| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kojení - horor větší než porod

 Celkem 242 názorů.
 Jana038 


Elektrické (i mechanické) odsávačky MM 

(10.11.2006 9:38:27)
S elektrickými odsávačkami mám úplně stejnou zkušenost. A nejen s elektrickými. Když mě měsíc po porodu chytil žlučník, měla jsem malou chvíli s sebou v nemocnici. Bohužel nešlo nijak zařídit, aby mohla být se mnou na pokoji, tak byla na dětském odd. v jiné budově. Chodila jsem ji tam kojit (vždy pro mě došla sestra že "volali z dětskýho"). A protože to bylo u nás (vždycky) na dlouho, než se slečna rozhodla, že už stačí, trávila jsem tam hodně času, nestíhala jsem splnit předepsaný počet infuzí a doktoři se rozčilovali. Tak mi na dětském navrhli, ať odstříkám, že malou jednou místo kojení nakrmí. I alternativními způsoby byly sestřičky ochotné (lžička, injekční stříkačka). Jenže ouha: nanosily mi všemožné typy odsávaček včetně elektrické a ani jedna ze mě nedostala snad ani na to dno skleničky. Tak jsem musela odsávat vždy ručně do skleničky - jen tak byla šance něco ze sebe dostat. Docela by mě zajímalo proč to odsávačkami nešlo, protože když byla starší dcera malá, měla jsem doma klasickou (pístovou? - dva válce v sobě) odsávačku a normálně mi to s ní šlo...
Taky si myslím, že některým maminkám prostě kojení nejde a jít nemůže nebo mléko nemají a řeči typu "každá se musí rozkojit, nějak to jde vždycky" nejsou tak úplně pravdivé...Nemáte s tím některá zkušenosti?
 Nanyna, dcera 9let 


Re: Elektrické (i mechanické) odsávačky MM 

(10.11.2006 9:57:28)
Mám prsa "po tátovi" jak se říká a mléka jsem měla, že bych mohla dělat kojnou na kšeft. Ovšem problém z "rozkojením" jsem měla naprosto stejný. Ve finále přišla sestra a drtila mi ty moje stěží jedničky takovým způsobem, že mi tekly slzy jako hrachy, pak jsem musela stát alespoň 20 minut ve sprše a nakonec dostala injekci do zadečku. Ve finále jsem prodělala 3 záněty! prsu, ale zvládly jsme to s dcerou a kojila jsem skoro 19měsíců, byť mě můj gynekolog radil ať to vzdám.

Elektrickou odsávačku na mě vůbec nezkoušely, musela jsem mechanicky rukou a ani to nebylo moc platné. Nejlepší odsávačka byla dcera.
 petra 
  • 

Re: Re: Elektrické (i mechanické) odsávačky MM 

(10.11.2006 11:38:22)
jo to znám, nemám prsa ani 70A a kojit bych mohla na kšeft. Bez jakýchkoliv problémů celou dobu, bez zánětů, prostě dojná kráva hadr. Doktor to nazval - funkční oragnismus - prsa jenom žláza. Problém nastal, když jsem vzhledem k počínající osteoporóze musela přestat kojit. Mléko nešlo zarazit, zabraly až třetí prášky a menstruaci mně pak museli vyvolávat injekčně. Takže a ni nadbytek mléka není výhra v loterii.
 kopretina 
  • 

potrebuji poradit 

(12.11.2006 3:06:14)
Ahoj,mam 9 mesicni holcicku,kojim jen rano,a potom uz jen odstrikavam,mala pak uz ode me nechce.Delam to tak od zacatku.
Asi uz 2 mesice me boli klouby,vsechny.Nejhorsi je to asi rano,nebo kdyz lezim nebo sedim delsi dobu a potom vstanu.Byla jsem u doktorky,delala mi vselijaka vysetreni,ale vubec nic nenasla.Jen my dala dobrou radu"musis cvicit a jist zdrave".......Ale to prece vsechno delam!Prosim o radu.....ma nekdo podobnou zkusenost?Poradte mi............Dekuji
 JankaP 


Finclub Remasan 

(12.11.2006 16:57:41)
Na bolesti kloubů zkus Remasan od Finclubu. Já měla podobné problémy, když byl synovi rok (a bylo jaro). Nemohla jsem bolestí vydržet. Ortopedka krčila rameny. Remasan jsem původně brala na bradavice a pomohl i na klouby. Za rok se to v mírnější formě opakovalo, Remasan zase pomohl. To je moje zkušenost.
Janka
 MončaJ 


Re: potrebuji poradit 

(13.11.2006 17:08:56)
Zkus si koupit vitacalcin a doplnit vápník - dávkovat dle příbalového letáku pro kojící matky. Mě takhle začali bolet všechny svaly asi ve čtyřech měsících věku své dcery. Asi po týdnu užívání, se vše zlepšilo a zanedlouho nebylo po bolesti ani památky. Netvrdím, že to musí pomoct, ale za zkoušku nic nedáš. S pozdravem Monika
 Jitka, 4mes.Angelika  
  • 

Moje zkusenost s bolavymi klouby pri kojeni 

(16.11.2006 11:41:10)
Me se asi po mesici kojeni kazde 2 hodiny objevily bolesti kloubu hlavne v kolenou, nemohla jsem vyjit schody domu, budilo me to v noci...
Muj menzel na radu jednoho znameho doktora koupil v lekarne kalcium v prasku a zelatinu na klouby, kazde rano mi ke snidani nachysta "zdravy caj" plny techto ingredienci a k tomu oslazeny trtinovou melasou, poprve jsem neverila tomu, ze to do sebe dostanu, chut hrozna, ale den po dni me klouby bolely min a min a po tydnu to preslo uplne. Prestala jsem tento "zdravy caj" pit v domeni, ze uz jsem zdrava, ale za tri dny to zacalo bolet znova. Tak ho piju kazde druhe rano, klouby neboli a kojim bez problemu a ortoped nas jen chvalil, jak se male Angelice krasne a rychle vyvinuly kyclicky (narodila se driv, ale krasne to dohonila), ze je videt, ze ma dostatek kalcia na rust kosti...
To je moje zkusenost...
 kopretina 
  • 

potrebuji poradit 

(12.11.2006 3:10:00)
Ahoj,mam 9 mesicni holcicku,kojim jen rano,a potom uz jen odstrikavam,mala pak uz ode me nechce.Delam to tak od zacatku.
Asi uz 2 mesice me boli klouby,vsechny.Nejhorsi je to asi rano,nebo kdyz lezim nebo sedim delsi dobu a potom vstanu.Byla jsem u doktorky,delala mi vselijaka vysetreni,ale vubec nic nenasla.Jen my dala dobrou radu"musis cvicit a jist zdrave".......Ale to prece vsechno delam!Prosim o radu.....ma nekdo podobnou zkusenost?Poradte mi............Dekuji
 kopretina 
  • 

potrebuji poradit 

(12.11.2006 3:14:01)
Ahoj,mam 9 mesicni holcicku,kojim jen rano,a potom uz jen odstrikavam,mala pak uz ode me nechce.Delam to tak od zacatku.
Asi uz 2 mesice me boli klouby,vsechny.Nejhorsi je to asi rano,nebo kdyz lezim nebo sedim delsi dobu a potom vstanu.Byla jsem u doktorky,delala mi vselijaka vysetreni,ale vubec nic nenasla.Jen my dala dobrou radu"musis cvicit a jist zdrave".......Ale to prece vsechno delam!Prosim o radu.....ma nekdo podobnou zkusenost?Poradte mi............Dekuji.........moje adresa je kopretina3333@seznam.cz
 Petra, osmiměsíční dcerka 
  • 

Re: odsávačka, která funguje 

(10.11.2006 21:15:34)
Vyzkoušela jsem všechny druhy odsávaček, ale šlo mi to s jedinou - od firmy Avent. Je tedy pekelně drahá, ale funguje, potvrdilo mi to už mnoho mých kamarádek.
















 Lucka a Melinda 6/06 
  • 

Re: Re: odsávačka, která funguje 

(12.11.2006 16:00:03)
AHoj, pod to se můžu podepsat. Ležela jsem kvůli kojení nekojení s mimčem v nemocnici 14 dnů. Pravda, byl to boj, ale kojíme dodnes. Bez odsávačky si první 3 měsíce neumím představit. V porodnici jsem vyzkoušela asi 5 druhů včetně elektrické dojičky na obě prsa. Jediná odsávačka od Aventu fungovala takřka bezbolestně a vycucla jednou tolik než ty ostatní. Jen pro upřesnění mám tu elektrickou verzi a SUPER. Lucka
 Petra, osmiměsíční dcerka 
  • 

Re: odsávačka, která funguje 

(10.11.2006 21:15:49)
Vyzkoušela jsem všechny druhy odsávaček, ale šlo mi to s jedinou - od firmy Avent. Je tedy pekelně drahá, ale funguje, potvrdilo mi to už mnoho mých kamarádek.
















 Petra, osmiměsíční dcerka 
  • 

Re: odsávačka, která funguje 

(10.11.2006 21:15:56)
Vyzkoušela jsem všechny druhy odsávaček, ale šlo mi to s jedinou - od firmy Avent. Je tedy pekelně drahá, ale funguje, potvrdilo mi to už mnoho mých kamarádek.
















 Badulka+Terezka 
  • 

Re: Elektrické (i mechanické) odsávačky MM 

(14.11.2006 16:30:35)
Ahoj,já jsem přesný případ maminy bez mléka. Jsem prvorodička a vůbec by mě nenapadlo že můžu mít nějaké problémy zrovna s kojením. Chtěla jsem kojit ale ouha...mléko nebylo. Když jsem asi 48 hod po porodu nemohla malou utišit zašla jsem za sestrou že asi potřebuju odsávačku,že malá nic nevysaje a nenají se,sestra mi sáhla na prsa a donesla mi glukozu že se mléko udělá později,takže jsem vždy trápila malou kojením (zkuste to u hladového dítěte když máte prázdná prsa) a potom dostala glukozu. Třetí den už baštila nutrilon a jsme na něm do dnes, Prsa se neumoudřila a mléko prostě není.
 Róza 
  • 

pro autorku 

(10.11.2006 9:44:30)
A muselo se to tedy řešit chirurgicky? Šlo o to že tam mléko nebylo nebo o to že nešlo ven?
 Dáša , Šimon, 2 měsíce 
  • 

Re: pro autorku 

(10.11.2006 13:03:12)
Chirurgicky se samozřejmě nic řešit nemuselo.Neměla jsem opravdu téměř žádné mléko. Jde o to, že ta mladá sestra, místo aby mě citlivě podpořila, poradila, mi vykládala tyto zcestné věci. Když jsem po asi měsíci a půl kojení vzdala, prsa mi vůbec neztvrdly a nic se zkrátka nestalo.(Jako by tomu bylo v případě, kdyby tam to mléko opravdu bylo.)
Myslím, že něco jako chirurgický zásah kvůli kojení je snad nějaká rarita, uvedená v nějaké učebnici o kojení, ale v praxi se to vůbec neděje.
 Róza 
  • 

Re: Re: pro autorku 

(10.11.2006 17:10:23)
tak to jsem ráda, že aspoň tohle tě minulo

musím tě ale zklamat, moje kamarádka na chirurgickém zákroku byla během kojení právě kvůli zatvrdlému mléku (je to asi měsíc)
 Agnes+3 
  • 

Re: Re: Re: pro autorku 

(10.11.2006 19:53:56)
Jojo, a moje kamarádka byla taky se všema třema dětma na operaci skrz zánět prsu. Ach jo.
 Jana, 11měsíců dcera 
  • 

Re: pro autorku 

(10.11.2006 20:26:05)
také jsme měli problém s kojením, sice ne s bradavkami,ale množstvím mléka,byla jsem po císaři, dceru hned nepřiložili a sestra než by mi pomohla a ukázala jak v porodnici malou nakojit, tak mi dala raději lžičku a glukosu...než jsem se řádně rozkojila trvalo to 3 měsíce, kojím ještě dnes)v noci), ale spíš je to už jen pro pocit dcery a na žízeň,ale jsem ráda,že jsem vydržela a nenechala se odradit radami,tak se na to vykašli a dej sunar...no,každý si s tím musí užít své:-)
 Klára, Vojta 6m 
  • 

Re: pro autorku 

(10.11.2006 20:30:24)
S tím chirurgickým řešením mi má ženská lékařka pravila, že pokud je zánět prsu neléčený antibiotiky, vytvoří se tam ložisko,které je v krajním případě třeba punktovat - řešit chirurgicky a pak už je další kojení problém. A jí docela věřím. Sama jsem měla zánět a po 48 hodinách horeček a zimnice jsem si nechala předepsat antibiotika a dobrý.
 Jana + Tadeášek 3 m 
  • 

Re: pro autorku 

(15.11.2006 20:08:27)
Dobry den, diky za clanek. Dopadla jsem uplne stejne. Velka prsa,bradavky zadne, mleko mi teklo 2 m pred po porodem, jenze pak. Maly kdyz se narodil mel 3 kg a zloutenku tak silnou ze musel pod lampu. Vzdycky kdyz mi ho sestry donesly musela jsem si sednou nasadit klouboucek a donutit maleho aby se prisal. Kdyz se mu to povedlo pribehla sestra zacaly mi bradavky mackat a cpat mu je do pusinky. Takze znova. No a kdyz mi u prsu usnul mela jsem dojem ze uz se napapal. Nikdo mi nerekl ze muze byt pri zloutence ospaly. Predposledni den mi sestra rekla ze maleho malo kojim, ze ma hlad, ze ho museli pod lampou prikrmovat. A to uz tam byl 3 den. No a kdyz jsme odchazeli tak mi do ruky vtiskla strikacky ze pry pro jistotu. Nemusim vam rikat co to udelalo s moji psychikou. Snazila jsem se kojit jeste 14 dni a k tomu odstrikavat, jenze porad jsem mela dojem ze ma maly hlad. Nakonec se mi prsa pres den vubec nenalila a hotovo. Na radu prisla flaska. Jeste jsem asi 3 tydny odstrikavala aby maly mel aspon neco ale nakonec se mleko prestalo delat. Ted uz jsem v pohode. Maly prospiva ale kdyz nekdy slysim ty kecy....ty jako nekojis..... nejradeji bych nekoho..... Jo a pro ty ktere si mysly ze flaska je pohodlnost. Tak omyl damy. V noci musite vstat pripravit mleko na presnou teplotu a ne jenom rozhrnout kosilku a vyndat prso. A to nemluvim o navstevach lekare nebo o pouhlem vyletu do mesta.Moc mi Vas clanek pomohl. Jsem rada ze v tom nejsem sama.
 Sylvie 
  • 

Re: Re: pro autorku+nekojíte? nenechte se vystresovat! 

(15.11.2006 20:52:50)
Rovněž děkuji za příspěvek, moc se mi ulevilo, že měl někdo problémy jako já, asi tak první půl rok po porodu jsem si připadala někdy jako prašivá, zejména v očích tzv. BIO-matek. Moje prsa a mléko byly v pořádku,mrňous také, ale z jakéhosi důvodu se odmítal přisát (po porodu byl přiložen), mimochodem, já i manžel jsme se jako mimina chovali stejně. Sát nechtěl, a když něco, tak "kousal", kloboučky nepomáhaly, sestry mi ho rvaly na prso i když plakal. Pak jsem vždycky bulela já. Skončili jsme na Nutrilonu, naštěstí mě podpořili jak můj gynekolog, tak dětská lékařka. Chci podpořit maminky, kterým se stalo něco podobného, aby se pokud možno nenechaly stresovat okolím,ale hlavně osvětou o kojení (nic proti). Téměř nikde se totiž nedostanete k informacím a typům pro případ, že nekojíte.
 iveta a dvouleta dcera 
  • 

Re: Re: Re: nemohla jsem kojit a proto mam byt spatna matka_ 

(24.11.2006 7:52:44)
PO NAROCNEM PORODU A PLNE PORODNICI JSEM SE SETKALA S VELKOU NEOCHOTOU ZDR.SESTER OHLEDNE KOJENI.BYLO MY RECENO ZE MAM VPACENE BRADAVKY TAK TO NEPUJDE A ZE SI MAM DOJIT K NIM PRO UMELE MLEKO.MOC JSEM KOJIT CHTELA ALE MOJE VELKA UNAVA DESET STEHU OTOKY A NEZAJEM POROD.ODDELENI MNE PODPORIT MNE OPRAVDU SOKOVALI.MALA PILA NUTTRILON DO JEDNOHO ROKU OD TE DOBY JAKEKOLIV MLEKO ODMITA.ALE JE TO KRASNE ZDRAVE DITE A DO TED MNE BOLI TO ZE JSEM NEMOHLA KOJIT ALE PROTO NEJSEM SPATNA MATKA.JAK VYPLIVA Z REAKCI OKOLI Z NOVIN I CASOPISU- ZE JEDINE KOJICI MATKY A DETI JSOU IN ALE CO MY CO NEMOHLI KOJIT JSME ODSUZOVANY....
 Mortadela 


Mně odsávačka pomohla 

(10.11.2006 9:48:40)
Já zase musím říct, že mi elektrická odsávačka pomáhala - mléko do lahvičky teklo vyloženě pramínkem, za půl hodinky jsem měla plnou lahvičku. Kojit jsem taky nemohla, zase z jiného důvodu - měla jsem tak poraněné obě bradavky, že to byla bolest dohánějící mě k šílenství. Ani po čtyřech týdnech se to nelepšilo, spíš naopak, tak jsem skončila u odsávačky a když posléze bylo málo mléka, tak u Nutrilonu. A byly jsme s dcerkou obě spokojené, já že nemusím kojit a dcerka že má lahvičku a dobré mlíčko. Bylo to lepší než se trápit s kojením, které nám přinášelo jen trápení (aspoň mně každopádně a od nespokojené mámy je k nespokojenému dítěti jen krok).
 Hana 
  • 

Re: Mně odsávačka pomohla 

(10.11.2006 10:07:27)
Já elektrickou odsávačku můžu jen chválit - mám problémy s krční páteří a občas to vystřeluje do rukou, takže i když ručně odsávat ummím, vždycky z toho mám pravačku tak necitlivou, že neudržím ani lžíci. Po zakoupení Medely problémy přestaly. Každá máme prostě svůj problém.
 kamila 
  • 

stejný problém 

(10.11.2006 10:18:10)
Já měla úplně stejný problém jako autorka. Byla jsem také v nemocnici, která dostává jedno ocenění za druhým kvůli úspěšnosti kojení. Já mám sice prsa malá, ale kojit z nich opravdsu nešlo. Celý pobyt v porodnici jsem si připadala jako černá ovce, která chce zabít své dítě, protože odmítá kojit. Tak mi to bylo dokonce paní doktorkou řečeno. Malý mi v porodnici týden proplakal hlady. Přijeli jsme domů dostal nutrilon a od té doby to bylo spokojené a usmívající se miminko. Ale dotazy typu proč nekojíš? Jsem vyloženě nesnášela. Teď jsou synovi čtyři roky a nutrilon mu chutná dodnes!
 Renka 
  • 

Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 10:13:15)
No, podle mého názoru by si každá budoucí maminka měla zjišťovat infomace o kojení už před porodem, je to přece hlavně JEJÍ zodpovědnost, samozřejmě že by měly pomoct i gynekoložka, případně posléze v porodnici, ale hlavní zdopovědnost je na budoucí mamince!!! Sama mám vpáčené bradavky, tak vím, jaká je fuška rozkojit, ale s informacemi, trpělivostí to může jít - alespoň nám se to podařilo, a to mi v baby friendly porodnici nepomohli vůbec. Kdybych na ně spoléhala a nezajímala se o kojení předem, tak bych možná dopadla jako autorka - takže opravdu doporučuji zajímat se o techniky kojení a pomůcky ke kojení ještě před porodem.
 Aja 
  • 

Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 10:23:09)
A co se tedy dá dělat s těmi výpačenými bradavkami. Jestli to dobře chápu, tak to jsou prsy, které nemají tak vystouplé bradavky jak by bylo potřeba?
Když mi teče mléko i před porodem, myslíte, že mi taky horzí potíže s mlékem?
 Eva K, Lucie 7m 
  • 

Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 10:33:46)
Ahoj,
mě zkontrolovala prsa v těhotenství porodní asistentka, co vede předporodní kurzy. Na moji žádost.
Říkala, že pokud v chladu bradavky udělají výrazné "čudlíky", je to v pořádku. Jinak doporučují nosit formovače bradavek již v těhotenství, případně používat kloboučky při kojení. Ale kloboučky jsou návykové a dle statistiky s nimi maminky nevydrží kojit dlouho. Ale znám dvě holky, co s nimi kojí už přes půl roku, akorát mi to připadá otrava se sterilizací.

Zkus se poradit s gynekologem, ten by ti správně měl prsa zkontrolovat. Ale nejsem si jistá, jak moc tomu tihle pánové rozumí. Nebo zkus se zeptat v porodnici, kde plánuješ rodit, třeba ti na ně kouknou. Na formovače se zeptej ve zdravotních potřebách, možná Avent by je mohl dělat.

Eva
 Renka 
  • 

Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 10:44:25)
Ajo, tak ano, ploché či vpáčené bradavky souvisejí s jejich tvarem a velikostí, vpáčené jsou vlastně obrácené jakoby vevniř, splývají s dvorcem. K těm informacím a pomůckám - jednak už v těhu se dají nosit formovače bradavek, jako to říká i autorka na konci článku, pak Avent i Chicco dělají takové jakoby povytahovací systémy, které se přiloží k prsu a podtlakem bradavku vytáhnou, ty jsem koupené neměla, ale manžel už dopředu věděl, kde je v případě potřeby mají. Dále jsem měla kloboučky, a to se mi osvědčila zn. Medela, jsou měkké, ve dvou velikostech (já měla tu menší) a mají vyřízlý otvor pro nosánek miminka. Pak je dobré už před porodem naučit se různé polohy při kojení, hlavně nám pomáhala boční (fotbalová) poloha, dále jsem už předem měla mobil na místní lakt. poradkyni, která byla ochotná za mnou přijít domů, pak je dobré mít kojící polšátř, protože miminku bude dlouho trvat, než se přisaje, protože mu vlastně ta bradavka u prsu chybí, a taky jsem měla bepanthen, protože jak je ta baradvka vpáčená v prsu, tak je hodně jemná, takže kojení moc bolí. Jo a navzdory té boleti je dobré přikládat dítě ke kojení tehdy, když chce, ne po 3 hod, ale tehdy, když si řekne, aby mělo hodně příležitostí se učit sát.

Jinak nechci, aby to vyznělo nějak militantně proti maminkám, které kojit z různých důvodů nemohly, jen prostě nám tohle všechno dohromady pomohlo, ale je mi jasné, že to nemůže pomoct každému, ono nejdůležitější je spokojená maminka i miminko, ať už je živené jakkoliv.
 koluka 
  • 

Re: Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 12:32:49)
Taky jsem si podle informací získaných před porodem myslela, že když se mi bradavky při sprchování chladnější vodou trochu "postaví", nebude s kojením problém. Ale nepatrné bradavky, k tomu po porodu nateklá prsa, navíc dcera spavější při novorozenecké žloutence - nešlo to a nešlo, nebylo za co chytit. Moc mi pomáhaly dětské sestry, zkoušely jsme to s nejrůznějšími kloboučky, až se mi dostal do ruky normální dudlík od kojenecké láhve. A s ním nasazeným na bradavku to šlo krásně, i když to bolelo, bradavka se postupně vytáhla a od 3 měsíců jsem kojila už bez pomůcek.
 sharonka9 


Spavější dítě??? 

(10.11.2006 15:26:20)
Můžete mě informovat, o co přesně jde? Když má dítě novorozeneckou žloutenku (o té něco vím), tak více spí (s tím se setkávám poprvé)??? V jiném příspěvku se píše, že se takové dítě musí na kojení budit.... Proč? To vážně spí tolik hodin, že by bylo podvyživené, kdyby se kojilo jen tehdy, až si o to řekne?
Díky za info,
Šárka
 Petru 
  • 

Re: Spavější dítě???, přirozeně 

(10.11.2006 16:45:41)
U mě to tak bylo, dcera měla žloutenku a nešla vzbudit. Ale nějak se to upravilo, už má deset let. Možná že by stejně podvyživená nebyla, protože porodní váhu měla 4,05 kg, ale asi hrozilo riziko dehydratace a to je nejspíš u novorozenců častější než podvýživa, aspoň v našich krajích. Kojila jsem ji skoro dva roky než jsem otěhotněla, pak nějak sama jen s mojí malou pomocí přestala.
K tomu kojení přirozeně, taky jsem měla problémy s technikou. Sestřičky místo vysvětlení mi necitlivě chytily prs a předváděly mi jak to má být. Že mi sahaly na prsa to nevadí, ale vadil mi jejich přístup i když vím, že toho mají hodně, ale malý úsměv a trochu víc citu by občas nevadilo. Stejně jsem to takhle nepochopila a moje napůlspící miminko mi bradavky poranilo a musela jsem používat kloboučky. Nakonec se vše povedlo a kojit jsem se naučila. U dalších dětí už to šlo přirozeně, ty žloutenku neměly a já měla už vlastní zkušenosti.
A taky mi spousta lidí přehazovala, že jsem divná, když ještě v roce a půl dítě kojím (kromě další stravy), a to si myslím, že rok a půl není nijak přehnané.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Spavější dítě??? 

(10.11.2006 18:18:48)
Dcera měla žloutenku a ATB (nezávisle, aspoň myslím :), hodně spala a nutili mě budit. Nešlo to, řvala, nenajedla se, zhubla asi 15%. Až jsem ji nakonec nechal těch 4-5h vyspat - začala jíst v pohodě. Takže ano, asi jsou spavější, častým jezením se žloutenka odbourává ... ale někdy je lepší to nehrotit.
 Ivana 
  • 

Re: Spavější dítě??? 

(10.11.2006 20:40:04)
Muj syn mel zloutenku a ja byla po sekci, takze jsem nemela mimco u sebe. Nosili mi ho jen na kojeni, jenze uz jste nekdy zkousely nakojit spici vanocku? Tak po neuspesnych pokusech - neumeli jsme to ani jeden- ho sestricky nastouchli pekne spravnou krmnou davkou, a detatko spokojene spalo dal. Pri dalsim krmeni se situace opakovala...Az par dni po porodu, kdy jsem se trochu vzpamatovala, jsem se zacala bourit, ze to tak dal nejde. Konecne jsem ho mela u sebe, kojeni nam sice moc neslo, nebot jsem nemela dost mleka a maly se neumel prisat, ale rozhodne se BUDIL sam! I kdyz ne kazde 3 hod, ale treba nekdy i po 5 hodinach. Nijak zvlast neutrpel, nekdy si dnes preji aby mu to pozloutenkovani jeste chvilinku vydrzelo :-)
 Monča 
  • 

Re: Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(11.11.2006 23:12:42)
No, Renko, klobouk dolu :-) Ty jsi opravdu sečtělá matka.. Ne, jen jsem se musela pousmát, jak jsi všechny ty rady vychrlila. Pravdu máš v tom, že naučit se polohy pro kojení ještě před porodem je velká výhra. Vpáčené bradavky a učení se fotbalové polohy mi dali první tři dny po porodu pěkně zabrat... Trochu by měly poupravit předporodní kurzy, aby tam skutečně předávali cenné informace.
 Lenka a Luis (4 měsíce) 
  • 

Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 13:57:03)
K vpáčeným bradavkám - slyšela jsem o formovačích bradavek, ale zkušenost s nimi nemám.
A k množství mléka - od pátého měsíce těhotenství se mi spouštělo mlezivo. A po porodu - mokrý horor. Tři měsíce bylo mléko všude, spouštělo se mi při pomyšlení na kojení, Luisově pláči, a ta postel - mohla jsem cíchy i vnitřky prát každý týden. Po třech měsících se teprve tvorba mléka uklidnila a ač nosím v podprdě kapesník + vycpávku (oproti dřívějším dvěma kapesníkům a dvěma vycpávkám), je to paráda! Držím palečky vám VŠEM, abyste v kojení našly radost a zažily jste ty nervy, když je mléko všude - na vodorovných i svislých plochách se na vás smějí kapky od mléka, marně se převlékáte neustále do suchého a jen pár minut čistého trička - a abyste zažily usměvavé miminko, jak se majetnicky přicucne, zavře očka a začne hltat!
 Táňa 
  • 

Re: Re: Info o kojení už před porodem - pro Áju 

(10.11.2006 18:32:33)
Podle mého názoru hodně maminek nemá z kojením vůbec žádný problém. To jen, když se čtou články o problémech s kojením, tak to vypadá, že tomu tak není.
Mám osmi měsíční holčičku a kojíme pořád. Přisála se poprvé čtvrt hodiny po porodu a od té doby to umí. Nemám žádnou láhev, odsávačku, kloboučky, nic.

