kojeni to nezkazilo. Ja mela trosku exota, ktery potreboval nejen fyzicky kontakt (jinak nez v posteli s maminkou nespal...), ale i to dudlani.

Navic, nedavno se v nejake americke studii objevilo, ze dudlani snizuje vyskyt syndromu nahleho umrti o 90%. Tady v UK uz se tedy uzivani dudliku uvadi v maminkovskych casopisech jako prevence tohoto syndromu.
 Mlada 


Re: Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 20:01:03)
Také jsme nasadili dudlík asi 3. den po porodu. Původně jsem nechtěla (přestože má dcera - kojená 13m - také měla dudlík hned od porodnice), ale tu noc malý nebyl k utišení. Na novorozeneckém nám půjčili dudlíka, malému už zůstal (na usínání, v noci ho většinou vyplivne). Kojím doteď - 18 měsíců. Možná jsem měla štěstí. Ale spíše mám pocit, že nám to s kojením pomohlo. Malý měl trochu problémy s přisáváním, v okamžiku, kdy dostal "porodnický" obrovský dudlík, pochopil, že musí pořádně otevřít pusu - a hned lépe baštil :-)
 Markéta&Tadeášek 


Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(26.4.2009 11:41:44)
Uvedu jen svoji zkusenost s dudlikem hlavne pro ty maminky, ktere maji cerstve miminko a po precteni nekterych prispevku jsou akorat zbytecne vyplasene nebo se citi blbe, ze daly dudlik hned v porodnici.

Tak maly dostal dudlik od sestricek hned druhy den po narozeni a presto byl kojeny do svych 2 let a 3 mesicu, usinal sam (s dudlikem) v loznici od 2 mesicu a dudlik jsme odbourali celkem bez problemu v jeho 2,5 letech, kdyz uz ho mel jen ten posledni rok na odpoledni a nocni spani. U zubare jsme byli a zoubky ma taky naprosto v poradku.

Je mi jasny, ze co clovek to jina zkusenost, ale ja znam sve vycitky, ze dostal dudlik tak brzo atd., dneska si rikam, jak jsem si s necim takovym mohla lamat hlavu, on byl proste dudlikovy a i castecne taky diky nemu myslim i klidny a spavy dite.~d~
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 18:09:26)
Ahoj Majo,
no, někdo mě tu třeba ukouše jako línou týnu :), ale já dávala všem dětem v rámci zachování mých bradavek a zdravého rozumu dudlík (placatý) už od porodnice. Všechny děti jsem úspěšně odkojila (15,14 a 16 měsíců). Vycházela jsem z toho, že je opravdu lepší dudlík než moje prso nebo dětský palec. Přeji úspěšné a příjemné kojení - ať už s dudanem nebo bez :)
 Hanka, 2 kluci 


Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(23.2.2007 20:06:14)
Já jsem u obou dětí nasadila dudlík ve třech týdnech věku a žádné problémy s kojením nenastaly. Myslím si, že ve třech týdnech se snad už nic nepokazí, pokud je kojení bez problémů.
 Eva21546 


dumlání 

(24.2.2007 16:24:30)
Ahoj, s dumláním mám zkušenost. Lucinka ho vyžadovala již v porodnici, kojení trvalo cca 30 minut a ke konci si dělala přestávky a jen tak si to užívala. Zkoušela jsem marně několik technik: střídat prsa, když přestala pít "aktivně", odpojit a chovat - "silné objetí", později doma odmítla dudlík (asi 4 týdny), takže jsme zůstali u dumlání mámy. Přes den to odeznělo brzo, večerní usíná u prsu se ale stalo tradicí.
Bylo to náročné, občas až moc, ale přešlo to ze dne na den, usíná sama v klidu a pití je vyřízené za 5-10 minut. Asi by to šlo řešit jinak, mě se ale nepodařilo na to nijak vyzrát. V knize Vše o kojení jsem se dočetla, že pokud máte v pořádku prsa, je dobré to mimču dopřát, takže jsem to po čase přestala řešit. Ale dudlík je jistě praktičtější a člověk při tom netrne v jedné poloze:-). Občas jsem si říkala, proč ho nechce!!:-) Eva
 Petra-Denča+Vojta 
  • 

Re: dumlání 

(24.2.2007 18:35:07)
Obě mé děti dostaly po návratu z porodnice dudlík a oběma jsem ho kolem 1,5 roku přestala dávat s tím,že se ztratil.Zato kamarádky dcera dudlík nechtěla,cucala si prsty a věřte ,nebyl to nejlepší pohled na tříleté dítě s prsty neustále v puse.Prsty se bohužel ztratit nedají a já si říkala "zlatej dudlík".
 Eli+3kluci 


Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(24.2.2007 16:56:28)
Jak je to s dudlíkem obecně - nevím... jen moje vlastní zkušenost - můj syn měl dudlíka hned od počátku, už v porodnici ho dostal a s kojením žádný problém nebyl,i sestřičky ho chválily, jak se krásně přisává. Eli
 Ivana, dva kluci 
  • 

Re: My kojíme i dudlíkujeme 

(24.2.2007 19:15:11)
Majo, mám dva kluky, prvního jsem kojila do 13.měsíců, dudlík používal taky, ten ortodontický tvrdý, kojení nám to nerušilo. Měl ho hlavně kvůli prořezávání prvních zubů, kousátko si ještě držet neuměl. Druhému klukovi jsou 3 měsíce, plně kojím,ze začátku jsem si řekla,že dudlík dávat nebudu, ale on si už v porodnici po kojení začal dávat prsty i pěstičky zběsile do pusy,tak jsme taky přistoupili na dudlík,pro změnu chce ten kulatý měkký, kojení nám to taky neruší. A má ho občas na uspávání. Myslím si, že je to lepší než aby si zvykl usínat s prsem v puse (četla jsem,že jedna maminka si neví rady, protože její dvouletá dcera jinak než u prsu neusne!) nebo aby se naučil cucat si palce, dudlík se jednoho dne vyhodí, palec těžko. Myslím si, že některé děti prostě dudlík vyžadují, jiné ne. Já si nedovedu představit, že bych měla dítě u prsu,kdykoli si vzpomene si jen cumlat,to bych nedělala nic jiného.
 Katka, Vojtíšek 2 roky 
  • 

Re: Jak je to s tím dudlíkem? 

(24.2.2007 21:57:34)
Dobrý večer, my dudlík nasadili hned třetí den po porodu, malý měl žloutenku a nechtělo se mu vstávat kvůli pití, ale když už se probudil, tak se nadlábnul a díky dudlíčku nevím, co je to probdělá noc. Jen doufám, že naše další mimi ho bude chctít taky :-) Katka
 Marketa-Karolínka+ Eliška 


... k tomu breku při kojení... 

(23.2.2007 13:35:24)
Také nesouhlasím s tím, že nevědět je lepší, já jsem hodně věděla před porodem a díky tomu jsem žádné problémy neměla.
V Jilemnici jsem měla možnost hned od porodu vzít si dceru k sobě na pokoj, sestra mě podpírala a manžel nesl dceru vedle nás :) Měla jsem ji u sebe i v noci, první noc a den byl v pohodě, horší byly další dva dny, ale nedávala jsem ji dudlík, nedrncala v košíku...Když brečela, hladila jsem ji po tvářičce a mluvila na ní, když to nepomohlo, tak jsem ji chovala, dítě potřebuje lásku a cit, nebojte, nerozmtlíte je tím, že se jim věnujete, jde o pocit bezpečí a jistoty, které dítě moc potřebuje, v žádném případě nezvedejte hlas, když hodně brečí...žádný dudlík, žádné drncání...dodnes nemá dudlík a je jí 9 měsíců. Bránila jsem se dudlíku, protože je to jiná technika sání a v prvních 6 měsících to může ovlivnit kojení. Ani si necucá pořád prsty. Musím ještě zdůraznit, že v Jilemnici jsou sestry, které Vám moc dobře poradi jak dobře kojit a jsou moc hodné.

Pokud se dítě při kojení kroutí nebo brečí, tak je problém vzduch, který je potřeba uvolnit, takže přerušit kojení, dát dítě krknout a uvidíte, že se uklidní a bude krásně pokračovat v kojení...aspoň u nás to zabírá.
Ze dvou prsů kojím až od 7 měsíce, avšak pouze večer, protože jí to už nestačí z jednoho. Samozřejmě, že od 6 měsíce ji dávám 2x denně příkrmy.

Je moc důležité, jak jste říkala věřit sama v sebe a být v pohodě. Je to základ úspěchu.

Mějte se moc hezky a ať jsou děti zdravé. Markéta Hospodková

 Leny, 2 děti 
  • 

Re: ... k tomu breku při kojení... 

