| Flo+Juditka08/06 | 
 |
(10.11.2006 17:13:26)
Mám podobný zážitek z porodnice. Domů jsem odjížděla s krvavými prsy a s dítkem řvoucím hladem. Vyslechla jsem si plno kárání o tom, že kdybych masírovala už v těhu... ale měla jsem štěstí. Nevzdala jsem to a malou kojím. Tímto chci podpořit maminy, které jsou teď na začátku a nejde jim to. Nevzdávejte to. A když to nepůjde, klidně přejděte na UM. Nebudete tím horší maminky a mimi bude v pohodě, pokud budete v pohodě Vy.
|
| Susan | •
|
(10.11.2006 17:47:08)
Mám podobný zážitek - velká prsa, ploché bradavky. Pobyt v porodnici byl horor, věčně řvoucí dítě. Všichni se tvářili, že se to poddá, tak jsem doufala. Když ale pátý den přišla nějaká sestřička se slovy, že bych měla zvážit, jestli vůbec má smysl s takovými prsy kojit, tak jsem se trochu sesypala. Šlo také o baby-friendly hospital.
No ale dopadlo to dobře. Prvních 14 dní po návratu z porodnice jsem na radu skvělé pediatričky (byla mojí sestry, ta moje nejevila zájem něco řešit) po kojení dokrmovala Bebou a do toho pravidelně odstříkávala. Po 14 dnech jsem se v tom největším stresu rozkojila, Bebu zrušila a úspěšně jsem kojila 14 měsíců.
Ten začátek mě stál hodně úsilí a nervů, ale vyplatilo se nevzdat to.
|
| Pavla | •
|
(10.11.2006 18:22:58)
Ahoj,taky jsem si zazila u prvniho ditete krusne chvilky se zacatkem kojeni..byla jsem mlada a totalne nezkusena..bylo to v roce 1995 a malou jsem videla az 20hodin po porodu a nez se mi zacalo tvorit mleko,tak hodne zhubla a ja byla psychicky na dne..nakonec jsem ji v zoufalstvi dala zaslouzile mamine 5 deti na sousedni posteli a mala pila jako diva a ja se ani nebala,ze by mohla treba neco chytit..v te dobe jeste tolik testu nebylo,ale pak se nam to povedlo a nakonec jsem jeste cely prvni mesic kazdy den vozila na charitu cca 750ml mleka,co mala nevypila. U syna v roce 2000 to bylo jine..maleho mi dali hned na porodnim sale a ja uz mela vyzkouseny trik na moje bradavky..vzdycky jsem je chvili ledovala a oni se"postavily"no a malemu jsem musela po 10minutach vzdycky ucpat nos,aby se pustil..byl jako soudek po 5 dnech jsme meli o pul kila vic nez pri porodu a zase jsem zasobovala charitu,i kdyz se to srovnalo driv..takze doporucuju vydrzet,zkusit i kloboucky,masaz atd.Holt nekdo nema mleko zadne a ja si tim slusne privydelala ke kazde materske:)Ale stejne obe moje deti,ac hodne dlouho plne kojene v detstvi hodne marodily a stravily spoustu casu v nemocnicich,takze i to umele mlicko ja fajn,nebojte :)
|
| Lucie | •
|
(10.11.2006 18:42:59)
Po přečtení všech článků se mi vybavila ještě jedna moje zkušenost. A to, že neexistuje jedna pravda, jen jeden správný postup a jen jedna osoba na kterou dát. Nejlepší je sbírat co nejvíce informací ale hlabně použít ZDRAVÝ ROZUM - ten svůj vlastní a instinkt. Já jsem po touze kojit a nic než kojit dala na dětskou doktorku, která mi řekla, že kojit může opravdu každý, že se jedná jen o reflex - že prý se rozkojí i ženy, které nemají dítě (to by mně zajímalo, jestli je to pravda). A tak jsem nabízela prso, ze kterého bylo asi 30 ml(zjištěno kontrolním vážením) před každou lahvičkou s Nutrilonem a měla jsem dávky um.výživy postupně snižovat a vynechávat. Výsledkem bylo nepřibývání dítěte, zelený průjem a celkový neklid doposud spokojeného miminka. Jinak 9 měsíců jsem prso dávala hlavně pro citové pouto. A taky se musím přidat k názoru, že příprava um. výživy je v dnešní době v pohodě. Sterilizátor lahviček, uvaření na 24 hodin do lednice a poté ohřívačka - 4 minuty. Alespoň u nás to byl večerní rituál, do kterého se rád zapojil tatínek.