Myslím si, že když už teď máte mléko, tak budete mít po porodu ještě více.
 Petrisa 


odsávačka Medela mini electric 

(10.11.2006 23:51:59)
Můj syn byl první dny v inkubátoru, byl malý a měl problémy při porodu, takže mi ho ani nemohli vyndat, abych ho zkusila kojit. Byla jsem po CŘ , zmatená z ne zrovna dobře probíhajícího porodu a plná strachu o malého, a nikdo se o mě a kojení moc nezajímal. Když jsem ho dostala na pokoj začaly problémy, byl hrozně spavý, kvůli nízké hmotnosti a žloutence, nebylo možné ho vzbudit (hlásit o jídlo se začal až po 14 dnech, do té doby byl schopný spát pořád), při každém pokusu o kojení nade mnou stály sestry a snažily se ho přimět, aby se přisál. Když se to konečně povedlo usnul. Musela jsem ho krmit stříkačkou, aby aspoň něco snědl, nejdříve nenatalem, když mi začala prsa tvrdnout a šíleně bolet, sama jsem "laktační poradkyně" upozornila, že bych si mohla (a měla) mléko odsávat a dokrmovat mlékem mým. Alespoň mi půjčili elektrickou odsávačku Medela mini electric, tak jsem se naučila mléko odsávat. po návratu z porodnice jsem ještě asi 14 dní zkoušela malého přikládat a dokrmovat OMM stříkačkou, ale pořád bez výsledku. Tak jsem si koupila osvědčenou Medelu a láhev s dudlíkem a odstříkávám už 5 měsíců. Bylo mi líto dávat nutrilon, když mám mléka dost, tak to chci aspoň do půl roku vydržet. Ty první týdny a stresy v porodnici bych ale nikomu nepřála. Díky sestrám v porodnici jsem si připadala méněcená a jako krkavčí matka, která nechce dát dítěti najíst. Kojení podle mě je sice prospěšné a před porodem (na který jsem se svědomitě připravovala) jsem se na něj velice těšila a nepřipouštěla si žádné problémy, ale když to nejde je pro dítě lepší klidná maminka.
 Iva Čapková 


Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 20:42:10)
Ahoj Ajo,

jestli chceš kojit s vpáčenými bardavkami, rozhodně začni ihned nosit formovače bradavek, můžeš si ušetřit dost starostí. Mě říkala por. asist., že bych je měla nosit od cca 6.měsíce těhotenství nejlépe celý den, ale to jsem v prvním těhotenství nedělala a byla to chyba. Kojení mne pak několik měsíců strašlivě bolelo - než se bradavky vytáhly. Můžu doporučit formovače Medela, jsou fajn. A pokud se bradavky nevytáhnou dostatečně před porodem, můžeš nosit formovače i po porodu - před kojením (což je zpočátku vlastně pořád ;-)))
Držím palce. Kdybys chtěla, obrať se na můj mail. Ráda předám informace než je zapomenu :-)

iva
 Radka, 3 děti 
  • 

Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(12.11.2006 1:23:53)
Ahoj, měla jsem velké problémy s kojením (u prvního dítěte). Teoreticky jsem byla připravena skvěle, ale důležitá je i praktická pomoc (a včasná), a tu jsem já v porodnici nedostala. Dnes už vím, že za naším neúspěchem s kojením stál součet několika okolností (miminko mělo dost těžkou novoroz. žloutenku = mimo jiné tedy spavé a nesálo, nepomoc v porodnici, následně bolestivé nalití malých prsů a retence (zadržování spouštění mléka), špatně vytažitelné bradavky, posléze kojení přes klobouček a dokrm z láhve. Z prsa vypil tak 10, max 15 ml. Na konci šestinedělí jsme měli umělé mléko a jednou za den jednu odstř. láhev, ale jen odstř. se mléko neudrželo. Měla jsem z toho těžké pocity viny, že jako matka nestojím za nic, že DOBRÁ matka kojí (a já ne !!!!!), kojení dar pro život apod. Ono je kojení super, ale ta propaganda okolo je zdrcující pro nás všechny, kterým se to z nějakého důvodu nezdařilo, i když jsme moc chtěly.
Při 2. těhotenství jsem se připravovala, seč jsem mohla, aby se to povedlo a - povedlo se! Byla jsem v Pražské Thomayerově nemocnici v Krči v Kojícím lakt. centru na praktickém tréninku, skvělé sestry, byly jsme tam jen dvě maminky a sestry se nám moc věnovaly. pro jistotu jsem měla doml. kontakt s lakt. sestrou, že při problémech za mnou přijde do porodnice na návštěvu a pomůže mi. Nosila jsem formovače bradavek, neb je mám ploché, ale při 1. těhotenství jsem si myslela, že s nimi problém nebude (taky udělají v chladu "čudlíky", ale při kojení byly pso mé spavé mimi špatně vytažitelné...(.
Druhé mimi jsem kojila dva a půl roku.
Třetí mimi kojím stále, druhým rokem.
(Při druhém i třetím mimi jsem měla v šestinedělí vždy zánět prsu, zřejmě prvními nesprávnými přiloženími a následně zavlečením infekce - posledně nevím, jakým způsobem, při druhém mimi zřejmě tím, že jsem zprvu v porodnici nenosila podprsenku (na svá malá prsa) a častým převlékáním noční košile, přetahované přes prsa, nějaké potvory snad od očistků, nevím, pozor na to, holky, noste podprsenky a pozor očistky jsou strašně infekční.
Dobře se připravte, snažte se kojit, ale když to nepůjde, nevadí. Důležitá je klidná spokojená máma, milující své dítě i s lahví Sunaru v ruce, než uplakan, sebeobviňující maminka. A komu se kojení nepovede, můžete dát kontakt svému miminku při krmení z láhve třeba pevným držením a přitulením na vaší nahé hrudi, častým chováním a taky nošením v šátku (je to super).
 Ninivé, synek 8m. 
  • 

pro Áju 

(13.11.2006 9:42:03)
Ájo,
jestli máš podezření, že máš malé bradavky (ploché, vpíčené), raději se s někým poraď. Mě teklo mlezivo taky dlouho před porodem, bradavky nic-moc, ale byly a nakonec jsem kojila plně až od třetího měsíce a do té doby to byl horor. Prsa strašně otekly, bradavky nikde, syn spavý taky kvůli žloutence, obrovské trhlinky na bradavkách... Prostě hrůza. Nakonec hodně pomohly formovače /Medela/. Lze je nosit už od 6.měsíce těhotenství.
 Ninivé, oprava 
  • 

Re: pro Áju 

(13.11.2006 10:16:02)
vpáčené bradavky, pardon
 JankaP 


Re: pro Áju 

(13.11.2006 11:17:21)
Ájo,
jestli máš jakékoli podezření na budoucí problémy, tak formovače bradavek nos!
Já měla v těhu bradavky ok, rozhodně ne vpáčené. Ale po porodu se ukázalo, že jsou prostě kratší. Zvláště, když se mi pak nalila prsa... Formovače jsem nosila aspoň po porodu, kojila s kloboučky a pomohlo to. Jen jsem se vždycky předklonila, zapomněla na formovače a všechno mléka zachycené ve formovačích bylo vylité na košili...
 Martina, Dita 1 rok 
  • 

Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 10:25:23)
Renko, v jistém smyslu máš pravdu že je to zodpovědnost maminky. Ale když ti všude v časopisech, v televizi u doktora atp. líčí jak je naprosto přirození normální, běžné a bezpracné kojit, nepřijde ti důležité shánět o tom nějaké další informace...... Řekla bych že tady v ČR je to trošku extremistické - kojení za každou cenu. Ale jak už tady psalo hodně maminek - heslo by spíš mělo znít spokojená maminka a miminko za každou cenu :-)))
 Martina, Dita 1 rok 
  • 

Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 10:26:11)
promiňte - "přirozené"
 Albeka 
  • 

-..hmm 

(10.11.2006 10:53:10)
..velmi roztomilý překlep - pobavilo mne to :-)
 sarmi 


Re: Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 11:37:34)
vzdyt se neomlouvej - i prirozeni je docela normalni :-)))
 Piggy 


Re: Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 15:56:30)
Hm, je tu někdo kdo bezpracně normálně kojil přirození? :c)))
 Damila 


Piggy 

(10.11.2006 16:28:45)
Asi jsi chtěla napsat "přirozeně" a ne přirození...,ne?! Tedy aspoň doufám, že je to jen překlep. :o)
Protože jinak by to byl dost divný dotaz...
 Dáša a Maruška 
  • 

Kojení-povinnost? 

(10.11.2006 19:29:33)
Chtěla bych povzbudit všechny maminky, které z nějakého důvodu nemůžou kojit. Myslím a věřím, že ve většině případech to není neinformovaností ani nechutí, ale prostě to z jiných důvodů, za které maminka nemůže, nejde.Souhlasím s názorem, že dnešní doba je ke kojení až histericky upnutá. Myslím si, že žádný extrém není zdraví. za dob našich maminek většina doktorů při sebemenším problému strčilo mamince flašku a bylo. Dnes chodíme do kurzů, čteme,připravujeme se a pak zkoušíme, pláčeme, máme prsa roztrhaný na cucky, dítě hladové,ale kojit musíme, hlavně kojit!!!
Já sama jsem měla problémové těhotenství, porod císařským řezem. Když mi přinesly Marušku k přiložení, nemohla jsem se hnout a bylo mi zle. Sestra mi ji připleskla na prso a bylo.Po operaci jsem schválně vstala co nejdřív, abych měla malou u sebe a mohla přikládt a přikládat, abych měla mléko a mléko. Byla jsem totiž až moc dobře informovaná, do jaké doby by mělo být dítě přiložené k prsu po porodu. A my jsme to samozřejmě nesplnily. tak jsem si hned zničila bradavky. Ale kojily jsme, mala přibrala, snad s pomocí sester jsme zvládly i techniku a dost velká nalitá prsa. Ve třech týdnech dostala malá koliku, kdo zažil ví.Pořád plakala, pořád, ve dne , v noci. A kojení, HOROR. Měla hlad, ale po sání ji začalo nbolet břicho a začala se kroutit, tím pádem byla technika v tahu, mléko neteklo nebo teklo moc, malá se vztekala. Takže ji uklidnit a znovu.Co jsem zažívala nemůžu ani popsat. Deprese, únava. Četla jsem další knížky o kojení, volala do poraden a i když jsem svou dceru milovala od prvního okamžiku na oparvdouvé pocity štěstí jsem si opravdu musela počkat. A okolí - hlavně koj! Na rady o kojení jsem byla alergická a začala nenávidět i kojení samotné. Jo a malá měla dudlík a kolem třech měsíců, když už jsem nechtěla, aby byla tak hladová dostala láhev na noc, tu měla asi 14 dní, pak jsme se vrátily ke kojení. Takže to jde a né, že né! No už to nějak uzavřu. Kolika kolem čtrvtého měsíce ustala. Dceru jsem kojila plně do sedmého měsíce a teď kojíme ještě trochu v noci (Maruška má 11 měsíců). věřím, že kojení je pro dítě velmi prospěšné, ale spokojená, usměvavá maminka víc. A nejvíc je důležitá její láska. Proto u druhého dítěte se budu více řídit srdcem a né tím, co se říká, píše, co najednou všichni ví. A myslím si, že velká míra informovanosti je někdy naopak na škodu, možná kdybych se řídila víc instinktem, nestresovala jsem se již od začátku tím kdy jsem dítě přiložila atd... kojila bych jako po másle a nebo bych možná po vzoru své maminky dala dřív flašku a vyhnula se depresím.
No a hlavně si myslím, že bychom se my maminky neměly nechat masírovat okolím a měly to dělat podle sebe. Jo a moje Maruška je krásná, zdravá holčičika, kterou moc miluju. Tak už končím, všem přeju zdravé kojené i nekojené děti. A hlavně žádné nervy!
Dáša
 Iva Čapková 


Re: Kojení-povinnost? 

(10.11.2006 20:50:56)
Ahoj Dášo,

pod tvůj článek se můžu podepsat. Jen s tím, že dodám, že druhé dítko už mám. Jako druhorodička jsem byla v porodnici v pohodě, žádní doktoři mě nemohli vystresovat (už jsem se prostě nenechala), byla jsem v pohodě a v pohodě bylo i kojení. A hlavně - je to hodně vidět na dětech. Starší syn se všeho bojí, je dost neprůbojný, dost lehce se nechá vyvést z rovnováhy. Dcera je v POHODĚ. Vím, že to všechno asi není jen mým přístupem a naladěním po porodu, ale věřím, že právě tohle je jedna z nejdůležitějších věcí. Ne kojící vystresovaná matka, ale matka v pohodě - ať už se dítě živí mlékem mateřským či umělým.) Takže přeji velkou pohodu při (a po) druhém porodu!

iva
 Mortadela 


Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 10:47:18)
Ujišťuju tě, že jsem před porodem chodila do předporodních kurzů, přečetla jsem x příruček a souvisejících článků. Teoretická připravenost dobrá. Ale když přišla praxe a brutálně poraněná prsa, která se ne a ne hojit, tak mi byla teorie víš k čemu. A jak mi byla dobrá odsávačka!
 HelenaPa 


Re: Info o kojení už před porodem 

(10.11.2006 12:34:06)
Dovolím si s vámi nesouhlasit. Já jsem před porodem měla nastudováno o kojení kde co, teorii zvládám bezvadně. Ale když jsem kojila, tvrdila jsem, že klidně za někoho porodím, když za mě bude kojit.
Nesnáším větu, kterou se dočtete všude - Kojení nebolí. Naprostej nesmysl. Bolest jak hrom, než si bradavky zvyknou. Laktačky by mi určitě řekly, že je to špatnou technikou, jenže já techniku znám, ale jak vysvětlit miminku, jak má držet, nekroutit se a kam dát jazyk v puse?
Mám velký prsa i bradavky. Nacpat něco tak velkýho do tak malé pusinky je prostě nemožné. Malej se kroutil, uhýbal, pak brečel. Byli jsme na nejlepší cestě se nenávidět a ne "budovat pozitivní tělesný kontakt". Jediný způsob, jak do něho nacpat mateřský mlíko, je odstříkat a krmit z lahve. Naštěstí mám elektrickou odsávačku od Medely a nedám na ni dopustit. I když je to šílená ztráta času. Pořád si pohrávám s myšlenkou na UM, ale zatím ododlávám.
 Linda 
  • 

Cha cha 

(10.11.2006 16:05:53)
Tak v zásadě s tebou souhlasím - informovat se o kojení dopředu. Realita je ale jiná...Já taky vše pečlivě načetla, takže jsem věděla, že zpočátku je třeba mimčo často přikládat. Jenže nikde jsem se nedočetla JAK často! Výsledek: celou druhou noc po porodu malá probrečela a já v domění, že má hlad, jsem jí měla prakticky celou noc přicuclou. Rozkojily jsme se perfektně, ale prsa jsem měla oteklá a bolestivá ještě asi tak 3 týdny po porodu. Doteď nevím, co jsem dělala špatně, jak často jsem ji měla přikládat a jestli jsem se mohla tomuto bolestivému nalití nějak vyhnout.
 Maťa. 


Re: Linda, 

(12.11.2006 10:51:57)
na začiatok, Filípka som kojila do 11 mesiacov. Dokonca som bola úspešná s postupným odstavením, takže to bolo bez stresu.
A to som malého plne kojila do 6 mesiacov - čo hodinu, potom do 8 mesiacov s príkrmami, ale aj tak kojenie v priemere čo 2 hodiny.
Držala som sa od začiatku toho, že keď chce a cucá, dám mu (je pravda, že neskor bol už trošku "závislák", ale ako vidíte, prežila som to:-). Takže už v porodnici som si ho prikladala skoro stále. Ale! Nenechala som ho na prsu dlhšie než 10 minút. A ešte som si dávala pozor, nech má malý v pusinke čo najvačšiu časť dvorca. Pokiaľ pusinku otváral málo, zobrala som mu prso a ponúkla znovu a lepšie:-) A to pomohlo tomu, že som nemala ani praskliny, ani iné problémy s prsy.
Ešte by som chcela poznamenať, ak sa stalo, že som náhodou musela preč, dostával malý materské mlieko z flašky (Avent). A ani to nám techniku kojenia nepokazilo. Malého som volala "prsomil obecný":-)))))
Tak veľa šťastia v kojení a hlavne, neriešiť to príliš, dať na svoju intuíciu a srdce:-)
A ak náhodou mliečko nie je, nerobiť z toho tragédiu a dať umelé. To neznamená, že by ste boli zlé matky. Pre dieťa je doležitejšie plné bruško a spokojná maminka, než uplakaná nešťastnica z toho, že nejde kojiť.
 Albeka 
  • 

..hmmm 

(10.11.2006 10:34:19)
.zcela jistě bude plná diskuse plamenných projevů úspěšných kojících matek o prospěšnosti kojení,jak je důležité vytrvat a být trpělivá..můj osobní názor je,že je to blbost :-).
Znám spoustu kojících maminek,kterým kojení vyhovovalo a jejich děti prospívaly. Nic je nebolelo,netrpěly záněty..prostě pohoda - kojily s radostí a chutí. Pak znám takové/a mezi ně patřím i já/,které i přez veškerou snahu kojit zkrátka nekojily,protože to z nějakých/jakých koli/příčin nebylo možné.Pochybuji,že existuje mnoho matek,které nechtějí své děti kojit záměrně.Děti dobře prospívají i s umělou výživou. Spokojené dítě i matka - to je důležité,nic víc..
 Mortadela 


Re: ..hmmm 

(10.11.2006 10:43:54)
Máš úplnou pravdu! Když to nejde, tak to nejde a jakékoliv diskuze na téma "ale kojení je přece pro dítě to nejlepší" jsou zbytečné a přispívají ke stresu!
 Lucie 
  • 

Re: Re: ..hmmm-díky,díky,díky 

(10.11.2006 10:53:30)
Díky, díky, díky. Mluvíte mi z duše, mám podobné zkušenosti. Jsem ráda, že je víc "normálních" matek a ne jen fanatičky a články o nezodpovědných matkách nekojící své dítě a tím mu způsobující veškeré zdravotní újmy až po snížení intelektu. Nejlepší je to číst v době kdy jste v "hormonální" pasti a brečíte jak želvy. ZDAR ROZUMU.
 Mortadela 


Re: Re: Re: ..hmmm-díky,díky,díky 

(10.11.2006 10:59:09)
Jasně, mně v té hormonální pasti nejvíc pomohla kámoška, která řekla: "To víš že jo, padej koupit lahev a Nutrilon nebo co se teď dává, vždyť nebude první ani poslední." A to rozhodlo, už žádné pochybnosti, koupila jsem Nutrilon a ono to začalo pěkně fungovat - konec stresu, konec bolestí, klid. A už jsem se netrápila, prostě to dopadlo jak to dopadlo. A rázem i ta hormonální krize pominula. :-)
 Albeka 
  • 

..jasně 

(10.11.2006 11:07:06)
..i u mne zvítězil rozum - prostě když mléko není,nedá se nic dělat a tak jsem to málo co jsem byla schopna vyprodukovat odstříkala do lahve dolila sunárkem/nutrilon mým dětem nechutnal/a z nešťastných řvoucích miminek se rázem stali spokojené prospívající děti.Takže je fakt blbost podléhat propagandě masového kojení.A umdlévat u rozpraskaných bradavek a v horečkách ze zánětů a nebo ronit slzy nad nenalitými prsy - prostě některé z nás jsou kojné a jiné zase ne..:-)
 Albeka 
  • 

Re: ..opravdu není zač :-) 

(10.11.2006 10:59:24)
Mé nekojené děti/6 a 11 let/ jsou zdravé,čilé a ve škole prospívají na samé jednušky,kosti mají pevné,zuby jako rysové,váha a výška odpovídá věku - takže žádné obavy milé nekojící maminky - pokud kojíte fajn,pokud kojit nemůžete - bude vás to stát víc peněz - ale svým dětem nezpůsobujete žádnou zásadní újmu-takže klid a žádný stres :-)
 Tereza, dvě dcery 
  • 

Re: Re: ..opravdu není zač :-) 

(13.11.2006 10:36:22)
Ano, ano, je to tak. Není vždy pravda, že nekojené dítě prospívá hůře než kojené. Má první dcera je kojená rok, druhá od tří týdnů na umělé výživě. Přesto byla starší vždy nesrovnatelně nemocnější. A prospívají obě na samé jeničky (3.+6. třída).Já byla vždy téměř militantní zastánkyně kojení. Ale druhá dcerka mě vyléčila. V kojení dělala chyby ona (haha). Fakt je, že se napoprvé krásně přisála, ale během pití neustále "přehmatávala". Přestože neměla ucpaný nos, pořád se pouštěla a chytala znova.Pokaždé mi poranila bradavky víc a víc, až sála i s krví a zvracela. A já měla mléka na rozdávání, rozhodně pro ní nebylo sání žádná dřina. Nicméně poraněné bradavky sa zanítily a mléko nešlo ven ani dítěti ani odsávačce. Po dvojích antibiotikách v koňských dávkách, bolestech k nevydržení(prsa v barvě fialovo modré), hrůze z každého dalšího kojení mi gynekolog sdělil, že moje laktace je nezvladatelná a je třeba ji zastavit. Přijala jsem téměř s úlevou. Výčitky byly hrozné, ale strach z kojení ještě horší. Prsa se mi zahojily až když holčině byly téměř čtyři měsíce. Kojení bylo rozhodně pohodlnější, než neustále vyvařovat láhve, dudlíky a na každou cestu mít připravenou teplou vodu. Ale co už naděláme, že?
 Marika, Kačenka 07/06 
  • 

Personál v porodnicích 

(10.11.2006 11:28:43)
Ještě nedávno mi přišlo kojení jako věda. Už v porodnici mi malá začala řvát hlady, asi tak třetí noc po porodu jsme prochodily po chodbě. Ač jsem měla prsa nalitá, mléko se ne a ne spustit. Zarazilo mě, že personál porodnice mi hned, jak malá ubrala na váze, začal vnucovat automaticky příkrm. Bylo by to na místě, kdyby se vyčerpaly všechny možnosti, ale mě se nikdo neptal, jestli kojím, jestli mám mléko nebo jakou mám techniku kojení. Příkrm jsem odmítla s tím, že to ještě zkusim, tak mi dali oxytocin pod jazyk, a do dvou hodin se to rozjelo. Také jsem měla problémy s přisáváním, ale byla tam jedna mladá, vynikající sestřička, která si mě vzala ve 2 ráno na sesternu a učila mě různé polohy kojení, dala si se mnou práci a to opravdu pomohlo.
Doma jsem trpěla jak pes, bradavky mě bolely s každým přisátím - když se mě švagr zeptal, jaký to je pocit, řekla jsem mu, ať si zkusí přicvaknout na bradavky žabičky od záclon, tak měl jakž takž představu.
Pak přišel pro změnu zánět, čtyřicítky - antibiotikům jsem odolávala a nakonec to zvládla za pomoci obkladů a tvarohu.Trvala to 3-4 dny.
Nyní kojím bez problémů, nemusím odstříkavat ani nepotřebuji vložky do podprsenky. Malá ale přibírá, sice je na spodní hranici tabulky, ale naše doktorka je spokojená. Doufám, že budu kojit co nejdéle, především proto, že jsme s přítelem oba alergici a dceři se už ve 2 měsících objevil ekzém(zatím s tím snad úspěšně bojujeme), tak to beru jako takovou prevenci, i když to není zaručené.
Omlouvám se za svůj dlouhý příspěvek - jen jsem chtěla říct, že je dobré to nevzdávat ale přesně jak se tu psalo - když to nejde, tak to nejde. Hlavně aby bylo mimčo spokojené.Hodně záleží na personálu - někdo si dá práci, někdo to hned vzdává a někdo, bohužel, považuje za samozřejmé, že víte, jak na to, i když jste prvorodička a v životě jste to nedělala.
 Albeka 
  • 

Re: Personál v porodnicích 

(10.11.2006 13:59:02)
..souhlasím,pořád se tlachá o kojení,ale v mnoha porodnicích se rodičkám v tomhle smyslu nikdo pořádně nevěnuje.Asi holt počítají,že je to instinktivní - no myslím,že není :-),jak popisuješ své peripetie kolem kojení tak si myslím byla trpělivá dost a úspěch se dostavil. Já tak trpělivá nebyla - po 3 dnech v horečkách a 3 dnech a nocích odstříkávání/fakt děsivá bolest/+ hlady řvoucí dítko jsem rezignovala...
 Mulderka+ufounci /05,08,11/ 


Re: Personál v porodnicích 

(10.11.2006 17:58:12)
Mariko, oxytocin pod jazyk??? Velice zajímavé:-)) V které to bylo porodnici a kdy??? Já jsem taky měla problém s rozkojením po vyvolávaném porodu, který skončil akutním SC, patřičně jsem v té následné "hormonální pasti" obrečela, že nejsem ani schopná uživit vlastní vymodlené dítě, a když jsem se ptala sestřiček, jestli neexistuje nějaký lék, který by mi to kojení rozjel, prohlásily něco v tom smyslu, že by to bylo krásné ale že NE:-)))
A to byla krajská porodnice, baby friendly a neonatologické centrum k tomu!!!
No, nakonec jsem taky "kojila" jen 7 týdnů a potom to i na radu gynekologa vzdala... Ale ty výčitky a deprese z vlastní neschopnosti bych nikomu nepřála.
 Ilona, 13 měsíční holčička 
  • 

Re: ..hmmm 

(11.11.2006 23:07:06)
Kdy čtu tento článek, tak se mi vracejí vzpomínky na mé kojení, ještě než se malá narodila, tak jsem byla rozhodnutá, svoje dítko kojit co nejdéle, narozdíl od autorky nám kojení v porodnici šlo, horror začal po návratu domů, ze spokojeného miminka se stal řvoucí uzlíček a ze mě taky, chtěla pít stále, pila asi 45 minut a za půl hodiny už zase křičela ,moje bradavky byly rozkousané a děsila jsem se toho, kdy bude chtít zase, vůbec jsem neprožívala to , co se všude píše, jak je to něco krásného,jak to maminku a miminko sbližuje ...měla jsem přesně opačné pocity, tak jsme začali přikrmovat, podle toho, co ještě po kojení vypila, mám pocit, že chuděra opravdu hlad měla,protože ode mě moc nevypila,zkoušely jsme to s kojením 4 měsíce a pak jsme skončily,já neměla vůbec žádný problém s prsy, tak si myslím, že mléko jsem opravdu neměla, přestože prsa mám taky velká a hlavně z naší malé princezny se stalo naprosto spokojené a veselé miminko bez problémů s bříškem. Když si to vezmu zpětně, lituju jen toho, že jsem jí i sebe s kojením trápila tak dlouho, mohly jsme si užít víc krásnějších chvilek a ušetřit se nervů a slz. Myslím, že nejdůležitější je spokojené miminko a maminka!!! A když něco nejde, tak to nelámat přes koleno.
 Helena, syn 17 měsíců  
  • 

Porod hračka, kojení horor, stejná zkušenost 

(12.11.2006 21:27:12)
O techniky kojení jsem se pochopitelně zajímala i před porodem, ale netušila jsem, že by to moholo být tak obtížné. Dodnes nechápu, jak jsem to zvládla, ale přes počáteční totální neúspěch a denodenní výčitky a pláč, jak to, že z porodního sálu můžu jít rovnou na pole okopávat brambory a pak nejsem schopna nakrmit dítě, tak se to nakonec povedlo. V porodnici mi ukázali, jak kojit v leže, jak v sedě, ale neřešili, že se syn pořádně nepřisál. Takže mi půjčili klobouček, který cucal a stejně nepil, pak i odsávačku, vymámila jsem vždy pár kapek.. Z porodnice jsme odjížděli s Hamilonem, který jsem mu dávala na lžičku. Po návratu z porodnice nalitá prsa a teploty, spustila se laktace, ale mléka nebylo tak moc. Tak jsem odsávala a odsávala, trápila malého se lžičkou. Vydržela jsem to 3 dny. Každé krmení probíhalo tak, že jsem odstříkala mléko (množství se velmi měnilo, od 30 po 100 ml na dávku, někdy byla dávka z jednoho prsu, někdy z obou, někdy - hlavně v noci - jsem namíchala umělou), zkusila kojit s kloboučkem a bez kloboučku a pak jsem už nervózní a hladové dítě nalila svým mlíčkem z lahve.. A tak to probíhalo měsíc.. Už jsem vše chtěla vzdát, nešlo to, cítíla jsem se neschopná a nemožná, plánovala jsem pořízení pořádné odsávačky (měla jsem jen obyč pístovou), lahví a sterilizátoru a ohřívačky.. denně vařit lahve v hrnci taky nic moc.. Byla ale odhodlaná odsávat a krmit z lahve, i když to znamenalo mraky práce a být stále napřed, odsát včas mlíčko, než se syn vzbudí.. Prakticky jsem se celé dny a noci jenom věnovala krmení. Kamarádky mne ale stále říkaly - nevzdávej to.. Zahodila jsem tudíž všechny knížky o kojení, zapomněla jsem na termín "správná technika kojení" a znovu začala syna přikládat... a najednou se chytl a pil! Ještě jsem musela překonat fázi, než si bradavky zvykly na kojení - bolelo to příšerně (opět jsem měla chuť přestat!), ale tak po týdnu jsme kojili naprosto v pohodě! A syna kojím doteď. Pije tak 2x za den. Ale zvládne usnout i beze mne a být klidně i bez kojení, mám za sebou např. úžasný relaxační víkend, když vzal manžel syna na 2 dny na chatu.. Musím poznamenat, že čekáme druhé děťátko. Jsem v posledním měsící těhotenství. Teď se těším, že kojení bude bez problémů - teda doufám. Ale pochopila jsem, že miminko to taky neumí automaticky a musí se to naučit. Jsem teď ve výhodě, že já to snad už umím.. Takže jsemjen zvědavá jestli budu kojit obě děti nebo jestli se syn vzdá této lahůdky ve prospěch mladšího sourozence.
Myslím, že jsem celou situaci zvládla díky podpoře blízkých a psychického vyrovnání se s tím, že svému dítěni neublížím, když ho nebudu kojit a místo toho přejdu na umělou výživu.. Jíst zkrátka musí. Jsem šťasná, že kojím, ale nejdůležitější je klid a pohoda mámy i dítěte - a znám maminky, které se k tomuto klidu dopracovaly až po přechodu k umělé výživě. Nic se nemá lámat přes koleno. Ale taky je dobré nevzdávat to příliš brzo.
 Dagmara, Naty 10 měs. 
  • 

Re: ..hmmm, kojení je nanic 

(15.11.2006 20:37:30)
Naprosto s Vámi souhlasím. Nejhorší je matka doblblá z knih a příruček o kojení. Jsem absolutní odpůrce kojení. Dceru jsem kojila 3 měsíce s příkrmem a pak jsme toho úspěšně zanechaly (kojila jsme po 1,5 hod). Od té doby, dítě neřvalo hlady a já se cítila svobodnější. Věděla jsem přesně, kolik toho dcera vypila a pokud přišel nějaký pláč, lépe jsme odhadli co bude jeho příčinou. Hlad to prostě nebyl. Radím všem matkám, kojení je k ničemu. Je to jen propaganda, která vede k tomu, že se ženský už tak citlivý po porodu trápí s kojením a mají pocit, že jsou špatný mámy,protože jim to nejde.
 Slepičko 
  • 

Re: Re: ..hmmm, kojení je nanic 

(16.11.2006 1:08:09)
Ještě horší je matka doblblá z vlastního mozku, když dá dceři jméno Naty (asi Natálka, že jo?). To jméno je teď asi moderní, že? Kde jste se inspirovala? V televizních seriálech? To se těch Natálek ve třídě pak sejde klidně i deset, pokud mají samé matky slepice.
"Jsem absolutní odpůrce kojení. Kojení je k ničemu." Ani se nedivím, asi Vám to nešlo, protože jste nebyla "doblblá" z knih a příruček o kojení, tak jste to vzdala a teď ZÁVIDÍTĚ těm, co přirozeně kojí, jak jinak? Závist je blbá vlastnost, ale tady v Česku docela běžná. A mimochodem kojení není propaganda, je to primárně stravování kojence, které je pro něj jediné přirozené! A když se podle Vás "ty citlivý ženský" po porodu nemají trápit kojením, určitě pro ně nebude ani utrpení, až jejich dítě později bude mít třeba nějaké těžké alergie a ony budou mít brouka v hlavě, jestli by to tak bylo, kdyby bývaly kojily.
 Ilona 
  • 

Re: Re: Re: ..hmmm, kojení je nanic 

(18.11.2006 0:10:51)
Z Vašeho příspěvku je mi trochu smutno, není zbytečné někoho takhle urážet? Z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že je docela těžké vyrovnat se s tím, že svoje dítě nemůžete kojit,nikde se totiž nedovoláte podpory, když to opravdu nejde, všude je jen propagace kojení a nic jiného, takže vám nezbyde nic jiného, než se s tím smířit a nebo si celý život myslet,jaká jste špatná máma - nepřijde vám to to kapku ujeté? Jsou věci , které dítě potřebuje daleko více než kojení. A maminka ve stresu a nervozní to podle mě není. Pokud vám kojení jde, můžeme vám jen tiše závidět... A vaše narážka na to, jak se jmenuje autorčino dítě????? Nemyslíte ,že vám do toho skutečně vůbec nic není????
 Káťa a škubánci 


maminka 

(22.11.2006 22:53:58)
Přesně takto jsem to zažila, tedy vlastně ne úplně. Porod naprosto v pohodě, pak mi ale hrozně naběhly prsa, a když jsem bolestí ani nemohla spát, tak jsem šla za sestřičkou. Ta prsa zhodnotila, jako že je to v pořádku. To ale mrňousek už moc ani nepapal. Nebejt mojí maminky, nevím jak by to dopadlo. Ta mi prsa taky znásilnila (už to tu v diskuzi někdo psal, s dovolením to taky použiji, moc se mi ten výraz líbil), a dala mi dobrou radu, abych když mám hodně naběhlá prsa tak před kojením trochu odstříkala, aby si mohl malý lépe vzít bradavku do pusinky. Pak už to bylo lepší. První co jsem kupovala cestou domů z porodnice byla odsávačka. Mlíka jsem totiž měla mraky, chlapeček to všechno nevypil, takže jsem musela neustále odstříkávat, aby mi prsa zase nezatvrdla. Připadala jsem si jako pojízdná mlékárna. Pak je taky nepříjemná komplikace tzv. ragády - prasklinky (to jsem musila vždy počítat do deseti, abych malého vůbec přiložila)a nakonec jsem ještě dostala zánět prsu, to už nebylo tak strašné (až na ty horečky). Naštěstí se to do konce šestinedělí srovnalo a pak byl pokoj, a chlapečka jsem kojila do 2 let. Vytrvat ze začátku mi pomohla představa těch věcí okolo umělé výživy, takhle jsem věděla že "strava" je vždy po ruce, vždy sterilní a té správné teplotě.
Jinak je zajímavé,že u druhé holčičky se vše upravilo během týdne.