(23.2.2007 18:47:48)
Musím trochu nesouhlasit s tím důvodem breku při kojení. Dceru jsem kojila 18m, syn má 10m a kojíme (a snad ještě nějakou dobu budeme), ale obě naše děti měli období, kdy při kojení plakali, resp. řvali. Dcera byla vždy klidné dítko, které spořádaně pilo vždy 15 minut, přesto kolem 3 měsíce spustila vždy při kojení hrozný křik, bylo to dost stresující, trvalo to asi 3 týdny. U syna to bylo už od 2. měsíce a trvalo to cca 5 týdnů. Chvilkama jsem uvažovala, že kojit přestanu, hledala informace, ale nakonec jsme vždy vydrželi a jak "to" samo začalo, tak "to" samo skončilo. V daných chvílích nepomáhalo nic kromě - u dcery, že si ji vzal někdo jiný a anebo jsem ji odložila do postýlky a zhruba za 1/2 hodiny se napila už v klidu, syn řval a řval a pomohl kočárek a udrncání a po spinkání se také najedl už v klidu. Žádné zdůvodnění takového pláče jsme nenašla, ani u LL (technika kojení byla OK, dudlík neměli).
 markéta, děti 5,2,1 
  • 

laktační krize v 6ti týdnech 

(25.2.2007 15:05:36)
Jsem maminkou 3 malých dětí a všechny jsem kojila bez větších problémů. Chtěla jsem jen poznamenat, že již u prvního dítěte před 5 lety mě sestřičky v Hradecké porodnici upozorňovali na to, že v 6ti týdnech a ve 3 měsící dochází k takzvané laktační krizy, která je způsobená tím, že dítě potřebuje změnu složení mléka a na pár dnů tak dochází k jeho zdánlivému nedostatku. Proto také mnoho matek končí kojit v 6ti nedělích nebo 3 měsících. Všimli jste si toho?
 KK 
  • 

Věřím, že někomu můžou rady z knih či poradkyň způsobit slušnou depku 

(23.2.2007 13:37:25)
O kojení jsem si před porodem (a i po něm) přečetla, co se dalo. A popravdě musím říct, že mi to na klidu ve chvíli, kdy na kojení došlo, nepřidalo. To jak často kojit, jak dlouho, jak má dítě přibírat...všechno u nás probíhalo úplně jinak, než se psalo v knihách a já se tím dost trápila. Dítě přisáté prakticky pořád (jinak řev), takže jsem měla pocit, že nedělám nic jiného než kojím (tedy tak to ve skutečnosti bylo - prvních 4-5 měsíců). Že by dítě přibíralo nějak ukázkově, to se také říci nedá - pořád byla váhově velmi podprůměrná, přestože při porodu vážila 3,8 kg. A že by byla nějaký spavec, to také ne. Naštěstí dětská lékařka byla moc fajn a na mé dotazy, jestli to je normální, že ji mám většinu dne přisátou, říkala, že se to holt musí vydržet, ať zatnu zuby a kojím a kojím a kojím. Zpětně už vím, že zatímco u někoho/možná většiny/ věci popsané v literatuře platí na 100%, u někoho to může být úplně jinak a neznamená to, že dělá něco špatně (což byl v té době můj častý pocit - přece není možné aby všechny kamarádky dítě nakrmily a bylo to, zatím co já ji mám přisátou non-stop a stejně moc nepřibírá a nespí - něco musím dělat špatně). Samozřejmě, že občas může člověk dělat něco špatně a rada nějaké poradkyně či knížky mu pomůže, ale ti kdo takhle radí by si měli být vědomi toho, že někdy může všechno úplně jinak a není to proto, že by člověk dělal nějaké chyby. Že každý jsme unikát a i kojení je u každého unikátní a nejdůležitější je být v pohodě a nestresovat se tím, že něco nejde přesně tak, jak je někde popsáno, že to má jít. A mám pocit (i po setkání s jednou horlivou laktační poradkyní), že to si někteří rádci neuvědomují a svou horlivostí a trváním na pravidlech, která u někoho prostě platit nemusí, můžou někoho docela zdeptat.
 Jana 
  • 

Re: Věřím, že někomu můžou rady z knih či poradkyň způsobit slušnou depku 

(23.2.2007 14:00:43)
Můj syn je odjakživa hodně velký jedlík a moje mléko mu proste nestačilo - vyráběla jesm málo, takže jsem ho dokrmovala odjakživa tak min. na 60% Nutrilonem. Vůbec neměl problém střídat prso a láhev, problém byl ten, že sotva vypil všechno mléko tak za hodinu řval hlady.....Nesnáším řeči typu "nechce kojit, to je hrozná matka" - jsem na to těžce alergická a v porodnici se mne některé sestry pěkně hnusně dívaly, že jsem si chodila pro příkrmy, ale co jsem měla dělat, když jsem to mlíko prostě neměla ? Moje rada zní - dělejte to, co vyhpvuje Vám a Vašemu dítěti, každý prostě není podle učebnice.
 Johanka + Helenka 4 mesice 
  • 

Re: Re: Verim, ze nekomu muzou rady z knih ci poradkyn zpusobit slusnou depku 

(23.2.2007 15:29:53)
Jano, ja zas nesnasim reci jako "prikladej casteji, udela se ti vic mlika", to sis taky urcite vyslechla hodnekrat, co? :) U me to uz dost dobre nejde, prikladat casteji, taky jsem ve chvilich laktacnich krizi skoncila u dokrmu, ale nakonec jsme ho vzdy zase odbouraly. Na chvilku vzdycky pomohlo se poradne najist a napit, ale to taky clovek nemuze delat furt, kdyz ten hlad proste nema...

Kazda zenska ma proste nejaky mlecny kapacity a tvorbu, a zatimco jedna ma plnej mrazak odstrikanyho mlika a vyzrany dite :), druha je rada, kdyz to ukoji aspon zcasti a o odstrikavani nemuze bejt ani rec, takze tady mi to laktacni generalizovani, ze kazda ma dost a ze dite se naji za 5 minut, taky trochu vadi.
 Johanka + Helenka 4 mesice 
  • 

Re: Verim, ze nekomu muzou rady z knih ci poradkyn zpusobit slusnou depku 

(23.2.2007 15:10:02)
KK, mam stejnou zkusenost, Helence jsou 4 mesice a od narozeni mi visi u prsa skoro furt :) Mne to az tak nevadi, sedim s ni u pocitace :), ale rekni mi, jak je stare Tvoje ditko a kdy se to zmenilo? Se zavedenim prikrmu, nebo samo od sebe? Taky ji kojenim i vecer uspavam (pres den nespi, nebo tak nejak nahodne), a to jsem taky zvedava, kdy a jakym zpusobem odbourame...dudlika ji davat nechci, hlavne kvuli moucnivce, ktera ji od narozeni trapi, ale asi bych nedavala ani bez ni.
 KK 
  • 

Re: Re: Verim, ze nekomu muzou rady z knih ci poradkyn zpusobit slusnou depku 

(23.2.2007 15:39:09)
Ted uz jsou nasi holcicce 2 roky. Ten prvni pulrok, co byla porad prisata, byl narocny. Pak se to zacalo lepsi s prvnimi prikrmy. Ale kojila jsem az do roka. Nebylo snadne ji naucit na umele mleko, vyzkouseli jsme snad vsechna,nez madam shledala, ze Hipp vanilkovy je docela mnamka a nechala se presvedcit. V roce jsme postupne prestali nejdriv s vecernim kojenim a nahradili ho umelym mlekem a pak i s tim rannim. Nebojte, ono to nejak dopadne :-), za chvili uz na to budete taky jenom s odstupem vzpominat.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Verim, ze nekomu muzou rady z knih ci poradkyn zpusobit slusnou depku 

(25.2.2007 11:30:37)
Tak já jsem svého syna měla u prsu skoro pořád cca do 5.-6. měsíce. Zlomilo se to po tom, co už byl takový soběstačnější a začal si hrát s nějakou tou hrazdičkou, nebo chrastítkem. Miloval, když jsem ho posadila do kojícího polštáře a obložila hračkama. Já bych řekla, že byl prostě dítě, které nechtělo být samo. Když bych ho nechala v postýlce, byť s dudlíkem, tak by se uřval. Nikdy nezapomenu na řeči typu - ty ho rozmazlíš, musíš ho nechat vyřvat a nekoj pořád !!! Můj Ondra byl schopen řvát v kuse třeba 2 hodiny, když si ho nikdo nevšímal. Prostě byl nejspokojenější u prsa a nebo třeba jenom v náruči. Tak jsme si ho holt odnosili a já fungovala jako dudlík, ale nelituju toho. Kojila jsem do 15 měsíců a přestala ze dne na den a žádný problém mu to nedělalo. Takže držím palec a dělej přesně to, co tvoje dítě potřebuje. Holt jsou i děti, které se nakojí, položíš je do postýlky, usnou a potom se probudí, nakojíš je, položíš do postýlky a usnou. Náš případ to nebyl a co nadělám, jen myslím, že Ondra měl štěstí, že byl 1. na řadě, u druhého dítka už nebudu mít čas na to kojit celý boží den.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Nonstop savci 

(24.2.2007 13:45:35)
Já měla syna taky skoro pořád přisátého, jinak řev, nebo musel být pořád středem dění. Tohle všechno odeznělo, až byl trochu aktivnější a mohl si i sám hrát a nebo třeba sedět. Kočárek nenáviděl a nejraději byl u někoho v ruce - hezky nahoře, aby viděl co nejvíc. S odstupem času si říkám, že měl velké štěstí, že byl první dítko. U dalších asi nebudu moct půl dne kojit. Jo a spánek ? Ondráš už asi od roku a půl už vůbec nespí přes den. Jednou jsem byla na měsíc u babičky a za ty čtyři týdny mi prcek po obědě spal 4x - s babičkou jsme vždycky normálně slavili, že spí a máme trochu klidu. Holt je to aktivní potvůrka.
 Nona, 48 let 
  • 

Jste skvělá, že jste to napsala! 

