| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Sourozenecká láska i neláska

 Celkem 35 názorů.
 Jana (2 děti) 
  • 

A co věkový rozdíl? 

(12.1.2007 11:39:03)
Co dělat v případě, že je tam věkový rozdíl a velká fyzická převaha jednoho z nich? Tam nejde říct "vyřešte si to sami".
A co když jedno dítě vysloveně lže a nevím které? Pokud to nebudu řešit, ublížím tomu, co mluví pravdu. A někdy pravda nejde zjistit.
 Věra, dcery 9 a 2,5 roku 
  • 

Re: A co věkový rozdíl? 

(15.1.2007 23:49:29)
Mám taky problém. Jak naučit své dvě dcery 9 a 2,5 roku, aby si dokázaly spolu hrát? Starší dceru to nebaví a mladší to vyžaduje. Jsou u nás pak zbytečné rozepře, když mi té malé příjde líto, že se celý den těší na sestru až příjde ze školy a ona pak tu mladší od sebe jen odhání. Pak to dospěje až k tomu, že jí to dám příkazem, aby si jí alespoň chvilku všímala, což vím, že to není nejlepší řešení. Pokud někdo máte zkušenosti z řešením tohoto problému, prosím poraďte, nerada bych tu starší úplně odradila, ale taky tý mladší neumim vysvětlit, že její hračky už sestru prostě nebaví, že už má jiné starosti. Předem díky za radu.
 Stáňa 
  • 

Re: Re: A co věkový rozdíl? 

(16.1.2007 10:33:58)
No nemám zkušenost z pohledu matky, ale z pohledu staršího sourozence. Jsem o 6 let starší než moje sestra. Taky na mě dost vysela a mě to dlouho nebavilo. Nucení nepomůže, spíš to může vést k tomu, že se odcizí a cestu k sobě budou hledat jen těžko. Spíš bych hledala cestu přes společný zájmy. Možná to zní divně, ale já když už musela ségru hlídat, tak sme si hrály spíš po mém:) líčila jsem jí, česala, zpívaly a tancovaly jsme no a čím víc jsme si v tomhle rozuměly tak přišlo i na společné čtení a koukání na pohádky a pak i hraní s panenkama, abych od ní měla "pokoj". Nakonec sem jí kolikrát vyzívala já sama ke hře, protože mě to bavilo. A mělo to i výhody pro mě, když sem neměla co dělat (lítání venku:)) a naopak se mi nechtělo dělat např. domácí úkol hned. To fungovalo jako supr výmluva.. teď ne, teď si hrajeme:))a protože naši byli rádi, že je chvilku od nás pokoj a mají klid, tak nás nechali ještě chvilku:))
 Jana038 


Přesně vystihnutý obraz našeho domova 

(12.1.2007 11:39:23)
Já mám dvě holky - 6 1/4 roku a 3,5 roku staré. Zatím chodí obě spolu do školky, takže jsou vlastně pořád spolu. A po příchodu domů to po chvíli začíná...boje a boje a boje. Jedna sebere hračku první, první ji nechce dát atd. atd. Bohužel to dochází i nadávkám. Naštěstí dětským - slovo které ony cítí jako dostatečně silné a které jim dává pocit vítězství nad tou druhou je prděná. Jak jinak než že ho odposlechly ve školce. Častěji se stává, že s brekem přijde ta mladší, někdy naopak přijde ta starší. To už pak bývá horší - většinou žaluje, že ji mladší kousla nebo štípla. Když nemá fyzickou převahu, tak má zaručeno, že takhle svou starší sestru přeci jen nějak "přepere". Doufám, že až budou starší, z těchto půtek vyrostou. Nebo to bude ještě horší...A svatá pravda je, že je to o nervy. Hodně o nervy.
 Líza 


Re: Přesně vystihnutý obraz našeho domova 

(12.1.2007 12:21:39)
Taky jako bych to někde viděla... a ty příčiny? Těžko určit tu, která převládá, ony se přelévají jedna do druhé - jedna chce získat pozornost, druhá ji chce při tom očernit, jedné to připadá jako dobrá zábava provokovat ségru, zatímco druhá je unavená ze školy... tisíc a jedna půtka.
Ale všimla jsem si, že pokud už vypěním já, holčičky se zase náramně rychle skamarádí (že by se přitom bavily na můj účet? ;-))))))
 Lída+2 


