| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Tak a už se nám to krátí…

 Celkem 281 názorů.
 Líza 


Jak to řeším já 

(7.3.2006 7:50:43)
Ale to nemusí být možné pro každého, samozřejmě.
Jednak - krátká otvírací doba školky a družiny, takže zkrácený úvazek. I tak musím jednou týdně být v práci do večera a pak vyzvedává placená slečna.
Ráno vodí do školky a školy manžel, když není doma (což je často), stíhám ráno jen školku, do školky se pro starší dceru stavuje maminka její spolužačky a berou ji s sebou (na to aby šla sama, to zatím není).
Nemoci: třikrát zaťukat, mladší holka moc nemocná není a starší už z toho vyrostla. Když je mladší nemocná, je variant více - moje očr (využila jsem dvakrát, jednou na den, jednou na 4), dovolená nebo náhradní volno (taky jsem využila), manžel (jednou si vzal dva dny volna), naše milá paní učitelka na klavír, která malou miluje a nastydlou pohlídá a ani za to nic nechce (ale to zavání zneužíváním, využila jsem 2 dny), teoreticky můj táta, který je fyzicky dostupný, ale na očr se mu zpráce moc nechce (to se zatím nestalo).
Musím říct, že jsem byla nucena přehodnotit pojem "nemocné dítě". Kašel a rýmu bez teploty neřeším vůbec. Starší holka, pokud jí není zvlášť zle, zůstává při chřipce doma sama, jídlo si ohřeje v mikrovlnce.
Takže tak je to u nás. Kdyby ale ta malá, která doma sama být nemůže, byla nemocná často, asi bych nemohla dělat, co dělám...
 Liba(Adam skoro 3) 
  • 

Re: Jak to řeším já 

(7.3.2006 7:55:52)
Já nastupuji 3.4. Malému budou 3 25.3. , už teď občas chdí do jesliček "trénovat". Musím ale říct, že jsem měla a snad stále budu mít veliké štěstí, vloni v létě jsem si totiž vpodstatě z nudy našla zaměstnání na půl úvazku u jedné prťavoučké rakouské firmičky. Momentálně tam chodím tak 2x týdně na pár hodin- hlídají jesle a babičky, no a od dubna to budu mít akorát na ty 4 školkové hoďky... i přesto mám noční můry jak to všechno bude, ale jsem moc ráda, že se nemusím vracet do staré práce- dělala jsem od 7 do 16, takže se školkou nemožné..
 Aška, dvě děti ,manžel podniká já taky 
  • 

Re: Jak to řeším já 

(15.3.2006 18:08:59)
Začala jsem podnikat s firmou která je na trhu více jak 50 let , dostanu podporu, pochvalu, peníze, poznám lidi, učím se znát sebe, ostatní, přírodu, zdraví, módu, spotřebiče, nábytek, oblečení, šperky , kde co.Manžel na začátky vzpomíná s úsměvem domů jsem se vracela vysmátá, chytrá jak rádio. Mě to dalo větší sebevědomí a nakopávalo mě todál a dál. Eda bude mít dvy roky a kristin měla tři - práce je vhodná i pro tělesně postižené i soc, slabé skupiny dokonce i pro podnikavé ambiciozní romy i pro cizince takže kdo se mi chce ozvat může ráda se s vámi maminkami co neví jak dál sejdu a nebo vás pozvu na výlet do Brna tel 603 148 209 nebo email aškat@seznam. cz * Bude Vás to stát max 2 hod. s aškou z Brna tak se ozvyte ahoj ! Mě pomáhaj můžou i vám a nebudete na to sama a budete koukat co všechno můžete a dokážete
 Dáša Smolová 
  • 

Re: Re: Nemohu sehnat práci 

(5.4.2006 10:35:04)
Mam dva syny,Jakuba 8let,Michala 3roky.Míša má od 10mes.epilepsii a již půl roku má diagnostikované astma.Před půl rokem jsem nastoupila zpátky do zaměstnání k firmě kde jsem pracovala 10let,ale jelikož Miša každý měsíc 1až2 týdny marodil právě se zmíněným astmatem byla jsem nucena dát výpověd.Na Míšu jsem dostala od posudkové lékařky péči o osobu blízkou,smí do školky na 4hod.denně a já si smím přivydělat dalších 6000.Jen je docela problém sehnat práci na 3hod a to co dostávám není nic moc.Snažím se najít si nějaký úklid,ale zatím neůspěšně.Navíc u Jakuba byla zjištěna hyperaktivita s poruchou pozornosti a dislexie a tak vyžaduje více času kvůli učení i výchově.
 Blanče 


Re: Re: Re: Nemohu sehnat práci 

(5.4.2006 11:36:53)
Odkud jsi?
Blanka
 Boudicca 


Řešení 

(7.3.2006 8:03:49)
Milá jmenovkyně, my jsme ve stejné situaci i když s o něco staršími dětmi. Babičky ne že by byly daleko, ale pracují a hlídat jednak nemohou a jednak nejsou ochotné. Tatínek supervytížený, k tomu věčně nemocné děti.....
Já jsem to vyřešila tím, že podnikám, mnoho peněz z toho není, je to spíš pro ten pocit, že něco dělám a "jenom nesedím doma". Můžu tedy pracovat doma a tím je všechno jednodušší. Chápu ale, že tohle řešení není univerzální a napadá mne ještě několik dalších:

1) pořídit si třetí dítě :-) - teď bys měla už vyšší rodičovský příspěvek a mohla bys částečně pracovat...
2) úpěnlivě hledat práci na zkrácený úvazek - dá se to, ale je to dřina
3) zatím pracovat jenom brigádně - ve spoustě společností hledají administrativní pracovníky na krátkou dobu, něco si vyděláš, přijdeš do styku s lidmi a třeba při práci na recepci mezinárodní společnosti procvičíš i jazyky. Zejména v případě recepcí není neobvyklé, že se střídají i 3 recepční po 4 hodinách a to už se pak dá s těmi ostatními domluvit
4) najít si tak super placenou práci, že budeš schopná profesionální hlídání zaplatit....

To je asi vše, co mě teď napadlo, přeji hodně štěstí při rozhodování a hlavně, ať jsou děti zdravé !
 Kamča 
  • 

Re: Řešení 

(7.3.2006 8:20:01)
Ahojte, já mám syna, kterému je třiapůl. Pracuji od jeho dvouapůl let. Mám pouze jednu babičku a žadného dědečka. Ta babička je má maminka, která šla kvůli malého do předčasného důchodu, abych já mohla nastoupit do práce. Manžel je taky super vytížený, takže na něj spoléhat nemůžu. Mysleli jsme si, že syn nastoupí ve třech letech do školky a babička si buď na chvíli odpočine nebo si najde nějakou práci na tu dobu. Jenže ejhle! Syn má ve školce velké problémy. Absolutně tam nemůže být celý den. Maximálně tak dvě hodiny dopoledne. Strašně tam zlobí. Jsme už z toho všichni nešťastní. Kdybych neměla tak ochotnou maminku, vůbec bych nemohla pracovat a musela bych dát výpověď nebo si najít někoho na hlídání. Jsem ale každý den ve stresu, protože se bojím, že kdyby mi maminka nedejbože onemocněla, nevím, co bych se synem dělala. Je to dosti nezáviděníhodná situace.
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Dítě nechce být ve školce? 

(7.3.2006 8:35:09)
Milá Kamčo, zkoušeli jste zjistit, PROČ syn ve školce tak strašně zlobí? Kde má problém? Na kolektiv si chca-nechca bude muset zvykat, čeká ho přece škola...
 Kamča 
  • 

Re: Dítě nechce být ve školce? 

(7.3.2006 8:38:08)
Už jsme změnili i školku. V té nové je to trochu lepší. Má dny, kdy o něm paní učitelka ani neví a dny, kdy je to s ním k nevydržení. On má největší problém v tom, že on si z nikoho nic nedělá ani z cizích lidí. Jsme z toho zoufalí, už jsme byli i u psycholožky. A škola - to je naše noční můra.
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Re: Dítě nechce být ve školce? 

(7.3.2006 8:42:28)
Tak tady asi končí veškerá psychologie a začíná život... poradila vám psycholožka něco? (mám takové zkušenosti, že když dojde k situaci, že na dítě nic nezabírá, psychologové nevědí co dál a řeknou: chce to trpělivost). Mám podobnou neteř, ale ta (nevím jestli naštěstí) je ve školce hodná. Vynahrazuje si to doma. Vždycky když to na návštěvě vidím, nestačím děkovat Pánu Bohu, že moje dítě není taková... ech, jak to říct, aby se někdo neurazil... no však víš :)
Myslím, že by ses neměla nechat u odborníků odbýt a hledat nějakou pomoc, radu...
 Kamila 
  • 

Re: Re: Re: Dítě nechce být ve školce? 

(7.3.2006 8:57:26)
Jenže on je doma moc hodný. Jen v té školce. On tam ale strašně rád chodí. Když někam jdeme nebo jedeme na dovolenou, všichni obdivují, jaké mám hodné dítě. Nikdo nechce věřit, že je to takový divočák. Jen nezvládá kolektiv. On jakoby ještě nechápal, že musí ve školce poslouchat, že tam není pro zábavu. Myslím si, že možná bude problém v tom, že chodil do mateřského centra, kde si jen hrál a nikdo ho neomezoval. On si asi myslí, že to může i ve školce. JInak je ale na děti milý a neubližuje jim. Jen prostě neposlechne paní učitelku, co mu říká a dělá si co chce on.
 Jana,2 prťata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Dítě nechce být ve školce? 

(12.3.2006 20:17:54)
Ahoj Kamilo, včera se u nás po 7 měsících objevila moje máma, takže jsem po 19 dnech nepřetržitého hlídání nemocných dětí vyrazila s manželem do kina.Byli jsme na skvělém filmu Rafťáci.Jdi se podívat, ať vidíš, co na děti platí.
Zkusila jsi nějaký organizovaný sport.Náš malý chodí do Sokola, moc se tam těší, vyřádí se a poslouchat se učí jen tak mimochodem.
 Lenka 


Tato diskuse už je založena! 

(7.3.2006 8:18:20)
Tato diskuse na téma Sháním zaměstnání po MD už byla založena, viz. ostatní diskuse, různé. Jinak mě čeká hledání zaměstnání "až"za 2roky, ale upřímně můžu říct, že už nyní z toho mám veliké obavy. Práce se nebojím, ale už jsem jen tak zběžně mrkla na nabídky zaměstnání na internetu, a tam opravdu je je samý manager s praxí, výbornými jazykovými znalostmi nebo tam jsou pomalu jen pomocné práce, velmi málo placené :-((. Hlavně já do budoucna potřebuji skloubit zaměstnání s péčí o děti- chození a odvádění ze školky,péče o ně. Už nyní je dcera častěji nemocná, a to dokud nenavštěvovala MD tak nikdy nebyla, ale matky, které musí do zaměstnání dají děti do MŠ i nachlazené:-(.
 Lenka 


Re: Tato diskuse už je založena! 

(7.3.2006 8:25:27)
Oprava překlepu- dokud nenavštěvovala dcera MŠ, tak nebyla nikdy nemocná. Ale stále to tam kýchá a smrká...Teď jsem dočetla příspěvky a je to tam- pokud není teplota....Takže nyní už budeme nemocní asi stále. Jinak ne každý má peníze na hlídání. Já bych si chtěla najít nějaké stálé i dobře placené místo.Ale bude to opravdu asi hodně těžké.Hlavně nejvíc mi vadí předsudky- máte dítě=budete s ním stále doma, takže se s vaším životopisem ani nebudeme zaobírat a přijmeme bezdětnou.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Tato diskuse už je založena! 

(7.3.2006 9:17:47)
Lenko, ono to chce také nahlédnout na to z druhé stránky-ze stránky zaměstnavatele. Můj manžel má malou firmu, zaměstnává 6 lidí a já dělám veškerou administrativní práci včetně komletního účetnictní a ježdění po celých Čechách. Teď jsem ve třetím měsíci a sháníme někoho, kdo půjde dělat místo mě. Vzhledem k tomu, že v mojí práci mě nikdo z ostatních zaměstnanců nemůže zastoupit (účetnictví neumí a na ježdění nemají čas), tak potřebujeme někoho, kdo bude víceméně spolehlivě chodit do práce. Zákazníkům totiž nemůžeme říct, že jim výrobky dodáme, až se někomu uzdraví děti. Stejně tak nám finanční úřad ani sociálka neodpustí penále za pozdě zaplacené DPH či sociální pojištění. Nikoho to prostě nezajímá. Já vím, že je to složité a že některé děti opravdu nejsou nemocné a že maminky po mateřské potřebují každou korunu. Pokud pracujete ve velké firmě (viz.mladoboleslavská škodovka), tak tam funguje určitá přezaměstnanost a na každou práci je tam víc než jeden člověk. Malé firmy si to ale nemohou dovolit a to z jednoho prostého důvodu, nemají na to peníze.
Doufám, že se do mě moc nepustíte, Chtěla jsem to jen nastínit také z druhé stránky. Naši zástupci (v parlamentě a vládě) pořád mluví o podpoře rodin s dětmi, ale ve skutečnosti udělají populistické gesto v podobě zvýšení porodného. Větší smysl a hlavně pro maminky dlouhodobější efekt by asi mělo motivovat zaměstnavatele k zaměstnávání právě žen s malými dětmi (myslím úlevy na daních, sociálním, zdravotním ...). Možná o tom nevíte, ale podnikatelé zaplatí ze svých příjmů 50% státu - myslíte, že je pak něco motivuje?

Zdravím a přeji zdravé dětičky a úspěchy při hledání zaměstnání.
 JaninaH 


Dotaz 

(7.3.2006 10:05:56)
Ahoj,
tahle diskuse mě zaujala, protože jsem stejně jako Veronika teď jaksi "na druhé straně barikády". Naše firma shání sekretářku neboli asistntku, jak se dnes říká. Představuji si ženu po mateřské, která bude šťastná, že se dostane mezi lidi, která bude za práci (i občas otravnou) vděčná, tak jako jsem byla já, když jsem po mateřské do práce nastoupila, bude spolehlivá a bude mít zájem. Na půl úvazku by nám stačilo, ale ani jsem to do inzerátu nedávala, protože jsem si myslela, že nikdo nebude chtít dělat stejnou práci za poloviční peníze, i když za poloviční čas. Nebo v tom se mýlím? Kolik myslíte, že by si taková asistentka na poloviční úvazek měla vydělávat, v Praze? U majitelů firmy jsem ale překvapivě narazila na předsudky vůči matkám s malými dětmi - my ji budeme platit a ona bude furt doma, pořád bude pospíchat domů za dětmi a tak, něco jako píše Veronika. Chtějí svobodnou bez závazků :-( To ale přece závisí na konkrétním člověku - mně by třeba nevadilo, že je asistentka týden doma s dětmi a já za ní musím brát telefony a chodt na poštu, když bych viděla, že třeba za tu dobu vymyslela nový systém zakládání pošty nebo si vzala nějakou jinou práci domů, zařídila něco z domova po telefonu apod. Myslíte, že by to mohlo fungovat?
J.
 Boudicca 


Re: Dotaz 

(7.3.2006 10:12:43)
To víš, že by to takhle fungovalo, to je můj sen, brala bych to hned. Doma mám dost výkonný počítač se stálým připojením k internetu, takže ani komunikace by nebyla problém (tak to má už dnes velké množství lidí). Co se týče odměňování, prostě vyděl odměnu za plný úvazek dvěma :-)
 Sylvie 


Re: Dotaz 

(7.3.2006 10:20:13)
Janino, určitě by to tak fungovat mohlo, proč ne. Jenže záleží na tom, na jakého zaměsntance narazíš. My třeba měli mladého bezdětného kluka (asby to tu nevypadalo, že se chic navážet do matek s dětmi ;o) ), který měl možnost část práce dělat z domova, aby nemusel dojíždět (k dispozici měl pro případ potřeby notebook). Dělal práci z domova? Nedělal. Proč? Protože jenomu nešlo o to "pracovat", ale "být v práci". Kartičky, internet... a ve volných chvílích sem tam něco občas udělat :o( JEnže byl na pracovišti osm hodin, takže vyžadoval zaplacených osm hodin... z domova by to jaksi nešlo...

Takže záleží na zaměstnankyni - buď se práci může postavit tak, že má nemocné dítě, OK, bude tedy zatím dělat nějakou práci z domova. Nebo má nemocné dítě - co by pracovala, když má nárok na ošetřovačku? Ovšem teď mě tak napadá, že možná bude nějaký problém v zákonech - domácí zaměsntanci mám pocit nemají nárok třeba na tu ošetřovačku, tak nevím, jestli je možné nějak legálně skloubit práci z domova i ze zaměstnání a zachovat přitom nárok na ošetřovačku a nemocenské, nebo jestli to je o tom, že papíry pro úřady se pak píšou zpětně a tak, aby se úřadům líbily...

S.+++
 Sylvie 


Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 10:28:31)
I když teď nikde nemůžu v rychlosti najít, jak je to s tou nemocenskou nebo ošetřovačkou :o( Akorát jsem našla, že zaměstnanci,který i jen po část směny pracuje z domova, nenáleží příplatky za přesčas, ve svátek atd. a ani náhrady mzdy třeba při návštěvě lékaře.

S.+++
 iki kik 


Re: Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 14:01:32)
to si myslím, že tak není. zaměstnanec, který pracuje doma odvádí ze své mzdy sociální pojištění, z něhož se platí nemocenská. Lidé, kteří jsou OSVČ (tj. mají živnosťák) se můžou rozhodnout, zda si budou sociální pojištění budou platit v plném rozsahu, tedy aby měli nárok na nemocenskou.

Jinak já pracuju doma od 5.měsíce mého prcka. Dělám po večerech nebo, když spí, max. tak 2 hodiny denně, dle potřeb zaměstnavatele. S prvním jsem domácí zaměstnání praktikovala asi od roka. Já si nedovedu představit, být doma 3-4 roky a pak se vrátit do práce. Stačil mi návrat po dvou letech - tempo, nové programy na PC a to dělám v IT branži, noví lidé v kaceláři.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 14:37:52)
Lucie, já už vím, v jaké souvislosti jsem na to natrefila - v souvislosti s ošetřovačkou. Pokud matka dělá z domova, nemá nárok na ošetřovačku ani ona ani její manžel, protože je doma tak jako tak, ať je dítě zdravé nebo nemocné. Na nemocenskou to asi opravdu vliv mít nebude a nárok zachovaný bude. Na přesčasy a náhrady za návštěvu lékařů nárok není - to už je ale věc dohody se zaměstnavatelem, že třeba nebude proplácet přesčasy, ale dávat větší odměny.

Takže tak :o)

S.+++
 jana 
  • 

Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 12:46:44)
No,ono taky záleží jak nemocné by dítě bylo...pochybuju,když by mělo vysoký horečky a mamka musela kolem něho lítat,že by ještě měla chuť a náladu nad něčím přemýšlet.
 ina, kluci 5 a 3 roky, 26tt 


Pro Janu z Prahy 

(9.3.2006 15:34:24)
Ahoj Jano z Prahy,
pokud ted hledas praci na polovicni uvazek a mas zajem pracovat jako asistenka a vyuzivat anglictinu prosim zavolay na 606746145.
 Jana, Praha 
  • 

Re: Pro Janu z Prahy 

(9.3.2006 18:24:40)
Mila Ina,

dakujem za kontakt. Uz som sa ozvala na dane cislo.

j.
 miselline 


Re: Dotaz 

(7.3.2006 12:38:13)
Jé tak to já bych brala hned.
Původně jsem účetní, ale dělala jsem komplet administrativu, účto, personalistiku, sklad..no prostě všechno. Kačence budou v květnu tři a práci na poloviční uvazek - rozuměj poloviční plat bych brala všemi deseti. Prostě ji nechci ráno odložit do školky a doufat, že se někomu podaří ji vyzvednout včas a já že k večeru přilítnu domů, vystresovaná, s hlavou jako balon (bohužel neumím zahodit pracovní starosti překročením prahu ) a budu ráda, když ji uložím.
Bohužel práci mi nikdo nedrží, můj zaměstnavatel velice těžko nesl to, že jsem si dovolila otěhotnět a rozešli jsme se opravdu ve zlém.
mm
 Veronika 
  • 

Re: Dotaz 

(7.3.2006 14:37:42)
No a to je náš největší problém. Práci, kterou je u nás potřeba dělat, nemůže nikdo dělat z domova (těžko budeš z domova řídit auto), také je potřeba neustálá komunikace s výrobou, několikrát za den objednávat materiál, poptávat, vyřizovat nabídky (z domova dost těžko představitelné). Neumím si představit, že z výroby budou každou hodinu volat, co potřebují objednat a poptat a zpátky jim bude zas někdo volat a ......... Telecom bude bohatší a bohatší:)))) Ještě tak účetnictví, ale to je tak na 6 hodin týdně a při nejhorším ho budu dělat doma sama. Prostě ne každá práce jde dělat z domova.

Je to těžké z obou stran, ale jak už tu někdo napsal, bylo by potřeba, aby vláda začala konečně řešit problémy mamin s malými dětmi tím, že bude podporovat zaměstnávání na poloviční úvazek a nebo dávat zaměstnavatelům jiné výhody. V současné době je to úplně opačně. Rodiny nepodporují a OSVČ platí cca 22% z příjmů sociálce a zdravotním pojišťovnám a pokud mají štěstí a vydělají si trochu víc peněz, tak ještě cca 30% daní ze všeho.
 Eva K 
  • 

Re: Dotaz 

(7.3.2006 15:20:07)
Myslím, že s nabídkou platů si nemusíš dělat starosti, nabídni a buď to vezmou nebo ne. Z bývalé práce mám zkušenost, že se vždycky najde někdo, kdo to vezme:-) Ale taky mám zkušenost, že najít dobré zaměstnance je těžké, ať jde o maminu nebo ne. Stejně těžké, jako najít dobrého zaměstnavatele:-)).
Musím se trošku zastat zaměstnavatelů, třeba já jsem pracovala ve 3 českých firmách, vždy tak 2 roky:-), kolektiv od 5 do 40 lidí a nejsem si vědomá, že by tam byla pozice, kterou bychom mohli kdykoliv postrádat např. kvůli nečekanému onemocnění dítěte na týden. Pokud je ta pozice nahraditelná, málokdo ji nerozptýlí mezi ostatní zaměstnance, protože mzdové náklady jsou obrovské.
Eva
 JaninaH 


Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 16:16:42)
Jana píše:
No,ono taky záleží jak nemocné by dítě bylo...pochybuju,když by mělo vysoký horečky a mamka musela kolem něho lítat,že by ještě měla chuť a náladu nad něčím přemýšlet.
A Eva píše:
Musím se trošku zastat zaměstnavatelů, třeba já jsem pracovala ve 3 českých firmách, vždy tak 2 roky:-), kolektiv od 5 do 40 lidí a nejsem si vědomá, že by tam byla pozice, kterou bychom mohli kdykoliv postrádat např. kvůli nečekanému onemocnění dítěte na týden. Pokud je ta pozice nahraditelná, málokdo ji nerozptýlí mezi ostatní zaměstnance, protože mzdové náklady jsou obrovské.

A to je právě to, co mi vrtá hlavou. Je pěkné mít sociální cítění a prosazovat do pozice asistentky maminku po mateřské. No jo, ale co když nám dva týdny v měsíci bude říkat to, co píše Jana? Že neměla čas, chuť náladu. Já to chápu, vím, že je to těžké. Ale co by měl zaměstnavatel z toho, když by při zaměstnání matky měl třeba nižší odvody, ale práce by hotová nebyla? To přece není jako za minulého režimu, že se vymýšlela místa jen proto, aby byla stoprocentní zaměstnanost. V malých firmách je to tak, jak píše Eva - je tam práce, která je potřeba udělat, a lidi, kteří ji udělat musí.
Upřímně - Janina celkem nevinná poznámka moje sociální cítění hodně nahlodala :-(
Co si o tom myslíte?
J.
J.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 17:33:34)
Janino, může Tě zkusit nahlodat z druhý strany? Bude mít myšlenky na práci svobodný muž,
- pokud sám onemocní, nebo je dokonce nemocnej často (např. moje mamka byla nemocná co chvíli, pak jí zjistili leukémii, tak chodila do práce podle toho jak jí ráno zrovna bylo, nebo teď mi zrovna kamarád vyprávěl jak měl týden ATB a ležel v posteli a jen koukal na telku - sakryš! to já si vůbec nemůžu dovolit, když se musim starat o děti, ale člověk, kterej děti nemá třeba vůbec nemusí znát tu situaci, že se musí činit i nemocnej - já mu tak zaviděla :-))
- pokud má problémy s partnerem (např. mě vez stopem pán, kterej říkal, že mu volala přítelkyně, že se s ním rozchází, tak sed do suta a ihned vyrazil z jižních Čech do Ostravy si to s ní vyříkat)
- pokud má nemocný rodiče, nebo jiný podobný problémy
- pokud chodí večer do hospody a domů přijde v pět ráno, asi taky nebude jeho pracovní výkon nic extra
- pokud svou pracovní dobu tráví na Rodině :-)

Jinak řečeno - každej může mít důvody proč se v práci či doma svojí práci plně nevěnuje (a určitě i lepší než jaký mě napadly)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 17:54:29)
Janino, pokud dítě horečkuje ke čtyřicítce, špatně spí, musí se u něj bdít a ten bdící se vyspí třeba tři hodiny denně, a ve dne musí třeba přebalovat, srážet teplotu, vařit, krmit, převlékat pozvracené peřiny, zabavovat dítě, atd. atd., tak může být problém myslet na něco jinýho. Na druhou stranu takové nemoci nebývají zas tak často, spíš bych řekla, že častější jsou mírné záležitosti, u kterých takový frmol není. A pak už to záleží na konkrétním pracovníkovi a konkrétním zaměstnavateli. Pokud například práce bude dotyčnou opravdu bavit, kolektiv kolegů bude fajn, nebude se tam setkávat s pohrdáním nebo ponižováním ze strany zaměstnavatele, může být, že pro ni bude její práce fakt koníčkem, který ji bude takříkajíc nabíjet - a tímpádem bude docela spokojená, když se bude moct chvílemi odreagovat přemýšlením o něčem jiném než je zabavování znuděného batolete.
Rozhodně si myslím, že - jako u všeho - je potřeba posuzovat konkrétní lidi a ne jejich postavení nebo "odlišnost". Tu odlišnost jsem si dovolila dát do uvozovek, protože mateřství považuju za naprosto přirozenou věc, kterou by podle mého názoru měli zaměstnavatelé přijmout, a ne se ji snažit vytěsnit ze života a "zlikvidovat". Neboť kdyby všichni podlehli jejich tendenci (nemít děti), tak by jim za nějakou dobu jaksi vyhynuli zákazníci...
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 18:04:23)
Jeno,
a víš, že máš úplnou pravdu?
Taková matka dvou zdivočelých puberťáků, navíc asi těsně před přechodem nebo co, je v práci občas taky občas úplně k ničemu :-)))
Asi jsem si to moc vzala - po přečtení Janiny poznámky jsem si ji představila, jak se povaluje doma na gauči a u nohou se jí batolí jen malinko kašlající dítě, zatímco na mě šéf huláká, ať koukám udělat její práci, protože jsem to byla JÁ, kdo chtěl za sekretářku mámu od dětí :-)
Budu se tedy držet své původní myšlenky, totiž že matka po mateřské může být stejně dobrá a spolehlivá zaměstnankyně jako kdokoli jiný.
J.

 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 18:41:36)
Janino,
myslím, že matka od více dětí musí být nejlepším odborníkem na logistiku. Tam by měly matky hledat uplatnění nemyslíš :-)))
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Dotaz 

(7.3.2006 21:56:10)
No a Janino, co kdybyste dali inzerát, že chcete někoho s živnosťákem? Vy tím ušetříte (a mamina si přilepší) a zároveň se pojistíte pro případ, že byste se spoluprací nebyli spokojení. Já například dělám na ŽL a ve smlouvě mám, že je vypověditelná s okamžitou platností kteroukoli stranou bez udání důvodu. Možná by to bylo řešení? Nějaký ŽL, jehož popis by byl na vaši situaci aplikovatelný, by se určitě našel.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 2:28:37)
No Hanko, to radíš teda pěkný věci:-))) Někomu to nemusí připadat vhodný pořizovat si živnosťák. Nejen že jeho pořízení stojí peníze, a ne každý má po době na MD tisíce na takové (upřímně řečeno nejisté) investice, a taky může trpět například pocitem nejistoty - právě kvůli tomu, že mě někdo naláká, já investuju, a pak mě bez pardonu vyrazí třeba jen proto, že přišla nějaká známost a chce upíchnout svoji dcerku. Hmmm, já v zaměstnaneckým poměru hledám určité zázemí, něco jako "ty pro mě budeš pracovat a já ti za to poskytnu to a to" - a když po mně bude chtít živnosťák, bude po mně žádat, abych na sebe vzala veškerá rizika a nevýhody podnikání. To už zrovna tak dobře můžu podnikat na svý vlastní triko. A když mi nevyhovuje podnikat, tak budu hledat skutečný zaměstnanecký poměr s jeho relativními jistotami a výhodami. No nevím, ale taky by se mohla připravit o dobré zaměstnance. Ačkoliv - ono dneska moc nefrčí být při zemi, že? Ono frčí být flexibilní, mít podnikavého ducha, všechno umět, všechno znát, být na více místech najednou, umět riskovat pro dobrou věc... Takže vlastně tím líp, další přirozené síto, že? A ti méně podnikaví mohou za kasu... Chjo, to jsou vyhlídky...
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 19:10:35)
Jak tisíce za živnosťák? Za živnosťák se snad zaplatí jen jeden tisíc.. :)) Nebo se něco změnilo?
.. Mě spíš na tom zaujalo to nabádání ke "švarcsystému", vůči kterému tady nikdo nezaprotestoval. I když, kdyby to bylo se "všemi riziky a nevýhodami podnikání", jak to nazýváš, tak by švarcsystém měl být vyloučený.
Já to ale pochopila tak, že rada zní přijmout na živnosťák maminu, která bude více méně fungovat jako zaměstnanec.
V takovém případě je zaměstnavatel v podstatně větší bryndě, než tento živnostník-"zaměstnanec". Švarcsystém jako vyšitý.

(Vždycky mě pobaví, když někde slyším, že "zaměstnáváme lidi na živnosťák".. :))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 20:49:18)
No, právě že já o tom prakticky nic nevím. Podnikat nemíním - potřebuju nějaké jistoty, nemám ráda riziko. Proto si nejsem ochotna pořizovat ani živnosťák - podmínky kolem jeho pořízení mi proto jsou španělskou vesnicí. Taky jsem měla dojem, že je protiprávní zaměstnávat lidi prostřednictvím ŽL, ale protože jsem si tím nebyla jistá, tak jsem o tom raději nepsala.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 21:03:34)
Ivule,
přesně. To, co navrhuje Hanka, by bylo pro firmu ideální řešení, z jistých důvodú to ale nejde tak udělat. V tomhle jsem docela znalá, loni (nebo už předloni?) byla otázka tzv. Švarcsystému hodně rozvířená, pro naši firmu to bylo aktuální, dost jsme se v tom angažovali. Je to složité, posoudit, zda je ta která práce opravdu "zaměstnání na ŽL". Existuje už i soudní rozhodnutí, a to ve prospěch ve prospěch ŽL. Rozhodně bych ale nikoho za aplikaci Švarcsystému neodsuzovala, protože daňové odvody za zaměstnance jsou opravdu obrovské.
J.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 21:08:39)
Osobně považuji za daleko horší než "zaměstnávání na ŽL" to, když zaměstnanec musí přistoupit na to, že mu zaměstnavatel, aby měl nižší odvody, oficiálně platí minimální mzdu a zbytek mu dává "cash". To je opravdový daňový únik, a navíc je na tom zaměstnanec bit.
J.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 22:11:17)
Janino,
setkala jsem se případem, kdy se tohle docela brutálně obrátilo proti zaměstnavateli (dobře mu tak :). Zaměstnanec mu začal vyhrožovat (možno říct i vydírat) a zaměstnavatel solil a solil, jen aby zaměstnanec držel klapačku.. Já osobně tenhle přístup zaměstnavatele nepovažuju za podnikání, ale za zbojnictví.

