| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Vojtova metoda a psychika

 Celkem 286 názorů.
 Tereza, dvě dcery 
  • 

Také jsme rehabilitovali 

(29.11.2006 9:39:46)
Naše starší měla při narození silně varozně postavené přednoží (chodidlo stočené dovnitř a ke kotníku). Po delším pátrání jsme narazili na dobrou terapeutku, která nás naučila rehabilitační cvičení zpočátku využívající novorozenecké reflexy. Ty postupně vymizely a tomu se přizpůsobilo cvičení nožiček. Zpočátku bylo cvičení asi bolestivé, protože jsme zkrácené svaly museli natahovat a ochablé posilovat. Speciálními "chvaty" jsme nohu poměrně silou stavěli do správné polohy.Šlo to pomalu, ale přece. Zpočátku malá při cvičení asi 8x denně vždy plakala a vzpouzela se. Po cvičení se vždy uklidnila. Postupně se s věkem naučila reagovat na podněty ke komunikaci, takže se i smála. Prostě jsem se snažila odvádět pozornost od cvičení. Nicméně první půlrok to bylo poměrně záporně naladěné miminko. Vše se hodně zlepšilo ve chvíli, kdy se naučila plazit a sama byla schopná být akční. Nikdy mě nenapadlo, že by její špatná nálada souvisela s rehabilitací, ale možné to je. Nožku jsme rehabilitovali do 3,5 roku. Dnes je to zdravá slečna a jsem ráda, že jsme obě vydržely. Při porodu druhé dcery se ptali na rodinnou anamnézu a když se dozvěděli, že máme za sebou takovouto rehabilitaci s prvním dítětem, docházely za mnou na pokoj terapeutky a učily se ode mě cviky. To mi přišlo zarážející. Asi by to mělo být obráceně. Ale budiž, alespoň projevily zájem.
 Luckaaa 


Re: Také jsme rehabilitovali 

(29.11.2006 10:43:50)
rehabilitovala jsem s oběma dětma. první dcera začala až po půl roce života a cvičení probíhalo celkem v pohodě. při cvičení otáčení v poloze na zádech vlastně byly protesty minimální. U kluka,který začal vojtit od 7 měs. to bylo s řevem příšerným, hroutila jsem se u toho cvičení.
jak jste psala o té nespkojenosti co skončila s lezením, či plazením, to jen potvrzuji. nespokojenost po celý den (u obou) když byli v letadýlku. jak se naučili opřít se o ručky hned je klid. syn se plazí, ale když je unaven zařadí lítání a nevrlost je tu jenže je takové šídlo,že v jiné poloze než na bříšku nechce být, ani v náručí není v klidu. klubíčkování nehrozí.
 týna 
  • 

Re: Také jsme rehabilitovali a vyměnili vojtu a bobatha 

(1.12.2006 7:11:36)
Náš chlaeček u Vojty nejprve plakal a pak zčal rehabilitaci ignorovat a to mu byli 2 měsíce prostě nedělal nic at ho mačkali jak chtěli vyměnili jsme rehabilitaci tam začali s jinýma metodama a měli jsme spokojené miminko
 Ivana 
  • 

Re: Také jsme rehabilitovali 

(1.12.2006 10:02:33)
Dobry den,
dovedu si docela dobre predstavit jak vam je. Cvicime Vojtu take, uz 3 mesic. Matysek jako 3 mes. mimi spatne pasl, a stacel se na jednu stranu, coz zatim pretrvava, zato v poloze na brisku je napred.
Mame 3 cviky, z toho jeden na boku, tan opravdu nemame radi. Pri posledni kontrole jsem konzultovala s rehabkou pretaceni bo to nam jeste nejde - vidim to jinak, proste milacek se otocit NECHCE.- Technicky by to zvladl a to nepochybne diky cviceni- Tedy obcas se zapomene, natahne se, a uz by tam skoro byl, jenze pak si uvedomi co se deje - a honem ssebou mrskne zpatky.
Po cviceni je Mata nestastny, a dlouho mu zustava v obliceji utrapeny vyraz. Jinak je to velmi vesele miminko, ktere hleda kazdou prilezitost ke smichu. Vojtu cvicil i muj postizeny bratr, od 2 let do dospelosti- to premlouvani, skemrani bylo hrozne a plac byl take. Pamatuju si jake vselijake opicky jsem delala na odpoutani pozornosti. A to same se synem (ted se mu libi jak dela pejsek - tak si to predstavte- ale zabira to, obcas se pri cviceni i smeje)
Nevrlost muze byt zpusobena take unavou, pro mimi je to desna makacka.
Trapeni to je, take zkouska nervu nas, maminek. Ale nechtela bych si jednou vycitat, ze muj syn ma problemy se zady. V tomhle obdobi, kdy je kostra jeste pruzna, se da udelat spousta veci.
Zkuste to konzultovat s vice lekari, s fyzioterapeuty - Ale pozor, ne vsechny "umi" miminka.
Drzim vam palce a preju trpelivost a pevne nervy Ivana
 Pole levandulové 


Taky jsme cvicili preventivne 

(29.11.2006 9:40:57)
par mesicu Vojtovku - syn se jeste v sesti mesicich nepretacel na brisko a byl diagnostikovan lehky hypertonus a predilekce prave strany. Meli jsme cviky 3, cviceni se mu nelibilo /rval jak tur/, ale bylo velmi ucinne,pretacet se zacal po mesici. Psychicky byl ale v pohode pred i po cviceni. Takze jsem vam moc nepomohla.
 Ivana, Adam 10M 
  • 

Vojtova metoda 

(29.11.2006 10:36:26)
Cvičili jsme 4 měsíce (zhruba od konce čtvrtého měsíce, nepřitahoval se tou dobou do sedu a ručičky měl převážně sevřené). Chce to trpělivost, pravidelnost a klid. Pouštěla jsem při cvičení relaxační uklidňující dětskou hudbu a klidným hlasem na Adámka mluvila. Cvičili jsme doma 4 cviky čtyřikrát denně, ze začátku plakal, ale jakmile si zvykl, bylo to v pohodě. Stalo se, že během dne někdy neměl náladu, tak jsme to odložili. Hlavně maminka musí být v klidu. Miminko vycítí její nervozitu a je také nervózní. Myslím, že je to nebolí, jen se jim nelíbí a nechápou, že musí vydržet nějakou dobu v určité pozici. Hledala jsem o tom literaturu, ale nenašla.
Jedna známá necvičila s holčičkou cviky na nožičky, protože malá hodně plakala a důsledek je, že malá v sedmi letech nechodí a asi už nebude. Samozřejmě znám i případ, kdy se na to maminka vykašlala a miminko vše dohnalo (několik případů). Každý má právo se rozhodnout.Z vlastní zkušenosti:čím dřív se začne tím líp, protože jak miminko roste klade větší odpor a je více náladové (prostě je osobnost). Nám to pomohlo. Dokonce je Adámek zhruba o měsíc a půl dopředu. Je pevný a prý správně používá svaly.
Držím palce všem statečným maminkám, které toto prožívají a taky všem dětem, i těm, které si "vykřičí" klid od cvičení, doufám, že si to maminky v budoucnu nebudou nikdy vyčítat.
 pavla 
  • 

Re: Vojtova metoda 

(29.11.2006 15:29:59)
My jsme chodili na rehab. někdy od 2. měsíce a skončili jsme v jednom roce. Cvičili jsme i doma opravdu poctivě, takže fyzicky je syn zcela v pořádku O psychice už mám pochybnosti - je hrozný nervák. Tehdy jsem se mu snažila to cvičení zpříjemnit zpěvem / pro případné rýpalky podotýkám, že zpívat umím/ a taky to byla do jisté míry moje časomíra - věděla jsem ,kolikrát kterou písničku zazpívat abychom v určité poloze strávili potřebný čas. A výsledek se dostavil,Syn skoro do pěti let hysterčil jenom při náznaku zpěvu ,ale rádio i televizi snesl v pohodě. Jsem přesvědčená, že si můj zpěv spojil s bolestivým a nepříjemným cvičením a hóódně dlouho si to pamatoval.
 Margaret 


Re: Re: Vojtova metoda 

(3.12.2006 21:39:50)
Dano,
pokud ti terapeutka řekla, že se jedná jen o kosmetickou úpravu, že by se to asi srovnalo samo a malý je z toho nešťastný, asi bych s cvičením přestala. Můj starší syn, dnes prvňák, nikdy nepásl hříbata, polohu na bříšku nesnášel. Doktorka to naštěstí neřešila, časem se vše srovnalo, kluk v 10 měsících lezl, v roce chodil, dnes je to "éro". Mladší, roční, je totéž, taky nic necvičíme. Je to těžké donutit dítě, aby v určitém věku dělalo to, co je v tabulkách. V tabulkách není, že čtyřleté dítě čte, přesto syn četl......
Prostě myslím, že nejedná-li se o nic závažného a dítě je náhle nešťastné, nechala bych to jak to je. Bylo by mi ho líto. To není nic proti Vojtově metodě, jistě je velmi užitečná, ale všeho s mírou.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Vojtova metoda 

(3.12.2006 22:08:53)
To byla moje první reakce. Dávám tomu trochu času, ale přiznám se, že líto mi ho je. Ještěže nebrečí přímo při cvičení.
 maca + Terezka 
  • 

Re: Taky jsme cvicili preventivne 

(29.11.2006 11:27:15)
My jsme měli také cvičit vojtovku preventivně. Terezka od narození spinkala pořád na levé straně, otáčela hlavičku jen na levo. Hlavičku měla trošku šišatou (již se s tím narodila, ne proto, že se stáčela na jednu stranu). Ve 3 měsících jsme byly poslány naší pediatričkou k neuroložce, vyšetřila nás, naznala, že je malá úplně v pořádku, ale pro jistotu nás poslala k fyzioterapeutce, prý ji budeme protahovat vazy na krčku a tím ji donutíme se otáčet i na druhou stranu. Ukázala nám asi 3 cviky, cvičení bylo šílený malá řvala jak tur. Za 14 dní jsme měli odjíždět do zahraničí (žiji nyní ve Švédsku), terapeutka nám sdělila, když se to dozvěděla, že cvičení je stejně jen preventivní, že se to zlepší i samo a že se paní doktorky (jak pediatrička tak neuroložka) musí jistit(!!), když odjíždíme... Cvičit jsme přestali a Terka je úplně v pořádku, hlavička i krček se srovnaly.

Bydlíme tu od dubna tohoto roku. Terezka se ještě v 6. měsících nepřetáčela na bříško, na kontrole v Čechách nás opět chtěli poslat k neuroložce. Na kontrole tady nás uklidnili, že je to úplně normální, dítě se může začít přetáčet až v 8.měsíci a taky že jo, dneska je Terce 11. měsíců a začíná chodit. Není v ničem opožděná (ťuk ťuk), vyvijí se tak jak má.

Nevím, ale myslím si, že Vojtovka je na místě, tam kde se jedná o postižení nebo vadu, opoždění.... ale preventivně??
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Zbytečné stresování ? 

(29.11.2006 12:07:43)
Tak mám takový pocit, že kdybychom narazily na "vaše" lékaře, tak cvičíme Vojtovku taky. Obě děti se narodily o měsíc dříve, obě se začaly přetáčet někdy kolem 7 měsíce a to jenom náznakem a lézt začaly v téměř 10 měsících a oba od 13 měsíců běhají. Naše paní doktorka si vše o pohybových aktivitách poznamenávala a její jediné komentáře byly "ty jsi takový líný blahobyťák" :-) Obě děti byly hodně oplácané, což zmizelo během 2 měcíců, co začaly lézt.
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: Zbytečné stresování ? 

(29.11.2006 13:16:41)
Presne KAco !!! I nam pani doktorka / ted uz vim, ze v ramci honeni bodu za dalsi paciety/ diagnostikovala cosi, jako ze se staci na jednu stranu. Pak jsem se dozvedela, ze takto na cviceni poslala asi 5 kamaradek s naprosto zdravymi detmi. Muj selskej rozum mi velel se na to vyflaknout, ale nakonec jsme tam jeli, ja pani cvicitelce schvalne papiry nedala a chtela aby meho syna / byly mu asi 3 mesice/ diagnostikovala ona a svete div se, rekla, ze se toci na druhou stranu nez mel v papirech. Tento zazitek mi naprosto stacil. Mam naprosto / 3x tukam/ zdrave dite, ktere je "rovne". Jeste jsem se ptala zname, ktera pracuje jako primar v motole na detskem oddeleni a ta mi rekla, ze jeji dve deti byly jak paragraf, tehda se nikam nechodilo a deti jsou taktez zcela zdrave.Mam pocit, ze se dnes hodne prehani a doktori se snazi vydelat. Tot muj nazor.
 Procházková, 3 děti 
  • 

Re: Re: Zbytečné stresování ? 

(29.11.2006 15:33:07)
Když se dcera narodila, byla také "ke straně" - měla jsem velmi málo plodové vody. Na Vojtu reagovala velmi nelibě ( dodneška všechny své bolístky vykřičí hodně nahlas :)). Pár dní jsme se trápily obě, pak jsem jí večer začala napouštět téměř plnou vaničku vody a "houpala" ji vní. Zajedno se velice zviditelnilo to, co jsem dosud téměř neviděla - že je opravdu ohnutá, ale důležité bylo, že se jako zázrakem zklidnila a prospala celou noc. A tak jsem nastoupila cestu opičí matky - poponášela jsem celé dny děcko sebou ve vaku na břiše a večer končila kojeneckým plaveckým vystoupením. Nálada se zlepšila, ale úplně se spravila, až se dceři páteř narovnala - asi po 2 měsících. Rehabilitovala ale až do svých 16 let, i když jen preventivně, aby se páteř nezkřivila v pubertě.Ale za Vás nerozhodnu..
 Dáša a Maruška 
  • 

Re: Re: Re: Zbytečné stresování ? 

(30.11.2006 11:02:50)
Ahojky všechny maminky,
mám za chvíli už roční holčičku, která se narodila mírmě dřív a od začátku byla velmi citlivé, temperamentní dítě. Na rehabilitaci jsme se dostaly protože nám úplně nešlo dobře pasení. Názor našich lékařek - nic vážného, možná se to spraví samo, možná ne a pak by se mohl spozdit vývoj a musela by jste cvičit se starším dítětem,a to je horší.
Maruška byla od začátku uplakánek (4 měsíce jsme měly velmi silnou koliku) a citlivka, přesto jsem si vybrala cvičení. Při cvičení brečela příšerným způsobem, jako bych ji vraždila. A neklid kole...těžko říst. Má zkušenost je, že dítě reaguje na všechny podněty a často má plakací a nevrlé období ani nevíme proč. Cvičení samozřejmě může být taky příčinou, ale nemyslím si, že by dítě mělo nějakou zdravotní, nervovou újmu, ale prostě se mu to nelíbí a tak vyjadřuje svoji nevoli nevrlostí. Tady nastupuje podle mě trpělivá náruč maminky a věčí třeba mazlení, chování v tomto období. Zda kvůli tomu přestávat s cvičením - to je rozhodnutí už každé maminky, ale myslím, že by se před tím měla poradit s více odborníky nakolik její miminko cvičení potřebuje. My jsme cvičily intenzivně a díky tomu stačily asi jen tři týdny. Malá si posílila svalstvo a dnes je spíš napřed oproti ostatním.
Takže můj názor je, že Vojtova metoda není nic záporného, vaše miminko však na ni může reagovat podrážděně stejně tak jako na očkování, prohlídky u doktorů, rostoucí zoubky atd...tohle všechno ale k životu patří a my maminky můžeme asi udělat hlavně to, že budeme při těchto "trápení" miminek s láskou s nimi.
mějte se Dáša
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Nemyslím si 

(12.12.2006 9:40:36)
Nemyslím si, že by si doktoři chtěli vydělat "zbytečným" posíláním zdravých miminek na rehabilitaci. Někdy může být dost obtížné u takto malých dětí diagnostikovat, jestli mají ochablé svaly nebo se jim právě nic nechce a nebo naopak. Navíc některé děti se z toho dostanou sami bez pomoci a některé mohou mít bez pomoci dlouhodobé problémy. Budete pak při podezření riskovat, že zrovna to vaše dítko to samo nezvládne nebo je raděj preventivně několikrát denně trochu potrápíte, aby pak bylo po celý zbytek života zdravé???
Navíc si myslím, že se krátkodobým vystavováním těmto stresovým situacím (myslím tím cvičení trvající pár minut), dítě učí odolnosti a zvládání problémů, stejně tak jako dospělý.
Moje dcera se narodila o pět týdnů dříve, pár dnů po porodu jí neurolog diagnostikoval mírnou hypotonii, ochablost svalů, a nařídil vývojovou rehabilitaci Vojtovou metodou třikrát denně. Dcera řvala během cvičení, pak už ne, ale v podstatě byla nevrlá až do půl roku, protože trpěla prdíky dokud se nezačala přikrmovat. Dnes je z ní veselá zdravá holka, na rehabku chodíme jen na kontroly a občas si doma zacvičíme na míči. Nebyla jsem matkou, která by přesně dodržovala počty cvičení, to jen asi první 2-3 měsíce, než malá začla pást koníčky, pak už to bylo dobrý, ale nikdy bych si nevzala na svědomí, že jsem se na to úplně vykašlala a mohla jí tím ublížit.
 Dana 
  • 

Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne 

(29.11.2006 16:15:19)
Paní ředitelka Corpusu Olomouc, velmi laskavá paní mi také napsala, že preventivně se dítě zatěžovat nemá.
 maminka 
  • 

Re: Re: Netrapte se zbytečně 

(30.11.2006 10:03:14)
Milé maminky,je to již dvacet let, kdy jsem porodila svoje jediné vymodlené dítě - dceru.Samozřejmě jsem jí věnovala veškerou péči a včas zaznamenávala různé "odchylky" od normálního vývoje.Taky jsme preventivně cvičily Vojtovu metodu,já z toho byla ve stresu, dítě asi taky.Vojtova metoda je určitě skvělá věc, jen by se měla používat u dětí, které jí skutečně potřebují. A to je ten problém.Když si vzpomenu,jak mne zcela zbytečně stresovala dětská lékařka svými odbornými komentáři. Nakonec jsem podepsala papír,že vše beru na sebe. Reakce - počkejte v 1. třídě ty problémy !!! Dnes je dceři 20 let, žádné problémy nebyly a já přišla o kus nervů díky prevenci.Mám na to vše nadhled a proto radím.Cvičení ano, ale jenom tam, kde je to nutné.
 Iva, mám jednu čtyřměsíční dcerku 
  • 

Re: Re: Re: Mám cvičit Vojtovu metedu? 

(3.12.2006 20:51:20)
Jsem ráda, že jsem se dočetla názory na Vojtovu metodu. Mám předčasně narozenou Kačku o dva měsíce. Teď jsou jí čtyři a na neurologii jí doktorka zjistila, že málo pohybuje pravou stranou a tak nás poslala na cvičení. Dělám dva cviky, ale malá u toho brečí až se jí zastavuje dech.
Nedávno mi začala vyvádět jen co jsem jí položila na podložku a natočila hlavičku. To jsem ani dál pokračovat nemohla. Chtěla bych poradit jestli toto cvičení můžu odmítnout.
Iva
 Dana  
  • 

Re: Re: Re: Re: Mám cvičit Vojtovu metedu? 

(3.12.2006 22:07:23)
Někde jsem tady kopírovala kus článku Mudr Zounkové - jakmile tohle dítě dělá, je to k ničemu.Nám se celkem daří dítě rozptylovat hračkou, kterou držím třeba v puse.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mám cvičit Vojtovu metedu? 

(3.12.2006 22:11:57)
Odmítnout můžete, nikdo Vás nemůže nutit. My jme to tak nejdřív udělali, ale máme celkem dobrou pediatričku a ta nás laskavě přesvědčovala.Jestli chcete, zamailujte, mám tu kontakty a odkazy na alternativní metody.
 Iva, mám jednu čtyřměsíční dcerku 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Mám cvičit Vojtovu metedu? 

(4.12.2006 16:11:00)
můžete mi tedy poslat odkaz na alternativní metodu.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mám cvičit Vojtovu metedu? 

(4.12.2006 23:17:37)

Přímo konzultaci, zda provádíte Vojtovu metodu správně, Vám mohou poskytnout v Praze:http://www.rl-corpus.cz/, položka aktuality. Jsou velmi ochotní, asi za 600Kč zhodnotí psychomotorický vývoj dítěte a případnou nutnost cvičit.
Alternativy: http://www.materstvi.cz/materstvi/index.php?page=100
http://terapie.az4u.info/redakce/index.php?subakce=mapa&lanG=cs&xuser=
http://www.isrt.cz/?page=kontakty
http://dictor.net/bobath/
http://www.usti-info.cz/kleplova/
Ještě bych mohla doporučit p. Matějíčkovou - orofaciální terapie ( Praha)
a kraniosakrální terapii. Je toho hodně a zkoumání, coje nejlepší pro Vás a Vaše miminko dá trochu práce. Nejlepší by bylo, kdybyste našla nějakého nezaujatého odborníka, který zná metod víc. Mě všichni zarytě tvrdili, že pro miminka nic jiného neexistuje, což ovšem není pravda.
 Nela, syn 16 mesíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mám cvičit Vojtovu metedu? 

(11.12.2006 22:13:18)
Ahoj,já bych vyzkoušela jinou metodu,třeba Bobath koncept.Taky bych začala plavat nebo jsou zajímavé kurzy létaní miminek. Myslím, že můžeš skončit kdykoliv a vybrat si jakého chceš fizioterapeuta i metodu. Přejí štěstíčko!!
 Dana 
  • 

Re: Netrapte se zbytečně 

(24.4.2011 11:08:08)
Taky sem zaznamenala reakci na to že naše vnučka jako mimino stáčela hlavu k jedné straně ale polohováním se to srovnalo hlavičku má že se i doktoři divý že porod byl spontánní a ne císařem. Reakce cvičitelky počkejte až ji bude deset bude mít skoliózu zajímalo by mě už jen co by řekla když bych se zeptala až ji bude deset a skoliózu mít nebude počítám že by mi řekla počkejte až bude mít třicet a ve třiceti počkejte až bude mít padesát. Nemůžu si pomoci ale takové odpovědi u mě vzbuzují nedůvěru.
 L+" 
  • 

Re: Taky jsme cvicili preventivne 

(29.11.2006 17:42:21)
Jiz jsem psala k tomuto tematu drive, ale moje zkusenost.

Moje dvojcata jeste v 9ti mesicich ani nesedela, ani se neplazila, proste nedelala nic. Kdyz jsem se zacala domahat Vojtovy metody, bylo mi sdeleno, ze moje deti jsou naprosto zdrave, jenom proste potrebuji cas. Bylo mi navrzeno, ze samozrejme na tuto rehabilitaci je mohou doporucit, avsak, budu trapit deti, utracet penize a vysledek bude stejny (resp. horsi, protoze deti budou brecet a moje penezenka lehci). Tak jsem se na to vykaslali a holky obe se najednou v 10ti mesich rovnou postavily a ve 14 mesicich behaly jako draha. Proste jenom potrebovaly cas.


(Poznamka: toto se odehralo v UK a takovy nahled maji na Vojtovu metodu)
 Petra+Mišák 
  • 

Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne 

(30.11.2006 10:10:08)
Ještěže máme jako dětskou doktorku starého praktika! Malej se ještě v sedmi měsících neotáčel, neseděl, stěží "pásl koníčky". V osmi se postavil, v jedenácti chodil sám. Mě ani nenapadlo, že bych s ním měla nějak cvičit. Prostě až se mu zachtělo, tak se začal hýbat.
 VerNika 


Re: Taky jsme cvicili preventivne 

(30.11.2006 17:31:34)
Mám půlroční dcerku a od tří a půl měsíce také cvičíme vojtovku. Máme podobnou diagnózu, mírná predilekce vpravo (nyní už srovnaná) a hypertonický blok na prvních třech hrudních obratlích, takže dcera začala pást na bříšku až v pěti měsících, nyní paseme na úrovni čtyřměsíčního miminka. Cvičíme reflexní plazení (cvik na bříšku) a jeden cvik na boku kvůli přetáčení. Dcerka u cvičení nepláče, ale šíleně řve po celých dlouhých 10 týdnů. Prý je to velice urputné miminko :-) Nicméně jsem se také obávala psychického dopadu vojtovky. Dcerka mi prvních pár týdnů reagovala zhoršením nálady, zvýšenou plačtivostí i mimo cvičení, ztratila zájem o hračky, dokonce se někdy i odvracela, když mě viděla (cvičím s ní na doporučení fyzioterapeutky já, jiné osoby prý cvičit nemají, neboť pak je vztah matka X dítě ještě více ohrožen). Zkrátka se kamsi ztratilo to pohodové miminko, které jsem dosud znala. Bylo mi řečeno, že je nějaký nový italský výzkum (asi 10 let???), který špatný vliv na psychiku popírá, avšak nevím, jak bych se k němu pro přesné informace dostala. Na internetu jsem jej bohužel nenašla. Údajně je tato změna způsobena tím, že cvičením v dítěti posilujeme nové pohybové návyky, dítě postupně ztrácí ty staré, ale mozek nezvládá mezidobí, kdy špatné dosud používané bylo utlumeno a nové správné ještě dostatečně nezafixováno. Tak mi to bylo vysvětleno. Snad Vám tím trochu pomůžu a pokud mohu radit, vydržte! Po pár týdnech by se to mělo zlepšit. Alespoň u nás tomu tak opravdu bylo a já už mám zpátky moje zlaté miminečko a dokonce i s vidinou, že budeme cvičit jen do konce roku :-)

Stále však ve mně ale hlodá červíček pochybností, zda je nutné cvičit vojtovu metodu "preventivně" u těch lehkých případů, které by se postupem času srovnaly samovolně. Existují přeci i jiné metody rehabilitací, popř. plavání, cvičení na míči, apod.
 Dana 
  • 

Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne 

(30.11.2006 19:20:54)
Děkuji za podporu všem. Už jsem to tady někde psala, paní ředitelka olomouckého Corpusu mi napsala, že preventivně se cvičit nemá.
 L+2 
  • 

Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne 

(1.12.2006 15:00:20)
Verniko& Katko,

Me u preventivni Vojtovy metody prave zarazi to co pises

..."Údajně je tato změna způsobena tím, že cvičením v dítěti posilujeme nové pohybové návyky, dítě postupně ztrácí ty staré, ale mozek nezvládá mezidobí, kdy špatné dosud používané bylo utlumeno a nové správné ještě dostatečně nezafixováno"...

Proc teda nenechat dite, aby si prirozenou cestou pohybove navyky posililo samo a tim padem nemusime resit, jestli je mozek na to pripraven nebo ne. A dite je v pohode, protoze ho proste nechame vyvijet jeho vlastnim tempem a ne tempem, ktere si v tabulkach vytvorili nejaci rehabilitacnin pracovnici.Navic, KAZDE DITE JE JINE! .. jsem nakonec rada, ze moje deti nebyly vydany napospas ceskym rehabilitacnim pracovnikum, ale jejich normalnimu vyvoji. Mam obavu, ze bych jejim naporum nebyla schopna odolavat a holkam bych tim udelala peklo na zemi.


Prosim, aby mne nekdo nenapadl. Neodsuzuji Vojtovu metodu jako takovou, jejiz vysledky v leceni napriklad detske obrny jsou jiste zajimave. Mluvim o lehkych formach, preventivnich formach nebo proste jenom o tom, ze nektere deti jsou rychlejsi a nektere pomalejsi.

 Ella+ 


Re: Taky jsme cvicili preventivne-necvičili 

(8.12.2006 0:29:06)
tak mému synovi taky doktorka doporučila cvičení,protože nezvedal hlavičku,nebo ji neudržel dostatečně dlouho,už si to moc nepamatuju. Rehab.sestra mi řekla,že kdybych ho dávala víc na břicho zvládne to sám a to,že držel hlavu víc na pravou stranu,že se upraví,až se posadí a následně začne chodit(zesílením svalů). Nevím,možná že to v jeho případě nebylo tak "strašné" jako u jiných dětí se kterýma rodiče museli cvičit. Každopádně sestra nám ukázala body které máme mačkat,aby zvedl hlavu a držel jí zvednutou. Prý to nebolí. Ramena měl rudá jak rajče a křičel tak,že mi naskočila husí kůže. Zkoušela jsem to s ním doma cvičit,ale když jsem pak zjistila,že se rozpláče pokaždé když ho nesu na podložku,vykašlala jsem se na celé cvičení a dávala ho jen tak na bříško. Dneska jsou mu tři roky,hlavu nenosí v podpaží ani nechodí zásadně do prava,takže tak asi. A co se týče té bolesti- zkoušela jsem to a věřte,že to BOLÍ. Bod který jsem měla mačkat já jemu jsem si nechala zmáčknout terapeutem tak aby to mělo správný účinek- BOLÍ BOLÍ A stokrát bolí,ne že ne. Měla jsem půjčenou knížku pro studenty této metody,různé fotografie a přesné popisy jak co mačkat a jak co "kroutit" a vrylo se mi do paměti jen to,že na každé té fotce je uplakané dítě s pohledem plným bolesti. Nepopírám,že tato metoda funguje v určitých situacích,ale podle mě by se lékaři měli trochu zamyslet,jestli je nutné rvát dítě do tabulky tímhle způsobem,nebo mu nechat prostor a vojtovku doporučovat jen v těch nutných případech.
 Líza 


Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne-necvičili 

(8.12.2006 5:57:34)
Nečetla jsem všechno, tak nevím, jestli to už někdo nepsal, ale získávám dojem, že všechny děti u Vojty řvou jak tuři. Ale není to pravda. Ne že by to asi měly rády, ale jsou mimina, která jsou u toho jen mírně nespokojena nebo se nevztekají vůbec, na druhé straně jsou mimina, která se u toho můžou uřvat. Oba exempláře mám doma.
 Dana 
  • 

Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne-necvičili 

(8.12.2006 10:07:04)
Ano, o tom to je. Myslím, že to vypadá tak, že metoda byla nejdřív zakázaná a teď je pro změnu posledních pět let vnucovaná. Doufám, že se její využití časem ustálí na rozumné míře.
 Radka 15 ti měsíční dvojata 
  • 

Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne-necvičili 

(11.12.2006 14:43:20)
Paní Ello,

máte pravdu, že bolí. Vždycky když jsem šla s dětmi cvičit, tak se hezky smály, než jsem začla mačkat, pak jen zklamaně a bolestně plakaly. Cvičit jsem přestala, děti jsou normální, běhají od 13 měsíců, jsou aktivní a já jen lituju toho, že jsem preventivně kdy cvičila (ačkoli mi všechny maminky známé říkaly, že jsou normální a že by to nedělaly), Je to každého věc, ale mám pocit jakoby to byl módní trend.
Radka
 Renda 
  • 

Re: Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne-necvičili 

(11.12.2006 15:44:14)
Pořád mi vrtá hlavou, co tady dost lidí píše o preventivním cvičení. Já jsem měla představu, že když dorazím s dítětem k fyzioterapeutovi, buď proto, že má nějaký problém, nebo prostě preventivně, protože chci mít jistotu, že v budoucnu mít žádný problém nebude, tak fyzioterapeut dítě prohlédne a já se dozvím, že to, že např.nedrží hlavu atd., je způsobeno tím, že má nějaký ten sval oslabený, nebo proto , že se mu nechce, ale je naprosto v pořádku. V prvním případě je Vojtovka namístě a je dobré cvičit, ve druhém je to zbytečné a necvičí se. Nebo někde předepisujou Vojtovku, i když je dítě v pořádku, ale prostě se třeba neotáčí, i když by už dle tabulek mělo? Moje dcera veškerý tabulky spíš předbíhala a v jejích dvou letech jsme na Vojtovce stejně skončili,protože po osmnáctém měsíci začalo být vidět, že má špatné držení těla.Jasně, není to nic, s čím by se nedalo žít, takových dětí vídám spoustu,ale na druhou stranu, jak říká naše neuroložka, je zbytečné, aby měla nohy do "x". Kdybysme cvičili od malička, mohli jsme to mít dávno za sebou.R
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne-necvičili 

(11.12.2006 18:07:17)
ahoj, to je právě ten problém celé věci. žít a nechat žít, a za jakých podmínek.... nikdo opravdu 100% neví jaký vliv vojtovka má na psychiku. jsou jen dohady.
já znám spoustu prímových dětí,které od malička cvičili a cvičí třeba dosud (lázně), protože se bez toho neobejdou i k udržení svého zdravotního stavu.ovšem záleží třeba také na rodiném prostředí,které je super i postoj ke své nemoci atd,ale nevím jestli by dítě nebylo bez vojtění ještě veselejší atp. každá musíme zvážit všechna pro i proti a co máme za proirity. pokud bude má dcerka sportovně založená (jako že má mamku sportuchtivou, půjde příkladem nebo naopak?) tak jí asi budou vadit sklony k vadnému držení. nebo bude knihomol od rána do večera a na tom jaký má hrudník jí pranic nesejde. ale zase můžu předpokládat že jako "žena" bude mít zájem starat se o své tělo a své sklony v tomto směru udrží na uzdě.
má dcerka začala cvičit až v půl roce (také jsem si to vydupala, upozorńovala jsem na různé nedokonalosti od jejích dvou měsíců, ale nechtěla zase aby doplatila na mé vytrénovanéoko a tak čekala až dr. řekne, ale nic neříkala až jsem si vydupla vyešetření pro jistotu, neuroložka toho také moc nenašla a doporučila jen nějaké nošení a stimulaci vhodnou hrou atd a objednala nás na rehabilitaci a v dceřině necelém půl roce s tím že cvičit stejně nebudeme, no hned jak nás sestřička viděla řekla že tam musela být nějaká asimetrie v krčku, to jsem říkala od samého začátku!!! jenže fixace stereotipů je kolem 5měs,že) cvičili jsme cvičili,dcerka plakala jen občas a vlastně vůbec když to srovnám se synem. po skončení terapie jsem samozřemě poračovala ve vhodném nošení hraní....to jsem ale dělala od samého začátku,je to ten moment kdy se snažíte jak můžete a stále problémy přetrvávají. no jsem pitomá, říkám si jak to teď píšu, ale snad to bude zkušenost pro ostatní....dcerka má teď 2 a půl roku a jak píšete také má bříško a lopatky občas čouhaj...ja pravda že co je na světě bráška tak jsem se jí po pohybové stránce neměla čas tolik věnovat a mám dojem že se zhoršila,ještě však může vše dohnat. do cca 3 let jsou xky normální pak se teprve nožky rovnají. je jasné že kdybych jí zase začala vojtit byla by to ta cesta jistoty. teď mě možná čeká ještě vojtění se synem a i z toho mám bublání v krajině břišní...tak si představte náš denní režim a budeme zase muset obětovat jiné aktivity,které dcera miluje abychom to vše stíhali.
syn je také na hraně,je jasné že vojtění by vše pojistilo,ale tytam by zase bylo naše jiné aktivity. na vojtění musím být doma atd, vojtit po návštěvách na podlaze jsem si také párkrát zkusila není o nic stát navíc se necítíte tolik v kramflecích jako ve svém prostředí,kdy vám nikdo nekouká přes rameno (každý je zvědavý). nehledě, že dítě také necvičí ve svém prostředí nemáte klid ....možná to vše jen přeháním, ale dám děten stimulaci cvičením k dokonalosti tělesné nebo je budu stimulovat setkáváním s přáteli a jinými akcemi když je jasné že oba chodit budou a nějaké to VDT by se dalo ohlídat. to jsou otázky na které asi nedostanete odpověď nikde. nikdo není vševědoucí aby vám řekl že vaše dítě bude v tom a tom případě bez problémů. (s dcerou jsme končili v 9 měs. s tím že vše už bude ok a stejně náběh na vdt má když ji srovnám s jinými v jejím věku....) například znám děvčátko které bylo lenívé,nechtělo se moc otáčet ale jinak vše ok. maminka si nedělala hlavu se správným nošením viz něžná náruč (ono také u dvou dětí jsou siuace kdy správné nošení je věcí až druhou. jsou okamžiky kdy dítě popadnete jakkoli by jste celou situaci zachránili)...a holka je 100% vpořádku (tak 99% :-),stovku snad nemánikdo) zkrátka její poh. vzorce (jejich nastavení) se se vším vypořádaly.

hm a to jsem sem sedla že budu pokračovat v sepisování něčeho slíbeného !snad ten poslední příspěvek ještě do večere(půlnoci)hodím .-) l.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Taky jsme cvicili preventivne-necvičili 

(12.12.2006 14:07:12)
Na stránkách Corpusu najdete toto:,, Centrální Koordinační Porucha 1. stupně velmi lehká-možnost spontánní úpravy bez terapie Vojtovou metodou 93,9%, 2. stupně lehká - možnost spontánní úpravy bez terapie Vojtovou metodou 71,3%, 3. stupně středně těžká - méně jak 50%,CKP 4. stupně těžká - méně jak 20%.
Centrální koordinační skupina 1. a 2. stupně je indikována ke kontrole, centrální koordinační skupina 3. a 4. stupně je indikována k okamžitému zahájení rehabilitace." V případě asymetrie se má začít s rehabilitací ihned. Viz http://www.rl-corpus.cz/
Z toho, co jste si tu mohla přečíst vyplývá, že cvičí také děti 1. a 2. skupiny, které mají být správně jen sledovány. To jsou takové ty predilekce, tonusové poruchy, špatné pasení koníčků. To se ale zjevně nedodržuje. My tedy zřejmě cvičíme hlavně kvůli asymetrii, i když mezi odborníky nedošlo ke shodě, zda je levostranná nebo pravostranná. Podotýkám, že já nevidím žádnou.
 Luckaaa 


dost se to probíralo tady 

(29.11.2006 10:17:32)
http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=5220

např tuhle vyjádření vojt. společnosti
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=5444758
 Luckaaa 


Re: dost se to probíralo tady 

(29.11.2006 10:22:21)
tak omluva to vlastně v článku je
 ludmila hlavata 1holčička 
  • 

take jsme cičili 

(29.11.2006 10:29:06)
mám stejnou skušenost začali jsme cvičit když Moničce bylo 6 tydnů do 4 měsíců byla to ta nejhorší skušenost v mém životě věřím že tato metoda pomahá fizicky ale psychykou to pěkně hne.než jsme začali cvičit tak byla klidna ale pak se vše změnilo cele dny proplakala i noci nebyli o moc lepší ja jsem byla taky moc vyčerpana tak jsme léčbu přerusili,za tři mesíce budou Moničce 2 roky je hyperaktivní uknourana a často se vsteka a nikdo mi nevyvratí že to je kvůli cvičení
 Zuzka,Adamek 11 mesicu 
  • 

Civčení a můj názor 

(29.11.2006 11:04:55)
Přečetla jsem si tento článek a vrátily se mi vzpomínky na naše dítko a tuto metodu.
Nikomu neberu názor,že to pomáhá,věřím tomu.Tak mě prosím neodsuzujte.
Když byly malému 3 měsíce,byla nám doporučena Vojtova metoda.Nějaky ochbly svalstvo a bla bla bla.Adamek měl v té dobe 4 kg,pricemz jeho porodni hm byla 3,6 kg.Proste nechtel jist a byl viditelne hodne slabej a rychle unavenej.¨
Jenze to bylo ditko vesele a usmevave.Jen jsem proste neporodila cvicenou opici,ktera se vsem predvede na pozadani.To ze u dr na rehabilitaci nepredvedl to co chtela a jen pri pohledu na ni se nam chtelo brecet obema.Tak nas nazvala retardovanymi!!Holt jsem jednu navstevu fyzioterapeutky absolvovala,prislo mi to teda spis jako muceni!Zkuste si dve minuty tlacit na jeden bod,uvidime jestli to boli nebo ne.Odesla jsem opet s placem (teda az venku,aby me nevidely ty carodejnice).