(23.2.2007 15:30:57)
Sice jem rodila už dávno, ale na velmi nepříjemné pocity, vyvolané tím, že jsem s kojením měla těžkosti, se zapomenout nedá. Připomněla jste mi probděné noci s odstříkáváním...A přitom stačilo tak málo: Namísto studených nemocničních pokojů moci být doma, se svou babičkou, kamarádkou - tak, jak to bývalo běžné po staletí - moci se vyspat, jak si žena po porodu zaslouží, popovídat si, moci mít řežim kojení podle potřeb dítěte - nikoli podle toho, co dle mne v daném ohledu naprosto stupidní "věda" vymyslí - dnes věřím ,že pak by to bylo naprosto jiné.
 Leny, 2 děti 
  • 

Kojení ze začátku bolí 

(23.2.2007 19:02:13)
Necítím se odbornicí přes kojení, ale obě děti jsem kojila (dceru 18 m, syna zatím 10 m), nějaké informace jsem nastudované dopředu měla, některé jsem dohledávala až "za běhu". Téměř všude (alespoň v materiálech LL) se píše, že kojení nebolí. Mám však jinou zkušenost. Ze začátku to opravdu bylo nepříjemné až bolestivé. Techniku jsem měla, myslím, OK, děti přibíraly a žádné trhlinky či jinak zničené bradavky jsem neměla. Přesto už samotné nalití prsů mlékem, a také nezvyklé "masírování" dětskými čelistmi je bolestivé. Poprvé mám pocit to bylo horší, podruhé už ne tolik, ale stejně. Po několika dnech (týdnu) se to upravilo. Takže si myslím, že zpočátku kojení prostě bolí, ale pak je to hezké (tedy pokud nejsou jiné problémy - viz můj příspěvek k breku při kojení).
 Sarka, Lenka 1 rok 


Re: Kojení ze začátku bolí 

(23.2.2007 19:29:00)
Musím souhlasit s Leny, kojím s krátkou přestávkou už 4,5 roku. První dceru jsem kojila 18 měsíců. Za půl roku se narodila druhá dcera a můžu říct, že ta počáteční bolest byla takřka stejná jako u té první. Před oběma porody jsem poctivě bradavky otužovala, ale stejně jsem při přisátí měla občas v očích slzy. Naštěstí to v obou případech byla záležitost týdne. Asi nejhorší to bylo po druhém porodu, kdy zároveň s bolestí prsou jsem cítila i stahy při zavinování dělohy - vícerodičky ví o čem mluvím :-)
 Markéta 
  • 

stahy delohy pri kojeni 

(23.2.2007 20:13:59)
jsem prvorodicka a ty stahy jsem citila take, bylo to jako hodne silne menstruacni bolesti a jen pri kojeni, nastesti jsem si o tom nekde precetla, ze se to pri prvnich kojenich stava, tak jsem byla v pohode.
 Lavanda 


Re: stahy delohy pri kojeni 

(24.2.2007 9:58:45)
Ano. :o)
Taky si poporodní stahy dělohy vybavuju. Cítila jsem je ale až po třetím porodu. Dost mě vyděsily, nečekala jsem tak silnou bolest.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: stahy delohy pri kojeni 

(24.2.2007 10:09:56)
Já jsem taky věděla předem, že stahy budou, ale popravdě, po druhym dítěti byly tak silné, že mě až napadaly nesmyslný myšlenky, že to neni možný, že snad někde uvnitř zůstalo dvojče a znovu rodím :-) Kdyby mě kamarádka na tenhle jev předem neupozornila, asi bych slušně panikařila :-)
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: stahy delohy pri kojeni 

(24.2.2007 13:51:53)
Ježiš marjá, já myslela, že takováhle věc vůbec neexistuje. Tak to se mám na co těšit. Člověk se pořád dozvídá nějaké novinky :)
 Amazonka 4D 


Re: Re: Re: stahy delohy pri kojeni 

(24.2.2007 17:03:52)
Jo jo,taky jsem poprvé téměř žádné stahy necítila,zato po druhé jsem bolestí až zvracela...jsem fakt zvědavá na třetí porod...
Ale taky jsem byla poučená,že to může nastat...takže překvapená jsem byla jen tou intenzitou...Paralen to naštěstí spravil :-))
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: stahy delohy pri kojeni 

(24.2.2007 22:06:40)
Podle Ingeborg Stadelman (německá "přirozená" PA) je to s každým dalším dítětem horší a i ona, zastánkyně bylinek a homeopatik, dává čtyř a vícerodičkám automaticky analgetika ...
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Re: Re: Re: stahy delohy pri kojeni 

(25.2.2007 11:06:40)
To jsou věci, to jsou věci. Tak teda abych pravdu řekla, myslela jsem si, že po jednom dítěti jsem automaticky již zkušená a velice protřelá maminka a vidím, že jsem se šeredně mýlila. Prostě a jednoduše až to bude podruhé, potřetí, máme se pořád na co těšit a neustále bude něco nového. Jen doufám, že toho raubíře a uřváně mám už za sebou a čekají mě ta miminka za odměnu :)
 Leny, 2 děti 
  • 

Re: stahy delohy pri kojeni 

(25.2.2007 19:40:40)
Tak tak, u druhého dítěte jsem zavinování dělohy taky cítila více. Ale stále to nebylo nic oproti tomu, když jsem dostala "nějakou" injekci, neboť ze mne stále vycházely kusy sražené krve. Tak to pak byl mazec - 8 hodin jsem opravdu rodila, ale tak, že ty dva předchozí porody byly oproti tomu úplna "hračka" :-). Ale přežít se dá :-). Alespoň jsem pak měla dělohu zavinutou a při kojení už "nezlobila".
 Nasuada 


Re: Kojení ze začátku bolí 

(23.2.2007 19:36:57)
Mě třeba vůbec kojení nebolelo. Měla jsem malého přisátého zpočátku dost často a dlouho (no však to znáte), ale jediné co jsem z toho měla byly mírně odřené bradavky - tedy nic co by nespravila trocha Bepanthenu. A nalití prsou mi naopak bylo velmi příjemné. Někdy mě zabolelo když se synek přisál a to jsem ho hned přes malíček odpojila a zkoušeli jsme to znovu.
Věřím, že trocha bolení při kojení nemusí být hned nesprávnou technikou, ale spíš citlivějšími bradavkami. Ale když to někoho bolí hodně tak to vypadá na to, že mrně málo otvírá pusu - tedy spíš dudlá a tahá než vytváří podtlak.
Tak to je dobře, že jsi to překonala a těšíš se z kojení. Já už se taky dlouho z toho těším (1,5 roku). Teď když už tak nějak o nic nejde tak je to snad větší potěšení než zpočátku.
 Markéta 
  • 

Ano, kojení ze začátku bolí 

(23.2.2007 20:07:21)
ano, mam stejnou zkusenost. taky jsem cetla, ze to nema bolet a asi bych se desila, ze to delam spatne, ale nastesti mi par dnu pred porodem svagrova jen tak mezi reci (zrovna kojila synka, je mu o 4 mesice vic nez nam) rekla : jo na zacatku, to byl des a bes, zatinala jsem ruku do matrace nebo do zidle vzdycky kdyz se prisal.
bylo to u nas stejne, prvni dva tydny jsem opravdu zatinala ruku do neceho, nebo rovnou zarvala a postupne se to zlepsilo (technika byla spravna, ale bradavky se asi proste musi trochu osoupat). ted jsou nam 4 tydny a jen obcas to na zacatku trochu boli, nez dceruska chytne ten spravny rytmus, obcas se jeste v prvnim momentu prisaje tak silne, ze syknu, ale pak je to hned dobry.
 Zuzka a Anežka 06/05 
  • 

Re: Kojení ze začátku bolí 

(23.2.2007 22:21:20)
Mě to tedy ze začátku bolelo děsně, hodná sestřička mi přinesla kloboučky, s těma to bylo dobré. Pak měla službu jiná, když jsem ji poprosila o košíčky - řekla, že je to zbytečné, že to pak malé jde hůř. (No a taky mi řekla, že mám malá prsa, tak bych měla u kojení sedět. Ale já si sednout nemohla - po porodu mi dvě hodiny zastavovali krvácení a byla jsem "dole" opravdu zbědovaná. Koukla se tak na mě, když jsem řekla, že sedět nemůžu... No dobře, byla to děstká sestra, tak nevěděla, co mám za sebou. Ale stejně by asi hned neměla soudit. No nic, to je z jiného soudku a spíš by to bylo do diskuze o chování zdravotnického personálu). Celý víkend jsem říkala, že mě to bolí. Vždy mi bylo řečeno, že je to normální. V pondělí přišla jiná sestra, ptala se na kojení a já že to bolí. A ona že to bolet nemá, takže to zkusíme jinak ... No doma jsem měla jednu bradavku do krve, přemlouvala jsem se vždy, než jsem malou nechala přisát a zatínala zuby. Pak jsme koupili lahvičku Avent a já vždy z toho nebolavého kojila a pod druhým držela lahvičku, teklo to do ní a malá to pak z toho vypila. No a když se zahojilo, kojila jsem z kloboučky Avent.
 Martina 1 dcera 
  • 

dudlík 

(24.2.2007 11:01:14)
Nedá mi to a připojím i své zkušenosti.Kojení bylo v pohodě, jen se pediatrovi zdálo že dcerka málo vypije a tak trval na přikrmování z lahve.A tak jsme přikrmovaly z lahve od 4 týdnů.všichni mě od toho zrazovali, že dcerka pak nebude chtít "tahat" mlíčko ode mne.Spolehla jsem se na sebe.Jednou lahev jednou prsa, zvládla oboje.Kojila jsem do jejích 9 měsíců, pak už nechtěla.Dudlík jsme měly od prvního dne, na značce jí téměř nezáleželo,ve dvou letech jsem ho vzaly přes den a v den jejích 3 narozenin se ho sama dobrovolně vzdala i na noc.Každé miminko je jiné a tak nelze zobecnovat a nechat se stresovat radami.mě se vícekrát vyplatilo věřit svým mateřským instiktům.Dnes je z mého malého miminečka 8 letá slečna, žádné alergiie se neobjevily, zoubky taky nemá křivé z dudlíku prostě všechno je v pohodě.
 nadik 


Re: dudlík 

(27.2.2007 9:43:27)
i já se musím připojit k této diskusi. I přes počáteční problémy s kojením jsme vše ještě v porodnici s přispěním sestřiček zvládli na jedničku. Po příjezdu bylo také vše v pohodě a po zkušenostech mé švagrové a odnaučování dudlíku skoro ve 3letech jsem byla ráda že nedudláme. Jenže po šestinedělí se vše obrátilo. Malý usínal jen u prsa a pro mě to bylo po pár dnech a nocích nespaní už k nevydržení a usnula bych i vestoje. Tak jsme přešli na dudlík, a ejhle, byl rázem klid. Malý si podudlal a krásně spinkal. Musím uznat že nejsem moc ráda a pořád vidím své tříleté dítě s dudlíkem, ale na druhou stranu je dudlík potřeba jen v noci. A i přes dudlík již 4 měsíce úspěšně kojíme.
Názor, že dítě nepotřebuje dudlík ale jen pochovat, platí jak na koho. Můj syn je toho příkladem, nerad se chová a vydrží to jen chvilku. Takže bych chtěla vidět, jak by ho paní utišovala bez dudlíku když se nechce chovat.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Streptokok a JIP? 