Jinak to průlomové rozhodnutí NSS ve věci švacsystému znám, líbilo se mi :).
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 7:54:48)
No jo, ti špatní zaměstnavatelé. Spočítal si někdo z vás, že pokud zaměstnavatel dá zaměstnanci plat 20 000 hrubého, dostane zaměstnanec cca 15 500 čistého a zaměstnavatel zaplatí dalších cca 7700 na sociálním a zdravotním. Takže vy brbláte, že vás dře a že by mohl přidat, protože dostanete těch 15500, ale zaměstnavatele stojíte 27 700. To má stát z jednoho průměrného platu slušný příjem co? Takže pokud by mi zaměstnavatel nabídl, že mi přidá, ale formou peněz bokem, tak budu souhlasit, protože mě nebaví živit všechny úředníky a pány poslance, kteří si omylem zvedli platy a nějak nemůžou najít čas na to si je snížit. To radši podpořím svého zaměstnavatele, se kterým mám velice dobré vztahy a přeju mu co největší zisky a co nejmenší daně. Protože dokud bude prosperovat, budu se mít dobře i já. A pokud by můj zaměstnavatel hospodařil stejně jako "stát", tak už bych byla dávno na dlažbě. Myslím, že chytrý zaměstnavatel si dobře vybere, komu takovou nabídku dá. Myslím tím, že si určitě nevybere někoho, kdo by ho pak mohl vydírat. A pokud ano, pak je to blb a nic jiného si nezaslouží. A ještě jedna otázka, čím je bit zaměstnanec, že dostává některé peníze načerno? Že v době nemoci dostane menší nemocenskou, nebo menší důchod? Nemocná jsem nebyla 5 let a na důchod si budu radši šetřit spolehlivějšími způsoby, než u státu. A když si spočítáte, kolik zaplatíte na nemocenské, tak vám vyjde, že při průměrné nemocnosti se vám vyplatí brát nějaké peníze načerno, protože o těch pár korun co dostanete míň, se vám dávno příjem zvýšil.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 13:55:00)
Veroniko,
na to, co popisujete, mi zní jako dost silný nihilismus, asi bych do toho jako zaměstnanec nešla. Máte v podstatě pravdu, pokud je člověk zdravý a má do důchodu hodně daleko, je spokojen on i zaměstnavatel a mohou si oba mnout ruce, jak hezky podvádějí stát. Ale co když se něco stane, třeba pracovní úraz? Nebo co když firma přestane prosperovat a na "tiché dohody" se najednou zapomene? Nevím, nesedí mi to, tisíckrát víc než celý "švarcsystém". A navíc, asi bych si kladla otázku, kde firma tyto neexistující peníze bere, jak jinak ještě podvádí, jestli mě do toho nenamočí... No, zkrátka, pro takovou firmu bych účetnictví nevedla ani zanic (ani za "hotový":-)).
J.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 14:18:42)
Připadá vám to jako okrádání státu? A jak pak nazvete situaci, která je v našem státě: pokud si vyděláš víc než 331 000 zaplatíš státu 32% daně a cca 24% na sociálním a zdravotním. Pokud dobře počítám, odvedeš státu o trochu víc než polovinu svého výdělku. To ti připadá fér? Divíš se, že pak podnikatelé šulí, kde se dá? Znám spoustu podnikatelů, kteří jsou k tomu těmito vysokými odvody donuceni a pokud by byly odvody "v mezích slušnosti" a pokud by bylo vidět, že stát s vybranými penězi hospodaří a ne je rozmařile rozhazuje, pak by platili poctivě a rádi. A nemáš pravdu, že ve chvíli, kdy se takto brání "okrádání" ze strany státu, tak jsou to podvodníci, kteří podvádí i všude jinde. Dost často jde o slušné lidi, kteří jenom nechtějí své těžce vydělané peníze cpát do chřtánu tak špatnému hospodáři, jako je náš "stát". A k tomu důchodu. Ne nejsem sobec, ale protože jsem relativně mladá, tak ještě do státní pokladny nacpu dost peněz na důchody jiným (a je to tak správně, jde o solidární systém), problém je v tom, že za celých 17 let se nikdo ani nepokusil rozjet důchodovou reformu, takže já budu platit jak mourovatá (tím pádem budu mít méně prostředků na to, abych si spořila na důchod), no a až do něj půjdu, tak mi řeknou sorry nejsou peníze, měla sis víc šetřit.
Pokud jsou tyto názory znakem toho cizího slova, které jste použila (fakt nevím, co znamená), tak tím opravdu jsem.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 15:22:11)
Veroniko,
s těmi důchody s tebou souhlasím na sto procent. Asi jsem se špatně vyjádřila, to by mě vůbec nenapadlo, argumentovat, že ten, kdo odvádí málo na důchody, okrádá ubohé stařečky.
Po patnácti letech účtařiny nejsem naivní :-). Spíš jsem měla na mysli, že placení "cash" je takové hodně tvrdé nepřijímání pravidel(=nihilismus), nic na hranici, jako "švarcsystém" nebo DPP, co by se dalo ukecat, rozumíš, žádný výklad §24, žádná optimalizace, prostě podvod. To nemám moc ráda.
Ale na druhé straně musím přiznat, že byly doby, kdy bych se pod to, cos napsala výše, podepslala (jde o slušné lidi, kteří jenom nechtějí své těžce vydělané peníze cpát do chřtánu tak špatnému hospodáři, jako je náš "stát".). Ale poslední dobou docházím k závěru, že pro spoustu podnikatelů je tohle pouze alibi pro jejich špatné svědomí a nečistou hru. A další otázka je, jestli takto ušetřené peníze, které by stát prošustroval, někomu něco přináší, víš, myslím, jestli ty peníze ten podnikatel vloží do firmy, abyse rozvíjela, aby bylo třeba další pracovní místo. Nebo jestli si za ně pojede ještě jednou na Seychely (myslím na dovolenou :-)) Bylo by to na delší povídání, které není předmětm téhle diskuse.
J.
 kajinka, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 16:03:17)
No Veroniko, asi vám budu připadat naivní, ale ani to, že jsou v našem státě vysoké daně nikoho neomlouvá, když ten stát na daních krátí.
 Víla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 16:11:43)
Veroniko, máš pravdu. my jsme te´d dělali s manželem daňové přiznání a zjistila jsem, že jsem našemu státu na daních zaplatila skoro 150 tisíc Kč, což mi připadá strašně moc. A to nejsem podnikatel, ale zaměstnanec. Podnikatele máme doma, táta podniká, má malinkou firmu s asistentkou a to co odvádí státu je nehorázné. Ale to nikdo nevidí.
 *Hany 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 17:49:08)
Můžete si neplacení daní a jiné podvádění ospravedlňovat jak chcete ( např. pokud by byly odvody "v mezích slušnosti" a pokud by bylo vidět, že stát s vybranými penězi hospodaří a ne je rozmařile rozhazuje, pak by platili poctivě a rádi) - velice dobře víte, že se to nemá dělat.

Spousta lidí si kopíruje hudbu a filmy, vždyť ta CD a DVD jsou tak drahá! Že okrádají mj. i autora, to je nezajímá.

Já bych moc chtěla slušné, tj. dost velké a bezpečné auto pro rodinu, ale připadají mi moc drahá. Mám si tedy nějaké ukrást?





 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 17:52:13)
Ne, že mi to PŘIPADÁ jako okrádání státu, ono to okrádání státu JE.
A k těm "podnikatelům - slušným lidem", kteří nechtějí cpát státu do chřtánu těžce vydělané peníze, protože je stát stejně rozfrcá, bych měla jeden dotaz.
Moc by mě zajímalo, zda jsou tak féroví a tudíž (když tedy nechtějí odvádět, coby měli) jim na druhou stranu také děsně vadí, že čerpají bezplatně "služby", které jim stát poskytuje: veřejné osvětlení, veřejné komunikace, bezplatné školství pro jejich děti, zdravotní péči, policii, soudnictví, dohled ČOI, dohled v energetice, plynárenství, telekomunikacích a já nevím, co dalšího. Nebo by tito podnikatelé raději anarchii? Určitě ne. Stát jim moc vyhovuje, naopak brblají, že to v něm nefunguje podle jejich gusta.

Aby bylo jasno. Já si myslím, že daně zaměstnanců a odvody na socko + zdravko jsou neskutečně vysoké. Taky netvrdím, že stát hospodaří se svými příjmy správně. (Vždyť já jsem pravičák až na půdu).
Akorát nepovažuju za správné bojovat proti tomu tak, že se budu de facto chovat jako zločinec (pardon). A ještě vysoké odvody a špatné hospodaření státu využívat jako omluvu svého chování.

 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 6:48:06)
Asi se na stejnou notu nenaladíme, ale přesto si dovolím oponovot. Tak předně vyjmenování bezplatných služeb státu mě hned po ránu vyloudilo úsměv na tváři. Veřejné osvětlení v naší obci už 5 let nefunguje, silnice jsou příšerný (a to je nepoužívám zcela bezplatně-platím jak silniční daň, tak dálniční známky), když jsem zatím jednou v životě potřebovala vážnější pomoc od lékařů, musela jsem si tvrdě připlatit, jinak bych dneska byla mrzák (a to je fakt, potvrzený i nezávislými znalci), když vidím korupci ve špičkách policie, tak na ni ani nespoléhám (před rokem jsem byla svědkem toho, jak nám někdo krade dodávku, hned jsem volala 158 a tam mi řekli, že se zrovna měmí služby a že až budou moct, tak přijedou. Přijeli za 2 hodiny a zloděje ani auto nikdy nenašli). A v soudnictví musíš taky pěkně připlatit, nebo ti přidělí bezplatně advokáta, který ti bude úplně k ničemu. Dohled v energetice, plynárenství a telekomunikacích si platíš společně s poplatky, které těmto společnostem pletíš, odvádí totiž něco státu. Tak snad jedině to školství, takže si budu muset pořídit děti, abych z toho aspoň něco měla.
Vím, že tohle je paušalizování a nikdy bych tak nereagovala, ale odpovídám přesně ve stejném tónu, jako ty.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 20:38:28)
Veroniko,
stát funguje sice prachbídně, ale funguje. Zkus se někdy rozhlédnout kolem sebe a představit si, jak by to asi vypadalo bez státu.
V místě bydliště byste si se sousedama založili domobranu (hlavně mi neooponuj, že někde ji stejně už mají:)), každý by měl doma bouchačku pro svoji bezpečnost (justice neexistuje), na děravé vozovky by se buďto složili ti, kdo by je potřebovali, nebo by se jezdilo přes díry dál, dokud by vozovka úplně nezmizela, za vaším barákem v klidové zóně by třeba vyrostla smradlavá chemička (stavební úřady neexistují), autobusová a vlaková doprava by existovala jen do míst, kam by se komerčně někomu vyplatilo jezdit (tedy asi jen mezi Brnem, Prahou a
ostatními velkými městy), do zbytku míst leda svým autem nebo na oslu (to spíš, vzhledem k těm neexistujícím komunikacím) + něco z hororovějšího scénáře viz sirotci, chudí nemocní, opuštění staří lidé a tak dál (fakt mě to nebaví vymýšlet.. ).

No nic. Myslím, že tě stejně nepřesvědčím, ani to nemám v úmyslu.

 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(13.3.2006 10:55:14)
A to je přesně to, o čem jsem psala, paušalizování. Mě nemusíš přesvědčovat, myslím, že sociální cítění mám vyvynutější, než mnozí jiní. Mám docela hodně dobrovolnických aktivit, ve kterých se zaměřuji hlavně na malé děti. To není chlubení, jen nechci být za hajzla, co okrádá stát.
Ale zkus se na to ještě jednou podívat z té druhé (mé) strany. Založ firmu, dej v ní práci alespoň jednomu člověku, asi tak 5 let makej 12 hodin denně a ještě 8 v sobotu, žij v neustále nejistotě, jestli budeš mít na výplaty, na elektriku, atd. Po 5 letech se začneš trošku vzmáhat a po dalších dvou, začneš konečně vydělávat. A v tuhle chvíli zjistíš, že polovinu z toho, co si vyděláš odevzdáš státu na daních, soc a zdr. A to mluvím jen o přímých daních. A z těch zbylých 50ti % platíš na každém kroku další nepřímé daně. Já jsem pro snížení daní na jednotnou sazbu 15% (zjednoduší se vybírání a lidi nebudou mít pocit, že je stát okrádá). Vždyť v našem státě je nejvyšší zatížení v celé Evropě. Snažím se být poctivá a to samé očekávám od ostatních, ale tohle mi prostě nepřipadá spravedlivé.
 Anděla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(13.3.2006 12:01:46)
Vroniko, to asi tomu, kdo s tím nemá zkušenosti, nevysvětlíš....Můj šéf si založil firmu a pak se nestačil divit....zjistil, že zaměstnavatel odvádí za zaměstnance na zdrav. a soc. docela hodně peněz, že to není, jak si kdysi myslel, když byl zaměstnancem, že to je těch 12, 5 % (nevím přesně kolik). My máme podnikatele také v rodině a můžu říct, že se musí pěkně otáčet a nic nemá zadarmo. Být zaměstnancem je proti tomu oáza klidu a pohody.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(13.3.2006 16:09:50)
No Veroniko, já se vůbec nepřu o tom, že daně jsou svinsky vysoké (pardon). Mimochodem, jako zaměstnanec jsem na nich solila jako mourovatá, jako OSVČ sice o něco méně, ale taky a jako zaměstnavatel teď solím i za zaměstnance :). Pro 15% rovnou daň jsem všemi deseti :).

To jsou ale dvě různé věci. To, že považuji daně za příliš vysoké ještě neznamená, že považuji za správné, abych si je načerno snížila na úroveň, kterou považuji já za spraedlivou :). To je to, co se tu snažím vysvětlit..
 Maky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(18.3.2006 23:42:01)
Mohu Tě ujistit, že ani to školství není úplně zadarmo. jako máma budoucího předškoláka,za kterého nemám platit školné,ho teď platím ve dvojnásobné výši oproti tomu, když školné se platilo za všechny děti. Když chci, aby s dítětem ve školce dělaly něco nad rámec osnov, musím si za to připlatit formou různých kroužků navíc, Platíme i hudební výchovu, která by měla být v osnovách a zahrnuta do školného. Do školek dnes jezdí různí herci a divadla a to se samozřejmě taky platí extra.Děti jezdí na výlety a na školku v přírodě. Je mi jasné. že to je jen začátek, ve škole bude nákladů přibývat. Tam už se kupují všechny pomůcky a tisícikoruna od státu to nevytrhne. Za to opravdu koupím jen ten penál, pastelky a psací potřeby. Když budu mít štěstí, vejdou se do toho možná i cvičky na tělocvik. 3kolství opravdu není levné, i když se neplatí ve státních školách školné.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(19.3.2006 4:55:41)
Maky, moc nerozumím. Hudební výchova, kreslení atd., které je nad rámec povinných osnov ve školce, má být zadarmo? Kroužky zadarmo? Pokud bys o žádné kroužky nestála, pak bys platila skutečně jen ta divadla, školky v přírodě a spol., ne? Nebo vaše školka chce, abyste si připláceli i za běžný provoz?
A trochu úsměvné mi přijde, že tisícovka ti bude stačit jen na penál a pastelky... sice tisícovka samozřejmě nepokryje náklady na školní potřeby pro prvňáka, ale tohle je zas trochu extrémní postoj...to leda bys ty pastelky kupovala pozlacené, ne?
;-))))))))))))
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 21:09:23)
Veroniko,
a nepleteš si celkové příjmy a zdanitelný příjem? Mně to vychází následovně:

Řekněme (ať se to dobře počítá), že vyděláš půl milionu hrubého. 50% odečteš jako náklady paušálem (a pokud ne, tvoje chyba). Jsme na 250 000. Dál odečteš nezdanitelnou položku (cca 40 000) a to, cos zaplatila na socce a zdrávce (řekněme 50 000). To máme 160 000. Za dítě si odečteš asi 20 000, jsme na 140 000. Teprve TUHLE sumu daníš, a to (velmi zhruba, letos jsem ještě daně nedělala) do 110 000 15% (tj. 16 500), nad 110 000 20% (6 000). Celkově tedy zaplatíš na daních, socce a zdrávce přibližně 72 500. Z celkového hrubého příjmu 500 000 ti teda zbude asi 428 000, neboli na všem možném odvedeš státu a pojišťovnám asi 15% svých příjmů. (No, možná budeš něco doplácet na pojištění, tak ať nežeru, i kdyby ti nakonec zbylo jen 400 000, pořád ti stát+pojišťovny sežerou max. 20% celkových příjmů, a to mi jako nadpoloviční většina nepřipadá).
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 22:19:32)
Teď se teda Veroniky musím zastat :).

A) myslím, že Veronika mluvila o odvodech z příjmu zaměstnance, nikoli z příjmu OSVČ, a ty jsou fakt hodně drsné (hlavně zdravko a socko).
B) sice nevím, kde Veronika sebrala 24% na zdrav + soc., ale ve skutečnosti je to ještě víc. Z hrubého příjmu za tebe zaměstnavatel zaplatí 35% a tobě ještě strhne 12,5%. Takže ze 135 Kč odvádíš státu 47,50 Kč jen na socku a zdravku. No a z toho zbytku po odečtení 12,5% soc. + zdrav. platíš daň z příjmů. Takže z každé koruny, kterou zaměstnavatel vynaloží na mzdové prostředky svého zaměstnance, se skutečně do státní poklady odvede víc než polovina.
Proto mimochodem také tak bují švarcsystém :).
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 22:27:35)
Aha, tak to mi nedošlo - ve zbytku příspěvku mluví o podnikatelích, tak jsem myslela, že te to o nich. Asi jsem nesledovala ty předchozí příspěvky. Sakra, a já jsem se s tím psala dobrejch deset minut...:-) a připadala jsem si TAAAAAK chytrá...:-))))))).
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 22:35:45)
Klídek :))). Pro nějakou maminku-OSVČ to třeba bude přínosný :).
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 6:38:31)
Tak horečně jsem popisovala, jsk jsem došla k 50% odvodům až jsem zapomněla vysvětlit, jak jsem přišla na těch 24%. Jednoduše, podnikatel platí soc a zdr z vyměřovacího základu (což je 50% z příjmů) - takže 29,6 soc+13,5 zdr=43,1%/2=cca 22%. Je to trochu zjednodušené, ale přibližně to vychází.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 19:07:10)
Tak to pokud píšeš o podnikateli a jeho zdrav. a soc., tak oproti zaměstanacům je tedy pán:
A) má strop pro vyměřovací základ
B) ze 100% příjmů zaplatí těch zhruba 22%, jak uvádíš
C) může se rozhodnout, jestli si bude platit nemocenské nebo ne.

Zaměstnanec:
A) žádný strop nemá;
B) ze 100% příjmů zaplatí 12,5% zaměstnanec a k tomu 35% zaměstnavatel (kdyby to nemusel zaměstnavatel odvádět, mohl by mu to třeba dát); efektivně to tedy vychází 47,5 / 135 = 35%
C) nemocenské platí a basta.

V oblasti soc. a zdrav. OSVČ žádné chudinky nejsou (aspoň oproti zaměstnancům ne).

Já měla zato, že se bavíme o zaměstnancích, když diskuse začala o tom, jak je báječné platit zaměstnance načerno :)
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(13.3.2006 11:02:47)
Nemáš pravdu. OSVČ platí soc + zdr z vyměřovacího základu, který je max 486 000, stejně tak pokud si jako zaměstnanec vyděláš víc než 486 000, soc a zdr z těch peněz navíc neplatíš (teda alespoň to tak bylo). Rozdíl je taky v tom, že OSVČ si musí těch 29,6% soc (34% v případě, že si platí nemocenskou) a 13,5% zdr platit sám, kdežto zaměstnanec platí jen 8% a 4,5% (zbytek platí zaměstnavatel ze svého zisku). Proto si spousta zaměstnanců myslí, že berou málo, protože ani neví, že by ke svému hrubému příjmu měli připočítat také tuhle nemalou částku. A pokud jde o to, že OSVČ si nemusí platit nemocenskou, tak to je sice fakt, ale nemocenská je pouze 4,4% a to zas takový rozdíl není. A taky neznám moc podnikatelů, kteří by třeba s chřipkou zůstávali doma.
Přeju krásný den.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(13.3.2006 16:24:22)
"Nemáš pravdu. OSVČ platí soc + zdr z vyměřovacího základu, který je max 486 000, stejně tak pokud si jako zaměstnanec vyděláš víc než 486 000, soc a zdr z těch peněz navíc neplatíš (teda alespoň to tak bylo)."

Ale, ale. Vždyť to přeci není pravda. Pokud jsi zaměstnanec, a vyděláš si třeba 600.000 Kč ročně, tak zaplatíš soc a zdrav z plných 600.000 Kč. Opakuji, že max vyměřovací základ platí pouze pro OSVČ, nikoli pro zaměstnance. (Klidně si zavolej na vaši OSSZ, jestli nevěříš :)). A nikdy to nebylo jinak (alespoň nikdy po roce 1992).

"Rozdíl je taky v tom, že OSVČ si musí těch 29,6% soc (34% v případě, že si platí nemocenskou) a 13,5% zdr platit sám, kdežto zaměstnanec platí jen 8% a 4,5% (zbytek platí zaměstnavatel ze svého zisku)."

To je právě to, co tvrdím!! To, že zaměstnavatel platí těch 35% ze svého zisku znamená efektivně to, že zaměstnancova hrubá mzdy je de facto o těch 35% jakoby vyšší, jestli rozumíš, jak to myslím. Takže zaměstnanec v hrubým jakoby dostává (např.) 13.500 Kč, z toho odvádí zaměstnavatel 3.500 Kč, 1.250 Kč odvede za zaměstnance a ze zbytku (z 8.850 Kč) se vypočte daň. Na pásce má zaměstnanec hrubou mzdy 10.000 kč, ale jeho efektivní hrubá mzda je 13.500 Kč. Takže z této hrubé mzdy se odvede na OSSZ a zdrav. poj. částka 4.750 Kč, což ze základu 13.500 Kč dělá 35%.



 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(14.3.2006 7:01:53)
Tak to se omlouvám, myslela jsem, že to je, jak jsem psala. Ale stejně jako ty se pořád snažím vysvětlit, že hrubá mzda není 20000 (které máte na pásce), ale 27000, které platí zaměstnavatel. A to že dostanete jen 15 500 a zbytek stát, mi připadá nechutné.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 6:24:08)
Tak asi už naposled, protože nechci mikomu vnucovat své názory a v tomto případě ani nehodlám přebírat názory druhých. Takže nic si nepletu a psala jsem jak o odvodech za zaměstnance, tak o OSVČ. Tak k těm OSVČ ti předvedu jiné počty: Vyděláš si (příjmy mínus výdaje - ne každý si může odečítat paušál)1milion - (co jsem zaplatila na sociálním a zdravotním mám v tomto případě už odečteno ve výdajích), nezdanitelné čásky se odečítají až pro výpočet daně, ne pro výpočet sociálního a zdravotního. Z této částky vezmu 50% vyměřovací základ což je 500 000 (max vyměřovací základ je 486000, takže sociální a zravotní spočítám z něj=29,6% soc+13,5 zdr = 209466 jen na sociálním a zdravotním. A dále daně 1 000 000-38 040=961960 - z toho daň se rovná 282 263 (pokud máš děti, tak si z této částky odečteš na každé 6000). Pokud ne odvedeš státu 282263+209466 = 477 729 = 47,729 % z tvých příjmů.
Doufám, že jsem něco nepopletla, ale myslím, že to je správně. A taky doufám, že se do mě někdo nepustí, že takové peníze se poctivě vydělat nedají. Dají se vydělat, ale stojí to spoustu úsilí a několikaleté budování firmy.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 8:57:37)
Veroniko,
předpokládám, že tvé výpočty jsou v pořádku, o to nic. Ale viděla jsi někdy OSVČ s takovými zdanitelnými příjmy? Já jsem se s takovým setkala jen jednou, a to ve chvíli, kdy zjistil, že tudy cesta nevede, a zakládal obchodní společnost, která v současné době podléhá zdanění 24%, a po šikovné daňové optimalizaci (pozor, žádné podvody!) je dnes na úplně jiných číslech. Obrovské zdanění fyzických osob s vysokými příjmy podle mě dopadá nejvíc na zaměstnance.
J.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 10:53:57)
Ano setkala, je to můj manžel (teda jeho firma) a také jsme hned poté, co jsme si loni dovolili tolik vydělat a z hrůzou zjistili, kolik odvedeme, založili s.r.o., takže od letoška pěkně 24% daň a sociální a zdravotní podle platu (což je paráda:))) ).

Zajímalo by mě, kolik z těch rozhořčených nad okrádáním státu, má úplně čisté svědomí, co se týče všech poplatků a daní, které se platí (včetně poplatku za TV, popelnice, psa atd.). Taky by mě zajímalo, kolik z nich bylo od čtvrtého měsíce těhotenství na nemocenské, i když mohly klidně chodit do práce. Já sama jsem ve třetím měsíci a byla jsem v šoku, že první na co se mě doktor zeptal bylo, jestli chci napsat neschopenku. Když jsem na něj nechápavě koukala, tak mi řekl, že dneska to chce skoro každá. V životě by mě to nenapadlo, čerpat peníze od státu, když můžu dělat, ale je pravda, že když jsem se poptala kolem sebe, tak většina maminek z okolí bez nejmenších výčitek přiznala, že to tak dělají.

Takže kdo jte bez viny, hoďte kamenem.
 *Hany 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 13:17:12)
Veroniko,
klidně jako první hodím kamenem. Všechny poplatky platíme, CD nekopírujeme, sociální dávky nezneužíváme a na mateřskou jsem šla až 6 týdnů před porodem.
Manžel zaplatil daně i z částky, o které tady nikdo nevěděl (byl to jednorázový příjem ze zahraničí). Přestože jsme ty peníze hodně potřebovali a byla to pro nás obrovská částka.
Přestaňte se už vymlouvat a nepodvádějte.

Znám ty "chudáky", co neplatí daně, berou vyšší přídavky než my, a přitom mají nový byt, chatu a ob rok nové auto. Holka byla na mateřské už od druhého měsíce, i když jí nic nebylo (na dovolenou v Řecku se nechala na dva týdny uschopnit).
Ale nezávidím jim. Jsem spokojená s tím, co mám (hlavně se svou rodinou).
 *Hany 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 13:46:29)
Stěžovat si, že u nás nic nefunguje, asi nemá cenu - když tolik lidí neplatí daně a pojištění. Platíme vše poctivě, ale za posledních pár let jsme si museli připlatit dost peněz za tzv. nadstandartní péči, i když rozhodně nešlo o kosmetické zákroky ani lepší pokoj v porodnici.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 14:00:18)
Janko,
musím se Veroniky tak trochu zastat.
Já jí její postoj nezazlívám, docela ji chápu. Hodně lidí tímhle projde. Její stav je symptomatický pro rané stadium podnikání. Člověk najednou - poctivě - vydělá hromadu peněz (třeba relativně) a přijde mu líto je zaplatit na daních. U zaměstnance je to jiné, ten ty "hrubé" peníze ani nevidí, ale podnikatel, ten je dostane do ruky a zas je musí vydat. To zamrzí a člověka začnou napadat věci - přesně ty, co popisuje Veronika. Každý se k tomu postaví jinak. Někdo to ani nezačne zkoušet a platí, protože mi je milejší klidný spánek a čisté svědomí. Někdo začne přemýšlet, učit se a opitimalizovat, najme si třeba daňového poradce. Někdo to zkusí ošvindlovat. Ale v jednom okamžiku se člověk musí prostě rozhodnout, jestli bude mít seriozní firmu nebo jestli se bude pohybovat v kalných vodách šedé ekonomiky. Bohužel u nás se tyhle firmy nepohybují na okraji slušné společnosti, jak by to mělo být.
J.










 *Hany 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 14:46:25)
JaninoH,
ale já jsem taky loni začala podnikat. Kromě těch šílených odvodů jsem ještě musela bojovat s tím, že jsem najednou sama sobě zaměstnavatelem, což je po 15 letech v "jisté" práci docela záhul.
Nejlepší je, když ti pak takovej "šedej ekonomik" řekne, že si za svoji úroveň můžeme sami. Vždyť na začátku 90. let přece peníze ležely na zemi, stačilo se ohnout a sebrat si je.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(13.3.2006 11:09:39)
Já jsem taky spokojená. Nevymlovám se, jen se snažím vysvětlit svůj postoj. Vás za to, jak jste čestná obdivuji, já prostě nedokážu být čestná, tam kde ze mě jiní dělají blba. Nestydím se to přiznat a netydím se za svůj postoj. Také nevěřím tomu, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Proti lži, nenávisti a pod se musí tvrdě bojovat.
Přeji krásný den
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(13.3.2006 14:01:45)
Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám tuhle odpověď napsat, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano. Jsi spokojená se svojí rodinou? To ti přeju. Z čeho ale ta tvoje spokojenost pramení? Z toho, že platíš daně, tak jak máš? Zajímá tě třeba, že se z těchto prostředků financují například zbrojní programy, díky kterým pak umírají nevinní lidé včetně dětí? Ale to je daleko co? To se nás netýká. Tak co třeba to, že se velká část peněz dostane do kapes poslanců na nejrůznějších příplatcích, než aby je dostali ti opravdu potřební (třeba postižené děti, nebo staří lidé). Myslíš si, že zaplacením daní tvoje povinost končí? Já ne a proto to, o co "ošulím" stát, do poslední koruny (a ještě dost navíc) daruju lidem, kteří si adoptovali několik těžce mentálně a fyzicky postižených dětí. Ty obdivuju, ne tebe (pokud bys při své svatosti nepochopila ironii v mém předešlé odpovědi). Dokázala bys to, adoptovat takové děti, já tedy ne. Dokázala by ses vzdát svého pohodlí a všechen svůj čas věnovala jim, místo abys sledovala, kdo kam jede na dovolenou, kdy si koupil nové auto, byt, chatu apod? Těžko.
Rok jsem žila v Kalkatě a 9 měsíců jsem pracovala v domě matky Terezy (pokud ti to něco říká), mě nepoučuj o tom, co je správné a poctivé. Já mám jiná měřítka než ty a raději pomáhám přímo, než bych se schovávala za skupinu lidí (tím myslím naši vládu), kterým vůbec nevěřím.
A ještě k té Kalkatě. Potkala jsem tam spoustu skvělých lidí, kteří nezištně pomáhají umírajícím na nejhorší choroby (včetně AIDS) a nikdo z nich by si nedovolil říct, že může hodit kamenem. Nikdo to nemůže říct a ti co to říkají jsou velký chudáci, kteří nemají představu, co to znamená. Chovala jsem hodně dětí, které umírali právě na AIDS, vzala bys je do náručí ty? Ale ty vlastně platíš daně a máš ten svůj malej světeček, se kterým jsi spokojená a nic jinýho tě nemusí zajímat. Ty radši ničím neházej!!!
 *Hany 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(13.3.2006 19:57:26)
Veroniko,
umíš jen urážet. Další diskuse asi nemá cenu (jen připomenu, že o házení kamenů jsem nepsala jako první).

S tím, co dělám navíc, se tady nehodlám chlubit. Kromě toho však dodržuju zákony země, kde žiju.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(14.3.2006 7:08:05)
Tohle taky znám, dřív jsem to taky hodně používala. Když není protiargument, nebo když jsou argumenty nepříjemné, tak se řekne něco ve smyslu, že diskuse nemá cenu, že ten druhý umí jen urážet atd. a odejde se se vztyčenou hlavou.

Krásný den a dodržuj si co chceš, je to tvoje věc a tvoje svědomí.
 *Hany 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(14.3.2006 15:53:26)
Veroniko,
diskusi končím jen s lidmi, kteří mě bezdůvodně urážejí. Pokud vím, nenapsala jsem nic, co by tě opravňovalo odepsat stylem "Ale ty vlastně platíš daně a máš ten svůj malej světeček, se kterým jsi spokojená a nic jinýho tě nemusí zajímat". A pokud vím, vůbec mě neznáš.

