| Petra, 2 synové, 3,5 a 2 roky | •
 |
(12.1.2007 17:20:52)
U nás doma už je to katastrofa. Starší ubližuje mladšímu, mladší provokuje staršího. Na vysvětlování jsou ještě malí, zkoušela jsem to , ale nefunguje to. Mladší se nemůže ani dotknout jakékoliv hračky, starší syn jí hned potřebuje,povalí ho nebo praští, zkoušela jsem mu dát i na zadek, ale on se cítí ukřivděný, vysvětluje mi, že byl v právu a brečí, pak mi řekne, že žádnýho bratříčka nechce, že ho nemá rád, pak je mi to líto. Už si nedojdu v klidu ani na WC. Máte někdo podobné zkušenosti? Existuje nějaká rada nebo se musí prostě jen vydržet a doufat, že to přejde?
|
| Irena + 3 | 
|
(12.1.2007 17:41:05)
Nevím, jestli ti poradím. Jen napíšu mou zkušenost. Přesně podle článku jsem odeslala syny, mezi kterými je přesně 2 roky rozdíl a byli tenkrát ve věku těch tvých, do jejich pokoje a snažila se to vydržet. Hlavně jsem neřešila, kdo začal a kdo má či nemá pravdu. Navíc ten mladší si našel způsob, jak "přeprat" toho staršího. Trvalo to období asi 2 roky. A pak konec, dodnes je mezi nima skvělý vztah, doufám, že to tak vydrží. Mají 15 a 13. Takže jediná moje rada je - nevměšování a nehrát si na soudce- pokud nejde o zdraví.
Mimochodem, já se s bratrem o tři roky mladším často prala a dodnes máme skvělý vztah. ;-)
|
|
| ronniev | 
|
(12.1.2007 18:06:58)
Vydrž! Bude to lepší, fakt! Mezi mými syny je rozdíl rok a 7 měsíců, takže když mladší začal lézt a brát hračky, nebyl starší na nějaké vysvětlování naprosto dost zralý. Půl roku jsem nemohla ani na záchod, když jsem mladšího nějak nechránila (ohrádka apod.). protože se mi stalo, že když jsem se vrátila, mlátil starší mladšího do hlavy (!) paličkou na zatloukání kolíčků (hračka - asi ji znáš - ale bolí to s ní!) Po půl roce to samo přešlo, dnes je jim 8 a skoro 10, a i když se občas perou a něktzerý (většinou mladší) brečí, tak jsou velcí parťáci a když je jeden nemocný a nemá toho druhého doma, chodí jako tělo bez duše.
|
| Bella 2 syni 4 dcery | •
|
(25.1.2007 9:16:40)
Mému synovi je 14 a druhému 11. Odmalička se prali a dělali si naschváli. Bohužel to nepřestalo do tedka. Kolikrát se bojím,že si moc ublíží.Kopou se urážejí se a nadávají si. Jsou špatným příkladem pro mladší sourozence.Neustále se vysmívají svým mladším sestrám. Jsem na ně i tvrdší ale nezabírá to.Mají svou hlavu.Když jsou od sebe delší dobu , navzájem se jim po sobě stýská. To jak se chovají mě trápí již řadu let.Nechápu proč to pořád dělají, sousedi si ztěžují na neustálí hluk z našeho bytu.Ve škole jsou ale většinou oblíbení.
|
|
|
| Dargo | 
|
(14.1.2007 22:48:48)
Ahoj Petro,
nevím zda Ti mohu pomoci,mám dva rošťáky ve věku 1 a 2,5 roku a zatím u nás probíhají bitky o hračky a to od té doby, co malý začal lézt. Starší malému hračky vykrucuje z rukou a u toho ho případně povalí či uhodí,asi to znáš sama.
Staršího se snažím pozitivně motivovat a to tak: miluje film Auta,obrázek jednoho z těch aut jsem vystřihla a udělala k němu závodní dráhu s políčky a pokud se syn k tomu mladšímu chová pěkně z vlastní iniciativy(např.:sám mu přinese hračku; pohladí jej,když pláče po tom co se malý sám uhodil;...),pak postavička autíčka jede o políčko dopředu a pokud dojede okruh na závodní dráze,pak se za odměnu může na film podívat. Postavičku autíčka také posouvám i v tom případě, když si starší ve sporných momentech na mne zavolá a já pak situaci nějak vyřeším.
Například:Když si starší staví z kostek a malý mu začíná kostky bořit a starší si zavolá o pomoc, pak mladšího nějakým způsobem "odklidím".Na druhou stranu zase pokud si zavolá v případě,že chce nějakou hračku, se kterou si hraje malý,pak se mu snažím vysvětlit,že až si s hračkou bráška dohraje, že si ji může vzít.
Vím,že takto spory nemohu řešit donekonečna, ale na druhou stranu je fakt, že jsem množství potyček snížila nejmíň na polovinu.