Re: Re: Přesně vystihnutý obraz našeho domova 

(12.1.2007 13:14:09)
Jako u nás některé dny....
Někdy mladší přepere i staršího a to je pak taky něco.....
většinou je nechám být,ale někdy to fakt nejde......
 Kvetad 


Re: Re: Přesně vystihnutý obraz našeho domova 

(14.1.2007 20:22:47)
Já mám kluky 2,5 a 4,5r, taky je u nás dost hlučno a dost se perou, ale taky furt pusinkujou, hladěj, jeden bez druhýho (např. je-li starší na nějakým kroužku nebo mladší v poledne spí) jak bezrukej.. Dokonce jsme si uvědomili, že ačkoliv se furt řežou, mordujou, válej se po sobě a ječej, tak se naprosto bez šrámů, modřin, škrábanců apod., takže jsme usoudili, že sami znají míru a je to u nich spíš taková hra. Naštěstí u věcí zastávají zásadu, kdo si to vzal první a jinak si je půjčují anebo si hrají spolu.
LíZO - naši to taky dělají. Když už mi občas ujedou nervy, zařvu na ně a třeba i plácnu přes zadek, tak pak odejdou do jiné místnosti, tam se objímají, pusinkujou a utěšují a já si pak připadám jak bestie.
ARNOŠTE - taky jsem jako Vaše žena z větší rodiny (ze tří dětí) a mě ten "komunismus" přijde dobrý. Kluci fakt už neřeší, co kdo dostal (takže nemusí vše kupovat dvojmo), ale kdo si to vzal první. Ono ve školce je taky všechno všech (a částečně pak i ve škole a na táborech a na pracovišti, a vlastně i v manželství :-)).
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Re: Přesně vystihnutý obraz našeho domova 

(14.1.2007 21:51:14)
jojo, dvě holčiny.... ;)
zrovna to taky řeším... starší má asi někdy pocit, že ji nemáme dost rádi a bývá hysterická lehce, mladší je zas drzá a provokuje...
občas taky dojde na mlácení a nadávky ;((( /nejdrsnější je zatím jsi pipina/
jindy se zas děsně milujou a hubičkujou, dokážou si spolu 2hodiny hrát...
tenhle víkend byl ale nějakej krušnej - hl. dnešek - možná hrálo roli i to, že jsme měli návštěvu, asi trošku i nuda... prostě dnes to byl děs běs...
 pupilka 
  • 

Re: Re: Přesně vystihnutý obraz našeho domova 

(15.1.2007 11:18:56)
No to si pište!!!! :-)) Já mám dvě dcery (dnes je jim už 28 a 27) a ty když byly malé tak nám dávaly občas co proto. Pokud se hádaly o cokoli, tak jsem děvenky postavila "do kouta" aby vychladly. Nikdy jsem to jinak neřešila, nepátrala jsem o co se jednalo, stejně by to byla ztráta času a energie.Děvčata si chvíli postála a většinou to končilo řehotem. Dnes když už jsou dospělé (jedna z nich je pedagog)na to vzpomínají s úsměvem. Pupilka
 Jája(3děti) 


Re: Přesně vystihnutý obraz našeho domova 

(12.1.2007 13:25:29)
Jé, to jsem si oddychle, že to není jen u nás. Největší hrůzu mám, když je ticho. To znamená veliký průšvih!!!! Pak se z našich 3 nesmiřitelných puberťáku rázem stane milující zeď, ze které nedostanu nic.
Jak si tak matně vzpomínám (i když dětem tvrdím opak), tak jsme se se ségrou taky mlátily, nadávaly si apod., ale když šlo do tuhého tak jsme se semkly stejně jako dnes moje děti.
 Petra, 2 synové, 3,5 a 2 roky 
  • 

Poradí někdo, jsem zralá na blázinec! 

(12.1.2007 17:20:52)
U nás doma už je to katastrofa. Starší ubližuje mladšímu, mladší provokuje staršího. Na vysvětlování jsou ještě malí, zkoušela jsem to , ale nefunguje to. Mladší se nemůže ani dotknout jakékoliv hračky, starší syn jí hned potřebuje,povalí ho nebo praští, zkoušela jsem mu dát i na zadek, ale on se cítí ukřivděný, vysvětluje mi, že byl v právu a brečí, pak mi řekne, že žádnýho bratříčka nechce, že ho nemá rád, pak je mi to líto. Už si nedojdu v klidu ani na WC. Máte někdo podobné zkušenosti? Existuje nějaká rada nebo se musí prostě jen vydržet a doufat, že to přejde?
 Irena + 3 


Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec! 