Všem přeji ať je kojení pro ně příjemnou záležitostí, a pokud to z jakéhokoliv důvodu nejde, netrapte se tím, dnes se do dá řešit i jinak.
 D 
  • 

??? 

(22.11.2006 9:08:30)
Je vidět, že tato paní má nějaký problém. Že by jí to kojení už vlezlo na mozek ??! p.s. Jak by se vám líbilo, kdyby někdo posuzoval jméno vašeho dítěte? Zamyslete se nad sebou...!
 Jája 
  • 

Já jsem 

(10.11.2006 11:17:24)
Já jsem problémy s kojením neměla, ale když jsem rodila, byla tam jedna maminka, co problémy měla. Protože nebyla zkušená, na dotaz o kojení odpověděla, že to malému nechutná a že se kojit nechce. Chudák malý, jak mohl něco chtít, když nebylo co! NIKDO se tím nezabýval, jen jedna sestřička. Nabídla se, že přijde a zkontroluje onu maminku, jestli správně kojí nebo kde je problém. Přišla, podívala se a překvapeně povídá: "jak by to mohl chtít, vždyť tam nic není!" Hned přinesla láhev a mléko, odstříkané od jiných maminek, a malý pil až se zalykal. Chudák byl dva dny po narození hlady! Druhý den to sestřička ohlásila panu doktorovi, aby mamince předepsal kapky na spuštění mléka. Do dvou dnů bylo bez problémů. Když se chce řešit problém, jde (téměř)všechno. Hodně záleží na lidech kolem, jak umí a zda chtělí poradit.
PS: rodila jsem v r. 1984.
 Lucie 
  • 

Re: Já jsem 

(10.11.2006 11:25:01)
Máte pravdu, jen jde o to neodsuzovat maminky- nekojičky. Ať nekojí z jakéhokoliv důvodu - je to osobní věc. Já jsem se setkala s ošklivýma reakcema na to, že nekojím od lidí, kteří se mně zeptali téměř na ulici. Pořád jsem se snažila obhajovat, vysvětlovat. Půl roku jsem si připadala jako špatná matka a pořád jsem brečela. Dnes bych se nikoho nezeptala zda kojí či ne aby mi nemusel nic vysvětlovat. A rozhodně - pokud o to bude nějaká maminka stát, uklidním jí, že i nekojené dítě je šťastné, zdravé a to je nejdůležitější. Že přijdou časem i opravdové starosti a mnohdy důležitější, které se musí řešit - to ví každá z nás "starších" matek. Tak prosím pomáhejme - rozumně, neodsuzujme!
Díky
 sarmi 


kapky na spusteni mleka??? 

(10.11.2006 11:33:54)
tak to me docela prekvapilo? co to bylo za leky asi nevis, ze? a nespletla jsi se? ja totiz do teto chvile netusila, ani od nikoho jineho neslysela, ze neco takoveho existuje - proc se tedy nepodavaji dnes?
bud slo o neco jineho (maminka dostala "nejake" kapky, uvolnila se, nebyla vystresovana a mliko se samo spustilo) nebo to musel byt takovy drijak, ktery v dnesni dobe uz zadny soudny lekar nepredepise...
ale muzu se samozrejme plest nebo jsem nedostatecne informovana :-)
 Marika, Kačenka 07/06 
  • 

Oxytocin 

(10.11.2006 11:39:36)
Jde o hormon, který pomáhá při zavinování dělohy a má svou roli i při spouštění laktace. Mě osobně kapky pod jazyk také pomohly.
 Insula 


Re: Oxytocin 

(10.11.2006 11:49:11)
To mě ho cpali u porodu dcery pod tlakem (kvůli nepostupujícímu porodu) a nic. Asi mám fakt prsa jen pro tatínky. :-))))) Také jsem se setkala s pohrdáním kvůli tomu, že nekojím. Nikdo neví, jak moc jsem se snažila a co mě to stálo sil. U obou dětech.
 sarmi 


Re: Oxytocin 

(10.11.2006 12:00:56)
vim, ze oxytocin hraje roli pri porodu, v souvislosti se spoustenim mlika to slysim poprve. hmm, zajimave. diky za info!
 Itica 


Re: Re: Re: Oxytocin 

(10.11.2006 12:45:17)
Oxytocin mléko spouští, Prolaktin mléko vytváří. Pokud je jednoho málo (bývá to způsobeno hlavně stresem), dá se to řešit. Ne vždy ale žena narazí na správné lidi, kteří ji v tom pomohou. Bohužel.
 Lída+2 


Re: Oxytocin 

(11.11.2006 19:19:47)
Holky díky po 5,5letech jsem zjistila, proč jsem měla při druhým dítku ještě víc mléka a krmila půl porodnice. NEb DAn to vypít nestíhal (sám odcházel nad porodní váhou 10dkg). Mě se nezavinovala totiž děloha a dostala jsme tuším 2-3 injekce tohodle co píšete.A toho mlíka.
Manžel si dělal legraci: všude samé mléko.:-DDDDDDDDD přestříklo mi vleže konvferenčák z gauče.
:-DDDDDDDDD
( nepíšu to sem pro rozčílení chudáků nekojících maminek, které si zažili tolik stresu,ale na pobavení).
 Brona 
  • 

Re: Kvapky na spustenie mlieka - pre mna uplna spasa 

(12.11.2006 14:08:47)
Tie kvapky som tie dostala asi 5 den po porode a musim povedat, ze pre mna to bol maly zazrak. 3 dni po porode sa mi prsa strasne naliali a boli ako kamene...tiez zacal kolotoc s masazami, obkladmi, odsavanim...podobne neodsala som ani 10ml. Prsia strasne boleli, ake boli naliate mliekom, ale maly krical hladom, lebo nevladal vytiahnut ani kvapku. Konecne pri odchode z porodnice (s predpisanymi antibiotikami na mastitidu, vybavena odsavackou a vsetkymi moznymi radami ako masirovat a obkladat - tvarohom, kapustnymi listami atd) som bola na konzultaciu u laktacnej poradkyne. Ta mi hned pri pohlade na nas pokus s kojenim doniesla sprej do nosa. Vola sa Syntocinon (neviem presne ako sa to pise) a je to synteticky oxytocin. Trochu ma to prekvapilo...sprej do nosa na kojenie?? Ale ani nie dve minuty po vstreknuti do nosa mi mlieko z prs kvapkalo ako z pokazeneho vodovodneho kohutika. Maly sa konecne nabumbal do sytosti. Sprej som striekala pred kazdym kojenim este dva dni a vsetky problemy sa stratili ako svihnutim carovneho prutika - bez antibiotik, obkladov, masazi aj odsavania.
 Hanka, Markétka (1 rok) 
  • 

Re: Re: Kvapky na spustenie mlieka - pre mna uplna spasa 

(13.11.2006 19:41:11)
Mohu jen potvrdit. Třetí den se mi má malá prsa nalila a stvrdla na kámen. Prováděla jsem masáže pod horkou sprchou, na suchu pak odstříkávala (jen pár kapek), nic moc to nepomohlo. Až ráno primář na vizitě předepsal oxytocin - kapky do nosu. Problém byl ta tam. Po dvou minutách se opravdu prsa sama uvolnila a začala stříkat mlíko. Kapky jsem používala doma ještě asi 3 dny, a pak to bylo bez problémů. Kojím až do dnes, kdy je malé rok.
 Insula 


Nechápu 

(14.11.2006 19:36:52)
Nechápu, proč se to tedy matkám, které mají problémy, nedává, když to pomáhá??? Nebo to funguje jen v určitých situacích???
 Danča+4 měs. kluk 
  • 

Pro povzbuzení - podobný příběh s lepším koncem 

(10.11.2006 11:24:16)
Kojení horší než porod to je přesně to, co mě taky potkalo. Porod byl krátký a skoro bezbolestný, zato to kojení, při tom mi kolikrát tekly slzy.
Začalo to tím, že po kontrolním převážení malý v porodnici nic nevypil. A jsem měla pocit, že normálně pije. Do toho mi 3 den po porodu natekly prsa, ale protože malý nepil, tak mi hrozně zatvrdly. Dostalo se mi doporučení od sestry, že je mám uvolnit ve sprše, pod teplou vodou. Jenže pro mě nezkušenou matku to byla hodně nedostatečná informace - nikdo mi neřekl, že je musím masírovat, jak se to dělá, prostě více konkrétně. Takže se mi to ve sprše nepovedlo. S odsávačkou, kterou mi sestra vrazila poté do ruky, jsem si taky nevěděla rady a navíc vyteklo jenom pár kapek vodnaté tekutiny. Sestra usoudila, že nemám mléko a že musí dát malému UM, protože hodně zhubnul. Tak jsem to obrečela. Nicméně pak se stal zázrak a doktorka z novorozeneckého odd. mi zachránila kojení. Přišla mě zkontrolovat, jak to opravdu je. Zjistila, že mléko mám, ale prsa tvrdá jako kámen. Tak mi prsa znásilnila, jak já říkám. Hrozně mi je promasírovala, to jsem myslela, že umřu. Pak vzala dítě a silou (opravdu velkou) ho přikládala na prsa, já jsem ležela a ona mi ho tlačila ze všech směrů na prsa. A ono to fakt fungovalo!!! Prcek byl ta nejlepší odsávačka. Ale sama bych to nezvládla, neuměla jsem vyvinout ten tlak jako ona. V noci mi pak pomáhala stejně sestra. Protože byl v porodnici nával, tak mě ta stejná doktorka vzala k sobě na nov. oddělení a tam jsem byla ještě další 3 dny, kde jsem se pod dohledem sestřiček plně rozkojila. Dříve než začal malý hezky přibírat tak mě z porodnice nepustili. A nebyla jsem jediná, takových maminek jako já, pokud měly problémy z kojení, bylo na tomto odd. více - bylo nás tam celkem 6 maminek s dětma a 2 sestry, takže se nám mohli 100% věnovat, což na běžném odd. šestinedělí není z kapac. důvodů tak jednoduché. Rodila jsem také v porodnici baby-friendly hospital, takže je to taky hodně o lidech.
Tady by příběh mohl skončit. Měl ale své další drama doma. Přestože jsem kojila, tak prsa pořád hrozně bolela. Nejdříve jsem si myslela, že je to špatnou technikou a že to teda brzo přejde, když už mám techniku dobrou. Ale nic se nemělo, tak jsem si pozvala lakt. poradkyni.
Technika byla OK, ale měla jsem na prsou kvasinkovou infekci, prsa bolela pícháním uvnitř a dvorce a to i mimo kojení. Poradila mi mastičku Pevaryl, která jediná zabírala a po pár dnech jsem se kvasinky zbavila. Ale prsa bolela pořád. Kdyby mi někdo řekl, tak nekoj než se trápit, tak bych to s radostí udělala. Ale manžel mě podporoval abych vydržela a já jsem to taky bobkovi nechtěla udělat, když jsem kojit mohla sice s bolestmi. Malý dobře přibíral a také jsem ho kontrolně vážila po nakojení, byla jsem šťastná, že vypije najednou i 160ml. A pak se stal druhý zázrak - když měl malý 2,5 měsíce tak jsem si uvědomila, že mě kojení už tolik nebolí. A bolelo to míň a míň, teď už si to začínám docela užívat. Teď když už je kojení v pohodě tak používám různé techniky kojení - nejradši kojím vleže nebo v sedě. Na začátku jsem kojila výlučně obložená kojícím polštářem a jen na fotbalistu. Hledala jsem příčiny svých potíží a zjistila jsem, že to bylo způsobeno asi silným stiskem miminka. Mimi má malou bradu a to prý jim dělá potíže vymáčknout mléko (vymačkává bradičkou) a proto asi více tisknul. Teď už povyrostl a prostě kojení lépe zvládá i on. To nejhorší máme za sebou a pokud to bude jenom trochu možné, tak budu kojit co to půjde.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale chci povzbudit maminky, kterým kojení taky moc nejde, že BUDE LÍP. A ty maminky, kterám se kojení nevydařilo, tak se tím netrapte, máte přece krásné zdravé miminko a to je hlavní.
 Lucie 
  • 

Re: Pro povzbuzení - podobný příběh s lepším koncem 

(10.11.2006 11:29:08)
Moc hezký příběh, můžete mi prosím napsat v jaké porodnici jste rodila? Pro mé další mimčo...Díky
 Danča+4 měs. kluk 
  • 

Re: Re: Pro povzbuzení - podobný příběh s lepším koncem 

(10.11.2006 11:40:59)
Lucko, rodila jsem v Havlíčkově Brodě. Nebydlím v okolí ale jela jsem tam více než 60 km z domova i když porodnici máme přímo za domem.
 Pat 
  • 

Re: Re: Pro povzbuzení - podobný příběh s lepším koncem 

(10.11.2006 11:46:22)
Take jsem na tom byla podobne. Moje dcerka se na moje Decka se zvetsenym dvorcem a plochou bradavkou neprisavala. Pak mela jeste novorozeneckou zloutenku, byla spava, na kojeni ji bylo treba budit a take podle toho ten jeji zajem o prso vypadal. Rovnez prsa do 24 hodin po porodu byla zdurela a mechanicka odsavacka z porodnice mi neulevila. Pomohlo opravdu jen to masirovani prsou v teple sprse pred kazdym kojenim, ktery mi sestra vysvetlila. A musim rict, ze i ochota starsi sestricky, tu malou prisat, taky vytahovala bradavku, detskou hlavicku s pusinkou na ni temer tlacila, dokud ji neprinutila se prichytit. Mala pila malo, proto jsme musely casto. Ale byla to jedina cesta, jak si prsa ulevily. Pila vzdy jen z jednoho. Jinak sestry razily spise myslenku, ze neni dobre zbytecne odsavat, pokud nepocituju nadmerny tlak nebo bolest. Ze regulaci tvorby mleka prinese prsum sani miminka. Ne pravidelne odsani napr. sedmdesatky mleka, to muze pry naopak povzbudit nadmernou produkci mleka, kterou miminko v prvnich dnech jeste nepotrebuje. Takze na zaver bych rekla, ze moje kojeni zachranily sestricky z novorozeneckeho oddeleni v Praze - Krci. Napr. druhe miminko jsem uz jako zkusenejsi matka porodila v Podoli a dovolim si rici, ze v obdobne situaci, jako poprve, by to tady vzhledem k casu, ktery sestricky jednotlivym mamcam venovaly, tak dobre nedopadlo. Takze asi poprve je treba dat nejen na dobrou povest na porodnich salech, ale i na zvuk novorozeneckeho oddeleni. To je mozna pro maminky prvniho ditka pro stastne dny po porodu s mimcem to nejdulezitejsi. Hodne stesti vsem!
 Insula 


Re: Pro povzbuzení - podobný příběh s lepším koncem 

(10.11.2006 11:45:05)
K tomu mohu jen napsat, že když mi někdo řekl, že kojení "nesmí" bolet, tak já trpěla. A moje kamarádka u toho brečela (ta ale nakonec kojila, taky velká prsa a měla mléka hodně), i když jí říkali, že techniku má dobrou a kvasinky se nezjistili.
 Petra+Mišák 
  • 

Re: Re: Pro povzbuzení - podobný příběh s lepším koncem 

(13.11.2006 11:48:37)
Já se bez mučení přiznám, že jsem vydržela kojit z lenosti :-))))
Z porodníce jsme šli po SC s flaškou a dorvanými bradavkami, protože malý hladovec nejvíce ze všeho miloval se do nich pořádně nafest zakousnout (a pak že kojení nebolí!) Doma probíhalo kojení tak, že jsem nejdřív umyla bradavky napatlané zinkovou mastí, manžel zatím choval řvoucí mrně, pak se zaťatými zuby prcka přiložila, manžel šel nachystat flašku, dokrmil a já si zatím ošetřovala tu spoušť na bradavkách. Naštěstí mléka přibývalo, bolesti ubývalo, já ale ještě 4.týden po porodu měla na vycpávkách krvavé fleky. Ale alespoň odpadla anabáze s flaškou, která nás oba s manželem ubíjela (malému bylo jedno, jestli má v puse, prs, flašku nebo dudel). No, a nakonec jsem kojila 20 měsíců...
 Patrika 
  • 

Re: Taky... 

(10.11.2006 12:03:29)
Genetika v tom asi bude, moje babička mléko neměla, a protože tenkrát ještě umělý mlíka nebyly, tak jí doktro v porodnici poradil rýžový odvar, takže moje máma vyrostla na rýžovém odvaru.
 Insula 


Taky tak 

(10.11.2006 11:39:56)
Dášo, jsem stejný případ. Velká prsa. Po porodu dcery se mi mléko vůbec neudělalo. Dvě kapky "vody", kterou jsem vytlačila, to bylo vše. Dodnes mi hodně lidí nevěří, že je to možné (hlavně ty, co kojili bez problémů). I tchýně mi říkala, ať si prsa podvazuju, když "nechci" kojit. Já ale chtěla, bohužel, nebylo co. Zkusila jsem si odsát (to už jsem byla doma) a po hodině jsem odsála z obou prsou 5 ml. Navíc dcera se narodila dost malá (2,53) a tak jí museli hned přikrmovat, takže pak nechtěla sát. Doslova když jsem vyndala prso, spustila tak šílený řev, že se samozřejmě nepřisála. Ani se nesnažila. Už jsem si pak dělala legraci, že bych taky řvala, kdyby na mě někdo vytáhl takovou horu a snažil se mě "zavalit". :-)))))
U syna jsem kojila 5 týdnů, ovšem jsem musela dokrmovat. Naprosto mu to nestačilo. Kojila jsem 40 minut a on pak vypil ještě 60 ml umělého mléka. Když jsem mu ho nedala, tak řval hlady. Přitom se mi zdálo, že mléka mám dost. Odsála jsem i 90 ml (časem i 120), ale i když to vypil z láhve, tak za 20 minut řval hlady. I když jsem stále přikládala, moje prsa prostě nestačili produkovat mléko a hlavně v takové "kvalitě", aby to malého zasytilo. Vypadalo jako šedá voda. Později jsem viděla, jak vypadá mateřské mléko a bylo jiné než to moje. Připadá mi, že se mi dělalo pouze přední mléko. Nebo nevím. Nikdo to nedokázal vysvětlit a žádná laktační poradkyně mi nedovedla pomoci.
Jo a když jsem před dětskou sestrou řekla, že mám "slabé" mléko, tak mi řekla, že slabé mléko neexistuje.
Kojení je prostě věda. Mám spoustu podobných zkušeností ze svého okolí. Žádné trauma jsem z toho ale neměla. Co jsem měla dělat, kde nic není, ani smrt nebere. Prostě jsem musela, ač nerada, krmit obě děti uměle. Zatím se to na nich nijak neprojevilo.
 Danča+4 měs. kluk 
  • 

Přední mléko 

(10.11.2006 12:52:34)
Insulo, možná, že jste neměla slabé mléko. Přední mléko je slabé ale za ním následuje i zadní sytější. Asi by jste musela odsávat déle, aby se začalo odsávat i zadní. A to přední pokud by ho bylo hodně třeba i odlít. Když odsávám v noci kvůli nateklým prsům, tak odsaju taky jenom řídké přední, ale protože odsávám jenom do úlevy, tak to nevadí, zadní zůstane v prsu a ráno ho vyzunkne malý.
 Insula 


Re: Přední mléko 

(10.11.2006 16:55:27)
Zajímalo by mě, jak dlouho? Odsávala jsem i hodinu, hodinu a půl a nic. Teklo jen to "vodové" a pak už nic. :-((((
 Dáša, Anča 1rok, Matěj 5 let 
  • 

Re: Re: Přední mléko 

(14.11.2006 20:44:39)
Já ti rozumím.....Já jsem měla to samé, syn takto přikojován 10 měs., ale malá šla s příkrmem rovnou z porodnice a mléka jsem měla ještě míň než se synem. A když jsem odstříkala tak mléko bylo taky průhledné a vodové. Kámoška ta měla snad rovnou máslo.
 markéta,3kluci 
  • 

Naše kojení 

(10.11.2006 11:42:17)
Nedá mi to, abych nenapsala příspěvek o svém bezproblémovém kojení, které mě přesto nenaplňuje.
Mám už třetí dítě, obě starší jsou kojené,první do roku a druhý do roku a půl. Nejstarší syn je alergik, do dvou let trpěl intolerancí kravského mléka, druhý má také náběh na nějaké alergie a kojím i třetího dvouměsíčního. Přestože jsem žádnými většími problémy při rozkojování netrpěla, měla jsem teď u třetího kojení plné zuby už po 14 dnech,zvlášt, když chtěl pít už po čtrnácté za den. Jen myšlenka na to, že je to pro něj prospěšné,mě odvedla od koupení umělého mléka. Teď už pije normálně,asi 8x, přesto se už těším až přestanu kojit a to jsou mu teprve dva měsíce. Upřímně řečeno, nebýt těch rodinných alergií a cen umělých mlék asi bych s tím brzy sekla, protože kojení je fakt dost dřina, ikdyž mi to jde samo. Je to dost náročné na organismus, já vyloženě cítím, jak mi po kojení klesne nálada, cítím se nic moc a ještě mám tak strašnou chuť na sladké, že se mi od porodu podařilo přibrat už 4 kg. Toto jsem zažívala i u předeslých dětí...Co s tím? Mám s kojením praštit nebo se dál obětovat? nebo zkrátit dobu výlučného kojení a začít dřív přikrmovat? Před chvílí jssem kojila, tak jsem z toho ještě trochu skleslá...Ale zas to přejde.
Ještě jedna poznámka. Myslím že by se mělo budoucím maminkám na kurzech a těhotenských poradnách sdělovat nejen to jak je kojení přirozené, ale hlavně to, že to většinou nejde samo a že většina maminek s ním má zpočátku menší čí větší problémy.Protože spousta z nás je pak zaskočeno tím, že to není tak jednoduché. A tudíž to ne každá může zvládnout. Pak by možná maminky, které nekojí neměly mnohdy zbytečně výčitky svědomí.
 Polly... 


Re: Naše kojení 

(10.11.2006 11:58:24)
Taky se přidávám do klubu těch, co si myslí, že kojení je dřina a pěkně bolí. Mám dva kluky, oba kojené. Prvního jsem odstavila v roce, druhého kojím čtvrtý měsíc. A trpím stejně jako u prvního. Prsa mám velká, ale bradavky aby pohledal. Takže první dva měsíce jsem u každého přisátí trpěla jako zvíře. Několikrát jsem se vším chtěla praštit, ale silná vůle nebo snaha "o to nejlepší pro dítě" mne donutily vytrvat. Teď už kojení tolik nebolí, synek je savec v pravém smyslu slova a tak si bradavky prostě "vytáhnul". I když mám pocit, že spíš než bradavky mám dva mozoly. A jak já se těším na příkrm, to byste nevěřily!:-D
 Pawlí 


Re: Re: Naše kojení 

(10.11.2006 12:22:40)
Prsa mám dvojky (v těhotenství 4) a mlíka mám že by jsem odkojila jesle. Syna jsem kojila 3 roky (ne není to překlep) a dceru teď 2 měsíc a máme v plánu dlouhé kojení.
Ale když se "chytil" syn zpočátku jsem poposkočila jak mi prso skousnul. Dcerka je jemňoučká, prostě se pozná ženská :-).
 Moňula 
  • 

Re: Re: Naše kojení 

(12.11.2006 20:18:15)
Ahojky, já mám 3měs chlapečka, zatím taky kojím,ale teď mi za 3týdny přibral pouze 20dkg a to jinak přibíral kilečko za necelý měsíc, takže krása, doktor říkal,že je to v poho, že jsme přibrali hodně na začátku a pokud je mimísek spokojený tak to stačí(váží 6,30kg).Ale chci říct, že už se taky šíleně těším na ty příkrmy, i když jsem si prvně myslela, že chci vydržet alesoň do 6měsíce plně kojit, ještě uvidíme.Minulý týden byla laktační krize,ale zatím vypadá, že jsem ji překonali,malý krásně papká a prsa se nalívají.Takže kojení zdar.
 majka 
  • 

Re: Naše kojení 

(10.11.2006 12:48:33)
me kojeni ze zacatku taky neslo, par kapek a mala mela porad hlad. V porodnici jsem musela zadat prikrmy, domu jsem si koupila Hamilon a smirila se s umelou vyzivou. Asi ctvrty den mi prsa natekly a bolely nepomahalo nic, a navic to vypadalo na tzv. zarazene mleko. Proti predpisum, zvyklostem a predsudkum jsem manzela dokopala k odsavani mleka jim samotnym a ono to zabralo, rozkojil me. Kojim uz 7 mesic plne,kdyz jsem mela v lete problem s horeckou a zatvrdlym mlekem pomohl opet manzel-odsavacka. Zni to asi dost blbe ale me to pomohlo. Nechci to ovsem doporucovat, kazda z nas si to svoje reseni najde a kdyz to nejde tak to nejde, nastesti je tu umela strava.
 Danča+4 měs. kluk 
  • 

Re: Re: Naše kojení 

(10.11.2006 12:54:41)
Taky bych chtěla někdy, aby mi odsál prsa manžel, protože páková odsávačka je sice príma, ale bolí z ní ruka. Jenže manžel to jenom zkusil a prý mu to nechutná, takže nechce pomoct. A taky asi nemá ten správný grif jako mimi.
 majka 
  • 

Re: Re: Re: Naše kojení 

(10.11.2006 13:16:19)
taky ten muj to zkazene mleko vyplivoval, ale odsal jej a uvolnil tak pro malou to dobre. A techniku sani jsem mu predvedla na jeho prsech aby to pochopil. No, jak rikam podarilo se mu me rozkojit.
 Kava 
  • 

Každý je individuální 

(10.11.2006 13:40:30)
Po třech bolestivých začátcích s kojením a po občasném nahlížení do diskuzí o kojení musím podotknout, že každá matka je individuální v kojení a i každé dítě individuálně pije. Mnohý personál v porodnicich je však spíše školen teoreticky a také tak k matkám přistupuje. Ale už se více nepohlíží, že každá potřebuje jiný přístup. Díky tomu pak nejvíce trpí prvorodičky. Mé postřehy:
1.Takže před porodem je velmi dobré získat co nejvíce informací o kojení a hlavně kontakt na někoho,kdo kdykoliv pomůže při problémech. Hlavně nepodlehnout iluzi, že kojení je jednoduché. Spíše se připravit, že nemusí vše jít hladce a mnohdy je zpočátku bolestivé(působení hormonů).
2.Do porodnice si vzít i vlastní odsávačku, na nemocniční nespoléhat, mohou být už opotřebované a vyšmajdané. A nebát se odsávat mléko při nástupu laktace.
3.Nestresovat se, že spoluležící kojí bez problémů a vám to ne a nejde. Jste individuální a spíše vnímejte co vaše tělo říká a jak reaguje dítě (je spavé, plačtivé, pije klidně či odmítá, ...)
4. Pravé mléko nastupuje až tak druhý-třetí den a tehdy začíná pro některé peklo. Jedné neteče a neteče a miminko má následně hlad, jiné se bolestivě nalijou prsa, že se přemáhá přikládat miminko, jiná má tolik mléka,že neví co s tím a miminko se až zahlcuje, jedna má vpáčené bradavky, další zas tak velké dvorce, že je novorozenec do své malé pusinky ani nedostane (a sestry mu je občas dle naučených pokynů rvou do pusinky), ...
5. Působením hormonů jsou bradavky citlivé, tuhé a náchylné k praskání. U některých matek bolí i spoštění mléka. Tento stav většinou přetrvává až dva měsíce po porodu.
6. Nebýt sama na problémy po příchodu domů s porodnice a neodmítat sebemenší pomoc nejbližších v péči o malé.
7.Co se týče dokrmu (odstříkané mat. mléka jiné matky)v porodnici, myslím si že není na škodu je scela odmítat. Hlavně u dětí s nižší porodní váhou, první tři dny po porodu, tedy než naběhne vlastní laktace a u dětí s rychlým úbytkem váhy. Miminka neztrácí sílu, nestávají se spavá a lépe sajou.
Možná bych přidala další, ale základně to stačí. Hlavně nezapomeňte, že jsme každá ve své podstatě jedinečná. Naslouchejte přednostně vlastnímu nitru a pak hledejde radu a nenechte se odbýt.