(24.2.2007 12:03:57)
Překvapilo mě, že z důvodu přítomnosti streptokoka bylo miminko 24 hodin monitorováno na JIP. Já jsem streptokoka měla taky a malého dali ke mě šest hodin po porodu (Apolinář leden 2002). Je to nový přístup nebo záleží na porodnici?
 fisperanda 
  • 

Kojit už nebudu 

(24.2.2007 14:13:54)
Souhlasím s autorkou článku. Nátlak na kojení je tak strašný, až se to rovná fanatismu. Když jsem porodila dceru, měla jsem s kojením podobné problémy jako pisatelka článku, přidalo se neprospívání a zkoumání příčin v nemocnici, zkrátka děs, já na nervy, dcera na nervy, a když jsme skončily na UM, nastala obrovská úleva, že už ten kojící maratón skončil. Bylo to pro mě šílený vypětí, strach o malou, bolestivý prsa, rozpraskaný bradavky... hrůza a děs.
Plánuju další dítě, ale kojit ho po těchhle zkušenostech nebudu. Je to moje volba a ať se na mě v porodnici zkusí někdo tvářit...
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Kojit už nebudu 

(25.2.2007 11:10:49)
Je to samozřejmě jen a jen tvoje volba, ale za zkoušku nic nedáš. Moje kamarádka prvního potomka nekojila (problémy obdobné jak popisuješ) a teď má 4 měsíční holčičku, kterou kojí a je všechno v pořádku. Malá i maminka jsou spokojené a předchozí problémy se vůbec nevyskytly a obě děti šli na svět císařským řezem, takže přiložení k prsu až po hodně dlouhé době. Jo a ještě u kámošky v rodině nikdo nekojil (ani její maminka, tetičky atd atd), takže to všichni považují za malý zázrak.
 mamina,už POPÁTÉ :-)) 
  • 

Re: Kojit už nebudu 

(25.2.2007 15:54:16)
Je to škoda.Vy máte právo nekojit,ale malému prospěje každá kapka!Pokud jste měla popraskané bradavky,měla jste špatnou techniku.Je mi líto,že jste nenašla někoho,kdo by vám s tím poradil a pomohl.Nevzdávejte se předem a zkuste lépe vybrat porodnici a sežeňte si někoho,kdo má s kojením skušenosti a mohl by vám i prakticky pomoct.Odkud jste? Mohla bych vám pomoct třeba i já,když budete mít zájem...Jsem z VČ.
 Eva21546 


odstavování 

(24.2.2007 16:04:58)
Ráda bych využila příležitosti a poradila se.
Moje téměř roční dcera se moc nemá k "postupnému odstavení", jak se píše v knihách. Dá si prakticky po každém jídle, buď hned nebo přicupe za chvíli. Abych se přiznala, přes den mi to nijak nevadí, považuji to za zdravé a tak nějak mám pocit, že by měla ona sama přestat chtít... Bohužel se hodně budí i v noci, někdy se mi podaří ji ukonejšit, někdy musím "vytasit prso", to ji uspí parádně.
Má s tím někdo podobnou zkušenost? Nerada bych odstavovala v patnácti a za řevu:-). Eva
 Lída+2 


Re: odstavování 

(24.2.2007 17:16:18)
no mě se první syn ze dne na den odstavil sám a bylo mu 1,5 roku.( z kojení cca 10x denně z toho 6x v noci)

Druhý mi zase nepil skoro v noci. A odstavovala jsem ho postupně já. VYnechávala jsem kojení přes den dala před spaním. A pak jsem chvilku asi 2-4 noci spala v jiný místnosti než syn. A k němu vstával manžel dal mu vodu z hrnečku. Ale odstavovali jsme cca od 1,5 roku do 20měsíců....hezky jedno kojení týdně.
Noc pak celou,ale on jedl jen v 1:30 a pak v 5 ráno,ale to chtěl snídani a tak...obě děti razili heslo ranní ptáče dál doskáče....
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: odstavování 

(25.2.2007 11:19:33)
Já prcka kojila do 15ti měsíců. Byla jsem přesvědčená, že budu kojit déle, ale malý byl tak strašně otravný a vyžadoval přes den skoro pořád a kdykoliv se mu něco semlelo, tak chtěl prso a spíš jen cumlal. Bylo to hodně náročné, tak jsem prostě ze dne na den přestala kojit. V noci jsme to řešili flaškou s vodou a přes den si nakonec ani nijak nevzpomenul, že by vlastně měl chtít to prso, bez kterého ještě před týdnem nemohl žít ! Jinak, v tom nočním buzení pokračoval prakticky skoro do 2,5 roku. Myslím, že to byl pozůstatek nočního kojení. V noci se prostě probudil, sedl si, řekl, že chce pít, napil se, lehnul a spal dál (klidně i 3x za noc). Jinak jsme po dohodě s pí doktorkou dávali i po odstavení ještě sunar, pil ho před spaním z flašky, což jsem teď ve 3 letech utnula.
 Eva K, Lucie 11m 
  • 

Re: Re: Re: odstavování 

(25.2.2007 17:05:08)
Ahoj, díky. Já pořád žiji s pocitem, že by ona měla přestat chtít sama:-). Kojení přes den je v pohodě, to omezovat není třeba, je to pohodlné, teplé a vždy po ruce:-), ale ty noci jsou vyčerpávající a taky nemám pocit, že by to bylo prospěšné do budoucna.
Poslední dva dny se ale fantasticky rozjedla přes den (jako by tušila, co řeším) a v noci se budí jen ve tři a pak v šest. Tak uvidíme, třeba to zvládneme. Jinak zkusíme tatínka, to mi radili i jiné maminky. Eva
 pumlíček 


Re: odstavování 

(26.2.2007 9:29:34)
Evičko, moc děkuji za Váš přízpěvek-dotaz...jsme na tom s domíškem (12 mu bude 11m) úplně stejně! Už jsme z toho zoufalá. Tedy, přesně jak píšete, přes den mi to nevadí, i když chce prakticky po každém jídle "dopucnout mlíčkem", ale v noci, když kolikrát kojím 4x, tak mne to fakt vysiluje. Jsem poslední dobou šíleně utahaná. Přes den stále zvedat a zvedat, v noci se nevyspat....
Odepsal Vám někdo? Máte nějakou novou zkušenost či radu? předem děkuji a přeji hooodně úspěchů!
ivaru
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: odstavování 

(26.2.2007 10:22:47)
Ještě jedna věc. S tím kojením v noci jsme taky tak trochu bojovali, ale já jsem se nikdy neodhodlala synovi to prso v noci vzít. Prostě nakonec vždycky usnul u sebe v postýlce a po prvním nočním kojení jsem si ho už nechávala u nás v posteli. Byla to moje vlastní pohodlnost, kdy jsem se chtěla prostě vyhnout těm pár proplakaným nocem. Hodně mých kamarádek to prostě udělalo, řešili to buď tou vodou, nebo přesně tak, že k malému šel místo maminky tatínek. Pár nocí si proplakali a měli vyhráno. Noční kojení ustalo a kojily už jen ve dne. Tak si z toho něco vyberte a uvidíte, buď to půjde, nebo třeba ne, ale zkusit se má vše.
 Eva K, Lucie 11m 
  • 

co jsem zjistila 

(2.3.2007 22:57:13)
Zdravím,
tak jedna laktační poradkyně mi radila, že to záleží na okamžiku, kdy budu přesvědčená, že noční kojení není potřeba a rozhodnu se, a Lucinka bude mé přesvědčení následovat. Dle jejího názoru v tomto věku není nutné noční kojení a je to přechodná záležitost a po každém jídle přes den taky ne.
Na laktační lize mi řekli, že kojení 3x v noci je v tomto věku ještě možné a pokud nejsem vysílená, tak to tak mohu nechat bez obavu z doživotních následků na stravovací návyky či jiné:-). Pokud se dítě budí pomalu, převalování, kňourání a pak teprve pláč, budí se potřebou (hlad, žizeň, mazlení) a je lepší, když se neprobere a dostane prso. Pokud to už nechci, doporučili mi návštěvu psychologa a hledání šetrného způsobu nočního odstavení. Ale vyptávali se mě, jak moc jí a pije přes den. Taky se dítě může budit např. příchodem matky do místnosti nebo když jdu já v noci na záchod - to můžu potvrdit.

Ženský mí radily
- suchý vzduch v místnosti, dítě má žízeň
- chybí mu máma a chce lidské teplo:-) (není náš případ, spí s námi)
- nechat vyřvat nejlépe s pomocí tatínka
- že to přejde samo
- že budu mít mazánka a vytvářím v ní návyk na sebe a jídlo či pití v noci.
- pevné obětí (v leže) může uspokojit potřebu kontaktu.

Moje máma si myslí, že má Lucinka přehozený jídlení režim, jí více mléka v noci, protože jí málo přes den.

U nás nastal posun - Lucinka se ze dne na den rozjedla přes den, začala snídat, k obědu a večeři sní 190g jídla, ať kupovaného či domácího. Vstává jen 2x za noc, což je pro mě fantazie:-)) a přes den pije mléko taky jen 2-3x. Zkoušela jsem ji místo prsa ukonejšit, šlo to, hlazení po tvářičce a obětí ramene, ale budila se po hodině a to bylo nad mé síli, tak jsem jí dala zase napít a spala 3 hodiny.