|
| ella, 8let, 2 roky | •
|
(10.11.2006 19:11:01)
Nedá mi to nepřipojit se se svým zážitkem. Své první dítě jsem opravdu moc chtěla kojit, ale holčička měla infekci a nebyla schopná se přisát a mě se nespouštělo (asi stres) dobře mléko. Navštívila jsem tenkrát laktační ligu v Krči, a dodnes si říkám, že to nebyl nejlepší nápad. Snažili se tam tak velmi, abychom se rozkojili, že dcera ve 3 měsících ještě stále neměla porodní váhu a já byla vystresovaná. Nakonec řekli, že dítě patrně není zdravé, udělali mu spoustu vyšetření (vč. lumbální punkce, etc...) prostě horor.Nakonec dcera dostala lahev a do dvou měsíců, byla velmi zdravé prospívající dítě.
U druhého dítěte, jsem již byla vychystaná, že prostě udělám, to co bude třeba, a rozhodně nenavštívím žádnou laktační ligu. Chlapec se sice snažil, ale nepřibíral tak moc, aby jim to v porodnici udělalo radost. Nakonec jsem ho však kojila 8 měsíců a vždy byl (a je) dost cvalík.
Mám tedy obě zkušenosti, musím však říci, že i když se kojení podruhé dařilo, nemůžu ho označit za nic příjemného. Prsa mě bolely, kvasinkovou infekci jsem měla neustále, a byla jsem tak vyčerpaná, že jsem usínala ve stoje. S prvním dítětem jsem byla energická a měla (poté, co skončil ten počáteční horor) stále dobrou náladu.
Přeji maminkám, které nemohou nebo nechtějí kojit, aby se tím nestresovaly, oboje má své pro a proti. Záleží jen na tom, aby se člověk rozhodl, a pak si za svým rozhodnutím stál.
A ještě k laktačním poradkyním - musím říci, že s jednou jsem se u druhého dítěte také nakonec setkala, byla velmi milá a pomohla mi. Možná se i přístup militantních "dam" z krčské ligy, za ta léta také změnil. Doufám.
|
|
|
|
| Dasulika, Lukášek 7,5 měs. | •
|
(10.11.2006 18:39:27)
Ahoj, se zájmem jsem si přečetla článek i komentáře. Já kojila sotva týden. V porodnici jsem měla pozdější nástup laktace, Lukáška mi sestry dokrmovali stříkačkou s cizím MM. Také mám velká prsa a žádné bradavky. Nicméně jsem patý den ocházela z porodnice jako plně kojící. Doma se to ale všechno zkazilo, bohužel jsem si hrála na hrdinku, jak všechno s přehledem zvládám, a po té, co jsem čtyři dny rodila(vyvolávaný porod) a čtyři dny prochodila s plačícím Lukýškem po chodbách, než se mi spustilo mléko, jsem doma stěhovala nábytek-nebyl ještě připraven pokojíček pro Lukýška a přítel chtěl spát sám, aby nebyl moc nevyspalý. Umírala jsem už únavou a Lukýšek mi začal stávkovat při kojení, odmítal se přisát. Přítel mě pořád nutil, že musím, musím kojit, bez ohledu, jak se cítím, že je to pro malého to nejlepší. Přitom mě vůbec s ničím nepomohl, dostala jsem vynadáno, že není oběd a vytřeno......pak přišla babička, která mi sdělila, že s takovými prsy jako mám já se kojit nedá. Já dostala zánět do obou prsou, vysoké horečky, Lukýšek jenom řval a vůbec se nechtěl přisát. Bez mého vědomí mu babička dala flašku s Nutrilonem, pochopitelně pak už se nepřisál vůbec, takže kojení šlo do háje. Moc si dneska vyčítám, co jsem měla v hlavě, proč jsem nelehla do postele a nevynutila si pomoc s domácností, proč jsem nezkusila laktační poradkyni, proč, proč......Dneska už s tím nic neudělám, výčitky mám pořád, asi hlavně proto, že vím, že jsem nezkusila všechno, mám pocit, že jsem to vzdala moc rychle. Ale Lukýšek je zdravé veselé miminko a to je hlavní. U druhého mimi to chci určitě zkusit!!!
|
| Anerri | 
|
(10.11.2006 18:55:02)
Ahoj, také vím jaké to je chtít kojit své dítě a nemoci. Podpora laktační poradkyně a sester byla "úžasná". Připadala jsem si jak když vraždím své čerstvě narozené dítě, že jsem ta nejhorší matka. Pobyt po porodu v nemocnici se díky kojení stal očistcem.
