| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak jsem přestala bít své dítě

 Příspěvky 110 z 244 [Dalších 234 >>]
Všra 2 děti
  • 
25.5.2007 0:53:26
Špatně jsem napsala adresu je to : volasova@upcmail.cz
Věra 2 děti
  • 
24.5.2007 23:52:27
Pokud by jste si chtšla s někým o svích problémech popovída tak moje adresa volasova@mail.cz , ono někdy člověku pomůže jen to, že se svěří s problémem někomu, koho ani nezná. Rodiče se domnívají, že je chyba ve Vás a známí Vás za rohem pomluví. Nezlobte se píši v tak pozdní hodinu, ale dřív se s míma prdelínama k PC dostanu jen málo. :-))
  • 
24.5.2007 23:29:12
Ahoj,
přečetla jsem si Váš příspěvek a musela jsem si dát panáka. Já vám asi moc nepomůžu s výchovou osmiletého chlapce( mém syna 5 a dceru 1 rok),ale vím, že náš syn se choval hodně agresivně, když ho týraly děti ve školce. Vybíjel si tu zlost na nás. Abych začala od začátku. Dali jsme jej do školky ve třech letech a do dnešního dne trpí dislalií-mluví, ale svou vlastní řečí. Tenkrát jsme na týrání přišli tak, že se začal stranit dětí, v noci se pomočoval a řeč úplně vymizela. A k tomu ta agresivita, kteroou jsme připisovali věku. Já vážně nevím, nechci a nemůžu vás poučovat, člověk může těžko hodnotit rodinu, ve které nežije, nebo s ní není v blízkém kontaktu. Mohla se někde stát chyba při výchově, ale taky ne. Četla jsem, že děti o týrání od svích spolužáků nerady mluví. Je to jen záchranné lano, které podávám.
Přeji, aby se vše v dobré obrátilo.
Ája, syn 8 let
  • 
24.5.2007 20:50:44
Tady se všude píše o dětech do 3 let. Já neměla do té doby důvod syna plácat, jistěžě občas zlobil, ale tak přiměřeně věku. jedna věc mě však na něm zaráží. Již v roce byl schopný pochopit, co se po něm chce a naschvál dělal pravý opak. Jistě že to děti dělají, ale většinou z toho vyrostou. Můj syn však je extrém. Nejenže z toho nevyrůstá, ale má z toho jakýsi ,,sort". Ať řeknu cokoli okamžitě udělá, či řekne, pravý opak a to doslova. Např. při mazlení mi otírá nos o nos, ale stále silněji, až je to bolestivé. Když ho upozorním ať to nedělá, že mě to bolí, ještě přitlačí a to z pobaveným obličejem. Dlouho byly jen domluvy, nezabraly, tak jsme přešli k zákazům, ale i ty selhaly a tak došlo i na plácání, ovšem nic surového. Vždy jsem se k němu snažila chovat hezky, říkat prosím a děkuji, v dobré víře, že mě bude napodobovat. O co jsem však byla na něho milejší, o to víc si myslel že si může dovolovat. Dnes je mu 8 let, je velice vyspělý a má sílu (138 cm, 30 kg). Když není po jeho, začíná se semnou prát a já na něho skoro nestačím, je téměř velký jako já. Tak bohužel došlo i na vařečku, ale v případě, že zkopal moji mamku za to, že ho vyzvedla ze školy a jemu se zrovna nechtělo. Zkopal i mě, že jsem si 5 minut povídala z kamarádkou a nechtěla mu nic koupit, protože jsem neměla u sebe peníze. Troufl si kopnout i otce. Myslím, že už je ve věku, kdy by si měl uvědomit co si může dovolit a co ne. Navštěvujem i psycholožku, ale zatím bezvýsledně. Po dobrém s ním nic nesvedem, už pár let mu domlouváme a zakazujem za stejné věci, ale je nepoučitelný. Už na mě šel i z kladivem, naštěstí ho otec zarazil. Stále se mluví o právech dětí, ale co práva rodičů? Mám se nechat tyranizovat od 8-letého dítěte? PROSÍM POMOZTE, JSEM ZOUFALÁ.