Došla jsem k závěru, že ji budu povzbuzovat k jídlu a pití přes den a budu jí to zasycovat např. kaší. A kojení prostě nechám na ní. Když se s tím smířím a nejdu proti ní, je to snažší, prostě se napije a spíme obě dál. Když se s tím snažím bojovat, tak se já rozčílím a stejně to nevyřeším. Ještě mě napadla souvislost s tím, jak moc se vyspí přes den, jestli není přespaná a nemá pak horší spaní.
Pořád mám tak nějak pocit, že by si to měla rozhodnout ona a tím odpadá rada laktační poradkyně, že bych to měla rozhodnout já. Navíc u nás není noční bašta přechodná záležitost. Až budu moc na prášky, zvážím návštěvu psychologa. Či psychiatra, dle duševního stavu:-). Teď chodím aspoň spát zároveň s ní, abych se dostatečně vyspala. Občas ji opravdu místo jídla ukonejším, ale pokud nepomůže obvyklé pohlazení hned, dám jí rovnou prso.
Dneska jsem nešla spát s ní a už byla 2x vzhůru, takže se asi moc nevyspím ani zbytek noci. Potvrzuje to moji teorii o málo jídle přes den, dneska snědla asi 1/3 co obvykle:-(.
Děkuji všem za rady, podporu a zájem:-). Mateřství je úžasné, jen občas na palici. Eva
 Istrie, osmiměsíční dcera 
  • 

Re: odstavování 

(27.2.2007 8:51:46)
Ahoj, ráda bych Ti napsala svoji dosavadní zkušenost.Protože moje dcerka je taky taková potvůrka, která do šesti měsíců usínala pouze u prsu. Kojení 5x i víc v noci bylo taky dost vyčerpávající. Začala jsem tedy shánět rady od zkušenějších kamarádek a z netových diskusí. Jako první krok přes den jsem začala dělat to, že jsem ji začala kojit v době, kdy jsem věděla, že se jí ještě nechce spinkat. Tak se nakojila a neusnula. Samozřejmě po určité době (cca po hodině) začala být unavená a zívat. Tak jsem ji zabalila do zavinovačky (chápu teď váš šok, ale do té doby krom uspávání u prsu dokonce neusnula jinak než v zavinovačce) a chvilku houpala v náruči. Když vypadala, že začíná zavírat očka, dala jsem ji do postýlky. Přehodila přes očička plenku a miláček usnul. Postupně jsem zkracovala dobu uhoupávání v ruce, až jsem přestala úplně. Nyní už nedávám ani zavinovačku, položím prostě do postýlky, přikreju dekou a přehodím plenku - tu používáme stále. A brouček už krásně usíná přes den bez pláče a bez uspání u prsu. Jen noce ještě nemáme vychytané. Ačkoli už krmím tak 2x za noc. Opět jsem začala postupně. Nejdřív vynecháváním kojení. Jednou se tedy vzbudila, a snažila jsem se ji uspat (ale pozor nebrat do náruče, jen hladit např. po tvářičce, nebo chytit za ručičku - na každého ale zabere něco jiného, chce to zkoušet) a při dalším probuzení jsem ji nakojila. A ona se přestala budit tak často. Přesto že mi ještě nyní nespinká celou noc a někdy se vzbudí jen 2x, jindy třeba víckrát, oproti prvnímu půlroku je to pro mě paráda. A doufám, že časem to vychytáme ještě líp.
Doufám, že jsem alespoň troškou pomohla. Pa a držím palce.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: odstavování 

(27.2.2007 9:07:40)
Krása. Tak takhle bych si to představovala. Doufám, že naše druhé dítko bude jako ta tvoje kočička. S Ondrášem jsem mohla dělat, co jsem chtěla a když nedostal prso, byl schopen řvát i nonstop pořád - na to člověk nervy nemá. Dudlíka nechtěl - já sice nejsem zastánce dudlíku, ale v jistou dobu jsme jich pár zakoupili a zkoušeli a zkoušeli, ale bez výsledku, vždycky ho po pár vteřinách vyplivnul. Tak ti drtím palečky ať Vám to jde všechno jako na drátkách :)
 Istrie, osmiměsíční dcera 
  • 

Re: Re: Re: odstavování 

(27.2.2007 14:23:38)
Díky. Malá dudlíka taky do 3měsíců nechtěla a pak se na něj najednou naučila. Ale má ho jen na spinkání. Jinak s tím řvaním, to víš, že zpočátku taky bekala a jak. Holt se to musí překousnout, ačkoli, každé dítko je jiné, někomu to zabere, jinému ne. Tak držím palce, aby to druhé bylo už lepší. Já v to doufám taky. Ale když nebude, tak to zase vydržím. Nic jiného nezbyde. Když se pak na člověka usměje, tak je vše rázem zapomenuto. Dnes se např. poprvé sama postavila, a jak mi to zahřálo u srdíčka.
 Lenka Šebelová - maminka dvou dětí(9,12) obě dva roky kojené 
  • 

kojení je nádherné ale musíte opravdu chtít! 

(24.2.2007 18:55:23)
Před 12 lety jsem poprvé rodila -dceru Terezku, Popularita kojení byla chabá a ochota sester prakticky nulová. Neexistovali Laktační poradkyně! Přesto jsem instinktivně věděla, že chci a budu kojit, kašlala jsem na názory sester i jejich úšklebky a dělala vše instinktivně. Kojila jsem prakticky stále a dceru odmítala dávat na dětské ( abych si odpočinula)/ještě nebylo běžné mít dítě stále u sebe/. Kojení byla pro mne a mou dceru okamžik kdy jsme byly spolu a spojené a šťastné - shrnu to i přes tehdejší upozornění sester i pediatra, že je to špatné kojit stále, a že je nutné dodržet interval tří hodin mezi kojením ( kašlala jsem na to) jsem dceru kojila plné 2 ROKY. po 4 letech se narodil syn Davídek - situace byla o hodně lepší - sestry se snažily, ale když viděly mé odhodlání kojit sama a s chutí, nechaly mne být a já kojila opět 2 ROKY. Po 4 letech jsem v KLUBU MAMINEK dostala nabídku studovat kurz laktačních poradkyň v Praze a začala.
Vzpomínala jsem na krásné chvíle při kojení mých dětí a ujišťovala se, že jsem vše dělala instinktivně a naprosto správně -
sama teď již 5 let radím ( ZDARMA( jako laktační poradkyně maminkám v nouzi - tedy radím, spíše je jen podporuji v tom co je nám maminkám vlastní. - Vždyť jsme savci. Jsem 100% přesvědčená, že mateřské mléko je pro miminko tím nejlepším co jim můžeme na startu do života dát. Pokud to však nejde, je vhodné nasadit náhradní mléko. HLAVNÍ JE ABY JSTE OBA BYLI SPOKOJENÍ!!!!!!!!!
 fisperanda 


Re: kojení je nádherné ale musíte opravdu chtít! 

(24.2.2007 20:36:32)
Leni, myslíš to asi dobře, a je úžasný, že jsi kojila svoje děti dva roky. Ale někdy jenom chtít nestačí, někdy to opravdu nejde. Ty jsi měla štěstí, ale jiné maminky tohle štěstí nemají, i když chtějí hodně.
 10.5Libik12 


Re: kojení je nádherné ale musíte opravdu chtít! 

(24.2.2007 23:04:44)
Ty to děvče myslíš dobře, ale to zaklínadlo instinkty a skutečnou vůlí chtít kojit je nepřesné a nikterak nepovzbudí, protože já věřím tomu, že nekojící matky "opravdu chtěly".
Víš, jak mě se povedlo kojit druhé dítě? Byla jsem smířená, že mi to nekojí, po ničem jsem nepátrala(byl rok 1988 a ani to nešlo:), nechala jsem si dítě nosit, jak bylo normální, kolikrát ani pít nechtělo.. A při propouštěcí vizitě mi sdělili, že je malá plně kojená.Mě to doslova překvapilo. Skutečnost, že jsem potom vydržela 2 měsíce kojit v jednom kuse, než se to opravdu rozjelo, byla dána mou předchozí zkušeností s UM, věděla jsem, že i nekojené dítě řve a navíc zvrací. Takže shrnuto, byla jsem přesvědčena, že nejsem kojící typ, dítě bylo odnášeno,samozřejmě mělo dudlík, možná jsem ani tak nějak na kojení netrvala a přesto jsem malou kojila na tu éru slušný čas. Jak říkám, je to záhada a chce to hlavně klid.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: kojení je nádherné ale musíte opravdu chtít! 

(27.2.2007 15:55:50)
Mé nekojené dítě nezvracelo ani nijak zvlášť neřvalo. Resp. řvalo dokud jsem se pokoušela kojit - měla jsem málo mléka, ona pila v dlouhých intervalech a jen krátce. Jak jsem začla přikrmovat, byla spokojená.
 misma 


Kojení je paráda.. 

(25.2.2007 16:07:47)
Dovolím si vložit svůj příspěvek na téma kojení..U první dcery,která přišla na svět před pěti lety,jsem chtěla hodně kojit a s tím jsem vybrala i porodnici,která o sobě tvrdila,že je přátelská k matce a dítěti a že podporuje kojení.Jaké však bylo mé zklamání,když po narození dcery za mnou přišla sestra,aby zkusila přiložit malou,když se však nedařilo,mávla rukou a odešla se slovy,že ji dokrmí raději z lahve.Jako prvorodička,byť nastudovaná z knížek,ale bez "praxe" jsem to vzdala..Loni jsem čekala druhou dceru Natálku a vzhledem k problémům,které provázely mé těhotenství,jsem nevěřila,že budu moci vůbec kojit.Porodnici jsem si nevybrala,musela jsem dojíždět za panem doktorem a tím pádem jsem neměla chuť a ani čas hledat nějakou jinou.čtyři týdny před porodem jsem nastoupila do FN Olomouc,kde jsem čekala na porod.1.8.06 jsem císařským řezem přivedla na svět Naty a za dvě hodiny mi sestra přinesla můj milovaný uzlíček s tím,ať ji zkusím přiložit.řekla jsem sestřičce,že nemám dobré zkušenosti s kojením a ona mi s úsměvem!!! odpověděla,že tohle zvládneme.A zvládly.Pomohla mi fotbalová poloha,trpělivost sestry a mé odhodlání..Pravdou zůstává,že jsem po příjezdu domů měla problémy s rozpraskanýma bradavkama,bolestí mi tekly slzy,ale telefonát mé kamarádky,která mě podpořila,musíš vydržet říkala a já vydržela a kojím již 7 měsíců..Vydržte taky,kojení je paráda!!
 saskia 


....( nejen) posledni veta autorky me dostala.... 