Po propuštění jsem měla ve zprávě plně kojené dítě, ha, ha. A nemocnice si mě může dát do své statistiky, jako matku, která plně kojí své dítě!!!
Moje první cesta z porodnice vedla do lékárny pro Nutrilon a díky němu se z mého ukřičeného chlapečka stalo zlatíčkové miminko.
|
| MirkaM | 
|
(10.11.2006 20:58:39)
Dobrý večer,
omlouvám se, nedočítám vše.
Píšu pro ty, co tu psaly, že se jim nedařilo odsát odsavačkou, odstříkat rukou, neměly mléko na podprsence a tedy - neměly mléko. I na mě zcela sedne uvedený popis. První dceru jsem kojila 2 roky, druhou kojím téměř rok a půl. Obě byly do půl roku výhradně kojené. Tedy, podle vašeho žily nejspíš ze vzduchu. S první dcerou jsem měla s kojením velké problémy. Nepřibírala, plakala a já dodnes říkám, že jsem se na to měla vykašlat. Za ty šílené nervy to nestálo. U druhé dcery bylo všechno OK - za odměnu:) Z vlastní zkušenosti mohu říct, že při vašem kojení - nekojení, zřejmě někde nastala chyba. Neseděla jsem u vás, takže nevím kde. Ale věta typu - neměla jsem mléko, nemohu kojit, ta mi zní velmi falešně.
Hodně z vás se shoduje, že už je alergická na laktační poradkyně a Laktační ligu. Proč tu tedy o kojení diskutujete? Vždyť to snad není až tak důležité. Proč kojení vzbuzuje tolik vášní? Koneckonců jde jen o jídlo:)
|
| Dana | •
|
(10.11.2006 21:58:15)
Ano, tenhle přístup je nejhorší. Když vám prostě nikdo nevěří, že máte problém. Prostě děláte chybu a basta. Tohle mě při mém neúspěšném kojení drtilo nejvíc. Mliko teklo kdy nemělo a dítě pořád hladové, sálo hodiny, škubalo, usínalo, řvalo, to všechno dokola.Nepřibíralo, nespalo. Mohla jsem odsát maximálně 20 ml, z obou prsů dohromady.Vydržela jsem měsíc a dodnes si vyčítám, že jsem nepřikrmovala dřív a nechala se ligou a časopisy tak zmasírovat, dítě je dodnes uřvaný nespavec.
|
| Insula | 
|
(11.11.2006 15:58:39)
Dano, přesně tak. Tohle mě taky šíleně deptalo. A ta věta na konci mě fakt dojala. Je to "jenom" jídlo. Když člověk kolem sebe pořád vidí a slyší kojte, kojte, kojte a vám to nejde, tak je to na mašli. A všude propagace. Jen MM je to správné, nejlepší, podporuje inteligenci, zdraví a dokonce i lásku mezi vámi a dítětem..... atd. atd. Nikdo neví, jaké to pak je, když musíte vytáhnout flašku a nikdo nevěří, že kojení nejde (ať už jsou důvody jakékoliv). Na větu, že kojení je to nejpřirozenější jsem doslova alergická. Pro mě to přirozené tedy asi nebylo. Nešlo to a nešlo a druhému dítku to navíc nestačilo.
|
| MirkaM |
|
(11.11.2006 16:05:33)
Insulo, hysterie tě vytáčí a věta "je to jenom jídlo" taky. Co bys ráda?
|
| Insula |
|
(11.11.2006 16:08:19)
Ráda bych kojila. A to alespoň bez relativních problémů. Nikdo neví, co jsem si s kojením prožila a přesto mě všichni odsoudili, že nekojím.