(12.1.2007 17:41:05)
Nevím, jestli ti poradím. Jen napíšu mou zkušenost. Přesně podle článku jsem odeslala syny, mezi kterými je přesně 2 roky rozdíl a byli tenkrát ve věku těch tvých, do jejich pokoje a snažila se to vydržet. Hlavně jsem neřešila, kdo začal a kdo má či nemá pravdu. Navíc ten mladší si našel způsob, jak "přeprat" toho staršího. Trvalo to období asi 2 roky. A pak konec, dodnes je mezi nima skvělý vztah, doufám, že to tak vydrží. Mají 15 a 13. Takže jediná moje rada je - nevměšování a nehrát si na soudce- pokud nejde o zdraví.

Mimochodem, já se s bratrem o tři roky mladším často prala a dodnes máme skvělý vztah. ;-)

 ronniev 


Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec! 

(12.1.2007 18:06:58)
Vydrž! Bude to lepší, fakt! Mezi mými syny je rozdíl rok a 7 měsíců, takže když mladší začal lézt a brát hračky, nebyl starší na nějaké vysvětlování naprosto dost zralý. Půl roku jsem nemohla ani na záchod, když jsem mladšího nějak nechránila (ohrádka apod.). protože se mi stalo, že když jsem se vrátila, mlátil starší mladšího do hlavy (!) paličkou na zatloukání kolíčků (hračka - asi ji znáš - ale bolí to s ní!) Po půl roce to samo přešlo, dnes je jim 8 a skoro 10, a i když se občas perou a něktzerý (většinou mladší) brečí, tak jsou velcí parťáci a když je jeden nemocný a nemá toho druhého doma, chodí jako tělo bez duše.
 Bella 2 syni 4 dcery  
  • 

Špatná zkušenost 

(25.1.2007 9:16:40)
Mému synovi je 14 a druhému 11. Odmalička se prali a dělali si naschváli. Bohužel to nepřestalo do tedka. Kolikrát se bojím,že si moc ublíží.Kopou se urážejí se a nadávají si. Jsou špatným příkladem pro mladší sourozence.Neustále se vysmívají svým mladším sestrám. Jsem na ně i tvrdší ale nezabírá to.Mají svou hlavu.Když jsou od sebe delší dobu , navzájem se jim po sobě stýská. To jak se chovají mě trápí již řadu let.Nechápu proč to pořád dělají, sousedi si ztěžují na neustálí hluk z našeho bytu.Ve škole jsou ale většinou oblíbení.
 Dargo 


Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec!...výzva 

(14.1.2007 22:48:48)
Ahoj Petro,
nevím zda Ti mohu pomoci,mám dva rošťáky ve věku 1 a 2,5 roku a zatím u nás probíhají bitky o hračky a to od té doby, co malý začal lézt. Starší malému hračky vykrucuje z rukou a u toho ho případně povalí či uhodí,asi to znáš sama.
Staršího se snažím pozitivně motivovat a to tak: miluje film Auta,obrázek jednoho z těch aut jsem vystřihla a udělala k němu závodní dráhu s políčky a pokud se syn k tomu mladšímu chová pěkně z vlastní iniciativy(např.:sám mu přinese hračku; pohladí jej,když pláče po tom co se malý sám uhodil;...),pak postavička autíčka jede o políčko dopředu a pokud dojede okruh na závodní dráze,pak se za odměnu může na film podívat. Postavičku autíčka také posouvám i v tom případě, když si starší ve sporných momentech na mne zavolá a já pak situaci nějak vyřeším.
Například:Když si starší staví z kostek a malý mu začíná kostky bořit a starší si zavolá o pomoc, pak mladšího nějakým způsobem "odklidím".Na druhou stranu zase pokud si zavolá v případě,že chce nějakou hračku, se kterou si hraje malý,pak se mu snažím vysvětlit,že až si s hračkou bráška dohraje, že si ji může vzít.
Vím,že takto spory nemohu řešit donekonečna, ale na druhou stranu je fakt, že jsem množství potyček snížila nejmíň na polovinu.
Petro i další maminky,které máte děti brzy po sobě,budu ráda když se mi v případě zájmu ozvete na E-mail, ráda bych poznala Vaše zkušenosti s výchovou...
 sally 


Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec! 