Vickrat jsem tam nebyla.
Me dr jsem rekla,ze s nim budu chodit cvicit,az JA sama uznam za vhodny,ze podle me opozdenej neni.Jen proste nema tolik sily.

Dnes je malymu 11m,stoji bez opory,mame par prvnich slov,a v nejblizsich dnech cekame prvni krucky.Je fakt moc a moc sikovnej.

Pretacet se sice naucil az v 8 mesicich,proste se mu nechtelo no...A kdyz se dr ptala,tak ma odpoved znela:Ano pretaci se krasne na obe strany",i kdyz to tak nebylo.

Dnes jsem stastna,ze jsem se tehdy zaprela a rekla NE!A vyplatilo se to.Sedi i stoji krasne rovne,po 4 vali jak motorova mys a je to hlavne spokojene a velice zive ditko.

Maminky,musite sami vedet,ze to co rika dr je opravdu to nejlepsi pro vase deti.Nekdy to tak neni a doporucuje se to jen "co kdyby nahodou jsme neco zanedbali.."....

Uf,to jsem se ale vykecala.
 koa 


Re: Civčení a můj názor 

(29.11.2006 11:24:02)
Zuzko, dobrý no, Adámek se naučil chodit a přetáčet a nevím co ještě, ale je hodně odvážné doporučovat tvou "metodu" jako obecně platnou. Ano, matka zná svoje dítě nejlíp, souhlasím, ale nejsem neurolog a ochablé svalstvo nepoznám. A další, třeba i závažnější potíže, taky ne. Nebo rozpoznám, že měco není úplně v pořádku, ale fakt si sama od sebe nejvhodnější terapii nenaordinuju.
Cvičila jsem se synem Vojtu rok a půl. původně pro nerovnoměrný vývoj (kupodivu jsem se při této diagnóze neurazila), později se zjistilo, že má vrozenou vývojovou vadu páteře. Cvičili jsme 4x denně, samozřejmě u toho řval, ale to mě nazastavilo :-), ani jsem to nevnímala, jako nějakou újmu pro jeho křehkou dušičku :-).

Nemyslím si, že doktor má vždycky pravdu a je nutno sklapnout paty a konat jeho příkazy, ale úplně odsunout (bez nějaké, řekněme, konzultace) problém jako neexistující, to je pštrosí politika.
 koa 


Re: Re: Civčení a můj názor 

(29.11.2006 11:41:35)
Myslím si, že taky hodně záleží na tom, jak se ke cvičení staví matka. Když dítě lituje (před ním), vyjadřuje pochybnost, stěžuje si, vnímá to i dítě, byť jen několikaměsíční. Myslím, že je dobré, brát cvičení jako hotovou věc, prostě to tak je, hotovo. Syn byl taky hodně ukňouraný, nosila jsem ho prakticky nepřetržitě do doby, než se naučil sám chodit (v 18 měsících). Teď je mu 8, chodí do druhé třídy a máme za sebou lecjaké další cvičení (kvůli LMD). A opravdu se mi vyplatil přístup, kdy nepřipouštím pochyby, cvíčo uděláme i kydyby nás kdovíjak nebavilo. A takový nácvik grafomotoriky, to je teprv opruz! :-)
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Civčení a můj názor 

(29.11.2006 16:21:02)
Odmítám to brát jako danou věc z těchto důvodů:
-mé první dítě se vyvíjelo stejně rychle, špatně páslo koně, nosilo dečku a cvičit nechodilo ( jsou mu čtyři)
-odborníci se neshodli, zda má dítě levostrannou nebo pravostrannou asymetrii, hypertonus nebo hypotonus
-dítě nepláče při cvičení, ale kňučí, křičí a houká po zbytek dne
To je pak dost těžké nepochybovat...
 Zuzka,Adamek 11 mesicu 
  • 

Re: Re: Civčení a můj názor 

(29.11.2006 11:43:28)
Koa,rozhodne jsem to nedoporučovala jako obecne platnou metodu :) Jen jsem tady napsala sve vlastni pocity.Ja Vojtovu metodu neodsuzuju,verim,ze nekterym detem to opravdu pomaha.
Jen jsem tim chtela rict,ze kdyz jsem ho doma posadila za rucicky,tak si krasne sedl,hlavu pritahl.kone pasl tak jako kdyby se stydel,ale slo to.Dem tam si i zalital.Jen kdyz vejdu do ordinace a dr se ho snazila posadit za ruce,tak se nechal vytahnout,hlava mu visela az na zada.Dela to tam i ted.Mam z neho pocit,ze proste se pred doktorama predvadet nebude :)) Doma si ted za ruce stoupne a rozejde se.Tam?Tam se necha vytahnout do sedu.Je naprosto jak z gumy :)) Uz se tim jen bavim :))

Chtela jsem tasy jenom rict,ze dite,ktere mi doma vse predvede tak jak se ma (po odborne konzulatci jsem tusila co ma a nema delat a jak to zkusit..)a u dr fakt nechce nic ukazat a tim padem nas nazvou retardovanymi...Jo,fakt me to urazilo :))

Proto,jsem s nim nesla cvicit.
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Re: Civčení a můj názor 

(29.11.2006 11:50:33)
Musím říct, že jsem také se straší dcerou necvičila, ač nám to bylo v jejích asi třech měsících doporučeno. Cvičení bylo strašné jak pro dceru tak pro mě, ale to nebyl hlavní důvod. Prostě jsem cítila, že dcera je v pořádku - spolehla jsem se jako obvykle na svou intuici. Pokud bych ji ale takto jasně necítila, samozřejmě bych cvičila.
Mám za to, že maminka může dost dobře "vědět", zda její dítě potřebuje nějakou pomoc či ne, musí ale být schopná se na dítě "naladit" a nenechat se "rozházet" všemi všemi těmi radami, informacemi, "zvyklostmi", svou nejistotou, strachem atd.....
S dcerou jsem chodila na rehabilitaci jen "na kontroly" - předvést, jak se zlepšujeme po cvičení. Jak jsem řekla, necivčili jsme (což jsem tedy zamlčela - přznávám se), avšak paní doktorka byla s pokroky moc spokojena. :)
 Essme 


Re: Re: Re: Cvičení a můj názor 

(29.11.2006 23:56:22)
U nás to bylo téměř stejně. Od 2 měsíců doporučen Vojta - asymetrie, některé reflexy a pohyby opožděné (dodnes nechápu jak je takové opoždění vývoje stanoveno, když současně se uvádí, že mezi dětmi jsou velké i několikaměsíční rozdíly, paní se vždy koukla do papíru, co by v daném týdnu! věku měl dělat, a nedělá!). Cvičení strašlivé, předtím jsem synka neslyšela nikdy plakat, a potom jen při problémech s prdíky a se zuby. Vzhledem k četnosti cvičení jsem tak z naprosto pohodového mimča měla téměř celý den ubrečené, nenaladěné a rozhozené dítě. Navíc se fyzioterapeutka vyjadřovala ve smyslu - asi by to bylo dobre, neco tu asi je ... Vyslo mi z toho nakonec, ze to za to nestoji a prestali jsme. Na kontrolach chvalili, jak cvicime a jak se to lepsi :) Dnes (9m) je vše ok, je souměrný, leze, sedí, vstává a ťape krásně sám. Cvicila jsem ale rozvoj motoriky hrou (Gabriela Ziesová:Cvičíme s dětátkem) a chodíme plavat.
Věřím principu Vojtovy metody i jejím výsledkům, ale pro děti s vadami, pro preventivní cvičení a odstraňování "opoždění" ji považuji za nesmyslnou.
 Linda 
  • 

Re: Civčení a můj názor 

(29.11.2006 13:24:05)
Ono asi záleží na doktorce a jejím přístupu. Přijde mi, jako by ta Vojtovka byla dnes nějaká móda či co a kdo není přesně podle tabulek, tak šup a "mučit". Docela mě jinak zaráží, jak jsou všechny články plné toho, že "každé dítě je jiné" a "nesrovnávejte děti kdo co kdy umí" a pak když dítě něco nedělá zrovna v tabulkovou dobu, nasadí se Vojtovka. My s malou jsme to teda naštěstí absolvovat nemusely, podle naší MUDr. bylo vždy vše v pořádku, ale na plaváčkovských kurzech jsem slyšela cosi o tom, že se moc zaklání a rady typu "noste ji v klubíčku" byly sice fajn, ale vždy se akorát tak poblila :-) Zkrátka teď je jí 14 měsíců, chodit začla v 11 a je naprosto zdravý, pohodový dítě, nicméně kdybysme třeba měli jinou MUDr., tak by nás taky třeba nechala "mučit".
 Dana 
  • 

Re: Re: Civčení a můj názor 

(29.11.2006 16:24:54)
Je to trend posledních pěti let, potvrdil mi to pediatr i neuroložka, prý se teď víc sledují rizikové děti. Vystresovaly mě obě tak, že jsem ani nečekala, že by se dítě vůbec začalo otáčet na bříško, ale otáčí se, a správně, od 20. týdne, takže dle tabulek, přestože se narodil o tři týdny dřív. Proto ta prevence.
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: Civčení a můj názor 

(29.11.2006 18:24:22)
Uplne s tebou souhlasim ....moje dite je ted ve 2,5 letech naprosto neodchytitelny hranicici s hyperaktivnim ditetem, v zivote nebyl nemocny / 3x klepu/ je taky rovny, ac nam bylo taky doporucovano to same. Myslim, ze opravdu matka asi nejlip pozna co jeho dite opravdu potrebuje.
 Terka, kluk 11 m. 
  • 

Re: Cviceni - hlavu vzhuru, vsechno ma svuj cas 

(3.12.2006 21:48:40)
Ahoj maminy,

meli jsme cvicit cca od 3 mesicu, 5 x denne tri cviky, prcek strasne brecel a ja taky..., prvni mesic jsem ho (nas) mucila 2-3x denne, na vic jsem fakt nemela. Na rehabilitaci jsme dostali pochvalu a dalsi varku cviku, ty uz jsem ignorovala a snazila se maleho podporovat v pohybu bez muceni a slz. Na rehabku chodime stale (ted tak 1 x za sest nedel), necvicime a presto delame pokroky. Podle meho nazoru chce vsechno svuj cas, nekomu to holt trva dele, nekdo potrebuje nakopnout. Hlavne se nestresovat! Taky jsme vyrostly, i bez Vojty!
 kacaa 


Re: Civčení a můj názor 

(11.12.2006 22:15:51)
Mam podobnou zkusenost. zacali jsme cvicit ve 4 mesicich, nepasl koniky. po prvnim cviceni jssem odesla s placem, protoze mi pani doktorka zdelila, ze mame retardovane dite, poruchu na mozku a kdovi co jeste. Tak jsme tedy cvicili. Maly rval jako tur, cele dny. Vzdy kdyz jsme sli na kontrolu tak nam sestricky tvrdili jak je sikovny, pokazde delal pokroky. na posledni kontrole(4) v 7 mesici se nas doktorka zeptala jestli uz leze po 4. Bohuzel nelezl. tak nam dala ultimatum 14 na to aby sse naucil lezt po 4.
Od te doby nas tam nikdo vickrat nevidel. Zadna ultimata mi nikdo davat nebude.
je sice pravda, ze se po 4 naucil lezt az v 9 mesicich ale do te doby se plazil, dostal se kam chtel a tam si stoupnul.
Dneska je Ludvickovi rok chodi sam. Je moc sikovny.
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Re: Re: Civčení a můj názor 

(12.12.2006 9:50:48)
Nechápu ultimátum na lezení v 7 a půl měsících. Podle mých znalostí a zkušeností z rehabilitace je nejzašším bodem KONEC 9.měsíce, a to i u rehabilitovaných dětí, které bývají díky rahabilitaci často napřed.
 Aja 
  • 

Re: Re: Civčení a můj názor 

(19.12.2006 18:11:08)
Ohledne toho lezeni po ctyrech - ja jsem pry taky nelezla, jenom jsem se plazila. Kdyz se me nasi snazili na ty ctyri dat a ukazat, jak bych mohla lezt, tak jsem desne rvala. No a ziju -problemy nemam a vypadam snad normalne :-)
 Zita, Emma 5 mesicu 
  • 

Cvicime Vojtu, taky s pochybnostmi 

(29.11.2006 11:14:21)
S petimesicni holcickou cvicime od konce sestinedeli. Diagnoza: predilekce hlavicky, hypertonus, "volne" brisko. Mely bychom cvicit 4x denne, vetsinou nestihame, snazim se aspon 3x. U cviku na zadech a na boku obcas povida a cuca si palec (ale to pak na cviceni kasle), u cviku na brisku (plazeni) rve jak zvire. Kdyz ji pak zvednu, je vyrizena, ubrecena, poslintana, posmrkana... Ja jdu na kazde cviceni s nechuti, ale neda mi to, co kdybych neco zanedbala? Pri kazde dalsi navsteve neurologie tajne doufam, ze bude uz vse v poradku a budeme moci prestat cvicit. Vojtu se snazim doplnit masazemi a plavanim, nektere maminky si pochvaluji "litani miminek", ale E. je pekny cvalik a tyto gymnasticke cviky mi s ni dost dobre nejdou. Premyslela jsem o spojitosti cviceni a poruch spanku. E.spi pres den tak 2-3x po 10-20 minutach, v noci se budi po 2-3 hodinach. Ale mozna je to vekem a casem se to upravi?? Mrzi me, ze nam Vojta "kazi" prvni mesice zivota a vzajemneho seznamovani a poznavani, ale mam strach necvicit...
 Dana 
  • 

Re: Cvicime Vojtu, taky s pochybnostmi 

(29.11.2006 16:27:27)
Jsem na tom stejně. Pěkně mě ten systém převálcoval, bojím se necvičit, a tak cvičím poctivě. Je ale po radosti. Bála jsem se samotného cvičení, ale stalo se to, co píšu v článku - dítě je podrážděné celý den. A to to bylo takové sluníčko:-((
 Katarina,Radovanek 


stejna zkusenost 

(29.11.2006 11:20:32)
Ja jsem se svym synem take chodila na rehabku od 5. mesice do 1 roku jsme cvicili poctive 4 x denne.Syn neknoural,rval jako turek jen jsem ho zacala svlekat.Pri cviceni se obcas az vydechl,cili zmodral jak kricel.Nicmene zacal mit strach z jakekoliv navstevy lekare ac do te doby kazde vysetreni probehlo v pohode.I kdyz jsme od 1 roku necvicili Vojtu,tak jsme chodili na pravidelne prohlidky co ctvrt roku na rehabilitaci jak se malemu vede.I presto,ze tam nebyl delsi dobu,tak pokazde co jsme se jen blizili budove uz kricel,ze tam nechce a boji se.Ted budou synovi 3 roky,opet jsme zacali dochazet na rehabilitaci pravidelne na mickovani a na cviceni. Opet z preventivnich duvodu:o(Syn uz pri cviceni nekrici,ale kdyz tam mame jit tak knoura,ze se boji.Myslim,ze nejaky vliv to na dite ma.Vojtova metoda ma bezesporu kladny vliv na pohyb,to mohu potvrdit z vlastni zkusenosti.Ale ani ja dodneska nezapomenu jak jsem doslova mucila syna i sebe.Preji hodne sily.
 Darius 
  • 

Re: stejna zkusenost 

(3.12.2006 12:06:35)
Ne každé dobro vnímá dítě jako dobro a ne také vždy můžeme jeho protesty ignorovat. Lámáním situace přes koleno můžeme udělat více škody než užitku zejména u dětí, které ještě nejsou na styk s lékařem či rehabilitačním pracovníkem dostatečně zralé. Míčkování může být příjemné, může být činěno s láskou a úsměvem, takže je zbytečné nutit dítě k rehabilitaci tam, kde nechce či osobou, kterou (ať již zaslouženě nebo ne) vnímá negativně. Řešením by bylo např., aby se některé cviky pokusila zvládnout maminka, aby cvičitel docházel domů aj. Cest je více. Je třeba si uvědomit, že člověk má sloní paměť na osoby a prostředí, s nimiž/kde se někdy necítil dobře, navíc může podvědomě vnímat určitý chlad oficiálních zařízení nebo dokonce trápení, které na daném místě (nebo v souvislosti s daným cvičitelem) někdo jiný dřive podstoupil (třebaže to bylo v zájmu léčeného). Někdy léčba těla může poodhalit problémy psychické, cvičení může mít takový diagnostický dopad, což je dobře, protože pak vidíme, že je třeba se věnovat i psychice, tedy problému, který byl dosud skrytý. A příčina může být, samozřejmě, i v rodičích; v posledních letech se potvrdilo, že různé "mouchy" v chování dítěte (vzdorovitost, zlobivost, hyperaktivita, útlum, nadměrná introXextroverze aj.) mohou být přímo či nepřímo přenášeny (zejména) z matky a její narušené psychiky. Takže léčit by se měla často spíše matka. Je tedy třeba rozlišit, zda jde o neurol. nebo "jen" psych. poruchu. I z toho důvodu je dobré problém konzultovat raději s více odborníky a nevzdávat studium daných problémů ani detektivní pátrání po příčinách. Může jít také o nějáké jiné skryté onemocnění, např. zánět či alergii, z orgánových příčin se na zhoršené psychice mohou podepsat např. ledviny. Ze živin má vliv na zhoršení psychiky např. nedostatek vápníku, hořčíku a B-komplexu.

 Janina 
  • 

Dobré i špatné zkušenosti 

(29.11.2006 11:37:08)
Vojtovku jsme cvičili s klukem od 3 měsíců do 1 roku 5x denně. Vřískal u toho hrozně a během pár měsíců jsem ho už já sama nebyla schopná udržet, musel mi s cvičením pomáhat manžel (chodil kvůli tomu několikrát denně z práce domů). Tou dobou syn také dost málo spal a byl plačtivější, ale myslím, že to spíše souviselo s větříky a pak s růstem zoubků než se cvičením, protože v okamžiku, kdy jsme při cvičení uvolnili držení, tak okamžitě přestal řvát. Byla jsem z cvičení vždycky vynervovaná a dělala to jen s největším sebezapřením, ale zpětně musím říct, že se vyplatilo vydržet. Kluk byl po porodu kříšený, měl silný hypertonus, byl hodně dráždivý. Při pláči se prohýbal v záklonu do oblouku, ručky stále křečovitě zaťaté. Neuroložka nás připravovala na to, že bude mít nejspíš
lehkou mozkovou disfunkci, bude hyperaktivní nebo bude trpět poruchami učení a soustředění, ale naštěstí se nic z toho nepotvrdilo. Syn chodí do druhé třídy a je úplně v klidu a pohodě. Takže na Vojtovku nedám dopustit. Ale chápu autorku příspěvku, také jsem měla strach, jestli k nám kluk třeba neztratí důvěru, když ho tak "znásilňujeme" a trápíme. Bála jsem vlivu na psychiku a náš vzájemný vztah, ale jak už jsem psala, všechno je v nejlepším pořádku, kluk se ani v 8 letech nestydí přijít pomazlit a je z něj velký sportovec.
 Mak 
  • 

Re: Dobré i špatné zkušenosti 

(29.11.2006 12:03:10)
Ahoj,

taky mam s Vojtovou metodou zkusenosti, v nasem pripade kladne :-))Cvicili jsme od 3.dne narozeni do 1 roku.Ne vzdy jsme cvicili 4x denne, ono je to taky narocne casove skloubit, aby miminko nebylo cerstve najezene ani hladove, ani unavene ani tesne po probuzeni.Maly u cviceni samozrejme taky plakal, ale je to spise z toho duvodu, ze ditete je u cviceni omezovane ne z duvodu bolesti.Pozdeji asi kazda maminka u sveho ditete pozna, kdy place z rozladenosti a kdy od bolesti.Pokud miminko place bolesti, je spise cvik provadeny spatne.Jinak maly od 3 mesicu do roku neplakal pres den krome cviceni vubec, je to extremni smisek, obcas jsem mela pocit ze si svoji denni davku place vybere u cviceni.
 Mak 
  • 

Re: Re: Dobré i špatné zkušenosti 

(29.11.2006 12:05:45)
A jeste pomahalo (mozna hlavne mi), ze jsem si nasla pisnicky potrebne delky, kterou mel trvat jednotlivy cvik a ty jsem u cviceni zpivala - dodrzela jsem potrebnou dobu cviceni abych to podvedome kvuli placi nezkracovala a neflakala, a mezi jednotlive cviky kdy prcek odpocival jsem rikala rikadla, davala hracku.
 xxx 
  • 

SUPER TIP 

(29.11.2006 18:25:15)
Díky to mi připadá jako výborný tip. Navíc myslím, že hlas maminky může dítě uklidňovat a ostatní i rozptylovat.
 Kohnova 
  • 

Zkusenost 

(29.11.2006 11:58:24)
Ahoj Dano, muj nazor je asi kacirsky, ale mela jsem neco podobneho se synem, vlastne zadna skutecna diagnoza, jenom "tak trochu" a "pro jistotu" a choval se stejne jako ten tvuj. Vyresila jsem to tak, ze jsem prestala aplikovat vojtovu metodu. Asi za dva tydny se vratil do puvodniho dobreho rozpolozeni. Ted je mu devet, je naprosto v poradku. Pak u holcicky me zase posilali "nic to neni, ale pro jistotu tam bezte" na neurologii, tak tam jsem ani nesla. Je ji sest, take v poradku. Obe deti aktivne sportuji, nejsou nijak motoricky handicapovane. Tim nechci nejak ostouzet vojtovu metodu, ta neni na vine. Spis to, jak se pouziva tam, kde neni potreba.
 JiBi* 


Re: Zkusenost 

(29.11.2006 12:37:06)
Díky tomuto příspěvku jsem si uvědomila, jak mnozí lidé nejsou nikdy spokojeni. Nemyslím konkrétně tuto pisatelku.
Když je lékař pošle na cvičení s tím, že "asi to nic moc není, ale pro jistotu", a nakonec, když to nezvládají (a nedivím se, je to náročné, taky jsme cvičili a taky preventivně) a nechají toho a dítě je v pořádku i bez cvičení, zlobí se, že trápili sebe i dítě zbytečně. Jenže ani lékař není vševědoucí a kdyby řekl, že "nějaké slabé podezření sice mám, ale ať vás netrápím, tak necvičte", pak by v případě zanedbání jistě neocenili lékařovu soucitnos a hnali ho třeba až k soudu. Takže co je lepší pro budoucnost dítěte (a nakonec ilékaře)?
 Kohnova 
  • 

Re: Re: Zkusenost 

(29.11.2006 13:42:58)
JiBi, jenze ja nejsem nespokojena a dokonce to neni ani tak, ze si nevazim lekaru. Jen jsem se proste rozhodla jinak, nez jak lekar doporucoval, protoze jsem videla, ze memu diteti to cviceni prinasi vic skody nez uzitku. Vzala jsem na sebe tu odpovednost, ze jsem se treba zmylila, jenze dne je videt, ze jsem se nezmylila. Je fakt, ze pred tim jsem se jeste radila se svoji sestrou, lekarkou, jestli vidi na detech nejaky problem. Nevidela, ja take ne, lekarka take ne. Jen "pro jistotu" a pro to, aby mela v pripade nejakych potizi kryta zada, poslala na vojtovu metodu. Osobne bych jako optimalni pristup u lekarkz videla, kdyby rekla: "S nejvetsi pravdepodobnosti je vsechno v poradku, ale jestli chcete, muzete chodit na vojtovu metodu.". Podle mne ani sam MUDr. Vojta to takhle nezamyslel, chtel pomahat detem, ktere to potrebuji a ne tem, ktere jsou v poradku. To jsem tim chtela rict. Ze vojtova metoda se podle meho nazoru a zkusenosti naduziva tam, kde to neni potreba.
 Vladan 


Vůbec tomu nerozumím, ale... 

(29.11.2006 12:10:08)
Dámy, nezdá se Vám, že těch dětí, co potřebují cvičení Vojtovou metodou je nějak moc? To jsme skutečně tak zdegenerovaná populace už od narození?
Já mám zkušenost ted s cvičením na ploché nohy. Jako blbec (doslova) jsem natahoval ponožky nohama, chodil po špičkách, po patách, po vybočených nohou, běhal po štěrku bos, válel válečky chodidly po chodbách (jednou jsem se při tom cvičení do toho tak zabral, že jsem na tom válečku uklouzl a pěkně si narazil nos)...
Výsledek? Plochá chodidla mi zůstala. Když jdu po pláži, za mnou to vypadá, jako by šel Yetti - Big Foot (vzhledem k velikosti mých nohou je to poměrně trefné přirovnání)
Mám ploché nohy a ty mi zůstaly. Taky mám nohy do X. Z hlediska ortopeda jsem prostě úplný mimoň. Nicméně chodím (docela hodně) a v životě mi to nijak nepřekáží.
K radám doktorů, že je dítě opožděné ve vývoji, retardované apod. jsem dosti skeptický.
Dle lékařů jsem já neměl chodit, mluvit, měl jsem být nevzdělavatelný a vůbec pokud možno umístněný do ústavu.
Nic z toho se nepotvrdilo. Chodím, mluvím (až moc:-)) s tou nevzdělavatelností to taky není tak strašné (úspěšně jsem složil maturitu) a v ústavu jsem nebyl a doufám, že budu jedině až na stará kolena.
Netvrdím, že doktoři jsou špatní a že se nesnaží matkám a dětem pomoci. Spíš se ale příliš řídí tabulkami. Nikde není dáno, že se dítě musí zrovna v ten a ten týden začít obracet na bříško (nebo na záda či kam se to má obracet). Třeba se mu jen pohodlně leží tak, jak je - nebo ho ten okolní svět zas až tak nezajímá. To se nám přece stává taky, ne?:-))
 yA+Amálka 


Re: Vůbec tomu nerozumím, ale... 

(29.11.2006 17:59:38)
Máš pravdu, hodně záleží na přístupu lékaře. Někdy mám pocit, že už jim strach (možná oprávněný) z možných žalob ohledně zanedbání péče nedovolí používat selský rozum a raději naordinují 20 zbytečných procedur, aby si byli "jisti". Další otázkou jsou samozřejmě bodíky, o které v našem zdravotnictví jde, mnohdy "až na prvním místě"... .
Jednou se mi náhodou stalo, že jsem během měsíce vystřídala 3 ortopedy (potřebovala jsem píchat injekce do poraněného kolena, byla doba dovolených, takže jsem pokaždé musela jinam). Všichni tři se zmínili o operativní léčbě, jeden ji přímo doporučoval, druhý už tolik netlačil a ten můj mi řekl, že operace je samozřejmě možná, ale je to vždy až ta finální možnost a raději by vyzkoušel alternativy... . Prostě co lékař, to názor a je na nás, do jaké míry se necháme ovlivnit. Bohužel většina z nás neumí situaci posoudit po odborné stránce, takže někdy nezbývá než nechat se vést "šestým smyslem" nebo si hodit mincí :)
 Mirča, malé mimčo 
  • 

vliv na psychiku 

(29.11.2006 12:27:49)
Pokusím se vysvětlit, jak je asi míněn onen pozitivní vliv...Jestliže vezmeme v úvahu nějaké dítě vážněji postižené s vetším omezením hybnosti, pak - pokud by nebylo rehabilitováno - se začne zpomalovat i vývoj psychický, protože takové dítko nemůže poznávat svět kolem sebe, tak jako ostatní děti v jeho věku. Jen pro ilustraci pokud mimčo otáčí hlavičku jen na jednu stranu, přichází o zrakové podněty z druhé strany...je tedy ochuzeno možná i o polovinu těchto podnětů. Pokud starší dítko má omezenou lokomoci, nedovede se třeba otočit, či později doplazit za hračkou, pohybovat se po místnsti, osahávat nábytek... je ochuzeno. A tady, myslím, začíná psychika stagnovat (z nedostatku podnětů), i když miminko je a bylo dosud psychicky v pořádku a má třeba do vínku danou vysokou inteligenci.
Rehabilitace se snaží tomuto předejít, či daný stav co nejvíce zmírnit a vývoj nasměrovat správným směrem. Takže asi tady se tím myslí ten pozitivní vliv na psychiku. Prostě pokud zabráníme tělesnému zaostávání, zabráníme zaostávání i mentálnímu...( a někdo to nazval "pozitivní vliv").
Ovšem - a s tím souhlasím s autorkou čláku, vliv je tu také negativní. Jako studentka fyzioterapie jsem absolvovala několik týdnů na praxi i u Vojtovy metody a vím, co to zhruba bnáší a přiznám se, že jsem si moc přála, abychom se tomu s naší malou vyhnuly. Děti přitom hodně pláčou, jsou ve vynucené poloze, je jim to nepříjemné a hlavně - většinou prostě pláčou. Toto je to, co vidíme navenek, co se děje uvnitř v té malé hlavičče při "rozbálování pohybových vzorců"(=moje označení)s psychikou, kdo ví? Každopádně i tyto nepříjemné zážitky v té malé hlavičče už někde zůstanou.

Když "hrozila" rehabilitae i nám, řekla nám k tomu naše paní doktorka toto: že všechno má nežádoucí účinky, každý lék, i rehabilitace (výše uvedené...)a že ona jako lékař musí pečlivě zvažovat co převáží - zda dobré výsledky z léčby, nebo nežádoucí účinky. Čili je nutné se zamyslet, jak moc je léčba nutná a jak moc nám vadí nežádoucí účinky v porovnání s výsledkem.
A ještě jeden dodatek. Ve škole nám říkali, že častý argumet proti Vojtově metodě je, že v dospělosti jsou tito lidé neurotiččtí. Nikdo nám to tenkrát nevyvracel, jen jsme se zamýšleli - např. (vážnější případ) neurotický chodící člověk, nebo vozíčkář mentálně zaostalý, ale v "pohodě"?
 Dana 
  • 

Re: vliv na psychiku 

(29.11.2006 17:17:55)
O to právě jde, zvážit pro a proti. Jenže jaká proti? Vypadá to, jako by žádná proti nebyla, a to je divné. Já si také myslím, že všechno má svůj rub a líc. Také se mi nelíbí, že se přisoudí všem ohroženým dětem podle kopyta jedna jedinká metoda, bez ohledu na to, jak ji snášejí. Tenhle monopol je taky divný a moc demokratické to není.
U nás jde o tuhle volbu: neurotik bez vystrčených lopatek, nebo psychicky v pohodě a na 10 - 30procent vystrčené lopatky. No a protože těžko odhadnout, do kterých procent bychom spadli, tak cvičíme. Přitom na stránkách Corpusu najdete toto: Centrální Koordinační Porucha 1. stupně velmi lehká-možnost spontánní úpravy bez terapie Vojtovou metodou 93,9%, 2. stupně lehká - možnost spontánní úpravy bez terapie Vojtovou metodou 71,3%, 3. stupně středně těžká - méně jak 50%,CKP 4. stupně těžká - méně jak 20%.
Centrální koordinační skupina 1. a 2. stupně je indikována ke kontrole, centrální koordinační skupina 3. a 4. stupně je indikována k okamžitému zahájení rehabilitace. V případě asymetrie začít s rehabilitací ihned.
No a proto máme cvičit. Jenže jakou to máme asymetrii, když ji jeden odborník vidí vlevo a druhý vpravo? Stěhovavá asi ne. Takže tam buď není vůbec, nebo jen velmi mírná.
 Helena 
  • 

dotaz 

(29.11.2006 18:34:46)
Já nerozumím tomu jak omezení podnětů může mít tak velký vliv na mentální schopnosti dítěte/dospělého člověka. To že, dítě se neotáčí k jedné straně a má méně podnětů se projeví na jeho mentální úrovni tak výrazně ? Co si tam mám doplnit, jak moc výrazně ? Nebo u uváděného vážnějšího příkladu. Chodící neurotik nebo vozíčkář, mentálně opožděný člověk. To opravdu má tak velké následky ? neumím si to představit. Nebo je to jen zjednodušený přehnaný příklad ?
A co děti jejichž omezení vnímání jsou daná. Nevidomí, hluchoněmí. Já nevím o tom, že mezi nevidomými od narození by bylo o tolik více mentálně opožděných dospělých. Ale vždyť oni neměli zrakové podněty z žádné strany. A hluchoněmý člověk je ještě závažnější omezení vnímání vlivů okolí, neboť pokud vím tak sluchová komunikace je pro socializaci mnohem důležitější než zraková.
Díky za odpověď
 Dana 
  • 

Re: dotaz 

(29.11.2006 20:16:39)
Pokud to byl dotaz na mě, tak já jen vím, že podněty mozek formují, skladetl má třeba hustší neuronovou síť v určité oblasti mozku.
 Dana 
  • 

Re: dotaz 

(29.11.2006 20:16:41)
Pokud to byl dotaz na mě, tak já jen vím, že podněty mozek formují, skladatel má třeba hustší neuronovou síť v určité oblasti mozku.
 lenuška 
  • 

Re: dotaz 

(30.11.2006 2:04:53)
Mezi slepými od narození je opravdu více mentálně postižených dospělých. Ale z jiného důvodu - většinou jde o děti z inkubátorů - předčasně narození apod. a jedná se o kombinované vady. To jen tak na okraj.
 Mirča, malé mimčo 
  • 

Re: dotaz 

(30.11.2006 10:20:56)
To že se dítě otáčí jen na jednu stranu samozřejmě v tu chvíli následky na psychiku nemá. Chtěla jsem ale jen ukázat, že už tady to může začínat, pokud se dítě dál neotáčí, neleze, nechodí a ostatní děti v jeho věku ano, o kolik toho v porovnání s nimi přichází, o spoustu vlastních zkušeností... Kdyby bylo vyšetřeno třeba v roce a půl, byl by tu rozdíl, mentální věk by byl nižší než ten kalendářní a jeho vrstevníci by měli náskok. Jinak predilekce hlavičky může být spíš nebezpečná hlavně kvůli asymetrickému vývoji celého těla, který vede ke skolioze.
A uváděný vážnější příklad... představovala jsem si dítě s těžší formou DMO, (kde bývá zásadní otázka, zda bude chodit nebo ne)a jak by vypadalo v dospělosti, kdyby se sním nic nedělalo...opravdu by to bylo znát i na mentální úrovni, ale nebylo by to zřejmě tak katastrofální, že by se to dalo nazvat opožděním, jak jsem to udělala v minulém příspěvku - pokud by tedy mělo danou normální inteligenci - protože, jak píšete, např. nevidomí, neslyšící, přichází o mnohem více a přesto to neznamená, že hned budou "hloupí". (Ale jen tak na okraj, právě těmto lidem je věnována velká péče...)

...Tak jako se dá inteligence dětí rozvíjet, takmůže být i bržděna... ale k těžké DMO bývá většinou dané i mentální postižení, ale v konečné fázi zase rehabilitované mentálně postižené dítě na tom jistě bude rozumově lépe, něž dítě, které učit chodit nebudeme.
A jestli z dítěte může být později neurotik, kvůli Vojtově metodě, tak to nám nikdo nepotvrdil ani nevyvrátil. Nedá se to hlavně hodnotit paušálně, každý je jiný, někdo je více vnímavý, citlivý, záleží, jak se s tím vyrovnají rodiče, na délce RHB atd, ale i kdyby se toho člověk obával,za život bez vozíku (např.)to jistě stojí.
 Dana 
  • 

Re: Re: dotaz 

(30.11.2006 14:08:50)
Ano, souhlasím s Vámi.
 Anavi 
  • 

Re: vliv na psychiku 

(30.11.2006 10:03:49)
Mirko, jsem ráda, že se ozval někdo "od fochu". Moje mamka je také rehabka, která se Vojtovce věnovala asi 10 let, hodně jsme o tom spolu mluvily. Zajímalo by mě, jaký je Tvůj názor na zde přítomné maminky, které své děti nenechaly "mučit". Co třeba problémy se zády v pubertě nebo v dospělosti?
 Rose.Maria 
  • 

Re: Re: vliv na psychiku - "mučení" jsem odmítla 

(30.11.2006 14:57:25)
K maminkám, které své děti "nenechali mučit", patřím. Ale moje zkušenost je vysloveně osobní, nehledala jsem žádné další informace v literatuře nebo okolí.

Mám dceru, které lékaři žádný problém nenašli - takže ani Vojtova metoda nebyla - a najednou v 7 letech jí zjistili skoliozu. A zhoršení 10 stupňů za 6 měsíců.