|
| Jana, syn 4,5 roku a dcera 1,5 roku | •
|
(17.11.2006 22:00:05)
Dobře Vás chápu, že Vás odsoudili, že nekojíte. To u nás bylo úplně stejné. Svého prvního syna jsem kojila 17 dní,dostala jsem 40 stupňové horečky a už to nešlo. Potom asi po 3 dnech už syn moje mléko odmítal, tak jsem dostala od gynekoložky tablety na zastavení laktace. V porodnici to taky byla "síla" s kojením. Bála jsem se každého "kontrolního kojení" - to je dost velký strašák! Malý pořád ubýval, byl línější na pití a navíc jsem se nervovala tím, že má srdeční vadu (mimochodem to mi potom vyvrátil pan doktor a máme "jen" šelest na srdíčku). Sestřičky mě pořád honily do kojení a "vyhrožovaly", že když nebude přibývat, tak nepůjdeme domů. No, horor. Dceru jsem rodila v jiné porodnici a jak jsem byla "vycvičená" z kontrolních kojení, tak jsem se ji pořád snažila přikládat a "nutit", aby pila a mohly jsme jít brzy domů. Sestřičky mě v téhle porodnici (ve Strakonicích) mile překvapily. Povzbuzovaly mě a každý přírůstek váhy pořádně pochválily. Bylo to hrozně fajn pro mojí psychiku. Po příchodu domů jsem nedělala nic jiného než jen kojila, a to jsem měla doma už 3.letého klučinu. Malá pořád chtěla pít a plakala hlady, prostě bylo toho mléka pořád méně a méně. Po poradě s dětskou lékařkou, jsem začala přikrmovat, protože malá vůbec nepřibývala. Sunar jí zachutnal okamžitě, mně se mezitím mléko úplně přestalo dělat. Zkrátka kojila jsem ji jen 20 dní. Naproti tomu moje mladší sestra kojila svého prvního syna skoro 20 měsíců! Docela byla před širší rodinou za "hvězdu" a já za "macechu", která své děti nekojila!! Ale opravdu to člověk nikomu nevysvětlí. Moje děti, ač jsem je kojila tak málo, jsou hodně šikovné, aktivní a hodně upovídané a nadané.
Každopádně si myslím, že jsou sestřičky "andělé v bílých pláštích" a ty, na které se snažíte co nejrychleji zapomenout. Ale to je případ všech lidí, někteří jsou dobří, jiní méně, ale to je život.
|
|
|
| Dana | •
|
(12.11.2006 15:30:00)
Mě to vytáčí taky. A vy jste jedovatá.
|
|
|
| Dana | •
|
(12.11.2006 15:33:19)
Ano, chápu! Mirka je nejspíš splachovací:-)
|
|
|
|
| JankaP | 
|
(10.11.2006 22:10:47)
Mirko,
nepřilévej "oleje do ohně". Já sice kojila dlouho (přes počáteční velké problémy), ale snažím se chápat i ty maminy, které nekojily. Myslím si, že chyba je někdy v psychice, tj. mamina je třeba nervní a proto se mlíko nespustí. Třeba. Těžko vyjmenovat všechy možné i skryté příčiny.
Ale máme my, úspěšně kojící, právo koukat se na ty méně úspěšné jako na horší matky? Štěstí v životě přece nezávisí na mlíce!
Janka
|
| Emule | 
|
(10.11.2006 22:18:37)
Ježíši, nikdy by mne nenapadlo se na nikoho dívat skrz prsty jen proto, že nekojil. Já osobně jsem zcela přesvědčena - mimo ty maminy, kterým kojení jde samo- že nejdůležitější je podpora okolí hned v porodnici. Bez vytrvalého fandení sestřiček bych to nezvládla. Pořád mi říkaly, že jsem moc dobrá, i když jsem neodsála ani "pětičku". Uvěřila jsem jim a vytrvala.
|
| JankaP |
|
(10.11.2006 22:32:02)
Já měla na mysli takové ty reakce, že "někde musela být chyba" atd. Ano, musela. Ale nikdo z nás není dokonalý, u některých mamin se prostě nepodaři tu chybu z nějakého důvodu najít. Pak se logicky cítí špatně, když jim okolí furt melduje, že "někde byla chyba". Protože ti lidé tím často říkají: "Jsi špatná matka". A to přece není ve většině případů pravda!
Janka
|
| Emule |
|
(11.11.2006 0:28:32)
Máš pravdu. Můj příspěvek ale nebyl mířen proti tobě. Napadá mne, že se odevšad valí reklama :kojení je zdravé, ale mělo by se možná taky říct, že kojení je věda a dřina zároveň. dobrou noc :-)
|
|
|
|
| MirkaM |
|
(11.11.2006 13:40:22)
Janko, mrzí mě, žes mě špatně pochopila.
Mě pouze vadí věty - neměla jsem mléko a ztratilo se mi zničehonic najednou mléko.