 jutta 
  • 

info o kojení 

(10.11.2006 12:28:27)
Dášo, to je mi moc líto, že něco tak krásného, jako je kojení, se Vám i jiným maminkám stalo noční můrou. Problém ale je právě v těch nedodaných informacích ohledně kojení. Osobně jsem pročítala různé časopisy s články o kojení, dokonce jsem prohlídla asi tři knihy o těhotenství, ale problémy, které jsem pak také měla, jsem nikde neviděla. A to je ten kámen úrazu. Dneska už je spousta maminek, které mají stejný problém jako Vy a řeší to tím, že do odsávání mlíčka zapojí své partnery. Dospělý má totiž větší sílu než miminko a tak se kolikrát podaří takhle nepoddajné prsa rozkojit. Jenže chybí info a v tom je ten kámen úrazu. Věřím tomu, že kdyby Vám mudr řekla, že potřebujete tvarovače a že je dobrá teplá voda (nesmí ale být zánět, to by pak jen zhoršila) a jemná masáž, tak by se pro Vás kojení stalo něčím moc krásným, jako tomu je u spousty jiných maminek. Dnes je běžné, že partneři upíjejí ženě mlíko z prsu a tím se i (krom jiného) vytváří další a větší zásoby. A tak zbývá jen podotknout KDYBY. Kdyby totiž naše zdravotnictví fungovalo tak, jak má a jak tvrdí, že funguje, pak by se každé mamince dostaly ty správné informace o správném a nebolestivém kojení. Asi to ještě chvíli bude trvat, než se k tomu náš stát dohrabe. J.
 Helča + dcera 5m 
  • 

Jiná zkušenost 

(10.11.2006 13:59:02)
Mám úplně jiný problém než se tu píše, ač kojím "teprve" 5 tý měsíc, moje okolí (krom mých rodičů) nemůže pochopit, že pětiměsíčnímu mimi to pořád stačí??? Neustále slyším, že by to chtělo už určitě nejaký dokrm a nejlépe kaši na noc,aby malá spala celou noc,a to od kolegyň přítele, od tchýne, prababiček (ta prohlásila, že kojím stále proto, že chci šetřit :o), naštěstí je moc nevidím,ale už předem mě z toho bolí hlava, tady v čechách se totiž každý nejraději stará o toho druhého, doufám že naše generace už bude jiná.
 Albeka 
  • 

Re: Jiná zkušenost 

(10.11.2006 14:19:08)
...pokud dcerka prospívá pak není důvod proč by si v 5 ti měsících měla přikrmovat - babské rady neposlouchej :-)
 Itica 


Re: Re: Jiná zkušenost 

(10.11.2006 15:47:37)
Já kojím syna ještě dnes a je mu už 21 měsíců. Není sice plně kojen, ale plně jsem kojila do 9m a pak jsem postupně a pomalu ubírala porce mlíka a nahrazovala je jídlem. Dneska pije ráno, než vstane, když jde po obědě nebo odpoledne spát a pak večer, když jde spát. Potom se v noci asi dva až třikrát vzbudí a to taky dostane mlíko. Taky jsem poslouchala ty stupidní řeči, ale důležité je se nenechat otrávit a odradit. Mě s tím otravovala tchýně a tak nějak mi i vynadala, jak se vůbec opovažuju ještě kojit a jestli jsem normální. Tak jsem jí ve slušnosti řekla, že je to moje věc a jí do toho nic, ale opravdu nic není. Takže hlavu vzhůru a kojte dál, je-li to možné. J.
 JankaP 


Re: Re: Re: Jiná zkušenost 

(10.11.2006 20:56:13)
Já s kojením přestala v 3,5 letech. Bavilo mě to. O synovi nemluvě. Mnozí se divili, ale dětští lékaři se nedivili a chválili (MUDr. Gregora). Takhle dlouhé kojení je extrém, ale vyřiďte ode mě, prosím, přátelské pozdravy všem těm vašim tchyním, babičkám a maminkám s hloupými řečmi!
Janka
 JankaP 


Aby nedošlo k omylu... 

(10.11.2006 22:24:59)
Jen aby nedošlo k omylu, tak chci jen zdůraznit, že do 3,5 let jsem samozřejmě nekojila plně! Plně jsem kojila se schválením dětské doktorky do 6,5 měsíce.
Janka
 maminka 
  • 

Re: Aby nedošlo k omylu... 

(14.11.2006 8:18:40)
Žádný extrém,tady ještě kojím 3,5 leté dítě.
 if 
  • 

rozkojení.. 

(10.11.2006 13:00:36)
ahoj holky, já si také myslím, že důležité je štastné miminko a štastná maminka.
Ale musím přidat pár svých postřehů:

mléka jsem měla tolik, že když malý pil, vždycky se (první tři měsíce dusil) a když se pustil, stříkalo ze mě mléko samo cca 2, 2,5 daleko. Šílený. Když jsem si pod prs dala skleničku, "odstříkala" jsem takhle bez práce i padesátku, prostě to ze mě lítalo. Musím vám napsat co mi pomohlo - já jsem nepochybovala, že kojit jde a že kojit budu. Po porodu jsem věděla, že je mimi dva- tři dny vlastně "hlady", z prsu vysaje jen kapičky mléka, takové té kašičky co se připravuje v době těhotenství a chrání ho před infekcí. A že první tři dny vlastně nemá hlad, protože jede ze zásob. Když mléko přišlo, vytékalo mi i samo (předklon v koupelně a horká sprcha), ale rukou to nešlo. ZAto když malý začal sát, mléko teklo okamžitě, ten pocit tepla a úlevy je nááádherný:) Co mě šokovalo - bolest. Technika byla dobrá, ale já si nenechám na prsa šahat ani od manžela, nedělá mi to dobře a ted tenhle svěrák. Měla jsem bradavky pokousané do krve, ale vydržela jsem. A brečela u toho tři měsíce. Ale po prvních asi pěti minutách ta bolest trošku povolila a já jsem malého hladila po tvářičce a tak.. obdivovala jak je krásný a to byl ten pravý spouštěč mléka. Ta pohoda a láska k mimču. Takže doporučuju se tím kojením nestresovat, pak se rozkojíte ještě hůř.

A hlavně - odsávačkou jsem ze sebe nedostala nic. Přišlo mi, že je to nepřirozené.. vidět tu nataženou bradavku:)) .. prostě to asi psychicky nešlo. Doufám, že druhé budu moct kojit, ale kdyby ne, nevím proč, ale kdyby ne, půjdu pro Nutrilon. At jsme všichni v pohodě:)

 Katka 
  • 

Porodnice 

(10.11.2006 13:28:47)
Dobrý den, ani mě nedá, abych se nepodělila o svou zkušenost s porodnicí. Rodila jsem z "protekce" na špičkové pražské klinice, porod byl víceméně v pohodě. I já čas po porodu trávila na nadstandardu, takže jsem co se týká informací byla odkázána opravdu jen a jen na sestřičky. Jaké bylo ale mé překvapení, když sestřičky o žádné proškolování zájem neprojevily. Prostě přírodo poraď si sama, jak umíš. Já to samozřejmě neuměla, takže po třech dnech jsem dostala vynadáno, že mám prsa tvrdá jak kameny a jestli jako s tímhle chci kojit, bylo mi do breku, navíc malý měl žloutenku a jíst se mu zrovna nechtělo, měla jsem pocit, že každou chvíli umře hlady ... no zkrátím to, ve třech týdnech jsem dostala zánět, potom jsem odsávala jak šílená, takže jsem se rozkojila tak, že jsem do 6 měsíců syna darovala mléko do mléčné banky v Podolí ( celkem 100 litrů). Vše se nakonec upravilo, ale jestli na něco nerada vzpomínám, tak na počátky kojení a neochotu sester nějak pomoci.
 lola 
  • 

low pumpers 

(10.11.2006 22:25:07)
Nekdo proste neni schopen nic odsat ani odstrikat i kdyz kojit muze jakz takz normalne. Mne se o svych peripetiich nechce ani psat, nakonec jsme vydrzelli do 14 mesicu, ale zpetne si rikam, ze to snad za ty depky ani nestalo. Kvuli horm. problemum jsem mela pomerne malo mlika, navic strasne pomaly vypuzovaci reflex (nutne aspon 3 min. stimulace - coz je u hladoveho rvouciho mimina VELMI dlouho), spave dite a k tomu patrim k tzv. low pumpers, proste nic neteklo ani pulsni odsavackou od medely. Samovolne neteklo nic, az za dlouhou dobu jsme byla schopna 10-20 ml odstrikat rucne...smesne...
Jinak na stimulaci me zablrala jedina piskavice recke senno, doporucuji (3x denne lzicka prasku)+ pit, spat, odpocivat...
K tem lekum - na spusteni je ten oxytocin, ale pokud vim, daji ho jen v porodnici a kratkodobe. Synteticky prolaktin existuje, ale pouziti ma tak strasne moc vedlejsich ucinku, ze se v podstate nepouziva.
Jak uz tu kdosi napsal - stastna matka je pro dite dulezitejsi nez cokoliv jineho (vcetne kojeni)!
 Simona 
  • 

ochota sester 

(12.11.2006 21:52:39)
to je pravda,kdyz - obzvlast prvorodicka - narazi na "ochotnou" sestricku, tak ma smulu. Ja osobne jsem problemy nemela, protoze jsem prvni dite kojila 22 mesicu, ale "kolegyne" na pokoji se taky nemohla rozkojit, chtela to zkouset, ale sestra (otraveny pohled a oci v sloup...) ji syna nechala jen malou chvili a pak ji ho doslova vyrvala z rukou, ze snad vidi, ze malej nechce, kdyz rve a at ho necha byt...
Dovedete si predstavit, jak byla tahle maminka zdeptana.
 Renyk 


Měla jsem štěstí 

(10.11.2006 13:52:38)
Jsem oopačný případ,než maminky, které do diskuse píšou.Já měla to štěstí, že jsem od začátku kojila téměř bez problému, prsa mě při kojení bolela asi 3 dny,pak už to šlo jak po másle.Viděla jsem v porodnici spoustu maminek,které měli podobné problémy s kojením.I když jsem měla malá prsa, mlíka bÿlo tolik, že jsem v porodnici odstříkavala i pro další mimina.Byla jsem šťastná, že můžu kojit.Malého jsem kojila co 2 hod.Šok nastal, když dětská lékařka vyčetla, že tak často kojím.Prý kojenec má vydržet bez mlíka minimálně 4 hod.a ať dávky tlumím.Zeptala jsem se ji jestli mám podle ní nechat malýho o hladu.Tady ve městě je to údajně nejlepší d.lékařka ale ja si tehdy o ní udělala své mínění.Vůbec jsem na ni nedala a kojila dál do 6.měsíce.
 taky Renča + Toník(srpen06) 
  • 

Re: Měla jsem štěstí 

(10.11.2006 14:36:12)
Taky s kojením (zatím) nemám žádný problém(měla jsem z toho strach, protože mám jednu bradavku vpáčenou a na kurzu říkali,že s kojením mívá většina maminek problémy, hlavně ze začátku), mléka mám spíš nadbytek. Nám zase naopak doktorka řekla, abych kojila, kdykoli si o to malý řekne, třeba i po půlhodinách, že to vůbec ničemu nevadí a Toník je evidentně spokojený.
Někdo tady psal, že je kojení namáhavé, pro mě by teda bylo daleko namáhavější náhradní výživa, při představě, že bych před každým krmením musela vyvařit láhev i dudlík, odměřit dávku, převařit vodu, počkat až to schládne na požadovanou teplotu,i v noci,do toho pláč hladového prcka, jsem zničená už teď :-)). Tak jenom vytáhnu "cecík" a mám to bez práce, kdykoli po ruce a zadarmo.
 Boudicca 


Re: Re: Měla jsem štěstí 

(10.11.2006 16:12:33)
Renčo, já myslím, že ten, kdo psal, že je kojení namáhavé to spojoval s bolestivostí při kojení a to těžko můžeš srovnávat s pracností přípravy umělé stravy.

Já jsem bohužel kojit nemohla, ale příprava umělé stravy mi nijak zvlášť namáhavá nepřišla - jednou za den jsem naskládala lahvičky do sterilizátoru, převařila potřebné množství vody a připravila stravu na celý den dopředu - po vychladnutí naskládala do ledničky a potom už jenom ohřívala - pohoda....
 Renča + Toník(srpen06) 
  • 

Re: Re: Re: Měla jsem štěstí 

(10.11.2006 16:38:29)
Tak to jo, to jsem měla trochu zkreslené představy :-)Zatím jenom kojím (problémy jsem měla jenom v porodnici, než jsme s malým přišli, jak na to), takže jsem hodnotila, to co jsem jenom slyšela od ostatních.
 Boudicca 


Re: Re: Re: Re: Měla jsem štěstí 

(10.11.2006 16:43:12)
V pohodě, je fajn, že i nekojící matka může té kojící předat nějaké zkušenosti :-))))))
 Michaela 
  • 

Re: Měla jsem štěstí 

(11.11.2006 8:30:15)
Já jsem kojila všechny tři své děti. U nejmladšího jsem měla podobný problém a i mně dr. řekla, že musí vydržet aspoň čtyři hodiny. Když jsem se ptala proč, tak jsem se dozvěděla, že proto aby si odpočinul žaludek a ledviny a nebolelo ho bříško. Je pravda, že když si na nový režim zvykl, zdál se mi spokojenější a já si víc odpočinula. Kojila jsem ho do dvou let.
 Radka Pavlová 
  • 

Jsem laktační poradkyně 

(10.11.2006 13:53:51)
a vždy mě zamrzí, když se maminky domnívají, že je laktační liga do kojení nutí, nebo je bude kvůli nekojení kritizovat. Laktační poradkyně jsou většinou maminky, které si také prošly svými problémy při kojení vlastních potomků (a to i po vyškolení ;-) ), takže mají celkem pochopení.

Tedy moje zkušenosti:
Kojení je věda a maminka i miminko se to často musí naučit.
5 % maminek z nejrůznějších příčin kojit nemůže, někdo holt mezi těch 5 % patřit musí a je velmi nespravedlivé ho kvůli tomu odsuzovat.
Znám dost maminek, které kojení vzdaly, nikdy by mě nenapadlo je kvůli tomu kritizovat, určitě k tomu dospěly s těžkým srdcem.
Spokojená maminka je pro dítě to hlavní.
Nekojit první dítě ještě nic neznamená, u druhého to může být úplně jinak.

Takže, hlavu vzhůru, hlavně, že ta svoje zlatíčka milujeme, ať už je živíme čímkoli.
 klaraf 
  • 

Re: Jsem laktační poradkyně 

(10.11.2006 15:04:19)
Dost mě překvapuje ještě v dnešní době rozdílný názor na kojení a odstříkávání. Když se narodila první dcera (2002), tak jsem byla v Thomayerově nemocnici, ke kojení ji nutili násilím, mě nutili odstříkávat do úplného vyprázdnění prsů s výhrůžkami, že jinak budu mít zánět. Můj názor dnes na toto je takový, že potřebovali pro svou Laktační ligu více mateřského mléka, protože přesně tento způsob odstříkávání mi způsobil opakované záněty, protože se mi tvořilo stále více a více mléka. Nakonec jsem po několikerých antibiotikách ve třech měsících věku dcery musela přestat. Když se narodila druhá (již v jiné porodnici) byl personál v klidu, že první den nechce pít, protože má z bříška dost živin na 24 hodin a teprve potom by bylo nutné se zneklidňovat. Takže první den jsem ji přikládala jen pro pomazlení a aby si vypěstovala reflex. Druhý den se rozkojila sama a ještě ten večer byla na porodní váze. Na moje obavy z odstříkávání mi odvětili, že v žádném případě do vyprázdnění, ale pouze do úlevy. Ejhle, žádný zánět se nekonal, prsa mě nebolela a mléko ze mě nestříkalo na dálku...
 Zuzana, syn 06/02 a dcera 06/04 
  • 

Re: Re: Jsem laktační poradkyně 

(10.11.2006 17:05:19)
Moje zkušenost je přesně opačná. Při narození syna (také 2002) mi poradili odstříkávat jen do úlevy, což jsem prováděla a dostala jsem zánět. Pak jsem odstříkávala vždy do úplného vyprázdnění a všechno bylo už v pohodě. Po narození dcery o 2 roky později jsem odstříkávala do úplného vyprázdnění hned od začátku a žádný zánět se nekonal.
Takže každá maminka si zřejmě musí najít to, co jí a jejímu děťátku nejvíce vyhovuje.
 Eva K, Lucie 7m 
  • 

Re: Re: Re: Jsem laktační poradkyně 

(10.11.2006 21:16:08)
Mě v porodnici říkali, že odsávačka stimuluje tvorbu mléka, kdežto odstříkávání rukou ne. Tak jestli to nebylo tím.
Já vždycky použila odsávačku a odsála jen trošku "pro úlevu" a bylo to v pohodě. Naštěstí se prsa už upravila a žádné fontánky se nekonají:-). Eva
 Dana 
  • 

Re: Jsem laktační poradkyně 

(10.11.2006 21:43:18)
Děkuji z Váš příspěvek. Jsem na Laktační ligu přímo alergická, vždycky se mi vybaví Sexmise: ,,Liga Vás brání, Liga Vás chrání!" Prostě fanatismus. Měla jsem prakticky stejné problémy s kojením obou synů, jednoho jsem musela začít přikrmovat po měsíci a dál jsem ho kojila ještě další tři, druhého jsem hlady trápila o týden méně a ve 4,5 měsících ještě slabě kojím. Věta :,, Již miliony žen před Vámi úspěšně kojilo své dítě atd." z kojicí brožurky se mi vryla do paměti a dodnes je mi z ní zle. Můj problém jsem našla popsaný v jedné knize ze 70.let -mléko se spouští samovolně během dne i noci. Během kojení prýští i z druhé bradavky, takže to vypadá, že je ho dost, jenže není, což se dá zjistit pokusem o odsátí. Vyteče a na dítě nezbyde. Samozřejmě jsem lapala a mrazila, ale dodnes nosím v podprsence vložku s křidélky. Každý zemědělec ví, že mezi jeho dojnicemi jsou rozdíly - prosím, neuražte se nikdo - takže nechápu, proč fanatici z Laktační ligy rozdílnost žen často ignorují.Kojení je jistě prospěšné, ale náš český ,,odezdikezdizmus" ne.
Na závěr bych dodala, že Vaše názory jsou mi velmi sympatické, ale obávám se, že jste světlá vyjímka.
 badikova 


Re: Jsem laktační poradkyně 

(11.11.2006 20:07:44)
Ja to mela dost podobne, syn sice sal jak o zivot, ale mleko nikde, doma to byl jeste vetsi stres, kojit, odsavat a pak davat prikrm pres strikacku. Nakonec jsem vydolovala asi tak mezi 20 - 50 ml a to bylo vsechno. Taky jsem mela doma 2x laktacni poradkyni, byla vyborna, zadnou chybu v kojeni nenasla a vubec jsme nechapaly, proc nekojim. Vydrzelo to do 3. mesice a pak jsem taky najela na UM a musim rict, ze po tech nervacich a stresu jsme konecne vsichni spokojeni. Z tohoto duvodu se uz ted desim druheho ditete, protoze dneska,kdyz nekojis, tak jsi pomalu vyvrhel spolecnosti.

 Insula 


Podpora v nemocnici 

(12.11.2006 7:59:49)
Je pravda, že je to i v podpoře v nemocnici. Například u nás mě sestra chytla za bradavku a rvala jí dětem do pusy. Přitom na stěně visel obrovský leták s ukázkou, že toto je naprosto špatně. Také se mi udělali (už poprvé) na prsou ragády, kterých se už do smrti nezbavím. U druhého děcka jsem si to už dělala podle svého.
Dokonce i v porodnicích jako je třeba Podolí se moje kamarádka setkala s naprostou neochotou poradit s kojením a maminku podpořit. Kámoška tam musela dceru nechat (byla malá i když donošená) a pořád kojte, kojte, kojte a když jednou přijela, tak jí sestra krmila z láhve. Holka jí pak prso odmítala. Je to už šest let, tak se třeba něco změnilo.
Ovšem ani Motol není v podpoře kojení zrovna "hvězda". Další moje kamarádka tam rodila před rokem. Má opravdu velká prsa. Když to sestra (která přinesla dceru na kojení) viděla, tak jí rovnou řekla, "vy s vašima prsama nikdy kojit nebudete." Kámoška byla nakonec jak "pojízdná mlékárna". Musela odsávat už v porodnici, protože by jí prsa praskly. A mléko z ní stříkalo proudem. Objevila se tam totiž jedna moudrá sestřička, která jí poradila, naučila techniku a už to jelo. Laktace se jí pak doma upravila podle potřeby malé a kojila jí do půl roka plně a kojí jí dodnes.
Je to prostě i o lidech.
 MirkaM 


Insulo - alkohol 

(12.11.2006 9:20:31)
Známá taky odnosila 3 děti v plodovém pivu:)) Je pravda, že pije spíš pivo (vhodný počet je kolem 10), tvrdý ne, ale pila a kouřila po celá těhu. Kojení jí nevyhovovalo. Kluci jsou pěkní a čiperní. Možná ne zrovna úplně nejchytřejší, ale to by stejně neměli být po kom.
 Mortadela 


No, já se to nenaučila 

(13.11.2006 7:31:32)
Já patřím mezi těch 5%, ale řekla bych, že spíše z toho důvodu, že jsem se to nedokázala naučit. Já tu vědu nezvládla.
 Zuzana + 21 měs. kluk 
  • 

Re: No, já se to nenaučila 

(14.11.2006 7:55:34)
Já jsem měla nedonošeného chlapečka a sama dost vážně nemocná - chtěla jsem kojit, ale nadopovali mě po porodu hned takovými "svinstvy" (léky), že jsem kojení sama odmítla - tvrdili sice, že to nemusí mít vliv na dítě, no ale uznejte, co to je za radu "nemusí mít" - tzn. přece, že může, a to jsem nechtěla riskovat. Jony pil od začátku Nutrilon a nikdy jsem žádné výčitky neměla.
 Romča,Marťula 4r a Kuba 14m 
  • 

Re: Jsem laktační poradkyně 

(13.11.2006 8:55:46)
Nejde o nucení do kojení, jde o přístup kojte je to přirozené a pokud ne bude vaše dítě ohroženo nemocemi, ekzémem atd. Která máma by nechtěla udělat nemožné pro své dítě aby bylo zdravé. Zažila jsem stres 9 měsíců, kdy všichni včetně doktorky, lak. poradkyně tvrdili i malé množství je lepší než nic. A u mě to vypadalo: dítě začně vrnět já úprk do koupelny nahřád prsa odstříknout aby byly připravený, kojení 20-50 ml pak odendat řvoucí dítě protože již není co sát, připravit příkrm dát dítěti příkrm (stříkačkou přes prst). Dítě uložit, vše připravit na další kojení. V noci se malá budila zhruba po 2 hodinách a tato procedura trvala cca 45 minut. Byla jsem uzlíček nervů a na pokraji nervového zhroucení, ale netroufala jsem si přestat protože by to znamenalo ohrozit zdraví svého dítěte. Alespoň tak jsem vnímala tlak z médií a lékařů, ligi kojení atd. Není to jen můj názor, znám spoustu kamarádek které na tom byly obdobně. Místo vychutnávání si mateřství stres s kojením. Schodli jsme se na tom, že u druhého dítěte se tak stresovat již nedáme. Když to nepůjde tak to nepůjde, ale tenhle kolotoč již opakovat nechci. A světe div se druhé dítě jsem kojila v pohodě. Je to jen názor z druhé strany pro lak. poradkyni. Nejde o nucení do kojení jde o to jak je to prezentováno: Když to přeženu pokud nebudete kojit Vaše dítě bude nemocné. Je to obrovský tlak.
 Jana  
  • 

Podobný zážitek. 

(10.11.2006 16:09:24)
V těhotenství jsem se zajímala o kde co, jenom kojení jsem neřešila a ani se o toto téma nezajímala. Myslela jsem si totiž, že je to naprosto přirozená věc a že to přijde samo. Porod byl sice dlouhý, ale bezproblémový a když jsem si přiložila už na porodním sále naše zlatíčko k prsu hned se přisál. Byla jsem štastná novopečená maminka. Moc jsem se těšila až budu mít mimi u sebe. Když jsme si broučka odvezli z novorozeneckého oddělení na pokoj hned jak se vzbudil přiložila jsem si ho opět k prsu a zase se krásně přisál. Těšila jsem se na další krmení. Druhý den už jsem si však nebyla jistá zda se mu podaří vůbec něco z prsů vypít. Sál čím dál tím víc usilovněji, začal víc plakat, být neklidný. Druhou noc po porodu proplakal celou a šlo moc dobře slyšet jak mu kručí v bříšku. Navíc byla ohromná vedra a já začala mít tak trošku strach. Jeho váha šla rychle dolů. Když jsem si šla pro radu k sestřičce na novorozenecké s tím, že mám úplně rozpraskané bradavky, bolí, když se malý přisaje a on je hladový. Sdělila mi, že kojení bolí a že začneme před a po jídle vážit. Vážením jsme zjistili, že malý nevypije ani 10 g a když jeho váha klesla o víc jak 10 procent porodní hmotnosti začali mu dávat Nutrilon. Pořád jsem to nevzdávala a i když s bolestmi si užívala alespon ten pokus o kojení. Za celou dobu pobytu v porodnici (podporující kojení) za mnou nikdo nepřišel,aby se podíval zda máme správnou techniku kojení, pomohl mi malého správně přiložit apod. Až po návratu z porodnice jsem začala pátrat a hledat info o kojení. Jistě, že se malý špatně přisával, ale i po mé velké snaze se mi nepodařilo ho přinutit k pití z prsu. S bradavkou si pouze hrál (což bylo velice nepříjemné) a když začal být hlad příliš velký plakal tak dlouho, prs odmítal, až dostal mléko stříkačkou. Nechtěla jsem však zůstat u Nutrilonu a tak jsem začala mléko odstříkávat. Tímto způsobenm se mi začalo tvořit mléko až týden po porodu. Malému jsem odstříkávala mléko tři měsíce. Déle jsem nevydržela. Kolotoč přiložit k prsu, nakrmit odstříkaným mlékem a nakonec ještě půl hodiny odstříkávat se mi nepodařilo déle vydržet.
Nyní má malý téměř pět měsíců je to spokojené miminko a já jenom závidím, když vidím kamarádku jak její stejně staré miminko pije od ní a krásně si přitom společně užívají pohody. Snažím si to vynahradit alespon tím, že se s broučkem několikrát denně mazlíme. ( Před týdnem jsem se ho jen tak z nějakého popudu snažila přiložit k prsu. Strašně se tomu chechtal a tak jsem byla ráda, že je brouček štastný i bez kojení.)
 Dáda,2děti 
  • 

Re: Podobný zážitek. 

