| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak jsem přestala bít své dítě

 Celkem 242 názorů.
 zuzana 
  • 

zhoda povah? 

(5.9.2006 10:21:45)
nechcem komentovat bitie/nebitie, moja mala ma len 10 mesiacov, tak zatial to nie je aktualne (a dufam ze ani nebude), len som si vsimla, ze pises ze tvoj maly je VELMI temperamentny a preto si obcas vysluzil bitku. Niekde koncom clanku pises ze VELMI temperamentna si aj ty, takze je asi predpoklad ze to po tebe zdedil... uz aj z tohto dovodu sa velmi tesim tvojmu rozhodnutiu, nakolko za to mozno az tak velmi nemoze.
ale opakujem, moje zlaticko je este malinke a mozno o rok, dva budem mat trochu iny nazor...
zuzana
 Janett (Lukáš 12r. a Simonko 6 mes.)  
  • 

:o) 

(11.9.2006 0:08:01)
Ja som bola, ako dieťa bitá naozaj dosť pravidelne mojou mamkou. Pamätám si na to, že mama po tom čo ma zbila, často plakala... Tieto bitky vo mne vyvolávali strach, pamätám sa na takú stiesnenosť a stavy stiahnutého žalúdka, keď som dostala zlú známku, alebo sa čosi vyvŕbilo... Nebola som zlé dieťa, učila som sa dobre, ale moja mama bola prehnaný pedant a bola bitá v detstve i ona, tak si zrejme myslela, že to má tak byť... Bitky nič neriešili a ja som sa dostávala do začarovaného kruhu, mame som nedôverovala a zo strachu pred bitkou som začala klamať... Náš vzťah nie je do dnes taký, ako by som si predstavovala, že by mal byť vzťah matky a dcéry. Ja vychovávam dvoch synov Lukino má už 12 rokov, ale bitku odo mňa ešte naozaj nedostal, ja som sa zaprisahala, že svoje deti biť nebudem, keď je treba zvýšim hlas a dokola všetko opakujem a opakujem. Ono sa to naozaj dá, ale všetko musím vysvetlovať a rozoberať a treba mať naozaj nervy zo železa. Ale ovocie sa mi už vracia so synom máme vrúcny vzťah, všetko si povieme a veľmi sa ľúbime. V takomto duchu bude prebiehať i výchova môjho miminka, už to mám nacvičené. TAK DRŽÍM PALČEKY AJ OSTATNÝM, ABY SA IM PRI VÝCHOVE DETIČIEK DARILO A IDE TO AJ BEZ BITKY...
 Radka 
  • 

hi hi 

(11.9.2006 10:19:52)
Asi bych měla začít s nějakým tím plácnutím, abych pak mohla přestat a z té naší příšerky se stalo zlatíčko:))
Nebiju jí nikdy, ani plácnutí přes zadek ... protože bych jí musela rovnou zabít. A tak jí místo toho pevně chytnu a při těch jejích amocích jí říkám mám tě moc ráda ... ale funguje to jen někdy
 Petra - syn (5) 
  • 

Fakt to funguje 

(12.9.2006 11:23:11)
Mám jedno dítě, 5-letého syna, je moc hodný. Teď o prázdninách jsme měli takové období,kdy byl hodně vzpurný a dost si dovoloval. V té době mi přišlo jako správné zakročit tvrději a fakt mu dát pořádně na zadek. Jenže to bylo ještě horší, protože prohlásil, že ho to stejně nebolí, kamarádka mi v té době poradila, že prostě, když neposlechne ani na potřetí, vrazí facku. Na její děti to funguje, jsou vychované, uvědomělé a ani nijak vystrašené. Takže jsem vrazila facku, plakal a bylo nám z toho oběma fakt hrozně a začali jsme se víc odcizovat než předtím. Také jsem se omluvila, že to byla chyba, a že mě to moc mrzí. Od té doby jsem otočila o 180 a snažím se mu spíš domluvit, proč je třeba něco udělat. Jsme teď oba moc spokojení, užijem si i více srandy a hlavně - syn poslechne. Jen žádné vyhrožování, že když, tak bude to a to. To se spíš zapře. Prostě na některé dítě funguje i ten výprask na některé se to obejde bez a je to lepší. To už matka pozná, jak je to nejlepší. Samozřejmě je to těžší s dvěma nebo více dětmi, tak uvidíme. Každopádně je to dobrá zkušenost a vím, že tuhle při dalším dítěti nezapomenu.
 rozmaryna 


Blahopřeji k Tvému uvědomění si 

(5.9.2006 10:45:21)
situace. Nestává se často, že by se rodič zamyslel nad tím, zda ta chyba není v něm, a když už se snad někdy zamyslí, tak se většinou koukne do svého okolí a zjistí, že valná část ostatních rodičů reaguje stejně, takže je to asi v pořádku. Chyba je teda v dítěti. Je to smutné, ale mám pocit, že to tak skoro všude funguje.
Já jsem teda teď u mladší dcerky u toho plácání přes ruku ve chvíli, kdy se snaží vyndat zástručku ze zásuvky, nebo třeba kopnout do babiččina psa. Řekla bych, že to zdárně funguje a protože to fungovalo i u starší, nemám potřebu dítě mlátit hlava nehlava.
Jak popisuješ to honění po celém pokoji, tak něco podobného má můj bratr a vždycky když tam jsme, odcházím s pocitem, že mají doma peklo. Chyba prostě nemůže být v rodičovi, to je nepřípustné. Viník je vždycky ten, kdo mě naštve. Ale, že to je tak, že já se naštvu, protože jsem k tomu dostala nějaký impuls a neumím ho zpracovat, na to se nehledí.
Jsem ráda, že se svému mrňouskovi umíš omluvit, nejsem v tom sama :)
Mimochodem moje maminka na mě nedávno koukala jako z višně, když jsem se právě před ní dceři za něco omluvila. Dokonce se mě zeptala, proč to dělám...
 jana (+ 2 čertíci 8 a 5 let) 
  • 

Re: Blahopřeji k Tvému uvědomění si 

(10.9.2006 17:52:41)
ani nemůžu tvůj příspěvek dočíst, jak rychle musím zareagovat - taky mám pocit, že když se svým dětem omluvím za něco, co se mi zrovna výchovně "nepovedlo", neznamená to nutně, že u nich ztratím autoritu. řekla bych, že spíš naopak - kluci se nebojí přiznat, že udělali chybu, jeden druhému se omluvit, když mu třeba v zápalu boje "jednu vrazí":-). když jsem při nějaké diskuzi s kamarádkami řekla, že nikdo nejsme neomylný a dětem se umím i omluvit, dozvěděla jsem se: "tak to už nikdy nedělej". takže mám radost, že to naopak normální je:-))))).
 HelenaPa 


Někdy neuškodí 

(5.9.2006 10:56:01)
Když jsem byla malá, taky jsem občas výprask slízla (i vařečkou). Ale musím říct, že nejen teď s odstupem času, ale i tehdy jsem věděla, za co a že je to vážný. Doteď jsem taťkovi za to vděčná a nijak to naše vztahy nepoškodilo. Neříkám, že by se děti měly bít hlava nehlava, ale na mě měl výprask opravdu preventivní účinek - už bych to samé podruhé neudělala.

Např. v první třídě jsme měli velmi nervózní učitelku, která mi psala poznámky typu "houpe se na židli". Měla jsem jich plný deníček a ze zoufalství, že se naši zase rozzlobí jsem si jednu podepsala sama svým prvňáčkovským písmem. Naši na to večer přišli, vzbudili mě, dostala jsem pořádně na zadek, taťka do deníčku dopsal "Byla potrestána" a byl klid. Od té doby jsem si netroufla falšovat podpisy. I teď, když o nic nejde a je potřeba někde doplnit nějaký klikihák, něco uvnitř mi říká: "To se nedělá, podepisovat někoho cizího"
 Xantipa. 


Re: Někdy neuškodí 

(5.9.2006 12:19:02)
No to si snad děláš legraci? V noci vzbudit dítě a ještě rozespalé a spící ho seřezat. To je opravdu výchova-))))))
K ostatním fyz. trestům se vyjadřovat nebudu, neboť můj postoj je jednoznačný - neřezat.
 Lenka Nová 
  • 

Re: Re: Někdy neuškodí 

(9.9.2006 14:49:37)
Muj postoj je taky jednoznacny - rezat, rezat, rezat. Pomaha to? Ne, ale vzdycky se mi ulevi!
 eli 
  • 

Re: Re: Re: Někdy neuškodí 

(9.9.2006 15:41:43)
Lenko a jak se doma cítíte? Je vám spolu dobře? Možná by stálo za to se nad svým postojem zamyslet a pak bys ani nepotřebovala ulevovat si. Lidi spolu můžou žít i docela pěkně. A navíc, ono se ti to může škaredě vrátit - holky jednou vyrostou a možná řeknou "Co babka, furt má nějaký řeči, tak ji jednu fláknem a je to. Nepřestane, ale nám se uleví"
 anonymni prispevek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Někdy neuškodí 

(13.9.2006 16:24:55)
Jo anebo se na ni uplne z vysoka vykaslou a babka zustane sama samotinka na stara kolena a bez pomoci... a bude se divit, proc za mnou nejezdi, vzdyt jsem tolik pro ne udelala kdyz byly male?
 Šárí 
  • 

Re: Někdy neuškodí 

(6.9.2006 6:24:38)
Musím říct, že něco podobného mi rodiče taky kdysi provedli, že mně v noci vzbudili a za něco potrestali... ten zážitek ve mně zůstal zapomenutý dlouhá léta a musím říct, že velmi, velmi škodil až do doby, kdy jsem ho při psychologické léčbě odblokovala a poté s rodiči probrala. V žádném případě bych takové věci nedělala a nepodporovala.
 Meta 
  • 

Re: Někdy neuškodí 

(6.9.2006 8:29:13)
Jako prvňáček jsem to taky udělala. Paní učitelka koukla, hned pochopila a vysvětlila mi, proč se to nedělá. Styděla jsem se strááášlivě. A už jsem to taky nikdy v životě nezopakovala. A to jsem vlastně potrestaná nebyla...
 czlowiczka a 2 človíčkové 


jak reagovat 

(10.9.2006 12:31:17)
Jako mala jsem byla take neustale kousana od svoji starsi sestry...preslo to vice mene vekem, ale kdyz totez zacal delat syn svoji male sestricce chtela jsem to zastavit a tak proste trest prijit musel. Zkouseli jsme to vysvetlovanim a nepomahalo a tak proste dostal pres pusu. Drsne? Mozna, ale dite potrebuje vedet, ze tohle je spatne a kdyz vysvetlovani nepomaha a ani zakazy, neznam jinou reakci.
Stejne tak jsem mu naplacala kdyz stoupl dcerce na hrudnik kdyz ji bylo asi 7 mesicu. Ta reakce byla rychlejsi, protoze jsem reagovala v soku, ale stejne si nemyslim, ze jsem se provinila. Pak jsme si s nim sedla a vysvetlila jsem mu proc jsem to udelala a uprimne...bylo mu to asi jedno.
Vlastne kdyz se nad tim zamyslim, tak jsi mela velike stesti, ze to tvuj syn vzal hned na poprve, protoze u nas to proste nefunguje. Uz nekolikrat jsem si se synem sedla a vysvetlovala mu, ze nikoho nemuze kousat nebo stipat a kouse nas v zapalu hry dal, ale kdyz mu reknu ve chvili kdy se me chysta kousnout, ze kdyz me kousne tak mu dam pres pusu, zastavi se.
Takze pokud proste udela neco co mi prijde opravdu spatne - pobezi pod auto, nezastavi se kdyz na neho kricim a vesele bezi k zavrenym zavoram, bude kousat svou sestru nebo nekoho jineho nebo bude schvalne nicit veci a hazet s nimi, tak proste na zadek dostane (tohle me zrovna napadlo, ale jsou to veci za ktere v posledni dobe dostal) a pak mu vysvetlim proc dostal a ze pokud mu nedojde ze to delat proste nesmi tak dostane znova.
Proste nejsem zastancem hesla "skoda facky ktera padne vedle", ale jsem zastancem "radsi ti nafackuju nez aby te prejelo auto" jsem proto spatna mama? To si kazdy musi prebrat sam.
 Eva (kluci 3,1) 
  • 

Re: jak reagovat 

(11.9.2006 10:50:14)
Konečně někdo!!! Já mám úplně stejný názor. Babička je na syna "hodná", a taky už u ní dvakrát dost ošklivě spadl z postele, ( dědový, vyvýšený, a na hlavu). Takže ano domluvit, pokud to nepomůže, tak na zadek a za drzost přes pusu. To jinak nejde, a u koho jo, tak má veliké štěstí, a nemůže se zlobit na jiný, kteří mají prostě živější děti. Jsou děti klidnější, které dokáží poslouchat a vnímat co se jím říká, ale taky děti, které prostě neudrží pozornost ani na tu výtku, ale plácanec přece jen chvíli štípe, a dopříště si to rozmyslí! A omluvit se je správné, dělám to taky, ale jen v případě, že jsem mu křivdila nebo se spletla. Nemůžem přiznat, i když nás to mrzí, že jsme to přehnali, ale můžem jim vysvětlit, že to neděláme rádi, ale když to s nima jinak nejde, nedá se nic dělat. U nás to zabírá, jednou za čas se rozdivočí, až ňákou chytne, brečí, a když se uklidní, zeptám se jestli to bude ještě dělat, a jestli není hezký když si dáváme pusy a smějem se než když mě zlobí a musí dostat. A pak je zase hodný. A že mě má moc rád, mi říká denně několikrát. Chodí se omluvit on, on udělal chybu a ví to, a bráchu má moc rád! A mimochodem nebít či vůbec netrestat děti může být někdy horší, dítě potřebuje znát svoje hranice, aby se v životě orientovalo. Takže aby jste se potom nedivili, když si přečtete, že nebité dítě bilo rodiče, protože to byli "trosky" (jiný slovo mě nenapadlo, pardon) a ono nevědělo co je správné a co ne!
Takže nesuďme jiné, všude jsou jiné povahy. A kdo nemusí bít, může být jen rád! Mějte se a mějte hodné a vnímavé děti, které nemusíte bít!
 Jana 
  • 

Bití několikrát týdně?! 

(5.9.2006 11:03:14)
No mě spíše připadá, že autorka řešila fyzickými tresty spíše svou neschopnost, jak usměrnit své děti. 2,5leté dítě mi připadá i dost malé na fyzické tresty, natož několikrát týdně. Jak to, že to najednou jde i bez nich? Myslím, že tudíž autorka spíše dělala něco špatně a dítě si i tak už z fyzických trestů nic moc nedělalo. Hlavně je chyba se dítěti omluvit za trest, dost si tím podrážíte autoritu. Spíše předem více krotit své emoce, než se pak omlouvat.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Bití několikrát týdně?! 

(5.9.2006 11:32:15)
Vůbec nesouhlasím s tím, že je chyba se dítěti za něco omluvit. Když něco podělám (jako že např. neudržím emoce na uzdě a pak si to uvědomím), omluvím se mu úplně stejně jako dospělému. Chyba by byla, kdyby omluva následovala za každým trestem. Anebo kdyby si omluvou dítěti rodič sám sobě omlouval nepřiměřený trest den co den.

 metty, 2 kluci 2 a 4 roky 
  • 

Re: Bití několikrát týdně?! 

(5.9.2006 11:34:58)
Jano, máš děti? Já ano a pěkně živé a přiznám se ,že dostávají na zadeček několikrát týdně taky. Je něco jiného, pokud máš JEDNO půlroční sladké miminko nebo dva ďáblíky, kteří se nezastaví téměř před ničím. Možná, že existují dokonalé matky, které jsou vždy nad věcí a řeší každou situaci s přehledem podle pedagogických pouček, spíš si ale myslím, že hodnotit situaci v klidu s kafíčkem u počítače, když jsou dítka v klidu je přece jen jiné, než být přímo v "akci". Např. s tvrdnoucím břichem v osmém měsíci s pocitem, že snad porodím sledovat potomka, jak se válí vzteky po chodníku, protože máma chce aby už konečně šel domů a ne se vozil neustále na autíčku v supermarketu. Dostal na zadek, možná jsem ho psychicky narušila a v budoucnu si to jeho psychoterapeut se mnou vyřídí, ale přece jen si myslím, že i máma má právo někdy být unavená a protivná, protože není stroj a děti doopravdy dokáží občas "tlačit na pilu" příliš a únava materiálu se holt někde musí projevit. Týrání dětí je samozřejmě tabu i pro mě, ale co týrání rodičů? Před tím, kdo dovede krizovky řešit jen domluvou, smekám, já to nedokážu.
 Jana 
  • 

Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(5.9.2006 11:47:04)
Metty děti mám, 4roky a 18měsíců, také někdy ujedu a plácnu, to přiznávám, ale několikrát týdně? Já vztekání a řvaní dítěte na zemi zatím řešit nemusela, nemyslím, že jsem dokonalá matka, že vše dokáži řešit s nadhledem, a i fyzický trest u nás též někdy padne, ale až jako krajní řešení. Myslím, že autorka spíše nezvádá vychovávat své děti, když je i v 22h nahání do postele.
 Jana 
  • 

Omluvit se umím 

(5.9.2006 11:49:28)
A omluvit se dítěti též umím, například, když něco slíbím, ale posléze se situace vyvrbí tak, že to nelze splnit, ale neomluvila bych se za potrestání. To si spíše předem rozmyslím, zda je vhodné v ten moment trestat.Tím si dost snižujete autoritu a dítě i z toho může být zmatené.
 Luckaaa 


Re: Omluvit se umím 

(5.9.2006 20:27:14)
omluvit se podle mne žádnou autoritu podrývat nemůže
nikdo nejsme dokonalí, děti se učí napodobováním a příkladem
pokud dítěti ukážeme že každý někdy ujede a je dobré se pak omluvit také ho tím vychováváme ukazujeme mujak se v té situaci zachovat
dítě srovnává reálné situace s tím co mu vštěpujeme
také ho přeci učíte aby se omluvil když něco někomu provede tak mu ukažtme že to také tak děláme :-)
 Haluška 


Re: Re: Omluvit se umím 

(11.9.2006 11:45:52)
Taky si myslím, že omluva je důležitá. Nemůžu nevzpomenout svoji tchýni, kterou jsem nikdy neslyšela se někomu omluvit. Všechno dělá správně, vždycky má pravdu... Podle mě se chová jak pětileté dítě. Tím, že rodič uzná svou chybu a dokáže se dětem omluvit, naopak svou autoritu posiluje. Je pro děti věrohodnější. Moje tchýně je s tou svou "dokonalostí" opravdu trapná. Nikdy nechci být tak trapná jako ona.
 TIKYTAKY 


Re: Re: Omluvit se umím 

(14.9.2006 14:55:05)
Souhlasím, a to na plné čáře - někdy je to prostě akce reakce, a je v tom třeba zmiňovaná únava nebo podrážděnost nás dospělích. O pět minut déle vám dojde že to bylo úplně zbytečný a třeba i neoprávněný a mě to teda tíží, moc se mi vyplácí chovat se k dítěti narovinu, žádný oblbováky, např. musím na brigádu a nemůže se mnou tak vysvětlím, že musím vydělávat korunky atd, nemám ráda praktiky, viz. moje tchýně - rychle zmiz ať tě nevidí, a řeknemu že jsem šla pro čokoládu.. chápete slibovat něco o čem ani nevím tedy nic nedonesu... a pořád dokola dítě oblbovat... ale to už je jiné téma, zkrátka je fér, jak chceme, aby se děti chovaly k nám, musíme se chovat my k nim. Něco jiného je pak temperamentní máma, která ví , že takhle výbušně reaguje 5x denně.. tam už se pak omluva míjí účinkem!!! Tak holky hodně pevný nervy a nejdřív myslet a pak jednat :o)
 Olina 
  • 

Já se omluvím 

(5.9.2006 20:47:37)
Já se klidně omluvím i za potrestání. Někdy se mi stane, že mu třeba hrozně vyhubuju, protože se v tu chvíli hrozně leknu (příklad: strkání prstů do dveří, ztráta ostražitosti na parkovišti, lezení po výškách) a za chvilku, když se uklidním, tak mu to prostě řeknu, jak to je: Já jsem na tebe křičela, ale tys toho zase tolik neprovedl, ale víš, že jelo auto a já jsem se hrozně bála, že pod něj vběhneš atd...atd...Pokud padne nějaká na prtku neprávem, tak taky neváhám s omluvou.
Osobně považuji lidi, kteří neumějí přiznat svoji chybu za směšné, protože obvykle si toho skoro každý všimne, jen zatloukač si myslí, že na to vyzrál. Musela bych se před svým synem stydět, kdybych neuměla přiznat chybu a od něho chci totéž.
 Lenka Nová 
  • 

Re: Já se omluvím 

(9.9.2006 14:47:52)
Jakypak neprovedl??? Kdyz leze kam nema (coz jsi mu jiste 100x predtim rikala), nebo lita po parkovisti kdyz jsi mu urcite rekla aby nikam nechodil a pockal na tebe, tak si zaslouzi nejen servat ale jeste serezat. Urcite ne se omluvit, protoze s tim ti na ten strom priste poleze znova ("mama prece minule rikala ze jsem tolik neprovedl...").
 Jirina, 4 deti 
  • 

Re: Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(5.9.2006 12:37:53)
Ja jsem valeni ditete po zemi taky nezazila, ale nepricitam to svym vybornym pedagogicko-rodicovskym schopnostem, ale pouze tomu, ze moje deti nebyvaly takto vztekle. Znam jine dite, ktere ma trpelivou a laskavou matku a vztekle obcas byva tak, az je rude. Je proste takove.
Povazuji za spravne se diteti omluvit v situaci, kdy nahodou "ujedu" a dite potrestam bud neprimerene nebo nespravedlive, zvlast kdyz je dite uz starsi. Z vlastni zkusenosti vim, ze to vztah spise posili, nez bych ztratila autoritu.
 Betty 
  • 

Re: Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(12.9.2006 10:54:16)
Buď ráda, že si ještě neviděla své dítě válet se po zemi. To ale neznamená, že máš výborné pedagogické schopnosti. Prostě máš méně temperamentní děti. To také neznamená, že matka, které se dítě válí po zemi výchovu svého díděte nezvládá. Třeba jednou ten její temperamentní těžko ovladatelný ďáblík bude výborný sportovec, zatímco ty tvoje budou ležet za pecí ...
 Karel 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(12.9.2006 11:13:34)
No,že by zrovna tímto způsobem se projevoval sportovní duch. Nevím,nevím. Spíš to vypadá jako rozmazlenost.
A co se těch peciválů týče, kdyby byli všichni sportovci, tak žijeme v jeskyních a píšeme maximálně, tak akorát na stěnu a ne do počítače.
 Peli 
  • 

Pro Karla 

(17.9.2006 20:09:34)
Valeni po zemi neni rozhodne projevem rozmazlenosti, ale vetsinou projevem negativismu (spojeno s budouci LMD). Kdo nezazil - nepochopi.
Chodila jsem kvuli synovu negativismu nekolik mesicu za psycholozkou (ne se synem, ale se sebou, nebot jsem mela pocit, ze to nezvladnu).
Jake je Karle Tvoje reseni, kdyz se dite probudi a sotva otevre oci je uplne vse spatne?
Dnes je synovi 8, je jiz temer kompenzovany (presto obcasne projevy mirneho negativismu zustaly, i kdyz ted se jiz nevali po zemi). Jsem spise prisnejsi matka. Neslo to nijak resit, ani po dobrem, ani po zlem, slo to jen prezit.
Mladsi dcera nikdy nic takoveho nedelala.
 Peli 
  • 