(15.1.2007 5:28:00)
Petro,
mám děti podobně (39 měsíců a 18) a u nás funguje "když si neumíte s hračkama hrát v klidu, tak si hrát nebudete" a odstavení do kouta. Dále starší má "nedotknutelné" hračky. Jednak jeho spací plyšáci, pak sám lpí na jednom stříbrném autíčku - a to jsou hračky které nemusí půjčovat NIKDY. Mladší má taky spacího plyšáka, který je taky nedotknutelný, ale ona to moc neprožívá. Pak platí pravidlo, že u nové hračky má přednost vlastník.
Velké bitky jsou u nás o dřevěnou vláčkodráhu. Vyřešila jsem to tím, že mladší dostala svojí soupravu. Jí je to jedno, ale na staršího funguje "jestli si chceš hrát s jejíma vlakama, půjč nějaké svoje." Prostě mladší tím získala taky "nárok" na železnici. Některé hračky máme skorodvojmo (třeba jedno auto je náklaďák, druhé míchačka), takže trošku distribuuju (neber jí míchačku, vem si náklaďák).

Asi je to u nás jednodušší o to, že jsou kluk a holka, že si až tak úplně nekonkurují. Zjistila jesm, že je to vždycky horší, když mladší udělá nějkaý výraznější pokrok. Myslím, že staršímu hodně prospěla školka, kde se s dětma musí o hračky dělit a už to líp zvládá; bere to víc v klidu.
 Jirka, čertík 5,5 a čertice 3  
  • 

Re: Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec! 

(15.1.2007 6:26:14)
Když byl dcerce 1 rok a synkovi 3,5, koupili jsme klukovi lego. Dostala ho ale dcera na narozeniny. Té to bylo úplně jedno a kluk si s ním hrál s respektem. Dnes už mají doma lega spousty, nikdo neví čí je čí kostka, ale nehádají se o něj. Bohužel to se všema hračkama tek nejde, a tak je někdy u nás taky pěkné peklo.
 Eva 
  • 

Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec! 

(15.1.2007 8:52:24)
Poradit je hrozně těžký. Sama mám někdy před infarktem. Ti naši se taky hádají a řvou, za chvilku se zase milujou, příp. provedou pěkně svorně nějakou lumpárnu. Vždycky se snažím zjistit příčinu, kdo začal. Ale někdy vážně nevím, kde je pravda, tak se rozčílím, kýženou hračku nebo věc jim seberu a mají po ftákách. Jenže vím, že to není nejlepší řešení, můžu ublížit tomu, kdo je v právu. Prostě chci, aby se přiznali a řekli mi pravdu, ví, že lež nesnesu. Je to vážně na nervy. Když je vážně zle, že se s nimi nejde domluvit, řeknu třeba, že se jde ven, nebo něco pod., ať si vybijí tu přebytečnou energii.
Člověk nechce ubližovat jednomu ani druhému, tak se řádně nazlobím. Ale trest může být jen v případě, kdy znám pravdu, kde jsem u toho byla.
A to jsem myslela, že tak ŠÍLENÉ DĚTI máme jenom my.
 Barča, 2 kluci 16 a 7 let 
  • 

Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec! 

(15.1.2007 9:44:17)
Asi neporadím, ale u nás je to podobné a to je jeden již skoro dospělý. Ten mladší pořád provokuje a žárlí, protože chce být ve všem první (i v narození a když má "blblou" tak nechce pochopit, že je prostě mladší a hotovo), také si hodně vymýšlí. Ten starší nám zase vytýká, že toho mladšího rozmazlujeme a moc mu povolujeme. Naštěstí se na toho staršího můžu spolehnout, že bráchu pohlídá, vyzvedně ze školy a pod. i když zrovna doma válčí.
Taky jsem někdy zralá na blázinec.
Já mám o 1,5 roku staršího bratra a mlátili jsme se hrozně, ale jak někdo nastoupil na nás (i jednotlivě) tak jsme drželi při sobě.
 ludmila 
  • 

Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec! 

(15.1.2007 11:23:55)
přečtěte si "pupilku"
 Verera 


Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec! 