(10.11.2006 18:15:11)
I já jsem na tom podobně, prvního syna jsem začala přikrmovat po 1 měsíci, který celý prokřičel. vydrželi jsme ale "kojit" alespoň těch pár kapek do 7 měsíců. Teď mám druhého, v porodnici hubnul, dali nám hned stříkačku s Nutrilonem. Nikdo nepřišel, nepomohl, když jsem po hodině nakojila desítku, dostali jsme opět příkrm. V deseti týdnech jsem to vzdala, malý prs odmítal,zřejmě tam nic nebylo (odsála jsem tak 30ml denně). I když je s Nutrilonem spokojený, dodnes si vyčítám, že jsem kojení nezvládla. Podobné články jako Vaše alespoň povzbudí.
 1martii 


Hojky 

(10.11.2006 16:46:46)
To muselo být peklo.Ja jsem skusila použít odsávačku jenom jednou a neteklo skoro nic. I když vážim 43kg i s botama tak kojení my starosti nedelalo.Už 2 den po porodu jsem se v posteli skoro koupala v mléku.Od tý doby kojím pořád a naši berušce už je 25m.
 Flo+Juditka08/06 


Vím, jaké to je 

(10.11.2006 17:13:26)
Mám podobný zážitek z porodnice. Domů jsem odjížděla s krvavými prsy a s dítkem řvoucím hladem. Vyslechla jsem si plno kárání o tom, že kdybych masírovala už v těhu... ale měla jsem štěstí. Nevzdala jsem to a malou kojím. Tímto chci podpořit maminy, které jsou teď na začátku a nejde jim to. Nevzdávejte to. A když to nepůjde, klidně přejděte na UM. Nebudete tím horší maminky a mimi bude v pohodě, pokud budete v pohodě Vy.
 Susan 
  • 

Re: Vím, jaké to je 

(10.11.2006 17:47:08)
Mám podobný zážitek - velká prsa, ploché bradavky. Pobyt v porodnici byl horor, věčně řvoucí dítě. Všichni se tvářili, že se to poddá, tak jsem doufala. Když ale pátý den přišla nějaká sestřička se slovy, že bych měla zvážit, jestli vůbec má smysl s takovými prsy kojit, tak jsem se trochu sesypala. Šlo také o baby-friendly hospital.
No ale dopadlo to dobře. Prvních 14 dní po návratu z porodnice jsem na radu skvělé pediatričky (byla mojí sestry, ta moje nejevila zájem něco řešit) po kojení dokrmovala Bebou a do toho pravidelně odstříkávala. Po 14 dnech jsem se v tom největším stresu rozkojila, Bebu zrušila a úspěšně jsem kojila 14 měsíců.
Ten začátek mě stál hodně úsilí a nervů, ale vyplatilo se nevzdat to.
 Pavla 
  • 

Re: Re: Vím, jaké to je 

(10.11.2006 18:22:58)
Ahoj,taky jsem si zazila u prvniho ditete krusne chvilky se zacatkem kojeni..byla jsem mlada a totalne nezkusena..bylo to v roce 1995 a malou jsem videla az 20hodin po porodu a nez se mi zacalo tvorit mleko,tak hodne zhubla a ja byla psychicky na dne..nakonec jsem ji v zoufalstvi dala zaslouzile mamine 5 deti na sousedni posteli a mala pila jako diva a ja se ani nebala,ze by mohla treba neco chytit..v te dobe jeste tolik testu nebylo,ale pak se nam to povedlo a nakonec jsem jeste cely prvni mesic kazdy den vozila na charitu cca 750ml mleka,co mala nevypila. U syna v roce 2000 to bylo jine..maleho mi dali hned na porodnim sale a ja uz mela vyzkouseny trik na moje bradavky..vzdycky jsem je chvili ledovala a oni se"postavily"no a malemu jsem musela po 10minutach vzdycky ucpat nos,aby se pustil..byl jako soudek po 5 dnech jsme meli o pul kila vic nez pri porodu a zase jsem zasobovala charitu,i kdyz se to srovnalo driv..takze doporucuju vydrzet,zkusit i kloboucky,masaz atd.Holt nekdo nema mleko zadne a ja si tim slusne privydelala ke kazde materske:)Ale stejne obe moje deti,ac hodne dlouho plne kojene v detstvi hodne marodily a stravily spoustu casu v nemocnicich,takze i to umele mlicko ja fajn,nebojte :)
 Lucie 
  • 

ještě jedna zkušenost 

(10.11.2006 18:42:59)
Po přečtení všech článků se mi vybavila ještě jedna moje zkušenost. A to, že neexistuje jedna pravda, jen jeden správný postup a jen jedna osoba na kterou dát. Nejlepší je sbírat co nejvíce informací ale hlabně použít ZDRAVÝ ROZUM - ten svůj vlastní a instinkt. Já jsem po touze kojit a nic než kojit dala na dětskou doktorku, která mi řekla, že kojit může opravdu každý, že se jedná jen o reflex - že prý se rozkojí i ženy, které nemají dítě (to by mně zajímalo, jestli je to pravda). A tak jsem nabízela prso, ze kterého bylo asi 30 ml(zjištěno kontrolním vážením) před každou lahvičkou s Nutrilonem a měla jsem dávky um.výživy postupně snižovat a vynechávat. Výsledkem bylo nepřibývání dítěte, zelený průjem a celkový neklid doposud spokojeného miminka. Jinak 9 měsíců jsem prso dávala hlavně pro citové pouto. A taky se musím přidat k názoru, že příprava um. výživy je v dnešní době v pohodě. Sterilizátor lahviček, uvaření na 24 hodin do lednice a poté ohřívačka - 4 minuty. Alespoň u nás to byl večerní rituál, do kterého se rád zapojil tatínek.
 ella, 8let, 2 roky 
  • 

Re: ještě jedna zkušenost 

(10.11.2006 19:11:01)
Nedá mi to nepřipojit se se svým zážitkem. Své první dítě jsem opravdu moc chtěla kojit, ale holčička měla infekci a nebyla schopná se přisát a mě se nespouštělo (asi stres) dobře mléko. Navštívila jsem tenkrát laktační ligu v Krči, a dodnes si říkám, že to nebyl nejlepší nápad. Snažili se tam tak velmi, abychom se rozkojili, že dcera ve 3 měsících ještě stále neměla porodní váhu a já byla vystresovaná. Nakonec řekli, že dítě patrně není zdravé, udělali mu spoustu vyšetření (vč. lumbální punkce, etc...) prostě horor.Nakonec dcera dostala lahev a do dvou měsíců, byla velmi zdravé prospívající dítě.
U druhého dítěte, jsem již byla vychystaná, že prostě udělám, to co bude třeba, a rozhodně nenavštívím žádnou laktační ligu. Chlapec se sice snažil, ale nepřibíral tak moc, aby jim to v porodnici udělalo radost. Nakonec jsem ho však kojila 8 měsíců a vždy byl (a je) dost cvalík.
Mám tedy obě zkušenosti, musím však říci, že i když se kojení podruhé dařilo, nemůžu ho označit za nic příjemného. Prsa mě bolely, kvasinkovou infekci jsem měla neustále, a byla jsem tak vyčerpaná, že jsem usínala ve stoje. S prvním dítětem jsem byla energická a měla (poté, co skončil ten počáteční horor) stále dobrou náladu.
Přeji maminkám, které nemohou nebo nechtějí kojit, aby se tím nestresovaly, oboje má své pro a proti. Záleží jen na tom, aby se člověk rozhodl, a pak si za svým rozhodnutím stál.
A ještě k laktačním poradkyním - musím říci, že s jednou jsem se u druhého dítěte také nakonec setkala, byla velmi milá a pomohla mi. Možná se i přístup militantních "dam" z krčské ligy, za ta léta také změnil. Doufám.
 Dasulika, Lukášek 7,5 měs. 
  • 

Re: Re: Vím, jaké to je 

(10.11.2006 18:39:27)
Ahoj, se zájmem jsem si přečetla článek i komentáře. Já kojila sotva týden. V porodnici jsem měla pozdější nástup laktace, Lukáška mi sestry dokrmovali stříkačkou s cizím MM. Také mám velká prsa a žádné bradavky. Nicméně jsem patý den ocházela z porodnice jako plně kojící. Doma se to ale všechno zkazilo, bohužel jsem si hrála na hrdinku, jak všechno s přehledem zvládám, a po té, co jsem čtyři dny rodila(vyvolávaný porod) a čtyři dny prochodila s plačícím Lukýškem po chodbách, než se mi spustilo mléko, jsem doma stěhovala nábytek-nebyl ještě připraven pokojíček pro Lukýška a přítel chtěl spát sám, aby nebyl moc nevyspalý. Umírala jsem už únavou a Lukýšek mi začal stávkovat při kojení, odmítal se přisát. Přítel mě pořád nutil, že musím, musím kojit, bez ohledu, jak se cítím, že je to pro malého to nejlepší. Přitom mě vůbec s ničím nepomohl, dostala jsem vynadáno, že není oběd a vytřeno......pak přišla babička, která mi sdělila, že s takovými prsy jako mám já se kojit nedá. Já dostala zánět do obou prsou, vysoké horečky, Lukýšek jenom řval a vůbec se nechtěl přisát. Bez mého vědomí mu babička dala flašku s Nutrilonem, pochopitelně pak už se nepřisál vůbec, takže kojení šlo do háje. Moc si dneska vyčítám, co jsem měla v hlavě, proč jsem nelehla do postele a nevynutila si pomoc s domácností, proč jsem nezkusila laktační poradkyni, proč, proč......Dneska už s tím nic neudělám, výčitky mám pořád, asi hlavně proto, že vím, že jsem nezkusila všechno, mám pocit, že jsem to vzdala moc rychle. Ale Lukýšek je zdravé veselé miminko a to je hlavní. U druhého mimi to chci určitě zkusit!!!
 Anerri 


Re: Re: Re: Vím, jaké to je 

(10.11.2006 18:55:02)
Ahoj, také vím jaké to je chtít kojit své dítě a nemoci. Podpora laktační poradkyně a sester byla "úžasná". Připadala jsem si jak když vraždím své čerstvě narozené dítě, že jsem ta nejhorší matka. Pobyt po porodu v nemocnici se díky kojení stal očistcem.
Po propuštění jsem měla ve zprávě plně kojené dítě, ha, ha. A nemocnice si mě může dát do své statistiky, jako matku, která plně kojí své dítě!!!
Moje první cesta z porodnice vedla do lékárny pro Nutrilon a díky němu se z mého ukřičeného chlapečka stalo zlatíčkové miminko.
 MirkaM 


Ani kapka 

(10.11.2006 20:58:39)
Dobrý večer,
omlouvám se, nedočítám vše.
Píšu pro ty, co tu psaly, že se jim nedařilo odsát odsavačkou, odstříkat rukou, neměly mléko na podprsence a tedy - neměly mléko. I na mě zcela sedne uvedený popis. První dceru jsem kojila 2 roky, druhou kojím téměř rok a půl. Obě byly do půl roku výhradně kojené. Tedy, podle vašeho žily nejspíš ze vzduchu. S první dcerou jsem měla s kojením velké problémy. Nepřibírala, plakala a já dodnes říkám, že jsem se na to měla vykašlat. Za ty šílené nervy to nestálo. U druhé dcery bylo všechno OK - za odměnu:) Z vlastní zkušenosti mohu říct, že při vašem kojení - nekojení, zřejmě někde nastala chyba. Neseděla jsem u vás, takže nevím kde. Ale věta typu - neměla jsem mléko, nemohu kojit, ta mi zní velmi falešně.
Hodně z vás se shoduje, že už je alergická na laktační poradkyně a Laktační ligu. Proč tu tedy o kojení diskutujete? Vždyť to snad není až tak důležité. Proč kojení vzbuzuje tolik vášní? Koneckonců jde jen o jídlo:)
 Dana 
  • 

Re: Ani kapka 

(10.11.2006 21:58:15)
Ano, tenhle přístup je nejhorší. Když vám prostě nikdo nevěří, že máte problém. Prostě děláte chybu a basta. Tohle mě při mém neúspěšném kojení drtilo nejvíc. Mliko teklo kdy nemělo a dítě pořád hladové, sálo hodiny, škubalo, usínalo, řvalo, to všechno dokola.Nepřibíralo, nespalo. Mohla jsem odsát maximálně 20 ml, z obou prsů dohromady.Vydržela jsem měsíc a dodnes si vyčítám, že jsem nepřikrmovala dřív a nechala se ligou a časopisy tak zmasírovat, dítě je dodnes uřvaný nespavec.
 Insula 


Re: Re: Ani kapka 

(11.11.2006 15:58:39)
Dano, přesně tak. Tohle mě taky šíleně deptalo. A ta věta na konci mě fakt dojala. Je to "jenom" jídlo. Když člověk kolem sebe pořád vidí a slyší kojte, kojte, kojte a vám to nejde, tak je to na mašli. A všude propagace. Jen MM je to správné, nejlepší, podporuje inteligenci, zdraví a dokonce i lásku mezi vámi a dítětem..... atd. atd. Nikdo neví, jaké to pak je, když musíte vytáhnout flašku a nikdo nevěří, že kojení nejde (ať už jsou důvody jakékoliv). Na větu, že kojení je to nejpřirozenější jsem doslova alergická. Pro mě to přirozené tedy asi nebylo. Nešlo to a nešlo a druhému dítku to navíc nestačilo.
 MirkaM 


Re: Re: Re: Ani kapka 

(11.11.2006 16:05:33)
Insulo, hysterie tě vytáčí a věta "je to jenom jídlo" taky. Co bys ráda?
 Insula 


Re: Re: Re: Re: Ani kapka 

(11.11.2006 16:08:19)
Ráda bych kojila. A to alespoň bez relativních problémů. Nikdo neví, co jsem si s kojením prožila a přesto mě všichni odsoudili, že nekojím.
 Jana, syn 4,5 roku a dcera 1,5 roku 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ani kapka 

(17.11.2006 22:00:05)
Dobře Vás chápu, že Vás odsoudili, že nekojíte. To u nás bylo úplně stejné. Svého prvního syna jsem kojila 17 dní,dostala jsem 40 stupňové horečky a už to nešlo. Potom asi po 3 dnech už syn moje mléko odmítal, tak jsem dostala od gynekoložky tablety na zastavení laktace. V porodnici to taky byla "síla" s kojením. Bála jsem se každého "kontrolního kojení" - to je dost velký strašák! Malý pořád ubýval, byl línější na pití a navíc jsem se nervovala tím, že má srdeční vadu (mimochodem to mi potom vyvrátil pan doktor a máme "jen" šelest na srdíčku). Sestřičky mě pořád honily do kojení a "vyhrožovaly", že když nebude přibývat, tak nepůjdeme domů. No, horor. Dceru jsem rodila v jiné porodnici a jak jsem byla "vycvičená" z kontrolních kojení, tak jsem se ji pořád snažila přikládat a "nutit", aby pila a mohly jsme jít brzy domů. Sestřičky mě v téhle porodnici (ve Strakonicích) mile překvapily. Povzbuzovaly mě a každý přírůstek váhy pořádně pochválily. Bylo to hrozně fajn pro mojí psychiku. Po příchodu domů jsem nedělala nic jiného než jen kojila, a to jsem měla doma už 3.letého klučinu. Malá pořád chtěla pít a plakala hlady, prostě bylo toho mléka pořád méně a méně. Po poradě s dětskou lékařkou, jsem začala přikrmovat, protože malá vůbec nepřibývala. Sunar jí zachutnal okamžitě, mně se mezitím mléko úplně přestalo dělat. Zkrátka kojila jsem ji jen 20 dní. Naproti tomu moje mladší sestra kojila svého prvního syna skoro 20 měsíců! Docela byla před širší rodinou za "hvězdu" a já za "macechu", která své děti nekojila!! Ale opravdu to člověk nikomu nevysvětlí. Moje děti, ač jsem je kojila tak málo, jsou hodně šikovné, aktivní a hodně upovídané a nadané.
Každopádně si myslím, že jsou sestřičky "andělé v bílých pláštích" a ty, na které se snažíte co nejrychleji zapomenout. Ale to je případ všech lidí, někteří jsou dobří, jiní méně, ale to je život.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ani kapka 

(12.11.2006 15:30:00)
Mě to vytáčí taky. A vy jste jedovatá.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Ani kapka 

(12.11.2006 15:33:19)
Ano, chápu! Mirka je nejspíš splachovací:-)
 JankaP 


Re: Ani kapka 

(10.11.2006 22:10:47)
Mirko,
nepřilévej "oleje do ohně". Já sice kojila dlouho (přes počáteční velké problémy), ale snažím se chápat i ty maminy, které nekojily. Myslím si, že chyba je někdy v psychice, tj. mamina je třeba nervní a proto se mlíko nespustí. Třeba. Těžko vyjmenovat všechy možné i skryté příčiny.
Ale máme my, úspěšně kojící, právo koukat se na ty méně úspěšné jako na horší matky? Štěstí v životě přece nezávisí na mlíce!
Janka
 Emule 


Re: Re: Ani kapka 

(10.11.2006 22:18:37)
Ježíši, nikdy by mne nenapadlo se na nikoho dívat skrz prsty jen proto, že nekojil. Já osobně jsem zcela přesvědčena - mimo ty maminy, kterým kojení jde samo- že nejdůležitější je podpora okolí hned v porodnici. Bez vytrvalého fandení sestřiček bych to nezvládla. Pořád mi říkaly, že jsem moc dobrá, i když jsem neodsála ani "pětičku". Uvěřila jsem jim a vytrvala.
 JankaP 


Re: Re: Re: Ani kapka 

(10.11.2006 22:32:02)
Já měla na mysli takové ty reakce, že "někde musela být chyba" atd. Ano, musela. Ale nikdo z nás není dokonalý, u některých mamin se prostě nepodaři tu chybu z nějakého důvodu najít. Pak se logicky cítí špatně, když jim okolí furt melduje, že "někde byla chyba". Protože ti lidé tím často říkají: "Jsi špatná matka". A to přece není ve většině případů pravda!
Janka
 Emule 


Re: Re: Re: Re: Ani kapka 

(11.11.2006 0:28:32)
Máš pravdu. Můj příspěvek ale nebyl mířen proti tobě. Napadá mne, že se odevšad valí reklama :kojení je zdravé, ale mělo by se možná taky říct, že kojení je věda a dřina zároveň. dobrou noc :-)
 MirkaM 


pro Janku - článek je zavádějící 

(11.11.2006 13:40:22)
Janko, mrzí mě, žes mě špatně pochopila.
Mě pouze vadí věty - neměla jsem mléko a ztratilo se mi zničehonic najednou mléko.

A zejména - autorka uvádí symptomy (neodsaje, neodstříká, neodtéká samovolně), které nemají s tím, jestli mléko je nebo není, vůbec nic společného. Je to zcela zavádějící pro jiné matky!!!! Jak píšeš, vždycky za tím něco je. Naopak ve svém příspěvku říkám, že jsem se na to kojení měla vykašlat, že to za ty nervy nestálo, a že nemá smysl rozdmychávat kolem toho vášně. Ani slovo o "dobrých a špatných matkách.
 JankaP 


Re: pro Janku - článek je zavádějící 

(11.11.2006 13:53:12)
Nechtěla jsem tím říct, že ty jsi mluvila o špatných matkách. Ale věřím maminám, že se mlíko může třeba ztratit nebo nastat jiný problém. Jestli jsi četla reakce Jiřky, laktační poradkyně, tak tam je zmíněno mnoho problémů, se kterými si většina mamin sama neporadí. Pak záleží na tom, na koho narazí v porodnici, kdo v té oblasti dělá laktačního poradce atd. (Já od soukromé as. před porodem také získala dojem, že kojení je pohoda.)
Maminy, které pak kojit nedokáží, jsou ale na nervy z toho, že jim nikdo nevěří a jejich problémy se všeobecně bagatelizují.
Píšu narychlo, tak mi, prosím, věř, že já bych se zase nerada nějak dotkla tebe. Chápu, že to myslíš dobře.
Jdu uspávat. :)
Janka
 MirkaM 


ZNOVU pro Janku - článek je zavádějící 

(11.11.2006 14:20:47)
Díky, fakt jsem se nechtěla do nikoho navážet. Pokud jsem vyprovokovala Jiřku k tomu skvělému odbornému příspěvku, jsem jen ráda.

Jen když přijdu do poradny, nebo jinam mezi matky, je těch které použijí mnou uvedené dvě věty tolik, že upřímně nevěřím, že by u všech nastaly uvedené poměrně řídce se vyskytující komplikace. A jako mi připadá nebezpečné tvrdit - za každou cenu musí všichni kojit!, připadá mi i potenciálně nebezpečné uveřejnit podobný laický a nepřesný článek na hlavní straně Rodiny.
Mmch, z očí v oči diskusi nevedu, a matkám obvykle jejich přístup schválím, protože nervy jsou nervy. A jedno jim to není, to by o tom nemluvily:( Málokterá řekne (možná i málokterá má odvahu říct) - fakt mě to otravovalo, tak jsem to utla. Ale proč by ne?
 JankaP 


Re: ZNOVU pro Janku - článek je zavádějící 

(11.11.2006 17:32:14)
Mirko,
taky mě mrzí, že mnoho mamin nedokáže prostě říct, "Nechci kojit!" a místo toho vymýšlejí zástupné problémy. (Tady na Rodině je to jiné, všichni jsou anonymní, tak leccos přiznají.) Pak se s nimi svezou ty maminy, které z důvodů, o kterých jsme už mluvily, kojit nemohou. Společnost je odsoudí automaticky taky.
Ještě k mým zkušenostem. Než se narodil syn, "pracovala" jsem během let pro některé své kamarádky jako jakýsi amatérský psycholog. Myslím, že většině jsem pomohla se s problémy vyrovnat (rozvod, problémy s dětmi). Za velký úspěch úspěch např. pokládám, že kamarádka našla cestu k dospívající dceři a dnes jsou vztahy normální. Tam jsem se ale naučila, že můžu člověku pomoci, mohu poopravit jeho názory, během let leccos napravit. Ale nelze někoho podstatně změnit, např. ze submisivní, tj. poddajné osoby udělat holku sršící seběvědomím. Přitom víš, že tohle je třeba jádro problému. Přesto jsem - byť za léta - dosáhla větších úspěchů než profesionálové.
Jsem ráda, Mirko, že jsme si "pokecaly".
Janka
 MirkaM 


Re: Re: ZNOVU pro Janku - článek je zavádějící 

(11.11.2006 18:27:09)
Insulo, já neodsuzuju ani ty, co nemohou, ani ty co nechtějí. Je to toiž opuze a zcela jejich věc. Stejně jako to, jak často dítě koupou, čím ho mažou, kdy najedou na "dospěláckou stravu" ap.

Přikrmovat se začíná kolem 6. měsíce mj. proto, že dítě je zvědavé a zajímá ho to. První příkrmy jsou jen ochutnávka, skoro hra. Prý, když se to prošvihne, tak se pak děťátku nechce. Pokud jsou v rodině alergie nebo jiné problémy, i Dr. doporučují výhradně kojit déle.
Jedním z argumentů pro pokračování v kojení je imunita dítěte. Když začnou lézt, tak strkají všechno do pusinky. Kojení jim dodá řadu obranných látek. Pro mě je největším argumentem alergie na kravské mléko.
Mám několik kámošek, které si vykojily 10 kg děti na 6 měsících:)

Janko, ano, sebevědomí je opravdu jeden z nejdůležitějších faktorů pro kojení. Ale kde ho vzít? Naše matky zpravidla kojit neumějí a ani nás v tom nepodporují. Pediatři, ke kterým chodíme na kontroly toho v některých případech taky moc nevědí a laktační poradkyně na telefonu - jak psala Jiřka - a jak vím z vlastní zkušenosti, je pomoc spíše teoretická. Měj se hezky, však se třeba zas potkáme. m.
 Insula 


Re: Re: Re: ZNOVU pro Janku - článek je zavádějící 

(11.11.2006 19:29:33)
Zajímalo by mě, jak to s tou imunitou je. Zrovna teď jedna kamarádka nemůže dávat dceru do školky, protože je hned nemocná, navíc má atop. Je kojená do roka a půl. Další kamarádka kojila plně do půl roka a kluk už měl v osmi měsících antibiotika. Další kamarádka taky kojila obě děti a obě jsou neustále nemocné. A takových případů znám hodně. Moje dcera, nekojená, do tří let nemocná dvakrát (jen nachlazení bez ATB). Kluk zatím nemarodil (osm měsíců), kojen do 5. týdne s příkrmem. Tak nevím. Někdy mám pocit, že to kojení na imunitu moc nefunguje. Ale je mi jasné, že je to pro mimčo to nejlepší. Proto to tak příroda zařídila ne?
 MirkaM 


Imunita 

(11.11.2006 19:50:07)
Insulo, určitě neplatí - kojené dítě=zdravé a naopak. Jen se můžeme ptát, jestli by ty kojené nemocné nebyly ještě nemocnější. Já jsem měla na mysli spíš interakci - dítě předá ústy infekci matce prostřednictvím kojení a matčin organismus vyrobí protilátky, které dítě s mlékem vypije. Jediná jistota je, že mateřské mléko neublíží (myslím, kromě dětí, které nesmějí žádné mléko). Když jsem jednou četla, jak dlouho některým maminkám trvalo, než našly vhodné UM, vůbec jsem netušila, jaká je to věda.
Já mám obě holky kojené a ta starší byla a pořád je extrémně zdravá (dodnes neměla ATB) a ta malá, pořád ještě kojená, má co 14 dní rýmu a kašel. Prý to tak bývá, to první je zdravější, kdoví, proč. Teď prý zkoumali mužskou homosexualitu a mezi homosexuály je 3x více mladších bratrů, než prvorozených. Proč?
 Insula 


Re: Imunita 

(11.11.2006 20:07:57)
To je jasný, že na tohle asi nikdo neodpoví. Jen mám ještě jeden a to dost extrémní případ. Moje nevlastní sestra. Její matky je těžká alkoholička. Dítě jí v břiše doslova vyrostlo na chlastu a nikotinu. Skoro nejedla. Byl hnus jí pozorovat. Dnes je jí 13 let a já si nepamatuju, že by byla někdy nemocná. Snad jen neštovice a možná dvakrát nachlazená, bez ATB dodnes. Jo a samozřejmě téměř nekojená a tu trochu MM měla ještě opět řádně "zředěnou" alkoholem a nikotinem. Je to opravdu zázrak.
 & 


Re: Re: Imunita 

(11.11.2006 20:52:54)
Insulo,
To je tvoje sestra obvzlast silny jedinec :o}}. To mi pripomelo jednu pani, se kterou jsem byla jednou v nemocnici, huli jednu od druhy a verejne se priznava, ze kourila i v tehotenstvi a mela krasnou placentu :o}}
 Insula 


Re: Re: Re: Imunita 

(12.11.2006 7:49:14)
To asi opravdu je. Ona i ta její matka je ještě i teď celkem zdravá (když vezmu, že pije už 30 let a posledních 15 ve velkém). Je to neuvěřitelný. Každý na jejím místě by byl už dávno na prkně. A přitom vypadá už jako úplná troska. Proto si myslím, že zdravý je hodně o genech.
 JankaP 


Imunita + kojení 

(11.11.2006 21:47:12)
Imunitu ovlivňují i jiné věci.
Například jsem si všimla, že mnohé maminy děti oblékají příliš teple. Byly jsme třeba v mateřském centru, dětem jsme udělaly překážkovou dráhu. Teplota tak na tenkou mikinku, popř. na krátké rukávy (venku jaro, 10-15°C). Dětem se to líbilo, dráhu se snažily zvládnout co nejrychleji. Když jsem pomáhala z prolézacího tunelu jedné z holčiček, tak jsem zjistila, že úplně mokrá! Bodejť by ne, protože měla na sobě košilku, tričko, tenkou mikinu a tlustý vlněný svetr. Pod kalhotami samozřejmě punčocháče! Opravdu nebyla jen zapocená, ale vysloveně mokrá. Našla jsem její maminku, jestli jí nechce svléknout, aby pak venku nenastydla. Ostalo se mi odpovědi, že je to zbytečné. Nepochybuju, že do holčička odstonala.
Myslím, že najdeme i další věci, které u dětí můžeme ovlivnit.
A další, které jsou dané třeba dědičností atd.
Janka
 Boudicca 


Re: Re: Re: Re: ZNOVU pro Janku - článek je zavádějící 

(13.11.2006 8:18:56)
Ano, tohoto jevu jsem si taky všimla..... Také by mě zajímalo, jak je to s "nezávadností" mateřského mléka vzhledem k tomu, že se v něm odráží vše, co matka sní a vypije....... Není v něm logicky tedy i vše toxické, co se v organismu matky za její život uložilo???? Nebo se předpokládá, že všechny škodliviny byly odplaveny v průběhu zdravého života v těhotenství?? Znáte někdo, prosím, odpověď?
 Insula 


Re: Re: Re: Re: Re: ZNOVU pro Janku - článek je zavádějící 

(13.11.2006 14:54:05)
Jano, taky mě to napadlo. Už jsem to sem psala, že moje nevlastní sestra vyrostla doslova na alkoholu a nikotinu a snad marodila 2x a je jí 13 let. A kojená byla podobně a krátce. Matka je těžká alkoholička.
 Insula 


Re: Re: Re: Ani kapka - skutečně některé maminky NEMOHOU kojit 

(11.11.2006 16:16:08)
Jiřinko, ze srdce ti děkuji. Je vidět, že i laktační poradkyně může být soudná a rozumná. Já se bohužel setkala jen se špatnými a dnes jsem na ně skoro alergická. Ještě jednou děkuji.
 JankaP 


Jiřko, díky z rozumná slova 

(11.11.2006 13:43:04)
Jiřko,
to bylo velmi dobré vysvětlení! Kojení mě zajímá, ale o většině těchto věcí jsem NIKDY neslyšela.
Janka
 metty, 3 kluci 


Dík za útěchu, kojení bylo peklo 

(11.11.2006 16:38:45)
Díky moc za tenhle názor. Pro mě bylo kojení 1. syna peklo. Mám velké prsy, ploché bradavky (což jsem se dozvěděla až na porodním sále), syn byl ospalec a mléko neteklo. Výsledek: kloboučky na kojení, rozpraskané bradavky do té míry, že syn po kojení ublinknul krev, ale ne jeho - mojí, při kojení v noci jsem se kousala bolestí do ruky abych nebudila sténáním muže, pocit, že jsem krkavčí matka, když ani nedovedu nakrmit své dítě, v 8 týdnech zánět, horečky, antibiotika, syn se dostal na porodní váhu až ve třech týdnech atd. Vydržela jsem i když bych do toho podruhé asi nešla. Pomohlo mi: vykašlat se na rady ostatních, jak často syna kojit a řídit se svým instinktem - když byl hladový (6. týden), byl u prsa týden v podstatě jen co oči otevřel a po týdnu se jeho nároky a můj příděl srovnaly a hlad už pak nebyl. Šimrání proti jeho usínání nezabíralo, tak se prostě když byl náhodou vzhůru kojilo. Moc mi pomohla rada, že mám syna na sebe "navalit" a kojit v polosedě nebo v houpacím křesle - to odstranilo kloboučky a bolavé bradavky, masáže červených fleků na prsou slivovicí (ne bradavkách!) zase záněty. Nakonec jsem kojila oba syny rok a půl, druhého docela bez problémů, ale začátek byla fuška! Moc by mi asi v té době pomohl takovýhle laskavý přístup, ale bohužel jsem byla za línou matku co nechce kojit a vymlouvá se. Díky aspoň teď.
 Katuka,2m Kubík 
  • 

Re: Dík za útěchu, kojení bylo peklo 

(12.11.2006 15:31:14)
Ahoj Metty.Jsem ve stejné situaci teď,velká prsa,plošší měkké bradavky (synek se dlouho špatně chytal,teď to řeší skousnutím dásniček,takže už skoro 2 měsíce mám prasklé bradavky,kojení hodně bolí,napije se i krve, odstříkávání sice provádím,ale už jsem měla 4x ucpané mlékovody, a zhojené ranky Kubík skoro okamžitě obnoví). Klobouček jsem zkoušela,ale proti mým bradavkám byl obrovský a synek nedokázal přes něj sát.Kojení je peklo,každý týden je vítězství,a nějak přestávám doufat,že to přejde.Takže díky za naději (zvlášť,pokud jsi kojila rok a půl,to je skvělé).Prosím Tě,od jaké firmy jsi měla kloboučky (formovací nebo ochranné na ragády?) a jak často jsi masírovala slivovicí ty počínající záněty ? Díky předem za odpověď.