Mám ještě syna, kterému lékaři naopak "jakési odchylky" zjistili. Doporučena Vojtova metoda, šli jsme na rehabilitaci - a tam brek. Křik, řev, pláč. Dost mě to vyděsilo už v čekárně. Když jsme přišli na řadu, začala sestra takové ty běžné argumenty: dítě to nebolí, ono brečí jen tak; kdyby to bolelo, tak je to k prospěchu dítěte; maminko, jděte si do čekárny (a neotravujte). Řekla jsem, že syna to cvičení prostě bolet nesmí...a oni mi řekli, že bolet MUSÍ. (Navzdory původním argumentům, že Vojtova metoda nebolí). Situace se rychle vyhrotila do argumentu - jestli teď odejdete, tak už se nevracejte!

Možná jsem udělala chybu - ale byla to chyba z lásky. Odešli jsme a nevrátili se. Nemyslím si, že "mučení" je někomu k prospěchu. A nemyslím si, že by dítěti prospělo vědomí, že ho rodiče úmyslně trápí a nechávají trápit. Takže - my jsme odešli. Syn má ovšem dnes potíže s jemnou motorikou.

Obě děti jsou starší, růst už ukončily.
Ještě pozn: v případě syna šlo o "nějaké odchylky". Nikoliv o vadu, která by mu bránila v pohybu.

 Dana 
  • 

Re: Re: Re: vliv na psychiku - "mučení" jsem odmítla 

(30.11.2006 19:25:44)
Škoda, že tady nejsou nějaké rehabilitační sestry. Nebo jsou? Zdá se mi, že jsou rozděleny do dvou táborů. Jeden tvrdí, že bolí a pláč je nutný, druhý, asi modernější směr tvrdí opak. My máme štěstí na osvícenou terapeutku. Já přišla, řekla jsem že mám strach a ona mi ten pláč vymlouvala. A měla pravdu, takže je to asi o přístupu.
 Lucka 
  • 

Žádné mučení!! 

(24.2.2007 19:48:56)
Zdravím všechny, ráda bych taky přidala svůj příspěvek.
Cvičím Vojtovu metodu se synem od tří měsíců - nejsem odborník, tak to napíšu zjednodušeně - cvičíme proto, že upřednostňoval pravou stranu, stále byl otočený napravo. Na první rehabilitaci jsme šli potom, co jsem si přečetla několik článků z této diskuse. Musím napsat, že jsem byla psychicky na dně, donutila jsem manžela, aby šel s námi a hrozila se, co nás čeká. Rehabilitujeme v berounské nemocnici a musím touto cestou poděkovat našim rehabilitačním sestrám. Mé obavy se díky nic rozplynuly a moc nám pomohly. Cvičíme pravidelně už tři měsíce a hodně jsme se zlepšili. Na poslední prohlídce u neurologa jsme se dokonce dozvěděli, že nás čeká ještě kontrola v půlce května a pokud se vše bude vyvíjet jako doposud, tak se cvičením skončíme.
Taky musím napsat, že u cvičení brečí syn opravdu jen vzácně a není to nejspíš od bolesti, ale protože má hlad. Snažíme se totiž cvičit před jídlem. Po této stránce nám daly rehabilitační sestry radu k nezaplacení. Záleží totiž na nás, milé maminky, abysme při cvičení nedávaly před našimi dětmi najevo, jak trpíme. Pokud budeme fňukat my, tak naše dítko v pohodě nebude. Musím říct, že se touto radou řídím a i když jsem se zpočátku taky musela přemáhat, tak se snažím mému synovi cvičení zpříjemňovat zpíváním, povídáním říkadel a vždycky se na něj směju. Asi to pomáhá, protože je při cvičení téměř vždy v pohodě a často se nám stává, že se dokonce směje.
Přeji všem, aby v sobě našli sílu a u Vojtovy metody vydrželi. Určitě sklidí kýžené ovoce.
 Mirča, malé mimčo 
  • 

Re: Re: vliv na psychiku 

(30.11.2006 17:54:00)
Ahoj Anavi,
názor na maminky, které své děti nechají mučit, nemám žádný... Každá maminka chce pro své dítě to nejlepšía dělá vše s nejlepsími úmysly, i když jí treba taky srdce puka, kdyz vidi to trapeni.
Premýslela jsem, jak bych se rozhodla, kdybych se to týkalo přímo nás... No, bylo by to hodně těžké rozhodování. Záleželo by na tom, o jakou vadu, či postižení, opoždění...by šlo, jakou má dítě prognózu, co mu "hrozí", i kdyz i to jsou casto bohuzel jen spekulace, jak se tu docitam, casto to dopadne uplne jinak, nez si vsichni mysleli. Dál by zálezelo na tom, jak to mimčo snáší, pokud by bylo v pohode , tak bych cvicila klidne kvuli "malickosti" (nektera mimča se dovedou pri cvicení i smát, ale je to spíš výjimka), pokud by mělo nějakou hroznou prognozu, snazila bych se cvicit i kdyby to snaselo spatne.
Bolesti zad v dospívání, v dospelosti... no je jasne, že neni o co stat! Vadné držení tela, skolioza, cviceni do ukonceni rustu... otrava! A tak je jasne, ze je lepsi tomu predejit, ale zas by zalezelo, za jakou cenu, jak by to to mimco snaselo (a jake by melo vyhlidky). Ale nosit treba korzet - 23 hod denne, nebo dokonce mít i ten nesnímatelny sadrový na půl roku vcetne operace, kvůlu tezke skolioze...tak pokud by mi nekdo (teoreticky) dal takvou vyhlídku, tak budu mimco taky mucit a verit, ze ho to nepoznamena vic nez ty problemy v pozdejsim veku.
Ale trochu z jineho soudku - myslim, ze by se hodne takovym problemum, jako je prave vadne drzeni tela, ci lehka skolioza, dalo predejit, pokud by rodice se svym miminkem manipulovali spravne (vcetne babicek..., ktere pro to nemaji pochopeni, protoze oni to delali jinak a vsichni "prezili") ,kdyby od mala nechovali na svislo, neposazovali predcasne... (viz Něžná náruč rodičů)

... A jak se k tomu stavi vase maminka? Ja v tomto nejsem odbornik, tak by me zajimalo, jak se na to diva ona. Díky
 Rose.Maria 
  • 

Re: Re: Re: vliv na psychiku - KORZET 

(1.12.2006 10:51:02)
S korzetem mám zkušenosti.

Myslím, že na skoliozu se už dnes dávají jen plastové korzety - žádné sádrové. Vypadá jako skořápka a stejně se snímá a obléká. Umožní člověku bez problémů sprchu, to je asi nejdůležitější. Při vhodném oblečení je korzet "neviditelný". Zapíná se na suchý zip - rychle a pohodlně.

Podle toho, co říkal lékař, jsem pochopila, že skolioze se příliš zabránit nedá. Dokonce ani cvičením ne. Skolioza vzniká jako důsledek nerovnoměrného růstu kostí a svalů. Páteř se ohýbá proto, aby chránila míchu. A tomu posilování svalů nezabrání. (I když samozřejmě posílené svaly zlepšují celkové držení těla.)
 Mirča, malé mimčo 
  • 

Re: Re: Re: Re: vliv na psychiku - KORZET 

(1.12.2006 14:16:43)
Sádrové korzety se stále dávají, loni jsem osobně sádrování byla přítomna, ale myslím, že se jednalo pouze o případy po operaci pátere(težká skolioza). Skutecne se dával na pul roku. Jak vypada ten plastový, vím, osobní zkusenost s nim nemam , ale povazovala jsem to za docela neprejemnou soucast zivota...
Jestli cviceni pomaha by asi bylo na diskuzi, ale pravdou je, ze pokud má nekdo skoliozu - at uz lehci, nebo tezsi a nosi plastová korzet, dochází v soucasne dobe pravidelne na RHB a doma musi cvicit kazdy den.
 Lucka 
  • 

Vliv na psychiku - asi máme štěstí, že se u cvičení smějeme 

(24.2.2007 19:55:34)
Náš půlroční syn snáší opravdu cvičení dobře a často se u něj směje.
Chtěla bych ještě napsat, že bych si asi ani nedovolila, kdyby mi odborníci doporučili cvičit, že bych se na cvičení vykašlala.
Asi bych si to jednou hodně vyčítala, kdyby byl v pozdějším věku nějaký problém.
Víc už jsem napsala v předchozím příspěvku, takže bych se opakovala.
Jen pro příklad bych ještě chtěla napsat, že se syn asi ve čtyřech měsících začal pomaloučku otáčet z lehu na zádech na strany. Asi v pěti měsících se stále jen otáčel na strany. Rehabilitační sestra nám poradila cviky na otáčení na bříško. Cvičili jsme týden (žádné mučení se nekonalo!!) a syn se začal přetáčet sám na bříško. Asi o týden později už byl na bříšku jako doma a na zádech moc ležet nechtěl.

Přeji všem, hodně úspěchů a síly. Stojí to za to, vydržte!!!!!!

 Monika Blažková 


Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(29.11.2006 13:02:29)
Mám nyní už dvouletého klučinu,který se ale narodil předčasně a panu doktoru z neurologie se nezdál jeho vývoj. Co jsem si zažila na rehabilitaci se nedá popsat.Dětská lékařka, babičky atd. nic špatného na synkovi neviděly, rehab.sestra mně vyjmenovala co všechno dělá Pepíček špatně a jak je vývojově pozadu.Měli jsme cvičit 3-4 denně 15 min. Hrozně u toho řval, byly to pro mě muka a nejvíce mně deprimoval přístup rehab. sestry,která mě pokaždé sepsula,že s malým necvičím, nevěřím účinkům cvičení atd. A víte kdy se to podle ní zlepšilo? Měla jsem chřipku, horečky, do toho se snažila kojit a na cvičení žádné pomyšlení.Tak jsem se na cvičení vykašlala a při další kontrole k mému překvapení nás čekala pochvala.Takže jsem si o tom pomyslela své.
Jinak Pepíček byl velice neklidný, brečel sotva jsme ho dali na přebalovací pult.Už jenom přebalit nebo ho svléknout znamenalo šílené řvaní. Nakonec jsme museli cvičit na stole v kuchyni,aby hned při pohledu na přebalovák neječel. Od té doby také nemůže vidět doktora. Všechno v bílém v něm vyvolává řev.
Naše rehab. sestra vše brala přesně podle "šíleného plakátu", kde bylo co má dítě v daném týdnu a měsíci dělat.Dám příklad. Ptala se, zda už spojuje malý ruce k sobě. Nespojoval. Hned jsme vyfasovali další cvik no a malý si začal s ručičkami hrát za 2 dny.Nevěřím,že to bylo cvičením. Při tomto cvičení se nebere vůbec ohled na "samostatný vývoj", že si dítko začne vše dělat až když chce.
Ale snad jsou i takové maminky a děti, kterým cvičení pomohlo.Pro mě to byl jen stres a vůbec jsem si první půlrok s malý neužila. Monika
 Eva 
  • 

Re: Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(29.11.2006 13:20:20)
Mila Moniko,
diky za prispevek. Jednoznacne z nej vyplyva, ze ta rhb sestra byla ( a pravepodobne porad je) silena KRAVA. Tak drzim palce, at uz jich moc nepotkas, a hlavne at uz je nepotka ten Tvuj klucina.

Asi by bylo byvalo nejlepsi rovnou po nejake druhe nebo treti navsteve vymenit tu rhb sestru, ale to se snadno radi (obzvlast zpetne) a hur dela.
Hezke vanoce a vyvaruj se te obludy!
 Monika 
  • 

Re: Re: Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(29.11.2006 14:35:43)
Já bych ráda rehab. sestru vyměnila, ale pro děti tu je jediná široko daleko. Pro dospělé jich tu máme hafo. Monika
 Insula 


Re: Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(29.11.2006 13:52:43)
Moniko, mám podobnou zkušenost. Chodila jsem s dcerou na neurologii a cvičit od 4. měsíce. Důvod??? Nechtěla pást koně. Nikdo si nenechal vysvětlit, že je to moje chyba, protože jsem jí nedávala na břicho. Jedna doktorka mi to totiž v porodnici PŘÍSNĚ zakázala, že se to nesmí. A moje pediatřička mi jen tak mezi řečí řekla, "dávejte jí po koupání na chvíli na bříško". No, já byla hloupá a malá vždycky šíleně ječela, tak jsem jí na břicho dala tak na minutu a to bylo vše. Tak jsme začali cvičit. Neměli jsme Vojtovku, jenom cvičení na míči. Dcera se velmi rychle srovnala. Rehabilitační sestra mi říkala, že je to naprosto zdravé miminko, že dělá přesně to, co má. Přesto jsme museli chodit k neurologovi do 10-ti měsíců. Je sice super a moc hodný, ale už jsem měla dojem, že tam chodíme jen proto, že z toho má body. Jo a nejvíc nás sestra pochválila, že je vidět, že cvičíme, když jsem byla nemocná a cvičení jsem "flákala" (bylo mi zle). No, musím přiznat, že jsem to ani tak moc nepřeháněla. Ze začátku jsem cvičila poctivě, ale pak už jsem tak důsledná nebyla.
Teď mám syna 8 měsíců a neleze. Prý má "slabé" ruce, takže zítra jdeme poprvé na rehabilitaci. Neurolog nás zatím minul. Ale jsem z toho trochu "otrávená". Na jedné straně se trochu bojím, ale na druhé si říkám, že každé dítě je přece jiné a manžel chodil až v 16-ti měsících a nikdo se nad tím nepozastavoval (a já taky chodila pozdě). Prostě mám někdy pocit, že jakmile je dítě trochu mimo tabulky, tak je to hned špatně.
Jo a ještě jsem chtěla napsat, že od malička mi doktorka říkala, že je napřed a teď tohle. :-((((( A ještě jednu poznámku. Rostou nám zuby a mám zkušenost už od dcery, že když jí rostli zuby, tak vždycky "zarazila" ve vývoji. Nechtěla dělat nic nového (ani pohybově, ani mluvení nebo tak) a teď mám dojem, že u nás nastala stejná situace. Jen s tím rozdílem, že holce začali růst zuby až v 10-ti měsících a kluk jich má v osmi už pět a šestý je na cestě.
 maca+Terezka 
  • 

Re: Re: Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(29.11.2006 16:46:12)
Insulo, moje Terezka začala lézt až na přelomu 9 a 10 měsícíce. A je úplně v pořádku (znovu ťukám kde se dá). Jak již jsem psala, žiji ve Švédsku, nikdo se nad tím nepozastavil, prý si malá sama určuje, co právě hodlá dělat. Taky si myslím, že každé dítě je jiné, některé leze v 5. měsících a některé holt později. Terka teď leze jak čamrda a pomalu začíná chodit, zatím teda jen kolem nábytku, ještě si není tak jistá, ale myslím, že co nevidět se pustí.

Taky když jí byl necelý měsíc, přibrala v jednom týdnu jen 30g, to je fakt málo. Ale byla spokojená, veselá. Naší dr se to ale nezdálo, vzala kalkulačku, tabulky a vyšlo jí, že by měla přibrat rozhodně víc. POzvala si nás další den na kontrolní kojení, když by pila málo, musela bych přikrmovat. Nervozní jsem byla jak pes a dítě tím pádem taky. Byla jsem totiž rozhodnutá kojit co to půjde a teď tohle. Na kontrolním kojení malá vyzunkla předpisovou dávku (zhodnoceno dle tabulek) a byly jsme pozvány za další týden. Ten týden byl hrozný, já nervozní, že malá špatně pije, že mám málo výživné mléko... No a na kontrole po převážení, váhový přírůstek kolem 300g!! Předpisové! Kojím ještě teď, Terka má 11 měsíců a je to spokojené dítko.
 Insula 


Re: Re: Re: Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(29.11.2006 17:01:54)
Maco, díky. Taky bych chtěla žít ve Švédsku. :-)))) Na to, jak byla dcera "hroooozně opožděná", tak v roce chodila. Myslím, že by to tak bylo i bez cvičení, protože jak už jsem napsala, když jsem zjistila, že je "předpisová" (dle rehabilitační sestry), tak jsme tomu cvičení už moc nedali.
 Insula 


Re: Re: Re: Re: Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(29.11.2006 17:15:23)
Ještě jsem chtěla napsat (i když to se moc nepatří), že se doktorka divila, že neříká žádné smysluplnné slabiky, byli jsme tam minulé pondělí a ještě ten týden začal říkat ma ma ma, ne ne ne a ham. Ale že rozumí, když na něj volám, nebo když řeknu táta, tak se po něm otočí apod., to jí nezajímalo.
 Marcela,Terka12/05,Matyáš06/08 


Re: Re: Re: Re: Re: Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(29.11.2006 19:44:09)
Ty naši prckové chtěli jen čas :-))
 Insula 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(30.11.2006 9:51:45)
Tak jsme byli dnes poprvé na rehabilitaci a sestřička mi řekla, že je jen mírně pozadu a dala mi jen cvičení na míči. Říkala, že to čekala horší a že se mohl zarazit, jak mu rostou tu zuby.
 maca + Terezka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Cvičili jsme a doufám, že už nikdy více 

(30.11.2006 20:08:39)
Tak to je skvělé, třeba potřebuje jen čas. Ty zuby nás ale natrápí, co? Nám se klube jedenáctý a malá se v noci celkem budí a pláče ze spaní :-((
Držím palečky, snad se bude cvičení mimču líbit!
 Sidi (2 synove 11/04 + 03/07) 


I my jsme "cvičili"... 

(29.11.2006 22:32:45)
Malý se mi narodil v 35 tt. Byl v pohode, jen byl drobinek, a tak stravil prvni dni v inkubatoru. Uz treti hodinu po narozeni si v "domecku" odrel kolinka, jak po nem intenzivne lezl. Celkove byl v porovnani s ostatnimi miminky na oddeleni rekla bych az dost aktivni. Prvni dni po porodu, kdy byl v inkubatoru, i krasne sal. Kdyz dosahl urcite vahy, prendali jej z inkubatoru do postylky. Jeho telicko v te chvili samozrejme melo velkou spoustu prace s tim, aby zvladlo udrzet si stalou telesnou teplotu, a tak se z naseho "lezavce" stal na cca 2 dny spavec. V te dobe zrovna dorazila neurolozka na kontrolu. Nevidela jej pred tim a pak ani dlouho potom. Nevedela, jak si to smejdil po inkubatoru, az si z toho odrel kolena. A protoze v postylce jen tak chrupal a pri vysetreni se take snazil nejak zvlast se nehybat, klasifikovala jej jako hypotonickeho, tj. malo pohybliveho a nasadila nam lek na podporu mozkove cinnosti a naridila Vojtu. Nikdo nic nedal na me protesty, ze maly byl predtim v inkubatoru aktivni az az a ze ted jen potrebuje trosku casu, aby zvladnul novou zivotni situaci. Matysek zacal byt po lecich jako streleny - plakal, lezl po postylce, nedokazal se uklidnit, u kojeni se vztekal, temer nespal (5 hodin spanku je na 14-denni miminko fakt malo), zkratka leky z nej udelaly hyperaktivni a nervozni miminko. Co to udelalo se mnou, nemusim asi ani popisovat.
Kdyz prisla prvni lekce Vojty, rehabilitacni sestra se divila, proc ma mit Matej Vojtu, kdyz je tak pohyblivy. Presto mi ale ukazala prvni zaklady cviceni, ktere jsme pak meli absolvovat, s tim, ze zbytek mi ukaze po Vanocich (nase prvni Vanoce jsme si uzivali v porodnici). Nevim, jak se to stalo, ale po Vanocich se na nas nejak zapomnelo a my Vojtu vubec necvicili. Ja to nejak zvlast nepripominala, Matej mi prisel kvuli lekum zivy az moc a i po jejich vysazeni, ktere jsem si vybojovala bohuzel az za dlouhych 14 dni, ktere nam obema dost zmenili zivot (zbortilo se nam kojeni, ma psychika "sla do kytek" atd.), se projevoval jako normalni zdrave dite schopne vsech pohybu. Tehoz nazoru i byla pani neurolozka, ktera nas od one prvni kontroly videla az pri propousteni. Tehdy mi rikala: "Vidite, jak ten Vojta pomohl." Kdyz jsem na ni vytahla svuj trumf, a to ten fakt, ze jsme Vojtu vubec necvicili, ze na nas zapomneli, jen pokrcila rameny a do lekarske zpravy zapsala "... hypotonicky novorozenec, zahajena lecba Encephabolem, cviceni Vojtovy metody, pri propusteni stav vyhovujici ...".
Mam z toho tedy pocit, ze Vojta se mnohdy ordinuje detem, ktere jej ani tak moc nepotrbuji. Nezpochybnuji jeho uspechy u deti skutecne telesne - prominte mi ten pojem - "vadnych", ale mam obavy, ze mnohdy se ordinuje jen tak preventivne, co kdyby ...
Jaky vliv muze mit cviceni na psychiku miminka, ktere takove cviceni nepotrebuje, si netroufam odhadnout, ale stejne mam pocit, ze kdyz nekdo u neceho place, takze to v nem asi nevyvolava zrovna nejlepsi pocity, at si vedecke vyzkumy rikaji, co chteji ...
 Zdenka 
  • 

Hlavička na stranu 

(29.11.2006 13:18:50)
Nevyjadřuji se svým příspěvkem přímo k článku, jen bych chtěla upozornit na existenci problému zvaného KISS/KIDD syndrom, což je blokáda krční páteře u novorozenců, kterou patrně způsobuje stoj na hlavě v posledních týdnech těhotenství. Děti takto postižené jsou citlivé vůči dotekům, často pláčou, zvlášť při zvedání, spí šikmo a otáčejí hlavu pouze na jednu stranu, čímž se hlaička deformuje. Mohou se objevit i problémy s pitím, tedy i kojením. Pokud není problém odstraněn, způsobuje později bolesti hlavy, poruchy koncentrace atd. Jestliže se vaše miminko chová výše popsaným způsobem, doporučuji konzultaci s terapeutem Dornovy metody. Rehabilitace typu Vojta tady nic nezmůže, protože prvotní příčina, tedy blokáda, se tak neodstraní.
 ivaxx 


Pozdě, ale přece... 

(29.11.2006 13:23:19)
My začali cvičit až ve třech letech, poté, co jsem sama upozornila lékařku na vadné držení těla našeho syna. První rehabilitační sestřička se tuto metodu teprve učila, byla na malého nerudná a on nešťastný z ní. Tak tam jsme byli jen jednou. Paní doktorka nám dala za pravdu a poslala k jiné, naprosto úžasné sestřičce, kterou si syn zamiloval. Tam jsme se také dozvěděli, že cvičit měl syn nejpozději ve 3 měsících a to, co se teď snažíme napravit (a budeme asi ještě hodně dlouho) si již přinesl ode mě z bříška. Proto buďte rádi, pakliže cvičíte s malými miminky, lépe to funguje a vyhnete se problémům později (snad).
 terezie + tadeáš 05 + berta 08 


a což takhle 

(29.11.2006 14:08:54)
zkusit vyměnit fyzioterapeutku?
 Dana 
  • 

Re: a což takhle 

(29.11.2006 14:44:09)
Máme tu jen tři terapeutky, tahle je ještě tak nejpříjemnější.
 terezie + tadeáš 05 + berta 08 


Re: Re: a což takhle 

(29.11.2006 22:30:31)
bohužel to není o tom kdo je příjemější, třeba jsou ty ostatní víc šikovný nebo by třeba prckovi víc vyhovovali :-))
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: a což takhle 

(29.11.2006 23:59:37)
Jedna je vyhlášená tím, že jde hlavně o peníze, tu jsme vyloučili hned. K druhé jsme šli ze známosti, ale dala nám jasně najevo, že obtěžujeme a prohlásila: ,,Připravte se, že bude pořádně vřískat, všechny vřískaj!", tak jsme se radši rozloučili, a ona na nás ještě stačila křiknout:,, Jo vy nechcete?! Stejně tady skončí"", ale na to už jsem neřekla nic, abych nebyla hrubá. Takže ta třetí na nás zbyla.
 helena, dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: a což takhle 

(30.11.2006 9:49:06)
A co vám měla říct? říkala vám na tvrdo pravdu, ne ? Raději sestru, co bude nepříjemná, ale bude umět, než někoho s medem v hlase, co to zkoní.helena
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: a což takhle 

(30.11.2006 14:11:09)
Jde taky o tón hlasu a výraz ve tváři. Prostě se nám vysmívala. Pravdu neříkala, všechny děti nepláčou, záleží taky na závažnosti postižení. Ale to všechno už jsem tu psala.
 terezie + tadeáš 05 + berta 08 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: a což takhle 

(1.12.2006 13:03:08)
jsem fyzioterapeut a přiznávám moc dětí jsem vojtovou metodou necvičila ale chodili jsme na roční kurz a přihlíželi cvičení v Praze na Daku a musím říct tak 99 procent dětí při cvičení plakalo. Pláčou né že je to bolí a že jim vnucejete něco co oni nechtějí, mají to nastaveno jinak a my jim to tlakovými body narušuje a to oni nechtějí a moc se zlobí.
 koša 


nemej vubec strach! 

(29.11.2006 14:15:24)
Ahoj! Mam 9ti mesicni holcicku. Od 3 tydnu do 3 mesicu nosila Pavlikovi trmeny kvuli kyclickam. Na zaklade toho doslo ke vzniku svalove dysbalance s prevahou extenzoru trupu.(zkratka byla na brisku desne prohnuta, bez stabilni opory, na zadickach nemohla uchopit hracky).Jsem fyzioterapeut a s touto metodikou mam zkusenost jen u dospelych. Navstivila jsem kolegyni,ktera s detmi pracuje 25 let. Rikala,ze musime vojtit 3x denne (RO I.na zadech a RO II. - plazeni na brisku). Mimco u toho samozrejme kricelo jak kdyz ji na noze berou. Ale po 2 dnech uz hracku uchopila, hypertonus ustupoval. Pozorovali jsme velikou celkovou spokojenost. Pri spravne provedenem cviceni ma dite brecet, protoze prvni nastava reakce prohlubujiciho se dychani. Naopak, pustime-li spoustove zony, dite by melo v tu chvili nebo tesne potom s brekem prestat.
Takze, prosim te, vydrzte. Dulezite je, aby si cviceni brala jako pozitivni, ne jako utrpeni. Decko to vyciti. Ja ji u toho zpivala, alespon to rychleji uteklo a plac jsem tak nevnimala. Opravdu, ver mi, trauma z toho mit nebude ani nahodou. Preji vam,at se vse podari, budes-li mit nejake otazky, moc rada ti poradim. Hezky den. A.D.
 Dana 
  • 

Re: nemej vubec strach! 

(29.11.2006 14:45:26)
Dočetla jsem se, že dítě nemusí plakat, a to naše taky nepláče, problém je jinde, viz můj článek.
 Dana 
  • 

Re: nemej vubec strach! 

(29.11.2006 17:24:05)
K tomu traumatu: jestliže neexistují nebo nejsou dostupné seriózní materiály o vlivu na psychiku, prostě musím mít obavy, zvlášť když dítě reaguje jak reaguje.
K nutnosti pláče jsem našla článek od Mudr. Ireny Zounkové:,,Pláč dítěte je častým projevem při cvičení. Ten většinou odrazuje rodiče od cvičení a
vyvolává pochybnosti, zda dítěti neubližují. Pro vysvětlení pláče se uvádějí hypoteticky
nejčastěji 2 důvody: prvním je změna aktivace řídícího systému hybnosti ( aktivita
mozku ). Druhým je reakce dítěte na technické provádění terapie. Odpor jako jeden
z tlumících a usnadňujících terapeutických prostředků vyvolá žádoucí pohyb. Dítě ho vnímá
jako bránění, omezování. Nejde o bolestivou stimulaci, dítě nic nebolí, pouze se brání
omezování svého pohybu. Bezprostřední utišení pláče po cvičení bývá normální reakcí.
Pláč však může být také indikátorem vlivu terapie. Charakter pláče dává informaci
nejenom o únavě, bolesti, či jenom vzdoru. Tak např. přítomnost pláče u dříve „tichého a
klidného“ dítěte napovídá o jeho „probuzení“, zlepšení vnímání. Naopak u
hyperexcitabilního „uplakaného“ dítěte vyvolá terapie snížení četnosti plačtivého
nespokojeného projevu. Pláč by neměl být pro dítě vyčerpávající natolik, aby přestalo
reagovat na poskytovaný podnět či začít usínat.

Změna dýchání, jaká ano, jaká ne
Jako u každého cvičení, dochází i při aplikaci jmenovaných metod ke změně dýchání. Změna
dechových vzorů musí být vždy v koordinaci s provokovanou motorickou hybností.
Normální sled pohybů je : bez vlivu pláče nástup prohloubených dechových pohybů, po
několikrát opakovaném vdechu a výdechu prodloužený výdech, kratičká až 5ti
vteřinová pauza a následné opakování celé sekvence.
Nesmí dojít k apnoické nefyziologické pauze, která se projeví „zajíkáním“, dlouhodobým
zadržením dechu se současným křikem a nežádoucím pohybovým projevem ostatních
částí těla např. silným prohnutím trupu, napětím končetin, snaze dítěte vymanit se z držení
rukou terapeuta."
 kosa 
  • 

Re: Re: nemej vubec strach! 

(29.11.2006 20:39:07)
Bohuzel, fyzioterapie je pomerne mlady, velmi rychle se rozvijejici obor. Problemem uz pri studiu na VS je nedostatek ucebnic a odborne lieratury. Absolvovala jsem kurs Vojtovy metody (trva 2 roky, nutno min. 3 roky praxe v oboru). Ucebni materialy - Vojtuv princip, Hybne mozk. por. detskeho veku - ne vsechny informace jsou zde presne a spravne, proto se uci ze zapisku, kurs je mezinarodni - prednasejici jsou z RL corpus Olomouc a nemeckeho Vojtova cenra v Haidelbergu.
Nevim, jaka je vase profese. Zda se, ze nabiflovat teorii vam jde vyborne. Nedostatkem (bohuzel velke casti) nekterych publikaci jsou mylne informace. Tim jsem chtela rici, ze v tomto oboru je velika cast vjemu subjektivnich, z teorie se pouze "vychazi".
ale rozhodnuti je samozrejme na vas. Rozhodne necvicte proto, ze vas "nejaka doktorka" donutila.
 Dana 
  • 

mladý obor 

(29.11.2006 23:47:01)
Právě proto, že jde o mladý obor, nějaký ten výzkum by neškodil. Jste pěkně agresivní a nenuťte mě si myslet, že je to pro rehabky Vojtovou metodu typické, jste už druhá taková, s jednou fanatičkou jsme už mluvili.Uznáváte také nějaké alternativy? Zatím ani jedna (!) z vašeho tábora. Nebo si myslíte, že ve světě se neprovozuje nic jiného?
Pokud Vám to postačí, mám VŠ vzdělání humanistického směru, takže umím vyhledávat a třídit informace. A protože jsem je nedostala ani od neuroložky, ani od terapeutky, hledala jsem sama. Biflovat nebylo třeba. Zdroje uvádím v článku, navíc to byl ještě časopis Rehabilitácia a Pediatr.Několik odborníků jsem kontaktovala mailem, s několika mluvila. Protože jsem tím strávila docela dost času, a nedostatek výzkumu byl pro mě překvapením, napsala jsem článek v dobré víře, že někomu dalšímu třeba ušetřím čas. V článku neřeším, zda budu nebo nebudu cvičit, ani nikoho k ničemu nenabádám,rozhodnutí je na mě a Vám po tom nic není. Úspěchy metody nepopírám, tak proč jste se do mě tak pustila? Prostě cvičíme a máme problém,který odborníci ignorují.
 Irena 
  • 

Re: mladý obor 

(14.12.2006 9:48:48)
Chtěla bych Vám napsat svůj názor na vliv Vojty na psychiku. Mám 7 měsíčního syna a od 2 měsíců cvičíme. Hlavním problémem je synova asymetrie, CKP má 1-2 stupeň. Vzhledem k tomu, že jsem psycholožka, vůbec jsem tím cvičením nebyla nadšená, navíc všem laikům připadá Honzík jako zdravé miminko. Teď k té Vaší otázce na seriozní výzkumy na psychiku. Za prvé, je důležité si říct, co myslíte psychikou. Vojta asi bude mít pozitivní vliv na myšlení, pozornost atd., ale já myslím, že vás zajímá hlavně vliv na emoce. Sama jsem o tom hodně přemýšlela, ale myslím, že seriozní výzkum na tuto stránku osobnosti udělat moc nepůjde. Hlavně jde o to, že CKP (centrální koordinační porucha) nevzniká sama od sebe, ale má souvislost s nějakým problémem v mozku (ať už nedokrvení před či při porodu, drobná difůzní poranění atd., příčina se často ani nezjistí) a děti s tímto "postižením" mohou mít samy od sebe problémy v emoční oblasti (labilita, impulzivita atd.) Bylo by těžké prokázat na kolik jsou tyto problémy způsobené Vojtou a nakolik jsou důsledkem primárního problému v mozku. Musela byste mít 2 skupiny dětí se stejným "postiženým, jedna by cvičila a druhá ne, a pak by se po čase zjišťoval mezi nimi rozdíl. A tady narážíme na zásadní překážku - žádný výzkumník by přece nemohl přemlouvat matky, aby se svými dětmi necvičily, aby měl kontrolní skupinu. Bylo by to neetické a tudíž v psycholigickém výzkumu zakázané. Takže já cvičím, i když o kladném vlivu Vojty na emoce si nedělám iluze a cvičení mě deptá, ale prostě si neodvažuju vzít na triko synovy pozdější zdravotní problémy. Je to věc volby každé mámy, nakolik je ochotná a schopná nést rizika.
 Irena 
  • 

Re: Re: mladý obor 

(14.12.2006 11:17:38)
Leda by ještě snad šlo, vysledovat už starší děti, které mají v anamnéze CKP a pak je rozdělit podle toho, zda s nimi matky cvičily nebo ne, ale i tak by takový výzkum byl asi problematický, protože na emoční vývoj má vliv spousta faktorů.
 Lenka + dvojčátka 8 měsíců 
  • 

Re: Re: mladý obor 

(15.12.2006 23:21:08)
Přidám jenom krátce svůj postřeh- my cvičíme Vojtu už 7 měsíců, měly jsme obě děti CKP IV, nyní máme jedno CKP II, druhé bez CKP. Pláč u Vojty byl strašný,brečeli děti, brečela jsem já,než jsme vyzkoušeli kraniosakrální terapii. Tato terapie měla blahodárný účinek na psychiku-obě děti se u cvičení smějí (!), vymizela plačtivost, strach z hluku, lekavost.Chodíme na ní každých 14 dní, po každém ošetření se vždycky výrazně lepšíme. Doporučuji tyto dvě metody kombinovat./vojta +kranio/
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: mladý obor 

(17.12.2006 11:24:01)
Mockrát děkuju, to je skutečně dobrý tip. Mohla byste mi prosím poradit kontakt na kraniosakrální terapii? Považuje se spíše za alternativu, ale nenapadlo mě, že kombinace by mohla vyznít tak dobře.
 Dana 
  • 

Re: Re: mladý obor 

(17.12.2006 11:21:10)
Děkuji za názor, skutečně mě zajímají spíše emoce a vztahové složky osobnosti,sebevědomí,sebepřijetí, sociální dopady, volba partnera, vliv na budoucí duševní poruchy. Nemyslím si, že by to bylo až tak nemožné zkoumat, zejména proto, že mě zajímají děti s lehčím postižením, které ani dle Vojty cvičit nemají, pokud nejde o asymetrii, ale mají se sledovat. Viz moje předchozí příspěvky.Takže myslím, že by nebylo až tak těžké najít ty zmiňované dvě skupiny dětí.
Jinak jsem zvolila stejný postup jako Vy a s ohledem na rodinnou zátěž se mohu jen modlit, aby dopad na psychiku byl co nejmenší.
 Dana 
  • 

Re: Re: mladý obor 

(17.12.2006 13:24:10)
A ještě mě napadla jedna věc: proč nesrovnat dvě cvičící skupiny, používající různé rehabilitační metody? Proč zvažovat jako jedinou rehabilitaci jen vojtovku? Totéž se už přece v sedmdesátých letech dělo, jenže se zkoumal jen vliv na rozumové schopnosti ( porovnání Vojta - Bobath ). Spíš chybí dobrá vůle a do povědomí maminek evidentně vchází rovnice: rehabilitace = vojtovka. A to je podle mě špatně, protože jsme každý jiný.
 Irena 
  • 

Re: Re: Re: mladý obor 

(18.12.2006 16:09:34)
Asi máte pravdu, možná by šel nějaký výzkum udělat. Já osobně si ale myslím, že negativní dopad na emoční vývoj Vojta má a určitě by se nemělo cvičit zbytečně. My jsme dnes byli na kontrole na neurologii a Honzík je dle neurologa už dobrý, ale rozhodnutí zda cvičit dál hodil na fyzioterapeuta, který by ještě radši cvičil, aby neměl Honzík křivá záda. Takže teď řeším, zda cvičit, protože případné riziko křivých zad mi připadá jako menší zlo, než devastovat synovi psychiku, i když my máme tu výhodu, že syn cvičení snáší celkem dobře a mimo cvičení je spokojené smějící se miminko, ale samozřejmě nevím, co se mu děje v té jeho hlavičce. Zatím jsem omezila cvičení na 2x denně a dál uvidím.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: mladý obor 

(19.12.2006 18:11:27)
Díky za odpověď a budu držet palce. Hezké vánoce Vám i synkovi!
 Aja 
  • 

Re: Re: mladý obor 

(19.12.2006 19:47:26)
Nechapu proc cvicite. CKP 1 a 2 jsou indikovany pouze k pravidelne kontrole a nikoli ke cviceni. Muj syn je CKP 3, takze cvicime a protoze vim, co to obnasi, tak bych s ditetem CKP 1-2 necvicila.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: mladý obor 

(20.12.2006 19:02:21)
Cvičíme asi kvůli údajné asymetrii. Taky nejsem odborník, a tak mám strach, abych něco nezanedbala. Ano, je to ze strachu a pod nátlakem celého toho systému.
 Laadka, bříško 
  • 

co jste se teda vlastně učili 

(30.11.2006 0:25:59)
o bolesti, pláči a vlivu na psychiku, z těch přednášek musíš mít docela zajímavý informace. Učí se taky, jak jednat s děckem a rodičema?
Děláš i jiný techniky? Jak dlouho asi děti cvičí, kolik měsíců nebo let?
Proč se teď cvičí i ty lehčí případy? Proč je ta metoda tak dobrá? Co by se stalo, kdyby se dělala na zdravých lidech? Tady to myslím nikdo nepíše.
 Pippilotta 


Re: Re: Re: nemej vubec strach! 

