Li. |
|
(22.9.2005 15:18:54) Celkem mě dostalo konstatování, že dnešní maminky nezpívají. Ano, všude čtu, že by mámy měly zpívat, že dětem nevadí, když je to třeba falešné...
Zkoušela jsem jsem svému synovi zpívat. Respektive, zpívala jsem už v době, kdy jsem byla těhotná. A chtěla jsem v tom pokračovat i po narození syna. Jenže ouha. Kdykoliv jsem začala (byť je potichounku) broukat, syn začal plakat. Dnes jsem mu necelé 2 roky a zpěv stále nesnáší. Jakmile nějakou zanotuji, hned začne natahovat a křičet "maminko, maminko, NE!"
Myslela jsem, že má něco proti mému zpěvu, ale ukázalo se, že nesnáší zpěv jako takový. Co s tím? Poradíte některá?
|
Jana, dva kluci (1999,2000) | •
|
(22.9.2005 16:26:31) Li, já myslím, že heslo "Co čech, to muzikant" není nutné dovádět tak úplně do dokonalosti a tyhle články typu "Náprava nezpěvnosti" mě fakt přivádějí k šílenství. No tak nezpívá, no a co ? Jiné děti neradi dělají daleko důležitější věci, než je zpěv. A když bude zpívat falešně, může zpěv použít jako sebeobranu, jak o sobě tvrdí můj manžel :-)
|
Li | •
|
(22.9.2005 17:25:03) Jani, mně nevadí, že nezpívá. Mně vadí, že nenechá zpívat mě :o).
|
|
Helena 11let | •
|
(5.5.2012 9:48:34) já chci zpívat baví mě to líbí se mi jak zpívám ale všichni mi říkají že zpívám falešně nemám hudební sluch.
|
|
|
MirkaEyrová |
|
(22.9.2005 19:57:01) Li, tak podobně na tom byla i já. Mě "nechal" syn zpívat tak do roka a čtvrt či půl. Pak se začal vzpouzet - nechtěl, abych zpívala. K tomu se navíc přidalo i to, že ho nebaví básničky - od jistého věku (tři? čtyři? roky) je odmítal poslouchat, toužil jen po próze. Jedinou výjimkou byla Kouzelná abeceda (od Hanky Jelínkové) a místy sem tam nějaká klasika o vláčcích (Jan Čarek). Co se zpěvu týče, tak samozřejmě sám taky nezpíval, začal vlastně až ve školce, kde zpívaly děti. Tím jeho "terorem" jsem se i já sama už odnaučila zpívat - přesto, že do té doby byly pro mě písničky, zpěv a koneckonců i hudba velmi důležitou hodnotou. Je fakt, že jsem to docela obrečela. Těšila jsem se, jak si "spravím chuť" po mamčině výchově založené na víceméně miminkovských lidovkách - těšila jsem se na Koťata, Lucčinu bačkorku, Holubí dům, písničky z pohádek... Postupně syn dozrál aspoň k těmto různým dětským písničkám nazpívaným Dádou, a třeba před rokem se zbláznil do Maxíků:-) No co, bez písničky na rtech taky přežije. Horší jsou ty básničky: nevím, jestli mu jednou nebude chybět, že nemá příliš natrénovanou paměť:-( M.
|
|
Jutka |
|
(22.9.2005 21:58:23) Li, mě prudil celý život můj bratr tím, že zpívám falešně, ale definitivní ránu mému sebevědomí zasadil jeho syn když mi ve vlaku řekl: " Teto, už nezpívej, jsou tu lidi. " :-DD
|
Apolena. |
|
(22.9.2005 23:13:10) :-))))) Kamerádce napsala učitelka v první třídě do notýsku jejího dítěte: "Prosím, nezpívejte svému synovi, on má hudební sluch a vy mu ho kazíte." Uměl totiž spoustu písniček, ale zpíval je JINAK než ostatní :-))).
|
Apolena. |
|
(22.9.2005 23:25:45) Kdepak, já ji taky párkrát slyšela zpívat a s učitelkou naprosto souhlasím! :-))))
|
|
|
|
|
Veronika Jíchová, dcera 17 měsíců | •
|
(23.11.2013 3:34:12) Já mám podobnou zkušenost, v těhotenství jsem zpívala (což dítě milovalo), ale dcerka můj zpěv od narození nesnášela, podle manžela jako důkaz svého hudebního sluchu. :o) Od jejích 7 měsíců chodíme do Hudební školy Yamaha (kurz Robátka) a dcerka má můj zpěv zase ráda (máme CD s písničkami pro Robátka a zpíváme doma s ním). Postupně jsme k tomu koupili knížky s CD Lidové písničky pro děti 1-3 a to zpívané miluje taky, například se aktivně domáhá písničky Skákal pes a tak. :o)Bez CD to ale ani nezkouším. :o)Nicméně pomohlo to, mé zpívání už dcerka zase miluje (a Robátka ještě víc). Než půjde do školky, bude zřejmě umět slušně zpívat, už nyní si brouká do hudby a tleská nebo ťuká do rytmu - i u jiných písniček, pokud jsou jednoduché a líbí se jí. Jsem šťastná, že to tak je, a naše zpívání jsem si zamilovala. Přiznávám, že já nezpívala od svých 15 let a začala zase jen kvůli dítěti.
|
|
|