(25.2.2007 17:10:33)
Zlato, opravdu se domnivate, ze jste pro kojeni udelala mximum? Podle toho, co popisujete, to tak nevypada!Mohla jste si usetrit spoustu problemu a potizi, kdyby jste se vcas informovala.V diskusi jsou skutecne rady k nezaplaceni. Je jasne, ze kazda jsme jina a kazda mame jine dite, ale napr. u nalitych prsou se pouziva vesmes stejna metoda...hodne teple zabaly, nebo masaze pod teplou sprchou, posleze kojeni a pak pro "uzavreni zase studene obklady". Samozrejme jsou maminky, ktere bohuzel z ruznych duvodu kojit nemohou, ale duvod prestat urcite nejsou nalita prsa, nebo bolesti. "uceni " se kojeni jsem ja osobne prozivala skoro hur, nez cely porod. Psa me bolela strasne, hlavne jedna strana vic, nez druha.. casem se to ale vsechno srovna....
 Magda 
  • 

Fanatismus? 

(25.2.2007 17:51:14)
Ahoj všem,
mám k této debatě jen jednu, ale dlouhou :-), poznámku. Mám dvě děti (myslím, že většina zde diskutujících jsou asi spíš mamky zatím jen od jednoho) - děti mám po roce a půl a jediné, co Vám chci poradit jak ke kojení, tak třeba k dudlíku je právě odložení toho fanatismu ať už jakýmkoliv směrem. Myslím, že k dětem jsem přistupovala stejně, aspoň si to myslím, ale ty rozdíly jak ve spaní, vztahu k dudlíku, "zájmu" o fyzický kontakt či kojení byly tak obrovské, že na rozdíl od Vás bych si tedy rozhodně netroufla zevšeobecňovat. A to jsem v součtu "odkojila" 3 roky, ať už s dokrmy, nebo bez nich. Jednoznačnýho v životě podle mne není vůbec nic. A mimochodem mnohem větší "tulivec" je doteďka ten, co chtěl dudlík a ne ten, co se nosil na břiše. Ale podle mne je to povahou, ničím jiným.
 Stella, 2 dcery 
  • 

Re: Fanatismus? 

(25.2.2007 23:44:14)
Stoprocentně souhlaslím s Magdou! Mám zkušenost s dítětem hodným i uřvaným, dlouho kojeným i nekojeným, dudlíkovým i nedudlíkovým. Větší mazel a pohodář byla a je i u nás rozhodně ta starší "téměř nekojená a dudlíková chudinka", pro kojení druhé dcery jsem si i přes dokonalou informovanost musela sáhnout skoro na dno, nicméně nakonec jsem se opravdu rozkojila a kojení nám vydrželo dlouho. Dudlík jsem mladší dceři kvůli obavě o kojení nabízela až v pátém měsíci, kdy už byl neustálý řev chování-nechování, psychicky neúnosný, bohužel bez úspěchu. Obě dcery ale byly a jsou úplně jiné, celková situace i můj zdravotní stav po jejich narození nesrovnatelné a nechápu, jakým právem tady někdo hodnotí, jestli jiná maminka udělala či neudělala dost pro kojení nebo třeba jestli je podání dudlíků jasnou známkou pohodlnosti a lenosti matky! Každá máma chce snad pro své dítě to nelepší a je jen a jen na ní, kam až je ochotná a v dané situaci schopná zajít. Dobrá máma neznamená přece jen dobrá kojná! (i když po přečtení některých příspěvků tady na rodince o tom občas dost pochybuji) S.
 Pavlička 


Chce to pevné nervy 

(25.2.2007 18:00:59)
Ráda bych jen přidala kapičku do mlýna a potvrdila, že pohoda mamky je nade vše. Rodila jsem císařem, malou mi nepřiložili, přinesli ji až na mé opakované vyděšené žádosti večer v den porodu, rodila jsem ráno. Dali mi ji do ruky a dělej co umíš. K tomu mi navíc sestra řekla, že mám ploché bradavky a musím koupit kloboučky. Koupila jsem a nevěděla co s nimi. Dcerka se narodila velmi drobná ( 2830g), měla žloutenku a sát nezvládala. Nikdo mi nikdy neukázal a neporadil jak ji správně přiložit, jen mi ji donesli a nechali půl hodiny a já ji trápila a trápila špatným přikládáním a zbytečným pokusem o sání tam, kde nic nebylo. Nakonec do ní nacpali UM protože moc hubla. Probrečela jsem v porodnici noci, nechtěli nás pustit domů že nepřibíráme a po těch nekonečných pokusech o kojení malá neměla ani sílu pít UM. Začarovaný kruh. Nakonec s příšernými nervy se mi podařilo s pomocí noční sestry odsát odsávačkou trošku mlíčka a byla trochu naděje. Nakonec nás pustili domů plně na UM. Ty pohledy sester když jsem chodila prosit o ohřátí UM a po dotazu kolik jsme nakojili jsem sdělovala že nic nikdy nezapomenu. Po týdnu doma plně kojím. Koloběh odstříkání a přikládání zabral. Hlavně pohoda a pomoc manžela byla důležitá a dnes jsou dceři 2,5 měsíce a má skoro 6kg.( Navíc jsem prodělala zánět prsu s úbytkem mléka a přesto stále kojím). Takže bych ráda řekla, že všeho moc škodí. Byla bych tehdy uvítala každou radu s kojením, ale na druhou stranu když to nejde, tak to nejde a nejdůležitějsí je spokojená matka. Držím všem co mají problémy palce.
 Olga Spálovská 


Všeho s mírou, i kritiky 

(25.2.2007 20:41:00)
Každý jsme jiný (resp. jiná). Já vcelku nemám zkušenosti, kolem mě se pohybuje jen málo maminek s miminky, ale myslím, že něco jsem za tu dobu, co jednoho skřítka mám, pochopila. Moc a moc důležité je vnitřní pouto mezi maminkou a miminkem. Když je maminka v pohodě, odrazí se to i u miminka. Já měla štěstí - na pelhřimovskou (malou) porodnici i její personál vzpomínám moc ráda a doufám, že se tam vrátím. Radit s kojením mi moc nemuseli, malý se přisál v pohodě. O to těžší to bylo pro mě, když mi ve 4. týdnu pan doktor řekl, že malý málo přibývá a já mám přikrmovat. No, obrečela jsem to. Ne kvůli tomu, že "nepůjdu s dobou, která propaguje kojení", ale kvůli tomu, že se mi zdálo, že mě ten skřítek vlastně tolik nepotřebuje a že se tím tak trochu trhá to naše pouto. Je to těžké vylíčit, navíc je to dost iracionální. Byla jsem zoufalá, když Vítek mateřské mlíčko vyblinkal a chutnalo mu hlavně to "ošklivé umělé". Naštěstí mám kamarádku, která mi poradila, ať se jednoduše zkusím rozkojit. Že je to náročné na čas i na nervy, ale že jsem tady přece hlavně kvůli malému a všechno ostatní může jít stranou. V tu dobu v ordinaci "suplovala" paní doktorka, a ta mi poradila to samé. Znamenalo to do nekonečna přikládat (i když v prsou nic nebylo), pít každou volnou chvilku, pít i (pro mě odporný) čaj na podporu kojení. V mezičase (když únavou malý na delší dobu usnul) jsem zkoušela ty minizbytečky mléka, které tam zůstaly, hned po kojení odstříkat alespoň do lahvičky (nejlépe ve sprše s teplou vodou), aby se pak vytvořilo co nejvíc. A ejhle, skutečně začalo mléka příbývat - na základě nabídky a poptávky. Teď opět kojím plně, jsem šťastná a kojení vřele doporučuju - už jenom pro ty krásné chvilky plné blízkosti maminky a miminka. A laktační liga? Ta mi pomohla letáky a DVD, kde jsem zjistila, že moje přikládání asi skutečně nebylo nejlepší (i když se to neprojevilo hned), kamarádce z pokoje pak pomohli rozkojit se úplně (sestřičky v porodnici si už nevěděly rady). Neříkám, že kojení (a rozkojení se) je možné vždy, ale pokud to jde, stojí to za snahu (a někdy i překonání se). A ještě něco - s dudlíčkem je lepší to chvíli vydržet, my začali ve 3. týdnu a myslím, že to naše (špatné) kojení dost ovlivnilo. Navíc se vyplatí vybrat ten správný tvar. Přeju hodně zdaru a trpělivosti!
 Ilona, Nicol 17 měsíců 


jo, jo někdy je lepší nevědět 

(25.2.2007 22:16:26)
Ani nevíte, jak by mi váš článek pomohl před rokem,my jsme se s kojením mořily skoro 4 měsíce a když moje dítko stále řvalo hlady, tak jsem přešly na umělou stravu a byl klid, od té doby máme doma spokojenou veselou holčičku, akorát mě trvalo dlouho než jsem překonala pocit, že jsem ta nejhorší máma, která nedokáže své dítě ani nakojit, protože všude se člověk dočte jen to, jak je to nesmírně důležité - což naprosto chápu a souhlasím s tím, ale nikde se už nezmiňují o tom, že když to prostě nejde, tak nemá cenu nic lámat přes koleno.
 Čmeláčice, 1 cmelda 


Dobré rady sestřiček? 

(25.2.2007 22:44:13)
Ahoj, zdravím všechny.
Mám syna 14 měsíců a pořád ještě
kojím - i když se tomu celé okolí z nepochopitelného důvodu neustále diví!
Do dnešního dne mi nedošlo, proč sestry v porodnici maminkám radí, aby kojily po třech hodinách? Dítě si přece samo určí, jestli má hlad, a nějaký pitomý tabulky to za něj rozhodně nemůžou rozhodovat!!! Až doma mi došlo, že miláček řve hlady, tak jsem si to začala dělat podle sebe a byly jsme oba spokojení :o) Co se týče správné techniky kojení, když jsem to dělala přesně podle návodu, tak se mi udělala ragáda. Řekla jsem si, proč to nedělat tak, jak je pro mě nejpřirozenější a nejpohodlnější... A byla na světě vlastní správná technika :o) Myslím, že někdy je lepší moc nečíst - každý jsme přece jiný. Mějte se H.
 MirkaM 


Nejlepší nic nevědět.... 