A ještě dotaz do pléna : podle čeho se pozná,že bolest při kojení způsobily kvasinky?

 metty, 3 kluci 


Re: Re: Dík za útěchu, kojení bylo peklo 

(15.11.2006 9:58:31)
Synovi už je 5 let, tak si značku nepamatuji, ale byly to obyčejné kloboučky. Zjistila jsem, že míň bolí, pokud si před kojením trochu odstříknu, aby bradavka povylezla, pak ji potřu mlékem a chvilku počkám aby stroupky změkly a pak se ji pokusím vecpat do kloboučku co nejdál aby to nemuselo tahat dítě. Dítě na sebe položím - pak ho nedusí prso a on nemůže tolik prso vytahovat do dálky. Po kojení jsem mazala bradavky Bepanthenem. S tou slivovicí: původní rada zněla tvaroh se slivovicí, ale mě se po tvarohovém zábalu ztrácelo mléko. Masírovala jsem po kojení aby si syn nepřišel jako kořala. Později stačilo jen ohlídat si, když se mi udělalo zatvrdnutí a hned napařit horkou mokrou žínkou a rozmasírovat a pak si nechat od syna přebytečné mléko odsát. Lepší je když nos dítěte směřuje směrem k zatvrdlině, což byl někdy akrobatický kousek. Přeju pevné nervy, pro mě začalo pohodové kojení ve 3-4 měsících, když si syn bradavky povytáhl a začal pít bez kloboučků. Drž se :)
 Misa , Dominicek -15 mesicu 
  • 

Taky jsme si uzili.... 

(13.11.2006 5:04:33)

My jsme si take zazili sve s kojenim. Maleho jsem sice hned po porodu prilozila, ale pak mi ho odvezli a nakrmili z flasky i pres to, ze jsem jim rekla, ze chci kojit. No a od te doby on prso odmital. Az jsem si pak poridila kloboucky [ stejny material jako dudlik u lahve] a maly se prisal jako nic [ musim podotknout , ze vpacene bradavky rozhodne nemam].Infekci jsem mela hodne a nejmene 3x jsem mela vysoke horecky, z jednou jsem omdlela[ nestestim jsem maleho stacila polozit ]Ty jsem resila horkou sprchou a ROZMASIROVAVANI . Pak maly okolo 2 mesice zacal mit reflux a zvracel jako blazen no a abych vedela kolik toho vypije a kolik vyzvraci odsavala jsem a davala z lahve. Nejlepe mi vyhovovala odsavacka od Medely.
Nekolikrat jsem take na nekolik dni ztratila mleko , ale to se mi diky castemu odsavani na sucho, horkych obkladu a piti caje [anyz , kmin, fenikl-bbblllee, ale funguje!!!]vzdy vratilo a kojime stale . Dnes uz nastesti bez jakychkoli problemu a musim, rict, ze kolikrat jsem o sobe tolik pochybovala a rikala si, ze to za to nestoji, ale dnes jsem rada, ze jsme to oba nevzdali.
Dnes mam problem opacny a to, ze se snazim odstavit, ale Dominicek odmita kravske mleko a tak uz opet odsavam , abych mu to kravske namixovala materskym. A musim rict, ze mam problem neco odsat. Resim to ale tak, ze z jednoho prsa odsavam a k druhemu si prilozim maleho a on mi pak sanim zpusti laktaci [nevim, jestli to nazyvam spravne ]a ja vzdy aspon 40ml odsaji.Bez neho bych neodsala ani kapku.
No, kazdy je jiny a vyhovuji mu jine veci, ale ma rada zni budte trpelive, verte svemu telu a vasemu miminku no a kdyz krici hladove, tak to nelamte pres koleno.

Hodne zdaru a doufejme, ze se brzy rozkojite a budete si to moc uzivat bez problemu

Misa
 Milča, syn 6 mes. 


Jak dlouho 

(10.11.2006 21:40:24)
Chtela bych se zeptat zkusenych maminek, jak dlouho tedy plne kojit? Synovi je pul roku a skvele prospiva, jedna pisatelka psala, ze plne kojila az do 9 mesice, muzu tedy kojit, dokud bude prospivat i dele nez do 7 mesice, jak to pisou ve vsech priruckach? Jsem z tech, co si v zacatcich prozili peklo s kojenim - rozpraskany bradavky, zanet v prsu a rvouci hladove dite... Pomohli mi zname maminy a informace na internetu. Momentalne porad premyslim, kdy zacit s prikrmama, kdyz mam dost mlika a chuti dale pokracovat v plnem kojeni. Tesim se na nazory.
 Emule 


Re: Jak dlouho 

(10.11.2006 22:11:19)
Ahoj, já kojila plně do sedmého měsíce, ale bylo to proto, že jsem prostě do malé příkrm nedokázala dostat. V osmém měsíci přkrmujeme, ale jde to ztuha, opravdu ztuha, nejradši bych se na příkrmy vybodla a kojila plně dále, jenže všichni odborníci tvrdí, že mléko už nepostačuje ke zdravému vývoji, že už si musí mimi brát vitamíny a jiné prospěšné látky z příkrmů. Tak se snažím přikrmovat, ale pořád dost kojím.
 JankaP 


Re: Jak dlouho 

(10.11.2006 22:22:15)
Milčo,
já kojila 5 a půl měsíce v pohodě, mléka bylo dost. Plně jsem kojila do 6 a půl měsíce, MUDr. mi to schválila, že malý má předpisovou váhu. Ke konci ale byly dny, kdy mi "visel" u prsa každou hodinu, což bylo únavné. Takže v 6 a půl měsících jsme začali s příkrmy. Do jednoho roku věku bylo kojení jeho jediným zdrojem tekutin (zima a jaro), tedy kromě polívek. Prostě nechěl pít. Pak se to zlepšovalo (horké léto) a kojení nám zůstalo "pro dobrou náladu" a "pro pomazlení a uklidnění". Se snižující se frekvencí kojení až do 3 a půl roku.
Tím nechci říct, že máš kojit tak dlouho!!! Chtěla jsem tím jen říci, jak si myslím, že vypadá typické kojení do roka věku.
Janka
 Emule 


Re: Re: Jak dlouho 

(10.11.2006 22:29:07)
Rozumím tomu dobře, že jsi kojila do 3 a půl roku? Páni, to si neumím představit. To nemyslím zle, jenom čubrním, jkak dlouho je to možné.pa
 JankaP 


Re: Re: Re: Jak dlouho 

(10.11.2006 22:36:26)
Nekojím v podstatě měsíc. Zákon nabídky a poptávky, tedy od dvou let spíše "poptávky a regulované nabídky". Když si syn řekl, dostal, když si neřekl, nedostal. Nechtěla jsem ustřihávat kojení násilně, syn byl "závislák". Frekvence kojení postupně přirozeně klesala. Hlavní zlom nastal při nástupu do školky, při odchodu na mlíčko prostě zapomněl.
Janka
 Itica 


Re: Jak dlouho 

(10.11.2006 22:51:12)
Milčo, pravda je, že s postupem času ztrácí mlíko na kvalitě a tak by bylo potřeba dodat vitamíny jinou cestou, ale není to až tak nutné. Můžeš od toho 7.měsíce zkusit přidávat příkrm. Uvidíš sama, jak ti na to bude mimčo reagovat. Třeba to nebude ani chtít. Jen nezačínej se sladkou ovocnou přesnídávkou, ale když tak s mrkví. Ta se dá taky koupit jako přesnídávka. Stačí, když ti mimi sní jednu nebo dvě lžičky pro začátek a pak postupně přidávej. Jestli ale ještě kojit chceš, tak koj, není důvod kojení přerušovat. Já kojila do těch 9 měsíců plně a malej krásně přibíral. Jediné, co nám chybělo, bylo a je železo, ale to má dědičně po mě a ne nedostatkem v jídle. Hlavně nedávej sunar a už vůbec ne z lahve. Teda pokud nechceš přestat kojit. J.
 JankaP 


Re: Re: Jak dlouho 

(11.11.2006 12:38:13)
Jutto,
nemyslím si, že mlíko ztrácí na kvalitě. Prostě už dítě nezasytí a to ze dožaduje stále častějšího kojení. Nebo prostě začně hubnout. Takže k plnému kojení po 6 měsíci by se měla vyjádřit také dětská doktorka.
Janka
 Itica 


Re: Re: Re: Jak dlouho 

(11.11.2006 16:40:05)
Tak dětská je jasná věc. Ono když se chodí pravidelně na kontroly do poradny, tak je to dost často, takže tam se to dá normálně prodiskutovat. Podle toho, co řekla naše dětská, mateřské mléko po 6m už není tak energeticky výhodné jako předtím. Proč a jak k tomu dojde, to jsem se neptala. Malej přibíral a byl v pořádku, tak jsem to už neřešila. Koneckonců i mudr mi sama řekla, že pokud bude malej přibírat, tak není důvod přestat kojit plně. Jen to riziko, že budu kojit často a že možná půjde s váhou dolů. Každopádně je zase zbytečné přestat kojit moc brzy. Někteří pediatři se toho drží zuby nehty, ale je jasné, že je to hlavně kvůli firmám, které je často navštěvují a dávají letáky.
 Insula 


Re: Jak dlouho 

(11.11.2006 16:22:05)
Nemám zkušenost s kojením, ale snad pomůže něco, co mám ze svého okolí. Holky, co kojily mi říkali, že s příkrmy se začít rozhodně má. Za prvé miminku prý nestačí už vitamíny a pak by prý také později nastaly problémy s příkrmy. Mimčo by je odmítalo. Bylo by prostě zvyklé jen na kojení. Toť zkušenosti mých kamarádek.
A ještě jedna čerstvá zkušenost. Mám kamarádku, která plně kojí svojí dceru. Je jí pět měsíců a váží neuvěřitelných 8,60. Říkám jí, že kojí smetanu. :-) Přesto doktorka jí už doporučila příkrmy (přesněji polévky), protože je prý hodně velká a potřebuje bílkoviny.
 Linda, 1 dcera 
  • 

Re: Re: Jak dlouho 

(12.11.2006 10:17:02)
Tak my jsme kojily půl roku plně, pak už na radu Mudr. s příkrmy. Myslím, že pokud není dítě nějaké extrémně ohrožené alergiemi, je lepší začít nabízet různé příkrmy, aby si zvykalo na různé chutě. Asi je to pak takový začarovaný kruh: dítě nechce jíst, tak ho nakojím - ale i naopak: je nakojené, proto nechce jíst...
 Janina, 3 děti 
  • 

Re: Jak dlouho 

(18.11.2006 23:22:17)
První dítě jsem kojila 2 a půl roku, druhé 3 roky, třetí 4 roky.Samozřejmě, od 9-ti měsíců šlo spíše o dokrmování před spaním. Mohu to všem doporučit, dětem je 17,15 a 7 let a nikdy nebyly nemocné,neunikly pouze planým nešťovicím. Žádně angíny, chřipky, nic. Na druhou stranu musím přiznat, dlouhé kojení se mi projevilo na zubech.Ani nejrůznější tabletky z lékárny mě neuchránily před pár zubními korunkami. Zuby se prostě rozpadly.
 Renata17,3raubiři 
  • 

Re: Re: rozkoš 

(22.11.2006 16:28:57)
taky mam 3 syny jiři 13 dominik 8 a nejmladši mrnous jak mu řikame filda 3roky.Musim vam řict že jirku sem kojila 4 měsice jako prvprodička sem byla dost neskušena a věčně bes mleka večes jsem byla tak vyždimana že sme přikrmovali sunarem a krupičkou bylo to tim že syn byl dost velky 4025g.U dominika 4005g nastal ale obrat byla sem bez mleka do čtrnasti dnu a ty probděle nocy. Vnoci strašně plakal přišli na to že je atopik.Zato přez den to byl zlatičko spal jak dudek.Starost o rodinu a do toho 2 kluci mě ubijelo ale přesto sem stale toužila po holčičce.Pokus na Potřeti se nezdařil mame filipka4050g prvni to vypadalo že nemam mleko ve Vitkovicke nemocnici mi přikrmovala mlada mamina maleho pak se mi ale prsa rozpumpovala a i kdyš bradavky mi zapadli maly si je vždy vysal a zdarně sem kojila celych 8 měsicu.Ovšem bylo obdobi menstruace kdy vždy mleka ubylo musela sem častěji přikladat k prsu ale nelituji toho byla to promě rozkoš a jedinečna chvile kdy sem mohla byt se synem jen ja .Doporučuji všem vydržet ikdyš jst nadně časem budete vzpominat jako ja jak to bylo pěkne přitulit se ke svemu potomku.S laskou Renata
 Emule 


problémy s kojením lze překonat 

(10.11.2006 22:04:40)
Hned úvodem musím říct, že jsem zděšena Vámi popsaným přístupem zdravotnického personálu. Jinak jsme na tom byly podobně - velká prsa, která nechtějí kojit, malé křičí hlady a navíc spolubydlící má tolik mléka, že ho musí vylévat do umyvadla... nic povzbuzujícího. Ale měla jsem štěstí na sestřičky a nezlomné odhodlání, že to půjde. Nepochybně bych si bez povzbuzování okolí vybrečela oči, zvláště, když jsem s hladovým (a samozřejmě křičícím)dítětem bloudila po chodbě a nevěděla co dál. Hold jsme dokrmovali mlékem od jiných maminek. Já už v porodnici pila poctivě čaj na kojení a zkoušela odsávat a odsávat a odsávat... vždy tam bylo mléka jen na dně, ale postupně přeci jen přibývalo.Rozkojila jsem se. Od té doby jsem měla ještě další tři velké laktační krize, ale překonala jsem je a to přesně podle rad z brožůrky, kterou jsme dostávali v porodnici. Kojit často, co 2 hodiny a střídat obě prsa během jednoho kojení -4x každé,tj. osmkrát, hlavně to dělat v noci. Musím říct, že do čtyř dnů se prsa nalily maximálně. Fakt to funguje, má-li teď nějaká mamča krizi, vzkazuji VYDRŽ, jde to. Já jsem přes špatné začátky a krize kojila plně do sedmého měsíce, nyní nám je 8 měs. a kojím stále. Nevím, jestli to je placebo efekt, ale nedám ránu bez kojícího čaje a mandlí- obojí má pomáhat k produkci mléka. A musím ještě říct, možná to zní úsměvně, ale onu zmíněnou brožůrku jsem měla pořád na nočním stolku otevřenou na stánce, kde píšou, že kojit lze, a vždy, když jsem ztrácela naději, jsem se na ni podívala a opakovala si, že to půjde. Možná to zní srandovně, ale musela jsem přelstít psychiku a podpořit sama sebe. Držím všem palce, vím, že je to někdy těžké, vím, o čem mluvím.
 Ivca, Klarka 18 mesicu 
  • 

Ach to kojeni 

(10.11.2006 22:27:56)
U mě to bylo taky podobné. Pohodové těhotenství i porod ale pak to začalo.Malá byla pořád hladová i když jsme víceméně kojily v jednom kuse. Strašně jsem ji ale chtěla kojit a udělala bych pro to všechno. Jenže čím víc jsem chtěla, tím víc to nějak nešlo. Nakonec jsem z toho byla tak vyřízená, že jsem pořád jenom bulela a byla fakt na konci sil.
Nakonec to došlo tak daleko, že jsem byla i u psychologa. Myslela jsem si totiž, že to je asi nějakým podvědomím, protože moje máma ani babička mléko prý neměly a nekojily. No a jám jsem pak asi nějak nechtěně uvěřila tomu, že to tak bude asi i můj případ.
Ten psycholog byl úplně skvělej. Po asi půlhodinovym rozhovoru mi doslova řekl ať se na to kojení vyprdnu, že dnes je umělá výživa kvalitní a že teď je nejdůležitější abych já byla v pohodě.
Mě se tímto rozhovorem tak strašně ulevilo, tak nějak jsem se smířila s tím, že kojit prostě nebudeme. Možná mi to nebudete věřit, ale já jsem do 2 dnů cítila nalitá prsa a my jsme nakonec kojili 9 měsíců !!!
 Radka,David10/05+Gabča11/07 


Re: Ach to kojeni 

(13.11.2006 16:17:46)
To je přesně ono!!
První 4 týdny bylo kojení bezproblémové, pak malého operovali, páč měl uskřinutou kýlu. Dva dny na intenzivce, týden v nemocnici. Mlíko bylo fuč, kde nic tu nic. Strašně jsem se snažila, odsávala, měla malého přicucnutého téměř nonstop. Přišlo mi, že čím víc jsem se o to snažila tím to bylo horší, dokonce jsem došla tak daleko, že jsem si sama sebe představovala s ohromnými prsy plnými mléky, jak to z nich crčí a podobně. Úplný cvok. Ale mlíko nebylo, po několika dnech, kdy nevypil ode mne téměř nic, řval, hubnul, vyfasoval nutrilon. Já nebyla moc zkušené a nechala jsem sestry, které mu ho daly z láhve.
Malý byl v klidu a kolotoč začal.
Malý si navykl na láhev a prs odmítal, ale jak jinak nabudit tvorbu mléka že. Byly to urputné "boje", ale nakonec se mi to mlíko začlo tvořit a to hlavně ve chvíli, kdy jsem došla k tomu, že s tím prostě seknu. Že to přeci není ostuda, že když to nejde tak to nejde, přece musíme být spokojení a né že jsem furt ve stresu, jak to má být, tak to prostě bude.....a bylo do druhého dne bylo mlíko, pak jsem si to už nenechala utéct a chytla příležitost za pačesy.
Malý ale stále pít ode mne odmítal, tak jsem pilně odstříkávala a krmila ho z láhve svým mlékem. Odstříkávala jsem ručně, zpočátku mi to vůbec nešlo, tak tak jsem zaplnila dno misky, ale časem jsem v tom získla grif a během 15-20 minut jsem načepovala i 200ml (z obou dohromady). malému jsem se "nutila", ale jelikož mlíka bylo dostatek a teklo samo, bylo snadnější ho k tomu přemluvit. Celý te kolotoč trval 2 měsíce. Od začátku 3 měsíce jsem ho zase kojila plně až do 6,5 měsíce. Hojím do doteď, má 13,5 měsíce. Mlíčko má večer, ráno a když se vzbudí v noci (obvykle jednou nebo vůbec).
Jsem moc šťastná, že jsem to trápení vydržela. Kdyby se mi to stalo hned na začátku po narození dítka, tak s tím asi už seknu, ale věděla jsem, že to jde, že mi to kojení šlo úplně v klidu
Takže bych chtěla všem maminkám vzkázat, ať to hned nevzdávají, kojení není samozřejnmost, ale zároveň ať to zase nelámou přes koleno. Když to nejde, tak to nejde, hlavní je, aby matka i dítě bylo v pohodě.
 lenka 12,8 
  • 

Secatoxin - lék, který mi pomohl 

(11.11.2006 0:44:27)
Když se mi narodil syn a prsa mi v porodnici tvrdla, odstříkávat nešlo - sestřička mi donesla kapky Secatoxin(asi 1,5cm zbytku v láhvičce) - poučila mě, že mám začít s 15 kapkami pod jazyk před kojením (max.30 kapek - nesmí se to přehnat - potom se mléko naopak netvoří) - a během dvou kojení se vše zlepšilo o 100% - odcházela jsem z porodnice se zbytkem kapek - a už jsem je použila asi jen 3x - syna jsem kojila do roku a půl. Za čtyři roky se mi ve stejné porodnici narodila dcera - opět stejný problém - ale sestra mi sdělila, že už kapky Secatoxin nedávají. Takže den ukrutných bolestí - sestry nepříjemné - - to , že jsem první dítě kojila tak dlouho mi snad ani nevěřily. Zavolala jsem své dr.na gynekologii - ta napsala recept - manžel na tajno donesl kapky - a já jsem od druhého dne byla dávána za příklad ostatním maminkám. Kapky jsem opět potřebovala asi 2 dny, pak jsem kojila bez problémů až do roku a třičtvrtě - kdy dcera onemocněla a byla přijata na inf.odd. beze mně . Mně lékařka na inf.přikázala přestat kojit.
To byl problém - jela jsem hned z inf.odd. do porodnice poprosit o Secatoxin - to bylo asi 19h - popsala jsem dr. moji zkušenost z odstavením syna , že bez tohoto léku mléko prsu nedostanu. Nenapsala mi ho - doporučila horkou vodu a odstříkavat, pak zavázat. Tak jsem se noc a den trápila obavou o nemocnou dceru a snažila se odstříkat mléko. Druhý den - když jsem vypadala jak Dolly Buster - mě manžel odvezl znovu do porodnice - a když jsem prsa ukázala sloužící lékařce - Secatoxin jsem dostala přímo do ruky - s dotazem - Už jste ho měla? . Doma jsem vlezla do vany - nakapala Sexatoxin - odstříkala plnou sklenici , pak vedle vany ležel nočník - tak nočník - pak už jsem to odstříkaval přímo do vany - pak zmizela Dolly - objevila se 7O-stařenka s prsy až na břichu - manžel mě zatáhl - a byl klid (i když manžel trochu litoval.
Takže jak je to s lékem dnes nevím , ale mně moc pomohl.
 JankaP 


Re: Secatoxin - lék, který mi pomohl 

(11.11.2006 13:45:08)
Mám stejně dobrou zkušenost se Secatoxinem z dubna 2003.
Janka
 ove 
  • 

prsa jako hrada 

(11.11.2006 12:45:25)
"prsa" jako "města", pomnožné (2.p. prsou, 3.p prsům, 6.p. prsou, 7.p. prsy)

shoda: prsa byla, prsa měla...

"prs" jako hrad, (mn. č. prsy, bez prsů, prsům...)

shoda: prsy byly, prsy měly
 Alča, Melanie 6 měsíců 
  • 

Re: prsa jako hrada 

(11.11.2006 18:43:30)
Ale no tak ove, nejsme ve skole ne? A ty nase materstvim poznamenane mozky a nedostatek casu na psani kvuli rvoucim ratolestem, s tim se proste nic nenadela. Pa
 Dara 
  • 

Re: Re: prsa jako hrada 

(12.11.2006 9:46:41)
Když to tady tak čtu, tak máš asi pravdu. Mozky poznamenané (jen nevím, jestli mateřstvím) se tu najdou. Od bla bla bla kojení přes rádoby paní učitelku opravující chyby ve skloňování slova prso.
 Vlaďka+Lukáš 
  • 

Re: Nevzdávejte to 

(13.11.2006 14:02:19)
Také já patřím mezi maminky, které měly s kojením značné potíže. V porodnici malý přibral až 4. den, prsa jsem ale měla nateklá, nicméně s mechanickou odsávačkou, kterou mi vrazila sestra, jsem si nedokázala poradit. Pomohlo odstříkávání ručně ve sprše. Mimochodem, stalo se mi, že onoho 4. dne, kdy již syn přibral, sestra přehlédla ve svém spise údaj a křičela na mne, jak je možné, že ještě nepřibral.Pak sice přišla a zamumlala něco - snad omluvu, ale já byla psychicky úplně vyřízená. Po návratu z porodnice syn prvních 14 dnů krásně přibýval, pak jsem dostala zánět prsu ( v porodnici jaksi neporadili, že při přemíře mléka třeba odstříkávat), množství mléka se rapidně snížilo a syn plakal hlady. ´K tomu se přidal reflux ( vyzvracel téměř vše, co vypil), takže jsme strávili týden na dětském oddělení na pozorování. Výsledkem bylo, že jsme museli najet na přikrmování Nutrilonem A. R. Když jsem chtěla přikrmovat alternativně (lžičkou), sestry nevěřícně koukaly, primářka taktéž. Ta mě navíc ujistila, že mě to přejde, jakmile budu muset dát dítěti plnou lahev (přikrmovali jsme totiž jen 60 ml 3x denně). Vzhledem k tomu, že jsem poměrně tvrdohlavý člověk, rozhodla jsem se, že se poperu jak se synovým refluxem, tak s prognózou paní primářky. Kojila jsem co hodinu, v noci co dvě hodiny, syn vytrvale zvracel, mezi denní kojení jsem umístila 5 x 25 ml UM, podávaného injekční stříkačkou a s mým malíčkem v puse syna, aby se neztratil sací reflex. Odříhávání jsme vyloučili, jakékoliv pohyby po kojení jsem redukovali na minimum (aby to mlíčko neskončilo na mém oblečení). Výsledkem bylo, že jsem ve 4 měsících přestala dokrmovat, synovi stačilo mléko ode mne. Přikrmovat klasickými masozeleninovými příkrmy jsme začali od 6. měsíce. Na Vánoce budou synovi 2 roky, kojíme ráno a večer a docela si to užíváme.
Velmi mi pomohly rady porodní asistentky Evy Jaremejkové (z Přerova), které tímto děkuju. Maminky, kojení je ze začátku pro někoho opravdu těžká práce, ale ten pocit, že jste to zvládly, se vyplatí.
 minonka 


Sestry kecaly 

(11.11.2006 18:29:49)
Podle me, te sestry mely spise uklidnit a podporit te ke kojeni maleho chlapecka a ne, v zadnem pripade, te nervovat, ze tam mozna to mliko ani neni. Chapu, ze urcite procento zen mleko nebude mit i s tou nejlepsi podporou kojeni, coz je mi lito, pro miminko je materske mleko to nejlepsi, ale sestry z baby-friendly porodnice by si takle nervovat maminky nemely dovolit.
 Barčas 


Stený problém 

(12.11.2006 16:44:03)
U prního dítěte jsem nezažila pocit nalitých prsou, doktor říkal však máte velká prsa, a já na to, doktore takové je mám vždycky. Odsávali, odsávali (asi jedna kapka) říkali to není možný.
Doma z porodnice jsem kolika vlastně nepřetržitě, ale bohužel se strašnými bolestmi bradavek, opravdu horší než porod. Bradavky popraskané, tekla znich krev a malý řval hlady, tak jsme přešli na Nutrilon. O bože já mám tak hodné dítě jsem si říkala, když se konečně pořádně najedl. Dnez je zněj 2 letý šikovný chlapeček.

No a u druhého dítěte jsem pocit nalití měla, ale musím konstatovat, že mléka mám pořád málo, tak akorát na žízen, opět Nutrilon. Vždycky nakojím a pak udělám umělotinu. Maličký už má čtyři měsíce a má se čile k světu. To je pro mě pro matku to hlavní, když je spokojené dítě, jsem spokojená taky a pak je spokojená celá rodina.

Hezký den všem

 Lenorka (Ondra 10.7.06) 


Dášo, 

(12.11.2006 17:45:00)
při čtení Tvého článku jsem měla sto chutí zeptat se, zdali jsi nerodila v Mostě. Ale tam mají jen jednu pístovou odsávačku na celé odd., to znamená, že v Mostě jsi určitě nebyla :-) Mám stejnou zkušenost s touto "péčí" sester. Naštěstí jsem se rozkojila a kojím plně dodnes, ale začátky byly hororové. Plné bolesti a slz a vzteku. Dneska používám elektrickou odsávačku od Medely a nemohu si stěžovat, je skvělá! Přeji Tobě i miminku hodně zdraví, i když je s Nutrilonem. Nic si z toho nedělej!
 Dáša, Šimon, 2 měsíce 
  • 

PODĚKOVÁNÍ + Zkreslené statistiky? 

(13.11.2006 6:56:43)
Chtěla bych poděkovat všem maminkám, co sem píší, že měly též problémy s kojením. S úžasem zjišťuji, kolik "nás" je. Kdyby to tak člověk tušil třeba v té porodnici, nebo i krátce po porodu(kdy s váma navíc cloumají hormony) ušetřil by si nervíky a vše kolem! Mám ještě jeden postřeh- všimly jste si někdo, že miminko má ve zdravotní knížce do 6. měsíce pouze dvě kolonky, a to kojeno x kojeno částečně a ta třetí možnost zkrátka chybí.Nejsou pak ty statistiky o kojení trošku zkreslené? :-)
 Lenka, syn 2,5 
  • 

Re: PODĚKOVÁNÍ + Zkreslené statistiky? 