Nemusím jezdit zrovna do Indie, abych někomu pomohla. Tady u nás je potřebných dětí taky dost. A ani nemusí mít tak mediálně známou chorobu jako AIDS a třeba trpí úplně stejně.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(15.3.2006 6:09:53)
Tyhle diskuse po internetu jsou opravdu smysluplné. Nikdo nikoho nezná, každý si dělá obrázek o tom druhém z pár napsaných vět (nejen já, ale i ty).
Přeji krásný den
 Pevoučnici 
  • 

Re: VERONICE 

(14.3.2006 7:12:34)
Já jsem se k tomu dostala úplně náhodou. Jela jsem do Indie na půl roku a po měsíci jsem se v Kalkatě potkala s angličanama, kteří tam byli přes mezinárodní červený kříž a protože jsem neměla nic na práci, tak jsem tam s nimi zůstala ještě skoro rok. Jinak pokud bys chtěla začít, tak zkus www.dobrovolnik.cz, tam bys mohla narazit na zajímavé odkazy. Jinak se taky můžeš obrátit na Adru či Člověka v tísni.
 kajinka, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 14:27:49)
Já se klidně můžu přidat k Janině H. a taky hodit kamenem. Platíme úplně všechno a co je nemocenská nevím ani já ani manžel. S tím nabízením neschopenky jsem se setkala taky, jen jsem řekla, že trpím ranní nevolností a už mi ji doktor chtěl psát. Ale pořád si myslím, že my, co všechny daně platíme a nikoho neokrádáme, bychom to nemuseli dokazovat tady ani nikde jinde, to by měla být samozřejmost. Zatím je v tomhle státě samozřejmé to, že většina kouká, kde stát napálit a těm lidem, kteří platí, se všichni smějou. Ach jo.
 kajinka, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 14:29:24)
Pardon, souhlasím s Jankou H. Ale s Janinou H taky :).
 Šárka, tři děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(16.3.2006 0:14:43)
Pročítám tuhle "hustou" diskuzi. A víte, co je na tom všem úplně nejhorší, ať už jste zaměstnanci nebo OSVČ? To, že i když vy platíte daně a odvody jako hrom, dodržujete zákony, tak pak najednou zjistíte, že ty zákony obcházejí ti, co je schválili. Není to k pláči? Mám na mysli všechny ty kauzy našich politiků, ať už se jedná o byty, strýčky, pozemky či kakao a další a další. Fuj!!!!!!!!! Nemůžu vystát ty jejich debilní kampaně a bilboardy, z kterých nám kynou se svými zářivými úsměvy a debilními hesly. Když si představím, kolik peněz to stojí, je mi mdlo, protože vidím právě ty děti támhle někde v Africe nebo rozpadající se nemocnici v Motole. Vyhazují naše peníze za něco, o co my (nebo aspoň já) nestojíme. Já se bez toho obejdu a volit budu podle jiných měřítek a ne podle toho, kdo má větší plakát. I když tentokrát asi volit nebudu, není koho. Je mi na zvracení ze všech. Ano, já zaplatím daně, ale chci vědět, kam jdou a chci mít možnost říct, aby šly na dětský domov a ne panděra těch zločinců nahoře.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 18:47:05)
Jestli těmi rozhořčenými narážíš na mě, tak tě můžu ubezpečit, že jsem nastupovala na MD 6 týdnů před plánovaným TP (ve skutečnosti asi 4 týdny před porodem).

A mimochodem, rozhořčená fakt nejsem. Pouze jsem si tu dovolila napsat, co je holá skutečnost. To ty ses z toho pěkně naježila.

Popelnice i poplatky za rádio platíme. (Nevím, kam bych ty odpadky asi jinak měla házet. K sousedům?)

 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 14:20:45)
.... a ještě něco. Pokud firma přestane prosperovat, tak mi stejně nebude mít z čeho platit.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 17:23:27)
Kdo brblá, že mě dře zaměstnavatel? Já? To asi těžko, když jsem zaměstnavatel sama (jeden a půl zaměstnance + já).

A čím je bit zaměstnanec? Třeba tak, že ačkoli zaměstnavatel naslibuje, vyplatí mu pak taky houby (zejména u jednorázových brigádníků to lze úspěšně praktikovat).

A pak je tu taky taková "drobnost", že se tím zaměstnanec dopouští spoluúčasti na trestném činu krácení daně, pokud to "ušetření" na daních přesáhne určitou částku.
Tobě by to zřejmě nevadilo (je "hezké", žes nám to tu tak upřímně přiznala). Mě jo.
 Semeda 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz (práce za minimální mzdu) 

(12.3.2006 10:44:45)
Veroniko, je sice hezké, že souhlasíš s případným zaměstnáváním "za minimum", ale ono to opravdu není tak jednoduché... Můj manžel i maminka jsou placeni tímto způsobem a teď se vyskytly 2 problémy - mamince z ničeho nic ochrnula noha a je už 6. měsíc nemocná, z toho byla 4 měsíce v nemocnici. Do té doby za 5 let co pracovala, nebyla nemocná ani jednou. Nemocenskou dostává 4.300,- Kč. Nestačí ani na nájem.

A my jsme naléhavě museli vyřešit bytovou situaci, jenže hypotéku jaksi nedostaneš, když máš na pásce 5.800,- čistého a ženu na mateřské s výdělkem na částečném úvazku nějakých 8.000,- čistého... To pak musíš řešit dalšími "podvody", za které zase platíš jak mourovatá. Takže prosím, než by jsi souhlasila s něčím podobným, promysli všechny možné situace, abys pak nelitovala jako my.

Ahoj Semeda
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 23:18:09)
Mirko, tak to sorry... nechtěla jsem nikoho navádět k ničemu nelegálnímu. U mně je to tak, že částečně pracuju pro agenturu, která posílá lektory do firem, a já funguju jako subdodavatel nebo tak něco. Nevím, jestli je v tom nějaký právní problém, ale spíš o tom pochybuju, protože to dělají zcela otevřeně a bez zástěrek - nezdá se mi, že by takhle riskovali. Jestli je nějaký rozdíl podle druhu práce, o tom bohužel nic nevím...

Mně tahle varianta připadala celkem výhodná proto, že asi firma bude míň ohrnovat nos nad maminama, který můžou mít neustále nemocný děti, pokud má možnost to ukončit, kdyby třeba ta nemocnost přesáhla únosnou mez. A z pozice matky mi to přišlo do jistý míry výhodný taky, protože je asi lepší mít práci bez velkých jistot než žádnou (pokud si firma radši najme někoho jinýho). Fakt znám několik případů, kdy mámy zůstávaj s dětma doma s každou rýmou a co se děje v práci absolutně neřeší, takže i trochu chápu tu paranoiu zaměstnavatelů. A co se týká jistot - mně zaměstnanecký poměr přijde jistý jen teoreticky - když se tě opravdu chtějí zbavit, tak se tě zbaví, to už jsem taky párkrát viděla.

Pořídit si ŽL neznamená, že se musíš vrhnout do světa obchodu, velkých peněz a velkých rizik:-))). Zaplatíš tisícovku za registraci a pak platíš menší daně, než bys platila normálně, takže i ta vstupní investice se ti vrátí. Asi tam opravdu je trochu menší jistota, že budeš mít práci, ale ono tě to taky částečně naučí umět se prodat a být si vědomá vlastní ceny, což nejsou věci k zahození:-))). Tak ti přeju hodně štěstí při hledání, ať s ŽL nebo bez něj.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 23:51:53)
Hanko, nevim jak to má Mirka, ale u nás když si manžel zařídil ŽL, musel začít platit zdravotní a sociální, silniční daň apod. a i když ze začátku nic nevydělával, přestali nás doplácet do životního minima (tim, že začneš podnikat dle zákona přebíráš zodpovědnost o uživení rodiny na sebe), takže jsme nějakou dobu žili jen z rodičáku. To jen, že nejde o pouhou tisícovku a nižší daně.
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 0:10:12)
Jo, já to nemyslela tak, že je to všechno růžovoučký:-). Já jsem možná zhýčkaná, protože po angličtinářích byl a je hlad, nikdy jsem neměla problém najít dost práce, spíš naopak, jak ji odmítat. Chápu, že to tak nemusí mít každý... ale myslím, že Mirka není živitel rodiny, jakž takž to utáhnou z jednoho platu, takže asi na dávkách nezávisejí? (spekuluju) ... čili i kdyby ze začátku platila socku a zdrávku vyšší, než by odpovídalo jejím momentálním příjmům, nemuselo by to znamenat, že budou o chlebu a vodě. Spolupracuju ve firmě, kde učím, s personalistkou, a vím, jak se jim všem kouří z hlavy pokaždé, když mají někoho přijmout... jestli s ním nebudou problémy, jestli opravdu umí, co tvrdí, jestli se nezačne po týdnu flákat... protože když ho přijmou do stálého poměru (a moc jiných možností nemají) a tyhle obavy se naplní, budou si rvát vlasy a pokud nebudou chtít používat nějaké mafiánské metody (což pokud vím moc nechtějí), tak se toho člověka nezbaví. Tím chci jen říct, že kdyby měli větší volnost v ukončování spolupráce (což ŽL právě umožňuje), asi by byli víc ochotní brát lidi, kteří s sebou nesou nějaké riziko potenciálních problémů (třeba ty nemocné děti).
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 1:25:06)
Hani, opravdu nejsem živitelem rodiny, nějak to zvládáme z manželova platu, i když to není žádná sláva. Pravda je, že mám momentálně hlavičku zamotanou soukromými starostmi tak, že jsem si dovolila dočasně víceméně rezignovat na hledání práce. Ale v podstatě jsem se už dostala tak hluboko, že až se nám podaří vybřednout z momentálního srabu, tak první, co nejspíš udělám, že začnu za tou kasou, vydělám si něco málo na obnovu sama sebe, a pak teprv až budu mít trochu obnovený šatník, tak zkusím popostoupit někam dál (pokud mi ta kasa ovšem nepřiroste k srdci:-)). Anebo že bych raději začala psát jako můj syn?:-))) Normálně on si vzal do hlavy, že napíše knížku, že ji vydá, a že se budeme mít hnedka líp:-) No není zlatej?:-)))
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 6:08:08)
Mirko,tuhle jsem četla o nějakém klukovi,který fakt dal sám dohromady knížečku (myslím o zvířatech...?) a vytiskli mu to... Třeba vám to taky vyjde:-))). S tou kasou bych to neviděla tak černě - já třeba dělala půl roku v baru, protože už mi z učení hrabalo, a ono to má svý kouzlo - přivede tě to do úplně nový situace, potkáš naprosto jiný lidi, než s kterýma normálně přijdeš do styku. Já to dneska vidím jako hrozně obohacující zkušenost:-))).
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 10:01:58)
Jo, taky jsem to zaznamenala. Dokonce mě napadlo, že bych tu knížku mohla Lubošovi koupit jako povzbuzení. Ovšem tomu klukovi myslím bylo kolem patnácti, kdežto Luboš má osm - a podle toho to psaní taky vypadá:-( Jsou to takový první fantazie, který nikoho nejspíš nezaujmou, vyžívá se hodně v popisu notoricky známých činností, takže nic moc. Ale nezoufám - třeba se jednou vypracuje a poposune tak rodinnou tradici zas o pár metrů dál:-)))
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 18:18:47)
Mirko, držím ti palce začít za tou kasou! (To nemyslím ironicky, i když to tak třeba může vyznívat.) Občas jsem nabývala dojmu, že jsi nad sebou už "zlomila hůl", což by bylo škoda, a tohle rozhodnutí je obrat opačným směrem :).
Já z tvých příspěvků cítím, že máš na mnohem víc, než sama sebe šacuješ. Tak přeju hodně štěstí a neztratit odhodlání :)).
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 22:31:28)
Jo, Ivule, člověk vydrží víc, než si myslí... Před čtrnácti dny jsem byla úplně na dně, klepala jsem se jako ratlík, obden brala nejen pravidelný antidepresiva (nenávykový), ale i ty nárazový (návykový). Místo léčení se, relaxace a jakési rehabilitace chytil synáček horečky, nemohl spát, spala jsem první den asi tři hodiny, horečku jsme snižovali co čtyři hodiny... A vydržela jsem (pravda, s vydatnou manželovou pomocí...). A po té jeho nemoci se cítím líp jak předtím. Nevím čím to. Bohužel mám podezření, že mi ten sešup způsobil Symbicort (lék na astma). To zlepšení cítím po jeho vysazení:-(
Jestli mám na víc, to opravdu nevím. Moc bych si to přála. Jenže jsem jak na houpačce, jednou líp, jednou hůř, ale i při tom "líp" to poslední měsíce zůstává vždy zas o kousek "hůř" než předtím...
Hmmm. Příští týden jsme se chtěli lehce zbavit synka:-) - manželova maminka se nabídla, že vezme jeho a moji mamku k ní na chalupu do podhůří, aby si Luboš užil sněhu. Při té příležitosti jsem si mnula ruce, že tady hezky vygruntujem... A lup ho - mamka měla včera horečku. A když mi dneska volala, že už jí vlastně skoro nic není:-), tak se zas dneska večer Luboš svíjel bolestí břicha. Teď usnul, tak honem pakuju, kdyby musel do nemocnice, a čekám, co z toho vykvete:-( (protože má taky zároveň zvýšenou teplotu).
Teda, jestli my se někdy přestěhujem, tak vám tady začnu hlaholit Vyvěste fangle na tingltangle...
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(9.3.2006 23:00:17)
No to je přeci jasný, proč se cítíš po tom záhulu s nemocí tvého synka líp než předtím:
A) víš, že může být i hůř :)
B) co nás nepoloží, to nás posílí,
C) možná si vzpomenu ještě na nějaké úsloví..

Ne, teď vážně. Tak to přeci chodí, že když člověk projde těžším obdobím a zvládne to, tak se cítí fajn a má ze sebe radost. Nesváděj to na vysazení prášků.

Mirko, a vy vedete vážné úvahy o tom, že byste se stěhovali? (Asi jsem pár dikusí vynechala, tak mi asi chybí nejčerstvější informace.)

 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 12:15:40)
Jo, máme v úmyslu se přestěhovat do místa Lubošovy školy. Především proto, že má problémy se spaním. Lékaři naznačují, že je to proto, že chodí málo ven. Takovou věc ovšem nemůžu tak snadno zajistit, když se vracíme domů v půl páté večer (nebo třeba i o hodinu později), obzvlášť přes zimu, kdy je tma ještě před čtvrtou. Nic není platné, že se pohybuje venku víc než když chodil do školy sem: s družinou místní byli venku za čtvrt roku snad dvakrát, s družinou "tam" jdou ven skoro každý den; taky něco obnáší cesta od školy k vlaku (je to přes celé město)... a navíc je nezásobují úkoly na každý den, takže si lze představit, že bydlet blíž by znamenalo i častější pobyt venku - zatímco tady měli úkoly každý den, a ještě nám pí uč kladla na srdce, že máme probranou látku vždy každý den opakovat... Čili i když zpočátku nechodil do družiny, tak už se ven nedostal (taky proto, že měl a ještě má strach z toho být sám venku, což nikdo moc nechápe - většina jeho vrstevníků lítává kdesi po vsi s kamarády /tedy pokud tito nesedí u PC.../, a já zas mám husí kůži z drbů místních lidí /jakto že když je venku, nepracuje na zahrádce, jakto že je venku s tak velkým dítětem.../).
No pak je tu samozřejmě to, že za ten rok jsem syna v pohodě dovážela jen první tři měsíce, pak se u mě střídaly různé zdrav. problémy, a musely hodně často a dlouhodobě zaskakovat babičky nebo manžel - a to se mi nezdá fér, protože babičky to mají kapku z ruky, mají svůj věk - a já to byla, kdo si vymyslel to dojíždění.
No a pak jsou samozřejmě i další, na první pohled drobnější důvody, jako třeba to, že mi právě od toho prvního astmatickýho záchvatu nedělá dobře jízda drkotavou lokálkou.
Nepříjemné je, že v městě, kam se chceme stěhovat, je poměrně málo bytů - a obzvlášť bytů v OV, který upřednostňujeme, protože bychom si potřebovali vzít hypotéku - a ještě máme další různá omezení - aby to bylo v klidové zóně, aby to nebylo moc vysoko, neb mám závratě, aby to nebylo moc nízko, neb syn se bojí zlodějů... Takže hledáme, pídíme, ale zatím jsme ještě nenalezli tu ideální variantu...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 12:56:12)
Mirko,
dcera taky chodí s družinou málo ven, v tomto školním roce byli asi dvakrát. S minulou družinářkou chodili denně, za každého počasí. Já jsem byla spokojená, některým rodičům to vadilo. Současná vychovatelka s nimi raději kutí něco ve třídě. Na pobyt venku zbývají pouze víkendy a to ještě ne vždy, někdy musíme do práce. Zatím problémy nemá, ale mně to připadá hrozně málo. Škoda, že sport, který dcera dělá, je vázán na tělocvičnu.
Na kecy sousedů se vykašli, to já bych se už dávno musela houpat na nejbližší větvi.
Držím palce, ať to s přestěhováním vyjde!
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 13:17:03)
Pettino, vidíš to. Já mám taky takový soukromý pocit, že na tom mohou děti být i hůř. A to nepočítám ty, které se dobrovolně zašijí u nějakých poč. her. Ale to ne, my musíme bejt ty špatný, protože jsme si vymysleli dojíždění do vzdálený školy...
Ach jo.
Pravda je, že pokud se tomu našemu ptáčkovi neumožní jezdit na kole nebo bobovat, že ho to venku nějak nebaví - poslední dobou. Tak dokud jsem s ním jezdila pryč na různá dětská hřiště a tak, tak to bylo bezva. Jenže to teď zrovna moc nejde (z časových důvodů), a taky si nejsem jistá, jestli osmiletý dítě ještě SMÍ na houpačky nebo klouzačky (pokud nejsou výslovně určené velkým dětem). Mám takový dojem, že by to teď spíš chtělo tu partu kluků (nebo snad i holek), se kterou by šťourali ve vosích hnízdech, lezli po stromech a hráli si na indiány (teda pardon, spíš na Harryho:-)))...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 13:35:41)
Mirko,
dětská hřiště jsou pro děti minimálně do 50 kg, aspoň u nás. Dcera je o rok starší a ven už chodí raději s kamarádkou než s námi. Celkově bych řekla, že dneska chodí děti málo ven, ve všední dny odpoledne je skoro nikde nevidím (ty školní). Asi mají všichni spoustu kroužků a kdo ne, sedí u počítače.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(10.3.2006 23:18:50)
Tak to je príma, že jste se rozhodli do toho jít a přestěhovat se. To dojíždění musí být šíleně náročné, mě by to ubíjelo (a to jsem porůznu dojížděla od svých 14 let celou SŠ, VŠ a ještě po část zaměstnání). Hlavně člověk asi nemá čas na spoustu věcí, které by jinak rád dělal, včetně toho chození ven. Tak ať si brzy něco pěkného vyberete :)
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 7:10:20)
Možná se něco změnilo a já o tom nevím, ale tento postup byl vždy nezákonný.
 jolana, synové11let a 5měs 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Dotaz 

(8.3.2006 17:57:38)
tento postup je stále nelegálí (tzv. švarcsystém) a finanční úřady po něm již dost jdou. Takže rozhodně nelze doporučit, zvláště pro administrativní práci.
 O. 
  • 

Re: Dotaz 

(8.3.2006 12:19:24)
Trochu odběhnu.

Ještě před mateřskou jsem pracovala na man. pozici. Z časových důvodů se na ni nemohu vrátit. Pod sebou jsem měla mimo jiných i uklizečky.

Po zkušenostech jsem si doslova vydupávala maminy od dětí. Byly nejlepší. Měly vůli pracovat a spoustu špatných zkušeností s hledáním práce, či si jejím udržení. Všechny měly zhruba stejně staré děti a asi proto si tak pomáhaly.

V té době jsem to tak nebrala, neměla jsem jejich zkušenosti. Připadalo mi normální, že když jim onemocněly děti tak se vzájemě prostřídaly a pohlídaly si děti a nebo bez problémů za sebe zaskakovaly.

Šéfovi bylo jedno zda-li a kdo z nich byl v práci. Hlavně, že bylo uklizeno.

Pokud chceš asistentku - můžeš vzít 2 kamarádky a navrhnout jim obdobné řešení.

Pak se nebudeš muset bát co se stane, když jedné z nich onemocní děti.

O.
 Ajka 
  • 

Re: Re: Re: Tato diskuse už je založena! 

(8.3.2006 8:35:12)
s tímto musím souhlasit... a ještě Vám k tomu něco přidám...
byla jsem podnikatel... a zaměstnávala tři lidi... no a když byl člověk nemocný, tak to problém zas tak velký nebyl na peníze, ale od letošního roku platí nemocenskou zaměstnavatel.. takže bič na malé zaměstnavatele..

no ale, co jsem chtěla napsat je to, že mám 3,5 letého syna.. do práce chodím od jeho dvou let.. a neměla jsem problém práci sehnat... sice v životopise matka samoživitelka, dvouletého mrněte nevypadalo nejlíp, ale díky bohu mé znalosti a vyjadřování zaujalo natolik, že potenciální zaměstnavatelé měli zájem mě osobně vidět a to bylo vyhráno, nakonec matka nematka jsem si vybírala ze tří míst, a to bydlíme v malém městě...
a práce tu není zrovna nazbyt.... ale je také pravda, že se mě každý z nich ptal, jak to budu mít s hlídáním... a já hlídání nemám.. jedny babičky daleko, druhá pracuje a děda v invalidním důchodu, v případě nouze pohlídá... ale já prostě nemám náturu na to, abych nemocné nevrlé dítko svěřila na dva týdny do péče někoho jiného... a musím také říct, že za rok a půl co pracuji, tak jsem byla se synem na paragrafu pouze jednou a to i přesto, že první rok svého života byl 6x na antibiotikách a vyžral si kde co, tak ve školce je otrlý.. za celou dobu byl nemocný vlastně 3x jednou zánět nosních dutin, to byl dost problém, ale podělili jsme se o to s manželem, vybrala jsem si náhradní volno a svezlo se to do vánoc.. potom zánět dásní, vysoké teploty, hlídal přes den můj taťka.. byla jsem v práci 6 hodin denně, pak jsem to dodělávala... a teď jsme byly zase nemocní před vánoci, ale to už jsem měla dovolenou, takže jsem vlastně místo dovolené měla paragraf a pak ještě dva týdny v lednu.. a šéf to taky přežil... ale co jsem chtěla říct.. že mě se ptali, kdo mi dítě bude hlídat.. ale že kolegyně, která děti nemá, ani přítele nic.. tak byla doma se svými nemocemi asi tak 3x víc než já doma s nemocným synem.. tak na to už nikdo nemyslí...
já třeba nemocná nebývám a když tak mívám angínu a nemám teploty, takže nafasuju antibiotika a chodím do práce, mám teplou kancelář a práci, která není fyzicky náročná, takže se to dá zvládnout...

ale je to totiž všechno o přístupu jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele...
i když si vydělávám slušně nemám tolik peněz někoho platit a krom toho tu ani není žádná agentura... a stejně jak jsem psala výše.. syn když je nemocný a není mu dobře, tak chce být většinou se mnou...

školka je taky problém, kdybysme se s mužem nevystřídali ve vodění a vyzvedávání, tak nemám moc šanci.. jede od 6:15 do 16:00 a já se mezitím musím dostat ještě do práce, mám to sice kousek...ale 15 minut cesty to taky mám...

přeju Vám všem pevné nervy a na pohovorech říkejte, že máte hlídání.. ono se to pak dycky nějak vyřeší.. a nemějte z toho noční můry....
 Kanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tato diskuse už je založena! 

(8.3.2006 11:02:26)
Proc , vubec uvadet "matka samozivitelka". Do toho preci nikomu nic neni. Proste deti, stav atd vubec do zivotopisu nedavat, uz z principu.
 Jana, Praha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tato diskuse už je založena! 

(8.3.2006 11:19:47)
Presne tak. Deti do CV neuvadet. Ani stav. Ani vek. Ani narodnost atd. Ale kdyz se Te na pohovoru zeptaji primo, jestli mas deti, reknes ne?
 ina, kluci 5 a 3 roky, 26tt 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tato diskuse už je založena! 

(9.3.2006 15:40:51)
Ahoj Jano z Prahy,
pokud ted hledas praci na polovicni uvazek a mas zajem pracovat jako asistenka a vyuzivat anglictinu prosim zavolay na 606746145.

 Lenka, 4leté dítě 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tato diskuse už je založena! 

(8.3.2006 17:21:49)
Opravdu mě udivuje, že do životopisů píšete, jestli jste vdané nebo svobodné a kolik máte dětí. Do toho přeci nikomu nic není a pokud se nemýlím, potenciální zaměstnavatel nemá právo se vás na tohle při pohovoru vůbec ptát! Já už přes rok pracuji v zahraničí, jsem samoživitelka a mám čtyřletou dceru, která tady chodí do školky, a během hodinového pohovoru, který jsem absolvovala, nepadlo jediné slovo o dětech. Tady si to prostě nemohou dovolit.
 Lenka,4leté dítě 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tato diskuse už je založena! 

(9.3.2006 9:05:09)
Samozřejmě nevím, jak je to jinde a u jiných profesí, takové zkušenosti s prací v zahraničí zase nemám. Já konkrétně pracuji v Lucemburku u evropských institucí a je nás tady celkem dost maminek s malými dětmi. Za ten rok, co jsem tady, si nemyslím, že bychom odváděly horší práci než naši kolegové - muži nebo bezdětné kolegyně. Když je dítě nemocné, vezmemu si většinou volno na sebe (3 dny), pokud nemoc trvá dál, zavolám agentuře, která se specializuje na hlídání nemocných dětí, mám s nimi velmi dobré zkušenosti. Vůbec si myslím, že jsou tady na rodiny daleko lépe zařízené než u nás, jako matka s dítětem mám například o dost víc peněz než bezdětná kolegyně, navíc si zkracuji úvazek, což je tady taky normální.
 Rosie 


Práce z domova - existuje vůbec něco solidního? 

(7.3.2006 8:45:27)
Tak to je přesně můj problém:od září jde dcerka do školy a syn do školky. Pevně doufám, že to nějak utáhneme a já budu moci býtdoma alespoň do konce roku, aby dcerka měla oporu v začátcích. Upřímně, s prací to vidím prachmizerně. Jazyky nemám na perfektní úrovni, spíš základní nebo mírně pokročilé znalosti, PC by jakžtakž ušlo, ale i v tom mě strčí do kapsy kdekterá absolventka střední či vysoké školy, která může být navíc v práci od nevidím do nevidím. Fyzicky náročné zaměstnáníze zdravotních důvodů vykonávat nemůžu. Práci (myslím tím nějakou skutečnou práci)na doma sháním už pár let, ale je to samý podfuk, alespoň já na nic seriozního nenarazila. Kdo pracujete z domova, máte něco opravdu solidního? O třetím dítěti uvažujeme, ale je mi už 33 let, tak mám trochu obavy. Navíc to situaci neřeší, pouze ji posouvá o další 4 roky....
 Boudicca 


Re: Práce z domova - existuje vůbec něco solidního? 

(7.3.2006 8:54:43)
Ano, Rosie, teď jsi nakousla ten problém - veškeré sociální benefity, které se teď pro rodiny s dětmi dělají(vyšší porodné, vyšší rodičovský příspěvek) pouze posouvají problémy o 4 roky. Bylo by lepší, kdyby se pozornost napřela na podporu vytváření pracovních míst se zkráceným úvazkem, možnost v určitých profesích pracovat částečně z domova, prodloužení pracovní doby ve školkách atd. atd., co by umožnilo maminkám návrat do zaměstnání. Jediné, co se tomu přibližuje, je to, že si maminky můžou při rodičovském příspěvku přivydělávat...
 Bondynek 


To je přesně to... 

(7.3.2006 9:28:05)
Tohle celý problém - jak skloubit práci a péči o dítě. Taky mě čeká návrat do práce. Mladší holčině budou 3 roky 13. 6. Vrátit se zpátky do bývalého zaměstnání těžko půjde - a)celé oddělení, kde jsem pracovala bylo "přesunuto" na Slovensko = tzn. tam přijali nové, tamější, lidi. Původní kolegové se rozprchli bůhvíkam po firmě i mimo. b) dojížděla bych min.1 1/4 hodiny = časově nejde skloubit s provozem školky. I kdybych dávala děti hned ve 3/4 na 7, v práci bych byla v 8,15. No a před pátou bych se z práce nedostala. A zrovna v 5 školka zavírá...Babičku sice máme, ale tam je potíž taky: i kdyby přestala pracovat - nárok na důchod sice už má nějaký ten rok, ale chodí si přivydělávat na 1/2 úvazku - tak by mohla obě děti vyzvedávat odpoledne ze školky. Jenže já nesouhlasím s jejím stylem výchovy (manžela rozmazlila neuvěřitelně). Moji rodiče ještě oba pracují a asi dlouho budou :o( A těžko by měli na děti trpělivost. Taky z toho mám vítr...Uvažovala jsem i o 3. MD. To zas pro změnu nechce teď hned manžel. Kdybych byla doma do 4 let 3.dítěte, nejstarší holka by mohla třeba ty mladší sourozence ze školky vyzvednout. Bylo by jí přes 10let. A za c) je snad ten nejhorší problém: už min. 3 roky se táhne se zdejší školkou příšerný nedostatek míst. Takže jestli mi mladší vezmou, bude to vážně rovno zázraku (navíc když podle mě není na MŠ zralá). Už na třídích schůzkách ředitelka naznačila, že šance je mizivá.
Zatím to neřeším. Sice občas na mě chmury přijdou, ale chci si užít hezké jaro a léto, odjet ke známým...
Možná by bylo fajn, kdyby se naši zákonodárci zamysleli a zkusili nějak zvýhodnit zaměstnavatele, který přijme ženu po MD na zkrácený úvazek. Ale napadlo je to vůbec? Samozřejmě netuším, zda by to v reálu šlo...
 Eva K 
  • 

Re: Práce z domova - existuje vůbec něco solidního? 

(7.3.2006 15:25:12)
Mě při úvahách o budoucnosti napadlo jedno řešení - telefonická "cool centra". Často to firmy řeší brigádnicemi s volnou pracovní dobou a základ je příjemný hlas a vystupování a inteligence, základy PC.
Jinak spíš myslím na kariéru směr dolů, ze sekretářky na prodavačku nebo tak něco. Ale teprve budeme mít první mimčo, takže to jsou plány hodně do budoucna.
Eva
 Semeda 


Re: Re: Práce z domova - existuje vůbec něco solidního? 