To jsem si oddychla 

(17.9.2006 20:01:58)
No, pokud jsi nemusela resit valeni ditete po zemi v zachvatu totalniho negativismu, nemuzes vubec pochopit, jak se maminky takovychto deti citi.
Tak prosim nekritizuj neco, co vubec nedokazes posoudit.
Pro maminky malych negativistu a rostaku: vydrzte - vyrostou z toho.
 dasa. syn 8 
  • 

Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(5.9.2006 11:48:19)
Mluvíte mi z duše ...
 Anička 
  • 

Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(6.9.2006 8:13:09)
Ano, možná je bití selhání a každý by v klidu řešil situaci jinak, jenže většinou se tak děje ve chvílích "zoufalství". Vždy se z toho cítím špatně, ale v té chvíli...Mám tři děti a jsem na ně téměř sama, protože manžel je neustále v práci..a moc bych chtěla být na své děti jen milá, pozorná.
 Eva (An 2.5) 
  • 

Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(10.9.2006 23:17:30)
Ahoj
to jsem ráda, že tu někdo taky píše o tom, že jsme taky jenom lidi a ne stroje.
Já mám sice jedno dítko a měla bych ho zvládat. Bohužel jsem na svojí dceru sama a je to moc znát. Nezvládám její výchovu, nemám nikde žádnou oporu atd. Mám pocit, že jsem naprosto neschopná matka. Moje dcerka je hodně živá, nejraději lítá, skáče, někam leze, když někem jdem zásadně chodí jiným směrem, skrátka dělá všechno obráceně, než bych si já přála. Ale to asi dělá každé dítě. Tudíš mám také pocit, že každý den a celý den, nedělám nic jiného, než že na dceru křičím a občas jí také plácnu po zadku. Nejhorší na tom všem je, že vím proč to nezvládám. Ne proto, že by moje dítě bylo špatný, ale proto, že mně hrozně ovlivňuje můj dosavadní nespokojený život a nejsem schopná to nějak zmněnit, ikdyž bych moc ráda.
 TIKYTAKY 


Re: Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(14.9.2006 15:11:10)
Ahoj, mám stejně staré dítě - kluka, vyplatila se nám od malička prachobyčejná d ů s l e d n o s t. Křik a výprask u vás k ničemu nevede, jak sama píšeš, bude to stát úsilí, protože to nemáš v sobě, myslím to jen dobře, ale zkus chvíly spíš vysvětlovat a motivovat... např, teď musíme tam a tam a ty mi pomůžeš zařídit nákup a pak spolu zajdeme na hřiště, na zmrzku.. to co na malou platí.. píšu to protože sama cítíš, že tvůj život není to pravé ořechové a tušíš, kde je chyba, tak jen chci trošku nasměrovat, v žádným případě kázat a moralizovat, myslím to vážně jen dobře, tak se drž a hodně štěstí!!!! a T R P Ě L I V O S T I :o)
 Veronika, klučina 10/04 
  • 

Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(11.9.2006 14:25:40)
Mám sice jen jedno dítě (chlapeček-za měsíc mu budou 2 roky), ale stojí to za to. Na zadeček dostane, ale jen za věci pro něj opravdu nebezpečné (manipulace se sporákem, plynovým kotlem, lezení po okně...). Zkoušela jsem domluvy, odlákání pozornosti jinam, zvýšení hlasu, plácnutí po ručičce, ale on vůbec nereagoval a přišel si zase "hrát". Takže po čase došlo i na naplácání na zadeček. Raději mu plácnu, než si necham zmrzačit dítě. Máme sice většinu věcí zabezpečenu, ale máme starší byt po rodičích a některé věci už úplně naší potřebě bezpečnosti nevyhovují. Bohužel je příliš nákladné nebo z technických důvodů nemožné to změnit. Nějaké vztekání ani moc neřeším. Nechám ho vyvztekat (je to paličáček a všechno chce po svém) a je pokoj. Jenom na ulici ho poponesu stranou, ať nezavazíme ostatním :-). Až se uklidní dostane pusu a jede se dál. Za toto ho netrestám.
 Jana II. 
  • 

Re: Bití několikrát týdně?! - pro Veroniku 

(23.9.2006 1:18:57)
Verčo, v klidu... Tvoje výchovní metody nemají s bitím nic společného. Nebolestivé plácnutí batolete (kterému ještě nelze příliš domluvit) kvůli nebezpečné činnosti je zcela v pořádku. Myslím, že to děláš úplně správně - překročit, odnést, zaujmout něčím jiným... A když to jinak nejde, slabě plácnout... Určitě jsi perfektní máma!
 Jana II. 
  • 

Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(23.9.2006 1:09:40)
Mettly, mám stejně jako ty 2 kluky - a nejsou to žádná sladká miminka, ale 6ti a 2,5letý prevíti kromě různých akcí proti týrání dětí bych z času na čas uvítala nějaké to hnutí proti týraní rodičů:-). Přesto k plácání na zadek a jiné části těla u nás několikrát týdně nedochází. Většinou si vystačíme s domluvou, prosbou nebo důrazným napomenutím. Na mladšího jsem nezvedla ruku vůbec, u staršího jsem párkrát ujela.

Ať byla situace jakákoliv, vždy jsem to považovala za vlastní selhání. Vzápětí jsem se klukovi omluvila a vysvětlila mu, proč k tomu došlo - co udělal špatně on a co já.

Fyzické tresty zcela nezavrhuji, ale měli by být opravdu, ale opravdu(!)výjimečné. Pravidelná "jedna přes zadek" nic neřeší - dítě postupně otupí, nebo bude poslouchat jen kvůli obavě z výprasku, což vede k poškozevní vzájemných vztahů (svou zkušenost z dětství tu již popisoval někdo v příspěvku výše).

Beru si příklad ze svých rodičů. Jako dítě jsem se setkala s fyzickým trestem snad 10x - na druhé straně si každý z nich pamatuji a i po 25 letech vím, za co byli (dokonce i jeden nespravedlivý).

PS: Mezi fyzické tresty nepočítám mírné, nebolestivé plácnutí po ruce či přes zadek u batolete, které opakovaně dělá něco nebezpečné či nepřípustné a slovy se mu ještě nic nedá vysvětlit.

 dasa. syn 8 
  • 

Re: Bití několikrát týdně?! 

(5.9.2006 11:44:39)
Já si myslím, že omluvit se dítěti není nic špatného. Dítě přece pochopí, že i dospělí mohou udělat chybu. A fyzické tresty? Já nejsem jejich zastánccem, ale u malého dítěte je někdy mírné plácnutí přes ručičku nebo zadeček na místě. Pro trochu starší děti - určitě v nižším školním věku a spíše už dříve - jsou lepší jiné tresty než fyzické. Sebekriticky přiznám, že mě syn občas pěkně vytočí a mám co dělat se ovládnout, ale fakt je, že když dokážu zachovat klidnou hlavu, jeho "zlobení" lze zvládnout lépe.
 majka 
  • 

Re: Bití několikrát týdně?! 

(5.9.2006 14:59:58)
Mám tříetá dvojčata a občasné plácnutí je u nás několikrát denně. Zkoušela jsem to po dobrém a nepomohlo. Není to žádné mlácení, ale občas šupnout na zadek někdy neuškodí. Zvlášť když to jinak nejde. Pro remcaly co se ozvou - pořiďte si dvojčata a potom kritizujte.
 remcalka 
  • 

Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(7.9.2006 17:18:56)
mila Majko, mam sestileteho syna a trileta dvojcata, vsichni kluci jsou pekne temperamentni, vetsinu casu jsem na ne sama, protoze manzel travi hodne casu v praci nebo na sluzebnich cestach .... a svete div se ani si nevzpomenu, kdy naposledy nekdo z nich dostal na zadek ( nerikam, ze nedostali nikdy - utek na ulici jsem potrestala), obcas na ne zvednu hlas, nebo zakazu vecerni pohadku, rozlite mliko si utrou .... ale neni nutne je bit nekolikrat denne. ber to jako smec na Tvou provokativni prihravku. Ana
 Renča,dva kluci 2roky 
  • 

Re: Re: Bití několikrát týdně?! 

(12.9.2006 11:48:36)
Mám taky dvojčata,kluky 2 roky.Manžel podniká,takže jsme převážně sami.Někdy jsou naprosto dokonalí,ale jindy mi připadá,že vstali levou nohou a nevyjdeme bez řvaní a pohlavků.Samozřejmě,že nejhodnější jsou když si s nima furt hraji.Ale to bych neuděla jinak nic.Manžel má desetiletou dceru a do 4let dostávala taky na zadek a pak se to řešilo jen domluvou.Je to skvěla holka a následky to na ni nenechalo.
 Toranoko 
  • 

Re: Bití několikrát týdně?! 

(5.9.2006 18:07:52)
Ale kdyz uz se stane, omluva mi prijde jako samozrejma...ja sama s ni mam v praci s detmi vyborne zkusenosti. Svoji autoritu si prece nepodryjes tim, ze priznas chybu, ne? To je nesmysl. Deti to stejne dost presne citi, a naopak, pokud se dokazes omluvit [ja se opravdu omlouvala i triletym detem, pokud jsem se spletla], tvoje autorita naopak vzroste.
 Edita - 1 dítě 
  • 

rodič má umět přiznat chybu 

(7.9.2006 8:41:25)
Nesouhlasím s tím, že by se rodič neměl omluvit svému dítěti. Naopak to posílí PŘIROZENOU AUTORITU a vztahy. Dítě je pak přítulnější, a nevidí ve svém rodiči jen zlého generála, ale člověka, který ho má moc rád a proto dokáže přiznat i svou chybu.
 Džejn 
  • 

Facka 

(5.9.2006 11:17:17)
Mám dvě dospívající děti a od malička razím zásadu, že "dobře míněná facka urychlí pedagogický proces". Ano, klidně mě ukamenujte, ale občas mé děti občas jednu slíznou. Nikdy to není "za blbost" typu počůrání se, zapomenutí něčeho apod., vždy je to věc zásadní. Např. když chtěli vběhnout na cestu, tak jsem to 3x vysvětlila, že se to nesmí. Neposlechli, tak asi nepochopili a následoval výprask, protože raději své dítě uhodím, než bych ho sbírala na silnici do pytle. Nechápu třeba, jak někdo "honí dítě v 10 večer po bytě". Já jsem přece matka =autorita, děti mají určitý režim a když mají být večer v 8 v posteli, tak v ní prostě budou, i kdyby v ní měli jenom ležet nebo si prohlížet knížku. Nechápu, jak chcete zvládnout puberťáky, když vás neposlechne mimino.

Teď už jsou velcí, nikdy třeba nedostali za špatnou známku, ale např. za lhaní už výprask byl.

Určitě nejsem zastáncem hlášky "škoda každé rány, která padne vedle", ale spíš ve smyslu reklamy na bezpečnost silničního provozu (jak ty děcka v autě šíleně řádí a potom řidič vystoupí a připoutá je ) - "... jistě,Herodes, ale vychovávat se taky musí..."
 Maruška 
  • 

Re: Facka 

(5.9.2006 11:28:49)
Džejn, naprosto s Tebou souhlasím. Pokud by občas nějaký ten plácanec přes zadek nedostali, brzy by si s námi manipulovali a dělali co chtěli. Dítě musí mít vůči svým rodičům určitý respekt. Nedivila bych se, kdyby autorčino dítě nabušilo jednou jí a ona se mu za to ještě omlouvala. Toť můj názor.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Facka 

(5.9.2006 11:39:15)
Maruško, podle mě strašně záleží na dítěti. Nevidím důvod, proč mého syna mlátit přes zadek, když se s ním alespoň zatím dá vše řešit domluvou nebo trestem nefyzickým (zákaz Večerníčku, zákaz pastelek, sladkostí atd.) Bitím bych prokazovala pouze svoji fyzickou nadvládu, nikoli autoritu.

Džejn, pokud jde o to být v posteli v osm hodin a ležet - dobře si pamatuji, jak celá naše spavá rodina se ukládala k spánku někdy v devět večer, tudíž děti musely někdy mezi sedmou a osmou. Lehnout a ležet. Kolik hodin já takhle protrpěla. Moji rodiče a bratr stále chodí spát okolo desáté, já tak okolo půl druhé (stejně jako můj muž). Náš syn to nadědil po nás, a já vím, že nemá cenu ho v osm hnát do postele a zavírat v pokojíčku. Každý je nastavený jinak. Pokud by si v posteli uměl číst, bylo by to prima, ale zatím to neumí, stejně jako syn autorky.
 Džejn 
  • 

Re: Re: Re: Facka 

(5.9.2006 11:51:39)
Ale jasně, pokud vám to vyhovuje a máte TAKOVÝ REŽIM, tak proč ne, ať třebas chodí spát až ráno. Jde o to, že pokud prostě chceš, aby to dítě již spát šlo a je to v době, kdy podle tvého režimu má jít spát, tak prostě neexistuje, aby běhalo po bytě a ty si s ním nevěděla rady. Je to stejné, jako byla "nočníková debata"- jestliže si má dítě sednout, tak si prostě sedne, lhostejno, jestli na nočník nebo v autobuse. Prostě jsou věci, o kterých se nediskutuje (viz třeba ono běhání po cestě apod.). Pokud ty jako máma chceš (a vyhovuje ti to), aby tvoje dítě chodilo spát ve 2 ráno, protože víš, že vám to vyhovuje a má to kdy dospat, tak proč ne. Ale až budeš chodit na 6 ráno do práce, tak pochybuji, že ti pobíhající prcek ve 2 ráno bude vyhovovat.... Pak by mělo nastat vysvětlení situace a nemělo by se prostě stát, že to dítě neposlechne.
Demokracie může samozřejmě fungovat v jiných věcech, typu které chceš dnes tričko, jaké ponožky, s jakou hračkou si budeš hrát, ke svačince banán nebo pomeranč apod. Dítě si samozřejmě spoustu věcí může určovat samo, protože si musí v sobě vypěstovat osobnost, která je zodpovědná za sebe a za sebe i rozhoduje, ale jsou prostě věci, kde je demokracie jen a jen na škodu.

A pokud někdo nebije své dítě, protože se s ním rozumně domluví, je to naprosto v pořádku - proč trestat dítě, které umí poslechnout. To které to neumí (nebo spíš nechce) by prostě námi rodiči prostě mávat nemělo. Dítě, které je zvyklé "mávat" je pak trestem pro okolí. Rodinu, učitelky, kohokoliv, s kým přijde do styku....
 Bambitka + Kuba07 + Tom09 


Re: Re: Re: Re: Facka 

(8.9.2006 13:47:24)
Souhlasím s tebou..
 *Janka@ 


Re: Re: Facka 

(5.9.2006 11:47:26)
No ono to je o pristupu. Ja si nemyslim , ze matka=autorita. Pro me byla a je moje matka nejblizsi clovek a tak se snazim u svych deti, aby tomu bylo stejne.Davam svym detem urcitou volnost a snazim se i o hranice. Jaci z nich budou lide ukaze cas. Fyzickym trestum se pokud mozno vyhybam. Nicmene obcas se stane a beru to spis jako svou neschopnost. Ale jak tu psal nekdo prede mnou i rodic je jenom clovek s chybami. A nakonec bych chtela dodat, ze od urciteho veku jsou fyzicke tresty naprosto kontraproduktivni. S ditetem, ktere lze bych si radeji promluvila a pokusila se zjistit co ho k tomu vedlo. Vyprask je o nicem..
 míša,kris (08/02)+vali (01/06) 


Re: Re: Facka 

(6.9.2006 10:41:00)
maruško, nejsem si jistá jestli se zrovna autorita dá vyplácat na zadek.
 Klára, autorka 
  • 

Re: Facka 

(5.9.2006 12:56:02)
Džejn, nevím jak si mám vyložit větu :Jak chcete zvládat puberťáky, když nezvládáte mimina? Ano, možná jsme měli problémy, ačkoli obě své děti považuji (a nejen já) za disciplinovanější než většina jejich vrstevníků. A ty problémy - třeba zrovna s ukládáním - se tak nějak samy od sebe vypařily, když jsme přestali s plácáním. Paradox, že? A myslím, že omluvit se dítěti (nikoli za to, že dostalo trest, ale za to, že jsem se nechala unést a jednala nepřiměřeně) je základ slušnosti. Jak pak po nich můžete chtít, aby jednaly slušně s Vámi, když Vy to neděláte? Proč bychom s dětmi v těchto věcech měli jednat jinak než s dospělými? (teď nemám na mysli pravidla a jejich dodržování, ale vzájemnou ohleduplnost a čestnost)
 Džejn 
  • 

Re: Re: Facka 

(5.9.2006 13:04:31)
Já bych tu větu přiblížila asi takhle:
Mám 2-leté dítě, které mě nechce poslechnout a jít v určenou dobu do postele, tak ho "honím" po bytě a nejsem schopná ho do té postele dostat.
Když nejsem tohoto schopná (jakkoliv, samo že nejdřív po dobrém), jak mám být schopná přesvědčit 15 -leté dítě, že z kina (diskotéky apod.) půjde rovnou domů? Že přijde v danou hodinu? Jak, když už nemůžu běhat za ním a přemlouvat ho? Prostě v té době už plnění určitých příkazů musí být samozřejmostí a to 15 leté dítě už prostě nemůže v tu chvíli ani napadnout, že by místo v 10 přišlo třebas ve 4 ráno.

Nechci aby to vyznělo tak, že mé děti nic nesmí, že je jen mlátím a tp. Naopak, mám s nimi docela hezký vztah, nemáme žádné závažnější problémy (binec v pokoji nepovažuji za závažný problém), facku jsem doma nedala už ani nepamatuji (dcera má 15, kluk 12), oba se výborně učí, jsou to osobnosti (jasně že ne vždy s nimi souhlasím, ale pokud nejde o život, tak je respektuji). V momentě kdy ale jde o jejich život (ať už je to ta elektrika, vbíhání do cesty, nebo teď už spíš úchyláci, znásilnění, pobodání, drogy, alkohol), tak svého hodlám docílit jakoukoliv cestou.
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Re: Facka 

(5.9.2006 16:00:42)
Džejn, "hodláš dosáhnout svého jakoukoliv cestou"...teď v pubertě? Není to skoro nebezpečné si to myslet? Že do toho nepůjdeš příliš razantně a s velkým dělem, až budete prodebatovávat jointa? Nebojíš se, že ti už pak radši nic neřekne, když se k tomu stavíš tak jednoznačně?
Myslím, že právě velké problémy by se měly projednávat bez trvání na svých z dřívějška ujasněných pozicích.
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Re: Facka 

(5.9.2006 16:05:21)
Džejn, "hodláš dosáhnout svého jakoukoliv cestou"...teď v pubertě? Není to skoro nebezpečné si to myslet? Že do toho nepůjdeš příliš razantně a s velkým dělem, až budete prodebatovávat jointa? Nebojíš se, že ti už pak radši nic neřekne, když se k tomu stavíš tak jednoznačně?
Myslím, že právě velké problémy by se měly projednávat bez trvání na svých z dřívějška ujasněných pozicích.
 Stana 
  • 

Re: Facka 

(6.9.2006 14:55:25)
Mám už dospělé děti a nikdy jsem se za ně nemusela stydět.Samozřejmě proběhlo nějaké to proplesknutí,ale vždy věděli za co.Ze svého okolí jsem byla svědky toho, jak maminky byly nervozní a jednou dítě něco provedlo a dostalo,udělalo to druhý den znovu a maminka si jich ani nevšimla. Myslím si ,že děti poznávají co mohou a co ne a je třeba jim to vysvětlovat a být důsledná.Přeji všem maminkám aby se jim výchova povedla.
 Moňas - syn rok a čtvrt 
  • 

Re: Facka 

(7.9.2006 10:14:55)
Naprosto souhlasím. Můj synek je pěkný vychcánek a vyloženě zkouší, dokud fakt jedna nepřilítne. No a když už se stane, že dostane přes zadek (přes plínky, takže ho to vůbec nebolí), tak si dává hodně velký pozor, jestli příště opět něco vyvede nebo ne. Nemyslím si, že lze vychovávat děti domluvou - myslím, že většina maminek by už byla někde v léčení.
Navíc, když jsem byla malá a zasloužila jsem, tak to občas stálo za to a vždycky jsem si říkávala, že své děti mlátit nebudu. Ale opak je pravdou - někdy se to fakt jinak nedá.
 Inka 
  • 

Re: Facka 

(7.9.2006 10:28:05)
Naprosto s Vámi souhlasím, vychovala jsem dvě děti 20 syn a 22 let dcera, byli opravdu velmi živelní, před pubertou jsem se rozvedla a zůstala jsem na ně sama. Nikdy jsem je nebyla za blbosti ani za známky ve škole ani za poznámky, naopak jsem s nimi probrala proč to dělali a důsledky které to mohlo mít. Jsem ráda, že jsem jejich výchovu dobře zvládla, mají srovnaný žebříček hodnot a žijou dobrý život. Rozhodně je to, že za vážné věci dostali nijak nezdeformovalo naopak když se sejdeme a padne na to řeč, tak se smějí jak jsem se jich vždy po výprasku šla zeptat jestli vědí proč dostali a když tak jsem jim to vysvětlila, samotnou mě to vždy pak mrzelo, ale rozhodně z toho nemají pocit nespravedlnosti, jsme dobří kámoši. A mít děti znova, nechovala bych se jinak, stačí se jen podívat třeba na "chůva v akci", děti musí mít respekt, ale musí vědět, že jsou milováni a mají doma vždy dobré zázemí.
 Jitka, 3 děti 
  • 

Re: Re: Facka 

(11.9.2006 1:07:02)
A ona někdy chůva radila, aby si rodiče získávali respekt nějakými výchovnými lepanci? Naopak jsem měla pocit, že po jejím zásahu se zmenšil počet udělených ran!
A ke zvládání puberťáků. Pokud záhy poznají a pochopí, že rodiče dodrží dané slovo, že se na ně mohou spolehnout v zásadních věcech, pak se těmto vlastnostem naučí a budou nám naši důvěru vracet. Takže když slíbí, že přijdou ve 22.00, tak do 22.30 jistě budou doma.
Proto pro mě platí: ano DŮSLEDNOST a přirozená AUTORITA, čehož se nedá dosáhnout fyzickým trestáním. Já byla velice bité dítě, ačkoli výchovné problémy se mnou nebyly (=vyjádření učitelů), tak vím, o čem mluvím. A dodnes si se svou matkou nerozumím a ona nerozumí tomu, proč vychovávám své děti, tak je vychovávám.
 Eva K 
  • 

Re: Re: Facka 

(11.9.2006 11:01:12)
v Chůva v akci propagují získání autority násilím? E
 žinča 


Re: Facka 

(7.9.2006 10:44:31)
Džejn, docela s tebou souhlasím, každý má svůj metr výchovy a pokud děti netýrá, ať si je vychovává jak sám uzná za vhodné, do toho já nikomu mluvit nebudu.- Přijde mi děsné, když tady některé matky dělají z pisatelky krutého tyrana, protože jí sem tam ujedou nervy a malému naplácá. Naopak mi přijde otřesné, vzbudit dítě uprostřed noci a dát mu výprask, jak někdo výše popisuje, protože to už hraničí s týráním. Já mám spíš zkušenost, že každý z nás se učí být rodičem. Můj syn je vztekloun jak vyšitý i s modráním, a kolikrát jsem mu dala na zadek, protože jsem se neovládla. Absolutně to nepomáhá. Je přesně to dítě , které honím po desáté do postele. Ale kdybych se ho pokusila fyzicky trestat, tak zaručeně neuspěju, je samorost, který se nezlomí.Tak jako mají matky odlišný temperament, mají ho i děti. Když se pokusím odvést malého do postele dřív, než je opravdu unavený, dostane záchvat vzteku. Tím, že dostane na zadek, seřváno, zavřu ho do pokoje( různé zaručené, postupem času vyzkoušené rady)- nic se tím nevyřeší, je to naopak ještě horší. Jednou ho manžel dokonce strčil pod studenou sprchu, protože dostal (syn:-))takový amok, že kolem sebe začal plivat kousat a kopat. Výsledek? Pokud to bylo možné , tak ještě větší řev. A my měli trauma, že jsme nejenom neschopní, ale ještě krutí rodiče. Tím ale taky skončily veškeré pokusy řešit něco plácnutím na zadek. U nás teď jedeme po dobrém. Pokud vidím, že malý je ještě plný energie, nechám ho klidně vzhůru do desíti. Nestresuju se, že jiné děti chodí po večerníčku, prostě Honza tak není nastavený. Všechno se snažím řešit v klidu, když dostane svůj záchvat, nevšímám si ho a radši odcházím z místnosti,aby mi neujely nervy. Když něco nechce udělat, řeším to nějakou pozitivní motivací- teď poklidíš hračky a pak si půjdem povídat pohádky. Zatím se nám daří ho vychovávat tak, abychom se nestali otroky jeho nálad. Není to recept, který vyřeší všechno. Občas je u nás řev, že se divím, jak to sousedi můžou vydržet. Občas mi přes všechnu snahu nervy ujedou a zakřičím taky. Ale lepším se:-), učím se a Honza se mnou a o to tu jde.
Neodsuzuju maminky, které sem tam plácnou, ale nám to nefunguje.

