caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(26.9.2005 18:43:58) Asi ano, to je to prave slovo pro tuto chvili a pro tento clanek. Plne soucitim se vsemi, kdo museli projit necim obdobnym. Musi to byt strasny psychicky napor o naslednem fyzickem vycerpani ani nemluvim.. Presto se mi "nelibi" nazev clanku a jeho podtitulek uz vubec ne. Souhlasim s definici, ze hurikan neni povoden... Ale myslim si, ze oboji je stejne strasne. A ze pouze ten, kdo zazil oboji na vlastni kuzi, by mohl tyto dve katastrofy srovnavat.. Ted mam na mysli hurikan.. a povoden - byt treba stoletou.. Kdo nezazil promenu male bystrinky v dravou reku behem nocni boure a casne probuzeni "kdy vstoupil nohama do ledove vody" - pokud ho voda nevyhnala na strechu domku.. nemel by o techto vecech radeji psat. Presto diky Verusko za krasny clanek, za to, ze jste vse zvladli .. je velmi pusobive cist tyto zazitky od "normalniho " cloveka a ne jen z per novinaru. Pusobi to na mne velmi lidsky.
|
Olina | •
|
(27.9.2005 14:53:24) ale člověk, který to bezprostředně před pár dny zažil má podle mého názoru na podobný postoj právo, jeho duševní stav nemůže být úplná pohoda. Můj by tedy nebyl. My víme, že by se jí naše povodeň přes celou republiku nelíbila a ona ví, že bychom hurikán taky těžce nesly. Díky tomu, že to museli prožít, máme silně subjektivně citově zabarvené zprávy, které se mi pro to moc líbí. Ten bílý pes se mi líbí ještě víc.
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(27.9.2005 19:51:28) .. a myslim, ze nema cenu to srovnavat. Clanek je opravdu uzasny. Cetla jsem ho dnes jeste jednou. Diky..
|
Věra S. USA | •
|
(27.9.2005 20:45:08) Právě, milé holky. Můj podtitulek byl reakcí na jeden ohlas na článek o Katrině: Jak to, že nezažili? Zažili! A já jsme chtěla říct, že přece jen nezažili. Podle téhož principu, který hájíte: kdo neprošel, neví. Je to takové to:" moje utrpení je to největší". Jakýkoliv takový zážitek je hrozný a jak jej máme nebo nemáme prožívat, nám nikdo nemůže diktovat a také není vyvyšovat své utrpení nad jiná. A to já nedělám, protože přece jen i u nejsubjektivnějšíh prožitků existuje něco, co se blíží objetivní pravdě. A i pro pomoc těm, kteří něčím takovým prošli pořebujeme vědět, co je "horší" v nejvíc možném objektivním pohledu. Abychom pomohli včas a smysluplně. Aby nešlo k podobné katastrofě jako v New Orleans. A jak tak exitují výzkumy na všechno, jsou i výzkumy, které katastrofy považují lidé za nejhorší, kterých se nejvíc bojí. A které stojí nejvíc životů bez ohledu na vyvinutost země.(NATINAL GEOGRAPHIC). Voda v nich kupodivu vždycky trhne oheň. Je považována za nebezpečnější. Ale hurikán a tsunami jednoznačně překonávají i tyhle "rekordy". Není to jen voda, ale její neuvěřitelná síla. V Mississippi v některých oblastech nezůstalo nic víc než základy domů. Stejně tak teď v Luisianě, domy byly doslova přeneseny kilometry a často rozmetány na třísky.... To je ta přidaná ničivá síla větru. A nevypočitatelnost pohybu hurikánu. Při Ritě museli těsně před dopadem na pevninu najednou evakuovat úplně jiné oblasti než původně předpokladali. Na štěstí míň zalidněné, takže to stihli. Nemluví to o mojí "pokoře",že provokovala stejnou náloží, když mi takový druh srovnávání vadí. Ale koleduju si ráda. A mohla jsem teď alespoň vysvětlit, proč mi to přišlo srovnávání povodně s hurikánem trošku nadnesené. Věra S.
|
Psychouš |
|
(29.9.2005 14:01:51) Ale hurikán a tsunami jednoznačně překonávají i tyhle "rekordy". Není to jen voda, ale její neuvěřitelná síla.
Tsunami je tekouci masa vody, stejne jako náhle rozvodněná řeka. Jenze tsunami trva chvili, "šplouchne" a zastaví se, kdežto řeka teče a teče a teče... :-)
V Mississippi v některých oblastech nezůstalo nic víc než základy domů.
To je u velkých povodní běžné. Domy prostě odplují. A potom se čeká, až se mohutnost řeky oslabí do normy. Nelze s tím dělat nic. To není případ ani tsunami, ani záplav v New Orleans, tam nebylo na co čekat, bouře prostě pominula a byla pryč.
:-)
|
|
|
|
|
|