Léannaigh
  • 
30.4.2007 22:48:25
doma me bili, kdyz jsem byla dite, nerikam, ze nejak moc, ale rekla bych, ze casto, minimalne nekolikrat tydne a za kazdou kravinu...a nemuzu to pobrat jeste ted. je mi 23 pryc, driv mi to tak nedochazelo, ale poslednich par let to docela resim a moc se s tim nemuzu vyrovnat. svy deti uhodit nedokazu. nechci, aby nikdy zazily to ponizeni. ten rodic tez v ocich toho ditete strasne klesne, bohuzel je to tak. s rodicema mam dnes vztahy jakztakz OK, zaplat Panbuh, ale stejne se mi klepou ruce, kdyz to pisu. Blbe se mi o tom mluvi, pardon, nechci se rozepisovat dal...
27.9.2006 23:35:16
Dzejn, promin ale tohle mi prijde usmevne, protoze muj syn chodi za ruku od 7 mesicu a od te doby (jsou mu tri) mu vysvetluju ze nesmi nic venku strkat do pusy, poukazuju na bacili, dokonce mu je i ukazuju zvetsene, vysvetluju nemoci, ukazuju psi vykaly (a tech tu mame dost), ukazuju jak pes cura na sloupek kolem ktereho se mi tak za hodinu toci (protoze jsem se otocila) atd atd. a fakt to nepomaha. Nepomaha ani facka. Proste strka kameny, fazole, veci, spinavy ruce do pusy porad....uz to ma jako tiky jak se zamysli neco do pusy strci (dokonce se mi stalo ze jsem ho drzela za obe ruce a on mel kamen v puse - strcil ho tam behem vteriny ktere jsem si ani nevsimla ze mel ruku volnou). Ono nekdy nepomaha ani vysvetlovani. Proste nepomaha.

15. mesicni holcicka ktera strka ruce do elektriky a beha do cesty...No ja to resila tak ze jsem Honzikovi (po tom co mi otevrel kryt na elektriku co nejde otevrit jinak nez sroubovakem - ted je zalepeny lepidlem aby se tam uz nedostal) vzdy kdyz sel kolem elektriky rekla ze to je elektrika a ze pali (pojem pali totiz znal z vodovodu) a dodnes elektrika pali (a to nejen zasuvky, ale i sloupy vedeni, zadni cast lednice, proste vse co souvisi s elektrikou) - nesahat pali a pomohlo to a s tou silnici...to ted resim s dcerou, bud ji pevne drzim aby se nevysmekla, nebo ji zadelam do kocarku s tim ze pokud nebude venku poslouchat bude na kocarku a taky vzdy jim rikam ze po ceste jezdi auta a ze delaji velky au (Honzikovi rikam ze ho nakladak rozjede na placku jestli tam poleze - jezdi tudy nakladaky z lomu) a i kdyz priznavam ze sem tam jim za to vysiju jednu na zadek tak se zatim drzi na chodniku...ale nejtezsi je uvedomit si, ze 15. mesicni dite rozumi temer kazdemu tvemu slovu ber to tak a proste ji oznam kdyz udelas tohle bude tenhle trest a dusledne to dodrzuj.

Jo co se duslednosti tyce chtela bych videt jak mamina co ma dve deti brzo po sobe dusledne vse dodrzuje....Uz rok a pul jsem se nevyspala no a kdyz to tak vemu tak ani v tehotenstvi takze jeste nejaky ten mesic navrch....resp. jsem neprespala noc bez dvou probuzeni (nejmene....nekdy to je po pul hodine vstavat) a kdyz mi pak syn pres den nespi jsem mrtva a pak radsi povolim od zasad nez cely den poslouchat rev, nebo se s detmi prat jestli se budou nebo nebudou oblekat, radsi je oblecu sama i kdyz vim ze by se syn mel oblekat sam a ze toho budu uz druhy den litovat. Jak nekdo podotkl nejsme stroje.
tsss!
  • 
27.9.2006 10:34:59
ty jsi asi debilni ne?? co kdyby sis zridila kram a ja tam prisla s deckem a vsechno rozmlatila... to by bylo zuzo!!! ze by jsi mi neuctovala ani halir:))))))
bejbina
25.9.2006 13:48:24
Schody už jsou naštěstí taky zapomenuté, sice to trvalo, ale vyšlo to. Sklep stále v kurzu není, ale uvidíme. Nejnovější právě bylo, že s ním tatínek musel jít na záchod, protože prala pračka. Dříve jsem měla problém, že mi ji sám zapínal. No snad z toho vyroste.