Mimochodem,moje máma mě nebila nikdy a jsem jí za to vděčná. Můj táta mi dal v dětství asi pět facek. Přišly včas a vhod a jsem mu za ně taky vděčná.
 b+h 
  • 

tak toto je jeden z nejlepsich diskusnich nazoru 

(14.9.2006 16:03:51)
.... konecne se nasla osoba, ktera pouze zkousi nejlepsi metodu na sveho syna. Proste pouziva mozek, co bude nejlepsi pro celou rodinu, aby byli VSICHNI spokojeni co se tyce vychovy. Jestlize tato autorka dospela, ze sve aktivni dite je lepsi vychovavat bez biti, proc to nejde v rodinach s mene zivymi detmi? Neni to mozna tim, ze proste fyzicky trest je mnohem jednoduzsi vychodisko pro nas pro rodice? Placnu - dite prestane. Ale prestane? Vzdyt to zacne zkouset znovu - tudiz znovu placnu - znovu prestane.... ale zase jen docasne. A je to kolotoc.... porad si svoje dite placam, protoze jsem autorita. Ale jsem? Mozna nejsem. Mozna jsem jen nula. Protoze jen lide se skutecnou autoritou a respektem dokazou "prinutit" deti a mladez ke spravnemu chovani bez biti. Bohuzel takovychto lidi, s darem umet vychovavat slovem je velmi male procento. My ostatni jsme proti nim uplne mazalove. My se musime alespon snazit o to, abychom se jednoho dne (az nam dospeji) mohli postavit pred svoje deti a ty se na nas podivaji a reknou: ".... mami/tati nemeli jste to s nami moc lehke. Dekujeme vam, za to, ze jste nas nezabili za to nase chovani v detstvi...."
 zdenca&danny 
  • 

Re: tak toto je jeden z nejlepsich diskusnich nazoru 

(14.9.2006 16:16:08)
dekuji,plne s tebou souhlasim...
 Eva (kluci 3,1) 
  • 

Re: Facka 

(13.9.2006 8:26:42)
Bezva, tak to má být! Tak mě a mé dvě sestry vychovávali naši, a i já tak vychovávám své děti. A myslím, že to asi nebude špatné, vždyť jen když jde člověk po ulici, co slyší od těch nejmenších, to si dřív moc dětí nedovolilo. A nejsou z nich trosky s fobii, ale normální lidi, vzdělaní a vychovaní. Přesně tak rodič = autorita. Taky samozřejmě člověk musí umět dát na jevo lásku a umět pochválit!
 Elsa 40, Tom 10 


Anglie 

(5.9.2006 11:40:47)
Pracovala jsem jako au pair v Anglii, kde se děti nebijí. Nikdy, v žádném případě. Někdy jsem to fakt nechápala, když se 4letý rozmazlenec válel v kaluži a řval na matku, že je "stupid" a že ji nenávidí a máma stála a trpělivě vysvětlovala... Já bych dala prckovi na zadek okamžitě.
Dnes mám vlastní 4leté dítě. Na zadek taky dostává. Ne proto, aby ho to bolelo, ale proto, aby si uvědomil, že něco už fakt přehnal....
 Marika, Kačenka 2 měs. 
  • 

Re: Anglie 

(6.9.2006 11:13:13)
Já jsem také před lety pracovala jako Au-Pair v Anglii a měla jsem rozumnější maminku. Když jsem tam byla 14 dní, tříletý Oliver vzal větev a hodil jí po malém psíkovi. Jelikož nesnesu, aby se ubližovalo zvířatům, plácla jsem ho přes zadek. Oliver řval jako tur, doma si stěžoval - na což mu máma řekla:"Buď rád, že jsem tam nebyla já, to bys dostal 2x tolik". Byla jsem si vědoma, že mě rodina může vyhodit - je to, myslím i v podmínkách Au-Pair agentur, ale nechali si mě nakonec ještě o půl roku déle. S dětmi jsem vycházela výborně, nikdy jsem je od této události neuhodila, ani na ně nemusela křičet - stačilo zvýšit hlas. Některé věci lidé nazývají "nevychovanost", ale já myslím, že určitý temperament k dětství patří, všichni jsme byli živí a dělali lumpárny. Určitě záleží na prohřešku, ale tělesné tresty bych volila velmi vyjímečně. Když se z nich stane pravidlo, přestávají stejně zabírat.
 Eva 
  • 

Re: Anglie 

(7.9.2006 18:32:15)
Myslíš v Anglii všeobecně,kde se děti nebijí v žádném případě nebo jsi myslela,že děti se tam nikdy nebily v té tvé rodině?Já pracovala v Anglii jako au pair rok a čtvrt a měli tam 4děti.Nejstarší 10letý Tom byl pořádný fracek.Byl naprosto strašný,odmlouval,bil mladší,dělal na rodiče obličeje.Matka to jednou nevydržela a dala mu za vyučenou.Vlítla za ním na pokoj(po jedné jeho scéně) a mlátila ho kuželkou přes zadek.Já tedy fyzické tresty neschvaluji,ale existují vyjímky!V té chvíli jsem si v duchu říkala,no konečně.Thomas se posléze dost zklidnil...
 zdenca & danny 
  • 

Re: Anglie 

(12.9.2006 1:37:28)
Tak ja holky tedy ziji v USA a u nas se opravdu biti nepripousti.(za najakou facku na verejnosti muzete prijit i o dite a to tu radsi nikdo riskovat nechce-nerikam najdou se vyjimky...)Deti se museji naucit uz od malicka jak respektovat sve rodice a okoli kolem nich.Ja taky nejsem zastancem telesnych trestu ono mu to spise vysvetlim a ukazu mu tu spravnou cestu.Jsou to prece male stvorenicka a jak to maji vedet co je spravne a co ne??Zacinaji teprve poznavat svet!!Kdyz prijedu do Cech tak taky slysim,ze by memu klucinovi nekradsi jednu flakly....no tak to by si asi flakl jen jednou..
Jde to bez vyprasku,verte mi!!!Chce to jen hodne trpelivosti!!
 Eva, dva kluci 
  • 

Re: Re: Anglie 

(12.9.2006 9:57:18)
Samozřejmě, že neví co je správné a co ne, proto mu to musíš vysvětlit, s tím se nikdo nerodí, od toho jsme my rodiče, abychom své dítě vychovali. Záleží, co z něj chceš vychovat? Když ti lidé říkají, že by mu jednu flákly, asi to není jen tak pro nic za nic. Nebo bys možná potřebovala jednu fláknout i ty!
 Marika 
  • 

Re:??????? 

(12.9.2006 10:32:12)
No to snad ne!?
 zdenca & danny 
  • 

Re: Re: Re: Anglie 

(13.9.2006 16:20:46)
Poslouchej sice te neznam,ale nevim co si o sobe myslis.Je to muj pouhy nazor jak vychovavam sve dite,ja na neho nesahnu jen vidim v Cesku deti se biji za nic za blbosti-,ale uvedomuje si nekdo za ci??Jelikoz je mama vytocena tak to odnese chudacek ditko....pak jsou jen retardovani...znam par pripadu deti jsou 5 let stare a neumeji ani poradne mluvit-koktaji a proc??jelikoz jsou tyrani svymi rodici-Hruza....
 anonymni prispevek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Anglie 

(13.9.2006 16:42:50)
plne souhlasim, citlive dite muze zacit koktat, pocuravat se apod. Nekteri rodice jsou tak nevzdelani v oblasti vychovy, ze to je az do nebe volajici. Neustale meri podle sebe: "....rodice me taky rezali a jsem OK..." Jenze dite toho rodice muze mit jine geny citlivosti a vyroste z neho bud "trasoritka" nebo nekdy i vrah. A nejedna se pouze o telesne tresy, ale take o dusevni vydirani. Je velmi tezke vychovat dite se zdravym sebevedomim, ktery respektuje nejenom svoji rodinu, ale take lidi kolem sebe... ktera vychovna technika zapusobi na dite tak, ze rodice poslechnee, ze si to zapamatuje a jeste k tomu bude sveho rodice respektovat? Hledejte ji trpelive a zodpovedne mile maminky a tatinkove...
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Anglie 

(13.9.2006 17:07:51)
V Anglii se opravdu deti nebiji. Ve Skotsku Vas za to mohou poslat do vezeni, a v Anglii se tento zakon pripravuje.

Ja sve deti take nebiji a bit nemusim. Jsou moc hodne. Poslechnou, kdyz jim jenom reknu. Vzdy kdyz prijedu do Cech tak mi zustava rozum stat jak rodice na deti krici, mlati je i na ulici za uplne pitomosti, nebo za veci, ktere naopak ke zdravemu vyvoji ditete patri. A velmi casto za veci, za ktere muze matka sama (pr. videla jsem maminku jak serezala asi 18m dite za to, ze se rozbehlo smerem k sinici, zatimco ona stala na chodniku, kourila a kecla s kamaradkou, dite si nedrzela... prominte, muj nazor je ten, ze si ma maminka dat u silnic pekny pozor a ditko pevne drzet. To dite jeste nevi a nechape, co je nebezpeci a vypraskem to nepochopi.)
 Šárka a Terezka 3 roky 
  • 

nedozírné následky 

(13.9.2006 17:31:24)
To máte pravdu,já to vidím u mého bývalého partnera,co taková výchova a nevýchova s člověkem udělá.Jeho otec ho když byl malý dost drasticky přeučoval z leváka na praváka,trestal ho,nebyl schopen dát mu špetku zájmu a lásky,matku také nezajímal,nikdo ho nevychovával,nikdo se o něj nestaral,nikdo mu neříkal co je správné a co špatné,k ničemu ho nevedli.Dnes je mu třicet a je to člověk,který není schopen normálního života,nepostará se sám o sebe,bere spoustu léků na psychické potíže,léčí se na psichiatrii a nelze s ním žít,to je prostě nemožné.Jestli se z toho jednou dostane se neví,má velmi těžkou poruchu osobnosti.Má svůj naprosto nereálný svět.A můžu říct,že pro něj i pro okolí je to neštěstí,nikdy nevíte co přijde v příští minutě.Naštěstí se u něj ani malinko neprojevuje agresivita,tak aspoň to je plus v jeho nemoci.Tak abyste věděli,jak se dá výchovou zdegenerovat lidská bytost.A děti jsou neuvěřitelně citlivé bytosti.
 L+2 
  • 

Re: nedozírné následky 

(13.9.2006 17:37:07)
Sarko,
jses si jista, ze porucha osobnosti tveho manzela byla zpusobena spatnou vychovou, nebo je proste nemocny?? I kdyz souhlasim, ze tyrani v detsvi tomu muze napomoci.
 Šárka a Terezka 3 roky 
  • 

Re: Re: nedozírné následky 

(14.9.2006 9:42:01)
Samozřejmě úplně jistá si tím nejsem,vycházím pouze z toho co říkala jeho lékařka,ke které chodí na terapie.S poruchou osobnosti se člověk nerodí,ta se vyvine v průběhu života na základě něčeho.
 Eva, dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Anglie 

(14.9.2006 11:29:04)
Já taky řekla jen svůj názor. Já nevím, proč se tady bavíte pořád o týrání, řeč je snad o plácnutí na zadek! Jen si myslím, že jen tak pro nic za nic, jak píšeš se děti nebijí. Jen by měl zajímalo, co je pro tebe ještě to nic, když píšeš, že tvému zlatíčku chtěl někdo plácnout.
 b+h 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Anglie 

(14.9.2006 15:09:32)
Kdyby nekdo hlidal tvoje dite a to neposlechlo, a osoba by ho proste placla po zadku. To by bylo v poradku? To take neni tyrani? Jak by ses zachovala v te situaci k mirnemu fyzickemu trestu? Zajimal by mne tvuj nazor na tento problem.
 Eva, dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Anglie 

(14.9.2006 16:48:34)
Jistě, že by to bylo v pořádku, musí poslouchat všechny dospělí, co se o něj staraj. Jinak bych ho ani nemohla u nikoho nechat. Já mám prostě živýho kluka, na kterýho domluva neplatí. Viz jeho babička: pořád nedělěj to spadneš, to ne,( pomalu, že by ho na kolenou prosila ), a pak ho tam jednou nechám, a on spadl dvakrát s postele!!! Byla starýho dědy, takže vyvýšená. Tak i babička pochopila, že to musí říct rázně a pak poslechl. Schválně zmiňuji říct rázně, protože já ho nebiju a nenechávám bít či plácet za každou cenu, prostě to řeknu rázně, a když to zabere O.K., ale když ne, tak dostane na zadek. Já nebudu koukat, jak se mi zmrzačí dítě, a pak brečet! to mu už nepomůže! Pořád se snažím říct, že se tu nebavíme o týrání, ale plácnutí přes zadek, tak už se proberte!!!!
 Eva (kluci 3,1) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Anglie 

(14.9.2006 13:41:51)
Omlouvám se, vyznělo to hůř než jsem to myslela. Jen se mi prostě zdá, že je okolo nás poslední dobou spousta nevychovaných a rozmazlených dětí, které smí všechno, protože se jejich rodiče pomalu bojí jim něco říct ( třeba to není tvůj případ, a já tě nepochopila )! Mám z toho strach, protože by potom mohly být zmatené, a nevědět co se smí a co ne. Jestli máš, alespoň trochu chuť mě pochopit, tak si prosím přečti můj článek z 11.9. Eva(kluci 3,1)Re: jak reagovat.
Třeba to pochopíš a příjmeš mou omluvu.
 Eva (kluci 3,1) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Anglie 

(14.9.2006 13:43:33)
Omlouvám se, vyznělo to hůř než jsem to myslela. Jen se mi prostě zdá, že je okolo nás poslední dobou spousta nevychovaných a rozmazlených dětí, které smí všechno, protože se jejich rodiče pomalu bojí jim něco říct ( třeba to není tvůj případ, a já tě nepochopila )! Mám z toho strach, protože by potom mohly být zmatené, a nevědět co se smí a co ne. Jestli máš, alespoň trochu chuť mě pochopit, tak si prosím přečti můj článek z 11.9. Eva(kluci 3,1)Re: jak reagovat.
Třeba to pochopíš a příjmeš mou omluvu.
 zdenca&danny 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Anglie 

(14.9.2006 16:13:27)
To je v poradku,kazda z nas zastava svuj nazor ,obe jsme mamy a kazda z nas vychovava dite dle svych moznosti...Vis to co me vadi kdyz prijedu do Cech??Vsichni dovadeji s mojim synem delaji hlouposti a on to pak samozdrejme opakuje(napr.hazeni kaminku do vody...)ale pak kdyz ten kaminek vezme a hodi to ho po nohach???Jak to ma vedet ze muze ublizit??Kdo mu to ukazal mel vysvetlit pouze do vody...nemyslis??V tom spociva ma vychova-ja mu dovolim ale jen do urcite miry(chces hazet kaminky,ok. pouze do vody ne na lidi muzes jim ublizit ....to je vysvetleni a ver mi i 4 kluk to pochopi a nemusi za to dostat).Tak bych mohla rozvesti hodne dalsich veci,chce to opravdu jen trpelivost...Dite samo musi pochopit ze to co udelal neni dobre a musi se taky za to umet omluvit a respektovat rodicovske napomenuti.Deti jsou nase male stvorenicka,i kdyz dovedou poradne pokroutit nervama-vzdy se nadechnu a vzpomenu si na jeho usmev nebo kdyz neco zazvatle...je to super,to ti srdce pak uz nedovoli ublizit malemu tvoreckovi...
 Eva, dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Anglie 

(14.9.2006 16:57:51)
Samozřejmě, taky to tak dělám, nebo, když třeba švagr s dětma blbne, že se pošťuchujou, tak hned připomínám, že to jen blbnou a že je to legrace, ale že nikdy nesmí do nikoho strkat bez varování. Je to asi blbě řečený, ale snad to pochopíš. Já zkrátka jen chtěla říct, že když občas už opravdu udělá něco schválně nebo natruc, tak se nic nestane, když na ten zadek dostane. Nemyslím si, teda aspoň u nás, že by to šlo vždy domluvou.
 Eva, dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Anglie 

(14.9.2006 16:59:46)
Samozřejmě, taky to tak dělám, nebo, když třeba švagr s dětma blbne, že se pošťuchujou, tak hned připomínám, že to jen blbnou a že je to legrace, ale že nikdy nesmí do nikoho strkat bez varování. Je to asi blbě řečený, ale snad to pochopíš. Já zkrátka jen chtěla říct, že když občas už opravdu udělá něco schválně nebo natruc, tak se nic nestane, když na ten zadek dostane. Nemyslím si, teda aspoň u nás, že by to šlo vždy domluvou.
 Petra 
  • 

děti jsou naše zrcadla 

(5.9.2006 11:50:29)
Aniž si to neuvědomujeme, děti většinou zrcadlí naás...tak, jako nám někdy vadí to,co vidíme na druhých / a jsou to většinou naše nedostatky, které na nich vidíme a které nás vytáčejí/ - u dětí je tohle několikanásobně zdůrazněno.
Změnou tedy musíme začít u sebe, dítě se jen tak samo od sebe nezmění. Má přece i naše geny, náš příklad, naši výchovu - nepřišlo k nám jen tak....

Tenhle článek je super a myslím si, že tohle všechno, co autorka popisuje , je pravda, a že opravdu změna nastala změnou přístupu k synovi. A OMLUVOU!!! Je super, že se dokázala omluvit synkovi - i takhle malý...a přece to pochopil - kdyby ne řečí, tak srdcem.
Čím je dítě větší, tím hůře se nám jemu omlouvá, těžko připouštíme chyby. Ale omluva má kouzelnou moc - nemůže sice vyřešit sama o sobě vše, ale hodně, převratně hodně. Dítě k nám získá respekt, důvěru a úctu - někteří lidé si naopak totiž myslí, že se omluvou před dítětem shodí. Málo rodičů se dokáže za své chybY omluvit....nedávno jsem se omluvila mému 17 letému synovi za to, že jsem mu řekla, že je blbec a dostal facku ...omluva nebyla za to, že jsem se na něj právem zlobila, ale protože není blbec a takhle velkej kluk se nebije - udělala jsem chybu . Lezlo to ze mne jak z chlupatý deky, ale dokázala jsem to...rozzářil se taky jako sluníčko a taky se lehce přitulil - změna byla TAK nápadná....
Kouzelné slovíčko promiň - na dětech ho vyžadujeme a sami použít leckdy neumíme.
A - rozhodla jsem se, že své menší děti taky nebudu bít - ač je to jen výjimečně, jsou jiné prostředky.
Děkuju za tenhle článek.....mluví mi ze srdce!
 *Kate*+ dve holky 05+08 


jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:10:12)
ja jsem docela bezradna...dceri je 15 mesicu a je tudiz "mala"...na vysvetlovani nereaguje, placnuti na zadek se smeje, zakazy nechape, stat v koute samozrejme nebude....proste fakt nevim, jak ji trestat...preci ji nebudu nejak brutalne mlatit....

jsem z ni obcas opravdu hotova....a to je takovyhle prcek, co s ni budu delat az bude vetsi, to fakt nevim....smekam pred temi ktere maji o vychove jasno...
 Džejn 
  • 

Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:12:20)
A za co chceš trestat 15 měsíční dceru?
 *Kate*+ dve holky 05+08 


Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:23:40)
no tak klasicky, snazi se behat do silnice resp. se mi vytrhnout, blbne nekde neco s elektrikou, venku pojida kde co atd atp.
 Džejn 
  • 

Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:31:18)
Tak pokud jde o tak zásadní věci jako je elektrika a cesta tak já bych vysvětlila a při dalším pokusu strčit něco do zásuvky by byl mazec, a to takový, že by to příště prostě neudělala (samo že ne "do modra" nebo "do krvava", ale taky ne lehké plácnutí přes ruku). Co se týká jezení venku, taky vysvětlit, poukázat na bacily a pod, ukázat psa, jak venku něco hnusného žere, ukázat psí hovínko, nejlépe obsypané muchama - prostě poukázat na venkovní špínu. Pokud nepochopí... tak má prostě ten spínací knoflík k mozku na zadečku. Bohužel. Ale je to holčička, zatím je maličká, myslím, že to se ještě zvládnout dá. To takový 8letý raubíř je větší oříšek....
 Džejn 
  • 

Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:36:47)
Jo a hodně s ní mluv, vysvětluj pořád dokola, za pěkné chování ji chval, něco jako metoda "cukru a biče". Poslouchá, jde hezky, nevytrhává se, tak to chce nějakou odměnu. Zlobí, skáče do cesty, věší se ti za ruku a řve, takže ji táhneš městem a všichni se ohlížejí, zatímco v druhé ruce vlečeš 3 tašky.... tak to je bohužel na mazec. Ale před ním zkus vysvětlit "mám těžké tašky, nezlob mamku, zajdem třebas na zmrzku nebo se podívat na zvířata (třeba jen do zveráku), jestli ji tímhle nenalákáš, tak ti nic jiného než fyzický trestík nezbyde. Pokud ovšem fakt nechceš vláčet ten uřvaný uzlík a čekat, kdy se vytrhne a skočí pod auto.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 13:45:38)
Tohle opravdu nechápu - proč nezbývá nic jiného než fyzický trestík? Co takhle třikrát za sebou říct - jestli nepřestaneš, nebude slíbená zmrzlina (čtení pohádky večer, večerníček) - a pokud nepřestane, slib dodržet? Já vím, pro okolí to pak vypadá, že dítě ječí na matku a ta si to nechává líbit (neprobíhá ten efektní fyzický trest),ale co je mi do okolí. A navíc - co jsem tak viděla okolo sebe, tak namlácení malému dítěti za účelem neřvaní má obvykle opačný efekt.

