Názory k článku Vojtova metoda a psychika

Milé maminky, tatínkové, lékaři...

Dnes jsem si v knížce Naše miminko přečetla zápis: Do roka jsme Vojtovou metodou odbourali nadměrné svalové napětí. O tom, že jsem v dětství byla podrobena této léčbě, jsem samozřejmě věděla, mí rodiče mi ale nikdy pořádně nevysvětlili, proč jsem této surové metodě byla podrobena. Musela jsem si vystačit s vysvětlením, "protože jsi nerostla, jak jsi měla." Mezi výčtem diagnóz, při kterých se VM doporučuje, jsem nenašla dnes ani jednu, která by se týkala mě.

Nemám na cvičení žádnou konkrétní vzpomínku, nikdy jsem se nezabývala tím, co vlastně Vojtova metoda je, ale vím, že moje psychika je vše možné, jen ne v pořádku. Je mnoho věcí, které mě udivují na mých vlastních pudech, fobiích a reakcích v životě. Ráda bych se tedy zeptala Vás - může za něco z toho podle Vašeho názoru Vojtova metoda?

Jako dítě jsem byla označena jako hyperaktivní s lehkou mozkovou disfunkcí. Jako dítě jsem navštěvovala mnoho zájmových kroužků (např. pěvecký sbor, balet, klavír, taneční kroužek, divadelní kroužek, plavání atd.) a na všech z nich jsem byla jedna z nejlepších. Vystudovala jsem gymnázium s maturitním vysvědčením 1,1,2,3,2, dostala jsem se na 3 různé obory pedagogické fakulty.

Potud to všechno zní krásně, že? Je pravda, že na pohybové nadání si nemohu stěžovat, jedním z mých koníčků je i žonglování, což mluví samo za sebe.

Přesto jsou věci, které byste možná od slečny, kterou jsem právě popsala, nečekali: Mám hrůzu z lékařů, dodnes pláču u zubaře a při pohledu na injekční stříkačku se mi klepou ruce a mám absolutně nelogický strach. Kromě toho jsem si nikdy nic nezlomila, nemám ráda výšky, vyhýbám se konfliktním situacím. To všechno jsem si vykládala jako fobii z bolesti.

Dávalo to smysl až do loňského roku, kdy jsem zažila velmi silný vztah s člověkem, který měl lehce sadistické sklony. Zamilovala jsem se a od prvního dne jsem začala žít s člověkem, který mi ukázal, jak moc mám ráda bolest. Tenhle vztah sice nedopadl dobře, ale ta sexuální zkušenost se mi dost podepsala na životě - zjistila jsem, že "obyčejný" sex mě absolutně neuspokojuje, něžnosti mi jsou dokonce často nepříjemné.
V zoufalých situacích si působím bolest, škrábu si třeba ruce do krve

Nevím, jestli je moje teorie pravdivá, ale myslím si, že právě fyzická bolest, která provází Vojtovu metodu, způsobila, že je bolest tak důležitým faktorem v mém životě.
Je to něco čeho se neuvěřitelně bojím, ale stejnou silou mě to také přitahuje. Nepřipadá mi to normální, ani nemám pocit, že bych byla případ, který Vojtovu metodu opravdu potřeboval. Nemohu s jistotou tvrdit, že tohle vše ve mě způsobila VM, ale kdyby ano... Udělali byste to svému dítěti???

Taky mam podobnou zkusenost, Vojtovku jsem cvicila 1 den, pak jsem s tim okamzite prastila, protoze sice by mela dle meho nazoru dcera postavu bohyne presne podle skript zato po emocialni strance by na tom byla desne, tak to teda ne, zkusili jsme Bobath a nemuzu si stezovat,mame ted vesele miminko, myslim si ze Vojtovka by se mela nasazovat detem velmi uvazlive a u opravdu vaznejsich pripadu a ne jak to delaji doktori ted,to se mi nelibi a neni to ani spravne.Ja jsem se rozhodla dobre a poprosila bych vsechny maminky aby jen slepe neposlouchaly doktory ,ale poslouchaly svuj vnitrni hlas, at uz se jedna o Vojtovku nebo o ockovani a nebo o jine veci ktere se tykaji jejich deti a hlavne aby se hodne o vsechno zajimaly, cetly a u doktoru se vyptavali snad uplne na vsechno!!!!!

mozete toto niecim podporit?