A zejména - autorka uvádí symptomy (neodsaje, neodstříká, neodtéká samovolně), které nemají s tím, jestli mléko je nebo není, vůbec nic společného. Je to zcela zavádějící pro jiné matky!!!! Jak píšeš, vždycky za tím něco je. Naopak ve svém příspěvku říkám, že jsem se na to kojení měla vykašlat, že to za ty nervy nestálo, a že nemá smysl rozdmychávat kolem toho vášně. Ani slovo o "dobrých a špatných matkách.
|
| JankaP |
|
(11.11.2006 13:53:12)
Nechtěla jsem tím říct, že ty jsi mluvila o špatných matkách. Ale věřím maminám, že se mlíko může třeba ztratit nebo nastat jiný problém. Jestli jsi četla reakce Jiřky, laktační poradkyně, tak tam je zmíněno mnoho problémů, se kterými si většina mamin sama neporadí. Pak záleží na tom, na koho narazí v porodnici, kdo v té oblasti dělá laktačního poradce atd. (Já od soukromé as. před porodem také získala dojem, že kojení je pohoda.)
Maminy, které pak kojit nedokáží, jsou ale na nervy z toho, že jim nikdo nevěří a jejich problémy se všeobecně bagatelizují.
Píšu narychlo, tak mi, prosím, věř, že já bych se zase nerada nějak dotkla tebe. Chápu, že to myslíš dobře.
Jdu uspávat. :)
Janka
|
| MirkaM |
|
(11.11.2006 14:20:47)
Díky, fakt jsem se nechtěla do nikoho navážet. Pokud jsem vyprovokovala Jiřku k tomu skvělému odbornému příspěvku, jsem jen ráda.
Jen když přijdu do poradny, nebo jinam mezi matky, je těch které použijí mnou uvedené dvě věty tolik, že upřímně nevěřím, že by u všech nastaly uvedené poměrně řídce se vyskytující komplikace. A jako mi připadá nebezpečné tvrdit - za každou cenu musí všichni kojit!, připadá mi i potenciálně nebezpečné uveřejnit podobný laický a nepřesný článek na hlavní straně Rodiny.
Mmch, z očí v oči diskusi nevedu, a matkám obvykle jejich přístup schválím, protože nervy jsou nervy. A jedno jim to není, to by o tom nemluvily:( Málokterá řekne (možná i málokterá má odvahu říct) - fakt mě to otravovalo, tak jsem to utla. Ale proč by ne?
|
| JankaP |
|
(11.11.2006 17:32:14)
Mirko,
taky mě mrzí, že mnoho mamin nedokáže prostě říct, "Nechci kojit!" a místo toho vymýšlejí zástupné problémy. (Tady na Rodině je to jiné, všichni jsou anonymní, tak leccos přiznají.) Pak se s nimi svezou ty maminy, které z důvodů, o kterých jsme už mluvily, kojit nemohou. Společnost je odsoudí automaticky taky.
Ještě k mým zkušenostem. Než se narodil syn, "pracovala" jsem během let pro některé své kamarádky jako jakýsi amatérský psycholog. Myslím, že většině jsem pomohla se s problémy vyrovnat (rozvod, problémy s dětmi). Za velký úspěch úspěch např. pokládám, že kamarádka našla cestu k dospívající dceři a dnes jsou vztahy normální. Tam jsem se ale naučila, že můžu člověku pomoci, mohu poopravit jeho názory, během let leccos napravit. Ale nelze někoho podstatně změnit, např. ze submisivní, tj. poddajné osoby udělat holku sršící seběvědomím. Přitom víš, že tohle je třeba jádro problému. Přesto jsem - byť za léta - dosáhla větších úspěchů než profesionálové.
Jsem ráda, Mirko, že jsme si "pokecaly".
Janka
|
| MirkaM |
|
(11.11.2006 18:27:09)
Insulo, já neodsuzuju ani ty, co nemohou, ani ty co nechtějí. Je to toiž opuze a zcela jejich věc. Stejně jako to, jak často dítě koupou, čím ho mažou, kdy najedou na "dospěláckou stravu" ap.
Přikrmovat se začíná kolem 6. měsíce mj. proto, že dítě je zvědavé a zajímá ho to. První příkrmy jsou jen ochutnávka, skoro hra. Prý, když se to prošvihne, tak se pak děťátku nechce. Pokud jsou v rodině alergie nebo jiné problémy, i Dr. doporučují výhradně kojit déle.