A možná máme jen kliku, že naše dítě na domluvy reaguje a že se naučilo, že pokud zlobí a je slíbený trest, trest bude.
 Maja 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 15:35:52)
Zní to sice jednoduše,ale tohle nemůžeš u teprve 15ti měsíčního dítěte praktikovat, to ještě nemá o čase představu.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(6.9.2006 9:19:02)
Sorry, nějak mi unikl věk dítěte.
 *Kate*+ dve holky 05+08 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 19:07:52)
presne, 15 mesicni dite tohle jeste nebere, pochybuju, ze za ctvrt hodiny vi, co se stalo....to chce neco, co funguje HNED...dzejn navrhovane fyzicke tresty se mi taky nelibi :-( zkusila jsem dceru "omezovat"....kdyz neco udela, tak ji proste zabranim na chvili v dalsim pohybu, dam ji ruku za zada treba a snazim se ji v mezicase domluvit, vysvetlit....ji se to samozrejme nelibi, ale nejak si nejsem jista, ze si to spoji s tim, ze je to dusledek te predchozi nezadouci cinnosti...mam dojem, ze ne, protoze priste to uplne klidne udela zas :-(
 Blanimour 


Ví to moc dobře 

(5.9.2006 22:04:19)
Já praktikuji podobný trest - když dcera (18 měsíců) dělá něco, co nesmí, a na napomenutí, byť opakované, nereaguje, chytím ji pevně za ruce a chvíli držím (a přitom jí ještě zopakuji proč). Párkrát jsem ji zkoušela plácnout, ale z toho měla spíš srandu. Nikdy jsem ji totiž nedokázala plácnout tak, aby ji to opravdu bolelo, a navíc mne trochu děsilo, když pak se smíchem začala bušit ona do mne (mám pocit, že by si mohla zafixovat, že mlátit do někoho je normální způsob řešení konfliktů).
Potvrzuji také, že dcera rozhodně není zralá na tresty typu "potom nedostaneš zmrzlinu", zatím má evidentně problém chápat i jednoduchou časovou souslednost typu "nejdřív uděláme toto a pak teprv toto". To, že danou věc nesmí, však evidentně chápe moc dobře, což jí ale nebrání v testování mé trpělivosti (typický projev je, že okatě ssahá na sporák a přitom křičí "ne, ne, ne".
 Luckaaa 


Re: Ví to moc dobře 

(5.9.2006 22:18:32)
přesně tak si myslím,že když dítěti naplácáme ukazujeme mu,že taksevěci řeší...také když holka opakovaně provádí něco zakázaného chytím ji pevně za ruku a říkám že to seminelíbí a proč a pokud možno následuje "trest" který má alesouvislost s důsledkem toho v čem neposlechla : když rozlívá pitíprotože nedrží sklínku v obou rukou tak dostane hadřík a také si to utře (pak to dotřu...jsou jí 2roky) poku dsi neuklidí hračky jdou do krabice k mámě naskříň a když se jí něcoaopakpovede tak jednu vyndámnebokdyž si druhý den uklidí tak jak má.....
také jsem se několikrát neudržela a plácla,ale pak jsem to vysvětlovala proč i s omluvou....ono je těžké se přeorientovat když byl člověk fackama vychováván tak pak ve zkratce jedná tak jak to měl naučené z domova (kolikrát se slyšíme říkat stejná slova našich maminek...)
jednou jsem ale holce dalafacku bez omluvi, tokdyž mi ona dávala facky a já jí říkala že se to nedělá a žemě tobolí ona to nějak nechápala tak jsemji upozornila že ji také plácnu apokud toho nenechá a ta se také staloa pakjsme si o tom povídali....tak to vidímjá
 Luckaaa 


Re: Re: Ví to moc dobře 

(5.9.2006 22:20:35)
i s těma hrubkama se omlouvám
 *Kate*+ dve holky 05+08 


Re: Re: Ví to moc dobře 

(6.9.2006 13:34:18)
to s tou fackou ja praktikovala s tahanim za vlasy...dcera mne jeden cas dost brutalne tahala za vlasy, nepomahaly domluvy ani mirne tresty...nic....tak jsem presla na to, ze kazde zatahani jsem ji "oplatila" a to tak, ze ji to fakt aspon trochu bolelo...velmi rychle toho nechala :-)
 Marika, Petra 4 roky 
  • 

Vychovne metody 

(8.9.2006 1:46:04)
Pisem az z Ameriky a tuto bezi v telke "Supernanny", ktora byva s rodinou urcity cas a uci ich, ako spravne vychovavat deti. Zacala som praktizovat jej metody a funguje to. Povedala by som, ze do 2 rokov staci dietatu len vysvetlit a ked to nepomaha, zaujat jeho pozornost niecim inym. Od 2 rokov by sa malo postupovat takto. Ak dieta robi nieco zle, v prvom rade sa treba k nemu znizit, pozerat mu rovno do oci a autoritativnym hlasom mu povedat co nema robit. Ak to dieta urobi este raz, v dome sa urci "dirty corner" spinavy kutik, kde sa dieta postavi. Malo by to byt stale to iste miesto a hlavne by to malo byt niekde, kde nie su hracky, televizia a pod. Dietatu treba vzdy vysvetlit, za co v tom kute stoji. Samozrejme, zo zaciatku tam dieta odmietne stat. Vzdy ho treba zobrat a postavit spat do kuta, aj keby to malo trvat 10 krat. V tomto pripade sa pozornost vyplati. Dieta ma byt v kute tak minut, kolko ma rokov. Moja dcera (4 roky) tam stoji 4 minuty. Potom treba prist a spytat sa ci vie, za co tam stoji. Ak to povie, musi sa aj ospravedlnit. Potom ho mozte postiskat. Toto plati aj pri spani. Ak dieta vychadza z postele, treba ho chodit ukladat tak dlho, kym nezaspi. Jeden vecer sme ukladali moju dceru aj 25x, postupne sa pocet zmensoval, po tyzdni uz z postele nevychadzala a lepsie zaspavala. Tiez som mojej dcere obcas plesla po zadku, odkedy ju staviam do kuta, uz to u nas neexistuje, Aj manzelovi som to zakazala. Obaja musia postupovat podla rovnakych metod. Teraz obcas preskocime aj ten kutik, lebo ked dcerka nieco zle urobi, hned pride za mnou a povie "mami, prepac, uz to neurobim". Tiez som obcas doma dostala na zadok, nehovorim, ze to bolo zle, ale niekedy to bolo neopravnene a rodicia nepostupovali s chladnou hlavou, lebo plesnutie po zadku sa robi vacsinou v hneve a vtedy to boli este viac ked viete, ze Vam ukrivdili. Kolko krat som uz dcerku takto postavila do kuta a pri vysvetlovani, co zle urobila, mi vysvetlila nieco, o com som nevedela a ja som si v duchu povedala, diki za ten kutik, ze som Ta za to nemusela neopravnene zbit.
 Jana 
  • 

Re: Vychovne metody 

(8.9.2006 7:00:39)
Tak takovéto ponižování dítěte mi připadá stokrát horší než občasné plácnutí.Ještě na hanbu přidat pytel s hrachem,nechť si na něm dítě poklečí,a bude to dokonalý.
 Marika 
  • 

Re: Re: Vychovne metody 

(13.9.2006 0:08:16)
Mas pravdu, radsej obcasne "mlat" svoje decko. To je asi najlepsia vychova.
 Eva (kluci 3,1) 
  • 

Re: Ví to moc dobře 

(13.9.2006 9:04:43)
Já fakt nevím, co blázníte?! Když si představím, jak jsem jako malá dostala na zadek a pak už poslouchala, nemám z toho teda rozhodně trauma, za to kdyby mě někdo násilím držel a něco do mě hučel, tak se asi zblázním! Když se nad tím zamyslíte, tak fyzický ( samozřejmě přiměřený, co se týče výchovy, tak vlastně slabí ) trest je nic proti psychickému. Podívejte se na dítě, které dostávalo klasicky (to znamená, když si to zasloužilo)na zadek a na dítě, které někdo držel či psychicky vydíral ( to přeháním ), tak si myslím, že nebude zamyndrákovaný to dítě co občas bylo pláclé, ale to držené.Bude to znít asi směšně, ale je to omezování, každý máme svůj prostor okolo sebe, a když nám ho někdo omezuje jsme nervozní. Když dostanu jednu na zadek, štípne to, a to nechci, není mi to příjemný, tak tohle už příště neudělám. Ale když mě někdo bude držet a omezovat mě, tak budu nervozní. Chci tím, asi neobratně ( ale kdo chce ten pochopí) říct, že plácanec opravdu není nic strašnýho!
Taky někdo psal, že v USA je bití nepřístupné. Nechci bít neobjektivní, nikdy jsem tam nebyla, ale kde jinde na světě děti střílí ve školách?! Nad tím byste se měly zamyslet.
 Eva (kluci 3,1) 
  • 

Re: Re: Ví to moc dobře 

(13.9.2006 9:11:29)
Aby si zase někdo nemyslel, že tím myslím mlátit hlava nehlava,jo, tak to šlo jen o samotné naplácání. Jinak samozřejmě, když je dítě poslušné, a poslechne na domluvu, není potřeba plácat, jen když neposlouchá!!!
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(6.9.2006 22:25:03)
Markéto, jak píše Maja - ne na každé dítě najdeš tu správnou formu trestu bez bití. Můj syn do jistého věku (je mu přes 8 let, takže si už nepamatuju detaily) neměl ŽÁDNOU výrazně oblíbenou hračku, knížku. Ne že by si neměl s čím hrát, ale nepozorovala jsem žádné preference. Laskominy jsme mu dopřávali výjimečně, nemělo tedy smysl cokoliv zakazovat, na televizi se tehdy ještě nedíval... Nebylo co zakazovat a zabavovat. Až později, kolem snad třetího roku, se dalo praktikovat zabavení hračky. A až kolem pěti let bylo možné zakazovat oblíbenou činnost jako televizi nebo počítač.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(6.9.2006 22:28:55)
...teda pardon! SNADNO najdeš formu trestů bez bití!
 bejbina 


Dík za tuhle diskuzi 

(24.9.2006 22:42:40)
Máme 2 děti, tříletého syna a 20 měsíční dceru. A zrovna nedávno jsme mluvili o tom, že asi navštívíme pedagogicko-psychologickou poradnu. Jen kvůli konzultaci, jestli neděláme někde chybu.
Dcera je v pohodě, ale u syna jsme absolvovali několik nočních hysterických záchvatů. Vždy je řešil manžel, ale u posledního jsem byla sama. Malej se probudil, zašel se vyčůrat a pak to začalo. Křičel, brečel, dupal nohama, klepal se. Z náruče se mi vytrhl, utekl přede mnou za lednici, schoulil se tam a křičel. Zkusila jsem sprchu, vlažnou, studené bych se bála. Nic. Nakonec se mi podařilo odpoutat jeho pozornost, vidíme z okna na vlak a naštěstí zrovna jeden noční jel. A to není vše. Poslední dobou se začíná bát zvuků. Čerpadlo ve sklepě apod. Dokonce ani nechtěl chodit ze schodů, že spadne do sklepa. A vztek. Ne kopání a válení po zemi. Ale křik a jekot, házení hračkami, bouchnutí do sestry. Vím, že má období vzdoru.
Po přečtení článku jsem začala přemýšlet. Je fakt, že mi občas dokážou pít krev a že vybuchnu a zakřičím. Přes zadeček nebo přes ručičku se u nás plácá. Až po několikaterém vysvětlení, ale plácá. Probrala jsem s mužem, jestli by to nešlo zkusit jinak. Moc se mu to nezdálo, ale už tolik neplácá. A já se taky snažím.Ne vždy mi to vyjde, ale začíná se to rýsovat, že by to mohlo vyjít. A možná se obejdeme i bez poradny. Tak děkuji za podnětný článek i diskuzi. A držte nám palce.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Dík za tuhle diskuzi 

(24.9.2006 23:21:38)
Bejbino,
píšeš - Poslední dobou se začíná bát zvuků. Čerpadlo ve sklepě apod. Dokonce ani nechtěl chodit ze schodů, že spadne do sklepa. A vztek. Ne kopání a válení po zemi. Ale křik a jekot, házení hračkami, bouchnutí do sestry.
Až na tu sestru - syn je jedináček - je to přesné. Včetně těch schodů. Ale ten strach nijak neřeším, to mu jen vysvětluju, sice je mi trochu líto, že je syn srab, ale neztrácím naději, třeba z toho vyroste. Včera přišel s tím, že se schodů už nebojí, tak uvidíme. :o)
Ohledně vzteku a ječení - u nás zabírá jen jedno. Ignorace. Jakmile syn začne hysterčit, řeknu mu klidným hlasem, že to na mně neplatí a aby přišel, až bude v klidu, jinak se s ním odmítám bavit. A dodržuju to. Musím říct, že se to časem hodně zlepšuje, nevím jak často má záchvaty tvůj syn, u nás to bylo max. 1x denně, spíš obden. Ale zas to stálo za to. :o)
 bejbina 


Re: Re: Dík za tuhle diskuzi 

(25.9.2006 13:48:24)
Schody už jsou naštěstí taky zapomenuté, sice to trvalo, ale vyšlo to. Sklep stále v kurzu není, ale uvidíme. Nejnovější právě bylo, že s ním tatínek musel jít na záchod, protože prala pračka. Dříve jsem měla problém, že mi ji sám zapínal. No snad z toho vyroste.
Ke vzteku. Když ho to čapne přes den, tak ho nechám být. Tedy přesněji ho odnesu do postele a domluva zní, ,,Až se vykřičíš, přijď." A funguje to. On to ze sebe dostane a mě to přes dveře zas tolik nevadí. Ale horší je to v noci. To není často, ale stojí to za to. Nejdelší záchvat manžel neřešil skoro 2 hodiny. A to naštěstí se malej probudil teprve v 9 večer. Ale když se probudí kolem půlnoci je problém. Bydlíme v baráku o více bytech. Vím, že je od nás slyšet hlasitější hudba, natož v noci řev. A rušit okolí nechci. Nehledě na to, že mám strach aby nevzbudil malou. Naposled pomohlo odpoutání pozornosti, snad to vyjde i příště. Je mi jasné, že nám nezbyde nic jiného než vydržet. Ale doufám, že když se zklidním já, bude klidnější i on. Jsem taky vztekloun a už jsem si všimla, že reaguje na můj vztek. Stačí, když ho slyší v mém hlase. Takže jsem dospěla k názoru: zvýšit hlas, ano, ale kontrolovaně. Člověk se opravdu učí celý život.
 Zaza 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 22:28:43)
Dzejn prosim te,ja mam z tve reakce pocit ze za kazdym cinem ditete,kdyz nejde vysvetlit vidis fyzicky trest.
A kdyz udela neco dobre tak ji odmenit.Pak si ta holcicka na odmeny navykne a bude je vyzadovat porad.A bude se dobre chovat jenom proto ze ji maminka da neco dobreho.
Staci tak malo!!! PORAD KOMUNIKOVAT S DITETEM!!!!Vysvetlovat co se muze stat kdyz napr. skoci pod auto,nebo strci ruce do zasuvky,nebo sahne na varic atd.....
My nasemu ditku vysvetlujeme porad co se muze a nemusi stat a zatim ( diky Bohu )to funguje.Nekdy se stane ze se na nektere veci pta pres den i nekolik krat,ale ja zatnu zuby a vysvetluji,vysvetluji,vysvetluji......
Stalo se mi jednouy ze jsem ditko placla na zadek a moje reakce byla takova,ze jsem brecela a bylo mi lito me reakce na zlobeni meho ditka.Hnedka jsem se omluvila a cely den a nastavajici tyden jsme s ditkem resili proc maminka placla na zadek a co synacek udelal spatneho ze maminka musela placnout na zadek.
Vsem rodicum pevne nervy a hlavne zdrave ditka.
 czlowiczka a 2 človíčkové 


Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(27.9.2006 23:35:16)
Dzejn, promin ale tohle mi prijde usmevne, protoze muj syn chodi za ruku od 7 mesicu a od te doby (jsou mu tri) mu vysvetluju ze nesmi nic venku strkat do pusy, poukazuju na bacili, dokonce mu je i ukazuju zvetsene, vysvetluju nemoci, ukazuju psi vykaly (a tech tu mame dost), ukazuju jak pes cura na sloupek kolem ktereho se mi tak za hodinu toci (protoze jsem se otocila) atd atd. a fakt to nepomaha. Nepomaha ani facka. Proste strka kameny, fazole, veci, spinavy ruce do pusy porad....uz to ma jako tiky jak se zamysli neco do pusy strci (dokonce se mi stalo ze jsem ho drzela za obe ruce a on mel kamen v puse - strcil ho tam behem vteriny ktere jsem si ani nevsimla ze mel ruku volnou). Ono nekdy nepomaha ani vysvetlovani. Proste nepomaha.

15. mesicni holcicka ktera strka ruce do elektriky a beha do cesty...No ja to resila tak ze jsem Honzikovi (po tom co mi otevrel kryt na elektriku co nejde otevrit jinak nez sroubovakem - ted je zalepeny lepidlem aby se tam uz nedostal) vzdy kdyz sel kolem elektriky rekla ze to je elektrika a ze pali (pojem pali totiz znal z vodovodu) a dodnes elektrika pali (a to nejen zasuvky, ale i sloupy vedeni, zadni cast lednice, proste vse co souvisi s elektrikou) - nesahat pali a pomohlo to a s tou silnici...to ted resim s dcerou, bud ji pevne drzim aby se nevysmekla, nebo ji zadelam do kocarku s tim ze pokud nebude venku poslouchat bude na kocarku a taky vzdy jim rikam ze po ceste jezdi auta a ze delaji velky au (Honzikovi rikam ze ho nakladak rozjede na placku jestli tam poleze - jezdi tudy nakladaky z lomu) a i kdyz priznavam ze sem tam jim za to vysiju jednu na zadek tak se zatim drzi na chodniku...ale nejtezsi je uvedomit si, ze 15. mesicni dite rozumi temer kazdemu tvemu slovu ber to tak a proste ji oznam kdyz udelas tohle bude tenhle trest a dusledne to dodrzuj.

Jo co se duslednosti tyce chtela bych videt jak mamina co ma dve deti brzo po sobe dusledne vse dodrzuje....Uz rok a pul jsem se nevyspala no a kdyz to tak vemu tak ani v tehotenstvi takze jeste nejaky ten mesic navrch....resp. jsem neprespala noc bez dvou probuzeni (nejmene....nekdy to je po pul hodine vstavat) a kdyz mi pak syn pres den nespi jsem mrtva a pak radsi povolim od zasad nez cely den poslouchat rev, nebo se s detmi prat jestli se budou nebo nebudou oblekat, radsi je oblecu sama i kdyz vim ze by se syn mel oblekat sam a ze toho budu uz druhy den litovat. Jak nekdo podotkl nejsme stroje.
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:41:58)
A co takhle dát do zásuvek záslepky - místo trestů?
 Džejn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:54:45)
To je fajn nápad, ale nechoďte pak s dětmi po návštěvách - my je doma třeba nemáme :-)
 Bára a Naty 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 14:35:46)
Tedy Džejn, nezlob se, ale obvykle si dítě na návštěvě hlídám natolik, že se nemůže šťourat v zásuvkách. Doma tu pozornost mohu ztratit, vařím, myju nádobí apod., ale na návštěvě se mi to skutečně nestává.
 Xantipa. 


Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:33:38)
Včera jsem byla u lékaře svědkem moc hezké a výchovné metody-)))))). Maminka doslova přivláčela tak čtyřletého syna do čekárny, strašně řval, nemusím být psycholog, abych nepoznala, že strachy. Místo uklidnění se mu dostalo pár přes zadek, protože na povel nechtěl přestat. Sotva vešel do ordinace, řev se ještě znásobil a do toho řev maminky - tak ty nepřestaneš, plesk, plesk. Když je doktorka propustila do sesterny, tak maminka vystrčila vystresované a stále řvoucí dítě na chodbu do čekárny mezi pro něj naprosto cizí lidi. Kluk byl úplně zoufalý. Po chvilce maminka vyšla a znovu následovalo pár slušných ran na zadek, aby si to prý pro příště pamatoval - nevím co, asi ten bezva zážitek.
Celkově výchovně se mi to mooooc líbilo-))))))
Tak takhle si to někteří představují? Lituji dotyčné děti.
 Džejn 
  • 

Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:52:20)
Tak takhle si to já tedy určitě nepředstavuji. Náštěva lékaře a strach z něho nemá mít s výpraskem nic společného. Na druhé straně, když dítě v obchodě lehne na zem a začne hystericky řvát, že chce "to", tak pár na prdel je jistě hodně žádoucí. Nedávno jsem byla svědkem podobné scény v obchoďáku. Asi 4 letý klučina stál u pultu s jupíkama a křičel, že chce "upíka". Mamina mu celkem trpělivě a jasně řekla , že mu ho nekoupí, protože už mu koupila velký džus. Načež malý začal ječet, pleskl sebou o zem a začal kopat. Mamina potlačila košík a šla dál nakupovat, aniž by si ho nějak všímala. Když malý viděl, že jeho řev nemá ten správný efekt, tak vyskočil, chytil do ruky Kubíka (ne jupíka, ale kubíka - ve skle!) a práskl s ním na zem. Než mamina stihla doběhnout, tak tak práskl ještě se třema. Bylo z toho haló po celém obchodě, mamina vyfasovala kyblík a hadru a u pokladny byla skoro o stovku tenčí.....
No nevím, prostě jsem příznivcem občasného výchovného výprasku.....
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 13:00:59)
Pardon, ale výprask není výchovný prostředek. Jak by se vám líbilo, kdyby třeba váš šéf nebo kdokoli jiný, vás za něco potrestal výpraskem. To by bylo haló. A neobstálo by tvrzení, že to je pouze výchovný výprask.
 mag 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 13:21:41)
proboha, co je to za obchod, ze uctuje rozbite zbozi? napiste to prosim, at tam nahodou nevkrocim. jinak si myslim, ze nezajem je nejlepsi lek na vztekani, takze se ta pani podle meho zachovala spravne.
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 16:50:02)
Mag a jsi normální??? Ten majitel obchodu musel na toho Kubíka nějak vydělat a proč by ho tedy někdo, kdo to rozbil neměl uhradit? Já jsem jednou také nechtíc rozbila láhev a zaplatila jsem jí sama od sebe - holt moje nešikovnost. A to, že matka nezvládla synáčka a chtěla ho vychovávat nezájmem, je možná dobrá metoda, holt to ale něco stojí. Byla jsem v USA svědkem toho, jak si matky se zájmem vybíraly hadříky, zatímco jejich dětičky se zájmem vytahovali z regálů sluneční brýle a lámali jim nožičky. Když jsem matky na to upozornila, tak se divily co má jako být. Chtěla bych tu samou matku vidět, kdyby to dítě zničilo její osobní brýle. Takhle si tedy výchovu dítěte nepředstavuju.
 mag 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(6.9.2006 9:28:33)
jsem naprosto normalni, majitel obchodu ma totiz pro tyto pripady pojisteni, takze pokud rozbite zbozi uctuje, je to naprosta nehoraznost. proto me zajimala adresa obchodu, abych tam nechodila.
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(6.9.2006 15:28:17)
Majitel obchodu, pokud je normální, tak když vidí, že někdo něco rozbil nechtíc, tak ti to nenaúčtuje. Ale vychovávat děťátko tak, že mu dovolíš rozbíjet cizí věci a ještě chceš aby to někdo jiný (jedno jestli majitel či pojišťovna) platil, to je fakt hustý.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(6.9.2006 22:41:09)
Dovolím si lehce poznamenat. Teoretici zdůrazňují, že když prťouse chytne rapl a udělá scénu třeba na veřejnosti, že nejlepší a nejvhodnější reakcí rodiče je NEVŠÍMAT SI. Různě jsem se podočítala, že to funguje - dítě poznenáhlu pochopí, že jeho "představení" nemá žádné diváky, a tyto scény postupně přestane dělat.
Tzn. "velké haló" v obchoďáku byla v podstatě sprosťárna ze strany šéfa podniku. Jsem ochotna pochopit zaplacení nadělané škody (nikdy jsem netušila, že by byly obchody pro tyto případy pojištěné). Ale nejsem schopna pochopit, jak něco, co je relativně běžným projevem některých úplně normálně vedených dětí v jistém věku, může někdo tak hnusným způsobem rozmáznout a podrýt tím výchovné snahy rodiče.
Mluvím o teoretické rovině, díkybohu mi syn žádné takové scény nikdy nedělal.
A ještě bych chtěla podotknout, že děti jistého věku jsou náchylné zkoušet jisté věci, čemuž sebelépe vychovávající rodiče mohou jen těžko zabránit. Účelem výchovy je to, aby se nežádoucí chování neopakovalo - ale není v silách rodiče zabránit tomu, aby dítě udělalo něco, co ho právě v tu chvíli napadne. Můj syn je hodnocen i mou hyperkritickou matkou (jak ji nazvala jedna z diskutérek Rodinky:-)) jako dobře vychovaný. V kolektivu spolužáků se nemůže pořádně uchytit - na kluky je moc velký slušňák??? (vyhledává spíš děvčata, ty prý jsou hodnější). A v současné době už se dost často projevuje jako rozumný kluk. Ale nic z toho ještě neznamená, že ho jednou za čas nepopadne rapl a nezačne vyvádět psí kusy.
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: škoda na zboží 