(15.1.2007 17:29:27)
Našim je 8 a 5 a je to stejné. Starší syn je pošťucha, ale zná míru, kdy už by mohl ublížit, holčička jde zase na všechno přímo, ale pokud bude mít v ruce kladivo, je schopná s ním bráchu praštit, pokud ji naštve. Takže je dost těžké se nevměšovat a zůstat v klidu, když kluk zničeho nic štípne sestru, která si klidně hraje a ta ho praští pěstí do oka.

Nejvíc na ně funguje oddělit každého do jiné místnosti. Pokud se perou o hračku a já jim řeknu, že jim ji seberu, pokud se nemůžou domluvit, hned vědí, kdo by ji měl vlastně mít.

Recept na klid, když malá ještě nechodila, ale už lezla a bourala stavby, bylo jedině přepažit obyvák křeslem, každý měl svou část se svýma hračkama a oba byli přitom se mnou v místnosti.

Vypozorovala jsem ale, že syn pošťuchuje a zlobí tím víc, čím jsme na něj víc naštvaní a víc ho napomínáme, je to začarovaný kruh. Prostě tak , jak se píše v článku, když má pocit, že máme raději sestru než jeho (že taky víc zlobí není ochoten si připustit). On sám to zastavit ještě neumí, je na nás předcházet takovým situacím tím, že se s ním včas potulíme a popovídáme si s ním.

 alena, 2 synové 3r a 1r 
  • 

znám to 

(12.1.2007 22:32:28)
podobné situace znám velmi dobře, pořídila jsem staršímu sourozence v domnění, že si budou spolu hrát. U nás byla použita dokonce palička na maso, taky otevřel mladšímu vrátka a ten spad ze schodů a jiné. Jde tu o "přežití" toho mladšího.Vyzkoušela jsem vše, fyzické tresty, domluvy, nic dlouhodobě nepomáhá. Tak si opravdu myslíte, že to samo přejde? Dokážu si to vše psychologicky zdůvodnit, ale když se snažím věnovat staršímu, mladší do toho řve a vynucuje si též pozornost a to potom stejně nejde nic v klidu dělat a jakmile není starší ničím zaujat, má různé nápady...a tak je to opravdu k zbláznění
 dasa T 


Re: znám to 

(13.1.2007 11:18:47)
My máme tři děti, dvě dcery(čtyři a dva roky) mají spolu hezký vztah, jsou na sebe hodně zvyklé, pokud nejsou spolu déle, tak se jim vzájemně stýzká. Neznám hádky, neperou se, nehádají se, je to opravdu jen vyjímečné. Starší má k mladší ochranitelský vztah, hlídá (sama a dobrovolně), jestli jsou zavřená vrátka na schodiště, aby malá nespadla ze schodů, když přijde starší ze školky, vítají se pusinkami a hladí se po vláskách, pokud dojde k delšímu odloučení, mladší nespí a pořád se jí stýzká po sestřičce. Vyjímečně se přetahují o hračku, ale vždy se nakonec dokáží dohodnout. Vše je takto v pohodě, dokud nepřijde ze školy syn, který už je starší - v pubertě, potom se předhání jedna přes druhou, aby brášku zaujala právě jen ta jedna. Žárlivost a hádky řešíme právě mezi synem a prostřední dcerou, která má tendenci ho komandovat, aby nedrobil, aby si sednul k jídlu, aby zavíral dveře potichu...., opakuje přesně to, co slyší od nás. Synovi to samozřejmě leze na nervy, moc se s ní nemaže. Včera dokonce dcera synovi řekla, že se z něho po.ere, ačkoliv my se doma snažíme mluvit slušně. Syn absolutně neakceptuje její věk, hádá se s ní, jakoby byla stejně stará jako on. Ona se prostě snaží ho zaujmout, tak se snaží chovat se dospěle, hraje si na paní drsnou. Někdy je to k smíchu, někdy už to člověka unavuje. Ale jsem ráda, že máme tři děti. Dlouho jsme měli jen jedináčka - syna, ale po tom, co se nám narodily ještě holky, je doma větší legrace.
 panika 