(3.12.2006 0:22:01)
Ziji ve Svedsku a mam ctrnactimesicniho syna. Kdyz jsem se zminila u nasi detske lekarky o Vojtovce, tak mi rekla ze o ni nikdy neslysela. Pokousela jsem se take neco vygooglovat a neobjevila jsem pouze pozitvni nazory na Vojtovku. Ona asi tak mezinarodne uznavana nebude. Muj nazor je takovy, ze Vojtovka urcite dobra k necemu bude, ale ne pokud se uziva u zdravych jedincu. V Cechach si lide porad stezuji na spatne zdravotnictvi, ale kdyby misto aplikovani Vojtovy metody na zdrave deti pridali penize na lecbu leukemie, tak by vsem bylo mnohem lepe.
Jinak vase nazory mi pripominaji typicky cesky pristup, kdy se lekari a sestry povazuji za bohy a s pacienty jednaji jak s luzou. Mozna by stalo za to trochu se vcitit.
 Simona 
  • 

Cvičily jsme, cvičíme a cvičit budeme... 

(29.11.2006 14:28:12)
Já jsem s mou starší dcerou začala cvičit ještě v porodnici - pátý den po porodu. Dcera má "parézu brachiálního plexu" - tj. obrnu levé ručky v oblasti ramene. cvičíme dodnes, kdy jsou jí téměř 4 roky, i když teď už v mnohem menší míře než na začátku. První týdny po porodu jsme cvičily 5x denně později "jen" 4x. Dcera při cvičení taky řvala. ale jak tady už někdo psal, dceru jsem nelitovala (tedy litovala, ale jen tak uvnitř, jí jsem nic neřekla), cvičení jsme brali jako samozřejmou součást života. Prostě "cvičit musíš a hotovo". Bylo období, kdy dcera začala plakat už jen při náznaku toho, že jdeme "na stůl" (cvičit), potom probrečela cvičení, ale pak (mezi cvičením) byla zase OK. Jen v jejích 2 měsících se nám stalo, že začala být uplakaná i mimo cvičení. Zjistili jsme že je to tím, že z něj byla tak vyčerpaná, že si nedokázala z prsu vysát dostatek mléka a měla hlad. Tak jsme ji od 2-4 měsíců ještě přikrmovali Nutrilonem a pak bylo zas vše v pořádku. Cvičily jsme dál a já jsem od 4-6 měsíců zase jen kojila.
Taky jsem měla strach, že mě dcera nebude mít ráda, protože jí "ubližuju". Bála jsem se, že bude upřednostňovat tatínka a mě "nenávidět". Ale to se samozřejmě nestalo. Spíš se pouto mezi námi dvěma upevnilo. Nejdůležitější bylo v těch prvních měsících opravdu dítě nelitovat a hlavně být sama v klidu. Jakmile jsem třeba byla nervózní, protože mi cvičení nešlo tak jak bych chtěla, tak dcera začala být víc neklidná a ukňouraná.
V současné době cvičíme jen 2x denně a jde to celkem v pohodě. Teď jsme tedy musely na 2 měsíce cvičení vynechat, protože dcera nastoupila do MŠ a nastaly problémy. Nechtěla cvičit, kopala kolem sebe. Když už jsem ji položila na stůl, tak sebou mrskala, řvala... Nakonec jsme se s reh. sestrou domluvily, že jí dáme "oddych", do doby než si zvykne na školku. Zatím se to docela osvědčuje. Školku už celkem akceptuje a snad se tam i těší, i když zrovna není žádný extrovert. Tak teď mám jen trochu strach jak to půjde po vánocích, kdy budeme muset zace začít se cvičením.
Tak jsem asi taky moc neporadila. Já si prostě jen myslím, že pláč k "Vojtovi" patří. Nikomu by se asi nelíbilo, kdyby nás přišpendlili k podložce a nějakou dobu drželi v určité poloze. Co se týče psychiky: bála jsem se že dcera bude "ušlápnutá" a stydlivá... Pravdou je, že ve školce je přesně taková, s dětmi se nebaví a hraje si "vedle nich" (doma nebo tam kde to zná je to naopak živel). Jenže nevím zda můžu tyto její vlastnosti připisovat cvičení. Já i manžel jsme jako děti taky nebyli žádní světáci a ani jako dospělí nemáme potřebu si dokazovat něco tím, že se budeme chovat stylem "já jsem king". Takže ona ani nemá po kom zdědit nějaké vůdčí a extrovertní chování.
Ještě bych ráda poznamela, že Vojta nám moc pomohl a pomáhá. Kdybychom s dcerou necvičili, byla by "mrzák" (zní to hrozně, ale nenapadá mě jiné slovo). Teď na ní nikdo nic nepozná. Je naprosto samostatná. Sama se obléká, svléká, maluje, tančí... Takže já na "Vojtu" nedám dopustit, ať to stojí co to stojí...
 Dana 
  • 

Re: Cvičily jsme, cvičíme a cvičit budeme... 

(29.11.2006 17:25:12)
Já to takhle brát nemůžu, já prostě chci zvážit obě strany mince.
 huda 


Re: Cvičily jsme, cvičíme a cvičit budeme... 

(5.12.2006 19:15:17)
Ja s dcerou cvicim od 6. mesicu. Ted ji budou 3 roky a diky Vojtovy metode chodime. Taky jsme zacali cvicit nejdriv "jen pro jistotu", ale jak se pozdeji ukazalo opravnene. Takze ja jenom dekuju nasi pani doktorce a neurologovi, ze nas na to cviceni poslal. Kdybychom nezacali uz v 6. mesicich (mozna i driv), tak nevim jestli mala chodi. Samozrejme ze pritom place, ale skuste si vy takovou polohu, urcite i nam dospelym by to bylo neprijemne. Bolet by to nemelo, kdyz se to spravne cvici (poznatek z lazni). Takze maminky nevzdavejte to. Jina moznost neni. A brat na sebe to riziko, ze mozno to dobehne i sama, to bych jako rodic nedokazala.
 Dana 
  • 

Re: Re: Cvičily jsme, cvičíme a cvičit budeme... 

(6.12.2006 10:16:34)
Držím palce. Jiné možnosti jsou, jenže matkám nejsou předkládány.
 1martii 


Ahojky 

(29.11.2006 15:14:00)
Také jsme cvičili Vojtovou metodou. Začali jsme ve 2m a skončili v 9m.Ze začátku je to nápor na nervy slišet pláč vlastního dítka,ale pak to jde. Malá až podrostla,tak se už hodne bránila.Jinak na jeji chování jsme žádne změny nepozorovali.Cvičení nám,ale hodne pomohlo a je to veselá,roztomilá roštanda.Ted ji jsou 2ročky.
 Lena 
  • 

nazor 

(29.11.2006 15:58:39)
Na medicine nam rikali, ze Vojtova metoda, je skvela, ale pro tezce postizene deti. Pro deti s lehkym postizenim anebo jen s opozdenym motorickym vyvojem, je to utrpeni, ktere za to nestoji, rvou a rvou a rvou, to nam rikali pred deseti lety, nepamatuju si jmeno profesora, ktery nam to rikal.
 Dana 
  • 

Re: nazor 

(29.11.2006 17:30:11)
V 90. letech proběhla diskuse na toto téma, ale zdá se, že Vojtovci vyhráli, a tak rehabilitovaných dětí přibývá. Právě proto je alarmující, že neexistuje solidní výzkum zabývající se lehkými postiženími,nezralostí a lehkými poruchami motorického vývoje v souvislosti s Votovou metodou a psychikou. Zajímavý článek je tady:http://www.dieta.sk/dieta/deploy.dieta.pub.Index?do=displayArticle&articleID=1141
 Katka+Franta 
  • 

Vojtova metoda 

(29.11.2006 18:08:29)
Jelikož vlastním knihu Něžná náruč rodičů od paní Evy Kiedroňové a tím pádem jsem měla trochu nastudováno co se psychomotoriky týče, již v porodnici mi bylo divné že můj syn má hlavičku otočenou stále na jednu stranu. Pediatr v porodnici mi řekl, že je brzy dělat nějaké závěry ať počkám tak do 3 měsíců. Stejnou odpověď jsem dostala od pediatra, ke kterému jsme začali chodit. A tak jsem čekala. Já husa blbá!!! Kdybych mu tu hlavičku pravidelně otáčela!!!Ve třech měsících mě pediatr poslal k rehabilitační sestře a ta mi podala výčet co všechno můj syn neumí a má umět (no tím Vás nebudu unavovat) a ukázala mi cvik z Vojtovy metody. Už jí se to moc nedařilo, tlačit bod na hrudníku a zároveň hlídat správné postavení tělíčka bylo dost těžké. Syn brečel a kroutil se. Doma to samé. Při další návštěvě jsme dostali jiný cvik a další přídavné cvičení - cvičení s hračkou, polohování atp. - toto přídavné cvičení mě nakonec přišlo jako to nejlepší. Syna to bavilo, mě taky. Také jsem tkzv. mezi řádky z terapeutické přednášky pochopila, že když necháme syna dlouho lézt nebudeme ho nutit sedět natož stavět na nohy tak si příroda pomůže. Už to zkrátím - cvičení s mačkáním bodů jsem brzy vzdala a raději jsem syna motivovala k pohybu. Už v 5 měsících byl na srovnatelné úrovni s ostatními dětmi.
Myslím, že by stálo za to vynalézt rehabilitační metodu, která je založená na přirozeném pohybu dětí - možná taková i je, to nevím :-)
NA DRUHOU STRANU: Můj syn měl jen opravdu lehké postižení (slovo postižení se na to snad ani nehodí)
 Dana 
  • 

Re: Vojtova metoda 

(29.11.2006 20:09:49)
Takové programy existují, ale nepovažují se za tak účinné. To by ale bylo na další článek.
 Lenka 
  • 

Re: Vojtova metoda 

(30.11.2006 6:42:20)
Mám taky s Vojtovkou zkušenosti, ale až u 12letého kluka. Takže tady už je cvičení o něčem jiném než u malých dětí. Máme výbornou a moc hodnou rehabilitační setru, která říká, že ani malé děti by při Vojtovce plakat neměly. To že pláčou je dané tím, že musí být v určité pozici a mají omezenou možnost pohybu. ¨
V příspěvcích k Vojtové metodě mě zaujalo, že ji některé z vás cvičí s dětmi, které mají hlavičku otočenou na jednu stranu. Můj starší syn (dnes už 15 let), taky otáčel hlavu na jednu stranu, různě jsem mu ji podkládala a otáčela na druhou, ale stejně mu na té jedné straně zploštěla. Naše dětská doktorka mi k tomu nic neřekla, žádné doporučení, akorát se smála, že dítě s tak placatou hlavou ještě nikdy neviděla. Ani slovo k tomu, že by se s tím dalo něco dělat. Kluk je ale zdravý, žádné problémy s tou "placatou hlavičkou" neměl a nemá, tak jsem ráda. Ani mě to nenapadlo, že by měl nějak cvičit.
 Dana 
  • 

Re: Re: Vojtova metoda 

(30.11.2006 14:14:03)
Před 5 lety to nanapadlo nikoho. Je to trend, už jsem to tu psala.
 K 
  • 

Re: Re: Vojtova metoda 

(2.12.2006 11:08:49)
U otaceni hlavy na jednu stranu se myslim doktori neboji toho, ze by dite melo placatou hlavu. U nasi holcicky tohle otoceni hlavy na jednu stranu vedlo k tomu, ze se ji skutecne viditelne ohnula pater smerem kam mela tu hlavicku, kam se divala, takze kdyz lezela na zadech byla cela ohnuta jakoby do C. Zplostela hlava je myslim spis kosmeticky problem, kriva pater ale vede k dalsim problemum a to docela zavaznym. Cvicili jsme usilovne Vojtu, take kricela (ale stejne tak kricela u spousty jinych veci, ktere se ji treba taky nelibily), a ted je v poradku. Asi ne vzdy preference jedne strany vede k tomu, ze se miminku zacne krivit i pater a nerovnomerne zapojovat svalsto, ale v nasem pripade to tak jednoznacne bylo. Moje matka, za ktere se Vojta necvicil, mela pry podobny problem jako miminko, nikdo s ni samozrejme necvicil a problemy s pateri ma dodnes velke.
 Lenka,Lucinka 4,5 
  • 

Moje zkušenost se cvičením 

(29.11.2006 18:16:21)
My jsme začali rehabilitovat Vojtovou metodou přibližně v 8 měsících; Lucka se do té doby vůbec nechtěla přetáčet, nesnášela polohu na bříšku. Dostali jsme diagnózu psychomotorické opoždění, nicméně neuroložka nenašla žádnou příčinu. Cvičení u nás probíhalo s křikem a pláčem, ale v období mezi ním byla v pohodě. Spíš jsme měli pocit, že se psychicky zlepšila, byla veselejší, usměvavější, spokojenější (možná tím, že doháněla vývojový skluz a zvládala nové věci). Cvičili jsme skoro do jejích dvou let, protože po období, kdy dohnala otáčení a později lezení, se najednou "sekla" a neměla naprosto snahu se učit chodit . Po jejím 18. měsíci jsme absolvovali různá vyšetření (CT hlavy atd.), ale příčina se nenašla. V té době pěkně mluvila, znala říkanky, dopovídala rýmy básniček. Podle rad na rehabilitaci jsme ji nechali, aby se naučila sama vstát ze země a pak začala chodit s opěrným vozíčkem. Sama začala chodit kolem 20. měsíce, ale hrozně rychle všechno dohnala, chodila samostatně, bez držení za ruku.
Když to všechno shrnu, tak si myslím, že všechno to trápení mělo smysl; osobně bych si netroufla ignorovat všechna ta doporučení a vůbec necvičit. Taky jsme někdy vynechali nebo necvičili dost dlouho, ale podle mě ji cvičení "nastartovalo" a psychickou újmu z toho neměla. Dnes má 4,5 roku, běhá jak ďas, pusu nezavře, všichni ji chválí, jak je šikovná.
 Růžovka horská 


Nepříjemná zkušenost 

(29.11.2006 19:21:43)
Když byly synovi cca 3 měsíce konstatovala lékařka, která mu vyšetřovala kyčličky (ty v naprostém pořádku), že se jí zdá že drží hlavičku mírně stranou. Já jsem na něm nic podobného nepozorovala, ani zbytek rodiny, ani naše dětská lékařka (Na vyšetření kyčlí jsme navíc byli objednání v době kdy byl zvyklý spát a tak byl unavený). Bylo mi doporučeno abych pro jistotu navštívila neurologa. To jsem tedy (pro klid na duši) udělala a aniž bych se vlastně pořádně dozvěděla proč, dostali jsme předpis na rehabilitaci. O tom že bude Vojtovou metodou jsem se dozvěděla až na místě. Zkrátím to asi tak, že cvičení jsem vydržela 4 týdny. Přístup k nám dle mého názoru nebyl takový jaký měl být. Cvik mi byl 2x ukázán a šli jsme domů, že ho máme cvičit doma. Když jsem řekla, že se obávám, že ho nezvládnu (bála jsem se např. popletení míst bodů tlaku na hrudníčku), kloudné odpovědi se mi nedostalo. Ty 4 týdny byl můj syn velmi mrzutý a uplakaný, ve velmi špatné náladě. A to jsme ani necvičili všechny cviky, pouze ty o kterých jsem měla pocit že je zvládnu a nemohu mu tak ublížit. Při každém svlékání měl nakonec stejně nejspíš hrůzu z toho, že zase budeme cvičit. Předpis od neuroložky jsme měli na 4 týdny, měla jsem tedy ohromnou radost když skončily,jaké bylo moje překvapení, když nám rehabilitačka sama, aniž by se s námi o tom bavila objednala u doktorky (resp. u sestry)další rehabilitaci a nám jen stroze sdělila, že jí máme donést nový předpis. Protože neuroložka byla tou dobou dlouhodobě mimo ordinaci svěřila jsem problém naší dětské lékařce. Ta vzala věc do svých rukou, po návratu neuroložky s ní věc zkonzultovala, šli jsme na další vyšetření, po kterém jsme se dozvěděli, že cvičení nepotřebujeme!! Že se syn vyvíjí jak má!! Po tomto "objevu" už mi nikdo nevymluví, že občas nejde o potřebnou léčbu, ale i o body lékařů.
Přesto že je tato rehabilitačka v našem městě vyhlášená, vím, že kdybychom ještě někam museli, k ní to rozhodně nebude.
Vojtovu metodu rozhodně nezavrhuji. V té době kdy jsme jí cvičili jsem si k ní vyhledala pár materiálů a vím, že je velmi účinná a pomáhá. Cvičení to není příjemné, ale prý velmi pomáhá i u těžkých postižení.
My bohužel máme špatnou zkušenost už jen proto, že nám byla naordinována aniž bychom ji opravdu potřebovali.

V době kdy jsme tento problém řešili, jsem od jednoho známého lékaře slyšela názor, se kterým souhlasím, a to takový, že vojtova metoda je výborná a velmi pomáhá, ovšem byla vymyšlena pro těžší postižení a dnes se s prominutím používá na každý prd a tak je předepisována i tam, kde není až tolik potřeba a pomohlo by i jednodušší cvičení.

Ještě k tomuto příspěvku přidám jeden bonbonek z podobného soudku a to, když jsem se od neuroložky dozvěděla, že jestliže chodíme na plavání kojenců, je to úplně k ničemu, je to prý jen proto abychom si spolu "zaplavali", že plavání nijak motoricky kojence nerozvíjí. Jaký byl můj šok po vyslechnutí názoru si asi umíte představit.

 Dana 
  • 

plavání 

(29.11.2006 20:13:09)
Tak to určitě ne, mě psycholog řekl, že každá činnost, kterou dítě stimulujeme, urychluje jeho vývoj, tedy samozřejmě i plavání.
 Růžovka horská 


Re: plavání 

(29.11.2006 21:35:52)
Dano, já si myslím totéž, proto mne názor neuroložky tak překvapil. ALe nikdy jsem jej nebrala vážně a v plavání pokračujeme už několik měsíců.
 Dana 
  • 

Re: Re: plavání 

(30.11.2006 0:14:53)
My si plavání taky přidáme.:-)
 jana , 2 kluci 
  • 

Bodová metoda Dr. Kleplové 

(29.11.2006 20:07:31)
Dobrý den,
Vojtovu metodu neznám a nemohu soudit, ale když bylo malému 5 měsíců, tak se neuměl na jednu stranu přetočit na bříško. Chodili jsme k paní doktorce Kleplové (Oldřichov u Duchcova v sev. čechách), která má vlastní metodu cvičení, která funguje jak na děti, tak na dospělé po úrazech. Nejde o nějaké bolestivé mačkání , ale o lehký stisk, ketý způsobí, že se sval "stáhne" a pohne tak, jak je žádoucí. Tím se sval lehce posiluje. Malej nebrečel ani při ani po cvičení a za pár dní se otáčel krásně na obě strany. Nevím, jak moc by tato metoda pomohla u dětí s mozkovou obrnou, ale jako preventivní cvičení to bylo skvělé.

Paní doktorka Kleplová svou metodu publikovala,v některých městech vede i léčebný tělocvik pro miminka a batolata a byla se svou metodou i v televizi v pořadu Sama doma.
Pokud byste chtěla kontakt, tak mi napište a já bych po něm zapátrala v krabicích (jsme po stěhování a malému jsou 2 roky, tatže už ho nemám v mobilu )
 Dana 
  • 

Re: Bodová metoda Dr. Kleplové 

(29.11.2006 20:22:24)
O paní doktorce vím, máme to poměrně blízko, ale názory na ni jsou v diskuzích rozporuplné. Nechávám si ji v záloze po lednové konzultaci s neuroložkou.:-)
 Lindusa+ Samuel 


Hlavička na jednu stranu - predileksie 

(29.11.2006 21:17:45)
V reakcích na článek se zmiňuje hlavička na jednu stranu, přijímání podnětů jen z jedné strany -ale pozor, predileksie je nebezpečná- ne kvůli podnětům jen z jedné strny - ale kvůli dalšímu vývoji. Doporučuji prostudovat odpovědi v poradnách na porodnici.cz.
Sam měl stejný problém, sama jsem si toho všimla v jeho třetím měsíci, dětská dr. souhlasila - a po vyšetření na neurologii jsme šli na rehabku - a cvičili Vojtovku. Musím říct, že to není nic moc - ale asi strašně moc záleží na rehabce - já měla štěstí na výbornou ženskou, navíc opravdu odbornici - takže cvik předvedla, ale pak jsem ho musela před ní cvičit já - a když jsem po prvním cviku po týdnu znejistěla, jestli to dělám správně a volala jsem pro radu - tak rehabka jen řekla- počkám tu na Vás dneska po ordinačních hodinách, přijeďte. Samozřejmě jsme dostali i doprovodné aktivity - taky mám pocit, že opravdu hodně pomohli. A Samovi stačilo jen nastartovat ten správný pohybový vzorec - za měsíc cvičení jsme mohli přestat a pak už jsme jen chodili na kontrolu - na rehabku dvakrát a na neuro až teď do roku. ALe - vše je OK!!!!!!! A to je nejdůležitější - já bych si prostě netroufla nedat na rady lékařů - a pokud je to tak, že dítě něco doma dělá a u doktora nepředvede, to je přece normální a třeba moje dr. a neuroložka to tak braly - jen se zeptaly, jak přesně to dělá a řekly mi, na co případně dát pozor. ALe lhát doktorovi, že dítě něco dělá, když to není pravda, jen abych měla pokoj? Já nevím, to bych se fakt bála ! Jinak Sam u cvičení plakal, hned po cvičení přestal - ale nijak to jeho psychiku neovlivnilo - za ten měsíc a kousek asi ani nemohlo.
Jinak já vidím nárůst rehabilitací i z toho kladného pohledu - já jsem jako mimi rehabilitovat nemusela, tehdy se to ,,nenosilo,,, zato jsem rehabilitovala od první třídy dost dlouho - a problém se zády mám dodnes. Takže já to vidím i trošku z opačného pohledu.
 Dana 
  • 

Re: Hlavička na jednu stranu - predileksie 

(30.11.2006 14:17:10)
A všimla jste si rozporuplné diagnózy, které se mi dostalo? Komu mám věřit? Kdybych konzultovala ještě s někým, asi najdou něco dalšího:-(
 Ivana 
  • 

Re: Bodová metoda Dr. Kleplové 

(30.11.2006 7:07:26)
Naše dvojčata vyzkoušela obojí. Mates cvičil zhruba od 1/2 roku Vojtovu metodu a rozcvičila ho tak, že v 9 měsících chodil, je ovšem otázkou, zda to bylo zásluhou jen této metody. K MUDr. Kleplové jsme začali chodit na cvičení do skupiny a následné konzultace po poradě s Dyscentrem pro ztížený nácvik grafomotoriky a hyperaktivitu a musím uznat, že se kluci začali zklidňovat a rozcvičovat. Je také pravdou, že současně chodíme na hipoterapii a tu si nemůžeme vynachválit, protože kluci měli i dýchací problémy a za rok co chodíme na koně, tak se astma neprojevilo a myslím, že celkový přístup terapeutů na farmě v PL Bohnice pozitivně působí i na jejich psychiku. Pevné nervy a hezký den Ivana
 Martina, Honzik, 6 let 
  • 

zbytecne prehaneni 

(29.11.2006 21:23:32)
Zdravim vsechny rodice "zpomalenych" deti. Uz si to uplne presne nepamatuju, jen vim, ze nase pani doktorka, kterou jsme kvuli toho pak pozdeji zmenili, nas poslala do detskeho stacionare uz ve ctyrech! mesicich, ze se nepretaci. Nastesti, tam to probihalo velice hladce, nebyla to Vojtova m., ale jen takove lehke cviceni, a maly se najednou pretocil sam a nebylo mu jeste ani sest mesicu. Takze vse dopadlo ok, byl strasne hodny, a udelal to, az se mu chtelo. Jen ty nase nervy byly ponekud zbytecne. ¨Poznamka jen na okraj, dnes ma diagnost. lehke ADHD, coz uzce souvisi s timto nerovnomernym vyvojem. Ale vse je v poradku, jen proste tyto deti si veci delaji po svem a tehdy, kdy se chce jim, ne , kdy to ma podle prirucek byt! Takze budte zcela v klidu a hlavne s laskou. Ahoj
 Marcela, dvě holky 
  • 

Naše zkušenost 

(29.11.2006 21:26:18)
Moje holky cvičily na doporučení pouze naší dětské lékařky, u neurologa jsme vůbec nebyly. začaly jsme cca ve 4 měsících a v šesti jsme skončily, což představovalo 4 návštěvy v rehabilitačním centru. Chování holek se vůbec nezměnilo, dokonce ani při domácím cvičení téměř neplakaly. U rehabky řvaly to jo, tak nevím jestli jsem to doma prováděla špatně, ale evidentně nám to pomohlo aniž by to současně zanechalo nějaké stopy na psychice. Každé děťátko je holt jiné, některé je prostě citlivější.
 Veronika 
  • 

Prospěch...? 

(29.11.2006 23:25:32)
Nestihla jsem pročíst všechny příspěvky, ale spěchám také s troškou do mlýna...

Ve 3,5 měs. sme začali Vojtovat našeho syna, který měl predilekci hlavičky a hypotonii. Docela poctivě sme cvičili, asi za tři měsíce to bylo přecvičené, ale rehabilitačka říkala, že prý budem chodit do té doby, než syn začne chodit a tím pádem že budem pořád cvičit. ... Pak sme jeli na zimní dovolenou, na chajdě byla docela zima, tak sme necvičli a když sme přišli na kontrolu, sestřička nás moc chválila. Tak sme postupem času přestali cvičit úplně a chválení nepřestávalo, někdy jsem se až styděla. Jen jsem měla problém, zapamatovat si chvaty.

Když jsem viděla, že se syn normálně vyvíjí, vývoj nestagnuje, prostě jsem lhala a necvičila. Chodit sme přestali opravdu až s prvními samostatnými kroky. S miminkem cvičení ještě šlo, ale rvát se s ročním silákem...? Ted je mu 27 měsíců a všichni doktoři nic zajímavého neschledávají.

Cvičení s psychikou určitě něco dělá!!! Jak mimča, tak rodičů.
 Darule 


Jasně že je to tyranie :-) 

(30.11.2006 9:21:12)
Milá Dano (autorko), vidím, že je tu tolik reakcí, že nemám čas je číst, asi budu opakovat některé ostatní: Je všeobecně známo, že Vojtovka je pro děti psychické týrání, takže se musí zvážit, jestli jeho přínos převyšuje negativa. Což podle mně převyšuje u vážných postižení, a rozhodně ne u mírných odchylek od normy, jako má asi Tvoje, a určitě i moje dítě, které jsem proto, i když mi to bylo doporučováno, na Vojtovku nevzala. A těším se ze spokojeného chlapečka a Tobě doporučuju totéž. Kiki
 Lucie, Jakoubek  
  • 

Re: Jasně že je to tyranie :-) 

(30.11.2006 10:06:42)
a z čeho tak soudíš ?,já vím že je to nepříjemné cvičení pro všechny strany,ovšem když vidím jak ječí synek u převlékání s naprsto stejnou nelibostí..označila bys oblékání za týrání?popřípadě jiné akce tapu kapání léku do očí a vše co jim děláme proti jejich vůli
 lojzicka 
  • 

Re: nechápu !!!! 

(30.11.2006 13:10:56)
Vážená dámo, váš názor mě zvedl ze židle. Už jste měla někdy nějákej problém s dětima? asi ne... v naší rodině je několik nedonošených dětí a bez votovky by jsme byli v prdeli! Když mají děti obrnu, to je necháte stát se ležáky a postiženými dětmi ? Díky této metodě je z mého bratrance normální zdravý kluk a to měl diagnozu že nikdy nebude chodit a kdoví co ještě! mám i jiné příklady z našeho příbuzenstva ale to ted nebudu rozepisovat . Možná máte štěstí že to vaše dítě nepotřebovalo a spoustě jiným dětem by to zničilo život. Je to obtížné to určitě i když dítě řve nebo i kdyby měl újmu na psychice, je lepší než se stát ležákem.
 XOXO 
  • 

XOXO 

(30.11.2006 14:03:57)
No comment
 Dana 
  • 

Re: Re: nechápu !!!! 

(30.11.2006 14:20:45)
Ano, to máte naprostou pravdu. Myslím ale, že tady nikdo účinnost metody nezpochybňuje. Jde spíš o to, aby se zvážil přínos pro děti, které cvičí spíš preventivně.
 linda 
  • 

Re: Re: Re: nechápu !!!! 

(30.11.2006 16:06:35)
na psychice to opravdu nepřidá když tu někdo říká že je to týrání. Ten kdo cvičí ... toho to asi nepotěšilo.
 Ivana, Adam 10M 
  • 

proč se teď tolik cvičí? 

(30.11.2006 9:26:35)
Je pravda, že se dřív Vojtova metoda tolik necvičila. Před rokem 89 byla tabu a cvičilo se tajně na několika místech republiky. Ano, cvičily jen postižené děti. Teď cvičí děti, které se otáčí jen na jednu stranu, nepoužívají některé svaly..... Oni by to bez cvičení také zvládly, naučily by se to náhradním způsobem, stejně jako dřív.Jenže náhradní způsob může znamenat později skoliózu, ploché nohy..... A pamatuju si na přeplněné čekárny u ortopeda. I já měla křivá záda.
Srovnáváme si tady zkušenosti se cvičením. Jenže to nejde. Každé dítě má něco jiného, je jiné, každá maminka má jiný postoj. Necvičíme stejné cviky. A většinou reagují maminky, které s dětmi cvičit nechtějí. Pro mě to taky nebyl med. Musela jsem si zvyknout a psychicky se stím vypořádat, ale vyplatilo se.
 Dana 
  • 

Re: proč se teď tolik cvičí? 

(30.11.2006 14:55:43)
To je to, o čem pořád píšu. Takové ty věty: vyplatilo se to, stálo to za to...Za co? Za všechno se platí, a já nevěřím, že metoda nemá negativa, i když se o nich nepíše nebo se nezkoumají. Dokud neexistuje pořádný výzkum, jsme pořád v rovině spekulací, já i Vy. Copak byste dala dítěti nevykoušený lék? Já jen v případě, že by hrozilo něco opravdu moc vážného...
Bylo mi řečeno, že děti nemusí plakat, že záleží, jakou mají povahu a jak těžce jsou postižené. A že se metoda vyvíjí směrem k ohleduplnosti, aspoň u lehkých poruch. Nevěřila jsem a cvičit se učil manžel. Když jsem ale viděla, jak citlivě se s dítětem cvičí, začala jsem se to učit taky.Naše dítě opravdu nepláče, občas na mě křikne nebo zakňourá, když už toho má dost. O to víc mě překvapil ten efekt mimo cvičení, byla to opravdu dost razantní změna, která nastala třetí den po cvičení a tři týdny přetrvává. Nemůžu samozřejmě vyloučit jiné vlivy, ale jak už jsem psala, musela jsem dokonce na pohotovost s tříhodinovým záchvatem pláče po cvičení a nenašlo se nic.Takže se opravdu nabízí vliv rehabilitace. Po mém naléhání, že dítě se opravdu chová jinak, uznala terapeutka, že by to mohlo být budováním nových mozkových spojů, a to mi přijde logické. Lepší aspoň nějaké vysvětlení, než tvrdit, že matka nemá pravdu a ignorovat její tvrzení. Ona je totiž s dítětem pořád a citlivě vnímá každou změnu
 Sidi (2 synove 11/04 + 03/07) 


Re: Re: proč se teď tolik cvičí? 

(6.12.2006 21:26:19)
Mate pravdu, i ja jsem sem prispela (viz vyse Take jsme "cvicili" ...) a patrim k matkam, ktere cvicit skutecne nechtely. Ale ja nechtela cvicit proto, ze jsem byla na 100% presvedcena, ze to muj syn nepotrebuje, ne z nejakeho strachu ohledne vyvoje psychiky. Situace se nakonec vyvinula tak, ze na nas v porodnici zapomneli, my necvicili a presto syn nikdy nemel zadne pohybove a motoricke problemy. A kdyz rikam nikdy, myslim tim nikdy, a to i presto, ze byl nedonosenatko, ktere pri porodu melo jen 1.650 g a 45 cm.
Pohybove a motoricky na tom byl zkratka bezvadne a ja to vedela uz tehdy, kdyz ho vysetrovala neurolozka, ktera potom Vojtu doporucila. Ona ho ale tehdy videla poprve v zivote a jenom 10 minut, ja uz ho "pozorovala" nejaky 14. den, a to 24 hodin denne. Na rozdil od Dany jsem ale nemela to stesti, aby nekdo naslouchal memu maminkovskemu instinktu. Osud si ale stejne prosadil svou :-)), nas Matej necvicil a pri propousteni z porodnice byl pochvalen, jak se krasne hybe a jak na vse reaguje dle "predpisu" jakoby ani nebyl nedonoseny.
Ne kazda mama, ktera nechce s miminkem cvicit, to nechce jen kvuli sve utlocitnosti, kdy nesnese poslouchat plac sveho miminka. Nektere z nas k tomu proste maji mnohem padnejsi a mene subjektivni duvody.
Nezavrhuji ucinnost Vojtovy metody, urcite pomuze tam, kde je to treba, ale tam, kde to treba neni, nemusi, ale muze treba i uskodit, protoze o psychicke strance teto metody se toho clovek opravdu nikde moc nedocte. Je to asi takove, jako kdyby Vase miminko ockovali po narozeni na malarii i presto, ze s nim do Afriky urcite nepojedete.
 Sidi (2 synove 11/04 + 03/07) 


E-mail pro vaše miminko ... 

(6.12.2006 22:04:14)
Prosím Vás, poraďte mi někdo, jsem z toho už tumpachová. Ráda bych dostávala e-mail pro své očekávané miminko, ale fakt netuším, kde si o něj zažádat. Když kliknu na banner v dolním levém rohu stránky, hodí mne to na článek o super službě E-mail pro Vaše miminko. Tam je sice popsáno, jak to vše funguje, ale jak se k té službě dostat, to jsem se nedozvěděla. Původně jsem myslela, že když už jsem regostrovanou uživatelkou Rodiny, tak že vyplním své uživatelské jméno a heslo a ono mne to šoupne na nějaký formulář, kde si o službu požádám. Vyplnění uživatelského jména a hesla mně ale hodí jenom sem, do diskuse. Zkusila jsem se i přeregistrovat, provést změnu registrace, ale smůla - točím se v začarovaném kruhu banner - článek - diskuse.
Tak kde se domůžu svého e-mailu :-((?
Za praktickou radu děkuju.
PS: Snad ještě poznámka - už nějaký ten rok mi chodí e-mail pro našeho prvňáska Matýska. Jestli to funguje tak, že e-mail je možné dostávat jen pro jedno děťátko, tak by bylo aslespoň fajn to někam napsat.
 Vendula+David 18m 
  • 

Cvičení se vyplatí!!! 

(30.11.2006 14:34:57)
U syna jsem ve dvou měsících zpozorovala, že používá skoro pořád jen pravou stranu. Doktor doporučil rehabilitaci a tam Vojtovu metodu. Cvičili jsme 2-3 cviky 3x denně. Byly cviky, které jsem přetrpěla, protože syn hooodně křičel. Potom samozřejmě nebyl ještě chvíli v pohodě, ale přešlo to. Po čase začal používat i levou stranu svého malého tělíčka a přišel mi mnohem šťastnější. Závěr? Cvičení má určitě vliv na psychiku. Při cvičení asi ne zrovna nejlepší, ale stojí to za to!!! Radost z pohybu je vidět jak na miminku, tak na mamince.
Hodně zdaru :-)))
 Daniela, 3 děti 
  • 

je to vždy nutné? 