(7.9.2006 9:18:52)
Já mám své děti pojištěné pro případ, že by někomu cizímu způsobily škodu. Jednou v obchodě do syna neomaleně strčila mamina s jiným dítětem a on upadl a jak se snažil něčeho zachytit, strhl navíc na sebe regál se s nějakým alkoholem. Byla jsem hotová, protože tam ležel ve střepech, mokrý, táhl z něj odér alkoholu, že notor by mu záviděl, samozřejmě řval jak tur, jak byl vyděšený, ona mamina prohlásila - neměl se tam plést a já se snažila zabránit, aby na něj nepopadaly z regálu nějaké další lahve. Do toho přišla vedoucí obchodu a ječela jak pominutá. Vysvětlovala jsem jí, že jsme pojištěni a nabízela občanský průkaz s tím, nechť si opíše údaje, že musím uklidnit syna a odjet s ním domů ho převléci a ošetřit, že zavolám pojišťovnu a přijedu vyřídit formality. Zavolali ochranku, kteří se snažili řvoucího /tedy dvouletého/ syna odnést přes můj protest, takže jediné, co jsem mohla, zavolala jsem záchranku /protože syn měl pár řezných ran - ne vážných, ale pálit to muselo příšerně/ a ti mi na dispečinku také přivolali policii. Musím uznat, že tam obě složky byly ihned. Syna mi ošetřili venku v sanitce, já tam byla s ním a u sanitky jsem pro policii vyplnila hlášení. Ještě že tam byl zůstal se mnou jeden z přítomných zákazníků, který vypověděl vše, co se stalo, neboť vedoucí obchodu navíc do výpovědi lhala - takže tento muž mohl potvrdit mé tvrzení. Poté, co jsem kontaktovala pojišťovnu a vylíčila, co se stalo, přijela pracovnice ke mně domů, abych nikam nemusela. Jediné, co mě zdrželo, bylo, že jsem podala na onu vedoucí a ochranku trestní oznámení /bylo tam toho víc, ale hlavně - omezování osobní svobody a něco v tom smyslu, že bránili ošetření zranění mého syna/. To mě stálo nejvíc času, i když policie s ohledem na tyto skutečnosti /asi/ za mnou jezdila kvůli výpovědím domů. Poté se to řešilo v přestupkovém řízení a vedoucí s 2 členy ochranky dostali pokutu. Ani nemusím zdůrazňovat, že ona paní vedoucí už není vedoucí, neboť jsem si stěžovala na vedení společnosti.
Ale myslím si, že majitel obchodu pojištěn pro tyto účely není, každý má být pojištěn sám na škody způsobeném třetím osobám.
 žinča 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: škoda na zboží 

(7.9.2006 11:25:39)
Tak to jsi mi fakt zvedla náladu, že taková sprosťárna nikomu neprošla. Tleskám. Já bych tu vedoucí nebo ochranku asi inzultovala.
 jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: škoda na zboží 

(7.9.2006 11:51:54)
A hradila pojišťovna tu škodu? Vždyť to ten malý ani nezavinil.
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: škoda na zboží 

(7.9.2006 13:23:00)
Pojišťovna škodu zaplatila, z pojistky, kterou mám uzavřenou na syna. Jenže ona platí škodu v nákupních cenách bez DPH a oproti doloženým dokladům o nákupu - to ale dokládá obchod, ne já. Já pouze dodala seznam rozbitého zboží - to mi sepsala policie do protokolu.
 Markéta + Zuzanka + mimík 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: škoda na zboží 

(8.9.2006 9:37:01)
To je paráda. Je skvělý, že ses nenechala uštěkat, bránila ses a dotáhla věci do konce. A taky je skvělý, žes to sem napsala jako inspiraci pro ostatní.
 Věra S. USA 
  • 

Re: Dík za inspiraci 

(10.9.2006 16:08:56)
Xantipa má holt nejen srdce, ale i hlavu na svém místě.(Asi proto je také proti bití). A je moc fajn, že tuhle situaci popsala. Za zamyšlení ovšem stojí i ta druhá maminka. Její dítě to nebylo, což? Věra S.
 mag 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(7.9.2006 12:36:50)
Husty to je, to je pravda. Jesteze se muj prispevek tykal uplne jine situace. Ja jsem nemluvila o tom, ze vychovavat detatko k tomu, aby neco rozbijelo, je normalni. Myslim, ze ani Dzejn o tom nemluvila (jeji pribeh jsem pochopila tak, ze dite zacalo a matka zasahla). Proto jsem take Tvuj pribeh o rozbijeni bryli nekomentovala - byl zkratka na jine tema.
 Lenka 
  • 

nehoraznost a zlodejina! 

(22.9.2006 22:31:44)
Ne, Deniso, Mag ma naprostou pravdu. Majitel obchodu je pojisteny, cili pokud rozbite zbozi uctuje, je to nehoraznost a zlodejina. Takze konkretne: majitel toho Kubika kasiroval dvakrat, jednou od te maminky, a jednou od pojistovny. Co Ty na to?
 10.5Libik12 


Re: nehoraznost a zlodejina! 

(22.9.2006 22:54:20)
Co je to za tvrzení, myslíš, že pojištění Kubíků je ze zákona povinné? A že v případě jednoho rozbitého Kubíka se volá pojišťovák? A jak se mu asi dokáže, že ten předmětnej Kubík rozbilo něčí dítě, nikoliv on sám?
Ten obchodník je neslušný hulvát, který si neváží zákazníka, což se mu dlouhodobě nevyplatí, ale zloděj?

 žinča 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(7.9.2006 11:19:33)
No proti zaplacení škody neprotestuju, ale že máma dostala kyblík a hadru? To si fakt někdo dělá srandu ne? To je neuvěřitelná sprosťárna, být tou mámou, tak to po nich hodím. Všichni vidí, že to nebylo úmyslem a dělat z toho takovou scénu (jak za totáče v jednotě) myslím nebylo třeba. Na úklid tam snad mají pracovní sílu a ne zákazníky.
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(7.9.2006 20:38:40)
Žinčo, já fakt nechápu, jakápak sprosťárna, že po ní chtěli uklidit bordel, který napáchal její synek? To se prostě stane, že matka dítě neuhlídá a pak musí nést za něj následky, tzn. jak uhrazení škody, tak uklizení následků. Personál obchodu opravdu není placen za úklid po nevychovaných nebo neuhlídaných dětech. Nevím co je to zakořeného v povaháh českých, že si myslí, že někdo je placen za to, aby se postaral o následky jejich jednání. Taky se vám asi nelíbí když šlápnete na chodníku do h...a a přitom vám ten majitel psa může říct "proč bych to sbíral, platíme snad veřejné služby". Pak to podle toho v naší zemi vypadá.
 žinča 


Deniso 

(8.9.2006 8:14:57)
Představ si , že si zajdeš do restaurace na večeři, objednáš si třeba minerálku a loktem ji shodíš.A přijde za tebou servírka a dá ti hadr? Přišlo by ti to adekvátní? Klekla by jsi si na zem a vytírala? Přišla by jsi ještě do té restaurace? Princip je totiž stejný. Souhlasím s tím, že mnou nebo mým dítětem způsobenou škodu zaplatím, ale nikdo po mne nemůže chtít, abych šůrovala hadrem. Myslím, že ve všech obchodech jsou připraveni na to, že se sem tam něco rozlije a rozbije. Od majitele obchodu mi to přišla jako zbytečná šikana. Navíc myslím, že se ta dotyčná paní snad takového prohřešku nedopustila. Měla dítě snad dopředu začít mlátit, že něco chce? Já bych se asi zachovala stejně, kdyby se můj syn někde zasekl. Ta máma určitě netušila, že ten malej smete džusy dolů.
Srovnání s psími exkrementy není na místě. Chodník je veřejná komunikace. To znamená, že patří veřejnosti a každý z nás je zodpovědný za jeho stav, navíc odklízení hovínek je povinné už podle vyhlášky, ne? Já psa mám a hovínka sbírám, ale opravdu si s sebou do obchodu neberu čistící prostředky, kdybych svými boty třeba náhodou umazala podlahu. Jsem zákazník, který platí . Částka za provoz, údržbu, mzdy zaměstnancům je přece započítána v ceně výrobků, ne?
Nelze se odvolávat na nějakou českou alibistickou a bordelářskou povahu, ta s tím nemá nic společného.
Ad absurdum, když moje přítelkyně v ranně devadesátých letech rodila, praskla jí na chodbě voda a sestra jí seřvala a dala jí hadr, ať si to po sobě laskavě vytře. Chtěla by jsi aby to fungovalo takhle?
 Kahlan+4 


Re: Deniso 

(8.9.2006 8:49:33)
Zinco

naprosto s Tebou souhlasim! Kdybych ja nekde dostala hadr, tak si okamzite zavolam vedouci, takhle se se zakazniky nejedna. Musim napsat svou zkusenost s obchodem Sephora na Vaclavaku, kde jsem pred par tydny omylem shodila tester parfemu, spadl na zem a rozbil se. Sla jsem to nahlasit pokladni, ta na mne mavla, ze to mam rict prodavacce v obchode, ktera se tam mezitim objevila i s hadrem a vsim potrebnym. Zacala jsem se omlouvat, ale s usmevem mne zarazila, ze to se prece obcas stane. S tim jsem se rozloucila a hned nasledujici den jsme v tomto obchode nakoupili parfemy pro nas oba za nekolik tisic korun. Takze tak si myslim, ze by to melo vypadat v civilizovanych zemich...
 DENISA 
  • 

Re: Re: Deniso 

(11.9.2006 17:33:58)
Dámy, obě jste nepochopily co jsem měla na mysli. Uvádítě příklady, kdy někdo něco udělal NEÚMYSLNĚ!! To se přeci každému stane, že něco nechtěně shodí či rozbije a v tom případě s vámi souhlasím, taky bych to nevytírala. Já mluvím o rozmazleném dítěti, které to rozflákalo ZÁMĚRNĚ, protože se vztekalo. To, že se malé děti vztekají je normální a myslíte si, že je normální mu ukázat, jak si někdo cizí následky jeho chování pěkně vylíže?? Možná, že kdyby vidělo maminku, jak to uklízí už to víckrát neudělá, nebo by maminka napříště zvolila jinou výchovnou metodu.
 žinča 


Re: Re: Re: Deniso 

(11.9.2006 19:39:32)
Hm, nevím jestli bych chtěla, aby moje dítě vidělo, že za něj uklízím následky jeho ošklivého chování. Myslím, že výsledný efekt by byl, že to za něj vylížu vždycky a to si nepřeju. Malé děti se často takhle vztekají, sama mám takového vzteklouna doma, ale doma si to samozřejmě po sobě musí uklidit sám (jasně , že pak nastoupím já, jako že mu s tím pomůžu,má ani ne dva roky). Nemyslím si, že to byla špatná metoda matky a její chyba. Udělala bych to pravděpodobně stejně jako ona, na vztekání a záchvaty je nezájem opravdu nejlepší, mám to ozkoušené.Křik a bití nepomůžou - navíc v obchodě?. I když , kdyby něco takového v obchodě udělal ten muj lumpík, tak jako, že se taky delší dobu snažím za každou cenu neplácat, asi by na zadek chytl.
Omluvila bych se, zaplatila, ale NEVYTÍRALA. Prostě mi to přijde ponižující.Deniso a tvůj argument je, že to bylo úmyslně? Vždyť se pravděpodobně jednalo o malé dítě, které umí stěží mluvit, ty jsou velice impulsivní a nevypočitatelné, jak mohla ta máma tušit, že to udělá? Chápu to dobře, že bys vlastně chtěla vychovávat spíš tu matku? Ať si to tady panička pěkně utře, to jí poučí, že má příště spratka mydlit, jen se to do něj vejde?
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Deniso 

(11.9.2006 23:36:08)
Žinčo, já se tady nebudu hádat jaká výchovná metoda je lepší, každé dítě je jiné, na některé zabere popisovaná nevšímavost, na jiné určitě platí jedna přes zadek, to fakt neřeším. Ale matka má počítat s tím, že prostě její dítko občas něco vyvede a napravit to. Vůbec nevidím důvod proč by měl personál obchodu uklízet následky různých výchovných metod různých rodičů. Jo, asi kdybych viděla matku, že řeže dítě hlava nehlava, tak bych zasáhla, ale jinak ať si každý dělá co chce a jak chce, jenom ať si následky svého jednání nese sám.
 žinča 


Re: Re: Re: Re: Re: Deniso 

(12.9.2006 8:07:33)
Hm, to souhlasím. Ale já bych neuklízela. A ne a ne:-))))
 tsss! 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(27.9.2006 10:34:59)
ty jsi asi debilni ne?? co kdyby sis zridila kram a ja tam prisla s deckem a vsechno rozmlatila... to by bylo zuzo!!! ze by jsi mi neuctovala ani halir:))))))
 Radka (kluci 10 a 12let) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 15:23:21)
Milá Džejn, naprosto s Vámi souhlasím, možná je to tím, že i já mám už děti trochu starší a tak na výchovu pohlížím trochu jinak než maminky miminek a batolat.
 Petra II. 
  • 

hurá 

(5.9.2006 21:00:47)
Konečně někdo normální na Rodině v záplavě "zásadně nemlátících" matek. Díky moc Džejn!!!!!
 Xantipa. 


Re: hurá 

(6.9.2006 10:53:28)
Tak já tedy spíš jásám nad těmi, které sice občas plácnou, ale alespoň připustí, že to bylo proto, že selhaly.
Ale jásat nad tím, že bití dětí je normální? To je zvrácenost.
 Boďka 


Re: hurá 

(6.9.2006 13:01:00)
Petra II, mám taký pocit, že pre teba slovo normálny=majúci rovnaký nazor ako ja.
 Ajka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(6.9.2006 14:38:35)
Kde zijes?
Co je to za obchod? Jsme v roke 2006 ?
Mila Dzejn, z tvych prispevku je mi zle.

Svoje deti nebiju, nikdy, vazim si jich i kdyz delaji ptakoviny. Az budou dospeli budou si vazit sami sebe a ne vytirat podlahu jen proto ze si v nejakem obchode nejaka pseudokomunisticka prodavacka plete pojmy z dojmy.


 žinča 


Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(7.9.2006 11:12:50)
Tak to je fakt drsné. Ale Xantipo, asi chápeš, že maminky , které řeší problém plácnutím nejsou necitelné matky, které své dítě MLÁTÍ. To co jsi zažila byl fakt extrém. Řekla jsi té matce něco? Mi se stalo něco podobného, když jsem byla s Honzou na poradně ještě jako s malým miminkem a jedna "matka" tam kluka tloukla za to, že si špatně obul botu. Přišla jsem z toho zážitku otřesená a moje máma mi řekla.A co jsi udělala ty? Když jsem řekla, že jsem jen zírala, tak mi řekla. Jako bys ho bila i ty. A má pravdu. Napsat takový příspěvek na internet není moc statečné. A to říkám jen proto, že já jsem si to taky musela uvědomit, ne proto, že tě chci kritizovat.
 Dita 
  • 

Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(7.9.2006 23:03:10)
Kup si bezpečnostní pojistky do zásuvek, zas tolik nestojí. Když své dítě zabavíš, nebude mít čas na blbosti.
 Jitka, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(11.9.2006 1:14:54)
Do zásuvky záslepku, před silnicí držet (za ruku, v kočáře ...) a stále důsledně zpovzdálí sledovat a včas zasáhnout (sama vím, že je to náročné, ale ono to za nějakou dobu přejde).
Takto malé děti teprve poznávají, co je správné, co nelze dělat, co je nebezpečné. Kdybychom je za toto poznávání fyzicky trestali, není už pak u nich daleko ke vzniku fobií.
 Eva (kluci 3,1) 
  • 

Re: Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(11.9.2006 11:16:09)
Řekla bych, že fobií trpíš ty, nic ve zlym.
Držim dítě za ruku, ale stejně musí vědět, že přes tu silnici sám nesmí, a to ho nemusím bít! A děti si nejlíp vše osvojí do tří let věku, stačí si přečíst nějakou odbornou knihu. Já se jimy striktně neřídím, ale mám čtyři synovce a neteře a vidím, kolik je na tom pravdy a mohu to skloubit do hromady se svými pocity, a funguje to. Co když ti něco upadne, nebo se budeš chtít vysmrkat, tak náhodou dítě pustíš, a co potom?
 sunsung 


Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:21:24)
Kate, netrestat, ale motivovat. Když něco, tak se pak půjdeme na něco podívat, budu s Tebou něco dělat, budu Ti číst. Dcera by měla vnímat už i to, že jsi veselá a nebo smutná, protože Tě zlobí. Nerozčilovat se vnitřně, ale jenom na venek, používat větu - ale teď se opravdu hodně zlobím. Nebo jé to mám radost, ty jsi šikovná, to se Ti povedlo. Tresty až jako krajní řešení spojené hlavně s tím, že Tě zklamala a že Tě to mrzí a budeš plakat.Ne zase, aby to bylo nějaké citové vydírání, ale rozumnou mez. Mám to hodně okoukané od své mámy, která byla výborný prof. padagog. Zkus to. Hlavně uvnitř sebe buď v klidu, jakmile začneš křičet až Ti začne přeskakovat hlas, tak jsi prohrála :o) napiš zda to zabírá, jsem zvědavá
 *Kate*+ dve holky 05+08 


Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 12:29:39)
no tak krik nevedu...zatim :-) mam vycitky i ze zvyseneho hlasu :-) tedy vycitky v tom smyslu, ze jsem to nezvladla...hodne vyznavam to, ze krik je slyset mnohem min nez klidny hlas....

spis mi jde o to, jak ji donutit neco nedelat...nez delat....k tomu, aby si sesbirala hracky ji namotivuju v pohode...spis nevim, jak ji vysvetlit, aby nechodila do silnice, nelezla mi na balkon a podobne....
 Ellis+Dáda+Jája 


Tresty 

(5.9.2006 13:02:16)
Zdravím všechny,

se zájmem jsem si pročítala hlavní článek a čekala jsem na reakce v Diskuzi. Já sama si jasně pamatuji, že když jsem občas "jednu slízla", když jsem byla v pubertě, tak jsem vždycky vzdorovitě mamce říkala, že JÁ svoje děti nikdy bít nebudu (a ty mamči pohlavky byly občas opravdu zasloužené, ale to si uvědomuji až s odstupem času - v pubertě jsem to brala jako děsnou nespravedlnost :o) a vida - dnes mám 2 holky (13 a 4 roky) a musím se přiznat, že jsem svoji ZÁSADU porušila dostkrát a zvláště v poslední době, kdy "nás", resp. starší dceru navštívila puberta. Jsem v podstatě kliďas, věčný optimista, ale 13-ti letá puberťačka mě opravdu občas vytáčí - zná to skoro každá maminka se stejně starými dětmi. Nemůžete srovnávat malé 3 leté dítě s puberťákem. Mladší dcerka si taky občas vyslouží jednu na zadek a vůbec mi nepřipadá, že bych byla nějaký zloduch nebo týrala své děti. Prostě razím heslo "škoda každé rány, která padne vedle", ale to neznamená, že bych své děti řezala jako "koně". Prostě občas je ta facka opravdu účinější, než 2 hodiny domlouvání.
Vím, že mě tady spousta maminek "ukamenuje" svými názory, jak se děti bít nemají a že zastávají "moderní vlnou výchovu", kde se s dítětem diskutuje, ale .... Jak jsem psala, občas jsem jich taky pár slízla a přesto si myslím, že mě naši vychovali dobře, navzdory těm občasným fackám :o) Svoje rodiče mám strašně ráda a nezanechalo to ve mě žádná traumata.
Jsem zvědavá na ohlasy ..... pište, pište ...
 Klára, autorka 
  • 

Re: Tresty 

(5.9.2006 13:27:18)
Nebudu Tě rozhodně kamenovat - jak se říká, každému co jeho jest, pokud máš pocit, že vychováváš své děti správně, je to v pořádku. A dvouletý (teď už skoro tříletý) prcek se opravdu s "pubákem"srovnávat nedá. Mám tři neteře ve věku nebezpečně se pubertě blížícím a občas bych je bacila, jen se na mně podívají. Hrůza.
S dětmi na některá témata taky příliš nediskutuju - co se týče bezpečnosti a chování k ostatním, máme to jasně stanovené, co se může a co ne. Pokud něco poruší, následuje trest, který se bezprostředně týká prohřešku. Házíš pískem po kamarádovi na pískovišti? Tak nebudeš na pískovišti, i za cenu protestního řevu. Atp.
 Jarka + 2 
  • 

Re: Re: Tresty 

(5.9.2006 13:31:38)
Přehlídla jsem, máš jedno dítě nebo dvě? Odchodem z pískoviště potrestáš i to hodné, které si chce hrát. Když zlobivé vykážeš za ohrádku, může sám nehlídán dělat ještě větší alotria. Když ho za ohrádku půjdeš zabavit, potrestáš hodné dítě, které si chce s tebou hrát na písku.
 Klára, autorka 
  • 

Re: Re: Re: Tresty 

(5.9.2006 14:34:55)
Nepůjde za ohrádku, ale jen z pískové části, třeba na lavičku. bavit ho rozhodně nepůjdu, je to přeci trest a ne náhradní zábava za zlobení. Děti mám dvě.
 Jarka + 2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tresty 

(5.9.2006 14:39:04)
A jak docílíš toho, že zůstane na lavičce nebo mimo písek? Že se nebude nudit a vymýšlet ještě větší lumpárny nebo že naopak nezačne vztekle a vytrvale ječet na celé hřiště?
 Klára, autorka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tresty 

(5.9.2006 14:44:13)
Sedět tam bude, protože chápe, že je to trest (ale tohle samozřejmě neplatí pro každé dítě, pokud ne, budu ho tam vracet klidně desetkrát, a že řve? To je mi srdečně jedno. Snažím se, aby děti pochopily, že vztek je normální lidská emoce, ale že se s ním ničeho nedosáhne a že je třeba ho ventilovat stranou centra dění.
 Jarka + 2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tresty 

(5.9.2006 14:51:05)
Jestli vydrží jen tak sedět, tak to gratuluji. A když ječí, tak ostatní rodiče nedávají najevo, že byste měli radši vypadnout a ne je otravovat řevem?
 lea, 2 kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tresty 

(5.9.2006 15:11:14)
My, když zakážeme jednomu klukovi se dívat např. na Večerníčka, tak druhému je líto, že se má dívat sám. Stejně tak by mu bylo líto, že si má sám hrát na písku. Tím trestáme i toho hodnýho, kterému je tam pak samotnýmu smutno.
 b+h 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tresty 

(13.9.2006 19:23:48)
Ja si myslim, ze kdyz se potresta jedno dite tim, ze je "vyhosteno" z piskoviste (domu) nebo od Vecernicku do postele, ze nepotrestas dva, ale jednoho. Tomu druhemu totiz das priklad, jake jsou sankce za neposlouchani. Poslusne dite pak muze dokonce "vychovavat" kamarada tim, ze mu rekne: "..nezlob nebo si nebudeme moci hrat/divat se na televizi spolu.." (u chapavych deti samozrejme). Navic bych asi pozastavila svoji cinnost na par minut (Vecernicek neni tak dlouhy porad) a sedla bych si s hodnym a dodivala se s nim na pohadku, aby se necitil potrestany. Myslim si ze nespolupracujici dite by melo poznat nenasilne sankce jiz v utlem veku, aby si samo vybralo, zda mu to za to stoji neposlechnout dospeleho.
 Martina, Dita 1 rok 
  • 

Re: Tresty 

(9.9.2006 15:03:02)
reaguji na větu "radši 1 facku než 2 hodiny domlouvání". Musím přiznat, že tohle bych v pubertě ocenila taky. Ty tátovy litanie mi byly šíleně nepříjemný, bylo to jednak k ničemu protože pořád mlel dokola to samý a jednak by se za tu dobu dalo stihnout věcí, navíc to bylo většinou večer kdy bych už třeba ráda šla spát, ale musela jsem sedět v obýváku a poslouchat jak si na mě "zgustne". Argumenty z mé strany byly zaraženy hned v počátku, takže se ze mě stal celkem rychle pasivní ospalý posluchač, kterému dvouhodninové proslovy šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. U puberťáku nedoporučuju.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: jak se maji deti trestat ? 