(13.11.2006 9:44:25)
Nevím, ale připadá mi, že když není zaškrtnuta ani jedna z kolonek, tak to může znamenat jenom jediné - že dítě kojeno není. Já jsem naštěstí měla kamarádku, která rodila o 10 měsíců dřív než já a všechno podstatné ohledně těhotenství, kojení atd. jsem se dozvěděla od ní. Do porodnice už jsem jela s koupenýma kloboučkama na kojení, mastí Bepanthen a jakš takš jsem tušila co mě čeká. S vpáčenou bradavkou to nebylo nic moc, ale po prvním měsíci kojení výhradně s kloboučkama jsem nakonec kojila do 15 měsíců a v pohodě. Je pravda, že ve FN Motol byly sestřičky dobré a všemožně pomáhaly vč. zapůjčení odsávačky od Aventu. S jednou maminkou jsme se tam shodly, že ten kdo vymyslel kloboučky na kojení a výrobce masti Bepanthen, by měli dostat nobellovu cenu.
 Lidu (2 deti, 10mesicu a 2.5 roku) 
  • 

je nas vic 

(12.11.2006 18:24:35)
Ahoj, take jsem si uzila s kojeni. Prvni ditko jsem 2 tydny trapila hlady, nez jsem zacala prikrmovat. Alternativne jsem krmila 2 mesice a stejne se to nepovedlo. Trochu MM si mala uzivala jeste dalsi mesic. Stejne jako mnohe jine jsem zkousela vselico. 4 l tekutin denne, vcetne caje na podporu kojeni, vyvary, docela dostatek spanku (s jednim to jeste dozenete pres den), masirovani a proklepavani prsou a nahrivani (dokonce fenem :) a nic. Odstrikavala jsem rukou, ale max. to bylo 20ml. U druheho, to same, jen s tim rozdilem, ze jsem uz nedokrmoval alternativne. S ani ne dvouletym ditetem to moc nejde. Maleho jsem trochou MM kojila 4 mesice. Ze zacatku jsem se tim trapila, po vsech tech clancich o kojeni jsem si pripadala nemozn, ale ono to opravdu u nekoho nejde. Me deti byly spave a ani stipani a studene obklady je u kojeni neprobraly. Zrejme se u nas spojila lenost deti a malo mleka a to byl konec s kojenim.
 Annie 4 


Re: je nas vic  

(13.11.2006 22:31:09)
Ahoj,
mám obdobnou zkušenost. Náš Kubíček/7 měsíců/ měl problémy se přisát, byl spavý a k tomu jsem měla málo mléka. Přisátí jsme vyřešili kloboučkem, na spaní nepomáhalo nic - ani ty studené obklady, štípání...Navíc po příchodu z nemocnice přestal přibírat. Začali jsme přikrmovat Bebou a po 14 dnech se rozhodl, že z prsu už pít nebude.Z lahve to jde přece rychleji.Přestože jsem měla mléka na plné kojení málo, na úplné odstavení ho bylo zase hodně. Tak jsem trpělivě 3,5 měsíce 3x denně odstříkávala, ručně v předklonu nad umyvadlem v koupelně, začínala jsem na 20 minutách, později už mi stačilo 10 minut na odstříkání obou prsů. Kubík dostal MM v lahvi, vypil ho a byl spokojený. Jenže časem množství mléka ubývalo, ztrácelo se.
Myslím, že jsem proto, aby byl Kubík kojený, udělala maximum. Někdy to opravdu nejde. Kojení to je to nejlepší, slyšela jsem pořád okolo sebe, zpočátku mě to dost znervózňovalo. Časem jsem to pustila z hlavy. Naopak má rodina a mé kamarádky mě nakonec prý obdivovali za tu trpělivost. Žádná z nich by prý tohle nedělala.
Také si příště rozmyslím, jestli u dalšího dítěte budu chtít rodit v tzv. baby-friendly-porodnici, kde se prosazuje kojení za každou cenu. Moje vzpomínky na porodnici také nebyly právě veskrze pozitivní.
 Lucka+dcera7měsíců 
  • 

stále hledaná "chyba" 

(12.11.2006 20:19:07)
Proč by vždy měla nekojící mamina " někde " udělat chybu? Já začala vzorně, malá se přisála, ale nic tam nebylo, sestřičky se mi vzorně věnovali, trénovali jseme stále. Malá byla příkladné a trpělivé dítě.Sála a sála a nic. Nepomohlo nic, mlíčko po několika dnech teklo v množství asi 5 ml z obou prsů dohromady . Měli jsme štěstí a měli jsme úžasnou " mlíčkovou tetu ", která měla mlíčka nadbytek a mlíčko nám dávala. Malá vydržela téměř tři měsíce před každou lahvičkou trpělivěsát z prsu ( stále těch 5 ml,jo technika prý vzorná ), ochutnat těch pár kapek a pokračovat z lahvičky. Celou tu dobu jsem vyzkoušela veškeré výše jmenované metody k podpoře kojení. Prsa se prostě nenalila. I dětská paní doktorka z poradny dohlížela na kojení a nakonec to okomentovala slovy, kde nic není ani.... Ani nervy v tom nebyly, já byla ( a jsem )šťastná, malá je snad ještě spokojenějsí,klidná a spavá, spinká od sedmi týdnů celou noc ( je stále na darovaném odstř. mateřském mléku + teď již příkrmy ). Prostě mlíčko není a přesto jsme šťastné.A neřekla bych , že někde nyla chyba. Takže, kdo si myslí, že to vždycky jde, když se chce , ten ať si ......:-))))
 Isa+Ani 05/06+Martinek 10/08 


Že by článek o nás? 

(12.11.2006 20:47:12)
Přesně tohle se stalo mně, jako bych četla o vlastních začátcích kojení... Jsem "ráda", že podobnou zkušenost včetně baby friendly porodnice a neskutečného nástupu laktace (opravdu horší než porod) má i někdo jiný (promiň autorko...). Andulka je od svých 16 dnů částečně taky na Nutrilonu, jinak by asi vyhladověla. Ale vysvětlit "normálně" kojícím kamarádkám, že za to nejpíš opravdu nemůžu, je těžké... Pro mnoho lidí budu pořád ta, která to plné kojení nezvládla. (Ale nic si z toho už nedělám, Andulka je zdravá a čilá jak málokteré dítě!)
 Veronika a Ladunka 2,5měsíce 
  • 

Re: Že by článek o nás? 

(13.11.2006 21:59:59)
Tak tenhle článek je skoro o nás, až na to, že nám se i přes vpáčené bradavky,veliká prsa a věčně usínající miminko podařilo se rozkojit, naštěstí, ale v porodnici jsem zoufalstvím brečela,když mi malá už třetí den řvala hlady a sestru nenapadlo mi přinést odsavačku místo toho dceři nutili cizí mléko, byla to možná moje chyba, že jsem si o ní neřekla,ale znáte zmatky po porodu.Nechci na to vzpomínat, ale porod jsem měla krásnej:-))
 čoula 


odstříkávání 

(13.11.2006 8:23:51)
Chápu každou maminku, který má problém s kojením.
Já rodila ve 33.týdnu a malá měla 1480 g. Celých šest týdnů jsem 8x denně odstříkávála, je to fakt hrůza, a malou krmily sondou přímo do žaludku. Když měla kolem 1750 g, mohly jsme zkoušet přikládat a zkoušet kojit. Malá neměla sílu, měla pořád hlad. A taky jsme přibíraly jenom 0,5 až 2 dkg denně.
Tak jsme najeli na nutrilon nenatal (speciál pro nedonošené) a přibíraly jsme i 7 dkg denně a za tři dny jsme šli s propouštěcí váhou 1900 g domů.
Krmení z lahve má taky svoje výhody. Může nakrmit manžel, babičky at.
 Jana (2 děti) 
  • 

nešlo to? 

(13.11.2006 12:33:41)
Nezpochybňuji snahu některých, kterým to prostě NEŠLO. Jenže znám ze svého okolí (i z rodiny) matky, kdy se na kojení prostě po dvou dnech vykašlaly (ono to bolelo, malá nechtěla pít, lepší nestresovat sebe a dítě atd.) Nejsem fanatická zastánkyně kojení, ale začátky opravdu nebývají lehké a často to bolí a jsou problémy. Ale chce to nějakou dobu vydržet, ne hned utéct k flašce a Nutrilonu. Je to těžké, člověk je rozcitlivělí, psychika houpavá, ale ta zmiňovaná "masáž pro podporu kojení" alespoň procento případů, kdy to chtějí po dvou dnech vzdát, donutí ještě chvilku vytrvat a ono se to povede. Takže já hlasuji pro masivní podporu kojení ze všech stran, nese ovoce. :-)
 Jana (2 děti) 
  • 

Re: nešlo to? 

(13.11.2006 12:34:35)
Oh, omlouvám se za hrubky... :-)))))
 badikova 


Re: nešlo to? 

(14.11.2006 8:05:36)
Hm, ja si, ale myslim, ze 99% maminek to nevzdava hned a to, ze nekoji je depta jeste dalsi rok a dalsi leta, kdyz si vzpomenou na kojeni.

Ja mam syna skoro 4m a bojovala jsem s nim a kojenim az do 3 mesicu, nikdo si neumi predstavit, Ti co meli problemy treba jenom v porodnici nebo tyden doma, ale mliko jim teklo, co to obnasi. Malej se prisaval uplne v pohode, ale to mliko, to proste nebylo,prsa se vubec nenalila, ale ta psychika, vsichni koji a ja ne, rekla bych, ze to je dost stresujici. Dokonce znam maminku, co skoncila na psychiatrii, coz je dost hruza.

Takze maminky kojte kdyz to jde a kdyz to nejde tak hlavne klid a proste si rikat, ze se nic nedeje, hlavne se nenechavejte vystresovat ostatnimi.

Stana
 Jana (2 děti) 
  • 

Re: Re: nešlo to? 

(14.11.2006 18:34:11)
Jo, jenže já se setkala s přístupem "tak když ti to nejde, vykašli se na to a dej jí flašku, já to taky tak udělala a podívej jak mi malá vyrostla". Další kamarádka řekla, že kojení je nepříjemné a to dělat nebude a moje ségra to vzdala DRUHÝ den po návratu z porodnice za podpory mé matky (ona taky nekojila tak proč by si sestra měla ničit postavu, navíc když nejspíš malá málo pije a proto brečí). Konkrétně ségra se ani o možnostech, jak se naučit kojit, nechtěla ani bavit. A mlíka měla dost. A přitom to jsou jinak inteligentní ženský, jenom špatně poučené a v porodnici se jim podle mne moc nevěnovali (ségře pustili nějaké video) Neposuzujte okolí jenom podle ženských přispívající na rodinu.cz. :-) Takže osvěty není nikdy dost. :-))))
 Lenka a 2 dospělé děti 
  • 

stejná zkušenost 

(13.11.2006 14:14:13)
mám úplně stejné zkušenosti,kojení pro mě bylo zatím to nejhorší co mě potkalo a co zacloumalo s mou psychikou.
 mimisko 


Kojení a nic víc? 

(13.11.2006 17:46:17)
Milá Dášo, i já jsem měla problém s kojením, prý špatná technika, nicméně pravda byla ta, že jsem měla málo mléka s čímž se dneska nějak nepočítá. Tak jsem si prošla hezkou debkou, kdy jsem se snažila kojit, i přesto, že jsem měla bradavky v jednom ohni a pak jsem přikrmovala. No bodet bych neměla rozkousaný bradavky a malá neřvala jak tur, když měla hlad. Nikdo mi s tímto problémem nechtěl a neuměl poradit, přece mléka má každá máma dost, jak nás krmí časopisy a doktoři, no nemá. A tak když jsem odstříkala jen pár kapek, bylo vše jasné. Najeli jsme na Nutrilon a malá ho miluje doteď.
Jo a ještě k těm cancům, že jenom kojení formuje imunitu, že děti budou často nemocné a po umělé výživě tlusté. Lucince je dneska 18 měsíců, je zdravá jako řípa, akorát jednou měla rýmu, a váhu má naprosto v pohodě. Hlavně, že nás doktoři deptají kecama, ale všechny kojené děti co znám, se přejídají, protože je maminky včas neodstaví a jsou stále nemocné, tak nevím, kde je asi ta pravda.
Přeju vám ať jste zdraví a ostatním mamčám, on se svět nezboří, nevím, jestli je lepší když žena kojí a hulí nebo chlastá a nebo dává umělou výživu a přikrmuje kvalitními surovinamí.
Ivča
 L+2 
  • 

Re: Kojení a nic víc? 

(13.11.2006 18:34:53)
Mimisko,

ja mam podobnou zkusenost. Navic, umocnenou dvojcaty. Jedno dvojce proste dlabalo a dlabalo, druhe ne a ne, rozkousane bradavky, masticida etc. Skoncily ve finale obe na formuli - imunitu maji docela velkou, je jim ted 5,5 a nemocne byly pouze parkrat - respektive, od 2,5 let co chodi do skolnich zarizeji, jedna mela absenci celkem 3 dny a druha 2 dny - to snad neni az tak moc. A prejidani - mame trosku opacny problem, jidlo jim moc nejede a tluste nejsouuz vubec ani nahodou. Samozrejme, ze to neni statistika, ale je to tak.
 Lucka+dcera7měsíců 
  • 

Re: Kojení a nic víc? 

(13.11.2006 19:49:22)
Jak už píšu o kousek výš, svatá pravda !!!!
 Ditu a 2 cácorky 


Kojení, je krásné soužití matky a dítěte???? 

(13.11.2006 22:47:19)
Jako silná alergička jsem chtěla naše první dítě kojit. Prsy mě krásně naběhly, mléko bylo pro naší malou připravené, teorii jsem měla "zmáknutou"....jenže jsem nepočítala s jedním, že naše malá prostě nebude mít sílu sát. Při porodu byla menší 2,63kg a odpovídala 37tt, takže byla i spavější. Do dnes si pamatuju na to "nucení" malou pít, na sledování hodin a její násilné buzení (od sester - lechtání, poplácávání), malá prostě neměla sílu sát, vždy prs jen žmoulala...a nic. Po každé když jsme nenakojili ani ň jsem to obrečela. Tak moc jsem chtěla kojit, strach z toho, že malá bude nemocná jako já... A tak přišlo na řadu odsávání a krmení z lahve. Neustálý strach, zda odsaju dostatek, vstávání v noci dopředu, aby malá měla mlíčko připravené, ale tak moc jsem to chtěla, tak co bych pro malou neudělala. A pak další "facka", při šestitýdenní kontrole mi řekli, že malá nepřibývá, že odsaji jen přední mléko a toho tučného má malá málo. Byla jsem už v koncích, ne fyzicky ale psychicky. A tak když jsme přijeli od doktorky tak jsem přes všechny rady, že malá nebude z prsu sát, když už byla krmená z lahve jsem malou přiložila....A ono to šlo!!! Jenže ten slavný mnohokrát popisovaný úžasný pocit z kojení nenastal. Stresu z kojení jsem se zbavovala dlouho a i když se vše podařilo a malá se rozjedla a já ji kojila do 11měsíců, i když jsme to obě dokázaly, stejně ve mě zůstala stopa zklamání. Tohle nikdo v těch slavných knihách a článcích, které oslavují kojení nenapsal. Kojení je krásné soužití matky a dítěte ...ANO, ALE POKUD TO JDE OBĚMA....
 pavla....3 děti..nejmladší 3 týdny 
  • 

aho, horor 

(13.11.2006 18:49:29)
Snažím se kojit..dnes už od půl třetí....v noci malá jí skoro nonstop s půlhodionkou na vyspání.
Už jsem fakt zoufalá
 Klara,syn 2,5 roku 
  • 

Re: aho, horor 

(13.11.2006 22:27:51)
Ahojky,když jsem se ptala své gynekoložky(výborné lékařky) jak je možné,že kojím synka (měl 3 týdny) 14x za den,jen se na mě s lítostí podívala:kdyby to maminky věděly,co je čeká,asi by skoro nikdo nechtěl kojit.Tak to je:)
Kojila jsem rok a půl,mlíka jak pro trojčata(koukla jsem na malýho a měla ho až na patách,s froťákama na prsou se fakt nedá ani jít ven),,,ale když se ohlédnu zpět.je fakt,že malý nebyl ani jednou nemocný do 2let.
Ale ... začátky děsné v porodnici baby-friendly.Vložky do podrpsenky od 5m těhotenství,mléko druhý den po porodu a třetí den velká prsa jako beton.A slova sestry nezapomenu nikdy:musíte to zkoušet,jinak máte po kojení:) (u pomoc žádná).Malý se silně přisával a já měla prsa do krve.Kdybych neměla knihu o kojení s sebou (v porodnici mám na to lidi,ne ...?ne),asi by to bylo všechno jinak.Tak jsem se radši sebrala a šla ihned ten den domů.První 4měsíce jsme kojili snad pořád,co 1,5-2h.Malý se vyspal 10-30min. po každém kojení a toť bylo vše co do odpočinku.Nevím,kde jsem brala sílu toto vydržet.Dnes si říkám,jestli mi to stálo za to.Na toto období fakt nevzpomínám ráda(bohužel :(() jak to budu řešit při více dětech,fakt nevím.Že by lahev:))Klara
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


kojení malých "nenažranců" 

(14.11.2006 8:45:24)
Co se týče kojení, nebyla jsem na tom jinak, než ty. Můj drahý malý uzlíček se sice přisál hned na porodním sále, ale vpáčené bradavky - nic moc. Naštěstí jsem měla kamarádku, která rodila o něco dřív než já a ta mne informovala o kojících kloboučkách, které jsem si pořídila ještě před porodem. Jen co jsme se rozkojili a naučili jsme se to i bez kloboučků, tak přišla rána v podobě mého akutního zánětu slepého střeva - pobyt v nemocnici. Myslela jsem, že je všemu konec a s kojením bude ámen. Naštěstí ve FN Motol, kde jsme leželi byli všichni super a sice jsem byla na chirurgii a Ondra ležel na odd. šestinedělí, ale na kojení mě vozili pravidelně a všechno bylo v pohodě. Ondra byl "nenažranec", který pil po dvou hodinách a byl schopen u kojení ležet i 45 minut. Je fakt, že já na to vzpomínám ráda, jak jsem si udělala pohodlí s kojícím polštářem, obložila jsem se nějakýma mňamkama a kojila a kojila a kojila. Bylo to celkem dobrý odpočinek, protože jedině při kojení Ondra neřval. Jenom nevím, jestli by druhé dítě mělo být stejné jako Ondra, tak bude mít asi smůlu - už na to "nonstop" kojení čas nebude. Jo a v noci se budíme pořád, i když nekojíme od 15 měsíců. Moc se těším na to, až bude moje dítko spát celou noc v kuse. Sice je to všechno zápřah, ale určitě bych kojení nevyměnila za flašku.
 Jolana,dva kluci 5 a 8 
  • 

baby friendly hospital 

(13.11.2006 22:37:31)
Nevím,co to bylo za nemocnici ,ale já mám podobné zkušenosti i s olomouckou ,která se tedy podle pravidel pro nemocnici..porodnici přátelskou dětem nechová ani náhodou!!!!Nenapíšeme nějakou petici za zrušení tohoto titulu pro některé porodnice????????
 Klara,syn 2,5 roku 
  • 

Re: baby friendly hospital 

(13.11.2006 23:03:05)
Byla to krnovská porodnice.problém je v tom,že je to o lidech.Polovina se snaží a maká a druhá půlka chodí jen do práce.Průšvih je pak,když se o vás mají starat ti z druhé skupiny.My měli naprosto úžasnou porodní asistentku,pak horor(lékař měl šil po porodu bez umrtvení,byl vulgární...).A to kojení...kojte kojte(Ale jak...?).Prvorodičky to mají fakt těžký.šla jsem domů a koupala dítě podle knihy :)).Ale radši jsem šla domů.Klara
 Jitka, 4mes.Angelika  
  • 

baby friendly hospital - personal bez zkusenosti 

(16.11.2006 14:23:53)
Ja jsem jako prvorodicka na Obilnaku v Brne nechapala, jak me muze ucit kojit nekdo, kdo prave prisel ze skoly a nikdy nerodil a nekojil, tudiz nema vubec potuchy jak na to.
Pece personalu na rizikovem pred porodem perfektni, porod sice tezky a dlouhy, ale personal na jednicku, zato novorozenecke hruza, rezim jako na vojne,pripadalo mi, ze vsechny ty sestry a asistentky jsou tam za trest a davaji to nam maminkam za vinu.
Jeden pripad za vsechny - kojim prvni den po porodu, mala se narodila driv po indukci, malou pusinkou sala pomalu,ja mela strasnou radost, ze nam to jakz takz jde, vtom donesli na pokoj obed. Za deset minut se vritila sestra a muj nedotceny obed odnasela. Rekla jsem ji, ze jsem jeste nejedla, protoze kojim, at mi obed necha na stole, ona mi odsekla, ze neprichazi v uvahu, ze jsem mela dost casu se najist, ze decko muze s krmenim par minut pockat a ze ona chce mit uklizeno, kdyby snad prisel doktor... Jen jsem se ji zeptala, z ceho budu mit mliko, kdyz mi sebere jidlo...
Dalsi den jina sestricka obed i ohrala v mikrovlnce, kdyz do toho vpadlo kojeni...
Holt co clovek to original a zalezi, na koho narazime.
 Iveta. lékařka, vícerodička 
  • 

pár fíglů 

(14.11.2006 12:33:49)
Ahoj, jsem sice doktorka, ale má zkušenost byla několikrát podobná. Rozkojení totiž ovlivňuje podle mého soudu také: vyčerpání z těhotenství a porodu, homeopatický typ matky a dítěte- a taky temperament dítěte, zkušenost matky atd. Mačkání prsu personálem a hmoždění nevhodnými odsávačkami jakož i zvyšování stresu matky působí krajně kontraproduktivně.
Takže fígly, které zabírají u mne: při počátečním nedostatku mléka sprchování prsů teplou vodou, pohodlná podprsenka, přikládání dítěte(správné!, u prvorodičky jinak vzniknou fisury - brána infekce - a bolest pak omezuje tvorbu mléka, tvoří se záněty). Některé děti se neumí správně přisát(oproti vžité představě!), problém je u vztekavých či spavých.Je třeba trpělivě jim s tím pomáhat.
Homeopatika: lékem číslo jedna je Arnika ev. i China po porodu, aby se maminka dala rychle fyzicky dohromady. To je velmi zásadní.
/ak na rozkojení matce se doporučuje Ricinus communis 5 CH, ale nebývá vžždy nutný. Maminka která se rozkojuje třeba až týden po porodu může být typ Calcarea carbonica (tento lék jí pomůže k dobré laktaci), maminka s mírnou či větší poporodní depresí může potřebovat Sepii. Zrovna tak jsou typy dětí, které trochu hůře ssají, těm může pomoci Sepia, Silicea aj. dle typu dítěte.
Teď důležitá rada pro počínající zánět prsu (v šestinedělí v imunitním oslabení organismu bývá častý, ale kdykoli během kojení)- v době, kdy je zatím jen "retence mléka, tj. prs začíná být naběhlý, bolestivý, mírně zarudlý, hmatná zatvrdlinka: zavčas užívat Bryonia 9 CH, masírovat zatvrdlé místo a dítě musí často pít, aby se infikované mléko dostalo ven. Osobně jsem se nesetkala s tím, že by někdy pomohly doporučované obklady ze slivovice. Začít brzy, aby nedošlo na antibiotika či nedejbože chirurg. řešení vzniklého abscesu. Do jednoho dne se mi tato velmi častá komplikace vždy při uvedeném postupu upravila. Ještě: důležitá je padnoucí podprsenka, podpírající bolestivý prs.
I já jsem měla ten problém, že ač po rozkojení jsem kojila bez problémů, odsttřikování mi šlo velmi špatně.
Je to způsobeno tím, že při přisátí mimča se spouští tzv. ejekční reflex, stáhnou se hladké svaly prsu a vypuzují mléko ven, pomáhají miminu, aby se nemuselo tolik namáhat. Toto nefunguje u odstřik. ani odsávaček a vázne to při stresu (pomyšlení na nedostatek mléka, bolestivost kojení atd.). Naopak někdy stačí zaslechnout pláč dítěte, které ani není vaše, a mlíčko reflexně teče.
Takže - když dítě ví, jak na to, a vy jste v pohodě (s předkoupeným Nutrilonem třeba), jsou šance na úspěšné kojení mnohem větší.
A ty, co musejí odstřikovat: chce to správnou techniku - nikdy ne hmoždění, plus uvolnění, jinak to jde ztuha až vůbec.
 Barča 1,5 holčička, 4,5 kluk 
  • 

kojení 

(14.11.2006 15:36:14)
Ahoj, jen jsem se chtěla drobně vyjádřit k příspěvku.
Nerodila jste v Chebu?
To je také přátelská k dětem, ale nikde jsem to nepoznala a můj chlapeček tam úplně bez pardonu dostal Nutrilon i když jsem měla mléka pro tři děti. Nicméně mi nikdo taky nezvládl poradit jak na to.
Myslím, že to není o tom, že by kojení bylo takový horor, ale spíš, že ten nemocniční personál je horor. Já sama už kojím 4,5 roku, mám dvě děti. A z porodnice jsem odcházela na Nutrilonu. Jsem asi palice dubová, takže jsem se tomu postavila a rozkojila to doma v klidu. S bradavkama jsem na to byla stejně a do dnešního dne si myslím, že doporučované formovače bradavek jsou k ničemu. Spíš jen pro zlost.
Taky jsem si "užívala" masáž nalitých prsou všech sestřiček na oddělení, s výtkou, že jestli to bolí, tak to mám laskavě vydržet.
Ale myslím, že jste to nakonec zvládla a jediný na koho se může laktační liga zlobit jsou oni sami, vždyť oni by se měli pídit po tom komu podobná osvědčení vystavují a zda jsou jednotlivá zařízení opravdu vhodně a úravdivě označována jako přítelská k dětem a ke kojení.
Tak se zatím mějte hezky, neklesejte na mysli a užívejte si miminko plnými doušky.
Pa B
 Sidi (2 synove 11/04 + 03/07) 


Kojeni tisickrat jinak ... 