(12.3.2006 11:11:58)
Hihi Evičko, píše se "CALL centra", nikoliv "COOL"... I když cool to tam bývá často - přesně tuhle práci jsem si k mateřské sehnala :-D
 Jana (dcera 2 roky, syn 4,5 roku) 
  • 

Pracuji doma 

(7.3.2006 8:55:56)
Situace, kterou popisujete, mne začala strašit již během prvního těhotenství (asi jsem moc bázlivá...). Bydlíme daleko od obou babiček, které navíc obě pracují (a to jsem si pořídila obě děti až po třicítce). Babičky se zcela zákonitě o práci bojí, jsou obě v regionech s vysokou nezaměstnaností a jít do předčasného důchodu si kvůli výši současných důchodů nemohou dovolit. My s manželem jsem se tak daleko stěhovali kvůli práci (tak jsme uvědomělí) a abychom měli kde bydlet, tak jsme si vzali hypotéku. Doktoři tvrdili, že miminko žádné nebude, takže jsme se rozšoupli - ze dvou slušných platů to přece zvládneme. Pak najednou těhotenství, pro jistotu od začátku rizikové, a jak teď splácet! Měla jsem výhodu, že jsem začala brzy a uměla alespoň slušně jazyky, takže jsem si po čase našla překladatelskou firmu, pro kterou externě na živnostenský list překládám. Po čase se povedlo i druhé dítko, a protože jsou obě poměrně často nemocné, otázka návratu do práce byla odložena ad acta, protože si neumím představit, že se dvěma neustále nemocnými dětmi jezdím po služebních cestách a nejsem schopna si zařídit hlídání. Navíc nás v blízké budoucnosti čeká nástup do školy, a vzhledem k flegmatické povaze staršího syna si neumím představit, že nad ním nestojím a nehoním ho alespoň trochu do učení. Takže moje rada je: zjistěte si, co se dá dělat externě na živnostenský list doma, protože takhle to dělá i řada mých současných sousedek a známých z mateřského centra. Přeji hodně štěstí a zdravé děti. Jana
 Žžena 


Celá výplata padne na hlídání 

(7.3.2006 9:07:40)
Ačkoli se mnou mnoho přítomných maminek nebude souhlasit, jsem přesvědčená, ža stojí za to jít do práce i když počáteční mzda stačí akorát tak na komerční hlídání dítka. Problém je pak jen v tom, že žena nepřinese do domácnosti žádné větší peníze - což je ostatně stejné jako na mateřské. Ale pomůže vám to vypořádat se s ostatními problémy: vypadnutí z praxe, problémy zařadit se do procesu po dlouhé mateřské, samotné hledání práce atd. Je pravděpodobné, že plat se vám postupně bude zvyšovat, i když to možná bude chvíli trvat. Ale tím, že zůstanete déle doma, nebo si pořídíte další dítko jen proto, že si myslíte, že nemůžete jít do práce (samozřejmě nic proti dalším ratolestem nemám :o), pak problém jen odsunete a to samé budete řešit o rok-dva-tři později, ale vaše pozice v tu dobu bude ještě horší vzhledem k delšímu výpadku.
Jako jediný možný argument zde pak vidím neochotu nechávat doma pravidelně dítě s cizí osobou - a pravda je, že to opravdu velký problém být může. Pak je jediným řešením dlouho a pečlivě vybírat, chůva nemusí být jen "cizí ženská, co jí platím, aby mi hlídala dítě a já celý den trnu, jak s ním zachází", ale může to být "(mimochodem placený) přítel rodiny, kterému důvěřuji, který má mé dítě opravdu rád a já vím, že pro něj dělá to nejlepší".
Zkrátka a dobře, já si myslím, že jít do práce za tu cenu, že celý můj nástupní plat předám DOBRÉ chůvě smysl má, že mi to dá možnost dalšího rozletu z lepší pozice.
 Jana 
  • 

Re: Celá výplata padne na hlídání 

(7.3.2006 10:08:10)
Nevím, jak dlouho se dá takto pracovat. S vědomím, že nemohu být se svými dětmi, platím si chůvu, na kterou padne veškerý můj výdělek a minimální šance na profesní i platové povýšení...Nevím, kdo a jak dlouho by to takto vydržel.Většině by to učitě po čase připadalo jako jakási marnost=jdu vydělávat peníze chůvě. V zaměstnání mě hned tak nikdo profesně a hlavně platově nepovýší.
 Žžena 


Re: Re: Celá výplata padne na hlídání 

(7.3.2006 10:14:34)
Ale máš mnohem lepší pozici pro potenciální další postup nebo další zaměstnání. Máš praxi PO mateřské, je rozdíl ucházet se někde o práci hned z (třeba sedmileté) mateřské, nebo třeba po roce práce (i když nic moc) a tím pádem znovu nabyté praxe a sebedůvěry.
 Emmea 
  • 

Re: Re: Re: Celá výplata padne na hlídání 

(7.3.2006 10:39:33)
Já jsem to takhle vyřešila - po 4 letech a 2 dětech.
Sice se mi nabízela moje matka - čerstvá důchodkyně - že bude mladší dcerku hlídat, ale protože máme diametrálně odlišné názory na výchovu, vlídně avšak rezolutně jsem odmítla.

Tři a půl letá starší dcera už byla na školku zvyklá a malá 18-ti měsíční šla do jeslí. Ty tenkrát v našem krajském městě stály 6500 na měsíc, školka + stravné 800 na měsíc. Museli jsme si pořídit na leasing druhé auto, abych mohla malou do vzdálených jeslí vozit. 4500 měsíčně. Z výplaty mi nezbyly ani ty 2500, co bych měla na rodičáku. Finanční efekt mého zaměstnání byl nulový, ne-li záporný.

Nikdy jsem toho nelitovala. V práci se mi daří, malé se v jeslích líbilo. Moji matku jsme taky využili - na hlídání při malých nemocech - nachlazení a kašel a ta podobně. Paragraf jsem čerpala cca 1 týden ročně - neštovice nebo zvracení a vysoká horečka, to jsem si netroufla na babičku hodit.
 Žžena 


Re: Re: Re: Re: Celá výplata padne na hlídání 

(7.3.2006 12:48:05)
No já to vidím taky hlavně z pohledu toho dítěte. Moje máma neměla ani možnost být se mnou vůbec na mateřské. Když jsem se narodila, byla půl roku před maturitou a školu zkrátka dochodit musela a hned po škole šla pracovat, protože coby samoživitelka neměla jinou možnost (tatík neprojevoval zájem). Od mých tří týdnů se o mne plně starala babička (jejíž výchovné metody pravděpodobně mamčiným odpovídaly, jinak by to možná byl někdo jiný), ta mne pak taky vodila do školky, budila do školy, vařila obědy atd. Máma celá léta odchází do práce před šestou ráno a vrací se kolem čtvrté-páté, hodinu dojíždí. Já vím, že ji asi mrzelo, že nemůže být se mnou, ale myslím, že jsme to zvládly, náš vztah tím nijak neutrpěl a máma (středoškolačka) má dobré zaměstnání s důstojným platem a může si dovolit takové věci jako třeba opravit vlastní barák aby jí nespadl na hlavu. S mojí o devět let mladší sestrou byla mamka doma dva roky, pak se taky vrátila do práce.
U nás hlídala babička, na kterou byl spoleh. Ne všichni mají takové štěstí na vhodného prarodiče, ale když se zadaří jiné dobré hlídání a místo babičky je to nějaká bezva "teta", tak v tom nevidím problém.
 Pastelka 


Re: Re: Re: Celá výplata padne na hlídání 

(8.3.2006 9:53:19)
Vidim to uplne stejne, vratila jsem se do prace, kdyz bylo dceri rok a ctvrt. Pracuji na velmi kratky uvazek, pri chrakteru me prace to nevadi. Dceru hlida kamaradka. Z vyplaty mi take nezbyde skoro nic, ale hlavni prinos nevidim v penezich, ale v tom, ze neztratim kontinuitu v praci. Az pujde dcera do skolky, tak si jen zvetsim uvazek.
 Líza 


Re: Re: Celá výplata padne na hlídání 

(7.3.2006 11:16:00)
Jano,
já jsem takhle prožila posledníé rok MD. 1 den v týdnu jsem chodila pracovat od rána do večera (a k tomu služby). To, co jsem vydělala za tento 0,2-úvazek, spolkla celé chůva. Ale díky tomu se mi taky dostalo výborné nabídky ve chvíli, kdy mi MD končila.
 Beezi,V+J 


Re: Re: Re: Celá výplata padne na hlídání 

(7.3.2006 12:13:56)
Ano, souhlasím. Já jsem momentálně v situaci, kdy synovi jsou dva roky a už od září pracuji na půl úvazku. Je pravda, že mám nejspíš veeeelké štěstí, že můj původní zaměstnavatel nemá se zaměstnáváním dětných matek žádný problém. Chodím do práce 2x týdně na 6,5 hodiny, zbytek do půlúvazku pracuji z domova (připojení přes internet přímo do firemního systému). Ty dva dny v týdnu syn chodí do soukromé školky, která přijímá i děti mladší tří let, je tam jen velmi malý kolektiv (do 10 dětí) a velmi rodinné prostředí. Navíc to mám od sídla firmy asi tak 3 minuty daleko. Je to sice poměrně drahé a spolkne to významnou část mého výdělku, ale vyhovuje nám to (malý je naštěstí velmi společenský, školku miluje a těší se tam).

Když malý marodí, zaměstnavatel mi vždy vyjde vstříc - mohu přijít jiný den v jinou dobu nebo napracovat později. Je pravda, že v takových případech mám trochu problém to zajistit - někdy se urve manžel a hlídá, jindy babička (ta je ale velmi mladá a zaměstnaná), ale zatím se to vždycky nějak zařídit dalo. Momentálně plánujeme druhé dítě a počítám, že pokud mi to zdravotní stav dovolí, budu takhle pracovat až do regulérního nástupu na druhou mateřskou.

Jsem moc ráda, že mám možnost to takhle řešit, protože po cca 6ti nebo kolika letech jen doma s dětmi bych se už ve svém oboru těžko uplatnila a byla asi fakt k ničemu. Je ovšem pravda, že tuto možnost mám jen díky tomu, že žijeme v Praze (dostatek předškolních, i soukromých zařízení) a taky především díky svému skvělému zaměstnavateli (no, má taky své mouchy, ale ty jsou všechny malinkaté proti tomu, že mi umožňuje takhle pracovat).
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Re: Celá výplata padne na hlídání 

(7.3.2006 14:24:42)
Nevidím marnost v tom dělat něco pro svůj profesní rozvoj, získávat pracovní zkušenosti, rozvíjet kvalifikaci, byt prospěšná druhým , zvyšovat svou hodnotu na trhu práce - chcete-li; nevidím marnost v tom přijít na jiné myšlenky, mezi lidi, odpočinout si od stereotypu na mateřské či v domácnosti a být celkově více v pohodě, mít více energie a elánu a plně se věnovat dětem ve společných chvílích. A to ani za cenu toho, že to, co vydělám dám chůvě, které důvěřuji, která rozvíjí mé děti a kterou mají nadmíru rádi a vždy se na ni těší.
A v podstatě to takto praktikuji.
 Káča, 1 dítko 
  • 

práce na mateřské 

(7.3.2006 12:26:39)
Ahoj,
mám 20 měsíční poklad, pracuju od jeho 13 měsíců, na půl úvazku, každý den od 7. Ráno pohlídá manžel,pak babička, ve 12 jsem zpátky z práce doma. Jsem jek dostihový kůň, ale když se chce, jde to. Jen se musím snažit!
 Olina. a dvojčata Sam a Linda 
  • 

Problém. 

(7.3.2006 11:29:39)
Strašně ráda bych se vrátila do práce ve věku dvou let našich dětí. Protože pracuji ve školství, tak mám tu výhdu, že vrátit se mám kam. Což mne tady velmi překvapilo, že většina z vás píše, že se na původní místo vrátit nemůžete. My bydlíme na vesnici, kde funguje pouze jedna ne kvalitní a přeplněná školka. Jesle se bohužel v našem okresu nevyskytují ani jedny. Sehnat někoho na hlídání je asi nadlidský výkon. Ani profesionální agentura mi nebyla schopna dodat paní na hlidání se slovy, že je to moc daleko a denno denně sem nikdo dojíždět nebude. Hledala jsem i brigády, jenže to je všechno ve městech cca hodina autobusem. Babičky? Obě pracují a do důchodu to mají ještě daleko.Tak co teď. Nakonec se mi podařilo dohodnout a holt protekčně protlačit děti do školky v místě mého zaměstnání a to od dvou let a osmi měsíců. Takže musím ještě rok vydržet doma. A jak to bude s marozením. Jak už někdo napsal a rýmu a kašel řešit
nebudu, protože tu maí od listopadu v kuse do dubna. Prostě celou topnou sezonu. Jinak i když je manžel pracovně vytížený, tak jsme se domluvili, že v nemoci se budem střídat. Nezlobte se, ale přijde mi, že ty děti jsou jenom vaše a manžel chodí prostě do práce. Jsou to i jeho děti a v každém vytížení se dá ten týden najít. jeho práce se kvůli tomu taky nepo...
Ještě k našim zákodonárcům. Je aspoň příjemné, že jim došlo, že rodičovská dovolená není procháka růžovým sadem a že pečeující osoba o malé dítě si zaslouží relativně slušnou odměnu. Jen co mne mrzí, že matky s vícečaty sjou na tom stejně, jako maminka s jedním dítětem. Nevím, jak jste na tom vy, ale v mém okolí vyjdou maminky s rodičovskou jen tak tak a to mají jedno dítě. Já za stejné peníze musím uživit děti dvě. Myslím si, že i nad tímhle by se měli poslanci a páni senátoři zamyslet.
Jinak přeji všem, aby jste našli vhodné zaměstnání a byli strašně spokojené: Hlavně zdravé děti.
 Romana 
  • 

Re: Problém. 

(7.3.2006 12:48:04)
Musím souhlasit s Olinou. My se s manželem také střídáme. Děti jsou opravdu naše společné a já od začátku těhotenství prohlašovala, že se chci po třech letech vrátit do práce a také tak udělala. Ostatně, bylo na čase, už jsem potřebovala jeden stereotyp vyměnit za jiný. Takže se střídáme a musím říct, že bez velkých problémů. Dítě je ve školce dlouho do odpoledne, ale v Praze se tak žije, zase nevstáváme v šest ráno. K těm vytíženým tatínkům: znám spoustu chlapů, kteří doma tvrdí, že jsou v práci hrozně vytížení, že se dřív neutrhnou a pak sedí v kanceláři a hrají hry na PC. Mě člověk, který pracuje 12 hodin denně neimponuje. Podle mě si práci neumí zorganizovat. Proč by měla jen ženská podřizovat svou kariéru, hledat si podřadnější místo jen proto, aby vyzvedla dítko. Za pár let se dítko o sebe postará samo a kariéra bude v nedohlednu.
 Boudicca 


Re: Re: Problém. 

(7.3.2006 12:53:41)
Romano, jestli to nebude tím, že většina těch mužů musí živit rodinu a proto se také více ohánět (v době, kdy je žena na "mateřské"). Můj muž zastává manažerskou funkci a těžko může říct jiným 10 vedoucím pracovníkům, že prostě na tu poradu od 8.00 hod. nepřijde, protože musí s dětmi do školky. Proto já vím, že nikdy nebudu moci podobně náročnou práci zastávat, pokud si nebudu moci dovolit slečnu na hlídání. Teprve potom nebudu muset dělat "podřadnou" práci, i když si asi každá z nás pod tímto pojmem představuje něco jiného. Je to buď a nebo, nikdo z nás nemůže mít všechno.....
 Babelle 


Muži a děti a zkrácený úvazek 

(7.3.2006 17:09:25)
Hm, nevím, proč by muži i v manažerské funkci nemohli jako argument používat "nemůžu, vedu dítě do školky"??? Z osobní zkušenosti vím, že zahraniční manažeři ve firmě v ČR tuto argumentaci používají - a také se podle toho i chovají ke svým podřízeným. Pokud vím, sladění pracovního a osobního života je jednou z vyhlášených priorit Ministerstva práce a sociálních věcí.
Rovnost příležitostí je i o tomhle. Děti si obvykle pořizují oba rodiče, oba by se tedy o ně měli mít možnost postarat. Jinak zůstáváme u stereotypů "muž živitel/žena pečovatelka", ale se spoluživitelskými povinnostmi. Muž může, ale žena musí. PROČ dobrovolně vyklízet pozice?
Rozjela jsem se...Sama jsem máma dvou malých dětí (dnes 4,5 a 2 roky), do práce chodím na zkrácený úvazek, vždy jsem nastupovala ve věku 5-6 měsíců dítěte. Babičku máme jen jednu a nebereme ji jako "dobrovolně-povinnou" chůvu k dětem. Obě děti ve věku 1 roku začali chodit do jeslí, starší holčička dnes chodí do školky. Nejsem superwoman, nehoním kariéru, padám na držku a nekladu si existenciální otázky. Všechno je otázkou priorit. Naší rodinnou prioritou jsou děti - dát jim zázemí, jistotu, že se o ně postará máma I táta stejnou měrou (i když vlastně ne, kojení jsem úspěšně v naší rodině zvládla jen JÁ!!! a kojím dodnes), jistotu, že je normální chodit do kolektivu (jesle, školka, práce, ateliér) a jistotu, že je normální mít svůj život (zájmy, koníčky, čas pro sebe, zajímavou práci...).
S penězi vycházíme nadoraz, právě proto, že jsme se oba vzdali pracovních možností ve prospěch společné péče o děti. Je to prostě o rovných příležitostech a partnerství.
Jenom ještě jedna poznámka - zaměstnavatel žen s dětmi do 15 let je (v případě včasného návratu po rodičovské) POVINEN poskytnout jí práci na zkrácený pracovní pracovní úvazek, viz odstavec Úprava pracovní doby na stránkách Aperia: http://www.aperio.cz/rodina/zamestnani.shtml#pracpodminky
Možná by stálo za úvahu začít využívat zákonem dané možnosti...
 melina, syn 19 roků, dcera 10 měsíců 
  • 

Re: Muži a děti a zkrácený úvazek 

(7.3.2006 20:55:30)
Pokud vím, tak je tam dodatek "pokud tomu nebrání vážné provozní důvody", a to je téměř neprůstřelné, pokud vás zaměstnavatel nechce. Ale mě na poloviční úvazek vzali, chce to zkusit a hlavně mít co nabídnout.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Problém. 

(7.3.2006 13:24:42)

Olino, je spousta zaměstnání, kde těch dvanáct hodin někdy prostě propracujete. Pracovala jsem ve firmě, kde se v tzv. sezóně běžně pracovalo dvanáct i více hodin, nikdo si hry na PC nehrál - klienti si prostě stanovili termíny, s kterými nešlo hnout, a firma, protože o ně nechtěla přijít, dělala vše pro to, aby o klienty nepřišla. To jen na okraj.

Pokud jde o tu podřadnou práci - já jsem se do práce vracela, když bylo malému necelých deset měsíců - na tzv. částečný úvazek (80%). Z mého dnešního pohledu to byla jedna z největších hloupostí, kterou jsem kdy udělala. Žádná částečný úvazek se samozřejmě nekonal, akorát jsem brala nižší plat (i tak ale závratný). Naštěstí jsme měli úžasnou tetu na hlídání (sestru mého muže), takže prcek byl OK. Zato maminka - věčně neuvěřitelně unavená, vystresovaná, cestující po republice i jinde. Velmi závidím svému muži, že překročením prahu bytu odkládá svoje pracovní starosti - já to bohužel neumím. Takže jsem si hrála s malým (když už jsem ho ten den vůbec viděla)a v hlavě mi pořád jelo, co je potřeba zařídit, jak vyřešit tenhle průšvih a jak tenhleten atd. Po roce a půl jsem si řekla DOST - do práce budu chodit ještě dalších třicet až čtyřicet let, dítě mám (možná jediné) teď. Takže jsem to prostě zapíchla a zůstala jsem doma. To jsem vydržela třičtvrtě roku, a pak jsem si sehnala práci na skutečný šedesátiprocentní úvazek, kde mi zaměstnavatel velmi vychází vstříc. Prcek šel napřed do jeslí, pak do školky, času tam tráví podle mě tak přiměřeně. Z pohledu mnoha mých bývalých kolegů je ta práce pro mě podřadná (rozuměj - není manažerská a je daleko hůř zaplacená než ta předtím), ovšem já se cítím tak dobře a spokojeně jako nikdy. Navíc v téhle práci neztrácím kontakt s profesí (naopak) a pokud se zase jednou rozhodnu, že chci pracovat více, znalosti budou.
S manželem se také střídáme co to jde, ale oni přece jen ti zaměstnavatelé na muže většinou jako na otce nepohlížejí. U mě už vědí, že pokud chtějí něco odpoledne/večer, je třeba říci nějaký čas předem. Můj muž včera vyzvedával malého ze školky, ve tři odpoledne mu jeho šéf sdělil, že od čtyř mají STRAŠLIVĚ DŮLEŽITOU poradu. Jak to asi dopadlo - malej strávil dvě a půl hodiny na poradě, kde se samozřejmě otravoval a přiměřeně zlobil. Výsledek zřejmě bude, že se boss bude zlobit na mého muže. Takže, já bych řekla, stejně jako u maminek, záleží na zaměstnavateli.
 Lorina 
  • 

Re: Re: Problém. 

(7.3.2006 22:49:14)
jenže po těch letech se Tě dítě zeptá ... a mámo,kde jsi ty roky byla?....

Práci říkám ano.Také jsem pracovala celou mateřskou, střídali jsme se, já s dětmi přes den, manžel odpoledne a navečer.Momentálně mám práci v čase,který si mohu přizpůsobit, bohužel finance nejsou zrovna nejlepší...

Jenže teď dcera chodí do 1. třídy a učitelka nám rovnou řekla, že je dobré, když si děti po příchodu domů ze školy od ní odpočinou.Dcera je šikovná, všechno ji jde, ale sama vidím, že je to pro ní relax, když si pohraje a dělá si doma, ve svém pokoji, co se ji líbí..

Dítě jsem si nepořizovala proto, aby bylo celou dobu v družinách a školkách, to se mi prostě nelíbí a budu s Tebou nesouhlasit, protože chodíme do pražských škol a školek, takže principiálně není pravidlo, že děti tam zůstavají dlouho.
 Alena, syn 1,5 roku 
  • 

Me zkusenosti 

(7.3.2006 12:24:15)
Rada bych prispela svym nazorem. Ziji v zahranici a do prace jsem se musela vratit, kdyz bylo synovi 10 mesicu. Od te doby ho hlida placena slecna. Je pravda, ze na ni padne prakticky cely plat, ale kdybych byla dal se synem doma, o zamestnani bych prisla. Vzhledem k tomu, jak je zde tezke najit dobre misto, neni co resit. Takova je situace vsech pracujicich maminek (alternativa jsou jesle, ale v 10 mesicich mi to pripadalo brzy a radsi si priplatim za individualni peci). Mimochodem, az bude syn chodit do skolky, stejne budu muset zaplatit (samozrejme krome skolky) nekoho, kdo ho bude vyzvedavat, protoze pri celodennim zamestnani se to neda stihnout.
Vzhledem k tomu, co je bezne v tzv. zapadni Evrope, mi 3 az 4 roky doma pripadaji jako raj. Timto nechci zlehcovat vase problemy a obavy, plne je chapu. Kazdy samozrejme vychazi ze sebe. Ale pridavam se k nazoru, ktery tady uz zaznel, ze pokud nekdo chce pracovat, je lepsi se to toho pustit, i kdyz vetsina vydelku padne na skolku, hlidani a dalsi potreby ditete. Proste neni mozne mit vsechno - bohuzel.
 marie 
  • 

Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 13:11:09)
Ja souhlasim - taky bydlim mimo CR - ted se mi asi budete smat - jsem na materske 2 dny :-) - mimi se ma narodit za tri tydny a ja uz ted planuju svuj navrat do prace za 22 tydnu - a to jsem si nikdy nemyslela, ze budu mit takovou reakci - pred otehotnenim jsem se s manzelem domluvili ze alespon 1 rok zustanu doma - strasne jsem se tesila az nebudu muset chodit do prace a budu si uzivat tehotenstvi atd - jenze me to volno uplne zaskocilo - od vystudovani jsem nikdy nebyla bez prace - kratke dovolene, dlouha pracovni doba - vecne ve stresu, vecne nemela cas naprosto na nic - no a najednou jsem z toho uplne vedle -2 dny !!!! - jenom 2 dny a me uz ty telefony a emaily a deadlines chybi, citim se ze bych mela neco delat, rychle, honem - proste se vubec neumim uvolnit a odreagovat.....asi je to jen pocatecni reakce ale docela by me zajimalo jestli je na to mekdo podobne

Marie
 Danca, syn 2 roky 
  • 

Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 13:33:29)
dedlines začnou, až se ti mimi narodí.
 Boudicca 


Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 13:41:42)
Ahoj Marie, sice žiju v ČR, ale na mateřskou jsem nastoupila 4 týdny před plánovaným porodem - těsně před Vánocemi. První týden jsem si připravila na miminko všechny věci, vyprala, vyžehlila, naklidila atd., přežila svátky a po novém roce (termín porodu 20.1.) jsem se začala pekelně nudit. Taky jsem měla strach, že mi ten pracovní zápřah začne chybět, ale dlouho mi to nevydrželo. Zřejmě z nedostatku jiné činnosti jsem porodila 14 dní před termínem :-). Pak byla chvilku honička, takže jsem si na pracovní nevytíženost rozhodně nemohla stěžovat a když se to uklidnilo, otěhotněla jsem podruhé. Když bylo mladšímu synovi něco kolem 8 měsíců a situace se stabilizovala, zjistila jsem, že si to začínám báječně užívat a že mě to "klidné" tempo s dětmi docela baví a uspokojuje. Proto jsem v něm taky vydržela další 3 roky. Nicméně se mi to vymstilo, protože teď, když už jsou děti velké, ve školce a ve škole a já k tomu musím pracovat, velice špatně se znovu dostávám do tempa tak, abych vše perfektně sladila..... Takže svým způsobem je lepší, pokud ta možnost je, vrátit se do zaměstnání asi tak po roce mateřské dovolené, to ještě tak "nezlenivíš". Teď se do mě určitě pustí maminky hodně živých miminek, takže uvádím na pravou míru, že moje děti byly obě opravdu velice hodné, klidné a neplakaly, takže jsem měla tu možnost si to užívat.. :-)
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 18:40:58)
Jéje, můj synek mě honí ještě víc než můj bývalý šéf a to je co říct!!!
 Petulinka 
  • 

pro Marii 

(7.3.2006 14:41:06)
marie, jsem podobný případ. Jsem jodně aktivní člověk a tak představa, že bych zůstala 3 roky byla děsná...Vracela jsem se do práce, když synkovi bylo 8 měsíců. během MD jsem totiž dostala skvělou nabídku, která nešla odmítnout...Měla jsme strach, jak to budu zvládat, ale šlo to úplně v pohodě. Chlapečka mi hlídala au-pair - známá a já si domluvila se šéfem pracovní dobu, která vyhovovala (od 9-16 - v ČR je to asi normální, ale v zahraničí, kde jsme dostala tuto nabídku, to je jakoby zkráceny úvazek). Zvládala jsme odpolední kojení. pro mne bylo hodně důležité, že jsme zpět v procesu, protože dítě nepovažuji za jediný svůj smysl života a chci mít i "kariéru" - dobrou a zajímavou práci. Zvládala i zvládám to úplně v pohodě a syn také. těsí se na maminku a já na něho, až někdy tatínek žárlí...:) Manžel mi pomáhá v hodně věcech, dokáže se o malého postarat bez problémů. Domů se vracím odpočatá od dítěte, těším se na něho a mám na něj i větší trpělivost. Jsme všichni moc spokojení. Moje kámošky taky tak fungují. jedna šla do práce, když jeji dceři byly 2 měsíce, má chůvu. Druhá má druhé dítě a přitom vlastní firmu, během prvního roku, co se její druhá dcera narodila studovala postgraduál, je aktivní v politice. Chce to prostě dobře uřídit čas, zapojit manžela. všechno jde, když se chce.
 Radka 
  • 

Re: pro Marii 

(8.3.2006 9:06:15)
9 - 16 v ČR rozhodně normální není! To je zkrácený úvazek.
Mimochodem je zvláštní, že se kdekdo ohání dlouhou pracovní dobou v cizině. Nedávno jsem četla statistiku, podle které je průměrná pracovní doba v ČR jedna z nejdelších v Evropě.
 Danca, syn 2 roky 
  • 

Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 13:29:05)
Zajímalo by mě, jak je tohle v zahraničí. Když je malé dítě celý den s chůvou a máma přijde večer utahaná z práce (alespoň si myslím, že u nás, aby žena dokázala, že je stejně schopná a "pracovně ochotná" jako muž a že ji děti nijak nelimitují, tak musí ochotně zůstávat přesčas, nespěchat domů, vlídně přijímat práci navíc atd.), měla by se trpělivě o to více věnovat dítěti, když je celý den s někým jiným. Pokud vím ale, chůva nemá povinnost vyžehlit, navařit, nakoupit a poklidit. Když tedy matka dorazí domů v sedm, do půl deváté večer se věnuje dítěti, tak co pak? Zajede nakoupit, uvaří, vyžehlí a o půlnoci spokojeně padne s pocitem, jak je to fajn, že může chodit do práce. Sice to nemá finanční efekt žádný, protože všechny peníze dá chůvě. Také se jí třeba stýská po dítěti, NE? A co si jít třeba někdy zacvičit nebo na masáž? Snad i kůň potřebuje někdy odpočinout. Jak to tedy takové matky řeší, když nejsou zrovna supervýkonné mašiny, které se nikdy neunaví??? Myslím, že zrovna líná nejsem, ale když jsem neměla dítě, po deseti hodinách v práci jsem chodila domů dost utahaná. I dítě mám dost živé a jsem z něj utahaná. Jak se tedy třeba takové rodiny stravují? Chodí denně na hamburger?? To mě moc neláká. Já myslím, že na kariéru zaměřená práce na plný úvazek se s dětmi zvládnout nedá aniž by matka zkolabovala nebo nechala rodinu zhynout ve špíně. A ženský plat na uklízečku i na chůvu nestačí, ne?
Ráda bych šla po mateřské dělat práci odpovídající mému VŠ vzdělání a poměrně dlouhé praxi, ale při tak náročné práci mám dojem, že určitě nezvládnu ještě náročnou péči o dítě i domácnost (i když mám velmi fajn manžela, který je sice celý den v práci, ale s dítětem pomáhá - i když vařit a žehlit zrovna neumí). A také se mi nechce pustit výchovu dítěte zcela z rukou a ponechat si pouze funkci domácí manažera (jako jiné zaměstnané matky), které mobilním telefonem úkolují manžely, babičky, chůvy atd kdy mají dítě kde vyzvednout, kam ho odvést a kdy ho dát spát.
Budu vděčná, když mi nějak poradíte, sama nevím jak z toho (pokud by se mi náhodou nepoštěstilo najít kvalifikovanou práci na zkrácený úvazek - hahaha)
 Ála+3 


Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 13:44:50)
Taky si neumím představit, jak by se to dalo skloubit. A mám pocit, že kvalifikovaná práce pro VŠ na zkr. úvazek neexistují, aspoň v mém okolí ji nikdo nenašel. Já to budu řešit 3. dítkem. Chtěli jsme ho tak jako tak, i když asi o rok nebo o dva později.