(5.9.2006 21:48:29)
Kate,tak malé holce to nevysvětlíš, respektive jí to říkej,ale nečekej že to bude 100% dodržovat. musíš ji zkrátka kolem silnic vodit za ruku, doma dát nebezpečné věci z dosahu,do zásuvek záslepky atp. :-) to je normální
 myshka + 2 
  • 

Re: jak se maji deti trestat ? v 15 měsících 

(5.9.2006 21:46:35)
V 15 měsících si myslím, že dceři nevysvětlíš ještě nic. Tudíž ani tresty nemají žádný dopad - ona jen nechápe, proč jí chceš ubližovat. Jediný možný způsob je podle mého názoru jí prostě oddělit od nebezpečných věcí - tj. když nechce pochopit, že nesmí vběhnout do silnice, tak holt musí do kočárku (ať se vzteká), když dělá něco nepřípustného doma, tak jí buď zkus zabavit něčím jiným a nebezpečnou věc odstranit, nebo ji na chvilku (třeba minutu, ne o moc víc!) odnes do postýlky a zavři jí tam. U nás to u druhého syna docela fungovalo (spojeno s klasickým "tytyty", trest v podobě odloučení od nebezpečné věci nastupoval ve chvíli, kdy nic jiného nezabralo - ani rozptýlení, ani "tytyty"). U staršího jsem ještě nebyla tak "osvícená", tak holt dostával přes ruku - dnes myslím, že zbytečně.
 Lí 


odkazy na články o vhodných výchovných metodách - pro ty co se rozhodnou přestat bít a zkusit to jinak: 

(5.9.2006 22:02:04)
http://www.babetko.sk/user/view_page.php?page_id=131176

http://www.rodina.cz/clanek4453.htm

 Šárka, tři děti 
  • 

Re: jak se maji deti trestat ? 

(10.9.2006 23:50:28)
Za co, pro Boha, trestáte 15měs. dítě??!!
 Jirina, 4 deti 
  • 

Neni to tak snadne 

(5.9.2006 12:23:25)
Je to fakt moc prima, kdyz je dite dosti tvarne a dokaze sveho zlobeni zanechat po domluve. Ale nepovazuji za velky uspech, kdyz musim svuj pokyn rict 5x a dite teprve pak poslechne. Jsou situace, kdy na vysvetlovavi neni cas. Kdysi mi asi 3-lety syn v nestrezene chvili, kdy jsem zkousela v obchode boty 4-lete dceri, bleskurychle zmizel z oci a ja jsem ho po dlouhych minutach hledani nasla o patro niz u hlavni silnice. Pamatuji si na rozhorcene poznamky jedne (nezasvecene)starsi pani, kdyz dostaval na zadek, ale jsou proste zivotne dulezite veci, a zkombinuji vsechny zpusoby, aby je dite co nejrychleji pochopilo. Nekdo slysi lepe pres usi, nekdo holt pres zadecek. Nevidim ani nic spatneho na tom, kdyz male dite jemne plesknu pres rucku
v situaci, kdy mu 2 nebo 3x reknu, ze tu vec nema brat a ono s vyzyvavym pohledem sahne zas.

Klaro, jeste by me zajimalo, jak dlouho uz vam to tak "po novem" funguje?
 Klára, autorka 
  • 

Re: Neni to tak snadne 

(5.9.2006 12:43:30)
Zdravím všechny, kdo se zapojili do diskuze. Po novém to funguje cca čtyři měsíce - a že to opravdu funguje, můžu jen potvrdit. Jak jsem čekala, názory se dělí na "plácací" a "neplácací" celkem striktně. Ráda bych dodala, že můj syn nikdy nebyl žádný tyran. Jen prostě zkoušel překračovat vytyčené hranice, protože způsob, jakým jsem je stanovila (plácání) považoval za nepřijatelný a neuměl to dát jinak najevo. Teď, když to máme jinak, respektuje mně, moje přání i pravidla daleko ochotněji.
 Džejn 
  • 

Re: Re: Neni to tak snadne 

(5.9.2006 12:57:02)
Tak to je fakt super, moc vám přeji, ať to tak vydrží. :-)
 Kačka 
  • 

Re: Re: Re: Neni to tak snadne 

(5.9.2006 14:13:07)
Gratuluju k tomu, že vám to tak krásně šlape, nicméně si myslím, že to není úplně univerzální návod (ale takový asi neexistuje:-)). Pokud si pamatuju /a to se nezapomíná/ já byla v dětství bita pořád a hodně a za všechno. Moc dobře se vzpomínám, jak se u nás křičelo, táta s náma snad ani jinak nemluvil /nevím, asi to neuměl/. Potom jsem si vždycky zalezla někam do koutku a v duchu jsem si snad milionkrát opakovala, jak moc je nenávidím. Teď mi je přes dvacet a s oběma rodiči mám vztah, který se zlepšuje rok od roku. S tátou jsem našla řeč v pubertě, s mámou ještě o něco později...ale to co bylo, to se zapomenout moc nedá:-(. Ale k diskuzi. I přes své zkušenosti nemůžu už teď říct, že své děti bít (divné slovo, takové kruté) nikdy nebudu, jen vím, že si to předem třikrát rozmyslím, jestli je to nutné a jak to může být ze strany dítěte vnímámo.
 Kačka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neni to tak snadne 

(5.9.2006 14:17:38)
omlouvám se, skočilo to úplně jinam
 Alena Čermáková 
  • 

Re: Neni to tak snadne 

(6.9.2006 14:39:45)
Držím vám oběma moc palce. Přála jsem si nejméně tři děti. Asi nebudu tak šťastná. Skutečně je třeba brát článek o nepleskání s rezervou. Mě bylo vyčteno, že jsem na svou téměř 6letou velmi temperamentní dceru navíc ve znamení Berana moc tvrdá, když dostala v těch 6 letech na zadek a byla poslána za dveře, muž se kvůli tomu (pouze tomu - bál se o svého milovaného syna, který je dosti mírný a uhodila jsem ho, dnes je mu deset, asi tak v osmi letech) Pokrutých soudech mi pak ty sprosté matky daly za pravdu. Ohlásily, že i ony jsou na své děti "ostřejší".
Dnes je dceři 15 let. Je skvělá, máme velmi krásný vztah..... Co více dodat. HOdně radosti s našimi ratolestmi.
 Káča,8letá dcera 
  • 

Re: Facky jsou zbytečné 

(7.9.2006 8:51:14)
Já mám osmiletou dceru,od tří let ji vychovávám sama. V době ,kdy nám to přestalo s manželem klapat a já byla na nervy,tak jsem malé docela často dala na zadek. Pak jsem si ale vzpomněla na slib,který jsem si dala už jako malá,že své dítě přece nebudu bít. Já jsem totiž jako dítě od své mámy docela často dostala pořádně na zadek,třeba i vařechou,řešila tak své problémy a já jsem s bráchou byla nejblíž.
A můžu říct,že se tohoto slibu držím. Dceru mlácením netrestám,stejně mě pak bolela ruka a mám to zapotřebí? Snažím se s ní domluvit a pokud to nejde,tak stačí,abych trochu zvíšila hlas,nebo jen řekla Vladislavo (jinak je to Vlaďulka,atd) a to úplně stačí. Teď se stalo,že jsem ji dala takový to výchovný plácnutí na zadek,nic hroznýho,jenom aby si uvědomila,že něco provedla a byla v takovým šoku,že začala brečet(ono to nebolelo,jen ji to překvapilo).Když jsem se ji ptala,proč brečí,tak mi s údivem v očích řekla,že jsem ji plácla. No prostě na to není zvyklá a tak byla v šoku. A stačilo to,pak z ní bylo to nejhodnější dítko,i když ona moc nezlobí,myslím si,že máme dobrej vztah.
Navíc mám takovou malou fackovací antikoncepci v kamarádce,která své dva kluky mlátí jak řešeto snad každou hodinu,když ji říkám,že to tak nejde,tak mě stejně moc neposlouchá a mlátí je dál. Kluků je mi líto,myslím si,že by ani nezlobili,kdyby měli maminku,která je nemlátí.
Takže závěr je takový,že je lepší si doma pravidla určit,s dítětem se snažit domluvit v klidu a při nejhorším jen trochu zvednout hlas a je klid.
Přeji pevné nervy všem maminkám.
 Moňas - syn rok a čtvrt 
  • 

Re: Neni to tak snadne 

(7.9.2006 10:37:16)
Přesně tak, řeknu 3 - 4 krát - neposlechne, tak holt se to musí řešit plácnutím. Fakt bych z toho byla na prášky. Můžu mluvit po tichu, můžu zvýšit hlas, ale bezvýsledné, no tak proč otálet s třepnutím.
 Eviska22 


výprask...??!! 

(5.9.2006 13:54:16)
Tak nevím,nejsem zastánce tělesných trestů,ale občas se nějakému tomu plácnutí přece nevyhne nikdo..Ano,je jasné,že se to nejdříve pokusím dítku vysvětlit..jednou,dvakrát,po třetí,udělá-li to ovšem znova,dostane.Ne moc,ale jedna dvě na zadeček ještě nikoho nezabila.Nemlátím dítě denně,ale jen když si to opravdu zaslouží.Chci být kamarádka,ale jsem hlavně máma a musím své dítě naučit,co se smí a co ne.A když bude dělat hlouposti,tak že se za ně platí.Aby pak nebyla překvapená,až přijde čas poznávat svět blíž
 Jájas 
  • 

Re: výprask...??!!rady tchýně 

(12.9.2006 16:20:57)
Podle mé tchýně (která teda měla své děti vzorně vycepované) je třikrát a dost moc. Ona praktikovala (asi tak kolem 21 měsíců věku - a doporučila to i švagrové při výchově syna, našeho synovce) jednou a když neposlechne, plácnout. Je fakt, že dítě záhy pochopilo, že prostě musí poslechnout. Charakter a základ výchovy se utváří do tří let, co se do té doby nestihne, už nejde dohnat. Viděla jsem na vlastní oči, že to jde, stejně si ale nejsem jistá, jestli je to úplně správně, taky se mi "plácání" nezamlouvá, ale když se do mě roční syn zakousl vzteky tak, že jsem ho nemohla odtrhnout, dostal na zadek a hned se pustil!
Tak nevím, taky jsem byla rozhodnutá neplácat, ale ono to bez toho fakt asi úplně nejde!

PS: Americký pediatr Harvey Karp doporučuje na malá batolata místo plácnutí vrčet, zkoušela jsem to, ale asi neumím dobře vrčet, prostě na naše hádě to nefunguje.

PS2: Manželův kolega trvrdí cituji "Děti mají paměť na prdeli"

Tak si pak vyberte
 Eviska22 


výprask...??!! 

(5.9.2006 13:54:53)
Tak nevím,nejsem zastánce tělesných trestů,ale občas se nějakému tomu plácnutí přece nevyhne nikdo..Ano,je jasné,že se to nejdříve pokusím dítku vysvětlit..jednou,dvakrát,po třetí,udělá-li to ovšem znova,dostane.Ne moc,ale jedna dvě na zadeček ještě nikoho nezabila.Nemlátím dítě denně,ale jen když si to opravdu zaslouží.Chci být kamarádka,ale jsem hlavně máma a musím své dítě naučit,co se smí a co ne.A když bude dělat hlouposti,tak že se za ně platí.Aby pak nebyla překvapená,až přijde čas poznávat svět blíž
 Eviska22 


Re: Omluva.. 

(5.9.2006 13:56:59)
Omlouvám se,poslalo se mi to víckrát,než jsem chtěla
 Eviska22 


výprask...??!! 

(5.9.2006 13:54:55)
Tak nevím,nejsem zastánce tělesných trestů,ale občas se nějakému tomu plácnutí přece nevyhne nikdo..Ano,je jasné,že se to nejdříve pokusím dítku vysvětlit..jednou,dvakrát,po třetí,udělá-li to ovšem znova,dostane.Ne moc,ale jedna dvě na zadeček ještě nikoho nezabila.Nemlátím dítě denně,ale jen když si to opravdu zaslouží.Chci být kamarádka,ale jsem hlavně máma a musím své dítě naučit,co se smí a co ne.A když bude dělat hlouposti,tak že se za ně platí.Aby pak nebyla překvapená,až přijde čas poznávat svět blíž
 Eviska22 


výprask...??!! 

(5.9.2006 13:55:21)
Tak nevím,nejsem zastánce tělesných trestů,ale občas se nějakému tomu plácnutí přece nevyhne nikdo..Ano,je jasné,že se to nejdříve pokusím dítku vysvětlit..jednou,dvakrát,po třetí,udělá-li to ovšem znova,dostane.Ne moc,ale jedna dvě na zadeček ještě nikoho nezabila.Nemlátím dítě denně,ale jen když si to opravdu zaslouží.Chci být kamarádka,ale jsem hlavně máma a musím své dítě naučit,co se smí a co ne.A když bude dělat hlouposti,tak že se za ně platí.Aby pak nebyla překvapená,až přijde čas poznávat svět blíž
 Sissi 
  • 

.. 

(5.9.2006 14:27:33)
Tohle ale může podle mě fungovat jen tehdy, když dítě ví, že nějaká možnost fyzického trestu existuje. Znám holčičku z rodiny, kde se jen zvyšuje hlas, a rodiče si s ní popravdě moc neví rady. Něco jí zakážou, ona to udělá, napomenou ji, udělá to zas, počtvrté už na ni křičí a ona to dělá stále, protože ví, že dosáhla maxima, stačí si zacpat uši a horší už to nebude. Pořád jsem přesvědčena, že u malého dítěte to bez občasného plácnutí nejde.
 Klára, autorka 
  • 

Re: .. 

(5.9.2006 14:41:11)
Synovi jsem slíbila, že už ho tlouct nebudu, takže asi nad sebou žádnou mžonost fyzického trestu necítí, a přesto funguje. Pokud by vysloveně provokoval a nechtěl poslechnout prostě aby vyzkoušel, co to udělá (což nedělá), separovala bych ho od předmětu, s kterým to zkouší, a zabránila mu se ho zmocnit. Pokud jde třeba o zásuvky, které teď řeším s mladší dcerou, vždy, když prosté NE nezabere, odnesu ji od zásuvky pryč a nechám vztekat, jak je libo. Pokud stále zkouší dostat se k zásuvce, odnáším jí pořád dokola třeba deset minut. Dokud to nepochopí. Po týdnu sporů se zdá, že malá to vzdává - za poslední dva dny to už na zásuvky nezkusila.
 Petra II. 
  • 

Re: Re: .. 

(5.9.2006 21:05:30)
Promiň mi mou jízlivost, ale asi toho doma moc neuděláš... :-(
 Mirca 
  • 

Re: Re: Re: .. 

(5.9.2006 21:31:14)
Predpokladam, ze pre Klaru je dolezitejsie dieta ako domacnost. Ale nemusi to tak byt u kazdeho:).
 Petra II. 
  • 

Re: Re: Re: Re: .. 

(5.9.2006 22:58:32)
:-)) To je fakt.
 Magnolya 


Re: Re: .. 

(6.9.2006 8:20:31)
Fascinuje mě, jak používáte slova tlouct. Copak jste synovi někdy dala takovou ránu, že druhou chytl o zem? Jestli ne, tak nepoužívejte slova bít a tlouct. Plácnutí přes zadek je o hodně jiné, než dítěti dát facku takové síly, že druhou chytne o zem, o radiátor, o skříň atd.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Bití, tlučení a plácání 

(6.9.2006 9:32:31)
Když jsem synovi vysvětlovala, že nemá mydlit jiné děti (činil to s takovou razancí asi jako když občas dostal na zadek), taky jsem mu říkala "nebij toho chlapečka" a ne "neplácej toho chlapečka". Pak mi teda taky došlo, jaký v tom musí mít maglajs, když já ho "biju" a on to má zakázané (se zdůvodněním, že to dělají oškliví kluci, že přece nebude mlátit slabšího atd.)Protože co jiného rodič bitím předvádí než svoji fyzickou převahu a nadvládu? A když ji nemohou předvádět deti na svých kamarádech a spolužácích, proč by měli rodiče?
 Eva, dva kluci 
  • 

Jak trestat? 

(5.9.2006 15:51:10)
Dobrý den,
překvapila mě podobnost článku s tím, jak je to u nás.
Mám dva syny, věkový rozdíl necelé 2 roky, staršímu jsou teď 3. Dřív jsem ho taky trestala i fyzicky, pak jsem se nad sebou zamyslela a už to cca půl roku nedělám. Vůbec. Potvrdilo se mi to i ve chvíli, kdy staršího za zlobení plácnul manžel a mladší šel hned bráchu plácat taky. Těžko mu pak vysvětlovat, že brášku nemá mlátit, myslím, že je ideální jít mu příkladem.
Také trestám prostě jinak, podobně, jak psala autorka článku v reakcích. Jde z písku dokud neslíbí, že už bude hodný, musí jít za ruku dokod neslíbí, že nebude utíkat atd. Pokud slib poruší, tak jde za ruku po zbytek dne s tím, že zítra už to snad zvládne a tak dostane zase šanci. Ale zajímaly by mě i další nápady na tresty. Jak by jste např. reagovala nyní, kdyby kousl sestřičku téměř do krve? Tady se mi zdá pouhé vysvětlování málo, bála bych se, že to zkusí znovu. U nás se to tedy naštěstí už dlouho nestalo, ale je to jedna z věcí, za kterou dříve prostě dostal na zadek.
Eva

 Eva, dva kluci 
  • 

Jak trestat? 

(5.9.2006 15:51:25)
Dobrý den,
překvapila mě podobnost článku s tím, jak je to u nás.
Mám dva syny, věkový rozdíl necelé 2 roky, staršímu jsou teď 3. Dřív jsem ho taky trestala i fyzicky, pak jsem se nad sebou zamyslela a už to cca půl roku nedělám. Vůbec. Potvrdilo se mi to i ve chvíli, kdy staršího za zlobení plácnul manžel a mladší šel hned bráchu plácat taky. Těžko mu pak vysvětlovat, že brášku nemá mlátit, myslím, že je ideální jít mu příkladem.
Také trestám prostě jinak, podobně, jak psala autorka článku v reakcích. Jde z písku dokud neslíbí, že už bude hodný, musí jít za ruku dokod neslíbí, že nebude utíkat atd. Pokud slib poruší, tak jde za ruku po zbytek dne s tím, že zítra už to snad zvládne a tak dostane zase šanci. Ale zajímaly by mě i další nápady na tresty. Jak by jste např. reagovala nyní, kdyby kousl sestřičku téměř do krve? Tady se mi zdá pouhé vysvětlování málo, bála bych se, že to zkusí znovu. U nás se to tedy naštěstí už dlouho nestalo, ale je to jedna z věcí, za kterou dříve prostě dostal na zadek.
Eva

 Klára, autorka 
  • 

Re: Jak trestat? 

(5.9.2006 17:01:30)
Tohle je fakt těžké, ale v případě násilí na druhých používám důslednou separaci. Pokud se chová špatně k sestře, nebude s ní v jedné místnosti a nebude si s ní hrát (samozřejmě po určitý snesitelný čas). Vysvětlím synovi - a to ostře, protože na důsledný hlas funguje, že se zachoval ohavně, že sestřičku to moc bolelo a že není možné, aby se to opakovalo. Řeknu, že se hrozně zlobím a že teď bude sám vedle v pokoji, zatímco já si budu hrát se sestrou (tím nepotrestám i ji, jak tu někdo psal). Aby měl čas se rozmyslet, zda je mu to líto. V případě kousance bych přidala zákaz něčeho oblíbeného - asi jídla, podle pravidla - pusina zlobila, pusina nedostane po obědě lentilku (i když tohle zní v porovnání s prohřeškem malicherně, synovi na jeho pravidelné poobědní dobrotě opravdu záleží).Musela jsem to zatím udělat jen asi třikrát, a to za bouchnutí, ale obvykle vedle brečel vzteky, pak přišel, že už to neudělá a sestře se (na mou žádost nebo i sám) omluvil. Samozřejmě, že tříleťák má krátkou paměť a občas "ujede", ale to by musel být anděl, aby se to nestávalo...
 Eva, dva kluci 
  • 

Re: Re: Jak trestat? 

(5.9.2006 17:10:32)
Dobrý den,
děkuji za odpověď. Ono je to těžké i proto, že u nás kouše častěji ten mladší a já ho prostě nechci trestat stejně. Kdybych ho zavřela do jiného pokoje, nepochopil by to, je na to malej, takže obvykle na něj jen zvýším hlas a on se rozpláče a já ho nechám plakat a jdu pofoukávat toho staršího. No, ale vlastně starší měl poslední dobou občas tendenci kousnout mě. Všimla jsem si toho ještě před kousnutím a ptala se ho, jestli chce, aby to maminku bolelo a aby plakala. Nakonec si to rozmyslel, že nechce a byla pohoda i bez trestu :-).
Mějte se krásně a děkuji za článek
Eva
 .Žaba 


Tiež razím cestu neplácania 

(5.9.2006 19:03:00)
o to väčšie bolo moje zdesenie, keď som zistila, že v roku a pol ho za mojim chrbtom pláca švagor za to, že na neho sype piesok... :-( Som presvedčená o tom, že plácané deti majú väčší sklon byť agresívne k okoliu. Chcem sa ale opýtať, posielate niekto deti do kúta? Moje staršie (2r2m) má z toho výlet, vobec nechápe o čo ide...
 Eva, dva kluci 
  • 

Re: Tiež razím cestu neplácania 

(5.9.2006 22:30:19)
Ahoj,
ne, do kouta bych ji neposílala. Náš kluk by to taky nepochopil a nechci ho "odstrkovat". Většinou trestám tím, že ho chytím a "budeš sedět u maminky". Ani se na něj nezlobím, snažím se o klidný, ale důrazný tón. Opravdu nijak hrozný trest, ale pro aktivní dítko, které se chce bavit a hrát si docela účinný. Pouze někdy, když nekontrolovatelně řve, tak ho v klidu zavřu do pokojíku "aby z toho maminku nebolela hlava", nechám ho uklidnit a často se ho chodím ptát, jestli už si půjdeme malovat, číst a pod., nebo jestli chce ještě plakat.
Eva
 Myshka + 2 
  • 

A co na to tatínek??? 