(30.11.2006 16:15:49)
Holky, už jsem několikrát psala svůj názor v diskusi o psychomotorickém vývoji, ale nedá mi to a píšu znova. Přečetla jsem si pozorně všechny příspěvky a můj názor se nezměnil. I já si myslím, že mnoho dětí cvičí Vojtovu metodu preventivně a proto zbytečně a vliv na jejich psychiku to nutně musí mít. Myslím negativní vliv. Někteří lékaři se opravdu "sychrují" a posílají děti k neurologům a na rehabilitaci preventivně a často úplně zbytečně. Není určitě náhoda, že od některé dětské lékařky je většina dětí "pozadu ve vývoji" a od některé se dostane na rehabilitaci jen malé procento z nich. I to by mohlo být vodítko pro některé maminky, zjistit si, kolik dětí v jejich okolí Vojtovu metodu cvičí a proč. Není "problém" spíš v ošetřujícím lékaři? Já má dětskou MUDr. velice pokrokovou, zároveň ne nejmladší a na její názor v absolutní většině případů dám. Mé dvě dcery (je mezi nimi 6 let a 1 brácha)se obě poprvé přetočily na bříško až zhruba v 7 měsících, do 9,5 měsíců nic jiného motoricky nedělaly, potom si obě během jednoho týdne sedly, začaly lézt a stouply si. MUDr. mi radila pouze je stimulovat hračkami a domácím hraním, protože viděla, že jejich psychický vývoj je velice vpředu. A když se vyvíjí nějaká nová dovednost z psychické oblasti, stojí v tu chvíli vývoj v motorice. Já vím, že to spolu úzce souvisí, ale nevyvíjí se vše v jeden okamžik. I růst zubů má opravdu vliv. No a k mým dcerám: obě v 1 roce samostatně chodily. Kdybych tzv. "jela" podle tabulek, určitě bychom musely cvičit Vojtovu metodu a přiznám se, že po přečtení některých příspěvků v Diskusi na Rodině jsem i já v 9,5 měsícíh nejmladší dcery občas byla nejistá, jestli jsem něco nezanedbala. Ale shodou okolností jsem dnes byla s ní na 18 měsíční prohlídce a její psychomotorický vývoj označila MUDr. za hodně dopředu. takže maminky, věřte svým dětem a hodně dejte na svoji intuici. D.
 Kamila Čepičková 


I prevence se vyplatí 

(30.11.2006 17:11:46)
Názor maminek, že když děti u Vojtovy metody brečí (jsou mučeny), tak s nimi radši cvičit nebudeme, ono se to spraví samo, mě zvedá ze židle. Možná že se to spraví samo, možná to jen vypadá, že je všechno v pořádku. Maminky nejsou jasnovidky a nemůžou vědet, jaké problémy bude mít jejich dítě za 20 nebo 30 let. Problémy, které potom nastanou, mohou být důsledkem toho, že když byly mimina, jejich maminky se vykašlaly na cvičení. Moje mamka pracuje v rehabilitační léčebně a nikomu nepřeju problémy, které tam dnes a denně vidí. S dnes již dvouletou dcerou jsem taky cvičila Vojtu. Byly jí dva měsíce a když prásla koně, stále točila hlavičku a část trupu do jedné strany. Prostě druhou stranu měla zkrácenou. Byla celkově líná, apatycká, bez nálady. Při cvičení samozřejmě plakala, ale ono je to pochopitelné, když máte zkrácené svaly a najednou je protahujete, že to bolí. Cvičily jsem poctivě, stále jsem si opakovala, že to dělám pro ni a po pár týdnech už ani nebrečela. Svaly se jí uvolnily, takže jí už cvičení nedělalo problém. Jak viděla, že dávám deku na stůl, věděla co bude následovat, zacvičily jsme, pomazlily se, zacvičily na druhou stranu, pomazlily. Po třech měsících jsme "musely" s cvičením přestat, neboť by se předběhla ve vývoji. Začala se víc smát, byla pohyblivější, veselejší, jako by jí cvičení dodávalo energii.
 Kamila Čepičková 


Re: I prevence se vyplatí 

(30.11.2006 17:15:05)
Promiňte, samozřejmě pásla koně.
 Miška 
  • 

Opravdu tolik Vojtovky 

(30.11.2006 17:45:09)
Nepřečetla jsem všechny příspěvky, omlouvám se.

Nikde na světě se tolik Vojtovka necvičí, jako v Česku. Asi je to tím, že zakladatel byl Čech, ale stejně... je to opravdu vždy nutné? Některé cviky mohou dítě i poškodit, ublížit mu. A to i tehdy, když to má maminka správně naučené. Omlouvám se, ale nejsem schopná najít ten odkaz, tak vám to možná bude připadat jako zbytečné strašení.

Jinak moje mladší dcera by byla kandidátka na cvičení jak vyšitá, protože je hodně opožděná, ale podle MUDr. je v pořádku. Dcera se přetáčet neobtěžovala, lézt začala na roce, na 15 měsících se postavila, teď se začíná ze sedu stavět bez opory a zvolna obchází (přes 16 měsíců). MYslím, že v roce a půl ještě chodit nebude. Je to moc spokojené a pohodové miminko. Ale každý má svůj čas, ne?
 Petra 
  • 

Re: Opravdu tolik Vojtovky 

(1.12.2006 22:33:51)
Nemáte pravdu, Vojtova metoda je v Německu mnohem rozšířejnější, než v Čechách, protože prof. Vojta působil po roce 1968 tam.
Kurzy Vojtovy metody konají v Německu, Nizozemí, Francii, Norsku, Švédsku, Španělsku, Itálii, Rakousku, Rumunsku, České republice, Polsku, Argentině, Chile, Mexiku, Venezuele, Korei, Japonsku a Indii. K výuce s vlastními výukovými terapeuty a s vlastním výukovým týmem byly Mezinárodní Vojtovou společností (IVG) pověřeny výukové týmy v Německu, Nizozemí, České republice (RL-Corpus), Španělsku a Japonsku.
 Dana 
  • 

Re: I prevence se vyplatí 

(30.11.2006 19:35:24)
To procento případů, které se spraví samo, je vysoké, aspoň u lehčích poruch se mají děti jen sledovat, pokud tedy nejde o asymetrii.
http://www.rl-corpus.cz/
Vidím to tak, že metoda je velice účinná. Velmi silný lék se zdravému dítěti nedává, a to ani preventivně. Nebo Vy si necháte odstranit prsa, protože nevíte, zda máte genetickou porucu, jen tak preventivně?
 Matka postiženého dítěte 
  • 

Šťastná matka ? 

(30.11.2006 19:48:52)
Milá autorko příspěvku,
jste šťastná matka, že si můžete polemizovat jestli cvičit nebo necvičit. Pokud bych takhle přemýšlela já, když bylo dceři 5 měsíců, tak by teď možná nechodila do normální školy, ale byla na vozíku někde ve škole speciální. Psychika je důležitá, ale kolikrát matka natropí jinými např. výchovnými chybami víc škody než Vojtova metoda.
 Dana 
  • 

Re: Šťastná matka ? 

(30.11.2006 21:52:12)
Ano,relativně šťastná matka. Jenomže já v článku nepolemizuju, zda cvičit či necvičit. Já volám po informacích.
 Kamila 
  • 

Re: Re: Šťastná matka ? 

(1.12.2006 8:55:41)
Dano, nezlobte se na mě, Vy nehledáte informace. Vy už jste rozhodnutá. Samozřejmě, že má všechno svoje pro a proti. Ale u Vás ty proti převažují, vy už svůj názor máte.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Šťastná matka ? 

(1.12.2006 10:13:22)
Informace už nehledám, teď mě zajímají názory ostatních matek.A rozhodnutá jsem. Budu cvičit minimálně do konce ledna,kdy jdeme na kontrolu k neuroložce. Nikdy nic nedělám polovičatě, takže cvičím poctivě. Nezadbám nic a ohlídám si i psychiku dítěte, když je nedostatek informací. Příspěvky maminek tady mi moc pomohly udělat si obrázek. Pokud neuvidím zlepšení a dítě nepřestane celý den kňourat, mám domluvenou Prahu - nejdřív s pracovníkem Corpusu, aby zhodnotil vývoj a dokumentoval případné chyby při cvičení. Pokud bude naše terapeutka svolná, může se konzultace zúčastnit.Vyhlédla jsem si také masáže J. Hašplové kvůli zklidnění, orofaciální terapii, kraniosakrální terapii a bodovou metodu Mudr. Kleplové.Vy jste zřejmě také terapeutka,že? Možná by metodě prospělo,kdyby zaujetí pro ni nebylo tak fanatické, vůbec nechápu, proč tolik terapeutek projevuje tak málo tolence vůči svým klientům. Hlavním cílem článku bylo upozornit na zarážející fakt chybějících výzkumů, ne polemizovat o účinnosti metody.Přečtěte si prosím mé příspěvky pozorněji.
A pokud jste skutečně terapeutka, přimlouvala bych se za to, abyste v zájmu maminek byla také ochotná naslouchat druhou stranu.
 Matka postiženého dítěte 
  • 

Re: Re: Re: Re: Šťastná matka ? 

(1.12.2006 18:40:17)
Pro Danu.
Možná jsem opravdu zareagovala fanaticky, nejsem terapeutka, ale s dcerou cvičím už 8 let. Dcera má těžké postižení, takže se to patrně nedá srovnat s vaším synem. Jí cvičení pomohlo a pomáhá i nyní. Vždy jsem ho brala jako nezbytné a pro dceru nejlepší a nezkoumala jsem žádnou psychologii okolo. Nemám pocit, že bych dceři ubližovala. A i když je dítě dost paličaté a nemá ráda omezování, tak si myslím, že ji to nepoznamenalo. Ale každý jsme jiný a jinak snášíme různé věci. Chápu, že se snažíte pro svoje dítě udělat to nejlepší. To asi každá z nás. A každý to dělá jinak.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Šťastná matka ? 

(1.12.2006 21:36:13)
Ten příspěvek o fanatismu nepatřil Vám,ale Kamile. Před Vámi klobouk dolů, že tohle dokážete.
 Kamila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Šťastná matka ? 

(3.12.2006 17:36:24)
Já jsem na tu deformaci a fanatismus ani nereagovala, protože to nepokládám za nutné. V tomto oboru jsem naprostý laik a jen proto, že moje matka pracuje v oboru a po dobu 25 let dnes a denně vidí děti, se kterými kdyby se Vojta v miminkovském věku cvičil, by nemusely dopadnout tak, jak na tom dnes jsou, si nemyslím, že bych byla fanatička.
 Dana 
  • 

Možná by metodě prospělo,kdyby zaujetí pro ni nebylo tak fanatické 

(3.12.2006 22:17:55)
Nikdo netvrdil, že jste fanatička. A ta deformace byla míněna v žertu, proto také ten smajlík. Ale pokud jsem se Vás přesto dotkla, omlouvám se.
 Petra 
  • 

Vůle vytrvat 

(1.12.2006 23:34:21)
Terapii Vojtovou metodou - tzv. reflexní lokomocí, využívám v rehabilitaci své dcerky už čtyři a půl roku a musím potvrdit Vaše zkušenosti.
Samozřejmě, že to zanechává "stopy" v její psychice - jiné holčičky své panenky češou a krmí a moje Klárka s nimi cvičí. Reflexní terapie je ale pro ni běžnou součástí života, třeba jako čištění zubů. Je to nejoptimističtější dítě v širokém okolí, byť u cvičení většinou pláče, dokonce vím, že protahování zkrácených šlach a spastických svalů ji určitě bolí.. Přesto si troufám si tvrdit, že cvičení náš vzájemný vztah spíše utužuje, než naopak.
Mockrát jsem přemýšlela o tom, co si asi myslí, když cvičíme. A vzpomenu si na lidi po úrazech, kteří absolvují dobrovolně mnohé ještě bolestivější operace, rehabilitace, že musí mít pevnou víru v uzdravení a velikou vůli se vrátit zpátky do života. Jenže děti zvážit všechna pro a proti nedokážou, tohle zkrátka samy rozhodout neumí, od toho jsme tu my, jejich rodiče. Myslím, že žít s tím, že je něco špatně u mého dítěte je proto, že jsem vůli vytrvat neměla, bych nechtěla. A proto cvičím a cvičit budu, dokud to bude potřeba. Pokud totiž dám na jednu misku vah roční cvičení a na druhou nějakou komplikovanou operaci, přijde mi cvičení jako menší zlo, i když to trvá déle.
Naučit dítě, že má nějakou povinnost a zodpovědnost, mu určitě neuškodí. Děti s mnoha onemocněními to mají podobné - musí držet dietu, brát léky nebo mají jinou potíž, která je limituje. Znám jich docela dost a vím, že nesnáší, když je někdo lituje.
Znám i dospělé zdravotně postižené, kteří jako děti Vojtovu metodu necvičili a proto dnes chodí obtižně nebo vůbec. Do jednoho litují toho, že byla za minulého režimu tahle metoda snad kvůli emigraci prof. Vojty v nemilosti. Cvičí až ako dospělí a přestože samotné cvičení je nepříjemné až bolí, potom se jim nesmírně uleví. Rádi by cvičili víc, ale pojišťovna jim tak častou rehabilitaci, jakou my můžeme nabidnout svým dětem zdarma a v jakoukoli dobu, neuhradí a ani to není organizačně možné.
Proto chci vzkázat všem maminkám, že podle mého názoru je lépe zjistit, že cvičím možná se svým dítětem "zbytečně", než necvičit a pak si to jednou vyčítat.
Je ale fakt, že kdyby existoval nějaký seriozní výzkum, jistě by se tahle diskuse vůbec nerozproudila.
 Dana 
  • 

Re: Vůle vytrvat 

(2.12.2006 0:16:49)
Moc hezký a citlivý příspěvek. Cvičím, ale spíš mám strach, že bych jednou mohla litovat právě proto. Jak už jsem tady uváděla, bylo mi odborníkem sděleno, že preventivně se dítě zatížit nemá. V takovém případě si prý lékař jen kryje záda. Strašně nerada bych třeba viděla, že se mé dítě trápí úzkostmi nebo depresemi, protože jsem mu poskytla spouštěč v podobě nešetrné rehabilitace.Jestliže se dnes zkoumá vliv porodu na budoucí emoční vyladění jedince, nutně bude mít vliv i to, jak s dítětem zachází osoba jemu nejbližší. Způsob dotyků dítěti oznamuje, jak ho příjímáme a podle toho si podvědomě tvoří obrázek o světě, druhých lidech i o sobě samém.Proto si já osobně myslím, že prevence tohoto typu není pro miminka vhodná.Naši společnost však víc zajímá fyzické než duševní zdraví, přitom deprese představuje skutečné utrpení, je to rakovina duše, neustávající vnitřní bolest.Chápu, že dítě na vozíku také může být v depresích, a pak mu samozřejmě Vojtova metoda pomůže nepřímo vyřešit i psychický problém. U zdravých dětí je to ale jinak.
Na závěr bych dodala, že jste opravdu statečná a přeju Vám, ať se holčičce daří.
 Petra 
  • 

Re: Re: Vůle vytrvat 

(2.12.2006 22:23:51)
Víte Dano, já si myslím, že láskyplné prostředí dokáže hodně. Že milující rodina je pro dítě daleko důležitější, než cokoli jiného. Jsem přesvědčená o tom, že rozvod rodičů, tahanice u soudu o svěření dítěte do péče, alkoholismus, ale třeba také rozmazlování a nestanovení jasných hranic ve výchově a spousta jiných faktorů ublíží psychice dítěte daleko víc.
Víte, vyzkoušela jsem si Vojtovku i na sobě, když mě bolela záda (přestože jsem jinak zdravá) a musím říct, že jsem neměla pocit, že by mi fyzioterapeut ubližoval nebo působil násilí, přestože to nejprve bolelo. Nakonec se mi totiž ulevilo.
Pravděpodobně je tedy pláč jen výsledkem toho, že malé dítě nechápe smysl omezení jeho pohybu a jinak než smíchem nebo pláčem se zpočátku vyjadřovat neumí. Pláče přece také když je počurané nebo má hlad, když je unavené a mělo by jít spát, když se bojí neznámých lidí nebo má zaražené větry. A v těchto případech o vlivu na psychiku nikdo vůbec nepřemýšlí a bere pláč jako součást komunikačních dovedností miminka. Nemůže tomu být při cvičení také tak, co myslíte?
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Vůle vytrvat 

(2.12.2006 22:46:30)
Také jsem to tu už psala. Jde o to, co dítě od matky očekává, jedná se o formativní období, kdy mu druhem doteků oznamujete, jak ho přijímáte. Dle toho si utváří obrázek o sobě, o světě, zkrátka může vstoupit do světa s vniřním naprogramováním od matky, že svět je bezpečné místo. A nebo taky ne, protože matka se k němu chovala jednou mile, a podruhé byla hrubá. Nevíme, co se dítěti honí při cvičení hlavou, ale myslím si, že svět se mu nebude zdát bezpečný, když ho matka střídavě několikrát denně dráždí a pak uklidňuje.Pokud má dítě těžší poruchu, hodím tohle všechno samozřejmě za hlavu, protože když rozvinu motoriku, rozvinu i intelekt, který také bývá narušený.A tak mi bude jedno, že má dítě třeba nějakou fobii, hlavně že chodí, pochopitelně. Jenže cvičí víc a víc dětí z méně závažných důvodů, které by se ( i podle Vojty) mohly jen sledovat.
Já jsem se vždycky snažila udržet dítě v dobré pohodě, protože pak víc brouká, hraje si s předměty, převaluje se. To je koneckonců obecná zásada. Určitě schválně neprodlužuji činnosti(oblékání), které syn nemá rád.Teď nebrouká, ale houká, nebo křičí - jako by se vývoj zastavil. Stejně tak uchopování hraček, dřív je pěkně uchopil oběma rukama, teď se na ně jakoby třese, jde do oblouku z rozrušení a hned hračku pustí. To je krok zpátky, to dělal ve třech měsích. Je teď prostě dráždivý, což nikdy nebyl, plakal vždy jen krátce před spaním.Nemá ani dudlík, nikdy ho neptřeboval. Nechce se chovat. Všechno začalo třetí den po zahájení rehabilitace a byl to prudký zlom.
Opravdu by ve Vás na mém místě nezahlodal ani červík pochyností? Pokud ne sprostě Vám závidím, také bych tohle chtěla umět.
A ještě jedna věc. Jestliže děti reagují tak různě, měla by se jim rehabilitace šít na míru.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Vůle vytrvat 

(2.12.2006 23:44:12)
A ještě jedna věc. Vy jste rozumově chápala, co se děje, dítě ne. Vy jste věděla, že to skončí a tušila jste, že to pomůže, dítě tohle neví. Dáváte mu tento signál:,, Je normální působit nepohodlí nebo dokonce bolest někomu milovanému. Miluj někoho, kdo ti tohle dělá".
Dítě Vás samozřejmě kvůli cvičení nepřestane milovat,protože je na Vás absolutně závislé.Ono se s tím vším vypořádá, ale je otázka, za jakou cenu. Čím mladší dítě vystavíte deprivaci ( jakékoli ), tím víc ho tato zkušenost zformuje do budoucna. A Vojtovou metodou se má cvičit co nejdříve, protože tenhle princip zná. Proto znovu říkám, že by se tato rehabilitace měla vždy dobře zvážit, což se evidentně neděje.
 Petra 
  • 

Překonávání překážek 

(6.12.2006 14:37:03)
Řekněte, jste také odpůrcem očkování dětí? Vždyť injekce jsou také bolestivé a dítě pláče a přitom je to jenom prevence. Stojí ta bolest za to, když pravděpodobnost, že se nakazíme tetanem je tak malá?
Nebo přišití uší dítěte, které by mohlo jednou být vystaveno posměškům spolužáků Utrpí jeho psychika víc zákrokem a pobytem v nemocnici nebo tím, že se mu možná budou děti posmívat?
A co propichování uší holčiček? Která z maminek vůbec přemýšlí nad tím, jak
je to traumatizující?
Tak bychom mohli jmenovat řadu jiných nepříjemností, kterým děti vystavujeme a valná většina lidí se nad jejich důsledky na psychiku ani nepozastavuje. Proč zrovna Vojtova metoda je vám trnem v oku?
Rozhodla jste se necvičit a já vaše rozhodnutí respektuji. Pokud chcete, aby se nad tím lékaři či vědci zamyslili a zahájili nějaký výzkum na toto téma, asi byste se měla obrátit na vysoké školy, kde se studuje psychologie nebo fyzioterapie, možná by uvítali námět na zadání diplomové nebo jiné vědecké práce a někdo by se tím začal zabývat. Internetovou diskusí to asi nevyřešíme.
Obecně bych řekla, že překonávání překážek je součástí života. Ten kdo svým dětem umetá cestičku při každé příležitosti a nedá jim možnost nějakých zkušeností a to i negativních (aby nebyly deprivované), nikdy je nenechá, aby si "natloukly nos", to nemůže dělat do nekonečna. Jednou se dítě osamostatní a nebude na problémy a překážky připraveno. Pak jej možná čeká ještě větší nápor na psychiku, než by si jeho hodný a starostlivý rodič byl ochoten připustit.
 Dana 
  • 

Re: Překonávání překážek 

(6.12.2006 20:50:49)
Slova do pranice:-).Odpovím pokud možno stručně.
1. Nejsem odpůrce očkování, avšak dítě neočkujete 3-5x denně.
2.Moje dítě má po mně odstálé uši, přišít mu je nechám, pokud bude samo chtít.
3.Uši bych dívce rovněž nechala propíchnout, jen pokud by si to sama přála.
4.Nerozhodla jsem se necvičit, projděte prosím mé příspěvky, už jsem to tu vysvětlovala dvakrát.
5. S tím výzkumem je to vynikající nápad, zvážím to. Doufám, že si také někdo všimne tohoto článku a debaty, mohl by to být začátek opatrnějšího pohledu na tak účinnou metodu.
6. Vojtova metoda je mi trnem v oku, protože byla původně navržena pro děti s poruchou mozku a její negativa dle mého názoru převyšují pozitiva, pokud se cvičí preventivně( v článku jsem záměrně opomenula vliv na psychiku matky a na klima celé rodiny, to by bylo na další článek.)Navíc je metoda nadužívána, ne-li zneužívána.
7.Překonávání překážek je součástí života. První tři roky však dítě potřebuje získat maximální pocit bezpečí.Také jsem o tom už dvakrát psala. Z tohoto období pak čerpá celý život a proto mu později není třeba umetat cestičky. Podmínkou zdravého psychického vývoje ale je, že bude mít z čeho čerpat, proto také kojence nerozmazlíte svou péčí a láskou. Vojtova metoda nepředstavuje laskavou péči o dítě, matka by neměla být tou překážkou, kterou bude dítě překonávat.
8. Jsem si vědoma, že trendem západní společnosti je poměrně malý zájem o duševní zdraví, přitom nárůst počtu duševních chorob je alarmující. Také to bylo důvodem,proč jsem se začala zajímat o vliv Vojtovy metody na psychiku dítěte.
 fiebie.dcera 11měs. 
  • 

Re: Re: Překonávání překážek 

(6.12.2006 21:57:09)
Paní Dano, já si příspěvky četla a vím že se jen ptáte a zjištujete více informací a pravda je taková že je více metod masáže jiné cviky mělo by se přihlížet i k jiným metodám co by víc vyhovovaly dětem.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Překonávání překážek 

(7.12.2006 10:28:17)
Ano, přesně tak to myslím. :-)
 Alena,4a5let holčičky 
  • 

...mělo to vše význam? 

(30.11.2006 21:11:22)
Mám 2 holčičky. První byla "napřed"(5měs.seděla,7stála).U druhé vše o.k.do 6měs.Mudr.ji při kontrole moc chválila a na dlouhou dobu naposledy.Od 6měs.zpětný vývoj. Vojtova metoda - fyzicky na ni nereagovala, zkoušela jsem vše možné.Riziková poradna - asi ji zanedbávám, že nevidím pokroky!Rána pod pás. Za měsíc, že mám asi pravdu, že se nevyvíjí. Další rada z rizik.poradny - zákaz k bílým plášťům, necvičit - ať ukáže, co umí.Nechat plakat.Sehnala jsem si kontakt na dětskou neurologii v Krči. To už byl holčičce rok.Neseděla, neuměla se ani otočit na bříško. Stále nespokojená, plakala, ale spinkala dobře, mluvila ve větách! Psychika na 1,5-2roky, nohy na úrovni 3měs.Všemožná vyšetření, magnetická rezonance, na nic se nepřišlo - kromě nizkého svalového napětí, uvolněné vazy - ale to prý nebyl důvod zpětného vývoje. V 1roce a 5měs se rozchodila - na dětském táboře v lese..Ohromný zlom, spokojené dítě.Vyřazení z evidence, na neurologii nemusíme.Paní doktorka řekla, že když ji viděla poprvé, že myslela, že nikdy chodit nebude..Musela jsem si sednout, málem jsem omdlela.Prý je mezi nebem a zemí mnoho věcí, které vysvětlit neumí, i když má takové znalosti.Od 3 let holčička lyžuje, umí již plavat, bruslit. A to jsme ji do ničeho netlačili.Vše dohnala, každý říká spíše předhnala.Absolvovali jsem toho u lékařů hodně, někdo říkal zbytečně, ale co když ne... Držíme palce!!!!!
 Dana 
  • 

Re: ...mělo to vše význam? 

(30.11.2006 21:53:56)
jsem i za Vás moc ráda, že to takhle dopadlo!
 zuzana+tom 8 mesicu 
  • 

take jsme cvicili 

(30.11.2006 22:43:03)
Po přečtení článku mi to nedalo a rozhodla jsem se napsat svoji zkušenost.Na pravidelene prohlidce u pediatra zjistili memu synovi predilekci na pravou stranu.Bylo mu šest tydnu.Meli jsme stesti na vybornou rehabilitacni sestru.Ze začátku jsme s Tomíkem cvicili dva cviky Vojtovi metody 4 x denně.Dostala jsem radu abych nebyla při cvičení nervozni,že to sice není moc příjemné,ale dělám to pro synovo zdraví.Tomík při cvičení plakal.Ale vždy po cvičení jsem se snažila zaměřit jeho pozornost na něco jiného.Podívat se s ním z okna,do zrcadla a tak podobně.Ze začátku jsme chodili na kontroli každý týden.Dnes je Tomíkovi 8.měsícu.Na RHB chodíme 1 měsíčně.Tom je úplně v pořádku.Myslím,že cvičení určitě smysl má.Vím,že to není příjemné vidět a slyšet plakat své vlastní dítě,ale děláte to přeci pro jeho zdraví.Milá Dano možná by stalo za to změnit doktora na rehabilitaci.Nevim z jakého jste města,ale pokud jste z Prahy,tak bych Vám ráda doporucila nasi rehabilitační sestru.Přeji Vám i Vašemu synovi hodně štěstí a hlavně hodně zdraví a co nejmíň bolesti.
 zuzana+ tom 8.mesicu 
  • 

Re: take jsme cvicili 

(30.11.2006 22:47:36)
Zapomnela jsem napsat,že Tom byl po cvičení během dne v pohodě.Neplakal,nekřičel.Prostě usměvavé sluníčko.
 veronika 
  • 

Re: Re: take jsme cvicili 

(1.12.2006 10:34:17)
Mladší syn se narodil s VVV vykloubenýma nohama. Od druhého dne po narození do 8 měsíců měl řemínky, do 4 měsíců pořád, pak jsme mohli sundat na koupání, k tomu měl do 6 měsíců abdukční peřinku. v 8 měsících se začal učit sedět, ležet na bříšku,... pochopitelně ho nebavilo pást koně v tomto věku a tak to prostě nedělal, kolem roku začal chodit. Stáčel obě špičky dovnitř, ael ortoped řekl, že je to nezralá chůze, že mám počkat. Já jsem ale nechtěla nic zanedbat a tak jsem si od dětské Dr, nechala napsat rehabilitace, to už mu bylo skoro rok a půl. Šla jsem s ním dobrovolně, ale fyzioterapeutka mě úplně odradila, jiná tu není. Přesto jsme k ní chodili. Dokud mě učila, jak "hladit" nožičky, aby se protahovaly svaly, (jí se zdály zkrácené, ortoped neviděl problém), snažila jsem se, ale ona to opravdu neuměla s malým dítětem. Za celou dobu na něj nepromluvila, když tak nadávala, že nespolupracuje, pak prohlásila, že jestli s ní nebude spolupracovat (ne já, ale syn), tak se nic nezmění. Pak chtěla, aby v lehu na zádech jako šlapal na kole. Vzhledem k jeho vývoji a věku malý netušil, jak se šlape na kole. Tak jsem ho vzala za nožičky a doi toho pohybu jsem mu je dostávala. Ona mě poslala za dveře, že dělám všechno za něj, bude lepší, když tam nebudu, protože aktivní pohyb je lepší a já ji ruším. Neodešla jsem, s tím, že chci přece vědět, jak s ním mám doma cvičit, ale že sde budu jenom dívat. Syn pochopitelně netušil, co po něm chce, a tak ležel a nešlapal.Paní prohlásila, že máme přijít jindy a že na něj mám špatný vliv. Vysvětlovala jsem synkovi, že paní je hodná a naučí ho správně chodit, a že na ni nesmí křičet a musí ji poslouchat. Řekl mi na to, že ji teda aspoň počůrá. Ortoped nechápal, proč to pohodové dítko má najednou strach, tak jsem mu řekla, že si nerozumí s fyzioterapeutkou. Doporučil nám přestat tam chodit. Přesto jsme tam ještě šli, ve dvou letech chtěla zkoušet vojtovku, to už fakt nešlo. Věřím tomu, že kdyby mu byly dva měsíce a ne dva roky, pomohlo by to rychle. snažila jsem se, ale už byl moc silný, nepřeprala jsem ho a paní řekla, že když nespolupracujeme, tak se s námi loučí. Taky přístup. Od té doby jsme tam nebyli.

Levá nožička už je dobrá, pravá se lepší pomalinku, ale aspoň že to.
Syn má problém s motorikou, to, co jiní dělají automaticky, on musí promyslet, třeba dát ukazováček a palec k sobě špičkama. Podívá se na to, pak se snaží to udělat.

Je lepší znát víc názorů a pak si vybrat.
 marie 
  • 

Re: take jsme cvicili 

(1.12.2006 16:28:36)
Zuzko , prosím v kterém městě bydlíte a kam docházíte na cvičení? Díky Marie
mail:marie.mancova@seznam.cz
 Dana 
  • 

Re: take jsme cvicili 

(2.12.2006 23:48:03)
Děkuju, bohužel nejsem z Prahy, máme to tam 100km, ale uvažujeme o tom, pokud se věci někam nepohnou.
 Bára D., roční Ali 
  • 

vliv na psychiku 

(1.12.2006 10:37:04)
Srdecne zdravim. U me dcerky to vliv nemelo. Ale kamaradky dcerka mela podobne projevy jako Vase dite. Lekarka ji poradila, at s "Vojtou" skonci. Ted cvici "Bobatha" v Ostrave a je velmi spokojena.

Zdravím Bára
 Didísek 


Vojtova metoda 

(1.12.2006 13:46:48)
Ahoj,
taky jsme Vojtovu metodu cvičily a můj názor je následující:
1. Nejsem si jistá, jestli by se Kája vyvíjela stejně dobře, i když bychom necvičily
2. Psychiku dítěte to určitě ovlivňuje, je to pro ně stejně náročné, jako pro dospělé, když posilují. Tzn. bolí ho namožené svaly
3. Prý to pozitivním způsobem ovlivňuje inteligenci
4. Přijde mi to dnes trochu módní záležitost, v mém okolí jsou dvě dnes již 2leté holky, které jsou vývojově naprosto normální a bez jakýchkoliv "vad", a které Vojtu také cvičily a maminky si nejsou jisté, jestli to opravdu bylo nutné.
5. Opravdu nevím,jestli ano nebo ne, Pro maminku je to dost psych. náročné, cvičily jsme 3x denně cca 5 cviků.
 Boba + 3 
  • 

neco jsem cetla, nemuzu si ale vzpomenout v jakem casopisu... 

(1.12.2006 20:55:33)
ahoj, nastesti jsem prozatim nemela osobni zkusenost, ale cetla jsem si velice zajimavy clanek o rehabilitaci, kde mimojine se vyjadrovali docela kriticky o Vojtovce jako vseleku - zminovali se i o negativach a take o tom, ze v spouste pripadu se predepisuje zbytecne. Bylo to v casopise Deti a My nebo Maminka nebo Mama a ja, omlouvam se, nevim presne-zkus se zeptat v redakci
 Dana 
  • 

Re: neco jsem cetla, nemuzu si ale vzpomenout v jakem casopisu... 

(1.12.2006 21:34:03)
Díky! Dobrý tip.
 Radka Černjaková, 6 měsíční syn 
  • 

vojtova metoda  

(2.12.2006 8:59:20)
Dobrý den, já musím tuto metodu cvičení dělat se synem také a musím říci, že když jsem viděla co sestra dělala se synem tak mi stávali vlasy na hlavě. Budiž řekla sem si on to potřebuje. Za týden semnou chtěl jít i můj manžel ten když to viděl tak mi oznámil,že jeho syna nebude nikdo mučit.Tato metoda je určitě velmi účiná, ale na druhou stranu cviky vypadají spíše nato že mu chce spíše ublížit.
 Terka, Jakub 6m. 
  • 

koukněte na to 

(2.12.2006 15:32:42)
Už to tady myslím padlo, ale nedá mi to nezkopírovat závěr:

Na záver tejto kapitoly považujeme za nutné zdôrazniť, že u všetkých uvedených príznakov je potrebné dôkladné neurologické alebo rehabilitačné vyšetrenie, ktoré by malo zdôvodniť logiku rehabilitácie. Odporúčanie na rehabilitáciu bez spomenutých vyšetrení považujeme za nezodpovedné. O potrebe rehabilitácie nikdy nemôže rozhodovať rehabilitačná sestra.



Úlohou neurologického vyšetrenia novorodencov a detí v prvých mesiacoch života je zistiť evidentné, neklamné príznaky, ktoré svedčia pre poškodenie mozgu. Súčasné možnosti jeho objavenia sú citlivejšie a spoľahlivejšie oproti minulým. Funkcia mozgu sa vyšetruje vo viacerých funkčných rovinách motoriky. Dôraz sa kladie na neprítomnosť, alebo pretrvávanie určitých vrodených reflexov a nesprávne držanie končatín pri zmenách polohy tela. Platí zásada, že pre diagnózu mozgového poškodenia nestačí jeden príznak! Jeho existencia sa vždy spája s viacerými príznakmi, preto treba vyšetrovať všetky funkčné roviny. V diagnóze treba rovnako zvážiť skutočnosť, že v pohyboch detí existujú určité odchýlky, atypie, ktoré však nie sú patologické.