Jak to s tím vařením po nocích vy, kdo pracujete na plný úvazek, děláte? Mně stále to stejné jídlo z mrazáku děti odmítají. Nemáte nějaký dobrý tip, co se dá dobře zamrazit (kromě polévek a gulášů)?
 Valkýra 


Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 14:09:11)
Patřím taky k těm, které pracují do večera. Téměř denně vařím čerstvé jídlo, večeříme leckdy až okolo 20. hodiny, jinak to nejde. Potom dohlédnu, aby si dcera připravila všechno do školy a věnuji se trochu domácnosti. Dcera má každý den nějaký kroužek, aby nebyla do večera doma sama.
Přiznám se, že domácnost nestíhám mít v pořádku ani náhodou, ale nepovažujeme to za to nejdůležitější.
Snažila jsem se pracovní dobu nějak omezit, ale nejde to, musíme být k dispozici klientům. Ideální to není, ale těžko s tím něco udělám. Když byla dcera ve školce, odcházela jsem dřív, utíkala jsem od rozdělané práce, kterou za mě dodělávali jiní, byly z toho jen problémy, svedly se na mě kolikrát i chyby jiných stylem "ona to odflákla, protože utíkala pro malou do školky". Byl to větší stres než teď, ty ušetřené 2 hodiny za to nestály. Navíc to, že se se mnou nedalo počítat po celou otevírací dobu firmy hodně snižovalo moji "hodnotu" a byla jsem automaticky považována za nejslabší článek.
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 14:42:41)
Jsem ráda, že to taky někdo vidí z téhle stránky. Všichni se pořád ozývají, proč zamětnavatelé nedají práci matce, když ona stejně ráda a ochotně je v práci každý den dvě hodiny přesčas, ráda cestuje a převezme další funkce a úkoly. Je nadšena, když po práci odchází s kolegy na pracovní večeři a její děti přece vůbec nestonají. Jenomže tak to není. Kromě práce je potřeba stihnout spoustu jiných věcí, vyzvednout děti, strávit s nimi nějaký ten čas, udělat alespoň večeři. A to nemluvím o dalším vzdělávání (jazyky, počítač) a co třeba si někdy odpočinout nebo dělat něco, co zrovna nutně dělat NEMUSIM.
Mnohé maminky řeknou - je to náročné ale jde to, zvládnu to. Ale na úkor čeho? Sebe, vlastního zdraví a toho, že jsem přetažená a na všechny protivná.
Takže neodsuzuju nikoho, kdo kvůli dětem načas dělá méně kvalifikovanou práci než na jakou stačí. Asi to tak taky budu řešit.
 Jajda 
  • 

Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 13:52:43)
No pokud vím, tak minimálně část zmiňovaného uklízení včetně vaření taková běžná au-pair co od nás jede do Anglie hlídat prcky v popisu práce MÁ. A myslím, že i u nás toto záleží jedině na domluvě. Nevidím žádnou komplikaci v tom, že by chůva, která je s dítkem přes den doma, měla v popisu práce tyto úkony zahrnuty, pokud se na tom (i na otázce příslušného platu) dohodnete. Přece praní, drobné domácí chvilkové uklízení atd. zvládne i jiný člověk než paní domu (není v tom spíš pocit, že to nikdo neudělá tak dobře jako my?). Myslím, že při dobré organizaci pak s péčí o děti a domácnost zas takové problémy být nemusí.
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 14:27:56)
promin, ale jsem asi staromodní. Mám pocit, že když mi má přijít někdo cizí domů, tak mám předtím uklidit Já. Takže co bych normálně nechala jako "dobrý, to ještě vydrží do zítřka", tak bych měla tendenci udělat. Co by si o nás pomyslela? Přece jí tu nenechám binec. Jenomže binec dělá náš drobeček porád.
 kajinka, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 14:52:01)
Ježišmarjá Dančo, já mám stejnou úchylku, Když jsem měla jeden čas paní na úklid, tak jsem uklízela den předtím, aby si neřekla, že je u nás bordel.
Jinak s prací na celý úvazek jsem rozloučila už dávno. Jsem doma 11 let a momentálně bych byla schopná pracovat tak čtvrtinový úvazek, víc ne. Snažím se i doma dál vzdělávat, ale kdo to také zkusil, ví že to není úplně ono. A sehnat částečný úvazek je i Praze hodně těžké. Nedovedu si představit za stávajících podmínek delší zaměstnání. Jak tady sice někdo zmínil, děti mají i tatínka, ale ten je vytížený už dost, chodí domů až po sedmé večer. Umí mě teda nahradit ve všem, včetně žehlení, ale dřív se domů prostě nedostane (ani jeho dalších 20 spolupracovníků a žádný z nich v práci nehraje hry na PC ani žádné jiné).Za tuhle náročnou práci je ale také dostatečně zaplacen, takže volíme pochopitelně raději lehký životní nadstandart, než abychom byli oba zaměstnaní a měli oba průměrný výdělek. Tak jsme žili když jsme děti ještě neměli a vím, že jsme se domů také nedostali dřív než v osm večer a peněz se nám stejně nedostávalo. Holt je něco za něco.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 21:14:23)
Dančo, s takovým přístupem bys nemohla mít nikdy žádnou paní na úklid. Když si někoho platím za to, aby mi uklidil, tak je normální, že přijde do bytu, kde je binec.. Mně tedy uklízí a žehlí paní (jiná, než slečna, která mi hlídá dítě) a musím říct, že ačkoli jsem se paní na úklid ze začátku dost bránila (někdo cizí mi bude štrachat po baráku), tak je to paráááda. Paní si hýčkáme a doufáme, že u nás s naším bincem ještě dlouho vydrží :).
 Hanka 
  • 

Kojení 

(7.3.2006 14:17:23)
No to, co mě nejvíce vrtá hlavou je kojení. Taky jsem prakticky moc na mateřské nebyla, ale vzhledem k tomu že má práce umožnuje "klouzavou" pracovní dobu nebyl problém, s domácností se to dalo zvlánout, akorát 1x za týden jsem měla paní na uklid a třeba na umytí oken jsme si pozvala profi firmu apod. Největší problém jsem měla s kojením. Párkrát jsem u klienta zůstala déle a malý byl krmený z láhve - ostříkané mateřské mléko, ale nějak si na to zvykl a pak nechtěl z prsu. Jak to vaše děti zvládají napul kojit a napul z lahve?
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Kojení 

(7.3.2006 14:27:10)
Obě dcery střídání prsu a lahve zvládaly bez problémů. Nevadilo jim to ani trochu. Větší problém jsem měla spíše já v okamžiku, když jsem se někdy zdržela a mléka bylo moc a neměl kdo je upít... :-)
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 14:36:10)
Dá se to zvládnout.Přece když dítě(děti) chodí do školky,má teplý oběd,tak snad není bezpodmínečně nutné každý den vařit teplou večeři.Samozřejmě,že to holt u nás nevypadá "jako ze škatulky",ale zase tak hrozné to není.Já jsem šla pracovat od obou dětí velmi brzy - šlo mi o zachování kvalifikace a udržení velmi slušného místa,zároveň splácíme hypotéku.Mám výborné a fungující babičky,to je ohromné plus.Ale mám pocit,že pokud se chce,tak to prostě jde.Pokud to ale postavíte tak,že :když půjdu do práce,bude doma větší bordel a nebudu moci vařit denně teplé jídlo,tak do té práce opravdu nemůžete.Ted si tady dovolím napsat něco,za co mě část z maminek rozcupuje:nemyslíte,že zvýšení mateřského příspěvku na 7.400 způsobí,že hodně maminek,které váhají,zda zkusit nebo nezkusit pracovat se rozhodne zůstat doma?A tím se na pracovním trhu"znehodnotí",protože po 6 -8 letech doma to opravdu není žádná sláva.
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 14:49:32)
A jak řešíš neustálé přesčasy? Nejsi už večer po deseti hodinách práce utahaná? Máš občas čas si jít alespoň zacvičit. A pokud ano, zbývá Ti nějaký čas na děti, nebo jen organizuješ, kdy je kdo přivede, odvede a pohlídá, večer jim dáš pusu na dobrou noc a hotovo? Stojí vůbec ten pocit, že PRACUJU a dělám dostatečně odbornou práci za to?
Chci se dozvědět jen Tvé zkušenosti, ne kritiku, že nejsem dostatečně úderná, když mě10-12 hodin denně v práci připadá na matku dětí moc. Chápu, že je spousta žen údernějších než já a vydrží víc aniž by nějak relaxovaly.
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 15:07:23)
Ale já nechtěla nikoho kritizovat,že není úderný.Já jsem večer hrozně utahaná,cvičit ale někdy jdu - mám to přes ulici.Jinam bych se nevypravila.Dětem se věnuji úplně naplno ve všední den tak od šesti do devíti a plně přes víkendy.Já se na ně hrozně těším,vyprdnu se na uklízení a opravdu se jim věnuji.Ráno připravím prádlo do pračky,a ten z nás,kdo přijde první,to zapne.Žehlím jen to nejnutnější,dá se to omezit.Ve všední den teplé jídlo nevařím.Já si fakt nemyslím,že by kluci nějak strádali mým zaměstnáním - když jsem byla celý den jen s nimi,kolikrát jsem na ně už opravdu neměla náladu.Ted se na ně,jak už jsem psala,opravdu moc těším a večer si společně užijeme.O víkendech jezdíme lyžovat,v létě na kolech.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 15:20:36)
Katko,
já to dělám podobně, až na to, že večer cvičit nechodím, ale snažím se jednou týdně jít plavat - ráno. Večeře vařím, protože manžel teplé jídlo chce i na úkor pořádku, přes den se živíme bagetami a saláty. Úklid neřeším, paní na úklid nemám a mít asi nebudu, tak se to musí nějak přežít. Dokud jsem to řešila, byla jsem pořád ve stresu. Víkendy chci mít pro společné akce s rodinou.
Netvrdím ale, že mi to zcela vyhovuje. Nevyhovuje. Pokud by dcera skončila se sportem a s kroužky, hodně bych si rozmyslela nechávat ji doma celé dny samotnou. Myslím si, že kdybych chodila domů v 16 hodin místo v 18.30, asi by všechno vypadalo trochu jinak. Jenže to při téhle práci prostě nejde.
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 15:30:37)
NO jo, ale stejně jsem se nedozvěděla kdy teda uklízíš. Nejsem nějak zvlášt pořádná, ale vytřít a vysát prach se občas musí, vyžehlit taky. Tak buď to děláš o nocích nebo hrozně brzy ráno vstáváš, když ne o víkendu. Já mam tu smůlu, že když si neodspím svých osm hodin, nestojím za nic. To když potom sečteš 9-10 hodin práce, min. 1 hod cesta do práce, 8 hodin spánku, nějaký čas na jídlo, ráno vypravit děti a tak, tak Ti zbývá právě tak 2-3 hodiny pro děti a nic víc. To není moc. To pak musím být Tvá práce i Tvým jediným koníčkem. Já bohužel beru práci jako zdroj výdělku a ne jako hlavní cíl života a nejlepší koníček.
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 16:00:31)
Uklízím nepravidelně,když je to potřeba.Zametu,vytřu(nebo vyluxuju) - vždy třeba 2 pokoje a pak za 2 dny další.Nebo to udělá manžel,nečiní mu to problém.Netrvá to nikdy víc než půl hodiny.Nemáme naklizeno,ale není to ani úplná katastrofa.Když totiž celá rodina není doma a sejdeme se až kolem páté,nenadělá se zase takový bordel.Okna myji 1x za rok.Žehlení,praní,vaření jsem už popsala.Koníčky mám a měla jsem sportovní - ty jsem pravda musela malinko omezit,ale jak děti rostou,zase se k nim vracím. Lyžujeme a "kolujeme" společně,mladší synek dělá tatínkovi závaží,aby byla využita jeho vyšší výkonost.Ještě k vaření:o víkendech moc ráda vařím něco dobrého a baví mě to.Holky,já nikomu nevnucuju,aby šel brzo dělat.Stále budou ženské,kterým vyhovuje být doma spoustu let a také ženské,kterým to zkrátka nevyhovuje.Jen jsem měla pocit(bydlím na vesnici),že mě tu mají za bezohlednou kariéristku,když jsem se vrátila do práce.Jediné,co pro ně bylo pochopitelné,byly peníze - "to víte,splácíme hypotéku,a z jednoho platu.."Te´d po zvýšení příspěvku už nevím,jak bych se tu před ostatními "zasloužilými" mamkami ospravedlnila.
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 16:56:47)
Tak pravda je, že je něco jiného, když má mamina dobrou práci do které se chce vrátit a nechce o ní přijít. To je pak rozumné se asi vrátit a nějak to vydržet. Ale začínat někde nanovo s půlročním miminem je asi stejně těžké jako začínat s dítětem tříletým. Práce jsem měla dvě a ani jedna mi nepřipadala tak dobrá, že bych o ní nechtěla přijít (s vyjímkou financí, ty byly velmi dobré a to teď vnímám, že jsem si velmi pohoršila.) Naštěstí nemáme hypotéku. Ale jenom o penězích život snad není.
 Petulinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 16:08:43)
Danco, vsechno jde. Chodim domu sice drive, uz kolem 16.45, ale uklizim az maly spi - vytru pohladu a vyluxuju anebo uklizime cela rodina, tj. vcetne naseho 1,5 leteho chlapecka, ktery hrozne rad pomaha, beha s prachovkou a tvari se dulezite:) Doufam, ze mu to vydrzi. Kdyz se mi nechce uklizet, tak neuklizim, radeji si sednu k TV anebo jdeme s manzelem do kina. Teple vecere nevarim, namazat chleba anebo udelat rychly salat neni problem. Zabere to tak max. 10 minut, vecerime vsichni 3 spolu.Varim teple jidlo jen o vikendu na obed. S malym stiham delat x veci, chodime do detskeho klubu, herny, doma cteme, kreslime atd. Stiham u toho i vecerni spolecenske akce - bud hlida au-pair anebo manzel:) Sice spim denne tak 6-7 hodin, jsme unavena, ale nevadi mi to, protoze jsem rada, ze mam fajn praci a fajn rodinu a ze to zatim zvladame.
 Luna 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(9.3.2006 10:22:44)
Promiň, ale mně Tvoje otázka "A kdy vlastně uklízíš" přijde humorná. Úklid domácnosti přece není tak "posvátná" záležitost, abych ji musela provozovat až když mám po práci, manžela a děti nakrmené a opatřené a pak po nocích si potajmu a v tichosti šůruju... úklid je u nás přirozenou součástí života, je to "věc veřejná" (žádné pulírování potajmu jako u tchánů) a účastní se jej všichni členové rodiny průběžně. Když to dobře zorganizuješ, tak veškerá péče o domácnost (mimo vaření, to je různě časově náročné - od chleba s máslem po hodinu kynuté knedle) zabere maximálně 30-40 minut denně, tedy za předpokladu že určité úkony jsou jaksi automatické... manžel po sobě sám okamžitě utře rozlitý kafe a já ho o tři dny později nemusím pět minut drhnout, mytí vany po použití je součástí hygienických návyků každého jednotlivce, zabere 20 vteřin a ne půl hodiny vždy v sobotu, to samé platí o udržování čistoty toalety. Mnoho úkonů se dá provozovat v různých mezičasech a čekáních. Ráno když se vaří voda na čaj, nebo třeba než se napustí voda do vany/ohřeje jídlo v mikrovlnce/dítě si chvilku hraje s jiným členem rodiny nebo sleduje večerníček/když se vaří večeře atd. Většina prací se dá provozovat po částech, které v různých dvouminutových prostojích bez problému zvládnem.
Trochu jiná situace je u malých dětí, samozřejmě že dvouleté dítko si po sobě ještě neuklidí, ale to je každopádně dočasná situace.
U nás domácnost není moje ale naše a podle toho se k ní naše rodina chová a pečuje o ni.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(9.3.2006 13:14:56)
Luno,
ach, jo, tak tu spolupráci rodiny ti fakt závidím. Já jsem toho nedocílila, i přes velkou snahu. Manžel je superbordelář a je mu úplně jedno, v jakém stavu po sobě třeba zanechá WC a to i 20 minut před příchodem očekávané návštěvy :-( Tedy není mu to úplně jedno, ale je zvyklý na to, že všichni stejně pomluví mě, že já mám podělaný záchod, lhostejno, kdo ho podělal. Tak je podle něj na mě, pomluvám předejít. Hádky, vysvětlování, přesvědčování, připomínání - nic platné. Extra čas na úklid si nevymezuji, dělám jen to nejnutnější, zbytek je nikdy nekončící zbytečná práce, pořádku už ho nenaučím. Na pomluvy se snažím kašlat. To WC ale kontoluju průběžně a o víkendu mě stejně nemine se tím bincem nějak prokousat.
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 15:04:09)
No, proč jsem to psala. Chodím do práce jen na 5-6 dní v měsíci, zato na 12 hodin, hlídá babička nebo tatínek. Sice je to práce, kde jsem ZNEHODNOTILA svou skvělou kvalifikaci - s VS není práce na recepci hotelu nijaké terno, ale někdy je to třeba o víkendu a řeším hlídání jen na pár dní a ne každý den. Také vím, kdy přesně do práce jdu a kdy odejdu, což jsem ve své bývalé práci neměla. No a když mám někdy dva dny za sebou, je to pěkně poznat. Večer uspinkat dětátko, číst do devíti pohádky, aby mu nebylo líto, že jsem byla celý den pryč. Pak se snad i navečeřet (když je co), připravit dětátku čisté oblečení a jídlo na druhý den, poklidit binec, no... jsem hotová v jedenáct a ráno ve třičtvrtě na šest vstávat. Je to fajn pětkrát v měsíci, ale každý den, to by mě asi zabilo. On každý mile rád pohlídá, pohraje si s klukem, vezme ho na procházku, ale nikdo při tom nezvládne už ani třeba dát uvařit jen pytlík rýže nebo poklidit. A mně je blbý, aby babička (tchyně), když má kluka celý den, přišla do neuklizeného bytu. A taky musím na všechno myslet - připravit jí fusak, oblečení na ven, pití, prostě úplně všechno. Takže si nedokážu představit, jak bych vypadala, kdybych to takhle měla mít denodenně.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(8.3.2006 19:22:06)
Vidíš, Katko, a to já zvýšení rodičovského příspěvku cítím jako přínos právě v tom, že maminka, která by jinak musela kvůli penězům zpátky do práce, si bude moci dovolit zůstat doma.

To už je potom věcí volby každé maminky, jestli jí bude stát za to zůstat s dítetem doma déle i za cenu, že jí klesnou šance uplatnění na pracovním trhu, nebo jestli se radši vrátí dřív ke své profesi.

Podstatné (a přínosné) je to, že tu ta větší možnost volby bude (možná).
 Alena, syn 1,5 rok 
  • 

Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 15:26:50)
Zvlada se to velmi tezko. Mym umyslem nebylo davat nekomu na odiv, kolik toho delam, ale "postezovat" si, ze to bohuzel jinak nejde, pokud nechci uplne a navzdy opustit svou profesi. Zamestnavatel ma tady povinnost drzet misto prave tech 10 mesicu, ne dele. To znamena, ze pokud bych se do prace nevratila, prisla bych o ni. Najit novou kvalifikovanou praci jako matka s ditetem (ktera jeste napr. na rok vypadla z pracovniho procesu) je absolutne nemozne. Takze moznosti jsem mela dve: bud se stat zenou v domacnosti v podstate navzdy (nebo pozdeji s velkym stestim najit praci, ktera ale neodpovida memu vzdelani a zkusenostem) nebo se proste do prace vratit. Jinak musim upresnit, ze z meho platu vystaci i na pani na uklid.
Vracim se domu v sedm vecer, muj manzel nastesti v pul seste (jinak by nas to hlidani stalo jeste vice). Manzel koupe, ja okamzite pro navratu zacinam varit veceri a obed na dalsi den pro syna. Musim rici, ze zadne polotovary neji ani on, ani my. K veceri mu delam testoviny nebo ryzi s nejakou omackou a davam mu tvaroh nebo syr (vetsinou mi to netrva dele nez ctvrt hodiny, jinak bych to opravdu nezvladala). Jednou tydne kupujeme maso, ktere uvarim, rozemelu a zmrazim v malych sklenickach. Vecer pak pripravuji pro syna na dalsi den na obed varenou zelenimu (bramboru, mrkev, hrasek, atd.) a slecna to pouze rozmacka, ohreje a rozmrazi v mikrovlnce to maso. Ve ctvrt na osm syn veceri, pak si s nim hraji a manzel pripravuje veceri pro nas (platek masa jako minutka s mrazenou zeleninou nebo salatem, testoviny, rizoto, to jsou vsechno rychla jidla). Po osme hodine davame syna spat, vecerime a ja zehlim, dam prat pracku, atd. Manzel uklizi ze stolu a dava nadobi do mycky.
Neco stihny rano, nastesti odchazim az ve ctvrt na devet a vstavam v pul sedme.
Jednou tydne k nam chodi odpoledne rodice meho manzela, takze toho manzel vyuziva na velky nakup.
Zvladnout se to da, je to otazka organizace a spolupravce. Nekdy opravdu nemuzu a taky se sama sebe ptam, jaky to ma smysl. Ale kdyz si pomyslim, ze bych mela zahodit leta studia a driny ... Myslim, ze delam dobre. Syn mi sice moc chybi, ale snazim se mu to co nejvice vynahradit alespon o vikendech. Na sebe nemam ani vterinu.

 danca 
  • 

Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 15:43:52)
No to je děsný. Já jsem asi nezměrný optimista, když si myslím, že nějakou kvalifikovanou práci seženu. Ale musím říct, že když ne, budu dělat i práci s nižší kvalifikací a bude mi to míň líto než mít takhle "nabitý" program. Je to asi ovlivněné tím, že bych jinou práci musela hledat tak jako tak. Do bývalé práce se vrátit nemůžu ne kvůli práci, ale kvůli šéfovi pod kterým už nechci pracovat ani za nic. Navíc s dítětem bych byla ve firmě jako NAPROSTY EXOT. Přijímají jen bezdětné ženy (samozřejmě, že ty dětné nemají tedy tu správnou kvalifikaci - třeba neumí 5 světových jazyků nebo tak něco podstatného) Pořád doufám, že najdu firmu, kde to tak není.
 Vladka, dcera 2,5 roku 
  • 

Nová specializace 

(8.3.2006 3:05:30)
Ahoj diky za tuto diskusi, i kdyz se kvuli ni dostanu dost pozde do postele. Me tyhle myslenky taky trochu nahlodavaji. Nemam ani jsem nemela zadnou karieru do ktere bych se musela rychle vratit aby mi neutekla, ale chybi mi kontakt s lidmi a taky par korun za ktere si muzu neco koupit pro radost. (Nastesti neni nutne abych prispivla do rodinneh rozpoctu) Zatim jsem mela nekolik jednorazovych pracovnich akci pro kamarady: preklady, pomoc na veletrhu, suseni kvetin a to bylo fajn. Take jsem mela par nabidek na praci od byvalych sefu na 2/3 uvazek, kteri si zakladali sve firmy. Ale zatim jsem je odmitla, protoze hlidani nemam zajistene a jak znam ty sefy bylo by to i s prescasama jako za starych (bezdetnych) dob. Ja jsem hrozna kvocna a chci si svou dceru vychovat sama po svem. Nesnesla bych pomysleni ze s ni bude 10 hodin osoba, ktera ji nemiluje, neodpovida na jeji otazky, ponizuje ji atd. Do skolky od tri let to ale zkusime a snad se ji tam bude libit. Az kdyz bude dite spokojene beze me, budu se zajimat o praci. No a k te samotne praci - obdivuju matky podnikatelky, ktere vyuzily zkusenosti z MD a "zbohatly" na detech. Deti jsou velky business, vzdyt se sami zamyslete kolik utratite. Napr. ta mamina z USA, ktera doma na kolene natocila video pro mimina (Baby Einstain Company) a dneska je z ni milionarka (taky jsem ji trochu prispela, mame doma 5 DVD). Takovych pripadu je spousta.(bohuzel vic v zahranici) Me tedy (zatim) zadny namet na video nenapadl:-), ale libi se mi system ze zahranici (viz prispevek z Belgie) kde zena hlida u sebe doma zhruba tak 5 deticek (vlastne takova miniskolka ci minijesle). Vetsinou ma sve trochu odrostle (idealni pro ty z vas ktere jsou doma uz dlouho) jen nevim jak je to v Cechach s legislativou. Nevi nekdo?????
Fandim vsem ktere napadne si vydelat tam, kde jsme nejlepsimi specialisty a to deti. Pak at si ti sefove (chlapi) strci sve prescasy za koubouk ;-) (v nadsazce samo...)
 Vladka, dcera 2,5 roku 
  • 

Re: Nová specializace 

(8.3.2006 3:11:57)
PS: Myslim ze takhle vznikla i www.rodina.cz
 Líza 


Re: Nová specializace 

(8.3.2006 4:47:23)
Vlaďko, to si jako myslíš, že lidi, co platí za hlídání svých dětí, nechávají svoje děti s osobou, která neodpovídá na otázky a ponižuje je?
O té lásce - mateřská láska je samozřejmě jen jedna, ale napadlo tě vůbec, že má-li ta chůva svou práci dobře dělat, musí ty děti mít ráda?
 Líza 


Re: Re: Nová specializace 

(8.3.2006 4:48:13)
MMCH komerční hlídání dětí do 3 let je vázaná živnost, potřebuješ k tomu zdravotnické vzdělání. U starších už ne.
 Anna 
  • 

Nedokážu 

(9.3.2006 8:52:13)
Nedokážu si zatím vůbec představit, že mám dítě, přestanu pracovat, jsme závislý na chlapových financích, nemůžu nikam atd. a von mi to pak třeba za pár let vyčte, že nás živil brrr. jako to vyčet můj otec mé matce... Ze svého okolí taky vím, jak je těžký návrat po mateřský i při tom zákazu diskriminace.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Nová specializace 

(8.3.2006 10:32:29)
"Nesnesla bych pomysleni ze s ni bude 10 hodin osoba, ktera ji nemiluje, neodpovida na jeji otazky, ponizuje ji atd." říkáte o chůvě. Na základě vlastních zkušeností? Naše chůva (moje švagrová) byla laskavá, milující, nikoho neponižující, na všechny otázky odpovídající. Myslím, že pokud by někdo narazil na chůvu těch kvalit, které tady popisujete, na dítěti to pozná během dvou dnů.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Nová specializace 

(8.3.2006 15:32:43)
Také se ztotožňuju s tím, že máma na svém dítěti pozná, zda je mu s chůvou dobře nebo není. Já si našla chůvičku na občasné pohlídání, když byla malá ještě mimi a už tehdy jsem dokázala rozpoznat, že jí během té doby, co jsem byla pryč, bylo dobře. Vracela jsem se k dobře naloženému žvatlajícímu miminku. Někdo může namítnout, že se jí třeba chůvička začala věnovat až před mým příchodem, aby to jako vypadalo, ale já samozřejmě udělala pár "přepadovek" a vždycky to vypadalo stejně. Mimochodem, musím přiznat, že když malou hlídával manžel (který ji pochopitelně nadevše miluje), zpravidla tak dobře jako s chůvičkou naladěná nebývala :). Teď máme chůvičky dvě, obě jsou to mladé holky (důchodkyni jsem nechtěla), jsou to zdravotní sestřičky a každá mi hlídá zhruba tak jeden den v týdnu. Teď už jim žádné "přepadovky" nedělám, protože mám za to, že když se k nim moje jinak docela opatrné batole hrne bez mrknutí oka a s radostí, tak s ní chůvička zachází dobře. A taky tak trochu spoléhám na svůj odhad, že jsem vybrala za chůvičku zodpovědnou osobu. :)
 brekeeke 
  • 

Re: Re: Me zkusenosti 

(7.3.2006 21:43:33)
Tak v zahranici to vypada napr. takto:
Mama:
telefonuje kamaradkam, surfuje po internetu, domlouva party, nakupuje obleceni a vybaveni do domacnosti, vozi deti do a ze skoly 2xdenne 20 minut
Au-pair:
uklizi (prani,veseni pradla,zehleni,vareni,utirani prachu,luxovani,zametani,umyvani/lesteni podlah,umyvani koupelen/zachodu,venceni,krmeni psu,prevlekani posteli,myti bot,oblekani,krmeni,koupani,uspavani deti,uklizeni hracek,pomahani s domacimi ukoly,lesteni stribra,zalevani kytek,uklizeni stolu po snidani,obede,veceri,nocni hlidani-babysitting 2-xkrat tydne)
OTEC:
Chodi do prace a plati. Za vsechno. Nic jineho nedela. (jeste teda hraje kriket, golf a fotbal)

Velka skoda, ze v Cechach si au-pair holt lidi nemohou dovolit. Pracuju v zahranici, je to moje prvni prace a uz ze sveho zakladniho mizerneho platu bych si au-pair dovolit mohla. Ve svych dvaadvaceti...
Je hrozne, ze 35-leta zena s praxi, ktera nastoupi do prace po materske musi vubec tyhle problemy resit.
Na druhou stranu ceska materska je opravdu v zahranici nevidany jev. Tady zadna materska neexistuje. Chces zit, pracuj a najmi si nekoho (au-pair) na hlidani.
Pak si vyberte... porad mi ten cesky system, kdy jste 3-4 roky s ditetem doma a dostavate prispevek od statu pripada lepsi.
Znam dite, na kterem se do jeho 4 let vystridalo 8 au-pairs a reknu vam... muzu ho jen litovat...
 O. 
  • 

Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(8.3.2006 9:28:14)
Česká mateřská, tedy pokud mluvíme o těch 3.500,- Kč zase tak nevídaný jev a skvělý není. Ono to v "cizině" funguje totiž tak trochu jinak.

Skus si někdy spočítat, kolik z českého platu odvádíš sama daní (tedu pokud jsi to kdy zažila) a kolik za tebe k tomu ještě platí zaměstnavatel a to i po tom co se Ti narodí dítě. Asi se budeš divit.

Mnohem raději bych dostávala celou sumu na ruku a sama si tak mohla rozhodnout co si za to pořídím a na co si ušetřím. Namísto toho, abych ze svých řádně vydělaných peněz živila určité problémové skupiny obyvatel, které si množstvím dětí hlavu nelámou a které se po zvýšení mat. příspěvku na 7.000 budou snažit rozkrájet, aby toho porodili co nejvíc jen kvůli těm penězům. Jak to celé vidím. Tak akorát zase stoupne daňová zátěž nás ostatních pracujících, tedy i pracujících maminek dětí – vždyť kdo jiný to proboha bude živit.

Dle mého názoru je to v řadě ostatních „nesocialistických“ zemí jen lépe vymyšlené, nejdřív si na to musíš vydělat a pak odevzdáváš ty, nebo tvá drahá polovička méně. Každý má právo se se svým svědomím poprat co je pro něho výhodnější.

Zároveň při našem nastaveném systému se fakt nedivím, že zaměstnavatelé nemají zájem o maminky po mateřské ono to totiž není moc slavné ani s naoko dobře fungujícím školským a výchovným systémem.

Jesle téměř neexistují, pokud ano tak je téměř nadlidský výkon se do nich dostat. k tomu jsou pro celou řadu maminek finančně nedostupné. My jsme měli štěstí, chodili jsme tam od 1,5 roku. Školky zavírají od 15:30 do 17:00 ve větších městech. Vždycky jsem pracovala od 9.00 do 17:30 – 18.00. Zkrátit pracovní úvazek nešlo.

Co to pro mne znamená. Jsem bez hlídacích babiček, na krku hypotéka. K tomu jsem s musela vzdát původního místa, cizinci totiž ranní vstávání nemilují. Chůva díky napjatému rozpočtu nehrozí.

Své dítě musím z postýlky vytáhnout už před šestou ranní, abych na 7:30 stihla doběhnout do práce. Ve čtyři to celé probíhá naopak. Dobíhám mezi posledními maminkami, naštěstí jsme našli školku, kde se učitelky netváří kysele a s nějakým tím zpožděním počítají a mému dítěti se ve školce líbí.

Co s malým dítětem o prázdninách, když je školka 3 neděle bez náhrady zavřená – nikdo neřeší.

… a tak bychom mohli pokračovat dál …


O.

P.S.: Pro informaci, na mateřské jsem byla necelých půl roku na rodičovské také. Prostřídali jsme se s manželem. O tom jak se na nás dívalo okolí se raději ani rozepisovat nebudu.

 Danca, syn 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Me zkusenosti 

(12.3.2006 8:09:06)
No ta au pair, tak to je skvele. Tady si komerční hlídání může dovolit jen málokterá velmi dobře placená vysokoškolačka. Ale osobně si myslím, že mít na výběr je lepší. To, že jsem s dítětem doma a mám šanci ho poznávat, vychovávat a být prostě s ním, bych za žádnou kariéru ani peníze nevyměnila. Prostě je nejlepší, když si můžete z obou systémů vybrat, co vám vyhovuje.
I když mé dítě mají rády babičky, otec a jsou s ním často, odvažuji se tvrdit, že přece jen ho znám nejlépe já. Jak potom taková mamina, která dítě dá na starosti, třeba i hodné a laskavé au pair, chce se svým potomkem překonávat jeho problémy a krize až bude větší. Jak může čekat, že až bude mít potíže ve škole či nějaké pubertální záležitosti, že příde a rád se jí svěří, když ho od malička jen vozí sem a tam a tráví s ním sotva dvě hodinky denně. Je pěkné sázet na to, že mé dítě je dobře geneticky vybavené a inteligentní a žádnou pomoc nebude potřebovat či že bude tak osvícené a dojde k tomu, že má s rodiči komunikovat, samo. Ale co znám případy kolem sebe, není tomu tak. A rodiče u větších dětí hledají ty nitky, které tam vznikly, když byly ještě malé, aby jim děti důvěřovaly a oni jim mohli alespoň pomoci. Sama kolem sebe vidím, jak je potřeba znát, jak děti reagují a co na ně zabírá. Bez toho jsme jako rodiče bezmocní a pak nám zbývá jen přihlížet a čekat, jak vše dopadne. To je dost pasivní role, ne?
 Permutace 
  • 

z jihu Evropy 

(8.3.2006 19:42:37)
tak nejak mnou zmitaji obavy co se stane az se nas potomek konecne narodi - obdobne jako ty neziji v Cechach a tri roky materske mi pripadaji naprosto nedostiznym snem. Bohuzel ve zdejsim kraji ma matka po porodu pouze ctyri mesice dovolene a potom musi zpet do prace. Neco jako skolku, jesle a pod. ve zdejsim kraji nevidno, pouze ve vetsich mestech. Jedna babicka 300km, druha 3000km. Pani na hlidani bych snad i nasla, ale mam dost obavy, co by vetsina tech zen s minimalnim ci nijakym skolnim vzdelanim mohla mezitim s ditetem delat a co je naucit zatimco ja budu 55km daleko pracovat.
No ale zatim to fakt neresim, jeste zbyvaji ctyri mesice do porodu. Jen bych chtela zjistit, jak to vyresit abych mohla alespon do pul roku kojit, kdyz je ve vsech chytrych knihach napsano, ze je to ten minimalni zaklad pro alespoñ jakous takous imunitu ditete. Ale vysvetlujte to zakonodarcum a zamestnavatelum...
 Petulinka 
  • 

Re: Re: z jihu Evropy 

(9.3.2006 10:22:23)
Permutace, to si snad delas srandu...Na Tobe zalezi, jako opatrovatelku si vyberes. ja mam zdravotni sestru, ktera s to se detma umi, studuje VS a ted prerusila studium, jsme s ni hodne spokojena. Se synem si krasne hraje, kresli s nim a cte....Kamosky maji treba Polky anebo Filipinky a vsechno jsou to sikovne zenske, ktere se umi postarat o dite.nevim, podle ceho usuzujes, ze sjou vsechny hloupe a neschopne.