(5.9.2006 21:29:53)
Postupně jsem dospěla k podobnému názoru, i když někdy se přece jen ještě neudržím a plesknu. Mám ale problém s tím, že partner můj názor na fyzické tresty nesdílí... Takže mezi námi vznikají kvůli tomu občas konflikty a hlavně děti pak přesně nevědí, na čem jsou... Sice pozoruji, že i u něho fyzických trestů ubývá, ale vzdát se jich nechce. Jakou s tímhle máte kdo zkušenost?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: A co na to tatínek??? 

(5.9.2006 22:15:44)
Myshko, já se snažím také o neplácání, manžel se mnou v zásadě souhlasí, ale zas tak moc to neřeší (takže dcerku - 2 roky - celkem asi tak 3-5x plácnul). Neřeším to, neb to není tak často, chvíli jsme o tom diskutovali v době, kdy starší začala plácat novorozenou, ale během dvou týdnů ji to přešlo, takže to evidentně nebylo špatným vzorem :). Máme v zásadě názory na výchovu podobné, když někde cítím problém, probíráme to společně. Akorát já to víc řeším, jsem impulzivnější a jsem s ní často, takže ten "zákaz" potřebuju i jako brzdu pro sebe, jinak bych na tom byla jako autorka článku, začnu s závažným proviněním a skončím u prkotin. On má jako vzácnější autoritu i bez toho :)
 Boďka 


Re: A co na to tatínek??? 

(6.9.2006 13:13:15)
U nás bol problém podobný, keď som ja plácla občas, muž to robil častejšie a dôraznejšie, keď som prestala plácať úplne, on plácol len občas. V súčasnosti neplácame ani jeden. Chce to trochu času a hlavne dôslednú komunikáciu. Je lepšie sa o tom porozprávať v kľude, večer a nie pred deťmi, vysvetliť mu svoje názory, poukázať na to, že plácané deti nepočúvajú o nič viac ako neplácané, že problém je niekde inde - v dôslednosti, v dodržovaní pravidiel atp.

Chápavému partnerovi, ktorému záleží na deťoch rovnako ako tebe, to po čase dôjde. Výčitkami a zhadzovaním jeho výchovy nič nedosiahneš.
 Anna, dvě děti 
  • 

Re: Re: A co na to tatínek??? 

(11.9.2006 23:09:57)
přesně tak je to u nás. Já se snažím neplácat, přiznávám, že se mi to ještě úplně nedaří, ale můj manžel se mnou vůbec nesouhlasí a když mu řeknu, že nechci aby děti plácal, tak mi řekne, že si jich tedy nebude všímat vůbec a ať si je vychovávám jak chci:-( Někdy to i dodrží a děti pak nechápou, proč si tatínek s nimi nechce jít hrát:-(((
Trvá to u nás už tak dva roky a nejhorší je, že manžel o tom nechce vůbec diskutovat a tvrdí, že když dítě nedostane pořádně na zadek, tak prostě poslouchat nebude:-( Myslím, že vůbec nejhorší je, že když starší syn (4,5) třeba fňuká, že chce něco dobrého (já mu řeknu, že dostane až po jídle, ale on umí fňukat velice vytrvale), tak manžel to jeho fňukání po nějaké době nevydrží a začne mu vyhrožovat, že dostane na zadek, to samozřejmě nezabere a tak se manžel zvedá s tím, že mu na ten zadek jde dát, no a já ho zastavím. Následuje naše diskuze - možná by se to dalo nazvat i malá hádka - které jsou děti přítomny a tomu bych chtěla zabránit, jenže nevím jak:-( Musím přece reagovat na to, když chce malého plácnout a podle mě není důvod. Prostě mi v takových situacích přijde, že děti to vidí tak, že já jsem ta hodná maminka a táta je zlej a to nechci. Snad jste mě pochopily, neumím se moc dobře vyjadřovat...
Tak jak tohle vyřešit???
 Eva, dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: A co na to tatínek??? 

(12.9.2006 10:09:29)
Můj syn dovede taky slušně fňukat, ale já bych mu rozhodně nic nedala. Když na hlášku, že to dostane později přestane fňukat, tak budiš, ale kdyby fňukal dál, tak nedostane nic ani náhodou! To by si pak mohl myslet, že si vyfňuká cokoliv. Přikláním se k otci, fňukání je hrozný. Možná byste se měli dohodnout třeba na stání na hanbě, ale nechat to bejt, to je nesmysl. To nejsi hodná máma, ale (promiň) spíš hloupá.Aby s tebou jednou pěkně "nevoral".
 Lí 


Děkuju za krásný článek 

(5.9.2006 21:51:55)
Milá Kláro - děkuji za krásný článek, který ukazuje to, že když s rodič rozhodne že to jde i bez bití, tak to skutečně jde. Krásně také vystihuješ nepříjemnou situaci naší společnosti - že nebijící rodiče jsou tu vzácností.

V bnatolecím věku jsou dávány základy výchovy na celý život. Te´D jsou ty děti nejvnímavější. A nejlepší výchovou je náš vlastní příklad (tedy i omluva dítěti či vyjadřování svých pocitů) a chvála. CHválit, chválit a chválit - to je velká hnací síla pro ty děti.

Takže ještě jednou děkuji! A jen tak dál.

 Beruška9 


Gratuluji 

(5.9.2006 21:58:22)
ke krásnému článku a uvědomění si, že děti jsou pouze naše zrcadlo a změna, kterou jsi přošla, se Ti vrátí od dětí znásobena jejich láskou!
 Boba 


neni facka jako facka a take zalezi na okolnostech 

(5.9.2006 22:09:49)
Byt jsem mirumilovny clovek, na rychlou bleskovou facku (radsi tomu rikam flinknuti) nedam dopustit, behem 4 let jsem ji pouzila pouze 2x, ale mela 100% uspesnost (na brachu se nepliva a nestrka se dolu schody). Myslim, ze vic zalezi na situaci, povahach, nalade mamky jak na druhu trestu
 Dana - dospívající dcera 
  • 

Mokrý hadr 

(6.9.2006 9:57:36)
Svou dceru jsem párkrát také pleskla, ale byla to výjimka. Největší účinek ale mělo, když mi dělala příšernou scénu že něco "ce" - a já přitom vyndavala nevyždímané prádlo z pračky. Jak jsem byla rozčílená - hodila jsem po dcerce utěrku - mokrou -a trefila jsem přímo obličej. Ztichla, přestala vřískat a klidně odešla si hrát. Ale nefunguje to vždy. Sestra jednou svou hysterickou dcerku osprchovala studenou vodou, postavila ji k vaně a odcházela. Když se otočila, ta malá se držela vany, skákala jak míč a ječela "ještě, ještě, ještě"
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Mokrý hadr 

(7.9.2006 9:16:41)
"Ještě, ještě, ještě " je vynikající. Docela by mě zajímalo, jestli vztek sestru přešel a nebo jestli se zhroutila v záchvatu smíchu. Teta mi vykládala, jak jednou její syn dostal záchvat vzteku, ječel a zmítal se v předsíní, bezradná došla pro hrnec vody, chrstla to na něj, a bratránek začal řvát:"Podívej, co jsi udělala, polila jsi zeď a loupe se omítka". A jednou jsme byli na návštěvě u kamarádů, měli děti asi pět a tři roky. My jsme seděli v obýváku a děti měly usínat v pokojíčku. Moc jim to nešlo, pořád chodily do obýváku, a asi po desátém vrácení do postýlek a opětoveném vylezení kamarád vylítl a vrhl se za nimi do pokojíčku s řevem, že už teda asi dostanou. Dětičky šup do postýlek, obě daly ruce vzhůru a křičely:"Nestřílejte, my nemáme zbraně." Bylo po vzteku.
 žinča 


Haha 

(7.9.2006 11:38:45)
Supr, že se najou i takové historky :-))))Aspoň tu výchovu pak nebudeme brát tak vážně.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Jak na malé "teroristy"? 

(6.9.2006 10:15:06)
V současné době je syn ve věku ne, nechci. Strašlivě, ale strašlivě zlobí, ale většinou jenom v mojí přítomnosti. Když je s mužem, nebo s kamarádkou, tak je to "nejhodnější" dítě na světě. Nevím, co ještě mám dělat, ale když něco provede (bezhlavé vrhání se do silnice, házení písku ostatním dětem na hlavu a mnoho dalších "prohřešků") tak mu vždycky domlouvám. Zkusím to tak 5x a skončíme u synova ječení a on mě plácá přes ruku. Nezastaví ho nic. Doma to řeším tak, že ho vezmu a zavřu do pokoje se slovy, že až se uklidní, tak ať přijde. Na místech, kde tahle možnost není, pomůže jenom plácnutí přes zadek, nebo s ním musím pořádně zatřást (což vypadá dost strašlivě). Syn se pak samozřejmě lítostivě rozpláče, strašně mě objímá a říká, že mě má rád. Já mu vysvětlím, že ho mám taky ráda, ale na zadek dostal, protože ... Nejsem zastánce fyzických trestů (já za celý život dostala jednou facku od táty a to jsem si jí zasloužila), ale momentálně nemám jiné řešení.
 Lí 


Re: Jak na malé "teroristy" - odpověď 

(6.9.2006 13:10:42)
http://www.babetko.sk/user/view_page.php?page_id=131176

http://www.rodina.cz/clanek4453.htm

- není co dotat, stačí pročíst, nastudovat a aplikovat. rad je tam na výběr mnoho.

 žinča 


Re: Jak na malé "teroristy"? 

(7.9.2006 11:40:57)
Máme doma taky necíka. Někdy řve nechci i ze spaní. Je to fakt strašné. Držím palce
 Dana  
  • 

Re: Jak na malé "teroristy"? 

(11.9.2006 8:02:45)
Mám jednu takovou radu, mně se osvědčila - místo plácnutí (a co já se naplácala!!!) vzít pevně do náručí a nepustit. Držet tak dlouho, dokud nepřejde výbuch vzteku a začne rozumná řeč. Chce to zpočátku pevné nervy, ale u nás to fakt pomohlo...
Držím palce
Dana
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Jak na malé "teroristy"? 

(11.9.2006 10:18:25)
Díky za radu. Já jsem se rozhodla, že se "převychovám" a budu se snažit neřešit situace nějakými fyzickými tresty. Naši chlapi se vrátili z chalupy a řekla jsem si, že je čas na tuto změnu. Víkend jsme přežili jenom asi se 3 záchvaty vzteku. Jednou doma - to jsem ho odnesla do pokoje, že až se uklidní, tak ať přijde (pomohlo to). A dvakrát na ulici, když jsme šli s kamarádkou a její dcerkou, která měla v ruce klacík a Ondra se rozhodl, že jí ho za každou cenu ukradne. Řekla jsem mu, že se to nedělá a klacík jsem mu vzala a vrátila ho Báře. On se samozřejmě strašně rozeřval a metal kolem sebe blesky. Já jsem Ondru vzala, trochu jsem s ním zatřásla a hezky nahlas jsem mu řekla, že to stačí. Ječel dál, tak jsem to zopakovala a ejhle, zastavil se, kouknul na mě, uklidnil se a šel dál, jakoby se vůbec nic nestalo. Sláva - pomohlo to a šlo to i bez dostání na zadek.
 Klára 
  • 

S tím bitím opatrně  

(6.9.2006 12:11:49)
Pokud jste přesvědčeny o tom, že vaše výchovné metody dítěti neškodí, to si snad každá máma znající sebe a své dítě dokáže vyřešit sama. Ono to bití samotné není takovým problémem jako psychické následky.

Nečiní mi rpoblém přiznat, že mě moje mamka bila. Mamka má výbušnou povahu, bezmezně mne miluje, ale prostě jí občas ruply nervy. Výsledkem bilo, že když jsem něco provedla (a nikdy to nebylo nic hrozného), nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, že jsem něco udělal špatně, všechno přehlušil strach z fyzického trestu.

V mých třinácti letech jsem s něčím mamku moc naštvala - už ani nevím s čím. Jenže tentokrát mamce ruply nervy narolik, že i když jsem upadla na zem, rukama mne bila dál a jednou kopla do zad. Od té doby blok - už nikdy jsem nedokázala dát své mamce pusu. Nedokázala jsem si poručit, prostě to nešlo. Aby to nebylo nápadné, odbourala jsem vůbec i pusu ostatním členům v rodině. Myslím, že rodina to přijala jako můj pubertální vzdor, jenže ten trvá dodnes a je mi 25.

Teprve v patnácti letech jsem se odvážila mamce vzepřít a poprvé jsem se bránila, nevím, kde se ve mně ta síla vlastně vzala. Od té doby na mne nikdy ruku nevztáhla. Možná, že kdybych to udělala už dřív, bylo by dávno po všem.
 Klára 
  • 

Re: S tím bitím opatrně  

(6.9.2006 12:13:12)
A za tu příšernou hrubku se omlouvám, to je tak, když člověk píše dohromady o "bití" a "bytí":-)
 Boďka 


Re: S tím bitím opatrně  

(6.9.2006 13:40:58)
Klára, nezažila som síce od rodičov takú bitku ako ty, ale cítim to podobne. Viem z vlastnej skúsenosti čo je to strach a ako zbesilo búši dieťaťu srdce, keď pozerá na mamu, čo vyťahuje varechu z kredenca. Viem ako sa dieťa cíti, keď kľačí v kúte alebo je zavreté v tmavej komore. A aj moja mama si doteraz myslí (podobne ako Dźejn), že máme celkom dobrý vzťah a ako dobre nás vychovala. Veď nekradnem, nepijem, nenadávam, aj zuby si čistím, dokonca aj pozdraviť a poďakovať sa viem ;-).

Naozaj to stačí? Tie vonkajšie prejavy slušnosti? A čo detská sebaúcta, obraz o sebe a o iných, dôvera a zdravé sebavedomie, čo "vnútorná slušnosť"? Je to naozaj taký úspech, keď dieťa svoj vzdor a hnev zamení za strach? Ak počúvne, lebo sa bojí trestu? Má byť dieťa len poslušné, má len slepo prebrať naše predstavy o slušnosti a morálke? To je najdôležitejšia vec, ktorú si na ňom ceníme?

Už som to veľakrát písala, o tom, že dieťa má vždy nejaký dôvod prečo zlostí (únava, nuda, žiarlivosť, upozorňuje na seba, lebo sa cíti odstrečené, bojuje s nami o moc...atď.). Vždy nás tak trochu testuje, koľko vydržíme a či sa dáme vyprovokovať, vždy je to tak trochu volanie o pomoc. Ak toto riešime bitím, je to o našom zlyhaní, nie dieťaťa.

A o toľko krát tu spomínanom x-násobnom napomínaní a vysvetľovaní, ktoré nezaberá.

Môj názor je taký, že ak ani po 2-3 upozornení či vysvetlení dieťa nepočúvne tak: 1. nerozumie tomu a nemá zmysel mu to opakovať po 4x, jednoducho dieťaťu zabrániť v nebezpečnom či agresívnom konaní 2. síce rozumie, ale z nejakého dôvodu nechce počúvnuť-ani vtedy nemá zmysel mu to znova hovoriť, to isté čo v prvom prípade a po čase, keď je dieťa prístupné dialógu, pokúsiť sa vypátrať príčinu nepočúvania a riešiť to.

 Lí 


Re: Re: S tím bitím opatrně  

(6.9.2006 14:00:57)
Boďko - moc hezky napsané. Psdala jsme ti mejl. nevím zda přišel. jen kdyby jsi chtěla můžeš se přidat. čím víc nás bude, tím líp. :)
 Boďka 


Re: Re: Re: S tím bitím opatrně  

(6.9.2006 14:05:31)
Lí, mail som dostala, ďakujem. Keď budem mať trochu viac času, tak ti odpoviem. Ale uvažujem o tom ;-).
 Lí 


Re: Re: Re: Re: S tím bitím opatrně  

(6.9.2006 15:07:55)
Boďko - OK, děkuju za odpověď zde. Mně dost blbne připojenáí a častos e mis tane že mé emaily nedorazí k adresátovi aniž bych se to měla šanci dotzvědět. Na nápravě se pracuje :) Jinak projekt se rozjíždí, pokud budeš pak chtít podám ti další informace - už podrobnější.

 Gaba 
  • 

taky jsem se dusovala 

(6.9.2006 14:35:47)
ze ja nebudu ten rodic co deti bije.Ale postupem casu to od placnuti preslo k nasupani na zadecek a za dvere jak popisuje autorka.Pak ale zacal muj dvoulety chlapecek bit me.Udelala jsem neco co se mu nelibilo a sup sup,ty ty ty maminko,bez plyc.
Udela to parkrat a ja jsem pochopila,ze jestli neprestanu ja,,tak si bude myslet,ze takhle se resi koflikty.Takze jsem prestala.Misto nasupani na zadek si sednem a trosku rozeberem co se me nelibi.Zabira to daleko lip,jen to chce fatk trpelivost.
 Večernice 
  • 

Umění se omluvit 

(7.9.2006 14:06:40)
Zaujala mne poznámka, že když je situace, tak se autorka omluví svému dítěti. u nás doma to tak nikdy nebylo, prostě dětem se neomlouvalo a to ani když už se jednalo o prakticky dospělé děti. Nepamatuji si že by se moje babi kdy omluvila mojí mámě, zrovna tak jako máma se neumí omluvit mě. Prostě jí to nejde přes pusu. U cizích lidí mého věku s tím problém nemá. Já bych raději chtěla vykročit po stopách autorky a naučit se omlouvat i dětem, když to bude potřeba.
 Karel 
  • 

Re: OKOLÍ 

(8.9.2006 6:13:18)
Nazdar Pavoučnice, je nás určitě takových víc. Taky nemám ve zvyku fyzicky trestat za každou volovinu, teda, já osobně fyzicky netrestám vůbec a manželka taky ne. Pokud už kluk, "neví co roupama",tak se snažím zaujmout ho něčím jiným, něčím novým. Co zabírá na sto procent, tak ,když mu nasadim klobouček a jdeme ven. Podívat se na vláčky, za psem, dělat cokoliv, ale venku, to je po zlobení hned. Ne v kočárku na procházku, jen tak na ruky, aby viděl co nejvíc.
Děcka už jsou takový, chtějí poznávat a chtějí si všechno ošahat a nejlíp hned. Je jim jedno co to je, jestli hovínko, kámen nebo žába. Postupem času sami poznají na co se může chytat a na co ne. Samozřejmě, že ho nenechám chytat na každý humus, ale snažím se mu vysvětlit, zatím po jeho,že je to "a a" a, že nesmí. Sem tam i pochopí :-)).
Co se okolí týče, tak to neřeším. Je mi skoro čtyřicet a o lidech už vím svý a dělat si něco z toho, že na nás někdo, třeba v ordinaci zahlíží a děcko mlátit za to, že si dovolí tam zaječet, nebo, že tam poskakuje. Pokud jsou lidi,že nepochopí, že roční kluk nevydrží chvilku potichu a na místě, tak ať se jdou bodnout. Kvůli tomu ho přece nebudu usměrňovat fackama.
Je toho víc, co by se dalo napsat, ale nachci tady působit jako nějaký mravokárce, každý máme tu svoji metodu a já jsem přesvědčenný, že to jde i bez těch facek. Moje žena říká, že by děckem být nechtěla ani za milión, že,:"děcka mají těžký život". A myslím, že je na nás, aby jsme jim to tady trochu zpříjemnili, aby aspoň děctví bylo prosmáté a ne probrečené. Proto jsme si je taky pořizovali, nebo ne?
 Aneka_ 


Re: Re: OKOLÍ 

(8.9.2006 9:00:19)
Nečetla jsem celou diskusi, navíc si myslím, že je to stejně bezvýznamné, neb jsou zde jen 2tábory. Ale zarazil mne výrok pisatelky "s Majdou to jde i bez výprasků" ale nějak mi nejde do hlavy, že takto hovoří o 14ti měsíční dceři. Jako zda tím chtěla říci, že Matýsek ve 14měsících byl bit -hmmm tak to nedělám ani já. 14ti měsíční dítě, ale ani 15ti či 17ti měsíční není schopno udělat ni,zač by měl následovat trest. Takže tato věta mne pobavila. Nicméně osobně jsem také maminka, co plácne, sice u nás se to nestupňuje a krédo že je to "nejvyšší trest" si stále držím. Jsem vznětlivá přímá a zkrátka toto považuji v jistých situacích za adekvátní, ale přesto se oproti pisatelce dcera mnohokrát denně tulí a mnohokrát denně mi řekne "maminečko mám tě ráda" Já jí to říkám také často, velice často a plácnutí našemu vztahu nijak neubližuje. Jde o to, zda se s vyjímečných situací nestanou denní řešení situací a tu je potíž, ne samotné plácnutí.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Souhlas s Karlem 

(8.9.2006 9:23:03)
Karle souhlasím. Až teď, když jsem si přečetla skoro všechny příspěvky, jsem si uvědomila jak často se člověk nechá unést tím, že okolí "kouká" a přece ječící či zlobící dítě nemůže zůstat nepotrestáno. Musím říct, že těch chvil, které jsem zažila a díky kroutícím hlavám přihlížejících jsem se nechala strhnout a občas "plácla", bylo docela dost. Dodatečně toho lituji. Doufám, že se už dokážu povznést nad přihlížejícím okolím (nebo nad případnými poznámkami babiček či lidí s názorem "škoda rány, která padne vedle"). Nás taky naši nemlátili a žijem a docela si myslím, že s tou výchovou to naši zvládli celkem fajn.
 Dana, dcera 5,5 let 
  • 

Re: Souhlas s Karlem 

(8.9.2006 10:05:54)
Dobrý den Vám všem,ráda bych připojila k diskusi svůj názor. Je mi 31, vychovaná v názoru, dítě musí poslouchat dospělého, nesmí mít svůj názor případně dokud bydlíš doma budeš poslouchat. Mám několik dost silných zážitků - balení věcí a vyhození před vchodové dveře, vyhrožování s odvozem do dětského domova a několikadenním nemluvením se strany mámi. Následující má omluva jak už nic takového neudělám a že budu už hodná atd. A ten výprask někdy i měchačkou v záchvatu si pomalu dnes už nepamatuji a co následuje, mami mám ráda, nikdy ji nenechám na holičkách, ale je to tak nějak se slušnosti, chybí tam ten opravdový a upřímný vztah. Chci tím říci, že dítě potřebuje vědět, že ho máte rádi!, že za každé situace stojíte za ním! Je mi hrozně, když slyším jak někdo dítě straší jak mu vyhrožuje jak ho ponižuje a nebo skutečně bije. Myslím si, že pleskunutí přes ruku či přes zadeček, žadnému dítěti neublíží. Také jsem to udělala, ale za těch pět let bych to spočetla na prstech jedné ruky. Snažím se malou zabavit, dodržet denní režim a vymyslet ji program. A funguje to. Vždy se domluvíme a když ne, tak to řeším a co vymyslím za trest se snažím dodržet a hlavně tím jen nevyhrožovat. Bylo by toho moc, co by se k tomuto tématu dalo napsat. A jestili mohu doporučit na těchto stránkách je článek 364 od Prof.PhDr. Matějíčka - Co nám děti vzkazují - dospělí přečtěte si ho, já si ho i vytiskla a nosím ho v diáři stále u sebe a někdy si ho prostě přečtu. Bod 18 se hodí i k několika příspěvkům, které tady jsou.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Souhlas s Karlem 

(8.9.2006 10:24:39)
Dík. Na článek se mrknu a věřím, že v něm najdu co hledám. Já hlavně potřebuju vyřešit to, že syn začal reagovat tak, že když já ho občas plácnu přes ruku, tak kdykoliv se mu něco nelíbí, tak on udělá to samé (jde a plácne mě taky). Z toho jsem špatná. Říkám si, jestli jsem se tomu nemohla vyhnout. Teď je už pozdě, ale chci to napravit. Doufám, že se mi to zdaří.
 Jana, 2 


Re: Re: OKOLÍ 

(10.9.2006 21:05:02)
moc hezky napsany.Ani se mi nechce verit,ze jsi chlap :-))
 Jana, 2 


Re: Re: OKOLÍ 

(10.9.2006 21:05:31)
moc hezky napsany.Ani se mi nechce verit,ze jsi chlap :-))
 Jana, 2 


Hezky clanek 

(10.9.2006 20:38:37)
Clanek mi uplne mluvi ze srdce. Kdyzjsem deti nemela,tak jsem byla toho nazoru, ze par na zadek nikdy neuskodi. Kdyz se mi narodila dcera (ted ji jsou 2 roky) a ja koukala na ten spici uzlice,tak jsem si rikala, ze ji nikdy neuhodim. To se vsak zmenilo ,kdyz ji bylo tak kolem 1,5 roku a hezky rychle se naucila mi provokovat a vzdorovat a proste si delat co chce. Samozrejme jsem domlouvala a vysvetlovala,ale pripadalo mi,ze ani neposloucha,co rikam. Tak jsem zacala s placnutim pres ruku potom kdyz to nezabiralo,tak i na zadek. Vzdycky mam spatne svedomi a citim se mizerne i pres to,ze to neni nejake mlaceni,ktere by zanechavalo treba cerveny obtisk natoz modriny. Ale presto se za sebe stydim, ze se nedokazu ovladnout a ze vlastne svoji dceru ucim,ze ten kdo ma vetsi silu,ten vyhrava. Ted ji jsou 2 roky a ja se opravdu snazim vse vyresit "po dobrem" , ale nekdy mi ta ruka proste ujede a ja ji pres ten zadecek proste trepnu.A kdyz se obe uklidnime,tak ji vysvetluju "jak a proc" se to vsechno prihodilo a jak jsme tomu mohli predejit.
 lydushe + 3 háďata 


až bude starší 

(10.9.2006 23:26:45)
Článek se mi moc líbil, v podstatě jsem se v něm trošku poznala.Mám syna 4 roky, tou dobou, kolem dvou let, jsem se také zaříkala, že ho nikdy neplácnu. Rozhodně se to snažím dodržovat, také si nemyslím, že by to bylo dobře.
Někdy mi, ale ujedou nervy a výstražně ho plácnu přes zadek a ani nechci aby ho to bolelo, jen je někdy "ruka rychlejší než myšlenka".. A navíc když je to právě V TU chvíli, tak on dobře ví proč a že udělal chybu a ani nemukne, když si myslí, že jde o trest nespravedlivý, tak to si vyslechnu...