som sa rozhodol k tejto teme nieco napisat. asi to bude trocha dlhsie ale co uz. syn to par tyzdnov za mladi (niekolkomesacny) tiez absolvoval. vtedy som tomu neprikladal nijaky extra vyznam, nijako som to nestudoval, proste som to bral tak ze lekarka to odporucila. dnes si trieskam hlavu jaky som bol debil lebo inak si overujem uplne vsetko a som jaksi prirodzene nedovercivy (asi chororba z povolania), lekarku by som najradsej zabil (kedze dnes som presvedceny ze len prihrala kseft v sanatoriu do ktoreho sme chodili) a na vojtovu metodu mam celkom jasny nazor. syn ma dnes sedem rokov, pohybovo je uplne ok, pravidelne trenuje, plava, lyzuje, korculuje, bicykluje a co ja viem co, zo skoly nosi jednotky, vsetky testy mu vychadzaju ako nadprimerne inteligentny, ma indiv. studijny plan v podstate o dost popredu takze by vyzeralo vsetko ok. lenze ma jeden problem - diagnostikovanu poruchu sustredenia (aj ke ja uz mam k roznym diagnozam znacne skepticky postoj slepy este nie som) a vyraba si tym problemy uplne vsade, v skole, na treningoch, v beznom zivote. je to skratka boj,neustale problemy, keby bola ina doba povedzme 30rokov spat ked som ja bol +/- v jeho veku tak by to bol hlavne v skole asi problem napriek vsetkemu co som napisal na specialnu skolu (je dufam jasne co tym myslim.) riesil som to s psychologom, jednym, druhym az mi jeden specialny ucitel ktory dlhodobo studoval patopsychologiu deti predskolskeho a skolskeho polozil otazku ci syn nahodou neabsolvoval vojtovu metodu. ked sme sa chvilu o tom bavili dorazil ma tym ze to moze byt pricina jeho problemu nakolko vojtova metoda je pomerne znacny sadizmus ktroy moze zanehat dlhodobe a nezvratne psychicke nasledky. pomerne zarazeny som si to overoval u dalsieho znameho detskeho psychologa a dost ma usadilo ked potvrdil ze je to mozne. hladal som po nete a ked vynechame ceske a slovenske stranky kde je tato metoda vo velkom propagovana tak na cudzojazycnych su na nu znacne rozporuplne lekarske nazory. rohodne sa neaplikuje tak ako u nas pomaly ako defualt. ked som spatne skumal naco to vlastne syn absolvoval tak mi vychadza ze nanic, na nejake uplne komicke akoze zle drzanie hlavy pricom vsetky exaktne neurologicke a ortopedicke vystrenia boli ok. preto som dodnes presvedceny ze to lekarka predpisala "preventivne" ako job medicinskemu centru do ktoreho sme chodili. a taktiez som presvedceny ze sa to dnes "predpisuje" takto preventivne vsetkym z podobnych dovodov. ved si len uvedomme kolkym sa to dnes odporuca, pomaly kazdemu druhemu. to sa fakt rodia nemtaci alebo ako? co ako ked drzi hlavu viac doprava? no tak drzi. pokial su exaktne neurtologicke a ortopedicke vystrenia ok drviva vacsina tychto tzv. poruch proste casom zmizne sama. ci ako snad nasa generacia je nejaka poruchana ked necvicila tuto metodu? ked rozmyslam spatne tak sa u syna prejavovali podobne priznaky jak tu mnohi popisuju, umrncany, nastvany, "roztekany" a pod. pricom predtym taky nebol. a to to este ked som bol pri tom draha vzdy stopla ked s jej to zdalo uz byt moc. bavil som sa o tom s viecerymi lekarmi a na moje pocudovanie potvrdili vo vacsine moje podozrenie a presvedcenie ze ak nema dieta poruchu na ktoru tato metoda bola vyvinuta a kde moze byt ucinna pricom v tychto pripadoch aj tak nejde asi uz nic pokazit (detska mozgova obrna (DMO), fixovane asymetrické drzanie hlavy (tortikolis), obrna brachialního plexu, rozstep chrbtice, konska noha, skolióza, ortopedicke vady hrudniku pripadne ine exaktne neurologicke ochorenia a pod.) TAK RUKY PREC OD VOJTOVEJ METODY. nijake preventivne experimenty typu ze nejak moc pouziva pravu stranu tela, kyve sa mu hlava, je strnuly a pod. tolko moj nazor podporeny bohuzial skusenostou. dnes som presvedceny ze som vdaka svojej blbosti a tomu ze som tomu nezabranil asi prispel synovi na celozivotne problemy.

Zní to hrozně, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama. Cvičila jsem s dcerou cca 5 týdnů zhruba od 3,5 měsíců věku a bylo to, jako by mi nám vyměnil dítě. Z veselého a smějícího se miminka byla najednou mrzutá holčička, cvičení proplakala, zbytek dne prospala, jak byla z cvičení unavená, takže ani neměla čas poznávat nové věci a učit se cokoliv. Po přidání cviku na bříšku (lezení) začaly hysterické záchvaty. Poté jsem si na rehabce vydupala pauzu ve cvičení, která trvá doposud. Bohužel jsem z naší rehab. doktorky tak vystresovaná, že dceru jen pozoruju, jestli dělá pohyby dobře nebo špatně a mateřství si moc neužívám, protože se obávám, že ji zase budu muset mučit. Závidím kamarádkám v zahraničí, kde se na tyhle věci kašle a děti to přežijí. A nenašla jsem výzkum, že by na západě Evropy lidé trpěli více vadami držení těla a jinými potížemi, kterými nás tady kdekdo straší. Věřím v úspěchy Vojtovy metody u postižených dětí a v nápravu některých vad, ale u našeho dítěte se mi neosvědčila a to jsem ke cvičení přistupovala klidně, optimisticky a s tím, že dceři pomáhám. Až do vypuknutí hysterických záchvatů jsem byla ochotna přežít její pláč i to, že zbytek dne je protivná a unavená nebo spí jako špalek. Teď se jen bojím další kontroly..