Rovnez kojeni, kdyz budes chodit do prace, nemusis absolutne prerusit. Existuji totiz odsavacky materskeho mleka a tudiz dite muze Tvym mlekem nakrmit i opatrovatelka...Ver mi, ze 99% optarovatelek, ktere znam anebo ktere maji moje kamosky, zvladnou dite nakrmit...nevidela bych to tak cerne.

Jo a sice materska muze byt u vas na jihu Evropy jen 4 mesice, ale zkus se popididt, jestli neni moznost prodlouzeni MD kvuli kojeni anebo existuje treba jako v Belgii nebo Francii moznost o preruseni kariery. teroreticky tak muzes zustat doma i rok.

j
 Blanka, 2 kluci 1 a 3 roky 
  • 

výzva 

(7.3.2006 14:15:13)
Milé ženy, matky, příp. otcové,

pročítám si vaše příspěvky ohledně sladění svého zaměstnání s rodinou a chtěla bych požádat o vaši spolupráci.

Začínám se velmi intenzivně zabývat tematikou Slaďování rodinného a pracovního života (tak to nazvalo EU), neboť stejně jako vy často cítím bezvýchodnost situace. Tedy, chci osobně něco udělat pro to, abychom jako rodiče měli lepší podmínky na trhu práce. Už teď vedu semináře pro rodiče, ale vím, že to zdaleka nestačí.
Proto prosím o spolupráci prozatím alespoň touto cestou.
Prosím, můžete mi poslat váš příběh a svolení při zpracovávání dané problematiky.
Chcete-li vědět více, napište, ráda odpovím.
Hodně síly přeje
Blanka Junová
 O. 
  • 

Re: výzva 

(8.3.2006 9:32:14)
Blanko,

šla by ta Vaše výzva blíže specifikovat.

O.
 Šárka, tři děti 
  • 

Re: výzva 

(13.3.2006 0:12:15)
Je to bohulibá činnost. Ale nechtělo by to spíš seminář pro zaměstnavatele?! Něco v tom smyslu, že i matky jsou lidi se vzděláním a praxí, spolehlivé, pečlivé? A seminář pro naše zákonodárce, aby sestoupili mezi lůzu a mrkli se, jak to chodí v praxi? Že každý nemá podmínky jako oni. Jsou dost mimo, řekla bych. Jaké od nich můžeme čekat zákony, když sednou ráno před barákem do limuzíny s řidičem, vysednou v parlamentu, tam se baví o problémech, které se jich netýkají. Když už pro něco zvednou ruku, zjistí za dva dny, že je to paskvil v praxi nepoužitelný. Následují dodatky dodatků, výjimky.
Všimly jste si, milé dámy, když odcházel ze své funkce pan Gross do "normálního" života, byl s ním asi po měsíci dvou nějaký rozhovor a on se smál do kamery tomu, že byl prvně na poště cosi vyřizovat. Rozumíte tomu? Je mu 36 nebo 37 let a byl poprvé v životě na poště? Já bych ho zbavila svéprávnosti. Co můžeme čekat od takových politiků, kteří se diví, že je na poště fronta?!
(Jinak jsem tu někde nechala svůj příspěvek "návrat po MD)
 Lorina 
  • 

hledám také... 

(7.3.2006 14:37:08)
Tak to znám dost dobře.Vloni mi končila MD (3 roky).Zaměstnavatel sice hezky, ale přece - se mnou rozvázal pracovní poměr, samozřejmě dohodou.Pracuji pro jednu firmu na živnostňák, ale je to děsný, žádné peníze.Pracovala jsem v CK a naposledy jako asistentka ředitele.Jenže teď je mi 33, mám dvě děti, pracující rodiče.Nikdo mě nechce.Moje jazykové znalosti jsou úplně normální,Mluvím anglicky,německy, ale spíš by to potřebovalo trochu provětrat.Přeložím si hodně, ale dlouho jsem nemluvila.Holt 7 let doma!
Odpovídám na inzeráty poměrně pravidelně, někteří nereagují vůbec, neobtěžují se ani odpověď a když už jsem se propracovala ke konkurzu,tak firma si našla jiného pracovníka...
Jo zažívám pěknou beznaděj.Původně mám strojárnu, nikdy jsem to nedělala a dneska tiše závidím řemeslům a nadávám si,že jsem si alespoň nedodělala státnici z jazyků, nechla jsem toho těsně před tím.Láska a volání srdce bylo silnější a v 25 jsem chtěla rodinu.Toho samozřejmě nelituji, ale zažívám strašné zklamání z toho, že mě nikdo nechce.......
Na druhou stranu taky vím, že svoje děti (nyní 7 a 4 roky) nechci nechávat do večera v družině a ve školce.Je mi fakt smutno.
 Magda, syn 3,5 let 
  • 

Re: hledám také... 

(7.3.2006 15:21:15)
Mám podobné pocity jako vy ostatní...
Loni v červnu mi končila MD, zaměstnavatel se mnou také velmi slušně rozvázal pracovní poměr pro nadbytečnost, na dohodu s odstupným. Mám VŠ vzdělání, pracovala jsem v zahraniční bance, bez dítěte od rána do večera, pracovní cesty nevyjímaje. Celou mateřskou jsem se trochu obávala, jak to vše skloubím s péčí o dítě a domácnost, školkou apod. Babičky jsou sice blízko, ale ne moc ochotné denodenně hlídat, vodit, vyzvedávat. Partner lékař se službami v nemocnici, v týdnu, o víkendech.
Nu co, řekla jsem si, když jsem byla nucena skončit, mám ještě rok, něco najdu a vyřeší se to. Od té doby jsem absolvovala několik konkurzů, psaní a posílání životopisů a výsledek žádný. Když už jsem postoupila do užšího výběru, nechtěla odpovědět na otázky týkající se rodinných poměrů, tak jsem byla automaticky vyřazena. Hledám i brigády, práci v jiném oboru, zkrácený úvazek, ale zatím bez výsledku. V červnu budou synovi čtyři, takže mi skončí i rodičovská dovolená a zatím netuším, jak to dopadne.
Navíc žijeme v menším městě, kde i před MD bylo pracovních příležitostí v mém oboru i mimo něj minimum a nyní je situace ještě horší. Nechci dojíždět denně 40 km, protože časově nejsem schopna to skloubit s provozem ve školce a hlídací agentura v místě není, nedovedu si představit ty náklady.
Takže vidím, že zdaleka v tom nejsem sama a moc mi pomáhá tato diskuse.
Také vítám podporu Blanky Junové, která se chce do toho opřít.
Přeji všem hodně síly a trpělivosti, zdravé děti a hezké jaro.
Magda
 janina,2 čertíci 
  • 

jsem zoufalá 

(11.3.2006 16:40:38)
taky nemohu najít práci na poloviční úvazek,mám 2 děti,5 a 2 ,5 roku a práci nemohu najít,abych stihla vyzvednout děti ze školky,u nás je jen do 16,00hod,tak jsem zoufalá,nevím co dál,zkoušela jsem i domácí práce,ale všechno jsou to podvodníci,nevíte někdo o solidní dom.práci,děkuji,hezký den a zdravé děti přeje janina
 janina,2 čertíci 
  • 

jsem zoufalá 

(11.3.2006 16:40:47)
taky nemohu najít práci na poloviční úvazek,mám 2 děti,5 a 2 ,5 roku a práci nemohu najít,abych stihla vyzvednout děti ze školky,u nás je jen do 16,00hod,tak jsem zoufalá,nevím co dál,zkoušela jsem i domácí práce,ale všechno jsou to podvodníci,nevíte někdo o solidní dom.práci,děkuji,hezký den a zdravé děti přeje janina
 melina, syn 19 roků, dcera 10 měsíců 
  • 

Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 17:31:20)
Ahoj,
já jsem se dotázala zaměstnavatele, zda bych mohla po skončení mateřské dovolené pracovat na poloviční úvazek, a i když jsem pozitivní reakci v podstatě neočekávala, bylo mi vyhověno! Navíc jsem si mohla hodiny v týdnu rozvrhnout podle vlastní potřeby, takže jsem maximálně spokojená. Mám skvělou babičku a vše funguje super. Ale zase nemám bohužel partnera, takže všude je něco :). Beru čistého ca. 10 tisíc, není to žádná sláva, ale nedovedu si představit ve svém oboru být déle než 1 rok mimo, a navíc jsem št´astná, že jsem mezi lidmi.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 17:38:34)
Melino, jestli máš 10 tis. za poloviční úvazek, tak to už já počítám mezi dobře placenou práci (ne že bys kvůli tomu měla na rozhazování, ale ve srovnání s jinýma pracema).
 melina, syn 19 roků, dcera 10 měsíců 
  • 

Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 17:55:53)
Jeno,
já to taky tak beru a jsem zaměstnavateli vděčná. Myslím ale, že je skutečně neštěstí vypadnout z oboru na 3-8 let!! Muži tuhle otázku řešit nemusí. Proč potom studujeme vysoké školy? Abychom se kvůli tomu, že nechceme šidit děti, spokojovaly s podřadnými pracemi??
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 18:42:48)
Melino, jasný. Reagovala jsem jen na Tvoji formulaci, že 10 tis. čístýho neni žádná sláva, jinak Ti naprosto rozumim - můj manžel ač měl stejnou startovní čáru jako já už je dneska taky dál v "kariéře" - ne že by ji dělal pro kariéru, ale jeho práce ho baví a logicky tudíž postupuje dál a dál - během mé mateřské založil neziskovku (původně jen proto, aby nás uživil) a jentak mimochodem si při práci dělá doktoranda, protože se mu to prolíná a má díky tomu další možnosti jako že v souvislosti s tím získal na částečnej úvazek práci ještě v akademii věd, kde je přímo u zdroje nových poznatků, má přístup na konference atp. - já dělala státnice takřka s kojencem u psu a batoletem u babičky a doktoranda jsem odložila na neurčito :-) Naštěstí v mym případě - s pedagogickým vzděláním se můžu pořád uklidňovat, že celodenní péče o děti je taky praxe, aspoň se trošku angažuju v MC a jedný škole, a díky dost specifickému zaměření už mám práci slíbenou druhej rok - stačí abych řekla, kdy chci nastoupit.)
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 19:10:20)
Jeno,
nevím v kterým MC se angažuješ, ale teď kolem mě v práci "profrčela informace", že jistá neziskovka získala grant z EU na dovzdělávání matek na MD, který má rozdělovat do MC - s výjimkou Prahy. (měla bych pro ně v budoucnu pracovat). Jedná se o dost velkej balík možná by stálo za to se potom poptat.
A taky o tom třeba už víš :-))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 19:54:31)
Něco o tom vim - u nás to mám na starost :-) Vlastně naše MC to vzalo jen proto, že jsem řekla, že se o to postarám, jinak by typicky nebyl zájem... Ale až to všechno zařídim tak o rekvalifikační kurz i o přivýdělek v MC zájem je. Už to u vás funguje? My budem začínat asi za měsíc a měla bych nějaký dotazy ohledně hygieny apod.

Jinak jsem tim angažovánim v MC myslela ještě že jsem udělala a spravuju webovky (za to máme už víc než dva roky vstup zdarma a vděčim za to z velké části Silvii, která na Rodině založila diskusi o html!), pomáhám s programem pro děti na různých akcích (strašidelný odpoledne, Mikuláš, Vánoce, Maškarní, Výročí založení, vítání jara, Bambiriáda... - to teda fakt jen pro radost :-)), nebo tak podobně (např. pomoc na burze dětského oblečení, kde si zas člověk může vybrat co chce dřív než se otevře oficiální prodej).
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 21:34:17)
Na mě se právě obrátila ta neziskovka přes kterou jdou ty dotace ohledně auditu. Takže o tom vím zatím dost málo, ale chci se o tom dozvědět co nejvíc, možná bych tu pak mohla něco uveřejnit. Přijde mi to docela přínosný, znám pár kamarádek, který se s PC moc nekamaráděj a určitě takový věci uvítaj.
I když teď mě napadlo, že uveřejňovat tohle na internetu je asi mimo mísu, protože tady to počítačově negramotný vůbec nepřečtou.
A pro který MC teda děláš, pokud to není tajný :-)))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 22:23:06)
Pardubický. Naše MC oslovili jestli máme zájem starat se u nás v průběhu kurzu o děti maminek. Moje starost tudíž je nakoupit dětské potřeby, zajistit "hlídačky" (což budu i já), organizovat kdy bude kdo v práci atd. Musim se zeptat, jestli by mi taky někdo nemoh zaplatit tu práci kolem :-) Protože jsem chtěla, aby se začlo co nejdřív, udělala jsem i menší propagaci a "nasbírala" zájemkyně o kurz, aby se už mohl spustit. Teď mě čeká schůzka, na který domluvíme přesné datum, kdy kurz a hlídání začnou.
 Firstovka 
  • 

Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 19:47:55)
Naprosto souhlasim, myslim, ze byt doma 3-4 roky s ditetem je "karierova sebevrazda". Myslim, kdyz jsme nektere vysokoskolacky, prece jsme nestudovali proto, aby jsme potom ztratili kontakt s praxi? Nebo jsou snad takove? Ja kdybych chtela delat jenom prvni posledni pro rodinu a deti, tak bych na VS nesla ale poridila bych si rodinu hned po maturite.

Ja jsem teprve tehotna ale uz ted jsem predbezne domluvena ze se do prace po pul roce vratim, nejspise na polovicni uvazek. Hodne zalezi jak bylo taky jiz receno na zamestnavateli ale hodne take na nas samotnych!!! Musime na sobe pracovat a odvadet dobrou praci s vysokou vykonosti, znalosti jazyku a orientaci ve svem oboru. Potom se vam nemuze stat, ze vas zamestnavatel nevezme zpatky do prace (ale urcite to neplati po trech letech!). A to se da rict take o ziskani znalosti noveho zamestnani - pokud ma zena po MD co nabidnout (znalosti a praxi) tak urcite si vydela nejen na pripadnou chuvu pri nemoci ale jeste ji neco zbyde. Dobre je jeste pred materstvim si vyjasnit peci o dite s otcem. Jak uz bylo receno dite neni jen matky ale ma take tatu, ktery bude bud dite do skolky vodit, nebo je vyzvedavat. Vzdyt i partner muze mit takove zamestnani, aby po dobu, kdy budou deti male, mohl prilozit ruku k dilu. To ze chodi z prace pozde domu je podle me jenom takova vymluva na to, aby udelal zmenu i u sebe.

Preji nam vsech mamkam, aby jsme to v kazdem pripade zvladli ke sve spokojenosti.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 20:00:33)
Firstovko, ono to částečně bude taky v tom, jestli pak pro Tebe bude práce ještě tolik důležitá jako teď. Někdy se totiž stane, že najednou máš pocit, že důležitější je být s dítětem (nejen kvůli němu, ale i kvůli sobě). Myslim, že to je třeba můj případ.
To nemění nic na tom, že by si nemocenskou měli brát i tátové (teda náš je OSVČ, tak nevim, jestli to u něj vůbec jde - asi by mu to nikdo nezaplatil, ale volno si udělat může a v případě potřeby si ho dělá a pak si třeba mákne v noci).
 Romča. 28let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(8.3.2006 11:25:29)
škoda, že zdaleka ne všechny "my vysokoškolačky" známe pravopis.... Hned by byla naše "kvalifikace" vyšší....
 Firstovka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(8.3.2006 12:28:16)
Romčo, nevím sice na to narážíš, ale je pravda, že mluvim a neformálně někdy i píšu některá slova nářečím z oblasti odkud pocházím. Ale buď si jistá, že vím s kým a jak mluvit. Nehledě na to, že do anglicky vedené konverzace moje nářečí neprosákne.
 Hana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(8.3.2006 12:54:25)
Řekla bych, že Romča naráží na shodu podmětu s přísudkem "vysokoškolačky (ženy) nestudovaly" - to nemá s nářečím nic společného.
 Firstovka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(8.3.2006 13:13:01)
Hmmm, tak to abych sla vratit diplom, ne?
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měla jsem asi štěstí 

(8.3.2006 13:38:32)
Nebuď hned naježená, že si tě jakožto vysokoškolačku, někdo dovolil kritizovat. Docela mě pobavilo spojení "kariérní sebevražda". Zajímalo by mě, jakou kariéru děláš, jestli v kanceláři za počítačem, tak to ti fakt fandím. A nemáš pravdu, že na vysokou všichni chodí proto, že se chtějí vzdělávat. Znám spoustu lidí, kteří tam jdou jen proto, že se jim ještě nechce dělat a nakonec skončí u úplně jiného oboru. A taky si nemyslím, že po vysoké máš větší kvalifikaci, než nějaký středoškolák který těch pět let, které ty jsi studovala, pracoval na nějakém zajímavém místě. Myslím, že 5 let praxe ti dá mnohem víc, než 5 let školy (samozřejmě s výjimkou specializovaných povolání jako jsou lékaři, právníci, atd.). A s otcem dítěte to taky nejde vždycky domluvit. Například můj manžel podniká, zaměstnává 6 lidí a v práci je 12 hodin denně (a opravdu tam nesedí a nefláká se), takže argument, že se vymlouvá, aby se nemusel starat o rodinu, trochu pokulhává. A ještě poslední poznatek: píšeš, že zatím dítě čekáš, a že se po půl roce vrátíš do práce (zřejmě to máš i na minuty domluvené s partnerem), ale ona realita se od tvého dokonalého teoretického plánu může dost výrazně lišit. Sama čekám první dítě a netrofla bych si už teď mít naplánováno, jak po půl roce, zase chodím do práce, starám se o dítě, atd. Kromě toho s tatínkem se na střídavé péči opravdu nedohodnu, jedině že by skončil s podnikáním, ale to by nás zas neměl kdo živit.

Přeju ti hodně úspěchů v tvém naplánovaném životě.

P.S. To jestli vrátíš diplom nebo ne, nebude mít na tvůj pravopis žádný vliv:))) (To byl jen vtip)
 Jana 
  • 

Re: Měla jsem asi štěstí 

(7.3.2006 20:42:53)
10tisíc čístého není rozhodně málo!!!!Na to, že pracuješ na poloviční úvazek.
 Pavoučnice 
  • 

V CIZINĚ 

(7.3.2006 17:44:09)
Ahoj všichni!
Přečetla jsem si článek i reakce a vidím, že i v České republice jsou maminky, které se ženou brzy po porodu do práce, což mě dost překvapilo.
Pocházím z okolí Brna, kde maminky poctivě zůstávají na MD 3-4 roky a pak se teprve vrací do práce nebo si pořídí další ratolest. Ani nevím, jestli jsou v Brně ještě nějaké jesle. Nepochopím ale, jak si někdo může pořídit další dítě jen z důvodu, aby se vyhnul potížím při hledání práce po několikaleté pauze.
Já už žiji sedm let v Belgii, kam jsem se dostala jako interní au-pair. Vypravovala jsem děti do školky a jeslí, chodila pro ně, odpoledne je hlídala, prala, žehlila pouze pro děti. V určité dny v týdnu jsem zůstávala doma s miminkem. Na uklízení měli uklízečku a s vařením si matka poradila sama. Večery a víkendy jsem měla volné.
Au-pair se má starat o děti, ne o celou domácnost, jak si tu někdo myslí. Není to služebná.
Teď už jsem vdaná a mám skoro 2-letého syna. Je tu zvykem dávat od 3měsíců miminka do jeslí. Nikdy se mi to nelíbilo a zapřísahala jsem se, že to nikdy neudělám. Když jsme se rozhodli mít mimčo, pomalu, ale jistě jsem začínala mít obavy, jak to zvládneme po finanční stránce. Manžel mě ujišťoval, že doma zůstat můžu, ale nakonec jsem si to zařídila tak, že po porodu doma zůstanu 5 měsíců. Začalo velké shánění jeslí. Do většiny obecních (jsou levnější-poplatky se počítají podle platu) jsme se zapsali na čekací list až na začátku těhotenství, což už bylo moc pozdě. Takže zbyly soukromé jesle nebo opatrovnice (ceny jsou někdy až dvojnásobné), nebo pak opatrovnice patřící k subvenciované organizaci(poplatky se počítají taky podle výše platu). Měli jsme štěstí a našli jednu takovou opatrovnici kousek od nás. Hlídala celkem 4 děti. Měla jen jednu nevýhodu, zavírala v pět odpoledne.
Všechno jsem měla zorganizované a ze začátku i spoustu energie. Lítala jsem jako utržená z řetězu nebo taky jako špinavé prádlo. Můžete si vybrat. Perfektně to šlo asi 3 měsíce. Pak energie začalo značně ubývat a začala se usazovat únava a podrážděnost. Manžel pracoval doslova od nevidím do nevidím, snažil se pomáhat, ale když se večer vracel z práce, bylo už většinou všechno uděláno. Staral se tedy hlavně o vaření, mimochodem, jako vždycky. Ze začátku jsem si dělala i čas na hraní s malým atd., nacož mi postupem času už ani nezbývala energie. Do postele jsem se vrhala nejpozději(!!!) v devět večer, abych nejpozději(!!!) o půl šesté vstala. S manželem jsme na sebe byli protivní, jak už to bývá, když jsou oba vyždímaní jak hadr.
Pracovala jsem jako servírka (asi to pro některé bude podřadná práce), takže navíc, kvůli zavírání opatrovnice v pět, jsem nemohla dělat zavíračky, což pochopitelně, způsobovalo problémy! Nejbližší příbuzní z manželovy strany žijí o 50 km dál, ostatní o 200 km a z té mojí 1200 km, takže počítat s pomocí není možné. Kamarádky taky pracují a jsou rády, když si oddechnou. Pomoc mi slíbila jedna známá, které ovšem dlouhodobě onemocněla dcera, takže i z toho sešlo. A platit nějakou cizí osobu, která by mi pro malého chodila, jsem nechtěla. U opatrovnice (kde se mu celkem líbilo) byl už i tak 8-10 hodin denně a ještě ho strkat do další cizí náruče...?!
A tak jsme se s manželem rozhodli, že podám výpověď a zůstanu doma. A tak se taky stalo. Chodí do jeslí jen na šest hodin týdně, když já chodím na kurzy holandštiny. Tady v Bruselu se totiž i po obyčejné prodavačce většinou vyžaduje umět francouzsky a vlámsky (vlámské nářečí holandského jazyka). A já se nechci spoléhat na štěstí, že si zase najdu práci, kde po mě nikdo holandštinu chtít nebude. Tak se učím, i když pro nějakou lepší práci se vyžaduje i angličtina, kterou asi už nestihnu. V září začnu taky kurz informatiky. Malý nastupuje do školky v lednu 2007 (ve 2 letech a 8 měs.) Doufám jen, že za rok budu mít sílu v jazykových kurzech i při práci pokračovat. Tu angličtinu bych taky ráda začala. Ale bude už i tak těžké skloubit pracovní dobu a otvírací dobu školky, tak nevím, nevím. To ale budu řešit, až to přijde.

Ještě jeden dodatek: Milá autorko článku, Jano z Prahy! Nechápu proč svou rodinu navštěvuješ jen 2-3krát za rok, když bydlí "jen" o 300 km dál a navíc jsi na mateřské. Já bych toho spíše využila a trávila u nich více času, dokud můžu.
Teď už ale nevím, jestli máš druhé dítě školou povinné! V tom případě by to bylo snadno pochopitelné.
Tak zdravím maminy a mimina!!!


 danca 
  • 

Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 18:01:08)
Potěšilo mě, že také někdo při dětech pracuje čistě pro peníze a ne proto, aby nepřišel o kariéru, či možnost postupu, kvalifikaci atd. Kvalifikace se totiž dá udržovat aniž by se pracovalo (jazykové kursy, četba odborné literatury či cizojazyčné literatury) Být doma s dítětem neznamená nudit se a definitivně zblbnout. A vůbec - argument, že se někdo doma nudí a nedostane se mezi lidi neberu. Dnes je tolik možností někam s dětma vyrazit a jak si to kdo zařídí, tak to má.
Já se doma s prckem vůbec nenudím, on by mi to ani nedovolil.
Jediné, co beru jako argument, jsou PENIZE. Pokud někdo splácí mohutnou hypotéku, asi nic jiného nezbývá. Ale pokud vše co vydělám dám chůvě a uklízečce, pak nevidím jediný důvod, proč místo mateřské pracovat??!!! Místo času stráveného se svým dítětem toto přenechat někomu jinému a zírat raději 10 hodin do computeru nebo kreslit grafy na poradách?
Vždyt budeme pracovat do 65 let, tak nějaký rok sem nebo tam.
 Líza 


Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 18:09:44)
No, dančo, možná proto, že budoucího zaměstnavatele naprosto nebude zajímat, jestli sis na mateřské doma četla.
Ostatně, nevím jak kde, ale tipla bych si, že nejen v mé práci kvalifikaci pouhým domácím samostudiem udržet NELZE.
 danca 
  • 

Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 18:34:22)
No tak to je zase jednostranný pohled z hlediska zaměstnavatele - hledisko maminy a dítěte není nikde. I za půl roku doma je člověk v mém oboru jaksi mimo (controlling), takže rok nebo tři je stejné. Když hledáš práci, máš dítě tak jako tak (tříleté či půlroční), ani jedno Ti určitě pracovní image příliš nevylepší. Ale absolvent po škole také nemá žádné velké zkušenosti. Když změníš práci, znovu se učíš nové věci, zavedou nový software, změní se zákony atd. a zase se učíš. Prostě se jen musíš znovu odpíchnout od začátku. Někomu to připadá zbytečné, ale za tu dobu strávenou s dítětem to podle mě stojí (ale někomu zase ne, proto to každý řeší jinak). Určitě s dítětem žena kus kariéry ztratí tak jako tak. Navíc nemá hlavu "volnou" jen pro práci a studium, ale také musí myslet na dítě a rodinu. Děti jsou a budou handicap a proto kdybych byla orientovaná na kariéru, dítě bych si nikdy nepořídila. Rozhodně ne proto, abych ho měla po práci na chvíli pro obveselení nebo tak do počtu.
Pro mě jsou to na mateřské velmi hezky strávené chvíle, které už mi nikdo nevezme, i když opravdu nemám pohodové dítko. Stojí mi to i za to, že potom budu třeba dělat méně kvalifikovanou práci. Škoda, že zaměstnavatelé matkám s dětma trochu neuleví a že není více státních, finančně dostupných jeslí. Pak bych to asi také řešila jinak.
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 18:44:09)
Zrovna jesle tedy nejsou pro děti žádným velkým štěstím. Jsem proti aby stát ve velkým dotoval jesle a dělo se to co za komunistů, šup po půlroce do práce.
Vážím si možnosti být s dítětem chvíli doma i když v práci tím bohužel docela sestoupím. No a co.
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 18:48:51)
Já jsem samozřejmě také ráda, že je to tak jak je. Jesle jsou krajní řešení v sociální nouzi. A myslím, že můj kariérní sestup také bude pořádný a přitom mám pocit, že mi to za to stojí.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(8.3.2006 9:54:35)
Danco, asi záleží na jeslích. Syn do nich chodil od dvou a půl (takže už hodně veliký), do školky by ho takhle malého nevzali, chodil tam na čtyři dny v týdnu a líbilo se mu tam moc. Byly tam strašně laskavé tety (tři na cca patnáct dětí), spoustu se tam toho naučil. Určitě bych váhala dítě dát do jeslí v půl roce, ale pokud by fungovaly tak jako doposud, další dítě (pokud na něj dojde) bych tam tak v roce a půl asi na pár dní v týdnu šupla. Osobně nevidím moc velký rozdíl (u takhle velkého dítěte) mezi hlídáním chůvou a malým kolektivem v jeslích. Určitě záleží i na dítěti, náš synek byl vždycky velký pohodář.
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(12.3.2006 8:19:05)
Do jeslí bych malého taky na pár dní ráda šupla, kdyby v okolí 50 km nějaké byly. Pár soukromých se vyskytuje asi v Praze, ale za tak neuvěřitelné ceny, že ani s VŠ vzděláním bych na ně nevydělala.
Pořádné státní jesle prostě u nás chybí. Chyba!
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(13.3.2006 9:38:25)
Tyhle jesle jsou shodou okolností státní, ale fakt je, že v Praze. Cena včetně jídla cca 1 800/měsíc.