(14.11.2006 23:14:42)
Jo, jo, tak tuhle nocni muru znam velice duverne.
Na rozdil od autorky si rovnou zgustnu na porodnici, kde jsem rodila, a hned naprasim jeji nazev - byla to taky "baby-friendly" porodnice, a to porodnice v Moste.
Patrim take k tvorum, jez priroda obdarila prsy ponekud vetsich rozmeru a stejne jako u autorky i mne se prsy behem tehotenstvi docela slusne zvetsily (temer o dve cisla).
Na rozdil od autorky jsem o pritomnosti mleka ve svych prsou vubec nepochybovala, protoze ze mne pristilo uz peknych par tydnu pred porodem (byla jsem totiz hospitalizovana uz asi mesic pred porodem a jak tam kolem mne vsechny maminky rodily, me hormony se zblaznily a zacaly "mlecnit", aniz by jeste mely pro koho).
Rodila jsem cisarskym rezem a protoze jsem na tom byla dost blbe, k malemu jsem se dostala az 5. den po porodu. Do te doby byl krmen cizi materinkou ze strikacky. O mne se do te doby samozrejme nikdo nestaral - o to, co delaji ma prsa, a tak jsem se pravidelne probouzela v nocni kosili totalne promacene a olepene mlekem. Az na moji zadost mi na pooperacni byla z sestinedeli dorucena lahvicka, do ktere jsem mela odstrikavat mleko. Ze by mne zrovna nekdo poucil, jak se to dela, to se rict nedalo. A tak jsem i pres totalne nalite prsy stejne jako autorka po asi hodinovem usili do lahvicky nastrikala mozna tak desitku mlika. Az po manzelovych urgencich na sestinedeli (ja tehdy jeste nebyla schopna chuze a pooperacni bylo o patro nize nez sestinedeli) se dostavila sestricka, ktera se mi jala vysvetlit, jak na to. K jejimu dobru musim rict, ze byla hodne mila (coz se mi pozdeji jevilo jako velka vzacnost), ale jeji rady mi stejne prakticky k nicemu nebyly - dal se mi darilo odstrikat naproste minimum mleka a pritom jsem se dal budila "pomlecena" od hlavy az k pate. Po dalsich manzelovych prosbach se ke mne nakonec dostavila dalsi sestricka se specialni odsavackou, ktera v mem trapeni konecne znamenala revoluci, protoze jsem s ni opravdu dokazala sva prsa vyzdimat totalne do sucha a mohla jsem se tak radovat klidne i cely den ze suche nocni kosile. Problem byl v tom, ze na celou mosteckou porodnici byly k dispozici pouze dve tyto odsavacky, takze se na ne stala doslova fronta, a tak jsem tise trpela dal, dokud mi manzel neporidil odsavacku vlastni.
Tohle vse ale v podstate nebylo nic oproti tomu, co mne cekalo po presunu z pooperacniho na sestinedeli. Tam teprve zacalo prave martyrium.
Situace se mozna zkomplikovala tim, ze se Matysek narodil o mesic driv a byl fakt drobecek, protoze v deloze spatne rostl (mel 1.650 g), ale ja jsem stejne presvedcena o tom, ze za nakonec neuspesny pokus o kojeni mohly predevsim sestry o mne a o syna pecujici.
Zatimco ja lezela na oddeleni sestinedeli, muj syn byl kvuli sve nizke porodni vaze na nedonoseneckem oddeleni v inkubatoru. Tim jsem byla pripravena o komfort roomingu - zatimco jine maminky kojily dle potreb svych deti, ja se musela ridit pravidelnym trihodinovym rezimem, ktery fugnoval pro drobecky na nedonoseneckem. To by ale bylo jeste pochopitelne - drobecci proste potrebuji "dopovat" bastou pravidelne a casto, protoze mnohdy nejsou sami schopni se o ni prihlasit.
Horsi byly ale podminky, za kterych jsem musela kojit - protoze syn nesmel prostydnout, musela jsem jej pred kazdym kojenim zabalit asi do tri dek, aby si udrzel tu spravnou telesnou teplotu. Ted si predstavte, jak si s takovym hunatym uzlickem sedate ve 35 °C vedru, ktere na nedonoseneckem zcela pochopitelne kvuli komfortu drobecku panovalo, na starou drevenou skolni zidli vtesnanou mezi dva inkubatory a snazite se tomu drobeckovi v trojite vrstve teplych dek spocenou rukou nabidnout sve totalne oslizle a spocene prso. Zapomente na poucku, podle ktere se nesmite dotykat bradavky, kdyz ji miminku nabizite, ba dokonce zapomente na to, ze mu ji nesmite vsouvat nasilim do pusinky. Ja dostala rozkazy zcela opacne - to obrovske klouzave prso jsem musela zmacknout na velikost prijatelnou pro trpaslici pusinku sveho syna, bradavku mu vsunout do pusinky a pak mu ji tam pridrzet, aby nevyklouzla, protoze on sam nemel tolik sily, aby ji zcela bez problemu udrzel. A zkuste udrzet neco slizkeho necim slizkym. Nadlidsky vykon!!! Uz tohle samo o sobe mi neprislo moc baby-friendly a uz vubec mi to neprislo mother-friendly - zatimco ostatni maminky si pri kojeni pohodlne lezely v postelich, my - maminky nedonosenatek - jsme byly odsouzeny kojit na tvrdych skolnich zidlich v klimatu hodnem tropicke Sahary.
I pres to vsechno se nam to prvnich par dni darilo. Syn i pres svoji drobnost sani zvladal (nekomu to muze prijit samozrejme, ale neni-li miminko prilozeno hned po narozeni k prsu, muze casem tuto schopnost ztratit, takze kazdy den hraje roli) a sal dokonce ukazkove - tehdy jsem asi naposleda zaslechla onu pochvalnou vetu od lekarky, ze by nas mohli dat do ucebnic kojeni. No, zkratka par dni nam to slo, takze je pro mne pak velkou zahadou, kde se najednou stala chyba, ze to jit prestalo. A dodnes jsem presvedcena, ze to bylo diky nekterym sestrickam.
Po par dnech, kdyz muj syn dosahl 1.900 g, byl presunut z inkubatoru do postylky, i kdyz porad jeste na nedonoseneckem. To pro nej byl samozrejme sok - kdo to nezazilm uze si ted tukat na celo, ale pro takoveho drobinka je fakt desna drina udrzet si telesnou teplotu vlastnimi silami. Syn to zvladnul, ale samozrejme byl z toho natolik grogy, ze se na nejake tri dny stal mirne apatyckym. V te dobe na kojeni nemel moc naladu, a tak byl opet dokrmovan mym odstrikanym mlekem ze strikacky. To by bylo jeste v pohode, kdyby se nestaly dve veci - zrovna v ty dny, kdy muj syn bojoval s udrzenim teploty a o nic jineho tedy nejevil zajem, se dpstavila na vysetreni neurolozka a zkonstatovala, ze je muj syn hypoaktivni (opak hyperaktivniho ditete) a i pres me prostesty mu naordinovala lek na posileni mozkove cinnosti. Druhou veci bylo to, ze v ty dny mela sluzbu sestricka, ktera milovala zaludecni sondicky, a tak i kdyz ji muj syn nepotreboval, protoze velice statecne zvladal sani ze strikacky, zasondovala jej. Tyhle dve veci znamenaly totalni obrat k horsimu ve vsem - po dvou dnech, kdy Matej bojoval s udrzenim teploty a choval se tedy apatycky k cemukoliv ostatnimu, zacal Matysek opet fungovat normalne, tj. jevil zajem o vse, co se kolem nej delo (i pres svou nedonosenost byl oproti ostatnim detem na oddeleni extremne zivy - uz treti den po narozeni si odrel kolena, jak lezl po inkubatoru sem a tam). Jenze lek podavany na predpis neurolozky z nej udelal misto normalne fungujiciho miminka miminko hyperaktivni - misto, aby Matysek jako spravne novorozene temer 20 hodin denne prospal, spal pak uz jen treba 5 hodin a zbytek proplakal. Pro tak male mimco nic moc. Kojeni pak samozrejme zacalo byt neuspesne. A ktomu pomohla i ta sondaz - sice jsem si vydupala, ze mu byla po dvou dnech odstranena, ale Matej uz za tech par dni privyknul na pohodlny prijem potravy bez namahy a se sanim najednou zacal mit velky problem. Jeho nervozita, nevyspalost a uplakanost zpusobena nesmyslnym podavanim hyperaktivujiciho leku v kombinaci se zpohodlnenim v sani diky sondicce vykonaly sve - kojeni prestalo jit. Matej se nedokazal prisat, kdyz uz se to nejakym zazrakem podarilo, brzy se poustel, brecel hlady, protoze se nedokazal dost napit, proste hruza. Ma psychika, ktera i tak byla dost chatrna, samozrejme diky tomu zacala jit do kytek, a diky me psychice se pak samozrejme zhorsovala i Matyskova psychika. Oba jsme byli nervozni a nevyspli. Podarilo se mi sice po 14 dnech prinutit Matejova osetrujiciho lekare, ze Encephabol (podpurny lek) vysadili a Matysek se diky tomu vratil do novorozeneckeho normalu (spal 20 hodin denne), ale ukazkove kojeni se nam uz vratit nepodarilo. Ba prave naopak. Ja zacala byt nervozni a zoufala a to byla super sance pro nastup sester. Pak jsem si uzila to, po cem jsem pojemnovala tenhle clanek - kojeni tisickrat jinak, ale nikdy spravne. Jedna sestra mne presvedcovala, ze kojit nikdy nebudu, protoze mam moc velka prsa, druha mne osocovala z toho, ze misto abych nechala syna zasondovat, nutim ho nesmyslne sat a tim zdrzuju jeho vahovy prirustek, treti se mi snazila pomoci pouzivanim kloboucku, ctvrta mi prsa popadla a nasilim je rvala malemu do pusy a ja pritom mela pocit, ze mi ta prsa chce snad urvat, pata na to sla zase, sesta taky ... Co dodat. Kazdy den jsem musela kojit jinak, podle toho, jaka sestra zrovna slouzila. Dostavala jsem naprosto protichudne rady (nedavejte mu tu bradavku do pusinku rukou, dejte mu tu bradavku do pusinky rukou a tak podobne). Nejaka slova podpory, utechy, ha, ha, kdeze by se vzala. Ba spis naopak - nasli se sestricky, ktere mne od kojeni vylozene zrazovaly. Proste hruza - ja byla psychicky cim dal tim vic na kasi, Matysek nepribyval na vaze (a na te zaviselo nase propusteni z porodnice) a ja pomalu kvuli tomu vsemu zacinala prichazet o mleko. Synovo "pidisani" nestacilo na dostatecnou tvorbu mleka, nestacila na to odsavacka. Pomahalo jen kojeni cizich miminek, coz se ale nesmelo a museli jsme to s maminkami na pokoji delat na cerno - to mi pomohlo udrzet si alespon nejakou laktaci. Kojeni se pro mne stavalo cim dal tim vetsi nocni murou - dopracovala jsem se i k rozkousanym bradavkam, a to bylo fakt moc super. Misto aby se to zlepsovalo (protoze syn preci jen rostl), bylo to cim dal tim horsi - Matysek prso cim dal tim vic odmital, dozadoval se podavani mleka ze strikacky. Proste zpohodlnel, protoze ze strikacky to tece mnohem rychleji a snadneji nez z prsu. S tou strikackou byla taky sranda - na nedonoseneckem jsem si nakonec vydupala, ze po kojeni budu Mateje ze strikacky dokrmovat ja sama, nikoliv sestra, abychom si zachovali alespon nejaky kontakt. Krmila jsem tak Matyska temer tri tydny. Po presunu Mateje z nedonoseneckeho ke mne na pokoj na sestinedeli mi strikacka byla z mne dodnes neznameho duvodu zakazana a byla jsem nucena dokrmovat ze lzicky. To Matej odmital uplne, ale nikdo na moje prosby nedal. Dopadli jsme tak, ze mi manzel tajne vozil nove strikacky z lekarny a ja ve stresu, aby mne pri tom nenacapala sestra, dokrmovala Mateje po kojeni strikackou, lzicku ale vzdy pripravenu v pohotovosti pro pripadny vpad sestry na pokoj.
Zajimava taky byla kauza dudlik - take jste slyseli, ze by kojena miminka nemela dostavat dudlik, protoze je to mate, neb je to rozdilny druh sani? Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsem jednou syna nasla v inkubatoru s ohromnym dudlanem ...
Co vic dal povidat? V porodnici jsem stravila skoro dva mesice a byl to pro mne ocistec. Rozkojit se mi nepodarilo ani po navratu domu - Matej jednak zacal vyzadovat dvojnasobne davky mleka a ja tolik neodstrikala, a tak jsem musela dokrmovat Nutrilonem (pozdeji Hamilonem, protoze po Nutrilonu maly desne zvracel), jednak Matej zacal prso odmitat cim dal tim razantneji - pri pohledu na nej zacinal rvat, i kdyz byl totalne hladovy a chtel uz je flasku.
Dodneska lituji, ze mi nikdo neporadil pozvat si domu laktacni poradkyni - me kamaradce to kojeni zachranilo. Ja takhle bohzuzel "kojila" jen 4 mesice. A proc pisu "kojeni" v uvozovkach? Muj syn sice dostaval me materske mleko, ale primo z prsu ho vypil minimum - zbytek jsem musela odstrikavat a podavat mu ho v lahvicce. A protoze odsvacka neni miminko, mlekotvorba mi postupne i pres piti vsech moznych caju klesla natolik, ze jsem ze sebe nebyla schopna vyzdimat vice nez dvacitku denne, pricemz syn zdlabnul treba ctrvt litru mleka denne. A tak jsem to vzdala ... Mleko se mi sice jeste delalo pak nekolik dalsich mesicu i bez kojeni, ale mnozstvi uz bylo nevyznamne.
A tak kdyz dodnes nekde vidim maminku, jak koji, je mi do breku a hrozne ji zavidim.
Maminky, nedejte se, a kdyz narazite na podobne "friendly" porodnici, nestydte se vyhledat laktacni poradkyni. Nenechte se o kojeni pripravit hlouposti nektereho zdravotnickeho personalu.
 Fanca, Eda 11m 
  • 

Taky problemy 

(15.11.2006 12:52:13)
Ahoj, taky jsem mela desny problemy s kojenim, velmi podobne tem Vasim. Prsa velika, bradavky nic moc, gynekologa to take vubec nezajimalo. Maly byl navic jeste desne lenivy a nechtelo se mu prisavat. V porodnici to jeste jakztakz slo, ale po navratu domu, hruza, uplne jsem se sesypala, ale kojeni jsme si chtela udrzet. Navstivila jsem laktacni poradkyni a s ni a s kloboucky od MEDELA jsme to zvladly, bylo to nekonecne kojeni, odstrikavani, sterilizace kloboucku, vse nam zabralo 1.5 h a pak za dalsi 1.5 h znova. Na zacatku mi jeste svagrova prispivala svym mlickem, protoze ona ho mela dost.
A vysledek? Za tyden jsme prestali odstrikavat a dokrmovat, za mesic jsme opustili kloboucky a vesele kojim az doted, strasne me to bavi a jsem pysna, ze jsme to vsechno zvladla! Ale naprosto chapu maminky, ktere to nevydrzi, ten stres a nepohodu a daji prednost umelym mlekum, protoze pohoda s mimcem je fakt nejdulezitejsi!
 Petra, Esterka 7m 
  • 

Nedosahla na bradavku 

(15.11.2006 21:17:17)
I ja jsem mela velke problemy s kojenim. Dcerka me bolestive sala behem prvnich dnu v porodnici, doma uz kojeni odmitala. Mleka bylo naopak prilis, prsa zduta, opakovane lecena ledem a zelnymi listy poskrabanymi vidlickou. Mistni lekarka doporucila dcerce odstranit uzdicku pod jazykem, laktacni poradkyne zhodnotila me bradavky jako kratke /jinak by byly ok/ na dcercinu pusinku, jejiz saci bod urcila o 1 cm dal nez u ostatnich deti, dale doporucila kloboucky, poradila, jak na zduta nafialovela prsa, testovala polohy pri kojeni. Pry prirozene kojit nemuzu, zel jsme si anatomicky nepasovaly, a tak jsem mleko odsavala 6-8x denne po 2 dcl po dobu 2,5 mesice. Prisat holcicku jsem zkusila jen tu a tam, k prsu mela odpor, vubec ji neuklidnovalo, naopak, sotva jej uzrela, plakala, a tak jsem pokracovala v podavani mleka 1. sondou /rozedrene patro-konec/, 2. lzickou /pri kojicim session o 30-45 min. casove narocne-konec, 3. lahvi to bylo ono! Literaturu o kojeni jsem vztekle mrskla do kouta, tucne prolozene vety typu "Nekojite, je to vase chyba" jsem nenavidela." Nakonec se nam prisati podarilo ve hre na cca 3 min, na druhy den mi uz vypila cely prs behem 5-10 min. Bolelo to fest, kousala jsem varecku, preslo to asi po mesici, ted je to naopak prijemne. Mleka je stale spousta, bez vlozek do podprsenky ani ranu, caje na podporu tvorby mleka mam akorat ve vystavce. V nejtezsich chvilich me podporil manzel a maminka. Jako jedini verili, ze to pujde. Rikali: "Pockej, az ji vyroste pusinka, ono to pak pujde." No a slo a jsem nejstastnejsi kojici mama na svete :-) Pri jakychkoli problemech bych opetovne nevahala okamzite kontaktovat schopnou, ochotnou, zkusenou laktacni poradkyni, ktera zachrani, co se da a poradi, vyzkousi, uklidni, povzbudi, at uz to vypada jakkoliv.
 Bára 
  • 

mám stejné zkušenosti jako paní Dáša 

(16.11.2006 10:55:29)
Chtěla bych jen napsat, že já jsem měla pohodové těhotenství, pohodový porod a radost z toho všeho mě také zkazilo kojení a vůbec přístup sester. Já, s vpáčenýma bradavkama, jsem nenechala nic náhodě, nosila formovače v těhotenství, připravila odsváčaku, kloboučky, po porodu, jsem také měla nateklá prsa, střídaly se u mě sestry, každá říkala něco jiného, jiná klobouček ano, druhá ne, jedna, musíe dávat teplé zábaly, druhá, co to děláte, musíte dávat na to studené....největší "buch" byl, když se mě jedna sestra zeptala, jestli mám silikony, nebo tak nateklá prsa:-)no opravdu to byl horor. Malý brečel hlady, já, že jsem tak neschopná....nakonec na mě vzali jejich odsávačku, a i když nic neteklo, sestra to ze mě tahala, a mě bolestí tekly slzy, ale chtěla jsem to všechno vydržet, myslela jsem si, že nakonec kojit budu....no na závěr-prostě jsme skončili na Nutrilonu, malý byl spokojený, já taky, byla to hrozná úleva, když jsem se konečně rozhodla, že už se nenechám trápit. Lagtační liga by taky ze mě neměla radost, ale můj syn, kterému je nyní přes rok, mě má rád, i když jsem ho nekojila:-).
 kamcula+david 08/05+Verca 11/0 


Adresa a zkušenosti 

(16.11.2006 21:15:26)
Ahoj,
taky jsem měla s kojením problémy, mimo jiné mi v porodnici poradili dost odsávat, takže jsem 9 měsíců zápasila s velkými přebytky mléka a občasnou retencí. Odsávaček jsem vyzkoušela víc a přimlouvám se za Avent, je drahá, ale fakt dobrá. U odsávaní, když je co, je podle mě důležité vyvolání vypuzovacího reflexu. Zkusit intenzivně myslet na dítě, na to, že nemám u prsu nějaký plast, ale jeho pusinku, má hlad, saje... Pak taky pomáhá před tím teplá sprcha a při tom teplý nápoj.
S laktačními poradkyněmi mám ale výbornou zkušenost, pomohly mi několikrát a dobře. Hodně jsem si přečetla na zdejší diskusi rodina.cz/kojení, kde radila laktační poradkyně Jiřinka. Nedávno "přesídlila" na vlastní stránky, které jsou fakt výborné: www.kojeni.net
A ještě pro maminky, které kojit nemohou. Nechápu, jak je někdo může odsuzovat a stresovat po porodu, když je člověk i bez toho dost na nervy. Prostě to nejde, tak to nejde. Hlavní je, aby maminka byla v pohodě a pak už spokojená maminka = spokojený mimčo, ať je krmený čímkoliv.
Takže zdar všem miminkům a maminkám a nenechte si do toho kecat! :o)
k.
 Sylva, dcery 5 let a 11měsíců 
  • 

Naše kojení 

(16.11.2006 22:53:48)
Když se narodila starší dcera, byla drobnější, neměla sílu dlouho pít, bradavky jsem měla zapadlé a prsa velká ale mléka málo, částečně pomohly kloboučky ale kromě kojení jsem ještě odsávala mléko a dávala z láhve a potom přešla na SUNAR. V 7 měsících jsem ze dne na den přestala kojit vůbec. U druhé dcery je to přesně naopak již v porodnici mi bradavky stačila nejen vytáhnout ale i rozbolavět do krve, je jí 11 měsíců a stále kojím,protože večer chce jenom maminku rozhodla jsem se jí odstavit ale SUNAR ani nic podobného nechce. Zkrátka každé dítě je jiné.
 zcu.pc 


Stejná zkušenost 

(16.11.2006 23:19:26)
Když jsem četla tento příspěvek, tak jsem měla pocit, že jsem ho napsala já. Mám úplně stejnou zkušenost. Jediný rozdíl byl v tom, že mě příroda tolik neobdařila. Jinak první dítě, syn, problémy s kojením - myslela jsem, že mi sestry prsa utrhnou, odstříkávala jsem a mléka jsem měla sotva dvacítku, malej je na Nutrilonu a prospívá mu a já jsem také spokojená. Porodnice měla také titul Baby frendly. Navíc v porodnici malej plakal, protože měl hlad a sestřičky mi nechtěli dát umělé mléko, že prý mám kojit. Příště se už tak odbýt nenechám. Měla jsem z toho všeho v porodnici pěknýho nerva. Při cestě z porodnice vedla moje cesta rovnou do lékárny pro Nutrilon.
 zcu.pc 


Stejná zkušenost 

(16.11.2006 23:20:06)
Když jsem četla tento příspěvek, tak jsem měla pocit, že jsem ho napsala já. Mám úplně stejnou zkušenost. Jediný rozdíl byl v tom, že mě příroda tolik neobdařila. Jinak první dítě, syn, problémy s kojením - myslela jsem, že mi sestry prsa utrhnou, odstříkávala jsem a mléka jsem měla sotva dvacítku, malej je na Nutrilonu a prospívá mu a já jsem také spokojená. Porodnice měla také titul Baby frendly. Navíc v porodnici malej plakal, protože měl hlad a sestřičky mi nechtěli dát umělé mléko, že prý mám kojit. Příště se už tak odbýt nenechám. Měla jsem z toho všeho v porodnici pěknýho nerva. Při cestě z porodnice vedla moje cesta rovnou do lékárny pro Nutrilon.
 zcu.pc 


Stejná zkušenost 

(16.11.2006 23:20:16)
Když jsem četla tento příspěvek, tak jsem měla pocit, že jsem ho napsala já. Mám úplně stejnou zkušenost. Jediný rozdíl byl v tom, že mě příroda tolik neobdařila. Jinak první dítě, syn, problémy s kojením - myslela jsem, že mi sestry prsa utrhnou, odstříkávala jsem a mléka jsem měla sotva dvacítku, malej je na Nutrilonu a prospívá mu a já jsem také spokojená. Porodnice měla také titul Baby frendly. Navíc v porodnici malej plakal, protože měl hlad a sestřičky mi nechtěli dát umělé mléko, že prý mám kojit. Příště se už tak odbýt nenechám. Měla jsem z toho všeho v porodnici pěknýho nerva. Při cestě z porodnice vedla moje cesta rovnou do lékárny pro Nutrilon.
 Lucie, syn 9 let dcera, 7 měsíců 
  • 

U Každého dítěte to bylo jiné 

(19.11.2006 20:37:05)
Prvorozeného syna jsem nekojila. V porodnici to byla hrůza, malý pořád brečel, byla jsem ráda, když mi propustili domů. Pediatrička mi pak doporučila Nutrilon a byl klid. Taky jsem se trápila, že jsem špatná, že nedokážu kojit a přitom opravdu nemám malá prsa. A teď jsem se dočkala, po devíti letech mám dceru a kojím. Už v těhotenství jsem si začala zjišťovat vše o kojení, protože po pravdě u prvního dítěte jsem o tom moc nevěděla a ani v porodnici jsem nedostala žádnou radu. Malého mi ani po porodu nepřikládali, viděla jsem ho až druhý den ráno. U dcery jsem už v těhotenství nosila tvarovače bradvek, protože jak mi řekl gynekolog, měla jsem je vpáčené. Po porodu mi dceru hned přikládali a já kojím ještě dnes v jejích sedmi měsících, samozřejmě s příkrmem, ale kojím ještě pětkrát v noci a dopoledne. Nevím, čím to je, ale pokaždé je to asi jiné.
 Irča 
  • 

neúčinné 

(18.11.2006 17:37:26)
Měla jsem stejný problém.Formovače jsem nosila a stejně to nepomáhá!I
 Jana,Apolenka 1 rok 
  • 

horor 

(18.11.2006 19:55:47)
Já mám skoro stejný zážitek s kojením. Malá byla po porodu přiložena až po 4 hodinách,vůbec se nechtěla přisávat. Jedna sestra mi řekla,že mléko ještě nemám ale at přikládám a masíruji a napařuji horkou vodou. Malou jsem neměla u sebe,nosili mi ji po 3 hodinách tak jsem hlavně napařovala a masírovala. Když malou donesli tak spala tak,že se mi ji vůbec nepodařilo vzbudit. A když byla náhodou vzhůru,odmítala se přisát. Sestry měly nejrůznější řeči,jako že to těžko půjde,když se nechce a podobně.Neustále mi vyhrožovaly,že jak mléko nedostanu ven tak mi zatvrdne a půjdu na operaci atd. Bylo mi z toho hrozně. Prsa nemám ani malá ani velká,bradavky mám normální a přece jsem se nerozkojila. Prsa jsem sice měla tvrdá a naběhlá(podle sestry začínající zánět) ale podle mě jen tím,jak jsem je neustále mačkala. Po čtyřech dnech mě pustili a já se těšila,že se doma třeba rozkojím. Zakoupila jsem si odsávačku a odsála asi 6 kapiček. I když jsem odsávala pravidelně a často,nikdy to víc jak těch šest kapek nebylo. Některý den třeba ani ťuk. Tak jsem si řekla,že holt nemusí každá žena kojit a že dneska se vyrábějí tak kvalitní kojenecká mléka ,že to malé určitě neuškodí. Dodnes slyším od známých a kamarádek že jsem hrozně pohodlná a že jsem to vzdala moc brzy. Já si ale myslím,že dítě má mít hlavně spokojenou mámu a to žena,která se nervujeurčitě není. tím,zda svoje dítě nakrmí nebo ne,
 nelly 3 deti 
  • 

Re: horor 

(20.11.2006 11:58:28)
plnne s vama souhlasim.mam 3 deti a kojeni byl horor.u orvniho ditete jsem se snazila mesic.mam male prsa a mleko se mi tetvorilo skoro vubec.prikladala jsem po 2 h.,dite salo dobre,ale to mleko tam proste nebylo.sestra mi nadavala,myslela jsem,ze uz to v te porodnici nevydrzim.a bradavky me bolely tak,ze mi pri kojeni tekly slzy.po mesici jsem to vzdala.u 2 ditete to probyhalo obdobne.s tretim mi dokonce sestra rekla,ze pokud nepribere,nepusti me domu.ale ono nemelo z ceho pribrat!nakonec jsem si vybrecela feminar.i presto jsem dal prikladala,bez uspechu.pobyt v porodnici po porodu byl psychycky horsi,nez porod sam.a to jsem kojit chtela.neni kazde zene dano,aby kojila,ale to neznamena,ze je spatna matka.nechapu zeny,co rikaji,ze kojeni pro ne je nejkrasnejsi zazitek,to snad ani nemuze byt pravda.
 DitaBr 


Re: Re: horor 

(20.11.2006 18:33:19)
Vím, že to bude znít asi špatně a hodně sobecky, ale konečně vím, že jsem v tom nebyla sama. Před dvěma měsíci se nám narodila dvojčata. Strašně jsem si přála kojit. Během těhotenství jsem nanejvýš myslela na to, zda budu mít dost mléka pro dvě děti, ale nikdy mne nenapadlo, že by se mohlo stát, že mléko nebudu mít vůbec. I já jsem zhruba tři týdny dodržovala veškeré rady, které mi daly sestry v porodnici - neustále odsávat, nahřívat prsa, masírovat, hodně pít atd. .. Nezabralo z toho vůbec nic a já za ty tři týdny neodsála ani kapičku mléka. Jen jsem z toho neustálého koloběhu a krmení miminek u prsa cévkou (mimča se totiž skvěle sála i když neměla co)byla pěkně unavená. Nakonec jsem to vzdala a smířila se s tím, že prostě mléko nemám a kluci začali pít pěkně z lahviček.
 Brandyna, dcera 6 měsíců 
  • 

Dášo, jak ti rozumím!! 

(20.11.2006 23:04:02)
Po přečtení tohoto článku jsem měla pocit, že jsem ho psala já. Přečetla jsem nejrůznější příručky o kojení, zhlédla video od Laktační ligy. Byla jsem přesvědčená, že kojit budu. Jenže dcera se už na porodním sále nepřisála a první dva dny po porodu to bez úspěchu pokračovalo. Sestry mi řekly, že mám plošší bradavky a že bude lepší kojit s kloboučky. (Nikdy by mě nenapadlo, že mám ploché bradavky, taky mi je gynekoložka ani jednou neprohlédla.)Teprve třetí den se mi začalo tvořit mléko a slavily jsme první úspěchy. Jenže jednou dcera vypila 5O, podruhé nic.Z porodnice jsme odcházely s příkrmem Nutrilonu.Přesto jsem zvládla asi týden jen kojit a dcera přibírala.Prsa jsem měla celá popraskaná, jak se dcera špatně přisávala a bohužel během asi tří neděl jsem dvakrát prodělala zánět prsu. A to byl konec. Dcera se potom nebyla schopná přisát, nebo mi u prsu usínala. Kojily jsme třeba třičtvrtě hodiny a pak hned začala brečet hlady a Nutrilonu vypila, jako by vůbec nepila ode mě. Konzultovala jsem to s laktační poradkyní, radila kojit max. 20 minut a pak dokrmit, ale to jsme skoro nemusely kojit! Když jsem mléko odstříkávala, stejně ho bylo tak polovina množství, co měla dcera vypít. Prostě celé šestinedělí byl jeden velký horor, nedělaly jsme skoro nic jiného než kojily a dokrmovaly, a tak jsem se rozhodla po šestinedělí s kojením skončit. Mléko se mi ztratilo strašně rychle a hlavně jsem se neuvěřitelně zklidnila. Z dcery je spokojené miminko. Chtěla bych říct některým dámám, které sem přispěly svým názorem, že ono je velice snadné odsuzovat ty, které nekojí, když jim jde kojení v podstatě samo. To, co jsme udělaly pro úspěšné kojení my, kterým to samo nešlo, by se možná ony ani neobtěžovaly podstupovat.Dítě není živo jen výživou, nejdůležitější je láska!! A tak maminy, které právě teď zápasíte a nejde to, nevyčítejte si, když skončíte u umělého . Laktační liga z nás sice dělá vyvrhele, ale my jsme bojovnice!!!
 Lidka 
  • 

Re: Dášo, jak ti rozumím!! 

(20.11.2006 23:17:37)
Aniž bych tě odsuzovala nebo si myslela, že jsi špatná máma, mám potřebu říct, že ačkoliv je kojení přirozené, není samozřejmé.
Jak dlouho se učíme chodit nebo plavat nebo mluvit? Týden? Šest neděl? To asi dýl, co.
Spousta kojících příruček dělá chybu, že hlásá vizi okamžitě napapaného mimina, které si po odříhnutí na pár hodin zdřímne, zatímco šťastná kojící matka si odpočine. Takto je to ale málokdy. Já jsem například při svém posledním dítěti nedělala 3 měsíce nic jiného než kojila pomrukávající mimčo, ve večerních hodinách i po půl hodině. Te´d jí budou 2 roky a kojím pořád. Nechci říct, že by nechytla rýmu, ale má úžasně dobré průběhy drobných nemocí, když to posoudím s nekojeným prvorozeňátkem. Jsem ráda, že jsem vydržela a nepíšu to jako útok na nekojící, ale jako jednu z pravd o kojení, tedy to, že to nejde samo a hned.
 ben- 
  • 

Re: Re: Dášo, jak ti rozumím!! 

(21.11.2006 19:08:15)
velice hezky a citlivě jsi topověděla ale i udělala není to v životě o ničém jiném.
 Gábi, 2 děti 


Informovanost 

(21.11.2006 16:36:58)
Vždycky mě udiví, jak je možné, že dnešní maminky se neinformují předem, že se na kojení nepřipravují, že čekají, co jim kdo poradí. Maminky dostanou od různých členů personálu diametrálně odlišné rady. A pak jsou po porodu překvapeny,že "kojení nejde samo", že je potřeba se učit a velice brzy snahu vzdávají, vždyť "v reklamách ten Nutrilon přece doporučuje lékařka a matka". :-(
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Informovanost 

(21.11.2006 20:31:08)
Musím souhlasit. Já když jsem rodila, tak jsem vstřebávala zkušenosti hlavně mých kamarádek, které děti už měly (samozřejmě i nějaká četba) a vzala jsem si z každého trochu. Moje sestra porodila včera večer. Mnohokrát jsem jí chtěla dávat maminkovské rady - jsem přeci už maminka, ale nesetkala jsem se s odezvou. Její přítel mi dokonce řekl, že oni žádné rady nepotřebují. A je to. Je zhuntovaná po porodu, který byl velice náročný a těžký a kojení moc nejde - vpáčené bradavky. Kloboučky na kojení mají v porodnici k dispozici, ale prý nějaké moc velké, takže se malá nechce přisát a zkouší to "nějak" zvládnout. Kdyby trochu četla, nebo alespoň byla posluchačkou a vyslechla si radu toho, kdo si něčím takovým už prošel, mohla na tom být líp. Ale prostě si myslela (i její přítel), že mít dítě je vlastně strašná "brnkačka" a všechno jde nějak samo. Bohužel, v mnoha případech to tak není.
 Eva 
  • 

Kojení-horor větší než porod 

(24.11.2006 23:29:44)


Ahoj milá maminko,kojení není horor,jen Ti to z něj udělaly zřejmě ty sestry.Já mám 3 děti.Jedno kojené tak půl roku,druhé vůbec a to třetí skoro dva roky.Kojení jsem nechala zcela pořírodě.Buď to půjde,nebo ne.Kojení je skvělá věc,ale náhradních mlék je také velký dostatek a dnes v dobrých kvalitách.K úspěšnému kojení patří duševní pohoda především.Byla se mnou v porodnici maminka se stejným problémem a moc mi ji bylo líto.Ale zvládlli jste to skvěle,holčička krásně prospívá a to je to nejdůležitější,protože to hlavní pro kojení a naše miminko je, ABY MAMINKA BYLA V KLIDU ! Přejí Vám samé šťasné a spokojené dny mateřství. Eva
 jája,syn 5 měsíců 
  • 

Horor jménem kojení 

(29.11.2006 20:49:08)
Musím napsat,že období kojení bylo mým nejhorším v životě.Po porodu /byl první/měl veškerý prsonál v porodnici naspěch a na mé otázky sestra ohledně kojení několikrát odpověděla,že už potřebuje dovolenou.Třetí den po propuštění jsem mléko stále neměla,dceru dokrmovali glukozou a zkušená sestra mi řekla,že se doma rozkojím,že mám prsa nalitá,ať si koupím odsávačku.Učinila jsem tak-ale ani kapka.Večer mi doma dětská lékařka zkoušela řvoucí a hladové dítě přiložit-bez úspěchu.Opět vše vyřešila glukoza.Ráno jsem jela do nemocnice s teplotou a obrovskýma bolavýma prsama.Píchli mi injekci a jako když zvednete stavidla.Neustále mi teklo mléko,při kojení mi z druhého prsu odkapalo i 150ml-v nemocnici radili odsávat-a mléko teklo stále.Vylévala jsem denně 2 litry. Ve dne v noci bylo vše mokré od kapajícího mléka,vložky vydržely asi 15min,sběrace i 1h.Vydržela jsem doma zavřená 6 týdnů,mezitím jsem absolvovala léčbu ATB pro zánět-prý málo odsávám a pak jsem si zajela pro léky na zástavu laktace.Od té doby jsem byla mormální máma,která se i vyspala a měla čas na svoji dceru ,ale v očích téměř všech jsem byla nemožná krkavčí matka.O druhém dítěti díky trendu kojení nechci ani slyšet i když dnes o něm vím téměř všechno.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.