Článok sme sa rozhodli publikovať v dobrej vôli, že vyjasní niektoré nedorozumenia a zabráni tak zbytočnej rehabilitácii zdravých detí. Veríme, že žiadny zodpovedný zdravotnícky odborník - nebude pochybovať o potrebe Vojtovej alebo Bobathovej rehabilitácie u detí s predpokladom vývinu DMO. Na druhej strane odporúčanie rehabilitácie u zdravých detí považujeme za medicínsky nesprávne, škodlivé a neetické.

zdroj: www.dieta.sk, autor článku MUDr. Jozef Glós, Csc.
 Terka, Jakub 6m. 
  • 

Re: koukněte na to 

(2.12.2006 15:44:50)
Chci ještě dodat, že přes ujišťování pediatričky, že to nic není, se na rehabilitaci také chystám - zatím ke známé, která je rhb dětí na mateřské a je ochotná mi dítě proklepnou. On totiž dělá přesně to, co tu někým bylo popsáno: má mírnou predilekci, díky které nejspíš preferuje jednu stranu a stáčí se k ní na břiše a zádech. Manžel má pěkně placatou hlavu, taky to "nic není" (Copak chodím s hlavou v úklonu?), ale že ho pobolívají záda, s tím už si to do souvislosti nedává :-)). Já jo. Ono totiž o placatou hlavu jako takovou opravdu nejde, jde o to, že dítě vnímá "celým tělem", tedy kam jde zrak, jde i hlava, trup, ruce... A že se to samo spraví - pokud je tam problém, tak ne. Jen se to třeba kompenzuje, není to tak viditelné, ale ta vada tam je, a časem to tělo odnese - nejpravděpodobněji na páteři.
Já taky často slýchám, že to přejde samo, že za nás se tak necvičilo. Jo, ale koukněte, jak lidi chodí, co je bolí, to nemusím být odborník, abych to viděla.
Nehodlám své dítě zbytečně trápit, ani mu popohánět vývoj, či ho nějak po svém rozvíjet - to musí ono samo. Je-li tam ale problém, tak si tvöří náhradní - špatné - pohybové vzory. V tom případě zaujmu nekopromisní a pevný postoj a cvičit budu. Pokud to nepůjde Vojtou, budu hledat něco jiného, nebo jiného terapeuta, ale skončím jedině s pocitem, že jsem udělala maximum.
 Dana 
  • 

Re: Re: koukněte na to 

(2.12.2006 18:48:07)
To zní rozumně. Rodiče mojí švagrové, oba lékaři, mi řekli: ,,Když ti bude dítě bude brečet, najdi si jinou rehabilitační sestru". A to je možná pro začátek celkem dobré řešení. Ovšem jak už jsem psala, u nás jsou sestry jen tři, takže v nouzi bychom jezdili třeba i do Prahy. S jinou metodou už je to těžší, Vojtovka získala monopol a k vlídnějším Bobathovi se dostanete už hůř. Také jsme nejdřív konzultovali se známou, a teprve pak se rozhodovali, co dál.
 Eva Vážná 
  • 

Vojtovu metodu uznávám 

(2.12.2006 20:09:57)
Když se nám narodil první vnouček ,vážil 1,90kg a byl hypotrofický,tzn.špatně vyživovaný placentou .Ta prý byla poznamenána několika infarkty a bylo nám sděleno,že to bude silný jedinec,když
přežil prostředí,ze kterého vyšel.
Protože dlouho nezvedal hlavičku ,začali jsme cvičit Vojtovou metodou.Cvičili jsme dlouho a opravdu poctivě ,děťátku se to také nelíbilo.
Plakal,ale vyplatilo se nám to.V 8 měsících začal držet hlavičku,v 11 měsících začal lozit po kolínkách a v roce udělal první krůčky.Byl velmi vnímavý,ve 4 letech četl.Dnes je ve čtvrté třídě a je jedním z nejlepších žáků ve třídě.Snažili jsme se všichni dát mu co nejvíce lásky , aby útrapy raného dětství neměly negativní vliv na jeho citový vývoj.Snad se nám to povedlo.Všem maminkaám mohu poradit,pokud vám lékař doporučí cvičit s děťátkem Vojtovou metodou,nebojte se toho.Je to od každé mámy obrovské vypětí,ale věřte,neubližujete svému děťátku,právě naopak.
 Dana 
  • 

Re: Vojtovu metodu uznávám 

(2.12.2006 22:26:34)
Už jsem to tady psala. Jde o to, jestli metoda není nadužívána. Při těžších potížích cvičení psychiku podpoří. Výzkum o tom, co se děje u lehčích poruch s psychikou, není dostupný.Slepá důvěra v lékaře není na místě, za své zdraví si zodpovídáme sami. Jak jsem důvěřovala lékařům a jak se mi to vymstilo se můžete dočíst v mém článku Přední odborníci varují před plošným očkováním proti rakovině děložního čípku.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(3.12.2006 23:29:01)
Také jsem dcerou cvičila cca od 8 měsíců do 1,5 roku. Ze začátku to bylo šílené, také jsem pochybovala, zda je to potřeba. Ale v době, kdy se ostatní děti pokoušeli lézt, se ještě nepřetáčela, resp. párkrát se jí to povedlo a pak klidně 3-4 dny nic. Samozřejmě jsem jí srovnávala s o 3 roky starším synem ( I KDYŽ VÍM, ŽE KAŽDÉ DÍTĚ JE JINÉ...). Dětská doktorka mi tvrdila, že je to tím, že je moc tlustá, ať jí moc nekrmím. Jen mi nedokázala vysvětlit, jak to mám udělat, odtrhávat od prsu jsem ji fakt nechtěla.
Nakonec nás pro jistotu poslala na rehabku, tam mne sice uklidnila doktorka-nižší svalový tonus, pohybově tak o 3 měsíce pozadu, ale to zvládneme. Jenže ten řev při cvičení!!!Rehabilitační pracovnice ( nevím, jak ji nazývat, nemá žádný titul)byla moc milá, ale odpor dcerky a pláč také těžce nesla (usmívala se na ni, snažila se jí konejšit, já ale necítile nějakou vnitřní sílu, přesvědčení, nevím, jak prešně to popsat, prostě něco, co by mi dalo sílu cvičit dál). Pláč a řev mi vysvětlovala jako odpor děťátka, jako jeho zatím jediný způsob, jak vyjádřit nesouhlas s omezením pohybu. Doma mne nikdo nepodporoval, manžel nechtěl dcerunku mučit, tentýž názor měla moje matka i oba rodiče manžela. To byla asi nejhorší období, já vynervoaná, unavená, dcera někdy tak vzteklá(i mimo cvičení), že se prohýbala do luku a modrala a do toho moje fyzická únava a také 3,5 letý syn.
Nakonec mi kamarádka doktorka dojednal setkání s neuroložkou, která konstatovala, že se jí prostě přechází mentální vývoj před pohybovým a posla ke svoji fyzioterapeutce ( nemocnice Ke Karlovu v Praze). A ta mi sice řekla, že dcera mohla cvičit mnohom dříve, že by to pak bylo na kratší dobu a s menším odporem a že je důležité se rozhodnout a vytrvat. Prostě věřit, být pokud možno v pohodě a přenést to na děťátko. Ale vztek až do modrání se jí také nelíbil, i když při cvičení to dcera předvedla jen jednou. A tak byla dcerka poslána na EEG a shledána normální. Lékařka, která záznam vyhodnocovalo, se divila, jak hezky mluví, jak jí to myslí, no prostě vůbec nevěřila, že nechce se hýbat . Prý až se rozchodí, tak se mentální vývoj ješte urychlí. Na záchvaty nám poradila hlavně klid, popř. mírné protřepání, aby se dcera nadechla, ale je to prý afekt, tj. její vědomé jednání a pokud to zvládnu, je nejlepší si toho nevšímat. Doma jsme sice zkraje občas přepali, křičeli se synem i manželem: Adélko dýchej, ale nakonec jsme zkusili dělat, že nic. Hladit, nebo položit na deku a být u ní a ono se to vytratili samo. Nicméně cvičila jsem dál, víceméně jsme docházeli k obou fyzioterapeutkám, vždy jsme si vybrali, co se nám z variant cviků líbilo, vyhovovalo.
Pak kolem roku už byla Áďa nepřepratelná, původní fyz. řekla, že už to nemé cenu, že je moc velká, že počkáme, co dokáže..., můžeme jen houpat na mící, masírovat, míčkovat. Ale já už viděla pokroky, také jsem viděla stagnace, pokud jsme déle jak 14 dní necvičily a tak jsem toho nechtěl nechat. Tenkrát mne zechránil syn, protože jsem všechny cviky nejdříve zkoušela na něm a on mi říkal své pocity: bojím se, že spadnu ze stolu, nevydržím se nehýbat, chce se mi otočit a ty mne držíš, ALE NEBOLÍ TO ANI TROCHU, ANI TAM KDE MNE MAČKÁŠ!!! V nemocnici to fyzioterapeuka vzdát nechtěla, ale když viděla, jak moc se dcera brání, navrhla několikadenní přestávku ve cvičení, pak třeba jen jeden lehčí cvik. Chvilku to pomohlo, ale pak stejné řev a ta velký opdor, že jsem neměla fyzickou sílu. Tak jsme přidali mačkání dalších bodů a zapojení další osoby( to jsem si musela zapamatovat, naučit a doma zaškolit manžela a moji maminku, kteří mi začali pomáhat.(DÍKY)Prostě, že je dcera silná osobnost a zkusíme ji přeprat. Znělo to dost šíleně, ale během 14 dní to zabralo.
V 1,5 začala chodit, ale špičky měla úplně vytočené ven! Nakonec hodně pomohly kotníčkové kožené botičky, kterých jsem byla do té doby odpůrce, lékařka a na původní rehab. také tvrdila, že to rozhodně ne. Jenže já jsem nějak vycítila, že je fakt úplně jiná než syn, že jsou jí oporou a ona hned trénovala i samostatnou chůzi. Samozřejmě jsme nožky hodně masírovali, teď už vím, že to bylo na místech, kde jsou reflexní plošky páteře.
No a ve 21 měsících jsme měli docela hezky chodící holčičku. Samozřejmě občas jsme zašli na kontrolu, masírovali, míčkovali.
Mezitím začal syn naopak stáčit špičy k sobě tak moc, že o ně zakopával a žádné napomínání, hravé cvičení a masáže nepomáhali. Takže jsme byli před měsícem u doktorky na rehab. s oběma dětma a u obou byla kromě míčkování a rovnovážných cvičení doporučena i Vojtovka. Dokonce nás poslala k té původní rehab. pracovnici a jediný syn si ji pamatoval( většinou nás v době cvičení dcery doprovázel). Áďa tam docházela do svého cca 1 roka a teď v necelých 3 si to ani nepamatovala( teda nevím, co má někde v podvědomí, ani si nepamatovala, že jsme doma cvičila a ona brečela). Takže teď cvičím se synem a dcerou a oba si to moc vychutnávají. Dcerce vyprávím pohádku, vydrží v klidu bez mluvení, prostě je pohodě. ( i jinak se umí zabavit sama,ale řádit umí víc něž starší barat). No a syn je naopak bervák,nekliný, takže mu holt nevýchovně pustím TV, ale nesmí ani promluvit. Obě děti ví, že přes ty kouzelné bodíky, co mačkám, se přenáší něco důležitého o hýbání, chození do mozku a ten se nesmí v tu chvíli "zlbnout" a posílat mu ješte něco dalšího. Takže musí být pokud možno v klidu. Pak vezmeme míčky, trochu se masírujeme navzájem, trochu lehtáme, je to docela v pohodě, nejhorší je najít čas, máme hodně koníčků, kroužků, plavání, Sokol a tak. Už po měsíci vidím sama výsledky a to mne uklidňuje.
(Také vím, že Vojtovka nebolí, osobně jsem ji vyzkoušea právě v době počátků cvičení s dcerou. V podstatě jsem si na mojí neuroložse vyvzdoroval doporučení na rehab.,kam jsem chodila s dcerou a chtěla Vojtovju. Moje doktorka tvrdila, že se to u normální bolestí třeba krční páteřa nedělá, ale rehab. doktorka, mne ujistila, že ano.Dokonce mne rahabilitovala stejná paní jako dceru, takže vím, že TO POMÁHÁ I NA MENŠÍ POTÍŽE AKUTNÍ A ŽE TO NEBOLÍ.)
Závěrem snad jen to, že dcera je teď pohybově v normě, ale mentálně je dle tvrzení dětské doktorky, ředidelky, logopedky ( mluví výborně na svůj věk) skoro o rok dopředu. Ředitelka ve školce řeší, zda je nedá hned do 2. třídy. Pochopitelně jsem strašně pyšná...
Takže pokud nejste přesvědčeni, že je Vojtovka ve vašem případě nutná, klidně hledejte alternativy, hlavně se nenervujte. Určitě i to se přenáší na mimčo. No a začít později jde, viz. syn, který začal v 5,5 a také se mu to lépe vysvětluje.
Tedy najděte to, co vyhovuju vám i děťátku, hlavně to nenechte úplně "plavat". (jinak se myslím, že plavání také moc pomáhá!!!)
Toť vše, přeji všem jen úspěchy a zdraví, na tom, jak toho dosáhnete až tak nazáleží. Hanka
 Kamila 
  • 

Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(4.12.2006 8:54:49)
Jste na sebe právem pyšná, udělala jste pro své děti to nejlepší, maximum, co jste mohla.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(4.12.2006 9:44:44)
S vaší poslední větou musím hluboce souhlasit.Ať se vám všem daří!
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(4.12.2006 12:26:37)
moc hezký příspěvek,trochu tady tu diskusi sleduji (ne pečlivě) ale psaní paní hanky mne zaujalo.velmi důležitá a hlavně sdělená zkušenost,kterou jen málokterá maminka mohla zažít a tak si udělat závěr. o to víc,když má první, pár měsíční miminko a teprve kouká,že existuje něco takového jako vojtovka,ikdyž je myslím už v podvědomí lidí více než dříve, to teprve byly pro maminky šoky. za důležité také považuji zmínku o tom,že přístupů v terapii je více a hlavně záleží na tom aby si ten který vybral to co vyhovuje jemu.i mezi terapeuty jsou rozdíly a někomu jde to a jinému ono. když jsem se a škole s touto metodou(vojtou) seznámila, má první,hloupá,reakce byla : tak proč se cvičí vůbec něco jiného? ona totiž tato metoda má široké uplatnění. nejen u kojenců,ale i dospěláků, na všechny pohybové problémy. pohyb řídí mozek. neřídí jednotlivé svaly,ale pohyb. tedy sled (informace o)zapojení svalů k tomu aby se provedl žádaný pohyb. pokud je někde problém není ale "hloupý" a vytvoří si náhradní pohybový vzor (sled zapoj....)což také lze a cíle je dosaženo,ale můžeme zjednodušeně napsat,že práce je vykonávána "náhradníky" kteří nejsou k tomu určeny a po čase (i několik let)se to projeví jejich únavou, přetížením.a bolí nás záda....vše není tak jednoduché a mnohé potíže si způsobíme v průběhu života sami(také přetěžováním) ikdyž původní matrix byla v poho.
ono je to tak. proběhla nejaká evoluce a napřímení a pak zevní roatce (kyčle rameno), která je na napřímení závislá. jsou jejím posledním kouskem.pokud nastane nějaký problém vracíme se k mnohem starším modelům.
nicméně život je samozřemě možný ale s problémy ,ale pokud si někdo vybere tuto cestu nehodlám mu nic vyčítat .jen musí počítat s následky. pokud má dítě jen nějaké ty odchylky jak píšete,jistě se bez cvičení vojtou obejde,ale bylo by pak dobré vzít do svého životního programu i to ,že se bude cíleně zaměřovat na korekci vzniklých problémů (tedy cvičení zaměřená na na správné pohyb. vzorce,vdt....). musí také počítat s tím,že už půjde pouze o korekci,nikoly o vyřešení problému, ale jde to. miminkovský mozeček je velmi plastický a vprvopočátku můžeme informace o pohyb.matrix "přepsat" než dojde k jejímu zafixování (čím dříve tím lépe).V.m.je vtomto nejefektivnější. ale jistě existují i jené metody. důležité je zvážit všechna pro i proti. pokud nejde o závažné postižení a máte čas a vůli můžete se vydat cestou bobath. konceptu a pokud je vaše činění dosti intenzivní(působíte prakticky celou dobu kdy je dítko čilé,krigujete pohyb) a také dlouhodoběji.nicméně pokud cvičíte vojtu jistě se vám také dostalo pokynů jak dítě motivovat přes den...můžeme však říci, že to zvládnete rychleji. vojta, boath,kabath.....když se na tyto přístupy podíváte jsou si velmi podobné(jde jim o to samé!!!!), ale každá metoda jde na to trochu jinak.někdy je vhodnější ta cesta a jindy jiná.

za problém tu vidím spíše postavení lékaře a klienta,kdy jen vyjímečně jde o partnerství a lékař bez ohledu na názor klienta určuje terapii. nicméně to je otázkou také sociálního zdravotnictví. myslím že pokud by byla běžnou praxí finanční spolučast pacientů,mohli by na tom také získat. když si za to platíte jistě by tento vzájemný vztah byl vyváženější. jednali by s vámi/námi opravdu jako s klientem a třeba měli i víc času na diskusi o zvolení nejvhodějšího/vámi akceptovaného přístupu... důsledkem momentálního stylu je pak to, jak jsem četla,že se necvičí i když je říkáno,že ano a přitom by se mohla zvolit jen jiná cesta a dělalo se tedy něco jiného,ale dělalo se....to jsem ale odbočila.

to byla má trocha do mlýna :-) všem přeji to nej
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(4.12.2006 23:36:04)
Milá Luckoo, četla jsem také Vaše názory ze zářijové diskuse a dýchá z nich na mě pochopení, se kterým se u zdravotníků jen zřídka setkávám. Někoho takového bych pro svého synka potřebovala.:-) To, o čem píšete v závěru, by bylo ideální. Já jsem byla pokaždé odmrštěna, když jsem se ptala na alternativy a také se mi nedostalo žádného poučení, jak s dítětem zacházet a jak ho stimulovat přes den, všechno hledám sama. Ale nevadí, jde přece o mé dítě. Občas z terapeutky nějakou informaci vymámím, ale má tendenci se trochu utrhovat. Na druhou stranu je vidět, že i ona se snaží pláči zamezit, a tak dítě kňourá spíš u mě než u ní, zkrátka to s miminky umí.
Přála bych si potkávat víc lidí, jako jste vy - tolerantních, rozumných a chápavých.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(5.12.2006 8:54:14)
ahoj dano,musím přiznat,že se červenám. díky. bohužel nevím jestli se kesvému povolání opět vrátím. z důvodu finančních i tézdravotnické mašinerie do které jsem sesama dostalaa to setrochu orientuji....15. jdu s klukem sama na nezávislou konzultaci (kterou si zaplatím). dnes nemám moc času,ale vestředu se vrátím aještě noco písnu comě apadloa možná by vám trochu pomohlo se ve věci orientivat popřípadě argumentovat aby zvolená terapie byla opravdu zvolena na místě...zatím já pádím l.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(5.12.2006 10:11:40)
To bych Vám byla nesmírně vděčná! Ozvěte se prosím.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(6.12.2006 22:55:47)
vážně už dnes asi ne ,omlouvám se ale musím jít spát. ale myslím na to jak bude trochu volna.lucka . snad zítra večer
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(7.12.2006 10:24:11)
Jak jsem slíbila,tak píšu: o jedné věci,která je podle mne špatně chápána a možná špatně vysvětlována . ještě než se rozepíšu,chtěla bych říci,že jsem sice fyzioteroristka,jak nás nazývá jeden můj známý (vozíčkář), ale ne od mimin. Také jsem se k mladším (cca1 rok 1,5)dětem ve své praxi dostala v záskoku za dovolenou a samozřejmě sbírala informace kde se dalo a co bylo v mých silách,nicméně kurs jsem neabsolvovala (dnes se mi do toho už ani moc nechce…). Pracovala jsem se staršími dětmi. V zácviku kolegiň (krom vzdělání a praxe za studia) spíše podle toho,jak to učila paní čápová., dále prvky bobath dospělých a kabath,s-e-t koncept,míčkování,pilates(rehabilitační)…skutečně se mi osvědčilo u každého najít jeho cestu v rahabilitaci a většinou to byla směsice toho všeho. Myslím že terapie jakéhokoli druhu má smysl tehdy, když je pacientem brána za své a je tedy bez problémů přijímána a také prováděna. Já můžu pacienta vést ovšem ta skutečná práce je vždy na něm.
Dnes ještě píši z pozice mamky,která cvičila obě své děti ve vojtovi. A také více či méně chodí sem na rodinu a čte názory a zkušenosti ostatních maminek a zpětně svým způsobem lituji,že jsem neměla tu možnost v době mého nasazení. Mohla jsem mít k maminkám a dětem asi blíž a víc je chápat.
K věci:podle mne se míchají dvě věci dohromady a dělá to jen paseku. A to kvalita a kvantita. Tedy to jak je pohyb prováděn a jeho časové, tabulkové, rozmezí tedy kdy.
Ano každé dítko je jiné. Jsou rychlíci a i rozvážné dušičky a každému by se měl dát ten jeho čas. Je podle mne chybou (možná mě znalejší odborník přebije rozumnými argumenty, ale já je neznám) vojtit jen pro to, že je dítko pozadu za tabulkovým diktátem. Musíme ovšem rozlišit proč je pozadu.(proč nepase,proč se neotáčí….) Zda pro to,že je opravdu línější a jeho pohybové vzorce nenesou žádné odchylky které pmv brzdí. U takového miminka je ovšem spokojenost, (pokud nejde o prdíky aj….) na bříšku se mu líbí,není dráždivé.a má pravdu ,kam se hnát.Musím napsat, že ani to že je miminko ve předu v pmv neznamená ,že vše je ok.,takový poklad mám doma. Jasně že jiný rychlík může být zcela v pořádku.
To kdy brzy opustíme. Snad jen poznámka že pokud je např. dovednost na jedné straně neukáže do 14 dnů (+ - ) i na té druhé měli bychom zpozornět. S tím ovšem dodávám,že si i zdravé děti vyberou jednu oblíbenou stranu (třeba v otáčení, ale pokud je motiv,lákadlo silné (třeba prsíčko) otočí se bez problémů i na tu druhou.) lákat,lákat,lákat.pokud o nic nejde dítě se nalákat dá.
Také,a už jsem to myslím jednou psala, ze začátku jsou mezi dětmi malé časové rozdíly,které se později můžou prodlužovat a vše je stále v normě. Tedy poloha šermíře 6 tý.,první vzpřímení o lokte ,podsazená pánev3měs(až4) +začátek otáčivých mech,které je dokončeno kolem půl roku někdy až v 8 měs. Pokud se miminko otočí až na bříško v šestém až 8 měs je to stále dobré.také by se dítko mělo umět opřít o natažené ruce a stehýnka, začít se otáčet do hodin ev se objevuje plavání.pak druhé vzpřímení na 4. 9,10 i 11 měs na lezení (sed vynechávám,protože není vůbec důležitý). Leze vaše miminko? Přestaňtě už s tabulkama. Dál nic sledovat nemusíte pokud dítě leze zkříženým vzorem není důvod proč by nechodilo.To jak brzy začne s chůzí je věc spíše sociální. Pokud ovšem dítě bude chtít samo nahoru nic s tím neuděláte.vynechala jsem také plazení a to záměrně neb není podmínkou a dítě se plazit nemusí. Důležité je zda se i u něho objevuje zkřížený vzor, zda nekrčí dítě jen jednu nožičku atp.

A dostávám se k tomu jak. A výše jsem to trochu nakousla. Vypíchla jsem takové důležité mezníky. (už musím za dcerkou, tak na pokračování,alemnohé jistě už tušíte o čem budu psát)zatím l.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(7.12.2006 10:45:30)
Děkuju! Podle toho co píšete,nejsme opožděni (na bříško se otáčí od 20. týdne,prý správně, bez záklonu, s nakročenou nožkou a správnou pozicí spodní ručky,o hodiny se pokouší od 22. týdne, kouše si prsty na nohou - 24. týden), problém by mohl být v kvalitě pasení koní - neopírá se pořádně o lokty, ale snaží se zdvihnout nebo dělat letadlo.Také otáčení na levou stranu začal provádět až po třech týdnech, a ne po dvou.
Těším se na pokračování!
 Renda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(7.12.2006 11:02:14)
Dano, v kvalitě pasení koní měly problém obě naše děti. Terapeutkou mi bylo mimojiné vysvětleno, že není důležitá kvantita,ale kvalita. S dcerou jsme začali cvičit až ve dvou letech, vadné držení těla v důsledku rozestupu břišních svalů.CHodí s vystrčeným bříškem, prohnutá v pánvi, nohy trochu do X. Syna jsme nechali prohlédnout hned po narození, diagnoza stejná, s tím, že rozestup je pouze mírný. Máme tři cviky a snažíme se svičit. Je mu 8m a absolutně nespolupracuje. Brání se, já ho sama neudržím. Jak to tu všechno čtu, nevím, jestli pokračovat nebo ne. JAk moc je to u něj důležité? Také mi bylo řečeno, že jiná rehabilitace, jako třeba cvičení s míčem atd., nemá smysl, protože oni by automatiyky používali ty svaly, co jsou zvyklý (špatné vzorce) a nijak by jim to nepomohlo. A teď nevím, je to pravda??? Jinak jsou oba dva šikovný, dle všech tabulek dost napřed. Tak jsem teď ze všeho, co tu bylo napsáno, dost zmatená.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(7.12.2006 15:09:48)
Mám postavu jako Vaše dcera.:-) Je fakt, že po porodu dvou dětí pořád vypadám jako těhotná, což mě moc trápí. To jsem ale odbočila. Jak jsem pochopila, spolupráci od tak malých dětí V. metoda neočekává, naopak. Dítě se umístí do pozice, která je mu nepříjemná, a tak se začne bránit. Díky odporu se posilují svaly a budují nové vzorce. Takže je vlastně dobře, že se dítě brání. Ovšem tohle vysvětlení matce moc nepomůže. Asi bych se zkusila poradit v Praze s pracovníkem Corpusu, dala jsem sem někam odkaz a také bych kontaktovala Bobath asociaci, abych se zeptala, jak je to s těmi svaly. Nedivím se, že jste zmatená, informací je málo a z úst zastánců V. terapie jsou jednostranné, zkušenosti maminek jsou rozporuplné. Pokud to chcete mít v jistém směru jednoduché, cvičte dál, s vysokou pravděpodobností to pomůže. Abyste se neurazila - tou jednoduchostí myslím, že některé metody zaberou mnoho hodin denně a jsou dlouhodobé, Vojtova metoda je v těchto ohledech rychlá - minuty nebo desítky minut denně a průměrná doba rehabilitace u lehčích poruch 5,5 měsíce( Vojta). Sama se snažím dítě maximálně rozptýlit, aby si toho nepohodlí moc nevšímalo. U polohy na bříšku se to ale nedaří.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(7.12.2006 22:17:51)
Tak těsto je uloženo v chladu…:-)
Nejprve snad budu reagovat na poslední příspěvky:
Pozice do které je dítě dáváno je pozice reflexní. Dá se cvičit i bez bodíků, cv. z polohy. Ale rychlejší nástup požadované reakce přichází se stimul. Reflexních zón. Dítě se opravdu brání protože je mu nepříjemné být někde nedobrovolně drženo. Začne se bránit a to proti odporu a třeba i posilovat pokud ho ovšem udržíte ve té správné poloze, spousta miminek se také brání a uniká z polohy a tomu je třeba zabránit. To si pak posiluje právě tu jinou nedobrou cetsičku respektive v ten moment snad ani nejde o reflexní cvičení když není reflexní poloha. Proto je důležité si hlídat jestli dítko leží v ose….. existují samozřejmě stavy kdy dítě zcela srovnat nelze (např fixované skoliózy aj vady) a pak se cvičí z polohy jaká je nejlépe možná. Od toho je terapeut aby zvolil tu nejvhodnější. (ono jich je dost,ale s miminky je to „jednoduší“ zádíčka ,bok,bříško ev ždímák a varianty) dítěti je také nepříjemné nucení do pohybu,které ono vlastně nezná. Cítí že se s ním děje něco nad čím ono vlastně ani tak nemá moc.ručičky a nožičky mu dělají věci které ale ono nechtělo, jak byste se asi cítili kdyby vám tělo dělalo něco a vy do toho nemohli zasáhnout….ani to nějak rozumově pochopit. Starší dítě vám řekne že je mu to třeba nepříjemné,že se mu chce se otáčet ale dovede pochopit že jde o cvičení a je třeba to dělat. Tímto samozřejmě neříkám pro ani proti vojtovce.skutečně nevím co to může s dítětem udělat psychicky .nebavím se o bolesti,která je diskutabilní. To asi nikdo neví. Bavím se o tom faktu jen toho pocitu zmatení kdy tělo dělá něco co já nechci.ovšem tu nastupuje pak fakt že opakováním se toto stává známým jevem a není již tolik odpíráno,je to naopak součást pravidelného režimu dítěte. Až do doby kdy jsou nové modely pohybových vzorců brány za vlastní a tedy ne proti mysli dítěte. Zjišťuje,že s použitím nových vzorců se dostane tam kam chce a potřebuje tedy za hračkou (zájmem),výš (vertikalizace). Proč je dítě na bříšku nespokojené. Ono také má nějaký zájem. Chce si hrát s hračkou nebo pozorovat okolí. Má ale nesprávné vzorce umí to jen záklonem hlavičky.to asi není moc příjemné. A o to hůř když se chce dostat za hračkou. Neumí se přít o lokte (1. vzpřímení) ale jen zvednout ruce a všemožně sebou mrskat, lítat a ono to nejde a nejde. Tolik se snaží a stále se nemůže dostat za svým cílem, ono se potřebuje o jednu ruku přeci opřít aby tou druhou mohlo vzít hračku do ruky. Jak se cítíte,když vám něco stále nejde a přitom proto děláte co můžete? Teď můžeme tedy srovnat pocit dítěte drženého minutu (a více) v reflexní poloze a dítěte které se snaží dostat někam výš,ale lítáním toho opravdu nedosáhne. Pomíjím tedy fakt možné bolesti při vojtění,nicméně například ležet si na žaludku a možná i zvracet (moje dítko) asi také není nic příjemného,už jen pak to pálení zvratků v jícnu. (mé dítko také stále občas lítá je zatížené na žaludku a po chvíli se pozvrací a tedy neusmívá se u toho) Dítě je při vojtění jistě nešťastné, dítě které lítá je jistě nešťastné také. Ale to první má troufám si větší vyhlídky na to,že se věci změní.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(8.12.2006 10:03:31)
Tak tohle je nesmírně zajímavé. Zvlášť si cením upřímné pasáže o bolesti. Mám pár otázek: Co je ždímání? Naše dítko na bříšku sice občas létá, ale není to v 5,5 měsíci normální? Pokud drží hračku, kterou si samo přitáhlo, o lokty se opírá. Nemá prý ale krk. Pak by mě ještě zajímala ta doba držení. My máme držet do doby, než se projeví reflex, což bývá hned, nebo tak do půl minuty. Je prý dobře výbavný. Nebrečí už dokonce ani na břiše, pokud vystihnu dobu, kdy má náladu. Opravdu se mi zdá, že si zvyká.Bylo mi řečeno, že důležitá je kvalita provedení, ani ne tak ta doba. Takže ty tři cviky, co děláme, zaberou asi 5-7 minut čistého času. Je to tak správně?
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(8.12.2006 10:22:47)
dano děláte to dobře pokud vidíte že se objeví žádané - reflex,možná ještě tak dvakrát a je to nemusíte si počítat minuty. jde o toaby provedl ten pohyb který vyvoláváme.
ano kolem5 měs je plavání normální, ale já psala o tom když to dítě začne dělat od malinka, neví jak se opřít o ruce, dát si je před sebe.

patrně nám prckové dělají úplně to samé :-)
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(8.12.2006 11:05:34)
Ano,po vyvolání reflexu se snažím ještě chvíli držet, aby si dítko postupně zvykalo. Taky vystřídám strany, aby se celková doba prodloužila. Pokud je ale dítě nevrlé, nepřeháním to a přidám třeba při odpoledním cvičení.Vždycky ale čekám alespoň na jednu reakci při každém cviku a na každou stranu. Manžel většinou funguje jako rozptylovač.Ve cviku na boku dítě nakonec za odměnu nechám dotočit, aby si mohlo pohrát s hračkou, na kterou ho manžel lákal. Několikrát jsem četla, že se má cvičení ostře oddělit od hry, ale nám se spíš osvědčilo cvičení do hry vřadit. Nebo spíš opačně.:-)
Když se učím novou pozici, mluvím nahlas, aby mě mohla terapeutka opravit. Manžel sleduje ze svého úhlu, jak dítě tělem reaguje.
Snad je to tak dobře.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(8.12.2006 11:55:31)
děláte to příkladně. když stimuluji do otáčení je dobré pak dítě teto úkon nechat provést, udělat bez refl. stimulace. tedy po tom co jsem mu to cvičením ukázala, jak to má vypadat, dítě to za čerstva použije a fixuje si tak správný model. také je pak vidět že jsem opravdu dobře cvičila a stimulovala otáčení když ho pak dítě samo provádí,nebo pohyb dokončí,jen tak dál.

je pak problému starších dětí kdy je třeba při cvičení vyvolává správnýpohybový model,ale v denním pohybu ho dítě neumí použít. potom se mi osvědčilo cvičit s aktivnímy prvky. tedykdyž dítě chápe a splupracuje vyzvu ho aby při cvičení samo protahovalo krče,centrovalo si rameno ,zapojilo břichp atp. tuto prožitou situaci kterou mu pomáhám provést svou reflexní stimulací pak snáze použije v běžném pohybu.má to prožité ví co dělat.
později se rozepíšu o typech vadného držení těla a tam se k tomu více vrátím jakož i k pohybovým vzorcům, ale opravdi až později. zatím dnes se loučí l.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(8.12.2006 12:16:28)
Tak to je super:-) Zatím ty nejpraktičtější rady, které jsem dostala, mám od Vás. Plus perfektní vysvětlení okolo. Díky!
 Renda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(8.12.2006 12:28:03)
Přidávám s k Daně. Už se moc těšim,hlavně na pasáže o držení těla (-:.R.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(8.12.2006 10:15:58)
A o tom jak. Přemýšlím z jakého konce se do toho pustit a snad by bylo nejlepší vyjmenovat alespoň to co bychom vidět nechtěli
V první řadě záklon,nemluvě o opistotonu – prohýbání do luku,mosty
Přetrvávající asymetrie po 3 či 4 měsíci
Dále to lítání doprovázené nelibostí. Kolem 5měs(do té doby dítě nelétalo! A pak začne) jde o plavání/lítání chtěné ale pozor může se stát slepou uličkou a pokud trvá déle 14 dnů ev tří neděl je dobré se nad tím alespoň pozastavit a sledovat.
Pak pokud dítě přeskočí některou dovednost. No a pokud neleze zkříženýmým vzorem nebo se neplazí(pokud se plazí) střídavým vzorem.

Pokud tedy s dítětem něco děláte( cvičíte na balonu,plavete,ale i jen nosíte) dávejte si na toto pozor a když vidíte že činnost vede k protahování krčku jen dobře,pokud ale vidíte, že dítě nutí do záklonu pak je přinejmenším nutné ho vést do správného provádění třeba jen fixací za loktíky a dopomoci mu provádět to správně popřípadě v činnosti ustat pokud na to dítě nereaguje. Buď na to ještě nemá nebo jste na tom jak my a potřebujete nějak cvičením dopomoci vybudování pohybových modelů,které povedou k lokomoci, vertikalizaci. Nemyslím si že cvičení na balónu je k ničemu jak tu bylo zmíněno,stejně takplavání, masáže a podobné činnosti. Hned vysvětlím. Dítě se vertikalizuje z polohy na břiše a zádech na zemi tedy pevné podložce. Tou tedy není voda,náruč maminky….balón je diskutabilní. Pokud se dítě opírá pak ano. Na balónu můžete dokonce vojtit.musí být splněno ale několik předpokladů aby to šlo. Ale lze to.dostala se mi do ruky publikace cvičení s kojenci a batolaty a moc se mi líbí až ovšem na poslední stať určenou vojtově metodě respektive nad těmi fotkama se zhrozila při myšlence že můžou být brány jako návod. Nenene prosím tak takhle ne. Paní kováčiková se distancovala od fotek které tam dodalo nakladatelství či kdo a opravdu takhle svému dítěti jen ublížíte! Nicméně předchozí cvičení se mi líbí a vlastně je mi známé je to bobath vojta kabat respektive jejich prvky. Doporučuji. Ještě poznámka nad dokumentací cvičen toho miminka na balónu. Cvik je dobrý ovšem to provedení tam vyfocené opět nikoli.jak jsem psala pokud vidíte záklon,faldíky za krkem tak to nee a nic nezkazíte,když miminko dáte na balón až po 3. měsíci,kdy má krček hotový.
Cvičení ve vodě dítě také nepovede do vertikalizace,ale můžete tam uvolnit napětí,protáhnout svalíky a dítě je ve známém prostředí,pokud použijete plavací pomůcky třeba malou desku. Dítě dáte na bříško po pás a fixujete loktíky do pasení, trup je volně ve vodě a protahuje se bederka pak děláte hodně. Také když dáte dítě na velkou plavací desku, dáváte ho na pevnou podložku,ale situace je ztížena o to,že se houpe na vodě a dítě na to musí reagovat. Výborné. Doporučuji. Platí stále to že musíte sledovat reakce dítěte zda nereaguje tím co se nám nelíbí viz výše nebo mu stačí dopomoci či je v pohodě.

Dále budu psát o tomjakje to správně teda jak,je toho dost tak zase příště.možná bych to mohla hodit na článek,alenevím jestli si to mohu dovlit,jestli na to nejsemmocmalý odborník.