Ke vzteku. Když ho to čapne přes den, tak ho nechám být. Tedy přesněji ho odnesu do postele a domluva zní, ,,Až se vykřičíš, přijď." A funguje to. On to ze sebe dostane a mě to přes dveře zas tolik nevadí. Ale horší je to v noci. To není často, ale stojí to za to. Nejdelší záchvat manžel neřešil skoro 2 hodiny. A to naštěstí se malej probudil teprve v 9 večer. Ale když se probudí kolem půlnoci je problém. Bydlíme v baráku o více bytech. Vím, že je od nás slyšet hlasitější hudba, natož v noci řev. A rušit okolí nechci. Nehledě na to, že mám strach aby nevzbudil malou. Naposled pomohlo odpoutání pozornosti, snad to vyjde i příště. Je mi jasné, že nám nezbyde nic jiného než vydržet. Ale doufám, že když se zklidním já, bude klidnější i on. Jsem taky vztekloun a už jsem si všimla, že reaguje na můj vztek. Stačí, když ho slyší v mém hlase. Takže jsem dospěla k názoru: zvýšit hlas, ano, ale kontrolovaně. Člověk se opravdu učí celý život.
24.9.2006 23:21:38
Bejbino,
píšeš - Poslední dobou se začíná bát zvuků. Čerpadlo ve sklepě apod. Dokonce ani nechtěl chodit ze schodů, že spadne do sklepa. A vztek. Ne kopání a válení po zemi. Ale křik a jekot, házení hračkami, bouchnutí do sestry.
Až na tu sestru - syn je jedináček - je to přesné. Včetně těch schodů. Ale ten strach nijak neřeším, to mu jen vysvětluju, sice je mi trochu líto, že je syn srab, ale neztrácím naději, třeba z toho vyroste. Včera přišel s tím, že se schodů už nebojí, tak uvidíme. :o)
Ohledně vzteku a ječení - u nás zabírá jen jedno. Ignorace. Jakmile syn začne hysterčit, řeknu mu klidným hlasem, že to na mně neplatí a aby přišel, až bude v klidu, jinak se s ním odmítám bavit. A dodržuju to. Musím říct, že se to časem hodně zlepšuje, nevím jak často má záchvaty tvůj syn, u nás to bylo max. 1x denně, spíš obden. Ale zas to stálo za to. :o)
bejbina
24.9.2006 22:42:40
Máme 2 děti, tříletého syna a 20 měsíční dceru. A zrovna nedávno jsme mluvili o tom, že asi navštívíme pedagogicko-psychologickou poradnu. Jen kvůli konzultaci, jestli neděláme někde chybu.
Dcera je v pohodě, ale u syna jsme absolvovali několik nočních hysterických záchvatů. Vždy je řešil manžel, ale u posledního jsem byla sama. Malej se probudil, zašel se vyčůrat a pak to začalo. Křičel, brečel, dupal nohama, klepal se. Z náruče se mi vytrhl, utekl přede mnou za lednici, schoulil se tam a křičel. Zkusila jsem sprchu, vlažnou, studené bych se bála. Nic. Nakonec se mi podařilo odpoutat jeho pozornost, vidíme z okna na vlak a naštěstí zrovna jeden noční jel. A to není vše. Poslední dobou se začíná bát zvuků. Čerpadlo ve sklepě apod. Dokonce ani nechtěl chodit ze schodů, že spadne do sklepa. A vztek. Ne kopání a válení po zemi. Ale křik a jekot, házení hračkami, bouchnutí do sestry. Vím, že má období vzdoru.
Po přečtení článku jsem začala přemýšlet. Je fakt, že mi občas dokážou pít krev a že vybuchnu a zakřičím. Přes zadeček nebo přes ručičku se u nás plácá. Až po několikaterém vysvětlení, ale plácá. Probrala jsem s mužem, jestli by to nešlo zkusit jinak. Moc se mu to nezdálo, ale už tolik neplácá. A já se taky snažím.Ne vždy mi to vyjde, ale začíná se to rýsovat, že by to mohlo vyjít. A možná se obejdeme i bez poradny. Tak děkuji za podnětný článek i diskuzi. A držte nám palce.
 Příspěvky 110 z 244 [Dalších 234 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.