Re: Re: znám to 

(14.1.2007 12:44:53)
Ráda poznávám, že je na tom někdo podobně jako já se svými třemi dětmi ve věku 16, 4 a 2 roky. Nejstarší je syn a bezmezně miluje svou sestřičku, které jsou dva roky, chrání ji před prostředním čtyřletým bráchou až to přehání. Mezi ním a jeho bratrem je velká rivalita. Nejstarší žárlí na prostředního a prostřední žárlí na nejmladší. Pokud jsou každý zvlášť jsou bezvadní, nebo pokud jeden odcestuje tak těm druhým chybí a často se na něho ptají. Stále si říkám kde dělám chybu, že mezi nimi je rivalita a žárlivost a soudím, že cesta vede opravdu někde uprostřed. Nevměšovat se do jejich sporů dokud nehrozí, že si ublíží. Jestliže hrozí nějaké nebezpečí tak včas a adekvátně zasáhnout a hlavně zůstat nestranným, to je nejdůležitější. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud rodiče zasahují nepřiměřeně a nenechají sourozence aby si své spory vyřešili sami, tak jim naruší pozdější vztah i citový vývoj. Je to bohužel má vlastní zkušenost, trvalo mi řadu let v dospělosti naučit se sama jednat s lidmi přiměřeně dané situaci, naučit se zvládat spory a nebýt zakřiknutá. A vztahy mezi námi sourozenci nemáme dobré dodnes, protože je v nás zakořeněná nespravedlnost z dětství.
 Haluška 


Re: znám to 

(13.1.2007 15:21:52)
tak palička na maso, to je teda soda. Mám dvě holky (4 a 2) a občas se taky řežou, berou si věci, křičí na sebe, ale nic hrozného se zatím nestalo, ani se k tomu neschylovalo. Navíc se teď trošku víc semkly, protože jsme jim pořídili ještě jednoho sourozence. Takže asi vnímají víc tu potřebu být spolu, protože já nestíhám... Kupodivu si ani příliš neříkají o pozornost (někdy pochopitelně ano, ale opravdu to je v mezích) a jsou rády, že mají jedna druhou. Doufám, že to není klid před bouří...
 MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 


Re: znám to 

(13.1.2007 22:09:36)
Zdá se mi, že je to hodně o povaze těch dětí, ani ne tak o věkovém rozdílu... Mám kluky 2,5 a 1 r a samozřejmě, že starší taky občas majzne mladšího, ale celkem mi to přijde únosné, hračky mu půjčuje docela ochotně, dokonce se snaží zapojovat ho už do svých her, takže si už teď sem-tam vyhrají i spolu.
 Petra, 2 kluci,3,5 a 2 
  • 

Re: Re: znám to 

(14.1.2007 9:52:11)
Já si taky myslím, že je to i o povaze, máš pravdu. Zajímalo by mě ale, když si třeba ten pětiletý hraje s tím 2,5letym, třba něco staví z lega nebo tak, co dělá ten roční? To jim do toho nezasahuje? U nás byl právě kámen úrazu, že ten mladší všechno bořil a ten starší se furt vztekal, když byli malí, tak jsem je oddělila třeba přehradou z křesel, ale teď už to nejde.
 Ellis+Dáda+Jája 


....jako někdy u nás 

(15.1.2007 10:57:52)
Tak u nás je to v podstatěpodobné, i když jsem si myslela, že když děti budou mít mezi sebou větší věkový rozdíl, tak se takovýmhle tahanicím vyhneme - nevyhnuly jsme se ... holkám je 13 a 4 a je to stejné, jako u vás ostatních - někdy se milujou a dokážou si spolu "hrát" (i když ta starší si už nehraje, ale někdy se "obětuje" a zabaví chvilku tu mladší)..ale někdy jsou vážně na zabití .... nadávaj si, mlátěj se... hrůůůza. Když nezabere napomenutí, tak ječím a když ani to, tak je plácnu obě dvě ... a to najednou přestanou veškeré hádky a tahanice a držej při sobě ... Asi je to všude stejné, ale vím, že se v podstatě mají rády a že jednou...za pár let...na tohle budou vzpomínat a budou sí (doufám) rozumnět i když budou dospělé... :o)
 Petra, 2 kluci,3,5 a 2 
  • 

Re: Re: znám to 

(14.1.2007 9:58:47)
Teď mi došlo, že jsem to špatně pochopila, myslela jsem, že máš 3 kluky, Tak ta moje předešláreakce nedavá smysl, omlouvam se.
 Pavla 
  • 

Re: Re: Re: znám to 

(14.1.2007 14:00:32)
Jedinacka! Jedine jedinacka :-))))
 Dargo 


Re: Re: Re: Re: znám to 

(14.1.2007 23:00:43)
No to je právě ten průšvih..manžel je jedináček a potyčky nezná...tím pádem je na staršího kvuli mladšímu na můj vkus až zbytečně tvrdý a nedokáže pochopit, že 2,5 roční dítě ještě ledacos nechápe...
 Lidunka 