Jedním z argumentů pro pokračování v kojení je imunita dítěte. Když začnou lézt, tak strkají všechno do pusinky. Kojení jim dodá řadu obranných látek. Pro mě je největším argumentem alergie na kravské mléko.
Mám několik kámošek, které si vykojily 10 kg děti na 6 měsících:)
Janko, ano, sebevědomí je opravdu jeden z nejdůležitějších faktorů pro kojení. Ale kde ho vzít? Naše matky zpravidla kojit neumějí a ani nás v tom nepodporují. Pediatři, ke kterým chodíme na kontroly toho v některých případech taky moc nevědí a laktační poradkyně na telefonu - jak psala Jiřka - a jak vím z vlastní zkušenosti, je pomoc spíše teoretická. Měj se hezky, však se třeba zas potkáme. m.
|
| Insula |
|
(11.11.2006 19:29:33)
Zajímalo by mě, jak to s tou imunitou je. Zrovna teď jedna kamarádka nemůže dávat dceru do školky, protože je hned nemocná, navíc má atop. Je kojená do roka a půl. Další kamarádka kojila plně do půl roka a kluk už měl v osmi měsících antibiotika. Další kamarádka taky kojila obě děti a obě jsou neustále nemocné. A takových případů znám hodně. Moje dcera, nekojená, do tří let nemocná dvakrát (jen nachlazení bez ATB). Kluk zatím nemarodil (osm měsíců), kojen do 5. týdne s příkrmem. Tak nevím. Někdy mám pocit, že to kojení na imunitu moc nefunguje. Ale je mi jasné, že je to pro mimčo to nejlepší. Proto to tak příroda zařídila ne?
|
| MirkaM |
|
(11.11.2006 19:50:07)
Insulo, určitě neplatí - kojené dítě=zdravé a naopak. Jen se můžeme ptát, jestli by ty kojené nemocné nebyly ještě nemocnější. Já jsem měla na mysli spíš interakci - dítě předá ústy infekci matce prostřednictvím kojení a matčin organismus vyrobí protilátky, které dítě s mlékem vypije. Jediná jistota je, že mateřské mléko neublíží (myslím, kromě dětí, které nesmějí žádné mléko). Když jsem jednou četla, jak dlouho některým maminkám trvalo, než našly vhodné UM, vůbec jsem netušila, jaká je to věda.
Já mám obě holky kojené a ta starší byla a pořád je extrémně zdravá (dodnes neměla ATB) a ta malá, pořád ještě kojená, má co 14 dní rýmu a kašel. Prý to tak bývá, to první je zdravější, kdoví, proč. Teď prý zkoumali mužskou homosexualitu a mezi homosexuály je 3x více mladších bratrů, než prvorozených. Proč?
|
| Insula |
|
(11.11.2006 20:07:57)
To je jasný, že na tohle asi nikdo neodpoví. Jen mám ještě jeden a to dost extrémní případ. Moje nevlastní sestra. Její matky je těžká alkoholička. Dítě jí v břiše doslova vyrostlo na chlastu a nikotinu. Skoro nejedla. Byl hnus jí pozorovat. Dnes je jí 13 let a já si nepamatuju, že by byla někdy nemocná. Snad jen neštovice a možná dvakrát nachlazená, bez ATB dodnes. Jo a samozřejmě téměř nekojená a tu trochu MM měla ještě opět řádně "zředěnou" alkoholem a nikotinem. Je to opravdu zázrak.
|
| & |
|
(11.11.2006 20:52:54)
Insulo,
To je tvoje sestra obvzlast silny jedinec :o}}. To mi pripomelo jednu pani, se kterou jsem byla jednou v nemocnici, huli jednu od druhy a verejne se priznava, ze kourila i v tehotenstvi a mela krasnou placentu :o}}
|
| Insula |
|
(12.11.2006 7:49:14)
To asi opravdu je. Ona i ta její matka je ještě i teď celkem zdravá (když vezmu, že pije už 30 let a posledních 15 ve velkém). Je to neuvěřitelný. Každý na jejím místě by byl už dávno na prkně. A přitom vypadá už jako úplná troska. Proto si myslím, že zdravý je hodně o genech.
|
|
|
|
|
| JankaP |
|
(11.11.2006 21:47:12)
Imunitu ovlivňují i jiné věci.