 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(8.12.2006 10:21:59)
Prosím, dovolte si to. Jste otevřená, objektivní a z oboru.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(9.12.2006 12:00:39)
ještě jsem nedodala k tomu když je neěco v nepořádku:
pokud dítě nedělá vše ideálně, ale nechá se navést do správného pohybu,opření o lokty a tak podobně není to podle mne jetědůvod k utné reflexní terapii vojtou i když samozřejme by to byla cesta jistoty. jde o to zda se dítě navést do správného pohybového modelu dá či nikoly a spíše se svámi pere. zda když mu dáte loktíky na podložku,přidržíte je tam,zatlačíte mírně do podložky (ev stisknete epikondyl humeru (bod lokte) což je již jeden z reflexních bodů,omlouvám se ale nemám te´d čas hledat český název)jestli je jeho raakce žese o ty lokte tedy opře a vytáhne se z krčku, nebo se s vámi stejně pere a dává ruce nahoru a´t děláte cokoli a ani po delší době a opakování se neopře. pak je tedy skutečně na místě začít s tím něco dělat.
dobré je také pozorovat dítě když se tedy opírá o lokte, ale také lítá. horší by bylo kdyby jenom lítal. pokud dělá oboje, navádějte ho do opory viz výše a i jinak stimulujte (o tom jak stimulovat také někdy příště)a sledujte jakému modelu dá dítě přednost. mají pod čepicí a nakonec by si měli vbratten spránvý protože jedině když se opře o lokte a následně o jeden pakteprve se může opravdu dostat za hračkou a o to mu jde. nebo to lítání trvá nějak dlouho (ne plavání kolem 5měs)a stále je přítomno a potřebuje tu správnou cestu ukázat terapií.

momentálně jsem sama ve fázi takového rozhodování a jdu se synem příští pátek na konzultaci. on se sice dostane na všechny 4,plazí se,ale pak také předvádí to lítání (aj věci s tím spojené) a nějak se toho nemůže zbavit. je vidět že ho již má zafixované (fixace pohyb. modelů se děje kolem 5 měs,okřídlená věta čímdřív tím líp pro začátek terapie)
my jsme tedy cvičili od 7 týdne a terapie nám byla ukončena ve 4 měs. byla jsem překvapena,ale na druhou stranu ráda a řekla si že to vyleze ale je vidět že potřebuje ještě trochu nasměrovat,ale chci se o tom poradit. učený z nebe nespadl. naší neuroložkou jsem zklamaná.spolehla jsem se na ni. nechci své děti zatěžovat svou profesí a tak jsem na ni dala. ona je větší odborník. no viděla ho 5min. po probuzení v dobré náladě.nad mými poznámkami výrazně vytáhla obočí a oči vsloup s poznámkou o mamině fyzio....a já pitomá si ještě říkám že chudáci moje děti maj takovou postiženou mámu....
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(9.12.2006 12:11:48)
no ještě tedy krátký úryvek o tom jak to má být vše správně
ale další slibované asi hodím do toho článk/ů protože je toho dost
musíte to ovšem brát jako rady a postřehy i názory jedné maminky, která cvičila obě své děti a čuchla k fyzioterapii ne jako daná fakta kterými je nutné se řídit a jimi se i ohánět na vyšších místech
nejsem vojtovec a kursem jsem neprošla, mám nějaké znalosti a zkušenosti a celé toto počínání je zdůvodu toho ne někoho poučovat a nařizovat co a jak má dělat, ale chci vám pomoci se vě věci trochu orientovat
hezkou sobotu a dny příští přeje luckaaa alias luciniště (musela jsem se zaregistrovat znovu nějak mi nešlo se podl luciništěm už přihlásit)
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(9.12.2006 13:32:44)
Taky se mi nedaří přihlásit. Za sebe můžu slíbit, že se ničím nebudu nikde ohánět:-) Na článek se moc těším, protože jak už jsem napsala, že Vaše názory jsou to nejobjektivnější a nejužitečnější, co jsem kde dohledala. Sama vidíte, že si stejně člověk musí udělat obrázek z těch informací, které dostane, a pokud jste čuchla k oboru, je to pro Vás spíš výhoda. Vůbec bych neřekla, že jste deformovaná, spíš opatrná, protože víte své.Já zas nejsem úplný laik, co se psychologie týče a odtud pramení moje znepokojení.:-)
Držím palce na tu konzultaci!
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(9.12.2006 13:34:54)
Jo a s těmi loktíky to budu zkoušet, drží tam, ale krček nevytahuje.
Asi musím přitlačit do podložky.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(11.12.2006 23:24:01)
Tak konečně o tom jak je vše správně. Velmi stručně,ale myslím že snad to nejdůležitější . popřípadě mě jistě doplníte .
To první vzpřímení(vesměru vpřed).opora o lokte a stydkou sponu (nikoli žaludek) tvoří trojúhelník,povolená pěst,hlavička v protažení, je napřímená ,rotabilní krční páteř a tvoří vstupní model pro další části páteře. dítě je v ose,osapánve a rame je kolmá na osu těla. sledujeme zda nejsou kožní rýhy na zádíčkách, třeba je na jednom boku !
Páteř se musí tedy nejdříve napřímit,aby se posléze mohla rotovat. A je rozdíl mezi otočením a přepadnutím jak prkno.první zkřížený vzor se objevuje po zvládnutí koníčků.tedy opře se o jeden loket a nakročí protilehlou nožkou, opírá se o kolínko z vnitřní strany. Jednu ruku má volnou ke hře, zatížen je na boku stejné strany co se opírá o loket. V poloze na zádech se objevuje první zkřížený pohyb, sáhne po hračce přes osu těla. Dítě se otočí pokud má napřímenou páteř, otočení vede hlava a svrchní paže druhá je připravena k opoře jakoby upažena i výše a otočení je osou pánve, dojde k dokročení nohou na podložku/zem a pak tedy horní trup do opory na lokte.. dále vzpřímení pokračuje na natažené lokty opírá se o kořen dlaně roztažené prstíky a horní stehna- opora tvoří čtverec.dítě není prohnuté/zalomené v pase, ale hezky zapnuté bříško trup v rovině před lezením či plazením možné období již zmińovaného plavání(můžebýt slepou uličkou).Také dítě dělá hodiny,točí se na pupku kolem své osy a přehmatává. Na zádech aktivně zvedne nožky ,chytá za ně,. palec do pusy.při tomto chytání za nožky je dítě stabilní, má oporu mezi lopatkami a nepřepadává na jednu stranu. Dítě nedělá mosty v otáčení. Takovým mostem a prohnutím do luku se dítě také dovede otočit / přepadnout ale můžete pozorovat že trup se nezrotuje a dítě přepadne jak prkno. možná se umí otočit i na záda a propojuje se vývoj z polohy na břiše a na zádech dítě válí sudy.Poloha na boku se postupně také stává stabilní, opora o jeden loket (později natažená paže),bok a stehno a dítě z ní může jít do šikmého sedu,první napřímení trupu ve směru nahoru,opora o loket a rozvinutou dlaň,sedací hrbol na zadečku,vrchní noha se krčí, nákrok (tulení) a loket se natahuje jak už jsem psala. Dítě se dostává i na všechny 4 přesunem těžiště vzad a houpá se na kolenou.jde o další slepou uličku, ale samozřejmě i přípravu a posilování na lezení,jen v ní dítě nesmí zůstat. Trvá zase 2-3 týdny. Do vzporu čtyřmo se dítě později dostává několika způsoby podle toho co preferuje,co je ekonomické z jaké startovací polohy začíná. Tedy z polohy na břiše buď kaudálním posunem tedy přenesení váhy vzad( je to nezralý model který později vidíme neradi) nebo rovnou nákrokem s maximálním pokrčením stojné dolní končetiny v kyčli.(toto pak používají již starší děti a my dospělí samo) Ovšem nej je používání šikmého sedu a to také podporujeme a vůbec ve hře.je dobré dítě navádět aby polohy měnilo přes šikmý sed.,ale když si dítě postaví hlavu nic s tím nezmůžete. Už asi tušíte co bude dál.lezení. nejprve nezralé o kolínkách a nožičky ve „fajfkách“ pak se dostanou na zem na nárty. Asi jste už milionkrát slyšeli jak je lezení prospěšné. Jde o to aby tam byl opět zkřížený vzor. Na kvalitě lezení je závislá kvalita chůze..přechodnou fází je vzpřímený klek ze kterého pak nakročí(vzor rytíře)při plném zatížení plosky (patička na zemi) a postupně se dostává do stoje u překážky. Obchází. Takové kroky stranou jsou také důležité pro posílení svalstva pánve a tedy její stability tak nutné ke kvalitní chůzi proto nespěchejte, nechte dítě obcházet a nevoďte i když je to tak lákavé. První krůčky v prostoru jsou o široké basy drobné a dítě se kolébá postupně vidíme odvíjení plosky nohy,zpomalení prodloužení kroku. Dítě potřebuje zpravidla další půlrok k dozrání chůze a až do 6let je čas na její koordinační zdokonalení v souvislosti s dozráním mozečku. V chůzi je důležité aby se dítě naučilo pracovat s těžištěm a k tomu je potřeba oprostit se od vodění za ruku a v tomto ohledu jsou i neužitečná různá odrážedla i třeba dětské kočárky o která se dítě „jen“opírá. Ano opírá a přenáší těžiště směrem vpřed nikoli do oblasti své pánve. Dítě si i samostatnou chůzi užívá.
sedu jsem se moc nevěnovala. nenínijak důležitý pro lokomoční projev dítěte.

tak je to napsané dost hekticky snad odpustíte,ale abych měla splněno
záměrně jsem se zaměřila na sled nikoli časové limity
hezký zbytek večera a dny příští vánoční

ať se všem daří co nejlépe ať už cvičíte nebo nikoli

 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(12.12.2006 13:30:56)
Děkuju! Ukládám a budu si sledovat. Hezké vánoce!
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(23.1.2007 22:30:20)
milá Dano, článek jsem už před nějakou dobou poslala do redakce,ale nic (třeba spadl do nevyžádané pošty a nebo se nelíbil...?)
pokud bys chtěla pošlu Ti ho mejlem lucka.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojtovu metodu uznávám 

(24.1.2007 12:33:46)
Ano, to ráda uvítám. Můj mail je dina10@volny.cz.
Mimochodem nám včera k mému velkému překvapení byla po 2,5 měsících ukončena rehabilitace, trochu mě to zaskočilo. Doufám, že také Vaše prosincová konzultace dopadla uspokojivě a těším se na mail!
 Havlíčková, 2letý syn Kryštof 
  • 

taky to máme za sebou 

(4.12.2006 10:26:29)
taky jsme cvičili, brečela jsem já i syn, je pravdou, že Vojtova metoda pomohla a myslím si dokonce, že nastartovala takový rozvoj, který dodnes s manželem nejsme schopni přibrzdit, prostě je to zdravý kluk, který umí. Asi nejtěžší byl průběh cvičení pro mě, syn brečel,ale....Taky se domnívám, že si vše pamatuje neb od té doby pozorujeme jeho reakci na "bílé pláště", ovšem je to oprvadu následek cvičení. Je pravdou, že v průběhu cvičení bylo vše relativně ok, jen do doby než jsem se ocitli před dvěřmi terapeutky, tak se stal zázrak - dítě ječelo,ale cestou ku zdraví jsme to zvládli. Psychika a tělo je spojená nádoba a fakt jsou následné situace, které jsou. A tak jdeme k doktorovi a vše je prima, syna připravujeme dopředu, co se bude dít, a jen najukneme do ordinace , tak se dějou věci......vyděržajte pianěr a doufejte v nápravu věcí. A ještě jedno moudro, cvičili jsme u mé velmi dobré a chytré známé, která může i za to že vojtova metoda má u nás své místo, a věřím jí - "nebolí to, nelíbí se mu omezení a je to dryl Vás všech" se synem jsme cvičili v jeho 5měsících do jednoho roku. Držte se.Havlíčková, která to přežila a hezké vánoce, vězte, že bude líp
 Nina B., 18 měsíční dcera 
  • 

bude to dobré 

(4.12.2006 11:53:38)
Milá Dano,
Vojtovu metodu máme také za sebou. Dcera při cvičení také plakala, na rehabilitaci pomalu ztrácela i dech a já nervy, ale jakmile jsme přestali, vše bylo zase jako dřív.
Terapeutka mi tvrdila, že děti si nic ze cvičení nepamatují, ani je to nebolí, pouze pláčem protestují proti poloze, do které jsou nuceny (byly momenty, kdy jsem ji to nevěřila)
Každé dítě asi reaguje jinak, váš syn je možná více citlivý. Ale snažte se to vydržet, opravdu to pomáhá. Moje holčička je teď hrozně veselé a čilé dítě, rozumově o něco napřed než ostatní (takže Vojtova metoda na ní určitě žádné psychické následky nezanechala).
Zkuste s malým víc chodit ven, nebo jít občas místo cvičení na plavání, to také pomáhá.
Moc vám držím palce, ať máte cvičení brzy za sebou a vše je v pořádku.
 Dana 
  • 

Re: bude to dobré 

(4.12.2006 12:07:48)
Moc děkuju za podporu. Problém je trochu v tom, že kvůli rozporuplné diagnóze nevím, v čem nám to má vlastně pomoct.Posledně nám terapeutka řekla, že motorický vývoj je v normě. Tak nevím.
 Nina B., dcera 18 měsíců 
  • 

Re: Re: bude to dobré 

(5.12.2006 13:06:13)
Dano,
pokud terapeutka tvrdí, že je motorický vývoj v pořádku, tak bych se s cvičením tolik netrápila. Sama asi vidíte, co váš syn dokáže a jestli je to lepší nebo horší. Neurologové mají tendenci vidět i takové detaily, které laik nevidí a hlavně které samy postupně vymizí. Lékaři se prostě snaží vše srovnávat do tabulek a vývojových křivek. Moje dcera např. vůbec nelezla,byla jsem z toho špatná, ale nakonec se rovnou rozchodila a teď je to dračice.
A až bude malému šest, sedm měsíců bude mít už takovou sílu, že ho nepřeperete a z cvičení nebude nic:-))
Já jsem si vždy po cvičení s dcerou hodně hrála, zpívala jí, zkrátka jsem se snažila jí ty horší chvilky nějak vynahradit.
Tak ještě chvíli vydržte (aspoň pro dobrý pocit, že jste nic nezanedbala).A pokud budete mít pochybnosti, zkuste změnit neurologa nebo terapeutku. Držím palce!
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: bude to dobré 

(6.12.2006 10:11:56)
Děkuju. Pokrok vidíme, vývoj se nezastavil, každou chvíli nás chlapeček něčím překvapí. Včera jsem se ptala znova a jde prý o to, aby neměl odstálé lopatky a vadné držení těla, jako mám já. Snažím se cvičení maximálně převést na hru. Navíc nám přibyl cvik na bříšku a u toho pláče. Jsem odhodlaná cvičit alespoň do konce ledna, kdy jdeme na kontrolu k neuroložce, to budeme mít odcvičeno 2,5 měsíce a první výsledky by měly být už vidět.
 jarkaaa 


Take jsme meli cvicit 

(4.12.2006 12:46:10)
Ahojky, od tretiho mesice jsme meli ty same problemy a byl nam doporuceny stejny postup. A naprosto stejna reakce od maleho. Po mesici jsem se na cviceni vykaslala, pravidelne jsme chodili na kontroly. Do te doby jsem slysela na rehabilitaci jen vycitky, a pote co jsme prestali cvicit nas zdrav. sestra i pani doktorka zacaly chvalit. Jak se maly krasne cviceni prizpusibil, jake dela znatelne pokroky apod. Samozrejme na rehabilitaci jsem nerekla, ze uz necvicime. V deseti mesicich nam byla
rehabilitace ukoncena s tim, ze maly je naprosto v poradku. Jestli muzu nejakou rehabilitaci doporucit, tak je to gymnasticky balon. Zeptej se na to na rehabilitaci, prckovi se to moc libilo. Jinak preji hodne stesti.
 jarkaaa 


Take jsme meli cvicit 

(4.12.2006 12:46:10)
Ahojky, od tretiho mesice jsme meli ty same problemy a byl nam doporuceny stejny postup. A naprosto stejna reakce od maleho. Po mesici jsem se na cviceni vykaslala, pravidelne jsme chodili na kontroly. Do te doby jsem slysela na rehabilitaci jen vycitky, a pote co jsme prestali cvicit nas zdrav. sestra i pani doktorka zacaly chvalit. Jak se maly krasne cviceni prizpusibil, jake dela znatelne pokroky apod. Samozrejme na rehabilitaci jsem nerekla, ze uz necvicime. V deseti mesicich nam byla
rehabilitace ukoncena s tim, ze maly je naprosto v poradku. Jestli muzu nejakou rehabilitaci doporucit, tak je to gymnasticky balon. Zeptej se na to na rehabilitaci, prckovi se to moc libilo. Jinak preji hodne stesti.
 Ivana Hrubá 
  • 

malá rada 

(4.12.2006 17:58:09)
Dobrý den, já sama mám půlroční holčičku, která naštěstí netrpí žádnou vadou, ale i tak s ní plánuji začít cvičit za pár měsíců hathajogové cviky, které jsou určeny pro děti. Jóga příznivě ovlivňuje duševní vývoj a ten má zase vliv na tělesnou stránku. Moji známí mají chlapce starého 2 roky a druhému je 8 měsíců. Oba dva cvičí Vojtovu metodu a vím, že u toho hodně křičí. Jednou jsem u tohoto cvičení byla a určitě mě ovlivnil křik dítěte, které neví, co se s ním děje, bolí ho to a tím horší je to, že bolest přichází od rodičů. Maminka dětí tuto metdou odmítla praktikovat, tak ji dělá tatínek, který má prý pevnější nervy. Existuje ale metoda zvaná Bowenova tlaková masáž, která je šetrná a slouží m.j. i ke zlepšení stavu dětí s dětskou mozkovou obrnou. Bowenovu masáž jsem několikrát podstoupila ještě před početím, protože pomáhá odstranit různé bloky a mně pomohla s ženskými problémy. Věřím, že jsem díky této metodě a józe snadněji otěhotněla.
Starší chlapec mých známých tuto metodu podstoupil a jeho stav se zlepšil. Podle mého názoru veškeré zákroky na dětech a obecně na lidech, které bolí a bojíme se jich, ať už se jedná o cvičení, injekce nebo nesprávné zacházení ovlivňují naši psychiku a mají vliv na náš další vývoj a přistup k životu. Přeji vám hodně úspěchů v hledání té správné cesty. Ivana
 Dana 
  • 

Re: malá rada 

(4.12.2006 23:26:24)
Děkuju za nápad. A s tím posledním odstavcem se ztotožňuji
 fibie,11měs dcera 
  • 

Re: Re: názor 

(6.12.2006 1:45:52)
Přečítala jsem tu všechny články patřím také mezi ty které cvičí vojtovku a malá řve jak tur a občas na to nemám sílu ale pak si začnu vyčítat když vynechám,jsme hodně opožděný a ted nasupujeme do denního stacionáře. Moje dcera doma stávkuje a schválně dává hlavu jinam no zkouší to na mě a je hodně nevrlé a uplakané dítě teda spíše když se jí něco nelíbí konečně se začala sama přetáčet stát a chodit to ne ani neleze i když snaha je. Znova budeme absolvovat všechna vyšetření je to kolotoč nervů a stresu. Neměly jsme ideální rehabilitační sestru naštěstí jsme dostaly jinou a ta je bezvadná malá sice řve jak tur ale sestra pořád pohodově naladěna a chodím tam ráda vždy poradí a snaží se pomoc takže je to hodně o přístupu. Jinak malá rozena kleštěma já vysoké horečky a v praze kontatovaly následky porodu jinak náš neurolog konstatoval že to porodem nebylo a na kontrole řekl že nevidí pokroky prostě napsal diagnozu kterou v praze krči na děts.neurologii nepotvrdily pojedeme znova tam a uvidíme co a jak. Všem proto přeji pevné nervy a zdravé děti.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: názor 

(6.12.2006 10:13:49)
Ach ano, ten kolotoč vyšetření a čekání na verdikt! Moc Vám držím palce!
 fiebie.dcera 11měs. 
  • 

Re: Re: Re: Re: názor 

(6.12.2006 10:32:14)
Ted zrovna tu malá řádí a je spokojená i když není podle tabulek a snaží se to je pro mě podstatné u vojtovky řve jak tur ale to ona i když se jí něco nelíbí,už jsme ty vyšetření podstoupily jednou zvládneme to i po druhé, vám přeji také pevné nervy a at je vše v pořádku.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: názor 

(6.12.2006 20:56:48)
Děkuju!
 Věrča 
  • 

Re: Re: malá rada 

(6.12.2006 11:00:08)
My máme přesně stejnou diagnúozu.ˇUklon hlavy na pravo a malý se neotáčel hlavou na levo jen se dívla rovně nebo do prava.Navíc byl hodně uřvaný.Neuroložka nám v 3 měs dop. cbičení vojty pro úpravu polohování hlavy a taky zklidnění.Náš lékař by to ale vůbec neřešil K neuroložce jsme se dostali náhodou.ne přes něj.Prý by se to ale vyřešilo i samo.Ale co je důležité ke zklidnění vůlbev nedošlo.absolutně.Malý má dnes 6 měs. a 5va a řev furt.je nespokojený- v náručí, sedačce,lehačce.Nejhorší je uspávání.Od narouení uspáváme v kočáře.V postýlce sám ještě neusl.Než usne řve půl hodiny jak o život,oči zavřené,kope nohama,meksí se ařve.Než usne jsem hotová.,spí 20 min,probudí se a za 20 min nanovo,protože je nevyspaný a chce se mu spát.DO 4 měs jsme uspávali vkočáře i v noci.děs. V 1 nakojila a do 3 uspávala a ve 4 znoviu.teĎ se aspoň noc zlepšila.Ale je to malý tyran.Já už jsem úplně zoufalá.Mám ještě 2,5 letého kluka.Jsem na dně sil a vojtovka nám vlastně vůbec bepomohla.Prý Bobath by byl lepší,ale jsme z vesnice a niokde blízko to necvičí.Snad až bude lozit zklidní se a uspí se lépe.
 fiebie.dcera 11měs. 
  • 

Re: Re: Re: malá rada 

(6.12.2006 21:52:59)
Nevím jestli se to zklidní ale mám takovou tyranku doma řve jak o život a uspávání děs usíná s náma v postýlce nechce být a když jí nechám plakat tak vydrží i dvě hodiny a stejně neusne na to sílu nemám tím že neleze tak doufám že to dožene a pak bude klid. Jinak je hodná jen má takové dny ale ted nám lezou zuby nevím jesli je to tím cvičením určitě to není příjemný ale svalstvo nám to protahuje jen malá u toho tak řve že se unavuje spíš tím řevem než cvičením, taky jsme koukaly jen na jednu stranu to díky kleštovému porodu.
 EvčaBenča 


Také jsme rehabilitovali a já šílela 

(9.12.2006 9:48:04)
Ahojky,
Také jsem s Adámkem rehabilitovala, téměř 9 měsíců.Adámek řval jako by ho na nože brali a já také.Nakonec, kdykoli jsme se začali oblékat, začal boj, on věděl a já byla s nervama v čudu. Pravdou ale je, že začal být veselejší,hodně si povídal až jako křičel při tom povídání.Důležité je vydržet.Přeji Vám mnoho sil.
 Pavlína a Šimon, 6 měsíců 
  • 

Vojtova metoda 

(9.12.2006 21:32:52)
Ahoj.
Zaujal mě váš názor na cvičení a psychiku dítěte.
U nás konstatovala neuroložka ve 3 měsících potřebu rehabilitace - posílení zádových svalu, malý nechtěl "pást hříbátka".
Doporučila nám Vojtovu metodu. Začala jsem docházet na cvičení a pozorovala zlepšení den ode dne.
Cvičení provádíme formou hry a má to platnost. Šimon ze začátku občas zakňoural, ale nikdy nebrečel, a potom začal sám zkoušet co mu půjde. Při cvičení na boku zvedal hlavu nádherně - to samé mi začal dělat u převlékání, otáčel se se zvednutou hlavou.
Dnes cvičíme 2x denně a rehabilitační sestra nám říká, že je v něčem už i napřed. Na psychice to nenechává žádnou stopu. Je pořád spokojený, usměvavý a čím dál víc šikovnější.
Chystáme se na kontrolu na neurologii a uvidíme co nám paní doktorka řekne. Držíme pěstičky všem kdo cvičí.
 Dana 
  • 

Re: Vojtova metoda 

(10.12.2006 9:55:50)
Jak se zdá, máte štěstí. Jak jsem pochopila, většina miminek pláče, určitá část se pak chová jako to naše tzn. je podrážděná i mimo cvičení. Malá skupinka nepláče - tam patříte vy. Ať to tak vydrží!
 Dana 
  • 

Re: Vojtova metoda 

(10.12.2006 9:57:31)
PS: cvičíme třikrát denně cviky, žádný pozitivní efekt jsem po měsíci
nezaznamenala.
 marjenka 


Re: Re: Vojtova metoda 

(24.5.2007 12:24:34)
Sice je tato diskuze již z počátku roku, ale i přes to jsem se rozhodla sem dát i náš příběh. Se synem cvičím od konce třetího měsíce díky predikci hlavičky do leva a také nechtěl pást koníčky - zvýšený svalový tonus. Začátek byl pro nás hrozný, jelikož jsme jen slyšeli, co všechno je špatně a že by mohl chodit o holích a pod., a navíc u toho malý křičel jak tur. Pak jsem si ale na rytmus a zátěž zvykla já sama, cvičila jsem s ním s klidem a pomalu na něj mluvila a on to začal zvládat líp, dokonce se u toho někdy i směje a brouká si. První měsíc jsem také neviděla žádné pokroky a propadala trochu panice, že je něco špatně, nicméně po konzultaci s terapeutkou mi bylo řečeno, že měsíc je málo a že to trvá i dýl a pak je najednou velký skok. Po třech měsících pase koníčky krásně, zvedá se vysoko na ručičky a u toho si hezky rovná hlavičku. Problém nám však zůstal v nožičkách. Tam máme furt velké napětí a malý je neumí dobře použít při otáčení na bříško (umí už od 4. měsíce) a při plazení, i když už od 4. měsíce si je dává do pusinky (začátek 5. měsíce - je v mnohém napřed, ale ne úplně dobře používá svaly). Bylo nám řečeno, že pokud nebudeme pokračovat ve cvičení, že by mohl chodit po špičkách. Opět jsem se ptala, jak to, že je toho po třech měsících pravidelného cvičení (3X denně) tolik špatně (nechala jsem si předvést i dobré vzory pohybu pro pozorování, co a jak se lepší) a doktor mi řekl, že špatné návyky se vyvíjejí spolu s dítětem. Tzn., že se dítě musí stimulovat neustále pravidelně dál dokud si ten základní pohyb nevezme za své. Základním pohybem myslím dobrou oporu o ruce a srovnanou hlavu do osy a protažení, protože z toho vše vychází. Cvičení tedy znamená neustále vracet dítě na začátek, kdy se učilo oporu o ruce a už i proto se to dětem nelíbí. Většina dětí tedy cvičí až do doby, než začnou chodit, aby se posychrovalo to, že budou chodit dobře. Cvičíme tedy dál a někdy i s velkým rámusením, ale ihned po cvičení se malý zase rozesměje a když ne, dám mu bylinkový čaj a hraju si s ním nebo ho uspím (měli jsme i období, kdy na mě celé dny nevrle křičel a nešlo nám večerní uspávání, ale stačilo ho tak třikrát denně uspat přes den a vše se upravilo - buď je spáč nebo ho cvičení tak unavovalo), pak už je zase dobrá nálada. Po té psychické stránce věřím tomu, že je to pro miminko zátěž, ale snažím se to vyrovnávat, co to dá. Hodně záleží na tom, co cítíte vy sami při cvičení a čím větší je váš klid, tím klidnější bude i miminko, když ne při cvičení, tak aspoň po něm. Ale to je jen má zkušenost. Cvičení je tedy v mnohém individuální a nikdo vám neřekne, kdy bude dítě v pořádku. Ono vám dokonce ani nikdo neřekne, jestli bude opravdu v pořádku i se cvičením, protože prý i když se cvičí, může pak šmajdat nebo kulhat apod. Teď mám ale radost, že u plazení konečně začal pořádně krčit nožičky (tedy střídavě našlapovat) a je sám spokojenější, že se rychleji a lépe dostane, kam chce:)
 Dana 
  • 

Re: Vojtova metoda 

(10.12.2006 9:59:38)
3xdenně 3cviky - nějak mi to dneska nemyslí:-)
 marjenka 


Re: Re: Vojtova metoda a individuální vývoj dítěte 

(24.5.2007 12:19:33)
Sice je tato diskuze již z počátku roku, ale i přes to jsem se rozhodla sem dát i náš příběh. Se synem cvičím od konce třetího měsíce díky predikci hlavičky do leva a také nechtěl pást koníčky - zvýšený svalový tonus. Začátek byl pro nás hrozný, jelikož jsme jen slyšeli, co všechno je špatně a že by mohl chodit o holích a pod., a navíc u toho malý křičel jak tur. Pak jsem si ale na rytmus a zátěž zvykla já sama, cvičila jsem s ním s klidem a pomalu na něj mluvila a on to začal zvládat líp, dokonce se u toho někdy i směje a brouká si. První měsíc jsem také neviděla žádné pokroky a propadala trochu panice, že je něco špatně, nicméně po konzultaci s terapeutkou mi bylo řečeno, že měsíc je málo a že to trvá i dýl a pak je najednou velký skok. Po třech měsících pase koníčky krásně, zvedá se vysoko na ručičky a u toho si hezky rovná hlavičku. Problém nám však zůstal v nožičkách. Tam máme furt velké napětí a malý je neumí dobře použít při otáčení na bříško (umí už od 4. měsíce) a při plazení, i když už od 4. měsíce si je dává do pusinky (začátek 5. měsíce - je v mnohém napřed, ale ne úplně dobře používá svaly). Bylo nám řečeno, že pokud nebudeme pokračovat ve cvičení, že by mohl chodit po špičkách. Opět jsem se ptala, jak to, že je toho po třech měsících pravidelného cvičení (3X denně) tolik špatně (nechala jsem si předvést i dobré vzory pohybu pro pozorování, co a jak se lepší) a doktor mi řekl, že špatné návyky se vyvíjejí spolu s dítětem. Tzn., že se dítě musí stimulovat neustále pravidelně dál dokud si ten základní pohyb nevezme za své. Základním pohybem myslím dobrou oporu o ruce a srovnanou hlavu do osy a protažení, protože z toho vše vychází. Cvičení tedy znamená neustále vracet dítě na začátek, kdy se učilo oporu o ruce a už i proto se to dětem nelíbí. Většina dětí tedy cvičí až do doby, než začnou chodit, aby se posychrovalo to, že budou chodit dobře. Cvičíme tedy dál a někdy i s velkým rámusením, ale ihned po cvičení se malý zase rozesměje a když ne, dám mu bylinkový čaj a hraju si s ním nebo ho uspím (měli jsme i období, kdy na mě celé dny nevrle křičel a nešlo nám večerní uspávání, ale stačilo ho tak třikrát denně uspat přes den a vše se upravilo - buď je spáč nebo ho cvičení tak unavovalo), pak už je zase dobrá nálada. Po té psychické stránce věřím tomu, že je to pro miminko zátěž, ale snažím se to vyrovnávat, co to dá. Hodně záleží na tom, co cítíte vy sami při cvičení a čím větší je váš klid, tím klidnější bude i miminko, když ne při cvičení, tak aspoň po něm. Ale to je jen má zkušenost. Cvičení je tedy v mnohém individuální a nikdo vám neřekne, kdy bude dítě v pořádku. Ono vám dokonce ani nikdo neřekne, jestli bude opravdu v pořádku i se cvičením, protože prý i když se cvičí, může pak šmajdat nebo kulhat apod. Teď mám ale radost, že u plazení konečně začal pořádně krčit nožičky (tedy střídavě našlapovat) a je sám spokojenější, že se rychleji a lépe dostane, kam chce:)
 Jana a kluci (8a4) 


Nemohu potvrdit 

(11.12.2006 10:08:09)
Docela mě překvapil poměrně negativní pohled na "Vojtovku".Ale naprosto chápu.Je fakt, že prožitky matky a dítěte při cvičení jsou...když vzpomenu na své cvičení s mladším synem,otřesné.Nerada na tu dobu vzpomínám.Plakal malý i já.Syn byl ve třetím měsíci silně hypotonický,na což jsem si rehabilitaci musela sama(!) vyžádat.
Nemohu,ale potvrdit,že děti jsou plačtivé kvůli cvičení (pochopitelně beru v potaz individuální prožitky a reakce;-)).Můj syn byl plačtivý spíš v období šestinedělí a pak cvičení-necvičení,usmíval se jako měsíček (jasně, že u cvičení plakal). Spíš jsme časem s manželem získali dojem, že díky cvičení a nepohodlí je z něj zdravě průbojný jedinec.Překonané nesnáze,jakoby jej posílily.
Sama jsem chtěla mockrát cvičení pustit k vodě,ale pořád jsem měla před očima o dost starší kamarádku,jejíž starší syn měl po porodu hodně vážné motorické komplikace.Popisovala mi,jak chodila na rehabilitaci a pokávala tam podobně nešťastné mámy.Jejímu synovi je dnes skoro 20 let a je to mimořádně chytrý a úspěšný kluk.Nepoznaly byste,že někdy musel rehabilitovat.To mě u cvičení udrželo a jsem ráda.
Přeju všem co musí cvičit hodně trpělivosti, pevných nervů a brzké ukončení terapie!!! J.
 Jana a kluci (8a4) 


Re: Nemohu potvrdit 

(11.12.2006 10:11:37)
Ještě jsem chtěla dopsat,že ta kamarádka má dnes ze syna radost, protože fakt poctivě cvičila a ty ostatní maminky z rehabilitace potkává s jejich dětma na vozíčku.
 PAVLA dve deti 
  • 

Vojtova metoda 

(11.12.2006 20:11:43)
Syn se narodil v sedmem mesici.Vojtovo metodu jsme cvicili rok.je to sice dlouha doba,ale ucina.V roce uz nikdo nepoznal ze mel kilo sedmdesat, kdyz se narodil a koordinace tela byla vporadku.Proto doporucuji vsem maminkam co ji pouzivaji, aby to nevzdavali.Vysledek je krasny.
 Renata 
  • 

Vojtova metoda u nemiminek 

(27.12.2006 7:47:40)
Miminko zatím bohužel nemám, ale můžu přispět se s vou troškou do mlýna z osobní zkušenosti dospělého.

Mám problémy s krční páteří a dostala jsem se na rehabilitační středisko, aby mě to "rozmasírovali". Výsledek byl ten, že jsem mimo jiné složila jedné sestřičce, co se to učila, jako pokusný králíček. Nemyslím to negativně, byal to docela zajímavá zkušenost.

Mimo jiné si na mě trénovala i "vojtu". Musím říct, že tuhle část cvičení jsem neměla moc ráda. Měla jsem pocity, že se děje něco divného, něco, čemu nerozumím. Prostě moje psychika nenesla nijak zvlášť trpělivě a pohodově skutečnost, že mě najednou nějak divně tepá v bříšku a podobně.

Jsem ale vcelku zdravý člověk, na druhou stranu se za tuhle metodu přimlouvám. Pracuje s vrozenými reflexy a u dětí (a nejen u dětí), co nemají úplně v pořádku neurosystém, může hodně pomoci. Mám příbuznou, která se po zástavě srdce s těžkým poškozením mozku v téměř třiceti letech vrací do života a učí se téměř všechno znovu. Jednou z metod je vojtova metoda a věřte mi, když se člověk z komatu vrací k normálnímu životu, učí se, jak vůbec zvednout nebo uvolnit ruku, není to žádná legrace. Bolí to, není to příjemné. Ale protože není skoro na čem stavět, zaplať pánbu za vrozené reflexy a za metodu, která je využívá. A když dokáže pomoci dospělému stát se ZNOVU z bezmocného miminka samostatným (doufám jednou) dospělým, co to asi dokáže s miminky, která vlastně mají třeba jen vývojové opoždění. Já vím, že je to vaše miminko to nejdražší, co máte, ale... koneckonců který houslový virtuos miloval v dětství své hodiny, když si jiné děti hrály? Troufám, že jich moc nebude...
 Zorka s Matějem 19 měsíců 
  • 

Taky cvičíme... 

(1.1.2007 13:40:15)
Matěj se narodil jako mé 4 dítě,10 dní po termínu,porod mi p.doktor Krčmář na Bulovce tak dlouho prodlužoval a tvrdil,že jesště se nic neděje až jsem si musela jako zkušená vícerodička porodní sál vydupat.Měla jsem tu smůlu,že jsem rodila v květnu 2005,kdy začal baby boom a porodnice byly nacpané k prasknutí a na místo na sále se muselo čekat.Podle p.doktora jsem odjížděla z oddělení otevřená na 3 prsty,mě se už podlamovaly nohy a měla jsem třesavku/ty které rodily ví.že už to je přechodová fáze/,po vyšetření porodní asistentkou,jsme jen prolétly přípravnou rovnou na sál,byla jsem na 8 prstů,jen mě ruply vodu a syn se za 20 min narodil.Do 4 měsíců v pohodě,ale pak jsem si všimla,že nepoužívá levou ruku,neotvírá pěstičku a nebere hračky do obou rukou.Dětská lékařka konstatovala,že má úchop dobrý a tím to pro ni haslo.V 6 měsících jsem si vydupala neurologickou prohlídku a následně rehabilitaci, na poliklinice na Proseku.Neználá absolutně tété problematiky/starší 3 děti mám zdravé/ jsem netušila co nás ještě čeká.Diagnozu /levostranná hemiparesa/jsem z lékařky musela vyrazit,cviky vojty,které jsme 4 měsíce cvičili byli nanic,zažádala jsem tedy o lázně,které jsme bez problémů dostali.Neuroložka nás tlačila ještě k vyšetření v tunelu,ale s tím jsem prozíravě nesouhlasila,v lázních jsem se pak dozvěděla,že vzhledem k narkozemkterou by malý musel na toto vyšetření mít,by se jeho stav mohl ještě zhoršit.Matěj začal sedět a lézt až v 11 měsících a chodit až skoro v 17ti,do té doby jsem cvičila jen reflexní bodovou metodu,kterou mne naučila známá a čekali jsme na lázně.V janských Lázních jsme byli 6 týdnů a jedním slovem super,Každý na každé terapii se nám věnoval,vše vysvětlil,rehabilitační věděla přesně,co se má cvičit,neboť jezdí na semináře do Vojtova institutu.Léčebna Vesna je jen pro děti a je to dobře,je jim tam všechno přizpůsobené,chodili jsme na magnetoterapii,do vířivky,cvičili jsme v bazénu a 2krát denně s ním cvičila fyzioterapeutka.Za těch pár týdnů se stal pro mne zázrak,chlapeček začal používat levou ručku,na levou nožku už tak nekulhá a tím,že cvičíme to co máme,tak se každým týdnem zlepšuje.Po návratu jsem zašla v podstatě naposledy n "naši"rehabiliutaci na Prosek a když se tam seběhly rehabilitační a okukovaly jak s malým cvičím,aby viděly"nové"cviky z Jánek,tak od ledna už budeme chodit jinam a to na Pankrác.Nikdy nic nevzdávejte a všechno si 10krát ověřte jinde a hlavně nejlepší je mateřská intuice,ta mě nikdy nezklamala:Zdaví všechny Zorka s Matějem
 Luckaaa 


Re: Taky cvičíme... 

(1.1.2007 20:57:21)
ahoj Zorko,ráda slyším/čtu o jánkách zase chválu:-)2x denně? tak to je super a že Vás vzali takhle malé
za mne se bralo od roku a půl možná od roku, to jsou novinky no ono je to v tom zdr. každou chvilku jinak. když jsem odcházela ,tak to bylo dost šílený. cvičení se zkrouhávala a dvakrát denně neměl mít snad nikdo (když jem tam začínala tak to tak také bylo)tak je dobře že se to zase otočilo. musím říct že se mi po jánkách svým způsobem stýská. chjo.

ten článek jsem teď na chvilku měla v šuplíku tak snad už to dokončím
je to šrumec ty vánoce atd :-) šťastný nový rok l.
 Dana 
  • 

Re: Re: Taky cvičíme... 

(2.1.2007 11:02:50)
Bála jsem se, že to pustíte z hlavy:-)
Hodně štěstí v Novém roce!
 Dana 
  • 

Re: Re: Taky cvičíme... 

(2.1.2007 11:02:53)
Bála jsem se, že to pustíte z hlavy:-)
Hodně štěstí v Novém roce!
 Dana 
  • 

Re: Re: Taky cvičíme... 

(2.1.2007 11:02:53)
Bála jsem se, že to pustíte z hlavy:-)
Hodně štěstí v Novém roce!
 zorka 
  • 

Re: Re: Taky cvičíme... 