 Jana (dcera 2 roky, syn 4,5 roku) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(17.3.2006 15:06:39)
chtěla bych říci, že obě moje děti chodily (to druhé ještě chodí) do státních jeslí (sice je musím vozit cca 40 km do Prahy, ale ranní cestu zvládne cestou do práce tatínek), a musím potvrdit, že cena je při dvou až třech dnech v týdnu kolem dvou tisíc korun. Jesle jsou malé a pohodové, holka je máminá, ale kluk často při vyzvedávání vyváděl, že chce být ještě s tetou, ať přijdu později. Ani jedno dítko ale nikdy v jeslích neplakalo, tety trvaly na dlouhé zvykací "kůře", které se musela povinně účastnit i maminka.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 18:51:40)
Dančo, "zaměstnání" by se asi teoreticky dala dělit na dva druhy. Jeden druh - většina klasických povolání od prodavačky po sekretářku: je dobré být in, je nutné něco vědět o své práci, ale není nezbytné být ve styku s pracovištěm každý den každého roku. A druhý druh - povolání, v nichž se náplň nebo způsob práce mění třeba každý den nebo měsíc, protože například přibývají poznatky, vyvíjí se technika a postupy... S tím, jaké povolání si člověk vybírá, si už předem vlastně vybírá i svůj základní přístup k životu. Buď si vybere něco klidnějšího, a ví, že si bude moct "dovolit" být doma s dítětem, anebo si vybere povolání, které se mění každou hodinou - a pak by mu mělo ideálně být jasné, že nebude tak snadné "si" zůstat doma tři roky na MD. Bráno z tohoto úhlu pohledu není věcí zaměstnavatele, zda "pustí" lékařku na tři roky na MD, ale věcí dané lékařky, jestli chce být doma s dítětem a třeba se i vzdát své práce, anebo jestli chce dělat svou práci, a pak volit třeba chůvu nebo babičku k dítěti. Věcí zaměstnavatele pak takové dilema je v případě, že se obor nevyvíjí tak strašně rychle a dohnat znalosti po absenci z důvodů MD není žádný velký problém (jako třeba v případě sekretářky nebo pošťačky).
 Hana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(8.3.2006 9:01:19)
Jsem lékařka, a do práce jsem nastoupila, když měl syn 16 měsíců. Považuju za naprosto normální, že jsem se vracela tak brzo, a to z několika důvodů - chtěla bych vidět jediného pacienta, kterého by zajímalo, že jsem byla dlouho na MD, a proto teď nic netuším o nových lécích, vyšetřovacích metodách a pod, dalším důvodem jsou samozřejmě peníze /polovinu platu jde na chůvu, ale i za to mi to stojí, to se prostě s rodič.příspěvkem nedá porovnat, a i kdyby, to, že jsem mezi lidma a profesionálně rostu, to mi za to stojí/. Jsem svobodná matka, babičky v nedohlednu, ale říkám, že když se chce, tak všechno jde. Jsem psychiatr a v mé péči je nejedná žena po dlouhé MD, která natolik ztratila kontakt s realitou pracovního života, že je často depresivní, cítí se neužitečná, zbytečná. Ono je to opravdu o tom, že naše děti nás brzo potřebovat nebudou / alespoň ne naší celodenní péči/, a pak se maminky dekompenzují, protože jenom péče o domácnost přece nemůže ani jednu z nás uspokojovat. Prostě to chce se vrátit do práce v rozumnou dobu a neoperovat dítětem, jako důvodem, proč to nejde. Mluvím o zdravých normálních dětech. Ne každá má takové štěstí, ale to už je o něčem jiném.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(8.3.2006 9:38:10)
Hano,
já jsem taky ten případ, který by asi patřil do tvé ordinace. Už jsem se z toho nějak vyhrabala, ale první 3 roky po mateřské jsem se v tom hodně plácala. Šlo hlavně o to, že za 3,5 roku doma jsem naprosto ztratila kontakt s reálným světem, moje problémy nikoho nezajímaly, byla jsem pro ně jen ta, která se "válí doma s dítětem" a měla by tedy co nejmíň obtěžovat své přepracované okolí (manžel, rodiče). Všichni měli pocit, že se nudím a tudíž si vymýšlím problémy. Nenudila jsem se, ale ubíjel mě ten stereotyp, i když jsem chodila na do MC, na plavání, mezi kamarádky. K tomu byly finanční problémy a manžel se opravdu měl co otáčet. Bohužel jsem neměla žádnou práci, kam bych se mohla vrátit, ani jesle k dispozici.
Když jsem po té dlouhé době nastoupila do práce v manželově firmě, zjistila jsem, že jsem opravdu "zblbla", nebyla jsem schopna řešit pružně úkoly, špatně jsem nesla, že před o 10 let mladšími lidmi vypadám jako totální blbec. Začala jsem se propadat do deprese - zráta energie, zájmů, změny chuti k jídlu ve smyslu přejídání, zvýšená únavnost, pocit, že nic nezvládnu a že jsem špatná, šedivé vyhlídky do budoucnosti, totální ztráta sebevědomí. K lékaři jsem nešla, měla jsem pocit, že se z toho vyhrabu sama za vydatného přesvědčování mojí matky, že se nejedná o depresi, ale pouze o to, že jsem k ničemu a že ona to vždy věděla a že to musím zlomit přes koleno :-( Dnes je to už lepší, ale trvalo to...
Už nikdy bych nešla do toho, být tak dlouho doma. Z opakování toho všeho mám hrůzu a je to jeden z důvodů, proč nechci mít další děti.
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Mateřská a snížení schopností 

(8.3.2006 9:47:32)
Milá Peťo, seš určitě skvělá ženská i maminka, ale tvoji matku by bylo potřeba zastřelit. Sorry, ale je to hnusná opice. To snad není ani možné, aby rodič svému dítěti vykládal, že je neschopné (bohužel se to stále děje). Dokud se proti tomu rázně neohradíš, bude tě takto psychicky ponižovat stále.
 LU,2děti 
  • 

Já se nenudím 

(8.3.2006 9:46:13)
Být doma beru jako výzvu k tomu, abych na sobě pracovala. Chci, aby moje děti měly matku, která je vzdělaná, má široký rozhled a dost zájmů. Budu ráda, pokud po mateřské najdu nějakou práci, která mě bude bavit a nebude časově náročná. Naštěstí nemusím příliš řešit peníze- žijeme skromně a na to manželův příjem stačí. Možná ani nic hledat nebudu, je to zatím v nedohlednu (malé je 9 měsíců).
Hano, opravdu si myslíš, že práce je z hlediska seberealizace tak důležitá? Myslíš, že to opravdu na mě dolehne, i když mám spoustu aktivit? (Hraju amatérsky divadlo, hraju v kapele, chodím zpívat, se synem jsem vystudovala VŠ, teď se snažím učit anglicky a letos jsem začala lyžovat, příští rok plánuju snowboard). A doma mě to prostě baví, sociální kontakty mě nechybí, po kariéře netoužím, manžel mě podporuje a mě baví vytvářet mu klidný domov. Co si o tom myslíš jako odborník?
 Valkýra 


Re: Já se nenudím 

(8.3.2006 9:55:23)
LU,
záleží na podpoře okolí - ty ji máš, jiní ji nemají. Mně hodně vadilo, když mi celý zbytek rodiny dával najevo, že je ze mě neužitečné individuum, protože je zvykem "válet se 3 roky doma" a zrušili u nás jesle. Domácí práce mě nebaví a nenaplňují. Celou mateřskou jsem žila tak, že jsem si musela na ty ubíjející práce udělat prostor - prakticky jsem dělila čas jen mezi dítě a domácnost, protože cokoliv doma jsem mohla dělat jen, když dcera spala. Ocenění bylo, že když už se musím flákat doma, tak ať aspoň uklidím a uvařím a stejně jsem koule na noze.
Na druhou stranu, moje kamarádka je lékařka a nejradši by celou kariéru pověsila na hřebík a byla v domácnosti, protože rodina její příjem nepotřebuje, ale trochu je jí líto obětovat léta studia.
 LU,2děti 
  • 

Re: Re: Já se nenudím 

(8.3.2006 10:15:12)
To je fakt , že podporu mám. Bydlíme s mými rodiči, skvěle si s nimi rozumíme.I manžel si na ně zvykl a spíš má problémy vyjít s těmi svými. Máma je teď rok v důchodu a ráda nám děti pohlídá. Sice i ona má někdy řeči typu, že doma nic nedělám ani pořádně neuklidím (ona je opravdu uklízecí maniak), ale to je moje a manželovo věc. Vím, že máma mě ráda kritizuje, trochu mě podceňuje, ale je prostě taková a já už to neřeším. V čem se s ní skvěle shodnu je výchova dětí- hodně máme společného a pokud mám jiný názor, tak ho kupodivu respektuje. A děti mají skvělou velkou rodinu:-) Občas si říkám, že by nás mělo být ještě víc:-) A to nejsem nijak věřící a dřív jsem si myslela, že dvě děti je až dost. Tak uvidím.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Já se nenudím 

(8.3.2006 10:34:05)
LU,
my bydlíme sami v domku. Když jsem byla na mateřské, domek jsme zrovna rekonstruovali, pořád se nedostávalo peněz, k tomu manžel rozjížděl podnikání, rodiče ještě pracovali. Máma s námi byla doma krátce, ale její povinnosti kompletně převzaly babičky. Batolecí období u dětí prakticky nezná, v té době nás akorát večer uložila ke spánku. Měla pocit, že ačkoliv mám na starosti rozestavěný barák se zahradou a dítě, stejně se doma válím. Manžel měl podobné řeči a ještě mi předhazoval, jak je skvělý, že vydělává peníze. Byla jsem udřená jako pes a přitom jsem měla pocit naprosté neužitečnosti.
 hana 
  • 

Re: Já se nenudím 

(8.3.2006 12:20:38)
Já si myslím jediné, pokud ti to vyhovuje, jseš zpokojená, tak je to v pořádku. Jestli to na tebe někdy dolehne, to já netuším, každá jsme jiná, a každá máme jiné očekávání od života. Ale ještě k něčemu jinému - manžel je zpokojen, že vytváříš klidný domov. Já nechci, aby to teď vyznělo nějak mentorsky, ale taky mluvím ze zkušenosti. Je báječné, pokud se manžel o rodinu postará. Ale já tvrdím, že každý z nás má odpovědnost sám za sebe, a to i tu finanční. Jenom peníze, které si vydělám já sama, mne dělají nezávislou. Na somatických odděleních u nás v nemocnici denně umírají mladí lidé - v důsledku úrazů, vážných onemocnění / ono infarkty a nádorová onemocnění se zdaleka netýkají jen starší věkové kategorie/. Umíš si představit ten průser, že zemře, nebo je plně invalidní tzv. živitel rodiny? A prosím podívej se do statistik rozvodovosti. To číslo je příšerné, a stále roste. Jak se asi pak ty mámy s dětma uživí, když byla dlouho doma, ztratila zaměstnání i odbornost? Běž se podívat do čekárny ambulantního psychiatra. Většina žen v produktivním věku. To je můj názor, a za tím si stojím. Hlavně to neber všechno osobně a vztahovačně, já to myslela tak všeobecně:-)))
 kajinka, 3 děti 


Re: Re: Já se nenudím 

(8.3.2006 15:21:44)
Pro tyto případy přece existuje životní pojištění. Každý živitel rodiny, ať je to chlap nebo ženská, by ho měl mít.
 kajinka, 3 děti 


Re: Re: Já se nenudím 

(8.3.2006 15:21:53)
Pro tyto případy přece existuje životní pojištění. Každý živitel rodiny, ať je to chlap nebo ženská, by ho měl mít.
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(12.3.2006 8:25:44)
No podle mě je dobré si zkusit po VŠ bez závazků dělat to zajímavé místo pár let, něco poznat, naučit se a po dítěti si najít něco klidnějšího a prostě ze svých finančních požadavků něco SLEVIT na úkor dětí, pokud to jde. Asi to nejde u lékařských profesí či zubařů s vlastní ordinací, to je jasné. Je sice pravda, že se mi pak každý bude divit, že s VŠ dělám jen tak nějakou práci, ale mně je to dítě opravdu přednější. Ale naprosto rozumím tomu, když to nějaká mamina tak nechce a řeší to po svém. Určitě existují skvělé soukromé (sice drahé) jesle, ale pokud má maminka příjmy tak nadstandardní, tak se to asi vyplatí.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 21:22:21)
Srovnani mamina po materske a absolvent - pravda oba mnoho praxe nemaji.
Jenze absolvent ma nizsi plat a v praci se zaucuje a uci.
Mamina po materske - za plat absolventa pracovat nechce a navic ji nebavi byt zaucovana, protoze uz chce mit svou pozici
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 21:28:53)
Obávám se, že spousta mamin by brala "absolventský" plat i "zaučování", pokud by měly zaručeno, že je zaměstnavatel opravdu vezme. Taky si myslím, že jsou to právě zaměstnavatelé, kdo příliš nechce čekat na "zaučení":-(
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 21:39:41)
Spíš bych viděla problém v tom, že absolvent se může (a většinou i chce) s plným nasazením věnovat práci, což maminka po MD zpravidla až tak moc nemůže..
 zip 
  • 

Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(9.3.2006 0:58:35)
Jsou obory, kde samostudium, resp. pristup k internetu staci. Treba ruzne veci okolo pocitacu a internetu.
 MirkaEyrová 


Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 18:16:13)
Dančo, patřím k lidem, kteří by taky neodešli od dítěte v půl roce do práce. Vždy jsem měla pocit, že když už si dítě pořizuju, že si ho taky jaksi musím vypiplat. Ačkoliv jistou dobu jsem pak už měla pocit, že být movitější bych taky mohla využít pomoci chůvy, ale vždycky bych přinejmenším musela zatraceně dobře promýšlet, jaké kroky jsou a jaké nejsou vhodné pro vývoj mého dítěte (včetně přepečlivého výběru chůvy).
Na druhou stranu musím připustit, že možná JSOU obory, ve kterých je potřeba zůstat in - třeba ve zdravotnictví. Některé práce možná jdou dělat i vedle dítěte, ale určitě ne v moc velké míře (bez pomoci chův nebo babiček). A třeba konkrétně lékařky (nebo jiné odbornice, jejichž obor se velmi rychle mění a vyvíjí) budou asi na procvičení dovedností potřebovat víc než dejme tomu hodinku samostudia denně. Vem si, že taky může jít o praktické dovednosti, něco, co se z knih nevyčte. Prostě si myslím, že v dnešním světě existují obory, kde musí opravdu žena volit, co obětovat: buď dítě (tedy k dítěti povolat cizí lidi), nebo dané povolání, obor (tj. nechci chůvu, musím dělat něco jiného).
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 19:13:46)
Danco, kdybych ve svém oboru zůstala tři roky mimo, tak se už nejspíš nemám kam vrátit. A není to něco, co se dá udržovat domácím samostudiem. Navíc, jak už jsem tady víckrát psala, mimina mi moc neříkají. Zato od předškoláků výš to začne být zajímavé, se staršími dětmi trávím čas mnohem radši. Taky tu někdo před delší dobou psal, že by bylo dobré, kdyby se děti rodily rovnou "se školní taškou na zádech". :-)
Navíc dnešní jesle jsou něco úplně jiného, než za našeho dětství. Našim dětem se tam líbilo. :-)
 Ivana Procházková 


Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 20:24:23)
Dančo,
tomu výroku, že kvalifikace se dá udržovat doma prostřednictvím jazykových kursů, četbou odborné literatury a já nevím co další jsi jmenovala, se tedy musím smát. Možná se tím dá zbrzdit úpadek kvalifikace, ale moc dlouho takto udržovat nejde. (No aspoň já bych to nedokázala, abych mluvila za sebe. Pokud nebudu řešit problémy z praxe, tak kvalifikace půjde dolu, i kdybych se stavěla na uši.)
Jinak pokud vím, tak většina maminek tu zmiňovala možnost nastoupit do zaměstnání i za cenu, že výdělek padne na chůvu, jen jako dočasné řešení pro začátek a jako možnost, jak vůbec vpadnout zpět do procesu.
Upřímně, moc nechápu, co se ti na tom tak nezdá. Podívej se kolem sebe, kolik úspěšných podnikatelů končilo svůj první rok podnikání ztrátově. Začít se nějak musí a pokud to maminka dělá se záměrem rozšíření své kvalifikace, znovuzískání praxe v oboru a zlepšení své pozice na trhu práce, tak je velmi vysoká šance, že se jí ta investice v budoucnu velmi dobře zúročí.
Ostatně, co bys tedy radila Janě ty?
 Ivana Procházková 


Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(7.3.2006 21:34:18)
A ještě něco, Dančo.

Některé maminky pracují při mateřské také proto, že je jejich profese zároveň baví.

Tedy prvořadě ani pro peníze, ani pro udržení pracovní kariéry, ale proto, že je to těší. Ty snad máš taky své koníčky, kterým se věnuješ vedle dítěte, ne?

Tak proč tady tak brojíš proti maminkám, které si, FUJ, dovolí vedle péče o dítě věnovat se alespoň částečně i své profesi.. ?
 danca 
  • 

Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(12.3.2006 8:54:13)
Ale kdepak, vůbec na maminky, které chodí do práce, neútočím. Spíš se snažím pochopit, co je k tomu vede. Jako pádný důvod beru finanční tíseň, matku samoživitelku nebo ženu, kterou výchova dětí neuspokojuje. Případně tu lékařku či podnikatelku s rozjetým podnikem. Ale dobrovolně se vzdát přítomnosti svých malých dětí jen kvůli lepšímu postupu v práci, to se mi zdá přehnané. Také se mi nezdá, že žena za tři roky doma tak neuvěřitelně zblbne a sníží se jí IQ na 80, takže pak není použitelná ani jako absolvent a nepamatuje si ani jak zasunout papír do kopírky (a míst pro absolventy je snad celkem dost) A to, že jaksi budu muset začít znova podobně jako po škole, s tím snad většina počítá. Navíc nevím jak v které profesi, ale v mé se při každém přechodu k jinému zaměstnavateli musí stejně většina věcí naučit. Nefunguje to tak, že si sednu k počítači a všechno vím. Připadá mi, že plně pracující maminky to tak prezentují, že žena po třech letech doma může dělat s bídou dojičku skotu. Vždyť to jsou přece ty zakořeněné představy mužů a zaměstnavatelů, proti kterým tak bojujeme!!!
Navíc takové vytížení v práci způsobí, že ženy nemají ani trochu času pro své koníčky, což také jaksi není ideální, ne?
Asi je to tím, že mě nejvíce potěší, když si můžu zasportovat nebo dělat něco spojeného s pohybem, což jde s dítětem celkem dobře. Nedokážu si představit, že bych 10 hodin zírala v práci do počítače, večer se věnovala dítěti a pak padla - jinak nic. Musím konstatovat, že je to škoda, ale práce pro mě není způsob relaxace.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(12.3.2006 11:07:27)
Dančo, jestli můžu ještě pár slov k tomu, proč třeba i některé ženy pracují, i když NEMUSÍ (na druhou stranu - ukaž mi nějakou ženskou, které by se koruna navíc nehodila a neuměla si poradit, co s ní ;o) ). Já jsem s dětma doma už pět let. Pracuju přitom pro manželovu firmu, z domova. Dokud jsme měli jenom jedno dítko, tak bylo všechno v pohodě, já obcházela úřady s dítětem v šátku, vyřídila jsem všechno. Pak jsem otěhotněla podruhé a najednou mě to chození po úřadech začalo zmáhat - přeci jenom břicho a ne úplně samostatně chodící dvouleté dítě... no, ale jakž takž to ještě šlo. Jakmile se druhé děcko narodilo, tuhle práci jsem částečně přehodila na manžela, částečně začala vyřizovat poštou (ať už elektronickou nebo normální). Přeci jenom chodit na úřady se DVĚMA MALÝMI dětmi - to bylo i na mne moc. Zároveň jsem telefon přepnula na záznamník a nezvedala a ani já nebyla pomalu schopná nikam zatelefonovat. Nediv se, věčně byl doma nějaký rámus, ono naše děcka nejsou zrovna nejtišší stvoření a vybavovat se s někým o nečem, když ti za zády vřískají (ať už radostně nebo nakvašeně) děcka... No a otěhotněla jsem potřetí. A najednou jsem si s hrůzou uvědomila, že nějaké dva roky poté, co jsem se úspěšně "zbavila" svých pracovních povinností ve smyslu kontaktu s cizími lidmi... mám strach. BOjím se cokoli vyřídit po telefonu. Nechce se mi chodit nikam do kanceláří. Nejsem si tak úplně jistá tím, co dělám. Ale ano, URČITĚ to dělám dobře... ale co když náhodou ne? Popravdě řečeno uvědomila jsem si to náhodou a mám pocit, že v poslední chvíli. I když se mi vůbec nechtělo, začala jsem si nazpátek postupně přibírat zase svoje povinnosti a zase se pomalu začínám dostávat do formy. Stojí mě to úsilí, ale jde to. Neumím si představit, že bych se v pocitu "nemusím se bavit s cizími lidmi" zabydlela, a pak bych úderem třetího roku musela naplno mezi ty cizí lidi zpátky zapadnout. D9ky netu jsem zjistila, že nejsem sama, kdo tyhle problémy v komunikaci má, stačí být dva-tři roky doma a pro některé z nás pak opravdu může být stres se vrátit do zaměstnání nebo si třeba jenom hledat zaměstnání nové. Protože i když na mateřský člověk nežije ve vzduchoprázdnu, přeci jenom si do jisté míry vybírá, s kým se družit chce a jestli se vůbec s někým družit chce.

S.+++
 Danca, syn 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(12.3.2006 11:59:12)
Ale je přece super, když mamča taky něco dělá. Já např. chodím na pětkrát v měsíci na dvanáct hodin do recepce hotelu. Tím jsem v kontaktu s lidmi, telefonem, PC, cizím jazykem. A jsem ráda. Ale kdybych zůstala u svého původního povolání, abych nepřišla o tu "kariéru", tak bych teď své dítě s největší pravděpodobností znala jen spící či ze spaní mluvící, byla bych úplně vyždímaná, věčně naštvaná, unavená a nespokojená. Obdivuji maminky, kterým tento stav nevadí. Chápu, že pokud je muž opustil, tak není zbytí a nedá se prostě nic dělat. Ale zvolit si to dobrovolně? Ani za nic.
Ale pravda je, že na mateřské si nejvíc užívám, že si mohu vybírat, s kým se chci vidět a s kým ne, zatímco v práci jsem musela trávit celé dny s lidmi, se kterými bych dobrovolně neměla společnou ani chodbu. To se asi člověk zhýčká.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(12.3.2006 15:50:46)
Dančo, se svojí současnou prací bych se po třech letech nejspíš mohla jít klouzat. No, ne doslova, ale stačilo mi, když jsem byla doma rok a čtvrt. V IT je ten pokrok přece jenom dost rychlý... Navíc mě moje práce baví, a těžko bych si to mohla patlat jen tak cvičně doma. :-)
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(12.3.2006 23:37:41)
Dančo,
jenže ty to prezentuješ tak, že buď jsem matka, která se chce dítěti věnovat naplno a užít si ho a pak se tedy na 3 roky vzdám svý práce, nebo jsem matka, která se chce k práci byť jen částečně vrátit, a pak vidím dítě jenom v noci když spí, jsem protivná, podrážděná a nemám čas si ani jít zacvičit.

Ale tak to přeci není. Mám za to, že řada mamin se tu snažila vysvětlit, že mají svoji práci rády a proto se snaží skloubit obojí: péči o dítě i svojí profeci (nikoli buď jedno nebo druhé).

Sama si tu uvedla, že 5x měsíčně chodíš na 12 hodin pracovat. To znamená, že jsi měsíčně v práci 60 hodin, jestli počítám správně (plus něco na cestu). Tak to já chodím pracovat průměrně 2x týdně asi tak na 8 hodin. To mi dělá za měsíc asi 72 hodin. To není oproti tvému času strávenému mimo společnost dítěte zas tak mohutný rozdíl. Kromě toho pracuji večer, když dítě usne, a to v průměru asi 4 hodiny denně (včetně alespoň jednoho večera o víkendu). (Neokrádám se tím tudíž o čas, který mohu trávit s dítětem.) Tedy mi to vychází, že pracuji měsíčně zhruba po dobu, která by odpovídala 22 dnům po 8 hodinách pracovní doby. Což je právě plný úvazek.

Důvody, který mě k tomu vedou, jsem tu už několikrát uvedla, tak jen stručně: A) moje práce mě baví, B) za 3 roky výpadku bych byla profesně v čoudu, C) stejně bych se něčím zabavit musela, i kdyby to nebyla zrovna moje profese.

Kromě toho chodím cvičit 2x týdně a jednou týdně si vlezu doma na rotoped (to jen proto, že častěji mě rotoped nebaví). Ráda bych chodila cvičit denně, ale to si s dítětem dovolit nemůžu. Nemám hlídání na každý den. Babičky jsou daleko.

Je pravda, že nemusím spát zrovna 8 hodin, abych se cítila odpočatá. 6 hodin je v pohodě, krátkodobě snesu i méně. Občas, když mě honí termín, si hodím nocovku (to bude asi zrovna dneska, místo práce se tu vykecávám :) a pracuji do 3 nebo 4 do rána. V 7 mě pak vzbudí dítě a já pak zalezu spát po obědě s ním.

Nicméně souhlasím s tebou, že mám spoustu kamarádek, které zůstaly 3 roky na MD a pak našli pěkné místo docela hravě (jestli hravě znamená to, že ho sháněli třeba 6 měsíců). Ovšem za cenu, že pak v tom zaměstnání musely napnout všechny síly a často to bylo pro ně hodně obtížné, když měly doma třeba 3,5 leté dítě, které bývá občas nemocné a nechce být ve školce dlouho do odpoledne.

Taky mám spoustu kamarádek, které vsadily na to, vybudovat si v zaměstnání určitou pozici a jméno ještě před MD. No a díky tomu, že na MD nezůstaly příliš dlouho (pozice a jméno zůstaly nezapomenuty), jim zaměstnavatel po návratu z MD vyšel zajímavým způsobem vstříct a nabídnul jim velmi příjemné podmínky, při kterých šla práce a péče o malé dítě pohodlně skloubit.

Když to shrnu, tak ta první skupina kamarádek si mohla v klídečku užívat 3 roky své MD, ale zato pak měla trochu větší záhul v práci a dítěti se pár měsíců nemohly nevěnovat tak, jak by chtěly. Naopak ta druhá skupina obětovala nějaký čas ze své MD práci a měla díky tomu příjemnější pracovní podmínky v době, kdy by se stejně do práce musely vrátit.

No a já nepatřím ani do jedné skupiny, já jsem dala výpověď, když jsem byla na MD a dítěti byl necelý rok a začala jsem se zaměstnávat sama :).

Tak ať si každý vybere, co mu vyhovuje :).

 Petulinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak to, že se tolik mamin doma nudí??? 

(13.3.2006 9:45:22)
Ivule - perfektní!!!! Končeně to někdo hezky Danče vysvětlil... Přesně tak, Dančo, zaměstnaná matka není štvanec. Sama ze své zkušenosti můžu říct, že po návratu do práce jsem mnohem spokojenější a více si svého matgeřství užívám. navíc, pokud si určím správně priority a zapojíš manžela, tak usštvaná určitě nebudeš!
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Re: Dance 

(8.3.2006 11:19:15)
Danco,nedá mi to a musím reagovat.za prvé: ne každá kvalifika ce se dá udržovat z domova,to mi opravdu věř.
Tvůj názor:"jediný argument,který jsem schopna chápat jsou peníze" je přesně to,co mi nesedí. Je prostě skupina maminek,které si dovolily si pořídit děti a zároveň se prostě nechtějí vzdát své profese.Je to tak těžké pochopit?Měla by sis nás naopak vážit,protože mimo jiné i z našich daní je umožněno jiným mamkám zůstat doma.Žij a nech žít,ať si každý zorganizuje čas,jak je mu libo.Já své děti miluji a zároveň mám ráda svou práci."Dopřávám" si obojí a jsem spokojená.
 danca 
  • 

Re: Re: Dance 

(12.3.2006 9:03:35)
Tak pokud si práci "dopřáváš", tak to je přece super. Nikdo to nekritizuje. Jen prostě musíš uznat, že někdo si práci "nedopřává" ale musí tam kvůli penězům a někdo si zase "dopřává" péči o děti a občas má alespoň minimum času na to, co ho opravdu baví.
 Jana 
  • 

Re: V CIZINĚ 

(7.3.2006 18:05:03)
Chápu, že pro Tebe se zdá 300 km málo, když žiješ v Holandsku. Já jezdím k rodině sice jenom 2-3x ročně, někdy je to i více, ale zato vždy na delší dobu, někdy i měsíc. Samozřejmě by to mohlo být i častěji, ale obě babičky pracují, chodí pozdě domů, protože dojíždějí a večer jsou už ve svém věku zcela odrovnané. A tak to řešíme tak, že když přijedeme, babičky si berou dovolenu a jsme spolu celé dny, což nám všem vyhovuje.
A další problém je manžel. Nechce tady být sám, a potom, co máme za sebou různých stěhování a žití oddeleně, protože né vždy jsme jako rodina mohli manžela následovat kvůli jeho práci, jsem vůbec rádi, že ted máme docela dlouhé období, kdy jsme všichni spolu.
Jana
 Helena 
  • 

Státní podnik 

(8.3.2006 7:00:55)
Já jsem dala dceru do školky, když jí byly tři roky a šla pracovat do podniku placeného státem. Za prvé to bylo moje první místo - dceru jsem měla na VŠ - a jinde mě bez praxe nechtěli a za druhé jsem byla přesvědčená, že soukromník by mě při častějších absencích kvůli dceřiným nemocem brzy vyhodil (a ani bych se mu nedivila).
Ráno vodí do školky dceru manžel nebo babička a abych byla schopná se z centra přesunout po práci k nám do 16 hodin, kdy školka zavírá, musím pracovat od 6:00 do 14:30. Obnáší to vstávání před 5, ale jde to.
Když je dcera nemocná, a že je tak jednou za dva měsíce na cca týden, beru si OČR. V práci se nad tím nikdo neděsí a berou to v pohodě.
Takže moje rada: Najít si práci placenou státem (šéf nebude mít pocit, že jste doma za jeho peníze) a práci, kde za vás nikdo nemusí dělat, když tam nejste (např. zdrav. sestra, prodavačka) a práce na vás počká.
 Bára 
  • 

Ve státním... 

(8.3.2006 7:31:57)
Heli, mluvíš mi z duše. Přesně kvůli tomu se chci vrátit do školství. Sice jsem se na mateřské naučila programovat ve dvou dalších jazycích, ale když jsme nad budoucí prací přemýšleli, "vyšlo" nám to samé, co tobě - doma budu před třetí (vč. dojíždění), prázdniny budu mít jako děti (až na ty jarní) a občasnou absenci zaplácnou suplem. Jakmile bude starší dítě schopno postarat se o mladší, frčím do soukromého.
 AlčaK 


Re: Ve státním... 

(8.3.2006 8:13:34)
Když jsem sháněla práci po mateřské (na původní místo jsem se z důvodu přestěhování vrátit nemohla), obešla jsem nespočet pohovorů. Všude se spíš o to, co umím, zajímali o to, kdo mi bude hlídat dítě. Většina pohovorů končila jejich slovy "ozveme se", ale samozřejmě se neozvali téměř nikdy. Když jsem byla na pohovoru ve státní správě, otázka ohledně dítěte vůbec nepadla! Práci jsem dostala. Sice nebylo zase až tak moc peněz, ale pracovní doma denně do 15.30 hod., takže jsem mohla dceru v pohodě brát ze školky. I když byla první rok ve školce hodně nemocná, nikdy jsem od zaměstnavatele kvůli tomu neslyšela jediné zlé slovo.
Teď jsem opět na mateřské, potom se asi opět vrátím do státního, místo mi drží, i když přece jenom peníze nejsou nijak závratné, ale jsou každý měsíc jisté a ta pracovní doba je s dětmi taky více než výhodná....
 SiRena2 


Re: stát jako zaměstnavatel... 

(8.3.2006 16:59:59)
Pro Báru: no vidíš a spousta učitelů si neustále na něco stěžuje...
Normálně bych nereagovala, ale zrovna včera mě doslova "vytočila" úřednice na sociálce (nebyl úřední den, tak tam fungovala jen jakási podatelna)a ta úřednice odmítla přijmout bezvadně vyplněný formulář (byl OPRAVDU správně vyplněný - není tady prostor pro podrobnosti)a poslala mě domů, že se to musí předělat (doma jsme zjistili, že se mýlila ona úřednice). Musela jsem tam znovu!!!
Z toho plyne: 1) systém je natolik složitý, že se v něm nevyznají ani sami ouřadové
2)stále se na úřadech setkáváme s neochotou a diletantským přístupem
3)stát špatně hospodaří s vybranými penězi a udržuje v systému přezaměstnanost
Nedovolila bych si nic vyčítat holky vám, které zaměstnává stát. Ale jsem si skoro jistá, že změny jsou NUTNÉ.(souhlas myslím s Veronikou) R.
 Ivana Procházková 


Re: Re: stát jako zaměstnavatel... 

(8.3.2006 17:52:23)
Jo, s tím souhlasím.
Já s úřady komunikuju už jen zásadně písemně. Sice mě to stojí cestu na poštu, ale tu mám blíž než kterýkoli úřad a celkově tím ztratím času méně (a navíc mám všechnu komunikaci zdokumentovanou). A jestli se konečně rozhoupu k tomu, abych si opatřila elektronický podpis, budu s většinou úřadů komunikovat jen po e-mailu a to pak bude vůbec pohoda. :)
 Katka D. 
  • 

Jak jsem si "ušetřila" cestu na úřad 

(11.3.2006 23:17:53)
Taky se snažím všechno vyřizovat písemně. To jsem tuhle potřebovala nahlásit ať mně už neposílají rodičovský příspěvek (dcera šla do školky a já do práce). Zároveň jsem na stejném formuláři vytištěném z internetu žádala, ať mi peníze (přídavky) posílají na účet místo složenkou. Poslala jsem to poštou. Výsledek byl, že mi začali posílat na účet rodičovský příspěvek. Volala jsem tam a zjistilo se, že úřednice není na tento formulář zvyklá, tak udělala jen jednu změnu a druhou přehlédla. Omlouvala se chtěla, ať za ní přijdu. Vyměkla jsem a šla jsem tam. Musela jsem podepsat, že uznávám svůj dluh vůči tomuto úřadu. Formulace na tom papíru byla skvělá, něco jako "oznamujeme vám, že rozhodnutím našeho úřadu jste uznala svůj dluh ve výši..." a na závěr bylo ještě napsáno, že když ten příspěvek nevrátím nevím do kdy, tak mně napaří penále.
 Boudicca 


Re: Ve státním... 

(8.3.2006 18:05:21)
Báro, promiň, ale musím reagovat na tu tvoji poslední větu. Jsem nějak alergická na to, když chtějí maminky po starších dětech, aby se staraly o ty mladší. Asi to bude tím, že když mi bylo 14, narodila se mi druhá sestra a maminka mi ji každé odpoledne nabalila do kočáru a jdi jezdit atd., atd. Můj názor je, že sis dítě pořídila ty a ne tvoje starší dítě :-). Neber to jako útok, je to jen můj názor. Dej pozor, aby ti to jednou starší dítě nevyčítalo....
 zufi 


Re: Ve státním... 

(8.3.2006 18:10:30)
Před třetí jsem doma jen v 2x týdně, ostatní dny odemykám v půl šesté !
 Gerberka 


Jsem stejný případ 

(8.3.2006 9:36:55)
Ahoj Heleno,

díky, že ses ozvala se stejným názorem jako mám já :-)). Já pracuju ve státní správě, měla jsem štěstí, že jsem si stihla odpracovat ještě tři roky po ukončení VŠ než jsem šla na mateřskou. Vrátila jsem se také, místo mi drželi.