Vlastní a nevlastní 

(15.1.2007 10:56:24)
Ahoj, já mám doma taky docela zajímavou sourozeneckou sestavu. Mám 2,5 synka a jezdí k nám na víkendy a prázdniny jeho sestry od manžela 5 a 8 let. Vzniklo mezi nimi pouto zajímavé. starší ségru malej bezmezně miluje, ona si sním hraje, stará se o něj, super. Prostřední tento vztah nedokáže pochopit, doma u mámy je nejmladší ona, tak neví, kterou roli hrát. Pendluje mezi malou a velkou holkou, když se děti hádají o hračku, neví, jestli má být velká ségra a dát ji malému, nebo se prát a být malá..Ale ted tu byla bez starší sestry a starala se jako ona. Je to zajímavé pozorovat. Zatím se nehádají, nevyčítají si nic. Jsem strašně ráda, že to přízvysko "nevlastní"u nás neplatí...
 Sonic 


Díky za příspěvek 

(16.1.2007 9:00:31)
I když jsou moji Cipísci dost malí, už to u nás začalo, zatím jsou jako dva beránci, kteří se pošťuchují, ale časro si nevím rady, přirozeně chráním toho mladšího, pak zjistím, že už taky umí pěkně pošťuchovat. Děkuji za příspěvek, pomohl mi orientovat se a utvrdit v mém názoru, nechat je být ať si to, pokud možno, vyřeší.

Soňa
 Verda,Matěj 3 roky a Štěpán 10 měsíců 
  • 

Žárlivec 

(3.2.2008 23:35:33)
Mám dva synky.Matěj je šikovný kluk,velice chápavý a učenlivý.Chodí do školky.Jediná jeho "zlá" vlastnost je,žárlivost a vztek.
Když jsem byla těhotná s druhým synem,věděl,že u maminky v bříšku je bráška a moc se na něj těšil,i návštěvy v porodnici byly v pořádku,prohlížel si brášku a měl různé zvědavé otázky.Horší situace nastala po návratu domů.Začal hrozně žárlit,což jsem chápala,protože už jsem neměla fůru času jen pro něj,ale musela jsem se věnovat i Štěpánkovi + obstarat domácnost...
Myslela jsem,že ho to přejde až malej začne lézt a hrát si s hračkama,ale ouha...
Zůstalo mu to až do teď,kdy malému je 10 měsíců,takže leze,chodí kolem nábytku a začíná si "půjčovat" Matýskovo hračky.Matěj reaguje tak,že mu tarasí cestu,zavírá před ním dveře,nechce mu půjčovat hračky,kdykoli kolem něj projde musí ho alespoň pošťouchnout (v tom lepším případě!!!) atd.
Nevím co s ním,jak na ty dané situace reagovat. Stále mu připomínám,že je to jeho bráška a má ho mít rád a ne mu ubližovat,hrát si s ním a jít mu příkladem.
Ještě bych chtěla říct,že tyto situace nejsou vždy stejné.Když jsem s dětmi sama doma,tak si spolu i hrají někdy, ale přijde-li manžel nebo někdo z rodiny okamžitě začne Štěpánovi škodit... A tak se chová i když jsme u prarodičů nebo prostě někde.
Doufám, že ho toto chování někdy přejde a uvidím své synky si spolu hrát.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Žárlivec 

(3.2.2008 23:56:00)
Verdo, zrovna období lezení je jedno z nejhorších, právě proto, že už se malý dostává na "jeho" území. U nás jsme praktikovali "hračka za hračku", tj. když mu vadí, že si hraje s touto, ať najde jinou a vymění ji. Ovšem to samé musí platit i pro mladšího (za něj zasahuješ ty), starší musí vědět, že má také svoje práva, má právo si i hrát sám bez bratra! Je lepší apelovat na spravedlnost a rovnost než na lásku, ta přijde sama, pokud se bude starší doma cítit bezpečně (i citově, i v tom, že má své neditknutelné zázemí).

Dokud malý nechodí a nešplhá, umožni třeba staršímu, aby si mohl nerušeně hrát třeba u kuchyňského stolu, kam mladší nedosáhne.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.