(3.1.2007 12:49:49)
Ahoj Lucko,o Jánky jsem žádala když měl malý 10 měsíců a jeli jsme až za půl roku,zač.října,ale já mezitím odmítla nástup v červenci,to jsme na chalupě a starší děti mají prázdniny a bylo by víc komlpikací hlavně pro tatínka.Jinak na patře jsme byli sice nejmladší,ale jinak tam byly mimča od 1 roku,ale většinou kvadruparezy.Můžu potvrdit,že na mě lázně působily až magicky,je tam to nepopsatelné cosi..ráda na ně téměř denně myslím a těším se tam letos na jyře,paní doktorka už nám je píše.Našla jsem tam bezvadný kamarádky,jedna je z prahy jako my a ta druhá sice až ze Šumavy,ale voláme si,píšeme a je to prima.Ahoj Zorka
 Hadi a spol 


Re: Taky cvičíme... Pankrác 

(6.6.2007 8:12:46)
Musím přidat pochvalný příspěvek pro Rehabilitační centrum na Pankráci. Chodila jsem tam s tou naší menší a byla jsem od začátku moc spokojená. Je pravda, že jsem tam šla připravená na to, že bude Monča brečet :-)) Rehabilitační mi vysvětlila, že s Vojtovkou se dá pracovat, jak je potřeba, tedy přizpůsobit to tempu a možnostem dítěte, že to není subor cviků, které se musí cvičit v určitém pořadí, síle a po přesně danou dobu. Dnes už na rehabku chodit nemusíme, ale s naší rehabilitační jsem v kontaktu, když se mi něco nezdá, nebo holky udělají nějaký pokrok, tak to s ní konzultuji, abychom předešly případnému zanedbání. Díky ní si víc všímám detailů při pohybech :-))
 Monika Patková ,dcera 5 měsíců 
  • 

Vojtovka a psychika 

(18.6.2007 21:01:34)
Dobrý den.Také mám stejný problém,jako paní ,která psala dotaz!!!?Tak .Všichni doktoři jsou chytří,až moc bych řekla,ale prozkoumat dál co to s dítětem dělá to se za celého půl století nikomu nepodařilo a prof.Vojta na to asi neměl čas.Možná se z toho dělá moc velké terno.Tak už konečně někdo zkoumejte,doktoři chytráci!Problém v našem zdravotnictví(tom českém) je ,že se na psychiku nedívá vůbec nebo velmi málo a mluvím z osobních zkušeností.
Monika
 Andrea, dcera 
  • 

Rozdílné názory  

(7.10.2007 0:50:48)
Milé maminky,

musím se s Vámi podělit o zkušenost s naším zdravotnictvím. Dcerka měla při porodu zlomenou klíční kost a díky tomu jsme ji 6 týdnů polohovali jen na jednu stranu. Při kontrole v 6ti týdnech nám pediatrička sdělila, že má dcera predilekci a doporučila nás na rehabilitaci. Tam nám bylo řečeno, že musíme cvičit Vojtovu metodu, kterou jsme 2 měsíce cvičily. Nyní jsme šly na kontrolu a tam nastal šok - dcera se prý nezlepšila, paní doktorka se na mne dívala jak kdybychom nikdy necvičily a sdělila mi, že dcera má zdeformovanou hlavu a obličej a že to přeci nechci, když je to holčička...Zůstala jsem stát jako opařená (naše pediatrička nás týden předtím chválila, jak je vidět jaké děláme pokroky a malá vypadá skvěle). Dále mi lékařka sdělila, že má dcera svalový tonus, nepřitahuje hlavičku a nekvalitní vzpřímení na bříšku, asymetrii šíje, protrakci ramen a lopatek. Neurologicky je prý zcela v pořádku. Paní fyzioterapeutka se na mne po celou dobu usmívala, ale při tom, když mi říkala, že přeci nechci, aby dcera měla zdeformovaný obličej, se mi podlomila kolena...

Rehabilitační sestra mi to nechtěla věřit, že prý paní doktorka měla asi špatnou chvilku, že dcera rozhodně není zdeformovaná, že problém je v tom, že je vysoce inteligentní a chce vše hned dělat, ale motoricky je pozadu. Dceři je 15 týdnů, hříbátka pase už nějakou dobu, ale prý nemá správně postavené ručičky a tzv. "nemá krk". Zeptala jsem se, jak je možné, že nenastalo zlepšení, i když jsme celou dobu cvičily, ale to se prý neví.

Nebudu popisovat, jak dcera u cvičení vyvádí, jak to působí na mne, každopádně to, co mi fyzioterapeutka řekla, mne zcela odrovnalo a připadalo neuvěřitelné, protože dcera taková nikomu nepřipadá.

Ale nejsem odborník a tak jsme dcerku nechali s manželem prohlédnout zkušeným dětským ortopedem. Nestačili jsme se opět divit - dcera je prý naprosto v pořádku, to, co lékařka uvedla ve své zprávě se zlepší samo během max. několika týdnů a nemáme se stresovat. Rukama mu prošlo tísíce miminek a dcerka je opravdu naprosto v pořádku. Ano, má zploštělou hlavičku, ale to se srovná samo, roste jí hlavička a mozek a co se týče pasení hříbátek, ortoped byl naopak překvapen, jak dobře je pase.

My jsme nyní zcela zmatení a naprosto nechápeme jak se mohou objevit dvě tak odlišná posouzení stavu miminka. Nevíme co dělat, zda máme cvičit či ne. Má intuice mi říká že ne, že se vše samo rovná a dceru zbytečně psychicky i fyzicky týráme. ale na druhou stranu mám obavy, abychom něco nezanedbali a dceři neuškodili.

Musím říci, že rehabilitační specialistka mi zasadila těžkou ránu, vše se dá říci s citem a ji zřejmě nikdo neřekl, že pro spokojenost miminka je moc důležité, aby byla v pohodě i maminka.

Přečetla jsem celou diskuzi ohledně Vojtovy metody, ale jsem však stále na vážkách....

Přeji vám dobrou noc a zdravé děti.
 Líza 


Re: Rozdílné názory  

(7.10.2007 15:36:46)
Andreo, ortoped na jemné odchylky vývoje motoriky vůbec nepřijde. Jdi za jinou rehabilitační lékařkou nebo dětskou neuroložkou, která se specializuje na vývoj miminek. Pak teprve můžeš něco posoudit - pro ortopeda jsou významné až "větší" a výraznější poruchy, kterým se ovšem rehabilitační lékařství snaží předejít tím, že zachycuje jejich varovné známky dřív, než k nim dojde.
Takže co to brát takhle: asymetrie zůstala, hlavička možná může být trochu oploštělá - to je časté a není třeba se z toho hroutit - a je třeba cvičit dál, aby se vše srovnalo. Pokud píšeš, že "nemá krk" a přestanete cvičit, je pravděpodobné, že problém se objeví třeba už ve chvíli, kdy se miminko nebude umět přetočit na bříško - jestli jsi přečetla hodně o Vojtovce, určitě jsi narazila i na to, že v době, kdy dítě začíná pást hříbátka, se uvolňuje v oblasti krku, pokud se to nestane, má ho bloklý a překáží to dalšímu pohybovému vývoji. Když to necháš být, skoro určitě tvoje dítě bude sedět, chodit a podobně jako ostatní, ale riskuješ přetížení některých svalových skupin a páteře třeba s pozdějšími křivými zády či bolestmi hlavy.
Nejsem fyzioterapeut, jenom máma od dvou dětí, které z podobných důvodů vojtovkou prošly. Já měla šok, když se mě rhb doktorka zeptala, jestli je mimino (7 měsíců) mentálně v pořádku. Do té doby mě ani nenapadlo - byla jsem bez sebe, jak se na to může zeptat - ale pro ni to byla informace, kterou prostě k posouzení stavu dítěte potřebovala.
Nevím, jestli jsem ti pomohla. Ale ortoped ti v tomhle nepomůže. Jdi za neurologem nebo jiným rhb doktorem.
 Táňka 


Re: Rozdílné názory  

(26.3.2008 11:27:55)
Andreo, jak to nakonec dopadlo? Máme doporučení od obvodní lékařky na rhb v přemýšlím, kam nás objenám. Vy jste tu špatnou zkušenost měli ve středních Čechách? Ať neskončíme stejně... děkuju Táňa
 jakub vybíral 
  • 

vojtova metoda 

(18.12.2007 17:02:09)
Dobrý den,
Jsem na invalidním vozíku je mi 22 let a jsem z Mělníka.Mám diagnozu DMO
spastická kvadruparéza.Před 8 lety jsem podstoupil operaci šlach a pravého
kyčle z důvodu jeho vykloubení udělali mi náhradní řešení odklon kyčelní
kosti.Od těchto operací se mi radikálně zhoršil zdravotní stav.Pravou
končetinu mám kratší o 10 cm.Také mi poškodili pravé chodidlo chladne
otýká nemohu s ním vůbec pohybovat.Před těmito opracemi jsem byl schopen s
dopomocí maminky postavit u žebřin po těch operacích je všecno
pryč.Poslední rok mám hrozné bolesti zad nemůžu ani v noci spát.Bylo mi
doporučeno cvičit Vojtovu metodu 2 krát až 3 krát v týdnu.Ale v míště mého
bydliště to odmítají s tím že nemají čas ať se mnou cvičí maminka.Maminka
má ale zdravotní problémy a nemůže se mnou cvičit.Proto se na vás obracím
s dotazem zda nevíte o někom kdo má smlouvu s pojišťovnou a byl by ochoten
docházet k nám domů a cvičit se mnou Vojtovu metodu?Doma máme rehabiltační
stůl na vojtovu metodu.Děkuji Jakub Vybíral z Mělníka.
 Iveta, 1dcera 
  • 

máme začít cvičit? 

(2.3.2008 12:44:28)
Dobrý den, mám 21měsíční holčičku, která dává špičky nohou k sobě, dřív jsem tento fakt docela ignorovala, ale nyní mě stále více lidí z okolí na to upozorňuje. Na prohlídce v 1 a 1/2 roce, jsem o tom říkala naší dětské lékařce, která mí sdělila, že se to samo časem zpraví. Tak nevím, zda máme začít cvičit nebo ne? díky za rady Iveta
 Petra B. (Buráčci) 


Re: máme začít cvičit? 

(16.3.2009 14:40:30)
Dobrý den,
byla jsem s dcerkou na kontrole u ortopeda se vtáčejícíma se nožkama a říkal mi, že do 3 let je to fyziologické a vůbec se to neřeší. Pokud by to přetrvávalo po 3. roce, běžte k ortopedovi. Petra
 Gábina - dcera 10/07 
  • 

Vojtovka - zda pokračovat? 

(26.3.2008 22:27:51)
Ahojte,
chtěla jsem se zeptat maminek, které cvičily/cvičí Vojtovku.
Mám skoro 5ti měsíční holčičku a Vojtovku cvičíme od 3.měsíce, kdy také preferovala jednu stranu a na neurologii nám zjistili natržení kývače (cvičíme 3cviky 4x). Před dvěma týdny jsme byly na kontrole a hlavičku už dává pěkně na obě strany, ale stále máme asymetrickou podporu při pasení koníčků a musíme tedy pokračovat ve cvičení - jenže - právě kvůli "trápení" při cvičení spekuluji, zda již není možné přejít na nějaké "šetrnější" cvičení?

Také jsem se chtěla zeptat, zda má někdo zkušenosti s "lupáním" ramenních kloubů při cvičení(nikde jsem se o tom nedočetla a bojím se, abych malé něco neudělala - totiž hlavně při cvičení na břiše, když se přirozeně snaží vymanit ze sevření mám někdy pocit, že jí tam zapraská. Ptala jsem se na to ortopeda a říkal, že prý je to přirozené, ale uklidnilo by mě, kdybych to slyšela od nějaké zkušené maminky, která taky s miminkem cvičila :)
diky moc
 Joudofka, 1 dítě 
  • 

84.42.174.191 

(21.4.2008 19:38:28)
zdravím, právě jsem si dneska chtěla něco vyhledat na netu o Vojtově metodě, protože jsme dneska byli poprvé se synem (4 měsíce) na rehabilitaci kvůli tomu samému, co má dítě autorky článku. Dneska jsem s ním poprvé cvičila asi 3x a celý den mi malej jenom brečí a brečí,už vůbec nevím, co s ním. Připadá mi, že ho to bolí. Prostě se mi to cvičení nelíbí, za týden máme jít na rehabilitaci znovu, tak pokud se to nezmění, řeknu to doktorce a při nejhorším cvičit nebudeme.
 mumbaba 


Re: 84.42.174.191 

(26.4.2008 0:58:08)
Řvaní neřvaní, cvičte a cvičte. To cvičení je nejlepší metoda na rozvíjení motoriky dítěte, která existuje! Mám syna 32 let po dětské mozkové obrně, kdybych s ním léta já nebo rehabilitační sestra necvičila, byl by úplně neschopný ležák, takhle je při svém velmi těžkém postižení schopným vozíčkářem. Cvičení dítě nebolí,je to reflexní metoda, ale omezuje ho v navyklých patologických (špatných)pohybech tělíčka, vytváří mu nové správné, proto se brání a křičí. Časem si zvykne, ale vy to nesmíte vzdát. Jinak si budete říkat celý život, že jste mohla udělat více pro své dítě a nebylo by vám nejlépe. Pomáhá moc to cvičení, ale pomalu a v klidu je nutné vynaložit úsilí, vy i vaše dítě.Stojí to zato!:-)R^~s~
 Verča a Tom 1 rok 
  • 

dotaz 

(22.5.2008 13:17:40)
Mam ročníh chlapečka,je narozený o měsíc dřiv,vždycky byl co se tyče vývoje pomalejší. Byl strašný lenoch a věděl že všechno brekem dostane. Máme rok a nelozime,sami si nesedneme,až teď nas poslala doktorka na rehabilitace.Není to pozdě?
 Jitka+Diana 8/01+Venoušek 7/03 


Re: dotaz 

(22.5.2008 14:24:11)
Verčo, kdyby šlo o moje dítě, trvala bych na důkladném vyšetření, zda je dítě v pořádku. Pokud by šlo o něco závažnějšího, pochybuju, že by to spravila rehabilitace.
Moje kamarádka měla doma do roka zdravé dítě, jan jí bylo divné, že vůbec nemluví. Obcházelä doktory, ale ti tvrdili, že je vše v pořádku, ale žádné vyšetření mu neudělali. No a pak se v 1,5 roce zjistilo, že malý má DMO a že to je následkem přidušení při porodu. On je ten případ, co chodí, ale nemluví a musí nosit v 6-letech pleny. Moje sestřenka to má obráceně, malý je inteligentní a zase nechodí..

Samozdřejmě, že některé děti jsou ve vývoji pomalejší, některé později mluví, ale já bych to určitě nenechala jen tak být. Zkus najít nějakého odborníka, nebo ať ti někoho doporučí pediatr.
 Myšika 


cvičila jsem rok s dcerou,vydržte 

(5.2.2009 12:29:48)
Je touž nějaká doba co tento článek vznikl,ale může se najít maminka,která si ještě můj příspěvek přečte.Cvičila jsem s dcerou před 4 roky a myslím,že je dobré vydržet.Samo,že každé cvičení bolí...je to hrozné,ale myslím,že kdo tvrdí,že ne,tak kecá.Když začnete cvičit ochablé svaly,třeba na břicho a svaly začnou pracovat,tak máte taky svalovku.Proto jsou nějaký čas děti nesvé,uplakané a uknourané a třeba i špatně spí.Ale myslím,že tato metoda velmi pomáhá,tedy aspon nám velmi pomohla.Díky ní mám šikovnou hočičku..nechtěla bych,aby mi jednou vyčítala třeba,že chodí nožkama do sebe atd....je spousta následků.Já myslím,že když maminky vydržíte a podpoříte svého drobečka,tak mu bude líp.Když budete plakat,tak miminko vycítí,že se tím trápíte a bude uknourané o to víc. Usmívat se,utěšovat,chválit .-) Držím pěstičky všem,vydržte je to velká pomoc,rozhodně to neubližuje.Zdraví Andrea.
 Evina_K 


Stejný problém 

(11.2.2009 15:59:06)
Máme půlročního klučíka. Půvpdně se stáčel k pravé straně a nešlo mu pást hříbátka. Nyní po téměř dvou mesících cvičení sice jeho fyzický vývoj pokročil, ale nejen že si nejsme jisti, jestli to prostě nakonec nezvládl sám, ale z hodného a klidného miminka máme najednou ukňouraný uzlíček nervů, který vyžaduje neustálou pozornost.
Když toto řekneme na cvičení, doktorka nám nevěřícně direktivně odpoví, že to není možné, že děti po tomhle cvičení naopak jsou hodnější, více spinkají a tak podobně. To bych teda ráda věděla, jaké. Naše dítě je vždy po cvičení v ordinaci vyloženě vystresované, uplakané a celé se klepe trachy. Doma to zvládá lépe, ale také hodně pláče a výsledek je ten, který jsem popsala...vynervované a ukňourané dítě.
Takže jestli je tu někdo, kdo má kladnou zkušenost, ať mi odpoví, abych se aspoň trošku uklidnila, že se to třeba zlepší...nerada bych, aby mu zůstaly nějaké psychické následky...děkuji.
 Evina_K 


Re: Stejný problém 

(11.2.2009 17:13:34)
Ještě bych dodala, že před poslední kontrolou jsme přestali cvičit, protože byl syn nemocný a nechtěli jsme ho stresovat, a na rehabilitaci nas i tak pochválilil, jak nám to pěkně jde...takže co si o tom mám vůbec myslet?
 Macek, + chlapeček 5 měs 
  • 

Re: Stejný problém 

(23.4.2009 11:57:19)
Bohužel mám stejnou zkušenost - pohodové usměvavé a dobře spící miminko se mi po několika týdnech denního "trápení" s Vojtovkou změnilo v ukňouránka, který jako by pořád "nadával" a lamentoval a stěžoval si kňouravým hláskem "pod nosem", zejména tak hodinu po každém cvičení. Přes den přestal spát úplně ( je mu 5 měsíců), v noci se každé dvě hodiny budí, poplakává... Ale u cvičení vytrvávám, i když je to řehole, křik a stress hodně i pro mě. Cvičíme kvůli predikci hlavičky k jedné straně, nechtěla bych si nikdy vyčítat, že je dítě křivé kvůli tomu, že jsem nevydržela. Ale o vlivu cvičení na psychiku a "pohodovost" děcka nenám pochyb. To dá rozum, že se půlhodina nepohodlí a trochu i bolesti denně někde musí odrazit. Ale vydržte, myslím, že to stojí zato!
 Ivussa 


Re: Stejný problém 

(6.5.2009 20:14:36)
Zdravím všechny!! Rozhodla jsem se napsat sem i svou zkušenost se cvičením Vojtovky.
mám 9ti měsíčního chlapečka. narodil se o dva a pul měsíce dříve. Strávil měsíc a půl v inkubatoru. po dalších 14 dnech nám ho pustili domu. a od te doby cvicime. coz je dnes už sedm měsíců 4x denne. A musím řict ze s viditelnymi uspechy. A ani jednou bych nemohla řict že díky Vojtovce je z něj ukňourané, vzteklé a plačtivé dítě. je to baječny maly čipera, který rozdává úsměvy na všechny strany. svou denní dávku pláče si vybere jen u cvicení. víte, myslím že to jak zvladá cviceni ten prcek zaleží na tom jak to bere mama. pokud to berete jako nutné zlo a tak k tomu přistupujete tak stejne to bere i on. než jdeme cvicit tak mu řeknu taaak, pojd ted si zacvicime. samozrejme u toho krici a pláce. ale po cviceni si ho opru zadickama o prsa, ukazu mu kde tak bajecne zacvicil a jak moooc je sikovny a jak mu to slo. okamzite se uklidni, dam ho jeste na brisko at si chvili hraje a pak uz ho jen obleknu a je to. a rozdavá dál usmevy, brouka a zvatla. Samozrejme ma i sve spatne dny, tak jako my dospelaci, ale rozhodně to nemá nic společného s Vojtovkou. Proto mámy, snazte se přistupuvat ke cviceni pozitivne a ten drobek vám to oplati!!!!! Drzim všem mooooc palečky!!!!!
 Zuzana fyzioterapeut Vojtovy metody 
  • 

Několik slov k terapii dle mojí zkušenosti 

(27.8.2009 19:41:43)
Dobrý den chtěla bych reagovat na článek Vojtova metoda a psychika.Bohužel ani já nemám žádné podklady pro objektivní hodnocení již zmíněného problému,jen ze svých terapeutických zkušeností můžu napsat pouze to,že hodně záleží na souhře mezi matkou a fyzioterapeutem,ale také na souhře matky s dítětem.Já si myslím,že když matka nezvládá psychicky tuto metodu tak to nejvíce poznáte na reakcích dítěte,také záleží na systému provádění a intenzitě cvičeni.Itenzita cvičení je hodně důležitá,protože né každé dítě snese hned od začátku plnou dávku a musí si postupně zvykat,jedna z věcí je problém přecvičeného dítěte.Z mé zkušenosti naopak děti,které jsou neklidné,nespí při správné dávce a provádění terapie se děcko v tomto ohledu zklidní a změní více se zaobírá samo se sebou.Samozřejmě pochybnosti jsou a zřejmě budou i nadále,protože každý má svou představu o tom jak by to mělo vše vypadat,přesto bych ráda apelovala na to, aby jste se nenechala odradit a v případě vaší pochybnosti změnila třeba i fyzioterapeuta.S pozdravem Zuzana Most
 Lenka Paszková, šestiměsíční dcera 
  • 

traumatizovaná matka a uzavřené dítě 

(19.5.2011 22:27:52)
Dobrý den, Vojtovu metodu cvičíme asi měsíc a počátky nebyly nijak zásadní. Asi pět dnů jsme cvičili jen jeden cvik na zádech, pak jsme cvičení rozšířili o dva dalčí cviky (na boku-reflexní otáčení) a na bříšku (reflexní plazení). První týdny jsme cvičili s manželem společně. Já jsem cvičila a manžel dceru rozptyloval hračkama. Dcera u cvičení ležela v klidu a sledovala tatínka. Paní terapeutka nám ale zdělila, že při takovém rozptylování si dítě nedostatěčně uvědomuje cvičení a cvičení není tak účinné. Proto manžel přestal dceru zabavovat, cvičím jen já. Dcera celé cvičení propláče a mimo cvičení je jak vyměněná. Není tak usměvavá a je uzavřená do sebe. Těžce to nesu a jelikož cvičíme jen z "kosmetických důvodů"-úklon hlavičky na stranu, přemýšlím přestat cvičit. Lenka
 Jana, 6 měsíční dcera 
  • 

Re: traumatizovaná matka a uzavřené dítě 

(1.9.2011 16:21:52)
Zní to hrozně, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama. Cvičila jsem s dcerou cca 5 týdnů zhruba od 3,5 měsíců věku a bylo to, jako by mi nám vyměnil dítě. Z veselého a smějícího se miminka byla najednou mrzutá holčička, cvičení proplakala, zbytek dne prospala, jak byla z cvičení unavená, takže ani neměla čas poznávat nové věci a učit se cokoliv. Po přidání cviku na bříšku (lezení) začaly hysterické záchvaty. Poté jsem si na rehabce vydupala pauzu ve cvičení, která trvá doposud. Bohužel jsem z naší rehab. doktorky tak vystresovaná, že dceru jen pozoruju, jestli dělá pohyby dobře nebo špatně a mateřství si moc neužívám, protože se obávám, že ji zase budu muset mučit. Závidím kamarádkám v zahraničí, kde se na tyhle věci kašle a děti to přežijí. A nenašla jsem výzkum, že by na západě Evropy lidé trpěli více vadami držení těla a jinými potížemi, kterými nás tady kdekdo straší. Věřím v úspěchy Vojtovy metody u postižených dětí a v nápravu některých vad, ale u našeho dítěte se mi neosvědčila a to jsem ke cvičení přistupovala klidně, optimisticky a s tím, že dceři pomáhám. Až do vypuknutí hysterických záchvatů jsem byla ochotna přežít její pláč i to, že zbytek dne je protivná a unavená nebo spí jako špalek. Teď se jen bojím další kontroly..
 grrrr 
  • 

Re: traumatizovaná matka a uzavřené dítě 

(20.12.2011 14:21:59)
som sa rozhodol k tejto teme nieco napisat. asi to bude trocha dlhsie ale co uz. syn to par tyzdnov za mladi (niekolkomesacny) tiez absolvoval. vtedy som tomu neprikladal nijaky extra vyznam, nijako som to nestudoval, proste som to bral tak ze lekarka to odporucila. dnes si trieskam hlavu jaky som bol debil lebo inak si overujem uplne vsetko a som jaksi prirodzene nedovercivy (asi chororba z povolania), lekarku by som najradsej zabil (kedze dnes som presvedceny ze len prihrala kseft v sanatoriu do ktoreho sme chodili) a na vojtovu metodu mam celkom jasny nazor. syn ma dnes sedem rokov, pohybovo je uplne ok, pravidelne trenuje, plava, lyzuje, korculuje, bicykluje a co ja viem co, zo skoly nosi jednotky, vsetky testy mu vychadzaju ako nadprimerne inteligentny, ma indiv. studijny plan v podstate o dost popredu takze by vyzeralo vsetko ok. lenze ma jeden problem - diagnostikovanu poruchu sustredenia (aj ke ja uz mam k roznym diagnozam znacne skepticky postoj slepy este nie som) a vyraba si tym problemy uplne vsade, v skole, na treningoch, v beznom zivote. je to skratka boj,neustale problemy, keby bola ina doba povedzme 30rokov spat ked som ja bol +/- v jeho veku tak by to bol hlavne v skole asi problem napriek vsetkemu co som napisal na specialnu skolu (je dufam jasne co tym myslim.) riesil som to s psychologom, jednym, druhym az mi jeden specialny ucitel ktory dlhodobo studoval patopsychologiu deti predskolskeho a skolskeho polozil otazku ci syn nahodou neabsolvoval vojtovu metodu. ked sme sa chvilu o tom bavili dorazil ma tym ze to moze byt pricina jeho problemu nakolko vojtova metoda je pomerne znacny sadizmus ktroy moze zanehat dlhodobe a nezvratne psychicke nasledky. pomerne zarazeny som si to overoval u dalsieho znameho detskeho psychologa a dost ma usadilo ked potvrdil ze je to mozne. hladal som po nete a ked vynechame ceske a slovenske stranky kde je tato metoda vo velkom propagovana tak na cudzojazycnych su na nu znacne rozporuplne lekarske nazory. rohodne sa neaplikuje tak ako u nas pomaly ako defualt. ked som spatne skumal naco to vlastne syn absolvoval tak mi vychadza ze nanic, na nejake uplne komicke akoze zle drzanie hlavy pricom vsetky exaktne neurologicke a ortopedicke vystrenia boli ok. preto som dodnes presvedceny ze to lekarka predpisala "preventivne" ako job medicinskemu centru do ktoreho sme chodili. a taktiez som presvedceny ze sa to dnes "predpisuje" takto preventivne vsetkym z podobnych dovodov. ved si len uvedomme kolkym sa to dnes odporuca, pomaly kazdemu druhemu. to sa fakt rodia nemtaci alebo ako? co ako ked drzi hlavu viac doprava? no tak drzi. pokial su exaktne neurtologicke a ortopedicke vystrenia ok drviva vacsina tychto tzv. poruch proste casom zmizne sama. ci ako snad nasa generacia je nejaka poruchana ked necvicila tuto metodu? ked rozmyslam spatne tak sa u syna prejavovali podobne priznaky jak tu mnohi popisuju, umrncany, nastvany, "roztekany" a pod. pricom predtym taky nebol. a to to este ked som bol pri tom draha vzdy stopla ked s jej to zdalo uz byt moc. bavil som sa o tom s viecerymi lekarmi a na moje pocudovanie potvrdili vo vacsine moje podozrenie a presvedcenie ze ak nema dieta poruchu na ktoru tato metoda bola vyvinuta a kde moze byt ucinna pricom v tychto pripadoch aj tak nejde asi uz nic pokazit (detska mozgova obrna (DMO), fixovane asymetrické drzanie hlavy (tortikolis), obrna brachialního plexu, rozstep chrbtice, konska noha, skolióza, ortopedicke vady hrudniku pripadne ine exaktne neurologicke ochorenia a pod.) TAK RUKY PREC OD VOJTOVEJ METODY. nijake preventivne experimenty typu ze nejak moc pouziva pravu stranu tela, kyve sa mu hlava, je strnuly a pod. tolko moj nazor podporeny bohuzial skusenostou. dnes som presvedceny ze som vdaka svojej blbosti a tomu ze som tomu nezabranil asi prispel synovi na celozivotne problemy.
 kili 
  • 

Re: traumatizovaná matka a uzavřené dítě 

(20.12.2011 18:36:26)
"..ze to moze byt pricina jeho problemu nakolko vojtova metoda je pomerne znacny sadizmus ktroy moze zanehat dlhodobe a nezvratne psychicke nasledky"

ten, kdo Vám to sdělil, nemá o věci příliš vědomostí
a naprosto zbytečně Vám připravil výčitky až slost, jak popisujete. Je to nesmysl.
 grrrr 
  • 

Re: traumatizovaná matka a uzavřené dítě 

(21.12.2011 12:06:12)
mozete toto niecim podporit?
 Anisalah 


Zkušenosti s vojtovkou 

(30.10.2011 13:41:17)
Dobrý den,
chtěla bych Vás o něco poprosit. Před lety jsem měla v rodině chlapečka, se kterým se muselo cvičit xkrát denně skoro 4 roky. Takže vím, jak je celá situace okolo cvičení náročná. Teďka dostudovávám VŠ a píši bakalářkou práci. Jelikož nutnou součástí je i výzkum, chtěla jsem zkoumat něco mě blízkého a myslím si, že i zajímavého, protože se nesetkávám často, že by se u rehablitace Vojtovou metodou, mluvilo i o tom, jak toto cvičení vnímají rodiče. Chtěla jsem Vás tímto poprosit, jestli byste nebyly tak hodné a nevyplnily mi dotazník. Dotazník je anonymní a je neveřejný, takže údaje poslouží jenom mě. Tady je adresa na dotazník http://zkusenosti-rodicu-vyuzivajic.vyplnto.cz/ Předem Vám moc děkuju a přeju Vám hodně zdraví a pevných nervíků.
 Adéla, 3měsíční dcerka 
  • 

Hromadné nasazování Vojtovky? 

(30.5.2012 17:22:55)
Předem chci říci, že proti samotné VM nic nemám, vlastně k tomu nejsem ani jako nezdravotník kompetentní.
Zdravím všechny maminky, které pochybují o vhodnosti nasazení Vojtovy metody (VM) na jejich miminko! Nebojte se kontaktovat jiné i soukromé fyzioterapeuty nebo odborné lékaře (kterých je ale asi bohužel obrovský nedostatek :-/) a zjistit více názorů ke zdr. stavu vašeho dítěte. VM může být bohužel, jako zřejmě i v mém městě, zřejmě nasazována plošně bez většího rozmyslu. K tomuto názoru jsem postupně dospěla po mnoha debatách s kamarádkami, které mají děcka a zkušenost s rehabilitacemi v našem městě.
S mým miminkem, s konstatováním lehkého upřednostňování pravé strany ve 2 měsících, jsem nic netušíc začala cvičit VM.
Týden cvičení VM to šlo, mimi řvalo, ale jen při cvičení, a tak jsem poučena na pláč nic nedbala a malou povzbuzovala a myslím, že jsem vše psychicky dost dobře zvládala. Po prvním týdnu jsme dostaly další cvik a zvýšili náročnost toho původního. Během pár dnů se z mé usměvavé a hravé holčičky stalo unavené plačtivé miminko bez zájmu o hračky i o mazlení s maminkou, na které jsem se nemohla dívat, a v duchu jsem jako asi každá normální, navíc hormony prostoupená kojící, maminka plakala za něj a začala jsem se už pomalu propadat do "deprese". Pokoušela jsem se fyzioterapeutce 2x vysvětlit situaci s prosbou o nějakou úpravu cvičení a ta naposledy reagovala pouze zřejmě paušální odpovědí, že to miminko má ze mě, protože jsem neurotická, a že je děsná netykavka. Po poslední lekci rehabilitace u paní terapeutky, na kterém nás, podle mne, nutila zkoušet jednotlivé polohy nepřiměřeně dlouho (každou cca 5 minut, přičemž jsme měly cvičit 4x denně po jedné minutě!) jsme také skončily na pohotovosti s neskutečným řevem a mnohahodinovým odmítáním krmení.
Taková zkušenost i jednání terapeutky mne zvedly ze židle a začala jsem hledat jinou fyzioterapeutku. Další dvě VM terapeutky mi jen po telefonu řekly opět cosi o neurotické matce, aniž by nás viděly, či se mnou vedly delší rozhovor- že by naučená odpověď z certifikačních kurzů VM??
Podle naší současné terapeutky, kterou se nám na doporučení kamarádky konečně podařilo objevit, mám k mému překvapení v podstatě normální krásné zdravé miminko a VM není vůbec nutná. Jsou jisté detaily v postavení ručiček, které nám doporučila zlepšit, ale ne nezbytně nutně, a tak pro můj klid, abych se skutečně vešla do nějakých zřejmě oficiálních tabulek PMV :) a ještě vystrašená varováními první terapeutky, cvičíme od 3. měsíce jinou metodu (Bobath - snad to píši správně), která miminko baví a má i výsledky, na každé cvičení i na paní terapeutku se navíc těšíme.
Myslím, si, že se nad dopady VM na emoční vývoj dítěte u nás moc nešpekuluje a chápu, že v případě těžkých zdr. potíží to jde opravdu jaksi stranou. Ale pokud mám vlastně zdravé dítě, proč z něj zbytečně vyrábět utrápenou bytůstku? Takže maminky, nedejte se, pokud nemáte opravdu jasné zdravotní důvody, nemusíte hned slepě hupsnout na Vojtovku a trápit své mimčo náročnými pokusy jako já :).
 Kajka 
  • 

Re: Hromadné nasazování Vojtovky? 

(24.6.2012 10:13:31)
Taky mam podobnou zkusenost, Vojtovku jsem cvicila 1 den, pak jsem s tim okamzite prastila, protoze sice by mela dle meho nazoru dcera postavu bohyne presne podle skript zato po emocialni strance by na tom byla desne, tak to teda ne, zkusili jsme Bobath a nemuzu si stezovat,mame ted vesele miminko, myslim si ze Vojtovka by se mela nasazovat detem velmi uvazlive a u opravdu vaznejsich pripadu a ne jak to delaji doktori ted,to se mi nelibi a neni to ani spravne.Ja jsem se rozhodla dobre a poprosila bych vsechny maminky aby jen slepe neposlouchaly doktory ,ale poslouchaly svuj vnitrni hlas, at uz se jedna o Vojtovku nebo o ockovani a nebo o jine veci ktere se tykaji jejich deti a hlavne aby se hodne o vsechno zajimaly, cetly a u doktoru se vyptavali snad uplne na vsechno!!!!!
 Achillea 


Prosím Danu o pomoc 

(4.11.2012 15:43:05)
Moc prosím zakladatelku diskuze, jestli se může ozvat na kristinkax@seznam.cz nebo mi napsat svůj kontakt, nevím si rady s naší situací s vojtovkou. Děkuji moc.
 Zuzana, 21 let, bývalá "cvičící" 
  • 

úvaha o dopadech léčby na svou psychiku. 

(10.3.2013 2:55:15)
Milé maminky, tatínkové, lékaři...

Dnes jsem si v knížce Naše miminko přečetla zápis: Do roka jsme Vojtovou metodou odbourali nadměrné svalové napětí. O tom, že jsem v dětství byla podrobena této léčbě, jsem samozřejmě věděla, mí rodiče mi ale nikdy pořádně nevysvětlili, proč jsem této surové metodě byla podrobena. Musela jsem si vystačit s vysvětlením, "protože jsi nerostla, jak jsi měla." Mezi výčtem diagnóz, při kterých se VM doporučuje, jsem nenašla dnes ani jednu, která by se týkala mě.

Nemám na cvičení žádnou konkrétní vzpomínku, nikdy jsem se nezabývala tím, co vlastně Vojtova metoda je, ale vím, že moje psychika je vše možné, jen ne v pořádku. Je mnoho věcí, které mě udivují na mých vlastních pudech, fobiích a reakcích v životě. Ráda bych se tedy zeptala Vás - může za něco z toho podle Vašeho názoru Vojtova metoda?

Jako dítě jsem byla označena jako hyperaktivní s lehkou mozkovou disfunkcí. Jako dítě jsem navštěvovala mnoho zájmových kroužků (např. pěvecký sbor, balet, klavír, taneční kroužek, divadelní kroužek, plavání atd.) a na všech z nich jsem byla jedna z nejlepších. Vystudovala jsem gymnázium s maturitním vysvědčením 1,1,2,3,2, dostala jsem se na 3 různé obory pedagogické fakulty.

Potud to všechno zní krásně, že? Je pravda, že na pohybové nadání si nemohu stěžovat, jedním z mých koníčků je i žonglování, což mluví samo za sebe.

Přesto jsou věci, které byste možná od slečny, kterou jsem právě popsala, nečekali: Mám hrůzu z lékařů, dodnes pláču u zubaře a při pohledu na injekční stříkačku se mi klepou ruce a mám absolutně nelogický strach. Kromě toho jsem si nikdy nic nezlomila, nemám ráda výšky, vyhýbám se konfliktním situacím. To všechno jsem si vykládala jako fobii z bolesti.

Dávalo to smysl až do loňského roku, kdy jsem zažila velmi silný vztah s člověkem, který měl lehce sadistické sklony. Zamilovala jsem se a od prvního dne jsem začala žít s člověkem, který mi ukázal, jak moc mám ráda bolest. Tenhle vztah sice nedopadl dobře, ale ta sexuální zkušenost se mi dost podepsala na životě - zjistila jsem, že "obyčejný" sex mě absolutně neuspokojuje, něžnosti mi jsou dokonce často nepříjemné.
V zoufalých situacích si působím bolest, škrábu si třeba ruce do krve

Nevím, jestli je moje teorie pravdivá, ale myslím si, že právě fyzická bolest, která provází Vojtovu metodu, způsobila, že je bolest tak důležitým faktorem v mém životě.
Je to něco čeho se neuvěřitelně bojím, ale stejnou silou mě to také přitahuje. Nepřipadá mi to normální, ani nemám pocit, že bych byla případ, který Vojtovu metodu opravdu potřeboval. Nemohu s jistotou tvrdit, že tohle vše ve mě způsobila VM, ale kdyby ano... Udělali byste to svému dítěti???
 Helena Bultasová Šosová 
  • 

cvičíme Vojtovku, moc nám pomáhá 

(13.3.2015 10:20:17)
Chtěla bych také přidat názor na cvičení vojtovou metodou. Mám 16 ti měsíčního chlapečka, který se narodil s genetickým syndromem Rubinstein-Taybi, pro který je typická těžká hypotonie(nízké svalové napětí těla). Vše nám trvá pomaleji, ale díky cvičení a pozitivně-aktivnímu přístupu celé rodiny k terapii, dosahujeme vývojových stupínků velice rychle, určitě rychleji, než lékaři předpovídali. Ondra při každém cvičení křičí, ale rozhodně to není žádný bolestivý pláč, který známe třeba z odběrů krve. Cvičíme 12 měsíců,4x denně. Ondrášek je velice šťastný a spokojený chlapeček. Maminky určitě se toho nebujte, zatněte zuby a vydržte! Výsledky za to stojí:-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.