Ovšem: nebyla možnost domluvit si zkrácený pracovní úvazek, takže jsem šla na plný s tím, že dva dny v týdnu, kdy je úřední den do 17.00 hodin jsme museli vyřešit vyzvedávání ze školky a hlídání. Když je synek nemocný a já na OČR (naštěstí to není časté - musím zaklepat - a i tak mám výčitky svědomí), tak z toho není žádná tragédie - přesně jak popisuješ ty.

To jsem zvědavá, jestli se na mě vrhnou jiné pisatelky (Pavla3 a podobné), které nenávidí státní správu, což už se mi jednou stalo. Klidně ať se sesypou... :-))

 Berka 
  • 

Re: Jsem stejný případ 

(8.3.2006 12:45:12)
Musím jen souhlasit, také pracuji ve státním a to ve školství. Je to úplně něco jiného, když se nemusíte tři roky třepat, že se nemáte kam vrátit. Pokud se člověk dostane do státního podniku, tak má dle mého, v tomto směru vyhráno.
 danca 
  • 

Re: Re: Jsem stejný případ 

(12.3.2006 9:01:25)
Škoda, že jsem si tohle neuvědomila dříve. Po dětech se do soukromého vrátit nedá a tak se teď třepu, jestli mě v tom státním, třeba za nízký peníz, po mateřské vezmou. Kdybych to řešila ještě před dětmi, byla bych teď klidnější.
 Veronika 
  • 

Re: Jsem stejný případ 

(8.3.2006 13:18:46)
Nesesypávám se, ale přesně o tomhle jsem psala ve svém příspěvku. Velké firmy a státní správa opravdu nejsou závislé na tom, zda budete 1xza 2 měsíce doma s nemocným dítětem, protože je tam prostě přezaměstnanost a někdo tu práci udělá. Moji práci nikdo neudělá a co je nejhorší, ta práce ani nepočká. Jsme malá strojírenská firma a musíme se hodně snažit, abychom si udželi zákazníky. To ve státní správě nehrozí, tam jsme všichni zákazníky povinně. Nechci, aby to vyznělo jako nadávání na státní úředníky, ale vzhledem k tomu, že pracuji také jako účetní a s úřady přijdu do styku hodně často, musím se kolikrát hodně ovládat, abych nevybuchla. Musím přiznat, že občas se mi to nedaří. Představte si, že v úřední den přidete na finanční úřad a slyšíte, jak se tři úřednice v kanceláři hlasitě smějí a vedou řeči o tom, co budou vařit a co napletly vnoučátkům, když si dovolíte zaklepat, ozve se dost nevrlé MOMENT a když jste tak otrlí, že i přesto vstoupíte, tak na vás začnou halekat, moment musíte počkat. Nikdy v životě bych si nic takového nedovolila. Možná, kdyby si velká část úřednictva uvědomila, že jsou tu pro lidi a ne naopak, a že to není tak, že každý musí počkat, byly by vztahy mezi úřednickou a neúřednickou veřejností méně napjaté. Já neříkám, že jsou takový všichni, ale na našem finančáku a sociálce jich je většina.
 danca 
  • 

Re: Státní podnik 

(12.3.2006 8:56:36)
Místo ve státní správě je mým snem. Neporadila bys mi něco šikovného s VŠE, obor zahraniční obchod, sedm let praxe v auditu a financích?
 Anna, 26 let 
  • 

Nedokážu 

(9.3.2006 8:54:21)
Nedokážu si zatím vůbec představit, že mám dítě, přestanu pracovat, jsme závislý na chlapových financích, nemůžu nikam atd. a von mi to pak třeba za pár let vyčte, že nás živil brrr. jako to vyčet můj otec mé matce... Ze svého okolí taky vím, jak je těžký návrat po mateřský i při tom zákazu diskriminace.
 Anna, 26 
  • 

Re: Re: Nedokážu 

(9.3.2006 15:36:50)
Nelíbí, proto se mi také do zakládání rodiny vůbec nechce. Asi jsem silně ovlivněná naší rodinou a negativními příklady z okolí, ale dost se toho bojím. Zdravím
 kajinka, 3 děti 


Re: Re: Nedokážu 

(9.3.2006 15:59:59)
Naprosto souhlasím. Naštěstí mám tu výjimku doma. Ale ze začátku to také trochu drhlo, než úplně pochopil, že všechny ty práce, které žena doma dělá, nejsou její povinností. U nás doma je to tak, že dostávám za svoji práci dokonce plat. Takže si rozhodně nepřipadám zneuznaná a nějak méně "kvalitní", když nechodím do zaměstnání, a už vůbec se u nás doma nemůže mluvit o nerovnosprávnosti, kterou vidím v mnoha rodinách kolem sebe. Např. hlášky typu - do toho nemáš co mluvit, když domu nepřineseš ani korunu apod.
 Vladka, dcera 2,5 roku 
  • 

Re: Re: Re: Nedokážu 

(21.3.2006 14:09:53)
Já mám taky takový "plat". Musim ale říci, že ze svého okolí nikoho takového neznám a setkávám se většinou se podivným výrazem na tváři, když jim popisuji jak to máme doma s financemi zařízené. V rámci svého rozpočtu si mohu dovolit koupit si na sebe něco pro radost, no a když to jeden měsíc přeženu a utratím moc, musím si to vyřešit sama (omezení jiných radostí jako je kavička s kamarádkama) ale na konci měsíce nemusím manželovi obhajovat že jsem utratila za kozačky horentní sumu. Poplatky platíme poměrným dílem k výdělku.
 danca 
  • 

Re: Re: Nedokážu 

(12.3.2006 9:07:13)
Možná je fajn nechat to chlapovi zkusit. Pracuji na částečný pracovní poměr v recepci hotelu a beru si směny o víkendu, kdy je manžel doma. Dám mu prcka hlídat, at si to od rána do večera zkusí, co při tom stihne. Musím říct, že na mě zírá s obdivem a ani nehlesne. Jen občas večer řekne: "Nedělej se s teplou večeří, když máš tolik práce"
Zkuste to, stojí to za to.
 Lilith 


Re: Re: Re: Nedokážu 

(12.3.2006 16:29:02)
Pročetla jsme celou diskusi a musím říct, že řeším stejný problém, synovi budou příští rok 3 a ja vím, že do minulého zaměstnání se vrátit absolutně nemůžu, pracují tam pouze v zásadě pouze bezdětní, firma se přestěhovala hodinu cesty od mého domova a pracobní doba byla od 9 do cca 18:30, i déle, byly týdny, kdy jsme musela kvůli návalu práce zůstavat do noci. Musela bych si najmout studentku (babičky pracují a nemůžou hlídat), která by syna každý den vyzvedla ze školky, udělala by mu večeři a já bych ho jen šoupla do postele. Poloviční úvazek nepřichází do úvahy, kamarádka to zkusila a za poloviční peníz byla v práci od 9 do pěti a musela utíkat před nenávistnými pohledy ostatních, kterým bylo jedno, že má poloviční úvazek. A musím ještě říct, že naprosto souhlasím s Dančou, která krásně popsala i mé pocity a úvahy a dokonce přesně vystihla i mou větu, kterou často říkám, že na MD máte luxus! stýkat se pouze s lidmi, které vidět opravdu chcete, což v práci nelze.
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Nedokážu 

(14.3.2006 15:57:33)
Jo, Dančo, jenže ne každý chlap hlídající dítě ještě taky uklidí, uvaří, vypere, vyžehlí, "poryhgtuje" nádobí... a když už to udělá, je mi jasné, že něco "plánuje", nejlépe nějakou akcičku s kamarády...prostě si hojí svědomí a zkouší kupovat odpustky :o))

Jinak mám ráda své dítě, rodinu, svou práci(naštěstí na relativně částečný úvazek), svou domácnost... abych já byla spokojená, musím mít tohle všechno. Navíc nemám ráda závoslost na někom - teď ani v budoucnu, takže se hodlám zajistit sama. Prostě to nějak pytlíkuju, pracovní víkendovky to jistí... jenom ten chlap za mě neuklidí, přestože stejně jako ten tvůj ví, o co jde a jak je to náročné, je jaksi "otrlejší".
 danca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nedokážu 

(19.3.2006 7:54:58)
Ale ten můj taky většinou neuklidí, protože to při péči o prcka jaksi nestihne. Ale alespoň se nerozčiluje, že večer nemám všechno hotové a nikdy jsem neslyšela, že by vypustil z pusy, že si doma válím šunky, zatímco on těžce pracuje. A o ženách na MD se vyjadřuje už jen s respektem, nikoliv s despektem.
 Šárka, tři děti 
  • 

Re: Re: Nedokážu 

(13.3.2006 22:30:31)
Já myslím, že s těmi chlapy, co jsme si natahaly domů, už nic moc neuděláme. Je to, dle mého názoru, běh na dlouhou trať a pokud chceme změnu, musíme začít s výchovou u svých synů od malička. Jestliže synáček 30 let nehnul doma prstem a navíc má vzor ve svém otci, pak ho jen horko těžko přinutíte doma cokoli dělat. Pokud chceme, aby naše dcery neřešily tyto problémy, pak začněme doma s výchovou svých synů. Protože na všech důležitých postech jsou muži. Zatím jsou muži zvláštní sorta, která vyžaduje speciální zacházení. Chtějí být úspěšní v práci, mít své koníčky a zázemí, tzn. ženu, která jim uvaří, vypere, vyžehlí, uklidí, pofouká bebínka. Podle posledních výzkumů u ních děti jsou až na 3. místě. Za prací a manželkou (pečovatelkou, myčkou, pračkou, uklízečkou apod.). Proto muži - vedoucí nemají zatím pochopení pro matky s dětmi. Oni totiž nemají pochopení ani pro svoji ženu a děti doma, natož pro cizí osobu, od které se čeká pouze pracovní nasazení. Nehledě na to, že za posledních iks let se rapidně změnily mezilidské vztahy k horšímu a to i na pracovištích.
 Líza 


Re: Re: To bych nemohla... 

(9.3.2006 18:56:33)
Pavoučnice, nechci ti kazit ideály, ale na dobrý se zvyká snadno. Ono se to sice asi vrátí do starých kolejí, až půjdeš do práce, ale nevěř tomu, že to nebude přes manželův odpor. Neznám nikoho, kde by se chlap osvobozený po čas MD od domácích prací vzdal bez boje (bez ohledu na národnost, emancipovanost, svobodomyslnost a podobně)
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: To bych nemohla... 

(9.3.2006 21:25:38)
Já nevím, ale když jsem byla na MD, byli jsme s manželem spokojení oba, jen by nám teď chyběla moje výplata. Teď si přehazujeme děti a domácí práce, není v tom žádný řád, kdo zrovna může tak něco doma udělá nebo někam odvede-přivede děti, necháváme si vzkazy, voláme si, některý týden se potkáváme mezi dveřma. Ne že bychom se teď kvůli tomu hádali, ale oba jsme ve stresu a jen doufáme, že s přibývajícím věkem dětí se to všechno bude zlepšovat. Mám dvě děti a pokaždé byl pro mě nejhorší nápor v době návratu z MD do práce. Neumím po příchodu z práce "přeladit na domov" a malé dítě které půl dne nevidí mámu se ode mně nehnulo, tak se to ve mně dost tlouklo. Na domácnost už nebyl čas ani energie. Když děti povyrostou, občas se zabaví samy a dokonce i něco doma pomůžou, je to už mnohem lepší (mám zkušenosti od syna), ale všechny co pracují a doma mají miminko obdivuju, já bych to nezvládla.

E.
 Valkýra 


Re: Re: Re: To bych nemohla... 

(10.3.2006 9:18:53)
Lízo,
u nás se to do starých kolejí nevrátilo ani po šesti letech, co pracuji, kdybych se stavěla na hlavu, bez ohledu na to, že trávím v práci stejně času jako manžel. On je prostě z práce unavený a hotovo. Kecne se k televizi a nehnu s ním párem volů :-( Kdybych se chovala jako on, dcera by chodila do školy jako trhan a shnili bychom ve špíně a pomřeli hlady. Jsou prostě práce, které se udělat MUSÍ a leckdy stojí mnohem víc energie se o tom dokolečka dohadovat než to udělat. A s tím mým chlapem nehne ani to, že to prostě neudělám.
 Jana (Káťa 2,5 roku a Mates 6 měsíců) 
  • 

Za všechno může tchýně 

(10.3.2006 10:12:29)
Ahoj,
za všechno může tchýně - na někoho se to svést musí :-) Pracuji doma v podstatě nepřetržitě (účetní), manžel se mi snaží pomáhat seč to jde, ale třeba jeho nedojedený talíř od předvčerejší večeře je na stole ještě dnes a čekám, kdy si ho všimne. Od své maminky byl zvyklý, že přišel z práce, sedl si - maminka přihopkala s plným talířem, potom vše odnesla a jdi si odpočinout.. Já tak samozřejmě nefunguju, ale jak vidíš, tak návyky za 30 let se špatně odbourávají. Nebo týden se válí bunda v obýváku a po týdnu se mě manžel zeptá, proč to tady je? No nepraštily byste ho :-) ?
Budu se snažit našeho syna (samozřejmě i dceru) vychovat, aby takových návyků byly ušetřeny (držte mi palce) - tak doufám, že si toho budoucí snacha bude vážit a zeť mě neprokleje :-)))))
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: To bych nemohla... 

(10.3.2006 14:30:53)
Pavoučnice,
tak to ti přeju, aby ti to vyšlo. Já jsem se zmohla pouze na to, že odmítám dělat služku, ale už ne na to, abych manžela donutila se zapojit. A vím, že už se na to ani nezmůžu.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To bych nemohla... 

(10.3.2006 20:00:26)
Madelain, já jsem se tou domácností nerealizovala, domácí práce beru jako nutné zlo, ale ty za nás stejně nikdo neudělá jen proto, že jsem nastoupila do práce.
Jen jsem dříve měla čas i na své zájmy (máme dvě hlídací babičky ale teď se mi nechce k nim děti -hlavně mladší- dávat, když s už nima nejsem přes den kvůli zaměstnání). Nemám čas na nic, doma většinou binec, i když se oba s manželem snažíme. Už to není ta domácí pohoda, ani dětem už se tak nevěnuju. Možná by to vyřešila paní na úklid, ale to si se svou "sociofóbií":o) vůbec neumím představit:o).

E.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To bych nemohla... 

(10.3.2006 20:47:17)
Já si paní na úklid (+ žehlení) taky neuměla představit. (Někdo cizí mi bude lézt po domácnosti, omatlávat kde co hadrem, kdoví jak to vlastně uklidí, bude mi tam čenichat.. :)) Pak už to byla nutnost, tak jsem do toho (za mohutného přesvědčování manželem) šla. Nevybrala jsem si hned tu první, ale až několikátou, která mi vyhovovala nejen po té "úklidové" stránce, ale hlavně i po té lidské. Jsem teď maximálně spokojená a ten ušetřený čas za to stojí! Tak to zkus taky, třeba budeš překvapená, jak to je príma :))
 Ivana Procházková 


Re: Odkud jste? 

(10.3.2006 22:57:15)
Bať, bať. Jsem z Prahy :). Je pravda, že pro moji tchýni i pro moji mamku je paní na úklid něco nepředstavitelnýho.
Na druhou stranu mám kamarádku, která pochází odněkud od Prešova, a její maminka prý měla paní na úklid, žehlení i praní už kdysi dávno v hlubokém socíku :)
 Evelyn 
  • 

Re: Odkud jste? 

(12.3.2006 11:02:32)
Z Prahy nejsem, jsme ze Středních Čech. V Praze bych měla asi výhodu, že tam případná paní na úklid nemá tolik prostoru k drbům, jak to v té rodině chodí:o).

Nesulko, taky by mě zajímalo, jestli tě ta honička těší, mně moc ne:o).

Souhlasím s Dancou, taky v zaměstnání nerelaxuju, naopak si doma potřebuju trochu odpočinout, což s mojí dcerou nejde, logicky čeká, že když jsme se dlouho neviděly, budem si celé odpoledne hrát.
Kdy odpočíváte?


A ještě k těm manželům, ten můj mi vždycky říkal, že nechápe jak to na MD zvládnu, že by se z těch dětí zbláznil, stačily mu odpoledne a o víkendu:o))).


E.
 Petulinka 
  • 

Re: Re: Odkud jste? 

(13.3.2006 9:56:39)
Evelyn, vidíš ajá v práci "relaxuju" a doma se zase odreagovávám od práce. Já zase nechápu, jakl někdo u stavění kostek a skákání po posteli s dítětem, může myslet na práci!

Prostě s dančou pochopte, že ne každá matka se cítí být uštvaná a nešťastná, že chodí do práce. některé matky jsu totiž šťastné, že mají své dítě a svou práci a snaží se to skloubit. každá jsme jiná a co vyhovuje jedné, nemusí vyhovovat druhé. Já si nedovedu představit zůstat doma na MD tři roky...Stačilo mi těch 28 týdnů a měla jsme toho dost.
 Evelyn 
  • 

Re: Re: Re: Odkud jste? 

(14.3.2006 22:32:38)
No, Petulinko já ty kostky a hry s dětmi dělám celou pracovní dobu a po příchodu domů se na mně vrhne dcera "mami pojď si hrát" a já prostě už nemůžu...

E.
 Evelyn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Odkud jste? 

(14.3.2006 22:34:30)
P.S vy asi všechny píšete o práci v kanceláři, to bych možná ještě pochopila jako změnu, nebo se pletu?
 Nesulka+Niky+Vil 


Nestíhám, ale jinak to nejde 

(11.3.2006 16:41:30)
Také jsem po mateřské nastoupila do nové práce. Řešíme to tak, že manžel ráno vodí a já odpoledne vyzvedávám. Stíhám to jen tak tak a dcera je většinou ve školce poslední. Ráno vstávám v pět abych byla v sedm v práci. Pro dceru jsem v pět odpoledne. Je to honička a nic jiného mi nezbývá čas, ale jiná možnost není. Jedna babička je 100km a druhá jde do důchodu až az čtyři roky.
 Dašula 


Já mám problém s prací vyřešen 

(12.3.2006 15:02:38)
Jsem matkou tří dětí z Prahy. Můj nejstarší syn je zdravotně postižený - má těžkou epilepsii a já večer nevím, jak mu bude ráno. Nejmladšímu je teprve 21 měsíců. Přesto už 5 let pracuju sama na sebe, ve firmě teď pracuju jako manažerka.
Hlavním živitelem rodiny je sice stále můj manžel, který je celý den v práci, ale já můžu pracovat, bavit se, cestovat, vzdělávat se a hlavně se především věnovat rodině, která je pro mě stále na předním místě
Můžu pomoci těm, které se chtějí mít tak , jako já. Bližší informace na mé adrese:dasulkah@volny.cz
 Šárka, tři děti 
  • 

návrat po mateřské 

(12.3.2006 23:33:04)
Jsem taktéž v situaci, kdy se mi krátí MD a měla bych se vrátit do práce. Rovněž nevidím svou situaci růžově. Jednak se do té práce, co jsem byla před MD vrátit nechci a druhak mé místo je již obsazeno, takže bych tam ani neměla co dělat. Moje děti jsou ve věku 19,17 a 2 roky. Když byly malé ty dvě starší děti a já nastupovala do zaměstnání, musela jsem slíbit, že nebudu s dětmi doma, když budou nemocné. Naštěstí můj otec byl již v důchodu a tak jsem to řešila tak, že když byly nemocné, šla jsem s nimi pouze k lékařce a pak už k nám chodil hlídat můj otec. Pouze jednou jsem si dovolila být s dětmi týden doma, protože byly nemocné obě dvě a nechtěla jsem nechat na hlídání tátovi dvě děti. Odměnou za to bylo to, že jsem jako jediná ve firmě nedostala odměny. Všichni dostali, jenom já ne a když jsem se ptala vedoucího proč, řekl mi, že proto, že jsem byla s dětmi týden doma. Ty odměny byly za celý rok a přitom syn byl nemocný snad každý měsíc vždycky dva týdny, protože trpěl na průdušky. Neumím si představit, že bych každý měsíc dva týdny chyběla v práci. To by prostě nebylo možné. Celá naše slavná vláda se diví, že se nerodí děti. Já se ani nedivím. KDyby v té vládě seděly ženské, které vědí jak to v životě chodí, tak by ty zákony vypadaly asi jinak. Doufám, že tento článek čte i pan Škromach a že už konečně schválí nějaký paragraf, aby se v případě nemoci dítěte mohli rodiče střídat. Aby nemuseli lékaři obcházet tento paragraf, tj. ukončit jednu nemoc s paragrafem pro maminku a následující den napsat jinou nemoc - paragraf pro tatínka. Byla by to velká úleva, protože dlouhá nepřítomnost v práci (i týden je dost!) je nežádoucí a v mnoha případech i nemožná. Určitě by tak nebilo do očí, kdyby při 14denní nemoci dítěte si rodiče mohli péči rozdělit podle svých potřeb, např. pondělí až středa tatínek, čt-pá maminka a druhý týden obráceně. Ty dva tři dny v týdnu se to dá vydržet. Nevím, proč takovou jednoduchou věc už dávno neschválili. Jsou to klacky pod nohy.
Právě že jsem si to prožila, vím že se bojím oprávněně. Již teď má moje malá dcera rýmu snad každý měsíc a to úplně stačí, aby nemohla chodit do školky. Trvá to vždycky deset dní. Co teprve až začne chodit do kolektivu? A vzít si domů k dítěti cizího člověka ... nevím. Mám z toho všeho takovou obavu, že jsem se rozhodla opatřit si ŽL a zkusit to sama, bez zaměstnavatele. Uvidím, buď to půjde nebo ne.
Plně proto chápu obavy pisatelky původního článku a měl by to být jasný signál pro naši vládu. Problém je v tom, že naši vládu jen pramálo zajímá, co obyčejné lidi opravdu trápí, oni žijí v jiném světě, v jiných dimenzích. Jejich manželky se můžou svobodně rozhodnout, zda jít do práce či nikoli. Pokud se chtějí realizovat, mají dost peněz na to, aby si platili svou rodinnou chůvu, pokud se rozhodnou být s dětmi doma, mají dost peněz na to, aby si to mohly dovolit, neb manžel disponuje poslaneckým platem a hravě je uživí. Kdepak, dokud bude plození a rození dětí provázet obava z budoucnosti, dětí bude míň a míň. Na co pánové zvyšujete porodné? To může snad ovlivnit pouze myšlení našich romských spoluobčanek, neb ty možná žijí ze dne na den přítomností a příliš se neobávají o budoucnost, neb si jsou vědomy, že se svými deseti dětmi mají finančně vystaráno v podobě sociálních dávek. My ostatní, které posíláme své děti do škol, dbáme na jejich výživu, ošacení a hygienu, jsme odměňovány výše popsaným přístupem jak neschopné vlády, tak zaměstnavatelů.
 janina,2 čertíci,5,5 a 2,5 roku 
  • 

Re: návrat po mateřské 

(13.3.2006 18:44:42)
Ahoj Šárko,plně s tebou souhlasím,nastoupila jsem po mateřské do práce a děti marodily každej měsíc,takže 14 dní doma týden v práci a pořád dokola,děti trpí na průdušky,musela jsem skončit,manžel si ošetřování brát nemůže,babičku máme jen jednu a daleko,nyní hledám něco na poloviční úvazek ,ale všube na mě koukaj skrs prsty,prej nastoupit na 12 hod.smny,nebo nic,takžee nic ,s dvanáskama nestíhám školku,tak už jsem zoufalá a nevím co dál,ty papaláši nahoře by si měli zkusit žít normální život od vejplaty k vejplatě a zamyslet se natd tím,co udělat pro maminy s dětma,aby mohly pracovat,anižby si je někdo pořád dobíral,čau Janina
 Renata D., dvojčata 6let 
  • 

Re: Re: návrat po mateřské 

(14.3.2006 15:23:33)
Ahoj, musím konstatovat,že diskriminace na trhu práce je obrovská. Několikrát jsem to zažila na vlastní kůži a nepomůže Vám ani vzdělání, dobrá praxe - prostě máte děti, a to se v dnešní společnosti nenosí.
Ale myslím, že nás do téhle pasoval stát. Vemte, že vychováváme novou generaci Čechů a jakou dostáváme almužnu.
Musela jsem začít pracovat, když holčičkám byly 2 roky. Můj zamstnavatel pyšnící se nápisem společnost pro ženy mi nabídl odstupné - pravda bylo tučné, koupili jsme si za něj auto.
Po všech pohovorech, kde nešlo o nijak malé platy, ze kterých bych zaplatila 4 tety na hlídání, jsem odcházela jako "ta co má děti a tudíž se nemůže plně věnovat práci". Nakonec jsem sehlanala práci na dobu určitou - ikdyž není povolená - byla super zaplacená.
Dneska pracuji tam, kde nikomu v kanceláři technicky nechbím, mohu pracovat přes email a po telefonu, ale přesto mám kolegyně, kterým přijde divné, že když dcery dostaly neštovice, že jsem s nimi doma. Lidská závist je bezmezná a blbost. Protože těm slečnám, co je dnes 28 let a jsou ambiciózní, taky jednou budou mít malé děti. Smutné je, že muži v pracovní procesu pro nás mají více pochopení než my samy.

 Vrtulka* 


Hledání práce 

(13.3.2006 13:58:35)
Také mám podobný problém. Mám 16ti měsíčního cvrčka a doma mne to opravdu neuspokojuje. Tak jsem začala před 10ti měsíci pracovat v dětském obchodě, hrozně mně to baví,ale když jsem si před 2ma měsíci sehnala chůvu a náš drahoušek se sám odstavil, usoudila jsem, že je čas začít zase jednou budovat kariéru. Ono dělat prodavačku, když mám VŠ technického směru, umím anglicky a celkem slušně s PC, mi přišlo celkem mrhání potenciálem. Tak jsem rozesla životopis na všechny strany a ve své naivitě popravdě uvedla, že jsem na mateřské, v domění, žeu pohvoru vylíčím, jak mám vše krásně zařízeno, vše zvládám, mám odzkoušeno jaké je to pracovat s dítětem, no úplná superžena. Ovšem chyba lávky, není komu toto všechno vyprávět, protože pohovory se jaksi nekonají. Vždy dorazí nabídka z per. agentury, odpovídá mým schopnostem, já se chchi zúčastnit výb. řízení, a druhý den dorazí mail ,že místo je obsazeno jiným kandidátem, ovšem nabídka na netu drží další měsíc:( Co si o tom myslet? Tak jsem tu mateřskou prostě vymazala,uvidím co udělá.
Držím všem palce, ať máte víc štěstí než já.
 Tana 
  • 

Re: Hledání práce 

(14.3.2006 22:16:20)
solidnejsi firmy aspon odpovi,ze maji jineho "lepsiho kandidata"(jak usmevne,kdyz te ani nevideli).V naproste vetsine pripadu vubec neodpovi.U nas na severni Morave to tak je i u muzu.Muj manzel ma 2vysoke skoly a praci hledal rok.To jen tak mimichodem.TAkze maminka s malymi detmi..,je proste asi bez sance uz z toho duvodu,ze nejsou mista ani pro ty bez deti nebo muze-zivitele rodin.Vy v Praze mate ale urcite vetsi sanci i na ten zkraceny uvazek.Staci pak najit nekoho,kdo vam ditko ze skolky vyzvedne.S nemoci to bude horsi.My se chystame do skolky v zari a zatim nevim,jak to pujde.Budu delat na smeny,takze ne kazdy den.Pokud se stane,ze budeme s manzelem v praci soucasne,bude maleho vyzvedavat ze skolky babicka,az bude nemocny,tak nevim,protoze dopoledne pracuje.Dosud nemocny nebyl,bude me mrzet,ze to zacne.Vubec se mi od nej nechce,ale kdyz vidim,jak tezke je praci sehnat,asi musim byt rada,ze ji mam.
 Lenka, 4letá Evička 
  • 

Re: Re: Hledání práce 

(15.3.2006 17:11:31)
Ahoj,

taky jsem měla strach, co bude, až malá začne chodit do školky, obávala jsem se hlavně toho, že bude često nemocná. Musím ale říct, že od chvíle, kdy nastoupila do školky (byly jí přesně 3 roky), stůně daleko míň než dřív, když byla se mnou doma. Nedokážu si to dost dobře vysvětlit, možná je to v tom, že už má silnější imunitu než měla dřív. Každopádně to spoustu věcí ulehčuje.
 janina,2 čertíci,5,5 a 2,5 roku 
  • 

hledání práce po MD 

(19.3.2006 12:27:04)
\ráda bych se zeptala,kde hledat práci po MD,u nás na půl úvazku nic není,vše je jen na 12,a to nestihnu pro děti do školky,poradí mi někdo ,kde hledat?díky Janina
 Lenka 
  • 

Re: hledání práce po MD 

(23.3.2006 20:28:45)
ráda bych poradila, leč nevím. Já nastoupila na plný úvazek, když byly malé 3 roky. Znamenalo to ne 8 ale daleko víc hodin a má vlastní rodina mi začala neskutečně chybět. Mám paní na hlídání, mám chápajícího manžela, ale chodila jsem domů večer úplně hotová, povídali jsme si tak akorát o mých pracovních problémech a malé jsem dala pusu na dobrou noc. Manžel se začal cítit opomíjený, dcera se začala ptát, jestli ji ještě někdy vyzvedne ze školky maminka. O věcech typu kosmetika, oběd s přítelkyní či vyžehleno včas nemohlo být ani řeči. Kariéra je hezká věc, já se ale s radostí vracím do nejistoty práce na živnosťák (tlumočení, PR atd) a jsem vdečná že tuto možnost mám. Děkuji firmě, která mě zaměstnala, že jsem mohla prohlédnout. Práci k životu potřebuji, ale bez rodiny nepřežiju.............. Připadá mi to boj s větrnými mlýny a obdivuji každou ženu, která dokáže být zaměstnancem na plný úvazek. Manžel i společnost by jí měli postavit sochu díků a uznání. Nebo jí spíš zvednout plat a občas vyjít vstříc. Ona to totiž i manželovi i firmě ráda vrátí.............
 PetraP, tři menší děti 
  • 

Re: Re: hledání práce po MD 

(24.3.2006 11:33:56)
Milá Lenko, naprosto Ti rozumím. Byla jsem na mateřské osm let. Protože jsme se v průběhu mateřské přestěhovali na malou vesnici a poblíž jsem nikoho neznala, tak se mi nedařilo udržet si kvalifikaci, nebo pracovat. Manžel byl celé dny v práci a já obstarávala vození dětí na kroužky, domácnost atd. sama.
Na podzim jsem si našla práci v příbuzném oboru, ale po těch letech doma jsem to psychicky nezvládla. Chodila jsem pozdě, v práci jsem se necítila dobře, s manželem jsem se bavila jen o práci a už jsem ani netušila, co dělatí mé děti. Po třech měsících jsem to vzdala.
V mnoha předchozích příspěvcích se psalo o podpoře maminek po MD. I já si myslím, že ta by byla důležitější než vysoké příspěvky (každopádně dík za uznání té celodenní práce). Když člověk vypadne ze získaných znalostí, tak si může připadat méněcenný a pak se i práce těžko hledá.
 Katka a Jaroušek 01/07 


Kyslíková kosmetika Faberlic 

(29.1.2009 16:43:55)
Zdravím všechny maminky,

nabízím Vám přivýdělek s kyslíkovou kosmetikou Faberlic. FIrma je na trhu už 10 let a nyní konečně dorazila i k nám. Kyslíková kosmetika Faberlic –to je vysoká účinnost, výborná kvalita a dostupná cena. Neváhejte, zatím je v ČR registrováno pouze několik desítek zájemců, vše je teprve v začátcích, máte jedinečnou možnost vydělat si slušné peníze. Registrace je zatím zcela zdarma, pouze za cenu jedné objednávky, stačí koupit jeden produkt a vzhledem k tomu, že už na první objednávku máte slevu 27% a nejlevnější výrobek s touto slevou stojí 150 Kč, není to moc... A produkty jsou to takové, které každá z nás používá, sprchové gely, krémy, make-up... Pokud byste měly zájem o registraci, pište mi na mejl katrin510@gmail.com

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.