(26.2.2007 8:30:51)
Kdyby nebyl "humbuk" kolem kojení, tak už dnes nekojí skoro nikdo. A kdyby nebyly chytré knížky a laktační poradkyně, přestala by kojit hned v počátku velká část maminek. Prostě proto, že většina z nich překonává nějaký problém. Autorka taky potřebovala poradit, že je třeba z přeplněného prsu odstříknout, aby se dítě vůbec bylo schopno přisát. Možná, pokud by se občas začetla do (dobrého) článku o kojení, tak by to bývala věděla, a nemusela prchat z porodnice s depkou. LL pomohla mnoha maminkách, u kterých bylo od počátku "všechno špatně". Nikoliv naopak .
 lucifer 
  • 

Nemůžeš věřit všemu co čteš! 

(26.2.2007 8:39:18)
Drahá Zlato.
Ve všech časopisech,knihách a všelijakých jiných článcích je toho napsáno hromady a hromady... ale ty si musíš vybrat jen to co je tvému srdci nejbližší.
Nemůžeš přeci věřit všemu.
Každá máma má jiné zkušenosti,každému vyhovuje něco jiného...
Tak ať se daří s holčičkou papkat nadále pěkně,kojení je začátek,až příjdou příkrmy...to je taky zajímavá etapa :-)
Tak papa
 Veronika+3kluci 


kojení, dudlík, psychika 

(26.2.2007 10:57:32)
S kojením jsme nezačínali tak drasticky jako autorka článku. Ale na první přiložení se malý taky nepřisál a hned pryč:-( V porodnici byl lenloch a spáč, čož má naštěstí dodnes:-) Někdy skoro nepil a taky zhubnul víc, než se jim v porodnici zdálo - to byl první stres, bála jsem se, že to bude s kojením problém. Nakonec jsme se rozkojili a pěkně přibýval. Nejdřív jsem měla podle doktorky kojit 9x denně, pak pěkně přibýval, tak že stačí 8x. To bylo v pohodě, ovšem pak nejednou jsem skoro neměla mléko. I když jsem se dočetla, že po šestinedělínejsou už prsa tak nalitá, tak malý měl hlad, odstříkala jsem třeba jen 20 ml. To byl druhý stres - taky k tomu asi přispělo stěhování a tak. No rozkojila jsem to, i dětská lékařka mi potvrdila - často přikládat,potom ještě odstříkat. protože malý pěkně pořád přibýval, nechala jsem ho, ať se budí na krmení sám, čímž jsme se dostali na 7x denně. To bylo možná málo, tak po třech týdnech přibral 200 g a mě se zase zdálo, že mám málo mléka. Byla jsem z toho zase špatná, ale doktorka říkala, ať kojím 9x denně a za týden zvážit. Jsemráda, že mi ani nenaznačila nic o umělé výživě a tvářila se poměrně v klidu - já se dokážu totiž vynervovat sama. Tak jsem se pracně zklidnila, vytvořila si rozpis a malého budím na jídlo pravidelně. Za týden přibral 200g. Taky mi pomohla poradna na stránkách kojeni.net a to hodně!
Dudlík jsem vrazila taky prckovi už v porodnici - stejně si sám cucal ručičky. Dudlík ho dodnes pekně uklidní, podudá před spaním, někdy ani to ne, a pak ho třeba vyplivne.
Je pravdy, že když kojení nejde, tak je člověk na nervy. V tomhle je bezva internet - zjistíte, že podobný problém mají i ostatní, a že se dá vyřešit. Myslím, že by v porodnicích měli nejenom ukázat techniku a polohy při kojení, ale hlavně říct, že je nějaká laktační krize, co dělat a tak. Takže všem i sobě držím palce, ať se to povede a kojíme plně.
 Zlata, Nelinka 5 měs 
  • 

Co člověk, to názor 

(26.2.2007 11:39:32)
Ahoj všichni, včera jsem četla v novinách kritiky na jeden film, jako obvykle se lišily, někdo chválil, někdo hanil...tak jsem si řekla, že se musím jít podívat na reakce na můj článek. A musím uznat, že také zde se ohlasy liší a že bych nechtěla být spisovatelkou nebo režisérkou, protože nejde udělat věc, která by se líbila všem a taky se musím přiznat, že mě trochu mrzí ohlasy typu bezduchý článek o ničem nebo že jsem poškodila své dítě, což se mi teda vůbec nezdá.

Co se týká informací, když mě něco zaujme, zakousnu se do toho, seženu si knihy, články a pak se těmi radami dost řídím, jsem bohužel takový psychosomáček(hlava řídí tělo), takže kdybych znala desatero správného kojení atd. a pak bych viděla, že se to v porodnici děje jinak, asi by se mi z nervů žádné mléko neudělalo. Říkala jsem si, ony mi sestry poradí, vždyť jsem v tzv. BFH, mají praxi a zkušenosti..v životě by mě ani nenapadlo si myslet, že to může být jinak.
Jsem ráda, že jsme jeli domů, tam se vše rychle zlepšilo, hezky v klídku doma, hodně mi pomohla odsávačka mechanická ke změkčení dvorce, bez ní bych se asi nerozkojila, mám ji stále schovanou ve skříni a pak hlavně odsávačka pírodní, tedy nelinka, sála tak mocně, že své porodní váhy dosáhla už 10.den a pak to chvíli vypadalo, že zdvojnásobí porodní váhu už ve třech měsících.
dudlík už skoro nepoužíváme, jak roste, umí víc věcí než jen brečet a nechat se nosit, hezky si hraje a je s ní zábava.
Zatím se mějte, jdeme kojit.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Co člověk, to názor 

(26.2.2007 12:17:09)
Opravdu každý má svůj názor a je fajn, že si člověk může různé názory vyslechnout a případně si z nich i něco vzít. S kojením je to opravdu někdy věda, i když se synem jsem žádné větší problémy neměla, věřím už, že s každým dalším dítkem to může být zcela opačné. Jsem ráda, že jsem si to díky všem příspěvkům a článkůmn uvědomila. Mějte se hezky a kojení si užívejte.
 Cácorinka 


Bylo by lépe, kdybyste o kojení něco dopředu věděla 

(26.2.2007 22:46:54)
Zlato, jsem přesvědčena, že by bylo lépe, kdybyste o kojení něco dopředu věděla. Pak byste si i možná byla schopna poradit sama. Kdo není informovaný nemůže problémům předcházet. Jen velmi málo žen skutečně kojit nemůže, u většiny, kterým se kojení nepovede je problém jinde, kojit se musí hlavně chtít. Ad dudlík: Ne všechny děti si dudlíkem nedají pokazit techniku sání při kojení, které dítě ano a které ne, nikdo dopředu nemůže vědět. Zkrátka nikdo k dítěti nedá "návod na použití", jedině samo dítě je ten návod, musíme číst z něj a i mezi řádky, k tomu si přidat rady odborníků či zkušených a intuici a učinit rozhodnutí. A nehaňte prosím LL a laktační poradce, dělají velmi prospěšnou práci, spoustu jiných maminek posilují v rozhodnutí kojit a problémy řešit a nevzdávat to do poslední chvíle a já jim tímto děkuji, protože kojení je pro dítě nejlepší, důležité, nenahraditelné a má na něj právo.
 Kočanská 


pracovat s informacemi 

(26.2.2007 23:10:28)
Souhlasím s Vámi v tom, že každý si má najít dostupné informace a pak si udělat svůj názor. Bohužel - a mnohé diskuse tady na Rodině to dokazují - to dělá pouze málo lidí. Ono pracovat s tím množstvím informací, které je všude k dispozici není mnohdy jednoduché. Také se mi nelíbí kategorické odsuzování LL a vůbec čehokoliv. Což opět zde na Rodině je na denním pořádku. Zkušenost s kojením z naší rodiny je taková, že já ani sestra jsme kojený vůbec nebyly - no jako ostatně téměř všechny Husákovi děti - moje sestra děti nekojila, protože je jí kojení nepříjemné. I když jsem měla informace tak, před porodem bylo kojením záhadou. Nějak jsem si
nedokázala představit, jak a kdy se to mléko začne tvoři. Jak se miminko přisaje apod... Teď kojím a je to fajn. Ze začátku byly nějaké pochyby, ale já jsem se vždycky obrátila na porodní bábu, která nás rodila a bylo to vyřízeno... Při dalších dětech už budu vědět, jak se věci mají.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: pracovat s informacemi 

(27.2.2007 9:21:29)
Já kojila bez větších problémů (jen ze začátku kloboučky na vpáčené bradavky) a vycházela jsem vždy z informací od kamarádky, která spolupracuje s LL, od dalších kamarádek, které kojily a tak trochu i od doktorky. Vybrala jsem si z toho to, co vyhovovalo mému malému a bylo. Jediné, co mě ubíjelo a to fest, byly řeči tchýně: kojíš moc často, kojíš moc dlouho, nedáváš malému žádný čaj ani vodu, atd., atd. Taky jsem se dost často setkala s tím, že maminky přestaly kojit, protože to řekl doktor (moje kamarádka skoro sekla s kojením, když jí doktorka řekla, že malá od minule zhubla 4 dkg a ať jí ihned začne přikrmovat). Nebo moje sestřenice, která nemá moc přístup k informacím chtěla přestat kojit, protože kojila, jak jí řekla doktorka (tzn. po 3 hodinách a maximálně 10 minut) a malý jí nepřibýval a řval hlady. Ona by to na doporučení pí dr řešila příkrmem a poté, co jsem jí vysvětlila, že existuje přední a zadní mléko, a tudíš to vypadá, že malý pije jen na žízeň, ať nebere ohledy na tyto rady a kojí, kdykoliv malý chce, tak se všechno srovnalo a bylo to v pořádku. Samozřejmě, že existují maminky, které prostě kojit nemohou, ale myslím, že je i dost maminek, které kvůli neinformovanosti vzdají kojení příliš brzy.
 Kočanská 