Petro i další maminky,které máte děti brzy po sobě,budu ráda když se mi v případě zájmu ozvete na E-mail, ráda bych poznala Vaše zkušenosti s výchovou...
|
|
| sally | 
|
(15.1.2007 5:28:00)
Petro,
mám děti podobně (39 měsíců a 18) a u nás funguje "když si neumíte s hračkama hrát v klidu, tak si hrát nebudete" a odstavení do kouta. Dále starší má "nedotknutelné" hračky. Jednak jeho spací plyšáci, pak sám lpí na jednom stříbrném autíčku - a to jsou hračky které nemusí půjčovat NIKDY. Mladší má taky spacího plyšáka, který je taky nedotknutelný, ale ona to moc neprožívá. Pak platí pravidlo, že u nové hračky má přednost vlastník.
Velké bitky jsou u nás o dřevěnou vláčkodráhu. Vyřešila jsem to tím, že mladší dostala svojí soupravu. Jí je to jedno, ale na staršího funguje "jestli si chceš hrát s jejíma vlakama, půjč nějaké svoje." Prostě mladší tím získala taky "nárok" na železnici. Některé hračky máme skorodvojmo (třeba jedno auto je náklaďák, druhé míchačka), takže trošku distribuuju (neber jí míchačku, vem si náklaďák).
Asi je to u nás jednodušší o to, že jsou kluk a holka, že si až tak úplně nekonkurují. Zjistila jesm, že je to vždycky horší, když mladší udělá nějkaý výraznější pokrok. Myslím, že staršímu hodně prospěla školka, kde se s dětma musí o hračky dělit a už to líp zvládá; bere to víc v klidu.
|
| Jirka, čertík 5,5 a čertice 3 | •
|
(15.1.2007 6:26:14)
Když byl dcerce 1 rok a synkovi 3,5, koupili jsme klukovi lego. Dostala ho ale dcera na narozeniny. Té to bylo úplně jedno a kluk si s ním hrál s respektem. Dnes už mají doma lega spousty, nikdo neví čí je čí kostka, ale nehádají se o něj. Bohužel to se všema hračkama tek nejde, a tak je někdy u nás taky pěkné peklo.
|
|
|
| Eva | •
|
(15.1.2007 8:52:24)
Poradit je hrozně těžký. Sama mám někdy před infarktem. Ti naši se taky hádají a řvou, za chvilku se zase milujou, příp. provedou pěkně svorně nějakou lumpárnu. Vždycky se snažím zjistit příčinu, kdo začal. Ale někdy vážně nevím, kde je pravda, tak se rozčílím, kýženou hračku nebo věc jim seberu a mají po ftákách. Jenže vím, že to není nejlepší řešení, můžu ublížit tomu, kdo je v právu. Prostě chci, aby se přiznali a řekli mi pravdu, ví, že lež nesnesu. Je to vážně na nervy. Když je vážně zle, že se s nimi nejde domluvit, řeknu třeba, že se jde ven, nebo něco pod., ať si vybijí tu přebytečnou energii.
Člověk nechce ubližovat jednomu ani druhému, tak se řádně nazlobím. Ale trest může být jen v případě, kdy znám pravdu, kde jsem u toho byla.
A to jsem myslela, že tak ŠÍLENÉ DĚTI máme jenom my.
|
|
| Barča, 2 kluci 16 a 7 let | •
|
(15.1.2007 9:44:17)
Asi neporadím, ale u nás je to podobné a to je jeden již skoro dospělý. Ten mladší pořád provokuje a žárlí, protože chce být ve všem první (i v narození a když má "blblou" tak nechce pochopit, že je prostě mladší a hotovo), také si hodně vymýšlí. Ten starší nám zase vytýká, že toho mladšího rozmazlujeme a moc mu povolujeme. Naštěstí se na toho staršího můžu spolehnout, že bráchu pohlídá, vyzvedně ze školy a pod. i když zrovna doma válčí.
Taky jsem někdy zralá na blázinec.
Já mám o 1,5 roku staršího bratra a mlátili jsme se hrozně, ale jak někdo nastoupil na nás (i jednotlivě) tak jsme drželi při sobě.
|
|
| ludmila | •
|
(15.1.2007 11:23:55)
přečtěte si "pupilku"
|
|
| Verera | 
|
(15.1.2007 17:29:27)
Našim je 8 a 5 a je to stejné. Starší syn je pošťucha, ale zná míru, kdy už by mohl ublížit, holčička jde zase na všechno přímo, ale pokud bude mít v ruce kladivo, je schopná s ním bráchu praštit, pokud ji naštve. Takže je dost těžké se nevměšovat a zůstat v klidu, když kluk zničeho nic štípne sestru, která si klidně hraje a ta ho praští pěstí do oka.
Nejvíc na ně funguje oddělit každého do jiné místnosti. Pokud se perou o hračku a já jim řeknu, že jim ji seberu, pokud se nemůžou domluvit, hned vědí, kdo by ji měl vlastně mít.
Recept na klid, když malá ještě nechodila, ale už lezla a bourala stavby, bylo jedině přepažit obyvák křeslem, každý měl svou část se svýma hračkama a oba byli přitom se mnou v místnosti.
Vypozorovala jsem ale, že syn pošťuchuje a zlobí tím víc, čím jsme na něj víc naštvaní a víc ho napomínáme, je to začarovaný kruh. Prostě tak , jak se píše v článku, když má pocit, že máme raději sestru než jeho (že taky víc zlobí není ochoten si připustit). On sám to zastavit ještě neumí, je na nás předcházet takovým situacím tím, že se s ním včas potulíme a popovídáme si s ním.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)