Názory k článku Sourozenecká láska i neláska

Mám dva synky.Matěj je šikovný kluk,velice chápavý a učenlivý.Chodí do školky.Jediná jeho "zlá" vlastnost je,žárlivost a vztek.
Když jsem byla těhotná s druhým synem,věděl,že u maminky v bříšku je bráška a moc se na něj těšil,i návštěvy v porodnici byly v pořádku,prohlížel si brášku a měl různé zvědavé otázky.Horší situace nastala po návratu domů.Začal hrozně žárlit,což jsem chápala,protože už jsem neměla fůru času jen pro něj,ale musela jsem se věnovat i Štěpánkovi + obstarat domácnost...
Myslela jsem,že ho to přejde až malej začne lézt a hrát si s hračkama,ale ouha...
Zůstalo mu to až do teď,kdy malému je 10 měsíců,takže leze,chodí kolem nábytku a začíná si "půjčovat" Matýskovo hračky.Matěj reaguje tak,že mu tarasí cestu,zavírá před ním dveře,nechce mu půjčovat hračky,kdykoli kolem něj projde musí ho alespoň pošťouchnout (v tom lepším případě!!!) atd.
Nevím co s ním,jak na ty dané situace reagovat. Stále mu připomínám,že je to jeho bráška a má ho mít rád a ne mu ubližovat,hrát si s ním a jít mu příkladem.
Ještě bych chtěla říct,že tyto situace nejsou vždy stejné.Když jsem s dětmi sama doma,tak si spolu i hrají někdy, ale přijde-li manžel nebo někdo z rodiny okamžitě začne Štěpánovi škodit... A tak se chová i když jsme u prarodičů nebo prostě někde.
Doufám, že ho toto chování někdy přejde a uvidím své synky si spolu hrát.

No nemám zkušenost z pohledu matky, ale z pohledu staršího sourozence. Jsem o 6 let starší než moje sestra. Taky na mě dost vysela a mě to dlouho nebavilo. Nucení nepomůže, spíš to může vést k tomu, že se odcizí a cestu k sobě budou hledat jen těžko. Spíš bych hledala cestu přes společný zájmy. Možná to zní divně, ale já když už musela ségru hlídat, tak sme si hrály spíš po mém:) líčila jsem jí, česala, zpívaly a tancovaly jsme no a čím víc jsme si v tomhle rozuměly tak přišlo i na společné čtení a koukání na pohádky a pak i hraní s panenkama, abych od ní měla "pokoj". Nakonec sem jí kolikrát vyzívala já sama ke hře, protože mě to bavilo. A mělo to i výhody pro mě, když sem neměla co dělat (lítání venku:)) a naopak se mi nechtělo dělat např. domácí úkol hned. To fungovalo jako supr výmluva.. teď ne, teď si hrajeme:))a protože naši byli rádi, že je chvilku od nás pokoj a mají klid, tak nás nechali ještě chvilku:))

Mám taky problém. Jak naučit své dvě dcery 9 a 2,5 roku, aby si dokázaly spolu hrát? Starší dceru to nebaví a mladší to vyžaduje. Jsou u nás pak zbytečné rozepře, když mi té malé příjde líto, že se celý den těší na sestru až příjde ze školy a ona pak tu mladší od sebe jen odhání. Pak to dospěje až k tomu, že jí to dám příkazem, aby si jí alespoň chvilku všímala, což vím, že to není nejlepší řešení. Pokud někdo máte zkušenosti z řešením tohoto problému, prosím poraďte, nerada bych tu starší úplně odradila, ale taky tý mladší neumim vysvětlit, že její hračky už sestru prostě nebaví, že už má jiné starosti. Předem díky za radu.

přečtěte si "pupilku"

Tak u nás je to v podstatěpodobné, i když jsem si myslela, že když děti budou mít mezi sebou větší věkový rozdíl, tak se takovýmhle tahanicím vyhneme - nevyhnuly jsme se ... holkám je 13 a 4 a je to stejné, jako u vás ostatních - někdy se milujou a dokážou si spolu "hrát" (i když ta starší si už nehraje, ale někdy se "obětuje" a zabaví chvilku tu mladší)..ale někdy jsou vážně na zabití .... nadávaj si, mlátěj se... hrůůůza. Když nezabere napomenutí, tak ječím a když ani to, tak je plácnu obě dvě ... a to najednou přestanou veškeré hádky a tahanice a držej při sobě ... Asi je to všude stejné, ale vím, že se v podstatě mají rády a že jednou...za pár let...na tohle budou vzpomínat a budou sí (doufám) rozumnět i když budou dospělé... :o)