Ale! Můj syn je poměrně "mazaný" a mé argumentování se dost střetává v dnešní době s jeho argumenty a už to kolikrát nejde. A ač vysvětluji horem dolem, tak už se mi několikrát stalo, že mi řekl: "mami, to se nedá poslouchat, kdybys mě radši plácla..". Já zůstala koukat s otevřenou pusou a syn odkráčel středem.
Přeju Ti, aby Vám to vydrželo, aby se opravdu nemuselo "bít" a aby zůstalo u vysvětlování a té lásky, mě se to moc neosvědčilo, nemám nervy a čas na neustálé dohadování, které často k ničemu nevede...
 Taňula 


Re: až bude starší 

(12.9.2006 21:53:16)
Mam 3leteho synka.Do 2let byl sileny,tedy presneji obdobi vzdoru bylo silene-lehani na zem,kopani,rev.A to kdekoli.Stacilo,abychom jen prerusili cinnost,kterou chtel delat,nebo sli z venku domu,protoze on jeste nechtel.Vzdycky uz jsem mela stres predem,protoze jsem vedela,co prijde a ze zas budu muset to prezit.Fakt jsem to vydrzela,proste jsem vzdy dostala tomu,co jsem rekla i kdyz delal tyto sceny,nechala jsem ho,a jeste knemu laskave promlouvala,ze to chapu,ze mu rozumim,ze by chtel...,ale ze to bohuzel nejde a ze ho to jiste prejde.Pak jsem vymyslela historku o carodeji Mordyfukovi,ktery u takhle malych deti vyuziva jejich slabost a okamzite je zacaruje a oni se takhle chovaji,ale ze mu radej vzdycky uteceme az to na nas zase bude prichazet.Protoze jsem vzdy dopredu vedela,kdy prijde vztek,tak jsem rikala,ze tam urcite krouzi Mordyfuk a ze vzdycky jsme zacli utikat(tedy jako pred tim carodejem) a ono to nejak vyprchalo,proste se to vybehalo a jeste jsme se zacli smat,jak jsme na nej vyzrali.No,zvladli jsme to bez biti a musim potvrdit,ze se to vyplatilo,jako Klara-autorka potvrzuji krasny a laskyplny vztah s 3-letym synem,ktery mi rika,ze me miluje.Na vsem se domluvime,protoze i jemu dam sanci k tomu,aby bylo po jeho a on toho nezneuzije a je rad,ze se s jeho pranim take pocita.
Na to obdobi vzdoru ale nikdy nezapomenu,bylo to silene a ja byla vycerpana.
Vsechny ostatni deti mi pripadaly hodnejsi.
 b+h 
  • 

Re: Re: až bude starší 

(15.9.2006 3:31:51)
Skvely napad - zabavny a vychovny, bez biti.... skoda, ze jsem si toto neprecetla pred 7 lety.... urcite bych to pouzila....
 Andy 
  • 

Pohled z druhé strany :-) 

(13.9.2006 9:59:10)
Přečetla jsem si příspěvky a všimla si,že tu jsou názory maminek...já maminka ještě nejsem,takže zde je můj názor jako dítěte své matky.
Mamka nás má dva- mě a bráchu. Jsme od sebe o tři roky,já jsem starší....já byla vždycky ta co je hodnější,lépe se učí,nedělá problémy..bráška je můj pravý opak..nevydržel ani pět minut v klidu,ve školce i škole si neustále stěžovali na jeho temperamnet...co si pamatuju rodičové zkoušeli vše-domlouvat,"plácat", dávat MĚ :-) za příklad...vzhledem k tomu,že jsme každý jiný,tak to asi bude povahou,ne neschopností rodičů,že byl brácha takový jaký byl...do jeho dvaceti let nadělal rodičům spoustu vrásek...pak najednou přišel zlom...brácha jakoby dospěl,uvědomil si,že Ti dva utrápení lidé jsou rodiče,kteří ho mají rádi a za všech okolností stojí za ním.Zklidnil se a dnes všichni čtyři spolu skvěle vycházíme....a dobře se bavíme u historek,když vzpomínáme,jak máti honila bráchu s vařečkou po bytě,on ji je zarytě rval z ruky a házel za postel,tak dlouho až nebylo čím míchat omáčky:-)Ono plácání na žádném z nás nenechalo následky a zdravotně jsme na tom dobře:-)Takže jak je vidno,každé dítě je individualita. Jedno zlobí,druhé poslouchá,a myslím si,že snad každý rodič má v sobě cit,který mu pomůže zvládnout výchovu svých dětí. Takže přeji hodně úspěchů při každodenním vychovávání.
 anonymni prispevek 
  • 

nejvetsi paradox je ten 

(13.9.2006 17:25:06)
...ze tolik ceskych obcanu presto nadava, jak se v zahranici vychovavaji deti bez biti a vyrusta z nich hrozna mladez. Opravdu tim nasim bitim fakt vychovavame v Cesku nejlepsi obcany (bez chyb) na svete. Musim se tomu smat. V Cesku ziji pouze vychovani, hodni, respektujici, pracoviti, kteri nekradou, nebijou zeny, nevrazdi,...atd. obcane.
 L+2 
  • 

Re: nejvetsi paradox je ten 

(13.9.2006 17:34:22)
Ja kdyz jsem bydlela v Cechach, tojsem deti jeste nemela, ale placani na zadek a obas nejaka facka mi take prislo normalni. Ostatne, moje mama me take dost casto placala a vrah ze mne nevyrostl. Prokoukla jsem a po mnoha letech zivota v zahranici. Ted by me proste placnout dite, ani svoje ani cizi, vubec nenapadlo. Neni to potreba a prislo by mi to opravdu velmi divne a nechutne. Presto tu potkavam mnoho slusnych a slusne vychovanych deti. Samozrejme, tu jsou deti nevychovane, ale to podle mne nema nic spolecneho s bitim, ale s duslednosti. Duslednosti se da docilit i bez biti.
 anonymni prispevek 
  • 

Re: Re: nejvetsi paradox je ten 

(13.9.2006 17:52:23)
Jen jsem chtela pouze dodat, ze me prudi, jak mnoho (NE VSICHNI SAMOZREJME) kritizuji rodicovskou vychovu na zapade a pritom Ceska republika ma uplne stejne problemy s detmi a mladezi jako jinde ve svete, at je rodice bijou nebo nebijou. Ve state ziji zodpovedni i nezodpovedni jedinci. K vychove ditete je treba duslednost, jak jsi podotkla, a k tomu bych pridala jeste trpelivost, lasku, pravdu a porozumeni. S temito bude vychova nejucinnejsi u nejenom silnych jedincu, ale take u tech citlivych. Citlivym bych navic davala zvysene mnozstvi lasky a porozumeni.
 MartinkaB 
  • 

Jsem stejného názoru 

(14.9.2006 22:54:02)
Právě řeším skoro stejný problém ze svým synem.Je velmi vzpurný a nejchytřejší.Pořád se snažím a často to nestačí a chci přejít na jinou variantu.Jsem z rodiny,kde to bylo "v normálu" být děti a to hodně.Často k tomu řešení a vysvětlování mi nezbívá síla.Spíš je to má chyba a tlak okolo je velmi silný.Budu se snažit.Nechci je bít.Pamatuji si jak je to ponižující.A nechci aby si to prožili oni.Ty očička,ta naděje v nich je tak bezprostřední.Nechci jim to vzít,vždxť jr to nejkrásnější.
 MAMA V NORSKU 
  • 

MUZU SI VYCHOVAVAT JAK CHCI ? 

(16.9.2006 21:14:33)
Ve Skandinavii je zakazano deti fyzicky trestat a tim je to vyresene a pro vsechny stejne - musime mit jine vychovne metody. Co se tyce sporaku, zasuvek, vitrin a elektrickych kontaktu - u nas se prodavaji ruzna udelatka aby se dite nezranilo a tim padem se tady nemusi trestat za to, ze nekam neco strka nebo neco otevira apod. Kdyz se dite vali po zemi v obchode, tak se ceka az se vyvali nebo ho rodice opatrne odnesou pryc a snazi se upoutat pozornost na neco jineho. Ted jsem se vratila z Ceska. Jela jsem se svoji dcerkou tramvaji. Sedela tam jedna maminka s malym klucikem na kline. Klucikovi byl tak maximalne rok. Na tom kline nesedel klidne - vstaval - me to pripadalo, ze mel asi v plince. Maminka mu opakovane rikala: Nech toho, dej pokoj, nezahravej si, tak ty si se mnou budes takhle zahravat, to si myslis, ze si necham tohle libit a mlatila ho po zadku. Ale on porad nechtel sedet, tak ho mlatila dal. Ja i moje dcerka jsme z toho byly sokovany. Nakonec si ta maminka vsimla, ze na ni zirame a ja si neodpustila zakroutit hlavou. Rekla mi, ze si dite muze vychovavat jak ona chce a nikomu jinemu do toho nic neni. Je to opravdu tak? Nemaji deti nejaka prava? Opravdu si kazdy muze s ditetem delat do chce a nikomu do toho nic neni? Ja si myslim, ze by okoli melo casteji zasahnout a netolerovat takove veci. Vzdyt mu mohla neco ukazovat z okenka, neco mu povidat zjistit proc to dite za zadnou cenu nechtelo sedet. To prece neni duvod proc ho bit a jak osklive s nim mluvila. Ja tomu nerozumim. Co si myslite o chovani teto "maminky"?
 TIKYTAKY 


Re: MUZU SI VYCHOVAVAT JAK CHCI ? 

(16.9.2006 21:58:29)
..když to máš těžký, to je v každý z nás, já kolem sebe vidím na hřišti, a vůbec v okolí tolik situací, co se týče máma versus dítko, kdy bych jednala jinak...lépe řečeno tomu dítěti jde 99% věcí vysvětlit. Je jasný když dítě jako v případě co popisuješ, bylo neklidný, mohlo mít v plíně, mohlo být unavené, prostě cokoliv má holt takovou mámu, která za tím vidí hned zlobení a neposlouchání, tak to je pak každá rada marná.. přitom z vlastní zkušenosti vím, že je za tím vždycinky nějaký důvod. A v naší zemi to holt tak je, že si může každý vychovávat jak chce, a takovýmhle lidem když něco řekneš, tak se urazí, reagují podrážděně a ještě Tě seřvou co je Ti do toho... říkám, je to holt v každé z nás, a to správné "naslouchání" dětský dušičce b o h u ž e l nikomu nedáš!!! Tohle je taková malá utopie.... :o)) Radši si vždycky řekni, že jsi vděčná za to jaká jsi ty, že takovýhle "blbosti" řešíš úplně jinak a normálně než křikem a řezáním...
 Iva 
  • 

Re: Re: MUZU SI VYCHOVAVAT JAK CHCI ? 

(16.9.2006 22:35:11)
Je to zvyklostma v zemi, mimo jiné. Včera jsem popojížděla s kočárkem na zastávce autobusu sem a tam, čekala na svůj autobus a uspávala miminko a byla tam školní třída tak druháčků, kteří kolem dokola postávali,štěbetali, taky někam jeli s učitelkou. Za těch pár minut se na ty děti třikrát někdo nerudně obořil aby uhnuli tomu kočárku. Přitom ty děti mi vůbec nezavazely, dokázala bych je o uvolnění cesty taky požádat (určitě slušněji)! A jedním z těch kdo na ně tak zhurta houkl byla jejich učitelka! Ostatní dva byli důchodci. Je to prostě náš zvyk tady jednat s dětma bez úcty a jen tak rychle se to nezmění.
 žinča 


Re: Re: MUZU SI VYCHOVAVAT JAK CHCI ? 

(21.9.2006 7:00:11)
Zrovna včera za mnou přišel ten můj zbojník,ukázal na něco na kredenci, prohodil cosi svým batolecím jazykem, a když jsem nechápavě zírala , dostal záchvat. A brečel a fňukal a bil kolem sebe, já se ho pořád ptala , co chce, ať mi to ukáže, ale to ne, to by mu pokazilo vztekání, kdyby jsme se tak rychle dostali k cíli:-). No za dvacet minut jsem přišla na to, že chce rajče. Jenže to řekl jako hruška, protože to rajče je taková ta malá, žlutá odrůda, co jako malá hruška opravdu vypadá. Byla jsem na sebe docela pyšná, že jsem se ovládla a nevybuchla, protože malej zazářil štěstím a odběhl si s rajčetem zase do dálav.Je to pravda, že každý křik má svou příčinu a prostě si musíme uvědomit, že ti naši bobci berou vše smrtelně vážně a opravdu, hluboce prožívají, že jim máma nechce podat třeba rajče. Ale když to řešíme po dobrém, není to nikdy žádná tragédie. Jen to chce železné nervy:-)
 b+h 
  • 

pro zincu 

(22.9.2006 22:49:40)
Zinco, az zase ten tvuj zbojnik dostane zachvat, tak si capni na jeho uroven, koukni se mu do oci, a rekni mu - ja bych ti strasne chtela pomoci, ale ja ti opravdu nerozumim... kdyz neprestane, tak mu to rekni jeste jednou, milacku muj ale ja ti opravdu nerozumim, neslysim srozumitelne co rikas.... aby to rekl lepe, tak se bude muset uklidnit - me to vzdy fungovalo... naucila me to jedna maminka a dodnes jsem ji za to vdecna...
 žinča 


Re: pro zincu 

(22.9.2006 22:58:45)
Já to tak nějak dělám, ale bez držení. TO by mi malý dostal amok, nesnáší omezování. Přišla mi úžasná metoda pevného objetí, jak některé mamky propagují. Ale myslím, že to je metoda, která opravdu vyžaduje vedení odborníkem, hlavně u nás. Když se Honza vzteká a já za ním přijdu, že ho vezmu třeba do náruče, regulerně mě kope a mlátí. Většinou, pokud nepřijdu na to, co se děje tak radši odcházím z místnosti a nechám ho vyvztekat. jak se začne ječení měnit ve vzlykot, tak přijdu, obejmu ho , uchlácholím a pak si třeba řeknem , kde je problém. Díky za radu, zkusím to, ale nevím, nevím:-) Já jsem hlavně pyšná, že se už dokážu ovládat, abych neječela nebo ho nemajzla, to by mě fakt mrzelo.
 b+h 
  • 

Re: Re: pro zincu 

(22.9.2006 23:13:39)
nerikala jsem obejmout ho, capnout si k nemu - na bobek - aby ti videl do oci... a uplne klidne mu rikat, nez se strasne rozvzteka, ze mu nerozumis, ze mu chces pomoci, ale nemuzes, ze ti to musi rict JINYM hlasem - ani mu nerikej az se vyvzteka... ja ti opravdu rozumim - ja se taky musim ovladat a taky jsem hrda kdyz to zvladnu.... vcera jsem zrovna mela problem s moji 11-nactkou (matematicky ukol) - zacala rvat a zurit, pouzila jsem tuto techniku a pomohlo.... ukol tam mel hacek - to jsou nejvetsi previty s tema hackama - nejdrive musis prijit na ten hacek a pak resit.... takze jsme se zapotily obe, ale jak jsem ji trochu navodila na ten hacek, tak slo vsechno jako po masle... a ukol mela hotovy za 5 minut. Pak jsme se spolu radovaly. To byla doma pohodicka.
 Léannaigh 
  • 

nemuzu se s tim moc vyrovnat... 

(30.4.2007 22:48:25)
doma me bili, kdyz jsem byla dite, nerikam, ze nejak moc, ale rekla bych, ze casto, minimalne nekolikrat tydne a za kazdou kravinu...a nemuzu to pobrat jeste ted. je mi 23 pryc, driv mi to tak nedochazelo, ale poslednich par let to docela resim a moc se s tim nemuzu vyrovnat. svy deti uhodit nedokazu. nechci, aby nikdy zazily to ponizeni. ten rodic tez v ocich toho ditete strasne klesne, bohuzel je to tak. s rodicema mam dnes vztahy jakztakz OK, zaplat Panbuh, ale stejne se mi klepou ruce, kdyz to pisu. Blbe se mi o tom mluvi, pardon, nechci se rozepisovat dal...
 Ája, syn 8 let 
  • 

PROSÍM POMOZTE, JSEM ZOUFALÁ 

(24.5.2007 20:50:44)
Tady se všude píše o dětech do 3 let. Já neměla do té doby důvod syna plácat, jistěžě občas zlobil, ale tak přiměřeně věku. jedna věc mě však na něm zaráží. Již v roce byl schopný pochopit, co se po něm chce a naschvál dělal pravý opak. Jistě že to děti dělají, ale většinou z toho vyrostou. Můj syn však je extrém. Nejenže z toho nevyrůstá, ale má z toho jakýsi ,,sort". Ať řeknu cokoli okamžitě udělá, či řekne, pravý opak a to doslova. Např. při mazlení mi otírá nos o nos, ale stále silněji, až je to bolestivé. Když ho upozorním ať to nedělá, že mě to bolí, ještě přitlačí a to z pobaveným obličejem. Dlouho byly jen domluvy, nezabraly, tak jsme přešli k zákazům, ale i ty selhaly a tak došlo i na plácání, ovšem nic surového. Vždy jsem se k němu snažila chovat hezky, říkat prosím a děkuji, v dobré víře, že mě bude napodobovat. O co jsem však byla na něho milejší, o to víc si myslel že si může dovolovat. Dnes je mu 8 let, je velice vyspělý a má sílu (138 cm, 30 kg). Když není po jeho, začíná se semnou prát a já na něho skoro nestačím, je téměř velký jako já. Tak bohužel došlo i na vařečku, ale v případě, že zkopal moji mamku za to, že ho vyzvedla ze školy a jemu se zrovna nechtělo. Zkopal i mě, že jsem si 5 minut povídala z kamarádkou a nechtěla mu nic koupit, protože jsem neměla u sebe peníze. Troufl si kopnout i otce. Myslím, že už je ve věku, kdy by si měl uvědomit co si může dovolit a co ne. Navštěvujem i psycholožku, ale zatím bezvýsledně. Po dobrém s ním nic nesvedem, už pár let mu domlouváme a zakazujem za stejné věci, ale je nepoučitelný. Už na mě šel i z kladivem, naštěstí ho otec zarazil. Stále se mluví o právech dětí, ale co práva rodičů? Mám se nechat tyranizovat od 8-letého dítěte? PROSÍM POMOZTE, JSEM ZOUFALÁ.
 Věra 2 děti 
  • 

Re: PROSÍM POMOZTE, JSEM ZOUFALÁ 

(24.5.2007 23:29:12)
Ahoj,
přečetla jsem si Váš příspěvek a musela jsem si dát panáka. Já vám asi moc nepomůžu s výchovou osmiletého chlapce( mém syna 5 a dceru 1 rok),ale vím, že náš syn se choval hodně agresivně, když ho týraly děti ve školce. Vybíjel si tu zlost na nás. Abych začala od začátku. Dali jsme jej do školky ve třech letech a do dnešního dne trpí dislalií-mluví, ale svou vlastní řečí. Tenkrát jsme na týrání přišli tak, že se začal stranit dětí, v noci se pomočoval a řeč úplně vymizela. A k tomu ta agresivita, kteroou jsme připisovali věku. Já vážně nevím, nechci a nemůžu vás poučovat, člověk může těžko hodnotit rodinu, ve které nežije, nebo s ní není v blízkém kontaktu. Mohla se někde stát chyba při výchově, ale taky ne. Četla jsem, že děti o týrání od svích spolužáků nerady mluví. Je to jen záchranné lano, které podávám.
Přeji, aby se vše v dobré obrátilo.
 Věra 2 děti 
  • 

Re: Re: PROSÍM POMOZTE, JSEM ZOUFALÁ 

(24.5.2007 23:52:27)
Pokud by jste si chtšla s někým o svích problémech popovída tak moje adresa volasova@mail.cz , ono někdy člověku pomůže jen to, že se svěří s problémem někomu, koho ani nezná. Rodiče se domnívají, že je chyba ve Vás a známí Vás za rohem pomluví. Nezlobte se píši v tak pozdní hodinu, ale dřív se s míma prdelínama k PC dostanu jen málo. :-))
 Všra 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: PROSÍM POMOZTE, JSEM ZOUFALÁ 

(25.5.2007 0:53:26)
Špatně jsem napsala adresu je to : volasova@upcmail.cz

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.