Například jsem si všimla, že mnohé maminy děti oblékají příliš teple. Byly jsme třeba v mateřském centru, dětem jsme udělaly překážkovou dráhu. Teplota tak na tenkou mikinku, popř. na krátké rukávy (venku jaro, 10-15°C). Dětem se to líbilo, dráhu se snažily zvládnout co nejrychleji. Když jsem pomáhala z prolézacího tunelu jedné z holčiček, tak jsem zjistila, že úplně mokrá! Bodejť by ne, protože měla na sobě košilku, tričko, tenkou mikinu a tlustý vlněný svetr. Pod kalhotami samozřejmě punčocháče! Opravdu nebyla jen zapocená, ale vysloveně mokrá. Našla jsem její maminku, jestli jí nechce svléknout, aby pak venku nenastydla. Ostalo se mi odpovědi, že je to zbytečné. Nepochybuju, že do holčička odstonala.
Myslím, že najdeme i další věci, které u dětí můžeme ovlivnit.
A další, které jsou dané třeba dědičností atd.
Janka
|
|
| Boudicca | 
|
(13.11.2006 8:18:56)
Ano, tohoto jevu jsem si taky všimla..... Také by mě zajímalo, jak je to s "nezávadností" mateřského mléka vzhledem k tomu, že se v něm odráží vše, co matka sní a vypije....... Není v něm logicky tedy i vše toxické, co se v organismu matky za její život uložilo???? Nebo se předpokládá, že všechny škodliviny byly odplaveny v průběhu zdravého života v těhotenství?? Znáte někdo, prosím, odpověď?
|
| Insula |
|
(13.11.2006 14:54:05)
Jano, taky mě to napadlo. Už jsem to sem psala, že moje nevlastní sestra vyrostla doslova na alkoholu a nikotinu a snad marodila 2x a je jí 13 let. A kojená byla podobně a krátce. Matka je těžká alkoholička.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Insula |
|
(11.11.2006 16:16:08)
Jiřinko, ze srdce ti děkuji. Je vidět, že i laktační poradkyně může být soudná a rozumná. Já se bohužel setkala jen se špatnými a dnes jsem na ně skoro alergická. Ještě jednou děkuji.
|
|
|
| JankaP |
|
(11.11.2006 13:43:04)
Jiřko,
to bylo velmi dobré vysvětlení! Kojení mě zajímá, ale o většině těchto věcí jsem NIKDY neslyšela.
Janka
|
|
| metty, 3 kluci | 
|
(11.11.2006 16:38:45)
Díky moc za tenhle názor. Pro mě bylo kojení 1. syna peklo. Mám velké prsy, ploché bradavky (což jsem se dozvěděla až na porodním sále), syn byl ospalec a mléko neteklo. Výsledek: kloboučky na kojení, rozpraskané bradavky do té míry, že syn po kojení ublinknul krev, ale ne jeho - mojí, při kojení v noci jsem se kousala bolestí do ruky abych nebudila sténáním muže, pocit, že jsem krkavčí matka, když ani nedovedu nakrmit své dítě, v 8 týdnech zánět, horečky, antibiotika, syn se dostal na porodní váhu až ve třech týdnech atd. Vydržela jsem i když bych do toho podruhé asi nešla. Pomohlo mi: vykašlat se na rady ostatních, jak často syna kojit a řídit se svým instinktem - když byl hladový (6. týden), byl u prsa týden v podstatě jen co oči otevřel a po týdnu se jeho nároky a můj příděl srovnaly a hlad už pak nebyl. Šimrání proti jeho usínání nezabíralo, tak se prostě když byl náhodou vzhůru kojilo. Moc mi pomohla rada, že mám syna na sebe "navalit" a kojit v polosedě nebo v houpacím křesle - to odstranilo kloboučky a bolavé bradavky, masáže červených fleků na prsou slivovicí (ne bradavkách!) zase záněty. Nakonec jsem kojila oba syny rok a půl, druhého docela bez problémů, ale začátek byla fuška! Moc by mi asi v té době pomohl takovýhle laskavý přístup, ale bohužel jsem byla za línou matku co nechce kojit a vymlouvá se. Díky aspoň teď.