... a jak to bylo za našich babiček 

(27.2.2007 22:09:22)
... moje milá zlatá babička mě moc pobavila, když u nás byla cca v 7-mi týdnech věku naší Evičky na návštěvě. Já jsem kojila cca po hodině - no prostě když Evička chtěla. "máš nějaký slabý mlíko, ne?", řekla mi...a pak jsme si tak povídaly, jak je to dneska všechno fajn. Když ona měla dcerušku - mojí maminku - tak "jsem na jednom konci pole sbírala brambory a na druhém konci řvala tvoje mamka (jako miminko ovšemže). Mlíko (ovšemže kravské) pro ní se mi srazilo a děda musel jít k Hrobským (sousedům) poprosit o trochu mlíka". I moje mamka mi říkala, kolik měly práce, když jsme byly malé. Žádné automatické pračky, barák na krku, manžel většinou nepomohl. "Já jsem pracovala a vy jste řvali v postýlce". Protože si doma docela povídáme, tak jsem to věděla i před narozením naší dcerky a moc si vážím toho, že dneska můžeme v klidu kojit naše miminka v prostředí a klidu, o kterém si mohly naše maminky a babičky nechat jen zdát...
 Terka, Jakub8m. 
  • 

Re: pracovat s informacemi 

(28.2.2007 22:06:57)
Ano, nejlepší je posbírat in formace a udělat vlastní názor. Ale...já chodila na předporodní kurz, cvičení, přečetla kdeco, měla dulu u proodu, ale kojení byl ze začátku taky horor, stejně tak péče o dítě - prostě jsem měla pocit, že nic neumím. V porodnici navíc sestry radily každá něco jiného, mě nervama ubývalo mlíka, a jak tu někdo psal, já jsem taky takový psychouš, mezi kojeníma jsem seděla a myslela na to, jak musím myslet na to, aby se mi dělalo mlíko... Psycho!!! Naštěstí mám manžela, který mě vždycky dokáže rozebrat, a nejvíc mi krom duly pomohla a poradila mamka 3 dětí, která měla sice ty informace, ale taky ty děti a kupu zkušeností, takže byla prostě v klidu, nešílela jako já a já zas měla (doufám) oprávněný pocit, že zkušenější mamča prostě řekne, kdyby se schylovalo k průšvihu. No zdá se, že jediným průšvihem vždy byl rozklad mojí psychiky...
 Kačka, Vojtíšek 3 měsíce 
  • 

Kojení je věda:-))) 

(27.2.2007 6:03:39)
Mám doma tříměsíčního chlapečka a teď s odstupem času se tomu směju, ale hned první dny v porodnici jsem propadla pocitu beznaděje, že se prostě kojit nenaučím. Připadala jsem si nemožná. Prsa jsem měla hrozně nalitá, že se malý Vojtík ani nemohl přichytit a zkušené dětské sestry ani nenapadlo poradit mi, abych si nejdříve trochu odstříkala, aby se prsa změkčila! Ale křivdila bych jim, nebyly naštěstí všechny stejné, byla tam jedna prima starší sestřička, která byla moc hodná a trpělivá a nakonec mě kojit naučila. Hodně mi taky pomohla odsávačka, kterou mi manžel na radu zkušené kamarádky koupil, taky mi zformovala hezky bradavky, jednu jsem měla trochu vpadlou. A hlavní zásluhu měl taky náš malý Vojtíšek, který se hrozně moc snažil i z těch šíleně nalitých prsou pít a vůbec neplakal, když to nešlo a pořád se snažil. Jen pevně doufám, že mu ta houževnatost v životě vydrží.
 Ivana a Šimon 8 měsíců 
  • 

kojení 

(28.2.2007 9:01:13)
Zdravím všechny maminky,které čtou tyto články.Ráda bych se s vámi podělila o zkušenost,kterou jsem zažila v porodnici.Můj porod neprobýhal vůbec dobře,ale na konec jsem porodila.Dítě mi po porodu vůbec nepřiložili k prsu a hned co se narodil mi ho odnesli.Díky mé matce,která byla senmou jsem alespň věděla,že žije.Mě po porodu odvezli na pokoj a dítě někam.Ani jsem nevědela kde je.Potom jsem se dozvěděla,že je v inkubátoru,kde je na pozorování.Dva dny jsem se na něj chodila dívat a nikdo mi nic neřekl.Po dvou dnech mi ho přivezli a starej se.Nikdo mi neukázal jak kojit nebo jak přebalovat a o koupání ani nemluvím.Prostě hrůza.Jak se říká musela jsem improvizovat.Jelikož jsem v těhotenství hodně četla o kojení koupání a ostatním tak jsem na vše přišla sama.S přiložením k prsu jsem měla dost problémy ,ale nakonec se vše zdařilo.Trvalo to nějakou chvíli.Málí mi odmítal pít,protože jsem ho neuměla správně přiložit,ale i miminko je chytré a cestu si našel sám.Měla jsem z toho veliké nervy až jsem se bála,že přijdu o mléko.Když jsem odcházela z porodnice tak mi doktorka řekla,že to vše přijde samo a ukončila semnou hovor.Teď mám krásného 9ti kilového kluka,který je uplně zdraví.Holky hlavu vzhůru a nic nevzdávejte.
 Jana, dvoulety syn 
  • 

Dobra mama, spatna mama 

(1.3.2007 22:23:41)
Je uplne nechutne jak v nekterych clancich, nebo poradech delaji z matek, ktere nekoji ty nejhorsi. Mam syna, ktery se narodil cisarskym rezem, mel 4,5 kila a poprve mi ho prinesli na kojeni po dvanacti hodinach.Kdyz jsme odchazeli z porodnice mel vic jak pul kila dole. Proste se neumel prisat, hrozne u toho plakal a sestry proste nemely cas, aby u nas staly. Nechteli nas pustit domu, ale nakonec nas prece jen pustili. Koupila jsem si odsavacku a za cely den jsem si vytahla jen 50ml mleka. Proste jsem ho nemela i presto, ze jsem chtela kojit mela jsem synovi co dat. Ale to prece neznamena, ze ho snad miluji mene, nebo ze se o nej staram hure nez jine matky, ktere koji. Syn vyrostl na Omneu a dnes ma 18kg a je to stastne a naprosto zdrave dite. Nikdy jsme neresili boleni briska nebo spatny spanek. Proste kdyz to nejde tak to nejde. Jen chci jeste dodat, ze detska primarka me jen stresovala coz mi k tvorbe mleka moc nepomohlo. Nakonec jsem se dozvedela, ze nema zadne deti. Tak jak mi nekdo absolutne bez praktickych zkusenosti muze radit.
 Pája 
  • 

Důležitý je jazýček 

(2.3.2007 14:34:38)
Stalo se mi v porodnici něco podobného. Nejenže se ke mně chovali jako ke kusu, ale hlavně nás nenaučili kojit. Těšila jsem se, až odejdu z toho nepřátelského prostředí domů. A tak z rozpraskanými bradavkami a nalitými prsy jsem se stala samoukem. Náš syn (4,1kg porodní váhy) sál pouze pomocí rtů, bez použití jazyku. To jsme zjistili až doma studiem na internetu, když ani po 5 dnech řev při kojení neustával. Pak manžel chytl miminku násilím bradičku (notně protestoval, protože už cca 10 dní takto špatně a nedostatečně pil) a po několika pokusech začal používat k sání jyzýček. Okamžitě jsem zjistila, co je to za úlevu, když se dítě plně napije a uleví rozbolavělým prsům. Bepanthen jsem taky odložila, protože se rány od špatného přisátí ihned zacelily. Odsávání jsem už nikdy nepotřebovala.
Kojila jsem 1,5 roku a bylo velmi šťastné období mého mateřství.
 Mili+5 


Sestry v porodnicích mi nikdy s kojením nepomohly 

(2.3.2007 18:22:42)
Nedávno jsem při nedožitých druhých narozeninách dcerky vytáhla kazetu, na které byly natočeny první okamžiky po jejím narození tedy především to, jak jsem zkoušely přikládat. Když malou sestra přinesla po těch "nezbytných" procedurách jako je mytí a vážení, začala ji přikládat, samozřejmě chyla malou za krčkem, mně za dvorec a začala jí cpát bradavku do pusinky. Musela jsem se držet, abych ji přes tu ruku neklepla a to jsem byla v Baby Friendly Hospital, ale některé věci se ty sestry prostě neodnaučí. Samozřejmě se jí to nepovedlo, nakonec jsem řekla, že už jsem zkušená matka, že to zvládnu sama a poslala ji pryč. Nabízela jsem malé prso jemně, vždy s trochou vytlačeného mleziva, spíš jsme se spolu tak mazlily, bylo to tak krásné, měla pár neúspěšných pokusů, ale brzy se chytla a od té doby se přisávala bez problémů, dokonce i když mně později jako obvykle zkaměněla prsa. Všude se píše, jak se na dítě nesmí spěchat, jak je ho třeba nechat v klidu zkoušet, bez stresu, ale já jsem tento přístup nezažila od personálu porodnice ani při jednom ze svých 4 dětí.:-(
 Eva K, Lucie 11m 
  • 

Re: Sestry v porodnicích mi nikdy s kojením nepomohly 

(3.3.2007 19:54:53)
Musím taky potvrdit zkušenost, razantní nastrčení dítě na prs a rady typu nekojte déle než 10 minut. Nemluvě o bolestivých kontrolách množství mléka v prsů... Eva
 Daniela V 
  • 

Re: Sestry v porodnicích mi nikdy s kojením nepomohly 

(9.3.2007 4:05:16)
Nevím v které porodnici jste rodily, ale u nás v Opavě je personál vyškolen k tomu, aby maminám pomáhal s kojením. Problém s nalitými prsy nastal prot, že jsi nekojila pořádně v prvních hodinách po porodu a první a druhý den. Je důležité kojit častěji z obou prsou a u každého kojení prsa vystřídat aspoň dvakrát, nejlépe čtyřikrát. Prsa se potom jen nepřekrví, ale mléko dobře odtéká.
Je pravda, že lakt. poradce by uměla poradit. Jinak ať to nedělá, je potom více škody než užitku.
K porodnímu sálu je lépe počkat déle než půl hodiny, dítě se potom lépe přisaje. Záleží však na tom jaké má mamina bradavky. Když jsou krátké, tuhé tak stím nenaděláte na sále nic.
Přeji vám spokojené mimino a dobré kojení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.