|
| Katuka,2m Kubík | •
|
(12.11.2006 15:31:14)
Ahoj Metty.Jsem ve stejné situaci teď,velká prsa,plošší měkké bradavky (synek se dlouho špatně chytal,teď to řeší skousnutím dásniček,takže už skoro 2 měsíce mám prasklé bradavky,kojení hodně bolí,napije se i krve, odstříkávání sice provádím,ale už jsem měla 4x ucpané mlékovody, a zhojené ranky Kubík skoro okamžitě obnoví). Klobouček jsem zkoušela,ale proti mým bradavkám byl obrovský a synek nedokázal přes něj sát.Kojení je peklo,každý týden je vítězství,a nějak přestávám doufat,že to přejde.Takže díky za naději (zvlášť,pokud jsi kojila rok a půl,to je skvělé).Prosím Tě,od jaké firmy jsi měla kloboučky (formovací nebo ochranné na ragády?) a jak často jsi masírovala slivovicí ty počínající záněty ? Díky předem za odpověď.
A ještě dotaz do pléna : podle čeho se pozná,že bolest při kojení způsobily kvasinky?
|
| metty, 3 kluci |
|
(15.11.2006 9:58:31)
Synovi už je 5 let, tak si značku nepamatuji, ale byly to obyčejné kloboučky. Zjistila jsem, že míň bolí, pokud si před kojením trochu odstříknu, aby bradavka povylezla, pak ji potřu mlékem a chvilku počkám aby stroupky změkly a pak se ji pokusím vecpat do kloboučku co nejdál aby to nemuselo tahat dítě. Dítě na sebe položím - pak ho nedusí prso a on nemůže tolik prso vytahovat do dálky. Po kojení jsem mazala bradavky Bepanthenem. S tou slivovicí: původní rada zněla tvaroh se slivovicí, ale mě se po tvarohovém zábalu ztrácelo mléko. Masírovala jsem po kojení aby si syn nepřišel jako kořala. Později stačilo jen ohlídat si, když se mi udělalo zatvrdnutí a hned napařit horkou mokrou žínkou a rozmasírovat a pak si nechat od syna přebytečné mléko odsát. Lepší je když nos dítěte směřuje směrem k zatvrdlině, což byl někdy akrobatický kousek. Přeju pevné nervy, pro mě začalo pohodové kojení ve 3-4 měsících, když si syn bradavky povytáhl a začal pít bez kloboučků. Drž se :)
|
|
|
|
|
| Misa , Dominicek -15 mesicu | •
|
(13.11.2006 5:04:33)
My jsme si take zazili sve s kojenim. Maleho jsem sice hned po porodu prilozila, ale pak mi ho odvezli a nakrmili z flasky i pres to, ze jsem jim rekla, ze chci kojit. No a od te doby on prso odmital. Az jsem si pak poridila kloboucky [ stejny material jako dudlik u lahve] a maly se prisal jako nic [ musim podotknout , ze vpacene bradavky rozhodne nemam].Infekci jsem mela hodne a nejmene 3x jsem mela vysoke horecky, z jednou jsem omdlela[ nestestim jsem maleho stacila polozit ]Ty jsem resila horkou sprchou a ROZMASIROVAVANI . Pak maly okolo 2 mesice zacal mit reflux a zvracel jako blazen no a abych vedela kolik toho vypije a kolik vyzvraci odsavala jsem a davala z lahve. Nejlepe mi vyhovovala odsavacka od Medely.
Nekolikrat jsem take na nekolik dni ztratila mleko , ale to se mi diky castemu odsavani na sucho, horkych obkladu a piti caje [anyz , kmin, fenikl-bbblllee, ale funguje!!!]vzdy vratilo a kojime stale . Dnes uz nastesti bez jakychkoli problemu a musim, rict, ze kolikrat jsem o sobe tolik pochybovala a rikala si, ze to za to nestoji, ale dnes jsem rada, ze jsme to oba nevzdali.
Dnes mam problem opacny a to, ze se snazim odstavit, ale Dominicek odmita kravske mleko a tak uz opet odsavam , abych mu to kravske namixovala materskym. A musim rict, ze mam problem neco odsat. Resim to ale tak, ze z jednoho prsa odsavam a k druhemu si prilozim maleho a on mi pak sanim zpusti laktaci [nevim, jestli to nazyvam spravne ]a ja vzdy aspon 40ml odsaji.Bez neho bych neodsala ani kapku.
No, kazdy je jiny a vyhovuji mu jine veci, ale ma rada zni budte trpelive, verte svemu telu a vasemu miminku no a kdyz krici hladove, tak to nelamte pres koleno.
Hodne zdaru a doufejme, ze se brzy rozkojite a budete si to moc uzivat bez problemu
Misa
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)